ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH STUDIÍ

ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH STUDIÍ

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

2015

Romana Krejčířová

FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH STUDIÍ Studijní program: Specializace ve zdravotnictví B 5345

Romana Krejčířová

Studijní obor: Zdravotnický záchranář 5345R021

POROVNÁNÍ PROBLEMATIKY CENTRÁLNÍCH ŽILNÍCH KATÉTRŮ Z POHLEDU PACIENTA A OŠETŘUJÍCÍHO PERSONÁLU V NEMOCNIČNÍ NEODKLADNÉ PÉČI Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Eva Pfefferová

PLZEŇ 2015

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a všechny použité prameny jsem uvedla v seznamu použitých zdrojů.

V Plzni dne

........................................ vlastnoruční podpis

Poděkování: Děkuji vedoucí práce Mgr. Evě Pfefferové za odborné vedení bakalářské práce a cenné rady při jejím zpracování. Poděkování náleží také nelékařským zdravotnickým pracovníkům a pacientům, kteří mi poskytli informace ke zpracování této práce.

Anotace Příjmení a jméno: Krejčířová Romana Katedra: Katedra záchranářství a technických oborů Název práce: Porovnání problematiky centrálních žilních katétrů z pohledu pacienta a ošetřujícího personálu v nemocniční neodkladné péči Vedoucí práce: Mgr. Eva Pfefferová Počet stran - číslované: 60 Počet stran - nečíslované: 36 Počet příloh: 13 Počet titulů použité literatury: 23 Klíčová slova: Centrální žilní katétr - nemocniční neodkladná péče - ošetřování - pacient

Souhrn: Bakalářská práce se zabývá porovnáním problematiky centrálních žilních katétrů z pohledu pacienta a ošetřujícího personálu v nemocniční neodkladné péči. Je rozdělena na část teoretickou a praktickou. V teoretické části je popsána anatomie cév. Dále se zabýváme historií centrálních žilních katétrů, jejich rozdělením, indikacemi a kontraindikacemi k jejich zavedení. V další části se věnujeme přípravě k zajištění centrálního žilního přístupu, technikami zavedení, lokalizací místa zavedení a následným odstraněním centrálního žilního katétru. Následující část pojednává o komplikacích spojených se zavedením katétru. V poslední části se věnujeme péči o centrální žilní katétr. Praktická část je zaměřena na zjištění úrovně znalostí ošetřujícího personálu o CŽK a zkoumá specifika ošetřovatelské péče o něj. Dále zjišťuje problémy a obavy pacientů spojené se zavedeným centrálním žilním katétrem.

Annotation Surname and name: Krejčířová Romana Department: Department of Paramedical rescue work and Technical studies Title of thesis: Comparison of central venous catheters issues from the perspective of the patient and the nursing staff in hospital emergency care Number of pages - numbered: 60 Number of pages - unnumbered: 36 Number of appendices: 13 Number of literature items used: 23 Key words: Central venous catheter - hospital emergency care - nursing - patient

Summary: This thesis is about comparison of the issue of central venous catheters from patient´s point of view and hospital workers or caretakers point of view. It is divided into two different parts - theoretical part and practical part. At the beginning there is description of vascular anatomy. Theoretical part also deals with the history of central venous catheters, distribution, indications and contraindications. The next section is devoted to preparing for central venous access, implementation techniques, site determination, introduction and subsequent removal of a central venous catheter. The last section of this part is devoted to the care of central venous catheter. The practical part is focused on finding the level of knowledge of the nursing staff of CVC and examines the specifics of nursing care for him. It also focuses on the concerns of patients with the introduction of a central venous catheter.

Obsah Teoretická část ÚVOD........................................................................................................................................................................ 12 1 OBECNÁ ANGIOLOGIE .......................................................................... 13 1.1

Anatomie cév ........................................................................................................... 13

1.1.1

Tunica intima ................................................................................................. 13

1.1.2

Tunica media ................................................................................................. 13

1.1.3

Tunica externa ............................................................................................... 13

1.2

Anatomie žil ............................................................................................................ 13

2 CENTRÁLNÍ ŽILNÍ KATÉTRY .......................................................... 15 2.1

Historie centrálních žilních katétrů ............................................................ 15

2.2

Dělení centrálních žilních katétrů ................................................................ 15

2.2.1

Typy centrálních žilních katétrů .................................................................... 15

2.2.2

Katétry podle počtu vstupů ............................................................................ 18

2.3

Indikace k zavedení centrálních žilních katétrů ................................... 18

2.4

Kontraindikace k zavedení centrálních žilních katétrů .................... 19

3 ZAJIŠTĚNÍ CENTRÁLNÍHO ŽILNÍHO PŘÍSTUPU ........... 20 3.1

Příprava k zajištění centrálního žilního přístupu ................................ 20

3.1.1

Příprava pacienta ........................................................................................... 20

3.1.2

Příprava místa kanylace ................................................................................. 20

3.1.3

Příprava pomůcek .......................................................................................... 21

3.1.4

Asistence při výkonu ..................................................................................... 21

3.2

Techniky zavedení centrálních žilních katétrů ...................................... 21

3.2.1

Seldingerova technika zavádění kanyly ........................................................ 21

3.2.2

Flexilová technika zavádění kanyly .............................................................. 22

3.2.3

Chirurgická technika zavádění kanyly .......................................................... 22

3.3

Lokalizace místa zavedení katétru............................................................... 22

3.3.1

Vena jugularis interna .................................................................................... 22

3.3.2

Vena subclavia ............................................................................................... 23

3.3.3

Vena femoralis............................................................................................... 24

3.4

Odstranění centrálního žilního katétru ..................................................... 24

3.4.1

Indikace k extrakci katétru ............................................................................ 24

3.4.2

Postup při odstranění katétru ......................................................................... 24

4 KOMPLIKACE CENTRÁLNÍ ŽILNÍ KANYLACE ............... 26 4.1

Časné komplikace ................................................................................................ 26

4.1.1

Poranění okolních struktur, punkce arterie .................................................... 26

4.1.2

Pneumotorax .................................................................................................. 26

4.1.3

Malpozice katétru .......................................................................................... 26

4.1.4

Vzduchová embolie ....................................................................................... 27

4.1.5

Hemotorax a chylotorax ................................................................................ 27

4.2

Pozdní komplikace ............................................................................................... 27

4.2.1

Trombóza kanylované žíly ............................................................................ 27

4.2.2

Zevní okluze katétru ...................................................................................... 28

4.2.3

Vnitřní okluze katétru .................................................................................... 28

4.2.4

Porušení kontinuity kanyly a únik infuzního roztoku do podkoží................. 28

4.2.5

Embolizace katétru ........................................................................................ 29

4.2.6

Katétrová sepse .............................................................................................. 29

5 PÉČE O CENTRÁLNÍ ŽILNÍ KATÉTR......................................... 31 5.1

Převaz místa vpichu ............................................................................................ 31

5.1.1

Stěr z okolí místa vpichu centrálního žilního katétru .................................... 31

5.2

Manipulace s katétrem a infuzní linkou ................................................... 32

5.3

Monitorace centrálního žilního tlaku ......................................................... 33

6 CÍLE PRÁCE A HYPOTÉZY ................................................................. 35 6.1

Cíle práce.................................................................................................................. 35

6.2

Hypotézy a výzkumné otázky ......................................................................... 35

7 METODIKA VÝZKUMU .......................................................................... 36 7.1

Metody výzkumu .................................................................................................. 36

7.2

Charakteristika výzkumného souboru ...................................................... 36

8 VÝSLEDKY VÝZKUMU ........................................................................... 38 8.1

Kvantitativní šetření - dotazník .................................................................... 38

8.1.1

Základní údaje ............................................................................................... 38

8.1.2

Údaje o centrálních žilních katétrech na pracovištích ................................... 43

8.1.3

Znalostní položky .......................................................................................... 45

8.1.4

Specifika péče o CŽK .................................................................................... 53

8.2

Kvalitativní šetření - rozhovory .................................................................... 62

9 DISKUZE .............................................................................................................. 65 ZÁVĚR...........................................................................................................................70 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY.........................................................72 SEZNAM ZKRATEK...........................................................................................75 SEZNAM TABULEK............................................................................................76 SEZNAM GRAFŮ...................................................................................................77 SEZNAM PŘÍLOH.................................................................................................78

ÚVOD Centrální žilní vstupy jsou nenahraditelnou součástí při monitoraci a léčbě pacienta v intenzivní péči. Jelikož se jedná o invazivní vstupy do lidského těla, ošetřovatelská péče o ně je velmi důležitá a patří k nejčastějším činnostem nelékařských zdravotnických pracovníků. I přesto se můžeme setkat s neznalostí ošetřovatelského personálu, která se týká doporučených postupů v péči o centrální žilní katétr. Téma bakalářské práce jsem si vybrala, protože se při své odborné praxi velmi často setkávám se zavedeným centrálním žilním katétrem. Velmi mě zajímalo, zda existují nějaké odlišnosti na jednotlivých oddělení v ošetřování katétru, například v používání transparentního krytí Tegaderm CHG. Také jsem chtěla zjistit, zda mají nelékařští zdravotničtí pracovníci na svých oddělení možnost dále se vzdělávat v problematice centrálních žilních katétrů. Zajímal mě i pohled pacientů, kteří mohou zavedený centrální žilní katétr vnímat velmi negativně. Při plnění odborné praxe se mi velmi líbila práce na resuscitačních odděleních. Proto jsem v bakalářské práci srovnávala výsledky výzkumu mezi jednotkami intenzivní péče a resuscitačními odděleními. Práce je členěna na část teoretickou a praktickou. Teoretická část obsahuje pět kapitol, ve kterých jsme se zabývali problematikou centrálních žilních katétrů. Na začátku jsme se zmínili o cévní anatomii. Další kapitoly pojednávají o samotných centrálních žilních katétrech, jejich historii, rozdělení katétrů podle různých typů a podle počtu vstupů. Jedna kapitola se věnuje indikacím a kontraindikacím k zavedení centrálních žilních katétrů. Dále jsme se zabývali zajištěním centrálního žilního vstupu, možnými komplikacemi a péčí o samotný centrální žilní katétr. Praktická část je tvořena kvalitativně - kvantitativním výzkumem provedeným ve Fakultní nemocnici Plzeň. Výzkumné šetření bylo realizováno anonymní dotazníkovou formou u nelékařských zdravotnických pracovníků pracujících na ARO/JIP a formou rozhovorů s pacienty se zavedeným centrálním žilním katétrem. Dotazníky jsou zpracovány pomocí grafů v programu Microsoft Office Excel 2007.

12

TEORETICKÁ ČÁST 1 OBECNÁ ANGIOLOGIE 1.1 Anatomie cév Cévy jsou útvary rourovitého tvaru s různě silnými stěnami a tomu odpovídajícím průsvitem cév. Řadíme sem tepny, žíly, vlásečnice a mízní cévy. (13) Cévní stěna je tvořena třemi vrstvami - vnitřní (tunica intima), střední (tunica media) a zevní (tunica externa). Stěnu všech cév kromě kapilár tvoří elastická a kolagenní vlákna a hladká svalovina. (13) 1.1.1

Tunica intima Tvoří vnitřní vrstvu cévy. Omývá ji krev. Tunica intima je tvořena vrstvou

endoteliových buněk, která bývá u větších tepen obklopena elastickými vlákny. Elastická vlákna tvoří membrana elastica interna, která reaguje na změny tlaku krve spojené s každým tepem. Místa, kde dochází k větvení cév, jsou více namáhaná, a proto mají silnější tunicu intimu. Jsou to zároveň místa, u kterých nejdříve začínají degenerativní změny a dochází zde k arterioskleróze. (13) 1.1.2

Tunica media Tunica media je sestavena z hladkých svalových buněk uspořádaných do spirály.

Buňky jsou proloženy elastickými a kolagenními vlákny do různě široké sítě. Svalová vlákna pružně zpevňují cévní stěnu proti tlaku krve a mohou jí dát vlastní napětí a tím regulovat lumen cévy. Na zevní hranici medie můžeme nalézt membrana elastica externa. (13) 1.1.3

Tunica externa Tunica externa spojuje cévu s okolím. Je tvořena řídkým vazivem obsahujícím

kolagenní i elastická vlákna. Mezi nimi probíhají nervová vlákna (vegetativní nervový systém). U velkých tepen probíhají vazivem i malé cévy, které vyživují cévní stěnu. (13)

1.2 Anatomie žil Žíly mají slabší stěnu než tepny. Krev zde proudí pouze pod malým tlakem (5 - 20 mm Hg). Při říznutí krev z rány jen vytéká. Žilní chlopně usměrňují jednosměrný tok krve v žilách. Na správném toku krve v žilách se podílí několik faktorů - tlak tepenné krve,

13

nasávací účinek diastoly a u větších žil to bývá tlak pulzní vlny ze souběžně běžících tepen nebo tlak stahů okolního svalstva. (13) Žíly se podle uložení dělí na povrchové a hluboké. Povrchové žíly jsou uloženy v podkožním vazivu a často v kůži prosvítají. Naopak hluboké žíly často v páru provázejí tepnu. Povrchové systémy žil se mohou v určitých místech setkávat přes otvory v povrchových fasciích se systémy hlubokých žil. (13) Dále můžeme žíly členit na velké žíly, malé a střední žíly a venuly. U velkých žil je tunica media tvořena hladkým svalstvem, ale u malých a středních žil zde můžeme najít menší objem hladkého svalstva. Venuly jsou nejmenší žíly a odvádí krev z kapilár. Mezi velké žíly patří například v. cava superior, v. cava inferior a v. portae. (18) Žilní stěnu tvoří tři vrstvy. Tunica externa žil je často spojena s tunicou externou paralelních tepen do společného vazivového obalu - vagina vasorum. V tomto obalu nacházíme i různé nervy, proto jej nazýváme cévně nervním svazkem. Tunica media má méně svalových vláken, protože zde krev neproudí pod takovým tlakem jako v tepnách. Tunica intima vybíhá až do žilních chlopní a stěna žil bývá nad chlopněmi mírně rozšířená. Chorobné rozšíření nad chlopněmi tvoří městky, tzv. varixy. Ty se podle systému žil dělí také na povrchové a hluboké. Chlopně se ve velkém počtu tvoří u končetinových žil, ale většinou chybí u žil páteřního kanálu a hlavy. (13)

14

2 CENTRÁLNÍ ŽILNÍ KATÉTRY 2.1 Historie centrálních žilních katétrů Průkopníkem centrální žilní kanylace byl doktor Werner Forssmann, který v roce 1929 provedl kanylaci a to sám na sobě. Následně také zavedl centrální žilní katétr nemocnému se zánětem pobřišnice. V roce 1950 provedl chirurg Robert Aubaniac kanylaci vena subclavia. Před objevením Seldingerovy techniky v roce 1953 se kanylace centrální žíly prováděla pomocí venesekce. Při ní dochází k naříznutí žíly, do které je následně zaveden katétr. Tato technika se používá, pokud žíla nejde punktovat. V Čechách v roce 1969 profesor Josef Erben jako první provedl kanylaci v. subclavia. (1, 20)

2.2 Dělení centrálních žilních katétrů 2.2.1

Typy centrálních žilních katétrů V dnešní době existuje velké množství centrálních žilních katétrů s různými

odlišnostmi a inovacemi. Katétry jsou vyrobené buď z polyuretanu, silikonu nebo teflonu a jsou baleny jako sterilní soupravy, které obsahují vše potřebné k jejich zavedení. Pro více rizikové pacienty s imunosupresivní léčbou, pro hematologické pacienty s cytostatickou léčbou jsou k dispozici katétry ze speciálně upravených materiálů, impregnovaných antimikrobiálních příměsí, bránících osídlení katétru mikroorganismy. Jsou ve verzích pro dospělé nebo pro děti. Katétry jsou flexibilní, tzv. plovoucí, po vytažení mandrénu volně plavou v krevním řečišti, aniž se dotýkají žilní stěny. Centrální žilní katétry jsou RTG kontrastní a jsou velmi dobře viditelné na nativních snímcích. Je možné rozlišit několik skupin těchto vstupů. (2, 12) 2.2.1.1 Otevřené systémy 2.2.1.1.1 Běžné centrální žilní katétry (CŽK) Jsou nejvíce využívanými centrálními žilními katétry. Vyrábí se většinou z polyuretanu a mají jedno nebo více průtokových cest se samostatnými vstupy a výstupy v oblasti konce kanyly. Jsou rentgen kontrastní. Zavádějí se přímo do centrální žíly a používají se spíše pro krátkodobé účely. Některé bývají opatřeny povrchem s antibakteriálním působením. (2, 9) 2.2.1.1.2 Katétry pro dlouhodobý žilní přístup Tyto katétry jsou vyrobeny z polyuretanu nebo ze silikonu. Katétry vyrobené z polyuretanu mají velmi tenkou stěnu. Můžou u nich vznikat mikroskopické praskliny 15

způsobené enzymatickými degradačními procesy. Většinou se zavádí katétry ze silikonu. Silikon je velmi biostabilní, nedochází u něj k zalomení, ale je měkký. Proto jsou stěny silikonových katétrů silnější. Nejznámější katétry pro dlouhodobý žilní přístup jsou Hickmanův, Groshongův a Broviacův katétr, které se využívají pro domácí parenterální výživu nebo u onkologických pacientů k cyklické chemoterapii. (11, 19, 22) Zavedení katétrů pro dlouhodobý žilní přístup je indikováno v případě aplikace antibiotik, chemoterapeutik a kontroly bolesti. Dále to může být v případě aplikace tekutin, parenterální výživy, plazmaferézy, hemodialýzy a odběru krve. (11) Mezi relativní kontraindikace zavádění katétrů pro dlouhodobý žilní přístup patří koagulopatie a sepse. Dále to mohou být žilní stenóza ve směru zavedení katétru, akutní trombóza a kožní infekce v místě punkce. (11) 2.2.1.1.3 Periferně zaváděné centrální žilní katétry (PICC) Periferně zaváděné centrální žilní katétry byly dříve využívány pouze v neonatologii a pro dětské pacienty. Dnes se využívají hlavně pro ambulantní pacienty vyžadující intravenózní léčbu. Dále jsou vhodné pro pacienty s opakovanými výměnami centrálně zaváděných katétrů a pro pacienty vyžadující časté nebo kontinuální použití katétru. Doba zavedení se pohybuje kolem 2 - 8 týdnů. (11) Nejčastějším místem zavedení PICC je paže. Dále to může být předloktí nebo saphena magna na stehně. Pro implantaci se vybírá nedominantní horní končetina. Katétry mohou mít jeden nebo dva lumeny. Implantace se provádí za aseptických podmínek buď bez kontroly, nebo se používá skiaskopická či UZ kontrola, popř. obojí, což usnadňuje výkon. Hrot katétru se umístí do kavoatriálního přechodu a katétr se ke kůži fixuje stehem. PICC musí být propláchnut heparinizovaným fyziologickým roztokem 200 UI/2 ml. Katétr je nutné každých 12 hodin, kdy se nepoužívá, propláchnout heparinizovaným fyziologickým roztokem. (11) 2.2.1.1.4 Centrálně zaváděné centrální žilní katétry (CICC) Pro zavádění CICC katétrů se nejvíce využívá pravá vnitřní jugulární žíla, levá vnitřní jugulární žíla, pravá a pak levá podklíčková žíla. Dále se může použít i femorální žíla. Ta se ale vzhledem ke zvýšenému riziku vzniku infekčních komplikací a žilních trombóz nepoužívá tak často. (11)

16

2.2.1.1.5 Tunelizované centrální žilní katétry Nejčastějším místem implantace tunelizovaných centrálních žilních katétrů je pravá či levá vena jugularis interna. Katétry mohou být jednocestné, dvojcestné nebo trojcestné. Vyrábí se hlavně ze silikonu. Zavádějí se bez kontroly skrze podkožní tunel. Speciální dakronová manžeta okolo kanyly umožňuje prorůstání epitelu tak, že se vytvoří ochranná bariéra, která brání prostupu infekce podél místa zavedení. Dakronová manžeta se umístí v podkožním tunelu asi 5 - 7 cm od zevního ústí katétru. Po zavedení se katétr propláchne fyziologickým roztokem a dle potřeby se vyplní heparinovou zátkou. Doba využití kanyly se odhaduje až na několik měsíců. (2, 11) 2.2.1.2 Uzavřené systémy, venózní porty Porty jsou totálně implantované systémy. Jejich první implantaci provedli Niederhuber a Gyves v roce 1982 u pacienta s maligním onemocněním. Port sloužil pro cyklickou chemoterapii. (2, 12) Jedná se o komůrku (někdy mohou být i dvojkomorové) z titanové oceli nebo plastu. Z ní vychází kanyla, která se zavádí do centrální žíly nejčastěji přes vena subclavia. Komůrka se implantuje do podkožní kapsy v podklíčkové krajině a izoluje se tak od vnějšího

prostředí.

Dále

se

může

implantovat

intravenózně,

intraarteriálně,

intraperitoneálně nebo epidurálně a subarachnoidálně. Stěna komůrky, která je obrácená směrem ke kůži, je tvořena silikonovou membránou umožňující mnohočetné punkce Huberovými jehlami. (2, 4, 12) Huberova jehla má speciálně upravený hrot tak, aby nevyřezával do silikonové membrány otvory, ale pouze vytvořil trhlinku, která se vlivem elasticity membrány po vytažení jehly neprodyšně uzavře. Port se zavádí za předpokladu několikaměsíčního až několikaletého užívání. K jeho ošetřování a manipulaci je zapotřebí vyškolený personál. Jeho použití je velmi výhodné, protože snižuje riziko vzniku infekce a je umístěn pod kůží. (2, 12) 2.2.1.3 Dialyzační kanyly Jsou silné kanyly s dvěma průtokovými cestami. Umožňují zajistit vysoký průtok krve. Dialyzační kanyly se využívají v případě potřeby dialýzy, plazmaferéz nebo u izolace periferních krvetvorných buněk. Dočasně mohou sloužit k aplikaci i.v. léčby. (2)

17

2.2.2

Katétry podle počtu vstupů Centrální žilní katétry mohou mít jeden až čtyři prameny. Každý lumen má své

zakončení Luer-LokTM a konus, který je podle mezinárodních norem barevně odlišený. Zakončení Luer-LokTM zajišťují bezpečné spojení celého systému. (14) 2.2.2.1 Jednolumenný centrální žilní katétr Jejich použití je vhodné u jednodušších diagnosticko-terapeutických postupů. Při použití jednolumenných centrálních žilních katétrů je nutná kompatibilita podávaných látek. (12) 2.2.2.2 Vícelumenný centrální žilní katétr U vícelumenných centrálních žilních katétrů je různý průsvit jednotlivých pramenů. Z toho důvodu můžeme podávat současně látky, které není možné podat systémem ramp do jednolumenného katétru. Tekutina, vtékající do žíly z jednotlivých pramenů katétru, je krevním proudem ředěna a jednotlivé podávané látky jsou odplavovány, takže spolu nemohou chemicko-fyzikálně nepříznivě reagovat. Také brání usazování krevních destiček a vzniku fibrinových náletů. (3, 12, 14) U vícelumenných katétrů je vyšší riziko infekce než u jednolumenných katétrů, z toho důvodu je zde velmi důležité zachování přísných hygienických pravidel. Nejširší lumen se využívá pro rychlou objemovou náhradu krevního řečiště, pro podání hyperosmolárních roztoků, podání mražené plazmy nebo k aplikaci náplavu erytrocytů. Nejširší lumen bývá zpravidla distální. Užší lumeny se využívají pro přívod parenterální výživy, analgosedaci a ke kontinuální aplikaci inotropik nebo vazopresorů. (3, 12, 14)

2.3 Indikace k zavedení centrálních žilních katétrů Rozhodnutí, zda se zavede centrální žilní katétr, je v kompetenci lékaře. Nicméně pokud je periferní žilní řečiště nevhodné ke kanylaci, upozorní na to NELZP. Při volbě žilního vstupu je nutné brát ohled nejen na stav periferního řečiště, ale také na schopnost spolupráce pacienta a charakter zvažované léčby. (2) Zavedení centrálního žilního katétru se indikuje, pokud je nedostatečný periferní žilní systém, potřebujeme-li pacienta monitorovat (např. centrální žilní tlak) nebo pro odběry krve. Jeho zavedení je vhodné také při intenzivní chemoterapii, hemofiltraci, hemodiafiltraci, transplantaci krvetvorných buněk, odběru periferních krvetvorných buněk, plazmaferéze, hemodialýze a při náhradě orgánových funkcí (např. ECMO). Centrální žilní katétr je nezbytné zavést u pacienta s polytraumatem nebo při masivním porodním krvácení - všude, kde hrozí velké krevní ztráty a je třeba je neprodleně hradit. Dále se 18

zavádí, pokud budeme opakovaně a dlouhodobě podávat parenterální výživu, infuze vazoaktivních léků a léků dráždících žilní stěnu. (2, 9, 12, 17, 22)

2.4 Kontraindikace k zavedení centrálních žilních katétrů Jako absolutní kontraindikace se považuje nesouhlas pacienta se zákrokem. Dále to může být nedrénovaný pneumothorax na protilehlé straně nebo neschopnost řešit akutní komplikace vzniklé kanylací. Mezi další kontraindikace patří traumatické poranění duté žíly a infekce místa vpichu. Proto je důležité dodržet hygienický režim při kanylaci a při péči o centrální žilní katétr, infekční ložisko nebo závažné poranění v místě vpichu. Kromě toho může být výkon kontraindikován, pokud nejsme schopni dodržet zásady asepse a zajistit náležitou péči o implantovaný katétr. Jako relativní kontraindikace je považována ipsilaterální karotická endarterektomie, nově implantovaný kardiostimulátor a významné trikuspidální regurgitace. (9, 15, 17, 22)

19

3 ZAJIŠTĚNÍ CENTRÁLNÍHO ŽILNÍHO PŘÍSTUPU 3.1 Příprava k zajištění centrálního žilního přístupu Nejdůležitějším bodem při kanylaci centrální žily je dodržení aseptického postupu, který spočívá v přípravě operatéra a místa, do kterého je kanyla zaváděna. Před každým výkonem na intenzivní péči se provádí hygienická dezinfekce rukou. (3) Existují obecná pravidla, která je nutné dodržovat také vzhledem k vlastní bezpečnosti, protože každý pacient může být potenciálním zdrojem závažných infekcí. Tato pravidla se skládají z následujících opatření: povinnost používat sterilní ochranné rukavice, čepici, ochranný plášť a ústenku. Oholení okolí místa punkce není podmínkou, protože může dojít k drobným poraněním kůže s mikroskopickým krvácením a může tedy dojít ke vzniku infekce v okolí katétru. Pokud je potřeba odstranit místní ochlupení, je lepší použít depilační prostředek. Důležité je také věnovat pozornost riziku poranění osoby, která výkon provádí, nebo asistující osoby. Kanylaci u rizikových pacientů (např. nositelů HIV, u virové hepatitidy) nebo u pacientů s anatomickými odchylkami má provádět zkušený personál. (3) 3.1.1

Příprava pacienta Nejprve je vhodné pacienta informovat o nutnosti zavedení centrálního žilního

vstupu, o jeho výhodách a postupu zavádění. Měli bychom zajistit, aby se pacient před výkonem vymočil a potom ho dopravit na místo zákroku. Podle doporučení lékaře se může aplikovat premedikace. Těsně před výkonem obnažíme část těla pacienta, která je nezbytně nutná k provedení výkonu. Důležité je zajistit pohodlné uložení pacienta do horizontální polohy. Při kanylaci vena subclavia nebo vena jugularis interna je s výhodou mírné podložení stejnostranné lopatky složenou podložkou a upevnění paže do lehké abdukce. Při kanylaci vena femoralis se může lehce podložit stejnostranná kyčel. (2, 14) 3.1.2

Příprava místa kanylace NELZP kůži odezinfikuje antiseptickým roztokem, například 2 % chlorhexidinem

nebo méně koncentrovaným roztokem 0,5 - 1 % v kombinaci se 70 % alkoholem. Dezinfekční roztoky by měly být v kontaktu s připravovanou oblastí nejméně 2 minuty, aby došlo k dostatečnému uvolnění účinné látky a rozvinutí plného dezinfekčního účinku. Před použitím roztoku s jódem je vhodné se pacienta zeptat, zda v kontaktu s jódem není náchylný ke kožní hypersenzitivní reakci. (3, 12, 14)

20

3.1.3

Příprava pomůcek Před přípravou pomůcek je třeba se domluvit s lékařem na technice zavádění a na

typu centrálního žilního vstupu. (2) Sterilní stolek se připravuje za přísně aseptických podmínek, pracujeme v ústence, rukavicích, empíru a čepici. Na sterilní stolek připravíme sterilní rukavice, roušky, tampony nebo čtverce na krytí, jehly k aplikaci lokálního anestetika, injekční stříkačky k proplachům a na lokální anestetikum. Dále katetrizační soupravu, jehelec, šicí materiál, nůžky a nádobu s fyziologickým roztokem. Po skončení přípravy se stolek zakryje sterilní rouškou. (2) Je vhodné si také připravit kožní dezinfekci a ampule s lokálním anestetikem, které se uloží mimo sterilní stolek. (2) 3.1.4

Asistence při výkonu NELZP asistuje při lokální infiltrační anestezii a sleduje činnost lékaře. Dále také

pozoruje reakci pacienta při vpichu a implantaci katétru. Kvůli případným arytmiím je nutné při kanylaci sledovat EKG křivku na monitoru životních funkcí. Po úspěšném zavedení a zafixování katétru jej NELZP dezinfikuje a přelepí polopropustnou průhlednou fólií. Během výkonu NELZP také komunikuje s pacientem, pokud je při vědomí. Po výkonu objedná RTG snímek. (14)

3.2 Techniky zavedení centrálních žilních katétrů 3.2.1

Seldingerova technika zavádění kanyly Při použití této techniky se žíla nejprve napíchne silnější jehlou a následně se přes

jehlu zavede ohebný vodič (u dospělého 15 - 20 cm hluboko). Vodič se také může zavést skrz píst speciální Raulersonovy stříkačky, nebo přes boční port jehly. Jehla se vytáhne, ale vodič je stále zaveden do žíly. Po vodiči je zaveden dilatátor. Ten se zavádí jen tak hluboko, aby se místo vpichu rozšířilo a vytvořil se kanál v kůži a podkoží. Po vodiči zavedeme katétr a vodič vytáhneme. (4, 9, 22) Dále je nezbytné ověřit správné zavedení katétru aspirací krve. Pokud krev nelze nasávat ani není možná aplikace do jednotlivých lumen, může se katétr zasunout hlouběji. Zavedená kanyla je fixována několika stehy ke kůži. Také je nutné ověřit polohu katétru rentgenovým snímkem. Ten se většinou provádí s odstupem max. 1 hodiny. Hrot katétru by se měl nacházet v horní duté žíle před jejím vyústěním do pravé síně. V případě nesprávné polohy je možná její úprava pod přímou skiaskopickou kontrolou. Podle 21

několika autorů patří Seldingerova technika v dnešní době k nejpoužívanějším metodám zavádění kanyly. (4, 9, 22) 3.2.2

Flexilová technika zavádění kanyly V publikacích můžeme flexilovou techniku najít pod názvem technika over-needle.

Nejprve se žíla napíchne flexilou. Po punkci je jehla vytažena a v žíle zůstává plastikový obal - flexila. Tou se zavede kanyla a flexila se následně rozlomí a vytáhne podél kanyly ven. Tato metoda má několik nevýhod. Silné jehly s flexilami často traumatizují místo vpichu a při zavádění někdy dochází k nesprávnému zavedení kanyly. (3, 4) 3.2.3

Chirurgická technika zavádění kanyly Při venesekci se žíla vypreparuje a do vzniklého otvoru se zavede kanyla.

Nejčastěji se provádí na vena saphena magna nebo na vena basilica. Do vypreparované žíly se zavede katétr o délce 15 - 20 mm a ke kůži se upevní stehem. O místo venesekce je třeba pečovat asepticky dle pravidel péče o ránu. (2, 23) Chirurgickou metodou se zavádějí dlouhodobé a tunelizované centrální žilní katétry. Kromě toho to můžou být například porty. (2)

3.3 Lokalizace místa zavedení katétru 3.3.1

Vena jugularis interna Žíla je umístěna mediálně od středního okraje musculus sternocleidomastoideus a

probíhá v trojúhelníku tvořeném sternálním a klavikulárním úponem musculus sternocleidomastoideus. Arteria carotis je umístěna mediálně od žíly. (9) Pro punkci vena jugularis existují tři přístupy. Prvním je tzv. centrální přístup, kdy se punkce provádí v hrotu trojúhelníku vymezeného dvěma hlavami musculi sternocleidomastoideus. V této oblasti je znatelná pulzace a. carotis asi jen 1 - 2 cm mediálně. Vpich jehly je proveden z hrotu trojúhelníku tak, aby jehla směřovala ke stejnostranné prsní bradavce. Žíly zpravidla dosáhneme po 3 - 5 cm. (9) Druhým přístupem je tzv. přední přístup. Jeho orientačním bodem je střed sternální hlavy musculus sternocleidomastoideus. Technika punkce je obdobná jako v předchozím případě. Žíly dosáhneme po 2 - 4 cm. (9) Poslední možností je dorsální přístup. Vpich je veden dorsálně asi 1 cm od místa, kde v. jugularis externa kříží okraj musculus sternocleidomastoideus nebo 5 cm od klíčku. Jehla prochází kaudálně a ventrálně proti jugulární jamce pod úhlem 45° v sagitální rovině a v patnáctistupňovém úhlu na rovině frontální. Žíly dosáhneme po 5 - 7 cm. (9) 22

Vena jugularis interna je vhodná pro krátkodobou katetrizaci. Narozdíl od v. subclavia se zde katétr hůře fixuje ke kůži, je to také méně pohodlnější pro pacienta. Hrozí zde větší riziko komplikací než u punkce vena subclavia. (22) Při punkci je pacient uložen do Trendelenburgovy polohy, protože se zvýší náplň žil a zvětší se jejich průsvit. Tím že se zvýší žilní tlak, se zároveň sníží riziko vzniku vzduchové embolie. Hlava je dorsálně flektována, stočena na stranu a ramena jsou mírně podložena. (10, 22) Výhodou punkce veny jugularis interna je její široký průsvit a snadný přístup. Dále je to pak krátká vzdálenost a tudíž snadnější zavádění např. Swan-Ganzova katétru. Je zde i menší riziko vzniku komplikací než při punkci ostatních žil. (10) Nevýhodou je souběžně probíhající arteria carotis, obtížnější fixace a hrozí zde větší riziko vzniku nozokomiální infekce. (10) 3.3.2

Vena subclavia Při punkci vena subclavia stojí lékař za pacientovou hlavou. Při supraklavikulárním

přístupu se lékař orientuje podle laterálního okraje úponu zevního raménka musculus sternocleidomastoideus a sternoklavikulárního skloubení. Místo punkce se nachází mezi uvedeným okrajem a klíčkem, vpich probíhá kaudálně na kontralaterální prsní bradavku - v sagitální rovině asi ve 45° úhlu. V horizontální rovině je vpich veden pod úhlem 5 - 15°. Žilního kmene dosáhneme asi po 1 - 2 cm. Pokud je punkce prováděna zleva, hrozí poranění ductus thoracicus. (9, 22) U infraklavikulárního vstupu je s výhodou umístit mezi lopatky stočenou roušku, aby byla lépe viditelná infraklavikulární krajina. Místo punkce se nachází v medioklavikulární čáře, 2 - 3 cm pod claviculou. Nebo se může nacházet v místě, kde mediální části claviculy směrem dopředu přechází ve vyklenutí zad. Jehla směřuje ve frontální rovině do jugula. Žíly dosáhneme po 5 - 6 cm. (22) Při punkci je pacient uložen do Trendelenburgovy polohy stejně jako u vena jugularis interna. Hlava je otočena na stranu, ramena jsou mírně podložena. Žíla se stlačuje ve výšce jednoho prstu nad klíční kostí. (10) Výhodou je její široký průsvit, snadnější fixace a menší riziko vzniku nozokomiální infekce. Využívá se při katetrizaci u hypovolemických pacientů, protože na rozdíl od veny jugularis interny méně často kolabuje. (10, 22) Nevýhodou je riziko vzniku pneumotoraxu a obtížná kontrola případného krvácení. Dále to je těsný vztah k arteria subclavia. (10) 23

3.3.3

Vena femoralis Punkce vena femoralis se provádí naslepo, protože žíla není viditelná. Při punkci

leží pacient s nataženou dolní končetinou. U dospělého leží vena femoralis asi 1,5 cm mediálně od a. femoralis. Pokud není pulz na a. femoralis hmatný, můžeme vena femoralis najít na spojnici mezi spina iliaca anterior superior a pubickým výběžkem, který rozdělíme na třetiny, přičemž arteria femoralis leží na úrovni laterálního konce mediální třetiny. Jehla se zavádí asi 2 - 3 cm pod tříselný vaz, přičemž sklon jehly k frontální rovině je 45 - 60°. (9) Při punkci je pacient v poloze na zádech. Na straně punkce je vypodložený bok a noha je rotována ven. (10, 22) Výhodou punkce je snadný přístup k vena femoralis a její široký průsvit. Kromě toho je zavedení katétru do vena femoralis vhodné u pacientů s koagulopatií nebo u pacientů, kteří špatně snášejí Trendelenburgovu polohu. (10, 22) Nevýhodou je hrozící riziko ileofemorální trombózy, dále riziko zanesení infekce z důvodu blízkosti genitálií a konečníku. (10)

3.4 Odstranění centrálního žilního katétru 3.4.1

Indikace k extrakci katétru Katétr se odstraňuje, pokud tento vstup již není dále nutný nebo v případě infekční

komplikace centrálního žilního katétru. Dále to může být při tvorbě depa kontrastní látky v podkoží nebo při špatné poloze kanyly. (4, 9) 3.4.2

Postup při odstranění katétru Odstranění katétru se provádí za aseptických podmínek ve dvou NELZP. Pacient by

měl ležet ve vodorovné poloze, protože při elevaci trupu hrozí riziko vzniku vzduchové embolie. Jako první odpojíme infuze od katétru a uzavřeme jej uzávěry. Před extrakcí musíme dezinfikovat místa vstupu centrálního žilního katétru a stehy, kterými je fixován. Pomocí sterilních nástrojů odstřihneme fixační stehy a za mírné komprese místa vpichu sterilním mulovým čtvercem katétr vytáhneme. Místo katétru komprimujeme až do zástavy krvácení a uzávěru otvoru po katétru. Při kompresi může pacient mít mírně elevovaný trup. Otvor po katétru poté sterilně zakryjeme a zalepíme. (9) Při odstranění katétru se odebírá stěr z místa vpichu a spolu se sterilně odstřiženou částí konce katétru se posílá na mikrobiologii. Také se nabírá krevní vzorek do hemokultur. Lékař na žádankách uvede klinický stav pacienta, případně důvod předčasné extrakce katétru. (14) 24

Místo vstupu katétru do kůže stačí ošetřit běžným obvazem. Tělesný klid a komprese místa vpichu je doporučena pacientům s antikoagulační nebo antiagregační léčbou. Místo vpichu je komprimováno sáčkem asi 20 minut. (14)

25

4 KOMPLIKACE CENTRÁLNÍ ŽILNÍ KANYLACE 4.1

Časné komplikace Výskyt časných komplikací závisí na tělesných dispozicích pacienta, na umělé

plicní ventilaci, na lokalizaci místa vpichu a na dovednosti lékaře. Dále také závisí na vhodné poloze pacienta a na bezchybné asistenci NELZP lékaři při výkonu. 4.1.1

Poranění okolních struktur, punkce arterie Nejčastějším poraněním bývá, že lékař napíchne souběžně probíhající tepnu.

Poznáme to tak, že se do stříkačky vrací nebo jehlou vytéká jasně červená krev pulzujícím proudem. Důležité je jehlu opatrně vytáhnout, protože by mohlo dojít k rozříznutí cévy ostře seříznutým koncem jehly. Místo vpichu je nutné komprimovat tak dlouho, dokud nedojde k zástavě krvácení (většinou 10 - 15 minut). Důkladnou kompresí zabráníme také tvorbě hematomu. Ve výjimečných případech komprese k zástavě krvácení nestačí a komplikaci musí řešit chirurg na operačním sále. (4, 9) 4.1.2

Pneumotorax Vzniká nejčastěji při punkci vena subclavia. Při napíchnutí žíly může někdy dojít k

poranění plíce a vzniku pneumotoraxu. Pacient si často stěžuje na dušnost, dráždivý kašel a bolest v místě, kde byl zákrok prováděn. Kontrolní snímek se provádí několik hodin po punkci, protože snímek provedený těsně po punkci nemusí zachytit rozvíjející se pneumotorax. Pokud se na snímku potvrdí pneumotorax, je nezbytné zavedenou kanylu ihned odstranit. Pneumothorax může také nastat několik dní po vytažení centrální žilní kanyly. (4, 9) Velmi nebezpečný je pneumothorax u ventilovaných pacientů, kde hrozí vznik tenzního pneumothoraxu v důsledku přetlaku v dýchacích cestách. Hrudní drén s podtlakovou drenáží se zavádí při pneumotoraxu většího rozsahu. Mezi rizikové faktory pro vznik pneumothoraxu patří kachexie, nebo naopak obezita pacienta, jeho dehydratace, pacient s deformacemi hrudníku nebo ventilovaný pacient, dále malá zkušenost, nervozita a spěch lékaře provádějícího zákrok. (4, 9, 14) 4.1.3

Malpozice katétru Patří sem například nesprávné uložení katétru, kolénkovité ohnutí nebo opření

konce katétru o stěnu žíly vlivem pohybu pacienta. (14) Po zavedení by se měl konec katétru nacházet v horní duté žíle, ale při punkci vena subclavia se může stočit do vena jugularis a opačně. Vorlíček uvádí: „Konec katétru se 26

může nacházet v protilehlé podklíčkové žíle, v krční žíle, může být zaveden příliš hluboko do pravé srdeční síně nebo dokonce až do pravé srdeční komory.‟ (Vorlíček, 2012, s. 161) Pokud je katétr zaveden do pravé srdeční komory, může být příčinou dysrytmií. Z tohoto důvodu by se měl katétr zavádět za monitorace EKG a po výkonu provést rentgen srdce a plic. Jako řešení této komplikace se nabízí povytažení a přesměrování katétru, případně jeho nové zavedení. (9) 4.1.4

Vzduchová embolie Vzduchová embolie může ohrozit život pacienta, je to jedna z nejzávažnějších

komplikací. Vzniká při nesprávné poloze pacienta během katetrizace, kdy je v centrálních žilách nižší tlak. Může k ní dojít i při hlubokém dýchání pacienta s výraznou hypovolemií a negativním centrálním žilním tlakem. Dále může vzniknout i při manipulaci s infuzními hadičkami nebo při odstraňování centrálního žilního katétru. (9) Pokud do žilního řečiště vnikne menší množství vzduchu, nedojde ke klinickým projevům. Naopak pokud dojde ke vniknutí většího množství vzduchu, vzniká embolie. Ta se projevuje náhle vzniklou těžkou dušností, cyanózou, hypotenzí a tachykardií. Nemocného musíme uložit do Trendelenburgovy polohy a na levý bok. Pokud je katétr zavedený, je potřeba se pokusit z pravé síně odsát vzniklý vzduch. (9) Jako prevence vzduchové embolie je zavádění katétru a následná manipulace s ním prováděna vždy v Trendelenburgově poloze. (9) 4.1.5

Hemotorax a chylotorax Je to velmi vzácná komplikace. Hemotorax značí krvácení z punktované cévy do

pohrudniční dutiny a chylotorax je punkce hrudního mízovodu. Pokud k tomu dojde, je důležité poraněnou cévu chirurgicky ošetřit. (4)

4.2 Pozdní komplikace 4.2.1

Trombóza kanylované žíly Trombóza kanylované žíly může být způsobena přítomností katétru v žíle nebo

vytažením katétru z místa zavedení. Dále může způsobit poranění žilní chlopně. Proto je důležité kontrolovat objem a obvod končetiny, ve které je zaveden katétr. Čím je užší céva, v níž se katétr nalézá, tím větší je riziko trombózy. Povinností personálu je upozornit pacienta na tuto možnou komplikaci. (4, 16)

27

4.2.2

Zevní okluze katétru Může být způsobena zalomením katétru pod kůží, nebo utlačováním kanyly mezi

klíční kostí a žebrem. Můžeme si pomoci různými manévry s končetinami. Při zevní okluzi katétru je důležité zkontrolovat rentgenový snímek pořízený po kanylaci příslušné žíly. (4) 4.2.3

Vnitřní okluze katétru Nejčastější příčinou vnitřní okluze katétru je krevní sraženina. Pokud nelze

aspirovat ani aplikovat do žíly, doporučuje se proplach 5 000 UI heparinu v 5 ml fyziologického roztoku do katétru. Pokud nemůžeme aplikovat heparin do katétru, doporučuje se rychle střídat aspiraci a aplikaci, čímž dojde k difuzi heparinu do kanyly. Heparin necháme působit asi hodinu a poté znovu zkusíme možnost aplikace a aspirace. Při neúspěchu musíme celý cyklus zopakovat. (4) Pokud nadále nejsme úspěšní, stejným způsobem aplikujeme do kanyly buď 5 000 UI urokinázy, 25 000 UI streptokinázy, nebo 5 mg alteplázy. (4) Pokud se nám stále nedaří aplikovat ani aspirovat, musíme kanylu odstranit. Protahování kanyly vodičem je nebezpečné, protože se zvyšuje riziko kontaminace kanyly a na konci kanyly může být zachycen trombus, který mechanickým protahováním odtrhneme a tím můžeme způsobit plicní embolii. (4) Další možností neprůchodnosti kanyly může být fibrinová pochva na vnějším povrchu kanyly, která přesahuje přes špičku kanyly. Při aspiraci se nasává do lumen kanyly a způsobuje nemožnost aspirace krve, ale aplikace je možná. (4) Také může dojít k tomu, že se při aspiraci konec kanyly přisaje na žilní stěnu. U této komplikace stačí žílu propláchnout 20 ml fyziologického roztoku, vyzveme pacienta, aby několikrát silně zakašlal, nebo aby se několikrát na posteli položil a posadil. Pokud pochybujeme o poloze katétru nebo o netěsnosti systému, je nutné provést nástřik kanyly kontrastní látkou pod skiaskopem. (4) 4.2.4

Porušení kontinuity kanyly a únik infuzního roztoku do podkoží Někdy může dojít k narušení celistvosti kanyly a k úniku infuzí do podkoží. U

portů se může rozpojit komůrka a kanyla vedoucí do centrální žíly. Pokud je podána netoxická infuze, nedojde k žádnému poškození, avšak při úniku agresivního roztoku cytostatika může dojí k rozsáhlé nekróze. Z tohoto důvodu se provádějí kontroly kontinuity port-systému či jiných kanyl nástřikem kontrastní látky. (4)

28

4.2.5

Embolizace katétru Nejčastěji vzniká při zavádění katétru, kdy ostrá jehla může část zaváděcího drátu

odříznout. Také se někdy může konec katétru odlomit. Odlomené části pak embolizují například do plicního řečiště nebo do dutin pravého srdce, kde mohou být příčinou infekce a trombóz. Nemocného je nutné ihned přeložit na katetrizační pracoviště, kde se embolizovaná část katétru odstraní. (9) 4.2.6

Katétrová sepse Katétrová sepse je systémová zánětlivá odpověď na infekci. Příčinou infekce je

infikovaný katétr. Postupně vznikne kolonizace katétru, potom místní infekce a nakonec endogenní katétrová sepse. Ke kontaminaci může dojít několika způsoby. (12, 14) Infekce může mít původ v místě vpichu a šíří se po povrchu katétru. Nejčastěji se projevuje zarudnutím okolní kůže, zvýšenou citlivostí, bolestivostí a pocity napětí v okolí vstupu katétru do kůže. Může se také objevit sekrece z katétru a zvýšená teplota. Při vyšetření krevního obrazu můžeme odhalit zvýšené leukocyty. Při biochemickém vyšetření bývá zvýšený C-reaktivní protein (CRP) a prokalcitonin (PCT). Doporučuje se zajistit mikrobiologickou kultivaci. Odebereme krev do připravených hemokultur. Pro mikrobiologickou kultivaci se odebírají dva vzorky - jeden pro aerobní a jeden pro anaerobní kultivaci. Jako léčebný postup se uvádí ordinace vhodných antibiotik dle vyšetření kultivace a citlivosti, místní ošetřování pomocí mastných tylů napuštěných jodpolyvidonem (Inadine) nebo chlorhexidinem. Při výrazném zhoršení se doporučuje chirurgická excize nebo odstranění katétru. Krevním oběhem se může sepse rozšířit do vzdálených orgánů a to dá podnět ke vzniku katétrové sepse. (4, 12) Infekce může mít původ ve vnějším prostředí a šíří se vnitřním lumen katétru. Patologické mikroorganismy osídlí vnitřek katétru a může dojít ke vzniku katétrové sepse. Nejčastějším zdrojem infekce bývají ruce ošetřujícího personálu a okolí. Ke kontaminaci dochází například při přepojování infuzních setů. (4, 12) Infekce má původ v rozšíření chorobných ložisek krevní cestou. Katétr se většinou kolonizuje bakteriemi, které už pacientovi kolují v krvi. Nejčastěji se do centrálního žilního katétru dostanou při krevních odběrech. Další příčinou vzniku katétrové sepse může být doba zavedení katétru. Čím je delší, tím je riziko vzniku sepse vyšší. Dále to může být materiál, ze kterého je katétr vyroben, zvolené místo kanylace a samozřejmě způsob ošetřování katétru. (12)

29

Centrum pro kontrolu nemocí a prevencí se zabývá prevencí vzniku katétrových infekcí a vydává doporučené postupy s cílem snížit riziko infekcí, a tak podpořit bezpečnost pacientů. (12) Mikrobiologicky potvrzená katétrová sepse je taková sepse, u které byl izolován stejný mikroorganismus z periferní hemokultury a z hemokultury odebrané ze samotného katétru. Nebo to může být stejný mikroorganismus odebraný z periferní hemokultury a ze špičky katétru, který byl extrahován.(12) Pokud u pacienta po vyjmutí katétru a nasazení empirické antibiotické léčby došlo ke zlepšení stavu a ústupu sepse, mluvíme o mikrobiologicky neprokázané katétrové sepsi. (12) Mezi nejčastější vyvolavatele patří koaguláza-negativní stafylokoky včetně Staphylococcus epidermis. Roztoky kompletní parenterální výživy bývají často živnou půdou pro růst bakterií a hub a můžou tak přispívat ke vzniku katétrové sepse. (12, 14) Čím je delší doba zavedení katétru, tím větší hrozí riziko infekce. Riziko je větší také u vícelumenných CŽK. (14) Mezi preventivní opatření, v první řadě, patří volba místa vpichu. Dáváme přednost vstupu prostřednictvím v. subclavia nebo v. jugularis interna. U pacientů s tracheostomickou kanylou se katétr zavádí cestou v. subclavia, aby byl co nejdále od vstupu do dýchacích cest. Dále je důležitý přísně aseptický postup při zavádění a převazech. Při převazech také místo vstupu katétru do kůže kontrolujeme pohledem. Hodnotíme, zda nejeví známky zánětu, zarudnutí, zda není bolestivé nebo zda z něho nevytéká zakrvavělý nebo hnisavý sekret. Pokud je nález pozitivní, katétr se okamžitě zruší. (14)

30

5 PÉČE O CENTRÁLNÍ ŽILNÍ KATÉTR 5.1 Převaz místa vpichu Převaz se vždy provádí za přísně aseptických podmínek. Ošetřující personál provádějící převaz musí použít ochranné pomůcky (ústenku, operační čepici, operační plášť a sterilní nebo nesterilní rukavice). (8, 10, 12) Nejprve se musí odstranit krytí katétru a setřít okolí vpichu sterilní štětičkou. Vzorek se posílá na bakteriologické vyšetření. K očištění kůže se nejčastěji používá lihobenzin či peroxid vodíku. Následně dezinfikujeme místo vpichu a poté radiálně od něj okolní kůži daleko do stran od místa vpichu. Nesmíme zapomenout ani na dezinfekci fixačních stehů. Poté co zaschne jodová nebo chlorhexidinová dezinfekce, můžeme katétr sterilně krýt. Pokud je katétr kryt sterilními čtverci, je potřeba místo vpichu převazovat každý den během hygienické péče nebo dle potřeby. Jestliže je katétr kryt semipermeabilní fólií a místo vstupu je klidné, je možné katétr převázat každých 48 - 72 hodin. Pokud je kryt pomocí transparentního filmového krytí s chlorhexidinovým čtverečkem, je možné převaz provádět jednou týdně. První den po kanylaci CŽK se doporučuje katétr krýt sterilními čtverci z důvodu častějšího krvácení z místa vpichu. Vzhledem ke zvýšenému riziku fokálních myotických infekcí není vhodné lokální použití antibiotických mastí a zásypů. Pokud je převazový materiál znečištěný, prosáklý krví, zvlhlý nebo se obvaz uvolnil, je nutné jej ihned vyměnit. (8, 12, 14) Při ošetřování je nutné zhodnotit místo vpichu a vznik možných komplikací (obstrukce, infekce, zalomení katétru, extravazace). Při převazu je také důležité edukovat pacienta o tom, jak se chovat k centrálnímu žilnímu katétru. Poučit ho, aby s ním nemanipuloval a netahal za hadičky vedoucí od katétru. Povinností NELZP je hlásit lékaři lokální komplikace i varovné příznaky možných komplikací. (10, 12, 14) 5.1.1

Stěr z okolí místa vpichu centrálního žilního katétru Mikrobiologické vyšetření se v intenzivní péči provádí standardně třikrát týdně a

pokaždé, je-li místo vpichu zarudlé, bolestivé, prosáklé nebo pokud se v jeho okolí objeví sekret. Stěr je odesílán na bakteriologické vyšetření. Místo vpichu se denně kontroluje pohledem. (8)

31

5.2 Manipulace s katétrem a infuzní linkou Pokud je nutný přechodný uzávěr centrálního žilního katétru, je možné použít heparinovou nebo citrátovou zátku a katétr krýt sterilní spojkou. Uzávěr katétru musí být co nejkratší. Podle standardu oddělení se používá například heparinová zátka, zpravidla 2 5 ml roztoku heparinu v koncentraci 10 000 UI na litr fyziologického roztoku. Předtím než se připojí infuzní souprava, je nutné heparinovou nebo citrátovou zátku odsát a katétr propláchnout minimálně 10 ml FR1/1. (8, 14) Prodlužovací hadičky, rampy a kohoutky se mění zpravidla po 24 - 72 hodinách. Sety pro podání krevních derivátů a lipidových roztoků je doporučeno měnit po každém derivátu. Po podání vybraných přípravků (transfuzní jednotky, erytrocytové masy), při znečištění spojovacích systémů nebo při projevu inkompatibility se zákalem sloupce tekutiny po chybném bolusovém i.v. podání je nutná jejich okamžitá výměna. Pokud se do vstupu aplikuje propofol, je nutné set měnit každých 6 - 12 hodin. Jehly v portu je doporučeno měnit každé 3 dny. Při znečištění spojovacích systémů a při projevu inkompatibility se vznikem zákalu či sraženin v roztoku je nutná okamžitá výměna prodlužovacích hadiček, ramp a kohoutků. (9, 12, 14) Při ordinaci parenterální výživy z jednokomorových vaků s obsahem lipidů se jeden vak se soupravou podává nejdéle 24 hodin. Při podání parenterální výživy z jednotlivých složek a lahví (tzv. multibottle systém) se lipidová emulze ponechává nejdéle 12 hodin a ukončí se společně s výměnou infuzní soupravy. (14) Vhodné je i použití antibakteriálních filtrů, které se umisťují do průběhu soupravy co nejblíže ke katétru. Je důležité dbát na to, aby katétr ani spojovací hadičky nebyly vystaveny nepříznivým mechanickým účinkům tahu a poškození, také nesmí hrozit jejich rozpojení. (14) Při manipulaci s katétrem se doporučuje používat šroubovací uzávěry a spoje. A po každém vstupu do centrálního žilního katétru je nutné konec uzavřít novými sterilními šroubovacími uzávěry. Vstupy do katétru mohou být také uzavřeny bezjehlovými adaptéry. Výhodou je jejich jednoduchá obsluha, neobsahují latex a jejich prostřednictvím se mohou aplikovat i lipidy, krev a chemoterapeutika. Vyměňují se jednou týdně. Zajišťují, že centrální žilní katétr zůstane uzavřen a krytý. Léčiva se jimi podávají pomocí stříkačky bez jehly nasazením adaptéru Luer-Lock. Užitím bezjehlových pomůcek omezíme používání jehel, které mohou ohrozit pacienta poraněním nebo infekcí. (12)

32

K proplachům je dobré použít stříkačku 10 ml a více. U maloobjemových stříkaček hrozí ruptura kanyly. (12) Pokud centrálním žilním katétrem neprotékají infuze, je nutné aplikovat antikoagulační zátku. Může být použit Heparin 100 UI/1ml FR. Pro dospělé se používá 5 ml, dětem se dávají 3 ml. U otevřených systémů se doporučuje proplach jednou týdně, uzavřené systémy stačí proplachovat jednou měsíčně. Přesné určení proplachů je dle výrobce. Po každém odběru krve nebo před a po aplikaci léků je nutné provést proplach 10 - 20 ml fyziologického roztoku. (12)

5.3 Monitorace centrálního žilního tlaku Koncem 50. let bylo zavedeno monitorování centrálního žilního tlaku do klinické praxe. Významně to přispělo k rozvoji invazivního hemodynamického monitorování nemocných v kritickém stavu. (22) Centrální žilní tlak (CVP) je tlak vyvíjený na stěnu horní duté žíly během žilního návratu. Pro měření se katétr musí zavést cestou periferního nebo centrálního žilního systému do proximální části oblasti horní duté žíly, která ústí do pravé síně srdeční. CVP můžeme měřit pomocí vodního sloupce nebo tlakovým snímačem a elektronickým zesilovačem. Centrální žilní tlak pomáhá hodnotit výkonnost myokardu a velikost cirkulujícího objemu. Měření pomocí elektronického zesilovače je přesnější než použití vodního manometru, a proto bychom ho měli upřednostňovat. Podle hodnoty centrálního žilního tlaku řídíme množství a rychlost infuzí vstupujících do žilního systému. Tlak můžeme sledovat nepřetržitě nebo intermitentně díky kalibrovanému manometru (tj. vodní sloupec). Hodnocení CVP by mělo vždy probíhat na konci exspiria. Fyziologická hodnota CVP je 0 - 8 mm Hg, při použití vodního sloupce je to 3 - 11 cm H2O. (15, 16, 21, 22) Nejčastější indikací pro monitoraci centrálního žilního tlaku bývá zhodnocení funkce pravé srdeční komory a náplň intravaskulárního řečiště. Z klinických indikací se pak jedná např. o pacienty s polytraumatem, pacienty v šokovém stavu a hypovolemické pacienty v důsledku chirurgických výkonů. (15, 16) Pokles centrálního žilního tlaku bývá nejčastěji zapříčiněn hypovolemií. Příčinou zvýšených hodnot centrálního žilního tlaku může být hypervolemie, insuficience pravého srdce, plicní embolie, obstrukce horní duté žíly a tamponáda srdeční. (16) Existuje řada faktorů, které ovlivňují výpovědní hodnotu CVP. Patří sem např. abnormality kardiovaskulárního systému. Mezi ně řadíme systémové venokonstrikce, sníženou poddajnost pravé komory, obstrukce velkých žil, onemocnění trojcípé chlopně, 33

srdeční vady a arytmie. Dalším faktorem může být umělá plicní ventilace, která zvyšuje hodnotu centrálního žilního tlaku v průběhu inspiria.

34

PRAKTICKÁ ČÁST 6 CÍLE PRÁCE A HYPOTÉZY 6.1 Cíle práce C1:

Zjistit rozdíly v teoretických znalostech nelékařských zdravotnických pracovníků (NELZP) na vybraných odděleních intenzivní péče v problematice centrálních žilních katétrů a ošetřovatelské péče o ně.

C2:

Zjistit specifika ošetřovatelské péče o centrální žilní katétry na vybraných odděleních intenzivní péče.

C3:

Zjistit pohled pacientů na problematiku zavedeného centrálního žilního katétru.

6.2 Hypotézy a výzkumné otázky 6.2.1 Hypotézy H1: Předpokládáme, že neexistuje statisticky významný rozdíl v souhrnu znalostí NELZP na vybraných odděleních intenzivní péče. H2:

Předpokládáme, že se na většině vybraných oddělení intenzivní péče používá semipermeabilní transparentní krytí Tegaderm CHG.

H3:

Předpokládáme, že se na většině vybraných oddělení intenzivní péče používá k dezinfekci centrálního žilního katétru chlorhexidinový dezinfekční roztok.

H4:

Předpokládáme, že se na většině vybraných oddělení intenzivní péče provádí monitorace centrálního žilního tlaku prostřednictvím zavedeného centrálního žilního katétru.

6.2.2 Výzkumné otázky VO1: Vyskytují se u pacientů nějaké problémy a obavy spojené se zavedeným centrálním žilním katétrem? VO2: Co nejvíce zatěžuje (po stránce fyzické a psychické) pacienty se zavedeným centrálním žilním katétrem?

35

7 METODIKA VÝZKUMU 7.1 Metody výzkumu Pro splnění prvních dvou cílů jsme zvolili kvantitativní typ výzkumu formou anonymního dotazníku. Dotazníkové šetření probíhalo v období odborné praxe (24.11. 2014 - 9.1.2015) ve Fakultní nemocnici Plzeň na Klinice anestezie, resuscitace a intenzivní medicíny, Chirurgické klinice, I. interní klinice, II. interní klinice, Klinice pneumologie a ftizeologie a Anesteziologicko-resuscitačním oddělení, Hematologicko-onkologickém oddělení, Chirurgickém oddělení, Kardiochirurgickém oddělení, Kardiologickém oddělení a Neurochirurgickém oddělení Fakultní nemocnice Plzeň. Výzkum probíhal se svolením manažerky pro vzdělání a výuku NELZP Mgr. Světluše Chabrové. Zde pracujícím nelékařským zdravotnickým pracovníkům bylo rozdáno 200 dotazníků a vyplněných se jich vrátilo 125. Procentuální návratnost je tedy 62,5 %. Anonymní dotazník je strukturovaný a je tvořen 22 otázkami, u kterých je možná pouze jedna odpověď, pokud není uvedeno jinak. Otázky jsou zaměřené především na péči o zavedený centrální žilní katétr. Pro splnění třetího cíle jsme zvolili kvalitativní výzkum formou rozhovorů. Výzkum probíhal na Metabolické jednotce intenzivní péče I. interní kliniky Fakultní nemocnice Plzeň, se svolením manažerky pro vzdělávání a výuku NELZP Mgr. Světluše Chabrové. Rozhovory byly vedeny s pacienty se zavedeným centrálním žilním katétrem. Celkem byli osloveni dva pacienti.

7.2 Charakteristika výzkumného souboru Dotazníkového šetření se zúčastnili nelékařští zdravotničtí pracovníci pracující na jednotkách intenzivní péče a anesteziologicko-resuscitačních odděleních ve Fakultní nemocnici Plzeň. Pracoviště pro distribuci dotazníků byla vybrána na základě předpokladu, že se zde NELZP často setkávají s pacienty se zavedeným CŽK. Po schválení výzkumného šetření byly dotazníky osobně předány vrchním či staničním sestrám jednotlivých pracovišť, které zajistily jejich distribuci. Přehled pracovišť, na kterých probíhalo výzkumné šetření je uveden v Tabulce 1a. Celkem bylo rozdáno 200 dotazníků, z toho se jich vrátilo 125. Návratnost je tedy 62,5 %. Pro rozhovory jsme oslovili pacienty se zavedeným centrálním katétrem, kteří byli hospitalizování na Metabolické jednotce intenzivní péče I. interní kliniky Fakultní nemocnice Plzeň. 36

Tabulka 1a - Přehled pracovišť Počet

Počet

distribuovaných

navrácených

dotazníků

dotazníků

I. interní klinika

20

16

II. interní klinika

10

7

Neurochirurgické oddělení

20

10

I. chirurgická klinika

20

13

10

8

20

14

20

9

20

5

20

9

20

16

20

18

Pracoviště

Jednotky intenzivní

Oddělení pneumologie a

péče

ftizeologie Kardiologické oddělení Hematologicko-onkologické oddělení Chirurgické oddělení Anesteziologicko-

Resuscitační oddělení

resuscitační oddělení Kardiochirurgické oddělení Klinika anestezie, resuscitace a intenzivní medicíny

37

8 VÝSLEDKY VÝZKUMU 8.1 Kvantitativní šetření - dotazník Kvantitativním šetřením formou dotazníku jsme se snažili zjistit obecné informace o respondentech pracujících na jednotkách intenzivní péče a anesteziologickoresuscitačních odděleních, jejich zkušenosti s ošetřovatelskou péčí o pacienty se zavedeným centrálním žilním katétrem a jejich znalosti v ošetřovatelské péči o pacienty se zavedeným CŽK. 8.1.1

Základní údaje První tři dotazníkové otázky jsme zaměřili na identifikační údaje o respondentech.

Prostřednictvím první položky jsme zjistili procentuální zastoupení respondentů s různým stupněm nejvyššího dosaženého vzdělání. Následně jsme zjišťovali, zda dotázaní respondenti mají specializační způsobilost v oboru intenzivní péče. Z odpovědí na třetí otázku jsme vyvodili procentuální zastoupení dotazovaných s různou délkou praxe ve zdravotnictví. Procentuální hodnoty uvedené v tabulkách a v grafu jsou zaokrouhlené na celá čísla. Data byla zpracována pomocí programu Microsoft Office Excel 2007.

38

Položka 1b Nejvyšší dosažené vzdělání Tabulka 1b Nejvyšší dosažené vzdělání Počet respondentů Odpověď


Jednotky intenzivní péče

Počet - n

%

Počet - n

%

Středoškolské

6

14 %

22

27 %

Vyšší odborné

13

30 %

21

26 %

Vysokoškolské - bakalářské

20

47 %

30

37 %

Vysokoškolské - magisterské

4

9%

9

11 %

CELKEM

43

100 %

82

100 %

Graf 1b Nejvyšší dosažené vzdělání 50% 45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0%

Resuscitační oddělení Jednotky intenzivní péče Středoškolské

Vyšší odborné

Vysokoškolské - Vysokoškolské bakalářské magisterské

Položka 1b zjišťovala, jaké je nejvyšší dosažené vzdělání pracovníků na jednotlivých pracovištích. Středoškolské vzdělání uvedlo 22 respondentů (14 %) z resuscitačních oddělení a 27 % z JIP. Vyšší odborné vzdělání uvedlo 30 % dotázaných z resuscitačních oddělení a 26 % z JIP. 47 % dotazovaných z resuscitačních oddělení uvedlo jako své nejvyšší dosažené vzdělání vysokoškolské - bakalářské a z JIP jej uvedlo 37 %. Vysokoškolské - magisterské vzdělání uvedlo 9% respondentů z resuscitačních oddělení a 9 z JIP (11 %). 39

Položka 2 Specializace v oboru intenzivní péče Tabulka 2 Specializace v oboru intenzivní péče Počet respondentů Odpověď



Počet - n

%

Počet - n

%

Ano

22

51 %

39

48 %

Ne

21

49 %

43

52 %

CELKEM

43

100 %

82

100 %

Graf 2 Specializace v oboru intenzivní péče 60% 50% 40%


30% 20%


10% 0% Ano

Ne

Z grafu vyplývá, že 51 % dotazovaných z resuscitačních oddělení má specializační vzdělání v oboru intenzivní péče a 21 oslovených (49 %) ji nemá. 48 % respondentů z JIP má specializační vzdělání v oboru intenzivní péče a celých 43 dotázaných (53 %) tuto specializaci nemá.

40

Položka 3 Délka praxe ve zdravotnictví Tabulka 3 Délka praxe ve zdravotnictví Počet respondentů Odpověď



Počet - n

%

Počet -n

%

Méně než 1 rok

2

5%

4

5%

1 - 5 let

15

35 %

24

29 %

6 - 10 let

11

26 %

14

17 %

11 - 15 let

6

14 %

12

15 %

16 - 20 let

7

16 %

14

17 %

21 let a více

2

5%

14

17 %

CELKEM

43

100 %

82

100 %

Graf 3 Délka praxe ve zdravotnictví 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0%


Méně než 1 - 5 let 6 - 10 let 11 - 15 let 16 - 20 let 21 let a 1 rok více


Ve zkoumaném souboru byly 4 % respondentů s praxí 1 - 5 let ve zdravotnictví z resuscitačních oddělení a 2 dotázaní (5 %) z JIP. Dalších 35 % dotazovaných z resuscitačních oddělení uvedlo délku praxe 1 - 5 let, z JIP to bylo 29 %. 26 % respondentů z resuscitačních oddělení udává délku praxe 6 - 10 let. Tutéž délku praxe udává 17 % dotázaných z JIP. Délku praxe 11 - 15 let uvedlo 14 % dotazovaných z resuscitačních oddělení a 15 % z JIP. 16 % respondentů z resuscitačních oddělení uvedlo, že pracují ve zdravotnictví 16 - 20 let. Stejnou odpověď zaškrtlo 17 % NELZP z JIP. 5 % dotázaných z resuscitačních oddělení uvedlo jako délku praxe 21 let a více. Stejnou možnost zvolilo 17 % respondentů z JIP. 41

Položka 4 Typ pracoviště Tabulka 4 Typ pracoviště Počet respondentů Odpověď

Resuscitační

Jednotky intenzivní

oddělení

péče

Počet - n

%

Počet - n

%

I. interní klinika

0

0%

16

20 %

II. interní klinika

0

0%

7

9%

18

42 %

0

0%

I. chirurgická klinika

0

0%

13

16 %

Oddělení pneumologie a ftizeologie

0

0%

8

10 %

Anesteziologicko-resuscitační oddělení

9

21 %

0

0%

Hematologicko-onkologické oddělení

0

0%

9

11 %

Chirurgické oddělení

0

0%

5

6%

Kardiologické oddělení

0

0%

14

17 %

Kardiochirurgické oddělení

16

37 %

0

0%

Neurochirurgické oddělení

0

0%

10

12 %

CELKEM

43

100 %

82

100 %

Klinika anestezie, resuscitace a intenzivní medicíny

Graf 4 Typ pracoviště 50% 40% 30% 20% 10% 0%

Resuscitační oddělení Jednotky intenzivní péče

Graf nám ukazuje, kolik nelékařských zdravotnických pracovníků se z jednotlivých pracovišť zúčastnilo dotazníkového šetření. 42

8.1.2

Údaje o centrálních žilních katétrech na pracovištích Položky 5 a 6 v dotazníku zjišťovaly doplňující informace k problematice znalostí

NELZP o CŽK, které by mohly souviset s úrovní znalostí. Procentuální hodnoty uvedené v tabulkách a v grafu jsou zaokrouhlené na celá čísla. Položka 5 Možnost informování se ohledně problematiky centrálních žilních katétrů Tabulka 5 Možnost informování se ohledně problematiky centrálních žilních katétrů Počet respondentů Odpověď



Počet - n

%

Počet - n

%

Ano

39

91 %

81

99 %

Ne

1

2%

0

0%

Nevím

3

7%

1

1%

CELKEM

43

100 %

82

100 %

Graf 5 Možnost informování se ohledně problematiky centrálních žilních katétrů 100% 90% Resuscitační 80% oddělení 70% 60% Jednotky 50% intenzivní 40% péče 30% 20% 10% 0% Ano Ne Nevím 39 respondentů (91 %) z resuscitačních oddělení a 99 % z JIP uvedlo, že mají na oddělení možnost se informovat ohledně problematiky centrálních žilních katétrů (formou standardů, kurzů, seminářů). 2 % dotázaných z resuscitačních oddělení uvedlo, že nemají takovou možnost. Z JIP nikdo nezvolil tuto možnost. 3 dotázaní (7 %) z resuscitačních oddělení a 1 (1 %) z JIP uvedli, že nevědí, zda mají na oddělení možnost se informovat ohledně problematiky centrálních žilních katétrů. 43

Položka 6 Účast na vzdělávacích programech zaměřených na péči o centrální žilní vstupy Tabulka 6 Účast na vzdělávacích programech zaměřených na péči o centrální žilní vstupy Počet respondentů Odpověď



Počet - n

%

Počet - n

%

Ano

29

67 %

59

72 %

Ne

14

33 %

23

28 %

CELKEM

43

100 %

82

100 %

Graf 6 Účast na vzdělávacích programech zaměřených na péči o centrální žilní vstupy 80% 70%


60% 50% 40%


30%

20% 10% 0% Ano

Ne

Z dotázaných respondentů z resuscitačních oddělení 29 (67 %) uvedlo, že se účastní vzdělávacích programů zaměřených na péči o centrální žilní vstupy. Z JIP tuhle možnost uvedlo 72 % dotazovaných. 33 % dotázaných z resuscitačních oddělení uvedlo, že se těchto vzdělávacích programů neúčastní. Stejnou možnost zvolilo 28 % pracovníků na JIP.

44

8.1.3

Znalostní položky Položky 7, 8, 11, 15, 17, 19 a 20 se zaměřovaly na znalosti nelékařských

zdravotnických pracovníků o problematice centrálního žilního katétru. Zabývaly se převážně specifiky péče a možnými komplikacemi. Procentuální hodnoty uvedené v tabulkách a v grafu jsou zaokrouhlené na celá čísla. Položka 7 Minimální doba pro hygienické mytí rukou Tabulka 7 Minimální doba pro hygienické mytí rukou Počet respondentů Odpověď Resuscitační oddělení Jednotky intenzivní péče Počet - n % Počet - n % 4 9% 7 9% Doba není stanovena 29 67 % 37 45 % 30 sekund 5 12 % 21 26 % 60 sekund 3 7% 9 11 % 120 sekund 2 5% 8 10 % Nevím 43 100 % 82 100 % CELKEM Graf 7 Minimální doba pro hygienické mytí rukou 80% Resuscitač ní oddělení

60% 40% 20% 0% Doba není 30 sekund 60 sekund 120 stanovena sekund

Nevím


Z grafu je zřejmé, že 67 % respondentů z resuscitačních oddělení a 45 % z JIP uvedlo, že minimální doba pro hygienické mytí rukou je 30 sekund, což je správná odpověď. Jako nejčastější chybnou odpověď uváděli respondenti dobu 60 sekund. Celkem ji uvedlo 5 dotázaných (12 %) z resuscitačních oddělení a 21 (26 % ) z JIP. Mezi další nesprávné odpovědi patří doba 120 sekund, kterou zaškrtlo 7 % respondentů z resuscitačních oddělení a 11 % z JIP. 9 % respondentů z resuscitačních oddělení i z JIP se domnívá, že minimální doba pro hygienické mytí rukou není stanovena a 5 % dotázaných z resuscitačních oddělení neví, jaká je minimální doba pro hygienické mytí rukou. U pracovníků JIP je to celých 10 %. 45

Položka 8 Používání osobních ochranných pomůcek při přípravě sterilního stolku Tabulka 8 Používání osobních ochranných pomůcek při přípravě sterilního stolku

Odpověď Ústenka, čepice, zástěra, rukavice Ústenka, čepice Ústenka, rukavice Ústenka, zástěra Nepoužívám

Počet respondentů Resuscitační Jednotky intenzivní oddělení péče Počet - n % Počet - n % 28 65 % 72 88 % 14 33 % 4 5% 1 2% 3 4% 0 0% 2 2% 0 0% 1 1% 43

CELKEM

100 %

82

100 %

Graf 8 Používání osobních ochranných pomůcek při přípravě sterilního stolku 100% 80% 60% 40% 20% 0%


Ústenka, čepice, zástěra, rukavice

Ústenka, čepice

Ústenka, rukavice

Ústenka, zástěra

Nepoužívám


Pro přípravu sterilního instrumentária by se měla používat ústenka, čepice, zástěra a rukavice. Jako správnou odpověď ji uvedlo 28 respondentů (65 %) z resuscitačních oddělení a 72 (88 %) z JIP. Druhou nejčastější odpovědí byla ústenka a čepice. Uvedlo ji 33 % dotázaných z resuscitačních oddělení a 5 % z JIP. 2 % respondentů z resuscitačních oddělení uvedlo, že používají pouze ústenku a rukavice, z JIP to byly 4 % dotázaných. 2 % dotázaných z JIP uvedlo, že používají ústenku a zástěru. Tuto možnost neuvedl nikdo z resuscitačních oddělení. 1 % uvedlo, že při přípravě sterilního instrumentária nepoužívají žádné ochranné pomůcky. Tuto možnost opět neuvedl nikdo z resuscitačních oddělení.

46

Položka 11 Komplikace vzniklé během zavádění centrálního žilního katétru Tabulka 11 Komplikace vzniklé během zavádění centrálního žilního katétru Počet respondentů Odpověď Resuscitační oddělení Jednotky intenzivní péče Počet - n % Počet - n % 11 26 % 20 24 % Správně 32 74 % 62 76 % Špatně 43 100 % 82 100 % CELKEM Graf 11 Komplikace vzniklé během zavádění centrálního žilního katétru 80% Resuscitační oddělení

70% 60%

50%


40% 30% 20% 10% 0% Správně

Špatně

V této položce bylo možné označit více správných odpovědí. Za správnou odpověď se považovala ta, kde respondenti zaškrtli možnosti pneumotorax, vzduchová embolie, vznik arytmií, krvácení a punkce arterie. Takto odpovědělo pouhých 11 dotázaných (26 %) z resuscitačních oddělení a pouhých 20 (24 %) z JIP. Ostatní možnosti byly považovány za chybné stejně tak i možnost nevím. Špatně odpovědělo 74 % respondentů z resuscitačních oddělení a 76 % oslovených z JIP.

47

Položka 15 Výměna semipermeabilního transparentního krytí Tabulka 15 Výměna semipermeabilního transparentního krytí Počet respondentů Odpověď Resuscitační oddělení Jednotky intenzivní péče Počet - n % Počet - n % 1 2% 1 1% 1x za den (24 hodin) 9 21 % 4 5% 1x za 2 dny (48 hodin) 33 77 % 67 82 % 1x za 3 dny (72 hodin) 0 0% 9 11 % 1x za týden (168 hodin) 0 0% 1 1% Jiné, prosím uveďte 43 100 % 82 100 % CELKEM Graf 15 Výměna semipermeabilního transparentního krytí 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%


1x za den 1x za 2 dny 1x za 3 dny 1x za týden Jiné, prosím (24 hodin) (48 hodin) (72 hodin) (168 hodin) uveďte

Pokud není semipermeabilní transparentní krytí znečištěno, mění se zpravidla 1x za 3 dny. To uvedlo 33

respondentů (77 %) z resuscitačních oddělení a 67 (82 %) z JIP. 9

dotázaných (21 %) z resuscitačních oddělení a 4 (5 %) z JIP mění semipermeabilní transparentní krytí 1x za 2 dny. 2 % z resuscitačních oddělení a 1 % z JIP jej mění 1x za den. 11 % respondentů z JIP uvedlo, že se krytí mění 1x za týden. Tuto možnost neuvedl nikdo z resuscitačních oddělení. 1 % z JIP si zvolilo odpověď jiné, prosím uveďte a napsali, že krytí se mění dle potřeby. Tuto možnost také nezvolil nikdo z resuscitačních oddělení.

48

Položka 17 Výměna semipermeabilního transparentního krytí Tegaderm CHG Tabulka 17 Výměna semipermeabilního transparentního krytí Tegaderm CHG Počet respondentů Odpověď Resuscitační oddělení Jednotky intenzivní péče Počet - n % Počet - n % 9 21 % 14 17 % 5 dní 20 47 % 46 56 % 7 dní 1 2% 15 18 % 10 dní Nevím, s tímto krytím 12 28 % 5 6% jsem se nikdy nesetkal/a 1 2% 2 2% Jiné, prosím uveďte 43 100 % 82 100 % CELKEM Graf 17 Výměna semipermeabilního transparentního krytí Tegaderm CHG 60% Resuscitační oddělení

50% 40%


30% 20% 10% 0% 5 dní

7 dní

10 dní

Nevím, s Jiné, prosím tímto krytím uveďte jsem se nikdy nesetkal/a

Semipermeabilní transparentní krytí Tegaderm CHG se zpravidla mění po 7 dnech. Tuhle možnost zvolilo 20 respondentů (47 %) z resuscitačních oddělení a 46 (56 %) z JIP. 21 % dotázaných z resuscitačních oddělení a 17 % z JIP mění semipermeabilní krytí po 5 dnech. S tímto krytím se nesetkalo 28 % respondentů z resuscitačních oddělení a 6 % z JIP. Deset dní by Tegaderm CHG ponechaly 2 % dotázaných z resuscitačních oddělení a 18 % z JIP. Z resuscitačních oddělení a z JIP 2 % dotazovaných zvolilo možnost jiné, prosím uveďte a Tegaderm CHG by měnily po 3 dnech.

49

Položka 19 Snímač tlaku pro invazivní monitoraci centrálního žilního tlaku Tabulka 19 Snímač tlaku pro invazivní monitoraci centrálního žilního tlaku Počet respondentů Odpověď



Počet - n

%

Počet - n

%

Zavedený CŽK

1

2%

1

1%

Srdeční síň

41

95 %

80

98 %

1

2%

0

0%

Krkavice

0

0%

0

0%

Nevím

0

0%

1

1%

Jiné, prosím uveďte

0

0%

0

0%

CELKEM

43

100 %

82

100 %

Na místě uložení snímače nezáleží

Graf 19 Snímač tlaku pro invazivní monitoraci centrálního žilního tlaku 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%


Zavedený Srdeční Na místě Krkavice Nevím centrální síň uložení katétr snímače nezáleží



Snímač tlaku pro invazivní monitoraci centrálního žilního katétru se má nacházet v úrovni srdeční síně. Správnou odpověď zvolilo 41 respondentů (95 %) z resuscitačních oddělení a 80 (98 %) z JIP. 2 % dotázaných z resuscitačních oddělení a 1 % z JIP uvedly, že se snímač má nacházet v úrovni zavedeného centrálního žilního katétru. 1 % respondentů z JIP neví, kde se má snímač nacházet nebo na jeho umístění nezáleží. Tuto možnost nezvolil nikdo z resuscitačních oddělení.

50

Položka 20 Tlak v přetlakové manžetě Tabulka 20 Tlak v přetlakové manžetě Počet respondentů Odpověď



Počet - n

%

Počet - n

%

150-200 mmHg

4

9%

5

6%

200-250 mmHg

5

12 %

18

22 %

250-300 mmHg

32

74 %

40

49 %

Nevím

2

5%

19

23 %

Jiný, prosím uveďte

0

0%

0

0%

CELKEM

43

100 %

82

100 %

Graf 20 Tlak v přetlakové manžetě 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%


150-200 mmHg

200-250 mmHg

Nevím

250-300 mmHg

Jiný, prosím uveďte

Doporučený tlak v přetlakové manžetě na kontinuální proplachy centrálních katétrů je 250 - 300 mm Hg. Správnou odpověď zvolilo 74 % respondentů z resuscitačních oddělení a 49 % z JIP. 5 dotázaných (12 %) z resuscitačních oddělení a 18 (22 %) z JIP zvolilo možnost 200 - 250 mm Hg. Naopak 5 % z resuscitačních odděleníc a 23 % z JIP neví, jaký má být tlak v přetlakové manžetě. 9 % NELZP z resuscitačních oddělení a 6 % z JIP uvedlo možnost 150 - 200 mm Hg. Nikdo z dotázaných nezvolil možnost jiný, prosím uveďte. Položky 7, 8, 11, 15, 17, 19 a 20 jsou předmětem H1: „Předpokládáme, že neexistuje statisticky významný rozdíl v souhrnu znalostí NELZP na vybraných odděleních 51

intenzivní péče.‟ Z grafů můžeme vidět, že nejsou patrné velké rozdíly ve znalostech NELZP na vybraných odděleních intenzivní péče v problematice CŽK a ošetřovatelské péče o ně. Z toho vyplývá, že první hypotéza se nám potvrdila.

52

8.1.4 Specifika péče o CŽK Položka 9 Asistence při kanylaci centrálního řečiště Tabulka 9 Asistence při kanylaci centrálního řečiště Počet respondentů Odpověď Resuscitační oddělení Jednotky intenzivní péče Počet - n % Počet - n % 43 100 % 82 100 % Ano 0 0% 0 0% Ne 43 100 % 82 100 % CELKEM Graf 9 Asistence při kanylaci centrálního řečiště 100% Resuscitační oddělení

80% 60%


40% 20% 0% Ano

Ne

Z grafu vyplývá, že všech 125 respondentů tedy 100 % asistuje při kanylaci centrálního žilního řečiště.

53

Položka 10 Používání lokálního anestetika Tabulka 10 Používání lokálního anestetika Odpověď Nepoužíváme Používáme Nevím Jiné, prosím uveďte CELKEM

Počet respondentů Resuscitační oddělení Jednotky intenzivní péče Počet - n % Počet - n % 0 0% 0 0% 42 98 % 76 93 % 0 0% 0 0% 1 2% 6 7% 43 100 % 82 100 %

Graf 10 Používání lokálního anestetika 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%


Graf ukazuje, že 42 respondentů (98 %) z resuscitačních oddělení a 76 (93 %) z JIP uvedlo, že u pacientů při plném vědomí používají lokální anestezii před kanylací centrálních žilních vstupů. Naopak ani jeden z dotázaných neuvedl, že lokální anestezii nepoužívají. 2 % NELZP z resuscitačních oddělení a 7 % z JIP zaškrtlo možnost jiné, prosím uveďte a uvedli, že podání lokálního anestetika záleží na jednotlivci a je dle ordinace lékaře. Nikdo nezaškrtl možnost nevím.

54

Položka 12 Převazový materiál Tabulka 12 Převazový materiál Odpověď Tegaderm CHG Sterilní čtverce + Tegaderm Excilon, Mepore, Inadine, Hydrofilm Curagard TPN Bez odpovědi CELKEM

Počet respondentů Resuscitační oddělení Jednotky intenzivní péče Počet - n % Počet - n % 43 100 % 43 52 % 0

0%

16

20 %

0

0%

11

13 %

0 0 43

0% 0% 100 %

5 7 82

6% 9% 100 %

Graf 12 Převazový materiál 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

Resuscitační oddělení Jednotky intenzivní péče Tegaderm Sterilní CHG čtverce + Tegaderm

Excilon, Curagard Bez Mepore, TPN odpovědi Inadine, Hydrofilm

K položce 12 se vztahuje H2: „Předpokládáme, že se na většině vybraných oddělení intenzivní péče používá semipermeabilní transparentní krytí Tegaderm CHG.‟ Všichni respondenti z resuscitačních oddělení uvedli, že na jejich oddělení používají jako převazový materiál Tegaderm CHG. Stejnou možnost zvolilo 43 dotázaných (52 %) z JIP. Tím se naše druhá hypotéza potvrdila. Druhou nejčastější odpovědí bylo použití sterilních čtverců společně s Tegadermem. Takto odpovědělo 20 % dotázaných z JIP. 13 % NELZP z JIP používá na oddělení Excilon, Mepore, Inadine nebo Hydrofilm a 6 % Curagard TPN. 9 % respondentů z JIP tuhle položku nevyplnilo.

55

Položka 13 Dezinfekční roztok Tabulka 13 Dezinfekční roztok Odpověď Jodový dezinfekční roztok Chlorhexidinový dezinfekční roztok Kombinace obou Bez odpovědi CELKEM

Počet respondentů Resuscitační oddělení Jednotky intenzivní péče Počet - n % Počet -n % 9 21 % 35 43 % 30

70 %

42

51 %

1 3 43

2% 7% 100 %

5 0 82

7% 0% 100 %

Graf 13 Dezinfekční roztok 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%


Graf 13 se vztahuje k H3: „Předpokládáme, že se na většině vybraných oddělení intenzivní péče používá k dezinfekci centrálního žilního katétru chlorhexidinový dezinfekční roztok.‟ Z výsledků jsme zjistili, že 30 dotázaných (70 %) z resuscitačních oddělení a 42 (51 %) z JIP uvedlo, že na jejich oddělení používají chlorhexidinový dezinfekční roztok. Třetí hypotéza se nám potvrdila. 21 % respondentů z resuscitačních oddělení a 43 % z JIP uvedlo, že používají jodový dezinfekční roztok. 2 % NELZP z resuscitačních oddělení a 7 % z JIP používá k převazům centrálních žilních katétrů kombinaci těchto přípravků. 7 % dotázaných z resuscitačních oddělení nechalo tuhle položku bez odpovědi.

56

Položka 14 Typ infuzního roztoku Tabulka 14 Typ infuzního roztoku Odpověď Fyziologický roztok Fyziologický roztok s heparinem Ringerův roztok Glukóza 5% Jiný, prosím uveďte CELKEM

Počet respondentů Resuscitační oddělení Jednotky intenzivní péče Počet - n % Počet - n % 41 95 % 72 88 % 0

0%

9

11 %

0 0 2 43

0% 0% 5% 100 %

0 0 1 82

0% 0% 1% 100 %

Graf 14 Typ infuzního roztoku 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%


Z grafu 14 vyplývá, že 95 % respondentů z resuscitačních oddělení a 88 % z JIP používá k proplachům centrálních žilních katétrů Fyziologický roztok. 9 dotázaných (11 %) z JIP uvedlo, že centrální žilní katétry proplachují Fyziologickým roztokem s heparinem. Tuto možnost nezvolil nikdo z resuscitačních oddělení. 5 % dotazovaných z resuscitačních oddělení a 1 % z JIP zvolilo možnost jiné, prosím uveďte a napsali, že k proplachům používají Aqua for injection. Žádný z dotázaných si z nabízených možností nevybral Ringerův roztok a Glukózu 5 %.

57

Položka 16 Tegaderm CHG Tabulka 16 Tegaderm CHG Odpověď Ano Ne Nevím CELKEM

Počet respondentů Resuscitační oddělení Jednotky intenzivní péče Počet - n % Počet - n % 31 72 % 73 89 % 10 23 % 6 7% 2 5% 3 4% 43 100 % 82 100 %

Graf 16 Tegaderm CHG 100%


80% 60%


40% 20% 0% Ano

Nevím

Ne

Z grafu vyplývá, že 31 dotázaných (72 %) z resuscitačních oddělení a 73 (89 %) z JIP má na oddělení k dispozici semipermeabilní transparentní krytí Tegaderm CHG. Naopak 23 % z resuscitačních oddělení a 7 % z JIP takovou možnost nemá. 5 % respondentů z resuscitačních oddělení a 4 % z JIP neví, zda jej mají na oddělení k dispozici.

58

Položka 18 Měření centrálního žilního tlaku Tabulka 18 Měření centrálního žilního tlaku Počet respondentů Odpověď Resuscitační oddělení Jednotky intenzivní péče Počet - n % Počet - n % 42 98 % 37 45 % Ano 1 2% 44 54 % Ne 0 0% 1 1% Nevím 43 100 % 82 100 % CELKEM Graf 18 Měření centrálního žilního tlaku 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%



Ano

Nevím

Ne

Graf 18 se vztahuje k H4: „Předpokládáme, že se na většině vybraných oddělení intenzivní péče provádí monitorace centrálního žilního tlaku prostřednictvím zavedeného centrálního žilního katétru.‟ Z výsledků můžeme vidět, že 42 respondentů (98 %) z resuscitačních oddělení a 37 (45 %) z JIP kontinuálně monitoruje centrální žilní tlak pomocí zavedeného centrálního žilního katétru. Čtvrtá hypotéza se nám také potvrdila pouze v případě resuscitačních oddělení. 2 % dotazovaných z resuscitačních oddělení a 54 % z JIP uvedlo, že pomocí centrálního žilního katétru nemonitoruje centrální žilní tlak. 1 % NELZP z JIP zvolilo možnost nevím. Tuto možnost nezvolil nikdo z resuscitačních oddělení.

59

Položka 21 Bezjehlové adaptéry Tabulka 21 Bezjehlové adaptéry Odpověď Ano Ne Nevím CELKEM

Počet respondentů Resuscitační oddělení Jednotky intenzivní péče Počet - n % Počet - n % 24 56 % 24 29 % 17 40 % 53 65 % 2 5% 5 6% 43 100 % 82 100 %

Graf 21 Bezjehlové adaptéry

70% 60%


50% 40% 30%


20% 10% 0% Ano

Nevím

Ne

Z grafu vyplývá, že 56 % respondentů z resuscitačních oddělení a pouhých 29 % z JIP používá na koncovky centrálních žilních katétrů tzv. bezjehlové adaptéry (posiflow, clave connector, bionector, maxguard). Naopak 17 z resuscitačních oddělení (40 %) a 53 dotazovaných (65 %) z JIP tyto koncovky nepoužívá. 5 % dotázaných z resuscitačních oddělení a 6 % z JIP neví, zda tyto koncovky používá.

60

Položka 22 Typy zátek Tabulka 22 Typy zátek Odpověď Heparinová zátka Citrátová zátka Fyziologický roztok Jiné, prosím uveďte CELKEM

Počet respondentů Resuscitační oddělení Jednotky intenzivní péče Počet - n % Počet - n % 1 2% 4 5% 3 7% 17 21 % 35 82 % 59 72 % 4 9% 2 2% 43 100 % 82 100 %

Graf 22 Typy zátek 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%


Heparinová zátka

Citrátová zátka

Fyziologický roztok



Z grafu můžeme vidět, že 35 respondentů z resuscitačních oddělení (82 %) a 59 (72 %) z JIP uvedlo, že centrální žilní katétry kontinuálně proplachují fyziologickým roztokem. Naproti tomu 7 % dotázaných z resuscitačních oddělení a 21 % z JIP používá k uzávěru katétrů citrátovou zátku a 2 % z resuscitačních oddělení a 5 % z JIP zátku heparinovou. 9 % z resuscitačních oddělení a 2 % z JIP zvolilo možnost jiné, prosím uveďte a napsali, že nepoužívají zátky k uzávěru centrálních žilních katétrů.

61

8.2 Kvalitativní šetření - rozhovory Pomocí kvalitativního šetření jsme se snažili zjistit, jak pacienti vnímají zavedený centrální žilní katétr, zda je nějak omezuje a zda jsou před jeho zavedením dostatečně informováni. Rozhovory byly vedeny se dvěma pacienty se zavedeným centrálním žilním katétrem na Metabolické jednotce intenzivní péče I. interní kliniky ve Fakultní nemocnici Plzeň.

Respondent 1 1. Identifikační údaje 

Pohlaví o



Věk o



Žena

63 let

Oddělení o

Metabolická jednotka intenzivní péče I. interní kliniky Fakultní nemocnice Plzeň



Důvod hospitalizace (diagnóza) o



Rozvíjející se septický šok

Cesta zavedení katétru a typ CŽK o

Pacientce byl zaveden třílumenný centrální žilní katétr cestou vena jugularis interna vpravo.

2. Informovanost P 

Byla Vám zdůvodněna nutnost zavedení CŽK? o



Pacientce byl vysvětlen důvod zavedení katétru ošetřujícím lékařem.

Kdo Vás edukoval o důvodu zavedení CŽK? o

Sestra při prvním převazu jí znovu vysvětlila důvody vedoucí k zavedení kanyly.

3. Ošetřovatelská specifika 

Jak jste snášel samotné zavádění CŽK? Vnímal jste nějaké obavy či strach v souvislosti se zaváděním CŽK? 62

o

Poté co dostala znecitlivující injekci, už cítila jen mírné tlačení. Pacientka měla před zaváděním obavy, které jí pomohla překonat všeobecná sestra, která s ní po celou dobu výkonu hovořila.



Jak hodnotíte poskytovanou ošetřovatelskou péči? (Jak vnímáte manipulaci a převazy katétru?) o

Při ošetřování katétru je pacientce velmi nepříjemné pouze odlepování náplasti, která jí na krku vadí a omezuje jí v pohybu hlavou. Při převazu prý sestry s pacientkou neustále hovořily, aby ji co nejvíce rozptýlily.



Byly vám poskytnuty informace, jak máte o katétr pečovat? Pokud ano jaké? o

Pacientka byla od sester upozorněna, aby na katétr nesahala a nemanipulovala s hadičkami.



Je vám umožněn pohyb mimo lůžko? o

Pacientka byla zpočátku omezena v pohybu mimo lůžko. Hlavním důvodem nebyl zavedený katétr, ale její onemocnění.



Máte nějaké obtíže v souvislosti se zavedeným katétrem? Pokud ano jaké? Omezuje Vás nějak zavedený centrální žilní katétr? o

Pacientce vadí zachytávání katétru o pokrývku, což je prý velmi bolestivé a v noci ji to často budí.

Respondent 2 1. Identifikační údaje 

Pohlaví o



Věk o



Muž

56 let

Oddělení o

Metabolická jednotka intenzivní péče I. interní kliniky Fakultní nemocnice Plzeň



Důvod hospitalizace (diagnóza) o



Akutní selhání ledvin

Cesta zavedení katétru a typ CŽK

63

o

Pacient měl centrální žilní katétr zaveden nejprve cestou vena jugularis interna vpravo, poté byl překanylován do vena femoralis vlevo.


Byla Vám zdůvodněna nutnost zavedení CŽK? o



Lékař informoval pacienta o nutnosti zavedení katétru.

Kdo Vás edukoval o důvodu zavedení CŽK? o

Lékař také informoval pacienta o důvodu zavedení CŽK.


Jak jste snášel samotné zavádění CŽK? Vnímal jste nějaké obavy či strach v souvislosti se zaváděním CŽK? o

Při první kanylaci pacient cítil pouze bolestivou injekci na znecitlivění a pak jen tlačení. Kanylace do vena femoralis nebyla tak nepříjemná. Pacient během výkonu nepociťoval žádné obavy, protože již v minulosti podstoupil stejný zákrok.



Jak hodnotíte poskytovanou ošetřovatelskou péči? (Jak vnímáte manipulaci a převazy katétru?) o

U převazu vena jugularis interna i vena femoralis pacientovi nejvíce vadilo odstraňování náplasti. Samotné ošetření mu nijak nevadilo. Velmi si pochvaloval péči sester, které se snažily být co nejšetrnější.



Byly vám poskytnuty informace, jak máte o katétr pečovat? Pokud ano jaké? o

Sestry pacienta informovaly, že nesmí manipulovat s hadičkami a nesmí sahat na katétr.



Je vám umožněn pohyb mimo lůžko? o

Po zavedení katétru do vena femoralis pacientovi vadilo omezení v pohybu levou nohou a znemožnění pohybu mimo lůžko.



Máte nějaké obtíže v souvislosti se zavedeným katétrem? Pokud ano jaké? Omezuje Vás nějak zavedený centrální žilní katétr? o

Když měl pacient katétr zavedený do vena jugularis interna, nemohl prý úplně otočit hlavu, což jej v noci někdy budilo.

64

9 DISKUZE V bakalářské práci jsme se zabývali problematikou ošetřovatelské péče o pacienty se zavedeným centrálním žilním katétrem. Pro výzkumné šetření jsme zvolili metodu kvalitativně-kvantitativní. Jako výzkumnou metodu jsme zvolili anonymní dotazníky určené pro nelékařské zdravotnické pracovníky pracující na ARO/JIP ve Fakultní nemocnici Plzeň. Za účelem ověření hypotéz byly dotazníky rozdány NELZP na Klinice anestezie, resuscitace a intenzivní medicíny, Chirurgické klinice, I. interní klinice, II. interní klinice, Klinice pneumologie a ftizeologie a Anesteziologicko-resuscitačním oddělení,

Hematologicko-onkologickém

oddělení,

Chirurgickém

oddělení,

Kardiochirurgickém oddělení, Kardiologickém oddělení, Neurochirurgickém oddělení Fakultní nemocnice Plzeň. Dále byly uskutečněny rozhovory s pacienty se zavedeným centrálním žilním katétrem. Ty probíhaly na Metabolické jednotce intenzivní péče I. interní kliniky Fakultní nemocnice Plzeň. Výzkum probíhal od 24. 11. 2014 do 9. 1. 2015 se svolením manažerky pro vzdělávání a výuku NELZP Mgr. Světluše Chabrové ve Fakultní nemocnici Plzeň. První tři otázky v dotazníku jsme zaměřili na zjištění identifikačních údajů (viz graf 1b, 2, 3) o respondentech. Zjistili jsme, že v intenzivní a resuscitační péči Fakultní nemocnice Plzeň pracují NELZP s nejvyšším dosaženým vzděláním vysokoškolským bakalářským. Dále bylo zjišťováno, zda mají NELZP specializační vzdělání v intenzivní péči. Z výsledků je patrné, že z celkového počtu 125 respondentů má specializaci 61 dotázaných (49 %). Poslední identifikační otázka se zaměřovala na délku praxe ve zdravotnictví. Bylo zjištěno, že na jednotkách intenzivní péče a resuscitačních odděleních pracuje nejvíce NELZP s délkou praxe 1 - 5 let. Domníváme se, že je to způsobeno tím, že práce na intenzivních a resuscitačních jednotkách je velmi psychicky i fyzicky náročná. Je také prokázáno, že u zdravotnického personálu dochází velmi často k tzv. syndromu vyhoření, který je způsobený dlouhodobým stresem. Mgr. Pelnářová ve své diplomové práci, jejíž praktická část byla uskutečněna také ve FN Plzeň, z roku 2013 na téma: „Prevence nozokomiálních nákaz v oblasti centrálních žilních katétrů‟ uvádí, že na otázku: „Pokud je centrální žilní katétr kryt semipermeabilní folií Tegaderm CHG, jak dlouho můžeme toto krytí ponechat?‟, odpovědělo správně ze 180 respondentů 70 dotázaných (38,9 %). V naší bakalářské práci na stejnou otázku odpovědělo správně ze 125 respondentů 66 oslovených (53 %). Správná odpověď je, že výměna semipermeabilní folie Tegaderm CHG se provádí jednou za 7 dní. Předpokládáme, 65

že vyšší procento správných odpovědí může souviset s vyšší informovaností NELZP ohledně problematiky centrálních žilních katétrů. Naším prvním cílem bylo: „Zjistit rozdíly v teoretických znalostech nelékařských zdravotnických pracovníků (NELZP) na vybraných odděleních intenzivní péče v problematice centrálních žilních katétrů a ošetřovatelské péče o ně.‟ K prvnímu cíli se vztahují položky 7, 8, 11, 15, 17, 19 a 20 v dotazníku. Z grafu (viz Příloha 13) je patrné, že není statisticky významný rozdíl ve znalostech NELZP na vybraných oddělení intenzivní péče v problematice centrálních žilních katétrů a ošetřovatelské péče o ně. Hypotéza 1 se nám tedy potvrdila. Největší procentuální rozdíl (25 %) je v otázce 20: „Jaký je doporučený tlak v přetlakové manžetě na kontinuální proplachy CŽK?‟ 98 % respondentů z resuscitačních oddělení odpovědělo na položenou otázku správně, tedy 250 - 300 mm Hg, naopak z jednotek intenzivní péče to bylo pouhých 40 dotázaných (49 %). Domníváme se, že důvodem je, že na jednotkách intenzivní péče neprovádí všem pacientům se zavedeným centrálním žilním katétrem kontinuální měření centrálního žilního tlaku. Mgr. Pelnářová ve své diplomové práci z roku 2013 na téma: „Prevence nozokomiálních nákaz v oblasti centrálních žilních katétrů‟ uvádí, že na otázku: „Kolik sekund je minimální doba určená pro hygienické mytí rukou?‟, z celkového počtu 188 respondentů správně odpovědělo 114 sester (60,6 %). V naší práci takto odpovědělo z celkové počtu 125 NELZP pouhých 66 (52,8 %). Tyto výsledky jsou velmi znepokojující, neboť hygiena rukou je základním bodem v aseptickém přístupu k péči o centrální žilní katétr. Správná hygiena rukou snižuje riziko vzniku infekcí a nozokomiálních nákaz. Sterilní stolek se připravuje za přísně aseptických podmínek, pracujeme v ústence, rukavicích, empíru a čepici. (2) Na otázku: „Jaké osobní ochranné pomůcky používáte VŽDY při přípravě sterilního instrumentária ke kanylaci centrálních žilních katétrů?‟ správně odpovědělo ze 125 respondentů 100 NELZP (80 %). Za správnou odpověď jsme považovali, pokud respondenti zaškrtli možnost: ústenka, čepice, zástěra, rukavice. Mgr. Pelnářová ve své diplomové práci z roku 2013 na téma: „Prevence nozokomiálních nákaz v oblasti centrálních žilních katétrů‟ uvádí, že na stejnou otázku odpovědělo správně ze 188 dotázaných 142 oslovených (75,5 %). Zde byla za správnou odpověď považována možnost: ústenka, čepice, zástěra. Dále nás velmi překvapilo zjištění, že pouhých 31 NELZP (25 %) odpovědělo správně na otázku č. 11 „Uveďte, které komplikace mohou nejčastěji vzniknout během samotného zavádění centrálního žilního katétru.‟ Zde bylo možné označit více správných 66

odpovědí. Za správně zodpovězenou otázku jsme považovali, pokud NELZP zaškrtli možnosti: pneumotorax, vzduchová embolie, vznik arytmií, krvácení a punkce arterie. Jako nejčastější špatná odpověď byla označována katétrová sepse. Domnívali jsme se, že respondenti, kteří odpověděli špatně se neúčastní vzdělávacích programů zaměřených na péči o centrální žilní vstupy. Porovnali jsme proto výsledky otázky 11 s otázkou 6 a vyšlo nám, že účast na vzdělávacích programech má pouze minimální vliv na informace o komplikacích spojených s CŽK. (viz Příloha 14) Druhým cílem bakalářské práce bylo: „Zjistit specifika ošetřovatelské péče o centrální žilní katétry na vybraných odděleních intenzivní péče.‟ Pro splnění tohoto cíle jsme také využili dotazníkové šetření. K druhému cíli se vztahuje hypotéza 2: „Předpokládáme, že se na většině vybraných oddělení intenzivní péče používá semipermeabilní transparentní krytí Tegaderm CHG.‟ Tato hypotéza se nám potvrdila. Z resuscitačních oddělení tuto možnost uvedli všichni respondenti a z pracovníků na jednotkách intenzivní péče to bylo 43 oslovených (52 %). Dále se k druhému cíli vztahuje hypotéza 3: „Předpokládáme, že se na většině vybraných oddělení intenzivní péče používá k dezinfekci centrálního žilního katétru chlorhexidinový dezinfekční roztok.‟ Tato hypotéza se nám také potvrdila. Na resuscitačních odděleních tuto možnost uvedlo 30 respondentů (70 %) a na jednotkách intenzivní péče 42 dotazovaných (51 %). K tomuto cíli se vztahuje i hypotéza 4: „Předpokládáme, že se na většině vybraných oddělení intenzivní péče provádí monitorace centrálního žilního tlaku prostřednictvím zavedeného centrálního žilního katétru.‟ Tato hypotéza se nám potvrdila pouze u resuscitačních odděleních, kde tuto možnost zvolilo 42 dotazovaných (98 %). Na jednotkách intenzivní péče se nám hypotéza 4 nepotvrdila, protože možnost monitorace centrálního žilního tlaku zvolilo pouhých 37 respondentů (45 %). Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že jsem se s měřením centrálního žilního tlaku při své odborné praxi ve FN Plzeň setkala spíše na ARO než na JIP. Na otázku zda NELZP používají bezjehlové adaptéry, odpovědělo kladně z celkového počtu 125 respondentů pouhých 48 dotázaných (38 %). Toto zjištění nás velmi zarazilo, neboť bezjehlové adaptéry snižují riziko poranění pacienta jehlou, minimalizují riziko kontaminace léčebnými látkami a snižují riziko vzniku katétrových sepsí a nozokomiálních nákaz. Myslíme si, že hlavním důvodem, proč je NELZP nepoužívají, je

67

jejich vysoká cena, která se pohybuje kolem čtyřiceti korun za kus. Proto bezjehlové adaptéry nemohou být na všech odděleních trvale k dispozici. Jarmila Drábková v knize: „Centrální žilní katétry, funkce, základy zavádění a ošetřování‟ z roku 2001 uvádí, že použití bezjehlových adaptérů prodlužuje životnost infuzního setu na 72 hodin. Naopak Renáta Zoubková ve skriptech: „Zajištění vstupu do krevního oběhu‟ z roku 2012 uvádí, že při použití bezjehlových vstupů, se doporučuje měnit infuzní linky každých šest dnů. Z těchto informací je patrné, že během jedenácti let došlo ke zdokonalení bezjehlových adaptérů a k prodloužení jejich využití. Mgr. Pelnářová ve své diplomové práci z roku 2013 na téma: „Prevence nozokomiálních nákaz v oblasti centrálních žilních katétrů‟ uvádí, že na otázku: „Máte na oddělení k dispozici semipermeabilní transparentní krytí Tegaderm CHG?‟, ze 180 respondentů jich 112 uvedlo (62,2 %), že Tegaderm CHG mají k dispozici na oddělení. Z našeho výzkumu vyplývá, že z celkového počtu 125 dotázaných 104 oslovených (83 %) uvedlo, že jej také mají k dispozici na oddělení. Domníváme se, větší distribuce Tegaderm CHG na jednotlivá oddělení může být způsobena jeho skvělými vlastnostmi a antimikrobiálními účinky. Třetím cílem naší bakalářské práce bylo: „Zjistit pohled pacientů na problematiku zavedeného centrálního žilního katétru.‟ Ke splnění tohoto cíle jsme zvolili metodu kvalitativního výzkumu a to formou rozhovorů s pacienty. Rozhovory byly uskutečněny na Metabolické jednotce intenzivní péče I. interní kliniky Fakultní nemocnice Plzeň se svolením kompetentních osob. Výzkum probíhal od 24. 11. 2014 do 9. 1. 2015.

Při

rozhovorech jsme se zaměřovali na problémy spojené se zavedeným centrálním žilním katétrem. V úvodních otázkách v rozhovoru s pacienty jsme se zabývali identifikačními údaji. Zajímal nás věk a pohlaví pacientů. Dále jsme se zaměřili na to, co bylo důvodem jejich hospitalizace a jaký typ CŽK a jakou cestou jim byl zaveden. Oba pacienti uvedli, že byli před kanylací centrálního žilního katétru informováni lékařem o nutnosti zavedení katétru. Dále je všeobecné sestry poučily ohledně přístupu ke katétru. Tato zjištění jsou velmi pozitivní, neboť je zřejmé, že je dodržováno právo pacienta na informace. Myslíme si, že je velmi důležité, aby lékaři pacientům srozumitelně vysvětlili daný zákrok. Mohou se tak vyhnout případnému odmítnutí (tzv. negativní revers), což může negativně ovlivnit další léčbu pacienta. Dále jsme se zajímali o to, co nejvíce trápí pacienty se zavedeným centrálním žilním katétrem. Pacienti si nejčastěji stěžovali na bolestivé odlepování náplasti a 68

zachytávání katétru o pokrývku. Pacienty nejvíce zatěžuje omezení v pohybu hlavou při zavedení katétru cestami vena jugularis interna a vena subclavia. Při zavedení centrálního žilního katétru cestou vena femoralis je nejvíce omezuje nemožnost pohybu mimo lůžko a omezená manipulace s končetinou se zavedenou kanylou. Jako největší problém spojený se zavedeným centrálním žilním katétrem pacienti označili odstranění náplasti. Zde je dobré zamyslet se nad tím, zda by nebylo na místě, aby se katétry převazovaly až po 72 hodinách, jak umožňují současné materiály vhodné k převazům. Někteří NELZP v dotazníkovém šetření uvedli, že semipermeabilní transparentní krytí mění již po 48 hodinách. Pokud je to semipermeabilní transparentní krytí s chlorhexidinovým čtverečkem (např. Tegaderm CHG), může k jeho výměně docházet až po 7 dnech. Někteří respondenti uvedli, že jej mění již po 5 dnech. Výrobce uvádí, že k tomu aby byly využity všechny jeho materiály, je nutná doba použití alespoň 7 dní. Vzhledem k vyšší ceně tohoto produktu, je lepší jej využívat dle doporučených postupů. Cena výrobku Tegaderm CHG se pohybuje kolem 350 korun za kus, naproti tomu cena produktu Tegaderm bez chlorhexidinového polštářku se pohybuje kolem 24 korun za kus. Myslíme si, že toto téma je stále aktuální, neboť centrální žilní katétry se v intenzivní medicíně hojně využívají k diagnostickým i terapeutickým účelům. Domníváme se, že je dobré mít přehled nejen o informovanosti NELZP, ale také o obavách a pocitech pacientů se zavedeným CŽK. Informace týkající se potřeb pacientů jsou užitečné především pro praxi, kdy může dojít ke zlepšení péče, uspokojení potřeb pacienta a přístupu k pacientovi jako k bio-psycho-socio-spirituální bytosti, kdy jej vnímáme jako celek (tzv. holistický přístup). Údaje získané z dotazníku nám mohou dát přehled o informovanosti nelékařských zdravotnických pracovníků ohledně problematiky CŽK a mohou sloužit jako námět pro vytvoření studijního materiálu nejen pro NELZP ale i pro studenty zdravotnických oborů.

69

ZÁVĚR Tato bakalářská práce se věnuje problematice centrálních žilních katétrů z pohledu pacienta a ošetřujícího personálu. Byly stanoveny tři cíle. Dva se zaměřují na pohled nelékařských zdravotnických pracovníků, a to na úroveň znalostí týkající se centrálních žilních katétrů a na specifika ošetřovatelské péče o ně. Poslední cíl se věnoval pacientům se zavedeným centrálním žilním katétrem. Výzkum proběhl metodou kvalitativněkvantitativní. Odpovědi na cíle u nelékařských zdravotnických pracovníků byly zjišťovány formou anonymních dotazníků. Při získávání informací od pacientů jsme využili formu rozhovorů. V prvním cíli jsme zjišťovali, zda je patrný statisticky významný rozdíl v souhrnu znalostí NELZP na vybraných oddělení intenzivní péče. Z grafu (viz Příloha 13) je zřejmé, že není patrný statisticky významný rozdíl, čímž se naše první hypotéza potvrdila. Druhý cíl se zaměřoval na specifika ošetřovatelské péče o CŽK na vybraných odděleních intenzivní péče. K druhému cíli se vztahují tři hypotézy. V první předpokládáme, že se na většině vybraných oddělení intenzivní péče používá semipermeabilní transparentní krytí Tegaderm CHG. Z resuscitačních oddělení tuto možnost uvedli všichni respondenti a z pracovníků na jednotkách intenzivní péče to bylo 52 %. Tato hypotéza se nám tedy potvrdila. Druhá hypotéza předpokládala, že se na většině vybraných oddělení intenzivní péče používá k dezinfekci CŽK chlorhexidinový dezinfekční roztok. Na resuscitačních odděleních tuto možnost uvedlo 70 % respondentů a na jednotkách intenzivní péče 51 % dotazovaných. Tato hypotéza se nám také potvrdila. Třetí hypotéza vztahující se k druhému cíli předpokládala, že se na většině vybraných odděleních intenzivní péče provádí monitorace centrálního žilního tlaku prostřednictvím zavedeného CŽK. Tato hypotéza se nám potvrdila pouze na resuscitačních odděleních, kde tuhle možnost zvolilo 98 % dotazovaných. Na jednotkách intenzivní péče tuto možnost zvolilo pouhých 48 % respondentů, tudíž se nám hypotéza nepotvrdila. Třetí cíl byl zaměřen na pacienty a na jejich obavy a omezení týkající se zavedeného centrálního žilního katétru. Z odpovědí pacientů bylo zjištěno, že velmi negativně vnímají převazy katétru, a to ve smyslu bolestivého odstraňování náplasti. Dále je také zatěžuje omezená pohyblivost hlavou při zavedení katétru cestou vena jugularis interna nebo vena subclavia. Cíle této bakalářské práce byly splněny. Hypotézy H1, H2 a H3 byly potvrzeny. Hypotéza H4 byla potvrzena pouze u resuscitačních oddělení, na oddělení jednotek 70

intenzivní péče tomu tak nebylo. Na všechny stanovené výzkumné otázky bylo odpovězeno. Domníváme se, že tato bakalářská práce by mohla sloužit jako zdroj informací pro nelékařské zdravotnické pracovníky ke zlepšení péče o pacienty se zavedeným centrálním žilním katétrem nebo jako studijní materiál pro studenty zdravotnických oborů.

71

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1] KLATOVSKÝ, Lubomír. Centrální žilní kanylace. Zelená hvězda [online]. 2008 [cit. 2014-10-14]. Dostupné z: http://www.zelenahvezda.cz/clanky-a-studie/odborneclanky/centralni-zilni-kanylace [2] VOKURKA, Samuel et al. Ošetřovatelské problémy a základy hemoterapie: Učební texty a ošetřovatelské intervence nejen pro sestry z oboru hematologie a onkologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 140 s. ISBN 80-7262-299-4. [3] ZADÁK, Zdeněk, HAVEL, Eduard a kol. Intenzivní medicína na principech vnitřního lékařství. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 336 s. ISBN 978-80-247-2099-9. [4] VORLÍČEK, Jiří, ABRAHÁMOVÁ, Jitka, VORLÍČKOVÁ, Hilda a kol. Klinická onkologie pro sestry. 2. vyd., přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada, 2012. 450 s. ISBN 978-80-247-3742-3. [5] ROZTOČIL, Karel. Angiologie. 1. vyd. Praha: Triton, 2014. 263 s. ISBN 978-80-7387716-3. [6] PROCHÁZKA, Václav a kol. Vaskulární diagnostika a intervenční výkony. Praha: Maxdorf, 2012. 217 s. ISBN 978-80-7345-284-1. [7] VOJTOVÁ, Bohumila. Port - péče o pacienta před zavedením, po zavedení, proplachy, odběry, aplikace do portu. Diagnóza v ošetřovatelství. Zlín, 2014, roč. 10, č. 2, s. 28-31. ISSN 1801-1349. [8] KAPOUNOVÁ, Gabriela. Ošetřovatelství v intenzivní péči. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 352 s. ISBN 178-247-1830-9. [9] ČEŠKA, Richard a kol. Interna. 1. vyd. Praha: Triton, 2010. 876 s. ISBN 978-807387-423-0. [10] ZOUBKOVÁ, Renáta. Zajištění vstupu do krevního oběhu. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2012. 62 s. ISBN 978-80-7464-115-2. [11] KRAJÍČEK, Milan. Chirurgická a intervenční léčba cévních onemocnění. 1.vyd. Praha: Grada, 2007. 436 s. ISBN 978-80-247-0607-8.

[12] PETLACHOVÁ, Martina. Péče o centrální venózní katétry. Pediatrie pro praxi. 2012, č. 1, s. 52-54. ISNN 1213-0494. [13] PETROVICKÝ, Pavel. Anatomie s topografií a klinickými aplikacemi. 1. vyd. Martin: Osveta, 2001. 463 s. ISBN 80-806-3046-1. [14] DRÁBKOVÁ, Jarmila. Centrální žilní katétry, funkce, základy zavádění a ošetřování. 1. vyd. Příbram: MSM, 2001. 40 s. ISBN 80-902583-3-6. [15] ČERNÝ, Vladimír et al. Invazivní hemodynamické monitorování v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2000. 104 s. ISBN 80-7169-994-2. [16] LARSEN, Reinhard. Anestezie. 2. vyd. Praha: Grada, 2004. 1392 s. ISBN 80-2470476-5. [17] LONGMORE, Murray. Oxford handbook of clinical medicine. 8th ed. /. New York: Oxford University Press, 2010, 863 p. ISBN 01-992-3217-2. [18] DRAKE, Richard, VOGL, Wayne, MITCHELL, Adam, GRAY, Henry, GRAY, Henry. Gray's anatomy for students. 2nd ed. Philadelphia, PA: Churchill Livingstone/ Elsevier, 2010. 1103 p. ISBN 04-430-6952-2. [19] Edukace domácí parenterální výživy. Metabolická skupina I. interní kliniky FN a LF UK Plzeň [online]. 2011. [cit. 2015-03-13]. Dostupné z: http://metabol.lfp.cuni.cz/nutrice.asp?page=par1 [20] PELNÁŘOVÁ, Milena. Prevence nozokomiálních nákaz v oblasti centrálních žilních katétrů. Plzeň, 2013. 106 s. Dostupné z: https://portal.zcu.cz/StagPortletsJSR168/KvalifPraceDownloadServlet?typ=1&adipidno=5 0351. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni. [21] KOLÁŘ, Jiří. Kardiologie pro sestry intenzivní péče. 4., dopl. a přeprac. vyd. Praha: Galén, 2009. 480 s. ISBN 978-807-2626-045. [22] ŠEVČÍK, Pavel et al. Intenzivní medicína. 3., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Galén, 2014. 1195 s. ISBN 978-807-4920-660.

[23] MIKŠOVÁ, Zdeňka. Kapitoly z ošetřovatelské péče 1. Aktualiz. a dopl. vydání, v této podobě první. Praha: Grada, 2006, 248 s. ISBN 80-247-1442-6.

SEZNAM ZKRATEK a.

arterie

ARIP

anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče

CHG

chlorhexidin glukonát

CICC

centrálně zaváděný centrální žilní katétr

CRP

C-reaktivní protein

CVP

centrální žilní tlak

CŽK

centrální žilní katétr

CŽV

centrální žilní vstup

EKG

elektrokardiograf

FR

fyziologický roztok

HIV

virus lidské imunitní nedostatečnosti

i.v.

nitrožilní aplikace

JIP

jednotka intenzivní péče

mg

miligram

ml

mililitr

mm H2O

milimetr vodního sloupce

mm Hg

milimetr rtuťového sloupce, Torr

NELZP

nelékařský zdravotnický pracovník

PICC

periferně zaváděný centrální žilní katétr

RTG

rentgen

UI

jednotka

v.

vena, žíla

SEZNAM TABULEK Tabulka 1a

Přehled pracovišť

Tabulka 1b

Nejvyšší dosažené vzdělání

Tabulka 2

Specializace v oboru intenzivní péče

Tabulka 3

Délka praxe ve zdravotnictví

Tabulka 4

Typ pracoviště

Tabulka 5

Možnost informování se ohledně problematiky centrálních žilních katétrů

Tabulka 6

Účast na vzdělávacích programech zaměřených na péči o centrální žilní vstupy

Tabulka 7

Minimální doba pro hygienické mytí rukou

Tabulka 8

Používání osobních ochranných pomůcek při přípravě sterilního stolku

Tabulka 9

Asistence při kanylaci centrálního řečiště

Tabulka 10

Používání lokálního anestetika

Tabulka 11

Komplikace vzniklé během zavádění centrálního žilního katétru

Tabulka 12

Převazový materiál

Tabulka 13

Dezinfekční roztok

Tabulka 14

Typ infuzního roztoku

Tabulka 15

Výměna semipermeabilního transparentního krytí

Tabulka 16

Tegaderm CHG

Tabulka 17

Výměna semipermeabilního transparentního krytí Tegaderm CHG

Tabulka 18

Měření centrálního žilního tlaku

Tabulka 19

Snímač tlaku pro invazivní monitoraci centrálního žilního tlaku

Tabulka 20

Tlak v přetlakové manžetě

Tabulka 21

Bezjehlové adaptéry

Tabulka 22

Typy zátek

SEZNAM GRAFŮ Graf 1a

Nejvyšší dosažené vzdělání

Graf 2

Specializace v oboru intenzivní péče

Graf 3

Délka praxe ve zdravotnictví

Graf 4

Typ pracoviště

Graf 5

Možnost informování se ohledně problematiky centrálních žilních katétrů

Graf 6

Účast na vzdělávacích programech zaměřených na péči o centrální žilní vstupy

Graf 7

Minimální doba pro hygienické mytí rukou

Graf 8

Používání osobních ochranných pomůcek při přípravě sterilního stolku

Graf 9

Asistence při kanylaci centrálního řečiště

Graf 10

Používání lokálního anestetika

Graf 11

Komplikace vzniklé během zavádění centrálního žilního katétru

Graf 12

Převazový materiál

Graf 13

Dezinfekční roztok

Graf 14

Typ infuzního roztoku

Graf 15

Výměna semipermeabilního transparentního krytí

Graf 16

Tegaderm CHG

Graf 17

Výměna semipermeabilního transparentního krytí Tegaderm CHG

Graf 18

Měření centrálního žilního tlaku

Graf 19

Snímač tlaku pro invazivní monitoraci centrálního žilního tlaku

Graf 20

Tlak v přetlakové manžetě

Graf 21

Bezjehlové adaptéry

Graf 22

Typy zátek

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1

Souhlas s výzkumným šetřením ve FN Plzeň

Příloha 2

Dotazník pro nelékařské zdravotnické pracovníky

Příloha 3

Otázky k rozhovoru s pacienty

Příloha 4

Komplikace v souvislosti s CVK v roce 2010

Příloha 5

Příprava sterilního a nesterilního stolku

Příloha 6

Dvojlumenný centrální žilní katétr

Příloha 7

Třílumenný a čtyřlumenný centrální žilní katétr

Příloha 8

Hickmanův katétr

Příloha 9

Dialyzační katétr

Příloha 10

PICC katétr

Příloha 11

Seldingerova technika zavádění kanyly

Příloha 12

Porovnání znalostí ohledně problematiky CŽK

Příloha 13

Porovnání otázky 6 a otázky 11

Příloha 1 Souhlas s výzkumným šetřením ve FN Plzeň

Vážená paní Romana Krejčířová Studentka oboru Zdravotnický záchranář, Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta zdravotnických studií, Katedra záchranářství a technických oborů Povolení sběru informací ve FN Plzeň Na základě Vaší žádosti Vám jménem Útvaru náměstkyně pro ošetřovatelskou péči FN Plzeň povoluji Vaše šetření, v souvislosti s vypracováním Vaší bakalářské práce s názvem „Porovnání problematiky centrálních žilních katétrů z pohledu pacienta a ošetřujícího personálu v nemocniční neodkladné péči“, na níže uvedených pracovištích FN Plzeň:  

Kliniky – anestezie, resuscitace a intenzivní medicíny, chirurgická, I. interní, II. interní, neurologická, pneumologie a ftizeologie. Oddělení – anesteziologicko-resuscitační, hematologicko-onkologické, chirurgické, kardiochirurgické, kardiologické, neurochirurgické.

Vaše šetření bude probíhat pomocí dotazníku, určeného nelékařským zdravotnickým pracovníkům ZOK a rozhovorů, vedených s pacienty výše uvedených pracovišť. Podmínky, za kterých Vám bude umožněna realizace Vašeho šetření ve FN Plzeň: • • •

Vrchní nelékařští pracovníci uvedených ZOK souhlasí s vaším postupem. Vaše šetření osobně povedete. Vaše šetření nenaruší chod pracoviště ve smyslu provozního zajištění dle platných směrnic FN Plzeň, ochrany dat pacientů a dodržování Hygienického plánu FN Plzeň. Vaše šetření bude provedeno za dodržení všech legislativních norem, zejména s ohledem na platnost zákona č. 372 / 2011 Sb., v platném znění.  Sběr informací od pacientů budete provádět pod přímým vedením oprávněného zdravotnického pracovníka ZOK FN Plzeň, kterým je staniční sestra ZOK a v době své, školou schválené, odborné praxe.  Po zpracování Vámi zjištěných údajů poskytnete Zdravotnickému oddělení / klinice či Organizačnímu celku FN Plzeň závěry Vašeho šetření, pokud o ně projeví oprávněný pracovník ZOK / OC zájem a budete se aktivně podílet na případné prezentaci výsledků Vašeho šetření na vzdělávacích akcích pořádaných FN Plzeň.

Toto povolení nezakládá povinnost respondentů s Vámi spolupracovat, pokud by spolupráce s Vámi narušovala plnění pracovních povinností zaměstnanců, či pokud by spolupráci s Vámi respondenti pociťovali jako újmu či nevyslovili s dotazováním souhlas. Účast respondentů na Vašem šetření je dobrovolná a je vyjádřením ochoty ke spolupráci oslovených zaměstnanců / pacientů FN Plzeň s Vámi.

Přeji Vám hodně úspěchů při studiu. Mgr., Bc. Světluše Chabrová manažerka pro vzdělávání a výuku NELZP zástupkyně náměstkyně pro oš. péči Útvar náměstkyně pro oš. péči FN Plzeň tel.. 377 103 204, 377 402 207 e-mail: [email protected]

27. 11. 2014

Příloha 2 Dotazník pro nelékařské zdravotnické pracovníky Vážení respondenti, jmenuji se Romana Krejčířová a jsem studentkou 3. ročníku studijního oboru Zdravotnický záchranář na FZS/ZČU v Plzni. V rámci bakalářské práce na téma „Porovnání problematiky centrálního žilního katétru z pohledu pacienta a ošetřujícího personálu v nemocniční neodkladné péči‟ zjišťuji znalosti nelékařských zdravotnických pracovníků o ošetřování centrálních žilních katétrů. Veškerá data jsou anonymní a budou použita pouze pro zpracování bakalářské práce. Děkuji Vám za vyplnění dotazníku a čas, který jste jeho vyplněním strávili. Romana Krejčířová 1. Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? a) středoškolské (SZŠ) b) vyšší odborné (Dis.) c) vysokoškolské - bakalářské (Bc.) d) vysokoškolské - magisterské (Mgr.) 2.Máte specializaci v oboru intenzivní péče? a) ano b) ne 3. Jak dlouho pracujete ve zdravotnictví? a) méně než 1 rok b) 1 - 5 let c) 6 - 10 let d) 11 - 15 let e) 16 - 20 let f) 21 let a více 4. Na jakém oddělení pracujete?

...............................................................................

5. Máte na oddělení možnost informovat se ohledně problematiky centrálních žilních katétrů? (formou standardů, kurzů, seminářů) a) ano b) ne c) nevím 6. Účastníte se vzdělávacích programů zaměřených na péči o centrální žilní vstupy? a) ano b) ne

7. Jaká je minimální doba pro hygienické mytí rukou? a) doba není stanovena b) 30 sekund c) 60 sekund d) 120 sekund e) nevím

8. Jaké osobní ochranné pomůcky používáte VŽDY při přípravě sterilního instrumentária ke kanylaci centrálních žilních katétrů? a) ústenka, čepice, zástěra, rukavice b) ústenka, čepice c) ústenka, rukavice d) ústenka, zástěra e) nepoužívám

9. Asistujete při kanylaci centrálního řečiště? a) ano

b) ne

10. Uveďte, zda u pacientů při plném vědomí používáte lokální anestezii před kanylací centrálních žilních vstupů: a) nepoužíváme b) používáme c) nevím d) jiné, prosím uveďte: …………………………………………………

11. Uveďte, které komplikace mohou nejčastěji vzniknout během samotného zavádění centrálního žilního katétru: (LZE OZNAČIT VÍCE SPRÁVNÝCH ODPOVĚDÍ) a) trombóza b) pneumotorax c) vzduchová embolie d) katétrová sepse e) vznik arytmií f) krvácení g) punkce artérie h) nevím

12. Uveďte, jaký převazový materiál na Vašem pracovišti standardně používáte k převazům centrálních katétrů: …………………………………………………………………………… 13. Uveďte, jaký typ dezinfekčního roztoku na Vašem pracovišti používáte k převazům centrálních katétrů: …………………………………………………………………………..

14. Uveďte, jaký typ infuzního roztoku používáte k proplachům centrálních katétrů: a) Fyziologický roztok b) Fyziologický roztok s heparinem c) Ringerův roztok d) Glukózu 5% e) jiný, uveďte prosím jaký: .............………….

15. Pokud není semipermeabilní transparentní krytí centrálních žilních katétrů znečištěno biologickým materiálem, měníte ho: a) 1x za den (24 hodin) b) 1x za 2 dny (48 hodin) c) 1x za 3 dny (72 hodin) d) 1x za týden (168 hodin) e) jinak (uveďte prosím): ……………………………………………………………………………….

16. Máte na oddělení k dispozici semipermeabilní transparentní krytí Tegaderm CHG? a) ano b) ne c) nevím

17. Pokud je centrální žilní katétr kryt semipermeabilní transparentní folií Tegaderm CHG, jak dlouho můžeme toto krytí ponechat? a) 5 dní b) 7 dní c) 10 dní

d) nevím, s tímto krytím jsem se nikdy nesetkal/a e) jiné, prosím uveďte: ...........................................

18. Uveďte, zda provádíte všem pacientům se zavedeným centrálním katétrem kontinuální monitorování centrálního žilního tlaku (CVP): a) ano b) ne c) nevím

19. Snímač tlaku pro invazivní monitoraci centrálního žilního tlaku se má nacházet v úrovni: a) zavedeného centrálního katétru b) srdeční síně c) na místě uložení snímače nezáleží d) krkavic e) nevím f) jiné, prosím uveďte: …………………………..

20. Doporučený tlak v přetlakové manžetě na kontinuální proplachy centrálních katétrů je: a) 150–200 mmHg b) 200–250 mmHg c) 250–300 mmHg d) nevím e) jiný, prosím uveďte: ....…………….

21. Používáte na koncovky centrálních žilních katétrů tzv. bezjehlové adaptéry (posiflow, clave connector, bionector, maxguard)? a) ano b) ne c) nevím 22. Jaké typy zátek využíváte k uzávěru centrálních žilních katétrů? a) heparinová zátka b) citrátová zátka c) fyziologický roztok d) jiné, prosím uveďte: ...................................

Příloha 3 Otázky k rozhovoru s pacienty 1. Identifikační údaje 

Pohlaví



Věk



Oddělení



Důvod hospitalizace (diagnóza)



Cesta zavedení katétru a typ CŽK


Byla Vám zdůvodněna nutnost zavedení CŽK?



Kdo Vás edukoval o důvodu zavedení CŽK?


Jak jste snášel samotné zavádění CŽK? Vnímal jste nějaké obavy či strach v souvislosti se zaváděním CŽK?



Jak hodnotíte poskytovanou ošetřovatelskou péči? (Jak vnímáte manipulaci a převazy katétru?)



Byly vám poskytnuty informace, jak máte o katétr pečovat? Pokud ano jaké?



Je vám umožněn pohyb mimo lůžko?



Máte nějaké obtíže v souvislosti se zavedeným katétrem? Pokud ano jaké? Omezuje Vás nějak zavedený centrální žilní katétr?

Příloha 4 Komplikace v souvislosti s CVK v roce 2010

50

50

45 40 35 30 25 20 14

15

11

9

10 5

0

0 Infekce

Samovytažení

PNT

Malfunk.

Trombózy

Zdroj: PETLACHOVÁ, Martina. Péče o centrální venózní katétry. Pediatrie pro praxi. 2012, č. 1, s. 52-54. ISNN 1213-0494.

Příloha 5 Příprava sterilního a nesterilního stolku

Zdroj: DRÁBKOVÁ, J. 2001. Centrální žilní katétry, funkce, základy zavádění a ošetřování. 1. vyd. Příbram: MSM, 2001. s. 40. ISBN 80-902583-3-6.

Příloha 6 Dvojlumenný centrální žilní katétr

Zdroj: http://www.zelenahvezda.cz/img/clanky/galerie/600x600/jpg/100

Příloha 7 Třílumenný a čtyřlumenný centrální žilní katétr

Zdroj: http://www.zelenahvezda.cz/img/clanky/hlavni/600x600/jpg/93

Příloha 8 Hickmanův katétr

Zdroj: http://www.pedagogyinc.com/Pedagogy/Media/image/Central%20Lines/double%20lumen%20groshong.jpg

Položka 9 Dialyzační katétr

Zdroj: http://www.navilystmedical.com/Products/images/dph_vxlplcdc_01_s4_us_l arge.jpg

Příloha 10 PICC katétr

Zdroj: http://thumbs.dreamstime.com/thumb_385/1239066523Ry3Z71.jpg

Zdroj: http://files.onkohb.webnode.cz/200000378-33d5d34cfe/A_Picc_Line.jpg

Příloha 11 Seldingerova technika zavádění kanyly

Zdroj: http://1.bp.blogspot.com/-wA0nF5V5t4/Uq1e666FruI/AAAAAAAAAI0/2Ij6ADKug8A/s1600/a1.png

Příloha 12 Porovnání znalostí ohledně problematiky CŽK Číslo otázky 7 8 11 15 17 19 20

Počet respondentů Resuscitační oddělení Jednotky intenzivní péče Počet - n % Počet - n % 29 67 % 37 45 % 28 65 % 72 88 % 13 26 % 15 24 % 33 77 % 67 82 % 20 47 % 46 56 % 41 95 % 80 98 % 32 74 % 40 49 %

100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%


7

Zdroj: Vlastní

8

11

15

17

19

20

Příloha 13 Porovnání otázky 6 a otázky 11 Počet respondentů Správně odpovědělo Špatně odpovědělo Počet - n % Počet - n % Navštěvují vzdělávací programy Nenavštěvují vzdělávací programy Zdroj: Vlastní

23

74 %

66

70 %

8

26 %

28

30 %

ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH STUDIÍ

Recommend Documents