ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI FAKULTA PRÁVNICKÁ. Diplomová práce. Správa daní. se zaměřením na vymáhací řízení. Jindřich Lorenc

ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI

FAKULTA PRÁVNICKÁ

Diplomová práce Správa daní se zaměřením na vymáhací řízení

Plzeň 2013

Jindřich Lorenc

Západočeská univerzita v Plzni Fakulta právnická Katedra národního hospodářství a finančního práva

Diplomová práce

Správa daní se zaměřením na vymáhací řízení

Zpracoval: Jindřich Lorenc Konzultant diplomové práce: Ing. Josef Nocar

Plzeň 2013

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci zpracoval samostatně a že jsem vyznačil prameny, z nichž jsem pro svou práci čerpal způsobem ve vědecké práci obvyklým.

Plzeň, červen 2013

Obsah 1

ÚVOD......................................................................................................................................1

2

HISTORIE SPRÁVY DANÍ A DAŇOVÉ EXEKUCE

3

ZÁKON O SPRÁVĚ DANÍ A POPLATKŮ .......................................................................5

4

5

………………………………….3

3.1

ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ PŘEDPISY UPRAVUJÍCÍ DAŇOVOU EXEKUCI DO ÚČINNOSTI DAŇOVÉHO ŘÁDU

3.2

………….…………………………………………………………………….………….5 DALŠÍ PRÁVNÍ PŘEDPISY UPRAVUJÍCÍ DAŇOVOU EXEKUCI A S NÍ SOUVISEJÍCÍ……………7

HLEDISKA VYMÁHÁNÍ DAŇOVÝCH NEDOPLATKŮ DLE ZÁKONA O SPRÁVĚ DANÍ A POPLATKŮ………………………………………………………….……………………..10 4.1

OBECNÉ POJMY .............................................................................................................10 4.1.1 Základní zásady daňového řízení …………………………………………………. 10 4.1.2 Základní pojmy…………………………………………………………………………11 4.1.3 Vymáhání daňových nedoplatků……………………………………………………..17 4.1.4 Daňová exekuce………………………………………………………………………..20 4.1.5 Exekuční titul…………………………………………………………………………..21

4.2

PROCESNÍ ASPEKTY VYMÁHÁNÍ A DAŇOVÉ EXEKUCE ………………………………...23 4.2.1 Způsoby daňové exekuce ……………………………………………………………25

DAŇOVÝ ŘÁD ....................................................................................................................27 5.1

ZÁSADNÍ ZMĚNY ÚPRAVY DAŇOVÉHO ŘÁDU OPROTI ZÁKONU O SPRÁVĚ DANÍ A POPLATKŮ

5.2 5.3

K DAŇOVÉMU ŘÁDU OBECNĚ.......................................................................…………..33 ZÁKLADNÍ ZÁSADY DAŇOVÉHO ŘÍZENÍ ..........................................................................34

………………………………………………………………………………………….28

6

VYMÁHÁNÍ DANÍ DLE DAŇOVÉHO ŘÁDU OBECNĚ..............................................37 6.1 6.2 6.3 6.4 6.5 6.6 6.7 6.8

7

OBECNÁ HLEDISKA …………………………………………………………………….37 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ...................................................................…………..37 NEDOPLATEK .................................................................................................................39 PROHLÁŠENÍ O MAJETKU................................................................................................41 ASPEKTY DAŇOVÉ EXEKUCE ..........................................................................................42 ODKLAD A ZASTAVENÍ DAŇOVÉ EXEKUCE .....................................................................44 VYLOUČENÍ MAJEKTU Z DAŇOVÉ EXEKUCE ...................................................................46 NÁKLADY EXEKUCE .......................................................................................................46

JEDNOTLIVÉ ZPŮSOBY DAŇOVÉ EXEKUCE ...........................................................48 7.1 7.2

DAŇOVÁ EXEKUCE MAJETKOVÝCH PRÁV .…………………………………………….48 EXEKUČNÍ PŘÍKAZ NA PŘIKÁZÁNÍ POHLEDÁVKY Z ÚČTU U POSKYTOVATELE PLATEBNÍCH SLUŽEB.

7.3 7.4 7.5 7.6

EXEKUČNÍ PŘÍKAZ NA JINÉ PENĚŽITÉ POHLEDÁVKY .......................................................51 EXEKUCE NA JINÁ MAJETKOVÁ PRÁVA...........................................................................52 EXEKUČNÍ PŘÍKAZ NA SRÁŽKU ZE MZDY ........................................................................52 EXEKUČNÍ PŘÍKAZ NA PRODEJ MOVITÝCH VĚCÍ ..............................................................55

…………………………………………………………………………………………49

7.6.1 7.6.2 7.6.3 7.7 8

MEZINÁRODNÍ PRVEK PŘI VÝKONU ROZHODNUTÍ V DAŇOVÉM ŘÍZENÍ ...72 8.1 8.2

9

Exekuce prodejem movitých věcí - obecně……………………………………….55 Exekuční příkaz a jeho doručení…………………………………………………….58 Provedení exekuce……………………………………………………………………..59 EXEKUČNÍ PŘÍKAZ NA PRODEJ NEMOVITOSTI..................................................................65

HISTORICKÝ EXKURZ .....................................................................................................72 NOVÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA ..................................................................................................73

SHRNUTÍ, ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ...........................................................................77

SUMMARY………………………………………………………………………………………..79 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY……………………………………………………………80

Kapitola I.

1

Úvod

Úvod

V souþasné dobČ mĤžeme sledovat vzrĤstající zájem odborné i laické veĜejnosti o problematiku správy daní a s tím nedomyslitelnČ související daĖovou exekuci. DanČ, jejich systém a samozĜejmČ jejich správa jsou v centru dČní zejména pro svou nezastupitelnou úlohu pĜi plnČní státního rozpoþtu a nastavení daĖových odvodĤ majících vliv na zatížení jak domácností, respektive soukromých fyzických osob, tak i podnikatelĤ – fyzických i právnických osob, které þasto zvažují, zda je pro nČ ještČ výhodné setrvávat a odvádČt danČ v ýeské republice. Správa daní je realizována jako projev výkonné moci státu jako jedna z oblastí výkonu veĜejné správy veĜejných záležitostí. Správu daní tak mĤžeme chápat jak ve smyslu povinností a oprávnČní vymezených v zákonČ – daĖovém Ĝádu, tak ve smyslu funkþním. V dobČ nedávno minulé jsme mohli sledovat zmČny v právní úpravČ, kdy došlo k celkové rekodifikaci základního zákona upravujícího daĖové Ĝízení a od 1. 1. 2011 vstoupil v úþinnost zákon nový - daĖový Ĝád. V dobČ zpracovávání této diplomové práce se celá spoleþnost s globálnČ provázanými ekonomickými trhy potýká s finanþní a ekonomickou krizí, státní rozpoþty dosahují nepoznaných deficitĤ. S tím souvisí nutné budoucí úpravy daĖových systémĤ, kdy bude tĜeba nalézt rovnováhu mezi daĖovým zatížením a dobrovolným odvodem daní a v pĜípadČ, že se tak nestane, zabezpeþit efektivní a rychlé vymáhací Ĝízení, respektive provedení daĖové exekuce. Pro svou diplomovou práci jsem zvolil téma správy daní se zamČĜením na vymáhací Ĝízení, protože jde o téma, které znám z jeho praktické stránky ze své dĜívČjší þinnosti

exekutora

finanþního

úĜadu.

V diplomové

práci

zachycuji

složitou

problematiku vzájemných vztahĤ úþastníkĤ v rámci daĖového Ĝízení a zejména v rámci Ĝízení vymáhacího a následnČ provádČných exekucí ve vČci daĖových nedoplatkĤ. Cílem práce je podat širší pohled na daĖovou exekuci ze strany správce danČ a poukázat na zmČny, k nimž došlo od 1. 1. 2011 s nabytím úþinnosti daĖového Ĝádu. Druhá kapitola je vČnována struþnému historickému exkursu do správy daní a berní exekuce.

1

Kapitola I.

Úvod

TĜetí a þtvrtá kapitola jsou vČnovány minulé právní úpravČ podle zákona o správČ daní a poplatkĤ, a to obecnému základu i podrobné úpravČ vymáhacího Ĝízení. V páté kapitole urþené specifikĤm daĖového Ĝádu je popsána platforma, z níž vycházejí další kapitoly vČnované konkrétním institutĤm a odvozeným otázkám souvisejícím s touto oblastí. Šestá a sedmá kapitola se podrobnČ zaobírají vymáháním daĖových nedoplatkĤ, jednotlivým postupĤm správce danČ pĜi vymáhání daĖových nedoplatkĤ jednotlivými zpĤsoby daĖové exekuce, je zde poukázáno na problematické body stávající právní úpravy a praxe. Mezinárodní aspekty výkonu rozhodnutí v daĖovém Ĝízení a podmínky mezinárodní spolupráce jsou popsány v kapitole osmé. Devátá kapitola se pak vČnuje krátkému závČreþnému shrnutí problematiky a naþrtnutí návrhĤ možných postupĤ do budoucna. Jako bývalý pracovník správce danČ – exekutor – jsem toho názoru, že je tĜeba nalézt rovnováhu mezi oprávnČními správce danČ, a odpovídajícími povinnostmi daĖových subjektĤ tak, aby nedocházelo k „šikanoznímu“ chování ze strany státního orgánu a na druhou stranu daĖové subjekty nemČly pĜíležitost maĜit (a pokud možno byly minimalizovány jejich dĤvody maĜit) daĖové Ĝízení. S tím souvisí požadavek jak na propracovanou právní úpravu, tak na odbornost aparátu pracovníkĤ finanþních úĜadĤ, který by mČl mít schopnosti i þas využívat efektivnČ všech prostĜedkĤ, které právní systém poskytuje, s þímž souvisí úprava vnitĜní systematiky práce, specializace þinnosti, odstranČní tzv. þárkového mČĜení kvality práce apod.

2

Kapitola II.

Historie správy daní a daĖové exekuce

2 Historie správy daní a daĖové exekuce Historii úpravy daĖové exekuce v þeském státČ mĤžeme sledovat již od vzniku samostatného þeského státu 28. Ĝíjna 1918. Vymáhání daní, exekuce, byla upravena pouze recipovanými výnosy jednotlivých ministerstev z doby Rakousko – Uherské monarchie.1 DaĖová exekuce nebyla až do roku 1927 upravena jednotným právním pĜedpisem, nebyla upravena dokonce ani na zákonné úrovni. V roce 1927 byl vydán zákon þ. 76/1927 Sb., o pĜímých daních, kterým byl zaveden jednotný postup vymáhání, kdy úĜad, který daĖ vymČĜil, byl i úĜadem vymáhajícím (naĜizujícím exekuci a žádajícím o povolení soudní exekuce).2 Zákon o pĜímých daních þásteþnČ vycházel z recipovaných ministerských výnosĤ a þásteþnČ recipoval úpravu zákona þ. 79/1986 Ĝ. z., o Ĝízení exekuþním a zajišĢovacím – exekuþní Ĝád. V zákonČ o pĜímých daních byla berní – daĖová exekuce rozsáhle upravena v ust. §§ 343 – 404 zákona. Vlastní výkon rozhodnutí mohl být proveden tČmito zpĤsoby: 1) zabavení svrškĤ, prodej hmotných movitých vČcí, 2) zabavení a vybrání penȞních pohledávek, vyjma pohledávky knihovní, 3) zabavení a provedení nároku na vydání nebo dodání hmotných movitých vČcí.

Exekuce prodejem nemovitostí byla svČĜena pouze soudu.

Zákon o pĜímých daních byl zrušen k 1. 1. 1953, kdy k tomuto datu byla v ýeskoslovensku provedena daĖová reforma, v úþinnost vstoupilo celkem deset daĖových a poplatkových zákonĤ (zákon þ. 73/1952 Sb., až 82/1952 Sb.). Výkon rozhodnutí a vymáhací Ĝízení bylo upraveno Vyhláškou Ministerstva financí ze dne 2. 6. 1953 þ. 162/1953 Ú.l., kterou bylo upraveno Ĝízení ve vČcech daĖových a byly vydány spoleþné pĜedpisy k provedení daĖových zákonĤ. Jako vČtšina právních pĜedpisĤ té doby však i úprava Ĝízení vykonávacího postrádala základní principy právního státu, zde konkrétnČ princip rovnosti daĖových subjektĤ, respektive rovnost daĖových dlužníkĤ pĜed zákonem, a exekuce byla odlišná dle druhu subjektu vĤþi kterému by

1

Zejména Výnos Ministerstva financí ze dne 4. 12. 1858 þ. 46.060 Ĝ. z., Výnos Ministerstva financí ze dne 4. 2. 1878 þ. 2702 doplnČný Výnosem ze dne 11. 4. 1891 þ. 31.205 Ĝ. z., Výnos Ministerstva financí ze dne 14. 5. 1879 þ. 76 Ĝ. z. 2 Vybral, V. Nástin þeskoslovenského práva finanþního. Praha: ORBIS, 1934, s, 45

3

Kapitola II.

Historie správy daní a daĖové exekuce

mČla být provedena. DaĖová exekuce byla oznaþována jakožto exekuce správní a mohla být vedena tČmito zpĤsoby: 1) exekuce na vČci movité, 2) exekuce na plat a penȞité pohledávky, 3) exekuce na nároky na vydání nebo dodání movitých vČcí a na tyto vydané nebo dodané movité vČci.

Výše uvedená vyhláška ministerstva financí z roku 1952 byla zrušena vyhláškou ministerstva financí ze dne 15.2.1962 þ. 16/1962 Sb., o Ĝízení ve vČcech daní a poplatkĤ, s úþinností od 28.2.1962, která upravovala správu daní s ohledem na tehdejší uspoĜádání státu. DaĖová exekuce byla vĤþi rĤzným daĖovým subjektĤm provádČna rĤznými postupy. Pokud se daĖovým dlužníkem stala státní hospodáĜská organizace, byl poboþce Státní banky þeskoslovenské zaslán pĜíkaz k vybrání z úþtu, a to pĜíslušným národním výborem. Pokud dlužníkem byla rozpoþtová, družstevní nebo spoleþenská organizace, musel pĜíslušný národní výbor požádat o zaplacení nedoplatku organizaci nadĜízenou dlužníkovi. Dále mohla být exekuce vedena tČmito zpĤsoby: 1) exekuce prodejem vČcí movitých, 2) exekuce srážkami ze mzdy, 3) exekuce pĜikázáním pohledávky.

Uvedené pĜedpisy upravovaly postup provedení daĖové exekuce pomČrnČ podrobnČ. Dosud nejmladší historie – úprava nedávno minulá - zákon ýeské národní rady þ. 337/1992 Sb., o správČ daní a poplatkĤ (dále jen „ZSDP“), byl oproti tomu úpravou znaþnČ struþnou a obecnou, vČnující úpravČ daĖové exekuce pouhé dva paragrafy a odkazující pĜi provedení výkonu rozhodnutí na pĜimČĜený postup dle obþanského soudního Ĝádu, zákon þ. 99/1963 Sb.3 Je však nutno zdĤraznit, že ZSDP pĜes svou absenci podrobné úpravy daĖové exekuce naprosto novČ stanovil pro daĖovou exekuci jako jeden ze zpĤsobĤ výkonu rozhodnutí provést exekuci prodejem nemovitosti. Do té doby byla tato pravomoc svČĜena pouze soudu a pokud byly dány dĤvody k postižení nemovitosti ve vlastnictví dlužníka, musel se vymáhající orgán se žádostí o výkon rozhodnutí obrátit na soud.

3

blíže popsáno dále

4

Kapitola III.

Zákon o správČ daní a poplatkĤ

3 Zákon o správČ daní a poplatkĤ Urþité základní znaky a zásady zákonné právní úpravy správy daní zĤstávají v moderním pojetí správy stejné. Úprava správy daní je zaĜazena, ve smyslu þlenČní právních odvČtví, v systematice právního Ĝádu do oboru práva správního a souþasnČ práva finanþního. ýinnost správních orgánĤ zajišĢujících správu daní je upravena pĜedpisy správního práva, a to správního práva daĖového. DaĖové právo zahrnuje jak hmotnČprávní normy upravující jednotlivé danČ, vznik, obsah a zánik daĖových povinností, tak i procesní normy upravující daĖové Ĝízení. DaĖové Ĝízení je zvláštním typem Ĝízení, má sice znaky Ĝízení správního, ale postupuje se v nČm dle speciálního zákona, nikoli dle správního Ĝádu. Správa daní zĤstává oblastí práva veĜejného, daĖový dlužník tedy ze zásady nemá rovné postavení se správcem danČ, respektive státem. DaĖová povinnost je dána zákonem, stejnČ tak celý proces vymáhání daĖového nedoplatku a vztah mezi správcem danČ a dlužníkem je upraven právními pĜedpisy. Jelikož stát stanovuje povinnost platit danČ, stanovuje zákonným zpĤsobem také prostĜedky ke splnČní, potažmo vynucení tČchto povinností. Co do daĖové exekuce, je tato až tím nejzazším prostĜedkem k vybrání danČ, který nastupuje až v pĜípadČ, kdy dlužník dobrovolnČ, vþas a ĜádnČ neuhradí daĖový nedoplatek.1 Jedná se o Ĝízení svého druhu, jehož cílem je zajištČní výkonu pravomocného rozhodnutí.

3.1

Základní právní pĜedpisy upravující daĖovou exekuci do úþinnosti daĖového Ĝádu Základním právním pĜedpisem upravujícím daĖové Ĝízení, tedy i Ĝízení daĖové

exekuce, byl až do doby nedávno minulé zákon þ. 337/1992 Sb., o správČ daní a poplatkĤ, „ZSDP“.

1

Kobík, J. Správa daní a poplatkĤ s komentáĜem, komplexní pohled na problémy správy daní, Olomouc: ANAG, 2005, s. 508

5

Kapitola III.

Zákon o správČ daní a poplatkĤ

ZSDP umožĖoval provádČt výkon rozhodnutí územním finanþním orgánĤm, dalším správním a jiným státním orgánĤm a orgánĤm obcí vČcnČ pĜíslušným dle zvláštních zákonĤ ke správČ daní. ZSDP však neobsahoval podrobnou úpravu daĖové exekuce ani postupu exekuþního Ĝízení, normativní úprava byla zakotvena v pouhých dvou ustanoveních §§ 73, 73a, kde byly stanoveny pouze základní podmínky pro zahájení Ĝízení a jednotlivé zpĤsoby výkonu rozhodnutí. ZSDP však v ustanovení § 73 odst. 72 stanovil pĜimČĜené použití zákona þ. 99/1963 S.b., obþanský soudní Ĝád, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ (dále jen „o.s.Ĝ.“), tedy kde ZSDP jakožto lex specialis výslovnČ neupravoval zpĤsob daĖové exekuce, užila se pro výkon daĖové exekuce pĜíslušná ustanovení o.s.Ĝ., který byl v tomto pĜípadČ lex generalis. Z uvedeného vyplývá, že pokud se úprava nalézala v obou právních pĜedpisech, pĜednost mČla úprava lex specialis, tedy úprava obsažená v ZSDP. Pro výkon daĖové exekuce musel správce danČ pĜimČĜenČ použít ustanovení o.s.Ĝ., zejména jeho šesté þásti. Bylo nutné dbát zvláštČ následujících ustanovení o.s.Ĝ. upravujících : 1) vymezení okruhu úþastníkĤ - § 255 o.s.Ĝ. 2) dĤvody zastavení výkonu rozhodnutí - § 268 o.s.Ĝ. 3) srážky ze mzdy - § 276-286, 291-298 o.s.Ĝ. 4) srážky z jiných pĜíjmĤ - § 299–302 o.s.Ĝ. 5) pĜikázání pohledávek - § 303–319 o.s.Ĝ. 6) postižení jiných majetkových práv - § 320–320a o.s.Ĝ. 7) vČci nepodléhající výkonu rozhodnutí - § 321–322 o.s.Ĝ. 8) prodej movitých vČcí - § 323-332 o.s.Ĝ. 9) hotové peníze a jiné vČci, u nichž nedochází k prodeji - § 333-334a o.s.Ĝ. 10) prodej nemovitosti - § 335-337h o.s.Ĝ. 11) prodej spoluvlastnického podílu - § 338 o.s.Ĝ. 12) prodej zástavy - § 338a o.s.Ĝ.

Pokud byla urþitá þást exekuce upravena jak v ZSDP tak i v o.s.Ĝ., mČla v daĖové exekuci pĜednost úprava provedená v ZSDP. PĜi použití o.s.Ĝ. je nutné si uvČdomit, že

2

§ 73 ZSDP – Vymáhání daĖových nedoplatkĤ, odst. 7: Pro výkon daĖové exekuce se použije pĜimČĜenČ obþanského osudního Ĝádu. Ministerstvo v dohodČ s Ministerstvem spravedlnosti ýeské republiky upraví obecnČ závazným právním pĜedpisem podrobnosti postupu pĜi výkonu daĖové exekuce, zejména zpĤsoby Ĝešení stĜetu exekuce soudní a daĖové.

6

Kapitola III.

Zákon o správČ daní a poplatkĤ

pĜi výkonu rozhodnutí dle o.s.Ĝ. vystupuje soud, oprávnČný a povinný, zatímco v daĖovém Ĝízení – v daĖové exekuci vystupoval pouze oprávnČný, jímž je správce danČ, a povinný – daĖový dlužník. Úkony, jež jsou dle o.s.Ĝ. svČĜeny soudu, provádČl pĜimČĜenČ pĜi daĖové exekuci správce danČ. PĜimČĜené použití o.s.Ĝ. je tedy nutno vykládat jako užití ustanovení o.s.Ĝ. v plném rozsahu, s pĜihlédnutím k: 1) ZSDP nestanovil výslovnČ nČco jiného, 2) zachování terminologie a postupĤ stanovených ZSDP, 3) rozdílné postavení finanþního orgánu, jakožto orgánu správního

- orgánu

veĜejné moci oproti soudu jakožto orgánu moci soudní, 4) rozdílné procesní postavení správce danČ v rámci daĖové exekuce oproti procesnímu postavení soudu (správce danČ byl zároveĖ oprávnČný i vykonavatel), Užití o.s.Ĝ. lze tedy spatĜovat zejména ve vymezení okruhu úþastníkĤ, dĤvodĤ pro zastavení výkonu rozhodnutí a v úpravČ jednotlivých zpĤsobĤ výkonu rozhodnutí – exekuce.

V roce 2009 došla naplnČní dlouhodobá snaha o vytvoĜení samostatného právního pĜedpisu, zákon þ. 280/2009 Sb., daĖový Ĝád, úþinný od 1. 1. 2011, kterým byla pĜesnČji a podrobnČji stanovena pravidla pro daĖovou exekuci. Po mnohaletém úsilí byl nalezen kompromis mezi zájmy státu na stranČ jedné a daĖových poradcĤ zastupujících daĖové subjekty na stranČ druhé. PodrobnČji se tímto právním pĜedpisem a jeho komparací s ZSDP budu zabývat v 7. kapitole.

3.2

Další právní pĜedpisy upravující daĖovou exekuci a s ní související Pravomoc vést exekuþní Ĝízení - oprávnČní vymáhat daĖové nedoplatky bylo

svČĜeno správním orgánĤm – finanþním úĜadĤm zákonem þ. 531/1990 Sb., o územních finanþních orgánech, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ a celní správČ zákonem þ. 185/2004 Sb., o Celní správČ ýeské republiky, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ. V ZSDP bylo stanoveno, že dle tohoto zákona postupovaly územní finanþní orgány, další správní i jiné státní orgány ýeské republiky, jakož i orgány obcí v ýeské republice vČcnČ pĜíslušné podle zvláštních právních pĜedpisĤ ke správČ daní, daĖové subjekty, jakož i

7

Kapitola III.

Zákon o správČ daní a poplatkĤ

tĜetí osoby v ZDSP stanovené. Na základČ vČcné, funkþní a místní pĜíslušnosti bylo dále diferencováno, který z orgánĤ disponujících uvedenou pravomocí byl oprávnČn vést exekuþní Ĝízení v konkrétní vČci. Vzhledem k tomu, že v reálných situacích þasto dochází k vedení nČkolika soubȞných exekucí na téhož dlužníka na základČ rĤzných právních titulĤ a vedle správce danČ tak vede na majetek dlužníka exekuci též jiný orgán (soud, soudní exekutor, jiný správní orgán – ýeská správa sociálního zabezpeþení), byla zákonem þ. 119/2001 Sb., stanovena pravidla pro pĜípady soubȞnČ probíhajících výkonĤ rozhodnutí, tak aby nedocházelo ke stĜetu kompetencí tČchto orgánĤ. Dalšími právními pĜedpisy majícími vztah k daĖové exekuci jsou zejména: 1) zákon þ. 40/1964 Sb., obþanský zákoník, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ (dále jen „obþanský zákoník“), 2) zákon þ. 513/1992 Sb., obchodní zákoník, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ (dále jen „obchodní zákoník“), 3) zákon þ. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuþní þinnosti a o zmČnČ dalších zákonĤ, exekuþní Ĝád, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ (dále jen „exekuþní Ĝád“), - správce danČ má možnost požádat o provedení exekuce soudního exekutora, 4) zákon þ. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ (dále jen „ZKV“), 5) zákon þ. 182/2006 Sb., o úpadku a zpĤsobech jeho Ĝešení, insolvenþní zákon, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ (dále jen „IZ“), 6) zákon þ. 353/2003 Sb., o spotĜebních daních, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ, 7) zákon þ. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci pĜi vymáhání nČkterých finanþních pohledávek, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ, 8) naĜízení vlády þ. 595/2006 Sb., o zpĤsobu výpoþtu základní þástky, která nesmí být sražena povinnému z mČsíþní mzdy pĜi výkonu rozhodnutí, a o stanovení þástky, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ (dále jen „naĜízení o nezabavitelných þástkách“), 9)

zákon þ. 82/1998 Sb., o odpovČdnosti za škodu zpĤsobenou pĜi výkonu veĜejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úĜedním postupem a o zmČnČ zákona ýeské národní rady þ. 358/1992 Sb., o notáĜích a jejich þinnosti (notáĜský Ĝád),

8

Kapitola III.

Zákon o správČ daní a poplatkĤ

ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ, kterým upravuje možnosti zhojit protiprávní stav zpĤsobený neoprávnČným vymáháním.

9

Kapitola IV.

Hlediska vymáhání daĖových nedoplatkĤ dle ZSDP

4

Hlediska vymáhání daĖových nedoplatkĤ dle ZSDP

4.1

Obecné pojmy Správou danČ se dle ust. § 1 odst. 2 ZSDP rozumČlo právo þinit opatĜení

potĜebná ke správnému a úplnému zjištČní, stanovení a splnČní daĖových povinností, zejména právo vyhledávat daĖové subjekty, danČ vymČĜit, vybrat, vyúþtovat, vymáhat nebo kontrolovat podle tohoto zákona jejich splnČní ve stanovené výši a dobČ.1 Z užitého slova „zejména“ vyplývalo, že v legislativnČ upravené správČ danČ byla práva správce danČ vyjmenována pouze demonstrativnČ, pĜesto bylo tĜeba upĜít pozornost na oprávnČní správce danČ daĖ vymáhat. Demonstrativní výþet práv však nezakládal libovĤli uplatnČní jakýchkoli oprávnČní, správce danČ byl jakožto státní orgán vázán zákonem a ve smyslu þl. 2 odst. 3 Ústavy ýeské republiky mĤže þinit pouze to, co mu umožĖuje zákon.2

4.1.1 Základní zásady daĖového Ĝízení Správce danČ3 provádí vlastní správu daní v procesu daĖového Ĝízení. DaĖové Ĝízení je postup správce danČ, jednotlivých daĖových subjektĤ a tĜetích osob, který smČĜuje k vydávání rozhodnutí, individuálních správních aktĤ, k jejich pĜezkoumávání v rámci Ĝádných i mimoĜádných opravných prostĜedkĤ a k jejich pĜípadnému nucenému výkonu. Základní zásady daĖového Ĝízení byly pĜímo upraveny v ZSDP, a to v § 2 tohoto zákona, který je vymezil takto: § 2 ZSDP Základní zásady daĖového Ĝízení: (1) PĜi správČ danČ jednají správci danČ v Ĝízení o daních (dále jen "daĖové Ĝízení") v souladu se zákony a jinými obecnČ závaznými právními pĜedpisy, chrání zájmy státu a dbají pĜitom na zachování práv a právem chránČných zájmĤ daĖových subjektĤ a ostatních osob zúþastnČných na daĖovém Ĝízení.

1

§ 1 odst. 2 ZSDP ústavní zákon þ. 1/1993 Sb., Ústava ýeské republiky 3 §1 odst. 3 ZSDP - územní finanþní orgány a další správní i jiné státní orgány ýeské republiky, jakož i orgány územních samosprávných celkĤ vČcnČ pĜíslušné podle zvláštních zákonĤ ke správČ daní 2

10 1

Kapitola IV.

Hlediska vymáhání daĖových nedoplatkĤ dle ZSDP

(2) Správci danČ postupují v daĖovém Ĝízení v úzké souþinnosti s daĖovými subjekty a pĜi vyžadování plnČní jejich povinností v daĖovém Ĝízení volí jen takové prostĜedky, které daĖové subjekty nejménČ zatȞují a umožĖují pĜitom ještČ dosáhnout cíle Ĝízení, tj. stanovení a vybrání danČ tak, aby nebyly zkráceny daĖové pĜíjmy. (3) PĜi rozhodování hodnotí správce danČ dĤkazy podle své úvahy, a to každý dĤkaz jednotlivČ a všechny dĤkazy v jejich vzájemné souvislosti; pĜitom pĜihlíží ke všemu, co v daĖovém Ĝízení vyšlo najevo. (4) DaĖové Ĝízení je vždy neveĜejné. (5) Jakékoliv osoby, s výjimkou daĖových subjektĤ v daĖovém Ĝízení o jejich daĖové povinnosti, které byly jakkoliv zúþastnČny na daĖovém Ĝízení, jsou povinny zachovávat mlþenlivost o všem, co se v Ĝízení nebo v souvislosti s ním dozvČdČly; tato povinnost však nezprošĢuje správce danČ povinnosti poskytnout údaje osobČ, která prokáže, že je oprávnČna tyto údaje získat podle zvláštního právního pĜedpisu. Této povinnosti mohou být zproštČny jen za podmínek stanovených tímto zákonem. (6) DaĖové Ĝízení je povinen správce danČ i z vlastního podnČtu zahájit vždy, jakmile jsou splnČny zákonné podmínky pro vznik þi existenci daĖové pohledávky, a to i v pĜípadech, kdy daĖový subjekt nesplnil v tom smČru buć vĤbec, nebo ĜádnČ své povinnosti. (7) PĜi uplatĖování daĖových zákonĤ v daĖovém Ĝízení se bere v úvahu vždy skuteþný obsah právního úkonu nebo jiné skuteþnosti rozhodné pro stanovení þi vybrání danČ, pokud je zastĜený stavem formálnČ právním a liší se od nČho. (8) Všechny daĖové subjekty mají v daĖovém Ĝízení pĜed správcem danČ stejná procesní práva a povinnosti. (9)

Právem i povinností všech daĖových subjektĤ je úzce spolupracovat se správcem danČ pĜi správném stanovení a vybrání danČ. PĜitom jsou povinny dodržovat zákony i ostatní obecnČ závazné právní pĜedpisy.

4.1.2 Základní pojmy Jak již bylo uvedeno v kapitole 2., daĖová exekuce byla výslovnČ upravena pouze v § 73 ZSDP. Vzhledem k odkazu § 73 odst. 7 vČty první ZSDP se o.s.Ĝ. pro

11 1

Kapitola IV.

Hlediska vymáhání daĖových nedoplatkĤ dle ZSDP

výkon daĖové exekuce užil pĜimČĜenČ, daĖová exekuce však zĤstávala jedním z institutĤ ZSDP, který byl vázán zásadami daĖového Ĝízení. Z tČchto dĤvodĤ bylo nutno všechny skuteþnosti, postup a okolnosti v prĤbČhu daĖové exekuce posuzovat zejména s ohledem na úpravu ZSDP, pouze podpĤrnČ s ohledem na úpravu v o.s.Ĝ., což kladlo velké nároky na interpretaþní a aplikaþní schopnosti správce danČ, jakož i ostatních subjektĤ zúþastnČných na daĖové exekuci. DaĖová exekuce byla v minulosti a stále zĤstává až tím nejzazším prostĜedkem k vybrání danČ, který nastupuje až v pĜípadČ, kdy dlužník dobrovolnČ, vþas a ĜádnČ nehradí daĖový nedoplatek.4 Jedná se o Ĝízení svého druhu, jehož cílem je zajištČní výkonu pravomocného rozhodnutí.

DaĖové Ĝízení ZSDP neobsahoval legální definici daĖového Ĝízení, Bakeš ve své práci Finanþní právo – 3.5 daĖové Ĝízení definuje takto: „DaĖovým Ĝízením rozumíme právními pĜedpisy stanovený postup úþastníkĤ Ĝízení k zajištČní realizace práv a závazkĤ vyplývajících daĖovým subjektĤm z daĖových vztahĤ.“ DaĖové Ĝízení mĤžeme rozdČlit na nČkolik fází – Ĝízení pĜípravné, vymČĜovací Ĝízení, Ĝízení o opravných prostĜedcích (Ĝádných a mimoĜádných), inkasní a vymáhací Ĝízení vþetnČ Ĝízení exekuþního.

Správa danČ Ustanovení § 1 odst. 2 ZSDP stanovovalo legální definici pojmu správy danČ tak, že „správou danČ se rozumí právo þinit opatĜení potĜebná ke správnému a úplnému zjištČní, stanovení a splnČní daĖových povinností, zejména právo vyhledávat daĖové subjekty, danČ vymČĜit, vybrat, vyúþtovat, vymáhat nebo kontrolovat podle ZSDP jejich splnČní ve stanovené výši a dobČ. “

Úþastníci Ĝízení Úþastníci daĖového Ĝízení: správce danČ, daĖový subjekt a tĜetí osoby.

Správcem danČ se v souladu s ust. § 1 odst. 3 ZSDP rozumČly územní finanþní orgány a další správní i jiné státní orgány ýeské republiky, jakož i orgány územních 4

Kobík, J. Správa daní a poplatkĤ s komentáĜem, komplexní pohled na problémy správy daní, Olomouc: ANAG, 2005, s. 508 5 Bakeš, M. a kol. Finanþní právo – 3. Praha: C.H.BECK, 2003, s. 334

12 1

Kapitola IV.

Hlediska vymáhání daĖových nedoplatkĤ dle ZSDP

samosprávných celkĤ vČcnČ pĜíslušné podle zvláštních zákonĤ ke správČ daní, poplatkĤ, odvodĤ, záloh na tyto pĜíjmy a odvodĤ za porušení rozpoþtové káznČ, pokud jsou pĜíjmem veĜejného rozpoþtu vþetnČ státních fondĤ a Národního fondu. Územní finanþní orgány vymezoval dále zákon þ. 531/1990 Sb., o územních finanþních orgánech6, soustavu územních finanþních orgánĤ tvoĜí dle § 2 cit. zákona finanþní úĜady a finanþní Ĝeditelství. PĜíslušné odbory Ministerstva financí ýeské republiky Ĝídily finanþní Ĝeditelství, ty dále Ĝídily podĜízené finanþní úĜady. Ustanovení § 19 o.s.Ĝ. uvádí, kdo mĤže být úþastníkem obþanského soudního Ĝízení. ZpĤsobilost být úþastníkem Ĝízení v obþanském soudním Ĝízení má ten, kdo má zpĤsobilost mít práva a povinnosti; jinak ten, komu ji zákon pĜiznává. S tímto zákonným pĜiznáním souvisí ustanovení § 1 odst. 2, vČta druhá ZSDP, které zakotvovalo správci danČ pĜi vymáhání zpĤsobilost být úþastníkem obþanského soudního Ĝízení ve vČcech správy daní a v tomto rozsahu mu pĜiznávalo procesní zpĤsobilost. Je vČcí právního názoru, zda tato procesní zpĤsobilost správce danČ kryla i postavení správce danČ pĜi vymáhání pohledávek ve vČcech dle ust. § 1 odst. 4 ZSDP – sankþní odvody, poplatky, pokuty a penále, tedy zda se jednalo o správu daní jako takových, protože pouze ve vČcech správy daní byla správci danČ procesní zpĤsobilost 6

§1 (1) Územní finanþní orgány jsou správní úĜady, které a) vykonávají správu daní podle zvláštního právního pĜedpisĤ, b) vykonávají finanþní kontrolu podle zvláštního právního pĜedpisu, c) provádČjí Ĝízení o pĜestupcích v oboru své pĤsobnosti, d) vykonávají kontrolu dodržování povinností stanovených zákonem o úþetnictví a ukládají úþetním jednotkám pokuty a povinnost odstranit protiprávní stav podle zvláštního právního pĜedpisu, e) vykonávají cenovou kontrolu a ukládají pokuty podle zvláštního právního pĜedpisu, f) z povČĜení Ministerstva financí (dále jen "ministerstvo") poskytují podle zvláštního právního pĜedpisu mezinárodní pomoc pĜi správČ daní a pĜi vymáhání nČkterých finanþních pohledávek, g) pĜevádČjí výnosy daní, které vybírají a vymáhají a které nejsou pĜíjmem státního rozpoþtu, podle zvláštního právního pĜedpisu, h) vykonávají dozor nad loteriemi a jinými podobnými hrami podle zvláštního právního pĜedpisu, i) vykonávají kontrolu 1. dodržování povinností pĜi barvení a znaþkování nČkterých uhlovodíkových paliv a maziv podle zvláštního právního pĜedpisu, 2. zda jsou skladovány nebo prodávány pouze znaþené tabákové výrobky, 3. zda je dodržován zákaz nabídky a prodeje lihovin a tabákových výrobkĤ, j) vykonávají správu odvodĤ za porušení rozpoþtové káznČ, k) vykonávají kontrolu výkonu správy poplatkĤ, které jsou pĜíjmem státního rozpoþtu, jsou-li k jejich správČ vČcnČ pĜíslušné jiné orgány, l) vybírají a vymáhají penȞitá plnČní, která podle tohoto nebo zvláštního zákona uložily, m) pĜijímají a evidují splátky návratných finanþních výpomocí poskytnutých Ministerstvem zemČdČlství v letech 1991 až 1995 vþetnČ a pĜípadné úroky z nich vyplývající. n) vykonávají další þinnosti, stanoví-li tak zvláštní právní pĜedpis. (2) PĤsobnosti uvedené v odstavci 1 písm. a) až m) vykonávají územní finanþní orgány, nestanoví-li zvláštní právní pĜedpis jinak. § 2 Soustavu územních finanþních orgánĤ tvoĜí finanþní úĜady a finanþní Ĝeditelství.

13 1

Kapitola IV.

Hlediska vymáhání daĖových nedoplatkĤ dle ZSDP

v obþanském soudním Ĝízení pĜiznána. Obecný výklad finanþních úĜadĤ jakožto správcĤ danČ byl takový, že i v takových pĜípadech má správce danČ zpĤsobilost být úþastníkem obþanského soudního Ĝízení. Oproti tomu existoval i opaþný právní názor, že mimo správu daní správcĤm daní zákon zpĤsobilost být úþastníkem Ĝízení nepĜiznával.7 Dopad rĤzného výkladu toho, v jakých všech Ĝízeních mČl správce danČ zpĤsobilost být úþastníkem Ĝízení, mĤžeme nalézt pĜi Ĝešení otázky, zda správce danČ mohl naĜídit daĖovou exekuci þi o její provedení požádat soudního exekutora pro všechny pohledávky vzniklé v rámci daĖového Ĝízení, popĜípadČ podat návrh na výkon rozhodnutí soudu ohlednČ tČchto všech pohledávek, tedy i vČcí uvedených v ust. § 1 odst. 4 ZSDP.

DaĖový subjekt byl v ZDSP vymezen pro potĜeby rozlišení povinností ve vztahu k jednotlivým daním v ust. § 6 ZSDP jako: 1) poplatník danČ, tedy osoba jejíž pĜíjmy, majetek nebo úkony jsou pĜímo podrobeny dani, 2) plátce danČ, tedy osoba, jež má povinnost vybranou nebo sraženou daĖ odevzdat správci danČ, a to pod vlastní majetkovou odpovČdností (trestní odpovČdnost dle § 241 zákona þ. 40/2009 Sb., trestní zákoník, skutková podstata trestného þinu Neodvedení danČ, pojistného na sociální zabezpeþení a podobné povinné platby), 3) právní nástupce fyzické nebo právnické osoby, která je jako daĖový subjekt vymezena zákonem.

Z terminologie zákona o pĜímých daních byl dále pĜevzat pojem daĖový dlužník, který byl užíván ve fázi vybírání a vymáhání daní. Dle ust. § 57 ZSDP byl daĖovým dlužníkem každý, kdo byl podle zvláštního zákona povinen daĖ platit nebo vybranou a sraženou daĖ odvádČt. Ve vČtšinČ pĜípadĤ se jednalo o stejný okruh subjektĤ jako u daĖového subjektu dle ust. § 6 odst. 1 ZSDP. Postavení ruþitele a ostatních daĖových dlužníkĤ bylo stejné, protože ruþitel byl dle legální definice v ust. § 57 ZSDP daĖovým dlužníkem.8 K tomu, aby mČl daĖový subjekt ve fázi placení daní procesní postavení

7

Kindl, M., Telecký, D., Válková H. Zákon o správČ daní a poplatkĤ: komentáĜ. Praha: C.H.BECK, 2002, s. 450 8 Kindl, M., Telecký, D., Válková H. Zákon o správČ daní a poplatkĤ: komentáĜ. Praha: C.H.BECK, 2002, s. 453

14 1

Kapitola IV.

Hlediska vymáhání daĖových nedoplatkĤ dle ZSDP

daĖového dlužníka nebylo nutné, aby daĖ již byla stanovena, vymČĜena þi již byla splatná. DaĖová povinnost totiž vznikla již okamžikem, kdy nastala první skuteþnost, která založila vznik daĖové povinnosti.

Pojem daĖového dlužníka tedy nelze

zamČĖovat s pojmem daĖového subjektu, který mČl daĖový nedoplatek.

Opravné prostĜedky Opravné prostĜedky ZSDP upravoval v ust. §§ 48 až 56, pĜiþemž je dČlil na opravné prostĜedky Ĝádné a opravné prostĜedky mimoĜádné. ěádné opravné prostĜedky jsou procesní úkony, kterými se mĤže úþastník daĖového Ĝízení (zejména tedy daĖový subjekt, ale v ĜadČ pĜípadĤ i tĜetí osoba) domáhat pĜezkoumání vydaných rozhodnutí, která dosud nenabyla právní moci.9 ěádnými opravnými prostĜedky v daĖovém Ĝízení byla: 1) odvolání, 2) stížnost, 3) námitka, 4) reklamace.

MimoĜádné opravné prostĜedky jsou takové úkony úþastníka daĖového Ĝízení (zejména daĖového subjektu), jejichž podáním se úþastník domáhá pĜezkoumání vydaného rozhodnutí, které je již v právní moci. MimoĜádnými opravnými prostĜedky dle ZSDP byla: 1) obnova Ĝízení, 2) pĜezkoumávání daĖových rozhodnutí, 3) prominutí danČ, 4) oprava zĜejmých omylĤ a nesprávností. Prominutí danČ a oprava zĜejmých omylĤ a nesprávností se zahrnuje v ZSDP mezi mimoĜádné opravné prostĜedky, byĢ nejde o opravný prostĜedek ve vlastním smyslu slova a znaky mimoĜádných opravných prostĜedkĤ nenaplĖují. Byla zde však

9

takové: -

Rozhodnutí je v právní moci, jestliže proti nČmu nelze uplatnit Ĝádný opravný prostĜedek, tedy u nČhož marnČ uplynula odvolací lhĤta a oprávnČný subjekt odvolání nepodal, oprávnČný subjekt odvolání ve lhĤtČ podal a o odvolání již bylo rozhodnuto, jedná se o rozhodnutí, proti nČmuž není odvolání pĜípustné þi se proti nČmu nelze samostatnČ odvolat.

15 1

Kapitola IV.

Hlediska vymáhání daĖových nedoplatkĤ dle ZSDP

systematicky zaĜazena jakožto rozhodnutí, která se mohou týkat i tČch rozhodnutí, která jsou již v právní moci.

Odvolání je základní, nejbȞnČjší Ĝádný opravný prostĜedek, který se použil vždy, pokud ZSDP neurþil pro danou fázi daĖového Ĝízení jiný Ĝádný opravný prostĜedek, popĜípadČ pokud není opravný prostĜedek vylouþen. Odvolání mohl podat ten úþastník Ĝízení, který je pĜíjemcem rozhodnutí, proti nČmuž odvolání smČĜuje. Vždy bylo možné se odvolat proti rozhodnutím o stanovení základu danČ a danČ, tzn. proti platebním výmČrĤm i dodateþným platebním výmČrĤm. Proti jiným rozhodnutím a úkonĤm správce danČ se šlo odvolat pouze tehdy, nebylo-li to ZSDP þi jiným zákonem vylouþeno.10 Oproti tomu ZSDP v nČkterých pĜípadech výslovnČ stanovil, že odvolání je pĜípustné.11 Proti nČkterým rozhodnutím nebylo možné se samostatnČ odvolat, šlo o taková rozhodnutí, která pĜedcházela pravomocnému stanovení daĖového základu a danČ.

DaĖový nedoplatek ZSDP neobsahoval definici pojmu daĖový nedoplatek, pĜestože ho ve svých ustanoveních nezĜídka užíval. Z výkladu ust. § 63 ZSDP12 lze dovodit, že daĖovým nedoplatkem byl stav,

kdy byl daĖový dlužník v prodlení, tzn. nezaplatil splatnou

þástku danČ nejpozdČji v den její splatnosti. Šlo tedy o stav, kdy byla k danému dni u konkrétní danČ splatná vyšší daĖ než daĖ skuteþnČ uhrazená. Byl-li daĖový dlužník v prodlení, poþítalo se za každý den prodlení poþínaje dnem následujícím po dni splatnosti danČ penále. Správce danČ daĖové nedoplatky vymáhal daĖovou exekucí. DaĖové nedoplatky, jejichž výše v úhrnu za všechny danČ nepĜesahovala 50,- Kþ u jednoho daĖového dlužníka a jednoho správce danČ, se nevymáhaly, nestavČla se však jejich penalizace.13

10

Odvolání nebylo pĜípustné napĜ.proti rozhodnutí o delegaci místní pĜíslušnosti, o prodloužení lhĤty, o navrácení v pĜedešlý stav, o vylouþení pracovníka správce danČ, o prodloužení lhĤty pro podání daĖového pĜiznání, o námitce a reklamaci, o prominutí danČ, o prominutí pĜíslušenství danČ, o povolení splátek, o poseþkání danČ, o prominutí daĖového nedoplatku. 11 Odvolání tak bylo možné podat i proti následujícím rozhodnutím þi úkonĤm : o ustanovení zástupce, o zastavení Ĝízení, o stížnosti, o opravČ zĜejmých omylĤ a nesprávností, o použití úhrady danČ na jinou platbu než na jakou ji urþil daĖový dlužník, o stanovení záloh, o zrušení povinnosti daĖ zálohovat, o stanovení lhĤty pro odvod sražené danČ jinak, než stanoví ZSDP. 12 Dle § 63 ZSDP je daĖový dlužník v prodlení, nezaplatí-li splatnou þástku danČ nejpozdČji v den její splatnosti. 13 BonČk, V.a kol. Lexikon – daĖové pojmy. Ostrava: Sagit, 2001, s. 81

16 1

Kapitola IV.

Hlediska vymáhání daĖových nedoplatkĤ dle ZSDP

Názor, že pĜíslušenství danČ (penále, zvýšení danČ, náklady daĖového Ĝízení, úroky, pokuty uložené dle ZSDP þi jiného daĖového zákona) není daní, vyplývá z výkladu ustanovení § 1 odst. 1 ZSDP, které taxativnČ urþovalo, co daní je, stejný výklad je aplikován i odbornou veĜejností.14 PĜíslušenství danČ, s výjimkou pokut, sleduje osud danČ, nestanovil-li správce danČ jinak. Pokud vyjdeme z tohoto pĜedpokladu a souþasnČ vyslovíme premisu, že Ĝízení o pĜíslušenství danČ bylo Ĝízením dle ZSDP, dojdeme k závČru, že i nesplacené þástky pĜíslušenství danČ spadaly pod termín daĖového nedoplatku. Tento názor je podporován ust. § 73 ZSDP, který ve svém odst. 1 uvádČl v souvislosti s vymáháním pohledávek splatného daĖového nedoplatku na dani také nedoplatky na pokutách uložených dle ZSDP.

4.1.3 Vymáhání daĖových nedoplatkĤ Ust. § 73 odst. 1 ZSDP stanovil, že nezaplatí-li daĖový dlužník splatný daĖový nedoplatek vþetnČ nedoplatku na pokutách uložených podle tohoto zákona v zákonné lhĤtČ, vyzve ho správce danČ, aby daĖový nedoplatek zaplatil v náhradní lhĤtČ, nejménČ osmidenní, a upozorní ho, že po uplynutí této náhradní lhĤty pĜikroþí bez dalšího k vymáhání daĖového nedoplatku. Podle odst. 2 téhož ust. pak bylo možné vymáhání zahájit i bez výzvy, pokud hrozilo nebezpeþí, že úþel vymáhání bude zmaĜen, nepĜistoupilo-li se k vymáhání neprodlenČ. Stanovení náhradní lhĤty nemČlo vliv na vznik penále a jeho výpoþtu ode dne následujícího po dni splatnosti danČ. Ve výzvČ správce daĖového dlužníka upozornil, že po marném uplynutí náhradní lhĤty pĜikroþí k vymáhání daĖového nedoplatku bez dalšího. Proti výzvČ k zaplacení daĖového nedoplatku bylo možno se odvolat, a to ve lhĤtČ patnácti dnĤ ode dne jejího doruþení, odvolání však nemČlo odkladný úþinek, tzn. že správce danČ mohl po marném uplynutí lhĤty zaþít s vymáháním, pĜestože výzva nebyla dosud v právní moci. V pĜípadném odvolání nemohl daĖový dlužník namítat þi zpochybĖovat rozhodnutí, jímž byla daĖ stanovena (napĜ. platební výmČr), ale pouze to, že daĖový nedoplatek urþený k vymáhání vĤbec neexistoval þi existoval v jiné výši.

14

Kindl, M., Telecký, D., Válková H. Zákon o správČ daní a poplatkĤ: komentáĜ. Praha: C.H.BECK, 2002, s. 14 : „Zcela nepochybnČ tak pĜíslušenství není daní.“

17 1

Kapitola IV.

Hlediska vymáhání daĖových nedoplatkĤ dle ZSDP

Povahou výzvy k zaplacení daĖového nedoplatku v náhradní lhĤtČ a jejím vlivem na možnost soudního pĜezkumu tohoto rozhodnutí, se zabýval i Ústavní soud ýR, který ve svém usnesení ze dne 17. þervna 1999 sp. zn. IV ÚS 198/99 vyslovil názor, že: „Ze systematického zaĜazení § 73 zákona ýNR þ. 337/1992 Sb., o správČ daní a poplatkĤ, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ, lze usuzovat, že výzva k zaplacení nedoplatku danČ v náhradní lhĤtČ má povahu pouhého procesního rozhodnutí, neboĢ neĜeší ani neukládá hmotnČprávní povinnosti placení danČ, nýbrž pouze upomíná o zaplacení daĖového nedoplatku. Takové rozhodnutí je podle § 248 odst. 2 písm. e) obþanského soudního Ĝádu rozhodnutím procesní povahy, které nepodléhá soudnímu pĜezkumu.“ Jak již bylo uvedeno výše, za splatný daĖový nedoplatek se považovala jak splatná vymČĜená daĖ, její pĜíslušenství a rovnȞ splatné zálohy na daĖ. Správce danČ þasto ještČ pĜed zasláním písemné výzvy upozornil dlužníka jiným zpĤsobem (telefonicky, osobnČ, dopisem) daĖového dlužníka, že svou daĖovou povinnost vþas neuhradil. Toto upozornČní na daĖový nedoplatek bylo formou benevolence správce danČ v návaznosti na zásadu souþinnosti, jednu ze základních zásad daĖového Ĝízení. Tento zpĤsob byl však vhodný pouze v pĜípadech, kdy se jednalo o daĖového dlužníka, který jinak své povinnosti plnil ĜádnČ a vþas a byl zde dĤvodný pĜedpoklad, že se u nČj jednalo o pouhé opominutí a dlužnou þástku neprodlenČ uhradí. Toto upozornČní nemČlo žádné procesní dĤsledky, nebylo považováno za úkon správce danČ, v dĤsledku kterého by docházelo k prodloužení promlþecí lhĤty pro vybrání danČ ve smyslu ust. § 70 odst. 2 ZSDP. Nebyla-li daĖová povinnost ani po upozornČní nadále plnČna, správce pĜi vymáhání pokraþoval standardním zpĤsobem dle ust. § 73 ZSDP. V pĜípadČ, že hrozilo nebezpeþí, že úþel vymáhání bude maĜen, bylo možno vymáhání zahájit i bez výzvy. Bylo na uvážení správce danČ, aby posoudil, zda uvedené nebezpeþí skuteþnČ hrozilo. Podkladem pro toto uvážení byla zejména dĜívČjší zkušenost správce danČ s dotþeným daĖovým subjektem, napĜ. pokud se tento již dĜíve pokoušel vyhnout dĤsledkĤm daĖové exekuce, anebo existovalo dĤvodné podezĜení, že þinil kroky k maĜení daĖové exekuce, napĜ. se chystal uzavĜít smlouvu o pĜevodu svého movitého þi nemovitého majetku. Za nebezpeþí zmaĜení úþelu vymáhání však nebylo možno

považovat,

pokud

vznikl

daĖový

nedoplatek

v dĤsledku

tvrzeného

neoprávnČného vymČĜení, nebo domČĜení danČ a odvolací Ĝízení dosud nebylo

18 1

Kapitola IV.

Hlediska vymáhání daĖových nedoplatkĤ dle ZSDP

pravomocnČ ukonþeno. ýastou praxí správcĤ danČ však bylo využití postupu dle odst. 2 cit. ust. vždy, když se jednalo o vČtší þástku daĖového nedoplatku.15 I v pĜípadČ, že vymáhání bylo zahájeno bez výzvy k uhrazení nedoplatku v náhradní lhĤtČ, bylo možno podat proti exekuþnímu pĜíkazu odvolání, jež nemČlo odkladný úþinek. Vymáhání daĖových nedoplatkĤ se provádČlo daĖovou exekucí. Prokázalo-li se v prĤbČhu vymáhání, že bylo vymáháno neoprávnČnČ16, náležel daĖovému dlužníkovi za neoprávnČnČ vymožené þástky úrok ve výši 280 % diskontní sazby ýeské národní banky vyhlášené pro první den kalendáĜního þtvrtletí. Úrok se nepĜiznal, pokud by þinil ménČ než 50,- Kþ. V pĜípadČ, že by skuteþná pĜiznaná škoda dle zákona þ. 82/198 Sb., o odpovČdnosti za škodu zpĤsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo nesprávným úĜedním postupem a o zmČnČ notáĜského Ĝádu, zpĤsobená daĖovému dlužníkovi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úĜedním postupem správce danČ byla vyšší než pĜiznaný úrok, tento úrok se na úhradu skuteþné škody zapoþetl. Pokud by exekuce v té dobČ ještČ trvala, musel by ji správce danČ neprodlenČ z úĜední povinnosti zrušit, proti rozhodnutí o zrušení exekuce bylo pĜípustné podat námitku.17 Lze tedy shrnout, že vymáhání bylo zahájeno buć výzvou k zaplacení daĖového nedoplatku v náhradní lhĤtČ dle ust. § 73 odst. 1 ZSDP, v odĤvodnČných pĜípadech i bez zaslání výzvy postupem dle ust. § 73 odst. 2 ZSDP. V takovém pĜípadČ bylo prvním úkonem ve vČci napĜ. doruþení exekuþního pĜíkazu, podání návrhu na výkon rozhodnutí soudu, soupis movitých vČcí. Vymáhání bylo ukonþeno úplným zaplacením vymáhaných pohledávek, pĜípadnČ úspȚným ukonþením námitky promlþení práva daĖové nedoplatky vymáhat. DaĖová exekuce byla sice samostatnou þástí vymáhání, byla však na nČm pĜímo závislá, respektive nebylo možné provést daĖovou exekuci, pokud vymáhání nebylo již zahájeno 15

Kobík, J. a kol. DaĖové spory, jejich prevence a Ĝešení. Praha: CODEX BOHEMIA, s.r.o., 1998, s. 182 16 Správce danČ mohl zahájit vymáhání, pĜestože rozhodnutí ještČ nemuselo být pravomocné (odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný úþinek). V prĤbČhu daĖové exekuce tedy mohl být exekuþní titul zrušen a provádČná þi již dokonce ukonþená exekuce se tak dostala do roviny neoprávnČného vymáhání. Absence odkladného úþinku proti rozhodnutí zabezpeþovala vþasný a možný odvod danČ do státního rozpoþtu, na druhou stranu v pĜípadČ, že byl exekuþní titul zrušen, a to nČkdy i po vleklých soudních sporech, vznikal daĖovému subjektu nárok na vysoké úroky z neoprávnČnČ vymožené þástky danČ nebo na náhradu škody za škodu zpĤsobenou pĜi výkonu veĜejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úĜedním postupem. Ust. § 73 odst. 9 ZSDP upravující možnost odkladu výkonu rozhodnutí nebylo v praxi správci danČ hojnČ využíváno, již pro nejistou budoucí finanþní situaci daĖových dlužníkĤ po celou dobu, kdy se oprávnČnost exekuþního titulu Ĝešila v pĜípadČ odvolání þi žaloby u soudu.

19 1

Kapitola IV.

Hlediska vymáhání daĖových nedoplatkĤ dle ZSDP

þi již bylo ukonþeno. StejnČ tak pokud stále probíhala daĖová exekuce, bylo pojmovČ vylouþeno, aby bylo ukonþeno vymáhání jako takové. Nebylo však nezbytné, aby v rámci vymáhání byla daĖová exekuce vĤbec zahájena pokud dlužník sám dobrovolnČ uhradil na základČ výzvy pohledávku, pro niž bylo vymáhání zahájeno o provedení vymáhání. O provedení exekuce mohl správce danČ požádat pĜíslušný soud þi soudního exekutora (§ 73 odst. 3 ZSDP).

4.1.4 DaĖová exekuce DaĖová exekuce je procesní þinností správce danČ smČĜující k jedné ze základních zásad daĖového Ĝízení (viz. § 2 odst. 2 ZSDP) a to vybrání danČ, jestliže daĖový subjekt dobrovolnČ nesplnil stanovené daĖové povinnosti. DaĖovou exekuci v mnoha pĜípadech pĜedcházela realizace zajišĢovacích vztahĤ – zajištČní úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daĖ (§71 ZSDP), zástavní právo (§ 72 ZSDP), ruþitelské vztahy stanovené ve zvláštních daĖových zákonech. Exekucí se vymáhají splatné daĖové pohledávky vþetnČ pĜíslušenství. Dále poplatky na pokutách uložených dle ust. § 37 a splatné nedoplatky odvodĤ a poplatkĤ sankþní povahy (viz. § 1 odst. 1 a 4 ZSDP). DaĖovou exekucí provádČl správce danČ vymáhání daĖových nedoplatkĤ, a to ten, u nČhož byl daĖový subjekt evidován – u nČjž daĖový nedoplatek vznikl. Správce danČ mohl o provedení exekuce požádat pĜíslušný soud, v takovém pĜípadČ musel soudu pĜedložit návrh s náležitostmi dle ust. § 261 o.s.Ĝ. K daĖové exekuci mohl správce danČ pĜikroþit, popĜípadČ požádat o její provedení soud, pouze tehdy, existoval-li exekuþní titul. Je-li daĖovým dlužníkem státní podnik, není možno daĖovou exekucí postihnout majetek zapsaný v obchodním rejstĜíku (§2 odst. 5 zákona þ. 77/1997 Sb., o státním podniku), neboĢ tímto majetkem státní podnik neodpovídá za své závazky (§ 16 odst. 5 téhož zákona). Je-li daĖovým dlužníkem organizaþní složka státu, výkon rozhodnutí lze vést na majetek, s nímž je tato organizaþní složka státu pĜíslušna hospodaĜit, z jejíž þinnosti závazek vznikl, anebo která je pĜíslušna hospodaĜit s majetkem, s nímž závazek souvisí (§ 43 odst. 2 zákona þ. 219/2000 Sb., o majetku ýeské republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ). 17

BonČk, V.a kol. Lexikon – daĖové pojmy. Ostrava: Sagit, 2001, s. 515

20 2

Kapitola IV.

Hlediska vymáhání daĖových nedoplatkĤ dle ZSDP

Po prohlášení konkursu þi insolvence na daĖového dlužníka nelze provést výkon rozhodnutí na majetek spadající do majetkové podstaty (exekuci lze naĜídit, nelze ji však provést).

4.1.5 Exekuþní titul Exekuþní titul vymezuje subjekty, o jejichž prosazení práv þi vynucení povinností se pĜi výkonu rozhodnutí jedná, urþuje obsah tČchto práv a povinností, jakož i jejich rozsah.18 V daĖovém Ĝízení lze pĜiznávat práva a ukládat povinnosti pouze rozhodnutími. Exekuþní titul je podmínkou výkonu rozhodnutí, má-li být splnČní povinnosti daĖového dlužníka vynuceno, musí existovat exekuþní titul, který prokazuje povinnost daĖového dlužníka k úhradČ. Exekuþní titul musí splĖovat formální i materiální (obsahové) náležitosti, jež jsou urþeny právním pĜedpisem, dle kterého byl exekuþní titul vydán, jedná se zejména o obsahovou stránku exekuþního titulu a o dodržení procesního postupu. Z hlediska formální stránky se vyžaduje, aby rozhodnutí z nČjž se postih daĖového dlužníka odvíjí, bylo zpravidla koneþné, v právní moci a vykonatelné. Vykonatelnost je jedním ze základních pĜedpokladĤ toho, aby rozhodnutí mohlo být vykonáno nucenČ exekucí. Pouze vykonatelná rozhodnutí jsou exekuþními tituly. Vykonatelnost je vlastnost rozhodnutí, která je þiní zpĤsobilým k tomu, aby bylo nucenČ uskuteþnČno.19 O vykonatelnosti tedy lze hovoĜit pouze u rozhodnutí, která ukládají úþastníkovi Ĝízení povinnost nČco vykonat, nČþeho se zdržet þi nČco strpČt. Jak se ve svém usnesení ze dne 24. dubna 2007 sp. zn. 20 Cdo 1331/2006 vyjádĜil Nejvyšší soud ýR, titul, který není v dobČ rozhodování o návrhu na naĜízení výkonu rozhodnutí úþinný, není obecnČ zpĤsobilým titulem, na jehož podkladČ by mohla být exekuce naĜízena a provedena. ObecnČ lze stanovit, že rozhodnutí je vykonatelné: 1) jestliže

proti

nČmu

nelze podat

Ĝádný opravný prostĜedek

a lhĤta

k dobrovolnému plnČní stanovená rozhodnutím již uplynula, nebo 2) jestliže podání Ĝádného opravného prostĜedku nemá odkladný úþinek a lhĤta k plnČní stanovená rozhodnutím již uplynula. 18 19

Winterová, A. a kol. Civilní právo procesní, Praha: LINDE, 2006, s. 525 Tripes, A. Exekuce v soudní praxi. Praha: C.H.BECK, 2006, s. 46

21 2

Kapitola IV.

Hlediska vymáhání daĖových nedoplatkĤ dle ZSDP

Ust. § 32 odst. 7 ZSDP stanovil, že pokud v rozhodnutí chybí nČkterá z jeho podstatných náležitostí, mezi nȞ patĜí i urþení lhĤty k plnČní, je rozhodnutí neplatné. Odborná veĜejnost však dospČla k názoru, že správce danČ má v takovém pĜípadČ možnost aplikovat fikci urþené lhĤty dle § 261a odst. 2 o.s.Ĝ.20 Subsidiární použití o.s.Ĝ. však dle mého názoru nebylo možno v tomto pĜípadČ aplikovat, neboĢ ZSDP tuto otázku výslovnČ upravoval a jako lex generalis mČla jeho úprava pĜednost pĜed subsidiární úpravou dle o.s.Ĝ.

V daĖovém Ĝízení vykonatelnost rozhodnutí zpravidla pĜedchází právní moci rozhodnutí, neboĢ podané odvolání nemá až na výjimky odkladný úþinek. Z toho vyplývá, že napĜ. pokud uplynula lhĤta stanovená pro plnČní stanovená platebním výmČrem, je toto rozhodnutí, tedy platební výmČr, vykonatelný, a to i v pĜípadČ, kdy proti nČmu bylo vþas a ĜádnČ podáno odvolání o nČmž dosud nebylo rozhodnuto. Z exekuþního titulu, jímž se dlužníkovi ukládá plnČní, jehož by mČlo být exekucí dosaženo, musí být zĜejmá vykonatelnost výroku plnČní, jež se vyznaþuje na rozhodnutí jako doložka jeho vykonatelnosti.21 Vykonatelnost je vlastnost exekuþního titulu, která zabezpeþuje možnost jeho nuceného výkonu. Pro vykonatelnost musí být souþasnČ splnČny materiální

i

formální znaky vykonatelnosti. Základním materiálním

pĜedpokladem daĖové exekuce je obsahová urþitost exekuþního titulu, tedy aby vykonatelnost byla reálná, aby práva a povinnosti byly v rozhodnutí, jež má být vykonáno, urþeny pĜesným a nepochybným zpĤsobem. Každé rozhodnutí tedy musí obsahovat pĜesnou identifikaci – individualizaci daĖového dlužníka, pĜesné urþení plnČní a jeho zpĤsobu a pĜesnČ danou lhĤtu k dobrovolnému plnČní. Pokud exekuþní titul nesplĖuje shora uvedené materiální a formální pĜedpoklady, není titulem vykonatelným a nemĤže být podkladem pro exekuci. Pokud by na základČ

20

Kindl, M. a kol. Obþanské právo procesní. PlzeĖ: Vydavatelství a nakladatelství Aleš ýenČk, s.r.o., 2005, s. 310 21 Doložkou vykonatelnosti opatĜuje rozhodnutí, pĜíp. výkazy nedoplatkĤ, pĜíslušný správce danČ – dle § 275 o.s.Ĝ. orgán, který rozhodnutí vydal. V doložce vykonatelnosti jsou zpravidla užita slova: „Tento výkaz nedoplatkĤ je vykonatelný.“ „Toto rozhodnutí je vykonatelné.“ „V Plzni dne…“ Doložka vykonatelnosti se potvrzuje kulatým úĜedním razítkem se státním znakem a podepíše jej oprávnČný pracovník správce danČ. Pokud je o výkon rozhodnutí požádán soud, je oprávnČn dle § 275 odst. 2 o.s.Ĝ. pĜed vlastním naĜízením výkonu rozhodnutí pĜezkoumat správnost potvrzení vykonatelnosti všech titulĤ rozhodných pro výkon rozhodnutí.

22 2

Kapitola IV.

Hlediska vymáhání daĖových nedoplatkĤ dle ZSDP

nevykonatelného exekuþního titulu (rozhodnutí) byla daĖová exekuce pĜesto naĜízena, musela by být v každém stádiu Ĝízení i bez návrhu zastavena.22

Exekuþní tituly pro daĖovou exekuci ZSDP taxativnČ vymezil v ust. § 73 odst. 4 ZSDP, daĖovou exekucí tedy nebylo možno provést výkon jiného exekuþního titulu, než: 1) vykonatelný výkaz nedoplatkĤ, 2) vykonatelné rozhodnutí, jímž se ukládá penȞité plnČní, 3) splatná þástka zálohy na daĖ.

Dle § 6 odst. 1 zákona þ. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci pĜi vymáhání nČkterých finanþních pohledávek, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ, se doklad, který je exekuþním titulem pro vymáhání pohledávky ve státČ orgánu, který se mezinárodní pomoci dožaduje, ode dne obdržení úplné žádosti o vymáhání, považuje bez dalšího za exekuþní titul i pro vymáhání pohledávky v ýeské republice. Exekuþním titulem tak nemohla být ani dohoda o sjednané dani dle § 31 odst. 7 ZSDP, byĢ obsahovala penȞitý závazek daĖového subjektu a byla uzavĜena se správcem danČ. Sjednání a stanovení danČ pouze v ústním protokolu je z hlediska vykonatelnosti nedostaþující, pokud souþástí ústního protokolu nebylo rozhodnutí vyhlášené pĜi jednání dle § 12 odst. 3 ZSDP. Tato dohoda by mČla pouze charakter dĤkazního prostĜedku pĜi rozhodování o dani. Sjednanou daĖ, respektive þástku takto urþenou nelze ani zanést do evidence státních pĜíjmĤ a tedy nelze tuto povinnost stanovit ve výkazu nedoplatkĤ.

4.2

Procesní aspekty vymáhání a daĖové exekuce Co se týþe úkonĤ správce danČ provádČných v rámci vymáhání, mĤžeme rozlišit

úkony správce provedené v rámci procesu vymáhání daĖového nedoplatku, tedy úkony provedené bez ohledu na to, zda je exekuþní Ĝízení zahájeno þi nikoliv a úkony vlastní daĖové exekuce. Pojem vymáhání daĖového nedoplatku je pojmem širším, než pojem daĖové exekuce. Samotný výkon rozhodnutí – exekuce je totiž pouze etapou vymáhání. 22

Viz ust. § 268 odst. 1 písm. b) o.s.Ĝ.

23 2

Kapitola IV.

Hlediska vymáhání daĖových nedoplatkĤ dle ZSDP

Pod vymáhání lze zahrnout i zaslání upozornČní na daĖový nedoplatek, respektive výzvy k uhrazení nedoplatku v náhradní lhĤtČ, zjišĢování potĜebných údajĤ k daĖovému dlužníkovi a jeho majetku, jakož i vykonání místního šetĜení atd. Jedná se tedy pĜevážnČ o úkony, kterými správce danČ zjišĢuje finanþní a majetkovou situaci dlužníka pomocí výzev tĜetím osobám a þinnost vyhledávací. DaĖovou exekucí se oproti tomu rozumí autoritativní þinnost správce danČ jakožto výkon státní moci, jež smČĜuje ke splnČní uložených povinností za použití státního donucení. DaĖová exekuce musí být vedena zákonem stanoveným zpĤsobem za použití zákonem stanovených a vymezených donucovacích prostĜedkĤ, jejímž cílem je splnČní uložených povinností, které jsou uvedeny v exekuþním titulu. Obecné právní pĜedpoklady pro daĖovou exekuci mĤžeme stanovit takto: 1) DaĖový dlužník nezaplatil splatný daĖový nedoplatek nebo jinou penȞitou povinnost, které se provádČná správcem danČ týká, v zákonné lhĤtČ. 2) DaĖový dlužník nezaplatil nedoplatek ani v náhradní lhĤtČ, stanovené pro plnČní správcem danČ ve výzvČ k zaplacení daĖového nedoplatku,23 nebylo-li rozhodnuto o zahájení exekuce bez výzvy. 3) Existuje vykonatelný exekuþní titul. 4) Právo daĖ vymáhat nezaniklo a lze se jej domáhat.24

Vlastním výkonem rozhodnutí – daĖovou exekucí - je povČĜen pracovník správce danČ – exekutor. Správce danČ musí v souladu s dodržením základních zásad daĖového Ĝízení pĜed naĜízením exekuce uvážit, zda jsou splnČny všechny podmínky exekuce, volí její druh a zpĤsob.25 PĜed naĜízením exekuce musí správce danČ zjistit a zhodnotit: 1) majetkové pomČry daĖového dlužníka,

23

Proti této výzvČ je pĜípustné odvolání do 15 dnĤ ode dne jejího doruþení. Odvolání však nemá odkladný úþinek a nelze v nČm napadat výši daĖové povinnosti, protože to mČl daĖový dlužník uþinit již v odvolací lhĤtČ proti platebnímu výmČru. Lze tedy namítat pouze to, že na vymČĜené dani existuje nižší nedoplatek, než má být správcem danČ vymáhán, pĜípadnČ že takový nedoplatek vĤbec neexistuje nebo již byl uhrazen. – Rozsudek NSS sp.zn. 7 Afs 147/2006 24 Hanuš, J. a kol. Správa daní jak ji neznáte. Ostrava: MIRAGO, 1999, s. 268 25 NadmČrné zatížení a omezení daĖového subjektu, které je v rozporu s ust.§ 2 odst. 2 ZSDP lze spatĜovat napĜ. v postupu správce danČ, kdy vymáhá daĖový nedoplatek nČkolika rĤznými zpĤsoby a vydá více exekuþních pĜíkazĤ (zákon umožĖuje), pĜiþemž každý z nich zní na celou þástku vþetnČ exekuþních nákladĤ (zákon nestanoví), s tím, že v okamžiku, kdy bude dlužná þástka uhrazena, ostatní exekuce zastaví. - Kobík, J. a kol. DaĖové spory, jejich prevence a Ĝešení. Praha: CODEX BOHEMIA, s.r.o., 1998, s. 183

24 2

Kapitola IV.

Hlediska vymáhání daĖových nedoplatkĤ dle ZSDP

2) oþekávaný efekt daĖové exekuce, tedy to, zda lze oþekávat, že výtȞek bude odpovídat výši daĖových nedoplatkĤ a nákladĤ exekuþního Ĝízení, 3) který z exekuþních prostĜedkĤ bude úþinný a dosáhne cíle Ĝízení bez nadmČrného zatížení a omezení daĖového dlužníka.26

4.2.1 ZpĤsoby daĖové exekuce Pro zjištČní majetkových a finanþních pomČrĤ, na základČ jejichž zhodnocení je volen i zpĤsob naĜízené exekuce, správce využívá povinnosti souþinnosti tĜetích osob ve smyslu ust. § 34 ZSDP.27, 28 DaĖovou exekuci bylo možno provést29 vydáním exekuþního pĜíkazu ve smyslu ust. § 73 odst. 6 ZSDP s pĜimČĜeným použitím ust. § 251 a násl. o.s.Ĝ. na: 1) pĜikázání pohledávky na penȞní prostĜedky daĖových dlužníkĤ na úþtech vedených u bank nebo jiné pohledávky, 2) srážku ze mzdy, jiné odmČny za závislou þinnost nebo náhrady za pracovní pĜíjem, dĤchody, sociální a nemocenské dávky, stipendia apod., 3) prodej movitých vČcí, 4) prodej nemovitostí. ZSDP ve svém ust. § 73 odst. 7 vČtČ první odkazoval na pĜimČĜené užití o.s.Ĝ., celé Ĝízení je však nutno posuzovat optikou ZSDP – jednalo se o Ĝízení dle ZSDP. Z vysoké obecnosti úpravy ZSDP však vyplývalo, že pĜi vlastním provádČní exekuce se úþastníci Ĝízení museli v konkrétnostech Ĝídit úpravou o.s.Ĝ. Správce danČ si mohl zvolit, provede-li exekuci sám s postavením vykonávacího orgánu, v tom pĜípadČ se jednalo o 26

Grossová, M. Exekuce na penȞité plnČní v souþasné právní praxi. Praha: LINDE, 2007, s. 132 Správce danČ mĤže žádat o informace z evidence tĜetích osob v rozsahu obsaženém ve zvláštních zákonech – napĜ. zákon þ. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných vČcných práv k nemovitostem, zákon þ. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí, zákon þ. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoĜe, zákon þ. 551/1991 Sb., o VZP ýR – o informací poskytovaných zdravotními pojišĢovnami þasto dochází ke konfliktu, neboĢ jejich mlþenlivost je prolomena pouze vĤi správci danČ z pĜíjmĤ. 28 Obdobným institutem se jeví institut prohlášení o majetku dle ust. §§ 260a – 260h o.s.Ĝ., kdy správce danČ jakožto vČĜitel mĤže v rámci obþanského soudního Ĝízení navrhnout soudu, aby pĜedvolal povinného (daĖového dlužníka) a vyzval ho k prohlášení o majetku. Pohledávka proti dlužníkovi musí být v takovém pĜípadČ podložena vykonatelným rozhodnutím þi jiným exekuþním titulem a musí být osvČdþeno, že pohledávka nebyla nebo nemohla být uspokojena výkonem rozhodnutí pĜikázáním pohledávky z úþtu, a to ani za pomoci soudu postupem dle § 260 odst. 2 o.s.Ĝ. Pravdivost a úplnost údajĤ v prohlášení dlužníka o majetku je právnČ zajišĢována jeho trestní odpovČdností. PĜedvolání k jednání je nutno dlužníkovi doruþit do vlastních rukou alespoĖ deset dnĤ pĜed jednáním, pĜiþemž dle § 260h o.s.Ĝ. jsou právní úkony dlužníka ohlednČ jeho majetku uþinČné po doruþení pĜedvolání, vĤþi správci danČ, který podal návrh, neúþinné. - Winterová, A. a kol. Civilní právo procesní, Praha: LINDE, 2006, s. 531 29 ReálnČ se nejedná o celé provedení daĖové exekuce, ale pouze o její zahájení. 27

25 2

Kapitola IV.

Hlediska vymáhání daĖových nedoplatkĤ dle ZSDP

daĖovou exekuci ve vlastním slova smyslu, pĜípadnČ požádal o výkon rozhodnutí soud nebo soudního exekutora. Je tedy na volbČ správce danČ, kdo bude povinnost daĖového dlužníka stanovenou exekuþním titulem vykonávat, souþasnČ mohl ovlivnit þi pĜímo urþit zpĤsob, kterým byla exekuce provedena. Pokud provedl exekuci sám správce danČ, byla volba jejího zpĤsobu pouze jeho uvážením. Správce danČ však byl ve volbČ zpĤsobĤ provedení exekuce omezen, neboĢ mohl volit pouze ze þtyĜ zpĤsobĤ uvedených shora pod body 1) až 4). Soudy i soudní exekutoĜi mají oproti správci danČ širší paletu možných výkonĤ rozhodnutí, exekuþních prostĜedkĤ. Správce danČ nemohl napĜ. provést exekuci prodejem podniku þi jeho þásti, nemĤže zĜídit soudcovské zástavní právo. Pokud by chtČl správce danČ využít tČchto exekuþních zpĤsobĤ, musel by o provedení exekuce požádat soudního exekutora þi soud. Volba správce danČ, který zpĤsob exekuce bude naĜízen však nezáleží na jeho libovĤli, správce danČ je povinen volit exekuþní prostĜedek v souladu se zásadou pĜimČĜenosti. StejnČ tak soud z úĜední povinnosti zkoumá, zda správcem navržený zpĤsob výkonu rozhodnutí není v daném pĜípadČ zĜejmČ nevhodný - § 264 odst. 1 o.s.Ĝ. Posouzení se dČje zejména (nikoli však pouze) v rovinČ porovnání výše vymáhané pohledávky a hodnoty vČci, z níž má být dosaženo uspokojení pohledávky. Jak však judikoval Nejvyšší soud ýR ve svém usnesení ze dne 29. 8. 2000 sp. zn. 20 Cdo 1919/2001, v pĜípadČ, že jiným zpĤsobem nelze pohledávku oprávnČného vĤbec nebo v pĜimČĜené dobČ uspokojit, není navrhovaný zpĤsob zĜejmČ nevhodný ani tehdy, jestliže cena pĜedmČtu, z nČhož má být uspokojení pohledávky dosaženo, znaþnČ pĜevyšuje výši pohledávky. Dle ust. §§ 263 a 264 o.s.Ĝ. lze výkon rozhodnutí dle tČchto ustanovení naĜídit jen v takovém rozsahu, který postaþí k uspokojení oprávnČného, tedy ve výši, která postaþí k uhrazení daĖového nedoplatku a nákladĤ exekuce.

26 2

Kapitola V.

5

Zákon þ. 280/2009 Sb., daĖový Ĝád

Zákon þ. 280/2009 Sb., daĖový Ĝád Dne 1. 1. 2011 vstoupil v úþinnost zákon þ. 280/2009 Sb., daĖový Ĝád (dále jen

ĆR), který nahradil ZSDP, jehož aplikace již prakticky nebyla možná bez znalosti související judikatury a metodických pokynĤ. PĜedkladatelem návrhu Dě bylo Ministerstvo financí ýR, které si vzalo za cíl Ĝešení otázek upravených dosud pouze na základČ judikatury (zanesení ustálených právních názorĤ do normativního textu v souladu s principy právního státu), zkvalitnČní upravované oblasti co do jednotné terminologie, logické a pĜehledné systematiky a vnitĜní bezrozpornosti. Ministerstvo financí se rozhodlo vytvoĜit nový daĖový Ĝád, který srozumitelnČ a pĜehlednČ upraví zásady daĖového procesu. Na jeho vzniku se podílela jak laická, tak odborná veĜejnost, a to v podobČ expertní skupiny, kterou tvoĜili zástupci podnikatelĤ, soudĤ, daĖové správy, Komory daĖových poradcĤ, akademické obce a ministerstva financí. Snahou expertĤ bylo vytvoĜit jasnou, srozumitelnou právní normu, která umožní daĖovým poplatníkĤm i úĜedníkĤm lepší orientaci v dané problematice. PĜed samotným pĜijetím daĖového Ĝádu odborná veĜejnost vedla diskusi o potĜebČ nové kodifikace, kdy þást odborníkĤ, zejména z Ĝad soudcĤ Nejvyššího správního soudu ýR a daĖových poradcĤ zastávala názor, že s ohledem na potĜebu zachování provázanosti právní úpravy a zachování vytvoĜených a ustálených právních názorĤ by bylo vhodnČjší uþinit rozsáhlou novelizaci ZSDP, oproti naprosto nové kodifikaci. Nakonec však pĜevážil názor, že by se jednalo pouze o poloviþaté Ĝešení, neboĢ zmČny systematiky a zpĜehlednČní textu by nešlo vytvoĜit na platformČ ZSDP. Otázka podpĤrného užití správního Ĝádu byla zamítnuta, neboĢ by to v dĤsledku znamenalo nutnost Ĝídit se tĜemi právními pĜedpisy zároveĖ a daĖový Ĝád by byl vlastnČ pouhým souhrnem výjimek, kdy a proþ nelze správní Ĝád použít. Dě má však v sobČ základní zásady správního Ĝízení z moderního správního Ĝádu zakomponovány. V této souvislosti je zajímavé, že v rámci celního Ĝízení správní Ĝád vyluþován není. Co se týþe struktury, rozsahu a þlenČní, je zákon þlenČn do cca 250 paragrafĤ, což je oproti úpravČ ZSDP více jak dvojnásobný nárĤst. Zákon, který je þlenČn do více paragrafĤ a odstavcĤ, je pĜehlednČjší a srozumitelnČjší. Dále se zákonodárce snažil pĜesnČ definovat jednotlivá ustanovení tak, aby v jednom odstavci byly soustĜedČny vČty, které spolu souvisejí a zároveĖ se také snažil o to, aby se co nejménČ odkazovalo

27

Kapitola V.

Zákon þ. 280/2009 Sb., daĖový Ĝád

na pĜedchozí ustanovení, která komplikují už tak velmi legislativnČ nároþnou normu. Co se týþe rozsahu, zde došlo k podstatnému rozšíĜení, z dĤvodĤ rozpracování þásti týkající se daĖové exekuce, která není v ZSDP v takovém rozsahu Ĝešena a správce danČ musel ve vČci exekuce postupovat podle o.s.Ĝ.1 Definovaným cílem Dě dle § 1 odstavce 2 je správné zjištČní a zaplacení danČ ve vztahu k veĜejným rozpoþtĤm, což je oproti úpravČ ZSDP pĜesnČjší, než pouhé nekrácení daĖových pĜíjmĤ. Dále byly provedeny pozitivní kroky ve vČci elektronizace správy danČ a poplatkĤ.

5.1

Zásadní zmČny úpravy DaĖového ěádu oproti Zákonu o SprávČ

Daní a PoplatkĤ ZmČna prekluzivní lhĤty pro stanovení danČ Do února 2009 byla dle státní správy prekluzivní lhĤta þtyĜletá od konce roku, za který se daĖ vymČĜuje. Podle nálezu Ústavního soudu ýR ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. I. ÚS 1611/07 je prekluzivní lhĤta jen tĜíletá. Spor tĜíletá vs. þtyĜletá je oznaþován jako spor teorií 3+0 þi 3+1 a má svĤj základ v nejasné terminologii ZSDP. Zákonodárce

1

Cíle kodifikace: vymezení a upĜesnČní použitých pojmĤ a jejich vazeb, což by mČlo pozitivnČ ovlivnit spory o výklad procesního pĜedpisu a posílit právní jistotu adresátĤ normy, 2) vytvoĜit uspoĜádaný a pĜehledný text, který umožní snadnou orientaci, 3) rozšíĜit základní interpretaþní zásady uplatĖující se pĜi správČ daní v souladu s ústavním poĜádkem a judikaturou, 4) zkvalitnit výkon daĖové správy a podpoĜit klientský pĜístup, 5) zmČnu v systému opravných a dozorþích prostĜedkĤ, 6) zavedení transparentních pravidel pro vedení spisu a nahlížení do nČj, které pĜispČje ke zkvalitnČní kontaktĤ mezi správci danČ a veĜejností, atd. V prĤbČhu projednávání a pĜipomínkového Ĝízení se ozývaly námitky jak ze strany správcĤ danČ, tak ze strany odborné veĜejnosti, prezentované zpravidla daĖovými poradci. Ze strany správcĤ danČ byly slyšet výhrady, že nový daĖový Ĝád zhorší výbČr daní. Mezi daĖovými poradci pak zaznívalo, že daĖový Ĝád naopak zhorší pozici daĖového subjektu. HmotnČ právní daĖové pĜedpisy mají, stejnČ jako ZSDP, svĤj pĤvod v roce 1992, kdy se nová daĖová soustava vytváĜela. Od té doby byly jak hmotnČ právní pĜedpisy, tak i ZSDP mnohokrát novelizovány. Samotný ZSDP byl novelizován cca šedesátkrát a nČkdy ryze kazuisticky. StejnČ kazuisticky jsou pak novelizovány i hmotnČprávní daĖové pĜedpisy. Ve skuteþnosti má právní pĜedpis zĤstat co nejobecnČjší a potĜebnou kazuistiku mu dodává až judikatura, která Ĝeší praktické problémy konkrétních, specifických pĜípadĤ. ZpĤsob tvorby právních pĜedpisĤ, ve kterých pĜevládá kazuistické Ĝešení problémĤ, vede k tomu, že veĜejnost ztrácí schopnost interpretovat obecná ustanovení, s nimiž se v daĖových pĜedpisech již skoro nelze setkat. Domnívám se, že v tomto jsou základy pro obavy z pĜedpisu, který právČ nechce být kazuistický. PrávČ naopak, pĜi jeho pĜípravČ bylo dbáno na jeho obecnost v co nejvyšší možné míĜe. Obavy daĖového subjektu spoþívají v tom, že apriori nevČĜí, že úĜedníci budou obecný pĜedpis interpretovat rozumnČ. Pro úĜedníky daĖové správy lze obavy vypozorovat ze strachu, že daĖové subjekty budou naopak obecný pĜedpis jen zneužívat. Pátek, V. Nový daĖový Ĝád. zdroj: http://pravniradce.ihned.cz, stav k 6.6.2010 1)

28

Kapitola V.

Zákon þ. 280/2009 Sb., daĖový Ĝád

jednoznaþnČ nevymezil, od jakého okamžiku se prekluzivní lhĤta odvozuje. V únoru 2009 se k teorii 3+0 pĜidala i daĖová správa,2 když daĖ vymČĜovala nejpozdČji do konce tĜí let od konce roku, za který se daná daĖ vymČĜuje. Podle § 148 daĖového Ĝádu je sice lhĤta pro stanovení danČ opČt tĜi roky, poþítá se však od jiného okamžiku než dle ZSDP. Prekluzivní lhĤta zaþne bȞet dnem, v nČmž uplynula lhĤta pro podání Ĝádného daĖového tvrzení, nebo v nČmž se daĖ stala splatnou, aniž zde byla souþasnČ povinnost podat Ĝádné daĖové tvrzení. To znamená, že tĜíletá lhĤta ZSDP poþínající bȞet od konce roku, za který se vymČĜuje, se prodloužila na tĜi a þtvrt, resp. tĜi a pĤl roku. Podle ZSDP dle teorie 3+1 zaþínala prekluzivní lhĤta bȞet až dlouho poté, co mohla být daĖ již stanovena a podle teorie 3+0 poþínala bȞet ještČ pĜed vymČĜením danČ. Pro praxi však je významné, že došlo k zakotvení taxativního výþtu úkonĤ, které prekluzivní lhĤtu pĜerušují a novČ též prodlužují a staví. Prekluzivní lhĤta tak je prodloužena o jeden rok, pokud napĜ. v posledních dvanácti mČsících pĜed jejím uplynutím bude podáno dodateþné daĖové tvrzení. NovČ je možné stanovit daĖ i po prekluzivní lhĤtČ, pokud je vydáno pravomocné rozhodnutí o spáchání daĖového trestného þinu. Je také umožnČno podat po prekluzivní lhĤtČ dodateþné daĖové tvrzení a tvrzenou daĖ zaplatit a tím docílit zánik trestnosti daĖového trestného þinu z dĤvodu úþinné lítosti.

Odkladný úþinek odvolání Podle ZSDP platilo, že domČĜená daĖ je splatná, i pĜesto, že daĖový subjekt podal v Ĝádném termínu odvolání proti daĖovému výmČru. Podle Dě nemusí subjekt, který podá odvolání, domČĜenou daĖ zaplatit ani nemĤže být z tohoto titulu exekuován, a to v prĤbČhu odvolacího Ĝízení. Na jeho úþtu tedy nebude evidován nedoplatek, protože v tomto pĜípadČ má odvolání odkladný úþinek. Splatnost domČĜené danČ je patnáct dní po skonþení odvolacího Ĝízení. Podle Dě, je-li daĖ vymČĜená správcem danČ vyšší než daĖ tvrzená daĖovým subjektem, je rozdíl splatný ve lhĤtČ patnácti dnĤ od dne právní moci platebního výmČru. To znamená, že taková dodateþná daĖ je splatná teprve pokud bude odvolání proti platebnímu výmČru zamítnuto nebo nebude vĤbec podáno (tj. dnem doruþení rozhodnutí o zamítnutí odvolání, vzdání se práva na odvolání, uplynutím lhĤty pro podání odvolání), na rozdíl od úpravy ZSDP, kdy byla dodateþná daĖ splatná 2

Stanovisko Ministerstva financí ze dne 2. února 2009, þ. j. 43/14 314/2009-431, jako reakce na rozhodnutí Ústavního soudu ýR ze dne 2. prosince 2008 sp. zn. I. ÚS 1611/07.

29

Kapitola V.

Zákon þ. 280/2009 Sb., daĖový Ĝád

okamžitČ po jejím dodateþném vymČĜení, resp. doruþení platebního výmČru. Dě sice nepoužívá formulaci odkladný úþinek odvolání, ten lze ale odvodit z ustanovení, které upravuje splatnost danČ na dobu po nabytí právní moci platebního výmČru. Posun splatnosti dle Dě není jen u platebních výmČrĤ, které jsou vystaveny na základČ daĖové kontroly, ale jakýchkoliv platebních výmČrĤ, které vymČĜují (i prvnČ) daĖ ve vyšší þástce, než je daĖ tvrzená daĖovým subjektem. Posun splatnosti se však v tČchto pĜípadech týká pouze rozdílu mezi daní tvrzenou a daní vyšší vymČĜovanou správcem danČ. Splatnost danČ tvrzené se pak na dobu právní moci platebního výmČru neposouvá.3

Zkrácení lhĤty pro zaplacení splatné danČ Podle Dě musí být daĖ na úþtu správce danČ nejpozdČji poslední den lhĤty, kdy vzniká daĖovému subjektu povinnost podat daĖové pĜiznání, tzn. 31. bĜezna nebo 30. þervna. Dle ZSDP bylo dostaþující, když se k poslednímu dni lhĤty peníze odepsaly z bankovního úþtu. Dě umožĖuje správci danČ disponovat s vybranými daĖovými pĜíjmy dĜíve, než tomu bylo dle ZSDP.

Institut vstupu do obydlí Došlo ke zvýšení práv kontrolovaných osob, neboĢ ZSDP umožĖoval správci danČ vstup bez ohledu na souhlas þi nesouhlas dotþené osoby. Dě popisuje situaci, kdy tento souhlas není udČlen, a to tak, že stanoví zpĜísnČné podmínky pro vstup do prostor daĖového subjektu.4

Výzva k odstranČní pochybností Zaþátek tĜicetidenní lhĤty byl v ZSDP vázán na den podání, které vyvolalo pochybnosti správce danČ. Dle Dě mĤže lhĤta zapoþít nejdĜíve od posledního dne lhĤty stanovené pro podání Ĝádného daĖového tvrzení nebo dodateþného daĖového tvrzení.

PoĜadí platby daĖových nedoplatkĤ Dle ZSDP se platby na úþet daĖového subjektu pĜipisují v poĜadí: 1) náklady Ĝízení, 3 4

Pátek, V. Nový daĖový Ĝád. zdroj: http://pravniradce.ihned.cz, stav k 6.6.2010 zdroj: www.epravo.cz/top/clanky/novy-danovy-rad, stav k 7.6.2010

30

Kapitola V.

Zákon þ. 280/2009 Sb., daĖový Ĝád

2) pokuty a penále, 3) zvýšení danČ, 4) nejstarší nedoplatky daní, 5) bȞné platby daní, 6) úrok. Tento postup vedl k tomu, že se nedoplatky na daních dále úroþí.

Podle Dě mají úhrady v rámci jednoho daĖového úþtu následující prioritu: 1) nedoplatky na dani, 2) nedoplatky na pĜíslušenství danČ, 3) vymáhané nedoplatky na dani, 4) vymáhané nedoplatky na pĜíslušenství danČ. Díky tomu se prioritnČ zaplatí nedoplatky na dani a dále se již neúroþí.

Pokuta za pozdní podání daĖového pĜiznání Dle ZSDP mohla þinit až 10 % zvýšení danČ v pĜiznání uvedené. Dle Dě má být sankce poþítána za každý den prodlení sazbou 0,05 % (u daĖové ztráty 0,01 %). MinimálnČ bude vymČĜena za prodlení delší než 5 pracovních dnĤ pokuta 500,- Kþ, maximálnČ 300.000,- Kþ. 5

ZmČny daĖové exekuce Dě co do kvantity upravil oblast daĖové exekuce oproti ZSDP velmi výraznČ, kdy odkazem na o.s.Ĝ. byl správce danČ nucen interpretovat sám sebe jakožto soud – soudce a oprávnČného zároveĖ. Dě pĜináší jednoznaþné nastavení pravomocí správce danČ tam, kde je v pozici soudu, avšak nenormuje duplicitnČ oblasti, kde jsou upravena práva oprávnČného, dlužníkĤ a poddlužníkĤ. O.s.Ĝ. tak je nadále podpĤrnČ využíván, avšak pouze v omezeném rozsahu. Dále došlo ke sjednocení režimu dražby vČci movité a nemovité, zjednodušení rozvrhového Ĝízení, zavedení možnosti þinit dražbu elektronicky. Ve vymáhacím Ĝízení byl opuštČn institut výzvy k úhradČ nedoplatku dle ust. § 73 odst. 1 ZSDP, kdy toto formalistické, nutnČ písemné rozhodnutí s možností odvolání bylo nahrazeno flexibilnČjší formou upozornČní, jíž se již dĜíve využívalo, avšak bez opory v procesním postupu dle zákona. Místo odvolání zde je možné podat

31

Kapitola V.

Zákon þ. 280/2009 Sb., daĖový Ĝád

námitky. Ochrana práv daĖového subjektu a jeho soudní ochrana je zajištČna možností odvolání se proti exekuþnímu pĜíkazu.6

PĜínosy DaĖového Ĝádu: 1)

vČtší pĜehlednost a lepší systematická uspoĜádanost nového zákona

2)

jasnČjší a jednotné vymezení pojmĤ

3)

zkvalitnČní zásad daĖového procesu

4)

vČtší podpora elektronizace daĖové správy

5)

jasná pravidla pro doruþování

6)

jasná pravidla pro vedení daĖového spisu a nahlížení do nČj

7)

lepší provázanost ve vztahu k pĜezkumu provádČnému v rámci správního soudnictví

8)

odstranČní omezení pĜi volbČ zástupce

9)

možnost odpustit úrok z prodlení pĜi poseþkání již pĜi vydání rozhodnutí o poseþkání

10)

možnost dokonþením daĖové kontroly a daĖové exekuce pĤvodním správcem danČ i po zmČnČ místní pĜíslušnosti

11)

rozšíĜení možnosti podání dodateþných daĖových pĜiznání na nižší daĖ na úkor obnovy Ĝízení

12)

posunutí splatnosti danČ ve výši, která byla stanovena nad rámec tvrzení daĖového subjektu, až po rozhodnutí o odvolání, pokud bude podáno

13)

zavedení požadavku odĤvodĖovat každé rozhodnutí

14)

pĜedĜazení priority úhrady danČ pĜed její pĜíslušenství

15)

stanovení jednoznaþných pravidel pro opakování daĖových kontrol a jejich omezení

16)

zkrácení obecné lhĤty, po jejímž uplynutí je možné se bránit pĜed neþinností ze šesti na tĜi mČsíce

17)

jednoznaþné nastavení lhĤty pro stanovení danČ

18)

v Ĝízení o mimoĜádném opravném þi dozorþím prostĜedku nebude vznikat úrok z prodlení

5 6

zdroj: www.zivnostnik.cz/1/1/novy-danovy-rad-od-roku-2011 Šimek, K. DaĖový Ĝád: K procesu vzniku nového zákona. DanČ a Finance, 2009, þ. 11, s.7

32

Kapitola V.

19)

Zákon þ. 280/2009 Sb., daĖový Ĝád

veškeré pravomoci správce danČ vystupujícího v pozici soudu jsou zakotveny v daĖovém Ĝádu, tudíž nebude do budoucna nutné, aby se pĜimČĜenou aplikací obþanského soudního Ĝádu do role soudu dosazoval, když zároveĖ má ještČ pozici oprávnČného

20)

zavedení pravidla, podle nČhož je nutné pĜi volbČ zpĤsobu vymáhání dbát toho, aby náklady spojené s vymáháním nebyly neúmČrné k výši vymáhaného nedoplatku.

21)

pĜehledná úprava dražeb vČcí movitých i nemovitých a s tím souvisejícího rozvrhového Ĝízení

5.2

K DaĖovému Ĝádu obecnČ DaĖové právo procesní je odvČtvím práva, které upravuje práva a povinnosti

správcĤ danČ, daĖových subjektĤ a dalších osob zúþastnČných na správČ daní tak, aby byl naplnČn základní cíl správy daní, kterým je pĜedevším správné zjištČní a stanovení danČ, jakož i zajištČní její úhrady. DaĖové právo procesní navazuje na daĖové právo hmotné a spoleþnČ tvoĜí jednotný celek.7 DaĖový Ĝád má v sobČ zakomponovanou ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu ýR i Ústavního soudu ýR, došlo k pĜesnČjší, transparentnČjší úpravČ postupu správy daní, snížení administrativní zátȞe správcĤ daní, jakož i zvýšení možností využívání moderních elektronických zpĤsobĤ vedení Ĝízení a komunikace s daĖovými subjekty. Správce danČ vede jednotlivá daĖová Ĝízení, pĜi kterých se uskuteþĖuje daĖová povinnost jakožto základní zdroj pĜíjmĤ státního fisku, za tímž úþelem správce danČ uplatĖuje procesní postupy daĖového Ĝádu – napĜ. místní šetĜení a daĖovou kontrolu. Správa daní jako taková je však ovlivnČna spolupĤsobením i dalších osob, od správce danČ odlišných, a to zejména daĖového subjektu, který plnČním þi neplnČním svých povinností zásadnČ ovlivĖuje celý prĤbČh daĖového Ĝízení. Správa daní stojí na zásadČ, že daĖový subjekt je povinen tvrdit svou daĖovou povinnost, nese bĜemeno tvrzení, je povinen tvrdit výši své danČ správnČ a je zároveĖ povinen daĖ uhradit – ĜádnČ a vþas. DaĖový Ĝád zavedl pojem „Ĝádné daĖové

7

Kratochvíl, J., Šustr, A. PrĤvodce novým daĖovým Ĝádem. Linde, Praha, 2011, s. 9 Šimek, K. DaĖový Ĝád: K procesu vzniku nového zákona. DanČ a Finance, 2009, þ. 11, s.7

33

Kapitola V.

Zákon þ. 280/2009 Sb., daĖový Ĝád

tvrzení“ jakožto zkratku pro instituty daĖového pĜiznání, hlášení nebo vyúþtování, a pojem „dodateþné daĖové tvrzení“ jakožto zkratku pro instituty dodateþného vyúþtování a následného hlášení. V daĖovém Ĝádu je zdĤraznČna jeho subsidiarita ke zvláštním zákonĤm, protože se jeho pĜíslušná ustanovení použijí pouze tehdy, pokud zvláštní pĜedpis neobsahuje vlastní právní úpravu pro správu daní, která by byla odlišná od daĖového Ĝádu. Správcem danČ je každý správní orgán, pĜípadnČ i jiný orgán, pokud jej zvláštní právní pĜedpis v pĜíslušném rozsahu zmocĖuje k výkonu správy daní. Postavení správce danČ tak mohou mít vedle standardních finanþních orgánĤ i další orgány v pĜípadech, že zvláštní právní pĜedpis stanoví procesní postup pĜi správČ dalších penȞitých plnČní nebo jejich placení podle pĜedpisu upravujícího správu daní, a tak se nemusí jednat výluþnČ o orgány správní – kupĜíkladu soudy v rámci agendy soudních poplatkĤ a tzv. justiþních pohledávek v rámci dČlené správy.

5.3. Základní zásady daĖového Ĝízení V prĤbČhu správy daní se uplatĖují zásady, které platí pro celou správu daní, tedy i pro úkony a postupy konané mimo vlastní Ĝízení. Zásady jakožto základní interpretaþní pravidla jsou dĤležitým prostĜedkem ke správnému výkladu všech ustanovení daĖových zákonĤ a pĜi jejich aplikaci je nutno mít jejich význam stále na mysli. Mezi nejzákladnČjší patĜí tyto zásady daĖového Ĝízení: 1) Zásada zákonnosti – vyplývá ze základních ústavních zásad, a to zásady zakotvené v þl. 11 odst. 5 zákona þ. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod (dále jen „LZPS“), kde je stanoveno, že danČ a poplatky lze ukládat jen na základČ zákona a zásady dle þl. 2 odst. 2 LZPS, který stanoví, že státní moc lze uplatĖovat jen v pĜípadech a v mezích stanovených zákonem a zpĤsobem, kterým zákon stanoví. Zásada zákonnosti je taktéž stanovena pĜímo v þl. 2 odst. 3 zákona þ. 1/1993 Sb., Ústava ýeské republiky (dále jen „Ústava“), který stanoví, že státní moc slouží všem obþanĤm a lze ji uplatĖovat jen v pĜípadech, v mezích a zpĤsoby, které stanoví zákon. NicménČ je tĜeba podotknout, že práva a povinnosti nejsou daĖovým subjektĤm pĜiznávána / ukládána jen zákony, ale mohou jim též vyplývat z mezinárodní smlouvy, která se stala souþástí právního Ĝádu ýeské republiky, i z aktĤ Evropských spoleþenství, respektive Evropské

34

Kapitola V.

Zákon þ. 280/2009 Sb., daĖový Ĝád

unie. Z této zásady vyplývá povinnost správce danČ jednat pĜi své þinnosti v souladu se zákony a jinými obecnČ závaznými právními pĜedpisy, chránit zájmy státu a dbát na zachovávání práv a právem chránČných zájmĤ daĖových subjektĤ a ostatních osob zúþastnČných na Ĝízení. 2) Zásada enumerativnosti státních pretenzí, legální licence a zákazu zmocnit orgán veĜejné moci k libovĤli, což oznaþuje skuteþnost, že správce danČ má postavení státního orgánu a mĤže tak þinit pouze to, co mu zákon výslovnČ dovoluje nebo výslovnČ umožĖuje. 3) Zásada souþinnosti – vymezuje povinnost správce danČ postupovat v daĖovém Ĝízení co do procesních práv a procesních povinností v úzké spolupráci a souþinnosti s daĖovými subjekty, tedy správce danČ i daĖový subjekt mají povinnost i právo vzájemnČ spolupracovat. Správce danČ musí daĖovému subjektu umožnit aktivní úþast v daĖovém Ĝízení. Souþinnost je právem i povinností osob zúþastnČných na správČ daní. Tato zásada nabývá na významu v situacích, kdy správce danČ aplikuje své správní uvážení. 4) Zásada proporcionality – správce danČ pĜi vyžadování plnČní povinností daĖových subjektĤ v daĖovém Ĝízení musí volit takové prostĜedky, které daĖový subjekt co nejménČ zatȞují, ale souþasnČ ještČ umožĖují dosáhnout cíl Ĝízení (stanovení a vybrání danČ tak, aby nebyl daĖový pĜíjem státu krácen). Správce danČ tedy musí volit prostĜedky pĜimČĜené. VyjadĜuje šetĜení práv osob vĤþi nimž smČĜuje pravomoc správce danČ, které ovšem nemĤže být v rozporu se základním cílem správy daní. 5) Zásada pouþovací – odpovídá ústavnímu právu na právní pomoc v Ĝízení pĜed orgánem veĜejné moci. 6) Zásada volného hodnocení dĤkazĤ – pĜedložené dĤkazní prostĜedky jsou správcem danČ hodnoceny do síly svého dĤkazu každý jednotlivČ a souþasnČ všechny v jejich vzájemných souvislostech, je pĜihlíženo ke všemu, co v Ĝízení vyšlo najevo. Hodnocení, respektive uvážení správce danČ nemĤže být právnČ upraveno a vychází z odborných znalostí a obecných zkušeností daĖového Ĝízení. NČkteré z dĤkazĤ tak mĤže správce danČ vylouþit z podkladĤ pro své rozhodování, je však jeho povinností se se všemi pĜedloženými dĤkazy ĜádnČ vypoĜádat a své rozhodnutí odĤvodnit, aby byla vylouþena možnost svévolného hodnocení dĤkazĤ a souþasnČ bylo jeho rozhodnutí ĜádnČ pĜezkoumatelné.

35

Kapitola V.

Zákon þ. 280/2009 Sb., daĖový Ĝád

7) Zásada neveĜejnosti – daĖové Ĝízení je neveĜejné, jakožto prostĜedek právní ochrany daĖových subjektĤ proti zneužití poskytnutých informací nepovolanými osobami. 8) Zásada mlþenlivosti – stejnČ jako zásada neveĜejnosti zakotvuje právní ochranu daĖových subjektĤ bránící zneužití informací o jejich majetkových pomČrech. Osoby zúþastnČné na daĖovém Ĝízení jsou povinny zachovávat mlþenlivost o skuteþnostech, o nichž se v Ĝízení nebo v souvislosti s ním dozvČdČly, vyjma daĖového subjektu v daĖovém Ĝízení o jeho vlastní daĖové povinnosti. 9) Zásada oficiality – pokud jsou splnČny zákonné podmínky pro vznik nebo existenci daĖové pohledávky, je správce danČ je povinen vždy zahájit daĖové Ĝízení. ěízení je zahájeno jakýmkoli úkonem uþinČným vĤþi daĖovému subjektu. 10) Zásada dispoziþní – daĖové Ĝízení je zahájeno z podnČtu daĖového subjektu nebo jiné osoby, navrhovatel má právo dispozice s Ĝízením. 11) Zásada neformálnosti – právní úkon je hodnocen dle svého obsahu nikoli dle svého formálního oznaþení, tato zásada tak odráží i pĜednost materiální pravdy pĜed pravdou formální. 12) Zásada rovnosti – daĖové subjekty mají pĜed správcem danČ v daĖovém Ĝízení zásadnČ stejné postavení, stejná procesní práva a povinnosti. Vztah daĖového subjektu a správce danČ však rovný není, správce danČ má v daĖovém Ĝízení jiná práva a povinnosti než daĖový subjekt a vystupuje vĤþi nČmu v pozici vrchnostenské. 13) Zásada vstĜícnosti, slušnosti dobré správy – pĜedpokládá tzv. Klientský pĜístup správce danČ i jeho úĜedních osob vĤþi zúþastnČným osobám, pĜiþemž pĜi nesplnČní této zásady je napĜíklad možnost podat stížnost proti chování jednotlivých úĜedních osob. 14) Zásada hospodárnosti, procesní ekonomie – opravĖuje za urþitých podmínek správce danČ k provedení úkonĤ pro rĤzná Ĝízení spoleþnČ v pĜípadČ, že je tento postup hospodárný z hlediska správy daní. 15) Zásada legitimního oþekávání – správní orgán má povinnost rozhodovat ve skutkovČ obdobných pĜípadech obdobnČ.

89

8

Grossová, M. Exekuce na penȞité plnČní. Praha: LINDE Praha, a.s., 2002, s.28-30 Kobík, J. Správa daní a poplatkĤ s komentáĜem komplexní pohled na problémy správy daní. Olomouc: ANAG, spol. s r.o., 2001

9

36

Kapitola VI.

Vymáhání daní dle DaĖového Ĝádu obecnČ

6

Vymáhání daní dle DaĖového Ĝádu obecnČ

6.1

Obecná hlediska K zabezpeþení výbČru danČ slouží vícero institutĤ, úhrada nedoplatkĤ je

realizována prostĜednictvím vymáhání daní. Právní úprava vymáhání daní, tuto relativnČ samostatnou þást Ĝízení mĤžeme pro struþnost oznaþit jakožto vymáhací Ĝízení, je spoleþnČ s úpravou evidence daní, vybírání daní a s úpravou dČlené správy zakotvena v þásti zákona „Placení daní“, která je souþástí správy daní. PĜestože se úprava vymáhacího Ĝízení oproti ZSDP znaþnČ rozšíĜila, nejedná se o úpravu komplexní a nadále je nutno subsidiárnČ aplikovat o.s.Ĝ. Subsidiarita užití o.s.Ĝ. znamená, že tento se neužije, bude-li se jednat o pravomoci správce danČ, nebo pokud daĖový Ĝád má úpravu speciální. Správci danČ tak zĤstává dvojrole vČĜitele a exekuþního orgánu, nepĤsobí však již v postavení soudu. Vymezení práv a povinností úþastníkĤ Ĝízení ponechává daĖový Ĝád pĜevážnČ úpravČ o.s.Ĝ., a to zejména z dĤvodu jednotnosti.

6.2

Vymezení základních pojmĤ

DaĖový subjekt – je nejdĤležitČjším subjektem vymáhacího Ĝízení. Podle Dě je daĖovým subjektem ta osoba, kterou za daĖový subjekt oznaþí daĖový zákon. NejþastČji pĤjde o zákon pĜevážnČ hmotnČprávního charakteru.1 Použije-li daĖový zákon pro oznaþení osoby povinné k dani pojmu „poplatník“ nebo „plátce danČ,“ má se obecnČ za to, že tato osoba má postavení daĖového subjektu. DaĖovým subjektem je rovnȞ právní nástupce, na rozdíl od napĜ. insolvenþního správce, tj.osoby, která zajišĢuje plnČní daĖových povinností dlužníka pĜi prohlášení konkursu. Aþkoli má totiž insolvenþní správce práva a povinnosti daĖového subjektu, jedná svým jménem na úþet dlužníka – daĖového subjektu bez své pĜímé majetkové odpovČdnosti.

Správce danČ – pĜíslušný správce danČ je dalším subjektem správy daní. Jde o orgán veĜejné moci, jehož pĤsobnost – okruh vymezených úkolĤ, a pravomoc – svČĜené právní 1

napĜ. zákon o dani silniþní, zákon o místních poplatcích, celní zákon, horní zákon, zákon o ochranČ ovzduší.

37

Kapitola VI.

Vymáhání daní dle DaĖového Ĝádu obecnČ

prostĜedky, je urþena pĜedevším kompetenþními zákony. Správu daní vykonává prostĜednictvím úĜedních osob pĜímo anebo nepĜímo na základČ zákonné delegace na jiné subjekty veĜejné správy2, na základČ zákona – daĖového Ĝádu.

Dlužník – podle Dě se dlužníkem stává daĖový subjekt až od prvního dne existence jeho nedoplatku, þili dnem následujícím po dnu splatnosti daĖové pohledávky, kterou správce danČ eviduje a která není uhrazena.

Poddlužník – Dě definuje jako osobu, která je oprávnČna nakládat s majetkovým právem dlužníka. MĤže jím být napĜ. plátce mzdy þi poskytovatel platebních služeb, což je legislativní zkratka pro subjekty poskytující platební služby3 dle zákona þ. 284/2009 Sb., o platebním styku.

DaĖový exekutor – Dě definuje jako úĜední osobu , která je správcem danČ povČĜena výkonem daĖové exekuce. K povČĜení dochází pouze u takových zpĤsobĤ daĖové exekuce, u nichž chybí osob poddlužníka. K zajištČní Ĝádného prĤbČhu dražby daĖový Ĝád zmocĖuje správce danČ k povČĜení dalších úĜedních osob, jako napĜ. licitátora, zapisovatele, pokladníka.

Tzv. tĜetí osoby – lze je taktéž považovat za subjekty správy daní. TvoĜí je subjekty odlišné od daĖových subjektĤ, které mají práva a povinnosti pĜi správČ daní, nebo jejichž práva a povinnosti mohou být správou daní dotþena. Do této skupiny tak lze zaĜadit i již zmínČného insolvenþního správce, správce dČdictví, jakož i osoby, které správce danČ vyzve podle § 57 a násl. Dě k poskytnutí údajĤ nutných pro správu daní. TĜetí osobou pĜi vymáhání daní mĤže být napĜ.znalec, poddlužník, vČĜitel pĜihlášený do dražby, spoluvlastník pĜedmČtu dražby, osoba s pĜedkupním právem k pĜedmČtu dražby. Do postavení tĜetí osoby se mĤže dostat i orgán veĜejné moci, pĜiþemž nedisponuje vrchnostenským postavením. Pro souhrnné oznaþení tĜetích osob a daĖového subjektu zavedl Dě ve svém § 5 odst. 3 legislativní zkratku – osoby zúþastnČné na správČ daní.

2

Obce a vyšší územnČ samosprávné celky jež vykonávají správu místních poplatkĤ v pĜenesené pĤsobnosti. 3 § 57 odst. 3 Dě

38

Kapitola VI.

Vymáhání daní dle DaĖového Ĝádu obecnČ

Mezi subjekty, které se úþastní procesu správy daní, patĜí bezpochyby také soud nebo soudní exekutor, o kterých se daĖový Ĝád zmiĖuje až v souvislosti se zpĤsoby vymáhání daní.

Nedoplatek – daĖový Ĝád obsahuje definici tohoto pojmu, a to jako þástku danČ, která není uhrazena a uplynul den splatnosti této danČ. PĜestože pojem daĖ zahrnuje rovnȞ pĜíslušenství danČ, zákon jeho neuhrazenou þást výslovnČ pod pojem nedoplatek podĜazuje spoleþnČ s neuhrazenou þástkou zajištČné danČ z dĤvodu právní jistoty. Pro navázání na terminologii insolvenþního zákona je pojem nedoplatek nahraditelný pojmem splatná daĖová pohledávka, byĢ se nejedná o pojmy totožné. Splatná daĖová pohledávka je pojem širší, neboĢ zahrnuje daĖovou pohledávku i v den její splatnosti, nedoplatkem se stává až dnem následujícím.

PĜeplatek – je þástka, o kterou úhrn plateb pĜevyšuje úhrn pĜedpisĤ daĖových povinností na osobním daĖovém úþtu daĖového subjektu. DaĖový subjekt mĤže s tímto pĜeplatkem disponovat v souladu se zákonem4 pouze v pĜípadČ, že se jedná o vratitelný pĜeplatek. Vratitelný je pĜeplatek za situace, kdy správce danČ neeviduje na žádném osobním daĖovém úþtu nedoplatek a souþasnČ neeviduje žádost jiného správce danČ o jeho pĜevedení na nedoplatky jím evidované. Této podmínce nepodléhá pĜeplatek, který vznikl v dĤsledku naĜízení nČkolika exekuþních Ĝízení pro týž nedoplatek. Pouze v takovém pĜípadČ je takový pĜeplatek považován bez dalšího za vratitelný a správce danČ jej musí do 15 dnĤ od jeho vzniku i bez žádosti vrátit.5 Nakládání s pĜeplatky vzniklými v prĤbČhu insolvenþního Ĝízení je stanoveno speciální úpravou § 242 Dě.

6.3

Nedoplatek Dě neobsahuje oproti ZSDP institut formalizované výzvy k úhradČ nedoplatku v

náhradní lhĤtČ. DĤvodem jeho vypuštČní byla zejména vysoká administrativní zátȞ související se zasíláním výzvy do vlastních rukou. Výzvu Dě nahradil informativním upozornČním, jehož úþel zĤstává stejný – informovat daĖový subjekt na existenci jeho

4

§ 155 odst. 1 a odst. 2 Dě mĤže daĖový subjekt požádat o pĜevedení vratitelného pĜeplatku na úhradu nedoplatku u jiného správce danČ, nebo na úhradu nedoplatku téhož nebo jiného správce danČ, nebo o jeho vrácení. 5 § 185 odst. 2 daĖového Ĝádu

39

Kapitola VI.

Vymáhání daní dle DaĖového Ĝádu obecnČ

nedoplatku a na možné následky spojené s jeho neuhrazením. UpozornČní podle § 153 odst. 3 Dě je vhodné zejména tam, kde lze oþekávat dobrovolnou úhradu. UpozornČní dle Dě není oproti výzvČ dle ZSDP rozhodnutím ve smyslu § 101 Dě. ProstĜedkem ochrany proti upozornČní tak již není odvolání, neboĢ to je možné podat pouze proti rozhodnutí, ale námitka, jelikož se jedná o úkon správce danČ pĜi placení daní, proti nČmuž zákon nepĜipouští odvolání.6 Odvolání je oproti tomu pĜipuštČno proti exekuþnímu pĜíkazu, vĤþi nČmuž se dle ZSDP uplatĖovala námitka. Odvolání bylo možné podat pouze pokud nebyla vydána pĜedchozí výzva k úhradČ nedoplatku. UpozornČní dle Dě nemá pĜedepsanou formu a jeho použití a forma tak závisí na uvážení správce danČ. MĤže tak mít podobu telefonické informace, jakož i listinné þi elektronické písemnosti. ýasové rozmezí, ve kterém lze realizovat dobrovolnou nebo nedobrovolnou úhradu nedoplatku, nazývá Dě lhĤta pro placení danČ.7 Poþíná bȞet dnem splatnosti, pĜípadnČ náhradním dnem splatnosti danČ, a konþí uplynutím šesti let od tohoto dne. Úkony správce danČ mající vliv na bČh této lhĤty jsou v Dě taxativnČ vymezeny. Tyto úkony jsou rozdČleny do dvou skupin, pĜiþemž první skupina úkonĤ správce danČ bČh prekluzivní doby pro placení danČ pĜerušuje, tj. zpĤsobí její opČtovný bČh od poþátku, druhá skupina úkonĤ lhĤtu pro placení daní staví, tzn. že tato po urþitou dobu nebȞí. V obou pĜípadech tak ale fakticky dojde k jejímu prodloužení. Prodlužovat dobu pro placení danČ však nelze neustále, ale pouze do uplynutí 20 let od prvního dne, kdy poþala bȞet poprvé. Nedoplatek však mĤže být zajištČn zástavním právem zapsaným do pĜíslušného veĜejného registru8, pĜiþemž právo vybrat a vymáhat nedoplatek pak zaniká až uplynutím 30 let ode dne tohoto zápisu. V hypotetickém pĜípadČ tak délka lhĤty pro placení danČ mĤže u nedoplatku zajištČného zástavním právem zapsaným do veĜejného registru tČsnČ pĜed uplynutím dvacetileté lhĤty þinit témČĜ 50 let. Oproti ZSDP jde o lhĤtu prekluzivní, pĜi neuplatnČní práva ve stanovené lhĤtČ toto propadá a jakákoli pozdČjší úhrada by byla nepĜípustná a jednalo by se o bezdĤvodné obohacení ve smyslu obþanského zákoníku, neboĢ by se jednalo o plnČní z právního dĤvodu, který odpadl9. Došlo tak k opuštČní koncepce ZSDP, kdy došlo po uplynutí šesti let k promlþení a k prekluzi až po 20 letech. Je nutné zmínit, že podle 6

§ 159 daĖového Ĝádu § 160 daĖového Ĝádu 8 Katastr nemovitostí, letecký rejstĜík, námoĜní rejstĜík, plavební rejstĜík. 9 Se zánikem nedoplatku dle § 153 odst. 4 daĖového Ĝádu zaniká pravomoc správce danČ nedoplatek vybrat, zajistit a vymáhat. 7

40

Kapitola VI.

Vymáhání daní dle DaĖového Ĝádu obecnČ

pĜechodných ustanovení zákona Dě, konkrétnČ § 264 bod 5. Dě, se bČh a délka lhĤty pro promlþení práva vybrat a vymáhat daĖový nedoplatek, která zapoþala pĜed úþinností Dě a dosud neskonþila, posuzuje s úþinností od 1.1.2011 podle pravidel obsažených v Dě pro lhĤtu pro placení danČ. Z textu tohoto pĜechodného ustanovení však výslovnČ nevyplývá, zda se tímto stává z pĤvodnČ promlþecí lhĤty lhĤta prekluzivní. Ovšem vzhledem ke skuteþnosti, že pĜechodná ustanovení Dě již nepoþítají s tím, že by se po pĜechodnou dobu aplikovala ustanovení o uplatĖování námitky promlþení, § 70 ZSDP, je zĜejmé, že cílem pĜechodu ze systému lhĤt dle ZSDP na úpravu Dě bylo i sjednocení jejich povahy. Již promlþené lhĤty dle ZSDP se tak úþinností Dě staly lhĤtami prekluzivními a správce danČ tak již nemĤže vybírat ani vymáhat nedoplatky, které v tČchto lhĤtách nebyly zaplaceny. Okamžik prekluze má mj. Zásadní význam i pro evidenci daní. Dě totiž s tímto okamžikem spojuje i zánik nedoplatku. Jedním z úkonĤ správce danČ, který lhĤtu pro placení danČ staví, je pĜihlášení daĖové pohledávky do insolvenþního Ĝízení. ýasovým okamžikem od nČhož lhĤta nebȞí je den doruþení pĜihlášky insolvenþnímu soudu, tedy den, kterým se správce danČ stal jakožto vČĜitel úþastníkem Ĝízení dle o.s.Ĝ. Není-li daĖová pohledávka úþinnČ popĜena, je správce danČ úþastníkem Ĝízení až do nabytí právní moci usnesení soudu o ukonþení insolvenþního Ĝízení a po celou dobu lhĤta pro placení danČ nebȞí. Nejde tedy jen o okamžik podání pĜihlášky, nýbrž se jedná o celou dobu pĜihlášení do insolvenþního Ĝízení. Dnem, který následuje po nabytí právní moci usnesení insolvenþního soudu o ukonþení insolvenþního Ĝízení, zaþíná bȞet nová šestiletá lhĤta pro placení danČ k neuspokojené þásti pohledávky. NČkteré úkony správce danČ mají dvojí právní úþinek, tj. lhĤtu pro placení daní jak zastaví, tak souþasnČ i pĜeruší. Takovými úkony jsou zahájení exekuce podle o.s.Ĝ. z podnČtu správce danČ a zahájení daĖové exekuce srážkami ze mzdy. Dnem vydání exekuþního pĜíkazu správcem danČ a dnem doruþení návrhu na naĜízení exekuce soudu þi soudnímu exekutorovi se lhĤta zastaví, respektive nebȞí po celou dobu co tato Ĝízení probíhají. V pĜípadČ, že po jejich ukonþení zĤstává vymáhaný nedoplatek i nadále neuhrazen, zaþíná bȞet nová šestiletá lhĤta pro placení danČ.

6.4

Prohlášení o majetku Institut prohlášení o majetku dle § 180 Dě není v þeském právním Ĝádu

novinkou, ale obdobou institut prohlášení o majetku jak je znám z úpravy o.s.Ĝ.

41

Kapitola VI.

Vymáhání daní dle DaĖového Ĝádu obecnČ

PĜedstavuje seznam veškerého majetku dlužníka, vþetnČ majetku patĜícího do spoleþného jmČní manželĤ. K podání prohlášení o majetku vyzve správce danČ dlužníka rozhodnutím – výzvou, vĤþi které se nelze samostatnČ odvolat.10 Výzvu však nelze vydat kdykoli, ale pouze za podmínky, že daĖová exekuce pĜikázáním z úþtu u poskytovatele platebních služeb nemohla být naĜízena11 nebo její naĜízení nevedlo k celkové úhradČ nedoplatku po právní moci exekuþního pĜíkazu. Nepodané prohlášení o majetku nebo podané nepravdivé nebo zkreslující prohlášení je trestním zákoníkem kvalifikováno jako trestný þin12, a proto není správce danČ ohlednČ této skuteþnosti vázán povinností mlþenlivosti. Zakotvení tohoto institutu do úpravy Dě pĜedstavuje jednu ze dvou zásadních zmČn daĖového Ĝízení, jež by mČly zvýšit vymahatelnost nedoplatkĤ. Touto cestou by se mČl správce danČ relativnČ snadno a v krátké dobČ dozvČdČt o majetku, který by jinak sám zjistil pouze obtížnČ nebo vĤbec, ale doruþením výzvy k prohlášení o majetku se navíc dlužníkovi zakazuje disponovat s majetkem mimo rámec bȞné obchodní þinnosti, uspokojování základních životních potĜeb a správy majetku dlužníka. Sankcí za porušení tohoto zákazu je neúþinnost úkonĤ vedoucích k porušení zákazu po doruþení výzvy vyplývající pĜímo ze zákona, což znamená, že správce danČ nemusí žádat soud o deklaratorní rozhodnutí, aby se mohl domáhat úhrady daĖové pohledávky vĤþi osobČ,na niž byl majetek dlužníka neúþinnČ pĜeveden. Exekuce se bude proto naĜizovat pĜímo proti osobČ, na kterou byl tento majetek dlužníkem neúþinnČ pĜeveden, s tím, že pĜílohou exekuþního pĜíkazu by mČl být stejnopis doruþené výzvy k prohlášení majetku dlužníkovi.

6.5

Aspekty daĖové exekuce Vymáhání daní mĤže být podle situace realizováno nejen daĖovou exekucí, ale

také prostĜednictvím soudu nebo soudního exekutora. NovČ se za vymáhání daní považuje rovnȞ pĜihlášení nedoplatku do insolvenþního Ĝízení a pĜihlášení nedoplatku do dražby, která je veĜejná – tedy dražba dle o.s.Ĝ. nebo dle zákona o veĜejných dražbách, zákon þ. 26/2000 Sb. Pokud nejde o pĜípad daĖové exekuce, není správce danČ exekuþním orgánem, ale pouze obyþejným vČĜitelem.

10 11 12

§ 109 odst. 2 daĖového Ĝádu NapĜ.nebyl zjištČn úþet dlužníka,nebo byla zjištČn jeho úþet ovšem se zanedbatelnou þástkou. §227 trestního zákoníku

42

Kapitola VI.

Vymáhání daní dle DaĖového Ĝádu obecnČ

Opomíjení základních principĤ správy daní, zejména zásady proporcionality, ukonþilo výslovné ustanovení § 175 odst. 2 Dě, které stanoví, aby správce danČ volil takový zpĤsob vymáhání, jehož náklady nebudou ve zjevném nepomČru k výši vymáhaného nedoplatku. Jedním ze zpĤsobĤ vymáhání je daĖová exekuce, kterou lze provést pouze nČkolika taxativnČ vymezenými zpĤsoby. Jedná se o daĖovou exekuci srážkami ze mzdy, pĜikázáním pohledávky z úþtu u poskytovatele platebních služeb, pĜikázáním jiné penȞité pohledávky, postižením jiných majetkových práv, prodejem movitých vČcí nebo prodejem nemovitosti. ZapovČzena je daĖová exekuce prodejem podniku þi zástavy. Výkon rozhodnutí prodejem podniku nebo zástavy dle o.s.Ĝ. Však lze realizovat prostĜednictvím soudu, v pĜípadČ prodeje podniku i prostĜednictvím soudního exekutora. DaĖová exekuce, jakožto dílþí daĖové Ĝízení, je zahájena na rozdíl od obecné úpravy § 91 odst. 1 Dě, již vydáním rozhodnutí13, tj. exekuþního pĜíkazu. Tímto okamžikem je zahájeno i exekuþní Ĝízení, jehož délka se bude povČtšinou shodovat s délkou daĖové exekuce. Výjimkou je situace kdy je vedeno rozvrhové Ĝízení. Krom obecných náležitostí rozhodnutí dle § 102 odst. 1 Dě musí exekuþní pĜíkaz obsahovat také informaci o výši nedoplatku, zpĤsob provedení daĖové exekuce, výši exekuþních nákladĤ14, odkaz na exekuþní titul a vymezení úrokĤ z prodlení, který se zvyšuje po naĜízení exekuce. Výši budoucího úroku z prodlení však nelze dopĜedu stanovit, proto se má nahradit uvedením zpĤsobu jeho výpoþtu. Z povahy vČci by mČl být exekuþním pĜíkazem postižen i již vzniklý úrok z prodlení. DĤvodem pro zavedení této koncepce byla jednak aplikace hospodárnosti, zvýšení efektivity vymáhání a soulad s civilnČprávní úpravou dle obþanského zákoníku, neboĢ dle § 517 obþanského zákoníku má vČĜitel právo požadovat od dlužníka vedle plnČní i úroky z prodlení, jde-li o prodlení s plnČním penȞitého dluhu. Úrok z prodlení vzniklý po naĜízení exekuce tak bude mít poĜadí pevnČ vyþíslené þásti exekuovaného nedoplatku. S ohledem na skuteþnost, že dle § 166 odst. 1 Dě je dnem platby den, kdy je platba pĜipsána na úþet správce danČ, nebo že k úhradČ jistiny mĤže dojít i jinou cestou, nelze v praxi ponechat výpoþet úrokĤ z prodlení v pĜípadČ postihu majetkových práv pouze na poddlužníkovi. 13

Dle § 101 odst. 2 Dě je rozhodnutí vydané okamžikem uþinČní úkonu smČĜujícího k jeho doruþení – expedice. Okamžik vydání mĤže daĖový subjekt zjistit ze spisu, neboĢ nemĤže být obsahem rozhodnutí. 14 U hotových výdajĤ zĜejmČ postaþí pouze informace o tom, že se exekuþní Ĝízení naĜizuje rovnȞ pro hotové výdaje, budou-li stanoveny.

43

Kapitola VI.

Vymáhání daní dle DaĖového Ĝádu obecnČ

Jednou z možností Ĝešení této situace by bylo zĜejmČ možné neformální sdČlení správce danČ o koneþné výši neuhrazeného výroku z prodlení zaslané poddlužníkovi bezprostĜednČ po úhradČ jistiny. Podle daĖového Ĝádu mĤže být exekuþním titulem buć vykonatelné rozhodnutí, kterým je stanovena povinnost k úhradČ penȞitého plnČní, nebo vykonatelný výkaz nedoplatkĤ, který nemá povahu rozhodnutí, ale jakéhosi seznamu právních titulĤ, ze kterých vyplývají nedoplatky ke dni vydání tohoto výkazu. StejnČ jako u rozhodnutí daĖový Ĝád taxativnČ stanovuje obligatorní náležitosti výkazu nedoplatkĤ. Exekuþní titul musí být pĜílohou exekuþního pĜíkazu. Proti exekuþnímu pĜíkazu je pĜipuštČn Ĝádný opravný prostĜedek, odvolání ve lhĤtČ 15 dnĤ od jeho doruþení. Jedná se o zásadní zmČnu oproti ZSDP. NovČ mohou odvolání podat všichni pĜíjemci rozhodnutí. DĤvodem zmČny prostĜedku obrany je zejména vypuštČní institutu formalizované výzvy k úhradČ nedoplatku a zachování principu dvojinstanþnosti v pĜípadČ, že daĖový subjekt proti vymáhání brojí. ObdobnČ jako v úpravČ § 255 o.s.Ĝ. je i podle Dě manžel dlužníka osobou zúþastnČnou na správČ daní v pĜípadČ, že je daĖovou exekucí postižen majetek ve spoleþném jmČní manželĤ v rozsahu stanoveném v ust. §262a o.s.Ĝ. Rozdílem však je, že v takovém pĜípadČ má manžel dlužníka pĜi správČ daní dle § 185 odst. 1 Dě postavení dlužníka, tzn. má stejná procesní práva a povinnosti jako dlužník, a to dokonce i v pĜípadČ, kdy má správce danČ pochybnosti, zda exekucí postihovaný majetek je þi není souþástí spoleþného jmČní manželĤ. Touto úpravou je zajištČno, že veškeré písemnosti doruþované podle daĖového Ĝádu dlužníkovi, budou doruþeny i manželovi dlužníka, aby tak pĜípadnČ mohl brojit proti rozhodnutí správce danČ, kterým by bylo neoprávnČnČ zasaženo do jeho práv. Oba manželé tak jsou pĜíjemci rozhodnutí se samostatným právem odvolání. Explicitní vymezení manžela dlužníka pĜi každém výþtu osob, kterým se písemnosti pĜi daĖové exekuci doruþují, by tak bylo nadbyteþné.

6.6

Odklad a zastavení daĖové exekuce Mezi pravomoci správce danČ pĜi vymáhání daní spoþívá ve vydání rozhodnutí o

odložení, zastavení nebo pokraþování daĖové exekuce ve smyslu § 181 Dě. Výþet dĤvodĤ po odložení nebo zastavení daĖové exekuce je demonstrativní, nebo´t pouze tak lze zajistit, aby bez neustálých zmČn zákona bylo možno aplikovat tyto instituty na rĤzné a pĜedem nepĜedvídatelné reálné situace.

44

Kapitola VI.

Vymáhání daní dle DaĖového Ĝádu obecnČ

Dva ze tĜí zákonem vymezených dĤvodĤ pro odklad daĖové exekuce jsou shodné s dĤvody dle o.s.Ĝ. Jedná se o situaci, ve které lze oþekávat, že daĖová exekuce bude zastavena, nebo zjišĢují-li se zatím podmínky pro povolení poseþkání nebo úhradu danČ ve splátkách15 . Dalším dĤvodem je, že správce danČ šetĜí skuteþnosti rozhodné pro vylouþení pĜedmČtu exekuce z daĖové exekuce, aĢ už v Ĝízení zahájeném námitkou daĖového subjektu proti zahrnutí pĜedmČtné vČci do soupisu vČcí pĜi daĖové exekuci prodejem movitých vČcí, nebo v Ĝízení ve vČci vylouþení majetku z daĖové exekuce podle ustanovení § 179 Dě. Je-li zahájeno Ĝízení podle tohoto ustanovení, není nutné odkládat daĖovou exekuci, jelikož po dobu Ĝízení ve vČci vylouþení z majetku z daĖové exekuce nelze ze zákona tento majetek prodat.16 K odkladu daĖové exekuce mĤže dojít i ze zákona, tímto zákonem mĤže být i daĖový Ĝád17 s insolvenþním zákonem, podle nichž zahájení insolvenþního Ĝízení brání dalšímu provádČní naĜízené exekuce, respektive exekuce mĤže být naĜízena, ale nesmí dojít k jejímu výkonu.18 Odklad daĖové exekuce pĜedstavuje pouze pĜechodnou fázi, která je vázána na existenci dĤvodĤ, pro nȞ k odložení došlo. Pominutí tČchto dĤvodĤ bude mít za následek rozhodnutí správce danČ buć o pokraþování v exekuþním Ĝízení, nebo o zastavení daĖové exekuce. Jelikož zákon proti rozhodnutí o odložení, pokraþování a zastavení daĖové exekuce nepĜipouští z dĤvodu jejich ryze procesního charakteru Ĝádný opravný prostĜedek, mĤže jakákoli osoba zúþastnČná na správČ daní a poplatkĤ uplatnit do 30 dnĤ ode dne, kdy se o úkonu správce dozvČdČla, námitku. Pokud správce danČ rozhodnutím zamítne návrh na odložení daĖové exekuce, odvolání je pĜípustné. DĤvody pro zastavení daĖové exekuce jsou v Dě vymezeny širokým demonstrativním výþtem, není proto nutné, již z povahy vČci, postupovat podle obecného ustanovení § 106 odst. 1 Dě o zastavení Ĝízení, jehož dĤvody jsou taxativnČ dány a odpovídá svému zaĜazení v obecné þásti zákona. DĤvodem pro zastavení daĖové exekuce je vždy napĜ. povolení poseþkání úhrady nedoplatku, vylouþení veškerého exekucí postiženého majetku z daĖové exekuce, zánik þi úhrada nedoplatku. ýásteþná úhrada nedoplatku, potažmo prekluze nČkterého z nedoplatkĤ, pro nȞ byla daĖová exekuce naĜízena, jsou dĤvodem pro její zastavení þásteþné. 15

§156 Dě jako jeden z dĤvodĤ, pro který lze povolit poseþkání þi úhradu danČ ve splátkách je ohrožení výživy daĖového subjektu nebo jeho rodiny z dĤvodu neprodlené úhrady danČ. Podle § 226 odst. 1 o.s.Ĝ. Je dĤvodem pro odložení výkonu rozhodnutí skuteþnost, že by pro povinného a jeho rodinu mohl mít zvláštČ nepĜíznivé následky. 16 § 179 odst. 2 daĖového Ĝádu 17 § 243 odst. 1 daĖového Ĝádu

45

Kapitola VI. 6.7

Vymáhání daní dle DaĖového Ĝádu obecnČ

Vylouþení majetku z daĖové exekuce Právní jistotu osob zúþastnČných na správČ daní, jejichž majetek se stal

neoprávnČnČ pĜedmČtem daĖové exekuce zásadnČ zvyšuje institut vylouþení majetku z daĖové exekuce dle ustanovení § 179 Dě, který je ve své podstatČ obdobou excindaþní žaloby podle § 267 o.s.Ĝ. PĜi daĖové exekuci však lze Ĝízení o vylouþení z majetku z daĖové exekuce zahájit nejen na návrh, ale taktéž z moci úĜední. Návrh lze podat buć ve lhĤtČ 15 dnĤ od doruþení exekuþního pĜíkazu, nebo do 15 dnĤ ode dne, kdy se dotþená osoba, které se exekuþní pĜíkaz nedoruþuje a která má za to, že postižený majetek nemĤže být pĜedmČtem daĖové exekuce, o naĜízení daĖové exekuce dozvČdČla. Z povahy vČci lze takovýto návrh podat nejdéle do zahájení dražby þi jiného zpĤsobu zpenȞení. Tato lhĤta je prekluzivní na rozdíl od poĜádkové tĜicetidenní lhĤty, ve které musí správce o návrhu na vylouþení majetku rozhodnout. Po celou dobu Ĝízení o vylouþení majetku z daĖové exekuce nelze tento majetek prodat. Explicitní zákaz prodeje se tak dotýká jakéhokoli majetku, který se stal pĜedmČtem tohoto Ĝízení, na rozdíl od úpravy dle o.s.Ĝ., která se omezuje pouze na nemovitosti.

6.8

Náklady exekuce Náklady exekuce neboli exekuþní náklady jsou náklady exekuþního Ĝízení

související s daĖovou exekucí, které je povinen hradit dlužník, pokud nebyla daĖová exekuce provedena neoprávnČnČ. Tato povinnost vyplývá nejen z ustanovení § 182 Dě, ale taktéž z obecného ustanovení § 107 Dě, které je souþástí obecné þásti zákona spoleþné pro všechna Ĝízení pĜi správČ daní. Exekuþní náklady pĜedstavuj náklady za naĜízení daĖové exekuce, náklady za výkon prodeje a hotové výdaje vzniklé pĜi provádČní daĖové exekuce. Hotové výdaje, které na místo dlužníka nejprve hradí správce danČ ze svých rozpoþtových prostĜedkĤ, budou po zpenȞení pĜedmČtu daĖové exekuce z vymožené þástky hrazeny správci danČ jako první v poĜadí. NáslednČ se uhrazují zbylé dva druhy exekuþních nákladĤ a teprve poté exekuþním pĜíkazem vymáhané nedoplatky vþetnČ pĜípadného vzniklého úroku z prodlení, který narĤstá až do uhrazení jistiny. Takovýto postup vyplývá z § 184 odst. 3 Dě, který je speciálním ustanovením k ustanovení § 152 Dě, které stanoví poĜadí úhrad obecnČ.

18

§ 109 odst. 1 písm. c) insolvenþního zákona

46

Kapitola VI.

Vymáhání daní dle DaĖového Ĝádu obecnČ

NaĜízená exekuce se vede i pro budoucí úrok z prodlení, který vzniká do uhrazení jistiny. Jelikož však objektivnČ nelze stanovit výši exekuþních nákladĤ z budoucího úroku z prodlení a jejich pozdČjší stanovení by mohlo být procesnČ i technicky obtížné, stanovila se právní fikce, že exekuþní náklady z budoucího úroku z prodlení nevznikají. To ovšem platí za podmínky, že úrok z prodlení pĜirostlý po naĜízení exekuce bude uhrazen a nebude se tedy naĜizovat další daĖová exekuce pro již vzniklý, ale neuhrazený úrok z prodlení. Výše hotových výdajĤ se odvíjí od skuteþné výše, kterou musí správce danČ vynaložit, aby mohla být daĖová exekuce provedena prodejem movitých vČcí nebo nemovitostí. Oproti tomu výše nákladĤ za naĜízení daĖové exekuce a nákladĤ za výkon prodeje se stanovuje v závislosti na výši vymáhaného nedoplatku. ProcentuálnČ vyjádĜená þástka zĤstává v porovnání s ZSDP stejná, tj. 2% z vymáhaného nedoplatku, mČní se však výše minimální þástky a maximální þástka má svou hranici. Výše nákladĤ za naĜízení daĖové exekuce a nákladĤ za výkon prodeje tak bude stanovena v rozmezí 500,- Kþ až 500.000,- Kþ, pĜiþemž pro týž nedoplatek mlže být požadována pouze jednou. Stanoveny mohou být buć pĜímo exekuþním pĜíkazem, nebo samostatným rozhodnutím19, vĤþi nČmuž je odvolání pĜípustné v obecné lhĤtČ 15 dnĤ od jejich doruþení. Co se týþe nákladĤ za naĜízení daĖové exekuce, vzniká povinnost k jejich úhradČ vydáním exekuþního pĜíkazu þi samostatného rozhodnutí o výši exekuþních nákladĤ. Povinnost úhrady nákladĤ za výkon prodeje nastává okamžikem zahájení dražby þi zpenȞením pĜedmČtu daĖové exekuce mimo dražbu, u hotových výdajĤ je to den doruþení rozhodnutí o jejich výši.

19

Výše hotových nákladĤ je stanovena vždy v samostatném rozhodnutí.

47

Kapitola VII.

7

Jednotlivé zpĤsoby daĖové exekuce

Jednotlivé zpĤsoby daĖové exekuce Vymáhání daní upravuje daĖový Ĝád ve svém dílu 5, §§ 175 – 232. Jednotlivé

zpĤsoby provedení daĖové exekuce dČlí na 2 základní skupiny, a to: a) daĖová exekuce postižením majetkových práv, kam patĜí: 1) srážkami ze mzdy 2) pĜikázáním pohledávky z úþtu u poskytovatele platebních služeb 3) pĜikázáním jiné penȞité pohledávky 4) postižením jiných majetkových práv

b) daĖová exekuce prodejem movitých vČcí a nemovitostí, kam patĜí: 5) prodejem movitých vČcí 6) prodejem nemovitostí

7.1

DaĖová exekuce majetkových práv Majetkovým právem, které lze daĖovou exekucí postihnout, je právo na mzdu

a jiné pĜíjmy1, právo k penȞním prostĜedkĤm na úþtu u poskytovatele platebních služeb, právo na jinou penȞitou pohledávku2 a jiné majetkové právo3. Spoleþným znakem pro daĖovou exekuci majetkových práv je existence poddlužníka, který je vždy pĜíjemcem exekuþního pĜíkazu a bezodkladnČ má být správcem danČ vyrozumČn o nabytí právní moci tohoto pĜíkazu. Okamžik vyrozumČní totiž aktivuje jeho povinnost uloženou mu exekuþním pĜíkazem nebo zákonem. SplnČním této uložené povinnosti se poddlužník zprostí své povinnosti vĤþi dlužníkovi v rozsahu plnČní správci danČ. Naopak jejím nesplnČním získává správce danČ pravomoc k podání žaloby k soudu, která mu umožní hradit nedoplatek dlužníka z prostĜedkĤ poddlužníka, maximálnČ však v rozsahu, který odpovídá jeho povinnosti vĤþi dlužníkovi. Poddlužník je po celou dobu exekuþního Ĝízení informován o všech

1

Tzv. Jiné pĜíjmy jsou taxativnČ stanoveny v § 229 o.s.Ĝ., patĜí do nich napĜ. podpora v nezamČstnanosti, starobní dĤchod, rodiþovský pĜíspČvek, nemocenská. 2 Jde o pohledávku vČĜitele vĤþi dlužníkovi, která již vznikla, je pĜevoditelná, jejím pĜedmČtem je penȞité plnČní rozdílné od mzdy þi penȞními prostĜedky u poskytovatele platebních služeb. 3 Práva mající majetkovou povahu, pĜevoditelná na jinou osobu, rozdílná od pĜedchozích.

48 4

Kapitola VII.

Jednotlivé zpĤsoby daĖové exekuce

dĤležitých zmČnách, jakož kupĜíkladu o zmČnČ místní pĜíslušnosti správce danČ, o zmČnČ exekuþního titulu4 a zejména o odložení þi zastavení daĖové exekuce.5 Ustanovení §§ 191 odst. 3 a 192 odst. 2 Dě se týkají stanovení pravomocí správce danČ k provedení úkonĤ, které jsou potĜebné pro vyplacení pohledávky nebo pro prodej þi uplatnČní majetkového práva dlužníka.

7.2

Exekuþní

pĜíkaz

na

pĜikázání

pohledávky

z

úþtu

u

poskytovatele platebních služeb Jedná se o jeden z nejþastČji užívaných prostĜedkĤ exekuce. V pĜípadČ, že je nalezen úþet daĖového dlužníka s dostateþným množstvím finanþních prostĜedkĤ, je tento zpĤsob nejrychlejší, nejefektivnČjší a nejhospodárnČjší jak pro správce danČ tak pro daĖového dlužníka. Exekucí se postihuje pohledávka, již má dlužník vĤþi tĜetí osobČ (bance, poboþce zahraniþní banky, spoĜitelnímu družstvu, stavební spoĜitelnČ) z titulu vedení jeho úþtu u tohoto penȞního ústavu a z této pohledávky se uspokojuje daĖový nedoplatek. PenȞní ústav se tak ocitá v roli poddlužníka, kterému jsou exekuþním pĜíkazem stanoveny povinnosti a zákazy. Exekuce pĜikázáním pohledávky lze naĜídit pouze na pohledávku daĖového dlužníka z jeho bȞného, vkladového nebo jiného úþtu vedeného v jakékoli mČnČ u penȞního ústavu pĤsobícího v ýR. Tento zpĤsob exekuce nelze užít, jednalo-li by se o vklady na vkladních knížkách a vkladních listech. Nelze postihnout ani smČnky a šeky, v tČchto pĜípadech se postupuje exekucí prodejem movitých vČcí. Zahájením daĖové exekuce je vydání exekuþního pĜíkazu a jeho doruþení bance a daĖovému dlužníkovi. NaĜídil-li správce danČ exekuci z více úþtĤ dlužníka, musí v exekuþním pĜíkazu uvést poĜadí, v jakém z nich bude pohledávky odepsána. V souladu s názorem Nejvyššího soudu ýR publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek þ. 7-8/2002 pod þ. 75/2002, lze exekuci naĜídit pouze na penȞní prostĜedky na úþtu, jehož majitelem je daĖový dlužník. Pohledávky z jiného úþtu není zpĤsobilým pĜedmČtem této exekuce, i kdyby na úþtu byly uloženy prostĜedky daĖového dlužníka. Takové prostĜedky by bylo možno postihnout exekucí dle § 320 o.s.Ĝ. Tento právní názor vychází ze skuteþnosti, že vznik úþtu je odrazem závazkového vztahu 4 5

§ 169 daĖového Ĝádu Boráková, S. Vymáhání daní podle daĖového Ĝádu. DanČ a právo v praxi, 4/2011, s.31-40

49 4

Kapitola VII.

Jednotlivé zpĤsoby daĖové exekuce

mezi bankou a majitelem úþtu, pĜiþemž majitelem úþtu je osoba, pro kterou bank úþet zĜídila. Úþet sám o sobČ není majetkovou hodnotou. Banka musí pĜijmout na úþet finanþní prostĜedky bez ohledu na to, kdo je jejich majitel. Exekuþní pĜíkaz se vztahuje na pohledávku dlužníka ve výši, v jaké byly penȞní prostĜedky na úþtu v okamžiku doruþení exekuþního pĜíkazu bance, jakož i na další prostĜedky pĜibyvší na úþet až do šesti mČsícĤ ode dne doruþení vyrozumČní o nabytí právní moci exekuþního pĜíkazu dle ust. § 305 bance, þi až do výše vymáhaného nedoplatku. Vydaný exekuþní pĜíkaz se doruþí penȞnímu ústavu a daĖovému dlužníkovi, pĜiþemž daĖovému dlužníkovi nesmí být doruþen dĜíve než penȞnímu ústavu. Doruþením exekuþního pĜíkazu bance se jí pĜikazuje (tzv. arrestatorium), aby od doruþení exekuþního pĜíkazu nevyplácela z úþtu dlužníka penȞní prostĜedky, a to až do výše vymáhaného nedoplatku, neprovádČla na nČ zapoþtení a ani jinak s nimi nenakládala. Výjimku tvoĜí úþelovČ urþené prostĜedky, podle kterého pĜedpisy vyluþující nebo omezující použití pohledávek z úþtu u penȞního ústavu k jinému než stanovenému úþelu, nejsou dotþeny ustanoveními o pĜikázání pohledávky z úþtu u penȞního ústavu. ProstĜedky, které mohou být dlužníkovi vyplaceny dle ust. § 304a o.s.Ĝ. i po doruþení exekuþního pĜíkazu bance, jsou prostĜedky urþené pro výplatu mezd, náhrad mezd a dalších plnČní, která nahrazují odmČnu za práci dlužníkovým zamČstnancĤm, splatných ve výplatním termínu nejblíže následujícím po dni doruþení exekuþního pĜíkazu bance. Banka peníze dlužníkovi peníze vydá, pokud jí pĜedloží své písemné

prohlášení

s úþelem

platby,

celkovou

þástku,

jména

zamČstnancĤ

s jednotlivými výšemi jejich mzdy. Výplatu bank oznámí správci danČ, kterému je dlužník povinen vyplacení zamČstnancĤm doložit. Povinnému, tedy daĖovému dlužníkovi, je okamžikem doruþení exekuþního pĜíkazu bance odĖato právo v rozsahu uvedeném v exekuþním pĜíkazu se zĤstatkem na úþtu nakládat (jedná se o tzv. inhibitorium). Tento zákaz zbavuje dlužníka možností disponovat se svými penȞními prostĜedky na úþtu, a to až do výše vymáhané pohledávky a jejího pĜíslušenství. Po nabytí právní moci exekuþního pĜíkazu o této skuteþnosti správce danČ vyrozumí daĖového dlužníka a banku, provede pĜedání penȞních prostĜedkĤ správci v den, který následuje po doruþení o vyrozumČní o právní moci exekuþního pĜíkazu. PenȞní ústav, banka, je odpovČdný za to, že bude pĜi výkonu rozhodnutí postupovat v souladu se zákonem. V pĜípadČ, že banka poruší své povinnosti, je správce

50 5

Kapitola VII.

Jednotlivé zpĤsoby daĖové exekuce

danČ oprávnČn domáhat se u obecného soudu banky ve sporném Ĝízení poddlužnickou žalobou, aby banka zaplatila þástku, na kterou by mČl správce danČ nárok, kdyby banka postupovala ĜádnČ, a to i když na úþtu dlužníka již není dostatek prostĜedkĤ.

7.3

Exekuþní pĜíkaz na pĜikázání jiné penȞité pohledávky Jinou pohledávkou se rozumí nárok daĖového dlužníka na penȞité plnČní vĤþi

tĜetí osobČ. Jedná se o dvČ penȞité pohledávky, kdy jednu má správce danČ za daĖovým dlužníkem a druhou daĖový dlužník za svým dlužníkem. Tato tĜetí osoba vystupuje vĤþi správci danČ jako poddlužník, na kterého je výkon rozhodnutí veden.6 Exekuce se týká jak již pohledávky splatné, tak i pohledávky, jejíž splatnost nastane teprve v budoucnu (faktura s pozdČjší dobou splatnosti), stejnČ tak, pokud daĖovému dlužníkovi budou na základČ téhož právního dĤvodu dílþí pohledávky teprve vznikat (nájemné). Pohledávka však musí v dobČ vydání exekuþního pĜíkazu existovat, existence pohledávky je v pĜípadČ nejasnosti Ĝešena jako otázka pĜedbȞná. Pohledávka, jíž se exekuce týká, musí být v exekuþním pĜíkazu jednoznaþnČ specifikována. Exekuce postihuje pohledávku daĖového dlužníka do výše vymáhaného nedoplatku. I zde exekuþní pĜíkaz obsahuje tzv. inhibitorium, tedy zákaz dlužníkovi, aby se svou pohledávkou jakkoli disponoval a souþasnČ tzv. arrestatorium, zákaz poddlužníkovi vyplatit pohledávku dlužníkovi. Exekuþní pĜíkaz je nutno pro nabytí jeho úþinkĤ doruþit dlužníkovi, poddlužníkovi, ruþiteli, pĜípadnČ všem dalším osobám, jimž na jeho základČ uloženy povinnosti, pĜiþemž dlužníkovi nesmí být doruþeno dĜíve než poddlužníkovi. Dlužníkovi a poddlužníkovi se doruþuje do vlastních rukou. Dnem doruþení exekuþního pĜíkazu poddlužníkovi ztrácí dlužník právo na vyplacení pohledávky. Inhibitorium a arrestatorium jsou obsaženy ve výrokové þásti exekuþního pĜíkazu, která dále obsahuje uvedení exekuþního titulu, ze kterého exekuþní pĜíkaz vychází, jednoznaþnou identifikaci daĖového dlužníka a dlužníka daĖového dlužníka, nezamČnitelné oznaþení pohledávky, jež je exekucí postižena. Po doruþení o vyrozumČní o nabytí právní moci exekuþního pĜíkazu je poddlužník povinen vyplatit splatnou pohledávku správci danČ, v pĜípadČ, že její splatnost teprve nastane, dnem následujícím po dnu její splatnosti, a to až do vymáhané

51 5

Kapitola VII.

Jednotlivé zpĤsoby daĖové exekuce

výše. Výplatou správci se poddlužník zprošĢuje v rozsahu poskytnutého plnČní své povinnosti vĤþi daĖovému dlužníkovi. Nevyplatil-li poddlužník správci danČ pohledávku bez odkladu poté, kdy mu bylo doruþeno rozhodnutí o nabytí právní moci exekuþního pĜíkazu, nebo když se stala pohledávka splatnou, mĤže se správce danČ domáhat vlastním jménem na poddlužníkovi vyplacení pĜedmČtné pohledávky, a to poddlužnickou žalobou ve sporném Ĝízení u obecného soudu poddlužníka.7 Nesmí s poddlužníkem na úkor daĖového dlužníka uzavĜít smír nebo prominout její zaplacení, poddlužník není oprávnČn zapoþíst si vlastní pohledávku vĤþi správci danČ. Neuplatní-li správce danČ vþas pohledávku daĖového dlužníka vĤþi poddlužníkovi nebo neoznámí-li dlužníkovi, že ji uplatĖuje, odpovídá dlužníkovi za škodu, jež by mu tím vznikla.

7.4

Exekuce na jiná majetková práva Lze naĜídit i exekuci postižením jiných majetkových práv. Exekuci tedy lze

naĜídit i na postižení majetkového práva, které není penȞitou pohledávkou, není postižitelné jiným výkonem rozhodnutí, je pĜevoditelné, není vázáno pouze na osobu daĖového dlužníka a je zpenȞitelné. V praxi se tak mĤže jednat napĜ. o právo na vydání movitých vČcí vĤþi tĜetí osobČ, penȞní prostĜedky dlužníka uložené na úþtu jeho manžela, právo na dodání zboží z obchodnČ závazkového právního vztahu, práva licenþní, patentová. V pĜípadČ, že tímto zpĤsobem dojde k zániku úþasti dlužníka v obchodní spoleþnosti þi družstvu se zrušením spoleþnosti, postihuje exekuce pohledávku daĖového dlužníka z práva na vypoĜádací podíl þi na likvidaþním zĤstatku.

7.5

Exekuþní pĜíkaz na srážku ze mzdy Exekuce srážkami ze mzdy, jiné odmČny za závislou þinnost nebo náhrady za

pracovní pĜíjem, dĤchody, sociální a nemocenské dávky, stipendia apod. (dále jen „srážky ze mzdy“) je postavena na principu postižení nároku na vyplacení penȞních prostĜedkĤ, který má dlužník vĤþi tĜetí osobČ a jeho prostĜednictvím je umožnČna úhrada vymáhaného nedoplatku. Jde o prostĜedky, které by v pĜípadČ nenaĜízení exekuce 6

Usnesení NS ýR ze dne 25. 3. 2004 sp. zn. 20 Cdo 1680/2002 - Exekuci lze naĜídit i v pĜípadČ, že daĖový dlužník má pohledávku vĤþi ýeské republice, pokud povinnost plnit na ni má jiná organizaþní jednotka než naĜizující správce danČ. 7 Grossová, M. Exekuce na penȞitá plnČní v souþasné právní praxi. Praha: Linde , 2007, s. 177

52 5

Kapitola VII.

Jednotlivé zpĤsoby daĖové exekuce

tĜetí osoba vyplácela pĜímo daĖovému dlužníkovi. Rozsah srážky je limitován, není však urþena maximální doba, po kterou mohou srážky trvat. Za mzdu je považována odmČna za práci dle zákoníku práce, tedy odmČna za vykonanou práci zamČstnance v pracovním pomČru i jiné druhy odmČny za vykonanou práci (plat, služné). Mzdové pĜedpisy definují mzdu jako penȞité plnČní nebo jiné plnČní penȞité hodnoty poskytované zamČstnavatelem za práci. Za mzdu nelze považovat jiná plnČní poskytované zamČstnanci v souvislosti s jeho pracovním pomČrem jako cestovní náhrady, stravné, slevy. Vedle mzdy mĤže být exekuþnČ postižen obdobný dlužníkĤv pĜíjem nahrazující mzdu, tedy plat, pracovní odmČna þlena družstva, dĤchod, nemocenské dávky, stipendium, odmČna osoby z výkonu trestu, hmotné zabezpeþení uchazeþe o práci, odmČna z dohody o pracovní þinnosti apod., oproti tomu pĜíjem plynoucí z dohody o provedení práce je tĜeba exekuovat jako jinou penȞitou pohledávku. ObecnČ lze pro tyto pohledávky stanovit znak opČtujícího se plnČní, kdy právo na tuto pohledávku mĤže vzniknout pouze fyzické osobČ a souþasnČ je možno srážet pouze ze mzdy daĖového dlužníka. Vzhledem k tomu, že ze mzdy jsou hrazeny základní životní potĜeby dlužníka a jeho rodiny, nesmí být exekucí postižen celý tento pĜíjem. Tzv. zabavitelná þást mzdy, výpoþet výše srážky je urþena v ust. §§ 277-279 o.s.Ĝ. Velikost srážky je závislá na velikosti pĜíjmu, poþtu osob odkázaných na výživu dlužníkem i na charakteru vymáhané pohledávky.8 Vydaný exekuþní pĜíkaz se doruþuje plátci mzdy a dlužníkovi do vlastních rukou.9 Správce danČ pĜikazuje plátci mzdy provádČt ve lhĤtách splatnosti mzdy na 8

Plátce mzdy se musí pĜi výpoþtu srážek Ĝídit platnými právními pĜedpisy (naĜízením vlády), které urþuje výpoþet þástky, která ze mzdy nesmí být sražena a souþasnČ stanoví výpoþet þástky, nad kterou mĤže být sraženo bez omezení. Srážky se provádČjí z þisté mzdy, která se vypoþte tak, že se od mzdy odeþte záloha na daĖ z pĜíjmĤ fyzických osob sražená z pĜíjmĤ ze závislé þinnosti a funkþních požitkĤ, pojistné na sociální zabezpeþení, pojistné n veĜejné zdravotní pojištČní a pĜíspČvek na státní politiku zamČstnanosti. Tyto þástky se vypoþtou dle podmínek a sazeb platných v mČsíci, za který se þistá mzda zjišĢuje. Z þisté mzdy, která zbude po odeþtení základní nezabavitelné þástky, je možno srazit k vydobytí daĖového nedoplatku jednu tĜetinu.Na pĜednostní pohledávky dle § 279 odst. 2 o.s.Ĝ. lze srazit z uvedené þástky dvČ tĜetiny. Jinou pĜednostní pohledávkou je dle § 278 odst. 2 písm. d) o.s.Ĝ. i pohledávka daní a poplatkĤ, lze k vydobytí daĖového nedoplatku srazit dvČ tĜetiny. Vyšší srážky nejsou pĜípustné, ani kdyby s nimi dlužník souhlasil. 9 Co se týþe soudního pĜezkumu exekuþního pĜíkazu na srážky ze mzdy, vyjádĜil svĤj názor ve svém nálezu ze dne 12. 10. 2000sp. zn. III. ÚS 358/99 Ústavní soud tak, že daĖová exekuce na majetek daĖového dlužníka je vážným zásahem do subjektivních práv tohoto úþastníka správního Ĝízení, a proto musí být takovéto rozhodnutí vždy pĜezkoumatelné pĜíslušným obecným soudem v režimu správního soudnictví podle þásti páté o.s.Ĝ., pokud tento úþastník Ĝízení své postavení daĖového dlužníka v daĖovém Ĝízení zpochybĖuje a uvádí konkrétní skuteþnosti, o nȞ své dĤvody opírá. Odmítnutím soudního

53 5

Kapitola VII.

Jednotlivé zpĤsoby daĖové exekuce

úhradu vymáhaného nedoplatku srážky ze mzdy daĖového dlužníka až do výše uvedeného nedoplatku vþetnČ pĜíslušenství, vþetnČ exekuþních nákladĤ. Povinnost provádČt srážky ze mzdy dlužníka vzniká plátci dnem doruþení exekuþního pĜíkazu spoleþnČ se zákazem vyplácet stanovené srážky dlužníkovi – arrestatorium. Inhibitoirum smČĜuje vĤþi dlužníkovi, kterému zakazuje s postiženou þástí jeho mzdy jakkoli nakládat. Výrok exekuþního pĜíkazu tedy obsahuje jednak arrestatorium, dále inhibitorium, oznaþení exekuþního titulu, ze kterého exekuþní pĜíkaz vychází, pĜesné stanovení výše daĖového nedoplatku, identifikaci daĖového dlužníka a plátce mzdy. Po nabytí právní moci exekuþního pĜíkazu o tom správce danČ vyrozumí plátce mzdy a ten je povinen vyplácet sražené þástky mzdy správci danČ. Exekuce se vztahuje i na pĜípadného nového plátce mzdy, pokud dlužník napĜ. zmČní svého zamČstnavatele. ZmČnu zamČstnavatele, respektive plátce mzdy musí dlužník oznámit správci danČ do 8 dnĤ. StejnČ tak plátce mzdy musí správci danČ ve lhĤtČ 8 dnĤ sdČlit, že u nČj dlužník pĜestal pracovat a vyúþtuje provedené a vyplacené srážky. Zjistí-li nový plátce mzdy, že jeho zamČstnanci byla naĜízena exekuce srážkami ze mzdy, oznámí to bez odkladu správci danČ, který tuto exekuci naĜídil. Povinnost provádČt srážky vzniká novému plátci mzdy dnem, kdy se od dlužníka i správce danČ dozví, že tato exekuce byla naĜízena, nejpozdČji dnem, kdy mu bylo doruþeno vyrozumČní správce danČ o naĜízené exekuci srážkami ze mzdy. V tomto vyrozumČní seznámí plátce s dosavadním prĤbČhem exekuce, výší nedoplatku, poĜadím a vyzve jej, aby ve srážkách ze mzdy pokraþoval a upozorní ho na jeho povinnosti jakožto plátce mzdy. Nesplní-li plátce mzdy nČkterou ze svých povinností, mĤže se správce danČ domáhat, aby mu plátce vyplatil þástky, na které by mČl nárok, kdyby plátce mzdy ĜádnČ splnil svou povinnost. Pobírá-li dlužník u více plátcĤ, vztahuje se naĜízení exekuce na všechny tyto mzdy. Správce urþí každému plátci mzdy, jakou þást základní þástky nemá srážet.

pĜezkumu takového rozhodnutí správního orgánu s odvoláním na jeho procesní povahu, by úþastník správního Ĝízení zĤstal bez soudní ochrany, þímž by došlo k porušení jeho ústavnČ zaruþeného práva dle þl. 36 odst. 1 a 2 LZPS. Na tento právní názor navázal NSS ýR ve svém rozhodnutí ze dne 26. 10. 2005 sp. zn. 8 Afs 4/2005, který uvedl, že soudní pĜezkum v tČchto pĜípadech nemĤže zpochybĖovat souslednost a provázanost jednotlivých fází daĖového Ĝízení. Námitkami proti exekuþnímu pĜíkazu proto nelze úþinnČ brojit proti samotnému daĖovému nedoplatku, stanovenému samostatným správním rozhodnutím, a rovnȞ následný soudní pĜezkum mĤže být zamČĜen zejména na vhodnost proporcionalitu zpĤsobu a rozsahu provedení exekuce, na vykonatelnost exekuþního titulu, na jeho právní úþinnost vĤþi povinnému apod., nikoli na již pĜezkum dĤvodnosti samotného exekuþního titulu. Soudní pĜezkum lze v tČchto pĜípadech oznaþit do urþité míry za omezený a koncentruje se na pĜípadné vyboþení z Ĝádné a na principu proporcionality založené daĖové exekuce.

54 5

Kapitola VII.

Jednotlivé zpĤsoby daĖové exekuce

Správce danČ mĤže exekuci odložit, v takovém pĜípadČ plátce mzdy neprovádí srážky ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí o odkladu doruþeno až do dne, kdy mu bude doruþen pĜíkaz správce danČ v exekuci pokraþovat. Již sražené þástky se dlužníkovi nevyplácí, k jejich výplatČ dlužníkovi by došlo v pĜípadČ, že by byla exekuce zastavena. Na návrh dlužníka nebo plátce mzdy správce danČ zastaví exekuci srážkami ze mzdy, pokud dlužník po dobu delší jednoho roku nepobírá mzdu vĤbec, nebo v takové výši, ze které by mohly být srážky provedeny.

7.6

Exekuþní pĜíkaz na prodej movitých vČcí

7.6.1 Exekuce prodejem movitých vČcí – obecnČ Úprava daĖové exekuce movitých vČcí a nemovitostí obsahuje druhou zásadní zmČnu vymáhacího Ĝízení provedenou daĖovým Ĝádem, která zvyšuje vymahatelnost nedoplatkĤ. Soupis vČcí pĜi daĖové exekuci prodejem movitých vČcí nebo oznámení exekuþního pĜíkazu na prodej nemovitosti aktivuje zákaz disponovat s exekucí postiženým majetkem. Za porušení tohoto zákazu hrozí sankce, která v pĜedchozí úpravČ dle ZSDP odkazující na o.s.Ĝ. chybČla. Sankce má podobu neplatnosti právního úkonu, kterým k porušení zákazu došlo, a to ex lege – ze zákona. Exekucí postižený majetek tak mĤže zmČnit vlastníka až na základČ rozhodnutí správce danČ o pĜíklepu udČleného pĜi dražbČ nebo na základČ protokolu o pĜímém prodeji sepsaných vČcí,10 nebude-li však daĖová exekuce dĜíve zastavena. Nejzazší okamžik pro její zastavení je den nabytí právní moci rozhodnutí o pĜíklepu, byla-li provedena dražba, nebo den uskuteþnČní pĜímého prodeje. Jedním z dĤvodĤ pro zastavení daĖové exekuce bude úplná úhrada exekuþním pĜíkazem vymáhaných nedoplatkĤ. Ta však v souladu s ustanovením § 152 Dě bude možná až v pĜípadČ, kdy správce danČ nebude mít v evidenci jiné, exekuþním pĜíkazem dosud nevymáhané, nedoplatky, a to i tehdy, kdy by šlo o nedoplatky mladší. ZpenȞování pĜi daĖové exekuci prodejem movitých vČcí a nemovitostí probíhá nejþastČji prostĜednictvím naĜízené veĜejné dražby. VČci, které se rychle kazí, se zpenȞují pĜímým prodejem, a to libovolnému zájemci, který uþiní nejvyšší nabídku, minimálnČ však ve výši poloviny zjištČné ceny, kterou urþil daĖový exekutor odhadem 10

§214 Dě – prodej vČcí, jež se rychle kazí; §213 – vČci kulturní hodnoty; §212 – vČci, jejichž prodej je zakázán, nebo které nejsou obchodovatelné bez povolení.

55 5

Kapitola VII.

Jednotlivé zpĤsoby daĖové exekuce

pĜi soupisu vČcí. PĜímý prodej je realizován také v pĜípadČ prodeje vČcí kulturní hodnoty, o jejichž koupi projevila zájem pĜíslušná organizaþní složka státu, avšak pĜi splnČní podmínky, že nabídnutá ceny není nižší, než cena zjištČná znalcem dle § 209 odst. 2 Dě. K pĜímému prodeji dochází také u vČcí, jejichž prodej je zakázán, nebo nejsou obchodovatelné bez povolení, a to osob, která je oprávnČna k jejich nákupu, nebo prostĜednictvím osoby oprávnČné k obchodu s nimi. V tomto pĜípadČ musí prodejní cena þinit nejménČ polovinu zjištČné ceny11 K výkonu exekuce prodejem movitých vČcí ve vlastnictví dlužníka je pĜíslušný správce danČ, u nČjž je dlužník evidován. Mezi movité vČci obvyklé se Ĝadí i cenné papíry (bude podrobnČji popsáno níže), zlato12, umČlecké pĜedmČty, živá zvíĜata, zemČdČlské produkty, zásoby, které mohou pĜedstavovat vysokou majetkovou hodnotu. Pod pojem vČc se pro potĜeby daĖové exekuce Ĝadí hmotné vČci ve vlastnictví dlužníka, jež jsou ovladatelné a užiteþné, zpenȞitelné. PĜitom je tĜeba vylouþit vČci nemovité (samostatná exekuce), tedy pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem a vČci, které výkonu rozhodnutí nepodléhají (vČci, které dlužník nezbytnČ potĜebuje k uspokojování hmotných potĜeb svých a své rodiny, nebo k plnČní svých pracovních úkolĤ, jakož i jiné vČci, jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly). Z výkonu rozhodnutí jsou tedy vylouþeny vČci osobní potĜeby – bȞné odČvní souþásti, obvyklé vybavení domácnosti, snubní prsten a jiné pĜedmČty obdobné povahy, zdravotní potĜeby, které dlužník potĜebuje vzhledem ke své nemoci, hotové peníze do þástky odpovídající dvojnásobku životního minima jednotlivce podle zvláštního právního pĜedpisu a zvíĜata, u nichž hospodáĜský efekt není hlavním úþelem chovu a která slouží þlovČku jako jeho spoleþník. MĤžeme tak stanovit dvČ skupiny movitých vČcí vylouþených z výkonu rozhodnutí, a to skupinu vČcí jejichž prodej je vylouþen ze zákona, objektivnČ, a skupinu vČcí, které by výkonu rozhodnutí obecnČ podléhaly, ale pro subjektivní vztah dlužníka je nastolen zákonný dĤvod jejich vylouþení. U druhé skupiny je tĜeba striktnČ 11

§212 daĖového Ĝádu Vkladní knížky, vkladní listy a jiné formy vkladĤ , listinné cenné papíry jako akcie, smČnky, šeky, jež je tĜeba pĜedložit k uplatnČní práva z nich, tvoĜí zvláštní skupinu movitých vČcí podléhajících exekuci prodejem movitých vČcí. Tyto vČci se sice sepíší stejnČ jako jiné movité vČci, avšak jejich prodej se neuskuteþní pĜi dražbČ movitých vČcí dlužníka. V pĜípadČ vkladní knížky þi obdobné formy vkladu správce danČ pĜedloží bance a vybere þástku, na kterou by mČl nárok daĖový dlužník. Jedná-li se o listinné cenné papíry nebo jiné listiny, jichž je tĜeba pĜedložit k uplatnČní práva, správce danČ dle povahy listiny vyzve toho, kdo má plnit, aby plnČní odevzdal pĜímo jemu, nebo listinu zpenȞí. Postupuje pĜimČĜenČ dle exekuce pĜikázání pohledávky, pĜiþemž úkony, jež by k uplatnČní práva mČl provádČt daĖový dlužník 12

56 5

Kapitola VII.

Jednotlivé zpĤsoby daĖové exekuce

posuzovat konkrétní pĜípad.13 Další omezení se týkají pĜípadu, kdy je daĖový dlužník podnikatelem. Tehdy se exekuce nemĤže týkat vČcí, které dlužník nezbytnČ potĜebuje k výkonu své podnikatelské þinnosti, to neplatí, jde-li o vymožení pohledávky správce danČ, která je zajištČna zástavním právem váznoucím na tČchto vČcech. Pro posouzení, které vČci jsou nezbytné pro výkon podnikatelské þinnosti dlužníka je rozhodující, aby byla zachována možnost této þinnosti, byĢ mĤže být podstatnČ snížena, nesmí však být vylouþena. Pro tento druh exekuce je charakteristický požadavek na její rychlost, neboĢ vČtšina movitých vČcí þasem spíše na své hodnotČ ztrácí. StejnČ tak se u této exekuce dostává do popĜedí požadavek na proporcionalitu úkonĤ správce danČ, neboĢ správce danČ, respektive jeho povČĜený pracovník – daĖový exekutor, pĜi úkonech na místČ výskytu movitých vČcí nezĜídka znaþnČ zasahuje do oblasti základních práv daĖového subjektu. StejnČ tak je dĤležité zvážit efekt tohoto zpĤsobu exekuce, tedy zda pĜedpokládaný výtȞek z prodeje movitých vČcí pokryje náklady na jeho realizaci a vymáhaný daĖový nedoplatek. Exekuce prodejem movitých vČcí lze provést pouze proti vČcem ve vlastnictví daĖového dlužníka. Vzhledem k charakteru movitých vČcí (snadná pĜemístitelnost) je urþit jejich vlastnictví nČkdy obtížné. Výhodou je v tomto pĜípadČ exekuce vedená na podnikatele, neboĢ údaje o vlastnictví lze þerpat z jeho úþetní evidence. DaĖový exekutor je oprávnČn v souvislosti s daĖovým Ĝízením provádČt místní šeĜení jak u daĖového dlužníka tak i u jiných osob, žádat kopie z úþetních dokladĤ, informace zaznamenané na technických nosiþích dat apod. O provedení místního šeĜení sepíše exekutor dle povahy vČci úĜední záznam nebo protokol. PĜi exekuci na movité vČci u fyzické osoby nepodnikatele, exekutor zpravidla zapíše do seznamu všechny movité vČci nalézající se na místČ s pouhým záznamem o tvrzení osob k vlastnictví vČcí a ponechá na dlužníkovi þi tĜetí osobČ, aby prokázali neoprávnČnost zápisu konkrétní movité vČci do seznamu. V pĜípadČ spoluvlastnictví movité vČci dlužníkem a tĜetí osobou, doruþí správce danČ tomuto spoluvlastníkovi exekuþní pĜíkaz pĜi provedení soupisu, nebo poté, co zjistí, že je vČc ve spoluvlastnickém podílu a oznámí mu dražební rok. Uþiní-li následnČ

provede správce danČ. Právní režim se Ĝídí zákonem þ. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ. 13 NapĜ. prodej automobilu u dlužníka bydlícího ve mČstČ oproti dlužníkovi bydlícího s rodinou na samotČ.

57 5

Kapitola VII.

Jednotlivé zpĤsoby daĖové exekuce

pĜi dražbČ spoluvlastník stejné nejvyšší podání jako jiný dražitel, udČlí se mu pĜíklep. Spoluvlastnický vztah tak spoluvlastníkovi pĜiznává pĜednostní postavení mezi dražiteli. Specifické, byĢ bȞné, situace nastávají v pĜípadech, kdy je movitá vČc ve spoleþném jmČní manželĤ. Dle þeské právní úpravy je taková vČc cele ve vlastnictví každého z manželĤ, a proto musí být manželovi daĖového dlužníka pĜiznáno postavení úþastníka Ĝízení. Za majetek patĜící do spoleþného jmČní manželĤ se pro úþely exekuce považuje též majetek, který do spoleþného jmČní manželĤ (dále jen „SJM“) nepatĜí pouze proto, že byl smlouvou mezi manžely zúžen zákonem stanovený rozsah SJM, nebo proto že byl vznik SJM smlouvou vyhrazen ke dni zániku manželství. PĜi exekuci se dále nepĜihlíží ke smlouvČ, kterou byl zúžen zákonný rozsah SJM o majetek, který do SJM patĜil v dobČ vzniku pohledávky. StejnČ se postupuje v pĜípadČ, že bylo SJM rozšíĜeno o majetek dlužníka, který nepatĜil do SJM v dobČ vzniku pohledávky. Manžel dlužníka se mĤže vyluþovací žalobou domáhat u soudu ochrany v pĜípadČ, že byl exekucí postižen majetek v SJM, pĜestože závazek dlužníka vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželĤ – daĖovému dlužníkovi pĜi používání majetku, který dle smlouvy o zúžení o SJM nebo dle smlouvy o vzniku SJM ke dni zániku manželství nepatĜil do SJM, a oprávnČnému byl obsah smlouvy v dobČ vzniku pohledávky znám, nebo pĜi používání majetku, který náležel výhradnČ daĖovému dlužníkovi (nabyl jej pĜed manželstvím, darem, dČdictvím, za majetek náležející do jeho výluþného majetku, restitucí, mČl pĜed manželstvím, byl mu vydán jako právnímu nástupci pĤvodního vlastníka, slouží dle své povahy pouze jeho osobní potĜebČ). Jak již bylo podrobnČji rozebráno výše, vzhledem k tomu, že manžel daĖového dlužníka má postavení dlužníka, je tĜeba mu vždy doruþit vyrozumČní o provedení soupisu, a které vČci byly sepsány. Jsou-li postiženy vČci patĜící do SJM, je tĜeba mu doruþit exekuþní pĜíkaz, a to až po provedení soupisu.

7.6.2 Exekuþní pĜíkaz a jeho doruþení DaĖová exekuce je zahájena vydáním exekuþního pĜíkazu na prodej movitých vČcí. V exekuþním pĜíkazu správce danČ zakáže daĖovému dlužníkovi, aby nakládal s vČcmi, které exekutor sepíše. Zákaz dispozice14 se sepsanými vČcmi (vČcmi uvedenými v soupisu) brání tomu, aby byl zmaĜen úþel vymáhání – uspokojení daĖového nedoplatku. Exekutor pĜi soupisu upozorní daĖového dlužníka a další osoby

58 5

Kapitola VII.

Jednotlivé zpĤsoby daĖové exekuce

pĜítomné pĜi provádČní výkonu rozhodnutí, že nesmí se sepsanými vČcmi nakládat od okamžiku jejich zahrnutí do soupisu movitých vČcí. Porušení tohoto zákazu zakládá trestní odpovČdnost osoby. Exekuþní pĜíkaz je nutno doruþit daĖovému dlužníkovi, ruþiteli a dalším osobám, kterým jsou jím ukládány povinnosti, v pĜípadČ soupisu vČcí patĜících do SJM i manželu daĖového dlužníka. Exekuþní pĜíkaz se dlužníkovi o jeho manželu doruþuje až pĜi samotném provádČní výkonu rozhodnutí. Není-li pĜi provádČní výkonu rozhodnutí daĖový dlužník pĜítomen, doruþí se mu exekuþní pĜíkaz až poté souþasnČ s vyrozumČním o tom, že byl proveden soupis vČcí movitých, a které vČci byly do soupisu zahrnuty. Úþelem je zamezit dlužníkovi, aby vČci pĜed vlastním soupisem skryl a bránil výkonu rozhodnutí.

7.6.3 Provedení exekuce Výkon exekuce prodejem vČcí movitých probíhá zpravidla v nČkolika fázích: 1) þinnost správce pĜed naĜízením exekuce, 2) provedení soupisu vČcí, 3) odhad ceny vČcí, 4) dražba, 5) rozvrh výtȞku dražby.

ad 1) – þinnost správce pĜed naĜízením exekuce Správce danČ, respektive daĖový exekutor, zpravidla zjišĢuje movité vČci ve vlastnictví daĖového dlužníka. ZjištČní vlastnictví movitostí provádí správce danČ nejþastČji pomocí vytȞení informací z registrĤ, napĜ. registru silniþních vozidel, registr zbraní, Centrální depozitáĜ cenných papírĤ, a.s., plavební, námoĜní þi letecký rejstĜík, dále vlastní þinností, místním šetĜením.

ad 2) – provedení soupisu vČcí Exekuce je zahájena, jakmile exekutor oznámí dlužníkovi nebo jeho zástupci pĜíþinu svého pĜíchodu a poþne psát protokol o soupisu vČcí. BezprostĜednČ pĜed soupisem movitých vČcí vyzve exekutor dlužníka k dobrovolnému plnČní. Nebyl-li dlužník zastižen, dotáže se pĜítomné zletilé osoby þi povČĜeného zamČstnance, jsou-li 14

VČc nesmí být zcizena, odstranČna, zniþena, poškozena, zatajena, uþinČna nepotĜebnou, nesmí

59 5

Kapitola VII.

Jednotlivé zpĤsoby daĖové exekuce

ochotni plnit za dlužníka. Pokud dlužník dobrovolnČ neplní, nebo plní pouze þásteþnČ, exekutor zaþne zapisovat movité vČci do protokolu o soupisu. Tvrdí-li dlužník, že již na nedoplatek již plnil, tuto skuteþnost exekutor do protokolu poznamená, vþetnČ pĜiložení hodnovČrného dokladu o zaplacení, jehož kopii poĜídí. Soupis se provádí jen do výše, která zbývá k plnému uspokojení vymáhaného daĖového nedoplatku vþetnČ nákladĤ exekuce za výkon zabavení, a to i nákladĤ pĜedpokládaných (napĜ. odmČna znalce). Dlužník mĤže dobrovolnČ plnit po celou dobu prĤbČhu soupisu þi i po jeho skonþení do rukou exekutora, s takovým penȞitým plnČním se nakládá stejnČ jako s þástkou nalezenou pĜi soupisu. Pro samotnou možnost soupisu je nutné zabezpeþit exekutorovi vlastní pĜístup k movitým vČcem dlužníka. Z tohoto dĤvodu má ten, kdo provádí výkon rozhodnutí, exekutor, oprávnČn uþinit osobní prohlídku dlužníka15 a prohlídku bytu, sídla þi místa podnikání a jiných místností, jakož i skĜíní nebo jiných schránek v nich umístČných, kde má dlužník svĤj majetek. Za tím úþelem je oprávnČn zjednat si do bytu þi do jiné místnosti pĜístup, uzamþené skĜínČ þi schránky otevĜít. DaĖový dlužník je povinen exekutorovi umožnit pĜístup na všechna místa, kde má svĤj majetek, stejnČ tak každý, v jehož objektu jsou místnosti dlužníkem užívané musí strpČt prohlídku tČchto místnosti exekutorem. Exekutor je oprávnČn zjednat si do tČchto míst pĜístup. Exekutor sepíše - s pĜihlédnutím ke kritériím obvyklosti a nezbytnosti (viz. výše – skuteþnost, že urþité vČci tvoĜí obvyklé vybavení domácnosti neznamená, že jde o vČci nezbytnČ potĜebné - zejména hotové peníze, cennosti, drahé kovy, umČlecké a starožitné pĜedmČty a vČci, které lze snadno pĜenést a zpenȞit, a souþasnČ které mĤže dlužník a jeho rodina nejspíše postrádat. VČci podléhající rychlé zkáze se sepíší jen tehdy, není-li jiných vhodných vČcí a lze zajistit jejich rychlý prodej. Pokud byla do soupisu zahrnuta vČc, k jejímuž užívání je potĜeba pĜíslušný doklad (napĜ. technický prĤkaz), nechávají se tyto doklady nadále u dlužníka, jen pokud nebylo provedeno zajištČní této vČci. Zapsané vČci se ponechají na místČ s výjimkou penČz, drahých kovĤ, pĜedmČtĤ z drahých kovĤ a cenných papírĤ. SouþasnČ upozorní dlužníka a ostatní osoby, že se

s ní být nakládáno žádným zpĤsobem, který by maĜil výkon rozhodnutí. PĜi osobní prohlídce je tĜeba postupovat s náležitým šetĜením práv prohlížené osoby, zejména je tĜeba, aby prohlídku provedla vhodná zletilá osoba stejného pohlaví, pouþená o povinnosti zachovávat mlþenlivost a právních dĤsledcích jejího porušení. O úkonu se sepíše protokol, který prohlížející osoba podepíše. 15

60 6

Kapitola VII.

Jednotlivé zpĤsoby daĖové exekuce

sepsanými vČcmi nesmí nijak nakládat a sepsané vČci oznaþí tak, aby bylo zĜejmé, jakým správcem danČ byly sepsány a v jaké vČci. Tvrdí-li dlužník, jeho manžel nebo jiná osoba, že na vČci vázne zástavní nebo jiné právo, exekutor vČc sepíše, není-li jiné vhodné vČci postaþující k úhradČ nedoplatku. Exekutor tvrzení osoby zaznamená do protokolu o soupisu s uvedením jména, pĜíjmení, zamČstnání a bydlištČ osoby a právního dĤvodu, ze kterého je uplatĖováno právo na vylouþení vČci z exekuce. Exekutor je zároveĖ povinen pouþit osoby, jakým zpĤsobem lze tvrzená práva uplatnit. Po skonþení prohlídky se skĜínČ, je-li to možné, opČt uzavĜou, dveĜe od bytu þi jiných místností a prostor se vždy uzamknou a klíþe se pĜedají dotþeným osobám (dlužník, manžel, zamČstnanec, osoba blízká apod.), pĜípadnČ se vyrozumí o tom, kde si mohou klíþe vyzvednout. Protokol musí být sepsán nejpozdČji pĜi skonþení úkonu a zpravidla na místČ úkonu. KromČ exekutora protokol podepisuje daĖový dlužník a osoby pĜítomné úkonu. OdepĜe-li nČkdo podepsat protokol, do protokolu se o tom uþiní poznámka s uvedením dĤvodu odepĜení podpisu.

ad 3) – odhad ceny vČcí Sepsané movité vČci se prodají v dražbČ, jejímž pĜedpokladem je mimo jiné i stanovení odhadní ceny. Pro její urþení jsou stanoveny tĜi postupy. Jednak mĤže jít o vČci, u kterých je cena stanovena úĜednČ16, dále proveden odhad ceny správce danČ, a pokud v jednotlivých pĜípadech tento odhad nestaþí (napĜ. umČlecké dílo), pĜibere se k urþení ceny znalec. Správce danČ pĜi svém odhadu ceny postupuje s ohledem na své zkušenosti z pĜedchozích dražeb a obecné situace prodeje daných vČcí. Prodej v dražbČ zaruþuje, že i pĜípadný nízká odhadní cena a z ní se odvíjející ceny vyvolávací bude posléze navýšena jednotlivými podáními dražitelĤ. Stanovení ceny nemá povahu rozhodnutí a pĜípadné námitky mohou dotþené osoby uplatnit v rámci námitek proti rozhodnutí o naĜízení dražebního jednání. Odhadní cena je základem pro stanovení nejnižšího podání, které v pĜípadČ dražby movitých vČcí þiní 1/3 odhadní nebo úĜednČ stanovené ceny. PĜed naĜízením dražby je tĜeba zjistit, zda nČkteré ze sepsaných vČcí nepodléhají zvláštnímu režimu a nemají být nabídnuty ke koupi institucím, jejichž 16

zákon þ. 526/1990 Sb., o cenách, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ; § 328 o.s.Ĝ.

61 6

Kapitola VII.

Jednotlivé zpĤsoby daĖové exekuce

úkolem je péþe o památky. Správce danČ doruþí nabídku ke koupi jednotlivým institucím, které mají tĜicetidenní lhĤtu na své vyjádĜení, jinak vČc bude prodána v dražbČ.17

ad 4) – dražba Dražba je prodej, pĜi nČmž se urþitá movitá vČc nabízí ke koupi neurþitému poþtu zájemcĤ – dražitelĤ a prodá se udČlením pĜíklepu tomu, kdo nabídne nejvyšší cenu.18 Správce danČ oznámí dražební rok daĖovému dlužníkovi (jeho manželovi) a orgánu obce, v jejímž obvodu bude dražba konána a v jejímž obvodu má dlužník bydlištČ, doruþením dražební vyhlášky.19 KromČ toho se dražební rok zveĜejní zpĤsobem v místČ obvyklým (zpravidla úĜední deska správce danČ a obce). UveĜejnČní dražební vyhlášky je jedním ze základních pĜedpokladĤ provedení dražby a její úspȚnosti, proto je vhodné zveĜejnit dražební vyhlášku i jiným zpĤsobem, napĜ. tiskovinou, rozhlasem. Místem konání dražby jsou zpravidla vhodné prostory správce danČ, nebo jiné vhodné místo – kde se movité vČci nacházejí. Dražbu provádí povČĜený pracovník správce danČ, exekutor, z dražby jsou jakožto dražitelé vylouþeni zamČstnanci správce danČ a jejich rodinní pĜíslušníci, daĖový dlužník a jeho manžel.20 O dražbČ se sepisuje protokol.

17

Jedná se o zvlášĢ významná díla a památky; rukopisy zvlášĢ významných literárních dČl; osobní památky a korespondence zvlášĢ významných spisovatelĤ a kulturních þinitelĤ, jakož i jiné upomínkové pĜedmČty muzeální povahy po tČchto osobách; pĜedmČty vČtší kulturní historické hodnoty a jejich soubory. 18 Hendrych, D. a kol. Právnický slovník. Praha: C.H.BECK, 2003 19 Dražební vyhláška musí obsahovat zejména: 1) místo, datum a þas zahájení dražby, 2) þas pro registraci dražebníka, podmínky úþasti na dražbČ, 3) místo, datum a þas prohlídky dražených vČcí, 4) oznaþení a popis pĜedmČtu dražby, práv a závazkĤ na pĜedmČtu dražby váznoucích a s ním spojených, pokud podstatným zpĤsobem ovlivĖují hodnotu pĜedmČtu dražby, popis stavu, v nČmž se pĜedmČt dražby nachází, 5) je-li pĜedmČtem dražby kulturní památka, tuto skuteþnost, 6) odhadní a úĜednČ stanovenou cenu, jednotku nebo množství, nejnižší podání = vyvolávací cenu a stanovený minimální pĜíhoz, který mĤže dražitel uþinit, 7) upozornČní pro úþastníky dražby, že se draží za hotové a nejvyšší podání je nutno uhradit hned na místČ, 8) podmínku, že úþastnit se dražby pĜedmČtu, pro jehož držení je nutné právním pĜedpisem stanovené oprávnČní, mĤže jen držitel takového oprávnČní, 9) oznámení, zda se jedná o dražbu první nebo opČtovnou. 20 K provedení dražby správce danČ þasto ustanoví ze svých zamČstnancĤ dražební komisi – vedoucí dražební komise, licitátor, pokladník, zapisovatel, poĜádková služba, pomocný personál.

62 6

Kapitola VII.

Jednotlivé zpĤsoby daĖové exekuce

Exekutor po uplynutí stanoveného þasu pro poþátek dražebního jednání vyhlásí ukonþení možnosti pĜihlásit se do dražby, oznámí, kdo dražbu provádí, seznámí dražitele struþnČ s obsahem dražební vyhlášky. Licitátor zahájí dražbu pĜedmČtĤ dražby dle poĜadí urþeného dražební vyhláškou, tak že vyvolá pĜedmČt dražby, popíše jej, sdČlí úĜednČ stanovenou nebo odhadní cenu, uvede nejnižší podání, které þiní 1/3 odhadní ceny, minimální pĜíhoz, upozorní na skuteþnost, že dražitelem je i spoluvlastník vČci. NáslednČ licitátor vyzve dražitele, aby þinili své nabídky k vydražení. Dražitel þiní k vyvolávací cenČ nabídku ve stejné výši anebo pĜíhozem vyvolanou cenu zvýší hlasitým vyvoláním výše nabídky nebo pĜíhozu s viditelným vztyþením svého dražebního þísla. Dražba pokraþuje dokud dražitelé na licitátorovu výzvu „poprvé“ þi „podruhé“ þiní své nabídky. Není-li dalších nabídek þi pĜíhozĤ, licitátor upozorní dražitele, že nebude-li uþinČn další pĜíhoz, udČlí po vyzvání slovy „potĜetí“ pĜíklep tomu dražiteli, který pĜíhozem uþinil nejvyšší podání. Dražitel musí pĜíhoz uþinit do zvolání „potĜetí“. Pokud nabídku ve stejné výši uþiní více dražitelĤ, licitátor po výzvČ „potĜetí“ dražbu pĜeruší a urþí losem, kterému dražiteli bude pĜíklep udČlen. Dražitelé jsou svými podáními vázáni do doby, než je uþinČno podání vyšší. Výše ceny vydražené vČci není omezena cenovými pĜedpisy. Po udČlení pĜíklepu musí vydražitel vČci pĜiklepnuté nejvyšší podání ihned zaplatit a vydraženou vČc pĜevzít. Nezaplatí-li, draží se vČc znovu, bez úþasti pĤvodního vydražitele. Vlastnictví vČci pĜechází na vydražitele udČlením pĜíklepu a zaplacením tohoto nejvyššího podání. PĜechodem vlastnictví na vydražitele zaniká zástavní a zadržovací právo, jakož i další právní vady na vČci váznoucí. Dražba konþí, jakmile výtȞek

postaþuje

k uspokojení

vymáhaného

nedoplatku

s pĜíslušenstvím

a

pĜedpokládaných nákladĤ Ĝízení. Dražba také konþí vydražením všech pĜedmČtĤ, byĢ nedošlo k plnému uspokojení správce danČ. Nebyli-li nČkteré pĜedmČty vydraženy, správce danČ naĜídí opČtovnou dražbu. Pokud se vČc neprodá ani v opČtovné dražbČ, mĤže správce danČ poté vČc pĜevzít do majetkové evidence správce danČ. prodej uskuteþnČný pĜevzetím má tytéž úþinky jako prodej v dražbČ. NepĜevzaté pĜedmČty dražby správce vylouþí ze soupisu a vrátí je dlužníkovi. O prĤbČhu dražby je tĜeba bezodkladnČ po jejím skonþení sepsat protokol.21 21

1) 2) 3) 4)

Protokol o prĤbČhu dražby obsahuje zejména: oznaþení správce danČ, datum, místo a þas provedení dražby, zda se jedná o první nebo opČtovnou dražbu, oznaþení pĜedmČtĤ dražby a jejich stav,

63 6

Kapitola VII.

Jednotlivé zpĤsoby daĖové exekuce

ad 5) – rozvrh výtȞku dražby Pouze pĜi daĖové exekuci movitých vČcí a nemovitostí je možné, aby i jiný vČĜitel, než jen správce danČ, který exekuci naĜídil, mohl žádat o spokojení své pohledávky z majetku dlužníka v rámci rozvrhového Ĝízení podle § 228 a násl. Dě. Musí však být splnČny zákonem stanovené podmínky. PĜednČ musí být pohledávka pĜihlášena vþas, tj. do zahájení dražby nebo pĜímého prodeje, a do té doby musí být i doložena pĜíslušnými listinami. Další podmínkou je, že pĜihlašovaná pohledávka musí mít alespoĖ jednu z vlastností stanovených zákonem – musí být zajištČna zástavním nebo zadržovacím právem, nebo musí jít o pohledávku jiného správce danČ., než toho, který exekuci naĜídil. NesplnČní alespoĖ jedné podmínky má za následek odmítnutí návrhu na pĜihlášení pohledávky rozhodnutím správce danČ, vĤþi nČmuž nelze uplatnit opravné prostĜedky. Pohledávku pĜiznanou soudem nelze až na jednu výjimku uplatnit. Touto výjimkou je situace, kdy do rozvrhového Ĝízení pĜihlásí svou pohledávku pĜiznanou soudem takový vČĜitel, který má ohlednČ téhož exekuovaného majetku postavení oprávnČného z exekuce podle zvláštního právního pĜedpisu.22 v této situaci pak provádí rozvrhové Ĝízení na návrh správce danČ podle úpravy o.s.Ĝ. soud, podle jehož pravomocného usnesení o rozvrhu správce danČ vyplatí výtȞek dražby. Provádí-li rozvrhové Ĝízení správce danČ, uhradí z výtȞku dražby nejprve exekuþní náklady, následnČ pohledávku vČĜitele zajištČnou zadržovacím právem, teprve poté ostatní pohledávky podle jejich poĜadí.23 S výsledkem rozvrhového Ĝízení jsou všechny dotþené osoby seznámeny prostĜednictvím rozhodnutí o rozvrhu, vĤþi nČmuž má odvolání odkladný úþinek. NepĜihlásí-li platnČ svou pohledávku žádný vČĜitel a neváznou-li na pĜedmČtu exekuce závady, rozvrhové Ĝízení se nebude provádČt a daĖová exekuce bude þasovČ splývat s exekuþním Ĝízením. V opaþném pĜípadČ bude v rámci exekuþního Ĝízení probíhat nejprve daĖová exekuce ve smyslu dosažení výtȞku, a poté Ĝízení rozvrhové,

5) 6) 7) 8)

jméno a pĜíjmení exekutora, pĜípadnČ dražební komise, struþné vylíþení prĤbČhu dražby dražených pĜedmČtĤ, dosažené ceny za vydražené pĜedmČty, u vydražitele jméno, pĜíjmení, bydlištČ, rodné þíslo, u podnikatelĤ název, sídlo/místo podnikání, Iý, pĜidČlená dražební þísla. Protokol o dražbČ podepisuje vždy exekutor, licitátor, pĜípadnČ vedoucí dražební komise. 22 Zákon þ. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro pĜípady soubȞnČ probíhajících výkonĤ rozhodnutí. 23 §229 odst. 2 daĖového Ĝádu

64 6

Kapitola VII.

Jednotlivé zpĤsoby daĖové exekuce

a´t už provádČné správcem danČ nebo soudem. Právní mocí usnesení o rozvrhu je rozvrhové, a tedy i exekuþní Ĝízení jako takové, ukonþeno. Cílem rozvrhu je stanovit, kolik z rozdČlované podstaty – z výtȞku dražby, pĜipadne na úhradu nedoplatku po srážce nákladĤ Ĝízení. Nedoplatek uvedený v exekuþním pĜíkaze mĤže být uhrazen jen z výtȞku prodeje vydražených pĜedmČtĤ, které byly sepsány ve prospČch tohoto exekuþního pĜíkazu. PĜevyšuje-li dosažený výtȞek dražby daĖový nedoplatek vþetnČ úhrady nákladĤ exekuce, vyplatí se zbytek výtȞku daĖovému dlužníkovi. Byla-li v dražbČ prodána vČc, jež na níž vázlo zadržovací právo k zajištČní závazku daĖového dlužníka ve prospČch jeho vČĜitele, správce danČ vyplatí nejprve výtȞek z prodeje vČci tomuto vČĜiteli. Co se týþe vČĜitele, jehož pohledávka byla zajištČna zástavním právem na vČci dlužníka, nebo pĜevodem práva a souþasnČ správce danČ, který vČc sepsal, postupuje se pĜi výplatČ tČchto vČĜitelĤ dle poĜadí. Pro poĜadí zástavního práva a zajišĢovacího pĜevodu práva je rozhodný den jejich vzniku.

7.7

Exekuþní pĜíkaz na prodej nemovitosti Exekuce postižením nemovitosti ve vlastnictví dlužníka je posledním ze

zpĤsobĤ exekuce, jež má správce danČ plnČ ve své dispozici. Exekuce prodejem nemovitosti vzhledem k pĜedpokládaným vyšším hodnotám nemovitosti umožĖuje úhradu i vyšších þástek daĖových nedoplatkĤ.Výhodou tohoto zpĤsobu exekuce je snazší urþení vlastnictví nemovitosti, díky evidenci vedené pĜíslušným katastrálním úĜadem. Na druhou stranu bude nutné vždy dĤkladnČ zvážit, zda se ve vztahu k vymáhanému daĖovému nedoplatku jedná o vhodný a pĜimČĜený prostĜedek, jak pohledávku uhradit. Za nemovitost se považuje pozemek nebo stavba spojená se zemí pevným základem, exekuce prodejem nemovitosti se vztahuje nemovitost se všemi jejími souþástmi a pĜíslušenstvím, vþetnČ movitých vČcí, jež se staly pĜíslušenstvím nemovitosti (napĜ. vestavné klimatizace, skĜínČ). Souþástí vČci je vše, co k ní dle povahy vČci náleží a nemĤže být od vČci oddČleno, aniž by se vČc znehodnotila. PĜíslušenstvím vČci jsou vČci, které náležejí vlastníkovi vČci hlavní a jsou jím urþeny k tomu, aby byly s vČcí hlavní trvale užívány. Realizace exekuce je koncipována jako soubor jednotlivých fází tohoto Ĝízení, kdy jedna fáze následuje až poté, co pĜedchozí pravomocnČ skonþila. V prĤbČhu výkonu

65 6

Kapitola VII.

Jednotlivé zpĤsoby daĖové exekuce

rozhodnutí o.s.Ĝ. pĜedpokládá Ĝadu rozhodnutí – o naĜízení dražebního jednání, o cenČ, o pĜíklepu, o ustanovení znalce, rozvrhové apod. Jediné Ĝízení je pro pĜehlednost možno rozdČlit do tČchto fází: 1) þinnost správce pĜed naĜízením daĖové exekuce, 2) naĜízení daĖové exekuce, 3) urþení ceny nemovitosti a jejího pĜíslušenství, 4) dražba, 5) rozvrh výtȞku dražby.

ad 1) – þinnost správce pĜed naĜízením daĖové exekuce PĜedpokladem zahájení exekuce prodejem nemovitosti je zjištČní, že daĖový dlužník je vlastníkem nemovitosti. Publicita vlastnických a jiných vČcnČprávních vztahĤ k nemovitostem v katastru nemovitostí ulehþuje správci danČ zjišĢování této informace. Vlastnictví dlužníka bude zpravidla doloženo výpisem z katastru nemovitostí, avšak vzhledem k tomu, že výpis z katastru nemusí ve výjimeþných pĜípadech odpovídat faktickému vlastnickému stavu, je možno vlastnictví prokázat i jinak – napĜ. pravomocným rozhodnutím soudu. I v pĜípadČ této exekuce je na místČ zvážit výzvu správce danČ k uhrazení daĖového nedoplatku v náhradní lhĤtČ, kdy je tak ponechán teoretický prostor, aby dlužník zcizil nemovitost ve svém vlastnictví tĜetí osobČ a maĜil tak vymožení úhrad svého nedoplatku (správce danČ by musel podat odpĤrþí žalobu na neplatný právní úkon dlužníka). V pĜípadČ, že je daĖový dlužník spoluvlastníkem nemovitosti, stává se další spoluvlastník osobou zúþastnČnou na Ĝízení, jíž se doruþuje exekuþní pĜíkaz a dražební vyhláška a

jež má právo se odvolat proti dražební vyhlášce a proti rozhodnutí o

pĜíklepu. Zúþastní-li se spoluvlastník dražby a uþiní nejvyšší podání spoleþnČ s jiným dražitelem, je pĜíklep udČlen spoluvlastníkovi. Dlužník mĤže být vlastníkem více nemovitostí. V takovém pĜípadČ je na volbČ správce danČ, kterou nemovitost svou exekucí postihne, pĜiþemž je vázán základními zásadami daĖového Ĝízení, z nichž v tomto pĜípadČ vyvstává do popĜedí zásada pĜimČĜenosti. Volbu správce dále bezesporu ovlivní, pokud na nČkteré z nemovitostí váznou zástavní práva jiných vČĜitelĤ s lepším poĜadím a k jakému úþelu je která nemovitost dlužníkem využívána.

66 6

Kapitola VII.

Jednotlivé zpĤsoby daĖové exekuce

ad 2) - naĜízení daĖové exekuce Po zjištČní a volbČ nemovitosti je správcem danČ vydán exekuþní pĜíkaz na prodej nemovitosti (pĜípadnČ spoluvlastnického podílu na nemovitosti). Dnem zahájení exekuce je den, kdy je dlužník vyrozumČn o prvním úkonu, který vĤþi nČmu v Ĝízení správce uþinil, v tomto pĜípadČ jde o doruþení exekuþního pĜíkazu. V pĜípadČ daĖové exekuce je správce danČ doruþuje exekuþní pĜíkaz daĖovému dlužníkovi, jeho manželu a katastrálnímu úĜadu (vyznaþí tzv. plombu). Po právní moci se exekuþní pĜíkaz dále doruþuje osobám, o nichž je známo, že mají k nemovitosti pĜedkupní právo, vČcné právo, nájemní právo, spoluvlastníkovi nemovitosti a souþasnČ je exekuþní pĜíkaz vyvȚen na úĜední desce. O nabytí právní moci se vyrozumí katastrální úĜad. KromČ obecných náležitostí rozhodnutí, musí exekuþní pĜíkaz obsahovat stanovení výše nedoplatku a jeho pĜíslušenství, exekuþní titul a dobu, kdy se stal vykonatelným, výrok, že se naĜizuje prodej nemovitosti v dražbČ, pĜedmČt nemovitosti, jíž se exekuce týká, její pĜesné oznaþení, zákaz dlužníkovi, aby nemovitost pĜevedl na jiného nebo ji zatížil a pĜíkaz, aby dlužník do 15 dnĤ oznámil, kdo má k nemovitosti pĜedkupní právo, výrok o exekuþních nákladech.

ad 3) - urþení ceny nemovitosti a jejího pĜíslušenství Poté, co exekuþní pĜíkaz nabude právní moci, je správcem danČ ustanoven znalec k urþení ocenČní nemovitosti a jejího pĜíslušenství, ocenČní práv a závad na nemovitosti váznoucích. Rozhodnutí o ustanovení znalce se doruþuje dlužníkovi a jeho manželu, podání znaleckého posudku je vázáno právní mocí rozhodnutí o ustanovení znalce. DaĖový dlužník, pĜípadnČ i další osoby jsou povinny umožnit prohlídku nemovitosti a jejího pĜíslušenství. V pĜípadČ nutnosti provést ohledání nemovitosti, je nutno den ohledání nemovitosti stanovit rozhodnutím tak, aby toto mohlo být v pĜedstihu doruþeno všem adresátĤm – znalci, dlužníkovi, jeho manželu. PĜi ohledání by mČly být vzneseny návrhy a poznámky mající vliv na ocenČní. Pokud povinné osoby odmítnou správci danČ potĜebnou souþinnost, lze porušení této povinnosti sankcionovat. Jestliže nemovitost byla ocenČna v dobČ jednoho roku pĜed nabytím právní moci exekuþního pĜíkazu a nezmČnily se skuteþnosti rozhodné pro její ocenČní, mĤže správce od nového ocenČní upustit. Podle výsledku znaleckého ocenČní správce urþí cenu nemovitosti, cenu jednotlivých práv a závad na ní váznoucích, urþí závady, které jejím prodejem zaniknou a které nikoli (jejich cena se odeþítá od ceny nemovitosti) a z toho

67 6

Kapitola VII.

Jednotlivé zpĤsoby daĖové exekuce

se odvíjející výslednou cenu. Rozhodnutí o výsledné cenČ se doruþuje dlužníkovi a pĜípadnému spoluvlastníkovi. Závady, jež nemohou prodejem v dražbČ zaniknout, jsou vČcná bĜemena, o nichž to stanoví zvláštní pĜedpisy (napĜ. vodní zákon, energetický zákon) a nájem bytu. O zániku ostatních vČcných bĜemen a nájemních vztahĤ rozhoduje správce danČ vzhledem k okolnostem konkrétního pĜípadu s mČĜítkem zájmu spoleþnosti na tom, aby nemovitost dále zatȞovala þi nikoli. Rozhodnutí o cenČ nemovitosti správce danČ odĤvodní a doruþí jej dlužníkovi, jeho manželu a osobám, o nichž mu je známo, že v jejich prospČch váznou na nemovitosti práva nebo závady.

ad 4) - dražba Dražba se naĜizuje vydáním rozhodnutí o naĜízení dražebního jednání – dražební vyhlášky.24 Termín dražby musí být stanoven tak, aby dražební vyhláška byla vydána alespoĖ tĜicet dnĤ pĜed termínem konání dražebního jednání. Dražební vyhláška se doruþuje dlužníkovi, jeho manželu, osobám s pĜedkupním, jiným vČcným þi nájemním právem, osobám, jež pĜihlásily své vymahatelné pohledávky nebo své pohledávky zajištČné svým zástavním právem a pĜíslušnými listinami jej prokázaly a dále katastrálnímu úĜadu, aby ji zveĜejnil na své úĜední desce. Správce danČ vyvČsí dražební vyhlášku na úĜední desce a požádá obecní úĜad v jehož obvodu se nemovitost nachází, aby vhodným zpĤsobem zveĜejnil její obsah. dražební vyhláška je též doruþována též finanþním a obecním úĜadĤm, orgánĤm vybírajícím pojistné na sociální zabezpeþení, pĜíspČvek na státní politiku zamČstnanosti a pojistné na veĜejné zdravotní pojištČní. 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) 9)

10)

11)

12)

24

þas a místo dražebního jednání oznaþení nemovitosti a jejího pĜíslušenství výsledná cena výše nejnižšího podání výše jistoty a zpĤsob jejího zaplacení práva a závady váznoucí na nemovitosti závady, které prodejem nemovitosti nezanikají pĜedpoklady, za kterých vydražitel mĤže pĜevzít vydraženou nemovitost a za kterých se stane vlastníkem upozornČní, že pĜi rozvrhu podstaty se mohou další vČĜitelé dlužníka domáhat uspokojeních svých vymahatelných pohledávek nebo pohledávek zajištČných zástavním právem, jestliže je pĜihlásí nejpozdČji do zahájení dražebního jednání výzvu, aby ostatní vČĜitelé povinného, kteĜí požadují uspokojení svých pohledávek pĜi rozvrhu podstaty, správci danČ sdČlili, zda žádají zaplacení svých pohledávek s upozornČním, že nepožádají-li o zaplacení pĜed zahájením dražebního jednání, mĤže vydražitel dluh povinného vĤþi nim pĜevzít výzvu, aby každý, kdo má právo, které nepĜipouští dražbu, je uplatnil u soudu a aby takové uplatnČní práva prokázal nejpozdČji pĜed zahájením dražebního jednání, s upozornČním, že jinak k jeho právu nebude pĜi provedení výkonu rozhodnutí pĜihlíženo upozornČní, že osoby, které mají k nemovitosti pĜedkupní právo, je mohou uplatnit jen v dražbČ jako dražitelé a že udČlením pĜíklepu pĜedkupní právo zaniká.

68 6

Kapitola VII.

Jednotlivé zpĤsoby daĖové exekuce

Nejnižší podání mĤže být stanoveno ve výši 2/3 výsledné ceny, výše jistoty je tĜeba stanovit dle okolností konkrétního pĜípadu, nejvýše však v þástce nepĜevyšující ¾ nejnižšího podání. Jistota musí být složena pĜed poþátkem dražebního jednání. S poþátkem dražebního jednání spojuje o.s.Ĝ. další okolnosti. PĜed zahájením dražebního jednání má dlužník poslední možnost plnit dobrovolnČ na vymáhaný nedoplatek. Dlužník se nesmí dražby jako dražitel úþastnit. Dražbu vede správce danČ, respektive jeho povČĜení pracovníci, dražební komise. Draží se osobnČ, nebo prostĜednictvím zástupce a pouze ti, kdož vþas složili jistotu. Složená jistota se dražiteli zapoþte na jeho nejvyšší podání. Vlastní prĤbČh dražby je obdobný jako prĤbČh dražby vČcí movitých, který byl rozebrán v této kapitole výše, proto se nyní zamČĜím pouze na odlišnosti. Licitátor pĜed poþátkem dražby ovČĜí, které osoby splnily pĜedpoklady pro úþast ve dražbČ s pĜihlédnutím ke specifikĤm dražby nemovitosti, ovČĜí, zda nebyla podána vyluþovací žaloba, ovČĜí uplatnČní pĜedkupního práva atd. Licitátor uvede vyvolávací cenu (nejménČ 2/3 výsledné ceny) a minimální výši pĜíhozu. PĜed udČlením pĜíklepu se licitátor dotáže pĜítomných, zda mají proti udČlení pĜíklepu námitky. Námitky dražitele nebo dlužníka se uvedou v protokolu. Neshledá-li licitátor námitky za oprávnČné, rozhodne o nich ihned do protokolu, jinak odepĜe vzhledem k dĤvodné námitce pĜíklep a pokraþuje v dražbČ vyvoláním pĜedposledního podání. Pokud byl pĜíklep vydražiteli udČlen, dražba konþí. V rozhodnutí o pĜíklepu správce danČ stanoví vydražiteli lhĤtu k zaplacení, která poþne bȞet dnem právní moci rozhodnutí o pĜíklepu a nesmí být delší dvou mČsícĤ (správce poté mĤže ještČ stanovit dodateþnou lhĤtu ne delší jednoho mČsíce). Pokud vydražitel vþas nezaplatí, opakuje se dražba s pĤvodními pravidly. Tzv. obmeškanému vydražiteli je pak z jeho jistoty sražena þástka tvoĜící rozdíl mezi nejvyšším podáním pĤvodní a opakované dražby a náklady opakované dražby. SouþasnČ je tento obmeškaný vydražitel z opakované dražby vylouþen. Jestliže dražitel podal proti rozhodnutí o pĜíklepu námitky, vrátí se mu jistota až po právní moci rozhodnutí o pĜíklepu. Rozhodnutí o pĜíklepu se doruþuje dlužníkovi, vydražiteli a dražitelĤm, kteĜí proti pĜíklepu vznesli námitky. Tito osoby mohou podat proti rozhodnutí o pĜíklepu odvolání. Pokud v dražbČ nebylo uþinČno ani nejnižší podání, správce danČ dražbu skonþí. Další dražba je naĜízena nejdĜíve po uplynutí tĜí mČsícĤ, kdy je nejnižší podání

69 6

Kapitola VII.

Jednotlivé zpĤsoby daĖové exekuce

stanoveno sníženo na polovinu výsledné ceny, pokud správce danČ nenaĜídí další dražbu, exekuci zastaví. Po udČlení pĜíklepu se vydražitel ujímá držby nemovitosti. Vlastnické právo na nČj pĜechází po nabytí právní moci rozhodnutí o pĜíklepu a po zaplacení nejvyššího podání (s úþinky ex tunc - ke dni rozhodnutí o pĜíklepu). Pravomocné rozhodnutí o pĜíklepu je tĜeba doruþit katastrálnímu úĜadu jako podklad pro zápis do katastru nemovitostí, a to až po plném uhrazení nejvyššího podání.

ad 5) – rozvrh výtȞku dražby Jde o závČreþnou fázi exekuce prodejem nemovitosti, tzv. vyúþtování dražby, která nastává po právní moci rozhodnutí o pĜíklepu a po zaplacení nejvyššího podání vydražitelem. Správce danČ naĜídí k rozvrhu rozdČlované podstaty jednání, k nČmu pĜedvolá dlužníka, vydražitele, platnČ pĜihlášené vČĜitele a osoby, jejichž práva k nemovitosti mají právní mocí o rozvrhu zaniknout. Cílem jednání je zejména urþení nárokĤ a jejich poĜadí. PĜi rozvrhu se totiž uplatĖují pravidla, dle kterých mají nČkteré pohledávky pĜednostní poĜadí, zatímco u jiných záleží na dobČ jejich vzniku. Ve smyslu ust. § 337c odst. 1 o.s.Ĝ. jsou pohledávky a nároky na uspokojení z rozdČlované podstaty rozdČleny do šesti skupin. Pohledávky v každé skupinČ se Ĝadí dle svého poĜadí.25 Pohledávky téže skupiny a stejného poĜadí se uspokojí pomČrnČ.

25

§ 337c o.s.Ĝ. (1) Podle výsledkĤ rozvrhového jednání se z rozdČlované podstaty uspokojují postupnČ podle tČchto skupin: a) pohledávky nákladĤ Ĝízení vzniklých státu v souvislosti s provádČním dražby, nové dražby nebo další dražby, b) pohledávky z hypoteþních úvČrĤ nebo þásti tČchto pohledávek sloužící ke krytí jmenovité hodnoty hypoteþních zástavních listĤ, c) pohledávka oprávnČného, pohledávka toho, kdo do Ĝízení pĜistoupil jako další oprávnČný, pohledávky zajištČné zástavním právem a náhrada za vČcná bĜemena nebo nájemní práva s výjimkou tČch, o nichž bylo rozhodnuto, že prodejem nemovitosti v dražbČ nezaniknou [§ 336a odst. 1 písm. c)], d) pohledávky nedoplatkĤ výživného, e) pohledávky daní a poplatkĤ, pojistného na veĜejné zdravotní pojištČní a pojistného na sociální zabezpeþení, pĜíspČvku na státní politiku zamČstnanosti, pojistného na úrazové pojištČní, pokud nebyly uspokojeny podle písmena c), f) ostatní pohledávky. (2) Nelze-li plnČ uspokojit všechny pohledávky patĜící do téže skupiny, uspokojí se podle poĜadí; pohledávky patĜící do téže skupiny, které mají stejné poĜadí, se uspokojí pomČrnČ. (3) Nesplatné pohledávky zajištČné zástavním právem se považují pĜi rozvrhu za splatné. (4) Úroky, úroky z prodlení nebo poplatek z prodlení za poslední tĜi roky pĜed rozvrhovým jednáním, jakož i náhrada nákladĤ Ĝízení se uspokojují v poĜadí jistiny. Nestaþí-li rozdČlovaná podstata, uhradí se pĜed jistinou. Pokud ke krytí jmenovité hodnoty hypoteþních zástavních listĤ slouží jen þást pohledávky z hypoteþního úvČru, uspokojují se nároky uvedené ve vČtČ první pomČrnČ. (5) Pro poĜadí je rozhodující

70 7

Kapitola VII.

Jednotlivé zpĤsoby daĖové exekuce

Každý z vČĜitelĤ pĜítomných pĜi jednání je povinen vyþíslit svou pohledávku vþetnČ pĜíslušenství ke dni rozvrhového jednání a uvést do jaké skupiny patĜí vþetnČ skuteþností urþujících její poĜadí. Pohledávky pĜihlášených vČĜitelĤ, kteĜí se na jednání nedostaví, se urþí dle spisového materiálu. PĜípadné námitky a popĜení pohledávek je nutno zaznamenat do protokolu, který podepisují všichni úþastníci rozvrhového jednání. Po skonþení rozvrhového jednání vydá správce danČ rozvrhové rozhodnutí, v nČmž vyþíslí rozdČlovanou podstatu, rozhodne, které z pohledávek z ní budou uspokojeny a v jaké výši, v jaké skupinČ a poĜadí, pĜizná úhradu pohledávek, které vydražitel pĜevzal, pĜizná vydražiteli náhradu za vČcné bĜemeno nebo nájemní právo, pokud s tím osoba jíž toto právo svČdþí souhlasila. Po nabytí právní moci rozhodnutí o rozvrhu správce danČ vyplatí þástky pĜiznané rozvrhovým rozhodnutím a vyrozumí pĜíslušný katastrální úĜad, která zástavní práva zanikla a která pĤsobí vĤþi vydražiteli a která vČcná bĜemena zanikla a která nikoli.

a) u pohledávky oprávnČného den, kdy k soudu výkonu došel jeho návrh na naĜízení výkonu rozhodnutí, b) u pohledávky toho, jenž do Ĝízení pĜistoupil jako další oprávnČný, den, který se považuje za pĜistoupení k Ĝízení, c) u pĜihlášené pohledávky den, kdy k soudu došla pĜihláška, d) u pohledávky zajištČné zástavním právem den vzniku zástavního práva, e) u náhrad za vČcná bĜemena den vzniku vČcného bĜemene, f) u náhrad za nájemní práva den vzniku nájemního práva. PoĜadí pohledávky se stanoví podle toho hlediska, které je pro ni výhodnČjší. (6) Po úhradČ všech pohledávek, které mají být uspokojeny, se zbytek rozdČlované podstaty vyplatí povinnému.

71 7

Kapitola VIII.

8

Mezinárodní prvek pĜi výkonu rozhodnutí v daĖovém Ĝízení

Mezinárodní prvek pĜi výkonu rozhodnutí v daĖovém Ĝízení

8.1

Historický exkurz PĜed vstupem ýeské republiky do Evropské unie byla úprava mezinárodní

spolupráce v tomto odvČtví realizována pouze na základČ mezinárodních smluv, a to pĜevážnČ smluv o zamezení dvojího zdanČní. Se vstupem ýeské republiky do Evropské unie se spolupráce v oblasti mezinárodní správy daní rozšíĜila, a dochází tak k usnadnČní práce pĜi zjišĢovaní velkého množství údajĤ o daĖových subjektech. O mezinárodní pomoci pĜi správČ daní mĤžeme hovoĜit v nČkolika smČrech. Jednak

tuto

problematiku

nalezneme

v pĜedpisech

Evropských

spoleþenství,

jednak v úpravČ vnitrostátní. Mezinárodní pomocí pĜi správČ daní se taktéž zabývají nČkteré mezinárodní organizace. Právo Evropských spoleþenství upravuje mezinárodní spolupráci pĜi správČ daní zejména smČrnicí Rady 77/799/EHS ze dne 19. prosince 1977 o vzájemné pomoci mezi pĜíslušnými orgány þlenských státĤ v oblasti pĜímých a nepĜímých daní. Uvedená smČrnice byla pĜijata za úþelem zamezení daĖovým únikĤm, které pĜesahují teritoriální pĤsobnost jednotlivých zemí a pĜispívají ke znaþným rozpoþtovým ztrátám, k popĜení zásady daĖové spravedlnosti a mohou narušit pohyb kapitálu a podmínky hospodáĜské soutȞe. DĤvodem zdĤrazĖujícím potĜebu sjednocující regulace byla také skuteþnost, že spolupráce mezi daĖovými správami pouze na základČ dvoustranných smluv již nedostaþuje pro odhalování nových forem daĖových deliktĤ.1 Další významnou smČrnicí je smČrnice Rady 76/308/EHS ze dne 15. bĜezna 1976 o vzájemné pomoci pĜi vymáhání pohledávek vyplývajících z nČkterých dávek, cel, daní a jiných opatĜení. StejnČ jako smČrnice pĜedchozí, i tato byla implementována do našeho právního Ĝádu. Problematika mezinárodní správy daní a potírání daĖových únikĤ je v naší vnitrostátní právní úpravČ zakotvena jednak v zákonČ þ. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci pĜi správČ daní, a o zmČnČ zákona þ. 531/1990 Sb., o územních finanþních orgánech ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ (dále jen „zákon o mezinárodní pomoci pĜi správČ daní), jímž je upraven postup pĜi výmČnČ informací získávaných pĜi správČ daní a obdobných platebních povinností a podmínky, za kterých orgány ýeské

72

Kapitola VIII.

Mezinárodní prvek pĜi výkonu rozhodnutí v daĖovém Ĝízení

republiky poskytují, dožadují se nebo pĜijímají za úþelem správného vymČĜení a placení daní mezinárodní pomoc pĜi jejich správČ a to ve vztahu k jiným þlenským státĤm Evropské unie a pĜípadnČ na základČ mezinárodní smlouvy, jíž je ýeská republika vázána a která byla vyhlášena. Jménem ýeské republiky jedná Ministerstvo financí ýR, popĜípadČ jím povČĜený správce danČ. PĜi poskytování pomoci pĜíslušnému úĜadu smluvního státu se postupuje dle ZSDP. Až do 1. ledna 2012 upravoval problematiku mezinárodní správy daní a potírání daĖových únikĤ zákon þ. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci pĜi vymáhání nČkterých finanþních pohledávek, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ (dále jen „zákon o mezinárodní pomoci pĜi vymáhání“). Tento zákon se vztahoval na danČ pĜímé (danČ z pĜíjmĤ, danČ z nemovitostí, danČ dČdické, danČ darovací a danČ z pĜevodu nemovitostí, v ostatních státech stejných nebo podobných daní, které mají charakter danČ z pĜíjmu nebo danČ z majetku), ale taktéž na danČ z pojistného.

8.2

Nová právní úprava Dne 16.3.2010 byla schválena smČrnice Evropské unie þ. 2010/24/EU (dále jen

„nová smČrnice“) s cílem odstranit nedostatky dosavadní úpravy a sjednotit postupy þlenských státĤ pĜi vymáhání pohledávek, implementována do þeského právního Ĝádu byla zákonem þ. 471/2011 Sb., o mezinárodní pomoci pĜi vymáhání nČkterých finanþních pohledávek, s úþinností od 1.1.2012. Nová smČrnice stanovuje svoji pĤsobnost pĜi vymáhání pohledávek z cel, veškerých daní a poplatkĤ vþetnČ souvisejících pokut, úrokĤ a penále, dále náhrad intervencí a dalších opatĜení Evropského zemČdČlského záruþního fondu a Evropského zemČdČlského fondu rozvoje venkova, jakož i dávek þi jiných poplatkĤ v rámci spoleþné organizace trhĤ v odvČtví cukru.2 Jedním z praktických problémĤ pĜedchozí úpravy spoþíval v tzv. automatické uznatelnosti dokladu o vykonatelnosti státem dožádaného orgánu, což fakticky znamenalo, že doklad, který byl exekuþním titulem pro vymáhání pohledávky ve státČ dožadujícího orgánu, musel být bez dalšího považován za exekuþní titul pro vymáhání 1

Mrkývka P. a kol. Finanþní právo a finanþní správa – 2.díl. Brno: Masarykova univerzita, 2004,

s. 113. 2

Vztahuje se tak napĜ.na pokutu za opoždČné tvrzení danČ, penále, úrok z prodlení atd. dle Dě, nedále se nevztahuje na finanþní pohledávky vzniklé z pojistného na všeobecné zdravotní pojištČní a sociální zabezpeþení.

73

Kapitola VIII.

Mezinárodní prvek pĜi výkonu rozhodnutí v daĖovém Ĝízení

pohledávky ve státČ dožádaném. Toto pojetí bylo proto novou smČrnicí opuštČno a byl zaveden jednotný titul pro vymáhání finanþních pohledávek, formuláĜ jednotného dokladu o vymahatelnosti s pĜedepsanými obsahovými náležitostmi, které jsou nedílnou souþástí každé žádosti o vymáhání. Jednotný doklad o vymahatelnosti pak musí být dožádanému orgánu zaslán v jednom z úĜedních jazykĤ dožádaného þlenského státu. Ve vazbČ na rozsudek Soudního dvora Evropské unie - Evropského soudního dvora ve vČci Kyrian3 nová smČrnice výslovnČ specifikuje, že spory týkající se platnosti doruþení náleží do pravomoci soudu þlenského státu, ve kterém má sídlo dožádaný orgán, jsou oprávnČny ovČĜit, že byl exekuþní titul dlužníkovi ĜádnČ doruþen. Nadále však platí, že pĜezkumnou pravomoc ve vztahu k aktĤm napadajícím pohledávku nebo doklad o vymahatelnosti mají výhradnČ orgány þlenského státu, ve kterém má sídlo orgán dožadující. Byl zaveden nový procesní institut žádost o pĜedbȞné opatĜení, použitelný v situaci, kdy je pohledávka v dožadujícím þlenském státČ v dobČ podání žádosti napadena nebo se na pohledávku ještČ nevztahuje akt umožĖující její vymáhání. Do þeského právního Ĝádu se pĜíslušná ustanovení promítla v podobČ zajištČní pohledávky. Pokud tedy þeský správce danČ vystupuje v pozici dožádaného orgánu, mĤže využít pouze takové prostĜedky zajištČní, jaké mu umožĖuje daĖový Ĝád – institut zástavního práva dle § 170 Dě. ObdobnČ jako v pĜípadČ vymáhání, byl zaveden jednotný doklad pro doruþení, u nČjž byly stanoveny pouze minimální obsahové náležitosti. Tento jednotný formuláĜ má zajistit, aby se adresát doruþovaného dokumentu mohl seznámit se všemi informacemi potĜebnými k efektivní obranČ svých práv, musí být doruþován v úĜedním jazyce státu, v nČmž je doruþován. Orgánem odpovČdným za kontakty s Evropskou komisí pĜi provádČní mezinárodní pomoci je ministerstvo financí. Vlastní komunikaci s orgány jiných þlenských státĤ pĜi provádČní mezinárodní pomoci pak zajišĢuje kontaktní orgán. Jako ústĜední kontaktní orgán v ýeské republice bylo povČĜeno Generální finanþní Ĝeditelství. V praxi pak naprostou vČtšinu úkonĤ pĜi poskytování mezinárodní pomoci zajišĢuje 3

Kyrian, C 233/08, http://curia.europa.eu, z rozsudku ESD vyplynulo, že pĜedchozí úprava v zásadČ neumožĖovala dožádanému orgánu zpochybnit platnost a vykonatelnost aktu nebo rozhodnutí, jehož doruþení požaduje dožadující orgán, nicménČ soudy þlenského státu, ve kterém má sídlo dožádaný orgán, mají pravomoc ovČĜit, zda byl exekuþní titul dlužníkovi ĜádnČ doruþen. Z rozsudku ESD lze dále dovodit, že exekuþní titul musí být dlužníkovi doruþen v jazyce, kterému rozumí.

74

Kapitola VIII.

Mezinárodní prvek pĜi výkonu rozhodnutí v daĖovém Ĝízení

povČĜený správce danČ. V této souvislosti byla Ĝešena i komunikace mezi kontaktními orgány jednotlivých þlenských státĤ, pĜiþemž k zajištČní co nejefektivnČjšího procesu mezinárodní spolupráce striktnČ nastavuje požadavek elektronické komunikace prostĜednictvím existující komunikaþní sítČ Evropské unie CCN v oblasti daní a cel. Veškerá komunikace mezi kontaktními orgány se pak musí odehrávat v jednacím jazyce dožádaného orgánu, fakultativnČ pak v jazyce, který si pĜíslušné kontaktní orgány mezi sebou dohodly. VČtší pozornost je vČnována i problematice lhĤt, otázce promlþení. Rozhodující je stav lhĤty dle právní úpravy dožadujícího þlenského státu, pokud lhĤta pro vymáhání finanþní pohledávky v dožadujícím státČ uplynula, je tento povinen o této skuteþnosti bez zbyteþného odkladu dožádaný þlenský stát informovat, aby byl proces vymáhání zastaven. Tedy v podmínkách, že dožadujícím státem bude ýeská republika, je rozhodná lhĤta pro placení danČ dle § 160 Dě. BČh lhĤty k vymáhání nicménČ ovlivĖují úkony dožádaného orgánu. Bylo stanoveno základní pravidlo, že úkon provedený dožádaným orgánem je zpĤsobilý pĜerušit, prodloužit þi stavČt lhĤtu k vymáhání v dožadujícím státČ za pĜedpokladu, že úþinek, který úkon dožádaného orgánu vyvolal v dožádaném státČ, je možný i podle právní úpravy dožadujícího státu. Pokud úkon provedený dožádaným orgánem nemá dle právních pĜedpisĤ dožádaného státu na bČh lhĤty žádný vliv, nicménČ v pĜípadČ, že by jej provedl dožadující orgán by dle rpávní úpravy dožadujícího státu úþinky na bČh lhĤty mČl, z hlediska úþinkĤ na bČh lhĤty se úkon provedený dožádaným orgánem posuzuje jakoby jej provedl dožadující orgán. Nová smČrnice zavedla i další nové nástroje spolupráce, jedním z nich je pĜímá spolupráce úĜedních osob pĜi procesu zajištČní, respektive vymáhání, tj. povČĜená osoba z orgánu dožadujícího þlenského státu se mĤže pĜímo úþastnit úkonu na území dožádaného státu, který zde þiní orgán dožádaný. Byl zachován koncept z úrokĤ z prodlení, který vzniká dlužníkovi v dožádaném státČ podle právní úpravu dožádaného státu od okamžiku,kdy dožádaný orgán obdrží bezchybnou žádost o vymáhání, do ukonþení vymáhacího Ĝízení. StejnČ jako v pĜedchozí úpravČ ponechala nová smČrnice na úvaze kontaktního dožádaného orgánu, zda pĜistoupí k vymáhání pohledávky nižší 1.500 Eur, což bylo plnČ pĜejato do § 19 zákona þ. 471/2011 Sb.

75

Kapitola VIII.

Mezinárodní prvek pĜi výkonu rozhodnutí v daĖovém Ĝízení

RovnȞ tak nadále platí, že dožádaný orgán není povinen žádost o poskytnutí mezinárodní pomoci pĜijmout v pĜípadČ, že mezi dnem, kdy se finanþní pohledávka stala ve státČ dožadujícího orgánu splatnou, a dnem podání první žádosti o poskytnutí mezinárodní pomoci vztahující se k této finanþní pohledávce, uplynulo více než 5 let4.

4

Buršík, R., Krakoviþová, M. Mezinárodní vymáhání daĖových pohledávek ve svČtle nové právní úpravy. DanČ a právo v praxi. 2/2012, s. 20-23

76

Kapitola IX.

9

Shrnutí, závČry a doporuþení

Shrnutí, závČry a doporuþení DaĖová exekuce má nezastupitelnou úlohu pĜi vymáhání dobrovolnČ

neuhrazených daĖových nedoplatkĤ. Aplikaþní a interpretaþní problémy jež pĜetrvávaly ve staré právní úpravČ byly odstranČny novým daĖovým Ĝádem úþinným od 1. 1. 2011, kde je postavení správce danČ jakožto vykonávajícího subjektu již pĜesnČ zakotveno pĜímo a normativní úprava daĖové exekuce jako takové v tomto pĜedpise získala podrobnČjší úpravu. A je bezesporu kladem, že úprava daĖové exekuce je úþelnČ rozvíjena v rámci daĖového Ĝádu. PĜi vlastním výkonu daĖové exekuce je tĜeba trvat na odborném, rychlém a efektivním postupu správce danČ, aby bylo zabezpeþeno dosažení úþelu exekuce pĜi dodržení procesních postupĤ a základních zásad Ĝízení. Jedním z dalších aspektĤ ovlivĖujících v þím dál vyšší míĜe správu daní a jejich vymáhání je mezinárodní prvek. Je kladen þím dál vČtší dĤraz na mezinárodní spolupráci mezi berními orgány jednotlivých státĤ, a to z dĤvodu narĤstající integrace jednotlivých státních trhĤ, respektive v rovinČ Evropské unie hovoĜíme o jednotném trhu, þemuž však nedopovídá jednotný právní systém. MĤžeme tedy dospČt k doporuþení, že z budoucího pohledu bude tĜeba zamČĜit se i na oblast mezinárodní spolupráce a trvat na dĤsledném využívání všech možností, jež nám právní systém a mezinárodní dohody dávají. RovnȞ je tĜeba zdĤraznit požadavek na dodržování a aplikaci zásad vzájemné souþinnosti a pĜimČĜenosti daĖového Ĝízení, jež by nemČly zĤstat prázdnými teoretickofilosofickými formulacemi, ale praxe by mČla nacházet þím dál více cest k jejich reálnému využití, tak aby došlo k protnutí zájmĤ správce danČ (státu) a daĖových subjektĤ. Považuji za nutné podotknout, že žádný byĢ sebedokonalejší právní pĜedpis sám o sobČ není schopen zajistit Ĝádné fungování oblasti právních vztahĤ jím upravovaných. Nutnou podmínkou dĤsledné aplikace práva je nezbytnČ zvýšený dĤraz kladený na jeho vymahatelnost. To platí jak v rovinČ obecné, tak v oblasti práva daĖového, tím spíš pak v daĖové exekuci samé. Možností, jak vylepšit výbČr a vymáhání daní je jistČ více. Za všechny mohu zmínit úþinnČjší boj proti karuselovým obchodĤm a podvodĤm s DPH, posílení a

77

Kapitola IX.

Shrnutí, závČry a doporuþení

rozšíĜení pravomocí daĖové exekuce v duchu nedávných úprav obþanského soudního Ĝádu a exekuþního Ĝádu (viz správa nemovitosti, postižení bankovního úþtu þi mzdy manžela, postižení podniku atd., zde jistČ rovnȞ stojí za zamyšlení dĤvodnost znaþné rĤznosti nČkolikeré úpravy exekuce v našem právním Ĝádu), zvýšení efektivity práce finanþní správy nebo, a to pĜedevším, obecnČ pevnČjší zakotvení postavení státních úĜedníkĤ pĜijetím zákona o státních úĜednících. Takovou úpravu dosud ýeská republika nemá jako jediný stát Evropské unie. Na její pĜijetí je vázáno þerpání dotací v hodnotČ zhruba 500 miliard korun a týkat se má témČĜ 70.000 státních zamČstnancĤ. Odpolitizování úĜednického aparátu, za konkrétnČ vymezených kritérií jasnČ stanovený služební postup s dostateþným finanþním ohodnocením úĜedníkĤ, zvýšení nárokĤ na jejich kvalifikaci a z toho plynoucí odpovČdnost jednotlivých zamČstnancĤ by mČly být základními stavebními kameny a zároveĖ vytþenými cíly nového právního pĜedpisu. Malá decentralizovaná pracovištČ finanþní správ jistČ mají své výhody ve vČtší znalosti místních pomČrĤ a podnikatelského prostĜedí. PĜináší s sebou ale i nedostateþnou efektivitu kontrolních a vymáhacích procesĤ. Dochází ke kumulaci pracovních þinností zamČstnancĤ, nedostateþné specializaci, extrémní vytíženosti, poddimenzování nČkterých pracovišĢ a jejich úsekĤ a naopak k nesmyslnČ nadstandardní personální saturaci jiných pracovišĢ. PrĤbȞná optimalizace by jistČ byla na místČ. Nesmí však za žádných okolností pĜerĤst ke zborcení a rozkladu fungujícího systému v systém nefunkþní. Naopak by mČlo být jejím cílem na dané podmínky z prĤmČrnČ fungujícího systému vytvoĜit systém fungující výbornČ. Posledním pĜedpokladem pro zdravé fungování daĖové politiky státu, jež by kvĤli své spoleþenské dĤležitosti mČlo být prioritou každé vlády, je stabilita právního a politického prostĜedí a dĤsledná aplikace a vymahatelnost práva jak v rovinČ úpravy práva daĖového tak na úrovni možných sankþních postihĤ vrcholících uplatnČním práva trestního.

78

Summary This thesis is focused on analysis of tax procedure specifically on the procedure of the tax enforcement which is a particular issue of law and regulated with special rule. The status of the tax administrator who acts in the tax enforcement as an exacting body as well as a beneficiary body is specific and therefore it is regulated with special rule as well – Tax Procedure Code. The basic condition for the beginning and the order of a tax enforcement execution is an existence of the enforceable executory title. There are several ways of the tax enforcement and they are enumerative specified, the tax administrator can carry out enforcement by these instruments mentioned by law. Another possibility is to request enforcement at the court or the judicial distrainer. The tax debtor has to pay back payment but also costs of execution are included. The beginning of the tax enformcement is situation when the tax debtor does not pay his payable tax. The tax administrator can appeal tax debtor to pay the debt in an alternative term, but the tax execution can be carry into effect without this call. Before the tax administrator chooses one of the forms of enforcement he has to find out the property of debtor. The purpose of enforcement is fast and effective gap of taxes. The Act No. 280/2009 Coll., Tax Procedure Code, brings to law of tax procedure more accurate taxonomy, modern terminology and more elaborate description of the tax execution. The thesis itself is divided into nine chapters. The first one is more like general preface of the thesis. The second chapter deals with historical context of the tax procedure issue. The third and fourth part are focused on the past legislation, the Act No. 377/1992 Coll., Administration of Taxes and Charges. The content of the fifth chapter is a description of general institutes and basic platforms of Tax Procedure Code. Concrete means of tax enforcement are described in the sixth and seventh chapter in detail. The eight chapter deals with international aspects of tax enforcement and the last part of the thesis includes final recapitulation, reflection and possible proposals for future.

79

Seznam použité literatury Prameny: •

Ústavní zákon þ. 1/1993, ústava ýeské republiky, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ

•

Listina základních práv a svobod (Usnesení pĜedsednictva ýeské národní rady þ. 2/1993 Sb. o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako souþásti ústavního poĜádku ýeské republiky, jak vyplývá ze zmČny provedené ústavním zákonem þ. 162/1998 Sb.)

•

Zákon þ. 280/2009 Sb., daĖový Ĝád

•

Zákon þ. 500/2004 Sb., správní Ĝád

•

Zákon þ. 99/1963 Sb., obþanský soudní Ĝád, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.

•

Zákon þ. 71/1967 Sb., o správním Ĝízení (správní Ĝád) ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.

•

Zákon þ. 337/1992 Sb., o správČ daní a poplatkĤ, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.

•

Zákon þ. 79/1896 Ĝ.z. o Ĝízení exekuþním a zajišĢovacím, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.

•

Zákon þ. 76/1927 Sb. z. a n. o pĜímých daních ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.

•

Zákon þ. 78/1952 Sb., o dani z pĜíjmĤ obyvatelstva, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.

•

Zákon þ. 40/1964 Sb., obþanský zákoník, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.

•

Zákon þ. 2/1969 Sb., o zĜízení ministerstev a jiných ústĜedních orgánĤ státní správy ýeské republiky, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.

•

Zákon þ. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.

•

Zákon þ. 531/1990 Sb., o územních finanþních orgánech, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.

•

Zákon þ. 526/1990 Sb., o cenách, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.

•

Zákon þ. 563/1991 Sb., o úþetnictví, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.

•

Zákon þ. 21/1992 Sb., o bankách, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.

•

Zákon þ. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.

•

Zákon þ. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.

•

Zákon þ. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných vČcných práv k nemovitostem, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ. 80

•

Zákon þ. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištČní, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.

•

Zákon þ. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpeþení a pĜíspČvku na státní politiku zamČstnanosti, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.

•

Zákon þ. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoĜe, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.

•

Zákon þ. 200/1990 Sb., o pĜestupcích, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.

•

Zákon þ. 87/1995 Sb., o spotĜebních a úvČrních družstvech a nČkterých opatĜeních s tím souvisejících a o doplnČní zákona ýeské národní rady þ. 586/1992 Sb., o daních z pĜíjmĤ, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.

•

Zákon þ. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.

•

Zákon þ. 151/1997 Sb., o oceĖování majetku a o znČní nČkterých zákonĤ, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.

•

Zákon þ. 219/2000 Sb., o majetku ýeské republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.

•

Zákon þ. 252/2000 Sb., o mezinárodní pomoci pĜi vymáhání nČkterých finanþních pohledávek, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.

•

Zákon þ. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci pĜi správČ daní a o zmČnČ zákona þ. 531/1990 Sb. o územních finanþních orgánech, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.

•

Zákon þ. 82/1998 Sb., o odpovČdnosti za škodu zpĤsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úĜedním postupem a o zmČnČ zákona ýeské národní rady þ. 358/1992 Sb., o notáĜích a jejich þinnosti (notáĜský Ĝád), ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.

•

Zákon þ. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuþní þinnosti (exekuþní Ĝád) a o zmČnČ dalších zákonĤ, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.

•

Zákon þ. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro pĜípady soubȞnČ probíhajících výkonĤ rozhodnutí, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.

•

Vyhláška Ministerstva financí ýeské republiky þ. 16/1962 Sb., o Ĝízení ve vČcech daní a poplatkĤ, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.

•

Vyhláška Ministerstva financí ýeské republiky þ. 162/1953 Ú.l., kterou se upravuje Ĝízení ve vČcích daĖových vydávají se spoleþné pĜedpisy k provedení daĖových zákonĤ, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.

•

SmČrnice Rady þ. 76/308/EHS

•

SmČrnice Rady þ. 79/1071/EHS

•

SmČrnice Rady þ. 92/12/EHS 81

•

SmČrnice Rady þ. 2001/44/EHS

•

SmČrnice Rady þ. 2002/94/EHS

•

SmČrnice Rady þ. 77/794/EHS

Literatura : •

Baxa, J. a kol. DaĖový Ĝád KomentáĜ. Praha: Wolters Kluwer, 2011.

•

Baxa, J. a kol. PĜehled judikatury ve vČcech daĖového Ĝízení. Praha: ASPI, a.s., 2007.

•

Bakeš, M. a kol. Finanþní právo. 3. aktualizované vydání. Praha: C.H.Beck, 2003.

•

BonČk, V. a kol. Lexikon – daĖové pojmy. Ostrava: Sagit, 2001.

•

BonČk, V. Zákon o správČ daní a poplatkĤ. KomentáĜ. Praha: 1997.

•

Brusák, F. a kol. KomentáĜ k zákonu o pĜímých daních. Praha: Státní tiskárna v Praze, 1937.

•

Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. Obþanský soudní Ĝád. KomentáĜ. Praha: C.H.Beck, 2001.

•

ýepeláková, U. DaĖová exekuce. BakaláĜská práce, Univerzita Pardubice, 2008.

•

Dokoupil, A. DaĖová exekuce provádČná finanþními a celními orgány. Diplomová práce, Západoþeská univerzita v Plzni, 2008.

•

Eheberg, K.T. Finanþní vČda. Praha: Všehrd, 1903.

•

Flegl, V. PĜestupky a jiné správní delikty. Praha: C.H.Beck, 1998.

•

Funk, V. Naše berní právo. Praha: Náklad knihovny sborníku vČd státních a pravních, 1934.

•

Grossová, M. Exekuce na penȞitá plnČní v souþasné právní praxi. Praha: Linde , 2007.

•

Hanuš, J. a kol. Správa daní jak ji neznáte. Ostrava: MIRAGO, 1999.

•

Hendrych, D. a kol. Právnický slovník. Praha: C.H.BECK, 2003.

•

Hendrych, D. Správní právo. Praha: 2001.

•

Hobza, A. a kol. Exekuþní Ĝízení berní a soudní. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství, 1933.

•

Jehliþka, O., Švestka, J., Škárová, M.: Obþanský zákoník. KomentáĜ. Praha: C.H.Beck, 2001.

•

Karban, P. Vymáhání daĖových nedoplatkĤ. BakaláĜská práce, Západoþeská univerzita v Plzni, 2007. 82

•

Kainová, L., Schillerová, A. Správa daní, úplné znČní zákona, komentáĜ, judikatura. Praha: ASPI, 2005, s. 352

•

Kindl, M., Telecký, D., Válková, H. Zákon o správČ daní a poplatkĤ. KomentáĜ. Praha: C.H.Beck, 2002.

•

Knappová, M., Švestka, J. a kol. Obþanské právo hmotné. Praha: ASPI, 2002.

•

Kobík, J. a kol. DaĖové spory, jejich prevence a Ĝešení. Praha: CODEX BOHEMIA, s.r.o., 1998, s. 182

•

Kobík, J. Správa daní a poplatkĤ s komentáĜem komplexní pohled na problémy správy daní. Olomouc: ANAG, pol. s r.o., 2001.

•

Kobík, J. a kol. Orientaþní prĤvodce novým daĖovým Ĝádem. Praha: 1. VOX, a.s. – Nakladatelství, 2010.

•

Kohoutek, J. Exekuce v daĖovém Ĝízení. Diplomová práce, Západoþeská univerzita v Plzni, 2004.

•

Kubátová, K. DaĖová teorie a politika. Praha: 2000.

•

Klíma, K. Ústavní právo. Praha: Bohemia iuris kapitál, 1999.

•

Lichnovský a kol. DaĖový Ĝád. KomentáĜ. Druhé vydání. Praha: C. H. Beck, 2011.

•

Macur, J. Kurs obþanského práva procesního. Praha: C. H. Beck, 1998.

•

Matyášová, L. DaĖový Ĝád s komentáĜem, dĤvodovou zprávou a judikaturou ve znČní technické novely zák. þ. 30/2011 Sb. Praha: Leges, 2011

•

Merkl, A. Obecné právo správní – díl první. Praha: ORBIS, 1931.

•

Merkl, A. Obecné právo správní – díl druhý. Praha: ORBIS, 1932.

•

NČmeþek a kol. Úvod do studia finanþní vČdy a þeského finanþního práva. I., II. Praha: Všehrd, 1996.

•

Outlá, V. a kol. Úvod do studia práva EU. PlzeĖ: ZýU, 2002.

•

Pražák, J. Rakouské právo správní. Praha: Jednota právnická v Praze, 1905.

•

Schelleová, I. a kol. Exekuþní Ĝízení. Praha: Eurolex Bohemia, 2005.

•

Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. KomentáĜ. Praha: C.H.Beck, 2001.

•

Tripes, A. Exekuce v soudní praxi. Praha: C.H.Beck, 2006.

•

Vrcha, P. Civilní judikatura, výbČr aktuálních rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu þeské republiky. Praha: Linde Praha, 2003.

•

Vrcha, P. Civilní literatura. Praha: Linde Praha, 2003.

•

Vybral, V. Nástin ýeskoslovenského práva finanþního. Praha: ORBIS, 1934.

•

Winterová, A. a kol. Civilní právo procesní. Praha: LINDE, 2006

83

ýlánky v odborných þasopisech: •

Alexa, K. Pojem daĖového Ĝízení v novém daĖovém Ĝádu. DanČ a finance, 2012, þ. 2

•

Lodek, J. Zásada materiální pravdy a správní uvážení pĜi správČ daní. DanČ a finance, 2011, þ. 2

•

Kohoutková, A. Ochrana práv daĖového subjektu podle daĖového Ĝádu. DanČ a finance, 2010, þ. 12

•

Šmejkal, V. Ke konceptu daĖového procesu jakožto samostatného odvČtví práva. DanČ a finance, 2010, þ. 5 – 6

•

Dubšeková, L. Jaké prostĜedky mĤže využít daĖový subjekt podle daĖového Ĝádu?. DanČ a právo v praxi, 2011, þ. 9

•

Dubšeková, L. Zásadní zmČny daĖového Ĝádu v souvislosti s technickou novelou. DanČ a právo v praxi, 2011, þ. 6

•

Dubšeková, L. Korespondence od správce danČ vĤþi daĖovému subjektu. DanČ a právo v praxi, 2011, þ. 5

•

Lichnovský, O. Dokazování v daĖovém Ĝízení. DanČ a právo v praxi, 2011, þ. 3

•

Buršík, R. Mezinárodní vymáhání daĖových pohledávek ve svČtle nové právní úpravy. DanČ a právo v praxi, 2012, þ. 2

•

Solilová, V. Mezinárodní spolupráce: VýmČna informací pro daĖové úþely ve svČtle nových skuteþností – první þást. DanČ a právo v praxi, 2012, þ. 12

•

Solilová, V. Mezinárodní spolupráce: VýmČna informací pro daĖové úþely ve svČtle nových skuteþností – druhá þást. DanČ a právo v praxi, 2013, þ. 3

•

Boráková, S. Vymáhání daní podle daĖového Ĝádu. DanČ a právo v praxi, 2011, þ. 2

•

Trubaþ, O. Trestní odpovČdnost právnických osob. DanČ a právo v praxi, 2012, þ. 5

•

Šimek, K. DaĖový Ĝád: K procesu vzniku nového zákona. DanČ a Finance, 2009, þ. 11.

•

Kindl, M. Vztah správního Ĝádu a daĖového Ĝádu. DanČ a Finance, 2009, þ. 6

•

Kindl, M. O použití správního Ĝádu pĜi správČ daní. DanČ a Finance, 2010, þ. 1-2

•

Všeteþka, P. DaĖová exekuce prodejem nemovitostí. DanČ a Finance, 2009, þ. 1-2

•

Tanzer, V. Vymáhání daĖových pohledávek v rámci EU. DanČ a Finance, 2009, þ. 1-2

84

•

ŠrotýĜ, J. Zástavní právo a úskalí jeho aplikace v praxi. DanČ a Finance, 2009, þ. 6

Další zdroje: o

www.cds.mfcr.cz

o

www.cs.mfcr.cz

o

www.nsoud.cz

o

www.nssoud.cz

o

www.cnb.cz

o

www.law.muni.cz, Schillerová, P. Mezinárodní spolupráce pĜi vymáhání finanþních pohledávek. Masarykova univerzita, stav k 5.6.2010.

o

www.pravnik.cz, Spirová, K. Mezinárodní pomoc pĜi správČ daní. stav k 4.6.2010

o

www.pravniradce.ihned.cz, Pátek, V. Nový daĖový Ĝád. zdroj, stav k 6.6.2010

o

www.epravo.cz/top/clanky/novy-danovy-rad, stav k 7.6.2010

85