1. Úvod “(Důvodem této práce je) přesvědčení, že sítě mohou dát nový impuls kulturní produkci a distribuci v Evropě, poskytnout přístup k novým partnerům a k 1 široké škále kontaktů na mezinárodní scéně”
S organizací, která funguje na principu sítě, jsem se poprvé setkal při psaní své bakalářské práce o síti Trans Europe Halles 2. Překvapilo mě, že v podstatě nesourodá skupina kulturních center roztroušených po celé Evropě vzájemně spolupracuje na pro mě dosud neznámé bázi – ve zvláštním otevřeném a víceméně neformálním vztahu. Vzhledem k tomu, že partnerství jednotlivých kulturních center vzájemně vydrželo více než 20 let a postupně přibývali i noví členové, zdá se, že taková spolupráce má smysl pro všechny zúčastněné. Práce ve formě sítě je dnes na první pohled nová a neznámá. Při hlubším zamyšlení zjišťujeme, kolik systémů splňuje charakteristiky sítě a jak funkční „struktury“ to jsou. A že síť není fenoménem konce 20. století, ale že se odnepaměti uplatňuje v celé řadě vztahů v sociální oblasti, v technice, v biologii atd. Na konci 20. a na počátku 21. století dostává téma sítě nové akcenty a novou dynamiku. Zjišťujeme, že atributy naší doby, jako je globalizace, internet, rychlá komunikace a doprava, ale i nové kvality, které tato doba vyžaduje (inovace, flexibilita, otevřenost) s obecným tématem sítě velmi úzce souvisejí. Manažerské i sociální teorie, ale i současné technologie, jsou hmatatelným důkazem praktické aplikace sítí a síťových vztahů. Bylo by s podivem, kdyby se tento trend vyhnul oblasti kultury. Naopak, neobyčejný inovativní a tvůrčí potenciál umělců i kulturních organizátorů přispívá k debatě o sítích i k jejich praktické realizaci na místech, která se zdánlivě zdají k tomu naprosto nepoužitelná.
1 2
Fisher, Rod: Arts networking in Europe, 1992 Sulženko, Jiří: Mezinárodní síť nezávislých kulturních center TransEuropeHalles, 2003
1
Záměrem této práce je otevřít téma sítí v oblasti kultury. V evropském kontextu, a přitom s jasnou vazbou na českou realitu. S občasnými odbočkami do jiných než kulturních oblastí, ale spíše v zájmu podpory argumentů ve prospěch sítí a k jejich objasnění pomocí praktických příkladů. Cílem je ve světle současné situace nově rozšířené Evropské unie upozornit na
zvláštní
a
inspirativní
kvality
tohoto
fenoménu,
který
s největší
pravděpodobností řada z nás denně provozuje, neboť je to činnost tak přirozená!
2
2. Co je síť? 2.1.
Teoretické základy networkingu „Robinson se, kromě svého Pátka, neměl na koho obrátit, musel si vystačit sám. My sice máme nebo známe možnosti networkingu, potíž je však v tom, že 3 je neumíme dosti dobře a intenzívně využívat.“
Systémy, vztahy a organizace, které fungují na principu sítě, se vyskytují v řadě oblastí jako je technika, doprava, biologie, elektronika, obchod a management atd. Sítě v kulturní oblasti lze chápat jako část sítí sociálních (společenských). Jejich smyslem je vytváření a udržování mezilidských vztahů nebo vztahů mezi organizacemi, zprostředkování výměny informací atd. Při snaze definovat síť se tak setkáváme se spíše technickými přístupy nebo se spíše sociologickým úhlem pohledu. „Podle Michela Bassanda můžeme koncept sítí analyzovat nejméně na dvou úrovních. Za prvé je síť technickou operací, která zajišťuje oběh věcí, informací a lidí. Za druhé, síť jsou jednotlivci nebo skupiny, které spolu různě intenzivně komunikují a vzájemně se ovlivňují.“ 4 Sociální
nebo
kulturní
síť
(network,
réseau)
v moderním
smyslu
je
nehierarchická struktura vzájemně propojených, (ale přitom) nezávislých prvků, jejichž vztahy přirozeně vznikají a zanikají v průběhu času. Při jednodušším pohledu na věc můžeme říci, že síť je skupina lidí, která dobrovolně spolupracuje na tématu společného zájmu. Jiné definice přináší Louise Scott ve svém příspěvku do knihy From Maestro To Manager: síť popisuje jako „dynamický systém komunikace, spolupráce a partnerství mezi jednotlivci a skupinami.“ A v konkrétnější rovině je „... na počátku
pouze
okruh
kolegů,
jednotlivců
motivovaných
dělat
něco
společně.“ 5
3
Mika, František: Kdo chce brát, musí také dávat, 2005 Fisher Rod: Arts networking in Europe, 1992 5 Scott, Louise: Networks: New Tools for Innovation and Exploration, 1997 4
3
Termín síť ve spojitosti s organizačními modely se podle Minichbauera a Mitterdorferové začal nejprve používat v sociologii k „analýze sociálních struktur, bez ohledu na to, jestli se vyvinuly ve formalizované organizace nebo organizační formy. Tento přístup později přijaly další vědecké disciplíny, včetně politologie, ekonomie a teorie organizace.“ 6 Pro nás je v tomto ohledu důležité připomenout, že síť, jak se jí budeme zabývat, nemusí být ve všech případech formální organizací. Již zpočátku je třeba také oddělit dvě úrovně, ve kterých se síť a koncept networkingu užívá, jejichž směšování by vedlo ke zkreslení problému. Za prvé je třeba rozlišit novější chápání sítě jako nehierarchické otevřené horizontální struktury, která vzniká na základě dobrovolnosti těch, kdo se na ní účastní, je demokratická, dynamická a flexibilní. Tak funguje internet, ale i síť IETM (Informal European Theatre Meeting). Za druhé jmenujme starší koncepci chápání sítě jako hierarchizované a pevně řízené „sítě poboček“ určité
centrální
organizace.
To
je
případ
globální
sítě
restaurací
McDonalds´, ale i síť Českých center. V této práci se budeme věnovat sítím z hlediska jejich novějšího chápání. Specifický pohled na síť z hlediska kulturního organizátora má Martin Roeder-Zerndt. Podle něj je networking „...spolupráce bez prostředníků. Networky vznikají tehdy, pokud může být network viděn jako přímá, nepřetržitá a neformální spolupráce libovolného počtu lidí, kteří v určitém časovém a prostorovém rámci sdílejí nějaký zájem.“ 7 Ke struktuře sítě se váže i proces komunikace a interakce mezi jednotlivými členy sítě. Tomuto procesu se říká networking, práce v síti, síťování. Networkingem se rozumí navazování, udržování a prohlubování vztahů mezi jednotlivými účastníky sítě. Networking má své zákonitosti a odlišnosti od jiného druhu vztahů – především se vyznačuje rovnocenným postavením jednotlivých účastníků sítě, kolegialitou a není postaven na konkurenci, ale na vzájemnosti. Výraz networking v konkrétnějším významu pak popisuje vlastní praktickou činnost, která probíhá v rámci sítě. 6
Minichbauer, R., Mitterdorfer, E.: European Cultural Networks and Networking in Central and Eastern Europe, 2000 7 Němcová, Markéta: Evropské kulturní sítě, 2001
4
Představme si, co vše může spadat pod jen letmo načrtnutý fenomén sítě: aniž bychom se ke konkrétním případům vyjadřovali blíže, sociální sítě mohou být například skupina vědců, která se seznámila na konferenci a začala blíže spolupracovat, firemní šeptanda nebo seznam kontaktů v našich adresářích a možnost a schopnost je využít. Tyto příklady uvádíme samozřejmě s určitou nadsázkou, je třeba si ale uvědomit, kde všude lze nalézt a využívat koncept sítě a jaký by mohl být jeho potenciál. Uvažování o sítích také proniká do obecných manažerských teorií: „Poprvé v dějinách není základní ekonomickou organizační jednotkou subjekt, ať už jednotlivec nebo skupina, touto jednotkou je síť, tvořená množstvím subjektů a organizací ve formě sítě, které se neustále mění, aby se přizpůsobily podpůrným mechanismům a tržním strukturám.“ 8 Už z těchto úvodních definic lze usuzovat, že pro řadu organizací, firem i jednotlivců, jsou sítě díky své charakteristice ideálním a moderním nástrojem k dosažení řady cílů a překonání problémů, které na ně současnost klade. 2.2.
Historické základy networkingu
Z historického pohledu je těžké hledat počátky sítí. Je zřejmé, že osobní sítě přátelských
a
kolegiálních
vztahů
kvetly
odnepaměti.
I
příklady
mezinárodních organizací typu Tovaryšstva Ježíšova, zednářských lóží nebo dalších podobných sociálních a vlivových skupin, můžeme považovat za svého druhu sítě, i když ne zcela odpovídají jejich dnešnímu chápání. U evropských sociálních nevládních organizací, které mají k organizacím v oblasti kultury nejblíže, můžeme s trochou zjednodušení identifikovat čtyři základní etapy vývoje. První mezinárodní organizace, které ale spíše než síť nehierarchickou provozovaly mezinárodní síť poboček, byly Mezinárodní červený kříž, Armáda spásy nebo Evropská rada sociální podpory. Ty vznikaly ještě na 8
Manuel Castells in: DeVlieg, Mary Ann: Evaluation Criteria for Cultural Networks in Europe, 2001
5
konci 19. století. Cílem těchto organizací bylo sdílet témata a problémy své práce a zlepšovat tak kvalitu služeb svých členů v jednotlivých zemích. Tento cíl je velmi podobný těm, které mají i dnešní sítě. Druhou etapu vzniku síťových organizací ovlivnilo založení Organizace spojených národů a UNESCO. Tyto instituce se otevřely diskusi s řadou vládních i nevládních organizací. Členy těchto organizací byli obvykle zástupci určitého oboru vybraní na základě reprezentativního principu – z každé země nebo regionu byl vybrán určitý předem daný počet (obvykle volených)
zástupců.
Reprezentativní
zastoupení
v těchto
organizacích
znamenalo omezení v možnosti stát se jejich členy, čímž se tento způsob práce opět liší od současných sítí, ale celkově se jednalo o významný posun v možnostech mezinárodní diskuse. Z evropského hlediska i proto, že řada klíčových odborů OSN sídlila ve Švýcarsku a Rakousku. Do této skupiny organizací sdružených pod UNESCO patří například i ITI – Mezinárodní divadelní ústav, který vznikl v Praze. Třetí etapu vývoje mezinárodních organizací, a s nimi i sítí, začíná ovlivňovat i proces integrace přímo na evropském kontinentu. Zejména založení Rady Evropy (Council of Europe) přineslo nové příležitosti. Přesto, že Rada Evropy neměla a nemá konkrétní reálnou moc, zejména v 60. letech měla silné zpětné propojení k jednotlivým národním vládám. A navíc uznala roli mezinárodních nevládních organizací vytvořením systému „statutu konzultanta“, čímž jim otevřela možnost přímo zasahovat do jednání. Rada Evropy i UNESCO se v období mezi 60. a 80. lety podílely i na vzniku a financování některých kulturních sítí. Díky jejich kulturním programům a fondům tak vznikla například síť CIRCLE, která sdružuje informační a dokumentační střediska v oblasti kultury a má vliv na tvorbu podkladových materiálů pro rozhodovací procesy na evropské úrovni. Dalším příkladem, kdy Rada Evropy a UNESCO společně podpořily vznik a provoz kulturní sítě
6
je Culturelink, která sídlí v Bělehradě a realizuje společné výzkumné projekty a podporuje mezinárodní spolupráci. 9 „Růst
důležitosti
sítí
jako
profesionálních
nástrojů
můžeme
zřejmě
přisuzovat rozvoji kulturní politiky a politiky identity v západním světě po 60. letech 20. století. V té době politické názory na pohlaví, rasu a sexualitu a ekologická a samosprávná hnutí převrátily tradiční představy postavení ve společnosti vázané pouze k hranicím třídy. Poprvé se propojili jednotlivci pocházející z různých společenských pozic a vyznávající různé životní styly a vytvořili sociální a politickou sílu, která držela pohromadě na základě společného úsilí a ne na základě tradičních sociálních a ekonomických rámců – příslušnosti k třídě a majetku. To je posun, který předznamenává konečný přechod od moderní, nebo kapitalistické, éry k postmodernímu, nebo individualistickému, tržnímu věku. Sítě, jako nástroje k překonávání hranic a jako odpověď na roztříštěnost, je možné chápat jako reakci na tyto změny. Ať už jsou sítě založeny formálně nebo ne, jsou dnes velmi aktuální.“ 10 Čtvrtá etapa rozvoje evropských sítí byla z politického hlediska ovlivněna především rostoucím vlivem a rozšiřováním role Evropské unie. Ta postupně stanovovala společné cíle a politiky v oblastech, kde mezinárodní nevládní neziskové organizace působí – ať už je to ekologie, sociální politika nebo konečně i kultura. Některé sítě začaly působit na základě stanovení těchto cílů 11. Jiné vznikly nezávisle na rozhodnutích Unie, ale byly jimi implicitně ovlivňovány. Existence dalších sítí byla naopak přímo vyvolaná nebo financovaná Evropskou komisí (European Commission) – z praktických pohnutek byl podpořen jeden partner pro určitou oblast, aby Komise nemusela složitě jednat s (tehdy) minimálně dvanácti různými partnery. K výrazným změnám došlo především v 80. letech, kdy v úzkém vztahu k Evropskému společenství pracovaly především sítě v sociální oblasti. Nezávisle začaly vznikat i sítě v jiných oblastech, např. Trans Europe Halles nebo IETM. V 90. letech pak, především ruku v ruce s Maastrichtskou 9
Více v kapitole Vývoj vztahu Evropské unie a evropských kulturních sítí Scott, Louise: Networks: New Tools for Innovation and Exploration, 1997 11 Více v kapitole Vývoj vztahu Evropské unie a evropských kulturních sítí 10
7
smlouvou a vytvořením Evropské unie, vzniká velké množství kulturních sítí, mezi nimi například i EFAH. V roce 1992 se součástí Maastrichtské smlouvy stal článek 128 (po změnách v Amsterdamské smlouvě článek 151), ve kterém se nově vzniklá Unie zavazuje podílet se i na rozvoji evropské kultury – na základě tohoto článku pak orgány Evropské unie oslovuje, interpeluje a konzultuje řada mezinárodních kulturních organizací a sítí. Tato poslední „vlna“ sítí je hlavním předmětem této práce, respektive „evropské kulturní sítě“ tak, jak je chápeme, vznikají právě od 80. let. Výše zmiňované společenské změny v 60. letech a později se jich bezprostředně dotýkají, ačkoli sami aktéři networkingu tuto spojitost nepovažují za rozhodující. Nezávislí divadelní organizátoři, nové soubory a festivaly, které vznikly v přímé návaznosti na dění na konci 60. let, umělci, ekologové a dobrovolníci v sociální oblasti, kterým bylo v roce 1968 kolem dvaceti let, jsou však těmi, kdo v 80. letech začínají zakládat první sítě tohoto typu. V tomto ohledu můžeme v oblasti divadla a performing arts vystopovat vazby k druhé divadelní reformě a událostem jako byl Avignonský festival v roce 1968 s účastí Living Theatre a následný rozmach festivalů po celé Evropě atd. K prudkému rozvoji networkingu v oblasti kultury pak došlo zejména v 90. letech 20. století. Jednak díky optimisticky vypadajícím změnám evropské legislativy, jednak proto, že se po roce 1989 nečekaně změnila politická situace
střední,
východní
a
jihovýchodní
Evropy
a
západoevropské
organizace hledaly formou sítí možnost, jak spolupracovat s partnery z postkomunistických zemí a jak financovat společné projekty. Fenomén sítí byl tak módní, že téměř na každé mezinárodní konferenci a setkání byl seminář o networkingu. „Už jsme si z toho pomalu začali dělat legraci a říkali jsme networking – notworking. Ale postupně se přešlo od mluvení k práci a networking funguje.“ 12
12
Rozhovor s Martou Smolíkovou, Praha 21. 4. 2005
8
Situace se postupně konsolidovala a dnes již nepůsobí v jednom oboru tolik sítí s obecně definovanými cíli. Poměrně velké „hráče“ doplňují malé flexibilní sítě s konkrétním praktickým zaměřením.
9
3. Proč vznikají sítě? „V informační společnosti, ve které se dnes nacházíme, je organizace, tak jak ji známe, překonaná. Ti z nás, kteří při řízení splétají lidské sítě, zmátli sebe i své podniky. Tyto lidské sítě prospívají, zatímco organizace okolo nich bojují o zachování efektivity nebo přímo o přežití. Intuitivně se zdá, že networking je nějakým způsobem základem 13 k organizování a řízení lidí v budoucnosti.“
Velké organizace a firmy, ale i státy, mají problémy s řadou výzev, které před ně staví doba a společnost. Změna, pokud k ní vůbec dojde, trvá dlouho. Přehnaný důraz na individualitu komplikuje komunikaci. Kulturní organizátoři řeší problémy mezinárodní spolupráce – financování, hledání partnerů k projektům, programu pro festivaly. Otázky financování, kulturní politiky
a
vyjednávání
s úřady,
ale
i
vzájemné
spolupráce
jsou
komplikovaným tématem i v rámci států a regionů. Některé tyto problémy vyžadují rychlá, flexibilní, kreativní řešení. Některá vyžadují otevřenou diskusi
a
konstruktivní
kontroverzi.
K
řadě
z nich
usnadňuje
cestu
spolupráce v síti. 3.1.
Společenské, osobní sítě, networking ve firmách „V tak neuchopitelné realitě, kde virtuální organizace vznikají, aby pracovaly na projektech, a rozpadají se, jakmile je projekt dokončen, není klíčem k úspěchu to, pro koho jste pracovali, ale s kým jste pracovali – a 14 s kým jste ještě stále v kontaktu.“
Každý z nás si po celý život vytváří síť pracovních kontaktů. Nejsou to jen jména v adresáři, každý z těchto kontaktů má svou historii, svůj vývoj a kdybychom je věnovali někomu jinému, ztratily by význam. Tyto vztahy jsou zároveň klíčové pro vytváření formálnějších a institucionalizovaných sítí na úrovni organizace. „Každý člověk okolo sebe rozhazuje sítě, buduje si svůj 'network'. Cítí to jako nezbytnou potřebu zvláště ve chvílích, kdy potřebuje nalézt řešení nějakého problému. Zdaleka ne každý si v tomto ohledu
13 14
Mueller, R.K.: Corporate Networking: Building Channels for Information and Influence, 1986 Goleman, Daniel in: Staines, Judith: Network Solutions for Cultural Cooperation in Europe, 1996
10
počíná obratně anebo ví, kam se obrátit. Řešení existují, nicméně platí, že osobní zapojení je v networkingu předpokladem.“ 15 Osobní síťování (personal networking) je i jednou ze zajímavých a podceňovaných složek firemní kultury. „Formální uznání a používání osobních sítí je v tradičních hierarchických a strukturovaných tvarech většiny našich institucí omezené a z nějakého důvodu neakceptovatelné. Nicméně dobrou zprávou je, že sítě a networking mohou s hierarchiemi a byrokracií koexistovat,“ 16 říká Robert Mueller. Dále připomíná, že networking je životně důležitý při uvádění nových výrobků a procesů ve firmě a k přijetí firemní kultury a myšlenkového směřování. Obecně tak klade čím dál větší důraz na tzv. měkké manažerské dovednosti a týmovou/síťovou spolupráci. Hierarchie je podle něj jednou z hlavních bariér podnikavých inovací. 17 Pro manažery je samozřejmě složité otevřít systém a zároveň udržet základní kontrolu nad organizací. To je ostatně také základní paradox networkingu – musí být neformálně chaotický, aby podporoval tvůrčí prostředí, ale zároveň musí být do určité míry zorganizován, aby se nerozpadl. 18 „Po nějaké době, co jsem organizoval turné, jsem dospěl do situace, že když někdo zavolal, že se chystá do Čech, tak já jsem se zamyslel, napadlo mě sedm lidí, pro které by se jeho představení hodilo, zvedl jsem telefon a za dvě hodiny jsem pro něj měl pět štací, a sedm jich nebylo jenom proto, že těm dvěma dalším lidem jsem se zrovna nedovolal“ 19 3.2.
Sítě neziskových organizací, kulturní sítě
Počátky většiny dnešních etablovaných a efektivních kulturních sítí jsou v osobních přátelstvích a kontaktech, jak jsme je popsali výše. Kulturní sítě 15
Mika, František: Kdo chce brát, musí také dávat, 2005 Mueller, R.K.: Corporate Networking: Building Channels for Information and Influence, 1986 17 anglické slovo enterpreneurial se překládá jako podnikavý, ale má daleko širší význam, který v sobě skrývá i ochotu riskovat, dělat změny, inovovat atd. Je to velmi aktivní přístup k práci. V dnešních manažerských publikacích se ho často používá - např. i v názvu knihy Giepa Hagoorta Arts Management: Enterpreneurial style, ale i v textech Arts Management Derricka Chonga, Strategic Management Johna L. Thompsona nebo v Kotlerově a Scheffové Standing Room Only 18 Zajímavým příkladem z firemní praxe je přístup firmy Club Mediterranée (luxusní cestovní kanceláře, která dodává dovolenou na klíč): v rámci jejich „nomádského“ programu zaměstnanci každého letoviska mění místo práce každého půl roku a střední manažeři jednou za dva až čtyři roky – „všichni souhlasí s tím, že vzájemné ovlivňování, neustálé formování a reformování blízkých osobních síťových spojení mezi zaměstnanci zlepšuje přímou komunikaci, aktivitu a inovace.“ Mueller, R.K. (1986) 19 Seminář s Petrem Bergmannem, DAMU, 11. 4. 2005 16
11
pak mohou vznikat například z frustrace umělců z nějakého problému a snahy ho řešit. Tak tomu bylo například při vzniku Nové sítě: „Za Šárkou Havlíčkovou chodili umělci a říkali jí, jaká to je hrozná škoda, že jejich představení vzniknou a mají životnost třeba 7 repríz, možná 10 v Praze, a potom nejsou podpořená dál, nedostanou grant na reprízování nebo prostě zaniknou.“ 20 Nebo například vznik organizace NYIOP – New York Opera Auditions „vzniklé z frustrace zpěváků z nemožnosti dostat se k práci nebo dokonce k samotnému předzpívání agentům a castingovým manažerům.“ 21 Sítě vznikají také proto, že se skupina lidí rozhodne, díky příznivým okolnostem
v možnostech
financování,
realizovat
myšlenku
podpory
mladých choreografů, poskytovat jim rezidenční prostor a zajistit efektivní distribuci jejich díla (tak, jak to dělá například síť Junge Hunde nebo Trans Danse Europe), nebo z ambice poskytovat důležité informace kolegům a obhajovat jejich zájmy vůči institucím, které ovlivňují jejich život (jako sítě EFAH, Culturelink a další). Sítě v kulturní oblasti tak často vznikají z iniciativy umělců a pro umělce. Všechny známé evropské kulturní sítě se snaží rozvíjet podmínky pro uměleckou tvorbu z různých hledisek a budovat tak bázi pro rozvoj kultury. Jejich provozní náklady jsou díky vlastnostem síťových struktur minimální a většinu energie a prostředků je tak možné směřovat právě k činnosti, kvůli které vznikly.
20 21
Rozhovor s Jarmilou Pávkovou, Praha 24. 3. 2005 www.nyiop.org
12
4. Klasifikace sítí „Jediná organizace, která je schopná růst bez předem dané hranice a díky neřízenému učení je síť. Všechny ostatní struktury omezují možnosti... Dynamická síť je jednou z mála struktur, která obsahuje dimenzi času. Měli bychom čekat, že nalezneme síť všude tam, kde je přítomná konstantní a nepravidelná změna. A to se 22 potvrzuje.“
4.1.
Charakteristické znaky sítí
Sítě jsou ideálem otevřené občanské společnosti. Realizace networkingu otvírá jednotlivce i organizace komunikaci a interakci s ostatními, a to komunikaci nekomplikované a neblokované výchozími problémy, jako může být vztah nadřízenosti a podřízenosti nebo kompetitivní vztah. Jednou z nejpříznačnějších analogií pro pojem sítě je přirovnání k ekosystému. „Jsou to interaktivní systémy, jejichž dynamika závisí na vysokém stupni spoluúčasti a dobrovolném sdílení informací. Jsou to nebyrokratické organizace, neformální co se týče stylu řízení, přesto obvykle formálně a legálně ustanovené. Koordinace sítě je záměrně omezená na minimum. Pro optimální fungování potřebuje síť aktivní členy a pro zajištění rozsahu svých aktivit 3 až 5 zaměstnanců. Jen tak zůstane neinstitucionalizovanou, otevřenou strukturou. Základním principem networkingu je nutnost sdílení informací,
zkušeností
a
kontaktů.
Existuje
přesvědčení,
že
´výměna
informací a nápadů je zdrojem moci´.“ 23 Než se budeme zabývat jednotlivými druhy sítí, je užitečné přinést alespoň seznam základních charakteristických znaků sítí. Přestože se pak jednotlivé druhy sítí v dílčích znacích liší, lze sestavit přehled atributů a hodnot, které jsou všem společné. Později uvidíme, že některé dílčí rozdíly mají i konkrétní praktické dopady.
−
sítě
jsou
dynamické
–
díky
nim
se
lze
vyhnout
rigiditě
hierarchických organizací a autoritativních systémů. 22
Kevin Kelly, americký vědec a filosof, in Staines, J.: Network Solutions for Cultural Cooperation in Europe, 1996 23 Pokyny IETM členům in: Staines, J.: Network Solutions for Cultural Cooperation in Europe, 1996
13
−
sítě jsou otevřené – lze do nich vstupovat a vystupovat z nich, aniž by to zásadně ohrozilo jejich funkčnost.
−
sítě jsou demokratické – vztahy v nich nefungují na bázi nadřízenosti a podřízenosti, rozhoduje se v nich na základě konsenzu.
−
sítě jsou nehierarchické
−
sítě jsou „nesoutěžní“ (non-competitive) – vztahy v síti jsou kolegiální a jejich cílem je spolupráce, nikoli soutěž; skupinová moudrost (group wisdom) 24 je větší než moudrost jednotlivce.
−
sítě jsou flexibilní – plynule se přizpůsobují změnám a okolnostem a neustále se „učí“
−
sítě jsou v základu přirozené – vznikají zdola (bottom-up), na základě potřeby, na základě aktivního a dobrovolného přístupu jejich členů, nikoli na základě direktivního rozhodnutí zvenčí.
−
sítě jsou neformální – neshoda je podporovaná a konsensus je společný cíl (paradox inovace)
−
sítě jsou dobrovolné – členství v síti je dobrovolné a dobrovolná je i participace na dění v síti
−
sítě závisí na kvalitě výměny informací
4.1.1. Corporate networking Robert Mueller ve svém článku Networking ve firmách: jak uchopit nekonvenční moudrost (Corporate Networking: how to tap unconventional wisdom), který vyšel v antologii textů From Maestro to Manager, podává charakteristiku sítí, které vznikají ve firmách: „Síťové struktury mají jeden nebo více z následujících pěti znaků: 1) „části v celku“ – autonomní a soběstačné účastníky, neboli nezávislé „celky“ vzájemně závislé „části“ 2) Úrovně – výsledek vzájemného propojování sítí na neustále rostoucí úrovni 3) Moc a odpovědnost rozdělenou na horizontálních nebo vlnitých liniích (ne rigidní vertikální linie, kterými se vyznačují byrokracie)
24
Díky mechanismům, které prokazatelně fungují při skupinovém setkání, vzniká synergický efekt při debatě a vymýšlení nových nápadů.
14
4) Vnímaní mušího oka – mají jedno viditelné oko nebo zaměření, které je složeno z řady dalších 5) Velmi rozvětvené směřování – mají hodně „vůdců“, ale málo okruhů moci. Síťové procesy mají jednu nebo více z následujících charakteristik: 1) vztahy – abstraktní a kvalitativní, stejně tak jako konkrétní a kvantitativní 2) neostrost – mají málo vnitřních rozdělení a nejasné hranice 3) uzly a spoje – slouží jako místa pro vstup informací nebo spojnice k jejich předávání 4) rovnoprávné vztahy „já“ a „my“ – díky stejné důležitosti jednotlivce a skupiny 5) hodnoty – samostatnost, vlastní zájem, vzájemnou závislost a kolektivní zájem“ 25 4.1.2. Kulturní sítě Relevantnější charakteristiku pro kulturní sítě podává Hubert Landier, který vystihuje vlastnosti a kvalitu vztahů mezi členy i z hlediska vývoje sítě: −
„Network je vždy postaven na silných interpersonálních vztazích, které vznikají výhradně mimo pracovní vztahy. Důvěra se vytváří na základě sdílených zkušeností v minulosti, členství ve stejné instituci, existence společného cíle nebo projektu, přátelství nebo vzájemné úcty. V pojetí networku je celková výkonnost více výsledkem
kvality
interpersonálních
vztahů
než
individuální
způsobilosti každého člena; kvalita vztahů je tedy důležitější než technické znalosti. −
Mezilidské vztahy uvnitř networku jsou neformálního charakteru. Nejsou výsledkem zavádění určitých procedur, aplikací příkazů nebo nařízení, ale spoluprací založenou na důvěře. Základní pravidla jsou nezbytná, ale nejsou implementována zvenku; jsou spíše tvořena členy networku na základě jejich zkušeností. Mají tak více morální než legální základ.
25
Mueller, R.K.: Corporate Networking: Building Channels for Information and Influence, 1986
15
−
Vztahy
nejsou
hierarchické.
Network
spojuje
samostatné
jednotlivce, kteří jsou na sobě nezávislí. Neexistuje ústřední rozhodovací centrála, ale naopak na rozhodování se podílí všichni členové a jestliže jeden z nich začne dominovat nad ostatními a hledat cesty, jak prosadit vlastní pravidla nebo cíle, síť přestává být sítí a stává se tradiční pyramidální organizací. To, že v síti existují nezávislé jednotky neznamená, že se sobě musejí podobat. Naopak. Tím, že jsou rozmanité se navzájem doplňují a obohacují. −
Absence hierarchické struktury uvnitř networku nevede k chaosu, protože v něm existuje proces jakési vnitřní seberegulace. Tento proces je podobný „vytváření pořádku z nepořádku (chaosu)“ podle teorií fyziků a biologů.
−
Network je otevřený a vyvíjí se. Nové jednotky stále přicházejí a spolupracují nebo naopak někteří členové odcházejí. Pravidla hry se vyvíjí díky shromažďování a sdílení zkušeností uvnitř networku. Podoba a intenzita vztahů mezi různými členy skupiny se mění podle okolností.“ 26
Nezanedbatelným charakteristickým znakem sítí je také fakt, že díky svojí flexibilní a minimalizované organizační struktuře mají velmi nízké provozní náklady.
Většina
prostředků,
které
síť
generuje
(ať
už
z členských
příspěvků, grantů, sponzorů atd.), je tedy určena na realizaci konkrétních cílů sítě – jednotlivých projektů, akcí, meetingů atd. 4.2.
Sítě podle cíle a strategie
Louise Scott ve svém článku Sítě: nové nástroje inovace a průzkumu (Networks: New Tools for Innovation and Exploration) rozděluje sítě do čtyř kategorií, které bychom mohli nazvat kategoriemi strategickými. Vystihují totiž základní rozdíly mezi subjekty a strukturami, které se samy mohou nazývat sítěmi, ale jejichž strategie a cíle je důležité rozlišit v zájmu vyjasnění jejich pozice vůči členům i okolí.
26
Němcová, Markéta: Evropské kulturní sítě, 2001
16
Tyto kategorie jsou v základním rozdělení: −
evropské kulturní sítě
−
trans-národní 27 profesionální asociace
−
sítě poboček institucí
−
trans-národní projekty
4.2.1. Evropské kulturní sítě Za prvé Louise Scott rozlišuje evropské kulturní sítě: „Kulturní sítě vznikly na základě společně vysloveného zájmu a poslání, který sdílí každý člen. Ať už jsou jejich členy organizace nebo jednotlivci z jednoho nebo více sektorů, charakterizuje
je
jejich
otevřenost,
flexibilita,
vzájemné
působení
a
dynamika, jejichž hnací silou je vůle členů sdílet informace, zkušenosti a nápady a vzájemně se učit jeden od druhého. Proto také závisí na osobním kontaktu, který může být nicméně umocněn publikační činností nebo informačními technologiemi. Jako nehierarchické struktury umožňují pohyb autority a komunikace ze strany na stranu mezi jejich členy.“ 28 Tato charakteristika odpovídá výše zmiňované poslední vývojové fázi evropských kulturních sítí. Cílem těchto organizací je především vytvořit místo setkávání, výměny informací a zkušeností. Primárně není cílem praktický projekt, který ovšem často vzniká na základě osobní aktivity členů sítě a jako přímý důsledek činnosti v síti. Síť tak působí jako katalyzátor mezinárodní/evropské kulturní spolupráce. Jelikož síť funguje jako velmi dobrý nástroj výměny a shromažďování informací, je také výbornou argumentační základnou oboru, ve kterém působí. V rámci svých aktivit většina
sítí
profesionálně
provádí a
výzkumy
účinně
tak
a
teoreticky
přispívá
do
reflektuje
debaty
svůj
s širokým
obor,
a
okruhem
zúčastněných a zainteresovaných. 29 V oblasti performing arts je nejlepším příkladem takové sítě IETM (Informal European Theatre Meeting). Už jeho název charakterizuje způsob práce – neformální setkání. IETM je platformou pro tato neformální setkání, diskusi a
27
lze použít i termín mezinárodní, který ale víc obsahuje význam dvoustranné spolupráce, zatímco trans-národní instituce nebo projekt potřebuje více než dva členy. 28 Scott, Louise: Networks: New Tools for Innovation and Exploration, 1997 29 Lze použít také anglický termín stakeholders
17
výměnu informací. V rámci každého IETM Meetingu fungují takzvané pracovní
skupiny
(Working
groups),
které
jsou
konkrétní
formou
networkingu, zabývají se jednotlivými problémy společného zájmu členů: „Working groups jsou tam od toho, aby jste se přesvědčili, jestli vaše zkušenosti odpovídají zkušenostem těch ostatních. Můžete tam zažít spoustu zajímavých impulsů, nebo naopak předat část svých zkušeností ostatním, např. z nově přistupujících států Evropské unie... Zatímco ty menší sítě (resp. síťové projekty, viz níže, pozn. JS) jsou samozřejmě už daleko akčnější, detailně řeší přímo konkrétní projekty.“ 30 Jiné sítě se zaměřují více na teoretickou práci a poskytování myšlenkového zázemí praktikům, které sdružuje IETM a jemu podobné organizace. Sítě jako CIRCLE nebo EUCLID jsou v dobrém slova smyslu akademické. Často jsou jim ze strany orgánů Evropské unie zadávány výzkumné projekty, které slouží jako podklady pro budoucí rozhodnutí komisařů. Proto je na místě tvrdit, že evropské kulturní sítě významně přispívají ke zlepšování kulturního prostředí v EU. Ideální evropská kulturní síť v podstatě naplňuje všechny charakteristické znaky
shora
popsané.
Další
kategorie
se
pak
v některých
znacích
rozcházejí. 4.2.2. Trans-národní profesionální asociace Louise
Scott
dále
uvádí
kategorii
trans-národních
profesionálních
asociací. Často se i tyto organizace pojmenovávají sítěmi, ale je třeba uvést na pravou míru jejich odlišnost od sítí, jak je chápeme v moderním smyslu. „To jsou reprezentativní asociace v jednotlivých oblastech, sektorech, jako například herecké asociace nebo umělecké rady, jejichž hlavním cílem je reprezentovat zájmy svých členů ve vztahu k vyšším autoritám na úrovni státu nebo Evropy. Delegáti bývají voleni nebo formálně jmenováni v hierarchii od místních přes národní až k evropské/mezinárodní úrovni. V těchto organizacích se autorita a informace pohybují shora dolů a zdola nahoru ve formalizovaném rámci, nikoli ze strany na stranu.“ 31 Historicky 30 31
Rozhovor s Yvonou Kreuzmannovou, Praha 23. 3. 2005 Scott, Louise: Networks: New Tools for Innovation and Exploration, 1997
18
tato forma odpovídá organizacím vzniklým kolem OSN a Rady Evropy, což samozřejmě neznamená, že takové organizace nevznikají i dnes, a že nemají svůj smysl. Příkladem
takových organizací je například ITI,
Mezinárodní divadelní institut, který vznikl pod OSN, respektive UNESCO. Jsou to ale i Evropská herecká federace, Síť evropských festivalů a další. „Ty klasické asociace fungují zpravidla na opravdu hierarchickém principu. Tam se přihlásíte, pak dlouho čekáte a pak, když je někdo aktivní nebo zajímavý, tak ho zvolí do nějakého výboru, ve kterém se schází častěji, má možnost o věcech debatovat a informace samozřejmě dostávat rychleji a i je nějakým způsobem ovlivňovat nebo vytvářet. Kdežto v sítích je ten princip jiný – tam všichni fungují stejně a všichni si rozdělují informace navzájem a maximálně tam je někdo, kdo to moderuje nebo uspořádává.“ 32 Někdy
ani
nestačí
se
do
asociace
přihlásit.
Některé
fungují
na
reprezentativním principu, který vyžaduje, aby nebyl překročen určitý daný počet zástupců určitého regionu, profese nebo sektoru. V tom jsou asociace daleko uzavřenější než čisté sítě. Ovšem: „Je pravda, že pro nějaké politicky orientované rozhodování nebo jednání potom není špatné, že máte šéfa, který v malém týmu může něco rozhodnout a dělat... Na druhou stranu asociace přece jen víc reprezentují než by pracovaly.“ 33 Z tohoto pohledu ale asociace a „sítě“ tohoto typu často fungují jako důvěryhodné (ať už podloženě, nebo ne) partnerské organizace pro oficiální orgány.
I
pro
nečleny
mohou
být
zdrojem
důležitých
informací
a
dokumentace v oblasti, kterou zastupují. Navíc je třeba dodat, že řada organizací, která existuje již delší dobu, například na bázi reprezentativní asociace, postupně vnitřně mění svou strukturu i pracovní metody a přibližuje se tak více, než by se dalo vyvodit z jejích názvu, síťovému modelu. Tak například pobočky některých národních institutů (Goethe Institut, British Council) začínají pracovat projektovým způsobem a opouštějí tradiční model pouhého jednostranného šíření jazyka a národní kultury. „Národní zprostředkovatelé se sami stávají protagonisty trans-národních procesů.“ 34 Případem takové asociace v České republice je Asociace 32
Rozhovor s Martou Smolíkovou, Praha 21. 4. 2005 ibid 34 Minichbauer, R., Mitterdorfer, E.: European Cultural Networks and Networking in Central and Eastern Europe, 2000 33
19
českých filmových klubů, která podle své struktury a činnosti daleko více, než svým jménem, připomíná síť. Z tohoto hlediska je zároveň, bez detailní znalosti
jedné
každé,
složité
hodnotit
a
zařadit
do
některé
z
navržených kategorií organizace, jejichž přehled přináší příloha této práce. 4.2.3. Sítě poboček institucí Za třetí jsou v práci Louise Scott uváděny sítě poboček institucí. „Organizace, které chtějí prosazovat své vlastní zájmy na mezinárodní úrovni mohou vytvořit 'síť' poboček. Tyto pobočky kopírují strukturu institucí, které je založily, autorita je jednosměrná shora dolů a informace jsou předávány také shora dolů a v omezené míře horizontálně.“ 35 Příkladem tohoto typu organizací jsou například Česká centra nebo kanceláře programu Evropské unie MEDIA v jednotlivých zemích. V tomto případě již nelze hovořit o moderních sítích. I když se často říká „síť Českých center“ atd., tak tento druh organizace nesplňuje charakteristiky evropské kulturní sítě. 4.2.4. Trans-národní projekty Čtvrtou variantou mezinárodní formy spolupráce ve formě sítě jsou transnárodní projekty. „Projekty vytvořené ve spolupráci několika partnerů mohou být výsledkem networkingu. Mohou být také výsledkem čerstvě vytvořených jednorázových partnerství, která jsou krátkodobými prostředky k realizaci vzájemně výhodných projektů. Některé programy, především programy Evropské komise, podporují tento typ spolupráce prostřednictvím grantů... Některá partnerství mohou vyústit v dlouhodobější spolupráci, zatímco jiná se ukážou jako nevhodná a skončí v okamžiku, kdy byl projekt realizován.“ 36 Tento typ partnerství je případ trojstranných projektů v rámci programu Culture 2000 nebo Mezinárodního Visegrádského fondu. Od ostatních kategorií se liší především svou krátkodobostí a striktní účelovostí. To ovšem neznamená, že podobný projekt nemůže být prvním krokem k dlouhodobé spolupráci v širší rovině. A zkušenosti ukazují, že takový projekt má daleko větší životnost a hodnotu pro partnery, pokud je výsledkem předchozí práce ve formálním nebo neformálním networku. 35 36
Scott, Louise: Networks: New Tools for Innovation and Exploration, 1997 ibid, viz také příklady v kapitole Česká účast na programu Culture 2000
20
„To už je ten rozdíl mezi sítí a sítí; síť jako IETM je velmi neformální, přesto si v rámci ní můžete najít tu svou platformu. Trans Danse Europe (což je také 'síť' – vznikla z řad členů IETM, pozn. JS) meetingy děláme velmi často kolem IETM, abychom si v rámci té velké neformální sítě vymysleli a vyjasnili ty konkrétní přesné projekty. A v tom je velký rozdíl a obojí má velký význam.“ 37 Od evropských kulturních sítí se trans-národní projekty zásadně liší také svou podmíněnou otevřeností. Projekty jsou v principu striktně zaměřené a realizované omezeným počtem partnerů. To má své důvody. Cílem otevřené sítě je především inspirovat a sdílet informace vzniklé na základě co nejširší diskuse. Projekt je práce na konkrétním úkolu, který je třeba řešit racionálně, v omezeném časovém období a je třeba dosáhnout konkrétních výsledků. I projektové sítě se samozřejmě mohou rozšiřovat o další členy. Toto rozšiřování však už není účelné, pokud počet členů přesáhne určitou hranici. Přijetí nového člena také obvykle závisí na rozhodnutí stávajících členů a na tom, zda se rozhodnou ho oslovit. Tak funguje například taneční síť Trans Danse Europe: „To jsou sítě hodně uzavřené. My jsme teď měli v Bělehradě (na samostatném jednání sítě Trans Danse Europe v rámci IETM meetingu, pozn. JS) docela dlouhou a obsáhlou debatu o tom, jestli těch osm členů, kteří to tvoří, je maximum, nebo jestli se ještě můžeme otevřít jednomu nebo dvěma členům. Ale počet členů takovéhle akční sítě, která už opravdu koordinuje projekty umělců, by podle jednoznačného konsenzu členů neměl překročit deset. Deset je poměrně málo, takže z jedné země dva členy nelze předpokládat.“ 38 Podobnou zkušenost má i Pavel Štorek se sítí Junge Hunde, jíž je nyní jeho organizace Čtyři dny členem: „Jestli doporučuju, aby lidi vstoupili do nějaké sítě? To doporučuju. Ale vlastně co se týče téhle sítě (Junge Hunde), tam to nebylo tak. Já jsem si hrozně přál být členem té sítě, ale čekal jsem. Ti ostatní tě musí oslovit – a vlastně bych řekl, že to je způsob lustrace. Oni ti musí důvěřovat finančně, že jim všechno vyúčtuješ, pošleš, musí ti důvěřovat, že ten tvůj vkus není úplně mimo... Já jsem měl radost, když mě oslovili (smích). Já jsem tu síť sledoval, věděl jsem co dělají, jaká výměna probíhá na jaké bázi. Ale ten impuls, to nebylo, že já bych nějak bušil, oni mě vyzvali.“ 39
37
Rozhovor s Yvonou Kreuzmannovou, Praha 23. 3. 2005 ibid 39 Rozhovor s Pavlem Štorkem, Praha 7. 4. 2005 38
21
Tyto informace by ovšem neměly brát kulturním organizátorům odvahu k působení v sítích a zapojování se do mezinárodních projektů. „Já bych spíš doporučovala lidem, kteří opravdu mají zájem, aby si založili své vlastní nové sítě. To není těžké. A vznik takových nových sítí je důležitý, protože na jednu stranu nám, kteří už existujeme, to zvýší konkurenci a na druhou stranu to ukáže, jakou sílu to má, jak běžný networking potom vlastně vede k tomu akčnímu, ke konkrétnímu podávání programů.“ 40 Evropská unie (v rámci programu Culture 2000) a Mezinárodní Visegrádský fond (v rámci tzv. „malých“, „velkých“ a „strategických“ grantů) 41 umějí lépe podporovat konkrétní projekty a projektovou spolupráci ve formě sítě, než obecné evropské kulturní sítě, o kterých jsme mluvili v první kategorii. Tato situace je však přesto poměrně nová. Jednak má logický důvod a tím je pochopitelná potřeba úředníků vidět za dotací konkrétní (kvantifikovatelný) výsledek, který síťové projekty na rozdíl od networkingových kvalitativních procesů mohou daleko lépe nabídnout. Druhým důvodem je však mravenčí a dlouhodobá práce právě oněch otevřených „neprojektových“ sítí, tedy těch, o kterých jsme mluvili v první kategorii. Tyto sítě totiž díky své výzkumné a argumentační práci a lobování (tedy v podstatě péči o strukturu, v níž pak konkrétní práce probíhá) dosáhly úspěchů v řadě oblastí, které by byly před patnácti lety na evropské úrovni jen těžko obhajitelné, byť jen jako témata do diskuse. Těmito oblastmi je právě podpora mezinárodních projektů nebo podpora mobility, což jsou klíčové podmínky pro vznik trans-národních projektů. 42 Pro shrnutí rozdílů mezi sítí a síťovým projektem využijme základní charakteristiky, kterou podává Mary Ann DeVlieg: −
„Projekt má začátek a konec. Sítě jsou kontinuální.
−
Projekt má definovatelný výstup. Sítě mají hlubší a závažnější výstupy, které jsou ale často viditelné po delší době, jako například nástup evropských koprodukcí jako akceptovaného
40
Rozhovor s Yvonou Kreuzmannovou, Praha 23. 3. 2005 www.culture2000.cz, www.visegradfund.org 42 viz níže Vývoj vztahu Evropské unie a evropských kulturních sítí 41
22
modelu spolupráce malých a středních performing arts organizací, nebo mnoho dalších kulturních aktivit. −
Projekty musí být jasně definované. Kvalita sítí stojí na jejich komplexitě a různorodosti.
−
Networking vnímáme jako proces, dovednost a hodnotný nástroj nutný k tomu, aby profesionálové mohli lépe vytvářet a realizovat projekty. Sítě jsou prostředky k dosažení cílů.“ 43
4.2.5. Grantový síťový projekt Již mimo kategorie, které uvádí Louise Scott, je dalším druhem síťové spolupráce grantový síťový projekt iniciovaný a financovaný oficiální institucí. Tím se liší od sítě vzniklé na základě potřeby jejích členů (bottomup). Příkladem takového projektu je Europa Cinemas Network. Tento projekt, financovaný z programu MEDIA, v podstatě působí jako nástroj „protekcionistické“ politiky Evropské unie. Velmi markantním rozdílem tohoto typu evropské sítě je důraz na finanční motiv členství v síti na rozdíl od informační funkce moderních evropských kulturních sítí. „A ty peníze jsou poměrně významné a v našem kraji to není částka, která by byla zanedbatelná, proto o to tolik kin také stojí. Protože nebýt té finanční podpory, tak prakticky nemá smysl být součástí, protože to, že člověk jede jednou za rok někam na tři dny, kde se sejde všech čtyři sta, pět set kin (a samozřejmě tam dojde k nějaké výměně zkušeností a je to všechno zajímavé) - ale všichni jsou tam proto, že jim jednou ročně přijde na účet nějakých pár tisíc Euro. To je ten hlavní důvod, co to drží.“ 44 4.2.6. Webové stránky a on-line databáze Další kategorií kulturních sítí mohou být čistě informační sítě organizované a materializované (respektive virtualizované) ve formě webové stránky a on-line databáze článků, příspěvků a názorů. Tak funguje řada sítí, které se specializují na výzkum a teoretickou reflexi v oblasti kulturní politiky (cultural policy), a které poskytují důležité informace z oblasti ve které působí. Mohou to být jednak speciální projekty konkrétních sítí (např. projekt On The Move sítě IETM – informační on-line databáze projektů, festivalů, sítí, grantů atd.) nebo samostatné weby jako proculture.cz, ifacca.org, circle-network.org, 43 44
DeVlieg, Mary Ann: Evaluation Criteria for Cultural Networks in Europe, 2001 Rozhovor s Ivem Anderlem, Praha 25. 3. 2005
23
atd. V těchto sítích ovšem chybí zásadní znak networku a tím je osobní setkání. Často
ovšem
nezůstává
pouze
u
elektronické
výměny
informací
a
přispěvatelé těchto sítí se setkávají v tzv. think tanks – výzkumných skupinách, které zpravidla tvoří 3 – 6 vědců nebo výzkumníků, kteří se setkali na základě networkingu. Společně pak pracují na konkrétním úkolu nebo projektu, čímž se ale jejich práce opět odlišuje od obecného networku. 45 4.3. Další
Podle dalších kritérií klasifikační
kritéria
sice
nabízejí
mechaničtější
rozdělení
sítí,
z teoretických i praktických důvodů je ale vhodné je uvést. I proto, že uvědomit si tyto charakteristiky umožní vyhnout se překvapením a deziluzím při snaze zapojit se do fungování sítí. V tuto chvíli se již budeme držet v příkladech toho typu sítí, který nejlépe odpovídá nehierarchickým sítím. 4.3.1. Geografické kritérium Jedním ze základních je geografické kritérium. Existují sítě lokální, regionální, národní, evropské a globální. Každá má z toho logicky vyplývající odlišné cíle. Lokální sítí je například sdružení nezávislých galerií v jednom městě, které společně řeší problémy spojené s jejich provozem. Lokální sítí, aniž by to o sobě explicitně prohlašovala, je i nově vzniklá pražská Osa 9 46: „Ten princip je pořád stejný, abychom získali nějakou výhodu, tak je pro nás užitečné se spojit. Získáváme výhodu v tom, že se dostaneme dřív k nějakým filmům, a lidi získají výhodu v tom, že se ten film, i když je v malé distribuci, udrží v Praze na plátně delší dobu, takže by mělo být jednodušší si ho najít. A distributoři mají výhodu zase v tom, že se jim ten film na plátně udrží. Je to takhle spojené.“ 47
45
Rozhovor s Martou Smolíkovou, Praha 21. 4. 2005 Osa 9 je sdružení čtyř pražských kin (Aero, Evald, Mat a Světozor), jehož cílem je zjednodušit divákům přístup k filmům a vytvořit efektivní programovou konkurenci multiplexům. 47 Rozhovor s Ivem Anderlem, Praha 25. 3. 2005 46
24
Regionální síť působí ve větší oblasti než lokální, ale stále se výhradně omezuje na ni. Velikost oblasti ovšem není rozhodující – regionální síť může být i mezinárodní. Regionální sítě jsou proto např. Asociace nezávislých divadelních prostorů South England, při pohledu do české divadelní historie snad můžeme v podobném smyslu jmenovat např. Východočeskou divadelní společnost, jejímž cílem bylo usnadnit produkci a distribuci inscenací ve východních
Čechách,
za
regionální
síť
považujeme
i
Danse
Basin
Méditéranée – síť tanečních organizací působících v oblasti Středozemí, nebo síť Pobaltských vysokých uměleckých škol atd. Národních sítí je celá řada. Ať už je to ve Velké Británii působící Total Theatre Network, která má za cíl podporovat a propagovat výtvarné, fyzické a pohybové divadlo, Circus Arts Network 48 - sdružení na záchranu a podporu cirkusového umění v Anglii nebo v České republice vznikající Nová síť, která sdružuje nezávislé prostory, aby jim usnadnila prezentaci nových forem divadla. 49 I Asociace filmových klubů ČR je příkladem národní sítě. Na evropské úrovni funguje velké množství sítí. Jen Simon Mundy ve své studii Kontext a struktura evropských kulturních sítí získal vyplněné dotazníky od 99 z 213 obeslaných organizací. Ve výzkumu Arts Networking in
Europe,
který
provedl
Rod
Fisher,
bylo
identifikováno
130
sítí.
Nejznámější a v počtu členů zřejmě největší síť v oblasti performing arts je síť IETM. V postupném vývoji se IETM samo částečně mění na síť globální. Na milánském setkání v listopadu 2004 se dokonce debatovalo o tom, jestli při šíři záběru, co do členství a jednotlivých projektů, které již dávno překročily hranice
Evropy,
nezměnit
název.
Některé
z aktivit
IETM
zahrnují
v partnerství Afriku, Asii, Kanadu a v tomto smyslu již o globálním záběru můžeme mluvit. Jiným příkladem globální sítě je ifacca.org – již zmiňovaná síť teoretická, která sídlí v Austrálii a zaměřila se na shromažďování a distribuci informací z oblasti kultury po celém světě. 48
Rozhovor s Felicity Hall a Charlie Hollandem, Londýn 20. 5. 2004, www.totaltheatre.org, www.thecircusspace.co.uk 49 Rozhovor s Jarmilou Pávkovou, Praha 24. 3. 2005, www.alfredvedvore.cz/novasit
25
4.3.2. Podle oboru Dalším kritériem pro klasifikaci sítí může být obor, ve kterém působí. Studie Simona Mundyho Kontext a struktura evropských kulturních sítí přináší seznam sítí rozdělených podle oboru a nechybí v nich snad žádný představitelný obor – od informací a výzkumu, přes lidové umění, média, film, literaturu, výtvarné umění, muzea až k performing arts. Samozřejmě, že v každé oblasti umělci a organizátoři spolupracují trochu odlišně a s různými cíli, které odpovídají problémům jejich oboru. Sítí, která se pokouší zastřešit profesionály v jednotlivých dílčích oborech v kulturní oblasti a vystupovat jako jejich plnohodnotný reprezentant ve vztahu k evropských institucím, je EFAH – European Forum for the Arts and Heritage (Evropské forum pro umění a kulturní dědictví).
26
5. Právní formy sítí Pokud se chce síť ucházet o granty nebo financování z vládních a evropských zdrojů nebo být partnerem v politických jednáních, musí mít právní formu – řadu neformálních a osobních sítí tedy v této kapitole vůbec nezachytíme. Sítě na sebe berou řadu forem, obvykle těch, které jsou určeny pro organizace neziskové – v Čechách jsou to nejčastěji občanská sdružení podle zákona 83/1990 Sb. o sdružování občanů, nebo obecně prospěšné společnosti (zákon 248/1995 Sb. a jeho změna zákon 208/2002 Sb.; další možností je i existence ve formě nadace nebo nadačního fondu, které se řídí zákonem 227/1997 Sb. o nadacích a nadačních fondech a jeho změnou, zákonem č. 210/2002 Sb.). V současné době se připravuje nový zákon o neziskových organizacích a asociacích, který by měl nahradit zastaralá nařízení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Ve Velké Británii sítě
mohou
být
společnosti
s ručením
omezením
v režimu
obecné
prospěšnosti (registred charity) nebo profesní asociace a sdružení – které v určitých případech nemusí být nijak speciálně registrována. Mezinárodní cech kostymérů je dokonce akciovou společností (International Costumers´ Guild, Inc.). V kontinentální Evropě se organizace skryté pod jmény Rada, Forum, Asociace, Meeting, Federace, Platforma, Network atd. obvykle formují jako associations – sdružení/asociace, a to podle právního řádu země, ve které mají sídlo. Největší počet evropských sítí sídlí v Bruselu, z logického důvodu co nejpřímějšího přístupu k informacím a důležitým lidem v evropských institucích, takže se zároveň řídí belgickým právem. To má speciální postup pro
registraci
governmental
mezinárodní Organisation,
nevládní INGO).
organizace
Ten
vznik
(International
asociace
nijak
Nonzvlášť
nekomplikuje, ale vyžaduje její registraci u Ministerstva spravedlnosti, která je provedena na základě předložení stanov. Registrace asociace je pak zveřejněna v oficiální královské sbírce Moniteur Belge. Obecná pravidla ukládají asociacím a jiným zájmovým sdružením jednou ročně svolat valnou hromadu všech členů. Ta volí správní radu – 12 až 15 27
členný orgán, který se setkává dvakrát až třikrát ročně a je zároveň statutárním orgánem. Správní rada pak volí malý výkonný výbor. V síti nebo asociaci pak je jedna nebo více funkcí z výběru: předseda (president), místopředseda (secretary).
(vice-president),
pokladník
(treasurer)
a
tajemník
50
Co do počtu pracovníků jsou pak sítě velmi jednoduché organizace – obvykle nemají víc než tři stálé zaměstnance v miniaturní kanceláři, kteří vyřizují základní agendu a mají na starost administrativu, distribuci informací a organizují setkání členů. Provozní náklady jsou tak redukovány na minimum.
50
Harvey, Brian: Networking in Europe - A Guide to European Voluntary Organisations, 1995
28
6. Co sítě dělají? Funkce sítí „Sítě jsou živoucím důkazem snahy vytvořit flexibilní a dynamické struktury, které budou schopny se adaptovat na měnící se strukturu Evropy při vstupu do 51 21. století.“
Díky svým charakteristickým vlastnostem, jimiž se liší od jiných organizací, mohou mít sítě řadu zajímavých a výhodných funkcí. V některých se shodují s klasicky strukturovanými a hierarchizovanými podniky, ale v mnoha důležitých a vyžadovaných oblastech mají navrch. Dalo by se říci, že hlavním cílem a funkcí (evropské) (kulturní) sítě je poskytnout lidem (umělcům, kulturním organizátorům), působícím v určité oblasti zájmu, prostředky k profesionální práci v mezinárodním kontextu. 6.1.
Hlavní funkce
Rozsah aktivit sítí by se dal shrnout do čtyř hlavních kategorií, které jsou do určité míry společné všem: 6.1.1. Šíření informací o tématech společného zájmu a výzkum K tomu Simon Mundy připomíná: „Oficiální orgány si rády myslí, že to je nejdůležitější funkce sítí, a že šíření informací je podstatou práce v sítích. Nicméně ve skutečnosti je to jen malá část role evropských sítí. Informace se totiž obvykle rozšiřují rychleji jinými prostředky – časopisy, návštěvami, internetem nebo obyčejnou šeptandou. Proto informace, které jsou co do přínosu sítě nejvíce ceněny, jsou ty, které by jinak byly nepřístupné jednotlivým profesionálům – například vnitřní vládní legislativní materiály ve fázi zrodu, názory Evropské komise, přístup ke kulturním oddělením v Radě Evropy nebo UNESCO.“ 52 I pro české členy evropských kulturních sítí je však přístup k informacím jedním z nejdůležitějších důvodů členství v síti. 6.1.2. Podpora členům (i nefinanční) Aktivity sítí v této oblasti mohou zahrnovat zprostředkování při sporech, udělování „profesních atestací“ svým členům, udělování cen a grantů, 51 52
Staines, Judith: Network Solutions for Cultural Cooperation in Europe, 1996 Mundy, Simon: The Context and Structure of European Cultural Networks, 1999
29
lobování ve prospěch členů a snahu ovlivňovat oficiální instituce a politické dění ve svém sektoru. Například Brian Harvey ve své knize Networking in Europe připomíná: “Některé sítě jsou založeny s konkrétním cílem ovlivňovat politiku Evropské unie – zabraňovat tomu, co je pro ně nežádoucí a obhajovat potřeby svých klientů - členů.” 53 Často převládá dojem, že členstvím v síti se otvírají netušené finanční možnosti, které řeší nedostatek financí na domácí scéně. Ovšem podpora sítí je spíše nefinanční. Peníze přicházejí ke slovu při realizaci společných projektů a při společné práci například na grantech Culture 2000, ale zřídka vede tok peněz při běžné aktivitě sítě ve směru od sítě ke členům. Je to spíše naopak, ke členství v síti je zpravidla vázán členský poplatek, který je také jedním z nejdůležitějších zdrojů financí na provoz sítě. Nicméně všechna ostatní podpora sítí má svůj efekt a doplňuje tak ve své činnosti funkce evropských nadací. 54 I přesto, že není pravidlem, že by sítě finančně podporovaly své členy, tak např. IETM v 90. letech úplně nebo částečně hradila cestovní náklady členům z postkomunistických zemí, nebo jim odpouštěla nebo zlevňovala členské poplatky. 6.1.3. Společné projekty Společné projekty opět v rámci sítí nejsou tolik rozšířené, jak by se mohlo zdát. Už při vyjasňování pojmu síť vzhledem ke strategii a cílům, které se pod tímto názvem skrývají, jsme zdůraznili rozdíl mezi sítí a trans-národním projektem. Nicméně síť jako taková hraje často „pasivní, ale životně důležitou roli“ 55 při vzniku takových projektů (a ty se pak nakonec také často nazývají sítí). Mezinárodní kontakty jsou výsledkem setkávání v sítích. Díky nim se vytváří vztahy, jejichž navázání a udržování jiným způsobem by bylo daleko časově a finančně náročnější. To ovšem neznamená, že samy sítě nerealizují společné projekty svých členů. Příkladné v tomto směru jsou např. IETM, které takových projektů dělá celou řadu (East/West, Balkan Express, Africonnections) nebo Trans Europe Halles, které mají projekty na 53
Harvey, Brian: Networking in Europe - A Guide to European Voluntary Organisations, 1995 Jako jsou např. Fondazione Fitzgiraldo, European Cultural Foundation a další 55 Mundy, Simon: The Context and Structure of European Cultural Networks, 1999 54
30
vzájemnou výměnu zaměstnanců a vzdělávací projekty (Phoenix Project, TransEx Project nebo Youth Exchange Project) atd. 6.1.4. Příležitost k setkání a diskusi „Ať už se vyvinuly technologie jakkoli, v oblasti performing arts zůstalo základním prostředkem výměny informací osobní setkání. Především díky němu se rozvíjejí nové nápady, vznikají překvapivé formy spolupráce, zvyšuje se profesionalita přístupu a sebevědomí v oblasti performing arts, rozvíjí se společné vnímání správných postupů a zlepšuje se 56 kvalita výsledků.“
Žádná síť nemůže efektivně fungovat, aniž by se její členové osobně setkali. Přesto, že jsou každoroční valné hromady právně vyžadovány, u sítí nejsou rozhodně tím nejdůležitějším důvodem k setkání. „Ať jsou výhody virtuální komunikace jakékoli, nemohou nahradit fyzické setkání.“ 57 Díky nim se buduje
vzájemná
důvěra
mezi
jednotlivými
členy,
vznikají
vazby
a
profesionální i osobní vztahy. Pro řadu těch, kdo se zapojují do práce v síti, je osobní setkání základní a nejdůležitější funkcí sítě, bez níž by ostatní funkce ani nemohly být realizovány. Ukazuje se to i z odpovědí těch, kteří se sítěmi a mezinárodní spoluprací mají dlouhodobé zkušenosti: „Pro mě jsou (důvodem členství v síti) setkání, setkání je základ, zvlášť, když se sejde deset lidí, kteří mají deset různých názorů.“ 58 Všichni,
kdo
mají
zkušenost
s prací
v síti,
navíc
upozorňují
na
nepřekonatelný rozdíl elektronické a osobní komunikace. „Přesto, nebo možná právě proto, že narůstá počet sofistikovaných komunikačních nástrojů, které jsou všechny velmi neosobní a chladné (faxy, počítače, e-mail, internet atd.), roste také potřeba „vřelé“ osobní komunikace. Oba typy komunikace, ten vřelý i chladný, jsou vzrušující, užitečné a důležité nástroje výměny informací a know-how. Ale musí se vzájemně doplňovat.“ 59
56
Ruud Engelander in: Interarts a EFAH: Cultural cooperation in Europe, 2003 Mundy, Simon: The Context and Structure of European Cultural Networks, 1999 58 Rozhovor s Pavlem Štorkem, Praha 7. 4. 2005 59 Hilde Teuchies (členka IETM, EFAH) in: Scott, Louise: Networks: New Tools for Innovation and Exploration, 1997 57
31
Navíc je osobní komunikace v určitých případech daleko rychlejší a umožňuje širší diskusi. Je asi nejzajímavějším nástrojem k vymýšlení kreativních řešení složitých problémů a k hledání neobvyklých cest. Při větších setkáních také funguje tzv. group wisdom – skupinová moudrost. „Síť je asi nejakčnější, protože je to face to face, mluvíte s těmi lidmi osobně. Samozřejmě můžete používat webové stránky a chaty a maily, ale nikdy to nemá ten samý efekt, jako když vystoupíte na plenary (valné zasedání, pozn. JS) a řeknete: 'tady je velký problém a je potřeba ho řešit', a okamžitě se vám k tomu problému ozve velká část členů...“ 60 Setkání jsou také vhodnou možností, jak představit nové členy, nebo jak se prezentovat „outsiderům“ (tisku, úředníkům). Komplikací takových setkání jsou především vysoké náklady na cestu pro členy. Význam a důležitost osobních setkání je zároveň důležitou výzvou všem organizacím, státu, regionům i městům, které podporují kulturu – dnes se musí součástí kultury stát i dostatečná podpora mobility umělců a umění. Jen
tak
lze
dosáhnout
efektivní
realizace
a
prezentace
umění
v mezinárodním měřítku. 6.2.
Příklady funkcí
Na základě výzkumu, který provedl Simon Mundy pro svoji studii Kontext a struktura evropských kulturních sítí, vykrystalizoval z odpovědí jednotlivých sítí seznam konkrétních funkcí, které jsou v určité míře společné všem. Jsou to:
60
−
„podpora mezinárodního porozumění
−
spolupráce mezi kolegy
−
výzkum
−
reprezentace sektoru ve vztahu k médiím
−
ochrana zájmů
−
zprostředkování mobility
−
rozvoj legislativních práv
−
rozvoj profesionálních standardů
Rozhovor s Yvonou Kreuzmannovou, Praha 23. 3. 2005
32
−
zlepšení stavu kulturního sektoru v politickém vnímaní
−
rozvoj nových struktur pro práci
−
poradní funkce pro fundraising
−
dokumentace
−
vzdělávání
−
zlepšování obecného povědomí
−
zlepšení toku informací
−
přispění ke společenské soudržnosti
−
zajištění koordinace projektů
−
dosažení shody v oblasti technických standardů a pravidel
−
poradní funkce, ať už pro kolegy, úředníky nebo veřejnost
−
lobování u vládních institucí“ 61
Sítě samozřejmě také působí jako brána ke kontaktům, prostředník nebo katalyzátor spolupráce a jako místo vzniku nových společných projektů a reprezentant ve vztahu k oficiálním institucím.
61
Mundy, Simon: The Context and Structure of European Cultural Networks, 1999
33
7. Důsledky členství v síti Důsledky členství v síti přirozeně vyplývají z jejích funkcí. 7.1.
Efekty i náklady
Síť poskytuje profesionálům dovednosti a kontakty k tomu, aby byli schopni úspěšně spolupracovat v mezinárodním prostředí – to je „přidaná hodnota“ sítí. Zkušenost s networkingem připravuje podmínky pro týmové projekty a učí
jednotlivce,
jak
pracovat
společně
v mezioborových
týmech
spolupracovníků. „Není pochyb, že skupinové myšlení (group mind) může být daleko inteligentnější, než myšlení jednotlivce – vědecká data o tom poskytují přesvědčivé důkazy.“ 62 Členstvím v síti se přirozeně otevírá brána k mezinárodní spolupráci. Díky novým
informacím
a
setkáním
je
daleko
jednodušší
zapojit
se
do
konkrétních projektů i do jednorázových akcí, jako je účast na festivalech nebo hostování v případě divadelních organizátorů, studijní pobyty a výzkumné projekty v případě studentů a akademiků atd. Důsledkem členství je nový přístup k relevantním informacím a nové kontakty. Organizace mohou díky účasti v síti lépe porozumět fungování evropských institucí a jejich vývoji. Často je také jako velká výhoda zdůrazňována možnost porovnat praxi a zkušenosti v dané oblasti s kolegy. „Networking by měl umožnit organizacím poznat, jak jejich protějšky řeší podobné problémy, ať s větším nebo menším úspěchem než ony samy. Sítě potvrzují dobré přístupy, které praktikují tyto organizace doma, snižují pocit izolovanosti
a
dodávají
jim
větší
sebevědomí
ke
zkoušení nových
přístupů.“ 63 „Pak je to inspirace, pocit, že člověk není sám. Člověk má někdy při práci pocit, že žije na ostrově, a v síti zjistí, že to ostrov není.“ 64
62
Goleman, Daniel: Working with Emotional Intelligence, 1998 Harvey, Brian: Networking in Europe - A Guide to European Voluntary Organisations, 1995 64 Rozhovor s Pavlem Štorkem, Praha 7. 4. 2005 63
34
Obecně členství v síti přináší každému, kdo prošel takovou zkušeností do hloubky, řadu konkrétních efektů. Podle Judith Staines jsou to zejména: −
„rozšíření osobního rozhledu
−
nové znalosti
−
hlubší porozumění
−
diskuse o hodnotách v interkulturním kontextu
−
nárůst osobních dovedností nutných k práci a spolupráci v kulturní oblasti
−
profesionální sebedůvěra
−
posílení na domácí scéně“ 65
Být v síti však také zároveň znamená daleko větší pracovní zatížení. Aby členství mělo smysl, vyžaduje osobní aktivitu a angažovanost - síť „dává jen tolik, kolik dostává“. Abychom mohli efektivně využívat výhod sítě, musíme mít a umět nebo se naučit následující: −
„čas, energii, angažovanost
−
smysl pro společný cíl
−
důvěru
−
pracovní flexibilitu
−
společenské chování
−
dohodnuté spektrum zájmu
−
chuť sdílet čas, informace, zkušenosti, nápady atd.“ 66
„Evropská práce je časově náročná. Stává se, že zaměstnanci nebo dobrovolníci, kteří už tak mají velké množství práce, stráví několik dní ročně mimo kancelář. Zároveň trvá roky, než se vytvoří fungující pracovní vztahy sítě; vytvořit ze sítě efektivní nástroj lobování může trvat až pět let. Je to proces, jehož výsledky se dostavují v dlouhodobém nebo střednědobém horizontu, ne krátkodobě.“ 67 Dlouhodobé výsledky jsou však například v oblasti evropské kultury znát. 68 A jak jsme již poznali, ke krátkodobým cílům a jejich dosažení slouží síťové projekty.
65
Staines, Judith: Network Solutions for Cultural Cooperation in Europe, 1996 Field, Jane: Co-operation or Competition in: Harvey, Brian (1995) 67 Harvey, Brian: Networking in Europe - A Guide to European Voluntary Organisations, 1995 68 Více v kapitole Vztah Evropské unie a evropských kulturních sítí 66
35
Členství v síti také přináší finanční náklady. Aby se jednotlivec nebo organizace mohli stát členy, je většinou potřeba uhradit členský poplatek. Ten je často stanoven jako určité procento obratu žadatele, existují i přesně dané členské poplatky. Dalšími náklady jsou náklady na komunikaci a na cestovné – ty sice s rozvojem technologií a levné letecké dopravy v Evropě klesají, je však nutné s nimi počítat. Jen málokdy, a bylo tomu tak spíše v minulosti, síť přispívá na dopravu a ubytování v místě setkání. Pro aktivního
člena
zaměstnanců
sítě
nebo
pak
může
externistů
vzniknout o
pracovní
i
potřeba sílu,
rozšířit
která
počet
bude
mít
networkingovou agendu na starosti. 7.2.
Praktická zkušenost s networkingem – IETM Meeting „Pro někoho je taková zkušenost běžná, pro jiného těžko dostupná. Dostat se do networku, do sítě společenství, není až tak jednoduché. Zpravidla vás musí někdo pozvat. Aby k tomu došlo, musí o vás něco vědět. Aby byl člověk v povědomí jiných, musí 69 umět prezentovat svou hodnotu. A tak dále...“
Síť IETM (Informal European Theatre Meeting) je největší evropskou sítí v oblasti performing arts. Jejími členy jsou asi 400 organizací a jednotlivců, ať už jsou to umělci, producenti, ředitelé festivalů a tzv. prezentéři – představitelé divadel, kulturních center a prostorů, kde je možné uvádět performing arts. IETM je zároveň jednou z nejstarších sítí. 70 Na nejméně formální bázi začala fungovat již koncem 80. let. IETM je sítí, do které se zapojil největší počet českých členů. Již od založení je v kontaktu s IETM Ondřej Hrab (a spolu s ním posléze Divadlo Archa), od 90. let je členkou také Yvona Kreuzmannová a Tanec Praha, pravidelným účastníkem IETM Meetingů je také Pavel Štorek a Čtyři dny, zaměstnanci Divadelního ústavu nebo brněnské divadlo Husa na provázku. Mezi další české organizace, které mají zkušenost s IETM, patří Motus (Alfred ve dvoře), MAMAPAPA a Tomáš Žižka, Pražský komorní balet, Divadlo Na voru Frederiky Smetanové – ti však zkusili členství pouze krátce. 69
Mika, František: Kdo chce brát, musí také dávat, 2005 V tomto ohledu je třeba připomenout již neexistující organizaci IFIT (Mezinárodní federace nezávislého divadla), která na principu sítě sdružovala novátorská divadla v Evropě v 70. a 80. letech. Českým členem bylo divadlo Husa na provázku. Viz Dvořák, Jan: alt.divadlo, 2002 a Scherhaufer, Peter: Divadelné projekty Divadla Husa na provázku, 1996 70
36
IETM Meeting se koná dvakrát ročně. Jedno ze setkání je tzv. Plenary meeting, které je otevřeno i nečlenům sítě a druhé je tzv. Members Forum, určené jen členům. Součástí obou jsou pracovní skupiny (working groups), které se scházejí a diskutují o konkrétních tématech, která vzešla z přípravy před setkáním, dále informační buňky (info cells) o aktuálních otázkách (Evropská unie, novinky ve financování, praktické informace k festivalům atd.) a vzdělávací schůzky (training sessions) pro menší počet účastníků, kde zkušenější odborníci v podstatě školí ostatní v určité oblasti a předávají jim své zkušenosti. V rámci Meetingu se také prezentují noví členové a stávající členové se svými novými projekty, pro které hledají partnery. Také probíhá prezentace velkého množství divadelních, tanečních a jiných představení umělců ze země, kde se setkání koná. Poslední setkání proběhlo v Bělehradě a předposlední v Miláně. Protože je networking veskrze jemný proces, který může ovlivnit řada faktorů pozitivně i negativně, je i každé setkání IETM jiné a má pro účastníky jiné efekty. Sám jsem se díky spolupráci s Divadlem Archa mohl účastnit Meetingu v Miláně a podařilo se mi získat zkušenosti ostatních s předchozím setkáním v Budapešti a posledním v Bělehradě. Věřím, že shrnutí názorů a zkušeností přispěje k širšímu pohledu na networking a evropské kulturní sítě. Setkání v Miláně se konalo v prostorách nově postaveného univerzitního campusu Bicocca, který vyrostl na místě bývalé továrny Pirelli. Recepce a registrační místo byly umístěny do podzemního foyer jedné z mnoha budov školy a working groups a větší setkání probíhala v několika poměrně hodně vzdálených
budovách.
Tím
se
nepodařilo
vytvořit
přirozené
místo
k neformálnímu setkávání a diskusi účastníků. Pro mě, jako pro úplného nováčka takového setkání, pak bylo zpočátku velmi komplikované se v akci zorientovat. Jel jsem do Milána s tím, že bych rád potkal konkrétní lidi, jejichž práce mě zaujala, ale brzy jsem si uvědomil, že nevím jak vypadají. „Já si myslím, že tohle je problém. Působila jsem tři roky v radě IETM a vždycky jsme vymýšleli, jak to udělat pro nové členy, jestli jim dát kontaktní osobu, která je seznámí se všemi lidmi, kteří by je mohli 37
zajímat. To si myslím, že je hrozně důležité. Nevím, jestli se to ještě teď dělá, a pokud se to nedělá, tak by se k tomu mělo IETM určitě vrátit. Aby se noví členové cítili součástí té struktury, to je strašně důležité. A tak se budou cítit jedině, když dostanou takového průvodce, který jim je jednak blízký z oboru a jednak jim umožní seznámit se s lidmi ze stejného oboru, nebo ze stejných oblastí, o které se zajímá. Pak se nový člen v tom začíná pohybovat a při třetím, čtvrtém meetingu už potom nepotřebuje žádnou pomoc a jede si po své linii.“ 71 Pro mě se stal takovým průvodcem velmi náhodně Pavel Štorek. Díky němu jsem se seznámil s řadou zajímavých lidí. Samozřejmě, že jedinou možností k setkání není jen „kuloárová“ diskuse. Jednotlivé working groups mají moderátory nebo účastníky panelové diskuse, což jsou většinou velmi zajímavé a zkušené osobnosti a přes pracovní skupiny je možné rozšířit okruh „známých tváří“, které je možné oslovit. Pro Lauru MacKenzie Stuart, která se účastnila Meetingu v Budapešti za edinburghskou agenturu Universal Arts, však problém kontaktovat konkrétní osobu během setkání byl tak závažný, že se rozhodla dalších meetingů neúčastnit. „Připadalo mi, že IETM je uzavřená skupina lidí, kteří se již dávno znají, a je těžké se mezi ně dostat. Ale zároveň cíl Meetingu vlastně nevyhovoval tomu, proč jsem přijela. Tento druh práce pro nás není výhodný.“ 72 Universal Arts je agentura, která zastupuje umělce a organizuje pro ně turné. Očekávání praktického výsledku, „prodeje“ během Meetingu, tak bylo nerealistické a nerealizovatelné. Je ovšem pravda, že IETM Meeting vyvolává různá očekávání. Téměř na každém se znova a znova objevují hlasy, které se ptají, kde jsou ti „big buyers“ – velcí nákupčí, kvůli kterým tam část lidí přijela. Někdo jiný očekává, že se bude pracovat na konkrétních projektech nebo akcích – i to, jak jsme již zjistili, je doménou spíše jiných druhů sítí. „Aby sítě byly jenom trhem, to taky není dobré. Trh je něco jiného, na to jsou akce jiného druhu, které mají v názvu, že jsou trh. U sítě je geniální, že se udržuje takové vybalancování mezi teoretickým a
71 72
Rozhovor s Yvonou Kreuzmannovou, Praha 23. 3. 2005 Rozhovor s Laurou MacKenzie Stuart, Edinburgh 28. května 2004
38
praktickým a skutečně se nenabízejí konkrétní projekty konkrétním lidem v rámci plén a working groups.“ 73 V důsledku je však i moje zkušenost v tomto ohledu pozitivní. Každý účastník meetingu dostane seznam a adresář všech přihlášených. Když jsem se obrátil na několik z nich po Meetingu e-mailem a připomněl naše (neuskutečněné) setkání v Miláně, byla startovní pozice v kontaktu daleko lepší a otevřenější, než kdybych prostě poslal jeden z mnoha dalších spamů. Na základě oslovení čtyř lidí, kteří byli v Miláně, se podařilo dohodnout účast na dvou festivalech v zahraničí. Nejde ale jen o „prodej“. Někdo očekává od sítě možnost společné práce na konkrétních projektech. Před účastí na síti, protože se jedná o poměrně značnou investici časovou i finanční, je dobré zjistit, jak ta která síť funguje a jaké jsou její cíle. „Já mám tu zkušenost, že do sítí je nejlepší vnášet pracovní náladu, že se na něčem konkrétním pracuje. Kdežto IETM bylo politické tlachání. To byla vlastně konference, semináře. To není funkční síť o konkrétním projektu. My jsme třeba v Galloway přišli s tím, že by IETM mohlo taky něco dělat, a najednou byl zmatek, oni se polekali, co bychom asi tak mohli dělat? (smích).“ 74 V tomto ohledu je opět třeba připomenout velký potenciál síťových projektů. Síť jako IETM nebo jiná, která má především informační ambice a snahu poskytovat informační zázemí, však může posloužit jako odrazový můstek pro další práci. Co se týká témat, o kterých se na setkání IETM hovořilo, může se zdát, že některá jsou zajímavá skutečně jen pro velmi úzkou skupinu lidí a v důsledku odtržená od společné reality. Diskutovaly se problémy mobility umělců, možnosti podpory mladých, talentovaných umělců, ale i velmi specifické technologické možnosti při tvorbě elektronických choreografií. Je třeba připomenout, že na tvorbě programu se podílejí společně všichni členové a sami mohou nominovat téma, které je zajímá. Navíc po skončení Meetingu všichni členové dostali e-mail s dotazníkem, kde měli zhodnotit právě skončené setkání. A i to je příležitost, jak ovlivnit program. 73 74
Rozhovor s Yvonou Kreuzmannovou, Praha 23. 3. 2005 Rozhovor s Tomášem Žižkou, Praha 7. 4. 2005
39
Velmi důležitou součástí takového setkání jsou momenty, které se do žádného oficiálního programu nikdy nedostanou. Jde o malá osobní „skutečná setkání“, při nichž se vytváří jemné osobní sítě. Na IETM k těmto účelům slouží obvykle rušná recepce (což se v Miláně nedařilo zařídit) a řada večírků po skončení posledních večerních představení. Setkání s IETM přináší i dlouhodobé výsledky. Důkazem je například zkušenost Pavla Štorka. Program jeho festivalu Čtyři dny se z části skládá z projektů, které poznal díky IETM a i síť Junge Hunde, které je v současnosti členem a díky níž například cestuje po Evropě s Kristýnou Lhotákovou a Ladislavem Soukupem, také vznikla z členů IETM. „Pozitivní pro mě ve vztahu s IETM bylo, že skutečně díky jednomu nebo dvěma lidem jsme se seznámili s ostatními, kteří jsou z jedné krevní skupiny a pak už je to atomová reakce – ten zná toho a ten toho a pak si vytvoříš vlastně svojí skupinku, těšíš se na patnáct lidí, které uvidíš, můžeš si jít místo semináře sednout někam vedle, protože už je ta příležitost. A nemusíme ani vymýšlet nějaký projekt, bavíme se co u nás, co u nich, a to je to skutečný setkání, protože na základě toho, že si lidsky rozumíš, pak můžeš věřit, že to představení, které jsi viděl jenom na videu je opravdu dobré, že můžeš risknout dát rezidenci umělci, který pak udělá něco úplně jiného, podpoříš ho, protože víš, že ten člověk je stejně bláznivej jako ty, důvěřuje stejným věcem.“ 75 7.3.
Praktická zkušenost s networkingem – Edinburgh Festival Fringe a
Scottish Theatre Market Kromě víceméně institucionalizovaných sítí existují i jiné nástroje k realizaci networkingu – tentokrát ve smyslu praktické činnosti, vytváření osobních sítí. Během svého pobytu v Edinburghu jsem často slýchal, že Festival je vynikající příležitostí pro „networking“. Všichni, kdo se festivalu nějakým způsobem účastní, ať už jako provozovatelé venues 76, agenti, umělci nebo producenti, networking vědomě či nevědomě provozují po celou dobu příprav i během samotných tří festivalových týdnů.
75 76
Rozhovor s Pavlem Štorkem, Praha 7. 4. 2005 venue – prostor k provozování umění (divadlo, klub, koncertní sál, galerie atd.)
40
Nejdůležitějším cílem přítomnosti těchto všech lidí na festivalu totiž není uvést své představení na něm, ale seznámit se s někým, kdo toto představení koupí, kdo ho pomůže prodat, nebo s kým budou moci udělat v budoucnu společný projekt. Agenti hledají zajímavé talenty do televizních show, ředitelé a dramaturgové divadelních prostorů vybírají program na novou sezónu. Jsme opět u osobního setkání, které je tentokrát motivováno trochu jinými důvody, ale prostředek je stejný. A konkrétní výsledky jsou vidět – soubor NIE, který se účastnil loňského ročníku festivalu, 77 díky tomu následně zorganizoval anglické turné. Dalším příkladem je i pražský Fringe Festival, jehož program sestavuje jeho ředitel Steven Gove z velké části právě během festivalu v Edinburghu. Podobně, i když ještě o kus „obchodněji“ funguje i Scottish Theatre Market – Skotský divadelní trh. „Jeho cílem je také hlavně navázat kontakty, během jednoho dne smlouvy neuzavřete. Ale je to daleko lepší způsob, jak se seznámit a začít jednat, než rozesílání e-mailů a obálek naditých DVD, kritikami a technickými požadavky, které okamžitě po doručení končí v koši. Koncentrovaně se můžou sejít lidé z úplně odlehlých míst.“ 78 V daleko větším měřítku takto fungují další trhy jako například montrealský CINARS, kterého se jednou za dva roky účastní stovky profesionálů, nebo další akce, jako Asian Arts Market v Singapuru, Australian Performing Arts Market 79 a další.
77
viz Sulženko, Jiří: Edinburgh Festival Fringe 2004, 2004 Rozhovor s Tomkem Borkowym, Edinburgh 28. května 2004 79 International Arts Manager, Červenec/srpen 2001, Duben 2002 78
41
8. Vývoj vztahu Evropské unie a evropských kulturních sítí Evropské kulturní sítě jako nevládní neziskové organizace vznikají a existují nezávisle na Evropské unii. Nicméně kulturní prostředí vyžaduje podporu ať už legislativní nebo finanční, a tak se zcela logicky vytvářejí různé vztahy kulturních sítí a Evropské unie. Postupně, od doby, kdy kulturní sítě existovaly vedle Evropského společenství založeného na hospodářských principech téměř nepovšimnuty, k prvním krokům, kdy si nově vzniklá Evropská unie předsevzala starost i o kulturní hodnoty, až k představám o významném financování evropských kulturních projektů a jejich důležité funkci v systému kulturní politiky Evropské unie, se tyto vztahy prohlubují a zintenzivňují. Dnešní čilá diskuse na politické úrovni i množství konferencí, happeningů a kampaní, je důsledkem počtu evropských kulturních sítí a jejich schopností, ale i otevřenosti Evropské unie naslouchat zástupcům z kulturní oblasti. 8.1.
Historie a financování
V Evropě byla podpora mezinárodních kulturních aktivit vždy doménou jednotlivých států a bilaterálních dohod o kulturní spolupráci. V roce 1954, pět let po založení Rady Evropy, podepsalo 14 členských států Evropskou kulturní konvenci, která je klíčovým dokumentem kulturní spolupráce v Evropě. Z popudu Rady Evropy také vznikla například síť CIRCLE 80, a to již v roce 1984. V roce 1958 byl založen Kulturní fond v rámci Rady Evropy a v roce 1962 vznikla Rada pro kulturní spolupráci, v jejímž rámci se na konferencích scházeli ministři členských zemí odpovědní za kulturu. Evropské kultuře se okrajově věnovala dokonce i Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. V podobné spíše rétorické rovině pak kulturu podporovalo i UNESCO.
Údajně
velmi
důležitý
dopad
měla
například
Mezivládní
80
Cultural Information and Research Centres Liaison in Europe – „Styčný bod“ kulturních informačních a výzkumných center v Evropě
42
konference o kulturní politice v roce 1970 v Benátkách. 81 V roce 1989 pak UNESCO a Rada Evropy založily organizaci Culturelink – „síť sítí“ v oblasti výzkumu a spolupráce v kulturní oblasti, která sídlí v Záhřebu. Spolu se sítí CIRCLE je dodnes aktivní a poskytuje řadu zajímavých informací a výzkumů. V roce 1991 Rada ministrů kultury zemí Evropského společenství schválila Rezoluci o Evropských kulturních sítích, kde souhlasila s podporou účasti kulturních organizací na celoevropské spolupráci. Rok 1992 byl důležitým mezníkem ve vztahu Evropského společenství ke kultuře obecně. Do té doby bylo Evropské společenství téměř výhradně zaměřeno na obchod a realizaci myšlenky společného trhu. Přesto se v rámci společných opatření spíše obchodního charakteru některá dotkla oblasti kultury, dodnes z nich přetrval například koncept Evropských měst kultury nebo grantový program MEDIA
a
některá
pravidla
v oblasti
ochrany
autorských
práv
v audiovizuálním sektoru. V roce 1992 však byl do Maastrichtské Smlouvy (smlouvy o Evropské unii, po čtyřiceti letech evropského integračního procesu) začleněn článek 151 (dříve 128), kterým na sebe Unie bere odpovědnost
i
za
kulturní
aktivity 82.
Vzniklo
tak
“přiměřené
právní
opodstatnění pro aktivity Evropské unie v záležitostech kultury” 83. Je samozřejmé, že rokem 1992 nebyly okamžitě zřízeny kulturní fondy a programy, ale na světě byl text, který mohl posloužit jako argument pro možné lobování kulturních organizací u Evropské unie ve prospěch uznání důležitosti kultury a umění v Unii. Nicméně protože článek 151 vyžaduje jednomyslné schvalování, je chápán, spíše než jako podpora činnosti Evropské
komise,
jako
nástroj
její
kontroly.
“Nejdůležitější
výsledek
Maastrichtu je, pro nás, kteří se pohybujeme v oblasti performing arts, začlenění nové klauzule o kultuře... Evropské společenství, ve svých
81
UNESCO Intergovernmental Conference on Institutional, Administrative and Financial Aspects of Cultural Policies – Mezivládní konference institucionálních, administrativních a finančních aspektech kulturních politik, Benátky 1970 in: Everitt, Anthony (1997) In From the Margins 82 viz Exkurs 1 83 Kol.: Cultural Cooperation in Europe Forum, 2001
43
počátcích čistě ekonomicky zaměřené, si nyní připisuje také úkoly v oblasti umění.” 84 V roce 1994 pak bylo založeno European Forum for Arts and Heritage, které spojilo několik významných evropských nevládních neziskových organizací s cílem sledovat politiku Evropské unie a Evropské komise, informovat své členy o tomto vývoji a především “poskytnout místo k dialogu mezi organizacemi samotnými a různými evropskými institucemi” 85. Vznikla tak jakási evropská kulturní „metasíť“. A vytvořil se také nástroj k naplňování jedné ze základních funkcí sítí – k lobování. Evropská komise omezila své aktivity na programy a projekty přesahující prostor jednotlivých členských států – na projekty mezinárodní spolupráce. Protože jeden z hlavních bodů článku 151 je podpora a propagace kulturní rozmanitosti (diversity) a evropské kulturní spolupráce, sítě se přirozeně staly jedním z hlavních nástrojů realizace tohoto cíle. Evropská unie zavedla od roku 1993 první experimentální, později pilotní a pak rámcové programy na podporu kultury na evropské úrovni. Jedním z hlavních záměrů prvního programu, který byl zahájen v roce 1994, bylo „efektivněji podporovat kulturní akce, podporovat uměleckou tvorbu a spolupráci ve formě sítí.“ 86 Mezi lety 1996 až 1999 fungoval program Kaleidoscope. Na čtyři roky existence tohoto programu byl určen celkový rozpočet 36,7 milionu Euro, o který se podělilo 518 projektů. Cíle programu Kaleidoscope byly rozděleny do dvou „Akcí“, přičemž v „Akci 1“ to byla podpora
projektů
„vytvořených
v partnerství
kulturních
organizátorů
z nejméně tří členských zemí nebo ve formě sítě“ 87. Program Connect v roce 1999 podpořil 91 projektů 15 miliony Euro, program Culture 2000 v roce 1999 disponoval 6 miliony Euro a pro čtyřleté období 2000-2004 bylo vyčleněno 167 milionů Euro. Culture 2000 se nezaměřuje
84
Scott, Louise (ed.): Bread and Circuses, 1992 Scott Louise (ed.): Bread and Circuses, 1992 86 Kol.: Cultural Cooperation in Europe Forum, 2001 87 Kol.: Cultural Cooperation in Europe Forum, 2001 85
44
pouze na performing arts, ale i na další druhy umění. Z programů Culture 2000
i
Kaleidoscope
byly,
kromě
síťových
projektů
a
trojstranných
partnerství, provozně podpořeny i sítě: například síť THEOREM nebo Unie evropských divadel, která podporuje koprodukce. Na programu Culture 2000 se poměrně úspěšně podílely i české organizace 88. Program Culture 2000 měl být ukončen již v roce 2004. Stále však pokračuje a v roce 2007 bude nahrazen novým rámcovým programem Culture 2007. V rozpočtu Evropské unie také do konce roku 2004 existovala zvláštní rozpočtová kapitola (rozpočtový řádek) A 3042 určená pro evropské kulturní organizace jako jsou IETM, Evropská divadelní konvence (The European Theatre Convention), Unie Evropských divadel (the Union of European Theatres) a Evropské centrum opery (The European Opera Centre) a další. 8.2.
Dialog a argumentace “Během poměrně krátké doby se sítě staly uznávanými a základními partnery a konzultanty evropských institucí, politiků, národních vlád a nadací. Sítě jsou navíc ceněny pro své propojení s realitou, s umělci a uměleckými projekty v regionech napříč celou Evropou a pro jejich schopnost spojovat díky 89 mezinárodní kulturní spolupráci.“
Je zajímavé porovnat roli sítí, která je jim úředníky i oficiálními představiteli Unie přiznávaná dnes, se situací z počátku 90. let. Během 90. let se dialog sítí a Evropské unie postupně rozvíjí a prohlubuje. Jednak Unie zve zástupce sítí do pracovních skupin při přípravě rámcových dotačních programů,
jednak
pořádá
konference
k jejich
zhodnocení,
nechává
zpracovat dílčí studie. Samy sítě připravují řadu dokumentů, které kriticky hodnotí práci Unie a doporučují řešení konkrétních problémů. Některé kulturní sítě byly založeny výhradně proto, aby shromažďovaly a zpracovávaly informace, které mohou sloužit jako argumenty ve prospěch kulturního sektoru a jako podklady pro práci úředníků Unie. Jiné sítě, specializované na konkrétnější oblasti kultury, mají roli poradních partnerů 88 89
viz kap. 10. Česká situace Staines, Judith: Network Solutions for Cultural Cooperation in Europe, 1996
45
evropských institucí a pro tyto příležitosti zpracovávají vlastní studie a výzkumy.
Tak
vznikají
argumenty,
které
zdůrazňují
hodnoty
sítí
a
networkingu a jejich stále komplikované postavení ve vztahu k Evropské unii. Hodnota networkingu je zdůrazňovaná i v několika dokumentech, které byly zadány k vypracování sítím přímo orgány Evropské unie (Evropskou komisí a jednotlivými ředitelstvími). Mezi partnery Evropské unie patří například i Federace hudebníků, herců a zaměstnanců v zábavním průmyslu, které jsou členy Komise pro evropský sociální dialog v kultuře. Jak jsme ale již zdůrazňovali dříve, organizace typu hierarchizované asociace se od sítě značně liší. Rozsahem i dopadem je ve vztahu k oblasti kultury velmi významná publikace, kterou vydala Evropská komise, nazvaná Z okraje dovnitř (In from the margins), která analyzuje a charakterizuje kulturní sektor v Evropě z hlediska kulturní identity, kulturní politiky a navrhuje postupy k jejich zlepšení. Na jejím vzniku se podíleli i zástupci evropských kulturních sítí. Tato publikace, v kapitole, kde navrhuje principy budoucí kulturní politiky Evropské unie, varuje před „nedostatečným uznáním výhod networkingu“ a upozorňuje, že „nadnárodní grantové programy výměnu spíše ztěžují, než že by ji podporovaly... Mezivládní a nadnárodní agentury by se měly víc než čemu jinému věnovat vývoji strategických podpůrných mechanismů, které by umožňovaly kontakt mezi kulturními organizátory.“ 90 Dokladem
výzkumné
a
koncepční
argumentační
práce
ve
prospěch
kulturních sítí i kulturního sektoru obecně je dále řada dalších studií. Jako velmi důležitou bychom měli jmenovat zejména práci Judith Staines Síťová řešení pro kulturní spolupráci v Evropě (Network Solutions for Cultural Cooperation in Europe), která přináší jednak shrnutí fenoménu evropských kulturních sítí a jejich dopadu na oblast kultury, a také přináší z toho vyplývající návrhy a doporučení evropským institucím. Tato práce vznikla z podnětu EFAH.
90
Everitt, Anthony: In From the Margins, 1997
46
Veřejnější součástí dialogu jsou různé kampaně, které jednotlivé sítě vedou. Dnes například EFAH, Evropská kulturní nadace a jejich partneři vedou celoevropskou kampaň „70 centů pro kulturu“, jejímž hlavním cílem je dosáhnout toho, aby Evropská unie přispívala na kulturu v přepočtu minimálně 70 centů na obyvatele. To je asi cíl nesplnitelný 91, ale díky této kampani se alespoň daří dostat kulturu jako téma do vrcholné politické agendy Evropské unie na úroveň témat společného trhu, měny atd. 8.2.1. Zrod nového rámcového programu pro oblast kultury Společný dialog zástupců kulturních sítí a Evropské unie je možné dobře sledovat na jednáních, která předcházela vytvoření nového rámcového kulturního programu Unie. Zástupci některých sítí chtěli a částečně využili této příležitosti, aby znova zdůraznili, že si sítě postupně vydobývají v kulturním sektoru významnou pozici. Během jednání se snažili nabídnout evropským institucím nástroj na zlepšení kulturní politiky Unie a argumenty pro nárůst financování kultury a vnímání aktuálních trendů v oblasti evropské kultury. Podle posledních dokumentů se zdá, že nový kulturní program Evropské unie bude akcentovat sítě a networking ještě více, než dosavadní programy – zatím je k dispozici pouze návrh usnesení, který Evropská komise předkládá Evropskému parlamentu ke schválení. Pro lepší orientaci ve způsobu debaty využijme ukázky z návrhů pracovních skupin a diskusní dokumenty. Například
Robert
Palmer
v pravidelném
informačním
bulletinu
sítě
Culturelink píše: „Evropská unie musí v oblasti kultury pokračovat v investicích do rozšiřování a vývoje některých existujících evropských mnohonárodních kulturních sítí, profesionálních kulturních platforem a konsorcií, které upřednostňují členy z rozšířené Evropské unie.“ 92
91
V roce 2000 byl objem financí učených přímo pro kulturu 0,1% celkového rozpočtu Unie. Tento podíl nezahrnuje finance, které využily kulturní projekty ze Strukturálních fondů, ale i tak je to velmi malý podíl. Požadavek 70 centů na obyvatele je více než pětinásobek současné podpory. 92 Palmer, Robert: EU Cultural Policy Gets Makeover, 2003
47
Důležitou otázku také položili účastníci pracovní skupiny během Fóra evropské kulturní spolupráce v roce 2001. Shrnuli problém financování zaměřeného na jednorázové projekty, které je způsobeno nastavením kulturních
programů:
ke spolufinancování
“Do
dneška
projektů
Unie
přistupovala
realizovaných
k podpoře
jednotlivými
jako
organizátory.
Nemělo by být toto jednorázové financování nahrazeno poskytováním podpory víceletým projektům spolupráce, které by navrhovaly strukturované profesionální sítě s celoevropskou působností ve více oblastech kultury?“ 93 V tomto ohledu jde ještě dál zpráva pracovní skupiny K novému rámcovému kulturnímu programu Evropské unie (Towards a New Cultural Framework Programme for European Union), jejímiž členy byli např. Robert Palmer nebo Ondřej Hrab. Tento dokument navrhuje jako jeden ze tří pilířů nového programu „podporu omezenému počtu významných a čitelných projektů typu arms-lenght 94“ vedenými některou z existujících evropských kulturních sítí. „Pracovní skupina navrhuje, aby budoucí program EU fungoval na několika klíčových principech: na výběru menšího počtu projektů než doposud, projektů, které mají dostatečné zdroje, na potřebě lepšího managementu a prezentace a na potřebě podpory průkopnických přístupů. Pracovní skupina hovořila o rostoucí důležitosti různých kulturních „platforem“ v Evropě. Tuto platformu chápe jako organizaci, která profesionálně působí v jedné nebo více oblastech kulturního sektoru, podporuje vzájemnost a spojuje kulturní organizátory, prosazuje důležitost společné a „mezi-kulturní“ práce na celoevropském základě, a která je schopná doložit své manažerské schopnosti.“ 95 Dále tento dokument specifikuje zmíněné „platformy“ a uvádí „např. sítě, konsorcia sítí, mezinárodní organizace a nadace.“ Navíc „tyto platformy by měly být z tzv. třetího sektoru, nevládní na všech úrovních a nezávislé“. Dokument zároveň požaduje víceletou podporu pro další sítě. Tato zpráva 93
Kol.: Cultural Cooperation in Europe Forum, 2001 Arms-lenght, neboli prodloužená ruka, je termín, který se používá k označení nevládních agentur, které rozdělují finance formou grantů. Jsou dotovány ze státního rozpočtu, ale také využívají výtěžků loterií atd. Tento systém v oblasti kultury funguje např. v Anglii, ve Skotsku, v Kanadě nebo Austrálii, kde fungují Arts Councils. 95 Towards a New Framework Programme of the European Union, 2003 94
48
nenavrhuje kritéria hodnocení kvality a vhodnosti síti. Tyto metody však jsou navrženy v jiném dokumentu, který vydala EFAH s názvem Hodnotící kritéria pro evropské kulturní sítě (Evaluation Criteria for Cultural Networks in Europe). Autorka tohoto dokumentu Mary Ann de Vlieg je zároveň generální sekretářkou sítě IETM. Podobné (realistické a dosažitelné) návrhy byly obsaženy už v textu Síťová řešení pro kulturní spolupráci v Evropě a stále ještě nebyly realizovány. Velký rozdíl mezi těmito dvěma návrhy je však ten, že doporučení pracovní skupiny vypracovali odborníci pracující již z pověření Evropské komise. Jako projekt, který by měl těžit z chystané změny evropských kulturních programů, vypadá Laboratory of European Cultural Cooperation (Laboratoř evropské kulturní spolupráce). Tento projekt zpracovala Evropská kulturní nadace a firma Palmer/Rae Associates Roberta Palmera. Vychází „z aktuálních studií, které zdůrazňují potřebu lepšího zacházení s informacemi, reflexí a podporou v oblasti evropské kulturní spolupráce a vytvoření nové decentralizované platformy pro vznikající evropský veřejný prostor. Existuje poptávka po efektivním nástroji, který by poskytnul užitečné informace umělcům, kulturním organizátorům, vládám,... a který by zprostředkoval sdílení a diskusi a umožnil optimalizovat existující zdroje...“ 96 8.2.2. Culture 2007 Návrh programu Culture 2007 je dnes již přístupný na internetových stránkách Evropské unie. Je velmi zajímavé, nakolik se do něj podařilo vtělit návrhy, o kterých byla řeč. V úvodu návrhu je vyzdvižen dialog, který vedl k vytvoření programu, a jako zásadní příspěvky jsou zmiňovány především Fórum o evropské kulturní spolupráci a zpráva pracovní skupiny Towards a New Cultural Framework Programme for European Union. V tomto ohledu je nutné zdůraznit, že při obou příležitostech byli jedněmi z nejdůležitějších partnerů právě evropské kulturní sítě a jejich představitelé. A nelze si nevšimnout, že jejich požadavky se výrazně do návrhu programu Culture 2007 promítly. 96
Laboratory of European Cultural Cooperation, Business Plan, 2004
49
Culture 2007 je naplánován na období 2007-2013 a je na něj vyčleněno 408 milionů EUR 97. „Obecným cílem programu je přispívat k podpoře kulturního prostoru
společného
Evropanům
rozvojem
kulturní
spolupráce
mezi
tvořivými umělci, kulturními činiteli a kulturními institucemi zemí účastnících se programu za účelem vytváření evropského občanství.“ 98 V rámci programu by pak Evropská unie měla podporovat mobilitu kulturních pracovníků, nadnárodní distribuci uměleckých děl a produktů a dialog mezi kulturami. Jednou ze tří hlavních oblastí podpory pak jsou centra spolupráce a společné projekty – tedy domény aktivity evropských kulturních sítí. Centra spolupráce definuje Culture 2007 takto: „Každé středisko musí tvořit nejméně 6 členů z 6 různých zemí, které se účastní programu, a může seskupovat činitele z jednoho nebo více oborů kolem různých víceletých oborových nebo mezioborových akcí nebo projektů, které však sledují společný cíl.“ 99 Na podporu takových center je vyčleněno 36% finančních prostředků určených pro Culture 2007 a taková podpora je pětiletá. Navíc dalším podstatným okruhem jsou společné projekty organizací z minimálně čtyř partnerských zemí – granty na tyto projekty by měly tvořit přibližně 24% finančních prostředků Culture 2007. Dalších 10% financí by mělo být určeno na provozní náklady subjektů, „které pracují ve prospěch kulturní spolupráce a zajišťují funkci zastoupení na úrovni Společenství, shromažďují nebo šíří informace, které usnadňují transevropskou kulturní spolupráci Společenství, na evropské úrovni vytvářejí sítě subjektů aktivně působících v oblasti kultury, účastní se uskutečňování projektů kulturní spolupráce nebo plní úlohu
vyslanců
evropské
kultury.
Tyto
subjekty
musejí
představovat
skutečný evropský rozměr. V tomto směru musejí vykonávat své činnosti na evropské úrovni, samy nebo ve formě různých koordinovaných sdružení, a jejich struktura (zapsaní členové) a jejich činnosti musejí mít potenciální vliv na úrovni celé Evropské unie nebo zahrnovat alespoň sedm evropských 97
Návrh Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o programu Culture 2007 (COM) 2004 469 ibid 99 ibid 98
50
zemí;“ 100 tedy opět ve prospěch evropských kulturních sítí. Je vidět naprosto evidentní posun podpory od čistě projektové formy evropské spolupráce ke strukturální a dlouhodobé podpoře celoevropských aktivit nad rámec jednorázového projektu.
8.3.
Hodnocení sítí – kritéria evaluace
Je naprosto pochopitelné, že úředníci i politici Evropské unie i národních vlád vyžadují k rozhodování o finanční podpoře kulturních sítí jasně hovořící podklady.
Tyto
podklady
by
měly
nejlépe
být
kvantifikovatelné
a
porovnatelné. Již při shrnutí charakteristických znaků sítí však bylo zřejmé, že aktivity a výsledky sítí jsou spíše kvalitativní a zachytitelné daleko jemnějším pohledem, než je síto tvrdých dat a tabulek. V souvislosti se snahou upevňovat svou pozici ve vztahu k Evropské unii a zvyšovat svou důvěryhodnost a transparentnost přinášejí sítě návrhy na kritéria hodnocení. „Sítě by mohly být daleko rozumněji hodnoceny, pokud by byly považovány za proces spíše než za produkt a analyzovány podle toho, jak pracují, spíše, než aby se porovnávalo, co dělají.“ 101 Při evaluaci navrhují zástupci kulturních sítí vycházet z několika klíčových hledisek, podle kterých by mělo být možné nejlépe hodnotit funkčnost a kvalitu sítí. Jsou to: „Funkční kritéria: −
Struktura sítí (Jak je síť demokratická? Plní veřejně prospěšné funkce?)
−
Rozmanitost (Jak je síť přístupná? Jaká je různorodost jejích členů? Jak je otevřená?)
−
Mise, Cíle, Plány (Jak je definuje sama síť) 102
100
Návrh Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o programu Culture 2007 (COM) 2004 469 DeVlieg, Mary Ann: Evaluation Criteria for Cultural Networks in Europe, 2001 102 viz příloha – charakteristiky některých evropských kulturních sítí 101
51
Kritéria přidané hodnoty: −
Schopnost propojovat (Jak se v rámci sítě a díky ní šíří informace? Jak se předává know-how?)
−
Ekonomie (Kdo a jak přispívá k finanční existenci sítě?)
−
Prostředí (Jak dosahuje síť svých cílů a záměrů? Jak síť podporuje mobilitu a přeshraniční spolupráci v Evropě?)
Tato kritéria by zároveň měla zdůrazňovat kvalitu, kontinuitu, vklad a partnerství. Přestože definice některých z těchto kritérií se budou ve vztahu k sítím v detailech odlišovat, kvalita znamená: stupeň inovace, bohatosti a rozmanitosti, které jsou zpřístupněny členům sítě a veřejnosti. Výrazem kontinuita se rozumí, že síť je učící se organizace (learning organisation) a že její kolektivní vědění (collective knowledge) roste, že staví na dříve získaných dovednostech. Vkladem chápeme stav, kdy síť působí jako katalyzátor akcí a projektů svých členů. Partnerství znamená, že finanční zajištění sítě je tvořeno vklady širokého okruhu partnerů.“ 103 Sítě na sebe berou složitý systematický úkol. Je zřejmé, že tak značný posun v přístupu k hodnocení vyžaduje od úředníků Evropské unie zásadní změnu úhlu pohledu na věc. A evropské sítě musí a budou muset vynaložit velké množství energie, aby této změny docílily. Pokud se jim to však podaří, vytvoří prostředí, ve kterém budou moci skutečně naplňovat svůj cíl – efektivně se podílet na zlepšování evropského kulturního prostředí a podmínek k umělecké tvorbě. Nabízí se otázka, jestli není alibistické bránit se kvantitativním měřítkům a vyhýbat se stanovování a dosahování konkrétních cílů. Zkušenosti mnoha členů sítí jsou však důkazem efektů těchto „éterických“ hodnot a výsledků. Shodují se na tom i mnohé výzkumy prováděné v této oblasti. Zároveň je třeba zdůraznit, že výsledky práce sítí se skutečně nedostavují okamžitě, ale v dlouhodobém horizontu. „Sítě spíš vytváří prostředí. Dneska nám to přijde samozřejmé, ale třeba na úrovni Unie kulturní programy začaly teprve nedávno. Do té doby EU vůbec žádnou kulturu nepodporovala, ani se o tom nebavila. Byly ekonomické cíle a kultura vůbec nebyla tématem. To je třeba si 103
DeVlieg, Mary Ann: Evaluation Criteria for Cultural Networks in Europe, 2001
52
uvědomit. Přeci jenom se dneska začíná mluvit o kultuře jako o něčem co lidi spojuje, a co by mělo spojovat Evropu i navenek, začíná se mluvit o kultuře jako o evropské hodnotě atd. Dřív se o tom nikdo nebavil, protože to nesly státy samy na sobě a zajímaly je pouze společné ekonomické otázky.“ 104
104
Rozhovor s Martou Smolíkovou, Praha 21. 4. 2005
53
9. Česká situace 9.1.
Proč v České republice není více sítí a více členů evropských sítí? „Možnost a schopnost vytvářet, udržovat a využívat vztahy ve formě sítě také dává zprávu o stavu společnosti, o tom, jak vnímá principy otevřené 105 občanské společnosti a nakolik si je osvojila.“
Vytváření sítí nebo členství v evropské kulturní síti není v České republice obvyklé. Někteří jednotlivci nebo organizace s tím však mají zkušenosti a v rozhovorech členství oceňují – většinou především proto, že se sami orientují na mezinárodní spolupráci a v sítích vidí nejjednodušší způsob, jak ji realizovat. Otázkou zůstává, proč není fenomén networkingu v Čechách více rozšířený. Jednou z příčin je zřejmě historická souvislost – svazy a oborové organizace založené z důvodů kontroly a ideologického ovlivňování, které byly úzce spjaty s komunistickým režimem a spíše než aktivní sítí byly jakousi „černou dírou“, 106 byly po roce 1989 zrušeny nebo zůstaly doménou sympatizantů se „starými
časy.“
Práce
v takových
nebo
podobných
organizacích
se
zprofanovala a přestala být zajímavá. „To, čemu se říkalo spolkový život, že se lidi scházeli a něco vytvářeli, na něčem pracovali, to se za komunismu strašně zdiskreditovalo. Dost dnešních občanských sdružení je založeno jen jako účelová právní forma proto, aby člověk mohl organizačně a právně zajistit nějakou svou aktivitu. A ta klasická forma toho, že to lidi opravdu sdružovalo k nějaké společnému zájmu, ta se jakoby trošku vytratila.“ 107 V podobném duchu odpovídá na tentýž dotaz i Tomáš Žižka: „Já jsem si teď uvědomil, že se v Čechách opustily salony. Ne výstavní, ale salony, kde se tlachalo, sedělo, občas se něco předneslo, někdo vytáhl nějakou grafiku... To byl podle mě předvoj síťování, nebyla to jenom komunita, ale bylo to takové otevřené partnerství bez nějakých oficialit a závazků.“ 108
105
Staines, Judith: Network Solutions for Cultural Cooperation in Europe, 1996 Termín Tomáše Žižky pro nefunkční organizace, které pohlcují energii člověka a nemají žádné výsledky 107 Rozhovor s Martou Smolíkovou, Praha 21. 4. 2005 108 Rozhovor s Tomášem Žižkou, Praha 7. 4. 2005 106
54
Existuje sice celá řada oborových asociací a svazů, ale pro outsidera je těžké je hodnotit – a na první pohled spíše připomínají reprezentativní formy sdružení, které neodpovídají současnému pojetí sítí. V oblasti divadla je to především
Herecká
asociace.
Nové
nezávislé
organizace
v oblasti
performing arts se po roce 1989 téměř nesešly v žádném společném projektu, který by připomínal síť. „My jsme dělali Boomerang. To byl takový výkop. Já jsem asi v roce 1997 zjistil, že tady existují různé festivaly, různé aktivity a že lidi spolu vůbec nemluví. To byla vlastně první akce MAMAPAPA, taková sešlost, kde byl Ctibor Turba, Ondřej Hrab, Yvona Kreuzmannová a Karel Král a další – oni se znali jménem, ale vůbec třeba ani nevěděli, jak vypadají. To nebyla síť, to byla přesně taková událost.“ 109 V České republice stále mezi oborovými organizacemi a sdruženími dominuje
princip
asociace
–
hierarchizované
a
víceméně
uzavřené
exkluzivní společnosti. Tyto asociace nefungují na principu sítě. Zajímavý
projekt
začalo
realizovat
občanské
sdružení
Motus,
které
provozuje divadlo Alfréd ve dvoře. Je to projekt Nová síť, který letos funguje již druhým rokem. 110 Za tento projekt byl také Motus poctěn při loňském festivalu ...příští vlna/Next Wave... v kategorii producentský počin roku. Cílem Nové sítě je sdružit provozovatele divadelních a jiných prostorů, kteří prezentují umělce nezávislé divadelní scény, zjednodušit jim přístup k informacím o dostupných inscenacích a pomoci jim s financováním a prezentací těchto inscenací. „Nová síť pomáhá umělcům i prezentérům. Dotuje ze získaných grantů výjezdy umělců do regionů, doplácí honoráře, zajišťuje technické vybavení, chybějící v místech prezentace, hradí dopravu a vymýšlí úsporná řešení prezentace více projektů v jednom regionu. Divákům přiváží neobvyklou nabídku, která by se v konkurenci zájezdových agentur prosadila jen stěží.“ 111 Nová síť ovšem těžko hledá partnery mezi etablovanými divadly, která o podobnou spolupráci nemají zájem. Proto jsou členy především menší
109
Rozhovor s Tomášem Žižkou, Praha 7. 4. 2005 www.alfredvedvore.cz/novasit 111 Havlíčková, Šárka: Nová síť a putovní festival Velká inventura, 2005 110
55
nezávislé prostory, ale i galerie a kluby. Svou činností připomíná Nová síť Asociaci českých filmových klubů a její Projekt 100 nebo Filmovou školu v Uherském Hradišti. Oba tyto projekty se podobně jako projekty Nové sítě výrazně vymykají představě komerčních projektů a zkušenost ukazuje, že jim úspěchem a kvalitou dobře konkurují. Svou strukturou a fungováním se také Asociace českých filmových klubů nejvíce z českých asociací podobá networku. „Projekt 100 začal někdy před jedenácti lety s dvaceti kiny, dneska je to 120 kin, začal s návštěvností 15 000 lidí, dneska má skoro 100 000 lidí. Je to věc, která ukázala, že má smysl. Funguje na bázi toho, že existují filmové kluby, které jsou víceméně neformálně sdružené v asociaci, kde nejsou žádné příkazy, co kdo má a nemá dělat - člen asociace si může dělat co chce.“ 112 Je zarážející, že se v České republice těžko hledají partneři pro projekt Nová síť. Ještě více pak překvapuje, že při počtu evropských kulturních sítí a českých organizací v oblasti kultury je rok po vstupu do Evropské unie v Čechách asi 15 členů evropských sítí. Jedním z hlavních důvodů je zřejmě motivace. Pro divadla a další organizátory v oblasti kultury je asi stále výhodnější zachovat status quo. Nejsou nijak nuceni k hledání inovativního programu pro svá divadla, nezáleží jim na vzájemné konfrontaci s kolegy ze zahraničí a navíc: finanční prostředky, které jim poskytují zřizovatelé, popřípadě grantové programy, jsou stále pro jejich, i když omezenou, činnost zřejmě dostačující. Je samozřejmě nutné si uvědomit, že fungování na evropské úrovni znamená hodně práce navíc. Ale české organizace nemusejí okamžitě spolupracovat na mezinárodních projektech. I možnost získávat informace a zkušenosti od kolegů v síti jsou nedocenitelné. Je nutné podotknout, že na takovou činnost je u nás těžké najít finanční podporu. Zahraniční odbor Ministerstva kultury sice podporuje žadatele, kteří získali grant Culture 2000, a Odbor umění vyhlašuje grant na zahraniční cestu pro divadelní soubor, stejně tak i pražský magistrát, ale těžko by se hledaly zdroje na pokrytí cestovních nákladů na setkání členů sítě, popřípadě i na členský poplatek. Je třeba se spolehnout na vlastní
112
Rozhovor s Ivem Anderlem, Praha 25. 3. 2005
56
zdroje nebo na vstřícný přístup sítě (například Divadlu Archa bylo nabídnuto členství v síti Audiences Europe zdarma). Jedním z podstatných důvodů je také chybějící česká zahraničně-kulturní politika. Síť Českých center nesplňuje dobře svou kulturní funkci a stále se diskutuje o tom, jestli má fungovat spíše jako obchodní reprezentace českých firem, nebo spíše jako české kulturní základny v zahraničí. Jejich finanční možnosti jsou také velmi omezené. Zastupitelské úřady České republiky v zahraničí pak plní spíše kulturně-diplomatickou funkci, navíc bez koncepce. Nyní se připravuje na Ministerstvu kultury komplexní kulturní strategie České republiky pro období 2007-2011, 113 do jejíž přípravy se zapojilo i Ministerstvo zahraničí a jeho Odbor kultury a krajanských vztahů – doufejme, že se podaří dosáhnout viditelného posunu v přístupu státu ke své kulturní prezentaci v zahraničí. 9.2.
Česká účast na programu Culture 2000
České organizace dostaly od roku 2001 možnost podílet se na programu Culture 2000, a to jak v roli partnerů a spoluorganizátorů, tak i v roli vedoucích projektů. Aby byl projekt způsobilý obdržet grant Culture 2000, je nutné, aby se ho zúčastnili minimálně tři organizace ze tří různých zemí. Jedná se tedy o trans-národní projekty, které mohou být výsledkem networkingu. Je nutné zdůraznit, že ačkoli české organizace nejsou příliš aktivní v oblasti networkingu, v rámci programu Culture 2000 si vedly v porovnání s ostatními kandidátskými zeměmi dobře. Z projektů v oblasti divadla a tance se do spolupráce zapojili: Tanec Praha, Čtyři dny, DAMU (Kafka: Die Falle), Divadelní ústav (Srdce PQ), Národní divadlo, JAMU (Evropské divadlo), Media Archiv Praha (opera RUR) a další. 114 Připomeňme blíže dva projekty, které vznikly na základě zkušenosti s prací v sítích a získaly podporu z programu Culture 2000.
113
9. května 2005 byla na stránce www.divadlo.cz/koncepceumeni otevřena veřejná diskuse nad tímto tématem 114 Česká kancelář Culture 2000: Program Evropské unie Culture 2000, 2004
57
9.2.1. Čtyři dny: Stage in Motion Občanské sdružení Čtyři dny se jako hlavní organizátor podílelo na projektu Stage in Motion. Ke spolupráci vyzval Pavel Štorek čtyři další partnery – Centre Choreographique de Nantes z Francie, Exodos ze Slovinska, lipskou Schaubühne a italskou organizaci Teatri di Vita. Se třemi z nich se seznámil díky IETM, s lipskou Schaubühne již dříve spolupracoval na koprodukci jiného projektu. Cílem Stage in Motion bylo na platformě festivalu Čtyři + Čtyři dny v pohybu realizovat sérii dramaturgických a informačních setkání, prezentaci divadelních představení, workshopy a dokumentační CD -ROM. Celkovou vizi pak vyjadřuje snaha o to, aby „koprodukce a mezinárodní spolupráce jak mezi tvůrci, tak mezi producenty a manažery, nemusela být ojedinělou událostí na českém divadelním trhu a aby české divadlo mělo konečně platformu, na základě které by mohlo začít více expandovat do Evropy.“ 115 Podle Pavla Štorka vznikl projekt na základě intenzivního pocitu nedostatečných podmínek českých umělců podílet se na mezinárodní spolupráci. „Realizovat se podařilo vše, co bylo součástí grantové žádosti, ale bohužel nepokračujeme ve spolupráci s dvěma partnery. S ostatními ale pracujeme dál. Vytříbili se dobří kolegové.“ 116 Riziko takových síťových projektů je, že partnerství vzniklé kvůli němu se může rozpadnout. V tomto případě je ale důležité, že se upevnila spolupráce se dvěma partnery, s nimiž Čtyři dny pracují nadále. Zároveň bez předchozí znalosti partnerů z IETM a další mezinárodní spolupráce by je bylo daleko složitější najít. 9.2.2. Tanec Praha: Trans Danse Europe Tanec Praha se v rámci programu Culture 2000 podílel na dvou projektech. Nejprve v roce 2001 jako vedoucí projektu, kdy s dvěma dalšími partnery z Francie a Belgie realizoval desetidenní mezinárodní taneční seminář jako doprovodnou akci festivalu Tanec Praha. V roce 2003 pak požádal v rámci již existující sítě Trans Danse Europe o víceletý grant Culture 2000 na její fungování. 115 116
Česká kancelář Culture 2000: Program Evropské unie Culture 2000, 2004 Rozhovor s Pavlem Štorkem, Praha 7. 4. 2005
58
„Trans Danse Europe jsem sama iniciovala. Vzniklo to při příležitosti akce Praha – Kulturní město Evropy 2000. Z devíti organizací, které byly z ostatních Kulturních měst a které jsme pozvali do Prahy na Taneční platformu, se nám podařilo získat osm partnerů. Část těch partnerů má zájem spolupracovat dál a hledat další cesty jak podpořit umělecké rezidenční programy a samozřejmě turné těch hotových dobrých projektů. A síť pokračuje dobře, teď běží tříletý program pro roky 2003-2006 a už řešíme program na další tři roky. Protože je většina z nás zároveň členy IETM, tak si tam dáváme vždycky separátní schůzky a už teď v Bělehradu (IETM Meeting 17.-20. března) jsme programovali období 2007-2011 a debatovali, kdo to chce pak dál vést, protože to má obrovský efekt pro všechny.“ 117 Díky programu Culture 2000 tak bylo možné podpořit již existující síť síťový projekt. Jak již bylo řečeno dříve, v tomto případě hrálo při vzniku sítě Trans Danse Europe opět důležitou roli IETM. Díky skutečnosti, že většina členů se seznámila prostřednictvím IETM, mohla začít spolupráce daleko rychleji. Navíc Trans Danse Europe je důkazem, že sítě pracují pro umělce – díky rezidenčním programům Trans Danse Europe vznikla řada choreografií, které navíc v rámci sítě našly vhodný distribuční nástroj. To je synergie, která skutečně efektivně využívá jak uměleckého potenciálu zúčastněných umělců, tak charakteru spolupráce v síti (např. během existence projektu se vyměnila část členů, ale projekt to neohrozilo.) Dostupné nástroje podpory ze strany Evropské unie by byly jen těžko dosažitelná jinými prostředky spolupráce. 9.3.
117
Současní čeští členové evropských kulturních sítí −
Akademie výtvarných umění, Praha: ELIA
−
Alfréd ve dvoře: Junge Hunde
−
Centrum experimentálního divadla, Brno: IETM
−
Čtyři dny: IETM, Junge Hunde
−
Divadlo Archa: IETM
−
Deja Donné: IETM
−
Divadelní ústav: IETM
−
Fakulta výtvarných umění, Brno: ELIA
Rozhovor s Yvonou Kreuzmannovou, Praha 23. 3. 2005
59
−
Institut
reklamní
tvorby
a
marketingové
komunikace,
Zlín:
ENCATC −
Janáčkova akademie múzických umění v Brně: ENCATC, ELIA
−
Národní divadlo v Praze: Opera Europa
−
Pražské jaro: European Festivals Association
−
Proculture (Otevřená společnost, o.p.s.): EFAH
−
Tanec Praha: IETM, Trans Danse Europe 2000, Aerowaves
Dříve byly členy IETM také Divadlo na voru a Pražský komorní balet.
60
10.
Debata o evropské kulturní politice a evropské kulturní
identitě V Evropě se v současné době rozvíjí debata o společné evropské identitě a v souvislosti s ní o potřebě jednotné kulturní politiky Evropské unie. Zejména v souvislosti s připravovanou Evropskou ústavní smlouvou a diskusí, která se k ní váže, je třeba připomenout některé zásadní argumenty, které mají vztah k oblasti kultury. Navíc je zajímavé poukázat i na možnost velkého růstu potenciálu kulturních sítí na evropské úrovni, a to například i v legislativní oblasti, kde připravovaná ustanovení Evropské ústavní smlouvy mluví také o možnosti tzv. participativní demokracie, kdy budou za určitých podmínek mít občané Evropské unie možnost legislativní iniciativy. Zuzana Lehmannová se ve své studii Kulturní dimenze mezinárodních vztahů vyjadřuje k diskusi o evropské kulturní integraci: „Existuje tedy perspektiva vytvoření jednotné evropské kultury? Názory na tuto otázku se dělí do dvou táborů – zastánců ideje jednotné evropské kultury a zastánců naprosté kulturní svébytnosti národní. Ona zdánlivě naprosto zásadní otázka perspektivy jednotné evropské kultury není tedy zcela přesná, protože vyvolává představu kulturní unifikace Evropy. Takto však problém nestojí. Podstatou kulturní jednoty Evropy je zvýraznění již existujících společných duchovních principů a hodnot, aniž by byla setřena národní a regionální svébytnost jejich výrazu. Na druhé straně jsou tyto společné hodnoty a principy nezbytné pro fungování společenství, stejně jako společné normy, instituce ap. Již sama politická a ekonomická integrace si je vyžaduje. Bude proto nezbytné zvýraznit ve vzdělávacích systémech evropských zemí výchovu ke společnému kulturnímu odkazu a rozvíjet ho. Ovšem kulturně jednotná Evropa bude znamenat, že ve vzájemné závislosti a vazbách se budou rozvíjet mnohé kulturní úrovně – celoevropská, úroveň regionů a především pak úroveň národních kultur a etnických skupin. To je pravý obsah a smysl pojmu kulturní integrace, který znamená jak
61
sjednocení, tak i odlišnost. Přílišná unifikace nebo přílišná diferenciace by byla brzdou integračních procesů.“ 118 Tyto principy zdůrazňuje i zpráva italského europoslance Giorgia Ruffola, bývalého místopředsedy Komise pro kulturu, mládež, vzdělání, média a sport
Evropského
parlamentu.
„Vznik
Evropy
jako
kulturní
jednotky,
rozmanité a zároveň s jasnými společnými rysy, je základním aspektem politického projektu, který se vztahuje k evropské jednotě. Tento projekt není podepřen pouze ekonomickou, monetární a politickou unií členských států, ale také pevným přesvědčením, že Evropa má svoji vlastní specifickou kulturní identitu, jejímž základem jsou vzájemně se doplňující rozdíly. Nicméně je třeba říci, že pokud jde o evropskou jednotu, kultura vždy hrála, především v porovnání s ekonomikou, pouze druhořadou roli. Přestože kulturní politika byla včleněná do evropských smluv, její pozice je okrajová a komplikuje ji požadavek jednomyslnosti při hlasování Rady. Co se
týče
vytvoření
společného
evropského
povědomí
(společného
evropanství), je prvořadé ustavit takovou evropskou kulturní politiku, která neusiluje o standardizaci, ale o nastolení kulturní identity, která je postavená na setkání rozmanitostí. Taková politika je trojí: funguje jako posílení identity,
soudržnosti
a
demokratické
účasti
Evropanů
na
společném
osudu.“ 119 Co se týče evropské a národní kulturní identity, k tomuto problému připomíná Anthony Everitt: „Jedním ze smyslů kulturní politiky je pomoci ke (znovu)objevení nebo (znovu)ustavení identity. Abychom se v tomto ohledu vyhnuli nedorozumění, je třeba připomenout, že evropské bratrovražedné války 90. let nebyly výsledkem příliš silného pocitu identity, ale příliš slabého. Přesto, že identita je ideologie odlišnosti, nemůžeme ji redukovat na etnicitu nebo kmenovou příslušnost; obracení se do sebe, uzavírání se jedné komunity před druhou, je znakem ztráty identity, nebo alespoň její krize. Odmítnout uznání práv jiných a agrese vůči nim, není ničím jiným, než snahou
nahradit
tuto
ztrátu,
vyplnit
propast,
která
vznikla.
Naopak
sebevědomý smysl sounáležitosti posiluje hodnoty a jistoty, které vytvářejí 118 119
Lehmannová, Zuzana: Kulturní dimenze mezinárodních vztahů, 1999 kol: The Ruffolo Report, 2001
62
společenství; a to následně povzbuzuje otevřenost ke zbytku světa, přijímání rozdílů a živý zájem o cizí kultury.“ 120 Je zřejmé, že aby sjednocená Evropa mohla fungovat, je nezbytné k její ekonomické a politické dimenzi připojit na stejné úrovni ještě dimenzi duchovní, tedy kulturní. Je třeba podílet se na propagaci společné evropské kulturní identity. Jak už bylo řečeno, tato evropská kulturní identita rozhodně není unifikací – je naopak zdůrazněním bohatosti a rozmanitosti jednotlivých evropských kultur. Nikdy se nepodaří Evropu integrovat podle představ tvůrců projektu Evropské unie, pokud do integrace nezapojí i složku kulturní. Lze tvrdit, že v kulturní integraci jsou nejdále umělci a kulturní organizátoři. Pro ty jsou evropské hranice irelevantní již dávno. Vzájemně pracují způsobem,
který
podporuje
pocit
sounáležitosti
při
současném
samozřejmém respektování jedinečnosti a výjimečnosti každého jednotlivce. Příkladem takové spolupráce jsou nejen mezinárodní koprodukční projekty a festivaly, ale také celý koncept síťové spolupráce, který, jak jsme již ukázali, podporuje samostatnost jednotlivých členů a zároveň stojí na jejich společných vkladech do sítě jako celku. Jen sebevědomý a aktivní člen sítě si z ní může odnést nějaký efekt a jen takový člen také znamená pro síť přínos. Stejnou paralelou bychom mohli vyjádřit i účast občanů a států v Evropské unii. Kultura a umění pak navíc velmi podstatnou měrou, spolu s výchovou a vzděláním, přispívají k vytváření národní a evropské kulturní identity. Nelze než
doporučit
jak
národním
vládám,
tak
evropským
institucím,
aby
cílevědomě a dostatečně podporovaly kulturu a umění – jen tak lze totiž docílit bezkonfliktního sjednoceného evropského společenství.
120
Everitt, Anthony: In From the Margins, 1997
63
11.
Závěr
Fenomén kulturních sítí je dnes velmi aktuální, v evropské souvislosti ve třech dimenzích: −
pro jednotlivé umělce a organizace v oblasti kultury je síť bránou k mezinárodní spolupráci,
−
sítě jsou vhodnou platformou pro prosazování společných zájmů ve vztahu k Evropské unii a její strategii v oblasti kultury,
−
sítě jsou nástrojem evropské kulturní integrace.
Jak jsme viděli, kulturní sítě existují ve všech uměleckých oborech a disciplinách, po počáteční euforii z neobvyklého způsobu práce, kdy sítí vznikala
celá
řada,
vykrystalizovaly
takové,
které
naplňují
všechny
předpoklady a efektivně pracují. Fungují jako katalyzátory mezinárodní spolupráce, jsou partnery Evropské unie a tyto funkce stále prohlubují. Nedá se tedy říci, že síť je módním fenoménem konce 80. a 90. let a dnes již není aktuální. Evropské kulturní sítě vznikaly a vznikají jako platformy na podporu umělců a jejich tvorby v mezinárodním kontextu. Podílejí se na vytváření prostředí, které umělcům usnadňuje jejich práci. Díky svým specifickým vlastnostem, jako je zejména velmi nízký podíl provozních nákladů na celkových nákladech sítě, to dokážou velmi efektivně. České organizace se do spolupráce se sítěmi zapojují velmi sporadicky, ještě méně se samy podílejí na jejich zakládání. Je to dáno historickými i strukturálními důvody českého kulturního prostředí, nicméně nyní se nachází Česká republika v situaci, kdy se již nelze chovat dále stejným způsobem. Po vstupu do Evropské unie se jednotlivci i organizace musejí zapojit do vzájemného dialogu s kolegy v zahraničí, bez nějž ztratí možnost uplatnění se v evropském měřítku. Mezinárodní spolupráci blízkou práci v síti si však řada českých kulturních institucí vyzkoušela na několika projektech v rámci programu Culture 2000.
64
České instituce, které poskytují finanční podporu uměleckým projektům, by měly
vytvořit
organizací mezinárodní v zahraničí.
podmínky
do evropském spolupráce Zároveň
je
pro
skutečné
kontextu a
–
zlepšením
třeba
začlenění podporou
českých mobility
prezentace
srozumitelně
umělců
České
prezentovat
kulturních a
republiky
informace
o
možnostech získání finančních prostředků z fondů Evropské unie, a to nejen z kulturních programů, ale i ze strukturálních rozvojových fondů. Na závěr je třeba připomenout, že síťová spolupráce a vytváření sítí je přirozená forma jak se efektivně projevovat v mezinárodním společenství a profesně se rozvíjet.
65
12.
Exkurs č. 1: článek 151 Amsterdamské smlouvy
Čl. 128 Maastrichtské smlouvy (pozdější čl. 151 Amsterdamské smlouvy a Smlouvy z Nice)
HLAVA XII KULTURA
Článek 151 1. Společenství bude přispívat k rozkvětu kultur ve členských státech s ohledem na jejich národní a regionální rozmanitost a ruku v ruce se současným zdůrazňováním společného kulturního dědictví. 2. Činnost Společenství se zaměří na podporu spolupráce mezi členskými státy a v případě potřeby na „dotaci“ jejich činností v následujících oblastech: −
zlepšování znalostí historie Evropanů a distribuce kultury,
−
obnova a ochrana kulturního dědictví evropského významu,
−
nekomerční kulturní výměny,
−
umělecká a literární tvorba, i v audiovizuálním sektoru.
3. Společenství a členské státy budou přispívat ke spolupráci s třetími zeměmi a kompetentními mezinárodními organizacemi v oblasti kultury, především s Radou Evropy. 4. Společenství bude brát při své činnosti podle této Smlouvy (Smlouvy o Evropské unii) ohled na kulturní aspekty, především v zájmu respektování a propagaci rozmanitosti svých kultur. 5. V zájmu dosažení cílů vyjádřených v tomto článku, Rada (Evropská rada): −
přijme opatření, po projednání v souladu s procedurami popsanými v článku 251 a po projednání s Komisí regionů, vyjma jakékoli harmonizace práva a předpisů členských států. Rada bude v průběhu procesu rozhodovat jednohlasně tak, jak je vyjádřeno v článku 251,
−
přijme doporučení, po jednohlasném projednání návrhu Komise.
66
13.
Příloha č. 1: Rozhovor s Martou Smolíkovou
V čem je pro vás výhoda nebo nevýhoda networku?
Výhoda je v možnosti sdílet informace. A proti ostatním organizacím jako jsou federace nebo třístranný koprodukční projekt?
Klasické asociace fungují na hierarchickém principu. Tam se přihlásíte, pak čekáte… a když je někdo aktivní nebo zajímavý, tak ho třeba zvolí do nějakého výboru, ve kterém se schází častěji a má možnost být o věcech rychleji informován, může se podílet na rozhodování, může ovlivňovat nebo něco vytvářet. I informace se distribuují z vršku pyramidy. Kdežto v networcích je princip jiný, horizontální – všichni fungují stejně a sdílejí informace navzájem, popř. přímo spolupracují a maximálně je někdo, kdo to celé moderuje, věnuje se základní administraci a nebo uspořádává a archivuje data pro ostatní. V zásadě na networku se podílejí všichni podobným způsobem. V asociacích máte zvolený výbor, delegovaného předsedu, který potom za vás jedná. Koprodukční projekt funguje podle domluvy, každý do něj něco vkládá a z toho něco konkrétního vznikne. Myslíte si, že princip otevřenosti, neformálnosti a nehierarchičnosti je v současné době výhodnější nebo zajímavější?
Je, protože je pružný. Je pravda, že pro strategicky a politicky orientované rozhodování nebo jednání není špatné, že máte osobu, která v malém týmu může něco rozhodnout, něco dělat a reprezentovat ostatní. To mají i networky. Na druhou stranu takové výbory často spíše reprezentují, než pracují. V networku se sdílejí informace, přinášejí se podněty, a lidé se podílejí na debatě, která se vyvíjí a samozřejmě ovlivňuje práci jednotlivých členů. A spolupracuje se i na konkrétních projektech. Ale každý se rozhoduje podle sebe. Proto tak dobře fungují mezinárodní networky, kde se díky informacím a zkušenostem jiných mohou lidé rozhodovat i ve své práci. Myslím, že to je pro dnešní dobu mnohem příhodnější, protože je tolik problémů, že mít nějaké přesné návody, jak se v jaké situaci zachovat, nelze, a jde o to, aby měl člověk dostatek informací, příkladů, zkušeností a také možnost, kde se zeptat. A EFAH, které je Proculture členem, funguje na podobném principu?
EFAH sdružuje organizace po Evropě, které se zabývají kulturní politikou a zlepšováním prostředí na evropské úrovni. Mají kancelář v Bruselu s cílem ovlivňovat politiku EU. Pro mě největší význam má, že sledují co se děje na úrovni Evropské komise při jednáních o kultuře. Dělají z toho zápisy a posílají různé komentáře. Zpočátku bylo celkem složité se v tom všem vyznat, ta složitá evropská struktura, zkratky ... Spolupracují s Evropskou kulturní nadací a vedou v poslední době dvě 67
velké kampaně – Evropa - Kulturní projekt a 70 centů pro kulturu, kde nejde jen o peníze, ale také o přístup ke kultuře – cílem je dostat kulturu do politické agendy. A přes členské organizace mají možnost oslovovat lidi, kteří to šíří dál. To je pro mě cenné – v době, kdy jsme do Unie vstoupili, mi to pomáhá nejen se zorientovat, ale i občas něco udělat. Prakticky to funguje i tak, že třeba v pondělí přišel mail, že bude jednání evropského parlamentu o rozpočtu pro kulturu a abychom napsali každý svým poslancům, kteří to budou projednávat, že to sledujeme, jaký na to máme názor a aby ho brali v potaz – je to lobování. EFAH funguje od roku 1994 a připadá mi, že EU sice bere sítě jako poradní názor, ale že trend, který byl v 90. letech, upadá ve vztahu k tomu, jak Unie jejich názory vyslyší. Myslíte, že se to nějak změní?
Naopak, řekla bych, že vývoj je pozitivní. Já jsem byla díky EFAH na semináři o Evropské ústavě a tam je jeden paragraf o participativní demokracii. Deklaruje dialog s občanskou společností a dokonce umožňuje vstup občanů do vytváření evropské politiky. Unie nepočítá tedy pouze s tím, co vytvoří politici, kteří, když jsou zvolení a nelíbí se nám, tak musíme počkat na nové volby, nebo je přesvědčit, aby to udělali jinak. Tam je i třetí možnost – která bude naprosto legitimní a nebude na úrovni nějakého protestu. Ta umožní, aby i občané mohli podávat své návrhy k projednání. Samozřejmě pro to jsou formální pravidla, musí to být nějaký reprezentativní počet lidí z různých zemí a tak dále. Podle všeho nemůže něco takového zorganizovat nikdo jiný než politické strany, církve a nebo neziskový sektor. A o neziskovém sektoru se ví, že je relativně organizovaný a v tomto ohledu se s ním počítá jako s jedním z možných partnerů. Ale to celé je proto, že Unie moc dobře ví, že vládnout takhle velkým a rozmanitým zemím je strašně složité, že potřebují určitý feedback. Oni nemůžou jenom sedět v Bruselu, být navázaní na jednotlivé vlády, které problémy taky vidí ze své perspektivy. Musí mít nějakou vazbu k lidem, ke společnosti a přes prosíťované neziskové organizace vidí velkou možnost, jak se o problémech dozvědět včas. To je velmi optimistický pohled.
Ano, a jak jsem měla možnost se v poslední době setkat s Bruselem, tak to opravdu takhle působí. Ta realita je v administrativě samozřejmě mnohem složitější. Ale zažila jsem komisaře a všichni mluvili velice vstřícně. Neziskový sektor berou jako prostor, kde lze o věcech debatovat s veřejností a hledat řešení. Například teď k ústavě – pozvali lidi z nejrůznějších neziskovek, aby s nimi o možnosti participativní demokracie mluvili. Protože to chápou tak, že to může pomoci celé společnosti. Mě se zdá, že sítě, které fungují třeba v performing arts, si za těch 15 let nevydobyly více peněz.
68
Ano i ne. Lobbing nesouvisí přímo s penězi pro konkrétní organizace. Třeba EFAH je poměrně chudá organizace, ta má něco z příspěvků, má malou kancelář, tam zaměstnaného jeden a půl člověka. Sítě spíš vytváří prostředí. A to si myslím, že se těžko doceňuje. Dneska nám to přijde samozřejmé, ale třeba na úrovni Unie kulturní programy začaly teprve nedávno. První plán pro kulturu vznikl v roce 77 a první program teprve v roce 90, a to pro media. Předchůdci programu Culture 2000 vznikly v roce 1996! Byl to Kaleidoskop pro kulturu, Raphael pro kulturní dědictví a Ariane pro knihy. Do té doby EU vůbec žádnou kulturu nepodporovala, ani se o tom nebavila. Byly ekonomické cíle a kultura vůbec nebyla tématem. To je třeba si uvědomit. Přeci jenom se dneska začíná mluvit o kultuře jako o něčem co lidi spojuje a co by mělo spojovat Evropu i navenek, začíná se mluvit o kultuře jako o evropské hodnotě atd. Dřív se o tom nikdo nebavil, protože to nesly státy samy na sobě a zajímaly je pouze společné ekonomické otázky. Tady je vidět, jaká je to mravenčí práce.
Je to na dlouho a ne na nějaký finanční efekt hned. Ani nemyslím, že by se stalo, že peníze z EU pomůžou nějakým zásadním způsobem jednotlivým umělcům a jejich projektům, protože prostě z principu tenhle kolos nemá na to, to zúřadovat. I když tam bude víc peněz, tak to půjde na velké mezinárodní projekty. Ale v zemích, jako je naše, to pomůže. Význam networku je, že se člověk dozví věci, o kterých neví. Tady se třeba prezentují pouze názory, že ústava není dobrá. Ale v Evropě se o ústavě mluví i jako o pokroku v demokracii. Je tam ta vůle – samozřejmě, si můžeme myslet, že to jsou zčásti politické fráze a klišé, ale co já jsem zažila, tak naopak vyzývali lidi z neziskového sektoru a vysvětlovali, jak neziskový sektor může s Unií komunikovat a spolupracovat. Protože pak, když networky díky tomu, že propojují řadu dalších organizací, s něčím přijdou, tak se jejich argumenty berou vážně. V oblasti kultury k takovým sítím EFAH patří. Jaké organizace EFAH sdružuje?
Má evropské členy, z nestátního neziskového sektoru. Organizace, které se zaměřují na výzkum, kulturní politiku, vzdělávání… Po světě je to dost běžné, tady v Čechách se začátkem 90. let všechno zrušilo, dokumentační a kulturně politická střediska se zavřela a přišlo se díky tomu i o peníze na to určené. Tady nikoho moc ani nezajímá, jestli je něco takového potřeba nebo není. Ale chybí pořádné výzkumy, chybí data, chybí taková ta práce, která pak přináší zhodnocení, argumenty a předpoklady pro to přijít s nějakou akcí. V každé jiné zemi je nejen jedna, ale několik takových výzkumných organizací, každá různě zaměřená. Takže takové typy organizací jsou i členové EFAH. Proč myslíte, že v Čechách není víc členů evropských kulturních sítí? Myslíte, že chybí znalost, motivace, peníze?
69
Nějakým způsobem asi všechno. V Čechách to vůbec funguje v oblasti mezinárodní kulturní spolupráce zajímavě. U divadel, i když je to složité někam cestovat se souborem, tak tam něco probíhá, ale taky ne úplně. V řadě jiných zemí soubory spolupracují, dělají koprodukce, ale to tady skoro není. Ale i třeba v jiných oblastech se strašně málo využívá možností. Tady, protože jsme uprostřed Evropy, máme pocit, že kdokoli může cokoli, že sem všichni do krásné Prahy přijedou a že když se bude chtít, tak se to všechno zařídí a udělá a nebo se to neudělá, protože na to nejsou peníze…Na počátku 90. let byl o spolupráci obrovský zájem z ciziny, ale dneska už není a jen tak znovu nebude. Nevyužilo se to. Ale třeba malé země, Estonsko, Lotyšsko, ty jsou po světě vidět, mají dobré umělce, investují do nich, slyší se o nich, cestují… v jednotlivých oborech už pomalu budeme znát konkrétní jména, no a Češi se na mezinárodních festivalech a přehlídkách objevují velmi málo. To je, jako kdybychom nebyli. Je to samozřejmě částečně na jednotlivcích, částečně na institucích. Je také depresivní se pídit po festivalech, po pozvání, aby to někdo zaplatil a pomohl zorganizovat, nejsou tu totiž instituce, které by nějak koncepčně podporovaly výměnu, spolupráci. V tom je poměrně velký deficit na ministerstvu kultury, není tam ani jasné transparentní řízení v oblasti mezinárodní spolupráce. A kdybychom se podívali na Českou situaci, tak tady vlastně není žádná síť.
V tom je problém. Asociace, respektive unie, tady byly, ale ten klasický, spolkový život, že se lidi scházeli a něco sdíleli a vytvářeli, na něčem pracovali, to se za komunismu zdiskreditovalo. Dost občanských sdružení dneska existuje jen jako účelová právní forma pro to, aby člověk mohl organizačně a právně zajistit nějakou svou aktivitu. Klasická forma, která lidi ve větší míře opravdu sdružuje s nějakým společným zájmem, se vytratila. Souvisí to i s individualizací společnosti, poněvadž dohodnout se o něčem také není jednoduché a ta potřeba je menší. V umění samozřejmě s různou historií přežily či nově vznikly profesní sdružení, ale ty jsou často napojeny spíše na ty klasické mezinárodní asociace různého charakteru a kvality. Některé jsou velmi formální a v podstatě nefungují a některé fungují docela hezky. Asociace jsou potřeba, protože například ministerstva nemají partnera, který by mohl něco reprezentovat, a proto ani nechtějí jednat. Když přijde ředitel festivalu a řekne, co by bylo dobré pro divadla, tak není a nebude ten kompetentní partner, vždycky to bude jen ředitel festivalu. A navíc v místním prostředí se osobnosti neuznávají a neposlouchají... Když přijde předseda asociace festivalů, je to něco jiného. Takže úředníci by sami byli mnohem radši, kdyby formálně pro ně existoval partner. V divadle je silná Herecká asociace a ITI. Jsou různé organizace, které umí lépe či hůře pracovat s informacemi a jsou různě velké a významné. Ale aby to celé fungovalo, tak by to mělo být lepší a 70
provázanější. Jde o angažovanost a zájem, je třeba si uvědomit, že společnost si lidi vytvářejí sami, že to za ně nikdo neudělá. Komunismus lidi naladil k pasivitě a pesimismu, člověk čeká, až to někdo druhý zařídí – a stejně špatně. EU tedy pracuje otevřeně? U nás mi to přijde spíše naopak.
Jde o návyky jednání a to, čemu se říká politická kultura. Třeba při zpracovávání dokumentů. Když dochází k nějakému rozhodnutí, tak v západní demokratické politické kultuře tomu vždycky předchází otevřená debata, jejímž účelem je sbírat názory, vyhodnotit je a dojít k tomu nejlepšímu rozhodnutí. Na to jsme tady vůbec nebyli zvyklí. Nejen na to, že je pro věc dobré zeptat se druhého a poopravit si svůj vlastní názor, ale ani na to vést debatu, pracovat s názory druhých. Tady když má někdo jiný názor, tak je proti mně. To tady bylo a ještě to bohužel přežívá. V tom je západní kultura mnohem dál, tam jsou lidi zvyklí debatovat, mít různé názory, respektovat se, respektovat názor druhého a s ohledem na to se rozhodovat. Až teď, s přičleněním k Evropské unii, dochází třeba k serióznějšímu zpracovávání dokumentů a rozhodnutí. Mně sítě připadají jako strašně sympatická forma spolupráce, i ty osobní sítě, které se postupně vytvoří. A přijde mi, že to je nevyužitá forma, která přitom dobře funguje.
Důležitý moment je ale setkání, aby se lidi osobně znali. Panuje nadšení, jak se dá technikou a mailem všechno zařídit – ono ledacos lze, ale stejně i pro určitý typ rozhodování, debat nebo práce mail nestačí. Stačí na přípravu nebo získání informací, ale důležitá je společná práce. Stejně potřebujete jednu místnost, kde všichni jsou, vidí si do očí a vidí, že si rozumí… Není to jen o papíře, protože někdy je strašně těžké z papíru všechno a správně vyčíst. Na druhou stranu k tomu setkání jsou potřeba peníze. A když jsou to nějaká mezinárodní setkání, tak si to pak lidé platí i sami, nebo se na tom podílí – a v tom je ta síla, že člověk není odkázaný na někoho, kdo to vše zařídí. Je tam místo pro spontánnost a většina závisí na rozhodnutí. Myslíte, že sítě jsou dnes trend? Že to je něco, co je aktuální, o co stojí za to usilovat?
O networkingu se hodně mluvilo a posměšně se tomu říkalo notworking. To bylo asi v polovině 90. let – na každém pracovním setkání byl seminář o networkingu, jak se to dělá, co to znamená, co je důležité. To už je dnes spíše minulost, to nóvum pominulo, fax a mail jsou už taky samozřejmostí. Ale je pravda, že za tu dobu se networky vytvořily a fungují a teď se spíš uvažuje o praktických věcech, jak prosadit zájmy, které sdružují ty lidi, jak to celé posunout dál. V polovině 90. let byl networking na každém mezinárodním setkání klíčové slovo, ale my v Čechách to myslím trochu propásli (smích).
71
V Čechách se nám to vyhnulo?
Nedotklo se nás to moc, vznikla řada networků, kde Češi vůbec nejsou nebo se členy stávali až později. Ale aktuální to určitě je a bude, protože se vstupem do Evropské unie člověk nemůže pracovat na lokální úrovni. Tak brzo ztratí kontakt se vším a pak i uplatnění, tady jsme v malé zemi. Pokud chceme nějak pracovat, tak musíme i mezinárodně, a to si každý musí nějak zjednodušit tak, aby měl propojení v tom, co ho zajímá. To vám kamenná instituce jen tak nezařídí. A networky jsou celkem jednoduché a pružné typy organizací a pomáhají v hledání cest i k těm kamenným institucím. Praha, 21. 4. 2005
72
14.
Příloha č. 2: Rozhovor s Yvonou Kreuzmannovou
Jaké sítě je Tanec Praha členem a proč?
Několika mezinárodních sítí, samozřejmě IETM, tam jsme od roku 1991, potom Aerowaves, což je mezinárodní choreografická platforma, tam jsme 9 let, od založení, a Trans Danse Europe, což je specifický network osmi partnerů, tam jsme od roku 1999. Z jakého důvodu jste se stali členy těchto sítí?
IETM mi doporučili kolegové ze zahraničí, konkrétně ve Švýcarsku v Ženevě, kde se konala plenární schůzka IETM v roce 91, se kterými jsem začala sjednávat účast na festivalu Tanec Praha. Takže jsem se jela podívat, strašně se mi to líbilo, protože je to neformální struktura a přitom velmi dobře organizovaná. Dosáhnout takového kontrastu je, myslím, to největší umění a skutečně tam má každý svůj prostor najít si, co potřebuje. Podle čeho jste vybírala síť, které se stanete členem?
Kromě IETM skutečný network v oblasti performing arts neexistuje. Existují různé asociace festivalů a divadel a já nevím co, ale to jsou už takové ty příliš byrokratizované a hierarchizované struktury, založené na principech členství podle různých pravidel, a není to úplně to, co by mi vyhovovalo. Pak ještě existuje několik možností v UNESCO, kde je Conseil National de la Danse, tam jsem taky byla, také jsem teď nakonec přijala i členství v české komisi ITI – myslím si, že tam to má smysl pouze v momentě, kdy se podaří tu českou národní pobočku nějak revitalizovat a dosáhnout určitého přesahu na domácí prostředí. Jinak je to taky strašná byrokracie. A ostatní sítě?
Z těch ostatních sítí jsem byla vlastně vždycky u vzniku. V polovině 90. let byla spousta projektů v oblasti podpory známých jmen a turné známých a etablovaných umělců, ale chyběla jakákoli platforma na objevování nových jmen a podporu těch začínajících choreografů. Myšlenka Johna Ashforda z The Place v Londýně na založení platformy Aerowaves se mi strašně líbila, to je vlastně nejneformálnější network v jakém existuji. Jak Aerowaves funguje?
V každé zemi je jedna kontaktní osoba, která si vezme za své, že o tom rozšíří informace a zároveň bude členem jakési jury, která opravdu velmi striktním způsobem vybírá finalisty Aerowaves z 250 žádostí, které každý rok přijdou. My se vždycky jednou za rok, poslední víkend v říjnu sejdeme. Pokaždé někde jinde podle toho, jak to nabídnou jednotliví členové. A celý víkend koukáme velmi vyčerpávajícím 73
způsobem na všechna ta videa, diskutujeme o situaci v těch jednotlivých zemích, není to jen screening těch videí a vyjdou z toho většinou velmi zajímavé impulsy. Spousta těch lidí, které jsme vybrali, se později dostala do povědomí širší veřejnosti. A Trans Danse Europe, to jsem iniciovala já – v Avignonu jsem v roce 1999 začala debatovat s dalším kulturním městem Evropy nominovaným na rok 2000, pozvala jsem je tehdy do Prahy na Platformu a nabídla, abychom zkusili něco vymyslet pro ostatní města, která byla v roce 2000 také hlavním kulturním městem Evropy. Podařilo se nám z těch devíti, co byli nominovaní, získat osm partnerů a bylo to nesmírně zajímavé. A je důležité, že to nebylo jen účelově pro ty Města kultury 2000, ale část partnerů má zájem spolupracovat dál a hledat další cesty, jak podpořit umělecké rezidenční programy a samozřejmě turné hotových projektů, těch dobrých. Tím pádem ta síť pokračuje ve velmi dobrém duchu. Je tam osm členských zemí, trošku obměněných oproti roku 2000, běží tříletý program pro roky 2003-2006 a už teď řešíme program na další tři roky. Protože je většina z nás zároveň členy IETM, tak si tam dáváme vždycky separátní schůzky a už teď v Bělehradu (IETM Meeting 17-20 března) jsme programovali období 2007-2011, debatovali kdo to chce pak dál vést. To už je ten rozdíl mezi sítí a sítí, síť jako IETM je velmi neformální, přesto si v rámci té sítě můžete najít tu svoji platformu, třeba Trans Danse meetingy děláme velmi často kolem IETM, abychom si v rámci té velké neformální sítě vymysleli ty konkrétní přesné projekty. V tom je velký rozdíl a obojí má velký význam. Takže to funguje tak, že IETM je spíš taková opravdu všeobjímající platforma, která konkrétní věci neřeší, a je na lidech, aby se potom setkali a menší platformy o spolupráci si domluvili mezi sebou?
Přesně, tam ty working groups jsou od toho, aby jste se přesvědčili, jestli vaše zkušenosti odpovídají zkušenostem těch ostatních. Můžete tam zažít spoustu zajímavých impulsů, nebo naopak předat část svých zkušeností ostatním, např. z nově přistupujících států Evropské unie. Nebo v Unii, když se děje něco neblahého, tak to tam prostě řeknete a hned najdete kolegy, s kterými spojíte síly a vymyslíte strategii, jak jít na kanceláře v Bruselu, aby se to změnilo. Čili je to i výborná lobbyistická platforma. Zatímco ty menší sítě jsou samozřejmě už akční přímo na konkrétní projekty, které detailně řeší. A z pohledu člověka, který sítě iniciuje nebo zakládá, nebo je jedním z těch prvních členů, jaké je to podle Vás pro ty, kteří přicházejí později, kdo se chtějí začlenit později, kdo nemají osobní známé v některé ze sítí? Protože já, když jsem byl na IETM poprvé a nikoho jsem tam neznal, tak bylo dost komplikované se tam zapojit.
Já si myslím, že tohle je problém. Já jsem působila tři roky v radě IETM a my jsme vždycky vymýšleli, jak to udělat pro nové členy, jestli jim dát kontaktní osobu, která je seznámí se všemi, kteří by je mohli 74
zajímat. To si myslím, že je hrozně důležité. Nevím, jestli se to ještě teď dělá, trošku jsem teď z IETM vypadla, a pokud se to nedělá, tak by se k tomu mělo IETM určitě vrátit, protože to, aby se noví členové cítili součástí té struktury, to je strašně důležité. A tak se budou cítit jedině, když dostanou takového průvodce, který je jim jednak blízký z oboru a jednak jim umožní seznámit se s lidmi z oblastí, o které se zajímá. Pak se v síti nový člen začíná pohybovat a při třetím, čtvrtém meetingu už nepotřebuje žádnou pomoc a jede si po své linii. A z tohoto pohledu je pro Vás síť pořád vhodnou platformou pro to, co děláte, nebo vidíte i jiné nástroje, jakým způsobem dosahovat třeba distribuce nebo spolupráce?
Síť je asi nejakčnější, protože je to face to face, mluvíte s lidmi osobně, samozřejmě můžete používat webové stránky a chaty a maily, ale nikdy to nemá ten samý efekt, jako když vystoupíte na plenary a řeknete: „tady je velký problém a je potřeba ho řešit“, a okamžitě se vám k tomu problému ozve velká část členů. Dokonce se teď v Bělehradě stala věc, která mě byla hrozně sympatická, že se tam začínalo víc lidí zaobírat momentální situací nezávislých umělců v Bělehradě a ještě ten samý den, kdy byla plenary a kdy se to tam diskutovalo, tak se akčně k tomuto problému setkali. Takže když je nosné téma, a to je většinou poměrně snadné najít, tak máte jen při tom osobním setkání možnost si to vyříkat. V tomhle je význam sítě nenahraditelný. Takže pořád je to trend, ke kterému je vhodné se připojit?
Každopádně, je to jeden ze zdrojů komunikace, který má hrozně velký význam. A nemusíte jet na každé zasedání, člověk si to hlídá, kdy už přestává mít kontakt, a jede tam třeba jen jednou za rok nebo rok a půl na jeden, dva dny, aby se do toho znova vrátil a viděl, že mu neujíždí vlak, a dozvěděl se ty důležité informace. Jezdím tam, když zrovna potřebuji plánovat nové projekty do budoucna a potřebuji s těmi lidmi mluvit a upozornit je na nějaké konkrétní věci. V tomhle směru je to nesmírně flexibilní. Ve vztahu k Evropské unii jste jednak zmínila lobování, ale i to, že síť umožňuje například přístup z první ruky k dokumentům a aktuálním informacím. Ale přece jenom se mi zdá, že stále sítě nemají ten lobbyistický efekt, jaký by chtěly mít nebo jaký si předsevzaly. V čem vidíte problém vztahu sítí k institucím Evropské unie?
Já si myslím, že je to úplně stejné na evropské úrovni jako na národní a obecní, prostě to je o vůli politiků a úředníků Evropské unie. Lobování je věčný proces, nikdy nezastavitelný a je důležité, že existuje a že pokračuje. A když vidíte akce 70 centů pro kulturu a další akce... Ale myslím si, že i když networking není momentálně na špici zájmu EU, tak pořád hraje svou obrovskou úlohu a je respektován. Když se pak děje něco zásadního, tak se dá vstoupit do debaty. 75
A z tohoto pohledu preferujete sítě víc teoreticky zaměřené, které se věnují vytváření argumentů pro kulturní politiku nebo pro financování kultury obecně, a nebo naopak ty praktické, kde už se scházejí lidé nad konkrétními věcmi jako jsou turné nebo programace prostorů a tak dále?
Já si myslím, že teorie musí být spojená s praxí, jinak to nejde. Teoretizovat o něčem bez členské základny, která vychází z praxe, je blbost a myslím si, že z toho taky dochází k mnoha omylům na politické scéně. Ale na druhou stranu, aby sítě byly jenom trhem, to taky není dobré. Trh je něco jiného, na to jsou Tanz Messe a Market place a Performing Arts Market, to jsou akce jiného druhu, to nejsou sítě. To má v názvu, že je to trh. U sítě je geniální, že se udržuje takové to vybalancování mezi teoretickým a praktickým a skutečně se v rámci plén a working groups nenabízejí konkrétní projekty konkrétním lidem. Kdybyste se vyjádřila k české situaci: proč myslíte, že v Čechách není víc organizací, které by byly členy evropských sítí?
Myslím si, že je tady prostě slabá motivace, že většina těch „starých organizací“, ať už jsou to příspěvkovky nebo i část transformovaných příspěvkových organizací na obecní úrovni, nedělá tolik mezinárodních programů, aby měla zájem vstupovat do mezinárodních sítí. Snaží se maximálně prodat svoje věci ven, ale málokde navazují přímé dlouhodobé spolupráce. To je asi hlavní důvod. Motivace chybí i proto, že zatím mají i finanční zajištění. Až je ztratí, tak budou mít větší motivaci, protože k té spolupráci vás nutí i finanční situace, kterou nevládní neziskovky mají – každá další spolupráce je další zdroj peněz, co si budeme povídat. A například přes IETM se můžete dostat do některých dalších sítí. Čtyři dny tak fungují, Junge hunde, Colina meeting, Trans Danse, existují prostě další akční sítě, které už podávají konkrétní žádosti na Evropskou unii. A skutečně vám přináší i finance, nejenom možnost těch kontaktů. Jak to, že se české organizace nezapojují do sítí? Máme se tady pořád tak dobře, nebo čím to je?
Třeba jo, někteří se možná mají tak dobře, že opravdu nepotřebují přesahovat hranice svého malého já (smích). Je tady určitá uzavřenost, na druhou stranu je to i problém schopnosti komunikace, jazykové vybavenosti. Myslím, že teď přichází generace, která už má za sebou spoustu výjezdů do zahraniční, stáží venku, a to je jen otázka obměny, aby se pustila do práce. Takže já jsem velký optimista, že těch lidí, kteří budou vstupovat do sítí, bude víc a víc.
Proč nejsou sítě v České republice?
Myslím, že je to tu komplikované situací a podmínkami, za jakých kdo funguje. Kdyby měli všichni podmínky, tak se určitě snáz domluví. 76
Tady je velká nevraživost a obrovská závist jedněch vůči druhým, zbytečné napnelismy, které se časem určitě podaří odstranit, čím bude prostředí transparentnější. To, že vznikla Iniciativa pro kulturu, považuji za obrovský krok dopředu a jestli se jí podaří udržet v intencích toho, co si předsevzala, to znamená, že skutečně bude fungovat víc jako network a ne jako nějaká hierarchizovaná struktura pro určitý okruh lidí – a to nikdo ze zakladatelů neměl v úmyslu – tak má obrovské šance pomoci pochopení networkingu, smyslu networkingu. I v České republice bylo už víc pokusů, Iniciativa není první. Ale ne vždycky se to zdařilo. Je to dané i limitovanými prostředky, limitovaným časem, protože boj o přežití je opravdu vyčerpávající a trvá už příliš dlouho. Pokud bychom se ještě vrátili ke snaze charakterizovat vztah evropských institucí, národních institucí, států a vlád k sítím, myslíte si, že jsou považovány za partnery? Jak je možné vytvořit takovou pozici, aby bylo možné považovat je za partnery?
Na evropské úrovni určitě za partnery považovány jsou. Dokonce o tom existuje už od konce 70. let celá řada deklarací. Začínalo to v Radě Evropy, pak i v Evropském parlamentu, tam je respekt k networkingu jasně deklarován stejně tak jako k nezávislému sektoru. Když to srovnám s Českou republikou, to tady strašně chybí. Respekt k nevládním neziskovkám je minimální a faktem je, že tady ani nejsou programy, které by jakýmkoli způsobem vyjadřovaly vůli situaci změnit. Naopak. Podle toho taky vypadá networking v ČR. Jak funguje přijímání nových členů do sítí, třeba konkrétně do Trans Danse nebo do Junge Hunde? Jak je těžké pro outsidera najít cestu k sítím, které už opravdu přináší nějaké konkrétní efekty?
To je docela těžké. To jsou sítě hodně uzavřené. My jsme měli v Bělehradě docela dlouhou a obsáhlou debatu o tom, jestli současných osm členů Trans Danse je maximum, nebo jestli se ještě můžeme otevřít jednomu nebo dvěma dalším. Ale taková akční síť, která už opravdu koordinuje projekty umělců, by podle našeho názoru neměla překročit deset členů. Deset je poměrně málo, takže z jedné země dva nelze předpokládat. Já bych spíš doporučovala lidem, kteří mají opravdu zájem, aby si založili svoje vlastní nové sítě. To není těžké. Jde jen o to najít si frankofonního nebo anglofonního leadera. Já jsem třeba dělala jako hlavní pořadatel dva projekty v EU a dalo mi to strašně zabrat, protože jsem Češka a jednací jazyky jsou angličtina a francouzština a všechny ty vstupní a výstupní materiály musíte překládat. Proto jsem tak ráda, že jsem oslovila Avignon a ten vyřizuje kontakt s EU. Myslím si, že pro Čechy, kteří by chtěli vstoupit do takovéto hodně aktivní sítě, je důležité, aby si vytipovali partnery podobné tomu duchu, co dělají. A pokusili se najít jednoho z nich, kdo má organizační zázemí a může vyčlenit člověka, který se bude zabývat koordinací. Ve Francii nebo v Británii existuje spousta subjektů, které mají zájem o spolupráci, které do projektů určitě vstoupí. A vznik 77
takových nových sítí je důležitý, protože na jednu stranu nám, kteří už existujeme, to zvýší konkurenci a na druhou stranu to ukáže, jakou sílu networking má. Jak běžný networking potom vede k tomu akčnímu, ke konkrétnímu podávání programů. A to EU potřebuje vědět, aby třeba zrovna vyčlenila těch 70 centů na kulturu na občana (smích). A brána k těmto vztahům jsou festivaly, IETM, Edinburgh?
Přesně tak, optimální jsou konkrétní platformy, festivaly nebo samotné IETM. Tam si můžete najít partnery velmi snadno. To je přesně to neformální prostředí. Odprezentujete, že hledáte partnery, chtěl byste dělat takový a takový projekt a přihlásí se vám lidi, kteří jsou naladění na tu stejnou strunu. IETM je pro to úplně ideální. Praha, 23. 3. 2005
78
15.
Příloha č. 3: Seznam a stručná charakteristika vybraných
evropských kulturních sítí a mezinárodních organizací Zdroj: www.efah.org, www.on-the-move-org aj.
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
16.
Příloha č. 4: Nová síť
102
17.
Příloha č. 5: Informační leták sítě EFAH
103
104
18.
Příloha č. 6: Program milánského IETM Meetingu
105
106
19.
Příloha č. 7: Grafy
19.1. Graf č. 1:Oborové rozdělení evropských kulturních sítí 19.2. Graf č. 2: Sítě v oblasti performing arts
107
19.3. Graf č. 3: Projekty Culture 2000 v letech 2000-2003 19.4. Graf č. 4: Podíl českých projektů na projektech s účastí organizace z východní Evropy
108
19.5. Graf č. 5: Účast českých projektů na programu Culture 2000
109
20.
Literatura
20.1. Prameny 1) Česká kancelář Culture 2000 (2004) Program Evropské unie Culture 2000, Projekty s českou účastí, Divadelní ústav, Praha 2) Eureka! Briefing No. 4.17 – March 2001 3) Eureka! Briefing No. 5.9 – October 2001 – The “Ruffolo report” 4) Eureka! Briefing No. 6.7 – September 2002 5) Kol. (2001) Cultural Cooperation in Europe Forum 2001, European Commission 6) Kol. (2001) Cultural Cooperation in the European Union, European Parliament, Strasbourg 7) Ilic, Milica, De Vlieg, Mary Ann (2003) Every Step Has an Echo (Jumping to conclusions), IETM 8) Inkei, Péter (2004) Culture 2000 with Eastern Eyes, Budapest Observatory, Budapest 9) Interarts a EFAH (2003) Report on the state of cultural cooperation in Europe, European Commission, Directorate-General for Education and Culture 10) Laboratory of European Cultural Cooperation, Business Plan, European Cultural Foundation, Amsterdam, 2004 11) Mundy, Simon (1999) The Context and Structure of European Cultural Networks Raad voor Cultuur. The Hague 12) Návrh Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o programu Kultura 2007 (2007-2013), KOM(2004) 469, 2004/0150 (COD) 13) Štorek, Pavel a kolektiv: programy festivalu Čtyři (plus čtyři) dny v pohybu z let 1999, 2000, 2001, 2002 14) Towards a New Framework Programme of the European Union, Report of the Working Group, Brussels, 8 June 2003, DG X Brussels
20.2. Periodický tisk 15) Havlíčková, Šárka (2005) Nová síť a putovní festival Velká inventura, Literární noviny 11. dubna 2005, str. 13 16) IAM – International Arts Manager Magazine 17) Mika, František (2005) Kdo chce brát, musí také dávat. Spolupráce: Networking je důležitým nástrojem rozvoje člověka, Hospodářské noviny 25. dubna 2005, příloha Kariéra Business, str. 1 18) Palmer, Robert (2003) EU Cultural Policy Gets Makeover, The Bulletin June 2003, Culturelink 19) The Magazine, Education and Culture in Europe, Issue 21, 2003, European Comission, Directorate-General for Education and Culture
20.3. Rozhovory 20) Rozhovor s Ivem Anderlem, 26. března 2005, Praha (přepsáno) 21) Rozhovor s Tomkem Borkowym, 28. května 2004, Edinburgh (bez přepisu)
110
22) Rozhovor s Laurou MacKenzie Stuart, 28. května 2004, Edinburgh (bez přepisu) 23) Rozhovor s Felicity Hall, 20. května 2004, Londýn (bez přepisu) 24) Rozhovor s Charlie Hollandem, 20. května 2004, Londýn (bez přepisu) 25) Rozhovor s Yvonnou Kreuzmannovou, 23. 3. 2005, Praha (přepsáno) 26) Rozhovor s Jarmilou Pávkovou, 24. 3. 2005, Praha (přepsáno) 27) Rozhovor s Pavlou Petrovou, Praha (přepsáno) 28) Rozhovor s Martou Smolíkovou, 21. 4. 2005, Praha (přepsáno) 29) Rozhovor s Judith Staines, 19. října 2004, Milán (bez přepisu) 30) Rozhovor s Pavlem Štorkem, 7. 4. 2005, Praha (přepsáno) 31) Rozhovor s Tomášem Žižkou, 7. 4. 2005, Praha (přepsáno)
20.4. Literatura 32) Audéoud, Olivier: Study on the mobility and free movement of people and products in the cultural sector, Université Paris X and Directorate General Education and Culture, Brussels, 2002 33) Brown, Douglas: Scottish Participation in European and Global Networks, Queen Margaret University College, Edinburgh, 2000 34) Cools, Guy: International Coproduction & Touring, IETM, Brussels, 2004 35) Česká divadla, Encyklopedie divadelních souborů, ed. Šormová E., Divadelní ústav, Praha, 2000 36) Dvořák, Jan: alt.divadlo, Pražská scéna, Praha, 2002 37) Dvořák, Jan: Kreativní management pro divadlo, Pražská scéna, Praha, 2004 38) DeVlieg, Mary Ann: Evaluation Criteria for Cultural Networks in Europe, EFAH, 2001 39) Everitt, Anthony: In From the Margins, The Council of Europe, Strasbourg, 1997 40) Fisher, Rod: Arts networking in Europe, Arts Council of Great Britain, London, 1992 41) Goleman, Daniel: Working with Emotional Intelligence, Bantam, 1998 42) Had, Miloslav; Urban, Luděk: Evropská společenství. První pilíř Evropské unie, MZV ČR, Praha, 2000 43) Harvey, Brian: Networking in Europe - A Guide to European Voluntary Organisations, National Council for Voluntary Organisations, London, 1995 44) Lehmannová, Zuzana: Kulturní dimenze mezinárodních vztahů, VŠE, Praha, 1999 45) Minichbauer, Raimund, Mitterdorfer, Elke: European Cultural Networks and Networking in Central and Eastern Europe, IG Kultur Österreich, Wien, 2000 46) Mueller, Robert Kirk: Corporate Networking: how to tap unconventional wisdom in Henry, J. (ed.) Creative Management, Sage Publications Ltd., London, 1991 47) Němcová, Markéta: Evropské kulturní sítě, magisterská diplomová práce, JAMU, Brno, 2001 48) Scherhaufer, Peter: Divadelné projekty Divadla Husa na provázku, Národné osvetové centrum, Bratislava, 1996 49) Scott, Louise (ed.): Bread and Circuses, IETM, Brussels, 1992 50) Scott, Louise: “Networks: New Tools for Innovation and Exploration”, in: From Maestro to Manager - Critical Issues in Arts & Culture Management, eds. Fitzgibbon, M. and Kelly, A., Oak Tree Press, Dublin, 1997
111
51) Staines, Judith: Network Solutions for Cultural Cooperation in Europe, EFAH Brussels, 1996 52) Stadler, Betina, “Eastward Expansion” in the Cultural Sector, Reports from Central and Eastern European Members of Cultural Networks, Kulturkontakt and IG Kultur, Österreich, Vienna, 1998 53) Sulženko, Jiří: “Ediburgh Festival Fringe 2004“ in: Orghast 2005, ed. Dvořák, J. a Hulec, V., Pražská scéna, Praha, 2004 54) Sulženko, Jiří: Vývoj vztahu evropských kulturních sítí a Evropské unie, magisterský projekt, DAMU, Praha, 2004 55) Sulženko, Jiří: Mezinárodní síť nezávislých kulturních center TransEuropeHalles, bakalářská práce, DAMU, Praha, 2003 56) Tichá, Tereza: Podpora kulturních projektů v Evropě ze strany integračních seskupení, diplomová práce, JAMU, Brno, 2004 57) Trešlová, Jolana: Vstup České republiky do Evropské unie, Vliv členství na fungování kultury v ČR, magisterská práce, DAMU, Praha, 2000 58) Waade, Ane Marie: ’Cultural Project’ Management and Cultural Democracy in a Nordic Context’, in: From Maestro to Manager; Critical Issues in Arts & Culture Management, eds. Fitzgibbon, M. and Kelly, A., Oak Tree Press, Dublin, 1997
20.5. Web 59) www.alfredvedvore.cz/novasit 60) www.culture2000.cz 61) www.divadlo.cz/koncepceumeni 62) www.efah.org 63) http://europa.eu.int 64) www.ietm.org 65) www.ifacca.org 66) http://www.mmi.unimaas.nl/eculturenet/Networks.htm 67) www.nyiop.org 68) www.on-the-move.org 69) www.proculture.cz 70) www.visegradfund.org 71) www.thecircusspace.co.uk 72) www.totaltheatre.org + webové stránky dalších jednotlivých sítí – viz příloha
112
1. 2. 2.1. 2.2. 3. 3.1. 3.2. 4. 4.1. 4.1.1. 4.1.2.
Corporate networking Kulturní sítě
14 15
4.2.
Sítě podle cíle a strategie
16
4.2.1. 4.2.2. 4.2.3. 4.2.4. 4.2.5. 4.2.6.
Evropské kulturní sítě Trans-národní profesionální asociace Sítě poboček institucí Trans-národní projekty Grantový síťový projekt Webové stránky a on-line databáze
17 18 20 20 23 23
4.3.
Podle dalších kritérií
24
4.3.1. 4.3.2.
Geografické kritérium Podle oboru
24 26
5. 6. 6.1. 6.1.1. 6.1.2. 6.1.3. 6.1.4.
6.2. 7. 7.1. 7.2. 7.3. 8. 8.1. 8.2. 8.2.1. 8.2.2.
8.3. 9. 9.1. 9.2. 9.2.1. 9.2.2.
9.3. 10. 11. 12. 13. 14.
Úvod......................................................................................................1 Co je síť?..............................................................................................3 Teoretické základy networkingu 3 Historické základy networkingu 5 Proč vznikají sítě? .............................................................................10 Společenské, osobní sítě, networking ve firmách 10 Sítě neziskových organizací, kulturní sítě 11 Klasifikace sítí....................................................................................13 Charakteristické znaky sítí 13
Právní formy sítí ................................................................................27 Co sítě dělají? Funkce sítí ................................................................29 Hlavní funkce 29 Šíření informací o tématech společného zájmu a výzkum Podpora členům (i nefinanční) Společné projekty Příležitost k setkání a diskusi
29 29 30 31
Příklady funkcí 32 Důsledky členství v síti .....................................................................34 Efekty i náklady 34 Praktická zkušenost s networkingem – IETM Meeting 36 Praktická zkušenost s networkingem – Edinburgh Festival Fringe a Scottish Theatre Market 40 Vývoj vztahu Evropské unie a evropských kulturních sítí ............42 Historie a financování 42 Dialog a argumentace 45 Zrod nového rámcového programu pro oblast kultury Culture 2007
47 49
Hodnocení sítí – kritéria evaluace 51 Česká situace.....................................................................................54 Proč v České republice není více sítí a více členů evropských sítí? 54 Česká účast na programu Culture 2000 57 Čtyři dny: Stage in Motion Tanec Praha: Trans Danse Europe
58 58
Současní čeští členové evropských kulturních sítí 59 Debata o evropské kulturní politice a evropské kulturní identitě .61 Závěr ...................................................................................................64 Exkurs č. 1: článek 151 Amsterdamské smlouvy...........................66 Příloha č. 1: Rozhovor s Martou Smolíkovou .................................67 Příloha č. 2: Rozhovor s Yvonou Kreuzmannovou ........................73 113
15. Příloha č. 3: Seznam a stručná charakteristika vybraných evropských kulturních sítí a mezinárodních organizací...................................79 16. Příloha č. 4: Nová síť.......................................................................102 17. Příloha č. 5: Informační leták sítě EFAH........................................103 18. Příloha č. 6: Program milánského IETM Meetingu .......................105 19. Příloha č. 7: Grafy............................................................................107 19.1. Graf č. 1:Oborové rozdělení evropských kulturních sítí 107 19.2. Graf č. 2: Sítě v oblasti performing arts 107 19.3. Graf č. 3: Projekty Culture 2000 v letech 2000-2003 108 19.4. Graf č. 4: Podíl českých projektů na projektech s účastí organizace z východní Evropy 108 19.5. Graf č. 5: Účast českých projektů na programu Culture 2000 109 20. Literatura ..........................................................................................110 20.1. Prameny 110 20.2. Periodický tisk 110 20.3. Rozhovory 110 20.4. Literatura 111 20.5. Web 112
114
