ZŠ VRATISLAVOVA ŠKOLA POD VYŠEHRADEM

ZŠ VRATISLAVOVA

ŠKOLA POD VYŠEHRADEM


O NAŠEM ČASOPISE Vážení čtenáři, členové našeho školního parlamentu projevili zájem o vytvoření vlastního školního časopisu již v loňském školním roce. Jak se ale ukázalo, vůbec to není tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát. Proto nějakou dobu trvalo, než se podařilo zajistit vše potřebné k tomu, abychom mohli vydat první – úvodní číslo, které se právě chystáte přečíst. Účelem školního časopisu je, aby se čtenáři z našich článků dozvěděli zajímavé informace, zábavnou formou ověřili své znalosti, ale hlavně, aby se pobavili. Za celou redakci Vám přeji příjemné počtení. autor článku: JOHANA VENDLOVÁ třída 9. A

1


PODSKALÍ První číslo našeho školního časopisu je věnováno hlavně okolí školy. Proto i já jsem o něm zjistit bližší informace. Mám pro Vás, čtenáře toho časopisu, rozhovor s paní Bohunkou Štěpánkovou ze spolku Vltavan. Zjistila jsem některé zajímavé informace, které bych na internetu jistě nikdy nenašla. Otázek není moc, ale doufám, že i přesto se dozvíte něco, co se Vám v hlavě uchytí. Proč se vlastně místo, kde máme školu, jmenuje Výtoň? Kdo to vymyslel nebo jak název vznikl? Vory, které dříve pluly z Jižních Čech, musely zaplatit výtonidlo. To bylo nutné k tomu, aby mohly pokračovat dále v cestě. Proto název Výtoň. Zajímalo by mě, jak se dostávaly vory zpátky na Šumavu či do Jižních Čech, když v té době ještě nebyly motory? Tak samozřejmě zase stejnou cestou. Měly to však mnohem těžší, musely totiž proti proudu. Někdy tedy cesta trvala i dvakrát déle než na Výtoň. Máte nějaké osobní zážitky spojené s tímto místem? A jaké? Na Výtoni má od roku 1871 sídlo spolek Vltavan. Toto sídlo tenkrát poprvé otevřel první pražský primátor Ditrich. Vzpomínky jsou tedy hlavně ze sídla Vltavanu. Kdybyste měla možnost v dnešní době něco na Podskalí a Výtoni změnit, co by to bylo? Velice se mi nelíbí, že hlavně v Podskalí vystěhovali domorodce, kteří se zde narodili a prožili své dětství. Stejně jako můj manžel. Dnes většina Podskalí patří Italům. A to bych rozhodně změnila. Jak jste se vlastně dostala ke spolku Vltavan? Jak dlouho do něj patříte? Přes moji maminku. Já osobně jsem ve spolku už 20 let. Je něco, co byste vzkázala našim čtenářům, kteří by chtěli do tohoto spolku jednou třeba také patřit? Každý člen spolku musí mít kroj francouzských legionářů. Také musí na plese, který se pořádá v lednu, učinit slib Valná hromada. Také za vás musí ručit 2 členové spolku. Do padesátých let nesměly být ve spolku žádné ženy. To dnes už ale neplatí. Doufám, že se Vám těchto pár otázek líbilo, pokud by Vás zajímaly ještě další věci, rozhodně byste se s paní Bohunkou mohli také sejít. Je to moc milá paní a já jsem si s ní skvěle rozuměla. :) autor článku: ANEŽKA BRUKNEROVÁ třída 9. A

2


Přemysl Oráč

autor komiksu: VOJTĚCH KOTLÍK třída 2. A

Šemík a Horymír Horymír je Neumětelský vladyka, který byl odsouzen k smrti za ničení dolů. Zachránil ho věrný kůň Šemík hrdinným skokem ze skály na Vyšehradě. Udivený kníže udělil Horymírovi milost. Jeho věrný kůň skok nepřežil a je pochován v Neumětelích, sídle vladyky Horymíra, kde stojí dodnes jeho hrobka. Literárně ji zpracoval Alois Jirásek v knize Staré pověsti české: „Nuže, Šemíku, vzhůru!“ Přitisknuv kolena, nahnul se k vlající hřívě, a v tom promluvil Šemík: „Pane, drž se!“ A již skokem po náspu vzhůru, a druhým, ohromným skokem přes roubenou hradbu. Všecko kol úžasem ztuhlo. Bělouš s jezdcem se mihli nad obrubou, kmitli se povětřím jako pták, hříva koni i vlasy jezdcovi zavlály, a již střelhbitě, v ráz zapadli, zmizeli. autor článku: MICHAL MIKULANDA třída 4. A

3


Místopiscem proti své vůli Ráda zkouším nové věci, a proto jsem neváhala a přihlásila se jako redaktorka do školního časopisu. Cítila jsem se velmi důležitě v tomto "velkém" světě žurnalistiky. Už jsem se viděla na vrcholu slávy, osvětlená reflektory, přebírajíc Pulitzerovu cenu. Ale život novináře – puberťáka – není snadný. Z nabízených "zajímavých" témat jsem si nakonec vybrala Slavín, protože ten jsem už alespoň viděla. Nejdříve jsem vše chtěla vzít zodpovědně a dospěle. Dotazem na Slavín jsem si vykoledovala děsnou nalejvárnu. Dozvěděla jsem se například, že Slavín je velmi vyhledávanou památkou, že jsou zde pohřbeny významné osobnosti, které byly pro naši republiku velkým přínosem, že je zde 44 pohřebních kobek, které patří národnímu spolku Svatobor. Básník Julius Zeyer byl prvním pohřbeným člověkem na Slavíně. Koho to zajímá? Jak říkám – žádná sranda. Těm, co čekali přenášku, se omlouvám, a děkuji všem, co článek dočetli až sem, a zároveň slibuji, že si na příště vyberu téma, které by mi bylo bližší. Například rozhovor s osobnostmi naší školy – dosud žijícími. autor článku: ADÉLA VELHARTICKÁ třída 7. A

4


Myslbekovy sochy v parku Tato nádherná díla, sousoší, která si můžete prohlédnout na Vyšehradě, byla zhotovena v letech 1889-1897. Poznáte na nich Přemysla a Libuši, Ctirada a Šárku, Lumíra a píseň a Slavoje a Záboje. Původně však měly tyto velkolepé památky zdobit Palackého most, který byl ale při náletu na Prahu spolu s dalšími mosty zasažen a poškozen. Proto byla všechna sousoší přesunuta na Vyšehrad. 1) PŘEMYSL A LIBUŠE Zde naleznete slavnou kněžnu Libuši, s jejím manželem Přemyslem Oráčemúdajným zakladatelem Přemyslovské dynastie. 2) CTIRAD A ŠÁRKA Ctirad měl Šárku najít během Dívčích válek svázanou v lese. Byla to past, kterou nastražila lstivá Vlasta. Ctiradovi vojáci byli pobyti ženami bojujícími za svá práva a on sám byl zajat a odvlečen na Děvín, kde byl umučen. 3) LUMÍR A PÍSEŇ Pěvec Lumír po skončení Dívčích válek odmítl mužským vítězům zazpívat oslavnou píseň. Raději zvolil píseň o slavném Vyšehradu, nad nímž se vznáší duše kněžny Libuše. Svůj nástroj potom zlomil a Vyšehrad navždy opustil. 4) SLAVOJ A ZÁBOJ Údajně to byli silní bojovníci, kteří spolu vyrazili proti znepřátelenému Luďkovi. Nepřátele porazili a pronásledovali je až do Alp, kde většinu vojáků zajali. autor článku: JOHANA VENDLOVÁ třída 9. A

5


Bazilika sv. Petra a Pavla Pan farář – Jan Kotas – si na Vyšehradě popovídal s Jorikem Chasem, žákem 5. A. 1. Co se Vám na Vaší práci líbí a co naopak nelíbí? Mohu předávat lidem to, co bůh dává mně, a mohu s nimi prožívat různé věci. To obohacuje i mne a dělá mne to šťastnějším a lepším člověkem, líbí se mi také, že ve mne mají lidé důvěru. Nelíbí se mi, když mě jen kvůli mojí víře lidé odsuzují, třeba, aniž by mě poznali, nelíbí se mi papírování. 2. Co všechno musíte jako farář dělat? Zařizovat různé věci, například pohřby, svatby, bohoslužby, křty, vyučovat, udržovat kostel. A když se někdo zhroutí a musí třeba do nemocnice, tak za ním jdu. Jinak přednáším na vysoké škole teologické. Vstávám v šest hodin ráno a chodím spát okolo dvanácté v noci. Na opravy si vydělávám vybíráním vstupného, což je asi třicet korun českých. Kus platí město Praha. 3. Slyšel jsem, že na Vyšehradě byl v poslední době učiněn významný archeologický objev. Co o něm víte? Kdysi tu stála mnohem větší stavba, která vypadala jako kostel řeckého nebo byzantského typu, který na našem území už nikde není. Takže si archeologové myslí, že by to mohla být stavba, kterou si postavili učni Cyrila a Metoděje. Potom tu byla menší bazilika sv. Vavřince, ale ta vybuchla, když tam někdo neopatrně zacházel se střelným prachem. Je tu ještě rotunda sv. Martina a nakonec tu je bazilika sv. Petra a Pavla. 4. Jaký máte názor na Islám? Islám je vlastně trochu podobný jako křesťanství, vychází podobně z jedné knihy, která něco o bohu sděluje. Ale liší se od Islámu tím, že bůh Koránu (islámský) se s nikým neradí a rozhoduje o všem sám. Kdežto v bibli je trojjediný bůh: Otec, Syn a Duch svatý. Islám je zneužíván v boji o moc. Náboženství je jen jako nálepka, která má mocenský boj ospravedlnit. Podobně tomu bylo v minulosti i v bojích mezi křesťany. Pan farář si myslí, že bychom měli podporovat muslimy, aby se se sami postavili těm, kteří jejich víru zneužívají. Z peněz, které se vybírají ve vyšehradské farnosti, se také finančně podporují ohrožené křesťanské obce v Sýrii a jinde. 5. Co všechno jste musel udělat, abyste se mohl stát farářem? Nejdřív jsem musel začít věřit v boha, potom jsem musel vystudovat teologii

6

ŠKOLA POD VYŠEHRADEM v Litoměřicích a v Praze-Dejvicích. Pak jsem studoval v Římě. Abych se stal knězem, musel mě vysvětit biskup tím, že mi položil ruce na moji hlavu. Pak jsem byl tajemníkem pražského biskupa, a pak jsem se stal knězem v Kolodějích, kde jsem měl ze začátku jen dvacet dětí, které chodily na náboženství. Ke konci jsem jich měl osmdesát, ale byla to velká farnost. Já jsem nestíhal chodit na tuto farnost a k tomu ještě přednášet na teologické fakultě, takže jsem z Kolodějí přišel sem na Vyšehrad. 6. Co je vaše nejoblíbenější místo na Vyšehradě? Vyšehrad celý, ale nejraději mám klidná místa, kde mohu sledovat Prahu. A také rád trávím čas před krásným obrazem Panny Marie z doby Karla IV. v chrámu sv. Petra a Pavla. 7. Plánujete do budoucna nějakou spolupráci s naší školou? Ve škole je kroužek náboženství – je dobrovolný a je to na žádost rodičů – začali jsme nejdřív s dětmi z nižších tříd… A samozřejmě nesmíme zapomenout na každoroční spolupráci při přípravě adventního koncertu. autor článku: JORIK CHASE třída 5. A

7


Kam se psem? Pane řediteli, máte nějakého psa, jak se jmenuje? Ano, mám psa, nebo máme psa. Ona si to vymyslela moje dcera, malá, takže máme psa, Bišona, jmenuje se Bedřich. Jaký je Váš oblíbený park, kam spolu chodíte nejraději? Tak, vzhledem k tomu, kde bydlíme, tak nejčastěji chodím tady mezi Novým Městem a Vyšehradem, tzn. přes Albertov, přes Albertovské stráně, tam je kousek, kde ten pejsek může běhat a není na vodítku, tam se to smí, takže tam s ním chodím, mu to většinou stačí, protože je to docela malý pejsek. Potom samozřejmě chodíme na Vyšehrad, ale tam se může proběhnout jen asi na dvou místech, jinak je na vodítku. No a chodíme přes řeku na druhou stranu do Petřínských sadů, tam je docela velká plocha, kde pejsci mohou běhat volně. Je Váš pejsek poslušný? Teď už docela ano. Když byl mladší, tak moc nereagoval, ale teď už docela poslouchá, takže když na něj člověk zavolá, musí docela důrazně, tak poslechne, důležité je, že se zastaví, vrátí, že neprchá. Chodíte na cvičák? Ne. To ne. To přiznám, že ne. Cvičím ho sám. Ty nejzákladnější povely, nejdůležitější je, aby se zastavil, když na něj člověk zavolá nebo pískne. Na něho mám takový speciální signál, na který on reaguje, ale že bych s ním cvičil nějaké složité cviky, to ne. autor článku: MARTIN MAŇAS třída 5. A

8


9

ZŠ VRATISLAVOVA ŠKOLA POD VYŠEHRADEM

Recommend Documents