Z OBSAHU
2
18
Boj v osadě
Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR
2 Černé barety oslavují
6
6
23
Nové mapy pro armádu
Vydává MO ČR – AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694
8 České a irské pilíře
Řízením redakce pověřen Ladislav Lenk
18
8
26
Akime, drž!
23 Táta Palec
Redakce: Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 931 973 215 916 Fax: 973 215 933 E–mail:
[email protected] Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová
26
Grafická úprava: Andrea Bělohlávková
NA MUŠCE Mám dobrou zprávu pro silnou, ryze českou sociální skupinu takzvaných hledačů drobných výhod. Při mé první letošní návštěvě technického skanzenu jsem si na tabuli s novými tarify vstupného přečetl, že vojáci základní služby mají vstup zdarma. Marná byla snaha přesvědčit personál, že tito se ve strukturách tuzemské společnosti již nevyskytují. „Nedělejte ze mě blbce, vím, že u nás ve městě už nejsou, museli pryč, ale když přijedou odjinud a řádně se prokážou, tak je pustím bezplatně. Na to voni mají nárok,“ zněla nasupená odpověď jinak lidumilného pracovníka. Je to vlastně pravda, proč rušit drobné výhody někdy těžce prosazené. Můj známý si nedávno zařídil bar s futuristickým interiérem. Myslím, že by nebylo na škodu, kdyby v něm Marťani měli každého třetího panáka zdarma. Tedy pokud přiletí odjinud a samozřejmě se řádně prokážou. Jiří Hokův
V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Oľga Endlová tel. 973 215 563 Tisk: MERKURTISK, a. s., Náchod Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211–801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Foto na titulní straně: Jan Kouba Uzávěrka čísla: 4. 1. 2006
REPORTÁŽ
DO ŽHAVÉHO
Boj v osadě Text a foto: Michal ZDOBINSKÝ
Neomítnuté domy, starý autobus, blátivé cesty, mešita i katolický kostelík, hlouček postávajících a pokuřujících obyvatel. Typický obrázek kosovské vesnice Pale zahalené do prosincové mlhy. Najednou se přiřítí terénní UAZy, ze kterých v mžiku vyskakuje komando zakuklených vojáků v typických maskáčích české armády.
2
Před jedním z vesnických domků začíná drama. Zatímco chodci urychleně vyklízejí ulici, menší skupinky vzájemně se jistících vojáků naučeným postupem vnikají na pozemek domu. Vtom zezadu vybíhá muž se samopalem a začíná na ně střílet. Sotva stačí vypálit první dávku, je zasažen a padá k zemi. Vojáci vbíhají do domu a „čistí“ jednu místnost za druhou. Po několika minutách mají dům pod kontrolou a vyvádějí dvojici spoutaných mužů. Nakládají je do svých vozidel a mizí stejně rychle, jako se objevili. Několik desítek českých vojáků sloužících v tomto sektoru v mírové misi provedlo tuto akci ve spolupráci s americkými jednotkami. Zatímco americká četa v terénních vozidlech HMMWM opatřených lehkými kulomety zablokovala všechny přístupy do Pale, na českou četu asi o 30 lidech připadl úkol provedení zásahu proti domu, ve kterém se podle zpravodajské informace právě nacházelo několik pašeráků zbraní. Dva se skutečně podařilo zadržet a jeden, který začal střílet, byl zabit. Na zdejší oblast událost, která není až tak neobvyklá. Přesto na ní bylo něco zvláštního. Všichni místní obyvatelé, zasahující vojáci a konečně i zločinci měli na svých oděvech typické popruhy se snímači laserového simulačního systému MILES. Bylo to proto, že se vesnice nenacházela na Balkáně, ale v srdci Bavorska na americké vojenské základně Hohenfels. Jedná se o jednu ze třech hlavních výcvikových amerických základen v Německu. Slouží především pro taktickou přípravu a projde jí
většina příslušníků pozemních sil rozmístěných v posádkách na území našeho západního souseda. Američané se zde podle hesla „train as we fight“, neboli „cvič, jako když bojujeme“, maximálním možným způsobem snaží své vojáky natrénovat na všechny možné úkoly či rizika a navozovat skutečné bojové situace. V Hohenfelsu je nejen pět podobných vesnic, ale i další specializované objekty, mezi kterými například nechybějí tunely o průměru téměř dvou metrů simulující jeskynní komplexy.
DO DETAILU Uspořádání a typ staveb či kvalita komunikací ve vesnici, kde se odehrál zmíněný zásah, je prakticky věrnou kopií balkánské předlohy. Ale nejen to. Američané najali pro zmíněný druh výcviku na 20 obyvatel z okolí základny, kteří představují místní „nezúčastněné“ obyvatelstvo a jimž se zde říká „imitátoři“. Mají i různé funkce. Na radnici jsme se setkali například se starostou Pale, který se nám prokázal i identifikačním průkazem na jméno Doric Nemov. Ve skutečnosti to je 15 let v Německu žijící Rumun, který momentálně nemá práci, a proto rád vzal třítýdenní účinkování na základně. Přestože při vlastní akci stejně jako jeho kolegové okrajově vystupuje pouze několik minut, dostává za to určité peníze a pochvaluje si, že Američané na ně myslí i s jídlem. Česká armáda má sice ve svých výcvikových zařízeních také podobné budovy, ale vzhledem ke své velikosti a počtům cvičených vojáků
3
REPORTÁŽ podstatně větší jednotky“. A to se nyní také stalo, českých vojáků zde již cvičilo 90. Jak se jim před jejich skutečným letním nasazením na Balkáně daří, se přijel podívat zástupce velitele společných sil-velitel pozemních sil brigádní generál Ján Gurník a s ním i americký velvyslanec v ČR William Cabaniss. Podle gen. Gurníka je každá výměna zkušeností se zahraničními partnery při přípravě našich vojáků pro zahraniční mise dobrá a užitečná, „zvláště pokud je možnost cvičit s americkými ozbrojenými silami, které ve světě hrají prim“.
MOUT DO POPŘEDÍ Není to zas tak dlouho, co většina armád standardně nacvičovala postupy velkých mechanizovaných jednotek především v otevřeném terénu za masivní podpory nejrůznějších palebných prostředků. Po skončení studené války se situace začala měnit, další výrazný impulz pro změnu strategie přišel po
teroristických útocích na USA v roce 2001. Ačkoli se všichni velitelé vždy snažili vyhnout operacím v zastavěných oblastech, nyní tato otázka stále více nabývá na významu. Stačí zmínit současnou situaci v Iráku, kde se ukazuje potřeba nejen specifické techniky, ale především nové taktiky při boji v místech, kde se nachází i značné množství nezúčastněných civilistů. Proto americká armáda přistupuje ke změně přípravy příslušníků pozemních jednotek a stále větší důraz klade na výcvik vedení operací v zastavěných oblastech, pro které se používá zkratka MOUT (Military Operations in Urbanized Terrain). Kromě německého Hohenfelsu je také vybudována řada vesnic nebo městeček na základnách v USA. Ty největší mají okolo 30 staveb. Kromě toho však má americká armáda „výcvikové vesnice“ i v mobilním provedení. Využívají upravené námořní kontejnery, a proto je lze dopravovat přímo do oblasti předpokládaného bojové-
ho nasazení. V nich si vojáci znovu oživují a zdokonalují techniky postupu a chování v městech krátce před tím, než jdou do skutečné akce. Velké výcvikové komplexy nabízejí řadu zajímavých možností. Podle informací odborného časopisu MS&T se v USA dobudovává městečko Leschi Town s 52 různými budovami, jejichž vnitřní prostory prakticky kompletně pokryje 600 kamer a mikrofonů pro sledování nebo následná vyhodnocení i přehrávání postupů a chování cvičících vojáků. Počítá se také s instalací dálkově ovládaných zařízení na vytváření pyrotechnických efektů (hluk, záblesky a dým) a dokonce i specifických pachových vjemů. Zmíněná výcviková zařízení jsou bezpochyby finančně velmi nákladná. Dokážou však nácvik taktiky a chování příslušníků pozemních jednotek při boji v městech co nejvíce přiblížit skutečným podmínkám, což se následně projeví i na snížení možných ztrát.
logicky nemůže disponovat tak velkorysými možnostmi jako americká. Pro příslušníky 71. mechanizovaného praporu z Hranic (ze 7. mechanizované brigády) doplněných jednou četou ze 73. mechanizovaného praporu z Přáslavic se dvoutýdenní nacvičování postupů na dokonale vybavených zařízeních v Hohenfelsu nepochybně stalo velmi vítané. „Zapůsobily na mě zdejší vesnice, které jsou velmi realistické,“ potvrzuje poručík Michal Pírek z Hranic, který velí 1. četě zdejšího úkolového uskupení. Rovněž si pochvaluje zdokonalení jazykových znalostí a možnost cvičení s Texaskou národní gardou. Právě s tou má 71. mechanizovaný prapor dlouhodobou spolupráci, a proto se na zdejší základně jeho vojáci v relativně krátkém čase objevují již podruhé. Tucet vojáků zde na pozvání Texasanů v březnu loňského roku imitovalo příslušníky budovaných iráckých ozbrojených sil, se kterými cvičily americké pozemní jednotky před svým odjezdem na Blízký východ. Tehdy malému českému týmu hlavní praporčík AČR Luděk Kolesa řekl, že „právě jejich úspěšné vystoupení umožní, aby se v budoucnu podobných společných akcí účastnily
4
5
NÁŠ ROZHOVOR
NÁŠ ROZHOVOR ve verzi policejní, což umožní jejich použití například při demonstracích. Modernizaci chystáme také v oblasti spojovací techniky, protože podobně jako třeba počítače, také radiostanice a komunikační zařízení poměrně rychle zastarávají.
Černé barety oslavují S profesionalizací se změnila i struktura trestné činnosti v armádě Text: Tomáš SOUŠEK Foto: Jiří HOKŮV Jednou z nejviditelnějších činností Vojenské policie je v poslední době působení v zahraničních misích. Máte nějaké bližší informace o jejich budoucnosti, zejména o té v Iráku? I když v dnešním Iráku samozřejmě nic není stoprocentní, vycházíme ze slov našeho premiéra, který prohlásil, že si dovede představit působení našich vojáků v Iráku i v roce 2007. Naším úkolem je tedy být připraveni i na tuto variantu. Vojenská policie však počtem svých příslušníků není zrovna velkou složkou armády. Nezatěžují vás zahraniční mise až příliš? Je pravda, že náročné to je. Z lidí ve výkonu již v nějaké misi byl téměř každý a například v posledním kontingentu v Iráku jsou plné dvě třetiny policistů, kteří jsou zde opakovaně. Nasazení v Iráku jim již nedává příliš nového, na druhou stranu ale mohou lépe využívat svých zkušeností. Musím přiznat, že naši činnost doma v republice to ovlivňuje, neboť deset až třináct procent našich příslušníků je neustále v některé z misí nebo se do mise připravují. To se pak projevuje zejména nárůstem přesčasové práce těch ostatních. Nelze totiž připustit snížení úrovně policejního zabezpečení jednotek na území České republiky. Jednou z nejdůležitějších věcí armády je její výzbroj a výstroj. Naše letectvo dostalo
6
Patnáctý rok svojí existence oslaví v letošním roce Vojenská policie. Její příslušníci si za tu dobu získali respekt a mnohá uznání jak vojenské, tak civilní veřejnosti. U příležitosti výročí jsme proto o rozhovor požádali jejího náčelníka brigádního generála Oldřicha Kubáta. nové letouny a vrtulníky, pozemní síly zavádějí modernizované tanky a chystají se na nové transportéry a automobily. Jak je na tom s výzbrojí Vojenská policie? Myslím si, že jsme v poměrně dobré situaci. Je to dáno i tím, že Vojenská policie jako relativně mladá složka armády, navíc od počátku plně profesionální, musela své vybavení pořizovat od základu nové. To je podstatný rozdíl oproti jiným jednotkám, které mohou vystačit i se starší technikou. V současnosti nás asi nejvíce bolí zabezpečení našich lidí právě v zahraničních misích. V Iráku potřebujeme zejména obrněnou techniku. Naší představou je malé rychlé obrněné vozidlo s určitou palebnou silou, které by poskytlo policistům dostatečnou ochranu. První kroky akvizičního procesu na čtyřkolové vozidlo již byly učiněny. Předpokládáme, že v průběhu několika let bychom pořídili asi dvě desítky těchto vozidel. Jako doplňkovou variantu jsme pak zvolili nasazení pancéřovaných vozů Land Rover, které v Iráku poskytnou ochranu alespoň proti ručním zbraním. Jejich nedostatkem je však malá možnost osádky aktivně se bránit. Pokud jde o kolové obrněné transportéry, které hodlá armáda pořídit, je plánováno vyčlenění osmi kusů pro Vojenskou policii. Jejich úkolem bude hlavně zajištění plnění úkolů policistů společně s jinými jednotkami, které budou touto technikou také vybaveny. Dva transportéry budou ve spojovací verzi a zbylých šest
Pojďme nyní k organizační struktuře Vojenské policie. Chystáte se na nějaké zásadnější změny? Vojenská policie se plně přizpůsobuje dislokaci jednotlivých vojenských posádek v rámci reformy ozbrojených sil. Pokud se někde zruší útvar, tak tam automaticky končí i Vojenská policie. Nic zásadního sami ale neplánujeme. Dojde-li k plánovanému opuštění posádky Tábor, jsme připraveni přesunout zdejší velitelství do nedaleké Bechyně. Změna čeká odbornou školu Vojenské policie ve Vyškově, která od 1. července přejde do naší podřízenosti. Nechceme nijak narušovat zaběhnutý systém Vojenské akademie, nicméně bylo třeba odstranit stav, kdy žáci kurzů měli často
vyšší oprávnění než jejich učitelé. Ti budou moci konečně plně využívat zákona o Vojenské policii. Rok 2006 je rokem, kdy má naše armáda dosáhnout počátečních operačních schopností. Jsou v této souvislosti stanoveny nějaké konkrétní cíle i pro Vojenskou policii? Ano, jsou, nijak se nevymykáme z celé armády. Pokud jde o plnění úkolů vyplývajících ze zákona o Vojenské policii, tak již v cílovém stavu jsme. V rámci dosažení počátečních operačních schopností vyčleňujeme rotu Vojenské policie pro úkolové uskupení. Navíc máme ještě jeden závazek vůči Severoatlantické alianci, kterým je podíl na vytvoření mnohonárodního praporu Vojenské policie. Ten vzniká na území Polska a naši policisté v něm budou zastoupeni jednou četou a několika příslušníky štábu v celkovém počtu tří desítek osob. V poslední době vás poměrně výrazně reprezentují i příslušníci Útvaru speciálních
operací VP, známého pod zkratkou SOG. Občas však zaznívají hlasy kritizující vznik této jednotky. Můžete zhodnotit její dosavadní činnost? Pro nás je důležité jedině to, jak nás hodnotí ti, v jejichž prospěch je tento útvar využíván, včetně koaličních partnerů. V tomto ohledu dostáváme pouze kladné ohlasy. Je pravda, že zakládání speciálních jednotek vypadá jako módní záležitost, nicméně v našem případě neumíme některé úkoly řešit jinak než právě takovýmto útvarem. SOG slouží jako jakási nadstavba pro hotovostní systém VP. Kromě toho jsou jeho příslušníci využíváni k plnění dalších úkolů, ať už doma nebo v zahraničí jen proto, že je umí kvalitně plnit. Důležitou součástí vaší práce je i odhalování a prevence trestné činnosti v armádě. Došlo zde k nějakému posunu, zejména v souvislosti s profesionalizací? Přesné statistiky ještě zpracované nejsou, nicméně již teď můžeme určité trendy jasně vypozorovat. V souvislosti s odchodem vojáků základní služby se dostaly do pozadí vojenské trestné činy, a naopak převládla trestná činnost majetková. Máme zde výrazný nárůst prošetřování podezření z trestných činů a přestupků jak u důstojníků, tak i praporčíků. Je to však dáno tím, že po odchodu vojáků základní služby se vojenští policisté mohli více soustředit právě na vyhledávání této činnosti. Pokud jde o počet dopravních nehod v resortu, tak zde jsme se příliš nezlepšili, nicméně výrazně se zmenšily jejich následky. Je také potěšitelné, že za poslední období nebyla žádná nehoda služebního vozidla způsobena jízdou pod vlivem alkoholu. Myslím si, že zde svou roli hraje i určitý tlak velitelů i případné obavy ze ztráty zaměstnání, která by takovýmto hříšníkům hrozila. Máte přehled, jak fungují vojenské policie v jiných aliančních armádách? Lze je srovnat s tou naší? Srovnání je velice těžké, protože prakticky v každé zemi fungují vojenští policisté originálním způsobem, ať už jde o právní vymezení nebo jejich organizační zařazení. Myslím si, že naše schopnosti a možnosti jsou s nimi plně srovnatelné a že v některých oblastech naše kolegy dokonce převyšujeme. Vidíme to zejména v zahraničních misích, kde denně spolupracujeme s vojenskými policisty např. z Velké Británie, Slovenska či Německa.
7
VOJENSKÁ GEOGRAFIE
VOJENSKÁ GEOGRAFIE
Nové mapy pro armádu Od prvního ledna 2006 se začalo používat mapové dílo zpracované v systému WGS 84 Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV
Přechod od map zhotovených v systému S42/83, které byly v armádě používány přes padesát let, k mapovému dílu zpracovanému ve světovém geodetickém referenčním systému WGS 84 splňujícím normy NATO je historickým krokem. Svým významem patří mezi nejdůležitější události v historii mapování naší země. K vydání nového státního mapového díla se Česká republika zavázala ještě před svým vstupem do Severoatlantické aliance. Náčelník Generálního štábu v roce 1997 svým Nařízením č. 37 uložil tehdejší Topografické službě AČR, aby do konce roku 2005 dokončila vydání nových standardizovaných topografických a speciálních map území České republiky a dalších podkladů zhotovených podle norem NATO.
8
Osm let staré nařízení se podařilo splnit a 2. prosince 2005 předali příslušníci Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu a Geografické služby AČR nové mapové dílo do rukou náčelníka Generálního štábu genpor. Pavla Štefky. Při této příležitosti se v Dobrušce uskutečnilo slavnostní shromáždění, kterého se kromě náčelníka Generálního štábu zúčastnil také místopředseda Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního Oldřich Pašek a místostarosta Dobrušky Josef Horák, ale také představitelé zahraničních geografických služeb, místní státní správy a samosprávy. „Geografická služba dosáhla významné a neopakovatelné etapy ve své historii. Vydává státní mapové dílo, které, podle mého přesvědčení, bude vysoce hodnoceno odbornou veřejností a bude využíváno nejen pro potřeby ozbrojených sil, ale i všech složek podílejících se na úkolech krizového řízení a integrovaného záchranného systému,“ řekl během své
návštěvy Dobrušky náčelník Generálního štábu genpor. Pavel Štefka. S rozhodnutím o tvorbě nového státního mapového díla souvisel i přechod od klasického zpracování k digitální technologii. „Bylo pro nás výzvou pokračovat v tradici vojenské kartografie a topografie a s odhodláním jsme chtěli dostát vysoké kvalitě a užitné hodnotě předešlého mapového díla,“ uvedl náčelník Geografické služby AČR pplk. Pavel Skála. O tom, že se českým vojenským geografům podařilo tento trend udržet, svědčí i celá řada ocenění, která byla v průběhu minulých let udělena jak použitým technologiím, konkrétním mapovým produktům, tak i samotným pracovníkům geografické služby. Následování světových kartografických trendů souviselo s nutností přechodu na digitální technologie, s rozvojem geografických informačních systémů a s vytvářením národních geografických databází. Budování
digitálních produkčních linek zahrnovalo široké spektrum činností nejen při zavádění technických či softwarových prostředků, ale také přípravu odborného personálu, rozvíjení spolupráce se zahraničními a národními partnery v celé řadě konkrétních projektů. Za přispění komerční sféry se podařilo vytvořit plně digitální produkční linku, která se stala nezbytností při tvorbě státního mapového díla pro potřeby obrany České republiky. V době tvorby nových map došlo v souvislosti s reformou ozbrojených sil a přechodem na plně profesionální armádu také k zásadním změnám složek Geografické služby AČR. Odpovědnost za tvorbu speciálních map a produktů byla po zrušení Vojenského zeměpisného ústavu převedena na Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad v Dobrušce, který musel přijmout celou řadu důležitých a zásadních opatření ke splnění takto rozšířené odpovědnosti. V souvislosti s vytvořením mapového díla je třeba vyřešit ve spolupráci s dalšími složkami resortu také novelizaci a úpravy legislativních norem řešících geografické zabezpečení nejen Armády České republiky, ale také všech složek státní správy a samosprávy podílejících se na úkolech geografického zabezpečení při plánování obrany, krizového řízení a činnosti integrovaného záchranného systému. Ve spolupráci s Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním už byla zahájena novelizace Nařízení vlády číslo 116/1995 s rozšířením užití vojenského mapového díla pro potřeby krizového řízení. V minulém roce bylo vydáno Nařízení náčelníka Generálního štábu číslo 18/2005 „K obměně a evidenci geografických produktů s přechodem na evidenci v informačním systému logistiky“, na které v prosinci navázalo nařízení NGŠ k samotnému zavedení světového referenčního geodetického systému WGS 84 do Armády České republiky. „Podařilo se nám zpracovat koncepci vytváření zásob, jež se stane jedním ze základních dokumentů při obměně skladových zásob, která vstoupí v platnost do konce března,“ uvádí jeden z nezbytných kroků k zavedení nového státního mapového díla do armády pplk. Pavel Skála. Vojáci se s novými mapami začnou setkávat od ledna tohoto roku a během tří měsíců by měly zcela nahradit staré mapy. „Rozdíl mezi novými a starými mapami je především v použití jiné souřadné sítě. Kromě toho se od sebe odlišují vizualizací prvků na mapě, změnily se mimorámové údaje mapy a rozšířila se legenda,“ vysvětluje pplk. Luděk Břoušek
z Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu. Zároveň ale také došlo k aktualizaci a zpřesnění map. V letech 1993 – 1999 probíhala digitalizace původních map a jejich převedení do vektorů. Vznikl tak vektorový model nazývaný DMÚ 25 a takto vzniklá 1 databáze byla porovnávána s daty z nového leteckého snímkování celé naší republiky. Porovnáním snímků s vektorovými mapami byly korigovány dříve vzniklé nepřesnosti. Od roku 2001 se postupně tiskly nové mapy, které budou do armády distribuovány během prvních třech měsíců letošního roku. „Databáze DMÚ 25 dnes už neslouží jen při tvorbě dat, ale stane se základem GIS, a bude tak poskytovat data například i různým zbraňovým systémům,“ dodává podplukovník Břoušek. 2
1 Müllerova mapa Čech z roku 1720 (výřez) 2 Topografická sekce 1 : 28 800 z druhého vojenského mapování, list 8-II Praha (výřez) 3 Topografická mapa 1 : 50 000 z roku 1952 (výřez)
3
A fakta » Není náhodou, že důvody k novému vojenskému mapování vždy souvisely s průběhem krizových situací či významných změn v Evropě. » První vojenské mapování – tzv. Josefské, proběhlo v českých zemích v letech 1763 – 1787, tedy těsně po skončení rozsáhlých prusko-habsburských válek za vlády Marie Terezie. » Druhé vojenské mapování – tzv. Františkovo, je datováno do let 1806 – 1869 a úzce souviselo s napoleonskými válkami. » Rovněž třetí vojenské mapování má souvislost s válkami, neboť k němu došlo v rozmezí let 1870 až 1918, začalo krátce po sérii prusko-rakouských bitev. » Ke čtvrtému vojenskému mapování, přestože tak není v literatuře nazýváno, došlo po druhé světové válce v letech 1951 – 1957. Mapy na základě tohoto mapování prošly celkově čtyřmi obnovami neboli aktualizacemi. Poslední z nich byla provedena v letech 1988 – 1998. » Nové státní mapové dílo, jehož první edice slouží od roku 2006, vzniklo na základě 5. vojenského mapování. Vyvolaly je společenské změny po roce 1989 a potřeba přechodu na jiný souřadnicový systém. Práce na něm probíhaly v letech 1992 – 2005.
9
TÉMA DNE
Praporčíci – základ armády
TÉMA DNE
Přestože byla funkce hlavního praporčíka vytvořena už před několika lety, podařilo se ji obsadit až v srpnu roku 2003. Vzápětí se začaly obsazovat funkce vrchních praporčíků na operačních velitelstvích, brigádách i u praporů a na některých rotách se už běžně setkáte i s vedoucími praporčíky.
Už dva roky je v české armádě budována nová struktura praporčického a poddůstojnického sboru Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV, Radko JANATA a archiv
Když jsme přede dvěma lety mezi praporčíky dělali anketu na téma, co očekávají od vytvoření funkce hlavního praporčíka na Generálním štábu AČR, většina z nich nevěděla, co by taková funkce měla vlastně obnášet. Někteří z nich sice říkali, že by hlavní praporčík měl hájit zájmy tohoto sboru u velení armády, ale nikdo už nedokázal říci, s jakým problémem by se na vrchního praporčíka (u praporů, brigád a na operačních velitelstvích) nebo na vedoucího praporčíka (u rot) obracel. Po dvou letech je v tomto ohledu situace jiná. Pouhé vize již nabraly jasné obrysy, teorie byla konfrontována se životem u útvarů, vojáci u jednotek se za tu dobu s vrchními praporčíky již setkali a měli si tak možnost udělat konkrétní představu o jejich práci. Projekt transformace ozbrojených sil na profesionální armádu počítal s tím, že v rámci praporčického sboru musejí vzniknout funkce vrchních praporčíků. Význam praporčického sboru začal růst v souvislosti se snižováním počtu důstojníků u jednotek. S tím je úzce spojen také přenos části jejich úkolů na praporčíky, podobně jako je tomu v západních armádách. Jde ale o náročný proces, který například v americké armádě trvá už přes třicet let.
DO AMERIKY NA ZKUŠENOU Proces hledání vhodného kandidáta na pozici hlavního praporčíka Armády České republiky, který by se přímo podílel na tvorbě nového systému, urychlila reforma armády a zkrácení termínu její profesionalizace. Na jaře 2003 bylo vyhlášeno výběrové řízení, kterého se zúčastnila více než desítka zájemců, z nichž každý komisi představil svoji vizi náplně práce hlavního praporčíka a návrh změn v praporčickém sboru.
10
Hlavním praporčíkem, který je spolu s hlavním kaplanem součástí osobního štábu náčelníka Generálního štábu, byl nakonec jmenován Luděk Kolesa. Ustanovení do této funkce však souviselo s jeho vysláním do devítiměsíčního kurzu na Sergeants Major Academy v USA, která sídlí na základně Fort Bliss v texaském El Pasu. Praporčík Kolesa tehdy stál před rozhodnutím, zda má odjet do kurzu v akademii vrchních praporčíků Spojených států už dva měsíce po svém jmenování do funkce a odložit tak výstavbu systému vrchních praporčíků nebo o rok posunout termín zahájení studia. Po poradě s velením armády začal v USA studovat v říjnu stejného roku a spolu s prap. Dušanem Rovenským se tak stali prvními českými vojáky, kteří navštěvovali tento kurz. Ročně se ho účastní přes 700 studentů téměř ze tří desítek zemí světa. Studium je rozděleno do čtyř částí. První je zaměřena na znalosti jazyka, psaní spisů, štábní agendu nebo přípravu briefingů. Další část kurzu je věnována problematice velení a řízení podřízených. „Jedním z úkolů bylo například připravit národně bezpečnostní briefing o politické a bezpečnostní situaci nějaké země, jako by tam vyjížděla naše vojenská jednotka. Měli jsme za úkol poučit své podřízené o tom, jaké jsou úkoly jednotky a poskytnout jim základní fakta o zemi, v níž budou nasazeni,“ uvedl po svém návratu praporčík Dušan Rovenský, který je dnes vrchním praporčíkem sil podpory
a výcviku. Třetí část kurzu na Sergeants Major Academy byla orientována na zabezpečení vojáků a jednotek. „Řešili jsme třeba nasazení a stahování jednotek z mise, mobilizaci a demobilizaci,“ přibližoval nám náplň výuky prap. Rovenský. V poslední části kurzu se vojáci zdokonalovali ve čtení map, plánování vojenských operací, zakreslování bojových situací, ale například také v jejich řízení. Zahraniční studenti byli v kurzu odkázáni jen sami na sebe. Celý ročník byl rozdělen do sedmnáctičlenných skupin, v nichž byl vždy maximálně jeden zahraniční student. „V úvodu studia nám řekli, že si nás zvou nejenom proto, aby nám ukázali postupy v americké armádě, ale abychom jim přinesli jiný úhel pohledu a ukázali odlišné postupy práce,“ vysvětluje Luděk Kolesa, který v kurzu dosáhl celkově desátého nejlepšího výsledku a byl nejúspěšnějším ze zahraničních studentů.
PROBLÉMEM PRAPORČÍKŮ JSOU JAZYKY Od té doby se v tomto, ale i v dalších odborných zahraničních kurzech vystřídalo mnoho praporčíků. Zároveň se však ukazuje, že byla podceněna jazyková příprava celého praporčic-
11
TÉMA DNE
kého sboru a v mnohých případech to dokonce komplikuje vysílání studentů do zahraničních kurzů. Štábní praporčík Luděk Kolesa v této souvislosti upozorňuje, že znalosti cizích jazyků nejsou důležité jen pro studium v zahraničí, ale vzhledem k vývoji vojenských operací se potřeba těchto znalostí týká v podstatě každého vojáka. Vojenské operace se totiž již neodehrávají na frontách s tisíci vojáky, ale naopak roste úloha malých jednotek a družstev z různých zemí, které spolu musejí spolupracovat. Zářným příkladem tohoto vývoje je měnící se struktura operace v Kosovu, kdy jsou veliteli brigády přímo podřízeny jednotlivé roty, a ty se pak skládají přesně na míru podle plněného úkolu. Vyplývá z toho proto nutnost, aby anglický jazyk neovládal jenom velitel brigády či praporu, ale také nižší velitelé, tedy i velitelé družstev.
ODSHORA DOLŮ K 1. prosinci 2003 byly vytvořeny funkce vrchních praporčíků na operačních velitelstvích a u jednotek a začal výběr vhodných kandidátů. Prvních čtrnáct z nich se na začátku února 2004 setkalo ve Vyškově na týdenním kurzu. Náčelník Generálního štábu zde vrchním praporčíkům vysvětloval svoji představu o tom, jaká by měla být jejich činnost u útvarů. „Vrchní praporčík je velmi složitá, ale potřebná funkce, která by měla být propojovacím článkem mezi důstojníky
12
TÉMA DNE
a praporčíky. Bude se starat o zabezpečení praporčíků, o jejich kariérní růst a kromě toho by to měl být také psycholog,“ uvedl přede dvěma lety generál Pavel Štefka. V rámci týdenního kurzu se vrchní praporčíci seznámili s funkční náplní svých britských i amerických protějšků. O historii a tradicích české armády jim přednášel ředitel Vojenského historického ústavu Aleš Knížek, protože jednou z důležitých povinností praporčíků bude nejen udržování stávajících, ale také vytváření nových tradic. Součástí programu bylo také setkání vrchních praporčíků s veliteli brigád, s nimiž hovořili o postavení praporčíků u jednotek. Od té doby se podařilo obsadit většinu funkcí vrchních praporčíků a nyní se již obsazují funkce vedoucích praporčíků na úrovni rot. V některých výjimečných případech se ale nepodařilo vybrat na tuto funkci vhodného kandidáta, a tak po nějakém čase byla pozice přeobsazena. Praporčíci se totiž shodují v tom, že dobrého vrchního praporčíka nedělá funkce, ale jeho osobnost, schopnosti a zkušenosti. Vrchní praporčíky vybírali většinou velitelé jednotek, neboť budou spolu v častém kontaktu, a mnohdy o vhodnosti své volby hovořili s vrchním praporčíkem na nadřízeném stupni. Například v americké armádě je pravidlem, že velitel si nevybírá svého praporčíka, ale udělá to za něj nadřízený tohoto velitele. „Snaží se tím zamezit tomu, aby si tam velitelé dosazovali své kamarádíčky, protože vrchní praporčík by měl být schopen říci veliteli i nepříjemnou pravdu
nebo to, co se mu ostatní zdráhají sdělit,“ uvádí příklad štábní praporčík Kolesa, který je zatím s většinou vybraných lidí do funkcí vrchních a vedoucích praporčíků spokojen. „Existují případy, kdy nebyl vybrán ten nejvhodnější kandidát, ale většinou je to proto, že velitelé i vybíraní vojáci nemají s novým systémem zatím žádné zkušenosti,“ připouští drobné problémy hlavní praporčík, ale snaží se je rychle řešit, aby nevrhaly stín na celý systém. „Systém se prostě vyvíjí. Část z prvních patnácti vybraných praporčíků už na funkcích vrchních praporčíků není, protože oni, jejich nadřízení nebo velitelé zjistili, že to prostě není to pravé ořechové,“ dodává šprap. Luděk Kolesa s tím, že především musí fungovat dobrá komunikace mezi vrchním praporčíkem a velitelem.
ČEKAJÍ NA NOVELU ZÁKONA Problém s výběrem vhodných kandidátů by již brzo měl vyřešit vznik jmenovacích komisí pro povyšování. Ty by měly vznikat na různých stupních od praporu až po centrální komisi v Praze pro nejvyšší hodnosti. „Bude to soutěž na základě periodických hodnocení, která by tím pádem měla přestat být pouze formální, neboť na nich bude záviset budoucnost a pokračování vojenské kariéry vojáků. Komise budou na základě tohoto hodnocení posuzovat, zda je dotyčný dostatečně kvalifikován a perspektivní pro další povýšení. Vznikem
jmenovacích komisí bude omezen subjektivní vliv na personální politiku,“ vysvětluje jednu ze změn hlavní praporčík Luděk Kolesa. Zavedení tohoto kroku bylo připravováno spolu se změnami souvisejícími s novelizací zákona o vojácích z povolání, ale bude jej možné uvést v praxi i v rámci stávající legislativy. Šprap. Kolesa už při nástupu do funkce uvedl několik návrhů úprav, které je třeba učinit, aby se napravily křivdy vůči praporčíkům. To se ale neobejde beze změny zákona, jehož projednávání bylo odloženo. „Možná to tolik nepálí důstojnický sbor, ale v praporčickém sboru by novela odstranila mnoho zla, nastavila jasná pravidla a urovnala by pokřivenou strukturu hodností tak, aby v budoucnu fungovala správně,“ tvrdí štábní praporčík Kolesa. Praporčíkům jde například o to, aby se vytvořil poddůstojnický sbor, který by nahradil rotmistrovský sbor, snížil by se počet hodností na devět, včetně těch v přípravné službě. „Vznikla by hodnost čekatele pro přípravnou službu – podle kódu NATO označená OR-1, a potom čtyři poddůstojnické hodnosti a čtyři hodnosti v praporčickém sboru,“ přibližuje nám navrhované úpravy Kolesa. Podle jeho slov by se tím vyřešilo také to, že by studenti na školách již nebyli praporčíky, kteří tak dnes mají stejnou hodnost jako specialisté s patnáctiletou praxí. Luděk Kolesa také počítá s tím, že by praporčické hodnosti změnily svoji podobu. Na to sice není zapotřebí novela zákona, postačí jen nový předpis, ale s tímto krokem se čeká na přijetí novely zákona, která přinese nový systém hodností. Teprve pak se bude řešit jejich podoba. Hlavní praporčík v této oblasti spolupracuje s odborníky z Vojenského historického ústavu, neboť by se mělo vycházet z podoby hodností za první republiky. „Důvodem ke změně je to, aby byli praporčíci lépe odlišitelní. Třeba označení na polní výstroji – už po krátké době nošení je tak vyleštěné, že nepoznáte, zda před vámi stojí kapitán nebo štábní rotmistr,“ dodává.
skupiny v Prostějově. Nová síň tradic speciální jednotky je dílem především vrchního praporčíka prap. Marka Sekaniny. Dobré zkušenosti mají s výstavbou praporčického sboru také u 13. dělostřelecké brigády v Jincích, kde obsadili nejen funkci vrchního praporčíka brigády, ale také praporčíků oddílů. „S vrchním praporčíkem brigády spolupracuji denně, neboť se podílí jak na výcviku příslušníků jednotek, tak na chodu brigády a významnou měrou přispěl i k organizaci tradičních oslav sv. Barbory,“ pochvaluje si vrchního praporčíka velitel brigády plukovník Jaroslav Vácha. Oceňuje také, že díky vrchním praporčíkům ví více o problémech vojáků a může jim tak lépe pomoct. „Bude to chtít ještě nějaký čas, ale postupně se to dostává do povědomí vojáků a vrchní a vedoucí praporčíci si u nich získávají důvěru,“ dodává velitel. Vrchní praporčík brigády prap. Rober Plzák je v této funkci již téměř rok a půl. Předtím sloužil ve strukturách NATO v Německu, kde dělal řidiče a dispečera, ale má také praxi od jednotek. „Je to nový systém a důvěra lidí v jeho funkčnost se někdy získává snáz, jindy je to o něco složitější. Záleží to na lidech, kteří vám naslouchají. Už jsem měl i takové odezvy, že by i důstojníci chtěli vytvořit něco podobného, protože se ukázalo, že dokážeme v mnoha věcech lidem pomoci,“ chlubí se prap. Plzák.
Praporčíka Františka Fryče si vybral do funkce vrchního praporčíka 132. smíšeného dělostřeleckého oddílu jeho velitel. Jako určitou výhodu pro své začátky spatřuje praporčík Fryč v tom, že ho 60 % příslušníků jednotky znalo už z jeho předchozího působiště. „Lidé ze začátku nevěděli, co mohou od této funkce očekávat, a já, po pravdě, také ne. Nyní se snažíme přesvědčovat lidi u jednotky, že je to funkce vytvořená právě pro ně. Rychle se to podařilo prosadit u velitelského sboru, který pochopil, že mu praporčík může hodně pomoci. Je totiž v kontaktu s příslušníky jednotky a ví, co je trápí a co potřebují,“ popisuje situaci praporčík Fryč. „Dříve to bylo tak, že velitel roty dělal všechno, ale dnes máme vedoucího praporčíka i na úrovni roty. To je člověk, který vede výcvik a měl by veliteli roty ulehčit od běžné práce,“ doplňuje prap. Robert Plzák. Praporčíci Robert Plzák i František Fryč se shodují v tom, že dobrého vrchního praporčíka dělá především jeho osobnost a zkušenosti. „Na všech úrovních se snažíme hájit zájmy praporčického sboru. Ne všichni praporčíci jsou totiž schopni mluvit i s vrcholným managementem,“ vysvětluje prap. Fryč.
ZKUŠENOSTI NEJEN Z JINCŮ Se snižujícím se počtem důstojníků u jednotek přebírají praporčíci jejich povinnosti a odpovědnost. Mají například na starosti vedení a přípravu výcviku, ale třeba prezentaci jednotky. S tím souvisí například příprava plesů, prezentace jednotek a útvarů či péče o tradice a tedy i výstavba síní tradic. V této oblasti jsou nejdál například praporčíci u libereckých chemiků nebo u 601. speciální
13
TÉMA DNE
TÉMA DNE zrovna řešili, že mají tyto funkce u všech možných jednotek, ale cítí potřebu tuto strukturu vybudovat až nahoru. Mají třeba nejvyššího praporčíka námořní pěchoty, kdežto u pozemních sil je to vrchní praporčík vojenské akademie v Sandhurstu, i když nikde není oficiálně stanoveno, že je to nejvyšší praporčík pozemních sil, ale oni to tak berou. Když jsme tam o tom diskutovali, tak jsem navrhoval vybudovat strukturu až do nejvyšších míst a tato myšlenka je zaujala. Dlouho jsme to probírali a shodli se na tom, že by to byla možná cesta.
Jdeme vlastní cestou Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV a Jan ZEMAN
Ve světě existuje mnoho modelů řízení praporčických a poddůstojnických sborů. Každá ze zemí vytváří buď nový systém nebo přebírá existující model a upravuje jej podle svých potřeb a tradic. O tom, jakým směrem se vydala česká armáda, hovoříme s hlavním praporčíkem AČR šprap. Luďkem Kolesou.
Uplynulý rok byl pro vás především ve znamení navazování užší mezinárodní spolupráce. Můžete nám říci, co bylo předmětem těchto jednání? Minulý rok jsme se skutečně zaměřili více na mezinárodní spolupráci. Naše aktivity na tomto poli se pak ještě více zintenzivnily ve druhé polovině roku, když vrchní velitel společných sil v Evropě (SHAPE) generál James Jones vytvořil skupinu nejvyšších představitelů poddůstojnických a praporčických sborů a poprvé nás svolal do SHAPE v belgickém Monsu. Tato skupina se bude pravidelně setkávat v SHAPE či na velitelství NATO v Norfolku a jejím úkolem je koordinovat tuto oblast a podporovat naše vztahy na bilaterální úrovni. Tento nadnárodní prvek bude tedy jednotlivým zemím radit, jak mají postupovat? Je to věc, která teprve vzniká. Už na začátku minulého roku se naše vzájemné kontakty rozšířily, když začaly být nejvyšší funkce
14
V loňském roce byl ustaven do funkce také hlavní poddůstojník slovenských ozbrojených sil, se kterým jste v kontaktu snad nejčastěji. Jakým modelem se inspirovali na Slovensku?
v praporčických a poddůstojnických sborech jednotlivých států vytvářeny a obsazovány. Do toho přišla iniciativa generála Jamese Jonese, který se to snaží osobně koordinovat. Požádal nás, abychom mu poradili, které země nemají daleko k tomu, aby takovou funkci zřídily. On by pak osobně promluvil s náčelníky generálních štábů a snažil se je motivovat, aby se naše skupina mohla dál rychle rozšiřovat. Vloni byla funkce vrchního poddůstojníka obsazena na Slovensku a během roku byla zřízena a obsazena v Litvě a v Bulharsku. Nemluvě o tom, že od loňského října mají obdobnou funkci i ve Spojených státech. Do té doby byli totiž nejvyšší seržanti u jednotlivých druhů vojsk, ale po příchodu nového předsedy sboru náčelníků štábů bylo rozhodnuto, že přímo u něj bude vytvořena funkce pro nejvyššího představitele seržantů pro celé ozbrojené síly Spojených států. Iniciativa generála Jonese nám trochu připadá jako násilný zásah do jednotlivých armád, které mají svoji organizační strukturu a tradice. V žádném případě to není násilné. Nikdo je k ničemu nijak nenutí. Mnoho armád se změnilo a dnes mají svoji strukturu podobnou nebo směřují ke stejnému cíli – k profesionalizaci. Systém vrchních praporčíků se osvědčil a v tom je motivující. Německá armáda takovou strukturu nemá, ale třeba na velitelství v Neapoli nebo v Brunssunu takové funkce Němci zastávají a sami vidí, že to u nich
doma chybí. Nemyslím si, že se to brzo změní, protože tam je zažitý systém, ve kterém jsou důstojníci velmi vysoko a jsou odděleni od vojáků na nižších funkcích. Mezi sebou patrně ještě dlouho neuvidíme třeba Turky, protože jejich armáda je postavena na zcela jiných tradicích, a pokud se k potřebě vytvořit funkce vrchních poddůstojníků dopracují, bude to jistě trvat velmi dlouho.
Modelů organizace poddůstojnických sborů existuje více. Nebude snaha je nějak sjednotit? Je jich mnoho, ale nevadí to, a pokud představitelé armád sami nepotřebují udělat změny, nikdo je k tomu nenutí. Například když jsem se účastnil konference vrchních praporčíků pozemních sil v Británii, tak tam
I když obsadili funkci hlavního poddůstojníka v minulém roce, velící poddůstojníky měli u jednotek už od roku 2003. Začali s výstavbou tohoto systému přibližně ve stejné době jako my. Jejich model se velmi podobá tomu americkému, ale je přizpůsobený jejich podmínkám. Také jej ještě nemají zcela vybudovaný a též se snaží obsazovat ty nejnižší stupně. Se slovenským kolegou jsme v častém kontaktu a spolupracujeme nejen na naší úrovni, v mnohých věcech si můžeme pomoci a vzájemně se inspirovat. Také proto jsem ho pozval na naše shromáždění loni v září. Ve své přednášce představil jejich systém a změny, které přinesl nový zákon platný od 1. září minulého roku. Inspiroval se našimi pravidelnými semináři a od té doby zve své podřízené na pravidelná setkání a má zájem na tom, aby mohl své velící poddůstojníky posílat i na naše setkání.
Čtyřiačtyřicetiletý štábní praporčík Luděk Kolesa je hlavním praporčíkem Armády České republiky od 1. srpna 2003. Vystudoval chemickou průmyslovku a chemii se věnoval i při studiu na přírodovědecké fakultě, kterou ale nedokončil. Po skončení vojenské základní služby zůstal pracovat v armádě jako civilní zaměstnanec na funkci řidiče vozidel pro zahraniční delegace. Jako civilista byl na počátku 90. let vyslán do pozorovatelské mise Evropského společenství na Balkáně a o rok později se účastnil další mise v této oblasti. Do mise OSN v Iráku v roce 1994 už odjížděl jako rotný v další službě. Po návratu z Iráku pracoval na oddělení pro vysílání vojenských pozorovatelů, ze kterého později přešel na Úřad pro zahraniční styky MO. Pak následovala funkce pobočníka vojenského představitele ČR při NATO v Bruselu a po návratu vyhrál výběrové řízení na hlavního praporčíka AČR.
Ve světě existuje mnoho modelů praporčických sborů. Nejčastěji se mluví o americkém a britském modelu. My jsme převzali ten britský... Nedá se říci, že jsme převzali britský model, ale náš systém je bližší tomu britskému. Jaké jsou mezi americkým a britským modelem hlavní rozdíly? Americký model se liší zejména ve struktuře hodnostních sborů, přičemž má zvláštní kategorii „warrant officer“, která je něco mezi poddůstojníky a důstojníky. Dnes se již tito specialisté technického typu spíše přibližují důstojnickému sboru a nemají nic společného s vedením lidí. Ve Spojených státech má velký počet poddůstojníků za úkol vést lidi a také je na poddůstojníky častěji kladena odpovědnost za různé věci. Britové mají méně kategorií, které jsou, podobně jako u nás, smíchány dohromady, mají méně lidí, kteří vedou výcvik většího počtu osob. Převládá tam také rozdílný poměr mezi důstojníky a poddůstojníky.
15
VZDUŠNÉ SÍLY
VZDUŠNÉ SÍLY
Armádní „SPÁRKA“ na obzoru Po více než deseti letech klopýtání se rodí náprava – modifikace čtyř jednomístných L-159 na letouny s dvojím řízením Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA
Konečně se něco děje! Vždyť už to bylo do nebe volající. Před deseti roky udělali tehdejší armádní bossové fatální chybu, jež je přítěží vojenskému letectvu dodnes. Od Aera Vodochody nakoupili 72 kusů nových jednomístných lehkých bojových letounů L-159 ALCA. Přitom jaksi zapomněli na jednu maličkost: na letecký výcvik pilotů. Bez letounu s dvojím řízením jde totiž takřka o hazard. Absenci cvičného letounu s dvojím řízením neboli spárky L-159B k výcviku vojenských pilotů lze charakterizovat jako situaci velice nestandardní. Každá, byť sebelepší „náhražka“ situaci definitivně neřeší. To dá rozum. Jsme však v České republice, kde nám improvizace nečiní až tak velké problémy. Tudíž i v případě armádních letců se našlo řešení. Nákup letových hodin od výrobce. Jedna várka za druhou se pustily do výcviku na „béčku“. I když se jednalo o tři hodiny na chlapa, šlo o neobyčejně cennou zkušenost. „Jsem přesvědčen, že jim to bylo jenom ku prospěchu a pro jejich další výcvik to znamenalo velké plus. Narostli i psychicky. Začali si více věřit a nahoru šli v daleko větší pohodě,“ tvrdí Miroslav Schützner, vedoucí zkušební pilot Aera. S tím nelze než souhlasit. Mít možnost vyzkoušet si letoun na mezních režimech, navíc se zkušeným instruktorem za sebou, to je nepochybně přínos pro každého letce. „Řádově jsme takto vyváželi asi čtyřicet vojenských pilotů. Většina z těch, kteří dnes v armádě létají stopadesátdevítku, prošla výcvikem na naší tovární spárce,“ doplňuje svého „šéfa“ zkušební pilot Rostislav Stroin.
16
Vzdušné síly AČR si vstřícný krok od Aera považují. S nákupem letových hodin pro piloty L-159 počítají i nadále. „Zájem armády pokračuje i v letošním roce. Dokud nemáme letouny s dvojím řízením, budeme využívat služeb Aera. Letos se jedná o nákup padesáti letových hodin minimálně pro pět pilotů AČR. Není to optimální řešení, avšak buďme rádi alespoň za tuto možnost. Situace se zásadně změní až po dodání čtyř kusů dvojmístné varianty, která je oficiálně označována L-159B1. Celá záležitost se již rozjela a my věříme, že dospěje do zdárného konce,“ říká náčelník oddělení letectva z olomouckého velitelství společných sil podplukovník Libor Štefánik. Zmíněné blýskání na lepší časy započalo 8. prosince loňského roku. To byla podepsána rámcová smlouva o zabezpečení pozáruční podpory provozu letounů L-159 a L-39 mezi Aerem Vodochody a resortem Ministerstva obrany. Zmíněný dokument v sobě zahrnuje závazek k uzavření dílčí smlouvy na konverzi neboli modifikaci čtyř jednomístných strojů L-159 na letouny s dvojím řízením. Po odsouhlasení patřičných náležitostí se přistoupí k vlastní realizaci. „Samozřejmě že tento krok
vítáme a jsme mu jednoznačně nakloněni. Vždy jsme zdůrazňovali, že k leteckému výcviku na základně potřebujeme minimálně čtyři kusy letounů s dvojím řízením. Konečně bychom byli schopni plnohodnotně cvičit. Pro mě je to klíčová záležitost,“ říká plukovník Jiří Verner, velitel základny taktického letectva v Čáslavi.
BÉČKO V DETAILU Armádní L-159B1 vzniknou přestavbou stávajících strojů L-159 ALCA na dvoumístné cvičné provedení a budou v maximální možné míře využívat jejich systémy. To na jedné straně zajistí shodu jejich logistického zabezpečení s jednomístnými letouny, na straně druhé to ve srovnání s provedením L-159B nabízeném pro exportní zákazníky přináší o něco jednodušší vybavení pilotní kabiny. Nicméně nebude ke škodě věci podívat se na cvičný letoun Aero L-159B zblízka. „Vývojové práce na letounu L-159B byly zahájeny v roce 1999 a díky velké konstrukční příbuznosti s jednomístným L-159 ALCA probíhaly velmi rychle. V rekordním čase od započetí montáže, za 14 měsíců, byl první prototyp béčka připraven k záletu. Ten se uskutečnil 1. června 2002 a krátce nato se letoun během aerosalonu ve Farnborough poprvé představil na mezinárodním fóru. Od té doby byl L-159B intenzivně vytěžován letovými zkouškami prokládanými marketingovými akcemi. Béčko zhlédla řada potenciálních zákazníků v Evropě, Asii a Africe,“ konstatuje Martin Mamula, vedoucí projektu L-159B.
patří zesílení prostoru trupových nádrží kvůli vyšším plnícím tlakům při tankování za letu či úpravy vnitřních prostorů křídla pro vylepšenou palivovou instalaci. Za zmínku rovněž stojí tzv. manévrovací poloha vztlakových klapek. Při její volbě se klapky vysouvají na malou výchylku a dále zlepšují již tak velmi dobrou obratnost letounu při manévrování. PILOTNÍ PROSTORY: Pilotní prostory jsou navrženy tak, aby svou celkovou konfigurací odpovídaly řešení kabiny víceúčelových nadzvukových bojových letounů nové generace. V přední kabině L-159B proto najdeme širokoúhlý průhledový displej (Head-Up Display) běžně známý jako HUD, který je primárním letovým přístrojem a zobrazuje letové, navigační a zaměřovací informace. Hlavní ovládací prvky jsou soustředěny na rukojetích řídicí a plynové páky dle koncepce známé jako HOTAS (Hands-On Throttle and Stick). Pilot tedy může řídit letoun a ovládat jeho hlavní funkce v kritických fázích letu bez přenášení pohledu dovnitř kabiny. Druhou základní součástí systému sdělování informací a ovládání palubních systémů je dvojice barevných víceúčelových displejů se zobrazovací plochou 5 x 5 palců. Řešení zadní kabiny je prakticky shodné s přední, jen místo průhledového displeje tam najdeme
jeho „opakovač“, tj. obrazovkový displej, který instruktorovi zobrazuje stejný pohled, jaký žák vidí skrz HUD. Pilotní prostory jsou provedeny s velkým výškovým stupněním sedaček tak, aby instruktor měl dobrý výhled vpřed. L-159B lze létat i v jednomístném obsazení z přední kabiny. PALUBNÍ ELEKTROTECHNIKA: Obrovský význam pro zabezpečení vysoké výcvikové efektivnosti letounu mají prostředky vkládání a záznamu dat. Ty jsou představovány palubním datovým serverem AirMIS, který zabezpečuje vkládání dat a digitální záznam videa a palubní monitorovací systém AMOS. Tato zařízení zabezpečují řádnou přípravu letu a jeho detailní vyhodnocení. Příprava k letu se provádí na speciálním pracovišti na bázi osobního počítače s účelovým softwarem. Zde si pilot připravuje data pro plnění letového úkolu sestávající například ze stanovení souřadnic otočných bodů, frekvencí radiostanic, kódů identifikačního zařízení a parametrů použití výzbroje. Ty po ukončení přípravy ukládá do speciální přenosné paměti, kterou přináší k letounu a vkládá ji do jednotky přenosu dat. Při aktivaci avionického systému jsou pak data použita pro automatické počáteční nastavení palubních systémů.
KONSTRUKCE: Konstrukčně L-159B těží z návaznosti na sólový typ, se kterým sdílí prakticky stejný drak, identický motor a většinu palubních systémů. Inovace se soustředily především na oblasti s výrazným vlivem na výcvikovou efektivnost letounu a snížení provozních nákladů. Oproti L-159A má béčko kvůli zjednodušení a zrychlení přístupu k agregátům upravenou špičku. Její hlavní úsek ukrývá bloky avionického systému, elektrickou výstroj a palubní vyvíječ kyslíku. V menším předním úseku jsou umístěny další bloky avioniky včetně digitálního palubního audiovideorekordéru. Přetlaková část trupu obsahuje dvoumístný pilotní prostor a je uzavřena jednodílným překrytem převzatým z L-59. Zajímavou změnou v této partii je instalace kování pro upevnění nástavce pro tankování za letu na pravé straně. Potřeba zajištění možnosti doplňování paliva za letu vedlo k některým dalším změnám. Mezi ně
17
ZAHRANIČNÍ MISE
ZAHRANIČNÍ MISE museli nějak přizpůsobovat a měnit strukturu, která zde fungovala za Finů? Přizpůsobit jsme ji museli v každém případě. Finové totiž pracovali do značné míry na základě praporní struktury. Velitelství brigády v té době bylo poměrně malé, některé funkce vůbec nenaplňovalo. Faktem je, že reforma velitelství přinesla určité výhody, ale i nevýhody. Nevýhodou bylo například rozšíření velitelství. To samozřejmě kladlo další nároky například na kanceláře a jejich vybavení výpočetní technikou. Výhodu naopak představovalo určité zkvalitnění naší práce. Jsme velitelství multinárodní, což je do jisté míry unikátní. Předtím byla řada stálých operačních postupů vypracována ve finštině. Museli jsme je tedy přeložit do angličtiny, což byl právě jeden z prvků multinacionality.
České a irské pilíře Multinárodní brigáda Střed by potřebovala posílit oblast psychologických a informačních operací Text a foto: Vladimír MAREK
Počínaje srpnem roku 2005 převzal funkci velitele mnohonárodní brigády Střed v Kosovu český důstojník, plukovník Aleš Vodehnal. Po čtyřech měsících velení českým, slovenským, irským, švédským, finským a lotyšským vojákům jsme ho požádali o určité hodnocení. Ve funkci velitele brigády jste čtyři měsíce, co všechno se vám podařilo za tu dobu udělat? Měl jsem za úkol vybudovat multinárodní velitelství. A to se povedlo. Jsme hodnoceni jako jedno z nejlepších velitelství v Kosovu, s velice efektivní činností a bez jakýchkoliv
18
závažných nedostatků v práci. Kladl jsem si za cíl, že budeme zároveň také reprezentovat Českou republiku. I to se podařilo. Brigáda má na starosti klíčový region Kosova, ve kterém leží mimo jiné Priština. A právě v souvislosti s řešením nelehkých úkolů v této oblasti bylo velice kladně hodnoceno působení českých vojáků. Jsou vám podřízeni vojáci různých národností, jakékoliv srovnání je samozřejmě velice obtížné, přesto ale, které jednotky jsou oporou brigády? Samozřejmě Češi. Dále bych chtěl jmenovat především Iry, kteří nám jsou blízcí. Jsou také velice pracovití. Skutečně nám hodně pomáhají. Pokud byste si mohl z jednotlivých národních kontingentů vybrat něco pro naši armádu, o co by se jednalo? Od Irů bych si vzal pracovitost. Od Švédů možnost rekrutovat do mise prakticky kohokoliv, a to včetně špičkových civilních odborníků. Například jejich vojenští hasiči jsou armádou nakontraktovaní civilisté s bohatou praxí. Od Finů pak schopnost vyjednávat a od Slováků také pracovitost. Bez ohledu na volno dělají, dokud není hotovo.
V posledních měsících se zhoršila bezpečnostní situace v Kosovu. Jak reagujete na vzniklou situaci? Nedá se úplně říci, že by se zhoršila bezpečnostní situace. Spíše se zvýšilo napětí. A to proto, že došlo k zahájení jednání o konečném statutu Kosova. Vrací se znovu na pořad jednání o válečných zločinech některých místních vrcholných představitelů. Svou roli hraje i zhoršení zdravotního stavu prezidenta Rudovy. Všechny tyto záležitosti do určité míry zvyšují napětí. Nejde tedy o to, že by se zhoršovala bezpečnostní situace, že by bylo více nějakých útoků. Každé zvýšené napětí umocňuje emoce a může být roznětkou k propuknutí násilností. Proto musíme být velice opatrní. V této souvislosti se zvyšuje i potřeba a důležitost zpravodajské práce. Nedávno museli vojáci brigády zasahovat proti ozbrojencům, kteří těžili nelegálně dřevo. Byl jste rád, že tento úkol řešili právě chrudimští výsadkáři, tedy jeden z nejlepších útvarů naší armády? V první řadě jsem nerad, že vůbec museli takovýto problém řešit. Nicméně po celkovém zhodnocení situace musím říci, že vojáci reagovali tak, jak reagovat měli. A to především rychle. Ukázalo se také, že některá drilová cvičení jsou nezbytná. Celá událost se seběhla velice rychle, během několika minut bylo po incidentu. Kluci reagovali bez jakýchkoliv postranních emocí. Adrenalin hraje v takovém-
to případě obrovskou roli. Vojáci konali přesně podle toho, co nacvičují. Nemuseli u toho přemýšlet. Zmínil jste, že jeden z úkolů byl reprezentovat v Kosovu Armádu České republiky a Českou republiku samotnou. Co hodláte v těch zbývajících týdnech v tomto směru ještě udělat? Především bych chtěl pro svého nástupce vytvořit takové podmínky, aby mohl v této práci pokračovat. Rozsah činností je tady veliký. Češi mají šestý nejpočetnější kontingent v Kosovu. Byl bych rád, kdybychom nyní pokračovali v tom, co jsme začali. Aby si i ostatní země plně uvědomovaly, že zde máme tak silné zastoupení. Velení brigády jsme se ujali po Finech, kteří jsou na tom z hlediska materiálního zabezpečení velice dobře. Obešlo se toto převzetí bez nějakých výraznějších změn, bez jakéhokoliv poklesu kvality, a to nejen v oblasti logistiky? Podařilo se nám získat takové vybavení, že fungujeme na naprosto stejné, ne-li vyšší úrovni. Tím, že se vedoucí zemí stal členský stát NATO, se nám podařilo nastolit vyšší kvalitu v některých činnostech brigády. Dostáváme se například přímo k aliančním materiálům. Zmínil jste, že jedním z vašich úkolů bylo vybudovat velitelství. Znamená to, že jste
Před časem jste působil ve funkci náčelníka štábu brigády KFOR, jež byla postavena na praporní organizační struktuře, nyní velíte brigádě, které podléhají úkolová uskupení. Co je podle vašeho názoru pro současnou situaci v Kosovu vhodnější? Pro situaci, která zde nyní panuje, je úkolové uskupení lepší. Plán, jenž stanoví naši činnost zde, hovoří o dvou rotách s odpovídajícím stupněm velení, které jsou schopné operovat po celém území Kosova. My tento úkol naplňujeme bez nejmenšího problému. Máme jak národní, tak multinárodní velení. Rovněž spojení jsme schopni zabezpečit na celém území Kosova. V případě, že by došlo ke zhoršení situace, podobně, jako tomu bylo v březnu roku 2004, pak by samozřejmě bylo lepší mít zde silnější organizaci, kterou představují praporní struktury. Na druhou stranu je ale potřeba si uvědomit, že na základě poučení z roku 2004 došlo k vytvoření tří hotovostních praporů pro
společný operační prostor na Balkáně. Jeden je italský, druhý anglický a třetí německý. Pokud by sem v případě nějakých násilností byly přesunuty, přiletí i se svými velitelstvími. Takže by k žádným potížím dojít nemělo. Po těch zkušenostech, které jste s novou organizační strukturou získal v posledních měsících, myslíte si, že je potřeba ještě něco doladit, že je potřeba v některých oblastech velitelství posílit? Myslím si, že v případě českého kontingentu podobná potřeba určitě není. Organizační struktura tak, jak jsme ji nastavili, je plně funkční. Přínosem by určitě bylo, a to se týká nejen naší brigády, vytvoření početnějšího centra pro psychologické a informační operace. Potřebovali bychom vytvořit televizní a rozhlasové vysílání a vydávat noviny. Jedině tak bychom mohli intenzivněji působit na místní obyvatelstvo. Tento úkol si ale nemůže vzít za svůj pouze Česká republika. Na něm se musejí podílet všechny zúčastněné státy.
19
ZAHRANIČNÍ MISE
ZAHRANIČNÍ MISE
Dělostřelci JEDOU do Kosova Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV Výcvik vojáků 8. kontingentu AČR v silách KFOR začal v srpnu minulého roku a zakončil jej nepřetržitý čtrnáctidenní komplexní polní výcvik, který vyvrcholil ve dnech 13. – 15. prosince závěrečným odborně-taktickým cvičením. Obsah přípravy a cvičení se příliš nelišil od těch předchozích, jen byl větší důraz kladen na nácvik některých činností. „Jsme dělostřelci, a tak jsme nikdy necvičili takové věci, jako je například zvládnutí davů nebo patrolování. Je to pro nás nové, takže jsme tomu věnovali o trochu větší pozornost,“ uvedl velitel 8. kontingentu podplukovník Miroslav Hlaváč. Dělostřelci tak museli na okamžik zapomenout na svoji odbornou přípravu – střelbu z děl a raketometů, a soustředit se na výcvik typický pro mechanizované jednotky. „Pro nás je to nové na rozdíl od příslušníků mechanizovaných jednotek, kteří to běžně cvičí,“ pokračuje velitel kontingentu. Přestože je český kontingent do sil KFOR poprvé budován na základě dělostřelecké brigády, není pro její příslušníky účast v mírové misi nic nového. Podplukovník Hlaváč odhaduje, že až 60 % z nich působilo v různých mírových misích, kdy doplňovali jednotky sestavené na základě mechanizovaných útvarů. „Není to tedy tak, že bychom jeli úplně do neznáma. Víme, co se od nás očekává a využíváme zkušenosti našich vojáků i příslušníků jiných jednotek – třeba Vojenské policie, byli jsme proškoleni instruktory Vojenské akademie a samozřejmě že úzce spolupracujeme i se 7. mechanizovanou brigádou a 4. brigádou rychlého nasazení,“ uzavírá podplukovník Miroslav Hlaváč. Příslušníci 13. dělostřelecké brigády berou účast v této misi jako výzvu, a proto se snaží ukázat své kvality a schopnosti ostatním
20
Poprvé v historii české armády je kontingent zahraniční mise postaven na bázi jinecké brigády Ve druhé polovině ledna tohoto roku vystřídali své předchůdce v mírové operaci mnohonárodních sil NATO na území Kosova příslušníci 8. kontingentu AČR, který tvoří přibližně 500 osob. Vojáky 13. dělostřelecké brigády doplňují potřební specialisté z dalších vojenských jednotek.
jednotkám naší armády. V tomto duchu se také zapojili do přípravy mise i samotného cvičení. Vědí totiž, že příslušníci mechanizovaných jednotek sledují, jak vše zvládají, a také proto se snaží o co nejlepší provedení připravených úkolů. Velitel dělostřelecké brigády plukovník
Jaroslav Vácha uvedl, že je to pro brigádu čest, být prvním útvarem mimo mechanizované brigády, na jehož základě byl postaven tento kontingent. „Je jasné, že v této misi nevyužijeme naši dělostřeleckou odbornost, protože kontingent bude plnit jiné úkoly, ale naši
vojáci se toho zhostili velmi dobře a ukazují, že i dělostřelci jsou schopni se podílet na takovýchto misích,“ tvrdí velitel brigády. Výcviku na misi se musel na několik měsíců podrobit nejen chod brigády, ale i život v jinecké posádce a Vojenském výcvikovém prostoru Brdy. Během závěrečného cvičení představoval areál dělostřelecké základny velitelství mnohonárodní brigády v Prištině a objekty Školicího a výcvikového střediska Valdek ve Vojenském výcvikovém prostoru Brdy se proměnily v základnu Šajkovac. Ostnaté dráty, pytle s pískem a bezpečnostní kontroly měly za úkol navodit ty nejreálnější podmínky. Příprava příslušníků štábu, kteří budou pracovat v mezinárodním prostředí mnohonárodní brigády v Prištině, se zaměřovala především na zvládnutí operačních postupů a plánování podle standardů NATO. Důraz byl kladen například na výcvik na zvládání davu, což je pro dělostřelce novinkou. Demonstranty velmi věrohodně „hráli“ vojáci ze zdejšího útvaru, kteří se mise v Kosovu nezúčastní. Dav se domáhal propuštění
vězněných spoluobčanů. Zaútočil na kordon vojáků – těžkooděnců vybavených štíty, a útoky rychle nabíraly na intenzitě. Vojáci proto museli použít slzný plyn a střílet gumovými projektily, ale celou situaci se podařilo zvládnout až po příjezdu posil a zadržení největších agresorů. Další z cvičených činností byla práce na kontrolně-propouštěcím stanovišti, kdy se během krátkých silničních kontrol namátkově, ale důkladně prohlížejí projíždějící automobily a jejich pasažéři, zda nepřevážejí zbraně nebo drogy. Stanoviště těchto kontrol se často mění, aby se o jejich přesné poloze pašeráci nedozvěděli. V brdských lesích se vojáci připravovali i na pokračující operace zaměřené na vyhledávání nelegálních zbraní, munice a výbušnin. Na základě zpravodajské informace vyrazila vojenská jednotka doprovázená tlumočníkem
a kosovským policistou k vytypované usedlosti. Její obyvatelé se shromáždí zpravidla v kuchyni, neboť je to největší místnost, kde je většinou teplo a mají zde k dispozici nezbytné zázemí. Vojáci mezitím v doprovodu jednoho zástupce rodiny prohlížejí dům a měří také jeho rozměry, protože se v domě může nacházet tajný prostor sloužící jako úkryt pro nelegálně držené věci a tato měření je mohou odhalit. Pokud vojáci narazí na nějaký podezřelý předmět, okamžitě volají pyrotechnickou jednotku a rodinu odvážejí na základnu. Také tentokrát byla prohlídka domu úspěšná a vojáci nalezli u jeho základů schovaný nebezpečný předmět. Přivolaný pyrotechnik zanedlouho ze skrýše opatrně vytahuje ruční granát. Vojáci museli během závěrečného výcviku reagovat na 29 simulovaných incidentů – od ilegální těžby dřeva, doprovodu konvoje až po vyšetřování dopravních nehod.
21
ZAHRANIČNÍ MISE
VOJENSKÁ POLICIE
Když se otřese Země Čeští vojáci mise ISAF PRT Fayzabád v Afghánistánu jsou připraveni okamžitě pomoci
V časných ranních hodinách 13. prosince loňského roku zaznamenali příslušníci Provinčního rekonstrukčního týmu Fayzabád v oblasti svého nasazení silné otřesy půdy. Jejich důvodem bylo zemětřesení o síle 6,7 stupně Richterovy stupnice s epicentrem v distriktu Zebak provincie Badachšán, který je od základny multinárodního PRT vzdálen asi 100 km jihovýchodně a leží na hranicích Afghánistánu s Pákistánem. Jde o jeden z nejobtížněji dostupných distriktů v působnosti PRT Fayzabád.
Akime, drž! „Spoléhám na něho stejně jako on na mě,“ říká o svém čtyřnohém příteli nadrotmistr Martin Vlček
Text a foto: kpt. Zdeněk MIKULKA Jelikož chyběly jakékoliv poznatky o situaci v postiženém distriktu a nebylo možné kvůli neexistujícímu spojení získat žádné informace ani od orgánů místní správy této vysokohorské oblasti obydlené asi sedmi tisíci obyvateli, bylo rozhodnuto provést vzdušný průzkum prostoru dvojicí letounů F-16 a současně pro zajištění případné okamžité pomoci vyslat pozemní rekognoskační, zdravotnické a logistické týmy. Během několika málo hodin vyrazily do terénu česko-dánské rekognoskační skupiny s úkolem podrobněji zjistit případný rozsah škod zejména na zdraví, ale i majetku obyvatel postižené oblasti, navázat kontakt s místním úřadem, vybrat a vytyčit prostor pro budoucí logisticko-zdravotní centrum pomoci. Druhé části vysílaných jednotek, převážně dánských a německých, tak byly vytvořeny předpoklady pro okamžité zahájení případné logistické a zdravotnické pomoci po dosažení cílového prostoru.
22
Text a foto: Pavel LANG Mezinárodní jednotky PRT Fayzabád včetně českých byly schopny společně poskytnout prvotní základní zdravotní péči, humanitární pomoc a logistickou podporu v podobě nouzového ubytování ve stanech, potravin, balené pitné vody a přikrývek pro nejméně 200 místních obyvatel, kteří by byli nejvíce postiženi následky zemětřesení. Dosáhnout místa, na kterém se předpokládaly nejničivější následky, znamenalo urazit asi 150 km v těžkém terénu na velmi úzkých a často i kluzkých horských cestách, přebrodit menší vodní toky a vystoupat do nadmořské výšky asi 2700 m. n. m. Přitom bylo nutno zachovávat všechna poměrně přísná bezpečnostní opatření, která v současné době v Afghánistánu pro příslušníky ISAF platí, protože právě horské, špatně dostupné prostředí je nezřídka v oblasti nasazení českého kontingentu místem kumulace ilegálních ozbrojených skupin.
Zřetelně se zde projevila profesionalita a vysoká úroveň našich, ale i dalších koaličních vojáků PRT. Řidiči museli zvládnout náročnou a namáhavou jízdu v těžkých podmínkách a vysokých nadmořských výškách, příslušníci odřadu ochrany zase zvládnout mnohahodinovou vyčerpávající jízdu v otevřených automobilech a přitom být v pohotovosti pro zajištění ochrany celého konvoje. Vše při teplotě minus dvacet stupňů Celsia. Včasný případný zásah, který tentokrát nebyl ve větším rozsahu nutný, zvyšuje prestiž jednotek ISAF, má velmi pozitivní vliv na postoje často neinformovaného obyvatelstva a přispívá ke stabilitě a zlepšování těžkých životních podmínek obyvatel jednotlivých distriktů hlavně ve zdejších horských a málo dostupných oblastech. Armáda České republiky je nyní zastoupena v misi ISAF druhým kontingentem, který zde působí od 1. října 2005. Kontingentu velí pplk. Radek Černý.
Základna munice Týniště nad Orlicí, pátek odpoledne. Do střeženého prostoru vniká narušitel. Rychlou chůzí se blíží k jednomu z objektů. „Stůjte, Vojenská policie,“ zazní rázná výzva. Mladík se zastaví a rozhlíží se kolem. Vzápětí se rozběhne k nedalekému lesíku. „Stůjte, nebo použiji psa,“ varuje strážný. Neznámý pachatel však nereaguje. „Akime, drž,“ křikne nadrotmistr Martin Vlček a pouští jej z vodítka. Během krátké chvilky je po všem. Navrch má Akim, který figuranta zpacifikoval. Martin a Akim jsou nerozlučná dvojice. Nejen ve službě, ale také v „civilním“ životě. Dohromady se dali před třemi roky v Grabštejně. „Tehdy jsem nastupoval k Vojenské policii a na tamní veterinární základně jsme přebírali služební psy,“ říká nrtm. Vlček a vzpomíná na jejich první setkání: „Nikdy v životě nezapomenu, jak se mi zabořil do lýtka. Otevřel jsem kotec a Akim tam ležel na zemi. Koukal na mě a nedával na sobě znát žádné emoce. Udělal jsem chybu, že jsem se k němu otočil bokem. On vystartoval a chňapl mě. Proto, aby upozornil, kdo je tady pánem. Zkrátka mi naznačil – co tady děláš, koukej mazat z kotce. A tím mě dostal.“ V práci se psy není Martin žádný začátečník. Kynologii se věnuje od dětství. První zkušenosti získával v Záborné nedaleko Polné. Nakonec to dotáhl až na instruktora. Vojnu si odsloužil jako psovod v chotěbořském muničním skladu. Když se mu o pár roků později dostal do rukou náborový leták, že Vojenská policie přijímá specialisty (psovody) do strážní služby, neváhal ani minutu. „Pejskařina mi přirostla
k srdci. Není nic lepšího, než když se vám zaměstnání stane zároveň koníčkem. Armáda mi dala možnost pracovat na vysoké profesionální úrovni. Chci tuto šanci využít,“ dodává vojenský policista. Společně prošli několikaměsíčními odbornými kurzy a v roce 2003 byli zařazeni k týnišťské základně munice. Jejich prioritním úkolem je monitorování svěřeného prostoru. „Sloužíme čtyřiadvacítky, zpravidla dvakrát třikrát do týdne. Ve volných dnech se věnujeme výcviku,“ říká nadrotmistr Vlček. Pravda, na výcviku psa to stojí a padá. Neobstát při ročním přezkoušení, znamená problém. Následuje oprava, a když ani poté dvojice neuspěje, přijdou sankce. To však není případ Martina a jeho čtyřnohého přítele. „Akima jsem přebíral v syrovém stavu. Od té doby udělal velký pokrok. Zpočátku mi připadal jako útlumář, jenž je uzavřený sám do sebe. Stál tak trochu v pozadí a snad ani neočekával, že spolu navážeme tak blízký kontakt. Dnes je na mě Akim zcela fixován. Vyrostl hlavně psychicky. Když děláme nový cvik, strašně se na to
soustředí. Cvičí s dravostí, ale přitom z toho má radost. Občas ke mně vyskočí, udělá nějakou tu svoji kašpárkovinu a poslušně se zařadí. Po akci se rychle zklidní. Je vyrovnaný a v hlavě to má srovnaný,“ hodnotí Akima jeho pán. Avšak i psi mají své dny, které nestojí za nic. Akim není výjimkou. Psovod na něm ihned pozná, že není v pohodě. „Sedí a kouká. V očích mu přestanou hořet plamínky. Tehdy je nejlepší vzít ho z kotce a pořádně vyhladit. Chvíli s ním blbnout jako s dítětem, to se mu moc líbí,“ říká Martin. Nerad přiznává, že se už jednou o Akima pořádně bál. Tenkrát šlo o výcvik v josefovských katakombách. „Figurant se skryl v podzemí a úkolem Akima bylo ho nalézt a vyštěkat. Po pěti minutách akce se však nic nedělo. Dostal jsem strach, že ho pach navedl do nepropátraných míst. Do míst, kde se mohl propadnout nebo ho mohlo něco zasypat. Špatně jsem odhadl situaci. Vlítnul jsem tam a začal ho hledat. I když to byla chvilka, připadalo mi to jako věčnost. Naštěstí vše dobře dopadlo,“ vzpomíná M. Vlček.
23
KALEIDOSKOP
SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ Nová samoobsluha v Brně Za účasti hostů pod vedením zástupce ředitele Ředitelství logistické a zdravotnické podpory pplk. Libora Hadáčka, náčelníka základny neopravovaného materiálu plk. Jozefa Kapraľa, mimoresortních dodavatelů materiálu a služeb a zaměstnanců základny se uskutečnilo 5. prosince 2005 slavnostní přestřižení pásky nové samoobsluhy výstrojních součástek v Brně. Běžný prodej po rekonstrukci střediska byl zahájen o den později. Náročnost úkolu vybudování samoobsluhy umocňoval požadavek provést přestavbu v co nejkratším čase, aby přerušení prodeje minimálně omezovalo zájemce o výstroj. Bylo také nutné koncipovat prodej do stejných prostorů v historické budově, které využívalo dosavadní středisko. Vystěhovat výstroj, demontovat staré zařízení, provést stavební úpravy, instalaci nového vybavení, označit výstroj čárovým kódem a vyrobit katalogy a informační panely, to vše se podařilo zvládnout od října do prosince loňského roku. Celý provoz v prostoru samoobsluhy je monitorován kamerovým systémem a zrcadly. Je zde i velkoplošná obrazovka, na které se promítají připravené informace z DVD přehrávače. Tato služba by se měla rozšířit i na další střediska. K projekci se budou využívat informace centrálně spravované na celoarmádní síti intranet. Rozhodnutí přestavět po Praze další středisko naturálního odívání na samoobslužný systém byl krok správným směrem. Potvrdil to ostatně zájem zákazníků hned v prvních dnech. V samoobsluze za první čtyři dny provozu nakoupilo téměř 800 vojáků výstroj za 2,3 milionu výstrojních bodů, což v předchozím období odpovídalo měsíční tržbě střediska. Text a foto: Jozef OPPITZ
Ministerstvo obrany spolupracuje s ČOI Dohoda o spolupráci mezi Českou obchodní inspekcí a Úřadem státního odborného dozoru Ministerstva obrany byla uzavřena 9. prosince 2005. Oficiální dokument podepsali ředitel ČOI Ing. Jiří Pěkný a ředitel ÚřSOD MO Ing. Radek Tolar. Obě instituce mají totiž v mnoha ohledech podobné zaměření. Jde například o posuzování technických a bezpečnostních požadavků na výrobky uváděné na trh nebo zaváděné do armády. V praxi se však ukázalo, že ČOI chybí zpětná vazba na zkušenosti s těmito výrobky. Proto jsou uzavírány dohody o spolupráci s jednotlivými orgány, které vykonávají dozor při provozu nebo užívání výrobků, jež by mohly ve zvýšené míře ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo životní prostředí, popřípadě jiný veřejný zájem. Vzájemné rozhovory představitelů obou institucí, ke kterým došlo po podpisu dohody, se týkaly zejména podmínek výkonu dozoru a zkušeností s implementací evropských směrnic a technických předpisů. Diskutovány byly dále možnosti poskytnout si navzájem lektory pro školení a další vzdělávání vlastních pracovníků a také způsoby vzájemného informování o plánech kontrolní a dozorové činnosti či o závěrech provedených šetření ve smluvených oblastech. Zástupci České obchodní inspekce a Úřadu státního odborného dozoru MO se na závěr dohodli, že plnění smlouvy bude vždy jednou ročně vyhodnocováno a závěry z kontrolních zjištění budou zobecňovány pro potřeby obou stran. Text: Tomáš SOUŠEK, foto: Jan KOUBA
Webové stránky 152. zpr v novém Ke konci roku 2005 se tvůrci webových stránek 152. záchranného praporu z Kutné Hory rozhodli pro jejich zásadní inovaci. Původní design byl nahrazen novým, přehlednějším. Prioritou jejich autorů je vytvářet internetovou prezentaci útvaru tak, aby byla pro návštěvníky po všech stránkách zajímavá a aktuální. Kromě časových událostí čtenář na adrese http://kutnahora.15zzb. cz nalezne i stručnou historii útvaru, seznámí se s úkoly záchranného praporu, jeho technikou i organizační strukturou. K zajímavým patří také postupně se rozrůstající fotogalerie přibližující život a činnost příslušníků útvaru, jejichž posláním je i v době míru pomáhat obyvatelstvu při likvidaci následků živelních pohrom a provozních či ekologických havárií. Své webové stránky mají i ostatní záchranné prapory. Je možné se na ně dostat z webu 15. ženijní záchranné brigády Bechyně – www.15zzb.cz. Text: Daniel ŠTROBL, Jaroslav PAJER, ilustrace: http://kutnahora.15zzb.cz
24
Čekání na dávku
Jde o celorepublikový obyčej. S neměnnou pravidelností čekají tisíce osob, které zaopatřuje Vojenský úřad sociálního zabezpečení (VÚSZ) Praha, na svoji sociální dávku. Pro jednoho jde o peníze přímo existenční, druhému slouží k vylepšení finanční situace. Těžko si však představit, že by nebyly. Závislost na nich je všeobecně nepopíratelná.
Vojenský úřad sociálního zabezpečení Praha vyplácí měsíčně zhruba 440 milionů Kč na důchodové dávky a výsluhové náležitosti Text: Pavel LANG Ilustrační foto: Jiří HOKŮV O přiznání a výplatě sociálních dávek oprávněným osobám rozhoduje Vojenský úřad sociálního zabezpečení Praha. Z toho důvodu má ve své působnosti čtyři dávková oddělení, jež zabezpečují jednotlivé územní celky na teritoriu České republiky. Nejedná se o jednoduchý úkol. VÚSZ se stará o bezmála 41 tisíc klientů. „V současné době vyplácíme 28 208 důchodových dávek a 17 336 výsluhových příspěvků. Co se týká počtu důchodů, tak je toto číslo za poslední roky zhruba stejné. Nárůst však zaznamenáváme u výsluhových náležitostí, konkrétně z 11,5 tisíce v roce 1999 na současných 17 336 dávek,“ říká ředitel VÚSZ Ing. Miroslav Vršovský. V této souvislosti je třeba dodat, že z celkového počtu 28 208 důchodů tvoří rozhodující
část starobní důchody (22 616), následují vdovské (2295), vdovecké (1276), plné invalidní, sirotčí a částečné invalidní důchody. I nezasvěcenému musí být jasné, že se kolem vyplácení sociálních dávek „točí“ velké peníze. Vojenský úřad sociálního zabezpečení není výjimkou. Jedná se o stovky milionů korun. „Výše sociálních dávek rok od roku roste. Důvodů je několik, například valorizace nebo zvyšování vyměřovacího základu,“ konstatuje M. Vršovský a uvádí konkrétní příklad: „Před pěti roky byla průměrná výše starobního důchodu 8593 Kč a v roce 2005 již činila 10 414 Kč. K obdobnému nárůstu došlo i u výsluhového příspěvku. Z průměrných 8838 Kč v roce 2000 se zvýšil na současných 11 538 Kč. V celkovém objemu vyplácíme na
sociální dávky 440 milionů Kč měsíčně. Z toho je 261 mil. na důchody a 179 mil. na výsluhové náležitosti.“ Nepochybně zajímavý je i tok peněz z pražského úřadu ke klientům. Vyjít vstříc více než 40 tisícovkám oprávněných osob předpokládá dokonale fungující systém výplaty dávek. „Záleží na samotném klientovi, jaký způsob výplaty si zvolí. Zdali to bude formou poštovní poukázky typu B nebo převodem peněz na jeho účet u jakékoliv banky v České republice. Většina vyplácených osob, konkrétně 68 %, využívá za tímto účelem peněžní ústavy,“ říká ředitel Vojenského úřadu sociálního zabezpečení. Není sporu o tom, že občas to při vyplácení peněz zaskřípe a náhle je oheň na střeše. VÚSZ je v tom však nevinně. „My chodíme do banky poslední dny v měsíci. Vždy k prvnímu toho následujícího dáváme příkaz na všechny příjemce, kteří jsou ten měsíc k výplatě. Obdobné je to i u České pošty, jíž jsme klienty a od níž si kupujeme službu doručení důchodů. Pracovníkům pošty dáme sestavu příjemců, oni vytisknou složenky a provedou jejich distribuci po teritoriu ČR. My těžko ovlivníme rychlost doručení složenek do schránky. V minulosti byla praxe, že se sociální dávky od VÚSZ vyplácely zpravidla k 11. dni v měsíci. Dnes už jsme na 7. dni. Věřte, že děláme maximum pro to, aby výplata dávek probíhala bez nedostatků a časového prodlení,“ říká Miroslav Vršovský, ředitel Vojenského úřadu sociálního zabezpečení Praha.
25
HISTORIE
HISTORIE
Táta Palec Od narození zakladatele výsadkového vojska generála Karla Palečka uplynulo v těchto dnech sto deset let Text: Vladimír MAREK Foto: VÚA
Generál Karel Paleček velel výsadkovému vojsku pouhé dva roky. Už v listopadu 1949 byl společně se svým náčelníkem štábu Rudolfem Krzákem zatčen a v létě následujícího roku odsouzen k devíti letům žaláře. Přesto se do povědomí výsadkářů zapsal jako nikdo jiný. Byl to spravedlivý, lidský a starostlivý velitel, který si plným právem vysloužil u svých podřízených přezdívku táta Palec. Karel Paleček měl mimořádnou schopnost navazovat neformální kontakt. S žádným člověkem nejednal nadřazeně. Smysl pro spravedlnost a čestné jednání byl u něho vyvinut natolik, že pro něj neváhal mnohdy přinášet i osobní oběti. Jako velitel byl sice náročný, ale také starostlivý. Sám byl velice střídmý a to nejen v jídle. K jeho vlastnostem patřila i skromnost a nenáročnost. Budoucí velitel výsadkářů měl rád zvířata. Především koně a psy. Ve svém domě choval vždy psy. Jeho koníčkem bylo malování obrazů. V mladších letech také rád lyžoval.
OD PĚŠÁKA KE ZPRAVODAJCI Karel Paleček pocházel z poměrně chudých poměrů. Narodil se 28. ledna 1896 v Plzni v rodině truhlářského dělníka, která měla celkem devět dětí. I přes uvedené sociální poměry studoval na české reálce a obchodní škole v Plzni. Právě nelehké dětství se odrazilo v jeho povahových rysech a politických postojích. Na jaře roku 1915 odchází s pětatřicátníky na ruskou frontu v Haliči. V září následujícího roku přeběhl k ruské armádě a o několik týdnů později se přihlásil do Československého vojska na Rusi. Zúčastnil se bitvy u Zborova,
26
prošel celou sibiřskou anabází až do Vladivostoku. Do vlasti se vrátil v létě roku 1920 v hodnosti poručíka. Přijal nabídku svých nadřízených a rozhodl se pro kariéru vojáka z povolání. Tu zahájil u pěšího pluku č. 46 v Chomutově ve funkci velitele roty. Zde vydržel až do roku 1931. Postupně vykonával funkce pobočníka velitele praporu, osvětového důstojníka, prvního a druhého pobočníka velitele pluku. V roce 1923 se oženil s dcerou strojvedoucího buštěhradské dráhy Eleonorou Stádníkovou a o rok později se mu narodil syn Vladimír, který za druhé světové války sloužil jako mechanik naší 311. bombardovací perutě ve Velké Británii. Po odchodu Karla Palečka na 2. oddělení Hlavního štábu začíná jeho úspěšná čtrnáctiletá zpravodajská kariéra. Pracuje převážně v ofenzivní pátrací sekci, specializuje se na Německo. Z tohoto období je nejspíš nejvýznamnější řízení předsunuté agenturní ústředny zvané VONAPO, jímž je pověřen. Tato ústředna sloužila ke koordinaci společných projektů s našimi spojenci. Po Mnichovu má Paleček na starosti telefonický odposlech vybraných zastupitelských úřadů v Praze. O jeho blízkosti k nadřízenému plukovníkovi Františku Moravcovi svědčí i skutečnost, že v pohnutých březnových dnech devětatřicátého roku je vybrán mezi jedenáctku zpravodajců, kteří
se později stávají základem našeho zahraničního odboje. Za pohnutých okolností odlétá společně se svými kolegy v předvečer obsazení zbytku republiky německými vojsky 14. března 1939 večer z ruzyňského letiště přes Německo a Nizozemsko do Velké Británie.
PŘEDNOSTA ZVLÁŠTNÍ SKUPINY V Londýně ale dlouho nepobyl. Už počátkem května 1939 se objevuje v Paříži jako zástupce velitele zpravodajské ústředny „Karel“. Zde společně se svými kolegy pplk. gšt. Oldřichem Tichým a mjr. pěch. Františkem Fryčem aktivuje výzvědnou činnost proti Německu. Spojení s okupovaným Československem se jim daří udržovat až do pádu Francie. Z působení ve Velké Británii je Paleček znám především jako přednosta zvláštní skupiny D, která měla na starosti vysílání parašutistů do vlasti. Cesta k této funkci však nebyla zdaleka tak přímá, jak by se mohlo na první pohled zdát. Karel Paleček zpočátku dělal přednostu šifrové skupiny. V roce 1942 se dokonce uvažovalo o jeho vyslání na východní frontu ve funkci zpravodajského důstojníka pluku. Práce ve zvláštní skupině D ho ale samozřejmě obohatila nejvíce. Během svého působení připravil 46 operací. Setkal se s řadou vynikajících vojáků, s netradičními metodami vedení boje a především s doposud nepoužívaným materiálem a technickým zabezpečením. Z tohoto všeho
bude později těžit ve funkci velitele výsadkových vojsk. Krátce před koncem války v březnu 1945 odjel v té době již podplukovník Paleček společně s dalšími vojáky a úředníky státní správy do Košic. Jeho úkolem mělo být dokončení programu zvláštních operací a dodávky zbraní pro široké, všenárodní povstání, které mělo vypuknout v Čechách a na Moravě. Rychlý vývoj událostí na frontě a neochota některých nových funkcionářů udělala své. Paleček sice získává funkci velitele zvláštní skupiny na nově vytvářeném Ministerstvu národní obrany, závěrečné kulminace programu zvláštních operací se však již nedočká.
NEPOHODLNÝ SOCIALISTA Všichni, kdo znali Karla Palečka, se shodovali, že měl silné sociální cítění. To ho vyhraňovalo i v politické oblasti. Přestože nebyl členem ani blízkým spolupracovníkem žádné z politických stran, bylo možné ho označit za socialistu. Již za války prý kritizoval některé praktiky tehdejší politické reprezentace. Důsledně se také v poválečném období vyhýbal kontaktům s bývalými spolupracovníky, s lidmi z britských zpravodajských služeb. Přesto se již v prvních poválečných měsících začíná osud tohoto vojáka postupně naplňovat. Zvláštní skupina, v jejímž čele Karel Paleček po válce stanul, se velice rychle proměnila ve skupinu samolikvidační. To samozřejmě pobouřilo mnohé z výsadkářů. Padla i ostrá slova na adresu velení armády. A právě některé z těchto výroků budou později při vyšetřování Palečkova případu použity proti němu. Do jeho zatčení ale zbývají ještě téměř čtyři roky. Stává se zástupcem přednosty 2., tedy zpravodajského oddělení Hlavního
štábu. Má na starosti výstavbu dálkových spojů MNO s vojenskými institucemi v zahraničí. Později pak výstavbu výsadkového vojska. Únor 1948 ho zastihuje v plné práci. Řeší řadu technických problémů spojených s výsadkovým vojskem, jeho materiální zajištění, nábor vhodných lidí, metodiku výcviku. Na první pohled se může zdát, že jeho hvězda stoupá. V srpnu roku 1948 je definitivně ustanoven velitelem výsadkového vojska. O dva měsíce později je jmenován do hodnosti brigádního generála. V té době je už ale téměř polovina parašutistů z jeho dřívější zvláštní skupiny D v emigraci v zahraničí. Došlo také k vyloupení příručního skladu jeho velitelství se speciálním materiálem. Počátkem listopadu 1949 je nečekaně zatčena Palečkova písařka Kořínková. O dva týdny později, 19. listopadu, je krátce před ukončením pracovní doby v předpokoji kanceláře generála Drgače zatčen i Paleček. Pracovníci obranného zpravodajství ho uvězní přímo v budově Hlavního štábu, kde mají několik provizorních cel. Po týdnech výslechů je nakonec obviněn z neoznámení a nepřekážení trestnému činu (neoznámil údajně emigraci mjr. Josefa Süssera), ze spolčení s bývalými důstojníky paraskupiny (již zmíněná ostrá slova na adresu představitelů MNO) a úmyslné sabotování Košického vládního programu (orientací výsadkových jednotek na Británii, prosazování zápaďáckých metod výcviku). Soud ho odsoudil k devíti letům vězení. V květnu 1952 je generál Paleček ve velice zuboženém stavu propuštěn z leopoldovské věznice. Do armády se již nikdy nevrátí. Umírá v Praze v roce 1962.
27
VOLAREZA
VOLAREZA v příjemném letovisku Novalja na ostrově Pag. Ubytování je pro tentokrát zajištěno jak v hotelu, tak v bungalovech (s kuchyňskou linkou, teplou vodou, klimatizací) v kempu přímo u pláže. Cena za tento zájezd zájemce jistě potěší, zvláště při možnosti již zmíněné volby přepravy. Stalo se také dobrou tradicí, že Volareza každoročně zařazuje do své nabídky novou exotickou destinaci. Po loňské Kubě, kdy musel být pro velký zájem klientů jeden turnus přidán (Kuba ostatně spolu s Thajskem nechybí v katalogu ani letos), nabízí Volareza v termínech od 1. 4. do 7. 5. 2006 pobyty ve Spojených arabských emirátech – konkrétně v Dubaji. „Arabská Havaj“ jistě uspokojí i ty nejnáročnější klienty.
Kam letos na zahraniční dovolenou? Text a foto: Václav KUPILÍK
Nový katalog „Zahraniční dovolená 2006“ je nejobsáhlejší v celé historii VLRZ. Přestože má na sto stran textu, jde jeho vydavatelům především o kvalitu a kvantita pouze potvrzuje obrovskou snahu Volarezy nabídnout svým klientům co možná nejpestřejší výběr zájezdů pro co nejširší okruh zájemců.
Některé zájezdy jsou ušity na míru vojákům z povolání a občanským zaměstnancům, jiné zase budou lépe vyhovovat seniorům – válečným veteránům a vojenským důchodcům. Někdo vsadí na levnější dovolenou, jiný si zase raději připlatí za exotiku dálek. Někdo dá přednost poznávacímu zájezdu, jiný si může chtít do sytosti vychutnat plážovou pohodu…
28
DALŠÍ MOŽNOSTI
ZAHRANIČNÍ REKREACE S NOVINKAMI V oblasti zahraničních rekreací připravila Volareza pro své klienty řadu novinek. Nabídku rekreací na řecké ostrovy Kréta, Kos a Rhodos rozšířila o poloostrov Peloponés, kde přichystala pobytové rekreace u moře s možností fakultativních výletů a také poznávací
rekreace, v rámci kterých se zájemci mohou seznámit s nejzajímavějšími místy řecké historie. Z letoviska Tolo se budou vydávat do Delf, Sparty či Olympie, poplují na ostrovy Hydra, Spetses a Póros a navštíví další zajímavá místa na Peloponésu. V letošní nabídce se rovněž objevují tři pobytová místa v Černé Hoře. Jsou vhodná pro méně náročné klienty hledající dovolenou za přijatelných finančních podmínek. Nicméně v lepším hotelu ve stejné destinaci uspokojí i klienty s vyššími nároky na ubytování a poskytované služby. Cena zájezdu do Černé Hory se bude lišit i podle volby dopravy. Klienti budou moci použít dopravu vlastní, autobus nebo letadlo. Zejména pro seniory jsou nově připraveny léčebné pobyty ve slovenských lázních Piešťany a v maďarských termálních lázních Harkány. Nabídka se rozšiřuje i o slovenské lázně Bardejov. Pro rok 2006 do nabídky VLRZ zařazuje 4 turnusy týdenních lázeňských pobytů do tříhvězdičkového hotelu Balnea Grand v Piešťanech se zajištěním autobusové dopravy. Na tyto pobyty konané v období září – říjen 2006 se vydají poukazy, které budou zájemcům z řad nositelů
osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb. distribuovány cestou odboru meziresortní spolupráce MO ČR v průběhu měsíce ledna 2006. Zároveň bude nabídka zahrnovat týdenní lázeňské pobyty ve čtyřhvězdičkovém hotelu Balnea Splendid pro období srpen – září 2006. Tyto pobyty bude možno zakoupit i v provozovnách CK Volareza, Revoluční 21, Praha 1, tel.: 224 233 606 nebo Magnitogorská 12, Praha 10, alc.: 201 629, 201 604. Harkány jsou lázeňským městem se středomořským podnebím. Leží v jihozápadním cípu země, přímo vedle řeky Drávy, která zde tvoří hranici s Chorvatskem (27 km od Pécse a 242 km od Budapešti). Letos Volareza nabízí tři turnusy týdenních lázeňských pobytů do tříhvězdičkového hotelu Korona Thermal se zajištěním autobusové dopravy. Na tyto pobyty konané v období září – říjen 2006 budou rovněž vydány poukazy, které budou zájemcům z řad nositelů osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb. distribuovány cestou odboru meziresortní spolupráce MO ČR. Zároveň bude nabídka VLRZ zahrnovat týdenní pobyty ve čtyřhvězdičkovém hotelu Thermal pro období květen – říjen 2006 s možností dokoupení léčebných procedur a autobusové dopravy.
Tyto pobyty bude rovněž možno zajistit v provozovně CK Volareza.
V novém katalogu nechybějí ani informace o dalších možnostech zahraniční dovolené. Jde o oblíbené výměnné zahraniční rekreace s vlastní dopravou do tradičních destinací, jakými jsou Polsko, Rakousko a Slovensko, a dále o individuální zahraniční pobyty v rekreačních ubytovacích objektech cizích armád. Protože je o posledně zmiňovanou formu dovolené stále větší zájem, je jí v novém katalogu věnována větší pozornost než v uplynulých létech. Zájemci tak mohou zavítat například do Francie, Itálie a Španělska (včetně ostrovů Tenerife a Mallorca), do Nizozemska, Belgie, Německa a Švýcarska.
CHORVATSKO, KUBA I DUBAJ
KDE ZÍSKAT INFORMACE?
Cenově zvýhodněné výběrové a výměnné zahraniční rekreace, u kterých přepravu zajišťuje AČR svými vojenskými dopravními letouny, zůstávají pro rok 2006 v téměř nezměněné podobě. Zájemci budou opět moci navštívit oblíbený hotel Marhaba v Tunisku, kde mohou být nově děti do 8 let na přistýlce zcela zdarma. Bude se také létat do Španělska (prodlouženo až do konce srpna), Portugalska, Turecka a Bulharska. Bulharské Primorsko je oblíbenou destinací zejména pro zájemce o levnější dovolenou s dětmi. Pro letošní rok musel být z katalogu vyřazen velmi oblíbený hotel Zora v chorvatském Primoštenu. Nový majitel hotelového komplexu tam provedl úpravy, které sice vedly ke zkvalitňování ubytování a služeb, ale zároveň také k nepřiměřenému nárůstu ceny. Proto byla Volareza nucena hotel Zora opustit. Aby nezklamala příznivce dovolené u Jadranu, operativně zajistila několik turnusů
Nový katalog Volarezy byl již zaslán do všech armádních součástí a pro zájemce je k dispozici na ředitelství VLRZ, Magnitogorská 12, Praha 10, a také v provozovně v Revoluční 21, Praha 1. Je rovněž umístěn na stránkách AKIS. Katalog bude zdarma zaslán všem klientům, kteří v uplynulém roce využili možnosti zahraniční dovolené s VLRZ. Vzhledem k tomu, že z pochopitelných důvodů nemůže dostat každý voják z povolání svůj vlastní katalog, vydala Volareza přehlednou tiskovinu formátu A 2, na níž je stručně a přehledně pojednáno o nabídce zahraničních pobytů na rok 2006. Tento leták, postačující k prvotnímu seznámení s nabídkou, byl rovněž rozeslán do všech součástí armády. Bližší informace a dotazy k této problematice čtenářům rády zodpovědí pracovnice dispečinku zahraničních pobytů VLRZ na alcatelové lince 201 604 nebo 201 629.
29
VÝSTAVA
VÝSTAVA Ladislav Čepička. „Na této strategické úrovni bylo možné podobným způsobem využívat i další miniatury vojenské techniky a také vojáků.“ Sbírka historických modelů byla ve Vojenském historickém ústavu budována již od dvacátých let
Vojenské miniatury Vojenský historický ústav otevřel ve spolupráci se Správou Pražského hradu zajímavou výstavu Text: Vladimír MAREK Foto: Jiří HOKŮV
Věž Mihulka se stala součástí Pražského hradu koncem 15. století. O sto let později ji již známe pod označením Prašná, a to z toho důvodu, protože v ní sídlila zbrojní laboratoř. Toto spojení s armádou a vojskem vůbec se po staletích vrací. Samotnou expozici připravoval Pavel Šimůnek a Ladislav Čepička zhruba tři týdny. Ze sbírky 35 000 figurek Vojenského historického ústavu se jim zde podařilo umístit zhruba tisícovku. Snahou autorů bylo sestavit exponáty do takových celků, aby výstava návštěvníkům co nejlépe přiblížila dějiny posledních staletí. Na jednom z dioramatů je z cínových figurek sestavena například španělská tercie. Tedy jednotka z období třicetileté války. Další znázorňuje lineární sestavu pěchoty, jak fungovala v osmnáctém století za vlády Fridricha II. Figurky cínových vojáčků původně sloužily nejen ke hrám, ale i k výchově mladých
Po dokončení rekonstrukce věže Mihulky byla v roce 2004 umístěna do zdejších prostor stálá expozice nejstaršího vojenství, kterou ze svých sbírek připravil Vojenský historický ústav. Třetí patro je pak využíváno na tematické krátkodobé výstavy. Po expozici věnované ochraně Pražského hradu a chladným zbraním zde otevřel Vojenský historický ústav 6. 12. 2005 výstavu nazvanou „Vojenské miniatury“.
30
minulého století. O třicet let později pak byla doplněna o modely tanků, aut, raket a obrněných transportérů. Na figurky bojovníků vhodně navazují modely lodní, letecké a dělostřelecké techniky. Součástí expozice jsou i unikátní historické grafiky vojáků různých armád a plastiky československých legionářů od Otty Gutfreunda. Na výstavě je možné vidět i učební pomůcky používané od poloviny 19. století k výuce vojáků a důstojníků během jejich přípravy na vojenské povolání. Jsou zde například figuríny koní z dvacátých let minulého století, které sloužily k výuce postrojování koňských spřežení ve Vojenském jezdeckém učilišti v Pardubicích. Ty se pak po slovenské anabázi během druhé světové války dostaly v padesátých letech minulého století do sbírek ústavu. Po několika měsících by současnou expozici měl vystřídat soubor předmětů a dokumentů týkající se vojenské etiky.
panovníků a dětí ze šlechtických rodin. Teprve v devatenáctém a dvacátém století se jejich sbírání rozšířilo mezi měšťanské vrstvy. Ještě v první polovině dvacátého století ale byly součástí učebních pomůcek vojenských akademií a strategických bitevních stolů nejvyšších velitelství. „Určitě znáte filmové záběry z druhé světové války, kde velení britského námořnictva posouvá na maketě bojiště miniatury bitevních lodí,“ řekl nám jeden z autorů výstavy
31
BEZPLATNÁ INZERCE PRO VŠECHNY PŘÍSLUŠNÍKY AČR!
» Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu: redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha-Dejvice, elektronickou poštou na adresu:
[email protected] nebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933.
» V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. » Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.).
Byty
» Prodám byt 3 + 1/L v osobním vlastnictví v Dobříši, 75 m2, 4. patro s výtahem (z pěti) + 2 sklepy, přípojka ČTc a levného NETu. Dům s bytem se nachází v klidné lokalitě na okraji rekreační chatové oblasti. V obci plná obč. vybavenost, u domu školka, les a rybník, obchod, zastávka busu do Prahy (30 min.). Cena 1,2 mil. Kč.
Kontakt:
[email protected], tel. 602 425 792 » Vyměním služební byt 1 + k. k. s lodžií, 45 m2, I. kat., v Praze 6-Řepích za větší v Praze a okolí. Kontakt 606 751 862 po 15. hodině » Vyměním byt 3 + k. k./L, Praha 4-Chodov, 5. patro, přímo u stanice metra Chodov, u Krčského lesa
a u obchodního centra Chodov (možnost odkoupení do osobního vlastnictví v r. 2006) za dva menší, garsonku kdekoliv a byt 2 + 1 nejlépe lokalita Chodov, Opatov, Háje. Tel. 723 462 906 » Praha za Prahu. Vyměním pěkný služební byt 4 + 1 (86 m2) 1. kat., 2x lodžie, v cihlovém domě, 1. patro,
poblíž stanice metra Hradčanská za 2 + k. k. nebo dvougarsonku. Upřednostňuji zájemce z Prahy 9. Kontakt: 286 880 615, 728 221 859, 728 179 326 » Vyměním cihlový byt 1 + 1 v Mohelnici (u Olomouce) za podobný v Plzni a okolí nebo v Praze. Tel. 776 570 736
Volná místa
» Inspekce ministra obrany nabízí SM občanským zaměstnancům: – inspektor MO, PT 13, KvP 13 vnitřní lékařství – atestace, BP pro stupeň tajné (předpoklad získání) – inspektor MO, PT 12, KvP 13 jednooborová psychologie nebo sociologie, BP pro stupeň tajné (předpoklad získání) Bližší informace: alc. 210 286 nebo 217 889 » Náčelník Vojenské policie – VÚ 5104 Praha nabízí volné systemizované místo: VSD – se
specializací na kynologickou službu, SH 64, PT 10, KP 61/47, BP „D“. Po provedení výběrového řízení je nástup možný ihned. Bližší informace na alc. 216 534, 216 540, 218 947 » Vedoucí Střediska naturálního odívání a reprezentačních součástek Praha 8-Karlín nabízí od 1. 1. 2006 volná systemizovaná místa pro občanské zaměstnance: – řidič-skladník výstrojního materiálu skupiny logistiky, PT 6, podmínka držitel ŘP sk. B i C
– pokladník v samoobslužné výdejně naturálního odívání, PT 7, podmínka středoškolské vzdělání nebo vyučení v oboru prodavač a znalost práce na PC. Zájemci se mohou hlásit na alc. 206 022 nebo 206 035. » Náčelník Vojenské policie vyhlašuje výběrové řízení na systemizované místo: vedoucí starší důstojník--specialista operačního odd. operačního odboru Hlavního velitelství Vojenské policie Praha, SH 71, ČVO 966, PT 11, AJ 1111, BP „D“. Přihlášky se strukturovaným
životopisem zasílejte na adresu Hlavní velitelství Vojenské policie Praha, pplk. Ing. Dušan Kolesa nebo faxujte na číslo (973) 216 554. Bližší informace: alc. 216 565 » Velitel VÚ 8407 Praha nabízí dočasně volné pracovní místo kuchaře (po dobu MD a RD), nejdéle však do 26. 9. 2008. SH 99, ČVO 767, PT 06, BP 0. Požadavkem je vyučení v oboru kuchař a praxe v oboru. Zájemci se mohou hlásit na alc. 207 044.
Různé
» Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!
» Oznámení: Pokud jste vybráni pro studium v USA a nevíte, jaké jsou vaše jazykové znalosti, doporučujeme vám nechat se přezkoušet z anglického jazyka pomocí testu „ALCPT“ (American Language Course Placement Test). Formát tohoto testu a jeho výsledek je identický s testem ECL (English Comprehensive Level), který musíte absolvovat před výjezdem do USA. Výsledek vám napoví, zda musíte ještě studovat, nebo se můžete oficiálně přihlásit na test ECL. Zkoušku z tohoto testu si můžete domluvit v následujících institucích:
– Ústav jazykové přípravy ve Vyškově – termíny 6. 2., 13. 3., 6. 4., 4. 5., 2. 6., 10. 7., 7. 9., 5. 10. a 3. 11. 2006, tel. 452 418 – Školicí a výcvikové středisko MO v Komorním Hrádku – termíny 15. 2., 8. 3., 12. 4., 10. 5., 7. 6., 19. 7., 13. 9., 11. 10., 8. 11. a 6. 12. 2006, tel. 224 902 » Hledám za sebe náhradu do Žatce, pracovník štábu, ČVO 465 – skupina informačních systémů, hodnost praporčík, PT 9 + příplatky. Tel. 606 112 465 » Hledám za sebe náhradu k VÚ 3072 České Budějovice na místo
velitel čety logistiky, hodnost por. (ppor.), 9. platová třída. Kontakt: 775 164 088, 322 296 » Hledám za sebe náhradu k VÚ 4423 Přáslavice na místo důstojník pracoviště přípravy a plánování (ČVO 570) operačního oddělení štábu. Kontakt: 604 591 221, alc. 407 720 » Hledám za sebe náhradu k VÚ 1923 Pardubice na funkci kuchař, ČVO 767. Kontakt: 607 945 150 » Hledám za sebe náhradu k VÚ 2395 Pardubice na systemizované místo – st. řidič zásobovací roty (vodní družstvo). ČVO 173 + rotmistrovský kurz! Tel. 724 173 573
» Hledám za sebe náhradu k VZÚ 2483 Kutná Hora na funkci řidič-strojník. Podmínkou – vojenský řidičský průkaz „C“, profesní osvědčení, rotmistrovský kurz. Kontakt: mobil 723 744 393 » Hledám za sebe náhradu k VÚ 1824 Žatec na místo pancéřovník – ČVO 101. Tel. 723 198 306 » Hledám za sebe náhradu k VÚ 6950/CRC Stará Boleslav na funkci náčelníka skupiny bezpečnosti informačních systémů, ČVO 931, PT 10, BP-PT (nebo podaná žádost), hodnostní rozpětí por./kpt., VŠ vzdělání. Kontakt: mobil 607 707 101
32