Česká kinantropologie 2014, vol. 18, no. 2, p. 50–57
VÝVOJ KOMPLEXNÍ REAKČNÍ DOBY DOLNÍCH KONČETIN U CHLAPCŮ ŠKOLNÍHO VĚKU* DEVELOPMENT OF THE COMPLEX REACTION OF THE LOWER LIMBS AT SCHOOL-AGED BOYS PETR BRYCHTA1, VLADIMÍR HOJKA2, JAN HELLER1, JAN KONARSKI 3, KLÁRA COUFALOVÁ1 Biomedicínská laboratoř Katedra atletiky Fakulta tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova v Praze 3 Department of Theory of Sport, University School of Physical Education, Poznań 1 2
SOUHRN Výzkum je zaměřen na problematiku komplexní reakční doby dolních končetin u chlapců školního věku. Cílem studie bylo určit reakční dobu dolních končetin a měření s ročním intervalem opakovat. Dále porovnat naměřené hodnoty a zjistit vztah mezi věkem a úrovní reakční rychlosti. Testování se zúčastnili chlapci základní školy ve věku od 9 do 16 let (n = 103; výška 161,6 ± 13,1 cm; váha 53,2 ± 13,8 kg). Ve výzkumu jsme testovali komplexní reakční rychlost dolních končetin na zařízení FiTRO Agility Check. Výzkum prokázal u chlapců od 9 do 16 let významnou souvislost mezi věkem a úrovní komplexní reakční rychlosti. Meziroční změny v rychlosti reakce se ukázaly jako statisticky významné (p = 0,05) s průměrným meziročním snížením reakční doby o 87 ms. Klíčová slova: pubescence, věkový efekt, hbitost, reakční rychlost, FiTRO Agility check. ABSTRACT This research is aimed on time of the complex reaction of the lower limbs at schoolaged boys. The purpose of the study was to determine the time of the complex reaction of the lower limbs at school-aged boys and after 1 year period measuring repeat. Moreover, comparison of measured values and find out the relationship between reaction time and age. The research group included primary school boys aged 9–16 years (n = 103; height 161.6 ± 13.1 cm; weight 53.2 ± 13.8 kg). The measurements were conducted using the FiTRO Agility Check.
ˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉ * Tato studie byla realizována s podporou projektu PRVOUK P38 a Specifického vysokoškolského výzkumu SVV 2013-267 603. 50
The research showed that boys aged 9–16 have a significant relationship between age and the level of complex reaction speed. The annual change in the reaction speed is shown to be statistically significant (p = 0.05) with an average annual reduction of the reaction time of 87 ms. Key words: pubescence, age effect, agility, reaction speed, FiTRO Agility Check. ÚVOD Reakční rychlost je psychomotorická schopnost zahájit pohyb na jednoduchý nebo složitý podnět v co nejkratším čase (Sharkey & Gaskill, 2006). Jejím indikátorem je doba reakce, kterou Grosser (1991) definuje jako časový interval od vzniku smyslového podnětu k zahájení volní reakce. Volní reakce na podnět jsou mnohem složitější než reflexy a vyžadují účast vyšších mozkových funkcí. Reakční doba závisí na rychlosti, s níž je počáteční podnět zpracovaný prostřednictvím aferentních a eferentních nervových drah a je integrovaný s původním reakčním vzorem (Darlot et al., 1996). Během reakce receptory registrují změnu, senzorické neurony posílají informace do centra CNS a motorické neurony posílají informace efektorům např. kosternímu svalu (Darlot et al., 1996). Čím kratší je reakční čas, tím lepší je kreativita centrálního nervového systému (Oliver & Meyers, 2009). Pohybovou dobu lze chápat jako čas, který uplynul od počátku pohybu do ukončení pohybové činnosti (Spodek & Saracho, 2006). Rozlišujeme jednoduchý reakční čas, který se označuje také jako reakční rychlost a výběrový reakční čas. Jednoduchá reakční doba či pohybová reakce na určitý podnět je podstatně kratší než výběrová reakční doba (McMorris & Keen, 1994; Abernethy, 2005). Pohybový čas jednoduchých reakcí dosahuje svého minima kolem 15 let a zůstává na této úrovni přibližně do 25 let (Abernethy, 2005). Ve srovnání s dospělými, děti vykazují sníženou schopnost vykonávat jeden nebo více pohybových úkolů současně, což naznačuje, že pohyb je řízen více automaticky u dospělých než u dětí (Abernethy, 2005). Fuchigami et al. (1993) naznačují, že se kognitivní funkce dětí rychle zlepšuje do 16 až 17 roků, poté se téměř dostane na úroveň dospělých a dále se zlepšuje přibližně do 20 let. V pubescenci mezi 10. až 15. rokem dítěte rozlišujeme dvě hlavní období, prepubertu a pubertu. Prepuberta je charakterizována růstovou akcelerací a objevením prvních sekundárních pohlavních znaků (bouřlivější období). Puberta je označována za fázi relativního klidu. Pokračuje růst vnitřních orgánů, osifikace kostí, dozrává centrum pohybového analyzátoru v mozku. U chlapců registrujeme v průběhu celého období pozitivní akceleraci (McMorris & Keen, 1994). Období puberty trvá do dovršení plné pohlavní zralosti (plné reprodukční schopnosti) a dovršení tělesného růstu. Vzhledem k individuálním rozdílům mezi vyvíjejícími se dětmi nelze hranici stanovit přesně (Hurychová & Vilímová, 1997). Reakční doba u dětí se zkracuje s přibývajícím věkem přibližně do 20 let (Fozard et al., 1994) podle Abernethyho (2005) do 25 let. Luchies et al. (2002) a Deary a Der (2006) uvádějí, že „věkový efekt“ je výraznější při složitých reakcích. Hbitost a reakční rychlost významně ovlivňují výkon. Komplexní reakční čas se skládá z psychomotorické reaktivity, která je geneticky determinovaná, zatímco periferní motorická složka je ovlivnitelná tréninkem (Sheppard & Young, 2006; Štulrajter, 2007). Senzitivní období pro rozvoj rychlostních schopností je mezi 10. až 14. rokem a úzce souvisí s koordinací (Dovalil, 2002). Progrese reakční rychlosti v adolescenci 51
a rané dospělosti je spojena s rozvojem síly, zvětšením anaerobní kapacity organismu, zlepšením techniky (Hirose et al., 2004). Rychlost pohybových reakcí má rovněž nezanedbatelný vliv v každodenním životě. Reakční dobu ovlivňují mnohé faktory jako pohlaví, věk, intenzita a druh podnětu, motivace, koncentrace, fyzický i psychický stav aj. Mnoho studií se zabývá reakční rychlostí (reakční dobou) horních končetin, jako jsou testy reaktometrie (Hodgkins, 1963; Welford, 1980), Nelsonův test (Davis, 2000), Groningenský test reakční doby (Koen et al., 2001). Rovněž je nutné zabývat se problematikou reakční doby končetin dolních. Jednou z možností je metoda měření pomocí zařízení Fitro agility check. Test Fitro agility může poskytnout užitečné informace o změnách a vývoji reakční doby v různých obdobích dospívání. Na základě dosavadních zkušeností se jeví jako vhodný test pro výběr talentů (Zemková & Hamar, 2009). Cílem studie je určit komplexní reakční dobu dolních končetin u chlapců školního věku a stejné měření po ročním intervalu opakovat a výsledky porovnat. METODIKA Výzkumný soubor Do výzkumu bylo zapojeno 103 chlapců základní školy v Praze ve věku od 9 do 16 let (výška 161,6 ± 13,1 cm, váha 53,2 ± 13,8 kg). Testovaní byli rozděleni do šesti skupin dle aktuálního dosaženého věku (červen 2012). I. skupina 9,0–10,9 let: 12 chlapců; II. skupina 11,0–11,9 let: 16 chlapců; III. skupina 12,0–12,9 let: 22 chlapců; IV. skupina 13,0–13,9 let: 19 chlapců; V. skupina 14,0–14,9 let: 22 chlapců; VI. skupina 15,0–15,9 let: 12 chlapců (tab. 1). Z důvodu nepoměrného (malého) výzkumného vzorku byla stanovena jedna skupina v dvouletém rozmezí od 9,0 do 10,9 let. Tabulka 1 Počet probandů v jednotlivých věkových skupinách Kalendářní věk [roky]
počet chlapců
9,0–10,9
12
11,0–11,9
16
12,0–12,9
22
13,0–13,9
19
14,0–14,9
22
15,0–15,9
12
Probandi byli testováni v homogenním prostředí vybrané základní školy v dobře osvětlené a odzvučené místnosti, kde byli seznámeni s metodikou a vyhodnocováním testu. Všichni byli zdraví, bez známek poruch v jejich fyzickém vývoji. Po standardní rozcvičce následoval test reakční rychlosti. Výzkum byl schválen etickou komisí UK FTVS pod číslem 0153/2012.
52
Metodický postup Výzkum byl proveden formou průřezového testování sensomotorické reakční doby dolních končetin na zařízení Fitro agility check (Hamar, 1998). Výhodou použitého testu je skutečnost, že postihuje rychlost reakce i rychlost pohybu dolních končetin. Test se skládá z percepce podnětu, rozhodování a provedení pohybu, což znamená, že poskytuje informaci o komplexní sensomotorické reakční době. Testování každého jedince bylo opakováno po ročním intervalu. Úkolem testovaného je co nejrychleji se dotknout jedné ze čtyř kontaktních desek levou nebo pravou nohou. Kontaktní desky jsou proObrázek 1 pojeny s počítačem a každá funguje jako časový FiTRO Agility check (http://www.hockey-camp.eu/hdc-europe) spínač. Při testování reakční doby jsme určili čtvercové rozmístění met, kdy byly navzájem vzdáleny svými vnitřními (bližšími) okraji 0,5 metru. Kontaktní deska musí být zašlápnuta v souladu s umístěním podnětu v jednom rohu počítačové obrazovky. Podněty byly náhodně generovány softwarem v předem zvoleném časovém rozmezí (1 500–3 000 ms). Výsledkem testu je celková reakční doba a reakční doba v každém směru (Zemková & Hamar, 2009). Byly vytvořeny tři různé protokoly po 40 podnětech, které se střídaly v náhodném pořadí, čímž jsme vyloučili možnost zapamatování si lokalizace podnětů. Každý jedinec absolvoval všechny tři protokoly. Výsledná průměrná reakční hodnota byla vypočítána z osmi nejlepších reakčních časů v každém směru (4 směry). Protokol, v němž byl dosažen celkový nejkratší průměrný čas, byl považován za výsledek testu. Statistická analýza Získané výsledky byly podrobeny statistické analýze, kdy byly vypočítány základní statistické charakteristiky. K vyhodnocení statistické významnosti rozdílů úrovně reakční doby po ročním intervalu testování byla použita ANOVA. Hladina statistické významnosti byla nastavena na 0,05. Data byla analyzována pomocí programu Matlab (MathWorks Inc., Natick, USA). VÝSLEDKY Srovnání reakční doby po ročním intervalu testování u stejných skupin chlapců prokázalo nižší hodnoty reakční doby (kratší reakční časy) u všech sledovaných věkových skupin chlapců. Chlapcům v rozmezí věku od 9 do 16 let se zkrátila komplexní reakční doba dolních končetin v průměru o 87 ms za sledované období 1 roku. Nejvýraznější snižování komplexní reakční doby bylo zjištěno v období 9–13 let. Menší zlepšení komplexní reakční doby bylo pozorováno pro věkové skupiny 14–15 let. Meziroční zlepšení v jednotlivých věkových skupinách ukazuje tab. 2. Pozoruhodné jsou výsledky některých devítiletých jedinců (od 9,0 do 10,9 let), kteří dosáhli v porovnání s výrazně staršími chlapci podobných hodnot reakční doby.
53
Hodnocení normality rozložení dat bylo provedeno pomocí Kolmogorov-Smirnova testu u všech sledovaných skupin. Všechny sledované skupiny vykázaly normální rozložení dat (p-hodnoty se pohybovaly v řádech 10–7 až 10–19). Tabulka 2 Srovnání úrovně komplexní reakční rychlosti s jednoletým odstupem Věk 2012 Chlapci 9,0–10,9 let Chlapci 11,0–11,9 let Chlapci 12,0–12,9 let Chlapci 13,0–13,9 let Chlapci 14,0–14,9 let Chlapci 15,0–15,9 let Chlapci 9,0–15,9 let
Reakční doba x ± SD [ms]
Reakční doba x ± SD [ms]
Rozdíl [ms]
P hodnota
2012 878 ± 60 837 ± 75 790 ± 61 775 ± 63 642 ± 36 605 ± 30 742 ± 109
2013 771 ± 61 700 ± 40 682 ± 41 649 ± 42 596 ± 31 583 ± 30 655 ± 70
2012–2013 107 137 108 126 46 22 87
7,89.10–4 2,46.10–7 1,35.10–8 1,22.10–6 5,41.10–5 2,68.10–3 53,9.10–11
Vývoj reakční rychlosti v závislosti na věku ukazuje obr. 2. Koeficienty determinace 0,67 a 0,69 u lineární regrese ukazují na úzký vztah mezi regresní křivkou a naměřenými hodnotami. Vysoké hodnoty F ukazují na pravděpodobnost chyby blížící se 0. Výsledky obou testování prokazují statisticky významnou závislost mezi věkem a reakční dobou.
Obrázek 2 Lineární regrese
54
Obrázek 2 zobrazuje hodnoty komplexní reakční doby dolních končetin každého jedince při prvotním a opakovaném testování po ročním intervalu. Změna (vývoj) reakční doby po ročním intervalu je u každého jednotlivce znázorněna svislou přerušovanou čarou. Vývoj reakční doby v závislosti na věku je znázorněn lineární regresí (přerušovaná přímka – prvotní testování 2012; tečkovaná přímka – opakované testo vání 2013). Věková hodnota v závorce ukazuje věk dítěte při opakovaném testování (tj. po roce). DISKUSE Tato studie, zaměřená na vývoj komplexní sensomotorické reakční doby dolních končetin u chlapců mezi 10. až 16. kalendářním rokem života, potvrdila souvislost mezi klesající reakční dobou a stoupajícím věkem chlapců. Testování prokázalo zkrácení reakční doby s přibývajícím věkem u 97,1 % testovaných chlapců. Výsledky se shodují se studiemi Thomase et al. (1981), Fozarda et al. (1994) aj., které uvádějí, že reakční doba klesá s přibývajícím věkem až do rané dospělosti. Mladší děti mají delší reakční dobu než děti starší (Sternberg & Nigro, 1980; Kail, 1991). Reakční doba se postupně zkracuje přibližně do věku 20 let (Fozarda et al., 1993), dle Abernethyho do 25 let. Jedním z hlavních důvodů je fyziologické a psychologické zrání organismu. Senzomotorické reflexy a rychlost reakce v činnostech, které zahrnují rozhodování (výběrová reakční doba), dozrávají u dětí v pozdějším věku v souladu s postupným vývojem a dozráváním CNS (Abernethy, 2005). Zkracování reakční doby s přibývajícím věkem u dětí v pubescenci může být ovlivněno i senzorickým zlepším vizuální funkce a rovněž sportovní činnosti podporující rozvoj reakčně-rychlostní schopnosti. Vänttinen et al. (2010) uvádí, že celkové vnímání a pohybové schopnosti zahrnující reakční rychlost se zlepšují s přibývajícím věkem a vyšší výkonnostní disponibilitou zejména mezi 12. a 14. rokem života. Za pozitivní efekt cvičení na kognitivní funkce zvýšenou aktivací jsou velmi pravděpodobně zodpovědné obě periferní složky (svalová kontrakce) a integrita centrálního nervového systému, především rychlost kognitivního zpracování (Hogervorst et al., 1996). Luchies et al. (2002) uvádějí, že věkový efekt je výraznější u složitějších reakcí, což ve své studii potvrdili i Der & Deary (2006). Ne vždy platí, že sportovci či děti vykonávající pravidelnou pohybovou aktivitu mají kratší reakční dobu. Ward et al. (2000) ve své studii neprokázali kratší reakční dobu u vrcholových sportovců v porovnání s běžnou populací. Na druhou stranu je potvrzeno, že vhodné tréninkové metody mohou zlepšit rychlost reakce (snížit dobu reakce) až o 25 % (Little & Williams, 2005) a také, že značné množství pohybové (tréninkové) praxe může způsobit automatické reakce, které jsou rychlejší (Schmidt & Wriesberg, 2008). Vhodná pohybová cvičení a tréninková zatížení zlepší úroveň v oblasti koordinačních a reakčně-rychlostních schopnosti dolních končetin. Neopomenutelnými faktory ovlivňujícími reakční dobu jsou aktivace, motivace, únava, praxe, zkušenost, pozornost, koncentrace a také anticipace (Welford, 1980; Kail, 1991; Ward, 2000). Je nezbytné vzít na vědomí, že jedinec, který má na vysoké úrovni senzorickou složku (výběrový reakční čas), nemusí mít na podobně vysoké úrovni složku motorickou, tj. pohybový čas (Sheppard & Young, 2006). Podíl senzorické složky na hodnotě komplexní reakční doby je individuálně variabilní a rovněž závisí na modifikaci jednotlivých testů (Zemková et al., 2003). 55
Výsledky některých devítiletých a desetiletých jedinců, kteří dosáhli v porovnání s výrazně staršími chlapci kratších reakčně-pohybových časů, jsou interesantní. Přikláníme se k tezi, že se jedná o velmi talentované děti a nevylučujeme ani možnou vývojovou akceleraci. Získané výsledky odpovídají vývojovým trendem rychlosti reakce několika studiím (Zemková & Hamar, 2001; Brychta et al., 2012; Brychta et al., 2013), kdy se liší pouze v dosažených reakčních hodnotách srovnatelných věkových skupin. Výsledky mohou být využitelné pro porovnání reakční doby s výkony dětí provozujících různé pohybové aktivity (sportovní disciplíny) s odlišnými nároky na agilnost dolních končetin a také pro identifikaci talentů. Otázkou zůstává, zda jsou hlavními faktory podílejícími se na zlepšení úrovně reakčně-pohybové schopnosti, ontogenetický vývoj a postupné dozrávání CNS, nebo anticipace, empirie a specifický trénink reakčních schopností. ZÁVĚR Komplexní reakčně-pohybová rychlost dolních končetin u chlapců ve věku od 9 do 16 let se významně zlepšuje s přibývajícím věkem. Nejvýraznější snížení reakční doby, a tedy zlepšení v úrovni reakční rychlosti, bylo zjištěno ve věku od 9,0 do 13,9 let. Ve sportovní praxi je reakční doba dolních končetin dětí využitelná pro identifikaci talentu. Rozvoj komplexní reakčně-pohybové schopnosti u dětí školního věku je významný stejně jako implementace jejího testování. Výsledky testování mohou být využity k porovnání hodnot reakční doby chlapců (stejného věku) provozujících sportovní aktivity s odlišnými nároky na agilnost dolních končetin. LITERATURA ABERNETHY, B. (2005) The Biophysical Foundations of Human Movement. Edward brothers, USA. BRYCHTA, P., HOJKA, V., STOCKINGER, M. (2012) Disjunktivní reakční rychlost dolních končetin u chlapců staršího školního věku. Česká kinantropologie, 16(4), s. 103–111. BRYCHTA, P., HOJKA, V., HELLER, J., KONARSKI, J., COUFALOVA, K., RUDA, T. (2013) The comparison of reaction time of boys and girls aged 10–11 and 14–15 years. Trend in Sport Sciences, 3(20), p. 147–152. DARLOT, C., ZUPAN, L., ETARD, O., et al. (1996) Computation of inverse dynamics for the control movements. Biological Cybernethic, vol. 75, no. 2, p. 173–186. DAVIS, B. (2000) Physical Education and the study of sport. 4th ed. Spain: Harcourt. DER, G. & DEARY, J. (2006) Age and sex differences in reaction time in adulthood: Results from the United Kingdom health and lifestyle survey. Psychology and Aging, vol. 21, no. 1, p. 62–73. DOVALIL, J., et al. (2002) Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia. FOZARD, J., VERCRUYSSEN, M. & REYNOLDS, L. S. (1994) Age differences and ganges in reaction time: The Baltimore Longitudinal Study of Aging. Journal of Gerontology, vol. 49, no. 4, p. 179–189. FUCHIGAMI, T., OKUBO, O., OKUNI, M. et al. (1993) Auditory event – related potentials and resction time in children evaluations of cognitive development. Developmental Medicine & Child Neurology, vol. 35, no. 3, p. 230–237. GROSSER, M. (1991) Schnelligkeitstraining. München: BLV Verlagsgesellschaft. HAMAR, D. & ZEMKOVÁ, E. (1998) Test disjunktívnych reakčno-rýchlostných schopností dolných končatín. Med. Sport Boh. Slov., vol. 7, no. 3, p. 74–78. HIROSE, N., HIRANO, A. & FUKUBAYASHI, T. (2004) Biolgical Maturity and Choice Reaction Time in Japanese Adolescent Soccer Players. Researsch in Sport Medicine, vol. 12, p. 45–68. HODGKINS, F. (1963) Reaction Time and Speed of Movement in Males and Females of Various Ages. Research Quarterly. American Association for Health, Physical Education and Recreation, vol. 34, no. 3, p. 335–343. HOGERVORST, E. F., JEUKENDRUP, A. & JOLLES, J. (1996) Cognitive Performance after sternous Physical Excercise. Perceptual and Motor Skills, vol. 83, no. 2, p. 479–488.
56
HURYCHOVÁ, A., VILÍMOVÁ, V. (1997) Didaktika tělesné výchovy. Brno: Portál. JACOBS, O., WANG, E., DAFOTAKIS, M. et al. (2009) Effects of timing and movement uncertainty implicate the temporo-parietal junction in the prediction of forthcoming motor actions. Neuro Image, vol. 47, no. 2, p. 667–677. KAIL, R. (1991) Developmental Changes in Speed of Processing during Childhood and Adolescence. Psychological Bulletin, vol. 109, p. 490–501. KOEN, P., LEMMINK, A., KEMPER, H., et al. (2001) Reliability of the Groningen Fitness Test for the Elderly. Journal of Aging and Physical Activity, vol. 9, p. 194–212. LITTLE, T. & WILLIAMS, A. G. (2005) Specificity of Acceleration, Maximum speed and Agility in Professional Soccer Players. Journal of Strenght and Conditioning Research, vol. 19, no 1, p. 76–78. LUCHIES, W., SCHIFFMAN, J., RICHARDS, G. et al. (2002). Effects of age, step direction, and reaction condition on the ability to step quickly. The Journals of Gerontology, Series A, vol. 57, no. 4, p. 246. McMORRIS, T. & KEEN, P. (1994) Effect of exercise on simple reaction times of recreational athletes. Perceptual Motoric Skills, vol. 78, no. 1, p. 123–130. OLIVER, J. O. & MEYERS, R. W. (2009) Reliability and Generality of Measures of Acceleration, Planned Agility and Reactive Agility. International Journal of Sports Physiology and Performance, vol. 4, p. 345–354. PIERSON, W. R., MONTOYE, H. J. (1958) Movement time, reaction time, and age. Journal of Gerontology, vol. 13, p. 418–421. SCHMIDT, R. A. & WRISBERG, C. A. (2008) Motor Learning and Performance: A situation-based Learning Approach. 4th ed. Champaign, IL: Human Kinetics. SHARKEY, B.J., GASKILL, S. E. (2006) Sport Physiology for Coaches. Champaign, IL: Human Kinetics. SHEPPARD, J. M. & YOUNG, W. B. (2006) Agility literature review: Classifications, training and trstiny. Journal of Sports Science, vol. 24, no. 9, p. 919–932. SPODEK, B. & SARACHO, O. (2006) The Handbook of Research on the Education of Young Children. 2nd ed. Routledge. STERNBERG, J., NIGRO, G. (1980) Developmental patterns in the solution of verbal analogies. Child Development, vol. 51, p. 27–38. ŠTULAJTER, I. (2007) Vplyvy biorytmov na vybrané pohybové schopnosti vo futbale. Banská Bystrica: FHV UMB. THOMAS, J. R., GALLAGER, J. D. & PURVIS, G. J. (1981) Reaction time and anticipation time: Effects of development. Research Quarterly for exercise and sport, vol. 52, no. 3, p. 359–367. VÄNTTINEN, T., BLOMQVIST, M., LUHTANEN, P. & HÄKKINEN, K. (2010) Effects of age and soccer expertise on general tests of perceptual and motor performance among adolescent soccer players. Perceptual and Motor Skills, 110, p. 675–692. WARD, P., WILLIAMS, A. M. & LORAN, D. C. (2000) The development of visual function in expert and novice soccer players. International Journal of Sport Vision, 6, p. 1–11. WELFORD, T. (1980) Choice reaction time: Basic concepts. In: WELFORD, T. (ed.) Reaction Times. Academic Press, NY. ZEMKOVÁ, E. & HAMAR, D. (2001) Posudzovanie disjunktívnych reakčnorýchlostných schopností. Bratislava: Oddelenie telovýchovného lekárstva Ústavu vied o športe FTVŠ UK. ZEMKOVÁ, E., HAMAR, D., ARGAJ, G. (2003) Rozdielny podiel motorickej zložky a parametre disjunktývných reakčno-rýchlostných schopností u basketbalistov. Tel. Vých. Šport, 13(2), p. 10–12. ZEMKOVÁ, E. & HAMAR, D. (2009) Towards an Understanding of Agility Performance. Boskovice: Albert.
Mgr. Petr Brychta UK FTVS, J. Martího 31, 162 52 Praha 6-Veleslavín e-mail:
[email protected]
57