Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančních obchodů
Vymáhání nesplácených úvěrů v bankách Bakalářská práce
Autor:
Jitka Jeřábková Finanční makléř
Vedoucí práce:
Praha
Ing. Zbyněk Kalabis
Duben, 2009
Prohlášení:
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.
V Rokycanech dne 12.4.2009
Jitka Jeřábková
Poděkování: Ráda bych poděkovala svému vedoucímu práce panu Ing. Zbyňkovi Kalabisovi za podnětné připomínky, rady a podporu při zpracování této bakalářské práce, dále kolegům z oddělení collection v mé organizaci za poskytnutí odborných konzultací a v neposlední řadě svým kolegům, přátelům a nejbližším, kteří mě podporovali po celou dobu mého studia.
ANOTACE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
Tato bakalářská práce se zabývá problematikou vymáhání nesplácených úvěrů v bankách a uvádí možné způsoby, které vedou k její eliminaci či snížení. Celá práce je rozdělena do čtyř částí. V úvodní části je vysvětlen samotný pojem úvěrů včetně jejich struktury a členění dle druhového hlediska. Druhá kapitola obsahuje rizika úvěrových obchodů a způsoby jejich zajišťování, základní typy rizik a podrobné zaměření právě na riziko úvěrové a jeho měření. Následující třetí část práce zmiňuje opatření, dle kterého se stanoví pravidla pro posuzování pohledávek z finančních činností, tvorbu opravných položek a rezerv, dále pravidla pro nabývání některých druhů aktiv, vyhlášku, na jejímž základě se provádí kategorizace pohledávek a také směrnici, na základě které se postupně implementoval nový koncept kapitálové přiměřenosti, Basel II. V závěrečné čtvrté části je podrobněji objasněn samotný proces vymáhání pohledávek, jakožto centralizovaný a standardizovaný postup, který nastává v případě neuhrazení pohledávky dlužníkem a to řádně, ve sjednaném termínu a výši. Vymáhání je rozděleno do základních fází s procesy, které je provázejí.
ANNOTATION OF BACHELOR WORK This bachelor thesis deals with the recovery of non-performing loans in banks and an indication of possible ways that lead to its elimination or reduction. The whole work is divided into four parts, in the introductory section explains the concept of loans, including their structure and breakdown by type. The second chapter contains the risk of credit transactions and ways to ensure basic types of risk and the detailed focus on credit risk and its measurement. The third part of the work refers to the measures by which lays down rules for the assessment of claims of financial activities, the creation of provisions and reserves, the rules for the acquisition of certain types of assets, a decree on the basis of implementing the categorization of claims and the Directive on the basis of which is being implemented new concept of capital adequacy, Basel II. In the final, fourth part is explained in more detail the actual process of recovery, as a centralized and standardized process, which occurs in the case of a borrower's outstanding debt and properly, the agreed date and amount. Collection is divided into phases with the fundamental processes that accompany it.
Obsah ÚVOD .......................................................................................................................... 8 1 ÚVĚROVÉ OBCHODY – úvodní informace ....................................................... 9 1.1 Struktura a členění bankovních úvěrů .................................................................. 10 1.2 Druhy úvěrů .......................................................................................................... 12 1.2.1 Peněžní úvěry................................................................................................. 13 1.2.1.1 Kontokorentní úvěr ................................................................................. 13 1.2.1.2 Eskontní úvěr .......................................................................................... 13 1.2.1.3 Negociační úvěr ...................................................................................... 13 1.2.1.4 Spotřebitelské úvěry ............................................................................... 13 1.2.1.5 Hypoteční úvěr ....................................................................................... 15 1.2.2 Závazkové úvěry a záruky ............................................................................. 16 1.2.2.1 Akceptační úvěr ...................................................................................... 17 1.2.2.2 Remboursní úvěr .................................................................................... 17 1.2.2.3 Avalový (ručitelský) úvěr ....................................................................... 17 1.2.2.4 Bankovní záruka ..................................................................................... 17 1.2.3 Provozní úvěry .............................................................................................. 18 1.2.3.1 Úvěr na zásoby ....................................................................................... 18 1.2.3.2 Úvěr na náklady ...................................................................................... 18 1.2.3.3 Úvěr na pohledávky ................................................................................ 18 1.2.3.4 Úvěr kontokorentní ................................................................................. 18 1.2.3.5 Směnečné úvěry...................................................................................... 19 1.2.3.6 Lombardní úvěry .................................................................................... 19 1.2.3.7 Ostatní druhy .......................................................................................... 19 1.2.4 Investiční úvěry ............................................................................................. 20 1.2.4.1 Klasické investiční úvěry ....................................................................... 20 1.2.4.2 Úvěry konsorciální a syndikátní ............................................................. 21 1.2.4.3 Hypoteční úvěry ..................................................................................... 21 1.2.4.4 Doplňkové a předhypoteční (stavební) úvěry......................................... 21 1.2.4.5 Úvěry obcím (komunální) ...................................................................... 21 1.2.4.6 Úvěry rozvojové ..................................................................................... 21 1.2.4.7 Úvěry konsolidační ................................................................................. 22 1.3 Úvěrový proces ..................................................................................................... 23 2 RIZIKA ÚVĚROVÝCH OBCHODŮ a způsoby jejich zajišťování ................. 25 2.1 Základní typy rizik ............................................................................................... 25 2.1.1 Úvěrové riziko a jeho měření ........................................................................ 26 2.2 Minimalizování úvěrového rizika......................................................................... 29 2.2.1 Snížení splátek ............................................................................................... 29 2.2.2 Restrukturalizace úvěru ................................................................................. 30 2.2.3 Odklad splátek ............................................................................................... 30 2.2.4 Zesplatnění úvěru .......................................................................................... 30 2.2.5 Vymáhání úvěru ............................................................................................. 30 6
2.3 Zajišťování rizika úvěrových obchodů ................................................................. 32 2.3.1 Externí registry klientských informací........................................................... 33 2.3.2 Zajišťovací prostředky ................................................................................... 37 3 KATEGORIZACE POHLEDÁVEK, BASEL II ............................................... 38 3.1 Standardní pohledávka ......................................................................................... 39 3.2 Sledovaná pohledávka .......................................................................................... 39 3.3 Nestandardní pohledávka ..................................................................................... 39 3.4 Pochybná pohledávka ........................................................................................... 39 3.5 Ztrátová pohledávka ............................................................................................. 39 3.6 Opravné položky .................................................................................................. 41 3.7 Basel II.................................................................................................................. 42 4 VYMÁHACÍ PROCES ......................................................................................... 43 4.1 Vymáhání pohledávek do 30 dnů po splatnosti .................................................... 45 4.2 Vymáhání pohledávek od 30 do 90 dnů po splatnosti .......................................... 47 4.3 Vymáhání pohledávek do 180 dnů po splatnosti .................................................. 48 4.4 Vymáhání pohledávek od 180 dnů po splatnosti .................................................. 49 4.4.1 Postoupení (prodej) pohledávek .................................................................... 49 4.4.2 Zajištění exekučního titulu ............................................................................. 49 4.4.3 Vykonání exekučního titulu............................................................................ 50 4.5 Popis způsobů při vymáhání ................................................................................. 50 4.5.1 Restrukturalizace pohledávek ........................................................................ 51 4.5.2 Odklad splátek ............................................................................................... 51 4.5.3 Smluvní pokuta .............................................................................................. 52 4.5.4 Dobrovolná aukce ......................................................................................... 52 4.5.5 Sankční úrok .................................................................................................. 52 4.5.6 Zesplatnění úvěru .......................................................................................... 52 4.5.7 Zápočet pohledávky ....................................................................................... 53 4.5.8 Exekutorský a Notářský zápis s doložkou přímé vykonatelnosti ................... 53 4.5.9 Realizace zástavy ........................................................................................... 53 4.6 Konkurz, insolvenční řízení.................................................................................. 54 4.7 Exekuce vedená proti klientovi subjektem odlišným od banky ........................... 55 ZÁVĚR ...................................................................................................................... 57 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................... 60 SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ ..................................................................... 62
7
ÚVOD V této bakalářské práci se zabývám problematikou vymáhání nesplácených úvěrů v bankách a uvádím možné způsoby, které vedou k její eliminaci či snížení. Zvolením tohoto tématu bakalářské práce byl můj zájem o rozšíření informací vztahujících se k problematice vymáhání nesplácených úvěrů v bankách. Cílem je uvést základní informace k úvěrovým obchodům a zajišťování jejich rizik. Dále zmínit kategorizaci pohledávek, nový koncept kapitálové přiměřenosti BASEL II a v neposlední řadě proces vymáhání. Celou práci jsem rozdělila do čtyř částí. V úvodní části je okrajově vysvětlen samotný pojem úvěrů včetně jejich struktury, členění a druhů s úvěrovým procesem. Jak je známé, vyšší riziko znamená vyšší zisk. Pro bankovní profesi však neznamená, že si lépe povede ten, kdo podstoupí největší rizika, ale ten, kdo je bude lépe řídit. Vzhledem k tomu, že úvěrování je dominantní činností bank, stává se tak riziko úvěrové nejvýznamnějším rizikem, a právě tímto typem rizika jsem se ve druhé kapitole zabývala. Uvedená kapitola dále uvádí rizika úvěrových obchodů a způsoby jejich zajišťování, základní typy rizik a měření i minimalizování rizika úvěrového. V bankách průběžně dochází ke klasifikaci procesu úvěrů, neboť průběžným sledováním se dá předejít skutečným problémům se splácením. Nejrozšířenějšími typickými příznaky jsou snížená ziskovost či ztráta, ztráta podílu na trhu nebo pokles odbytu, či zvýšená zadluženost. Právě nová pravidla pro posuzování pohledávek z finančních činností, tvorbu opravných položek a rezerv a pravidla pro nabývání některých druhů, která zmiňuji ve třetí části KATEGORIZACE POHLEDÁVEK, BASEL II, jsou jednou z nejvýznamnějších změn v oblasti regulace finančních institucí. Samotný proces vymáhání, jakožto centralizovaný a standardizovaný postup, který nastává v případě neuhrazení pohledávky dlužníkem a to řádně, ve sjednaném termínu a výši je podrobněji objasněn ve čtvrté části v procesu vymáhání pohledávek. Vymáhání je rozděleno do základních fází s procesy, které je provázejí. Vzhledem k tomu, že celá problematika vymáhání je nesmírně složitá a rozsáhlá, není cílem mé práce se dopodrobna zabývat jednotlivými oblastmi. Podrobněji jsou uvedeny pouze některé části, zejména ty, které rozšiřují danou problematiku mé práce. Čtenářům by měla podat ucelené informace pokrývající oblast počínaje úvěrovými obchody, minimalizací jejich rizik, kategorizací pohledávek, až po samotný proces vymáhání. 8
1 ÚVĚROVÉ OBCHODY – úvodní informace Úvěrové produkty představují pro banky podstatnou část jejich aktiv, z tohoto důvodu je poskytování úvěrů klientům jednou z hlavních činností komerčních bank v České republice. Právě přijaté úroky z poskytnutých úvěrů jsou největším zdrojem výnosů pro banky.
Úvěr lze definovat též jako objem finančních prostředků, které věřitel poskytne dlužníkovi za úplatu ve formě úroku, s časovým omezením. Na straně druhé je ovšem význam úvěrových produktů zcela zásadní i z hlediska rizik banky, o rizicích se podrobněji zmíním v kapitole 2 RIZIKA ÚVĚROVÝCH OBCHODŮ a způsoby jejich zajištění.
Základní principy poskytování úvěrů Návratnost – je chápána jako schopnost dlužníka splatit úvěr ve stanovené lhůtě. Schopnost splácení dlužníka je ovlivněna především výší dosahovaného příjmu. Výnosnost úvěru pro banku – odvíjí se od výše úrokového výnosu z poskytnutého úvěru. V případě, že banka poskytne úvěr, půjčí peněžní prostředky za úrok na dobu určitou. Úrok je tedy peněžní částka, za kterou si dlužník půjčí od věřitele úvěr, výše úroku se vypočítá z dlužné částky dle úrokové míry (sazby), která je stanovena v procentech.
Úrokové sazby z úvěrů „Úrok je odměna (cena) za poskytnutí prostředků, a to jak za vklad v bance, kdy úrok platí banka klientovi, tak za bankou poskytnutý úvěr, kdy úrok platí klient bance. Pro toho, kdo úrok platí, se jedná o náklad, pro příjemce úroků se jedná o výnos. Výše úroku je vyjadřována úrokovou mírou čili úrokovou sazbou, vyjádřenou v procentech nejčastěji za jeden kalendářní rok (zkratka p.a.1, tj. per annum)“2.
1
K označení “p.a.” doplňuji, že se jedná o úrokové období - zkratku latinského výrazu “per annum” a znamená “za rok“ nebo “roční” ; dalšími označeními můžou být “p.s.” a “p.q.”, rovněž zkratky latinských výrazů “per semestrum” a “per quartale” , kdy první označení znamená “půlroční“, druhé “čtvrtletní“. 2 KALABIS, Zbyněk. Bankovní služby v praxi. 1. vyd. Brno: Vydavatelství a nakladatelství Computer Press, a.s., 2005. ISBN 80-251-0882-1.
9
Úrokové sazby jsou ovlivněny řadou faktorů, jako jsou například - výše sazeb ČNB, sazby konkurence, výše nákladů banky, charakter úvěru, ekonomické podmínky – např. míra inflace, atd. Úrokovou sazbu rozlišujeme na: a) pevnou úrokovou sazbu - je stanovena pevně určitým procentem; b) pohyblivou úrokovou sazbu - je stanovena odchylkou od základní (referenční) sazby, kterou vyhlašuje centrála příslušné banky, popř. od jiné měnící se sazby (např. PRIBOR, LIBOR).
1.1 Struktura a členění bankovních úvěrů Z důvodu široké škály úvěrových produktů není jednoduchou záležitostí provést jejich systematizaci v obecné rovině. Z celé řady relevantních hledisek, dle kterých lze tyto produkty třídit vymezím pouze základní kritéria, která jsou při členění úvěrů významná, zejména jde o následující kritéria, a z nich vyplývající druhy úvěrů: Příjemce úvěru – z hlediska příjemce úvěru je možné rozlišovat subjekty následovně:
stát, municipality a veřejnoprávní subjekty;
podnikatelské subjekty, které lze dále členit dle velikosti, právní formy či, odvětví;
fyzické osoby.
Forma poskytnutí úvěru – členíme na tyto základní formy:
peněžní úvěry3;
závazkové úvěry a záruky4;
provozní úvěry5;
investiční úvěry6.
3
Viz kapitola 1.2.1 Peněžní úvěry. Viz kapitola 1.2.2 Závazkové úvěry a záruky. 5 Viz kapitola 1.2.3 Provozní úvěry. 6 Viz kapitola 1.2.4 Investiční úvěry. 4
10
Doba splatnosti úvěru – člení se dle doby, která byla dohodnuta při poskytnutí úvěru, na úvěry:
krátkodobé, se splatností do jednoho roku, na překrytí přechodného nedostatku financí, jsou to zejména provozní úvěry;
střednědobé, se splatností od jednoho do pěti let, příkladem může být nákup akcií, na oběžné prostředky či složení podílu do s.r.o., družstva;
dlouhodobé, se splatností delší než pět let, například na výstavbu objektu. Dlouhodobé splácení spočívá v tom, že se po celou dobu platí bance úroky (např. 15 let), souhrn úroků se poté téměř rovná hodnotě původní jistiny. Do úvěrů s dlouhodobou splatností řadíme například úvěry investiční.
Účel použití úvěru – jako:
neúčelové, u nichž není vymezen účel použití, příjemce jej tak může použít dle vlastního uvážení, jsou to například spotřebitelské neúčelové finanční úvěry vzniklé čerpáním z úvěrových limitů kreditních karet (tzv. úvěry z karet), finanční neúčelové úvěry poskytnuté klientům v souvislosti s podnikáním, včetně pohledávek z realizovaných záruk, pohledávek z finančního leasingu, pohledávek z platebního styku a pohledávek z nakoupených směnek;
účelové, tento druh úvěru může příjemce použít pouze na účel vymezený ve smlouvě (u hyp. úvěrů například koupě, výstavba, rekonstrukce) v případě, že by tak neučinil, jednalo by se o porušení smlouvy.
Měna
tuzemská;
zahraniční, neboli devizový úvěr.
Způsob zajištění – nejzákladnější členění na:
nezajištěné, tyto úvěry banka poskytuje bez jakéhokoliv zajištění;
zajištěné, u těchto úvěrů je sjednána určitá forma zajištění, z jejíž konkrétní formy může vyplývat i specifická forma úvěru.
Každá banka má svojí metodiku, tzn. soubor zásad a metod, kterou jsou bankovní pracovníci povinni při poskytování úvěrů zákazníkům dodržovat. 11
1.2 Druhy úvěrů Banky nabízí širokou paletu úvěrový služeb, které přizpůsobují potřebám jednotlivých skupin klientů, jedná se o poskytování finančních prostředků tzv. peněžní úvěry ale i o takové formy, kdy banka pouze závaznou formou garantuje poskytnutí prostředků, v případě, že budou splněny určité okolnosti – závazkové úvěry a záruky. Další z forem úvěrů, jejichž pomocí je podnikem financován běžný provoz, nákup, výroba či prodej vlastních výrobků, jsou úvěry, označované jako provozní, většinou se jedná o krátkodobé úvěry, naopak na financování projektů, které řeší dlouhodobější perspektivu firmy, tj. financování investic, jsou určeny úvěry investiční. Pro lepší přehlednost jsem zpracovala členění úvěru viz Obrázek 1: Druhy úvěrů. Obrázek 1: Druhy úvěrů Druhy úvěrů Závazkové úvěry a záruky
Peněžní úvěry
Provozní úvěry
Investiční úvěry
Kontokorentní
Akceptační
Na zásoby
Klasické investiční úvěry
Eskontní
Remboursní
Na náklady
Konsorciální a syndikátní
Avalový (ručitelský)
Na pohledávky
Hypoteční
Bankovní záruka
Kontokorentní
Doplňkové a předhypoteční
Směnečné
Úvěry obcím (komunální)
Lombardní
Rozvojové
Ostatní druhy
Konsolidační
Negociační Spotřebitelské
Hypoteční
Zdroj: vlastní úprava
12
1.2.1 Peněžní úvěry Jak jsem již v předchozí části uvedla, za peněžní úvěry označujeme všechny úvěry v hotovostní či bezhotovostní podobě, při kterých banka bezprostředně poskytuje likvidní finanční prostředky klientovi. Klient v dohodnuté lhůtě musí splatit přijatý úvěr včetně úroků. Z hlediska banky tyto úvěry přímo ovlivňují její likviditu.
Do této kategorie úvěrů patří:
1.2.1.1 Kontokorentní úvěr Tento typ úvěru je poskytován na běžném - kontokorentním účtu, kdy má klient možnost jít do debetu. Vyčerpaný úvěr je obvykle nutné splatit nejpozději do jednoho roku, neboť úvěrová smlouva je ohraničena ročním horizontem. Banka bezproblémový úvěrový vztah obvykle prolonguje.
1.2.1.2 Eskontní úvěr Při operaci, kterou nazýváme eskontem probíhá odkup směnky bankou od jejího vlastníka. Vlastník tím získává směnečnou částku sníženou o diskont7, banka se stává majitelem a zároveň přijímá roli směnečného věřitele8, který směnku v době splatnosti předloží výstavci směnky (u vlastní směnky) nebo směnečníkovi (u směnky cizí).
1.2.1.3 Negociační úvěr Při mezinárodních operacích je eskontní úvěr označován jako negociační.
1.2.1.4 Spotřebitelské úvěry Banky tento druh úvěru, označovaný jako spotřebitelský úvěr poskytují fyzickým osobám, resp. domácnostem na pokrytí požadavků souvisejících se spotřebou.
7
Diskont = úrok plynoucí z eskontu. „Směnečný věřitel“ = osoba, kterou jsou poskytnuty peněžní prostředky protistranou je „Směnečný dlužník“ = osoba, která bude úvěr splácet. 8
13
Tento produkt je tedy jednoznačně určen spotřebiteli9, neboli fyzické osobě nepodnikatelskému subjektu a to dle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, který vymezení tohoto typu úvěru ještě dále konkretizuje, například, že se úvěr nevztahuje na koupi, výstavbu, opravu nebo údržbu nemovitosti.
Spotřebitelské úvěry jsou nejčastěji děleny na:
Revolvingové úvěry Podstatou tohoto typu je automatické obnovení vztahu mezi bankou a klientem v původním nastavení za předpokladu, že žádná ze zúčastněných stran neprojeví zájem vztah ukončit. Obecně lze charakterizovat, že se jedná o opakované obnovování úvěrového rámce na základě jedné smlouvy a to po splacení původní částky, obvykle je poskytován na dobu kratší, než jeden rok. Prostředky jsou poskytnuté:
a) na kontokorentním účtu - k disponování s peněžními prostředky je obvykle zprostředkována platební debetní karta a ke splácení dochází průběžně, s platbami, které přicházejí ve prospěch klientova konta; b) na kreditní kartě – prostředky jsou čerpané s využitím kreditní karty v platebních operacích a jsou splácené v dohodnutém režimu se stanoveným bezúročným obdobím, kdy v případě jeho respektování klient nehradí bance z poskytnutého úvěru žádný úrok. Revolvingová konstrukce úvěru je též aplikovaná v oblasti produktivního úvěrování. Splátkové úvěry Obvykle jsou poskytovány účelově na nákup spotřebního zboží a služeb. Peněžní prostředky z úvěru se vyplácí bezhotovostně převodem na účet prodejce či na účet třetí osoby. Splatnost úvěru je vymezena v krátkodobém, střednědobém i dlouhodobém horizontu a splácení probíhá pravidelnými (zpravidla měsíčními) splátkami jistiny i úroku.
9
Označení “spotřebitel“ charakterizuje i český zákon (č. 321/2001 Sb.): „spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a v jejíž prospěch je spotřebitelský úvěr sjednáván“.
14
1.2.1.5 Hypoteční úvěr V mé práci se detailněji zaměřím na vymáhání nesplácených hypotečních úvěrů, na úvěry, které jsou řazeny na první místa v produktových řadách komerčních bank, a tímto je jim věnována i patřičná pozornost.
Definice a právní úprava hypotečního úvěru Citace § 28 odst. 3 zákona č. 190/2004 Sb. o dluhopisech: „Hypoteční úvěr je úvěr, jehož splacení včetně příslušenství je zajištěno zástavním právem k nemovitosti, i rozestavěné. Úvěr se považuje za hypoteční úvěr dnem vzniku právních účinků zástavního práva. Pro účely krytí hypotečních zástavních listů lze pohledávku z hypotečního úvěru nebo její část použít teprve dnem, kdy se emitent hypotečních zástavních listů o právních účincích zástavního práva k nemovitostem dozví“. Zastavená nemovitost se musí nacházet na území ČR, členského státu Evropské unie nebo jiného státu, tvořícího Evropský hospodářský prostor a úvěr se považuje za hypoteční úvěr dnem vzniku právních účinků zástavního práva10. Právní úprava hypotečních úvěrů vychází ze zákona č. 84/1995 Sb., který nahrazuje zákon č. 530/1990 Sb., o dluhopisech ve znění pozdějších předpisů. Uvedený zákon vymezuje pojmy hypoteční úvěr, hypoteční zástavní list a zároveň vymezuje vztah mezi nimi. Současně přinesl i novelu zákona č. 99/1963 Sb. Občanského soudního řádu ve vztahu k zabezpečení přednostního uspokojení banky při vymáhání nesplácených hypotečních úvěrů, zákona č. 328/1991 Sb. Zákona o konkurzu a vyrovnání, tehdy v platném znění, který od 1.1.2008 je nahrazen zákonem č. 182/2006 Sb., nazývaným jako Insolvenční zákon. Současná právní úprava hypotečního úvěrování se řídí Zákonem o dluhopisech č. 190/2004 Sb., který vstoupil v platnost dnem našeho vstupu do EU, tj. 1.5.2004).
10
Právní účinky zástavního práva vznikají zpětně ke dni podání návrhu na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí.
15
Členění hypotečních úvěrů Existuje mnoho hledisek, dle kterých lze hypoteční úvěry třídit, na Obrázku 2: Členění hypotečních úvěrů dle hledisek uvádím tři hlavní, kterými jsou: -
časové hledisko;
-
účel úvěru;
-
způsob splácení.
Obrázek 2: Členění hypotečních úvěrů dle hledisek HYPOTEČNÍ ÚVĚRY – ČLENĚNÍ DLE HLEDISEK ČASOVÉ HLEDISKO
Krátkodobé – splatnost do 1 roku
ÚČEL ÚVĚRU
ZPŮSOB SPLÁCENÍ ÚVĚRU
Anuitní
Účelové
Střednědobé – splatnost 1-5 let
Nákup nemovitosti
Progresivní
Dlouhodobé – splatnost 5 a více let
Výstavba/rekonstrukce nemovitosti
Degresivní
Vypořádání dědictví/ společného jmění manželů
Konstantní
Refundace Refinancování dříve poskytnutých úvěrů směřujících do nemovitostí
Neúčelové Kombinace více účelů v rámci jednoho úvěru
Zdroj: vlastní úprava
1.2.2 Závazkové úvěry a záruky Závazkové úvěry a záruky jsou typem produktů banky, ve kterých banka při poskytnutí úvěru či záruky oproti peněžním úvěrům neposkytuje přímo klientovi likvidní prostředky, ale v určité formě se banka za svého klienta zaručuje a zavazuje, že provede sjednané plnění, pokud tak klient neučiní sám.
Do této kategorie patří: 16
1.2.2.1 Akceptační úvěr Akceptační úvěr je výhradně spojen s cizími směnkami, kdy banka cenný papír akceptuje, následně podnikatel s krátkou historií získává větší důvěryhodnost a tím i mobilitu mezi obchodními partnery. Mezi bankou a výstavcem je uzavřena smlouva o akceptačním úvěru, na základě které banka akceptuje směnku na ni vystavenou a přijímá tak roli směnečného dlužníka. Za tuto službu je bankou účtována provize dle bankou platného sazebníku.
1.2.2.2 Remboursní úvěr V rámci mezinárodního obchodu se využívá akceptační úvěr v modifikované formě označovaný jako remboursní úvěr.
1.2.2.3 Avalový (ručitelský) úvěr Termín „avalový úvěr“ pochází ze směnečného práva, kde se doložkou per aval ručitel zavazuje za některého ze směnečných dlužníků. Proto bývá též někdy označován jako úvěr ručitelský. Princip a využití avalových úvěrů a záruk je analogický jako u akceptačního úvěru, zde ovšem není nutné spojení se směnkou11.
1.2.2.4 Bankovní záruka Bankovní záruku lze charakterizovat jako závazek banky vyplatit peněžitou částku oprávněné osobně (beneficientovi), pokud budou splněny podmínky stanovené v záruční listině. Dle našeho právního řádu je definice bankovní záruky v některých směrech konkrétnější a požaduje pro záruku: -
písemný závazek banky;
-
stanovení výše určité peněžní částky;
-
uspokojení věřitele, jestliže dlužník nesplní určitý závazek.
Předmětem bankovní záruky jsou pohledávky zejména peněžité, ale též pohledávky nepeněžité, plnění banky je však vždy peněžité.
11
DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3.vyd.Praha:LINDE, 2005. ISBN 80-7201-515-X.
17
V současnosti je úprava bankovní záruky obsažena v § 313 až § 322 obchodního zákoníku, přičemž na bankovní záruku se použijí přiměřeně ustanovení o ručení (§ 303 až § 312 obchodního zákoníku) a vztah mezi bankou a dlužníkem se řídí podle ustanovení o smlouvě mandátní (§ 566 až § 576 obchodního zákoníku)12.
1.2.3 Provozní úvěry Tyto úvěry jsou úvěry, jejichž pomocí podniky financují běžný provoz, nákup, výrobu nebo prodej svých výrobků. Ve větší míře se jedná o krátkodobé úvěry. Banky tyto úvěry poskytují podnikům na financování provozních a investičních potřeb v různé době platnosti, jedná se o:
1.2.3.1 Úvěr na zásoby Tento druh úvěru se poskytuje na financování nákupu výrobních zásob, energie a surovin určených ke spotřebě ve výrobě, při poskytování služeb, na financování nedokončené výroby nebo naopak na financování zásoby již hotových výrobků vlastní výroby před jejich prodejem.
1.2.3.2 Úvěr na náklady Poskytuje se ke krytí finančních potřeb, jež jsou vyvolány sezonními změnami, například navýšení cen energií, surovin.
1.2.3.3 Úvěr na pohledávky Jak již název napovídá, jedná se o úvěry na pohledávky do lhůty splatnosti, a to za odběrateli, za již prodané zboží či poskytnuté služby. Pod označením “pohledávky“ se rozumí skutečné likvidní pohledávky, které vznikají v dlouhodobém obchodním styku.
1.2.3.4 Úvěr kontokorentní Od ostatních úvěrů, které jsou poskytovány na úvěrových účtech, jsou kontokorentní úvěry poskytovány na běžném nebo kontokorentním účtu a banky umožňují klientům jít na těchto účtech do debetu. Splatnost úvěru je nejpozději do jednoho roku.
12
HOLEYŠOVSKÝ, Milan. Zástavní právo, ručení, bankovní záruka a ostatní zajišťovací prostředky v podnikatelské, bankovní a právní praxi. 2. vyd. Praha: Newsletter, 1995. ISBN 80-901779-2-1.
18
1.2.3.5 Směnečné úvěry Úvěry ve spojení se směnkou, jakožto rozhodující zajišťovací instrument návratnosti dělíme na: Eskontní Uvedeno v kapitole 1.2.1.2 Eskontní úvěr. Akceptační Akceptační úvěr je výhradně spojen s cizími směnkami, kdy banka cenný papír akceptuje a podnikatel s krátkou historií získává větší důvěryhodnost, tím i mobilitu mezi obchodními partnery. Mezi bankou a výstavcem je uzavřena smlouva o akceptačním úvěru, na základě které banka akceptuje směnku na ni vystavenou a přijímá tak roli směnečného dlužníka. Za tuto službu je bankou účtována provize dle platného sazebníku.
1.2.3.6 Lombardní úvěry Lombardními úvěry se rozumí úvěry, jež jsou poskytované na základě zástavy cenných papírů. O tento druh úvěru dlužník požádá v případě, že potřebuje hotovost a nechce prodat svoje cenné papíry. Bankou se poskytují tzv. lombardní úvěry do 40 až 60% tržní hodnoty zastavených cenných papírů. Tyto úvěry se staly základem pro tzv. repo úvěry. Příkladem jsou státní pokladniční poukázky, dluhopisy vydávané centrální bankou, cenné papíry se státní zárukou a podobně.
1.2.3.7 Ostatní druhy Pro případ nenadálé potřeby finančních prostředků je vhodné disponovat rezervami. Vzhledem k tomu, že vytváření rezerv z vlastních prostředků, z vlastního kapitálu je zbytečně nákladné, řešením v takovýchto situacích je využití úvěrových facilit neboli úvěrových příslibů. Úvěrová facilita neboli úvěrový příslib Je v podstatě závazek banky, že za určitých podmínek poskytne svému klientovi úvěr na pokrytí jeho dočasných potřeb. Tento druh provozních úvěrů má velké uplatnění zejména při zahraničněobchodních finančních operacích, typickým je např. systém 19
využívaný Mezinárodním měnovým fondem. Vzhledem k tomu, že jsou příslibem bance blokovány disponibilní zdroje, je bankami účtován poplatek dle platného sazebníku a to i v případě, že klient úvěr reálně nečerpá. Svým charakterem se úvěrovým facilitám neboli úvěrovým příslibům značně blíží úvěrové výpomoci. Úvěrové výpomoci Banka úvěrové výpomoci poskytuje podniku aby mu tak umožnila překonat jeho nepříznivou finanční situaci, jedná se o poměrně rizikový druh úvěru. Mezi typické příklady úvěrových výpomocí provozního charakteru jsou řazeny úvěry na výplatu mezd, úvěry na pohledávky po lhůtě splatnosti, úvěry na překonání platební neschopnosti podniku, či například na pokrytí sezónních výkyvů v nákladech, jež vyplývají z charakteru podnikatelské činnosti klienta. Zvláštní skupinou jsou úvěry konsolidační, o kterých se zmiňuji v samostatné kapitole 1.2.4.7 Úvěry konsolidační.
1.2.4 Investiční úvěry Tyto úvěry jsou určené na financování projektů, které řeší dlouhodobější perspektivu firmy, tj. na financování investic, a jsou poskytovány formou těchto úvěrů:
1.2.4.1 Klasické investiční úvěry Banky poskytují klasické investiční úvěry na výstavbu nebo na pořízení investičních celků, na nákup pozemků, výstavbu inženýrských sítí nebo budov, nákup strojů, zařízení a jiné. V případě poskytnutí úvěru na nákup se úvěr poskytuje jednorázově, při financování rekonstrukce nebo výstavby se navíc řeší také např. otázka spoluúčasti klienta na financování investice.
20
1.2.4.2 Úvěry konsorciální a syndikátní Konsorciální a syndikátní úvěry se používají při požadavcích klientů na objemově velké úvěry. „Konsorcium bank je vytvořeno na základě smlouvy o sdružení. Banka, která byla zvolena do čela konsorcia, zastupuje ostatní banky. Syndikát je pevnější propojení zainteresované skupiny bank. Často jde o propojení založené na vzájemných kapitálových účastech“13. Důvodem tohoto typu úvěru je obvykle to, že daný úvěr v důsledku své velikosti nebo míře rizika by byl pro jednu banku nepřípustný.
1.2.4.3 Hypoteční úvěry Hypoteční úvěry byly uvedeny v kapitole 1.2.1.5 Hypoteční úvěr.
1.2.4.4 Doplňkové a předhypoteční (stavební) úvěry Doplňkové úvěry poskytované do výše 20% zastavené ceny nemovitosti využívá klient v případě, že nemá dostatečné prostředky, aby profinancoval tu část investice do nemovitosti, která nemůže být ze zákona profinancována hypotečním úvěrem.
1.2.4.5 Úvěry obcím (komunální) Jedná se o velmi bezpečné, dlouhodobé úvěry, které jsou poskytovány na investice do budování, údržby, opravy či modernizace obecní infrastruktury. Pravděpodobnost včasného splacení spočívá v tom, že jsou zajišťovány snadno plánovatelnými a předvídatelnými obecními příjmy.
1.2.4.6 Úvěry rozvojové Pro rozvojové investice je typické, že jsou náročné na objemy vložených prostředků, velmi dlouhodobé a samy o sobě s nízkou mírou efektivnosti. Návratnost vložených prostředků do rozvoje, respektive do rozvojových programů je nepřímá a
13
KALABIS, Zbyněk. Bankovní služby v praxi. 1. vyd. Brno: Vydavatelství a nakladatelství Computer Press, a.s., 2005. ISBN 80-251-0882-1.
21
zprostředkovaná, obvykle se vrací až přes hospodářské výsledky jednotlivých subjektů dané ekonomiky. Charakter těchto investic se odráží i v charakteru rozvojových úvěrů. Rozvojové úvěry lze tedy charakterizovat jako úvěry investiční na financování rozvojových investic14.
1.2.4.7 Úvěry konsolidační Konsolidační úvěry jsou poskytovány dlužníkům za účelem jejich záchrany před úpadkem nebo insolvencí. Slouží jako sanační ozdravné úvěry a jsou velmi rizikové. Způsoby konsolidace:
restrukturalizace - např. přeměna krátkodobých a střednědobých úvěrů na úvěry dlouhodobé, více se o restrukturalizaci zmiňuji v kapitole 4.5 Popis způsobů při vymáhání - podkapitola 4.5.1 Restrukturalizace pohledávek;
odkup – odkupem dříve poskytnutých úvěrů lze označit jako operaci, kterou obvykle provádí jiná, než úvěrující banka – v ČR jde o Konsolidační agenturu;
sekuritizace – sekuritizací dochází k přeměně pohledávek z poskytnutých úvěrů na kapitál dlužníka, v podobě akciového kapitálu.
14
PAVELKA, František a kol.. Úvěrové obchody. 1. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola a.s., 2001. ISBN 80-7265-037-8.
22
1.3 Úvěrový proces Úvěrový proces se skládá z několika na sebe navazujících etap, zahájené v okamžiku, kdy dochází k úvodní schůzce s klientem. Během úvodní schůzky se zjišťují požadavky klienta, detailní rozbor příp. podnikatelský záměr či účel úvěru, a klient je seznámen s možnými úvěrovými produkty. Jednotlivé kroky úvěrového procesu zachycuje Obrázek 3: Úvěrový proces – schéma, Obrázek 4: Úvěrový proces - podporovaný systémem Decision Maker a Obrázek 5: Ukázka možného úvěrového procesu podporovaný systémem Decision Maker. Obrázek 3: Úvěrový proces – schéma Schůzka s klientem
Splacení úvěru
Monitoring úvěru
Podání žádosti o úvěr Prověření bonity klienta
Zdroj: vlastní úprava
Každá banka má stanovenou vlastní úvěrovou politiku a při poskytování úvěrů klientům uplatňuje řadu zásad a metodologických postupů, které jsou bankovní pracovníci povinni při poskytování úvěrů zákazníkům dodržovat. Uvedené postupy zároveň bankovním pracovníkům pomáhají při posuzování úvěrů a jejich následné schvalování.
Než banka poskytne úvěr, resp. uzavře s klientem úvěrovou smlouvu, prověří bonitu klienta tzn. zda je klient schopný dostát svým závazkům a splácet případný úvěr. Při posuzování bonity klientely může v rámci RETAIL15 a SME produktů posloužit systém, tzv. Decision Maker, který podporuje jak automatizované úkoly tak manuální úkoly prováděné jednotlivými pracovníky zapojenými do úvěrového procesu. Tento systém je univerzálním nástrojem pro podporu masivně poskytovaných úvěrových produktů, který pokrývá pracovní proces od prvopočátku, tj. od pořízení žádosti až do otevření úvěrových účtů a tisk úvěrové smlouvy. 15
RETAIL – maloobchodní bankovnictví; segment bankovnictví který je orientovaný na velké množství drobných klientů.
23
Decision Maker je využíván zejména bankovními domy, leasingovými společnostmi, splátkovými společnostmi a dalšími institucemi, vyhodnocující riziko spojené s poskytováním úvěrů, různých forem leasingu, záruk apod. Systém je trvale auditován tak, aby splňoval kritéria a standardy definované pro bankovní prostředí včetně principů definovaných v Basel II16. Mezi Společnosti, které využívají systém Decision Maker patří například: Raiffeisenbank, CITIBANK, CAC Leasing, či VB Leasing. Obrázek 4: Úvěrový proces - podporovaný systémem Decision Maker
Data/ informace
Scoring/ rating modely
Strategie/procesy a rozhodnutí
Hodnocení žadatelů Obrázek 5: Ukázka možného úvěrového procesu podporovaný systémem Decision Maker
Zdroj: SinTe, s.r.o.
16
Viz kapitola 3.7 Basel II.
24
2 RIZIKA ÚVĚROVÝCH OBCHODŮ a způsoby jejich zajišťování Banka, stejně jako jiný podnikatelský subjekt je při provádění své činnosti vystavena řadě různých rizik, které na jedné straně negativně ovlivňují hospodářský výsledek jejich podnikání, na straně druhé se jim však banky, s cílem dosáhnou výraznějšího zisku vystavují záměrně. Základní rizika bankovního podnikání jsou spojena s předmětem obchodu, a se způsobem obchodování.
Rizika pro finanční sektor a domácnosti • Riziko může vznikat u malých portfolií a malých úvěrových institucí, které nejsou vybaveny finančními, lidskými ani informačními zdroji pro dostatečnou prevenci rizika a vytváření rezerv na jeho pokrytí. • Rizikem by mohl být pokles ceny nemovitostí v budoucnu, který by mohl zapříčinit výrazné zvýšení problémů pro úvěrové instituce při realizaci zástav za úvěry na bydlení. • Rizikem by mohla být i současná světová krize, v případě dlouhodobého nepříznivého vývoje ekonomiky, při kterém by došlo společně či jednotlivě k poklesu či stagnaci nominálních příjmů, zvýšení nezaměstnanosti, inflaci u spotřebitelských „mandatorních“ výdajů domácností. • Riziko též vzniká u nízkopříjmových domácností v regionech s vysokou nezaměstnaností v chybném odhadu svých možností17.
2.1 Základní typy rizik Nejvyužívanější strukturace rizik v bankovnictví pracuje s těmito druhy: Úvěrové riziko; Úrokové riziko; Tržní riziko; Likvidní riziko; Kapitálové riziko; Operační riziko. 17
Zdroj: SinTe, s.r.o., vlastní úprava.
25
V mé bakalářské práci se detailněji zaměřím pouze na první typ z uvedených rizik, a to riziko úvěrové.
2.1.1 Úvěrové riziko a jeho měření Jak již jsem uvedla v úvodu, poskytování úvěrů sebou přináší nejvýznamnější rizika, kterým je banka vystavena. Úvěrové riziko18 je typem rizika, se kterým se banky působící na bankovním trhu v České republice střetávají nejčastěji. Tento druh rizika je označován za nejstarší typ rizika bankovního podnikání a je chápáno jako riziko, které spočívá v selhání protistrany v transakci, v tom, že partner banky nesplní k čemu se smluvně zavázal (závazky například představují splatné úvěry a úroky z nich, dluhopisy, které má banka ve svém portfoliu, závazky z poskytnutých záruk, závazky plynoucí z mezinárodních transakcí a peněžních obchodů), a bance tak v důsledku toho vznikne ztráta. Druhy úvěrového rizika v bankovních operacích jsem zapracovala do Obrázku 6: Úvěrové riziko v bankovních operacích. Obrázek 6: Úvěrové riziko v bankovních operacích ÚVĚROVÉ RIZIKO V BANKOVNÍCH OPERACÍCH
Úvěry a přísliby
Kapitálové obchody a investice
Financování obchodu
Operace na peněžním trhu
Platby
Pokladní a zúčtovací operace
Záruky
Zdroj: vlastní úprava
18
Úvěrové riziko – toto riziko nelze ztotožňovat pouze s úvěrováním, jeho přítomnost můžeme vyvodit ve většině bankovních operacích – viz 0brázek 6: Úvěrové riziko v bankovních operacích.
26
V zásadě lze příčiny úvěrového rizika rozdělit do dvou hlavních skupin, a to:
Interní – závislé na vnitřních rozhodnutích banky, plynoucích ze špatných rozhodnutích banky o alokaci aktiv, z důvodů např.:
•
špatného rozhodnutí banky;
•
špatného výběru;
•
nedostatku informací.
Externí – oproti interní jsou naopak nezávislé na rozhodnutí banky a jsou dány: •
ekonomickou situací;
•
politickou situací;
•
neschopností nebo nevůlí klienta splatit úvěr.
Úvěrové riziko se z hlediska řízení rozlišuje: •
Riziko nesplnění závazku druhou stranou zahrnující riziko klienta, riziko země, riziko transferu, riziko nedostatečné diverzifikace aktiv.
•
Inherentní riziko produktu, které je dáno výší ztráty v důsledku nesplnění závazku druhé strany. Toto riziko určuje výši ztráty a obsahuje riziko jistiny a úroků, riziko náhradního obchodu, kdy při nesplnění závazku druhou stranou vznikne otevřená pozice, kterou je nutno zajistit novým obchodem a riziko zajištění, v případě, že banka nepokryje plně ztrátu pomocí zajišťovacího instrumentu19.
Rostoucí různorodost a objem obchodování i počet bankovních produktů činí řízení úvěrového rizika stále složitějším a banky by se proto tímto rizikem měly neustále pečlivě zabývat a přemýšlet, jak jej zmírňovat.
19
SEKERKA, Bohuslav. Řízení bankovních rizik. 2. vyd. Praha: Profess Consulting s.r.o., 1998. ISBN 80-85235-56-0.
27
K minimalizaci úvěrového rizika banka komplexně prověřuje bonitu klientů a využívá různých zajišťovacích instrumentů, jako jsou například ručení, postoupení pohledávky, zástava movitých a nemovitých věcí. Jak již bylo uvedeno, každá banka má stanovenou vlastní úvěrovou politiku a při poskytování úvěrů klientům uplatňuje řadu zásad a metodických postupů. Systémem měření a sledování úvěrového rizika se řídí tak, aby odpovídal rozsahu jejich aktivit, který by podchytil všechny významné zdroje úvěrového rizika a zároveň vyhodnotil jejich dopad na výnosy a náklady banky, jejích aktiv a pasiv. Vyčíslení potencionální ztráty z úvěrových obchodů banky je smyslem měření úvěrového rizika. Na základě kvantifikace možné ztráty poté banka provádí rozhodnutí zda bude obchod realizován, o výši úrokové sazby, způsobu jeho zajištění, tvorbě rezerv či opravných položek a o variantách jeho následného sledování.
Metodické postupy v oblasti kvantifikace úvěrového rizika lze rozdělit do dvou skupin metod, založené na: absolutní pozici v úvěrovém riziku; očekávané míře nesplácení úvěrové pohledávky.
28
2.2 Minimalizování úvěrového rizika „I když se klient sebevíce snaží, může se dostat do problémů s likviditou, tedy se schopností platit svoje závazky, což se dříve nebo později projeví i v tom, že nebude schopen splácet svoje úvěry“20. Tzv. problémové úvěry jsou důsledkem neplnění závazků dlužníků vůči úvěrující bance, takovýmto úvěrům může předcházet nepravidelné splácení, splácení nižších částek, než vyplývá z úvěrové smlouvy, přes zastavení splátek až po úplnou platební neschopnost (insolventnost) dlužníka. Banky mohou toto nebezpečí minimalizovat cestou prevence, jakou je např. předcházení vzniku problémových úvěrů, způsoby hospodaření s problémovými úvěry, likvidace problémových úvěrů či realizace věcných zajišťovacích instrumentů.
V případě, že se klient do takové situace dostane, tedy do problémů se splácením, je důležité, aby banku se situací obeznámil a společně jej řešili, banka tak může nabídnout možné řešení situace, vždy záleží na možnostech a spolupráci klienta s bankou. Možností, jak řešit situaci dlužníka, který není schopný splácet úvěr a tím minimalizovat úvěrové riziko, mají banky hned několik. Patří mezi ně například: dočasné snížení splátek; restrukturalizace úvěru; odklad splátek; zesplatnění nebo vymáhání úvěru.
2.2.1 Snížení splátek I přesto, že snížení měsíčních splátek úvěru není standardně bankami nabízeno, je tento postup s bankou možno vyjednat, a to zejména v období mezi fixacemi. Snížením měsíčních splátek úvěru dochází resp. k prodloužení doby splatnosti, a tím k restrukturalizaci úvěru. 20
KALABIS, Zbyněk. Bankovní služby v praxi. 1. vyd. Brno: Vydavatelství a nakladatelství Computer Press, a.s., 2005. ISBN 80-251-0882-1.
29
2.2.2 Restrukturalizace úvěru Uvedeno v kapitole 4.5 Popis způsobů při vymáhání.
2.2.3 Odklad splátek Uvedeno v kapitole 4.5 Popis způsobů při vymáhání.
2.2.4 Zesplatnění úvěru Pro banku je při jednání o řešení platební neschopnosti, v případě porušení smlouvy ze strany klienta rozhodující, zda klient s bankou komunikuje a vyvíjí snahu o vyřešení vzniklé situace. Jak již bylo zmíněno, banky ocení snahu klienta svou situaci řešit. Jestliže však klient nereaguje na písemné upomínky banky, nebo se nechce dohodnout na způsobu splácení, banka přistupuje k tzv. zesplatnění celého zůstatku úvěru i s úroky a poplatky, v takovémto případě je již na jakoukoliv komunikaci s bankou pozdě. O zesplatnění úvěru musí být klient informován písemně. Každá banka má svůj interní postup a zároveň využívá všech možností daných platnou legislativou včetně vymáhání.
2.2.5 Vymáhání úvěru Vymáhání
úvěrů
lze
chronologicky
uvést
v jednotlivých
krocích,
počínaje
telefonickými upomínkami, přes písemné se sankčními poplatky, vedoucí až po příp. exekuci – viz Obrázek 7: Vymáhání pohledávek krok za krokem. Banky proces vymáhání řeší individuálně, některé přistoupí k zesplatnění úvěru, jiné obtížně vymahatelnou pohledávku raději prodají externí firmě specializující se na vymáhání. Cestu k vymožení pohledávky bankám a jiným finančním institucím zjednodušují rovněž exekuční, či rozhodčí doložky21, které jsou součástí úvěrových smluv22.
21
Rozhodování sporů probíhá dle rozhodčího řádu Arbitrážního soudu vytvořeného na základě zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů v platném a účinném znění a na základě dalších souvisejících zákonů. Postačí do smluv umístit následující rozhodčí doložku: "Veškeré majetkové spory vyplývající z této smlouvy nebo s ní související budou s vyloučením pravomoci obecných soudů řešeny v rozhodčím řízení v souladu se zákonem č. 216/1994 Sb., před jediným rozhodcem určeným Arbitrážním soudem České republiky o.s. se sídlem v Praze. Rozhodce bude určen a rozhodčí řízení bude vedeno dle Rozhodčího řádu Arbitrážního soudu České republiky, o.s., který je dostupný na www.rozhodcidolozka.cz".
30
Obrázek 7: Vymáhání pohledávek krok za kokem Vymáhání pohledávek krok za krokem 1. telefonické upomínání, SMS, e-mail 2. písemné upomínky (+ sankční poplatky a sankční úroky) 3. zesplatnění úvěru, externí vymahací firma 4. soudní cesta, příp. exekuce
Zdroj: http://finance.idnes.cz/tisicikorunovym-upominkam-a-sankcnim-urokum-se-muzete-vyhnout-p8f/bank.asp?c=A070726_162158_fi_osobni_fib (27.7.2007)
Vzhledem k tomu, že každá finanční instituce řeší jednotlivé případy individuálně, veškeré tyto postupy jsou pouze orientační. Faktem je, že klient, resp. dlužník by se měl ke vzniklé situaci postavit vždy „čelem“ a společně ji s finanční institucí aktivně řešit, neboť hlavně na jeho přístupu záleží, jaký postup nakonec finanční instituce zvolí. Podrobněji se vymáháním zabývám v kapitole 4 Vymáhací proces.
22
http://finance.idnes.cz/tisicikorunovym-upominkam-a-sankcnim-urokum-se-muzete-vyhnout-p8f/bank.asp?c=A070726_162158_fi_osobni_fib , (27.7.2007)
31
2.3 Zajišťování rizika úvěrových obchodů Před uzavřením každého obchodu banky obecně prověřují kvalitu a dostatečnost zajištění, v konkrétních případech spolupracují s externími odhadci. Druh a výše zajištění je určeno během schvalování transakce. Za přijatelnou zástavu lze považovat hotovost, obchodovatelné cenné papíry, movitý majetek a zařízení, záruky, pohledávky z obchodního styku a nemovitosti, pro banku v oblastech geograficky přijatelných. Veškeré zajištění by mělo být k dispozici v takové výši a takovým způsobem, jak stanoví podmínky schválené úvěrové žádosti, a to dříve, než dojde k vyplacení prostředků klientovi. Zajištění tak dává bance záruku uspokojit své pohledávky, v případě, že klient nechce nebo nemůže splnit své závazky. V posledních 4 letech se banky a dominantní úvěrové instituce naučily daleko lépe řídit rizika a předpovídat platební morálku díky následujícím faktorům:
Zavádění centralizovaných způsobů řízení rizika;
Využití credit scoringu23 a statistických metod při rozhodování o bonitě klienta24;
Masivní nárůst informačních zdrojů o spotřebitelích včetně úvěrových registrů BRKI25, NRKI26 a SOLUS27.
Díky rychle rostoucím portfoliím v bankách mají rizikoví manažeři lepší výchozí pozici pro segmentaci klientů.
Banky vytvářejí obezřetně rezervy pro pokrytí případných ztrát a provádějí zátěžové testy dopadu neočekávaných výkyvů ekonomiky na svá portfolia28.
23
Modul Credit scoring je komplexní systém hodnocení klientů pomocí kvalitativních i kvantitativních kritérií. 24 Bonitou klienta se rozumí jeho schopnost splatit poskytnutý úvěr. 25 Bankovní registr klientských informací, viz kapitola 2.3.1 Externí registry klientských informací. 26 Nebankovní registr klientských informací, viz kapitola 2.3.1 Externí registry klientských informací. 27 Zájmové sdružení právnických osob, viz kapitola 2.3.1 Externí registry klientských informací. 28 Zdroj: SinTe, s.r.o..
32
2.3.1 Externí registry klientských informací Z důvodu zkvalitnění úvěrových procesů v bankách a ve svém důsledku snížení úvěrového rizika banky spolupracují s několika úvěrovými registry, tyto registry lze označit jako databáze všech typů klientů, tj. fyzických osob občanů, fyzických osob podnikatelů i právnických osob, kteří „jsou spojeni“ s poskytnutým úvěrem. Účelem registrů je poskytovat obchodním bankám (ale nejenom jim) potřebné údaje o klientech, za účelem poskytování úvěrů a zamezit tak poskytování úvěrů nebonitním klientům. K tomuto účelu jsou banky oprávněny získávat a poskytovat osobní údaje klientů od/do bankovních a příp. nebankovních registrů. Úvěrový registr obsahuje nejen údaje o klientech, jako jsou identifikační údaje, údaje o bonitě, jeho úvěrovou historii ale zároveň může obsahovat i údaje o osobách, které ručí za poskytnutý úvěr. Registry jsou využívaným nástrojem po celém světě.
V České republice rozlišujeme tyto úvěrové registry:
Úvěrový registr provozovaný Českou národní banky Česká národní banka (ČNB) zahájila dne 1. listopadu 2002 ostrý provoz Centrálního registru úvěrů (CRÚ). Tento projekt byl ČNB připraven ve spolupráci s Českou bankovní asociací (ČBA). K informacím o úvěrovém zatížení klientů – právnických osob a fyzických osob – podnikatelů z CRÚ mají přístup pouze banky, pobočky zahraničních bank a další osoby (stanoví-li tak zvláštní zákon), tzv. účastníci CRÚ. Zpracování úvěrových informací v CRÚ a sdílení těchto informací vymezeným okruhem účastníků CRÚ se opírá o ustanovení zákona č. 21/1992 o bankách ve znění pozdějších změn (§38a). Podrobná pravidla přístupu účastníků CRÚ k informacím stanovuje: Vyhláška České národní banky č. 164/2002 o podmínkách přístupu k informacím v informační databázi České národní banky CRÚ.
33
Vzhledem k tomu, že CRÚ je registr úplný, mají účastníci CRÚ povinnost na základě vydaného Opatření ČNB č. 5/2002 předávat do CRÚ údaje o svých klientech. Údaje, které CRÚ zahrnuje, podléhají bankovnímu tajemství. Poskytnutí údajů z databáze zákonem daným účastníkům CRÚ však není porušením bankovního tajemství, účastník CRÚ je jen povinen k údajům o klientech jiného účastníka získaným z databáze CRÚ přistupovat tak, jako by šlo o údaje jeho vlastních klientů. Klient má právo v souladu se Zákonem o bankách požádat o pořízení výpisu z CRÚ. Další
informace
týkající
se
CRÚ
jsou
uvedeny
na
http://www.cnb.cz/cs/dohled_fin_trh/bankovni_dohled/centralni_registr_uveru/index.ht ml. Centrální registr úvěrů provozovaný Českou národní bankou nesdílí data s jinými bankovními nebo nebankovními registry, kterými jsou:
Bankovní registr Bankovní registr klientských informací (BRKI) je provozovaný soukromou společností Czech Banking Credit Bureau, a.s., IČ: 26199696 („CBCB“), která byla založena jediným akcionářem, společností Aspekt kilcullen s.r.o. a do obchodního rejstříku zapsána 13.9.2000, vzhledem k povaze činnosti společnosti CBCB ukládá zákon, aby byla ve vlastnictví banky nebo bank, proto na podzim 2001 byly všechny její akcie odkoupeny pěti českými bankami (Česká spořitelna a.s., Československá obchodní banka, a.s., GE Money Bank, a.s., UniCredit Bank Czech Republic, a.s. a Komerční banka, a.s.). ČNB se nijak nepodílí na jeho provozu a ani nad ním neprovádí dohled. Bankovní registr obsahuje jak pozitivní, tak i negativní informace o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce klientů, kteří získali úvěrový rámec od bank, případně mají nepovolený debet na běžném účtu. Tím, že jsou v registru uvedeny i pozitivní informace, tedy nejen informace o nesplácení úvěrových či jiných produktů,
34
mohou tak být žadatelé objektivně posouzeni a v případě dobré kreditní historie i zvýhodněni při získání úvěru. Další informace o bankovním registru jsou uvedeny na www.cbcb.cz .
Nebankovní registr Nebankovní registr klientských informací (NRKI) je zájmové sdružení právnických osob LEASING & LOAN CREDIT BUREAU, z.s.p.o. , IČ: 712 36 384 („LLCB“), které bylo založeno v říjnu 2004. LLCB shromažďuje údaje o klientech fyzických a právnických osob od věřitelských subjektů, zajišťuje jejich zpracování a provozuje NRKI, zároveň tak přispívá ke zjednodušení a ke zprůhlednění vztahů mezi věřitelem a dlužníkem informováním věřitelských subjektů. Zlepšení informovanosti věřitelských subjektů se projeví ve snazším přístupu solidních klientů k finančním prostředkům pro osobní spotřebu či podnikatelský záměr. Zakladateli sdružení LLCB, z.s.p.o. je osm společností (ČSOB Leasing, a.s., GE Money Auto, a.s., GE Money Multiservis, a.s, UniCredit Leasing CZ, a.s., Santander Consumer Finance a.s., ŠkoFin s.r.o., Leasing České spořitelny, a.s., s Autoleasing, a.s.), které působí na území České republiky v oblasti leasingu a splátkového prodeje. Další informace o bankovním registru jsou uvedeny na www.llcb.cz .
Nebankovní registr Banky mohou být členem SOLUS - Zájmového sdružení právnických osob, IČ: 69346925, které bylo zaregistrováno a zahájilo činnost v červnu 1999. Cílem sdružení je v rámci tzv. odpovědného úvěrování přispívat k prevenci předlužování klientů, k prevenci růstu počtu dlužníků v prodlení, přispívat ke zvyšování vymahatelnosti stávajících dluhů po splatnosti a snižovat potenciální finanční ztráty věřitelů. Členy sdružení jsou banky, splátkové a leasingové společnosti a mobilní operátoři, klient je zařazen do databáze informací pouze tehdy, udělí-li členovi sdružení k zařazení souhlas a byla-li splněna kritéria pro zařazení do databáze. SOLUS vytváří dva negativní registry klientských informací, které shromažďují informace o klientech, kteří se u některého ze členů sdružení dostali do problémů se 35
splácením svých závazků, jde o registr FO, do kterého jsou zařazovány fyzické osoby a registr IČ, do kterého jsou zařazovány fyzické osoby podnikatelé a právnické osoby. Další informace o sdružení SOLUS jsou uvedeny na www.solus.cz .
Zpracování osobních údajů Na základě zákona o ochraně osobních údajů29 jsou banky povinny zajišťovat a zpracovávat pro účely bankovních obchodů osobní údaje, potřebné k tomu, aby bylo možno bankovní obchod uskutečnit bez, pro banku nepřiměřených právních a věcných rizik. Osobními údaji se rozumí jakýkoliv údaj, který se týká určené nebo určitelné fyzické osoby. Za určenou nebo určitelnou fyzickou osobu se považuje fyzická osoba, jestliže je možné na základě osobních údajů zjistit její totožnost. Osobním údajem v podmínkách obchodních bank je nejenom jméno a příjmení klienta, jeho rodné číslo, datum narození a adresa, fotografie na průkazu totožnosti ale také např. klientův podpis (u fyzických osob podnikatelů též otisk razítka), který je uveden na podpisovém vzoru. Dalšími osobními údaji v bankovních databázích bývají také telefonní čísla, e-mailové adresy a také bankovní spojení klienta - pokud je ve spojení s jinými osobními údaji. Jak již bylo zmíněno, subjektem údajů je fyzická osoba, ke které se osobní, respektive citlivé údaje vztahují a zákon se týká pouze fyzických osob (občanů i podnikatelů). V případě, že se jedná o fyzickou osobu podnikatele, režim zmíněným zákonem se vztahuje i např. na identifikační číslo nebo místo podnikání takovéto osoby. Banka shromažďuje osobní údaje pro účely plnění povinností stanovených zvláštními zákony30, pro účely obchodní a provozní, např. pro sledování kvality a rozsahu poskytovaných služeb nebo pro přípravu nových produktů. Osobní údaje může banka zpracovávat pouze se souhlasem klienta, popřípadě s výjimkami, uvedenými v citovaném zákoně. Před poskytnutím souhlasu musí být klient informován pro jaký účel, a k jakým osobním údajům dává souhlas, zároveň
29
Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů v platném znění. Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, v platném znění; zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.
30
36
komu jej dává a na jaké období. Souhlas má klient právo kdykoliv odvolat a to bez udání důvodu. V případě, že klient odmítne svoje identifikační údaje bance sdělit, resp. odmítne pracovníkovi banky předložit svůj průkaz totožnosti, nesmí banka s takovouto osobou uzavřít jakoukoli smlouvu. Banka musí být schopna prokázat souhlas klienta se zpracováním osobních údajů po celou dobu jejich zpracování. V případě, že klient zjistí nebo se domnívá, že banka či jiný zpracovatel provádí zpracování osobních údajů, které je v rozporu s ochranou jeho soukromého a osobního života nebo v rozporu se zákonem, může banku či zpracovatele požádat o vysvětlení, případně odstranění takto vzniklého stavu (blokace, oprava, doplnění nebo likvidace osobních údajů). Banka vždy klienta neprodleně informuje o vyřízení jeho žádosti. Klient má právo kdykoliv se obrátit se svým podnětem též na Úřad pro ochranu osobních údajů, pokud dojde k porušení zákonných povinností ze strany banky nebo zpracovatele, odpovídají za ně nerozdílně.
2.3.2 Zajišťovací prostředky Obecně jsou zajišťovací prostředky (smluvní pokuta, ručení, dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů, zástavní smlouva, zajištění závazků převodem práva, zajištění postoupením pohledávky, jistota, uznání dluhu) upravené v občanském zákoníku - §§ 544 – 558. Funkci zajišťovacího prostředku plní také zadržovací právo (§§ 175 – 180 občanského zákoníku). Úprava zajišťovacích prostředků v občanském zákoníku se použije i pro zajištění obchodních závazků, není-li v obchodním zákoníku úprava specifická (§§ 300 – 323 obchodního zákoníku). Komplexně je v obchodním zákoníku upraveno ručení, uznání závazku a bankovní záruka – zajišťovací prostředek použitelný pouze pro obchodní závazkové vztahy. Obchodní zákoník dále specifikuje a poněkud odlišně doplňuje právní úpravu smluvní pokuty a zástavního práva k věci31. Za zajištění lze považovat též zajištění formou směnek a šeků, což z právního hlediska jsou spíše platební instrumenty.
31
http://www.epravo.cz/vyhledavani/?cx=000018779030384837123%3Ap6ej7l7fo8o&cof=FORID%3A11&q=zaji% C5%A1%C5%A5ovac%C3%AD+prost%C5%99edky#1020 , 12.10.2001
37
3 KATEGORIZACE POHLEDÁVEK, BASEL II Pravidla pro posuzování pohledávek z finančních činností, tvorbu opravných položek a rezerv a pravidla pro nabývání některých druhů aktiv stanoví opatření ČNB č. 9/2002 Sb. ze dne 6. listopadu 200232. Nová pravidla kapitálové přiměřenosti jsou jednou z nejvýznamnějších změn v oblasti regulace finančních institucí. Dle vyhlášky ČNB č. 123/2007, § 196, § 197 se provádí členění na jednotlivé kategorie úvěrů. Úvěrová rizika spojená s obchodními a investičními aktivitami banky jsou řízena prostřednictvím metod a nástrojů řízení tržních rizik banky.
Kategorizace pohledávek V bankách průběžně dochází ke klasifikaci procesu úvěrů, neboť průběžným sledováním se dá předejít skutečným problémům se splácením. Nejrozšířenějšími typickými příznaky jsou: •
snížená ziskovost či ztráta;
•
ztráta podílu na trhu nebo pokles odbytu;
•
zvýšená zadluženost.
Již zmíněné opatření rozděluje pohledávky do následujících skupin:
standardní;
sledované;
nestandardní;
pochybné;
ztrátové.
32
Opatření ČNB č. 9/2002 ze dne 6. listopadu 2002, pravidla pro posuzování pohledávek z finančních činností, tvorbu opravných položek a rezerv a pravidla pro nabývání některých druhů aktiv.
38
3.1 Standardní pohledávka Je typem pohledávky, o jejímž úplném splacení není důvod pochybovat. Splátky jistiny a příslušenství jsou řádně spláceny, tj. v termínu, žádná z nich není déle, než 30 dní po splatnosti a v posledních dvou letech nedošlo u žádné z pohledávek za dlužníkem k restrukturalizaci z důvodu zhoršení jeho finanční situace.
3.2 Sledovaná pohledávka Je typem pohledávky, jejíž úplné splacení je zejména s ohledem na finanční a ekonomickou situaci dlužníka pravděpodobné. Splátky jistiny nebo příslušenství jsou hrazeny více než 30 dní avšak méně než 90 dní po splatnosti a v posledních 6ti měsících nedošlo u žádné z pohledávek za dlužníkem k restrukturalizaci z důvodu zhoršení jeho finanční situace.
3.3 Nestandardní pohledávka Je typem pohledávky, jejíž úplné splacení je zejména s ohledem na finanční a ekonomickou situaci dlužníka nejisté avšak částečné splacení je pravděpodobné. Splátky jistiny nebo příslušenství jsou hrazeny více než 90 dní a méně než 180 dní po splatnosti.
3.4 Pochybná pohledávka Je typem pohledávky, jejíž úplné splacení je vysoce nepravděpodobné, částečné splacení je však možné a pravděpodobné. Splátky jistiny nebo příslušenství jsou hrazeny s problémy více než 180 dní ale méně než 360 dní a jsou po splatnosti.
3.5 Ztrátová pohledávka Je typem pohledávky, jejíž úplné splacení je s ohledem na finanční a ekonomickou situaci dlužníka nemožné. Splátky jistiny nebo příslušenství jsou více než 360 dní po splatnosti, za ztrátové jsou považovány pohledávky za dlužníkem ve vymáhacím řízení; dále v případě, že na majetek dlužníka byl prohlášen konkurz. Výjimkou bude pohledávka, za podstatou vzniklou po prohlášení konkurzu. V případě, že posuzovaná pohledávka na základě jakýchkoliv okolností předpokládá ztrátu a splňuje kritéria pro 39
zařazení do více kategorií, je bankou začleněna do kategorie s vyšším rizikem - dle kritérií definovaných v Opatření ČNB32. Opačně tomu tak nemusí být a pohledávka plně zajištěná vysoce kvalitním zajištěním může být zařazena do standardních nebo sledovaných pohledávek. Banka současně při hodnocení pohledávek bere do úvahy také plnění informačních povinností ze strany dlužníka, interní klasifikační pravidla daná mateřskou skupinou a další vnější ekonomické a politické faktory a podmínky, kterými může být ovlivněna kvalita pohledávky.
Povinností banky je alespoň jednou čtvrtletně zjišťovat, zda u jednotlivých pohledávek nedošlo ke snížení rozvahové hodnoty a následně je ve shodě
s výsledky zjištění
zařazovat do příslušných kategorií .
Ke sledovaným pohledávkám je banka povinna vytvářet opravné položky (viz. následující kapitola), to znamená, že existence klasifikovaných úvěrů má dopad na bilanci bank.
40
3.6 Opravné položky Dle opatření ČNB č. 9/2002 Sb.32 je banka povinna stanovovat opravnou položku k pohledávce, a to tak, že provede rozdíl mezi jistinou pohledávky zvýšenou o naběhlé příslušenství a jejímž (bankou) zohledněným zajištěním dané pohledávky. Rozdíl nakonec vynásobí koeficientem, který je daný uvedeným opatřením, pro zjednodušení přehledu jsem koeficienty zapracovala do Tabulky 4: Koeficienty pro tvorbu OP. Tabulka 4: Koeficienty pro tvorbu OP KOEFICIENTY PRO TVORBU OP POHLEDÁVKA
KOEFICIENT PRO TVORBU OP
ČASOVÁ PRODLEVA
standardní
< 30 dní
-
sledovaná
> 30 dní < 90 dní
0,01
nestandardní
> 90 dní < 180 dní
0,2
pochybná
> 180 dní < 360 dní
0,5
ztrátová
360 dní a > dní
1,0
Zdroj: Koeficienty - Opatření ČNB č. 9/2002 , tabulka – vlastní úprava
V případě retailových klientů posuzuje banka případné snížení rozvahové hodnoty pohledávek na portfolio bázi. Klasifikované pohledávky jsou vždy bankou vykazovány na příslušných účtech v jejich celé dosud nesplacené výši. Zároveň banka může pod stejnou kategorii zatřídit i všechny ostatní pohledávky za stejným klientem, přestože dosud nenastala doba jejich splatnosti, pokud se jejich splátky na základě současného hodnocení dlužníka zdají být ohroženy a/nebo nejsou zajištěny vhodným zajištěním a/nebo zárukou. Banka dále používá vnitřní systém kategorizace pohledávek, stanovený mateřskou společností. Tento systém navíc hodnotí kvalitu managementu, postavení dlužníka na trhu, okolní prostředí, strukturu zajištění a finanční ukazatele jako strukturu rozvahy, provozní cash flow, produktivitu, atd. V případě, že je toto hodnocení přísnější, než kategorizace podle opatření ČNB, je použita přísnější kategorizace. 41
3.7 Basel II Stejně jako ostatní podnikatelské subjekty musí i banky při své činnosti čelit mnoha různým rizikům, která jim mohou způsobit vážné existenční problémy. Pro zabránění a úpadku bank, případně jejich eliminaci tzv. dominového efektu se regulační autority snaží banky motivovat k udržení určité výše kapitálu pro zabránění jejich úpadku, případně eliminaci tzv. dominového efektu a jeho sociálním nákladům na společnost. Aby banky dokázaly řešit nepříznivé situace,
byla postupem času vytvořena tzv.
obezřetnostní pravidla, která jsou banky povinny při své činnosti dodržovat a jež jsou předmětem sledování regulátorů, a současně mají zajistit stabilitu finančních systémů včetně ochrany vkladů klientů bank. S účinností od 1. ledna 2007 nabyla v platnost směrnice, kterou se postupně implementoval nový koncept kapitálové přiměřenosti33 Basel II. Tato směrnice se týká kapitálových požadavků na banky, spořitelní a úvěrní družstva, obchodníky s cennými papíry a instituce elektronických peněz, v souvislosti s přechodem finančních institucí na evropská pravidla kapitálové přiměřenosti Basel II. Smyslem změn zákona o bankách a dalších zákonů je zajistit jednotnou aplikaci nového konceptu kapitálové přiměřenosti v rámci EU. Změnami v oblasti nového kapitálového konceptu se vytváří předpoklady pro to, aby kapitál regulovaných subjektů přesněji odpovídal jimi podstupovaným rizikům, čímž bude podpořena ochrana vkladatelů a dalších klientů, posílena finanční stabilita34 a konkurence v rámci EU. Basilejský výbor pro bankovní dohled připravil koncept Basel II, namísto současného konceptu Basel I, který vyžaduje aplikaci stejného postupu všemi subjekty. Basel II, nový koncept zahrnuje 3 rozdílné přístupy – základní, středně pokročilé a pokročilé, které jsou využitelné v závislosti na charakteru činnosti úvěrových institucí a obchodníků s cennými papíry.35 S účinností od 1. ledna 2008 je Basel II povinností pro všechny zmíněné instituce36. 33
Současné předpisy ČNB a BIS definují kapitálovou přiměřenost (capital adequacy) jako poměr kapitálu a rizikově vážených aktiv. 34 Finanční stabilita na: http://www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/index.html. 35 http://finweb.ihned.cz/c1-20615080-analyza-prichazi-basel-ii-klienti-bank-budou-vice-chraneni, (8.3.2007) http://www.cnb.cz/cs/obecne/rozsirene-vyhledavani.jsp?cnb-search-area=czech-version&cnbfolder=%2Fcs%2Fobecne%2F&cnb-search-action-block=search&cnb-search-query=basel+II, (23.3.2007)
42
4 VYMÁHACÍ PROCES Jak již bylo zmíněno, proces vymáhání usiluje o redukci nesplacené částky. Při vymáhání vznikají nové náklady, na jejichž úhradu má banka zpravidla nárok (na základě smlouvy či sazebníku, avšak jejich část není klienty splacena. Celkový efekt vymáhání je takový, že u některých klientů narostou pohledávky o náklady vymáhání a u jiných jsou současné pohledávky uhrazeny včetně velmi vysokých poplatků za vymáhání (pokut). Celkově nemusí platit, že zaplacené poplatky za vymáhání musí pokrýt náklady na vymáhání. Obvykle jsou náklady na vymáhání nižší než příjmy z vymáhání (splátka pohledávek + poplatků za vymáhání). Pokud tomu tak není, je třeba zjistit příčinu – buď je to neefektivní vymáhací proces, nebo například velmi kvalitní portfolio s jedinou nesplacenou půjčkou. V takovém případě je vhodné zahrnout náklady na vymáhání do operačních nákladů (zastavení procesu vymáhání není vhodná strategie, i když se tak může na nejbližší období jevit). Obrázek 8: Vztah s dlužníkem
VYMÁHÁNÍ JE PROCES KOMUNIKACE S DLUŽNÍKEM A PŘEDSTAVUJE NÁKLADOVOU POLOŽKU FINANČNÍ INSTITUCE
Náklady
Akvizice
MONITORING PLATEBNÍ KÁZNĚ VYMÁHÁNÍ A DLUŽNÍKA
/ výnosy
Řízení vztahu se zákazníkem
Zdroj: SinTe, s.r.o.
36
Zpráva o finanční stabilitě 2007: http://www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zpravy_fs/fs_2007/index.html.
43
Při vymáhacím procesu je vhodné uplatnit segmentaci klientů a další prediktivní modely. Na základě těchto informací lze zvolit způsob vymáhání – zda upozornit klienta (u dobrých dlouhodobých klientů bez předchozích problémů), nebo okamžitě rychle zahájit vymáhání (pro klienty, kteří se stali rizikovými). Poznamenejme, že vymáhací proces bude pracovat s menším objemem nesplacených úvěrů při kvalitních scorekartách, založených na vlastních, kvalitních datech. Riziková marže a definice nesplácení záleží též na produktu. Pro tyto účely se rozlišují tři druhy produktů – hypotéky, kreditní karty a spotřební úvěry. Riziková marže záleží také na úrovni rizika klientů. V českých podmínkách jsou klienti různých úrovní rizika rozděleni mezi různé typy společnosti – nebo spíše jednotlivé typy společností se zaměřují na různou úroveň rizika.
Banky: riziko klientů je velmi malé.
Velké úvěrové společnosti: malá až střední úroveň rizika.
Další instituce (speciální úvěrové společnosti): střední až vysoká úroveň rizika
Úspěchu na úvěrovém trhu napomáhá:
kvalitní scorekarta (lepší podmínky pro klienta a vyšší zisk pro banku – méně nesplacených úvěrů a méně vymáhání);
dobrá práce se zákazníkem a jeho životním cyklem (vytěžení hodnoty zákazníka a její nepřenechání konkurenci), často ve formě PTB modelů (PTB = propensity to buy), které předpovídají budoucí nákup produktu;
tvorba produktů, které odpovídají potřebám klientů;
kvalita dat o klientech (jen tak lze realizovat předchozí body)37.
Procesem vymáhání pohledávek se rozumí centralizovaný a standardizovaný postup, kterým se pracovníci příslušných oddělení v bankách řídí v případě neuhrazení pohledávky dlužníkem38 a to řádně ve sjednaném termínu a výši. Pohledávky po splatnosti jsou systémově vykazovány jako nepovolené debetní zůstatky na úvěrovém (běžném či kreditním) účtu. Vznikem nepovoleného debetu dochází k porušení Smlouvy o příslušném produktu ze strany klienta (např. nepovoleným přečerpáním debetní či kreditní kartou, poplatky, úroky nebo neuhrazením splátky úvěru 37
Časopis: Bankovnictví, Recept na prevenci vymáhání pohledávek, 10/2006 MÁŠA Petr, Adastra Corporation. 38 Za dlužníka se považuje i spoludlužník.
44
či povinné minimální splátky) a je toto považováno za finanční závazek klienta vůči bance. Některým institucím proces vymáhání velice usnadňuje systém pro podporu vymáhání pohledávek tzv. Debt manager.
V rámci vymáhání se obvykle definují 3 základní fáze:
I.
FÁZE vymáhání: od 1 – 30 dnů po splatnosti,
kdy dochází ke
sledování dlužníka s cílem včasného varování potenciálního problému v platební morálce který nastane; tzv. pre-collection. II.
FÁZE vymáhání: od 30 – 90 dnů po splatnosti, dochází k využití „měkkých“ metod komunikace s dlužníkem; tzv. early collection.
III.
FÁZE vymáhání: od 90 – 180 dnů splatnosti, využití „tvrdých“ metod komunikace s dlužníkem; tzv. late collection.
Nyní popíši jednotlivé fáze vymáhání a detailněji se zaměřím konkrétně na vymáhání hypotečních úvěrů.
4.1 Vymáhání pohledávek do 30 dnů po splatnosti V případě, že se klient dostane do mírného prodlení – od 1 do 30 dnů po splatnosti, je bankou upomínán především telefonickou a písemnou formou. Jednotlivé kroky vymáhání jsou též uvedeny na Obrázku 9: I. FÁZE vymáhání. Primárně je pohledávka vymáhána nejprve po žadateli (dlužníkovi) nebo spolužadateli (spoludlužníkovi), v poslední řadě po ručiteli. Po ručiteli může žádat banka až poté, co vyzve k plnění dlužníka a spoludlužníka a žádný z nich dluh neuhradí.
Při komunikaci s klienty je vždy nutné dodržovat zákon o ochraně osobních údajů – více viz kapitola 2.3.1 v části Zpracování osobních údajů.
45
Obrázek 9: I. FÁZE vymáhání I. FÁZE vymáhání
1 - 3O dnů po splatnosti
oddělení pro vymáhání
SMS - automatická
1. volání
návrh na odklad splátek
1. upomínka
Zdroj: vlastní úprava
I. FÁZE vymáhání: •
příchozí a odchozí hovory, neboli telefonická komunikace, slouží ke dvojímu účelu: ze strany klienta pro získání informací, rad a ze strany banky jako výzvu k plnění povinností.
•
SMS, e-mail, neboli elektronická komunikace, má podobné vlastnosti jako komunikace písemná.
•
dopis, neboli písemná komunikace, která může mít podobu oznamovací, nebo vyzývací.
•
upomínka, neboli upozornění klienta aby splnil povinnosti, ke kterým se zavázal při podpisu smlouvy.
Více ohledně vymáhání uvádím v kapitole 4.5 Popis způsobů při vymáhání.
46
4.2 Vymáhání pohledávek od 30 do 90 dnů po splatnosti V případě, že se klient dostane do prodlení v rozmezí od 30 do 90 dnů po splatnosti, dochází k telefonickému, písemnému a již i k osobnímu vymáhání. Jednotlivé kroky vymáhání jsou uvedeny na Obrázku 10: II. FÁZE vymáhání. Obrázek 10: II. FÁZE vymáhání
II. FÁZE vymáhání 30 - 90 dnů po splatnosti 1 – 30 dnů po splatnosti započtení pohledávky dohledání kontaktů kontrola zástavního práva telefonický a písemný kontakt účtování sankčních pokut osobní jednání osobní návštěva v případě nekontaktovatelnosti návrh prodeje/dobrovolná dražba
Zdroj: vlastní úprava
Osobní návštěva se vykonává:
v místě zástavy, kde se pořídí fotodokumentace stavu;
v místě uvedené adresy – kontaktní, trvalé, případně korespondenční;
v zaměstnání;
u příbuzenstva;
Při jednáním s klientem se banka snaží o co nejkratší a nejjednodušší řešení vzniklé situace:
zjištění aktuálního stavu, situace dlužníka (ztráta zaměstnání/ dlouhodobá pracovní/platební neschopnost);
upozornění na sankční pokutu /zesplatnění/ prodej pohledávky, realizaci zástavy;
návrh na úhradu celé dlužné splátky; 47
návrh splátkového kalendáře (na úhradu dlužné částky) či notářského zápisu;
podepsání splátkového plánu (po dobu splácení úvěru);
podepsání návrhu na vklad (chybí-li zástava);
možnost převzetí dluhu další osobou;
návrh restrukturalizace;
návrh prodeje dobrovolnou dražbou.
V případě, že je s klientem uzavřena dohoda o prodeji dobrovolnou dražbou, či dohoda o realizaci zástavy jinou formou, není postupováno v dalších krocích vymáhání. Více ohledně vymáhání uvádím v kapitole 4.5 Popis způsobů při vymáhání.
4.3 Vymáhání pohledávek do 180 dnů po splatnosti Do následující III. fáze vymáhání jsou předány pohledávky, které nejsou vymoženy v rámci vymáhání ani ve II. fázi vymáhání. V této fázi jsou zpravidla prováděné úkony uvedené na Obrázku 11: III. FÁZE vymáhání. Obrázek 11: III. FÁZE vymáhání
III. FÁZE vymáhání
Do 180 dnů po splatnosti
30 - 90 dnů po splatnosti
návrh prodeje / realizace zástavy nedobrovolná dražba
notářský zápis
Zdroj: Vlastní úprava
Více ohledně vymáhání uvádím v kapitole 4.5 Popis způsobů při vymáhání.
48
4.4 Vymáhání pohledávek od 180 dnů po splatnosti V případě překročení hranice 180 dnů po splatnosti, je úvěr předán do správy příslušného oddělení a následně zesplatněn39. Zesplatněné úvěry lze dělit na tři základní skupiny dle podmínek nejvýhodnějšího řešení •
postoupení (prodej) pohledávek u klientů;
•
zajištění exekučního titulu formou rozhodčího řízení;
• zajištění exekučního titulu formou právního vymáhání.
4.4.1 Postoupení (prodej) pohledávek Postoupení pohledávky je změna závazku v osobě věřitele. Věřitel je oprávněn svou pohledávku postoupit jiné osobě na základě písemné smlouvy, a to i bez souhlasu dlužníka, pokud to nevylučuje smluvní dokumentace. Spolu s postoupenou pohledávkou přechází i příslušenství a všechna práva s ní spojená z postupitele (banka) na postupníka40. K postoupení jsou vybrány pohledávky z hypotečních úvěrů, které nebyly vymoženy ani ve III. fázi vymáhání. Jedná se o pohledávky od 180 dnů po splatnosti, u kterých jsou vytvořeny opravné položky ve výši 100% pro nezajištěnou část úvěru z diskontované hodnoty zajištění. Tyto pohledávky jsou draženy a poté jednotlivě postupovány zájemci vždy s nejvyšší nabídkou. Následně dochází k podpisu Smluv o postoupení pohledávky s vítězi aukce a k předání smluvní dokumentace k hypotékám novému věřiteli. V případě, že se nepodaří pohledávku postoupit, postupuje se postupně dle bodů 4.4.2 a 4.4.3 .
4.4.2 Zajištění exekučního titulu Pokud je v úvěrové smlouvě klienta uvedena rozhodčí doložka a pohledávka není zařazena do prodeje pohledávek, zajistí pracovníci banky vydání exekučního titulu. To
39 40
Viz kapitola 4.5.6 Zesplatnění úvěru. Osoba kupující pohledávku, neboli nový věřitel.
49
znamená, že je podána žaloba u příslušného rozhodce a jsou zajištěny všechny potřebné kroky k vydání rozhodčího nálezu. U typu smluv, kde rozhodčí doložka není, lze získat exekuční titul podáním žaloby k příslušnému soudu s návrhem na vydání platebního rozkazu. Exekuční titul je možné získat také pomocí notářského zápisu s doložkou přímé vykonavatelnosti. Takovýto notářský zápis obsahuje speciální klausuli, že v případě neuhrazení dvou po sobě jdoucích splátek se stává splatným celý dluh. Po zajištění exekučního titulu je úvěr předán smluvnímu exekutorovi nebo je realizována zástava nedobrovolnou dražbou.
4.4.3 Vykonání exekučního titulu Vykonáním exekučního titulu se rozumí vymáhání pohledávek z hypotečních úvěrů pracovníky banky. Právní vymáhání lze začít v následujících případech:
1) rozhodcem byl vydán rozhodčí nález, který je vykonatelný; 2) soudcem bylo vydáno rozhodnutí a je vykonatelné; 3) klient podepsal s bankou notářský/exekutorský zápis a nezaplatil dvě po sobě jdoucí splátky, čímže se stal splatným celý dluh.
V případě, že banka má vykonatelný exekuční titul:
1) obrátí se na soud s návrhem na nařízení exekuce a jmenování exekutora k výkonu exekučního titulu; 2) nechá provést nedobrovolnou dražbu zastavené nemovitosti.
4.5 Popis způsobů při vymáhání V následujících podkapitolách se zaměřím na popis dalších způsobů při vymáhání.
50
4.5.1 Restrukturalizace pohledávek Již zmíněnou restrukturalizací se rozumí bankou poskytnutí úlevy klientovi, a to z ekonomických či právních důvodů spojených s finanční situací dlužníka, neboť pokud by tak neučinila, pravděpodobně by ji vznikla ztráta. Jedná se například o přepracování plánu splátek, snížení úrokové míry, prominutí úroků z prodlení, nebo-li dochází ke změně finančních parametrů, kdy na základě doložených informací klienta banka nově posuzuje jeho schopnosti splácet. Restrukturalizace je však podmíněna předpoklady, že problémy klienta nejsou strukturálního charakteru ale jde pouze o dočasné, dílčí problémy vyvolané nenadálou událostí, po jejichž překonání je splacení celé pohledávky a jejího příslušenství reálné. Dalším základním předpokladem je zájem klienta na vyřešení vzniklé situace a jeho ochota ji řešit. Restrukturalizace se řídí platnými předpisy banky. I přes to, že klient pravděpodobně v konečném zúčtování za úvěr zaplatí více na úrocích, volí tuto variantu jako výhodnější, neboť měsíční splátka bude více odpovídat jeho aktuálním možnostem.
4.5.2 Odklad splátek Odložení splátek v případě problému se splácením je častou variantou. Může se jednat o dočasné odložení splátek jistiny41 nebo změnu v rozložení splátek, v závislosti např. na sezónním charakteru výroby, s tím, že pravidelně budou hrazeny pouze běžné úroky. Suma odložených splátek jistiny bude rozložena do stávajícího splátkového kalendáře s původním datem konečné splatnosti. Tato varianta přichází v úvahu většinou v kratším časovém horizontu od ½ - 1 roku. Proces se řídí dle platných předpisů banky a po splnění všech podmínek ze strany klienta.
41
Jistina je částka, ze které se počítá úrok. Při úvěru jde o doposud nesplacenou část úvěru.
51
4.5.3 Smluvní pokuta Smluvní pokuta je peněžitá částka, kterou je dlužník povinen zaplatit věřiteli v případě, že nesplní svou smluvní povinnost, a to i tehdy když porušením povinnosti věřiteli nevznikne škoda. Nárok na zaplacení smluvní pokuty nevzniká z právního předpisu, tak jako úrok z prodlení, a proto je třeba smluvní pokutu vždy určit42. Smluvní pokuta je upravena v § 544 a § 545 občanského zákoníku a v § 300 až § 302 obchodního zákoníku. Úprava obchodním zákoníkem není samostatnou úpravou (jak vyplývá již z uvozující klauzule „některá ustanovení o smluvní pokutě“), ale pouze doplněním úpravy obsažené v občanském zákoníku ohledně objektivní povinnosti a o případné snížení smluvní pokuty43.
4.5.4 Dobrovolná aukce K dobrovolné aukci se přistupuje na žádost klienta, za předpokladu, že má zájem o vyřešení pohledávky po splatnosti právě formou dobrovolné aukce.
4.5.5 Sankční úrok V případě nepovoleného záporného zůstatku, je tento zůstatek po dobu trvání úročen sankčním úrokem neboli úrokem z prodlení, dle platného sazebníku banky. Banka je v tomto případě oprávněna připisovat úrok z prodlení, poplatky za vedení účtu a veškeré náklady spojené s vymáháním dlužné jistiny k jistině. Pro účely soudního vymáhání dlužných pohledávek se za rozhodnou považuje výše úroku z prodlení v době podání žaloby u soudu.
4.5.6 Zesplatnění úvěru Uvedeno v kapitole 2.2.4 Zesplatnění úvěru.
42
http://www.epravo.cz/top/clanky/smluvni-pokuta-jako-zajistovaci-institut-soukromeho-prava55174.html, (5.9.2008) 43
GIESE, Ernst a kol.. Zajištění závazků v České republice. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2003. ISBN 807179-658-1.
52
4.5.7 Zápočet pohledávky Banka má právo i bez předchozího sdělení započíst své pohledávky vůči klientovi nezávisle na tom v jaké měně jsou vedeny. Banka může k započtení použít i nesplatné pohledávky klienta vůči bance či pohledávky klienta z vkladů, a to včetně pohledávek z jeho běžných i vkladových účtů. Klient o zápočtu pohledávky musí být informován dopisem.
4.5.8 Exekutorský a Notářský zápis s doložkou přímé vykonatelnosti Písemná dohoda sepsaná v souladu s exekučním řádem (zákon č. 120/2001 Sb.) nebo v souladu s notářským řádem (zákon č. 358/1992 Sb.), ve které klient uznává svůj dluh co do důvodu a výše, souhlasí se splátkovým kalendářem a svoluje k přímé vykonatelnosti Notářského / Exekutorského zápisu pro případ, že nebudou splněny podmínky splácení sjednané v dohodě. Notářský / Exekutorský zápis lze použít jako tzv. exekuční titul, tedy je možné na jeho základě nařídit exekuci a provést např. prodej nemovitosti ve veřejné dražbě. V zápise je zohledněna celá výše pohledávky banky. Náklady za vyhotovení exekutorského zápisu jdou vždy k tíži klienta.
4.5.9 Realizace zástavy Zástavní právo plní funkce zajišťovací a uhrazovací, tyto funkce nemůžou existovat jedna bez druhé.44 Občanský zákoník ve svém § 165 odst. 1 stanoví, že není-li pohledávka zajištěná zástavním právem splněna včas, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy. Toto právo má i zástavní věřitel, jestliže pohledávka byla po své splatnosti splněna jen částečně nebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky (zejména úroky). Banka přistupuje k realizaci zástavy zejména v případech, kdy je zřejmé, že klient nebude schopen dostát svým závazkům a výnos z realizace zástavy bude jedním ze způsobů uhrazení závazků.
44
KALINOVÁ, Miluše. a kol.. Právní základy finančních služeb. BIVŠ, 2002. ISBN 80-7265-051-3.
53
Realizaci zástavy předchází vždy vydání exekučního titulu: I. prodej zástavy na základě dohody se zástavcem při dobrovolné dražbě45; II. prodej zástavy při mimosoudní dražbě (veřejné dražby); III. prodej zástavy správcem podstaty v konkurzním a vyrovnávacím řízení; IV. prodej zástavy insolvenčním správcem v insolvenčním řízení46; V. prodej zástavy na základě nařízení výkonu rozhodnutí soudem; VI. prodej zástavy likvidátorem v rámci probíhající likvidace; VII. prodej zástavy exekutorem na základě návrhu na provedení exekuce.
Má-li klient (zástavce) úmysl prodat zástavu a z výtěžku prodeje uhradit své závazky vůči bance, je povinností banky přezkoumat podmínky prodeje, a to zejména výši kupní ceny ve vztahu k výši zajištěné pohledávky, situaci na trhu (ocenění nemovitosti) a časový horizont plnění. Na základě uvedených skutečností se banka rozhodne, zda je návrh zástavce akceptovatelný. V případě, že banka na tento krok přistoupí, sjedná konkrétní podmínky transakce, tj. kupní smlouvu, způsob úhrady pohledávky, podmínky zániku zástavního práva.
4.6 Konkurz, insolvenční řízení V případě, že na klienta s hypotéčním úvěrem je prohlášen konkurz, resp. úpadek nebo je
povoleno
oddlužení,
konkurzního/insolvenčního
přihlašuje řízení.
banka
Pověřený
pohledávku pracovník
za
klientem
zabezpečí
do
zesplatnění
pohledávky, zastavení úročení, poplatkování, kapitalizaci a nechává si zaslat kopie úvěrové
dokumentace.
Následně
vyplní
formulář
Přihlášky
do
konkurzního/insolvenčního řízení dle zákonných náležitostí. Tuto zasílá, dvojmo, včetně příloh, ve lhůtě stanovené soudem, příslušnému Krajskému soudu. Pohledávky z hypoték se většinou přihlašují jako zajištěné majetkem dlužníka s nárokem na oddělené uspokojení věřitele (banky). Současně záleží na stanovení zástavní smlouvy k nemovitosti. 45
Zákon o veřejných dražbách č. 26/2000, jež nabyl účinnosti dne 1. května. Účelem tohoto předpisu je zavedení komplexní úpravy veřejných dražeb s tím, že některé dražby byly převedeny ze soudů na soukromé osoby, kterými může být prakticky jakákoliv fyzická nebo právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku, jež bylo uděleno příslušné živnostenské oprávnění. 46 Řídí se dle Zákonu č. 182/2006 Insolvenční zákon, jež nabyl účinnosti dne 1.1.2008 více viz kapitola.
54
4.7 Exekuce vedená proti klientovi subjektem odlišným od banky V případě, že je proti klientovi vedeno exekuční řízení jiným subjektem odlišným od banky, dozví se o tomto banka z následujících zdrojů: -
při kontrole LV;
-
bance je doručeno usnesení o prodeji nemovitosti;
-
nejpozději doručením dražební vyhlášky bance.
Jakmile se jakýkoliv útvar banky dozví o tom, že proti klientovi je vedeno exekuční řízení třetí osobou, zveřejní tuto informaci v příslušném systému banky. 1. V případě, že klient, proti němuž je vedeno exekuční řízení třetí osobou, není v prodlení se splácením svých závazků vůči bance, příslušný útvar banky vyčká doručení dražební vyhlášky a po oznámení termínu konání veřejné dražby přihlašuje pohledávku za klientem do nařízené dražby. Pohledávka klienta nemusí být pro účely dražebního jednání zesplatněná. 2. V případě, že je klient, proti němuž je vedeno exekuční řízení třetí osobou, v prodlení s plněním závazků vůči bance, banka může postupovat: a) klient bude ponechán v započatém vymáhacím procesu; b) pohledávka bude ihned zesplatněna. V obou případech, pokud dojde k vydání dražební vyhlášky, přihlásí příslušný útvar pohledávku banky do nařízené dražby. Jde zde o to, rozlišit případy, kdy klient pravděpodobně svůj závazek vůči třetí osobě uhradí a k dražbě tedy nemusí nakonec dojít (může být úspěšný i standardní vymáhací proces) od případů, kdy klient má závazky vůči více subjektům a banka tedy nepředpokládá, že by své závazky uhradil a k dražbě nemovitosti pravděpodobně dojde (v takovém případě je efektivnější pohledávku za klientem zesplatnit a čekat na výsledek prodeje nemovitosti).
55
Pohledávka banky musí být přihlášena v souladu s ustanoveními příslušných zákonů ČR (zák. č. 99/1963 Sb., o.s.ř., zák. č. 26/2000 Sb., zákon o veřejných dražbách), ve lhůtách stanovených dražební vyhláškou. Výtěžek dražby, který připadá na uspokojení pohledávky banky, se ve většině případů zasílá na požadovaný účet banky. Pohledávku banky do dražebního jednání přihlašuje příslušný útvar. Poté, co dorazí prostředky na stanovený účet, dochází k uhrazení pohledávky banky a poté k uhrazení pohledávky přeúčtováním příslušné částky a k zesplatnění pohledávky. V případě, kdy výtěžek zpeněžení nemovitosti zastavené ve prospěch banky je nedostatečný k úhradě pohledávky banky za klientem, může dojít v souladu s interními předpisy banky a postupy pro odpisy a postoupení problémových pohledávek k odpisu zbytku pohledávky.
56
ZÁVĚR Závěrem uvedu shrnutí nejdůležitějších poznatků, se kterými jsem se během zpracování mé práce setkala a o kterých považuji za vhodné se zmínit. Procesem vymáhání pohledávek se rozumí centralizovaný a standardizovaný postup, kterým se pracovníci příslušných oddělení v bankách řídí v případě neuhrazení pohledávky dlužníkem. Banky musí na základě své činnosti realizovat zisky jako přebytek výnosů nad náklady. Výnosem bankovního podnikání je riziko, které je s výnosem přímo úměrně spojené, to znamená, že čím vyšší riziko banka podstupuje, tím vyšší je očekávaný výnos.
Právě úvěrová rizika, kterými jsem se též v mé práci zabývala, jsou důsledkem dlužníkovy neschopnosti, resp. neochoty zaplatit bance jistinu úvěru a úrok z ní plynoucí v plné výši a v čase, k čemuž se při poskytnutí úvěru zavázal. Důležité je, aby banka vždy co nejpřesněji ohodnotila riziko návratnosti úvěrové transakce i kvalitu klienta, s nímž transakci uzavírá, a určit vhodné zajištění. Je zřejmé, že v každém z případů musí postupovat zcela individuálně, neboť zvažuje velikost možné ztráty, náklady její možné úhrady z přijaté zástavy či záruky apod. Klíčovým faktorem pro úspěšné vyhodnocení úvěruschopnosti dlužníka je dostatek relevantních a spolehlivých informací. Minimalizování úvěrového rizika s nabídnutím možného řešení situace dlužníkovi při problémech se splácením a zajišťování rizika úvěrových obchodů jsou dle mého názoru nezbytnými kroky při poskytování úvěrů. Banky ke snižování dopadů úvěrového rizika využívají různé zajišťovací prostředky, jakými jsou nejčastěji zastavení věcí movitých i nemovitých a ručení. Spotřební úvěry zajišťují banky především dohodami o srážkách ze mzdy, postoupením pohledávek a ostatními formami zajišťovacích instrumentů, které upravuje občanský i obchodní zákoník. Jsem přesvědčena, že ke zkvalitnění úvěrových procesů bankám neméně napomáhají služby úvěrových registrů, neboť externí registry klientských informací poskytují potřebné údaje o klientech, za účelem poskytování úvěrů a zamezují poskytování úvěrů nebonitním klientům. Registry jsou celosvětově využívanými nástroji. 57
V části
3
KATEGORIZACE
POHLEDÁVEK
jsem
se
zabývala
jednou
z nejvýznamnějších změn v oblasti regulace finančních institucí, kterými jsou nová pravidla kapitálové přiměřenosti. Pravidla pro posuzování pohledávek z finančních činností, tvorbu opravných položek a rezerv a pravidla pro nabývání některých druhů aktiv, které stanoví opatření ČNB č. 9/2002 Sb.. Citlivějším přístupem k měření a řízení úvěrového rizika se vyznačuje BASEL II. Vymáhací proces předchází vznik nepovoleného debetu, čímž dochází k porušení smlouvy o příslušném produktu ze strany klienta a je toto považováno za finanční závazek klienta vůči bance. Pohledávky po splatnosti jsou systémově vykazovány jako nepovolené debetní zůstatky na úvěrovém (běžném či kreditním) účtu. Při vymáhání současně vznikají nové náklady, na jejichž úhradu má banka zpravidla nárok (na základě smlouvy či sazebníku), avšak jejich část není klienty splacena. Celkový efekt vymáhání je takový, že u některých klientů narostou pohledávky o náklady vymáhání a u jiných jsou současné pohledávky uhrazeny včetně velmi vysokých poplatků za vymáhání (pokut).V případě, že zaplacené poplatky z vymáhání (splátka pohledávek + poplatků za vymáhání) nepokrývají náklady na vymáhání, je třeba zjistit příčinu, může se například jednat o neefektivní vymáhací proces a náklady je vhodné zahrnout do operačních nákladů. V současné době je vymáhání výrazně ovlivněno též světovou finanční krizí, která vznikla před necelými dvěma roky na trhu s hypotékami v USA, a jejímž důsledku zkrachovalo hned několik významných finančních ústavů. Příčina krize je kladena na uvolněnou politiku bank a hypotečních úvěrů při schvalování úvěrů, kdy byla hypotéka poskytnuta v Americe téměř každému, kdo o ní požádal, a to za výhodné ceny úroků. Úroky se však postupně zvyšovaly, někteří dlužníci zjišťovali, že vysoké úvěry nejsou schopní splácet. Z neschopnosti splácení dlužníky neosvobodil ani případný prodej zastavených nemovitostí bance, neboť jejich hodnota vlivem vysoké nabídky a malého zájmu ze strany kupujících výrazně poklesla, a to až pod výši nesplacených jistin.
58
V České republice jsou banky opatrnější a zájemce intenzivněji prověřují. Neposkytují se již rizikové úvěry, pro žadatele je to komplikace, na druhé straně z hlediska systému však jde o nutný a vítaný jev.
V důsledku krize se prodává méně nemovitostí, klesá stavební výstavba i developerská činnost, podle statistik úvěrových registrů v posledním čtvrtletí loňského roku stoupl objem úvěrů o 60 miliard korun, což je o 17 procent méně ve srovnání s předchozím čtvrtletím.
Pokles je zřejmý i v meziročním srovnání, kdy v listopadu a prosinci v roce 2008 si lidé půjčili u bank o 14 miliard korun méně, než ve stejných měsících v roce 2007. Experti vidí za poklesem půjček obavy lidí právě z ekonomické krize.
I přes přísnější podmínky v poskytování úvěrů a poklesu jejich objemů, dle uvedených statistik na konci roku výrazně vzrostl podíl závazků, které jsou dlouhodobě nesplácené. Jen v prosinci v bankovním registru vzrostl objem splátek více než tři měsíce po splatnosti o 470 milionů korun. Oproti listopadu toto představuje nárůst téměř o 9 procent. Mezi nesplácenými úvěry mají největší podíl spotřebitelské půjčky, jejichž objem byl na konci roku 1,7 miliard korun. Podíl 4,7 % z celkového počtu evidovaných úvěrů představují v registru minimálně tři měsíce nesplácené úvěry.
Podíl dlouhodobě nesplácených závazků se ke konci loňského roku zvýšil a nadále roste i celková zadluženost českých domácností.
59
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Tištěné monografie 1. DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3.vyd. Praha: LINDE, 2005.ISBN 80-7201-515-X.
2. GIESE, Ernst a kol.. Zajištění závazků v České republice. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2003. ISBN 80-7179-658-1.
3. HOLEYŠOVSKÝ, Milan. Zástavní právo, ručení, bankovní záruka a ostatní zajišťovací prostředky v
podnikatelské, bankovní a právní praxi. 2. vyd. Praha:
Newsletter, 1995. ISBN 80-901779-2-1.
4. KALABIS, Zbyněk. Bankovní služby v praxi. 1. vyd. Brno: Vydavatelství a nakladatelství Computer Press, a.s., 2005. ISBN 80-251-0882-1.
5. KALINOVÁ, Miluše. a kol.. Právní základy finančních služeb. BIVŠ, 2002, ISBN 80-7265-051-3.
6. PAVELKA, František a kol.. Úvěrové obchody. 1. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola a.s., 2001. ISBN 80-7265-037-8.
7. SEKERKA, Bohuslav. Řízení bankovních rizik. 2. vyd. Praha: Profess Consulting s.r.o., 1998. ISBN 80-85235-56-0.
8. Časopis: Bankovnictví, Recept na prevenci vymáhání pohledávek. 10/2006 MÁŠA Petr, Adastra Corporation.
60
SEZNAM ZÁKONŮ Zákony, opatření 9. Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech.
10. Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, v platném znění.
11. Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.
13. Zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru.
14. Zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon.
15. Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách.
16. Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů v platném znění.
17. Zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů v platném a účinném znění.
18. Občanský zákoník, zákon č. 40/1964 Sb.,§ 152- § 174.
19. Opatření ČNB č. 9/2002 ze dne 6. listopadu 2002, pravidla pro posuzování pohledávek z finančních činností, tvorbu opravných položek a rezerv a pravidla pro nabývání některých druhů aktiv.
61
SEZNAM INTERNETOVÝCH STRÁNEK Použité webové stránky http://www.cnb.cz/cs/dohled_fin_trh/bankovni_dohled/bankovni_sektor/index.html http://www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/index.html http://finweb.ihned.cz/c1-20615080-analyza-prichazi-basel-ii-klienti-bank-budou-vicechraneni, (8.3.2007) http://www.cnb.cz/cs/obecne/rozsirene-vyhledavani.jsp?cnb-search-area=czechversion&cnb-folder=%2Fcs%2Fobecne%2F&cnb-search-action-block=search&cnbsearch-query=basel+II, (23.3.2007) http://www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zpravy_fs/fs_2007/index.html http://www.epravo.cz/top/clanky/smluvni-pokuta-jako-zajistovaci-institut-soukromehoprava-55174.html, (5.9.2008) http://www.sinte.cz http://finance.idnes.cz/tisicikorunovym-upominkam-a-sankcnim-urokum-se-muzetevyhnout-p8f-/bank.asp?c=A070726_162158_fi_osobni_fib, (27.7.2007) www.cbcb.cz www.llcb.cz www.solus.cz http://www.cnb.cz/cs/dohled_fin_trh/bankovni_dohled/centralni_registr_uveru/index.ht ml http://www.epravo.cz/vyhledavani/?cx=000018779030384837123%3Ap6ej7l7fo8o&co f=FORID%3A11&q=zaji%C5%A1%C5%A5ovac%C3%AD+prost%C5%99edky#1020 , (12.10.2001)
SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ Seznam tabulek Tabulka 1: Koeficienty pro tvorbu OP
Seznam obrázků Obrázek 1: Druhy úvěrů Obrázek 2: Členění hypotečních úvěrů dle hledisek Obrázek 3: Úvěrový proces – schéma Obrázek 4: Úvěrový proces – podporovaný systémem Decision Marker Obrázek 5: Ukázka možného úvěrového procesu podporovaný systémem Decision Maker Obrázek 6: Úvěrové riziko v bankovních operacích Obrázek 7: Vymáhání pohledávek krok za krokem Obrázek 8: Vztah s dlužníkem Obrázek 9: I. FÁZE vymáhání Obrázek 10: II. FÁZE vymáhání Obrázek 11: III. FÁZE vymáhání 62
