Vyjděte z ní Můj lide! | 2. část Solomon Asch byl zvědavý. Většina lidí se považuje za nezávisle smýšlející a odvážné. Ale když přijde nějaký tlak, kolik lidí má opravdu odvahu stát za svým přesvědčením? Asch se rozhodl to zjistit. Provedl řadu experimentů, skrze které mohl otestovat moc přizpůsobování se. Umístil testovaného člověka do větší „kontrolní“ skupiny a pokládal řadu otázek. Zpočátku každý odpovídal správně. Po chvíli však skupina (která byla vyškolena Aschem, jak má odpovídat) začala odpovídat na některé otázky nesprávně.Testovaný člověk nevěděl, že ostatní byli vyškoleni, aby odpovídali nesprávně. Téměř 75% takto testovaných jednotlivců se nejméně jednou rozhodlo odpovědět jako hlavní skupina. Přitom znali správnou odpověď. Byl to jednoduchý „viditelný test“, který dokázali vidět svým vlastním zrakem! Ale odpověděli nesprávně, když byli konfrontováni s nepříjemným postavením jediného člověka, který trval na správné odpovědi. Nikdo nechce zůstat osamocen – obzvláště tehdy, když každý další trvá na tom, že se mýlíš. Není to příjemné. Není to pohodlný pocit. Přichází vlastní pochybnost a člověk stojící osamocen začíná pochybovat o svém vlastním přesvědčení. Každý má rád, když „podpůrná skupina“ podobně smýšlejících lidí souhlasí s tím, čemu člověk věří.
Solomon Asch, psycholog a vědec.
Asch zjistil, že když jen jeden ze skupiny odpověděl správně, testovaný člověk zůstal pevný ve svém přesvědčení a nenechal se zviklat. Zafungovalo to i tehdy, když ten jiný člověk odpověděl jinak než ten testovaný! Člověk nachází útěchu a podporu, když je obklopen lidmi stejně smýšlejícími nebo alespoň těmi, kdo se nebojí být také odlišní. Bible vyzdvihuje zvláštní skupinu lidí, která obdrží velké pocty v nebi: „To jsou ti, jenž následují Beránka, kamž by koli šel.“ (Zjevení 14,4) Háček je v tom, že i když jsou vysoce poctěnou skupinou v nebi, na zemi jsou těmi, kdo musí obstát osamoceni. Spasitel varoval před cenou za následování druhých, kamkoli vede: Kdo miluje otce neb matku více nežli mne, neníť mne hoden; a kdož miluje syna nebo dceru více nežli mne, neníť mne hoden. A kdož nebéře kříže svého a nenásleduje mne, neníť mne hoden. (Matouš 10,37.38)
Toto je test, před kterým stojí poslední generace. Miluješ svého Spasitele více než svou práci? Miluješ svého Spasitele více než tvůj dům nebo společenské postavení? Miluješ svého Spasitele více než svého životního partnera … miluješ Ho více než své děti? Všichni, kdo uposlechnou výzvu opustit Babylon, odpoví na každou z těchto otázek „ano“. Když se člověk rozhodne utéct z Babylonu, jeho nebo její první reakcí často je: „Do jaké církve budu nyní chodit? Existuje někdo jiný v mé blízkosti, kdo věří stejně jako já? Můžeme mít společné bohoslužby? Člověk, který strávil roky bohoslužbami s podobně věřícími lidmi, se může cítit zmatený při pomyšlení, že by měl mít bohoslužby zcela sám. Nemá z toho dobrý pocit. Někdy pokračuje v návštěvě církve, dokonce i v nesprávný den, jen proto, aby byl ve společenství věřících. Taková reakce proti bohoslužbě o samotě je normální. Každý má zpočátku takové pocity. Biblické to však není. V Bibli je 80 krát použito slovo „církev“ a 35 krát „církve“. Všech 115 výrazů je v Novém Zákoně. Je nešťastné, že „církev“ je zavádějící překlad původního slova. Slovník definuje slovo „církev“ takto: Budova zasvěcená pro veřejnou bohoslužbu . . . kolektivní těleso křesťanů, složené ze tří velkých větví – římsko katolické, protestantské a ortodoxní východní. . . . zvláštní těleso křesťanů sjednocené pod jedním . . . krédem, a užívající stejných rituálů a obřadů . . . nějaká skupina uctívajících,nějaké organizované těleso křesťanů setkávajících se ve stejné budově za účelem náboženské bohoslužby.1 Povšimni si důrazu na skupiny. Podle definice je „církev“ skupinou lidí, kteří se spojují na základě společných věrouk. To je naprostý opak slova, které je použito v Novém Zákoně. Skutečné slovo je Ekklesia a to znamená „vyzvaní ven . . . Ekklesia, od ek 'ven z' a klesis 'vyzvání' . . .“2 Ekklesia je slovo použité v celém Novém Zákonu a odkazuje na ty Vyvolané jedince. Slovo církev, které zdůrazňuje nějakou skupinu, je nesprávným překladem a nemělo by být nikdy použito. Křesťané jsou doslova Jedinci vyzvaní vyjít ven. Když je slyšet výzva k útěku z Babylonu, nikdo se už nemá vrátit k Babylonskému členství a Babylonským formám bohoslužby jen proto, že je nepříjemné stát osamocen. Nezachráníš lidi z Babylonu, když budeš vstupovat do Babylonu. Naopak, vlastním příkladem jim ukážeš lepší způsob a vyzveš je, aby se k tobě přidali mimo Babylon! Existuje stále mnoho upřímných lidí v Babylonu, kteří touží po větším světle. To však neomlouvá nikoho, kdo má toto světlo, aby projevoval podporu Babylonu tím, že bude světit společně s Babylonem!
Když Izraelité odpadli u Baal-Peor, nebyla to zprvu otevřená vzpoura. Moábské ženy se nejdříve spřátelily s ženami Izraele. Sdělování si receptů a rozmlouvání o dětech a manželech nebyl hřích. Avšak toto přátelství položilo základy, které vedly k hříchu. Když Moabité lákali Izrael k hříchu, jednoduše je pozvali na flám! „Vítejte sousedé! Pojďme slavit.“ Co začalo jako nevinné přijetí přátelství, vedlo Izraelity přímo do odpadlictví. Toto smíchání pravdy a bludu, věřící uctívající s nevěřícími (nebo dokonce nevědomými) bylo v Písmu přísně zakázáno. Jestliže by tě tajně nabádal bratr tvůj, syn matky tvé, aneb syn tvůj, aneb dcera tvá, aneb manželka, kteráž jest v lůně tvém, aneb přítel tvůj, kterýžť by milý byl jako duše tvá, řka: Pojďme a služme bohům cizím, (kterýchž jsi neznal ty ani otcové tvoji), z bohů pohanských, kteříž vůkol vás jsou, buď blízko aneb daleko od tebe, od jednoho konce země až do druhého konce jejího, nepovoluj jemu, aniž ho poslouchej;neodpustíť mu oko tvé, aniž se slituješ, aniž zatajíš ho, ale bez milosti zabiješ jej; ruka tvá nejprv na něj bude vztažena, abys ho zabil, a potom ruce všeho lidu. A ukamenuješ jej až do smrti, nebo chtěl odvésti tebe od Yahuwaha tvého Eloah . . . . (viz Deuteronomium 13,6-10) Většina modlářů žijící okolo Izraele uctívala falešné elohim z nevědomosti. To však nedávalo Izraeli svolení spojovat se s nimi v bohoslužbě „za účelem kamarádství“. Nebo přepyšně marné věci vypravujíce, žádostmi těla a chlipnostmi loudí ty, kteříž byli vpravdě utekli od těch, jenž bludu obcují. . . . Jestliže pak ti, jenž ušli poskvrn světa, skrze známost . . . [našeho Eloaha a Spasitele, Yahushuu], opět zase v to zapleteni jsouce, přemoženi byli, učiněn jest poslední způsob jejich horší nežli první. Lépe by zajisté jim bylo nepoznávati cesty spravedlnosti, nežli po nabytí známosti odvrátiti se od vydaného jim svatého přikázání. Ale přihodilo se jim to, což se v přísloví pravém říkává: Pes navrátil se k vývratku svému, a svině umytá do kaliště bláta. (2. Petrova 18.20-22) Jakmile vidíš pravdu, že „Babylon Veliký“, který způsobuje, že „z vína hněvu smilstva jeho pili všickni národové“3, je Satanova celá infrastruktura lží, klamů a světských pokušení, jakmile vidíš, že Babylon zahrnuje všechna organizovaná náboženství a denominace, které světí ve špatný den vypočítaný podle falešného kalendáře, nesmíš se vrátit a spojit s Babylonem jen proto, abys měl „společenství“ nebo abys svědčil. To je velká změna. To zabere čas se tomu přizpůsobit. Jen tehdy, když se skrze víru rozhodneš poslouchat, změní se tvé pocity a pozice vyvolaného z Babylonu začne být příjemnější. Nakonec bude odloučení přirozenější než ponoření v Babylonu a už nebudeš chtít jít zpět! Stůj pevně v síle Toho, který má moc zachránit. On tě nikdy neopustí. Varování a výzva k útěku z Babylonu je skloubena s pozváním: Pozváním k připojení se
k unikátnímu a odlišnému členství. Společenství Povolaných opustit Babylon. Toto je velmi vysoké povolání a svatá výsada. Právě k tomuto společenství Yahuwah pozývá ty z poslední generace, kteří Ho budou ctít a vystoupí z Babylonu, aby Ho uctívali v Jeho stanovený, oddělený den. Bible nazývá toto zvláštní společenství Povolaných: Synové Sádocha. Když se Izraelité vzbouřili u zlatého telete, jediný kmen zůstal věrný a pevný v opozici vůči vládnoucímu (a násilnému) odpadlictví. Pro svou odvahu a věrnost byl kmen Levi Yahuwahem odlišen od ostatních tím, že mu byla svěřena úloha knězů. To byla nesmírná pocta. Ze všech kmenů právě oni stáli nejblíže Yahuwahovi a byli prvními, kteří poznávali Jeho vůli, aby ji pak předávali dále lidu. Během následujících pár generací se i do této kněžské linie vkradla zatvrzelost srdce. Vyvrcholilo to krizí, kdy velekněz Elí odmítl odstranit své syny Ofniho a Fínese z kněžského úřadu, navzdory hrubému zneuctění Nebes. Elí byl shovívavým otcem. Miloval klid a mír, nevyužíval své otcovské moci, aby potlačil zlozvyky a vášně svých dětí. . . . Ačkoli se pro to vůbec nehodili, byli ustanoveni kněžími ve svatyni, aby sloužili . . . [Yahuwahovi]. . . . Tito bezbožní kněží přestoupili zákon . . . [Yahuwahův]. a zneuctili svůj svatý úřad svými zpustlými a zvrhlými skutky. Přesto svou přítomností nadále poskvrňovali stánek . . . [Yahuwahův]. Mnozí z rozhořčení nad zvrhlými činy, jichž se dopouštěl Ofni a Fínes, přestali navštěvovat stanovené bohoslužby. A tak začali lidé zanedbávat službu . . . [Yahuwahem] nařízenou a opovrhovat jí, protože byla poskvrněna hříchy bezbožníků. Ti pak, kteří podléhali zlu, byli tím k hříchu povzbuzováni. Bezbožnost, zpustlost, ba i modloslužebnictví se začaly hrozivě rozmáhat.4 Kvůli Elího nedbalosti ve výchově svých synů k lásce, úctě a poslušnosti vůči Yahuwahovi, poselství Nebes bylo: Yahuwah, Eloah Izraele říká: „Prohlásil jsem sice, že tvůj dům a tvůj rod budou přede mnou [a skrze Mé kněze] konat svůj úřad věčně.“ Ale nyní Yahuwah říká: „Jsem toho dalek! Ty, kdo mě ctí, poctím, ale ti, kdo mnou pohrdají, budou zlehčeni. Hle, přicházejí dny, kdy odetnu rámě tobě i tvému rodu, takže tvůj dům zůstane bez starce. . . Co přijde na oba tvé syny, Ofniho a Fínese, bude pro tebe znamením: oba zemřou v týž den. Sobě však ustanovím věrného kněze, který bude konat, co mám na srdci a v mysli. . . On bude vykonávat po všechny dny svůj úřad před mým pomazaným.“ (viz 1. Samuelova 2,27-36) Jednoho dne zemřeli synové Elího i se svým starým otcem. Yahuwah nabídl výsadu chodit před Ním dalším. Zajímavé je, že kněžská linie Elího pokračovala. Existovaly dvě kněžské linie! Synové Elího se stali symbolem zkaženého náboženského systému, kterému scházel duch a moc Yahuwaha. Sádoch, kněz, který stál na straně Yahuwahova pomazaného v době vážného národního ohrožení,5 se stal symbolem odlišného duchovního dědictví, které pochází pouze z čistého, intimního vztahu s Yahuwahem. Synové Elího a synové Sádocha měli dvě odlišné a oddělené funkce. Synové Elího sloužili lidu.
Nýbrž i Levítové, kteříž se vzdalovali ode mne, když bloudil Izrael, kteříž zbloudili ode mne za ukydanými bohy svými, ponesou nepravost svou. Nebo budou v svatyni mé za služebníky, v povinnostech při branách domu, a za slouhy při domu. Oni budou zabíjeti oběti zápalné i oběti lidu, a oni stávati budou před nimi k sloužení jim. Proto že přisluhovali jim před ukydanými bohy jejich, a byli domu Izraelskému příčinou pádu v nepravost. Pročež přisáhl jsem jim, . . . že ponesou nepravost svou. Aniž přistoupí ke mně, aby mi kněžský úřad konali, ovšem aby přistupovati měli k kterým svatým věcem mým, neb k nejsvětějším, ale ponesou pohanění své i ohavnosti své, kteréž páchali. Protož postavím je za strážné u domu, ke vší službě jeho i ke všemu, což činěno býti má v něm. (Ezechiel 44,10-14) Synové Elího zůstali ve službě, ale sloužili jen lidu. Nejenže jejich zkažená srdce byla dokonale naladěná na zatvrzelá srdce lidí, ale lid je taky chtěl. Kdo bude pochovávat mrtvé, oddávat mladé, dedikovat miminka, navštěvovat nemocné, radit problémovým, pečovat o bezdomovce a sponzorovat církevní večeře? Kdo bude kázat v neděli nebo sobotu nebo kterýkoliv jiný den zvolený za svatý? Kdo rozhodne o tom, jaká stavba se bude stavět a který program se bude následovat? Kdo se postará o to, aby byl církevní bulletin naplněn informacemi? Kdo učiní rozhodnutí o tom, který "vzdálený" kazatel přijede na návštěvu a nabídne shromáždění novou tvář a nějaký nový program? Kdo bude zodpovědný za shromáždění lidí a rybí večeře? Nechť zkažení synové Elího vykonávají tyto záležitosti . . .6 Jaký kněz, takový lid. Lidé s kamennými srdci jsou obsluhováni knězi kamenných srdcí. Synové Elího sloužili lidu, ale nesloužili Yahuwahovi. Jen ti s čistým srdcem mohou sloužit čistému Eloahovi a synové Elího nebyli k tomu způsobilí. Tato vysoká pocta je rezervovaná striktně synům Sádocha. Elího systém je podporovaný program. Může existovat jen tak dlouho, dokud jsou lidé ochotni ho podporovat. . . . [Yahuwahovo] poselství je, že Synové Sádochovi, pod Jeho autoritou, budou přivedeni do popředí a podpora se zhroutí. . . . [Yahuwah] přivodí události v průběhu historie, které budou požadovat jejich povstání. Synové Sádochovi přivedou na světlo každou ubohost Elího systému.7 Sádochovi synové mají živé spojení se svým Stvořitelem. Usilují o neustálý kontakt s Yahuwahem. Dosáhnou bodu, kdy je nemožné říci, kde On začíná a oni končí. Yahuwah a synové Sádocha jsou jedno. „To, co tito synové přináší k modlitbě, intervenci nebo zamyšlení, má Jeho pozornost. To, co On cítí, chce, po čem touží, je jejich největším zájmem.“8Jedině takoví lidé slouží před Yahuwahem.
Kněží pak Levítští, synové Sádochovi, kteříž drželi stráž nad svatyní mou, když zbloudili synové Izraelští ode mne, ti budou přistupovati ke Mně, aby Mi přisluhovali, a státi před tváří Mou, obětujíce Mi tuk i krev . . . Ti přicházeti budou k svatyni Mé, a ti přistupovati k stolu Mému, aby Mi sloužili a drželi stráž Mou. . . . V rozepři pak ať se postavují k souzení, a podlé soudu Mého soudí ji. Zákonů Mých i ustanovení Mých při všech slavnostech Mých ať ostříhají, a Sabatu mého světí. (Ezechiel 44,15.16. 24) Synové Sádochovi mají velmi vysoké povolání: Jen synové Sádocha (Spravedlnosti) mohli předstupovat před . . . [Yahuwaha] a sloužit Mu. Ti, kteří chodí ve svatosti, nekompromitujíc žádný aspekt Slova nebo chození, a kteří učí lid, aby byl svatým, se kvalifikují. Služba . . . [Yahuwahovi] začíná s čistýma rukama a čistým srdcem. Její odměna je odlišná; Namísto pocty [chvály] od lidí, nachází synové Sádocha chválu od . . . [Yahuwaha]. Jeho přítomnost zaručuje, že pokoj vládne a "všelijaká věc, oddána Bohu v Izraeli, jejich bude." (Ezechiel 44,29). Pokoj bude spočívat na domech shromáždění, když jim předkládají svatost a cestu . . . [Yahuwahovu].9 Jen synové Sádocha mohou sloužit Yahuwahovi. A kvůli jejich věrnosti, oddanosti a lásce k Němu je jim dána velmi zvláštní odměna, nebeská odměna: Dědictví pak jejich toto: Já jsem dědictví jejich, protož vládařství nedávejte jim v Izraeli; Já jsem vládařství jejich. (Ezechiel 44,28) Yahuwah je dědictvím Sádochových synů. Jak obrovské duchovní dědictví jim patří! Synové Sádocha nepotřebují vnější ozdoby. Nepotřebují církevní límečky, lákající kostely a chrámy, drahé auta nebo vysoké tituly. Oni se vzdělávají ve škole Nebes a každá oblast jejich života je ovlivněna. Synové Sádochovi nezachovávali rituály, oni vstupovali do přítomnosti . . . [Yahuwaha], aby vykonávali své povinnosti. (Stání v přítomnosti Nejvyššího mění metody a postoje člověka ke službě.) Oni učili lid rozdílu mezi svatým a znesvěceným. Nenosili svá svatá roucha používaná při službě, když kráčeli po ulicích. Nepotřebovali proslulost [slávu a pozornost] jako knězi před lidem. Lidé pozorovali jejich odlišné chování. Byli to svatí muži konající svaté věci, a . . . [Yahuwah] jim žehnal. Chodili jinak, mluvili jinak,
jejich životy odrážely svatost . . . [Yahuwahovu]. Brali vážně příkaz „Svatí buďte, nebo já Svatý jsem“ (1. Petrova 1,16). Využívali příležitosti, aby učili lid „rozlišovat mezi nečistým a čistým“ (Ezechiel 44,23). . . . Lidé viděli, že synové Sádochovi jsou odlišní.10 Nejsou to jen ti, kteří byli "vysvěcení ke službě", kdo jsou povoláni, aby byli služebníky Yahuwaha. Nejsou to jen muži nebo dospělí, kteří jsou povoláni k tomuto vysokému určení. Nebe vyhlíží všechny, kdo postaví Yahuwaha na první a nejpřednější místo ve svých životech, aby byli syny a dcerami Sádocha. Takoví lidé jsou lidé rozlišení. Ostatní budou pozorovat syny a dcery Sádochovy a když v nich uvidí Yahuwaha, „poznají je, že chodili s Yahushuou.“ (Skutky 4,13) Kde najdeme někoho, nějakou skupinu, nějaké skutečně . . . [zbožné] muže a ženy, kteří povstávají a žijí Sádochův život? Jedině . . . [Yahuwah] to může způsobit. . . . [Yahushua] nyní vytváří takovou skupinu. Tato skupina chápe zaběhnutý Systém a odmítá ho od svého základu až po jeho vnější projevy. Synové Sádochovi jsou na scéně a jsou si vědomi ceny spojené s odmítnutím tohoto "Systému". Ti, kdo se sami nazývají "svatí", povstanou a budou bránit až na smrt tento starý řád; Izrael to dělal a církev to taky udělá. Církevní lídři budou kázat, že tito synové Sádochovi nejsou upřímní, že jsou to falešní proroci, nespolehliví mystikové a že se jim je třeba při každé příležitosti vyhýbat. Někteří je začnou pronásledovat. Jiní je budou chtít zavřít do blázince, zatímco ti mírnější jen křesťansky převychovat. Tento Systém nezemře bez boje, ale zahyne společně s každým stéblem struktury člověka postavené na písku historie.11 Yahuwah tě nevyzývá, abys opustil otroctví Babylonu, aniž by ti nenabídl něco daleko většího a vzácnějšího. Nebe vytváří celou generaci knězů, synů a dcer Sádochových, kteří budou kráčet ve spravedlnosti před Ním. Tito lidé si Ho uchovávají. Touží po tom znát lépe Jeho vůli a jakmile ji poznají, ihned ji uposlechnou. Žádné sobecké zájmy nemaří jejich službu Lásky. Spatřili slávu Božství a netouží po ničem větším, než sloužit Tomu, koho milují. Společně s Davidem by raději byli vrátným v domě Yahuwaha, než přebývali v bohatých palácích hříchu. (Žalm 84,10) Světský Systém synů Elího nemá pro Syny a Dcery Sádochovy žádné kouzlo a přitažlivost. Služba pod Yahuwahem je dostačující odměnou za to, že musí stát o samotě a zaplatit jakoukoliv cenu. On je jejich dědictvím a oni nic jiného nechtějí. Kterou službu si zvolíš? Chceš být pod službou těch ze Systému synů Elího? Můžeš chodit na bohoslužby v krásném kostele, poslouchat vzrušující hudební sbory, těšit se dobrému jídlu a společenským shromážděním. Můžeš být uznávaným lídrem ve své místní církvi, zastávat místo v radě církve a rozhodovat o útratě darů. Můžeš si z toho udělat i kariéru, kdy tě vyšší vzdělání vynese ještě k většímu uznání. Můžeš sloužit lidem a druzí ti mohou sloužit, se zaměřením na „každého potřeby“. Můžeš obdržet chválu a uznání lidí . . . ALE nemůžeš sloužit Yahuwahovi.
Nebo jsi ochoten být povolán opustit Babylon? Jsi ochoten opustit všechny lidské organizace, všechny lidské struktury a podpůrné systémy? Vystoupit z řady, být nezávislý a sám? A být služebník pod Yahuwahem? Můžeš zažít pronásledování. Zajisté se setkáš s odporem. Nemůžeš činit kompromisy se světáctvím. Musíš být ochoten obětovat všechno, co se postaví mezi tebe a tvého Stvořitele. Služba Yahuwahovi začíná s čistýma rukama a čistým srdcem, protože jen lidé, kteří jsou v souladu s Elohimem, Mu mohou sloužit. Odměny jsou velmi odlišné. Namísto souhlasu a úcty lidí budeš milovaným v Nebi. V každé době budeš mít přímý přístup k trůnu Všemohoucího, když budou vzhůru stoupat tvé modlitby, dokonale naladěné na vůli Nebeského Otce. Andělé budou s tebou spolupracovat, budeš-li vystupovat jako mluvčí Nebes. Tvé srdce naplní pokoj, který nezničí žádné vnější okolnosti. Budeš obklopen nebeskou atmosférou, kterou zakusí všichni, kteří přijdou s tebou do kontaktu, navzdory opozici a pronásledování, budeš požehnáním všude, kam půjdeš. Budeš Yahuwahovým hlasem, Jeho rukama, Jeho srdcem, které se dostane k druhým lidem, protože nebude žádného odloučení mezi tvou a Jeho vůlí. Kterou službu si pro sebe zvolíš? Co jsi ochoten obětovat pro to, aby byl Yahuwah tvým dědictvím? Tento den si zvol: Budeš sloužit jen lidem? Nebo budeš sloužit pod Yahuwahem? Odměna za opuštění Babylonu stojí za cenu, kterou je třeba zaplatit!
1
"Church," Webster's New Universal Unabridged Dictionary, emphasis supplied.
2
Ekklesia , #1577, The New Strong's Expanded Dictionary of Bible Words.
3
viz Zjevení 14,8 a 18,1-3.
4
E. G. White, Patriarchs and Prophets, pp. 575-577.
5
viz 2. Samuelova 15.
6
C. R. Oliver, The Sons of Zadok, p. 78.
7
Oliver, The Sons of Zadok, p. 55.
8
Oliver, The Sons of Zadok, p. 218.
9
Oliver, The Sons of Zadok, p. 20-21.
10
Oliver, The Sons of Zadok, p. 19-20.
11
Oliver, The Sons of Zadok, p. 99, emphasis supplied.
