MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY
Volný čas a kriminalita dětí a mládeže Diplomová práce
Brno 2007
Vedoucí diplomové práce : PhDr. Mgr. Tomáš Čech, Ph.D.
Vypracoval : Bc. Miroslav Bednář
1
Prohlášení : Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a použil jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
…………………………….. podpis autora
2
Poděkování : Děkuji všem přátelům a spolupracovníkům, kteří mi pomohli při získávání potřebných informací, kteří mi byli nápomocni s radou v podobě předaných zkušeností a materiálových podkladů k práci. Rovněž děkuji vedoucímu práce PhDr. Mgr. Tomáši Čechovi Ph.D. za odborné vedení práce.
Havlíčkův Brod dne 15. března 2007
Bc. Miroslav Bednář 3
Obsah : OBSAH …………………………………………………………………………4 ÚVOD…………………....……………………………………………………...6 1. TRESTNÁ ČINNOST MLÁDEŽE …...…………………………………....7 1.1. Charakteristika trestné činnosti mládeže ………………………………..7 1.1.1. Trestná činnost nezletilých ………………………………………….9 1.1.2. Trestná činnost mladistvých ...……………………………………..10 1.2. Legislativní rozbor terminologie kriminality mládeže ……………...…11 2. KRIMINOGENNÍ FAKTORY TRESTNÉ ČINNOSTI ………………..14 2.1. Biologické vlivy ……………………………………………………….14 2.1.1. Dědičnost …..……………………………………………...……....14 2.1.2. Konstituce ……………..…………………………………...……...15 2.2. Vnější sociální vlivy …………………………..……………..………..20 2.2.1. Rodina ……………………………………………..………..…......20 2.2.2. Škola ……………………………………………………..…..……22 2.2.3. Negativní vliv prostředí tvořeného osobami s narušeným ….…......23 2.2.4. Psychoaktivní látky ……………………………………………......26 2.2.5. Novověká etika a hodnoty ………………………………….…..…28 2.2.6. Vliv médií ………………………………………………….……...29 3. CHARAKTERISTIKA VÝVOJE OSOBNOSTI MLÁDEŽE .………...30 3.1. Období dospívání – pubescence ..………………………….……........30 3.2. Období dospívání – adolescence …………………………….….........31 4. ROLE VÝCHOVY A VOLNÉHO ČASU ..……………………………...33 4.1. Výchova a volný čas v historickém kontextu ……………….………...34 4.2. Faktory ovlivňující výchovu ve volném čase ……………….………...36 4.2.1. Rodinná výchova …………………………………………….…....37 4.2.2. Školní výchova ……………………………………………….…...38 4.2.3. Mimoškolní výchova …………………………………………...…39 4.2.4. Zájmová činnost ……………………………………………….…..40 5. EMPIRICKÁ ČÁST …………………………………………….…..…....42 5.1. Zaměření práce ………………………………………………………..42 5.2. Hypotézy výzkumu ……………………………………….………..…42 5.3. Metodologie prováděného výzkumu ………………………………….43 5.3.1. Analýza statistických dat ………………………………………….43 5.3.2. Obsahová analýza spisových materiálů ………………………..….45 5.3.3. Vlastní pozorování ……………………………………………..….45 5.3.4. Strukturovaný dotazník …………………………………………....46 5.3.4.1. Popis zaměření, struktury a významu dotazníku D1 ………….46 5.3.4.2. Popis zaměření, struktury a významu dotazníku D2 ……….....48 5.3.5. Volný a řízený rozhovor ……………………………………….….49 5.4. Hypotéza 1 …………………………………………………………....50 5.4.1. Vývoj trestné činnosti po roce 1990 ………………………………50 5.4.1.1. Zhodnocení vývoje kriminality osobou autora práce …………50 5.4.2. Vývoj kriminality v letech 1990 – 2006 ………………………….52 5.4.2.1. Analýza statistických dat a jejich interpretace ………………..54 5.4.3. Zastoupení kriminality, ověření přítomnosti prvků násilí …….......56 5.4.3.1. Zhodnocení trendů majetkové, násilné a mravnost. kriminality 56 5.4.3.2. Zhodnocení přítom. prvků násilí ve vybraných trest. činech ….59 5.4.4. Ověření přítomnosti prvků organizovanosti ………………………61 4
5.4.4.1. Vlastní zhodnocení přítomnosti prvků organizovanosti KM ….62 5.4.4.2. Zhodnocení přítomnosti organizovanosti za pomoci dotazníku 63 5.4.5. Vyhodnocení hypotézy 1 …………………………………………..64 5.5. Hypotéza 2 …………………………………………….………………66 5.5.1. Problematika využití volného času ………………………..….……66 5.5.2. Shrnutí dat dotazníku …………………………………….………...70 5.5.2.1. Rodina …………………………………………………….……70 5.5.2.2. Škola ……………………………………………………….…..71 5.5.2.3. Volný čas …………………………………………….………...71 5.5.2.4. Parta ………………………………………………….………...73 5.5.2.5. Abúzus návykových látek ……………………………….……..74 5.5.2.6. Předchozí kriminální zkušenost ………………………….…….74 5.5.3. Případová studie ………………………………………….……..….74 5.5.3.1. Rodinná anamnéza ……………………………………….…….75 5.5.3.2. Osobní anamnéza ………………………………………….…...76 5.5.3.3. Zhodnocení poznatků získaných pozorováním ……………..….80 5.5.3.4. Shrnutí demonstrace na konkrétním případu ……………….….82 5.5.4. Vyhodnocení hypotézy 2 …………………………………………..83 5.6. Hypotéza 3 ……………………………………………….…………...84 5.6.1. Trend kriminality mládeže v letních prázdninových měsících ...…..84 5.6.1.1. Zhodnocení výsledků nápadu trestné činnosti dětí …………….85 5.6.1.2. Zhodnocení výsledků nápadu trestné činnosti mladistvých …...87 5.6.1.3. Zhodnocení výsledků nápadu trestné činnosti všech osob věku .88 5.6.2. Shrnutí získaných výsledků vývoje trest. činnosti v roce 2006 ……88 5.6.3. Analýza vlivu návykových látek ………………………………..….89 5.6.4. Shrnutí výsledků analýzy páchání krim. pod vlivem náv. látek …...89 5.6.5. Vyhodnocení hypotézy 3 ………………………………………..…90 5.7. Hypotéza 4 ……………………………………………………………91 5.7.1. Analýza a interpretace dat dotazníku D2 ……………………..……91 5.7.1.1. Shrnutí zjištěných výsledků ……………………………………92 5.7.2. Interpretace zjištěných informací z případové studie a dotazníku ....93 5.7.3. Shrnutí zjištěných výsledků …………………………………..……94 5.7.4. Vyhodnocení hypotézy 4 …………………………………….…….94 5.8. Hypotéza 5 ……………………………………………………….……95 5.8.1. Analýza a interpretace dat dotazníku D2 …………………………..95 5.8.1.1. Dostatek volného času …………………………………………96 5.8.1.1.1. Shrnutí zjištěných výsledků ……………………………..…96 5.8.1.2. Volnočasové aktivity …………………………………………..97 5.8.1.2.1. Shrnutí zjištěných výsledků ……………………………..…98 5.8.1.3. Aktivita v přístupu trávení volného času ………………………98 5.8.1.3.1. Shrnutí zjištěných výsledků …………………………..……99 5.8.1.4. Důležitost využití volného času respondentů ……………...…100 5.8.1.3.1. Shrnutí zjištěných výsledků …………………………...….100 5.8.2. Vyhodnocení hypotézy 5 ……...………………………………....101 5.9. Závěry z provedených analýz práce …………...…………………..102 ZÁVĚR ……………………………………………………………..…….….104 RESUMÉ ……………………………………………………………..……..108 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY …………………………………..…110 SEZNAM PŘÍLOH ……………………………………………..…………..112
5
ÚVOD Kriminalita mládeže je bezesporu jedním ze závažných sociálních jevů v řadě rozvinutých států a proto je právem často diskutovaným problémem. Žijeme v době, kdy se často setkáváme s projevy agresivity dětí a mládeže a často přítomné a neustále se zvyšující brutality. Stoupá počet dětí a mladých lidí závislých na návykových látkách, přičemž hranice věku takto zasažených dětí se posunuje stále více do věku, ve kterém by dítě mělo prožívat své radostné a zdravé dětství. Jedním z velkých problémů dnešní uspěchané a penězi ovlivněné doby je samotná výchova dětí a trávení jejich volného času, což je přímo závislé na schopnostech, ale i možnostech rodičů.
Struktura trestné činnosti mládeže je velmi různorodá a v poslední době doznala podstatných změn zejména v posunu ke kvalifikovaným a závažnějším formám páchání. Trestná činnost mládeže a samotný způsob páchání jsou ovlivňovány vývojovými prvky osobnosti, existencí kriminogenních faktorů a schopností mladého člověka negativní jevy rozpoznat a eliminovat. Některé jevy jsou pro mladého člověka na rozdíl od dospělého nepřekonatelné, podřizuje se jim a ve spojení s „vhodnými“ podmínkami ho vedou k páchání různých kriminálních deliktů. Velmi významný je přitom právě prvek správného a vhodného využití volného času, který často stojí v popředí možných příčin problémů s chováním dětí a následného delikventního chování. Nejvíce ohroženými vůči působení patologických jevů v naší společnosti jsou děti, které jsou ve svém věku nejnáchylnější k možným negativním změnám ve svém chování. Jsou denně vystavovány vnějšímu tlaku prostředí ve kterém žijí, nefungujícím rodinám, patologickým jevům doprovázejícím jejich výchovu a mnohým dalším negativním činitelům kolem nich, které mohou jejich chování mnohdy až nenapravitelně poškodit a vést ke kriminálnímu chování. Cílem práce je vymezit problematiku kriminality mládeže, analyzovat mechanismy, které jsou spouštěči kriminálního chování, vyhodnotit současný stav vývoje kriminality a zejména ověřit důležitost výchovy ve volném čase.
6
1. Trestná činnost mládeže
1.1. Charakteristika trestné činnosti mládeže Struktura trestné činnosti mládeže je do určité míry odlišná od trestné činnosti dospělých. Tyto odlišnosti jsou dány převážně věkem mládeže a dalšími kriminogenními faktory, o kterých bylo pojednáno v předcházejících kapitolách. Ve struktuře trestné činnosti mládeže stále dominuje majetková trestná činnost, převážně pak trestný čin „Krádeže“ dle § 247 TZ. V závislosti na věku pachatele je patrná jistá diferenciace v předmětu zájmu, v náročnosti způsobu páchání i ve stupni organizovanosti při páchání krádeží. Do páchání trestné činnosti se začíná promítat kvalifikovaný a organizovaný způsob páchání trestné činnosti. Zejména u mladistvých, oproti nezletilým, je patrný posun od nahodile páchané trestné činnosti k typování objektů napadení i ve výběru předmětu zájmu a velmi patrný je také posun od trestné činnosti páchané jednotlivci ke skupinově páchané trestné činnosti. Lze také říci, že trestná činnost mladistvých a nezletilých pachatelů se vyskytuje především ve velkých městských aglomeracích, kde
s ohledem na
velký počet obyvatel a tím i určitou anonymitu, jsou vhodnější podmínky pro páchání trestné činnosti, zejména skupinové, při které způsobená škoda dosahuje i značně velkých finančních částek. Oproti tomu ve vesnických lokalitách se trestná činnost těchto kategorií vyskytuje v podstatě v menším rozsahu a pokud jde o majetkovou trestnou činnost, projevuje se zejména vykrádáním rekreačních objektů, obchodů a restaurací.
1) Majetková trestná činnost páchaná mládeží má své zvláštnosti i v motivaci pachatelů a to zejména v případech, kdy motivem např. pro krádež je opatřit si věci, peníze pro partu, nebo je motivem potřeba vyniknout, získat respekt v partě. Obecně platí, že majetková trestná činnost mládeže je páchána z důvodu řešení nedostatku finančních prostředků, získání zdrojů obživy zejména u osob bez pracovního poměru a u osob na útěku z výchovného zařízení. Jde o získávání krátkodobých prostředků na získání atraktivního a luxusního zboží, jenž je pro ně zcela nedostupné. Dále jde velmi často o získání peněz na nákup alkoholu,
7
tabákových výrobků, drog a celkově opatřování si prostředků na život na „vysoké noze“, který je spojen s dostatkem finančních prostředků na diskotéky, hrací automaty a další finančně náročné trávení svého volného času. Velký význam zde má i skutečnost, že mnoho mladistvých pachatelů po skončení základní školy buď vůbec nenastoupí do dalšího studia, nebo ho posléze svévolně opustí a to aniž by začali někde pracovat. Na druhé straně však mají vysoké požadavky na styl života a jediným východiskem pro ně je, že páchají trestnou činnost. Velmi často dochází k tomu, že děti doma začnou okrádat i své rodiče, kterým někdy kradou nezanedbatelné finanční částky a to i přesto, že mají ze strany svých rodičů zabezpečen mnohdy i vysoký životní standard. K tomu se postupně přidružuje neúcta k autoritám, hodnotám,
majetku,
nedostatek
odpovědnosti a nedodržování obecně závazných norem chování upravujících život ve společnosti.
2) U násilné trestné činnosti páchané mládeží, byl od roku 1989 zaznamenán značný nárůst a mnohdy je doprovázena vysokým stupněm brutality. Častou motivací násilného kriminálního jednání je potřeba demonstrovat svoji sílu, zvýraznit se, imponovat svým vrstevníků a získat jejich uznání, obdiv, ale i vytvořit si určité vůdčí postavení v partě. Násilné trestné činy bývají velmi často páchány právě pod vlivem návykových látek, což má mnohdy za následek velmi brutální provedení činu a jeho možné vážné následky. Stále častěji se vyskytují trestné činy „Loupeže“ dle § 234 TZ, kdy jsou útoky namířeny proti bezbranným lidem jako jsou děti či staří lidé. Velmi často dochází ke skupinovému páchání násilných trestných činů a spíše výjimečně se pachatel z řad mládeže takové činnosti dopustí osamoceně. Velký vliv také hraje anonymita party, což je charakteristický znak zejména pro trestný čin rvačky, který je typickým trestným činem mládeže.
Pachatelé
podpořeni ostatními členy party, jsou agresivnější než kdyby vystupovali samostatně. případech až
Takovéto násilné jednání může mnohdy přerůst v některých v hromadné ničení zařízení objektů a brutální napadení
kolemjdoucích. Takovéto jednání se často vyskytuje například u extrémistického hnutí SKIEHEADS.
8
3) Nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a šíření toxikománie je velmi častým trestným činem v řadách mládeže. Tito pachatelé jsou velmi často nejen distributory, ale zároveň i konzumenty.
4) U Mravnostní kriminality je u mládeže nejrozšířenější trestný čin pohlavního zneužívání, znásilnění a s ním spojené vydírání. Takovéto jednání bývá často spojeno s citovou náklonností s poškozenou osobou, nebo sexuální nezralost vyskytující se zejména u nezletilých.
5) Další trestná činnost v řadách mládeže je spáchání trestného činu „Poškozování cizí věci“ podle § 257 TZ, kdy mládež často pod vlivem alkoholu a obvykle v patřičném seskupení poškozuje například zaparkované automobily, poškozuje výlohy obchodů, ničí dopravní značení apod. K poškozování cizí věci se přidružuje trestný čin dle § 257b, jehož skutková podstata spočívá ve stříkání a malování různých nápisů a obrazců na nejrůznější dostupné plochy, tedy tzv. sprejerství. Tyto činy bývají silně spojeny s touhou po dobrodružství a určitém nebezpečí spočívajícím v možných sankcích.
1.1.1. Trestná činnost nezletilých
U této věkové kategorie je shodně jako u mladistvých nejvíce zastoupen trestný čin „Krádež“ podle § 247 TZ a dalšími dvěma nejfrekventovanějšími delikty jsou trestné činy „Poškozování cizí věci“ podle §257 TZ a „Porušování domovní svobody“ dle § 238 TZ. Dále následují trestné činy „Ublížení na zdraví“ dle § 221 TZ „Vydírání“ podle § 235 TZ a to zejména ve formě šikanování, „Loupež“ podle § 234 TZ a „Pohlavní zneužívání“ podle § 242 TZ. Trestné činnosti se dopouštějí především děti ve školách či v blízkosti svého trvalého bydliště, přičemž dominantní u nich je v případě majetkové kriminality skupinová trestná činnost, což má zřejmě psychologický dopad i v tom, že jde o způsob dodání si odvahy k trestné činnosti. Méně často, v případě nezletilých na rozdíl od mladistvých, se stává subjektem jejich trestné činnosti neznámá osoba. Často se jedná o mladší, či výrazně slabší spolužáky. Nárůst brutality se projevil
nejen u mladistvých, ale i u nezletilých 9
pachatelů poměrně velmi nízkého věku.
1.1.2. Trestná činnost mladistvých Jak již bylo zmíněno, trestná činnost mladistvých pachatelů je páchána obvykle v různě početných a mnohdy i nahodile vytvořených uskupeních, partách, které jsou v dnešní době oproti minulosti mobilnější a pohybují se často mimo okruh svého bydliště. Početně nejvýznamnější
skupiny tvoří mladiství pachatelé, kteří se
dopouštějí majetkové trestné činnosti a to především trestného činu „Krádež“ dle § 247 TZ. Jde zejména o vloupání do automobilů, prodejen, restaurací, chat, novinových stánků spod. V těchto objektech pachatelé odcizují všechny možné dobře zpeněžitelné předměty a peníze. Velmi často se objevují krádeže ku škodě rodičů či dalších příbuzných. S touto majetkovou trestnou činností je spojen trestný čin „Porušování domovní svobody“ podle § 238 TZ, „Poškozování cizí věci“ podle § 257 TZ a trestný čin dle § 257b TZ, tedy sprejersví, které je ve městech viditelné snad na každém kroku. Motivace nejrůznějších výtržností a vandalských činů projevující se destruktivním chování vůči majetku, veřejnému pořádku, ale i uznávaným hodnotám, dokazuje určitou absenci v morální složce osobnosti a neúctě vůči ostatním u těchto pachatelů.
Co se týká násilných trestných činů, jejichž charakteristickým prvkem je násilí, tak se jedná o zejména o trestný čin „Ublížení na zdraví“ podle §§ 221 a 222 TZ, „Loupež podle § 234 TZ, „Vydírání“ podle § 235 TZ, které je mnohdy spojené s trestným činem „Omezování osobní svobody“ podle § 235 TZ, dále „Pohlavní zneužívání“ podle § 231 TZ a „Výtržnictví“ podle § 202 TZ. U trestných činů obecně nebezpečných se jedná především o trestné činy související s nedovolenou výrobou a držením omamných a psychotropních látek a s jejich šířením dle §§187 a 188 TZ. Nelze opomenout ani trestné činy útočící na národ, rasu, jazyk či vyznání podle §§ 196 až 198 TZ. Tyto rasově motivované trestné činy nepatří k nejčetnějším, ale svou závažností jsou z hlediska společenské nebezpečnosti velice důležité.
Trestná činnost osob blízkých věku mladistvých, kdy se osoba stává 10
plnoletou a plně trestně odpovědnou je obdobná jako trestná činnost mladistvých, protože celkový osobnostní vývoj osob starších 18 let není ještě zcela ukončen. Takovýto věk není tedy zákonnou polehčující okolností, ale
subjektivní
polehčující okolností (Chmelík, 1995, s.13).
1.2. Legislativní rozbor terminologie kriminality mládeže Základní pojmy Základní pojmy jsou v této práci definovány z hlediska významu věku člověka pro trestní řízení a pro trestní odpovědnost. Pro další srovnání a doplnění jsou uvedeny i pojmy z hlediska občanskoprávního nebo pojmy významné z hlediska kriminologického.
Výčet důležitých pojmů, které uvádí Chmelík
(1995, s. 4) :
Zletilý, zletilost Tento pojem je základní jak z hlediska občanskoprávního, tak i z hlediska trestněprávního. Vyjadřuje způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práva a brát na sebe povinnosti - tzv. způsobilost k právním úkonům. Zletilost nabývá občan dovršením 18 let věku. Před dovršením tohoto věku se zletilosti nabývá též uzavřením manželství, přičemž nezaniká dnem zániku manželství ani prohlášením manželství za neplatné.
Nezletilý Je obsahově i významově opakem zletilosti, je to tedy fyzická osoba, která nedovršila 18 let věku, nebo nenabyla zletilosti uzavřením manželství. Na časové ose života vyjadřuje období od narození do nabytí zletilosti. S nezletilostí z občanskoprávního hlediska je spojena způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti. Nezletilí však mají způsobilost je k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené jejich rozumové vyspělosti a a odpovídají jejich věku. Tato způsobilost zaniká smrtí nebo prohlášením fyzické osoby soudem za mrtvou. Trestní právo však tento pojem neužívá, i když v trestně právní praxi je často využíván pro označení osob ve věku do 15 let.
11
Mladistvý Tento pojem je ryze trestněprávní. Jsou s ním spojeny počátek trestní odpovědnosti fyzické osoby za spáchaný trestný čin (i přestupek) i zvláštnosti trestní odpovědnosti a trestního řízení proti mladistvým. Trestní odpovědnost mladistvého začíná spácháním trestného činu v den, který následuje po dni dovršení patnácti let a končí v den dovršení osmnáctého roku života. Spáchá-li osoba čin jinak trestný v den svých patnáctých narozenin, není trestně odpovědná. Naproti tomu spáchá-li trestný čin v den dovršení svých osmnáctých narozenin, je stále trestně odpovědná jako osoba mladistvá. Obecná – plná trestní odpovědnost pachatele za trestný čin nastává až dnem následujícím po dnu, ve kterém fyzická osoba dovršila 18 let.
Osoba mladší 15 let Jde o pojem ryze trestně právní. Z pohledu počítání času v trestním řízení pojem „osoba mladší 15 let“ vyjadřuje časové údobí, ve kterém fyzická osoba, která před dovršením 15 let spáchala čin jinak trestný, je beztrestná. V trestním řízení tohoto pojmu užíváme k označení kategorie osob podléhající zvláštnímu režimu při výslechu svědka (§ 102 tr. řádu), jinak trestní řád tuto kategorii osob označuje jako „osoby, které pro nedostatek věku nejsou trestně odpovědné“ (§ 11 odst. 1 písm. d tr. řádu). Trestní zákon v některých svých skutkových podstatách (například ve skutkové podstatě tr. činu pohlavní zneužívání podle §242 tr. zák. tímto pojmem označuje skupinu osob, které požívají zvýšené trestně právní ochrany. Převážně však jde o pojem užívaný kriminologií a praxí.
Osoba blízká věku mladistvého Zde se jedná rovněž o pojem používaný převážně kriminologií a praxí. V trestním zákonu je užit v ustanovení § 33 písm. b) jako polehčující okolnost při výměře trestu. Jedná se o relativně krátké údobí mezi 18. a 19. rokem života, ve kterém lze fakultativně, za určitých podmínek, uplatnit zvláštní způsoby řízení proti mladistvému.
12
Dítě Podle Úmluvy o právech dítěte přijaté dne 20.11.1989 v New Yorku se dítětem rozumí osoba mladší osmnácti let, pokud nedosáhla zletilosti dříve. Trestní řád takového pojmu neužívá. Trestní zákon uvedené označení užívá pro kategorii osob, která požívá zvláštní trestněprávní ochrany za podmínek stanovených ve vybraných skutkových podstatách (například tr. čin únos podle § 216 tr. zákona). U trestného činu opuštění dítěte podle § 212 tr. zákona je tímto způsobem zpravidla označováno dítě předškolního věku, které si samo nemůže opatřit pomoc, ale může jít i o osobu starší, která z důvodu své nesamostatnosti a podmínek prostředí, kde zůstalo opuštěné, není schopna se sama vymanit z hrozícího nebezpečí. Obecně, podle zákona o rodině, jsou za děti považovány osoby mladší 15 let. Podle § 216b) trestního zákona je za dítě považována osoba mladší 18 let, pokud
nedovršila zletilosti dříve. Tedy
trestněprávní pojem koresponduje s občanskoprávním vyjádřením nezletilosti.
Věk 12 let Pro ukládání ochranné výchovy je významný věk 12 let. Jestliže osoba v době po dovršení dvanácti let a je mladší patnácti let spáchala čin jinak trestný, je beztrestná. Soud však může v občanskoprávním řízení takové osobě uložit ochrannou výchovu.
Mládež
Mládež jako taková je spojována s různými věkovými kategoriemi v závislosti na předmětu a rozsahu zkoumání jednotlivých vědních oborů jakými jsou kriminologie, sociologie apod.. Pro účely této práce označuje jako mládež fyzické osoby mladší 18 let věku (Trestní zákon č. 140/1961 Sb., Trestní řád č. 141/1961 Sb., Zákon č. 218/2003 Sb., Zákon o rodině č. 94/1963, Ústava z.č. 1/1993).
13
2. Kriminogenní faktory trestné činnosti Za determinující faktory, které ovlivňují kriminalitu mládeže jsou považovány ty, které formují osobnost člověka. Především jde o okolnosti bezprostředně ovlivňující chování a jednání jedince, které od dětství utváří hierarchii hodnot, citovost, smysl pro odpovědnost apod. Rozhodující roli při formování osobnosti mládeže má rodina, přátelé a známí, tedy mikrostruktura, ve které mladý člověk vyrůstá a žije. Nezanedbatelný vliv má však i škola, kamarádi, parta, což jsou vnější vlivy, které mohou ovlivnit vnitřní dispozice, tedy biologické vlivy jakými jsou dědičnost a konstituce.
2.1. Biologické vlivy 2.1.1. Dědičnost Delikvence je chování. Chování je podmíněno velice komplexně. Dědičnost je jedním z mnoha faktorů, které na ně mají vliv. Genetická dispozice může být odpovědná např. za sníženou sebekontrolu, či za hyperaktivitu. Tyto vlohy však samy o sobě nevedou k vytvoření delikventní party, která vyloupí obchod. Genetická vloha jen zvyšuje pravděpodobnost, že na chování budou mít vliv další činitelé, bez nichž by se delikventní jednání neuskutečnilo. Genetická vloha zvyšuje pravděpodobnost účinnosti působení vlivů z prostředí. Souhrn dědičných předpokladů – genotyp – představuje většinou pouze dispozice ke vzniku určité, normální či patologické vlastnosti organismu. V tomto smyslu lze říci, že genetické vlohy určují míru rizika vzniku nějaké psychické odchylky. Jejich konkrétní projev je ve větší či menší míře závislý na kvantitě i kvalitě stimulů vnějšího prostředí. Jak pro normální, tak v ještě větší míře pro patologické vlastnosti je důležitá otázka míry, v níž mohou být psychické vlastnosti předurčeny geneticky, a nakolik jsou naopak ovlivnitelné prostředím. Tato míra, neboli heritabilita je u různých normálních vlastností různá. Jestliže jde o odchylky, je míra jejich dědivosti dána i typem genetického přenosu. V zásadě platí, že čím je genetická odchylka od normy závažnější, tím méně se zde mohou uplatnit vlivy prostředí (Matoušek, Kroftová, 1998, s.21). Jednoduše řečeno, na 14
genotyp působí kvalita prostředí i kvalita výchovy. Francouzský myslitel a básník Antoine-Exupéry mluví o vanutí ve společnosti, které významně působí
na
jedince (Spousta, 1996B, s.13). 2.1.2. Konstituce
1. Syndrom hyperaktivity - ADHD
Hyperaktivita je poruchou aktivační úrovně, která bývá často kombinována s poruchami pozornosti. ( V současnosti je ve shodě se zahraniční literaturou označována zkratkou ADHD – Attention deficit hyperactivity disorder.) Syndrom hyperaktivity může mít různé příčiny, nejčastěji jde o nějakou odchylku funkce CNS. Uvádí se, že tato porucha postihuje 5 – 10 % populace a to převážně chlapce (Matoušek, Kroftová, 1998, s. 27).
Projevy hyperaktivity :
Hyperaktivní syndrom se projevuje obyčejně již v předškolním věku, ale nejnápadnější bývá mezi 8 – 10 rokem. Můžeme na něj usuzovat, pokud se první potíže vyskytly již v předškolním věku a v současné době přetrvávají déle než šest měsíců. Nejčastější jsou tyto projevy :
Hyperaktivita je nadměrné nutkání k pohybu, k aktivitě, která je neúčelná až nesmyslná. Z hlediska dané sociální situace bývá takový projev nepřiměřený, a proto je nápadný. Dítě nedokáže puzení k aktivitě ovládat. S tím souvisí i zvýšený sklon k impulzivním reakcím a určité emoční napětí, jako vnitřní projev hyperaktivity. Hyperaktivní dítě bývá jen vzácně spokojené a klidné, přičemž hlavním společenským problémem je značná rušivost.
Právě tato značná
rušivost může být později jakýmsi spouštěčem negativních interakcí s okolím, které se mohou stále stupňovat a negativně ovlivňovat socializaci dítěte v pozdějším věku, kdy se takovýto jedinec může v krajním případě dopustit i kriminálního jednání.
Impulzivita je tendence reagovat bez rozmyšlení, náhle a často nepřiměřeně 15
podnětu. Impulzivita signalizuje vázanost na aktuální stimulaci, eventuálně i na aktuální uspokojení a neschopnost odhadnout následky svého jednání nebo jednání nějak usměrnit.
Dítě udělá cokoli, co je napadne, není schopné
kontrolovat svoje projevy, nedovede s ničím počkat. Hyperaktivní, impulzivní děti nebývají schopné plánovat a ovládat svoje chování, brzdit momentální impulzy a regulovat svoje jednání k nějakému vzdálenějšímu cíli. Impulzivní jednání může mít rovněž v pozdějším věku závažné následky spojené s neadekvátní reakcí, která může být provázena násilným jednáním.
Hyperexcitabilita
je zvýšená emoční dráždivost se sklonem k výkyvům
v emočním ladění a sníženou tolerancí k zátěži, což vede k extrémním citovým reakcím, ke kolísání z euforie a nadšení do mrzuté nálady a odmítání čehokoli. Podněty, které vyvolávají citové prožitky, mohou vycházet z organismu i z vnějšího prostředí. Některé změny v oblasti citového prožívání mohou být spíše sekundárního charakteru. Souvisejí se zvýšenou unavitelností a signalizují nižší toleranci k zátěži, jež se projevuje typickými poruchami sebeovládání, afektivními a někdy až agresivními reakcemi.
Poruchy pozornosti bývají často s hyperaktivitou dětí spojeny a jejich typickým projevem je slabá pozornost a unavitelnost. Dítě není schopné delšího a kvalitnějšího soustředění, u ničeho nevydrží a nic je delší dobu nebaví. Dítě je přitahováno vším možným, mnohdy zcela neselektivně. To znamená, že si náhodně všímá různých podnětů, ale není schopné dávat pozor na to, co je obecně důležitější (Pešatová, 2003, s.52).
Sociální důsledky hyperaktivity :
Mnohé odchylky v osobnostním vývoji neklidného dítěte vznikají sekundárně. Jsou důsledkem negativních reakcí jeho okolí na typické projevy těchto dětí. Reakcí na zátěž negativní zkušenosti bývá nějaká forma obrany, např. hledání náhradního prostředku nebo jiného cíle. Náhradní uspokojování se může projevit různým způsobem jako je například agresivita nebo vlezlost. Pro rozvoj vlastní identity je důležité hodnocení a postoj jiných lidí, které ovlivňují 16
sebepojetí dítěte. Hyperaktivní děti si v důsledku stálé kritiky okolí vytvářejí převážně negativní obraz vlastní bytosti jako jedince nežádoucího, neschopného a neúspěšného, jemuž je navíc často přičítána vina za uvedené negativní projevy. Takové dítě nakonec v jakékoliv situaci očekává, že bude zase kritizováno, a tento postoj ovlivní i jeho motivaci. Nepříznivá zpětná vazba, kritika a odmítání stimuluje obranné reakce. Funguje jako sekundární zátěž, která může mít pro rozvoj osobnosti takového dítěte značné následky. Dlouhodobé studie ukázaly, že problémy hyperaktivních jedinců zcela nemizí ani v dospělosti, ale přetrvávají v jiných podobách. Syndrom hyperaktivity zakládá neuvědomované chování, které není postiženým jedincem uvědomované, avšak v jeho okolí je velmi zjevné a znesnadňuje tak člověku jeho život. Syndrom hyperaktivity představuje rizikový faktor pro vznik sekundárních poruch chování, které mají charakter sociální maladaptace. Právě při nevhodném výchovném vedení navazují na příznaky primární, tedy syndrom hyperaktivity, příznaky sekundární. Ty se projevují zejména poruchami chování, poruchami osobnosti a neurotizací.
Téměř 40 %
hyperaktivních dětí má poruchy chování, které až v 50 % přechází v dospělosti v poruchu osobnosti a to nejčastěji disociální a emočně nestabilní. Rozvoj takovýchto poruch může mít v pozdějším věku za následek i kriminální chování, které je u takovýchto osob poměrně často diagnostikováno (Matoušek, Kroftová, 1998, s. 27).
2. Poruchy osobnosti
Poruchy osobnosti se projevují zejména přetrvávajícími vlastnostmi a projevy ve struktuře osobnosti, které manifestují nepřiměřenými reakcemi na nejrůznější osobní a sociální situace. Tyto reakce představují výraznou odchylku od způsobu, jakým průměrná osoba v dané kultuře chápe, myslí a cítí a jak reaguje ve vztahu k jiným lidem. Jedná se tedy o vrozené osobnostní dispozice, které staví člověka mimo normu a právě poruchy osobnosti jsou diagnostikovány u pachatelů trestné činnosti velmi často. U mladistvých je ovšem nesnadné 17
odlišit povahové změny vyvolané
bouřlivěji probíhajícím dospíváním od stálých povahových rysů, případně od projevů procesuálního psychického onemocnění (například počínající hebefrenní schizofrenie), vyznačujícím se například nápadně „klackovitým a obhroublým“ chováním. Z hlediska etopedického je nejvýznamnější disociální a emočně nestabilní porucha osobnosti. Disociální poruchu osobnosti lze charakterizovat : -
trvale
nezodpovědným
a
bezohledným
postojem
vůči
společenským normám, pravidlům, závazkům, jedinec nedbá na práva jiných lidí a zároveň je porušuje, -
chudými emocionálními postoji, nezájmem o city druhých,
-
neschopností udržet trvalé vztahy,
-
nemorálním a nevhodným chováním,
-
nízkou tolerancí k frustraci.
Emočně nestabilní porucha osobnosti je charakteristická : -
tendencemi k impulzivnímu jednání a to i na sebemenší podněty,
-
afektivní nestálostí,
-
nepředpověditelností nálad a emočními výbuchy (Pešatová, 2003, s.60).
Ze všech poruch osobnosti jsou právě tyto dvě nejčastěji diagnostikovány u osob, které se dopouštějí kriminálního chování. Z hlediska stylu myšlení, cítění, prožívání a chování, právě tyto poruchy zakládají možnost kriminálního chování. Tyto poruchy se velmi často vyskytují u pachatelů, kteří se dopouštějí těch nejzávažnějších a nejbrutálnějších trestných činů (Vágnerová, 2003, s.48). Tito lidé neuznávají obecně platné normy a ani se podle nich neřídí. Jak uvádí Němec (1993, s.24) : „Často vyžadují toleranci, shovívavost, sami však nejsou schopni tolerovat nic.“
3. Rozumové schopnosti
Ke konstitučním disponujícím předpokladům se obvykle počítá i snížená úroveň rozumových schopností, což jednoznačně potvrzuje majoritní podíl 18
takovýchto osob v řadách pachatelů. Výraznější intelektový deficit mají ženy s delikventním chováním než muži s delikventním chováním. Snížená úroveň rozumových schopností představuje pro dítě handicap v mnoha životních situacích. To vede k větší zranitelnosti a snadnějšímu vyvolávání nepříznivých reakcí. Pro takové dítě je poté nesnadné
navazovat sociální vztahy, utvářet
sociální dovednosti, což může vést ke konfliktům, které v pozdějším věku mohou přerůstat i v kriminální jednání (Matoušek, Kroftová, 1998, s. 30).
4. Pohlaví jedince
Významnou roli hraje i pohlaví jedince,
kde je rovněž prokázáno
z dostupných statistik, že se muži dopouštějí trestné činnosti mnohem častěji než ženy a to ve všech společnostech, ve všech dobách, nezávisle na etnické příslušnosti a druhu trestné činnosti. Tento rozdíl bývá připisován vrozeně vyšší agresivitě mužů ovlivněné mužským pohlavním hormonem testosteronem, který působí nejen na fungování mozku, ale i na utváření těla. To samo o sobě může u mužů vést k určité predispozici páchat trestnou činnost na rozdíl od žen (Matoušek, Kroftová, 1998, s.34). H. Záškodná (1998, s.24) ve své knize uvádí, že delikventní jsou více chlapci než dívky a to v poměru osm ku jedné. Uvedený rozdíl vysvětluje právě vlivy biologických
faktorů (například vyšší agresivitou mužů) a faktorů
společenských, většími sociálními tlaky, které souvisejí s odlišnou společenskou rolí mužů. Jako jeden z důvodů, proč stoupá počet dětí a mladistvých delikventů, uvádí i nízký stupeň kontroly způsobu trávení volného času.
19
2.2. Vnější sociální vlivy 2.2.1. Rodina Osobnost člověka je do jisté míry předurčena podílem zděděných dispozic, ale na druhou stranu je masivně formována vnějšími vlivy prostředí. Jedním ze základních, nejdůležitějších a prvotních aspektů rozvoje osobnosti člověka je rodina.
Rodina je chápána jako základ společnosti, jako primární skupina, ve které probíhá socializace jedince, formuje se jeho osobnost, normativní a hodnotová sféra, rozvíjí se emoce, vůle, schopnosti, dovednosti a návyky. Správně fungující harmonická rodina je základem zdravého psychického vývoje člověka.
Rodinu můžeme pro účely této práce rozdělit podle Sochůrka (2001, s.37) na : -
Vlastní formálně úplnou rodinu – oba vlastní rodiče a jejich děti.
-
Formálně úplnou rodinu – jeden rodič je vůči dítěti nevlastní.
-
Formálně neúplnou rodinu – jeden z rodičů zemřel, dítě se narodilo jako nemanželské, rodiče jsou rozvedeni a dítě žije s jedním z vlastních rodičů.
-
Neformálně úplnou rodinu – rodiče nejsou oddáni, ale jinak plní funkci vlastní úplné rodiny (vztah druh – družka).
-
Neformálně neúplnou rodinu – rodiče spolu nežijí, ale nejsou rozvedeni. Zvláštním typem těchto rodin jsou pak rodiny lidí, pracujících dlouhodobě mimo domov.
Rodina je tradičně považována za hlavního činitele, jenž svým selháváním dětem umožňuje kriminální chování. Není ovšem neměnnou institucí, její funkce se v novodobé historii v západních zemích a dnes už i u nás výrazně proměnily. Rodinná výchova
je základem a
má určující význam při formování
osobnosti mladého člověka i pro jeho mravní vývoj. Mladý člověk si má z rodinné výchovy především odnášet do života správný vztah a úctu k základním principům a hodnotám. Neplní-li však rodinná výchova 20
základní výchovné
funkce, jsou již tím dány větší předpoklady pro vznik kriminogenního prostředí. Rodina má řadu funkcí, z nichž stěžejní jsou dle Šindelářové (1997, s.49) například tyto : - funkce hmotného rámce – obživa a výchova, uspokojení základních biologických potřeb - funkce sociální ochrany členů rodiny – sociální zázemí, status, příbuzenské role - funkce socializace jedince
Závadové prostředí v rodinách je všeobecně považováno za fenomén této uspěchané doby a kriminalita mládeže je jím nejvýrazněji ovlivňována. Mezi nejčastější příčiny patří špatný příklad rodičů či sourozenců, kteří se sami dopouštějí trestných činů a to nezřídka opakovaně.
Další příčinou bývá i
nedostatečný zájem rodičů, kteří se svým dětem plně nevěnují a ty poté bez vědomí rodičů propadají takovým aktivitám, od kterých je jen blízko k páchání trestné činnosti (Matoušek, Kroftová, 1998, s.37). „Evidentním faktem moderní doby se stal převrat v myšlení, revoluční změna v chápání významu bipolárního vnímání světa práce a volného času“ (Vážanský, Smékal, 1995, s.156). Tento fakt jednoznačně dokazuje, že daleko silnější přírůstek než orientace na výkon nebo plnění povinností, zůstává práce nedále nejvyšší hodnotou ve společnosti. Současná rodina je odrazem dnešní uspěchané doby, kdy nedostatečné rodinné zázemí je příčinou
každodenního shonu a honu rodičů za hmotnými statky,
zejména díky nimž může rodinné zázemí správně fungovat. S. Biddulph (1997, s.111) ve své knize uvádí „… když se cítíme dobře, jsme v dobré společnosti zdraví a odpočatí, můžeme svým dětem dávat, co potřebují, a mít z toho radost. Cítíme-li se však unavení, nemocní, opuštění a přetížení, dostáváme se k bodu, kdy se pro nás děti stávají ohrožením a my je vnímáme jako soupeře v zápasu o přežití. Je třeba si uvědomit, že i děti nám mohou energii dodávat, ale většinou je správné a dobré, že my „nabíjíme“ je.“
Nezanedbatelná
část
mladistvých
a
nezletilých
je
vychovávána
v neúplných rodinách. Jedná se především o rozvedená manželství, kdy dítěti skrze zastávání všech obstarávacích rolí v rodině není ze strany rodiče věnována potřebná pozornost při jeho výchově. Tentýž problém nastává, když se rodiče či 21
jeden z rodičů věnuje jiným aktivitám na úkor rodiny. V důsledku toho může dítě postrádat citový vztah a zájem o jeho život a problémy a to i přesto, že po materiální stránce nestrádá (Sochůrek, 2001, s. 36). Novotný (1968, s.131) uvádí, že „v průběhu dospívání klesá závislost mladého člověka na rodičích, oslabuje se jejich vliv, stejně jako se oslabuje vliv školy a obecně názorů dospělých. Zjednodušeně lze říci, že čím menší vliv má na mladého člověka rodina, čím menší je autorita rodičů a klima v rodině, tím větší má na mladého člověka vliv negativní parta.“
2.2.2. Škola
Přechodem do školy každé dítě ztrácí výlučné postavení, které do té doby mělo v rodině, kde bylo stále středem pozornosti. Musí
se
přizpůsobovat
novému
životnímu
rytmu
–
nucenému
vstávání v určitou dobu, vyučovacím hodinám děleným přestávkami a odpolední či večerní přípravě na školu. Škola se k němu staví jako k jednomu z mnoha dětí a především si žádá, aby se přizpůsobilo jako ostatní děti.
Škola je neoddělitelnou součástí výchovy mladého člověka. Vytváří jeho základní materiální a citové hodnoty, které jej mají provázet celý život a přímo působí na formování osobnosti. Škola může v některých případech působit jako katalyzátor kriminogenních faktorů rodiny. Vztah dítěte a mladistvého ke škole je do značné míry ovlivňován osobností učitele a celkovou organizací školní výuky.
Za základní kriminogenní faktory ve školské výchově lze podle Chmelíka (1995, s.5) označit především tyto : a) nepravidelná školní docházka, b) špatný prospěch, c) nevhodné chování k učitelům, žákům, d) arogantní přístup učitele k žákům, e) špatná spolupráce rodičů se školou, f) nedostatečná kontrolní a pedagogická činnost školy.
22
Dalším velmi důležitým faktorem je nedostatečné a neúplné vzdělání. Řada delikventní mládeže nemá ukončeno základní vzdělání. U některých mladistvých delikventů je zjišťována podprůměrná inteligence, která se projevuje v nedostatku sebekritičnosti, scestných zájmech na jedné straně a naopak pocity nedoceněnosti na straně druhé. Ta bývá často spojena se snahou upoutat na sebe pozornost za každou cenu. Tito lidé nemají konkrétní představy o životní perspektivě a to ani do relativně blízké budoucnosti (Chmelík, 1995, s.6). Typickým kriminogenním faktorem, který se nejčastěji vyskytuje u učňovské mládeže, nebo u dětí ze zvláštních škol, je záškoláctví. Zásadním negativním rysem záškoláctví z pohledu kriminality je skutečnost, že dítěti či mladistvému vzniká nevyplněný široký časový prostor, který je některými mladistvými a dětmi využíván ke sdružování v různě velkých skupinách, v nichž následně dochází k vzájemnému podněcování k páchání trestné činnosti. Tento problém je prohlubován tím, že řada rodičů se záškoláctví svých dětí snaží krýt nepravdivými omluvenkami a se školou nespolupracují. Tímto jednáním chování svých dětí utužují a ty poté spoléhají na to, že vznikne-li opět problém s „omluvenkou“, rodiče ho za něj snadno vyřeší. Právě záškoláctví může tedy být jedním z prvních signálů budoucího kriminálního chování mladistvého či nezletilého, kterému takto vzniká vhodné prostředí pro jeho špatný rozvoj (Matoušek, Kroftová, 1998, s.65).
2.2.3. Negativní vliv prostředí tvořeného osobami s narušeným chováním
Nedostatečný vliv rodiny na výchovu mladistvých a nezletilých, nedostatek zájmové činnosti, deficit citových vazeb a následný nadbytek volného času vede k tomu, že mládež svůj volný čas tráví „poflakováním se“ po ulicích a „zabíjením“ svého volného času, bez přítomnosti aktivit užitečných pro rozvoj člověka a společnosti. Takováto mládež má tendence se sdružovat do part a společně trávit svůj volný čas většinou nepřínosným způsobem pro ně samé, ale i pro okolí, což později může vést ke kriminálnímu chování. Sdružování se do part má úzkou souvislost se záškoláctvím, kdy mladší žáci chodí za školu společně se staršími a zkušenějšími, od kterých se napodobováním učí patologickému jednání vrcholícím kriminalitou, přičemž se jedná o palčivý problém zejména větších 23
městských aglomerací. Partu lze definovat jako časově stálejší skupinu lidí, kteří se sdružují na základě určitých společných potřeb, názorů a zájmů a mají obvykle vytvořenou určitou hierarchickou strukturu. Ty mohou být plně v souladu se zájmy společnosti, která je může podporovat. Jsou to zejména party, které se zabývají svojí, společensky žádoucí či prospěšnou zájmovou činností. Opakem tohoto uskupení je parta negativní, kterou zahrnujeme mezi skupinovou trestnou činnost (Sochůrek, 2001, s. 46). Lapińská
(1970, s.86)
došla k závěru, že „parta dává svým členům
možnost svěřit se se svými prožitky a myšlenkami bez zábran a uvolnit se z emocionálního napětí. Parta zvyšuje u jedince pocit sebejistoty a je podporou při činech směřujících k nezávislosti na autoritě dospělých. Dává též pocit vlastní hodnoty, protože v malé skupině lze nejlépe ukázat všechny svoje přednosti a dovednosti.“ Party lze dělit především podle stupně jejich organizovanosti, Sochůrek (2001, s.50) uvádí následující dělení : -
party organizované
-
party poloorganizované
-
party volné
-
gangy
Organizovaná parta má stálého vedoucího, pevný řád, pravidelně se setkává, její členové mají zpravidla svojí symboliku (například tetování). Noví členové se často musí podřídit přijímacím rituálům, které jsou často velmi ponižující a surové. Na rozdíl od gangu však organizovaná parta převážně nemá vybraný charakter své trestné činnosti. Poloorganizovaná parta se od organizované liší absencí přijímacího řízení nových členů, neprovádí jejich výběr a zpravidla nemá pevně daný řád. Volná parta nemá stálého vůdce
ani další znaky skupiny organizované či
poloorganizované. Charakteristická je tím, že se pravidelně schází, zpravidla ve stejný čas na stejném místě. Gang je chápán některými autory jako synonymum pro dobře organizovanou zločineckou partu, jiní tento pojem chápou jako tlupu mladistvých pachatelů nebo jej chápou jako jednu ze součástí organizovaného zločinu. Pro účely této práce je nejdůležitější tzv. „pouliční gang“, který je tvořen převážně dětmi a mládeží. 24
Tento typ gangu se vymyká klasickému pojetí gangu jako vysoce organizované zločinecké skupiny, které jsou zejména známy jako organizované skupiny profesionálních zločinců, ale spíše se blíží pojmu negativní parta. Tyto pouliční gangy vykazují určitý stupeň organizovanosti a jejich náplní jsou především přepadení za účelem oloupení oběti, vandalství, chuligánské výtržnosti, rasové útoky apod. U těchto gangů je však oproti běžné delikventní partě, spatřován vyšší stupeň organizovanosti, vyšší stupeň nebezpečnosti páchané trestné činnosti včetně skupinové koheze.
Zejména
vliv starších osob s již narušeným chováním a to jak z řad
mládeže tak i dospělých je hlavním negativním faktorem pro antisocializační proces mládeže. V období dospívání, kdy psychika dítěte v porovnání s fyzickou stránkou není dostatečně vyvinuta, je
dítě náchylné v rámci základních
socializačních procesů přijímat negativní vzory starších. Značnou roli zde hraje alkohol a užívání drog, se čímž se posléze nutně pojí kriminální jednání. Je tedy více než zřejmé, že mezi nevhodným využitím volného času a delikvencí mládeže často existuje příčinná souvislost a negativní vliv part je pokládán za druhý nejvýznamnější faktor působící na páchání trestné činnosti mládeže, po rodinném prostředí. Přirozenou vlastností člověka je potřeba sdružovat se v kolektivu lidí. Tato vlastnost je ještě umocněna u mládeže, která se sdružuje v partách či jiných společenstvích. Za určitých podmínek je takové sdružování společensky nežádoucí zejména v případech, kdy parta vystupuje protispolečensky, agresivně, prosazuje rasovou nesnášenlivost apod. Příčina těchto negativistických postojů mladých lidí v partě je v tom, že mladý člověk těmito postoji protestuje proti chybám a nedostatkům společnosti. Mladý člověk, který nemá ještě dostatek zkušeností, je velmi citlivý na vliv okolí. Sugestivně vnímá chyby a nedostatky mikrostruktury ve které žije. Snadno podléhá negativním vlivům osobnosti a negativním protispolečenským vlivům. Velmi snadno se integruje do určitého ideologického seskupení zejména v případech, kdy takové seskupení je řízeno silnou osobností. Tato ideologie seskupení je posléze přijímána za svou vlastní. Svou roli při integraci mladého člověka do party sehrává i přirozená vlastnost mladého člověka vyniknout nad svým okolím, touha být zajímavým, odlišovat se od ostatních, upoutat okolí apod. V prezentaci svého postoje je mládež 25
podporována anonymitou party, která výrazně ovlivňuje stupeň agresivity v prosazování názoru a jednání. Parta obvykle trestnou činnost jen výjimečně plánuje, většinou jde o spontánní rozhodnutí spojené s momentální potřebou (Sochůrek, 2001, s.54).
Za určující kriminogenní faktory Chmelík (1995, s. 8) označuje tyto : a) silná vůdčí osobnost – vůdce party, b) anonymita party, c) agresivnost party při prosazování své ideologie, d) sugestivní přebírání názoru, postoje party a zejména vedoucího party za vlastní. Jako typické představitele kriminogenních seskupení mladých lidí můžeme uvést zejména různá extremistická hnutí, prezentovaná zejména hnutím PUNK, SKIENHEADS, anarchisty a různé menší městské party holdující alkoholu, drogám a protispolečenskému stylu života vedoucímu až k závažnému organizovanému kriminálnímu jednání.
Obecně lze říci, že volnočasové aktivity jsou důležitou součástí trávení mimoškolního času a problémová mládež spíše postrádá cílevědomé zaměření zájmů do společensky schvalovaných aktivit. Skupina vrstevníků se považuje za důležitého a nezbytného činitele ve výchově, která však může mít příznivé i nepříznivé formativní účinky, neboť velmi záleží na tom, čím se parta zabývá (Sochůrek, 2001, s.61).
2.2.4. Psychoaktivní látky
Jako „psychoaktivní“ jsou Vágnerovou (2003, s. 66) označovány látky, které mohou měnit psychický stav, obvykle subjektivně žádoucím způsobem. Důsledkem jejich užívání může být akutní intoxikace, abúzus nebo závislost. Drtil (1978, s.17) uvádí : „drogová závislost je psychický a někdy také fyzický stav, vyplývající ze vzájemného působení mezi živým organismem a drogou, charakterizovaný změnami chování a jinými reakcemi, které vždy zahrnují nutkání brát drogu stále nebo pravidelně pro její psychické účinky a někdy také proto, aby se zabránilo nepříjemnostem z jejího chybění.“ 26
Jednotlivé psychoaktivní látky mají různé účinky a mají rychlý vliv na chování, vědomí a náladu člověka. Rahn a Mahnkopf (2000) uvádí : „Počet drogově, resp. Lékově závislých je odhadován na méně než 1% populace z řad mladých lidí.“ Trávníčková (2001) uvádí, že „poměr četnosti uživatelů obou pohlaví je přibližně 2:1, i v tomto případě jde častěji o muže než o ženy.“ Velmi negativní příčinou přispívající k páchání kriminálních deliktů je alkoholismus a návykové látky. Nejen alkoholová závislost, ale i toxikomanie ohrožuje děti a mladistvé. Stále více se mluví o drogové závislosti a často se opomíná závislost na alkoholických nápojích a kouření. Právě kouření a požívání alkoholu je jakousi predispozicí k braní drog. Klasický uživatel drog je většinou kuřák po krátkodobé alkoholové kariéře. Velmi důležité je s dětmi probírat spouštěcí mechanismy, o nichž se děti domnívají, že mohou způsobit jejich vlastní užívání drog. Zjišťování vlivu alkoholu a jiných návykových látek na kriminalitu mladistvých a nezletilých je nesnadné. Vliv těchto látek závisí na individuální odolnosti každého jednotlivce a je důležité, zda vliv alkoholu či jiné návykové látky bezprostředně vyvolal spáchání trestného činu nebo zda podle stupně závislosti pachatele na návykových látkách byla jeho trestná činnost vyvolána potřebou si tyto látky přímo opatřit nebo alespoň na ně získat dostatečné prostředky. Pokud jde o jiné návykové látky a zejména drogy, významné jsou poznatky spočívající v tom, že drogová scéna mladistvých a nezletilých jako pachatelů těchto deliktů je charakterizována naprostým ústupem od tzv. „čichačství“, tedy aplikace těkavých látek jako je například toluen. Poměrně běžné jsou tzv. měkké drogy a to zejména pervitinu, braunu, marihuany apod.. Na druhou stranu se výrazně zvyšuje nebezpečí vlivu tzv. klasických tvrdých drog, mezi něž patří dnes již relativně snadno dostupný heroin. Závislost na drogách mezi mládeží je však v současnosti spíše výjimečná a převažuje tzv. experimentování nebo užívání tzv. měkkých drog, jako je například marihuana nebo velmi snadno dostupná droga zvaná extasy. Největší vliv psychotropních a omamných látek je zřetelný především u majetkové trestné činnosti, kdy si pachatelé trestnou činností opatřují prostředky na obstarání drogy. 27
Požívání alkoholu a aplikace drog se však velmi výrazně promítá i do násilné kriminality, kdy při působení návykové látky dochází ke snížení prahu spuštění agresivity a následnému kriminálnímu jednání, kterého by se tak člověk v normálním stavu nedopustil. Právě drogy, nebo kombinace alkoholu a drog, mohou mít někdy za příčinu neuvědomované chování, které může mít někdy až fatální následky (Sochůrek, 2001, s. 21).
2.2.5. Novověká etika a hodnoty
Naše novodobá evropská kultura se původně předkládané prioritní duchovní
postupně dostává do krize, kdy hodnoty jsou postupně vytlačovány
hodnotami materiálními. U nás se společenský vývoj ve 20. století lišil od vývoje západních zemí, což dospělým i mladým lidem ztěžovalo morální orientaci i rozvíjení občanských ctností. Jen některé evropské společnosti prošly spolu s námi během druhé světové války a po ní dlouhým obdobím dvou totalitních režimů. Společnost byla u nás za reálného socialismu společností legitimního pokrytectví pokud jde o ideologii a pololegitimního vyvlastňovaní státu pokud jde o postoj k tzv. socialistickému vlastnictví. V období reálného socialismu byla u nás kriminalita nižší, než je dnes, protože život každého občana byl pod maximálním dohledem. Občané měli povinnost pracovat, měli povinnost hlásit změnu pobytu, o jejich aktivity se zajímala monopolní politická strana a s ní úzce spolupracující tajná i veřejná bezpečnost. Po roce 1989 vedoucí politická síla u nás, Občanská demokratická strana, prosazovala liberální světonázor, což si mnoho lidí vysvětlilo tak, že si každý může dělat co chce, aniž by se musel obávat následků svého jednání. Uvolněním režimu došlo k tomu, že společnost byla doslova „opilá“ nově nabytou svobodou. Teprve nyní si naše společnost začíná uvědomovat, že se oddávala nesplnitelným iluzím o svých možnostech.
Po roce 1989 postupně dochází k uvolňování
morálky, v mnohých společenských odvětvích dochází k chaosu, ekonomika neprobíhá rovnoměrně a vytvářejí se velké lokality s velkou nezaměstnaností. V těchto oblastech dochází k rychlejšímu nárůstu kriminality mládeže a největší dynamiku růstu kriminality mládeže začínají vykazovat velká města, v nichž 28
bohatství neznamená jen stabilitu, ale také výzvu a příležitost pro páchání trestné činnosti, kterou se zatím nedaří snižovat ani prevencí a ani represivními opatřeními. Do naší kultury po roce 1989 vstoupila prohlubující se agresivita, bezohlednost a mamon, což se v současné době stává jedním z hlavích globálních problémů. Prudký nárůst projevů agresivity v prvních letech relativní svobody po roce 1989 byl zákonitý a dal se očekávat. V dalších letech došlo v tomto směru k určité stagnaci a tak si myslím, že boj proti násilí by neměl být jenom záležitostí orgánů činných v trestním řízení, ale především by měl být na prvním místě v rodině, škole a dalších prospěšných společenských organizací (Matoušek, Kroftová, 1998, s. 93).
2.2.6. Vliv médií
Velký podíl na kriminalitě mládeže má vliv médií, který začal výrazně gradovat právě po roce 1989. O vlivu médií, a zejména televize na socializaci dnešních dětí a mládeže ve vyspělých zemích nemůže být pochyb. Děti a dospívající sledují televizi nejvíce ze všech médií. Čas, který věnují sledování televize, je v průměru delší než všechny jiné mimoškolní činnosti, jimž se děti a dospívající v naší kultuře věnují. Televize je bezpochyby mocným médiem, ze kterého zejména mladý člověk neselektivně přijímá to, co je mu předkládáno. Televize přináší velkou dávku zobrazovaného násilí, smrti a jejího zlehčování, dochází zde mnohdy k vulgárnímu zobrazování sexu a lidského těla snižující lidskou důstojnost, je zde k vidění agresivita zaměřená proti některým náboženským, politickým, sociálním, etnickým či jiným skupinám sloužící mnohdy jako návod k provedení. To vše je špatným příkladem pro děti a mladistvé u nichž dochází k ohrožení jejich psychického, morálního a sociálního vývoje. Na druhou stranu nutno říci, že televizí prezentované násilí a zlo nemusí mít destruktivní účinky, je-li dětem prezentováno v kontextu, jenž těmto projevům dává smysl v přijatém kulturním rámci. Dítě, jež na takový rámec není dostatečně napojeno a o které se nikdo dospělý nezajímá, pak může násilí považovat za legitimní způsob prosazování lidských potřeb (Matoušek, Kroftová, 1998, s. 102).
29
3. Charakteristika vývoje osobnosti mládeže 3.1. Období dospívání – pubescence Období dospívání je přechodnou dobou mezi dětstvím a dospělostí. Začíná přibližně v 11 letech a končí dosažením dospělosti ve 20 letech. První fáze dospívání je časově lokalizována přibližně mezi 11 individuální variabilitou
a
15 rokem s určitou
a je označováno jako pubescence.
Z hlediska
kriminality dětí je právě toto období pro účely této práce stěžejní, protože k páchání kriminality ze strany nezletilých dochází v drtivé většině případů v tomto období. Pro účely této práce není ani tak důležitá fyzická stránka vývoje, ale stránka vývoje psychosociálního. Vágnerová (2000, s.209) uvádí výčet nejzásadnějších změn v oblasti změny psychiky: •
V období dospívání se mění citové prožívání, dospívající bývají emočně labilnější a jejich reakce se mnohdy jeví jako méně přiměřené situaci. Dochází ke změně jejich sebehodnocení, bývají zranitelnější a vztahovačnější z důvodu hormonálních změn. Sekundárně může docházet ke změnám v oblasti psychiky a mezilidských vztahů.
•
Dochází ke změně v uvažování, což se u pubescentů projevuje v celkovém přístupu ke světu i k sobě samotným. Bývají hyperkritičtí a mají sklon považovat své úvahy za výjimečné.
•
V průběhu dospívání dochází v socializačním rozvoji pubescentů ke změně názorů na jiné lidi. Dospívající odmítají podřízenou roli. Komunikace dospívajících s dospělými je touto potřebou ovlivněna také. Mění se vztah ke škole, dobrý prospěch přestává být cílem a stává se prostředkem. Dochází ke stabilizaci individuální formy, která určuje míru snahy pubescenta. Mění se vztah k učiteli, už není přijímán automaticky jako formálně daná autorita, ale jen tehdy, pokud pubescentům něčím imponuje. Pubescenti mají potřebu odpoutat se od rodiny a emancipovat se, což vede k proměně citové vazby k rodičům. Dítě již nechce být jako rodiče, snaží se od nich nějak odlišit. Potřebu odlišení posiluje pocit, že rodiče nejsou tak moudří a všemocní, jakými se zdáli být. Pubescenti postupně začínají odmítat rodičovskou autoritu a jsou k rodičům kritičtí. 30
• Jako opora slouží pubescentům jejich vrstevnická skupina, se kterou se identifikují. Dospívající si sami určují generační standardy norem, jejichž dodržování striktně vyžadují. Vrstevníci se stávají neformálními autoritami, které mají značný vliv. Jedná se tedy o období vývoje člověka, ve kterém je jeho osobnost v důsledku prodělávání významných změn velmi náchylná k možnému kriminálnímu jednání. Mění se hodnotový a normativní systém dítěte, má nové postoje ve vztahu ke společnosti a ostatním lidem. Dítě je však v tomto věku po stránce osobnostního vývoje nezralé a tak mnohdy ani nerozezná, že to, čeho se dopouští může být špatné jak pro ostatní společnost, tak pro jeho budoucí vývoj. Rovněž je velmi náchylné k podlehnutí patologickým svodům, které na něho z vnějšku působí a proto je v tomto období velmi důležitý správný přístup k výchovnému působení na dítě.
3.2. Období dospívání - adolescence
Období adolescence je druhou fází relativně dlouhého časového dospívání. Trvá přibližně od 15 do 20 let s určitou individuální variabilitou a to zejména v oblasti psychického a sociálního vývoje. Vágnerová (2000, s. 253) uvádí nejzásadnější změny v psychosociální oblasti : •
V adolescentním období se završuje rozvoj identity dospívajícího. Mnohdy nejde o samostatné hledání vlastní identity, ale o pouhé převzetí nějakého modelu, který je pro danou sociální skupinu charakteristický.
Součástí
rozvoje identity jsou rovněž vztahy k jiným lidem. Vymezení identity je závislé na způsobu prožívání a uvažování, typickém pro toto období. Pro mnohé adolescenty není nastávající dospělost atraktivní, protože je spojena se zodpovědností a mnoha omezeními, na jejichž zvládnutí nejsou dostatečně zralí. Vrstevníci pomáhají adolescentům uspokojovat různé potřeby. Emoční jistotu obvykle představuje stabilní přítel, který má podobné hodnoty a zájmy. •
Adolescent je postupně stále více akceptován jako dospělý, ale také se od něho vyžaduje chování, které by dospělosti odpovídalo. Adolescenti již automaticky neodmítají všechny hodnoty a normy, které jim dospělí 31
prezentují, ale
uvažují o nich a zaujímají k nim vlastní, často radikální
postoje. Dochází k proměně sociální role, která se projevuje i ve vztahu k dospělým, především rodičům a učitelům a starší adolescent začíná být více závislý na vztazích s vrstevníky. •
Adolescenti si sami vybírají hodnoty a normy, k nimž chtějí být loajální a nepřijímají automaticky to, co jim rodiče či společnost nabízejí. Adolescentní morálka není již zaměřena na pouhé mechanické respektování jednotlivých pravidel, ale chce se rozhodovat sám v souladu s vlastními morálními principy.
Převádění obecných principů do reality se může projevovat
antirasistickými demonstracemi, účastí v ekologických aktivitách apod. Problémem adolescentů nebývá nedostatek hodnot, ale spíš jejich množství a hlavně neujasněnost jejich priorit. Adolescent stále ještě potřebuje ve větší míře než dospělí stabilní hodnoty, které by mu poskytovaly určitou jistotu. Výsledkem je osobní zmatek a nejistota, která dospívajícího mnohdy vede k hledání jedině správných a navždy platných hodnot a norem. Skupiny, které by něco podobného nabízely, ovšem nebývají demokratické (jsou to různé party či sekty) a členství v nich rozvoji osobnosti příliš neprospívá. Někteří adolescenti nepřijímají běžné hodnoty a normy a tak dochází k antiidentifikaci se společenským řádem, což může být určitým výrazem protestu proti společnosti. Nekonformita může být také úsilím o upoutání pozornosti, kdy se snaží vyvolat emoce a šokovat. Důležitá zde je i míra agresivity, která často nemá jednoznačně určený objekt. Zdánlivě nepochopený je například vandalismus, jehož cílem je ničení a vlastní zisk se jeví problematický. Avšak takové jedince mohou uspokojovat podrážděné reakce společnosti, která o ně jinak neprojeví zájem. I tímto způsobem lze uspokojit potřebu seberealizace, pokud není k dispozici lepší prostředek než tento. Příčiny podobného jednání je třeba hledat na počátku vývoje takového jedince, v jeho rodině. •
Toto stádium vývoje člověka je typické bouřlivými a zásadními změna v jeho hiearchii hodnot, norem a postojů k ostatním lidem a celé společnosti. Je typické určitou revoltou a snahou být jiný, lepší nežli ostatní a právě v důsledku probíhajícího a zatím neukončeného vývoje osobnosti, se takovýto jedinec může dopustit i kriminálního jednání. Někteří adolescenti neuznávají autority a je jim bližší vrstevnická skupina, jakou může být například parta, se 32
kterou se snaží být konformní. To může někdy vést k úplnému podlehnutí vlivu party a v případě, že se jedná o seskupení kriminálního charakteru, tak to může vést k nastartování jeho kriminální kariéry. Ještě stále se jedná o období dospívání, ve kterém je mladý člověk velmi náchylný k čemukoliv, co na něho působí a tedy i ke kriminalitě.
4. Role výchovy a volného času Role výchovy a volného času
v dospívání dětí a mládeže má
nezastupitelnou roli, stejně tak jako jiné vlivy utvářející osobnost člověka. Člověk se může rozvíjet jako harmonická osobnost, nebo může na druhou stranu „sklouznout“ do sociálně patologického prostředí, které svou škodlivostí může ohrožovat společnost, její uspořádání, stabilitu a řád. Volný čas je stále častěji diskutovaným tématem nejen sociologů, ale i ekonomů, psychologů a pedagogů. Jedná se o téma nanejvýš aktuální a to zvláště v současné době, kdy dochází k hodnotové konverzi u velké části mladé generace a k výrazným proměnám v hierarchii životních hodnot a postojů. Každý člověk má
vrozené dispozice, které se rozvíjejí v důsledku
interakce osobnosti člověka s vnějšími sociálními vlivy, které tyto dispozice různou měrou ovlivňují. Patří sem nejenom rodinná a školní výchova, ale i výchova mimoškolní. Děti a mladí lidé jsou velice tvární a právě působení ve volném čase může mít rozhodující úlohu na jejich další vývoj. Volný čas se vyznačuje dobrovolnou činností, a proto bychom si měli pamatovat, že se snáze naučíme či vykonáme to, co děláme z vlastní vůle.
„Víme, že se volný čas může dokonce stát i zdrojem velmi vážného ohrožení. Při neorganizovaném trávení volného času dochází k velké části úrazů dětí, mladí lidé svým jednáním ohrožují sebe i druhé experimentováním s drogami, z nudy překračují zákon, dopouštějí se šikany, krádeží a zaměřují svou agresivitu na příslušníky etnik“ (Pávková, 1999, s.12).
„V době, kdy se
neúprosně zvyšují počty mladistvých toxikomanů a narkomanů závislých na halucinogenních látkách, na drogách a herních automatech, v době narůstající kriminality se otázka „Co s volným časem ?“ stala otázkou cogente necessitate
33
(pod tlakem nutnosti)“ (Spousta, 1996B, s. 7). „Specifickou zvláštností volného času dětí a mládeže je pedagogické ovlivňování. Děti ještě nemají dostatek zkušeností, nedovedou se orientovat ve všech oblastech zájmových činností, potřebují citlivé vedení. Podmínkou účinností je, aby toto vedení bylo nenásilné, nabízení činností pestré a přitažlivé. Míra ovlivňování volného času závisí na věku dítěte, jejich mentální i sociální vyspělosti a na charakteru výchovy“ (Pávková, 1999, s.15). Člověka je nutno pro volný čas vychovávat, naučit ho, jak volný čas optimálně trávit, proto vzniká pedagogika volného času. „Diferenciace v pestrosti prožívání volného času jsou ovlivňovány věkem, pohlavím, vzděláním, rodinným stavem, tělesnou a duševní kondicí, zaměstnáním jedince a tradicemi daného prostředí“ (Spousta, 1996A ,s.16). Jak již bylo zmíněno, o volném čase lze u dětí a mládeže též hovořit i jako o rizikovém faktoru. Jeho množství relativně vzrůstá, avšak kvantita neznamená nárůst kvality. Zanedbání pedagogického
ovlivňování volného času by mělo
nedozírné následky. Narůstající závislost mladé generace na drogách a hracích automatech jsou toho důkazem.
Existence volného času je důležitou
psychohygienickou otázkou. Velmi škodlivé je, když jedinec volný čas nemá vůbec. Příčiny bývají různé, ale častěji než velké množství povinností bývá hlavní příčinou špatná organizace práce a celodenního režimu.
4.1.
Výchova a volný čas v historickém kontextu Výchova a volný čas byla v popředí zájmu již v hluboké minulosti, i když
zaujímala ve společnosti odlišné pozice než v dnešní době. „Volný čas není světem sám pro sebe, který naslouchá výhradně vlastním zákonům, naopak, je důsledkem a současně částí průmyslově společenského systému, organizace člověka a moderní civilizace.“ (Vážanský, 1992, s.5) Změny výchovy probíhaly odlišně u lidí různých společenských vrstev a sociálního postavení, nejprve spíše ve vyšších vrstvách a ve městě. „Volný čas existoval v průběhu lidských dějin stále, aniž byl pociťován jako problém, aniž by zavdával příležitost k zvláštním úvahám. Střídání činnosti a odpočinku odpovídá biologickému rytmu, vlastnímu živočišné říši a u člověka nabylo podoby střídání práce a volného času.“ (Spousta, 1994A, s.10) 34
Staří Řekové hledali smysluplné a užitečné naplnění volného času v kultivaci těla a ducha v jejímž rámci se dostalo důstojného místa i umění.“ (Spousta, 1996B, s. 26) Starověké slovo scholazein (základ našeho slova škola) znamenalo původně míti volnou chvíli, prázdno, zahálet. Významový posun pokračoval směrem ke konkretizaci činnosti, které Řekové ve volném čase nepochybně dávali přednost přede všemi ostatními. Scholazein tak znamená poučovat, přednášet. S výchovou, která je chápána jako významný společenský proces, se setkáváme jak u Platona, tak i u Aristotela. Ne jinak se dívá na výchovu i učitel národů Jan Ámos Komenský. Komenský rozdělil čtyřiadvacetihodinový den člověka rovným dílem mezi práci, spánek a aktivní odpočinek, pojatý jako vzdělávání. O nesporném významu výchovy pro život člověka nás přesvědčuje historie lidstva v každé své vývojové etapě-pouze s tím rozdílem, že tak činí v každé době jinými argumenty, s odlišným důrazem a s nestejnou naléhavostí. Jůva (1997.s.8) uvádí, „výchova se dosud často chápe širší veřejností pouze jako záležitost dorůstajícího pokolení. Někdy k tomu vede i etymologie slova pedagogika (pais – dítě, agein – vésti). Již u Platóna však model komplexní výchovy vedoucích činitelů ideálního státu trvá do třiceti let. Komenský ve svém posledním pedagogickém spise Vševýchova poprvé systematicky analyzuje celoživotní výchovu jedince od narození až do smrti. Podmínky současného světa s jeho stále rychlejšími proměnami ekonomickými, sociálními i kulturními si přímo vynucují pojímat výchovu jako celoživotní proces.“ Z historického pohledu na vývoj výchovy ve volném čase zjistíme, že „nejprve vznikala zařízení určená výlučně pro dospělé. Později začala působit také zařízení určená výlučně pro nejmladší věkové skupiny a vytvářela pro ně nový, specifický výchovný postoj. Byly to například kluby a sportovní zařízení na školách, dětské zahrady polského lékaře Jordana pro pobyt na vzduchu a pro pohybové aktivity, letní kolonie, klubovny a tábory dětských sdružení, (YMCA, YWCA, Skauti), ale i aktivity Sokola a jeho cvičení, loutkové scény a knihovny. Ekonomický a politický vývoj umožnil budovat zařízení volného času především v západoevropských zemích. Vývoj ve středních a východní Evropě byl opožděn a zařízení se věnovala především sociálním a zdravotním otázkám (útulky, tábory pro sociálně a zdravotně postižené). Těžiště spočívalo v zájmu institucí sociální pomoci a dobročinných sdružení. Devadesátá léta zásadně změnila situaci 35
evropské společnosti, což se projevilo i v oblasti volného času dětí a mládeže. Zanikla bipolarita a zintenzivnil se evropský integrační proces. Do popředí vstupují společné momenty, které počátkem období vyznačila Úmluva o právech dítěte z 20.11. 1989“ (Pávková, 1999, s.23). Lidé na začátku dvacátého prvního století žijí ve světě plném neochoty chápat jeden druhého, vzájemného neporozumění, ve světě sociální, náboženské, nacionální, etnické a jiné nesnášenlivosti. Je celkem přirozené, že se tyto pocity a společenská traumata současné doby odrážejí ve výchově. „Volný čas je nesmírná hodnota, ale nikoli sama o sobě a sama pro sebe, nýbrž jako neomezená možnost člověka vrátit se k sobě samému, k svému autentickému plnému životu, přemýšlet o hodnotách, uvědomovat si jejich ohrožení a věnovat se jejich záchraně“ (Spousta, 1994, s.17).
Jak nakládat
s volným časem se v budoucnosti budeme učit stejně jako vykonávat profesi. Získávat a cvičit kompetence pro volný čas bude, pode V. Spousty, patřit k úkolům školy. Hned bychom měli začít posilovat smysl pro plnost života a pro volný čas jako životní hodnotu, kterou si zasloužíme po dobré práci (Spousta, 1994, s.17).
4.2.
Faktory ovlivňující výchovu ve volném čase Jak již bylo uvedeno, osobnost člověka je v průběhu jeho vývoje
formována vnějšími sociálními podmínkami a podněty, které různým způsobem formují
vrozené dispozice. Klíčovou roli při výchově dětí hraje rodina jako
primární sociální skupina se svými bohatými a intimními citovými vztahy. Na výchovné působení rodiny navazují a doplňují je předškolní zařízení později škola jako jeden z nejvýznamnějších výchovných činitelů. Na výchově dětí a mládeže v době mimo vyučování se společně s rodinou podílejí instituce pro výchovu mimo vyučování a další subjekty. Výchovná zařízení si nekladou za úkol odpoutávat děti od rodin, naopak se snaží o navázání neformálních a účinných forem spolupráce včetně zapojování rodičů i jiných dospělých do činností dětí ve volném čase. Všechny tyto činitelé se v oblasti výchovy navzájem prolínají, doplňují a ovlivňují, z čehož plyne, že nedostatky v kterémkoliv z nich se mohou projevit negativně i v jiné oblasti, navzájem však může dojít ke kompenzaci. 36
Podíl vlivu jednotlivých činitelů je u každého jedince jiný. Každý z nás má pro svůj vývoj odlišné podmínky, různé jsou i životní osudy a cesty.
„Existuje
rostoucí množství výzkumů, které ukazují, že mnoho dětí, které byly vystaveny negativním výchovným činitelům (například vyrůstají v rodinách alkoholiků, delikventů, jsou týrané, zanedbávané či zneužívané) se může stát dobře adaptovanými dospělými, schopnými vytvořit kvalitní trvalé partnerské vztahy a úspěšně se zapojit do společnosti“ (Pávková, 1999, s.37). Je třeba vycházet ze zkušenosti, že v mnoha případech dospělý člověk ve vlastním volném čase reprodukuje aktivity volného času ze svého dětství a mládí a v tomto směru působí po založení rodiny i na své vlastní děti.
4.2.1.
Rodinná výchova Výchova v rodině je bezesporu nejdůležitější, neboť probíhá již od
narození dítěte a je všudypřítomná při nejdůležitějších stádiích vývoje osobnosti. Rodina se velmi zásadním způsobem podílí na utváření životního stylu a tedy i způsobu hospodaření s volným časem. Výchova v rodině rozvíjí všechny kvality osobnosti a zvláště významně působí na citový rozvoj. Zejména citová péče rodičů a zdravé zázemí je důležité pro rovnoměrný rozvoj mladého člověka, tak aby z jeho strany nemuselo docházet ke kompenzaci v různých partách, odkud nechybí krůček k braní drog, alkoholu apod. Pojem „výchova dětí“ se v mnoha rodinách žalostně ztenčil na pouhé uspokojování základních biologických potřeb dítěte.
V dřívějších dobách
pomáhala matce s dítětem celá široká rodina a mnoho přátel, kteří byli na blízku. Po rozpadu této široké rodiny začalo mateřství vyvolávat větší obavy. V dnešní době žijeme v neustále se proměňující společnosti, kde mnoho mladých párů dnes nemá spojení s příbuznými a přáteli, kteří by jim mohli pomáhat. Mladí lidé proto často zakusí velkou úzkost z toho, že nejsou dostatečně připraveni vychovávat děti. Tyto obavy přiměly rodiče k tomu, aby začaly shánět informace a rady u odborníků. Obracely se na dětské lékaře, psychology, psychiatry a pedagogy, aby jim zodpověděli složité otázky týkající se rodičovství (Dobson, 1995, s.7). J. H. Pestalozzi již na počátku 19. století řekl : „Kde dítěti již od počátku 37
chybí mateřská láska, věrnost a účast lidská, kde rodiče ve svém vztahu k dítěti se od přirozenosti tak odchylují, že mu odepřou to nejsvětější, co mu náleží, svoje spolupůsobení ve výchově k lásce, tam je potom pro jejich dítě konec s výchovou k lásce a činnosti z lásky. Podvod a povrchnost zaplaví lidského tvora od kolébky“ (Spousta, 1996B, s.13). Rodina má ve vyspělých společnostech hlavní odpovědnost za výchovu svých dětí. Tato odpovědnost vychází z historických a kulturních tradic života společnosti a je zakotvena i v právních normách. Je velmi důležité, aby dítě mělo úctu ke svým rodičům, protože na tomto základě se vytvářejí postoje k ostatním lidem. Jeho vztah k autoritě rodičů se stává základním pro jeho názor na autoritu školy, policie a zákonů, na lidi, se kterými bude nakonec žít a pracovat, a na společnosti vůbec.
4.2.2. Školní výchova „S výchovou k volnému času a výchovou ve volném čase je vhodné začít od nejútlejšího věku a především pokračovat ve škole, kde žák přijímá již zpracované a metodicky utříděné informace“ (Biddulph, 1997, s.6). Spolupráce mezi dvěma prioritními oblastmi výchovného působení, tedy rodiny a školy, je velice důležitá a pro výchovu dětí nezbytná. České školství předpokládá, že se vzájemné vztahy mezi školou a rodinou budou vyvíjet k větší otevřenosti, náročnosti, kooperativnosti a partnerství. Pedagogický pracovník se svou prací podílí na společném cíli celé
společnosti, jejímž úkolem je rozvíjet nové
generace. Společnost celkově zvyšuje nároky na vzdělanost svých členů. Po škole se požaduje, aby našla optimální cestu, jak dosáhnout požadovaného specializovaného vzdělání žáků a zároveň i univerzálnost jejich pohledu. Je všeobecně známo, že osobnost pedagoga je v celém výchovně vzdělávacím procesu školní výchovy činitelem, který nese společenskou odpovědnost za jeho účinnost a také úspěšnost. Nemalým problémem však zůstává personální obsazení škol, neboť mnoho zejména mladých pedagogů odchází mimo školství.
38
4.2.3.
Mimoškolní výchova Volný čas je jedním ze základních determinantů spolupůsobících jako
možné riziko při zasažení mladého člověka působením patologických jevů a proto je jeho zdravé využití velmi důležité.
Právě mimoškolní výchova poskytuje
dostatek těchto zdravých možností a příležitostí, jak vést dítě k racionálnímu využívání volného času, formovat hodnotné zájmy, uspokojovat a kultivovat významné lidské potřeby, rozvíjet specifické schopnosti a upevňovat žádoucí morální vlastnosti.
Tato oblast výchovy plní funkci výchovnou, vzdělávací,
zdravotní i sociální a velmi výrazně přispívá k prevenci společensky nevhodných forem chování, což je významné zejména v současné společenské situaci, kdy se kriminalita mládeže stala jedním ze zásadních společenských problémů. Na edukační utváření současného člověka má rostoucí vliv volný čas, účast dětí, mládeže a dospělých na aktivitách ve volném čase, v zařízeních, institucích, organizacích k tomuto účelu zaměřených.
Rychlým tempem se
rozvíjejí rozmanité nabídky aktivit pro volný čas a jedinci tak mají velké možnosti rozvoje individuálních a kolektivních zájmů. Pedagogické ovlivňování volného času a především výchova dětí a mládeže v době mimo vyučování je významnou oblastí výchovného působení. Podmínky pro realizaci cílů výchovy mimo vyučování vytvářejí různé společenské instituce : -
školní družiny
-
školní kluby
-
domy dětí a mládeže a stanice zájmových činností
-
dětské domovy (při ústavní výchově)
-
domovy mládeže pro učňovskou či středoškolskou mládež
-
základní umělecké školy (ZUŠ)
-
jazykové školy
-
církve a náboženská společenství
-
další subjekty, které svou činnost provozují výrazně na komerční bázi
Obsah zájmové činnosti se diferencuje podle věku dětí a mládeže, ale i podle vyspělosti jedince a mnohdy i ekonomických možnostech rodiny. Dospívající potřebují poznávat svět, orientovat se v něm i zasahovat do jeho dění. 39
Zajímají se o vše možné, neví, co by udělali dříve a chtějí si vše vyzkoušet. Hledají takové činnosti, které odpovídají jejich předpokladům, v nichž by vynikli a dosáhli uspokojení. Podněcování a usměrňování jejich zájmové činnosti tvoří předpoklad pro budoucí profesionální orientaci. Zájem o sport a tělesnou výchovu je v dospívání významný pro formování osobnosti jak v oblasti volní a citové, tak i intelektuální. Účast dětí na hodnotné a pedagogicky vedené zájmové činnosti od počátku zahájení školní docházky vytváří postupně návyk zabývat se i v pozdějším věku a v dospělosti užitečnou činností vhodně využívat volný čas (Němec, 2002, s.21).
4.2.4. Zájmová činnost Z hlediska správného využívání volného času je zájmová činnost jedním ze stěžejních nástrojů přispívajícího ke správnému rozvoji osobnosti. Zájmové činnosti jsou
aktivity zaměřené na uspokojování a rozvíjení individuálních
potřeb, zájmů a schopností. Podílí se na formování názorů, postojů a přesvědčení jedince. Zájmová činnost má na rozdíl od zábavy a odpočinku vždy aktivní charakter. Vždy obsahuje volní složku a významně ovlivňuje osobnost vychovávaného. Zájem můžeme charakterizovat jako osobnostní vlastnost, vyjadřující vztah k předmětům či jevům, kterým člověk připisuje zvláštní význam. Vzbuzuje snahu po aktivním kontaktu s předmětem zájmu a jeho poznávání, popř. ovládání či zvládání. Tato skutečnost se promítá do činností člověka, jejichž vykonávání je vždy spojeno s citovými prožitky. Dospívající potřebují poznávat svět, orientovat se v něm i zasahovat do jeho dění. Zajímají se o vše možné, neví, co by udělali dříve a chtějí si vše vyzkoušet. Hledají takové činnosti, které odpovídají jejich předpokladům, v nichž by vynikli a dosáhli uspokojení. Podněcování a usměrňování jejich zájmové činnosti tvoří předpoklad pro budoucí profesionální orientaci. Aktivní účastí na zájmové činnosti se děti a mládež učí plánovat činnosti a řešit vzniklé problémy. Vytváří si dovednosti vytyčit si cíl, promýšlet cesty k jeho dosahování, postupovat podle předem stanoveného plánu, překonávat překážky a objektivně hodnotit výsledky vlastní činnosti. Účast dětí na hodnotné a pedagogicky vedené zájmové činnosti od počátku 40
zahájení školní docházky vytváří postupně návyk zabývat se i v pozdějším věku a v dospělosti užitečnou činností a vhodně využívat volný čas (Němec, 2002, s.23). Vhodnou zájmovou činností, která smysluplně vyplňuje volný čas mládeže, lze významně eliminovat možné vystavení mladého člověka potenciálnímu zaujetí pro některé společensky nevhodné způsoby trávení volného času, neboť na ně jednoduše nezbývá čas.
41
5. Empirická část 5.1. Zaměření práce Cílem této práce bylo v teoretické části za pomoci odborné literatury vysvětlení základních pojmů, popsání kriminogenních faktorů vedoucích k páchání protiprávního jednání, nastínění charakteristiky psychického vývoje osobnosti dětí a mládeže, stručné
vymezení legislativní terminologie
kriminality mládeže a rozebrání charakteristiky trestné činnosti mládeže, tak aby byly objasněny všechny potřebné faktory ovlivňující kriminální chování jedince a mohly být použity ve výzkumné praktické části práce. V praktické
části jsou za pomoci teoretických poznatků analyzovány
uvedené hypotézy na základě jejichž výsledku bude zhodnocen současný stav kriminality mládeže, tedy způsoby chování při páchání trestné činnosti, zmapování trestné činnosti,
které se mládež dopouští, dále definování
konkrétních příčin páchání kriminality s ohledem na trávení volného času, zhodnocení významnosti využití volného času jako kriminogenního faktoru a navržení praktických možností využití preventivních opatření s přispěním jedním z konkrétních projektů autora.
5.2. Hypotézy empirického výzkumu H01. Vývoj kriminality se po prudkém nárůstu po roce 1990 ustálil a jeho současná podoba u dětí a mladistvých vykazuje prvky větší organizovanosti a násilí. H02. V důsledku nevhodného využívání volného času a jeho nadbytku dochází k nárůstu trestné činnosti dětí a mladistvých. H03.
K nárůstu trestné činnosti dětí a mladistvých v průběhu roku dochází zejména v prázdninových měsících a tato trestná činnost je často páchána pod vlivem návykových látek.
H04.
Každý mladý člověk hledá ve svém prostředí vzory a motivace a v důsledku působení patologického prostředí (negativní party) dochází k přejímání způsobu tohoto chování a k páchání následné 42
trestné činnosti. H05.
Děti a mladiství si zcela neuvědomují důležitost užitečného využití volného času, často dávají přednost pohodlnějšímu pasivnímu trávení volného času, což může mít za následek pozdější náchylnost osobnosti k páchání trestné činnosti.
5.3.
Metodologie prováděného výzkumu analýza statistik vedených Policií ČR v působnosti České republiky se zaměřením na kriminalitu mládeže obsahová analýza konkrétních spisových materiálů evidovaných Policií ČR ( jejich interpretace a vyzdvižení informací důležitých pro tuto práci) vlastní pozorování z pohledu policisty Obvodního oddělení Policie ČR Havlíčkův Brod se zaměřením na získání informací k dané problematice použití dotazníku vlastní konstrukce pro cílovou skupinu pachatelů trestné činnosti z řad mládeže a dotazníku se zaměřením na volný čas s cílovou skupinou dětí a mládeže volný a řízený rozhovor použitý k získávání informací při případové práci jednoho z klientů při prováděné obsahové analýze spisových materiálů
5.3.1. Analýza statistických dat
Pro účely zpracování statistických dat byla použita dostupná statistika Policie ČR na internetových stránkách Ministerstva vnitra ČR, kde je nejen číselné, ale i procentuelní vyjádření nápadu trestné činnosti za určité období v porovnání s předchozími a následujícími obdobími.
V práci jsou použity
statistiky týkající se kriminality celkové, kriminality nezletilých a mladistvých v celé ČR. Ve statistikách je uveden celkový výčet trestné činnosti 801 trestných činů, které jsou statisticky sledovány. Evidenčně statistický systém kriminality je
43
provozován na základě nařízení Ministerstva vnitra č. 8/2002 ze dne 4. února 2002, kterým se stanoví jednotný postup při aktualizaci a využívání Evidenčně statistického systému kriminality. Policejní statistiky jsou číselná a procentuelní vyjádření týkající se trestných činů, není zde tedy zahrnuto antisociální chování porušující zákon, které nedosahuje intenzity trestného činu, ale je pouze přestupkem. Rovněž dochází k podstatným odchylkám, pokud jde o pokračování trestných činů, kde více skutků, obvykle spáchaných neznámým pachatelem, se může ve statistice objevit jako skutek jeden, nebo naopak může být jedno kriminální chování spáchané známým pachatelem rozděleno na více skutků, podle objektů napadení. K dalšímu zásadnímu nabourání přesnosti statistiky došlo při
změně
trestního zákona a to zejména u majetkové trestné činnosti, kdy v roce 2002 byla posunuta výše škody z dvoutisícové hranice na hranici pětitisícovou. Takto se velmi razantně posunula hranice mezi trestným činem a přestupkem směrem ke klesajícímu trendu majetkové kriminality oproti minulým obdobím. Důležitým faktem stojícím za připomenutí je, že samotná statistika policie závisí mnohdy do značné míry na způsobu sběru dat a jejich zpracování, které z různých důvodů probíhalo v různých lokalitách různým způsobem. V současné době je však účinné nařízení Ministerstva vnitra č. 8/2002, které sběr a interpretaci statistických dat sjednocuje. Giddens (1999) o statistikách týkajících se zločinu a delikvenci obecně říká, že jsou těmi nejméně spolehlivými údaji ze všech oficiálně zveřejňovaných dat v sociální oblasti.
Přesto však použité
statistiky mají validní charakter a některé drobné nepřesnosti v navýšení či ponížení statistických hodnot lze považovat za nevýznamné a s vykázanými hodnotami lze poměrně objektivně pracovat.
•
Skrytá kriminalita
Další důležitou informací, která se ve statistikách pochopitelně neprojeví je latentní kriminalita.
Ta se týká událostí, které nejsou evidovány,
avšak
prokazatelně existují, ale mimo statistiky policejních orgánů. Důležité je v kolika případech občané ohlásí, že se stali obětí trestného 44
činu. Tato čísla se různí zejména pokud jde o jednotlivé trestné činy. Poměrně vysoká míra ohlášení je u krádeží automobilů a vloupání do obydlí. Na pouhou 1/3 se však dostávají čísla krádeží prostých či kapesních. Ještě nižší jsou čísla u sexuálních deliktů, vyhrožování, napadení, kdy se dostáváme pod úroveň 1/3 z celkového počtu případů oznámených policii. Další všeobecně známou pravdou je, že se trestná činnost více oznamuje v menších městech. Uváděné číselné hodnoty jsou tedy ve zcela jiné kategorii než oficiální statistiky, přesto však z těchto hodnot lze dovozovat na trendy vývoje a stavu kriminality, neboť tyto hodnoty jsou v jiných číselných kategoriích po celou dobu sběru statistických dat.
5.3.2 Obsahová analýza spisových materiálů
V této práci byl využit spisový materiál jednoho případu trestního řízení evidovaného a šetřeného v okrese Havlíčkův Brod a souvisejícího se zkoumanou problematikou. Informace a data spisového materiálu byly soustředěny jako anamnestická data do kasuistiky, ve které byly akcentovány zejména ty informace, které mají vypovídací hodnotu v prováděném výzkumu. Společně s analýzou spisových materiálů byl se zkoumaným subjektem prováděn volný i řízený rozhovor, kterým byla postupně doplněna anamnestická data, která se nepodařilo zjistit z dostupných spisových materiálů.
5.3.3. Vlastní pozorování
Další v této práci velmi častou užitou metodou bylo vlastní pozorování autora z pohledu policisty prováděné v okrese Havlíčkův Brod v časovém rozmezí let 2000 až 2006. Autor této práce díky své profesi zná veškeré pro jeho pozici dostupné postupy policie, způsoby zpracování dat,
má praktické zkušenosti
s pachateli a díky svému zařazení s nimi často přichází do styku. Vzhledem k tomu má bohaté zkušenosti s jejich chováním, jejich psychickými stavy pod vlivem alkoholu či drog. Díky své osobní znalosti pachatelů z řad mládeže mohly být výzkumné metody prováděny i v terénu, tedy na místech, kde se takováto mládež nejčastěji v partách sdružuje.
45
5.3.4. Strukturovaný dotazník
Metoda dotazníkového zjišťování údajů je v této práci použita za účelem získání informací o vztahu české mládeže k volnému času. Tato metoda je nejrozšířenější metodou v sociální psychologii a ve společenských vědách vůbec, a to především pro velký počet údajů při poměrné časové ekonomičnosti. Úkolem dotazované osoby, tedy respondenta, bylo opovědět na dané otázky zaškrtnutím jedné z několika nabídnutých alternativ odpovědí nebo volným vepsáním požadovaných informací na určené místo.
Dotazy dotazníku byly vždy
formulovány tak, aby postihovaly zkoumaný předmět a vyčerpávaly podstatné symptomy, reakce a názory. Dotazník byl anonymní, otázky byly formulovány krátce,
tak aby i při terénním výzkumu bylo možné provedení sběru dat.
V dotazníku se nenacházejí dvojsmyslné prvky, počet otázek byl volen tak, aby respondent nad dotazníkem strávil co nejméně času. Otázky jsou formulované tak, aby si respondent nemusel svou odpověď dlouze rozmýšlet a bylo tak eliminováno možné zkreslení. Při výzkumu byl použit dotazník dvojího druhu. Dotazník „D1“ je zaměřen na respondenty z řad dětí a mladistvých, kteří se v minulosti dopustili kriminálního jednání, zatímco druhý dotazník „D2“ je určen pro respondenty z řad dětí a mladistvých bez rozdílu, zda se kriminálního jednání dopustili, či ne. Výsledky obou dotazníků
jsou interpretovány v praktické části, kde
získaná data dotazníku „D1“ vychází
z údajů získaných od
43 pachatelů
trestných činů či přestupků z řad mládeže v okrese Havlíčkův Brod a u dotazníku „D2“ byla data získána od 134 respondentů. Veškerá data dotazníku byla získána v průběhu roku 2006.
5.3.4.1. Popis zaměření, struktury a významu dotazníku „D1“
1) Sestavený dotazník, který je jako příloha přiložen za textem, by měl potvrdit či vyvrátit tvrzení o vlivu působení kriminogenních faktorů, které jsou příčinou kriminálního jednání.
Tato získaná data a jejich následná interpretace byla
využita při ověřování hypotézy č.2 a část těchto dat byla použita ve vyhodnocení hypotéz č. 4,5. Jako vzorek byla vybrána mládež, která se v minulosti již kriminálního 46
jednání dopustila a to pomineme – li rozdíl mezi trestným činem a přestupkem, který má ve většině případů shodné formální znaky. Počet respondentů činil 43, z čehož bylo 36 osob ve věku od 15 do 19 let, z tohoto počtu byly 3 dívky a 7 respondentů bylo z řad dětí, které se dopustili činu jinak trestného. Děti byly o vyplnění dotazníku požádány vždy za přítomnosti zákonného zástupce. Všichni respondenti byli z okresu Havlíčkův Brod a převážná část byla z města Havlíčkův Brod. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi specifickou skupinu respondentů, tedy pachatelů trestné činnosti z řad dětí a mládeže, jejichž výběr a následná spolupráce s nimi byl náročný, bylo získáno pouze 43 respondentů, kteří však svou výjimečností pro tento výzkum poskytují dostatek
faktů potřebných
k následné analýze.
2) Dotazník je koncipován právě na věkovou skupinu mládeže a otázky v něm kladené jsou zaměřeny na zmiňované kriminogenní faktory.
Dotazník je
anonymní a dobrovolný, nikde nejsou uváděna osobní data respondentů. Na počátku dotazníku respondenti odpovídají na základní anamnestická data – věk, pohlaví, rodina, vzdělání, studovaná škola. S většinou dotázaných se autor této práce při výkonu svého povolání setkal a to v nejrozličnějších situacích, při kterých byli požádáni o vyplnění tohoto dotazníku. Všichni tito respondenti byli o vyplnění dotazníku požádáni poté, co jim byla prokázána trestná činnost k níž se sami doznali, nebo se v minulosti trestné činnosti, která jim byla prokázána, dopustili a dotazník na požádání vyplnili. Dotazníky byly rozšířeny na všechna obvodní oddělení Policie ČR v okrese Havlíčkův Brod, takže v interpretovaných výsledcích jsou zastoupeny odpovědi mládeže, která svým pobytem spadá pod Obvodní oddělení Policie ČR v Havlíčkově Brodě, Světlé nad Sázavou, Ledči nad Sázavou, Přibyslavi, Chotěboři a Golčově Jeníkově. Při vyplňování dotazníku byli nápomocni s radou jeho žadatelé o vyplnění, tedy autor práce osobně nebo další jím pověření policisté z uvedených součástí Okresního ředitelství Policie ČR. Respondenti ve většině případů vyplňovali dotazník na policejních služebnách, v 17 případech byl dotazník vyplněn mimo policejní služebny a to zpravidla na místech, kde se tato mládež schází (ulice, sídliště) a kde byli respondenti lokalizováni na základě místní a osobní znalosti autora práce. Takto prováděný výzkum bylo zapotřebí provádět s velkým rozmyslem, snažit se o 47
eliminaci možného nezdaru zejména v případě přítomnosti většího počtu mládeže v místech, kde se schází, přičemž bylo snahou zastihnout možné vytipované potencionální respondenty v co nejmenším kolektivu vrstevníků, tak aby nebyly ovlivněni působením negativní konformity skupiny, která by mohla být příčinou nezdaru. Ve většině případů se podařilo vytipované respondenty přesvědčit, aby dotazník objektivně vyplnili, eventuelně aby poskytli některé potřebné doplňující informace. V některých případech se však tato snaha minula účinkem, nicméně tímto výzkumem bylo získáno 43 cenných dotazníků.
Tento výzkum byl
z hlediska času a náročnosti nejobtížnější a data získaná tímto výzkumem autor práce považuje za nejcennější. Celá suma odpovědí na položených 27 otázek byla
rozdělena do 17
kategorií, které byly zvoleny jako rizikové a obsahující kriminogenní faktor. Těchto 17 kategorií bylo posléze zařazeno do 6 základních kategorií, které lze považovat za kriminogenní faktory. (viz. kapitola 2.1) Následně byl proveden výčet výskytu množství kriminogenních faktorů v jakém zastoupení se vyskytují u zkoumaného vzorku.
Na základě těchto výsledků bylo provedeno ověření
hypotézy. Takto získané informace byly sumarizovány a uvedeny
v celkovém
souhrnu empirické části, přičemž byla vyzdvižena data, která obsahují kriminogenní faktor nebo vhodně dokreslují zázemí respondenta.
Někteří
respondenti v některých otázkách, kde to bylo možné, odpověděli více odpověďmi a na některé otázky neodpověděli vůbec.
5.3.4.2. Popis zaměření, struktury a významu dotazníku „D2“
Tento dotazník byl zaměřen na zjištění vztahu dětí a mladistvých k volnému času, jeho správnému či nesprávnému využití, přejímání vzorů a motivací a uvědomění si důležitosti správného trávení volného času. Získaná data byla následně využita při ověřování hypotéz č. 4 a 5. O vyplnění tohoto dotazníku bylo požádáno 123 respondentů z řad mládeže ve věku od 16 do 18 let, v některých případech ve věku 19 let, přičemž se jednalo o respondenty ze středních škol a odborných učilišť v okrese Havlíčkův Brod a Jihlava, kraj Vysočina.
Úplný
seznam škol v nichž byl výzkum proveden je uveden v přílohové části této práce. V úvodu dotazníku jsou uvedena základní anamnestická data – věk, pohlaví, 48
rodina, studovaná škola. Celkový počet respondentů z řad chlapců činil 50, počet dívek činil 73. Konkrétní rozdělení respondentů dle pohlaví a studované školy je uvedeno ve shrnujících tabulce. Do dalších tabulek byly
shrnuty výsledné
hodnoty z dotazníků. Tento dotazník je méně rozsáhlý než dotazník D1. Obsahuje několik jednoduchých otázek a jeho vyplnění zabralo dotazovaným respondentům jen velmi málo času.
Stejně jako u dotazníku D1 byly při zpracování a vyhodnocování dat tohoto dotazníku použity relativně nenáročné statistické postupy na úrovni sumace získaných dat a převádění hrubých skóre do vyšších obecnějších celků s konkrétní vypovídající hodnotou, eventuelně do procentového počtu.
5.3.5. volný a řízený rozhovor
Společně s analýzou spisových materiálů byl se zkoumaným subjektem prováděn volný i řízený rozhovor, kterým byla postupně doplněna anamnestická data, která se nepodařilo zjistit z dostupných spisových materiálů. Rozhovor byl započat jako neformální na odlišná a zdánlivě nesouvisející témata, ve kterých však byly postupně a obezřetně kladeny i otázky, ze kterých byly následně získány informace potřebné pro posouzení zkoumaného subjektu. Mimo jiné bylo při této činnosti možné i objekt pozorovat a dle jeho neverbální komunikace a chování odvozovat nejen některé momentální psychické stavy, ale na základě nich i obecné a stálé povahové rysy.
49
5.4. HYPOTÉZA 1 „Vývoj kriminality po prudkém nárůstu po roce 1990 se ustálil a jeho současná podoba u dětí a mladistvých vykazuje prvky větší organizovanosti a násilí.“
Předmětem ověřování této hypotézy bylo zjišťování několika dílčích faktů a ukazatelů, které tvoří hypotézu jako celek.
Z tohoto důvodu bylo
ověřování této hypotézy rozděleno do několika menších celků, u kterých byl vždy uveden analyzovaný předmět zájmu a metody, kterými byla část hypotézy ověřována. Z předeslaného textu hypotézy vyplývá, že analýzou dostupných podkladů byl zjišťován vývoj kriminality jako celku od roku 1990 do roku 2006 u dětí a mladistvých, dále byl zjišťován výskyt prvků násilí a v poslední řadě byly v rámci hypotézy řešeny prvky organizovanosti trestné činnosti páchané mládeží.
5.4.1. VÝVOJ TRESTNÉ ČINNOSTI PO ROCE 1990 Pozorováním autora této práce byla k problematice kriminality zjištěna následující fakta nastiňující průběh vývoje kriminality od roku 1990 do roku 2006. Ty v obecné rovině vystihují průběh vývoje této společnosti po roce 1989, jejímž odrazem je i vývoj kriminality.
5.4.1.1. Zhodnocení vývoje kriminality osobou autora práce
Zejména v poslední době se kriminalita za vydatného přispění médií dostává do popředí společenského zájmu téměř většiny občanů této země. Snad každý den proběhne médii zpráva o
nějaké události spojeném právě
s kriminalitou. Velmi často jsou veřejnosti předkládány zprávy o velmi brutálních trestných
činech
k organizovanosti
doprovázených patřičně autentickými
záběry.
Dochází
a provázanosti kriminality velmi často cizojazyčnými
skupinami, které prorůstají do společnosti. Někteří cizinci patří mezi národy, kde uplatnění fyzické agrese nepatří mezi odmítané formy chování jako v naší populaci, což má za následek zejména nárůst násilné kriminality a vražd, kterých 50
se takovíto pachatelé dopustí mnohdy i ze zcela, pro naší mentalitu, banálních příčin. Dle doložitelných statistik je zřejmé, že hlavní podíl na vzestupu kriminálních trestných činů měla po roce 1990
jednoznačně majetková
kriminalita. Rovněž vzrostla a roste kriminalita násilná, která je provázena stále větší brutalitou pachatelů, vzpomeňme například kauzy Orlických vražd, vražd manželů Stodolových či stále ještě zcela neujasněný případ masového vraha Zelenky z havlíčkobrodské nemocnice, kde stále není znám přesný počet obětí. V poslední době stále více narůstá počet trestných činů loupeže, které mají mnohdy velmi tragický konec pro oběť. S rostoucí agresivitou přiživovanou sledováním akčních filmů a hraním bojových videoher, dochází velmi často právě u
nezletilých a mladistvých
k napodobování násilných scén, které se poté
promítají i do způsobu páchání kriminality mládeže. Pozorovatelným trendem je, že se v současnosti
dostáváme ke zcela
novým skupinám pachatelů, které jsme dosud znali pouze z televizních obrazovek. Nejde o klasické recidivisty, ale o pachatele kteří mají páchání trestných činů doslova jako svoji živnost. Obvykle se jedná o malé skupiny či osoby pracující samostatně s vysokou mírou společenské nebezpečnosti. Nejedná se o pachatele, kteří by se kriminálního jednání dopouštěli z nouze, ale jedná se právě o zločince, kteří jsou dobře organizovaní a obvykle na rozdíl od tzv. „malých ryb“
mají vysoký stupeň
intelektuálních a morálních schopností
s jejichž využitím páchají trestnou činnost na vyšší úrovni. Obvykle se jedná o osobnosti jednající bez morálních zábran a soucitu. Vrcholem těchto skupin jsou nájemní vrazi, kteří obvykle svou duševní a fyzickou zdatností vynikají mezi průměrem.
Naše země v růstu kriminality dostihla a někde dokonce předčila vyspělé země okolního světa, o čemž svědčí i statistická data. Důvodem toho bylo, že po roce 1990 došlo k zásadní transformaci celé naší společnosti. Do centra zájmu naší společnosti se dostala ekonomika, tedy peníze. Došlo k mohutným majetkovým přesunům a restitucím. Tak vysoký pohyb astronomických finančních částek nemohl samozřejmě z hlediska kriminálního zůstat bez odezvy. Tržní ekonomika se začala rychle utvářet, ale právní stránka věci silně pokulhávala. Vše se utvářelo doslova za pochodu a postupně začínala působit tzv. 51
„neviditelná ruka trhu“ a na svět přišel například
nový ekonomický pojem
„tunneling“. Legislativa procházela a stále prochází zásadními nekončícími proměnami. Došlo k otevření hranic a usnadnění ekonomických procesů, což na druhou stranu vedlo ke snadnějšímu pohybu nežádoucích osob a přílivu migrantů, na což měl vysoký vliv i rozpad bývalého „Východního bloku“. Za totalitní vlády se lidé nemuseli snažit uspět z každou cenu. Pracovat byla povinnost a
pracovních míst, i když mnohdy uměle vytvořených, byl
dostatek. Po převratu v roce 1989 dochází v naší společnosti k velmi radikální změně. Je zde nový model společnosti, ruší se podniky, propouští se, což má za následek zvyšující se nezaměstnanost, tedy jev pro naši společnost v době pozdní totality zcela ojedinělý. Vzrůstající počet nezaměstnaných, možnost podnikat spojená s vidinou
rychlého zbohatnutí za každou cenu, celkový
chaos a
legislativní deficit ve společnosti, to vše vedlo k vytváření podmínek vhodných pro bujení kriminálního chování.
5.4.2. VÝVOJ KRIMINALITY V LETECH 1990 – 2006 > METODOLOGIE ANALÝZY A INTERPRETACE DAT
Ověřování této části hypotézy bylo prováděno
analýzou dostupných
statistických dat, která byla získána z oficiálních statistik Ministerstva vnitra České republiky. V rámci analýzy statistických dat byly do tabulky č. 1 soustředěny statistické hodnoty za období let 1990 – 2006, kde byly do řádků po jednotlivých letech soustředěny zjištěné hodnoty v uvedených letech, které jsou ve sloupcích členěny podle subjektů, tedy zda se jedná o celkovou sumu nápadu trestné činnosti bez rozdílu věku pachatele, kriminalitu spáchanou osobou mladší 15 let či mladistvým, tedy osobu starší 15 let, ale mladší 18 let a to včetně procentuelních výkyvů. Poslední řádek tabulky obsahuje shrnutí za celé období spočívající ve znázornění pohybu kriminality s procentuelním vyjádřením. Pokud jde o samotnou úroveň kriminality, tak její posuzování probíhá na základě oficiálních statistik, které policie předkládá vždy koncem ledna následujícího roku za rok sledovaný. Hodnocení kriminality v naší zemi se opírá zejména právě o uvedené statistky a je velmi bedlivě sledováno politickou scénou 52
či širokou veřejností. Současný trend kriminality byl v ucelených datech shrnut do tabulky č. 1, ze které vyplývají statistické hodnoty na počátku sledovaného období, průběh vývoje a současná podoba statistických dat, která jako taková poskytuje možnost obecného náhledu na vývoj a současné tendence kriminality.
Ve výkaze
statistických dat jsou u celkové kriminality uvedeny všechny zjištěné evidované trestné činy, zatímco u kriminality mládeže jsou uvedeny všechny trestné činy u nichž bylo prokázáno, že se jich dopustila osoba mladší 18 let. Před samotnou interpretací statistických dat je nutné upozornit na některá úskalí vypovídací hodnoty získaných dat. Statistické údaje mohou být ne vždy zcela objektivní a opětovně by mělo být apelováno na skutečnost, že sběr dat a jejich zpracování může být v různých lokalitách interpretován různě. Nicméně se nejedná o výrazné odchylky a z tohoto důvodu lze tento zdroj informací považovat za dostatečný. V každém případě je nutné upozornit na jeden zásadní fakt, který se do zpracování statistiky promítl výrazně a proto je nutné ho zmínit. Nejzásadnější informací týkající se problematiky určitého zkreslení statistických údajů o nápadu trestné činnosti je změna trestního zákona, ke které došlo k 1.1. 2002 díky které se do výsledků statistiky v posledních letech promítl posun hranice škody u majetkových trestných činů z 2.000,- na 5.000,- Kč. Bude – li bráno v potaz množství majetkových trestných činů u nichž je hlavním kritériem způsobená škoda, což znamená že se nebude jednat o krádeže vloupáním a krádeže na osobách, kde škoda není hlavním kritériem, ale důraz bude kladen na krádeže prosté a také trestné činy jako je podvod, zpronevěra a poškozování cizí věci, bude zjištěno, že počet těchto skutků činí až 2/5 z celkového nápadu trestné činnosti majetkové kriminality.
Velká část takovýchto skutků velmi často
nezakládá skutkovou podstatu trestného činu právě díky nedosažené škodě potřebné pro trestný čin a tak jsou posuzovány jako přestupky, které se ve statistice neevidují. Vzhledem k tomu, že škoda u značné části uvedených trestných činů se
drží v nižších hodnotách do 5.000,- Kč, došlo tedy i
k výraznému úbytku trestných činů a naopak nárůstu přestupků, které jak již bylo zmíněno, nejsou součástí statistiky trestné činnosti. Je tedy nutné rok 2002 brát jako zlomový a brát tak v potaz náhlé snížení majetkové kriminality. Postupem času však v důsledku inflace dochází k určitému statistických dat. 53
narovnání a ustálení
TABULKA č. 1
VÝVOJ KRIMINALITY V OBDOBÍ 1990 - 2006 ROK 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 1990/2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2000/2006 1990/2006
KRIMINALITA CELKEM
NÁRŮST POKLES (%)
216852 282998 345205 398505 372427 375630 394267 403654 425930 426626 391469 174617 358577 372341 357740 351629 344060 336446 -55023 119694
23 18 13 -6,5 0,8 4,5 2,5 5 0,2 -8 44,5 -8,5 3,5 -4 -1,7 -2,2 -2,1 -14 35,5
KRIMINALITA DĚTI
NÁRŮST POKLES (%)
4146 6897 8984 12034 13792 13861 14094 13168 12097 10574 10216 6070 9926 5541 4692 3319 3086 3090 -7126 -1056
40 23 25 13 0,1 0,15 -6,5 -8 -12,5 -0,3 59,5 -3 -44 -15 -29 -7 0,01 -70 -25
KRIMINALITA MLADISTVÍ
11407 15952 18812 21074 22160 22310 22719 19139 16730 14920 13507 2100 12913 10901 9779 7886 7614 7605 5902 3802
NÁRŮST POKLES (%)
28 15 11 5 0,01 2 -16 -12,5 -11 -9,5 15,5 -4,5 -15,5 -10 -19 -3,5 -0,01 -44 -33
Tabulka znázorňující statistický vývoj kriminality za období 1990 – 2006, celkový počet oznámených trestných činů, trestných činů spáchaných dětmi a mladistvými. (ZDROJ : statistika MV ČR)
5.4.2.1. Analýza statistických dat a jejich interpretace
> KRIMINALITA CELKOVÁ
Z uvedených statistických dat zpracovaných v tabulce č. 1 vyplývá, že kriminalita v celkovém součtu všech trestných činů se oproti roku 1990, kdy dosahovala hodnoty 261.852 trestných činů, v roce 2006 navýšila na hodnotu 336.446 trestných činů, což činí nárůst 119.694 trestných činů, tedy navýšení o 35,5%.
Jedná se však o hodnotu klesající, kdy maximálních hodnot nápadu
trestné činnosti bylo dosaženo v devadesátých letech, nejvíce v roce 1999, kdy nápad trestné činnosti činil 426.626,
tedy hodnotu o téměř 100.000 vyšší.
Z uvedené tabulky je tedy patrné, že množství nápadu veškeré trestné činnosti po prudkém nárůstu v devadesátých letech, začíná počínaje rokem 2000 postupně klesat. Současný stav vývoje celkové kriminality vykazuje klesající tendenci. 54
> KRIMINALITA CELKOVÁ - DĚTI (osoby mladší 15 let)
Analýzou uvedených statistických dat byly zjištěny obdobné tendence. Kriminalita dětí v roce 1990 dosahovala hodnoty 4.146, kdy po prudkém nárůstu v devadesátých letech dospěla ke své nejvyšší hodnotě činící 14.094 (1996) a v roce 2006 po postupném poklesu dosáhla hodnoty 3090, tedy hodnoty nižší, nežli v roce 1990. Nejpatrnější zlom v poklesu kriminality dětí byl zaznamenán v roce 2002, kdy se hodnota kriminality snížila oproti roku 2001 o 44%. Tento fakt lze vysvětlit výše uvedenou legislativní změnou, kdy se k 1.1. 2002 zvýšila hranice majetkových trestných činů ze 2.000,- Kč na 5.000,- Kč. Tato změna je patrná zejména u dětí, kde majetková trestná činnost tvoří většinu trestné činnosti. Současný stav kriminality oproti roku 1990 je o 25,5 % nižší. Z uvedené tabulky je tedy patrné, že množství nápadu veškeré trestné činnosti dětí, po prudkém nárůstu v devadesátých letech, začíná počínaje rokem 1996 postupně klesat. Současný stav vývoje celkové kriminality dětí vykazuje klesající tendence.
> KRIMINALITA CELKOVÁ - MLADISTVÍ (starší 15 a mladší 18)
Z uvedených statistických dat zpracovaných v tabulce č. 1 vyplývá, že se kriminalita mladistvých v celkovém součtu všech trestných činů oproti roku 1990, kdy dosahovala hodnoty 11.407, v roce 2006 snížila na hodnotu 7.605 trestných činů, což činí pokles o 33 %.
Jedná se o hodnotu klesající, kdy maximálních
hodnot nápadu trestné činnosti bylo dosaženo v devadesátých letech, nejvíce v roce 1996, kdy nápad trestné činnosti činil 22.719 tedy hodnotu téměř dvojnásobnou. Z uvedené analýzy statistických dat je tedy patrné, že množství nápadu veškeré trestné činnosti mladistvých po prudkém nárůstu v devadesátých letech, začalo počínaje rokem 1997 postupně klesat. Stav vývoje celkové kriminality mladistvých vykazuje klesající tendence.
55
5.4.3. ZASTOUPENÍ KRIMINALITY, OVĚŘENÍ PŘÍTOMNOSTI PRVKŮ NÁSILÍ
> METODOLOGIE ANALÝZY A INTERPRETACE DAT
V této druhé části hypotézy zaměřené na ověření rostoucí přítomnost násilí v kriminalitě mládeže (osob mladších 18 let) byly za pomoci analýzy statistických dat zhodnoceny současné trendy majetkové, násilné a mravnostní kriminality. Rostoucí přítomnost násilných prvků v kriminalitě mládeže byla dále ověřena srovnáním některých trestných činů v nichž je akcentováno násilí s majetkovými trestnými činy, které jsou majoritní složkou celkového součtu trestných činů mládeže.
5.4.3.1. Zhodnocení trendů majetkové, násilné a mravnostní kriminality mládeže
> KRIMINALITA MAJETKOVÁ Vývoj trendu majetkové kriminality mládeže byl zjišťován za období let 2000 – 2006, kde celkový nápad trestných činů byl po jednotlivých letech shrnut do tabulky č. 2 společně s nápadem celkové trestné činnosti v uvedeném období z důvodu možné komparace dat. TABULKA č. 2
VÝVOJ MAJETKOVÉ KRIMINALITY MLÁDEŽE ROK
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2000/2006
VÝVOJ
MAJETKOVÁ
ZASTOUPENÍ
MAJETKOVÁ
CELKOVÁ
CELKOVÉ
KRIMINALITA
MAJETKOVÁ
NÁRŮST
NÁRŮST
KRIMINALITY
MLÁDEŽ
V CELKU
POKLES
POKLES
391469
18022
4,60%
358577
16864
4,70%
2%
-8,50%
372341
7294
1,95%
-58%
3,50%
357740
8960
2,50%
22%
-4%
351629
6654
1,89%
-24%
-1,70%
344060
6429
1,86%
-2%
-2,20%
336446
5979
1,77%
-5%
-2,10%
-55023 -12043 -66% -14% PRŮMĚR 2,75 % Tabulka znázorňující vývoj majetkové trestné činnosti mládeže ve srovnání s celkovou kriminalitou. (zdroj : statistika MV ČR)
56
Analýzou statistických dat bylo zjištěno, že majetková kriminalita mládeže vykazuje v uvedeném období výrazně klesající trend, kdy z původní sumy trestných činů v roce 2000 činící 18.022 trestných činů, došlo v roce 2006 ke snížení této sumy na hodnotu 5.979 trestných činů, tedy celkem o 66%. Největší snížení těchto hodnot je patrné v letech 2002, důvodem byla výše uvedená změna legislativy. Provedením následné komparace dat s celkovou kriminalitou, kde byl zjištěn pokles 14%, bylo zjištěno, že majetková kriminalita mládeže klesla oproti celkové kriminalitě ve svém objemu o 52% více. Takto provedenou analýzou hodnot bylo tedy zjištěno, že majetková kriminalita se v objemu celkové kriminality mládeže promítá velmi markantně a zaujímá tak dominantní zastoupení v kriminalitě mládeže, která v průměru u dětí a mladistvých v uvedeném období klesala o 66%. Majetková kriminalita mládeže vykazuje klesající tendenci o 66% za uvedené období.
> KRIMINALITA MRAVNOSTNÍ
Vývoj trendu mravnostní kriminality mládeže byl zjišťován za období let 2000 - 2006, kde celkový nápad trestných činů byl po jednotlivých letech shrnut do tabulky č. 3 společně s nápadem celkové trestné činnosti v uvedeném období z důvodu opětovné komparace dat. TABULKA č.3
VÝVOJ MRAVNOSTNÍ KRIMINALITY ROK
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2000/2006
VÝVOJ
MRAVNOSTNÍ
ZASTOUPENÍ
MRAVNOSTNÍ
CELKOVÉ
KRIMINALITA
MRAVNOSTNÍ
NÁRŮST
NÁRŮST
KRIMINALITY
MLÁDEŽ
V CELKU (%)
POKLES (%)
POKLES (%)
391469
375
0,095
358577
322
0,089
-14
-8,5
372341
348
0,093
7,5
3,5
357740
314
0,087
-9,8
-4
351629
253
0,071
-19,5
-1,7
344060
294
0,085
14
-2,2
336446
249
0,074
-15,5
-2,1
-55023
-126
PRŮMĚR 0,084
-66%
-14%
CELKOVÁ
Tabulka znázorňující vývoj mravnostní trestné činnosti mládeže ve srovnání s celkovou kriminalitou. (zdroj : statistika MV ČR)
57
Analýzou statistických dat bylo zjištěno, že mravnostní kriminalita mládeže vykazuje v uvedeném období rovněž klesající trend, kdy z původní sumy trestných činů v roce 2000 činící 375 trestných činů, tedy výrazně méně než u kriminality majetkové, došlo v roce 2006 ke snížení této sumy na hodnotu 249 trestných činů, tedy celkem o 66%, stejně jako u kriminality majetkové. Provedením opětovné komparace dat s celkovou kriminalitou, kde byl zjištěn pokles 14%, bylo zjištěno, že majetková kriminalita mládeže klesla oproti celkové kriminalitě ve svém objemu o 52% více. Takto provedenou analýzou hodnot bylo tedy zjištěno, že mravnostní kriminalita se v objemu celkové kriminality mládeže, na rozdíl od kriminality majetkové, promítá jen minimálně. Stejně tak jako u kriminality majetkové došlo v procentuelním vyjádření k úbytku o 66%. Mravnostní kriminalita mládeže vykazuje klesající tendenci o 66% za uvedené období.
> KRIMINALITA NÁSILNÁ
Vývoj trendu násilné kriminality mládeže byl zjišťován za období let 2000 – 2006, kde celkový nápad trestných činů byl po jednotlivých letech shrnut do tabulky č. 3 společně s nápadem celkové trestné činnosti v uvedeném období z důvodu opětovné komparace dat. TABULKA č. 4
VÝVOJ NÁSILNÉ KRIMINALITY MLÁDEŽE ROK
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2000/2006
VÝVOJ
NÁSILNÁ
CELKOVÉ KRIMINALITY
ZASTOUPENÍ
NÁSILNÁ
CELKOVÁ
KRIMINALITA
NÁSILNÉ
NÁRŮST
NÁRŮST
MLÁDEŽ
V CELKU
POKLES
POKLES
391469
2194
0,56%
358577
2426
0,67%
11%
-8,50%
372341
2223
0,60%
-7%
3,50%
357740
2108
0,59%
-1%
-4%
351629
2046
0,58%
-1%
-1,70%
344060
2130
0,62%
4%
-2,20%
336446
2096
0,62%
0%
-2,10%
-55023 -98 -4% -14% PRŮMĚR 0,60 % Tabulka znázorňující vývoj násilné trestné činnosti mládeže ve srovnání s celkovou kriminalitou. (zdroj : statistika MV ČR)
58
Analýzou statistických dat bylo zjištěno, že násilná kriminalita mládeže vykazuje v uvedeném období rovněž
klesající trend, kdy z původní sumy
trestných činů v roce 2000 činící 2.194 trestných činů, tedy výrazně méně než u kriminality majetkové, došlo v roce 2006 ke snížení této sumy na hodnotu 2096 trestných činů, tedy celkem o 4%. Provedením opětovné komparace dat s celkovou kriminalitou, kde byl zjištěn pokles 14%, bylo zjištěno, že majetková kriminalita mládeže klesla oproti celkové kriminalitě ve svém objemu o 10% méně. Další následnou komparací hodnot násilné kriminality s hodnotami majetkové kriminality mládeže, která je v celkovém objemu majoritní složkou, bylo zjištěno, že násilná kriminalita mládeže ve svém objemu klesla o 62% méně než kriminalita majetková. Takto provedenou analýzou statistických dat bylo tedy zjištěno, že zatímco kriminalita majetková a mravnostní ve svém objemu výrazně klesala, a to až o 66%, kriminalita násilná klesala pouze o 4%. Na základě uvedených faktů je zřejmé, že zatímco v uvedeném období docházelo u mládeže k výraznému poklesu kriminality jako celku, tak u kriminality násilné nedošlo k žádnému výraznému úbytku. Celkové zastoupení násilné kriminality zůstalo téměř shodné s hodnotami počátečními, z čehož vyplývá, že zastoupení násilné kriminality v objemu celkové kriminality bylo posíleno. V roce 2000 byla násilná kriminalita mládeže v celku zastoupena 9% (2.194 z 23.723), zatímco v roce 2006 byla násilná kriminalita v celku zastoupena 19,6% (2.096 z 10.695), což činí rozdíl v nárůstu o 10,6 % za období 7 let. Násilná kriminalita mládeže vykazuje z hlediska objemu kriminality mládeže stoupající tendenci o 10,6 % za uvedené období.
5.4.3.2. Zhodnocení přítomnosti prvků násilí ve vybraných trestných činech
> METODOLOGIE ANALÝZY A INTERPRETACE DAT
Z důvodu zajištění větší validity zjištěných výsledků, byla za účelem ověření přítomnosti většího množství prvků násilí v kriminalitě mládeže provedena analýza vybraných trestných činů, které v sobě nesou násilný prvek. V této části byla provedena analýza statistických dat vykazujících nápad trestného 59
činu loupeže, tedy trestného činu kriminality násilné a trestných činů krádeže vloupáním a pro srovnání krádeže prosté kriminality majetkové. Statistická data byla rovněž zpracována do tabulky, kde jsou v jednotlivých sloupcích uvedeny vybrané trestné činy a dále pro srovnání souhrn dat kriminality násilné a majetkové. Prováděnou analýzou statistických dat byl zjišťován vývoj nápadu trestných činů s výraznými prvky násilí a to loupeže a krádeže vloupáním. Pro srovnání byla provedena komparace těchto trestných činů s celkovou násilnou a majetkovou kriminalitou mládeže a dále s trestným činem krádež, který je z hlediska kriminality mládeže majoritní složkou celku. TABULKA č. 5
STATISTICKÝ VÝVOJ VYBRANÝCH TRESTNÝCH ČINŮ MLÁDEŽE ROK
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2000/2006
NÁSILNÁ
TRESTNÝ
MAJETKOVÁ
TRESTNÝ ČIN
TRESTNÝ ČIN
KRIMINALITA
ČIN
KRIMINALITA
KRÁDEŽ
KRÁDEŽ
MLÁDEŽ
LOUPEŽ
MLÁDEŽ
PROSTÁ
VLOUPÁNÍM
2194
542
18022
10487
4825
2426
561
16864
9904
4333
2223
685
7294
5989
3630
2108
755
8960
4871
3390
2046
816
6654
3522
2341
2130
758
6429
3673
2405
2096
808
5979
3377
2214
-4%
33%
-66%
-68%
-54%
Tabulka znázorňující nápad vybraných trest. činů s porovnáním majetkové a násilné kriminality mládeže. (zdroj : statistika MV ČR)
> TRESTNÝ ČIN LOUPEŽ
Provedenou analýzou bylo zjištěno, že trestný čin loupeže byl u mládeže v roce 2000 zjištěn ve 542 případech a v roce 2006 se jednalo o 808 případů, z čehož je patrné že u tohoto trestného činu došlo u mládeže k výraznému nárůstu o 33%, zatímco u násilné kriminality, do které tento trestný čin spadá, došlo k poklesu o 4% a u majetkové kriminality dokonce o 66%. Z tohoto vyplývá, že počet spáchaných trestných činů loupeže, jehož podstatou je majetkový, ale i výrazně násilný prvek a který se řadí mezi společensky nejnebezpečnější trestné činy s návazností na další násilné trestné 60
činy (např. vraždy, ublížení na zdraví), má výrazně opačné vývojové tendence a jeho nárůst s ohledem na pokles násilné kriminality je více než zřejmý. Trestný čin loupeže vykazuje výrazně stoupající tendenci o 33% za uvedené období.
> TRESTNÝ ČIN KRÁDEŽ VLOUPÁNÍM
Provedenou analýzou bylo zjištěno, že trestný čin krádež vloupáním byl u mládeže v roce 2000 zjištěn ve 4.825 případech a v roce 2006 se jednalo o 2.214 případů, z čehož je patrné že u tohoto trestného činu došlo u mládeže k poklesu o 54%, zatímco u majetkové kriminality, do které tento trestný čin spadá, došlo k poklesu o 66% a u trestného činu prosté krádeže o 68%. Z uvedené analýzy vyplývá, že u trestného činu krádeže vloupání, který nese prvek násilí, došlo ve srovnání s majetkovou kriminalitou k poklesu o 12% nižšímu, než u majetkové kriminality. Trestný čin krádež vloupáním vykazuje v objemu majetkové kriminality menší klesající tendenci, než ostatní majetková kriminalita.
5.4.4. OVĚŘENÍ PŘÍTOMNOSTI PRVKŮ ORGANIZOVANOSTI > METODOLOGIE VÝZKUMU A INTERPRETACE DAT
Organizovanost páchání trestné činnosti mládeže, ale i dospělých, se dá velmi těžko doložit statistickými údaji. Jedná se spíše o pozorovaný trend, který se stále více promítá do podob kriminality. U kriminality mládeže budeme vycházet z toho, že páchání trestné činnosti u dětí či mladistvých ve větším počtu osob, lze považovat za prvek jisté organizace, která spočívá v páchání samotného trestného činu pachateli. Ti společně trestný čin nejen páchají, mnohdy ho i plánují a připravují ať již se jedná o spontánní jednání či dlouhodobě plánované jednání, které je z hlediska společenské nebezpečnosti daleko nebezpečnější a to i pro budoucí rozvoj osobnosti mladého 61
člověka. K ověření této dílčí části hypotézy bylo vycházeno z následujících metod : -
vlastní pozorování osobou autora práce při výkonu povolání policisty a občana,
-
výsledky získané z dotazníkového šetření použitého při ověřování hypotézy č. 2.
5.4.4.1. Vlastní zhodnocení přítomnosti prvků organizovanosti v kriminalitě mládeže
Z poznatků získaných vlastním pozorováním autora byla z praxe u většiny případů majetkové trestné činnosti mládeže zjištěna jistá forma organizovanosti, která spočívala zejména v podílu více subjektů na kriminálním jednání. Budeme-li hovořit o trestné činnosti jakou je například vloupání do vozidel, prodejen, výherních automatů, distribuci drog, nebo kapesních krádeží, byl ve většině případů pozorován podíl 2 – 5 osob při tomto jednání. Velmi často dochází k vykrádání šaten ve školách, kde mladiství pachatelé svou přítomností nebudí žádné podezření a při určité organizaci je
pro ně nebezpečí jejich odhalení
minimální. Za zmínku stojí získané poznatky z kapesních krádeží, které byly v praxi pozorovány v okrese Havlíčkův Brod. Nezřídka kdy jsou k této trestné činnosti ze strany dospělých využívány děti, které jsou často rómského původu nebo jsou cizí národnosti. Tyto děti jsou organizovány pachateli z řad dospělých, kteří jsou často jejich rodiči. Popisem událostí některých poškozených bylo zjištěno, že se tyto děti obvykle v počtu 3 – 5 soustředí kolem své potencionální oběti a každé z těchto dětí provádí svůj naučený scénář vedoucí k odlákání pozornosti a následnému okradení.
Pokud poškozený
na místě zjistí, že byl okraden a
uvědomí si, jakým způsobem k tomu došlo, svou peněženku, či mobilní telefon u podezřelého dítěte již nenajde, protože je již v držení jiného spolupachatele, který ji ihned předal dále.
Party mladistvých pachatelů, jejichž trestná činnost spočívá obvykle v různých druzích vandalství, sprejerství, často svou trestnou činnost plánují a důsledně organizují. Organizovanost trestné činnosti je pozorována například i u 62
extremistického hnutí Skinheads, které svou násilnou trestnou činnost provozuje především ve větším počtu osob a v jejichž řadách je i velký počet mladistvých. Část příslušníků z hnutí Skinheads se také podílí na výrobě různých časopisů a publikací zaměřených k potlačení
práv a svobod člověka. V této činnosti je
obvyklá dělba práce a podílí se na ní i mladiství.
Velmi často je ke kriminalitě
zneužíván i internet, jehož pomocí dochází k páchání nejrozličnějších typů kriminality. Nejen internet, ale i další technické vymoženosti napomáhají pachatelům ke snadnějšímu a efektivnějšímu kriminálnímu jednání, což je dalším negativním trendem ve stále se vyvíjející kriminalitě jako celku, ale i v kriminalitě mládeže. V posledních
letech
bylo
zaznamenáno
výrazné
posílení
prvků
organizovanosti v kriminalitě mládeže. Mládež dnešní doby se často dopouští poměrně složitých a promyšlených trestných činů, které lze těžko odhalit a pokud k tomu dojde, je to k údivu okolního dospělého světa. Velmi často zaznamenáme v médiích zprávy o nejrozličnějších trestných činech, kterých se mládež dopouští a které by nám u osob tohoto věku nepřišly na mysl. Často se jedná i o závažné násilné a brutální trestné činy, vzpomeňme případy vražd několika chovanci ústavu, kteří brutálním způsobem zavraždili osoby v důchodovém věku, které následně kradli, a další obdobné kauzy, které jsme mohli registrovat v médiích. Tyto pozorované jevy mohou být vysvětleny mladou dětskou dosud plně nerozvinutou duševní vyspělostí, která není schopná si plně uvědomit své jednání. Vlastním pozorováním autora v praxi bylo tedy zjištěno, že organizovanost v kriminalitě mládeže hraje stále větší roli a její úloha sílí.
5.4.4.2. Zhodnocení přítomnosti prvků organizovanosti v kriminalitě mládeže za pomoci dotazníkového šetření
Pro ověření této části hypotézy spočívající v prokázání přítomnosti prvku organizovanosti byly použity výsledky dotazníkového šetření shrnuté v hypotéze č. 2 – kapitola 3.7.1. bod 5. Provedenou analýzou dotazníkového šetření u 43 osob z řad dětí a mladistvých v okrese Havlíčkův Brod, kteří se v minulosti dopustili kriminálního jednání bylo zjištěno, že z celkového počtu respondentů se 21 dopustilo v minulosti kriminálního jednání ve dvou či třech lidech, což činí z celkového počtu zastoupení 49%.
Další zjištěnou výslednou veličinou 63
v dotazníkovém šetření byla zjištěno účast více než tří osob (party) na kriminálním jednání u 14 respondentů z celkového počtu, což činí 32%. Z uvedeného vyplývá, že z celkového počtu respondentů se 81 % pachatelů z řad mládeže dopustilo kriminálního jednání ve větším počtu osob. Provedenou analýzou dotazníkového šetření byla zjištěna organizovanost u většiny respondentů, kteří se dotazníkového šetření zúčastnili.
5.4.5. VYHODNOCENÍ HYPOTÉZY 1 Hypotéza číslo 1 byla rozdělena do tří dílčích celků, kde byl v první části zkoumán vývoj trestné činnosti po roce 1990 do současnosti, část druhá se týkala zkoumání trendu násilí v kriminalitě mládeže a ve třetí závěrečné části byl řešen prvek organizovanosti kriminality mládeže. Z analýzy statistických údajů bylo zjištěno, že po velkém nárůstu kriminality v devadesátých letech, kdy počet zjištěných trestných činů mládeže byl na vrcholu v roce 1996, dochází k postupnému poklesu objemu trestných činů mládeže. Současný trend kriminality mládeže tedy vykazuje mírně klesající tendenci. Z uvedených faktů tedy vyplývá, že první část hypotézy 1 se potvrdila.
Následnou analýzou statistických údajů bylo ve druhé části hypotézy zjištěno, že zatímco celková
kriminalita, z toho analýze blíže podrobená
majetková a mravnostní, ve sledovaném období radikálně klesala,
násilná
kriminalita klesala jen velmi mírně. Na základě těchto faktů je zřejmé,
že
zastoupení násilné kriminality v celkovém objemu stále klesají celkové kriminality se zvýšilo. Ve sledovaném období posledních sedmi let tento nárůst činil 10,9 %, přičemž při srovnání s nejzastoupenější majetkovou kriminalitou se jednalo o velmi výrazný rozdíl ve směru obou trendů tohoto druhu kriminality. Z uvedených faktů tedy vyplývá, že druhá část hypotézy 1 se rovněž potvrdila.
64
Provedeným zkoumáním ve třetí části této hypotézy bylo zjištěno pozorováním autora práce, že prvek organizovanosti v kriminalitě mládeže má své výrazné nezastupitelné postavení,
které stále nabývá na své síle. Toto bylo
následně prokázáno i provedenou analýzou dotazníkového šetření mezi respondenty. Z uvedených faktů tedy vyplývá, že i třetí část hypotézy 1 se potvrdila.
Provedenou analýzou bylo zjištěno, že hypotéza 1 se v celém svém rozsahu potvrdila.
65
5.5. HYPOTÉZA 2 „V důsledku nevhodného využívání volného času a jeho nadbytku dochází k nárůstu trestné činnosti dětí a mladistvých.“
Analýza dotazníkového šetření, případová studie
5.5.1. Problematika využití volného času 1) Anamnestická data respondentů
V první části dotazníku jsou základní data respondentů, tedy věk, který je u tohoto vzorku, u mladistvých od 15 do 18 let a 5 osob s věkem 19 let a u dětí se jedná o věk od 12 do 14 let. Počet mladistvých činí 36 osob včetně osob s věkem 19 let, počet dětí činí 7. Na otázku týkající se rodiny, odpovědělo 27 respondentů, že mají oba rodiče a 16 respondentů odpovědělo, že mají rodiče jednoho, z čehož plyne, že přes 60 % dětí pochází z rodiny úplné a zbylá část z rodiny neúplné. Převážná většina dětí má sourozence. K otázce týkající se vztahu s rodiči odpovědělo 15 respondentů, že s rodiči vychází většinou dobře, 20 respondentů odpovědělo, že se občas neshodnou a 8 respondentů odpovědělo, že mají s rodiči časté rozepře. K problematice rodinné atmosféry z celkového počtu respondentů 13 odpovědělo, že
doma panuje klid a řád, 15 odpovědělo, že to doma občas
zaskřípe, ale jinak je vše v pořádku, 2 odpověděli, že se rodiče často hádají a otec bije matku, 6 odpovědělo, že otec chodí domů často opilý a křičí na rodinu a 7 odpovědělo, že v rodině mají jiné problémy. Na otázku týkající se peněžních prostředků odpověděli 2 respondenti, že mají peněz více než potřebují, 21 respondentů odpovědělo, že mají obvykle dostatek peněžních prostředků, 10 odpovědělo, že mají obvykle nedostatek peněžních prostředků a 3 odpověděli, že nedostávají žádné peníze. Na otázku, zda byl někdo z rodiny dotazovaného trestán, odpovědělo 26, že ne, 8 odpovědělo, že otec, 4 odpověděli, že sourozenec a 21 označilo, že 66
kamarád. Další část dotazníku byla zaměřena na užívání alkoholu a drog někým z rodiny. Zde 28 respondentů odpovědělo, že nikdo z jejich rodiny nadměrně alkohol neužívá, 6 odpovědělo, že alkohol nadměrně užívá otec, 3 označili sourozence a 17 kamaráda. Na otázku, zda někdo z rodiny či blízkých užívá drogy, odpovědělo 33 respondentů, že ne, 3 označili sourozence a 16 kamaráda.
Výsledná stěžejní data : 16 respondentů – neúplná rodina 8 respondentů – vážnější problémy s rodiči 14 respondentů – negativní rodinná atmosféra 13 respondentů – nedostatek finančních prostředků 12 respondentů – trestná činnost v rodině 9 respondentů – nadměrné užívání alkoholu rodičem či sourozencem 3 respondenti – užívání drog sourozencem
2) Sociální a profesní anamnéza respondentů
U položky vzdělání odpověděly všechny
děti, že navštěvují základní
školu, 6 z nich má prospěch průměrný, 1 dítě má prospěch podprůměrný, 6 dětí odpovědělo, že jejich školní docházka je pravidelná a 1 dítě odpovědělo, že má časté neomluvené hodiny. U mladistvých 20 respondentů odpovědělo, že jsou v učení, 4 odpověděli, že nedokončili učňovské vzdělání, 3 odpověděli, že ukončili učení a 4 respondenti odpověděli, že studují střední školu. Z respondentů ve věku 19 let odpověděli 2, že mají ukončené učňovské vzdělání, 2 mají nedokončené učňovské vzdělání a 1 že má ukončené základní vzdělání. Z dotázaných 24 studujících mladistvých 8 odpovědělo, že mají prospěch velmi dobrý, 11 odpovědělo, že má průměrný prospěch a 5 uvedlo, že jejich prospěch je podprůměrný. Na otázku školní docházky odpovědělo z 31 studujících 13 respondentů, že má pravidelnou školní docházku, 11 má občasné neomluvené absence a 7 má časté absence s čímž souvisely i problémy s pedagogy či spolužáky. Výsledná stěžejní data : 13 respondentů uvedlo, že mají problémy 67
s prospěchem 19 respondentů uvedlo, že mají problémy ve škole
3) Využití volného času respondentů
Na otázky týkající se využití volného času odpovědělo ze 43 respondentů 36, že mají volného času dostatek, 7 odpovědělo ne. Z celkového počtu respondentů odpovědělo 27, že preferují pasivní trávení volného času (televize, scházení s partou na sídlišti, apod.), 16 odpovědělo ne. Na otázku trávení volného času, odpovědělo 23, že preferují scházení se s partou, hledání příležitostné zábavy ve městě, návštěvy restaurací a barů, 4 odpověděli, že svůj volný čas tráví zejména přípravou do školy, 13 odpovědělo, že se věnuje zájmové činnosti, 15 odpovědělo, že příležitostně navštěvují diskotéky a zábavy, 4 odpověděli, že preferují jiný druh trávení volného času. K otázce zájmu svých rodičů o volný čas respondentů, odpovědělo 13, že nechtějí s rodiči o trávení svého volného času mluvit, 8 odpovědělo, že rodiče nevědí o využití volného času svých dětí, 23 odpovědělo, že rodiče vědí jak jejich děti naplňují svůj volný čas. K otázce, zda se respondenti zajímají o možnosti jiného využití volného času, 26 uvedlo, že ne, 17 odpovědělo, že ano. V poslední otázce , zda si respondenti myslí, že je důležité hodnotně a aktivně využívat svůj volný čas, 21 odpovědělo, že ne, 22 odpovědělo, že ano. Výsledná stěžejní data : 36 respondentů v označilo že má dostatek volného času 27 označilo pasivní trávení volného času 23 označilo hledání příležitostné zábavy s partou ve městě 21 značilo, že jejich rodiče nevědí o způsobu trávení času 26 označilo, že se nezajímají o jiných možnostech trávení volného času 21 respondentů označilo, že není důležité aktivní trávení volného času
68
4) Vztah respondentů k návykovým látkám
V této části dotazníku týkající se požívání alkoholu odpovědělo 8 respondentů, že alkohol neužívají, 23 respondentů, že alkohol občas užívají a 12 respondentů odpovědělo, že alkohol užívají častěji s četnější opilostí. V otázkách zaměřených na užívání drog odpovědělo 34 respondentů ze 43 včetně dětí, že drogu již zkusili, 14 respondentů uvedlo, že drogy občas užívají a 7 dotazovaných uvedlo, že drogy užívá častěji. Na otázku jaké drogy již dotazovaný zkusil se nejčastěji objevuje marihuana a poté LSD a extase, přičemž se ve 4 případech v dotaznících objevil i heroin. Mezi běžně užívané drogy patřila v odpovědích marihuana. Výsledná stěžejní data : 14 respondentů - drogy občas užívají 7 respondentů – drogy užívají častěji
5) Kriminální profil respondentů
V další části dotazníku zaměřené na kriminální chování, odpovědělo 33 respondentů, že byli již vyšetřováni policií, 35 respondentů odpovědělo, že se kriminálního jednání již dopustili a 17 respondentů odpovědělo, že pro kriminální jednání byli souzeni a potrestáni. Ve struktuře trestné činnosti v odpovědích dominovala krádež, která se jako odpověď vyskytla v počtu 25, 17 respondentů označilo poškozování cizího majetku, 9 dotazovaných odpovědělo, že se dopustili sprejerství, 16 odpovědí se týkalo násilného jednání a 6 respondentů odpovědělo, že pěstovali drogy, které prodávali. Dále 21 respondentů odpovědělo, že se kriminálního jednání dopustili ve dvou či třech lidech a 14 odpovědělo, že se trestné činnosti dopustili ve větším počtu osob. Provinění za své jednání cítilo 19 osob, 13 osob provinění necítilo a zbytek neodpověděl. Výsledná stěžejní data : 35 respondentů – dopustili se kriminálního chování více než jednou
69
TABULKA č. 6
KRIMINOGENNÍ FAKTORY
respondenti
RODINNÉ FAKTORY Neúplná rodina Vážnější problémy s rodiči Negativní rodinná atmosféra Nedostatek finančních prostředků Trestná činnost v rodině
16 8 14 13 12
průměrný
výskyt
výskyt
%
12,6
29
16
37
24
56
14
32
14
32
ŠKOLNÍ FAKTORY Výchovné problémy ve škole, chození za školu Problémy s prospěchem ve škole
19 13
FAKTOR TRÁVENÍ VOLNÉHO ČASU Pasivní způsob trávení volného času Hledání příležitostné zábavy s kamarády ve městě… Rodiče nevědí o způs. trávení volného času dětmi O využití volného času se neinformuje a nezajímá Hodnotné využití volného času není důležité
27 23 21 26 21
FAKTOR ABÚZU NÁVYKOVÝCH LÁTEK Častéjší užívání alkoholu Užívání drog - občasné, časté Přítomnost návykových látek při páchání kriminality
12 21 9
FAKTOR NEGATIVNÍ PARTY Páchání trestné činnosti v partě
14
Opakované kriminální jednání
35
Tabulka znázorňuje výčet nejzávažnějších kriminogenních faktorů a číselný počet respondentů, kteří tyto (ZDROJ : vlastní výzkum)
5.5.2. Shrnutí dat dotazníku Po vyhodnocení sebraných dat uvedených v dotazníku
je zřejmé, že
zmiňované kriminogenní faktory uvedené v teoretické části této práce jsou přítomny v různém zastoupení u většiny respondentů, z nichž každý se dopustil minimálně jednoho trestného činu.
5.5.2.1. Rodina Na prvním místě stojí vždy rodina, která je pro každého zázemím a počínaje dětstvím jsou rodiče pro dítě vzory a činitelé primárně ovlivňující vývoj osobnosti dítěte v dospělého člověka. Rodinné faktory ovlivňující vývoj osobnosti dítěte jsou různorodé, přičemž nejhůře na dítě působí rozvrácená rodina spojená s dalšími patologickými faktory, jakými jsou alkohol a násilí často viděné doma. 70
Právě rodiče musí jít svým dětem příkladem a má – li dítě doma špatný vzor, může se to velmi negativně promítnout do jeho chování, což praxe potvrzuje. V uvedeném vzorku respondentů je nastíněna i rodinná atmosféra, kde počet označených možností domácích problémů mluví sám za sebe. Ve výčtu jednotlivých faktorů znázorněných ve zpracované tabulce jsou tyto faktory z celkového počtu respondentů přítomny v průměru ve 29%, přičemž jako nejčastěji se vyskytující
je faktor neúplné rodiny, který označilo 16
respondentů.
5.5.2.2. Škola Dalším velmi důležitým činitelem na vývoj člověka je škola, která může být jednat odrazem různých výchovných problémů, nebo může být místem, které některé problémy spojené s chováním dítěte vyvolá. Škola má působit podobně jako rodina výchovným způsobem, ale pokud často selhává rodina, tak to ve škole již zachránit nejde. Problémy ve škole a problémy se vzděláním, se v dotazníku promítly
u poměrně nezanedbatelné části respondentů.
U těchto osob byly
zjištěny zároveň problémy doma, kde by mělo pro studium být jakési zázemí, a tyto problémy mohou být poté odrazem problémů vzniklých ve škole. Domácí problémy a problémy ve škole byly zároveň zjištěny i u osob, které nemají dostatek hodnotných zájmů a spíše holdují trávení svého volného času například s partou nebo po restauracích. Problémy se spolužáky, učiteli, časté absence a problémy s prospěchem dětí se v průměru promítly z celkového počtu respondentů u 37%, přičemž jako nejčastěji se vyskytující je právě faktor výchovných problémů spojených s chozením za školu a s tím související problémy ve škole, což ve svých dotaznících označilo 19 respondentů.
5.5.2.3. Volný čas
Nyní se dostáváme k samotné problematice trávení volného času, která se ze všech uváděných kriminogenních faktorů u respondentů vyskytla nejčastěji. Tento kriminogenní faktor spočívající v negativním nakládání, či nahlížení na volný čas, vyskytl z celkového počtu respondentů v průměrném zastoupení pěti uváděných faktorů v 56%, označilo ho v průměru 24 respondentů ze 43. 71
Z celkového počtu respondentů 27 v dotazníku označilo pasivní způsob trávení volného času, přičemž celkem 23 respondentů na otázku trávení svého volného času označilo hledání příležitostné zábavy ve městě, návštěvy restaurací, barů a scházení se s partou. Právě tento faktor může být předikující pro možnou iniciaci špatných návyků v chování vyvolaných nepřítomností pozitivních potřeb a zájmů, konformitou skupiny, nápodobou, potřebou vytáhnout se před svými kamarády, což má často za následek kriminální chování. Právě trávení volného času po barech a podobných provozovnách, kde se schází velké množství osob s narušeným chováním a mnohdy pestrou minulostí, vede k tomu, že i do té doby slušný mladý člověk může brzy podlehnout silným vlivům, které ho zde ovlivňují a své jednání tak může přizpůsobit jednání svých kamarádů, s nimiž se poté může dopouštět kriminální činnosti velmi často podpořené alkoholem či drogou. Většina recidivistů z dospělé populace, kteří se dopouštějí zejména majetkové trestné činnosti, tráví svůj čas zejména vysedáváním po restauračních zařízeních, kde je vysoká fluktuace těchto sob. Takovéto místo je jakýmsi trhem s kradenými věcmi a zároveň slouží jako místo, kde se organizují a plánují různé kriminální delikty. Kradené věci
zde od
recidivistů vykupují jim notoricky známé osoby, které se tímto druhem „podnikání“ živí. Tyto osoby kradené zboží vykoupí
od pachatele za velmi
nízkou cenu a poté ho na svých obvyklých a bezpečnějších místech prodají dále. Z praxe lze dále uvést například tzv. sprejery, jejichž forma zábavy spočívá zejména v zálibách týkajících se účasti různých alkoholových a drogových dýchánků, toulání se městem, vyhledávání zábavy různého ražení, nejlépe s jistou dávkou adrenalinu, ponocování a to vše s partou, která se postupně pro takového člověka stává prioritní. Určité odpoutání od stereotipního a upnutého života je u mladých lidí očekávané a z hlediska jejich psychosociálního vývoje je důležité, pokud však jejich chování nepřekračuje zákon.
Hlavním
zaměřením sprejerů je vytváření grafitů na různých místech města, což je pro ně spojeno hlavně s určitým vzrušením, revoltou vůči společnosti a někdy i realizací jejich „umění“. Nevhodné asociální využívání volného času je pochopitelně velmi často spojeno s kladným vztahem k alkoholu a drogám. Mnoho respondentů, kteří dotazník vyplnili, vyráží pravidelně nejen v pátek a v sobotu, ale i ve všední dny, kdy chodí do školy, na praxe či do zaměstnání, za zábavou do nejrůznějších 72
podniků. To je spojeno s konzumací alkoholu a u některých i s aplikací drog. Z dotazníku je zřejmé, že drtivá většina oslovených měla již zkušenost s drogou a 7 ze 43 dokonce odpovědělo, že drogy užívají pravidelně. Těchto 7 osob zároveň patří mezi mladistvé, kteří označili v trestné činnosti i výrobu a distribuci drog, v tomto případě marihuany. Mezi nejčastější drogy patří bezesporu marihuana, kterou dotazovaní již téměř ani nepovažují za drogu. Dále byla často uváděna extáze a LSD, méně jiné drogy. Jak již bylo zmíněno, alkohol a drogy jsou velmi často přítomny při páchání trestné činnosti. Zejména sprejeři svá vrcholná díla spojená s větším nebezpečím odhalení a dopadení, vytvářejí většinou ve stavu, kdy na ně silně účinkují návykové látky a to zejména alkohol, nebo kombinace alkoholu a drog. Účinky alkoholu byly již mnohokrát popisovány v různých publikacích. Pro kriminální chování má však největší vliv to, že alkohol rozpouští úzkost, tedy strach a v určité fázi opilosti dokáže člověka nabudit, povzbudit a eventuelně spustit jeho agresi. Pokud je mladistvý člověk pod vlivem alkoholu či drog a ještě se nachází uprostřed své party, která mu poskytuje určitou anonymitu a dodává jakousi odvahu a sílu, může mít jeho chování někdy velmi fatální, jím v ten okamžik, neuvědomované následky. Z výsledného zpracování dat získaných zpracováním dotazníků zcela zjevně
vyplývá,
že
kriminogenní
faktor
volný
čas
je
jedním
z nezastupitelných negativních faktorů. Často může evokovat přítomnost i následných faktorů, problémy v rodině, ve škole, alkohol, často však může být i odrazen jiných faktorů.
5.5.2.4. Parta Parta je jedním z vážných kriminogenních faktorů, kdy mladý velmi sugestivní člověk přejímá
názory party, kterým se mnohdy plně a
bezmyšlenkovitě podrobuje. Opět narážíme na výše zmiňovaný případ sprejerů, jejichž chování podpořené vlivem drog, alkoholu a hlavně party získává velmi rozličné nespolečenské podoby. Faktor negativní party ve svém dotazníku označilo 14 respondentů, což činilo 32%. Tito respondenti v otázkách k volnému času označili, že svůj volný čas nejčastěji tráví hledáním příležitostné zábavy ve městě a návštěvy restaurací a barů.
73
5.5.2.5. Abúzus návykových látek Tento faktor označilo ve svých odpovědích
z celkového počtu
respondentů v průměru 14 respondentů, tedy 32%. Nevíce vyskytovaným faktorem byla v dotaznících označena odpověď občasného či častého užívání drog, zejména Marihuany. Abúzus návykových látek je v podstatě nutným doprovodným projevem jiných kriminogenních faktorů a to zejména u mládeže, která se trestné činnosti dopouští právě pod vlivem návykových látek.
5.5.2.6. Předchozí kriminální zkušenost Jak již bylo zmíněno, každý z respondentů se kriminálního jednání již dopustil. Z dotázaných respondentů však 35 uvedlo, že se kriminálního jednání dopustili více než jedenkrát a 17 z nich bylo dokonce pro spáchání trestného činu odsouzeno. Z celkového počtu 43 respondentů 25 uvedlo dále uvedlo, že se kriminálního jednání se dopustil ve dvou či třech lidech, 14 osob uvedlo, že se kriminálního jednání dopustilo v partě.
Z uvedených fakt plyne, že nedostatečně podnětné prostředí, může mít pro mladého člověka velmi neblahé následky pro jeho budoucí vývoj. Čím více povinností a zálib, tím menší pravděpodobnost je, že se z mladého perspektivního člověka stane pachatel trestné činnosti a člověk závislý na návykových látkách.
5.5.3. Případová studie Pro dokreslení
provedené
empirické
sondy
spočívající
v analýze
otazníkového šetření je v práci přiložena konkrétní případová studie klienta, se kterým se autor práce při své profesi setkal již několikrát a kterého jakožto sociální pedagog pozoruje již od jeho 12 let, kdy se s ním poprvé setkal jako s pachatelem majetkové trestné činnosti.
V letech 2003 – 2006 se autor této práce při své profesi několikrát setkal s Petrem X, rok narození 1992, který je typickým příkladem značně narušeného jedince s dosti pravděpodobnou budoucí kriminální kariérou.
74
> Informační zdroje :
Výchozími podklady této studie je vlastní zkušenost autora s výše jmenovanou
osobou,
pozorování,
řízený
a
volný
rozhovor,
sdělení
zainteresovaných odborníků a studium spisové dokumentace. Petr X je osobností, se kterou se autor práce ve své policejní praxi setkal několikrát a proto mu výrazně utkvěla v paměti a to zejména díky získaným vědomostem z oboru sociální pedagogiky, kdy takto získané znalosti mohl z roviny teoretické převádět do roviny praktické. Zkoumaná osoba uvedená v této práci existuje, veškeré informace uvedené v textu jsou realitou, pouze osobní data
byla pozměněna z pochopitelných
důvodů.
PŘÍPADOVÁ STUDIE (KAZUISTIKA) V následujícím textu bude pomocí některých diagnostických metod nastíněn obraz v současné době 15 – cti letého Petra X
5.5.3.1 RODINNÁ ANAMNÉZA :
Petr X je synem Josefa a Evy X, má staršího bratra, mladší sestru a společně žijí v rodinném domě na vesnici u okresního města Havlíčkův Brod. Otec Josef pracuje jako elektrikář v jedné havlíčkobrodské firmě, je mu 42 let, nebyl trestně stíhaný, není známa závislost na návykových látkách, ve svém zaměstnání je hodnocen jako spolehlivý,
nemá mnoho přátel a působí spíše
nevýrazným dojmem. Matka Eva pracuje jako administrativní pracovnice v soukromé firmě, je jí 40 let, nebyla trestně stíhaná, rovněž u ní není známa závislost na návykových látkách, její hodnocení v zaměstnání je spíše pozitivní. U žádného z rodičů není známa psychická porucha. Starší bratr Petra se jmenuje Jan, je mu 17 let, studuje na Střední průmyslové škole v Havlíčkově Brodě, jeho prospěch je průměrný, v chování se objevují občasné výkyvy, jeho osobnost je silně podporována jeho rodiči, mnohdy na úkor Petra, či jeho mladší sestry. 75
Sestra Petra se jmenuje Lucie, je jí 9 let, chodí na Základní školu v Havlíčkově Brodě, prospěch je průměrný, poruchy chování nebyly zjištěny, mezi svými bratry je díky svému věku rodiči preferována. Celá rodina společně bydlí
v rodinném domě na vesnici nedaleko od
Havlíčkova Brodu, rodiče do práce dojíždějí stejně jako jejich děti do školy. Manželství Šedových trvá 17 let, přičemž nejsou známy žádné komplikace, které by kdy jejich manželství ohrožovaly.
5.5.3.2. OSOBNÍ ANAMNÉZA :
Petrovi je v současné době (2007) 15 let a od června 2006 je na základě rozhodnutí Okresního soudu v Havlíčkově Brodě umístěn v diagnostickém ústavu pro mládež v Králíkách a to z důvodu intervence odboru sociálně právní ochrany dětí a mládeže Městského úřadu
v Havlíčkově Brodě (bližší důvody budou
uvedeny níže). Petr je české národnosti, státní příslušnost Česká republika. Je asi 170 cm vysoký, štíhlé postavy, má tmavé krátké vlasy, oválný obličej, hnědé oči, rovný středně velký nos a úzké rty. Narodil se v řádném termínu těhotenství, porod proběhl bez problémů. První nástup do školy : Petr Šeda nastoupil školní docházku v roce 1997 na základní škole v nedaleké obci Y, kam docházel až do ukončení prvního stupně v roce 2001, poté přešel na základní školu do Havlíčkova Brodu. Na základní škole v obci Y měl občasné výchovné problémy, dvakrát měl sníženou známku z chování a mezi spolužáky zde byl Petr spíše neoblíbený. Jen s málo kým se zde bavil, neměl zde žádného většího kamaráda, spíše se stranil kolektivu, nedokázal se zapojit do skupiny vrstevníků, neustále byl zahloubaný sám do sebe, nejevil zájem o výuku, s některými učiteli měl při výuce konflikty, učitelům odmlouval a měl i časté konflikty se spolužáky. Poté, co přestoupil na Základní školu do Havlíčkova Brodu, jeho výchovné problémy začaly gradovat. Často chodil za školu, se spoustou spolužáků měl velmi nepřátelský vztah a někteří z něho měli strach, protože byl agresivní a jeho agrese často vrcholila ve výbuchy zlosti. Tyto výbuchy zlosti často demonstroval i před učiteli o vyučování a to záměrně, byla to jakási jeho obrana vůči okolí. Postupně stále více a více odmítal autority, byl neposlušný a vliv na 76
něho mělo už jenom málo osob. V sedmém ročníku byl několikrát podezřelý z toho, že ve třídě něco odcizil, peníze, mobilní telefon a jednou u něho byl odcizený mobilní telefon nalezen. Po opakujících se konfliktech a krádeži, ze které byl třídní učitelkou usvědčen, byl přeložen na jinou základní školu v Havlíčkově Brodě. Přeložení na jinou školu : Na této základní škole uvedené problémy pokračovaly. Počínaje jeho třináctým rokem začaly jeho útěky z domova. Několikrát po něm bylo vyhlášeno celostátní pátrání, bylo vyhlášeno několik pátracích akcí, obvykle byl po jednom až třech dnech nalezen. Na jednom ze svých posledních útěků se vloupal do dvou chat a do kostela, kde dokonce odcizil velmi cenný obraz.
Petrův volný čas : Petr se nikdy nevěnoval žádným koníčkům, nikdy se nezabýval žádným sportem, či jiným prospěšným aktivitám, které by ho zaujaly a dávaly mu tak možnost hodnotného využití jeho volného času. Petrův otec a ani matka Petra nikdy k žádnému koníčku nevedli, při pohovorech, které s nimi v souvislosti s trestnou činností Petra byly prováděny, na otázku jaké má Petr záliby, vždy shodně uváděli, že žádný vyhraněný zájem nemá a že v podstatě ani pořádně nevědí, co ve svém volném čase dělá. To odůvodnili tím, že mají tři děti, chodí do práce, nemají na Petra tolik času kolik by potřebovali a jak uvedli, ani oni sami nemají na žádné koníčky čas, do kterých by mohli své děti zasvětit. Spíše se snažili svou odpovědnost přesunout na školu, kde dle jejich názoru mají zejména učitelé dbát na to, aby jejich žáci byli zapojeni do nějaké zájmové činnosti. Petr svůj volný čas trávil obvykle doma, nebo se různě toulal venku po vsi a to buď s dětmi z vesnice, nebo často sám, protože s málo kým dobře vycházel.
Po
přestupu na druhý stupeň základní školy do Havlíčkova Brodu se začal kamarádit se staršími chlapci, kteří měli stejné výchovné problémy a od kterých se postupně přiučoval různým patologickým činnostem.
Petrova další kriminální činnost : Jeho poslušnost vůči učitelům ve škole byla stále menší,
jedním
z posledních případů zaznamenaných u jeho osoby a vyšetřovaných policií, byly krádeže peněz vychovatelkám školního klubu, přičemž se jednalo o jednání, 77
z jeho strany velmi průhledné.
Drobných krádeží se Petr ve škole dopustil
několikrát, přičemž byl ve většině případů při vyšetřování odhalen jako pachatel. První intervence OSPOD : Petrovi rodiče ztráceli nad Petrem stále více svůj výchovný vliv a nevěděli si s Petrem rady. Do výchovného procesu se zapojily pracovnice Městského úřadu v Havlíčkově Brodě, odbor sociálně právní ochrany dětí, na základě jejichž intervence byl Petr následně ve svých 15 letech Okresním soudem v Havlíčkově Brodě umístěn do výchovného ústavu dětí a mládeže v Králíkách.
Petrovo
umístění do výchovného ústavu následovalo poté, co se vloupal do školy, kde vypáčil několik kanceláří, odcizil peníze a drobnou elektroniku. Jeho skutek byl po několika dnech vyšetřování objasněn a Petr se ke svému činu přiznal. Gradující problémy s rodiči : Petr si zcela přestal rozumět se svými rodiči, přestal jim věřit a na adresu svého otce před sociálními pracovnicemi několikrát prohlásil, že ho jednou zabije. Petr začal postupně své rodiče nenávidět, velký podíl na tom měla zcela určitě špatná výchova, která byla v některých směrech ne zcela normální. Začali vrcholit i Petrovi problémy s jeho starším bratrem, na kterého patrně žárlil a rovněž se stále více odvracel od své mladší sestry, na kterou patrně také žárlil. Nestandardní výchovné praktiky rodičů : Výchovné praktiky rodičů vůči Petrovi nezůstaly bez povšimnutí sociálních pracovnic, které několikrát prováděly šetření v rodině a to zejména na popud učitelů a na základě několika pohovorů s Petrem, kdy se netajil tím, že ho rodiče měli často bít různými předměty, přivazovat ho na zahradě, aby neutekl a trestat ho neobvyklými tresty, které patrně značně poznamenaly jeho citovou stránku a budoucí vývoj. Petr se z tohoto důvodu cítil a cítí velmi ukřivděný, zrazený, podceňovaný a ztrácí veškerou motivaci vedoucí k určité nápravě a určitému nastartování jeho osobnostních přednostní, které jsou tímto způsobem potlačovány. Následnému umístění Petra do výchovného ústavu se rodiče nebránili, dle jejich vyjádření si s ním nevědí rady a v ústavu mu bude lépe, alespoň na určitou dobu. V budoucnu chtějí, aby se Petr vrátil zpět domů, doufají, že se jeho chování v ústavu zlepší.
78
Výpovědi pedagogů : Z pohovorů s pedagogy z druhého stupně základní školy, kteří Petra vyučovali, je patrné, že Petr by díky své inteligenci mohl dosahovat daleko lepších výsledků, jeho výkonové schopnosti jsou však potlačovány jeho v současné době rozvinutými negativními povahovými vlastnostmi, které utlumují veškerou motivaci. Jednoduše řečeno, Petrovi je všechno jedno, nemá o nic zájem, nemá žádné koníčky, žádné skutečné kamarády, nemá žádné plány, žádný svůj vytoužený sen, je zatrpklý, vlastně, jak vyplývá z pohovorů s ním vedených, nikomu nevěří, nehodlá se již učit, nechce chodit do školy, nechce být se svými rodiči a on sám neví, co by chtěl dělat. Petrovo chování při výslechu : Petr si také velmi vymýšlí. Při několika výsleších, při kterých se Petr obvykle nakonec ke svému skutku přiznal,
často uváděl, pro laika a
nezasvěceného, spoustu poměrně věrohodně znějících lží. Petr při výslechu vždy zpočátku zarputile mlčel, odpovídal vždy až poté, co mu byla otázka dvakrát či vícekrát zopakována. Jeho odpovědi byly buď ano, ne, či krátká věta, při které se často odmlčel a bylo náročné ho přimět k dalšímu vypovídání. Při výslechu se zpočátku snažil demonstrovat výbuchy zlosti a to tak, že začal hlasitě dýchat, svůj pohled směřoval před sebe do země, byl celý napjatý a na vrcholu tohoto demonstrativního výbuchu, který opakoval, začal vykřikovat, že nic neudělal, a´t mu všichni dají pokoj, že to na něho někdo svedl a že si něco udělá. Jeho výslechy byly náročné a zdlouhavé. Petr byl velmi zatvrzelým, vždy dlouho zapíral i přesto, že ho většinou usvědčovaly zcela jasné a nevyvratitelné důkazy. Petrova výchova byla jak výše uvedeno negativně ovlivněna výchovnými postupy jeho rodičů, kteří mají velký podíl na zformování jeho současné rozpolcené osobnosti. Tyto skutečnosti byly několikrát šetřeny
příslušnými
orgány, vždy však bez jasného výsledku, na rodičích však dosud zůstává podezření z různých forem špatného výchovného přístupu, který byl příslušnými orgány šetřen na základě oznámení různých subjektů.
79
5.5.3.3. ZHODNOCENÍ POZNATKŮ ZÍSKANÝCH
POZOROVÁNÍM Zhodnocení Petrovi osobnosti třídní učitelkou a ředitelkou školy :
Dle třídní učitelky a ředitelky Základní školy v Havlíčkově Brodě, druhý stupeň, druhá škola, má chlapec časté neomluvené či dodatečně omluvené absence. Dojíždí z vesnice kde bydlí, do školy dochází hodinu před vyučováním, navštěvuje školní klub. Jeho studijní výsledky jsou průměrné, látku je schopen pochopit i zvládnout, chybí však motivace.V pracovním vyučování je líný, tělocvik nejraději prosedí na lavičce, vyhýbá se námaze. Pokud je na něho vyvíjen tlak, je pasivní, odmlouvá a stává se agresivní. Nenosí pomůcky, jeho oděv bývá někdy zanedbaný, nenosí svačinu, nemá potřebné peníze. Chybí mu některé sociální návyky, nepozdraví, neomluví se. Navazuje pouze potřebný kontakt, jeho reakce jsou velmi chudé, chování pasivní, bez spontaneity. Nejistý, v širším sociálním prostředí jsou na něm patrné známky nervozity, nízká aspirace, nedokáže vyvinout volní úsilí, spokojuje se s přibližnými řešeními, často rezignuje. Jeho mentální výkony jsou v pásmu průměrné inteligence.
Zhodnocení Petrovi osobnosti sociální pracovnicí: Z pohovorů prováděných pracovnicí
OSPOD Mú Havlíčkův Brod
s Petrem vyplynuly zejména následující charakteristiky Petrovi osobnosti: na otázku co Petra baví, Petr po delší latenci a znovu zopakování otázky odpovídá „nevím, nic“. Neposlouchá muziku, vykouří několik cigaret denně, když jde ze školy kupuje si jedno nebo dvě piva, což provádí tajně. Má velký strach ze svého otce a nemá ho rád stejně jako svoji matku. Na dotaz zda měl kamaráda ve třídě odpověděl „nevím“.Zda ho něco baví ve škole po latenci odpovídá, že nic. Na otázku s kým se doma ze sourozenců kamarádí se vyhýbá odpovědi a říká pracovnici, že mu dává moc otázek. Chodí často ven, většinou sám, žádného většího kamaráda nemá. Po škole se toulá bezcílně po městě, doma chodí po vesnici, občas se někde připojí k jiným dětem. Auta ho nezajímají, na televizi se občas podívá, avšak bez většího zaujetí. Nejraději jí sušenky, které mu rodiče moc často nedávají, nedostatkem jídla však nestrádá. Nesportuje, děvčata ho nezajímají, “jsou hloupá“. 80
Zhodnocení Petrovi osobnosti psychologem:
Petr k vyšetření přichází váhavě a pomalu, oční kontakt navazuje občas a pouze krátce. Na otázky odpovídá ano či ne a to až po latencích. Otázky je třeba opakovat a k odpovědi stimulovat. Spontaneita nízká, nízká motivace, emotivita nevýrazná. Při nakupení otázek reaguje tenzně, disforicky a odmítavě. Afekty viditelně drží pod kontrolou. Bez poruch vnímání, volní složka oslabena, chlapec k vyšetření nemotivován. Nízká frustrační tolerance, disharmonický vývoj s rysy impulsivity až explosivity, sklony k agresivitě, lhaní, bez výčitek svědomí, nedostatek empatie. Neurosomaticky se jedná o přiměřeně vyvinutého chlapce, kouří cigarety, po škole si kupuje alkohol, drogy nekonzumuje. Dle názoru psychologa Petr netrpí duševní chorobou ve vlastním slova smyslu, tedy psychózou, netrpěl jí ani v minulosti. Petr rovněž netrpí poruchou intelektu, jeho mentální schopnosti jsou v pásmu průměrné inteligence. Chudší slovní zásoba, dáno spíše nedostatečnou motivací vzdělávat se a hovořit. Netrpí poruchou osobnosti, osobnost mladistvého je zatím v diferenciaci, nese známky disharmonického vývoje s rysy impulzivity až explozivity v zátěži. Možná porucha osobnosti v budoucnu není vyloučena. Petr trpí nesocializovanou poruchou chování
s typickými projevy
uvedenými v textu. U Petra se uplatňuje zejména sociologická podmíněnost této poruchy chování způsobená negativními výchovnými metodami jeho rodičů. Petr zatím netrpí závislostí na alkoholu či cigaretách i když k tomuto abúzu začíná inklinovat.
Zhodnocení Petrovi osobnosti pedagogy, sociální pracovnicí a psychologem bylo provedeno na podkladě spisové dokumentace OSPOD Měú Havlíčkův Brod zpracované z důvodu Petrova umístění do diagnostického ústavu pro mládež.
Souhrnné zhodnocení Petrovi osobnosti : Petrova osobnost dospěla do velmi nevyzpytatelné podoby. Jsou na něm více než patrné poruchy chování plynoucí s největší pravděpodobností z nevhodných výchovných postupů a pravděpodobně i z jeho genetických 81
předpokladů. Tyto výchovné poruchy mohou být u Petra zapříčiněné zejména nedostatečnou citovou odezvou rodičů, předčasnými a tvrdými zásahy a autoritativním řešení situací.
Petr je charakteristický nedostatečným zapojením do skupiny vrstevníků, tedy špatná socializace, trvale narušené vztahy k vrstevníkům, izolace, z toho plynoucí neoblíbenost, nedostatek přátel, nedostatek empatie, kdy se svým okradeným spolužákům, či učitelům nikdy za své jednání ani neomluvil, neboť patrně necítil provinění a na druhý den bez výčitků svědomí okradl svého dalšího spolužáka. Dále skutečná či demonstrovaná agresivita s výbuchy zlosti, odmítání autority, neposlušnost, hrubost, útěky z domova, záškoláctví a krádeže. V krátkosti lze říci, že Petrova osobnost prošla disharmonickým vývojem, který je dán fixací a přetrváváním určitých osobnostních rysů jako například explozivita, agresivita, impulzivita, citová chladnost a malá empatie. Výše uvedené symptomy u Petra vypovídají o tom, že by se u něho mohla vyskytovat porucha chování se špatnou prognózou a to sice Nesocializovaná porucha chování (F91.1), která se projevuje výše uvedenými symptomy. Tato porucha je charakteristická pro děti Petrova věku a je zapříčiněna souhrnem vnitřních (osobnostních) faktorů, organickým postižením (což u Petra nebylo indikováno) a zevními vlivy (rodinnými, sociálními). Tento výsledek byl patrný i z psychologického vyšetření. Tato porucha chování může v pozdějším věku vést k rozvinutí disociální poruchy osobnosti nebo do explozivní, impulzivní emočně nestabilní poruchy osobnosti (dříve disociální a emočně nestabilní forma psychopatie).
5.5.3.4.
Shrnutí demonstrace na konkrétním případu :
Petrova osobnost je určitou konkrétní demonstrací dítěte u kterého v průběhu jeho vývoje došlo a dochází k poruchám chování vyvolaným pravděpodobně nejen vnitřními faktory, ale i faktory vnějšími, kriminogenními. Za základní vnější kriminogenní faktor, faktor který je spouštěčem Petrova patologického rozvoje, lze s největší pravděpodobností označit rodinu, ta je odrazem jeho současného stavu vývoje. Velkou roli zde hraje i volný čas, který Petr netráví žádným pozitivním způsobem, což má přímou souvislost s rodinným prostředím. K tomu 82
všemu se přidávají problémy ve škole, v pozdějším věku abúzus návykových látek a kriminální recidiva. Všechny tyto faktory mohou celkově u Petra způsobit v budoucnu nenapravitelné deformace jeho osobnosti, k čemuž již z nemalé části došlo.
5.5.4. VYHODNOCENÍ HYPOTÉZY 2 Z údajů získaných provedením analýzy dotazníkového šetření byly u všech respondentů dotazníku, kteří se v minulosti dopustili kriminálního jednání, detekovány kriminogenní faktory, kterými se zabývá teoretická část práce. Po shrnutí získaných dat dotazníku bylo zjištěno, že u většiny respondentů se vyskytují minimálně dva tyto kriminogenní faktory, přičemž kriminogenní faktor trávení volného času se vyskytoval u 56 % respondentů a jeho zastoupení bylo ze všech kriminogenních faktorů nejčetnější. Kriminogenní faktor volného času byl obvykle spojen s dalšími kriminogenními faktory, nejčastěji s faktorem negativní party společně s faktorem abúzu návykových látek. Ve druhé části bylo případovou studií rovněž prokázáno, že kriminogenní faktor volného času u pozorovaného jedince společně s dominujícími faktory rodinnými, školními, genetickými má svou nezastupitelnou roli. Nevhodné trávení volného času společně s dalšími rizikovými faktory může tedy u mladého a velmi sugestivního jedince být jednou z příčin pozdějšího kriminálního jednání a ve výčtu všech kriminogenních faktorů může být v počátku dokonce faktorem spouštěcím. Provedenou analýzou získaných dat a jejich vyhodnocením bylo zjištěno, že hypotéza 2 se potvrdila.
5.6. HYPOTÉZA 3 83
„K nárůstu trestné činnosti dětí a mladistvých v průběhu roku dochází zejména v prázdninových měsících a tato trestná činnost je často páchána pod vlivem alkoholu.“
Analýza statistických dat 5.6.1. Trend kriminality mládeže páchané v letních prázdninových měsících v České republice TABULKA č. 7
STATISTICKÝ VÝKAZ KRIMINALITY MLÁDEŽE 2006
DOSPĚLÍ
OBDOBÍ
CELKOVÁ
1.1. - 28.2. BŘEZEN DUBEN KVĚTEN ČERVEN ČERVENEC SRPEN ZÁŘÍ ŘÍJEN LISTOPAD PROSINEC PRŮMĚRNÝ NÁRŮST V %
CELKOVÁ děti mladiství
MAJETKOVÁ děti mladiství
NÁSILNÁ děti mladiství
387
1029
196
90
578
184
52575
621
1618
329
934
134
269
80747
37%
36%
40%
38%
33%
32%
35%
107232
26
2108
458
1222
194
351
26%
23%
28%
24%
31%
23%
25%
1112
2717
582
1590
254
445
136190
24%
22%
21%
23%
24%
21%
20%
1413
3357
761
2007
311
505
163673
21%
19%
24%
21%
18%
12%
17%
1695
3867
918
2274
362
563
190208
16%
13%
17%
12%
14%
10%
19%
1952
4653
1090
2733
403
630
220648
13%
17%
17%
17%
10%
11%
14%
2231
5341
1290
3085
424
713
249358
12%
13%
16%
12%
5%
12%
12%
2523
6147
1474
3471
465
799
281219
11%
13%
13%
19%
9%
11%
13%
2805
6943
1642
3827
506
902
309678
10%
12%
10%
9%
8%
11%
9%
3090
7605
1820
4159
545
994
336446
9%
9%
10%
8%
7%
9%
8%
18%
18%
20%
18%
16%
15%
17%
Tabulka znázorňující statistický výkaz kriminality dětí, mládeže a nápad trestné činnosti všech osob bez rozdílu věku s uvedeným procentuelním nárůstem po jednotlivých měsících v roce 2006 (ZDROJ : statistika MV ČR)
84
K prověření výše uvedené hypotézy byla vytvořena výše uvedená tabulka znázorňující statistický výkaz kriminality dětí a mladistvých v roce 2006 a to včetně srovnání spočívajícího ve znázornění kriminality všech osob, tedy dětí, mladistvých a dospělých. Zdrojem získaných statistických dat je oficiální statistika Ministerstva vnitra České republiky přístupná na internetových stránkách MV.
Získaná data byla uspořádána do uvedené tabulky, kde je
znázorněn počet trestných činů spáchaných v roce 2006. Analýza byla provedena pouze v roce 2006, neboť chování a vývojové trendy kriminality mládeže v průběhu roku jsou stále ovlivňovány stejnými faktory a není zde předpoklad, že by mezi výsledky z jiných nedávných let a rokem 2006, byl markantní rozdíl. Získaná data byla soustředěna tak, aby byl počet trestných činů znázorněn po měsících u dětí, mladistvých a všech osob bez rozdílu věku. Počet trestných činů spáchaných v jednotlivých měsících je znázorněn v řádcích, druh kriminality a osoby pachatelů jsou znázorněny ve sloupcích. Kriminalita je dále rozdělena na celkovou, majetkovou, která má největší podíl v nápadu trestné činnosti a kriminalitu násilnou, která může být odrazem například většího požívání alkoholických nápojů v době prázdnin. Nárůst počtu trestných činů za jednotlivé měsíce je dále znázorněn procentuálním vyjádřením pod sumou vyjadřující dosáhnutý počet trestných činů za celý měsíc. Počet trestných činů v měsících leden a únor je uveden v souhrnné sumě, neboť v dostupné statistice nebyl získán počet trestných činů v těchto jednotlivých měsících. 5.6.1.1. Zhodnocení výsledků nápadu trestné činnosti u dětí
> KRIMINALITA CELKOVÁ Z uvedených statistických dat vyplývá, že průměrný nárůst trestné činnosti u dětí v roce 2006 činí 18%, přičemž nejvyšší nárůst trestné činnosti je v březnu, kdy činí 37%, postupně počet trestných činů v průběhu roku klesá, kdy v prosinci došlo k nárůstu kriminality pouze o 9%, což je polovina průměrného nárůstu počtu trestných činů. Nárůst trestné činnosti v měsíci červenci činí 16%, v měsíci srpnu 13%, z čehož vyplývá, že nárůst trestné činnosti v letních prázdninových měsících činí v průměru 14,5%, což je o 3,5 % méně než průměrný nárůst počtu trestných činů v průběhu roku. Z uvedeného je zřejmé, že počet trestných činů v letních prázdninových 85
měsících u dětí v celkové kriminalitě nevykazuje prvky zvýšeného nárůstu trestné činnosti.
> KRIMINALITA MAJETKOVÁ Z uvedených statistických dat vyplývá, že průměrný nárůst majetkové trestné činnosti u dětí v roce 2006 činí 20%, přičemž nejvyšší nárůst trestné činnosti je v březnu, kdy činí 40%, postupně počet trestných činů v průběhu roku klesá, kdy v prosinci došlo k nárůstu kriminality pouze o 10%, což je polovina průměrného nárůstu počtu trestných činů.
Nárůst trestné činnosti v měsíci
červenci činí 17%, v měsíci srpnu 17%, z čehož vyplývá, že nárůst trestné činnosti v letních prázdninových měsících činí v průměru 17%, což je o 3 % méně než průměrný nárůst počtu trestných činů v průběhu roku. Z uvedeného je zřejmé, že počet majetkových trestných činů v letních prázdninových měsících u dětí nevykazuje prvky zvýšeného nárůstu trestné činnosti.
> KRIMINALITA NÁSILNÁ Z uvedených statistických dat vyplývá, že průměrný nárůst násilné trestné činnosti u dětí v roce 2006 činí 16%, přičemž nejvyšší nárůst trestné činnosti je rovněž v březnu, kdy činí 33%, postupně počet trestných činů v průběhu roku klesá, kdy v prosinci došlo k nárůstu kriminality pouze o 7%, což je necelá polovina průměrného nárůstu počtu trestných činů.
Nárůst trestné činnosti
v měsíci červenci činí 14%, v měsíci srpnu 10%, z čehož vyplývá, že nárůst trestné činnosti v letních prázdninových měsících činí v průměru 12%, což je o 4% méně než průměrný nárůst počtu trestných činů v průběhu roku. Z uvedeného vyplývá, že počet násilných trestných činů v letních prázdninových měsících u dětí nevykazuje prvky zvýšeného nárůstu trestné činnosti.
5.6.1.2 Zhodnocení výsledků nápadu trestné činnosti u mladistvých
86
> KRIMINALITA CELKOVÁ Z uvedených statistických dat vyplývá, že průměrný nárůst trestné činnosti u mladistvých v roce 2006 činí 18%, přičemž nejvyšší nárůst trestné činnosti je v březnu, kdy činí 36%, postupně počet trestných činů v průběhu roku klesá, kdy v prosinci došlo k nárůstu kriminality pouze o 9%, což je polovina průměrného nárůstu počtu trestných činů. Nárůst trestné činnosti v měsíci červenci činí 13%, v měsíci srpnu 17%, z čehož vyplývá, že nárůst trestné činnosti v letních prázdninových měsících činí v průměru 15%, což je o 3 % méně než průměrný nárůst počtu trestných činů v průběhu roku. Z uvedeného vyplývá, že počet trestných činů v letních prázdninových měsících u mladistvých v celkové kriminalitě nevykazuje prvky zvýšeného nárůstu trestné činnosti.
> KRIMINALITA MAJETKOVÁ Z uvedených statistických dat vyplývá, že průměrný nárůst trestné činnosti u mladistvých v roce 2006 činí 18%, přičemž nejvyšší nárůst trestné činnosti je v březnu, kdy činí 38%, postupně počet trestných činů v průběhu roku klesá, kdy v prosinci došlo k nárůstu kriminality pouze o 8%, což je necelá polovina průměrného nárůstu počtu trestných činů.
Nárůst trestné činnosti v měsíci
červenci činí 12%, v měsíci srpnu 17%, z čehož vyplývá, že nárůst trestné činnosti v letních prázdninových měsících činí v průměru 14,5%, což je o 3,5% méně než průměrný nárůst počtu trestných činů v průběhu roku. Z uvedeného vyplývá, že počet majetkových trestných činů v letních prázdninových měsících u mladistvých nevykazuje prvky zvýšeného nárůstu trestné činnosti.
> KRIMINALITA NÁSILNÁ Z uvedených statistických dat vyplývá, že průměrný nárůst trestné činnosti u mladistvých v roce 2006 činí 15%, přičemž nejvyšší nárůst trestné činnosti je v březnu, kdy činí 32%, postupně počet trestných činů v průběhu roku klesá, kdy v prosinci došlo k nárůstu kriminality pouze o 9%, což je o 6% méně než průměrný nárůst počtu trestných činů. Nárůst trestné činnosti v měsíci červenci činí 10%, v měsíci srpnu 11%, z čehož vyplývá, že nárůst trestné činnosti 87
v letních prázdninových měsících činí v průměru 10,5%, což je o 4,5 % méně než průměrný nárůst počtu trestných činů v průběhu roku. Z uvedeného vyplývá, že počet násilných trestných činů v letních prázdninových měsících u mladistvých nevykazuje prvky zvýšeného nárůstu trestné činnosti.
5.6.1.3. Zhodnocení výsledků nápadu trestné činnosti všech osob bez rozdílu věku
Z uvedených statistických dat vyplývá, že průměrný nárůst trestné činnosti u všech osob bez rozdílu věku u celkové kriminality v roce 2006 činí 17%, přičemž nejvyšší nárůst trestné činnosti je v březnu, kdy činí 35%, postupně počet trestných činů v průběhu roku klesá, kdy v prosinci došlo k nárůstu kriminality pouze o 8%, což je polovina průměrného nárůstu počtu trestných činů. Nárůst trestné činnosti v měsíci červenci činí 19%, v měsíci srpnu 14%, z čehož vyplývá, že nárůst trestné činnosti v letních prázdninových měsících činí v průměru 16,5%, což je o 0,5 % méně než průměrný nárůst počtu trestných činů v průběhu roku. Z uvedeného vyplývá, že počet trestných činů v letních prázdninových měsících u všech osob bez rozdílu věku v celkové kriminalitě nevykazuje prvky zvýšeného nárůstu trestné činnosti.
5.6.2. Shrnutí získaných výsledků analýzy trendu vývoje trestné činnosti v roce 2006 Z provedené analýzy statistických dat prováděné u dětí, mladistvých a všech osob bez rozdílu věku jsou patrné hodnoty, které svým vývojem v průběhu roku dosahují téměř shodných trendů. Na počátku roku je nárůst trestné činnosti vždy nejvyšší a postupně ke konci roku dochází k pozvolnému poklesu. V letních prázdninových měsících nebyl z žádné z prováděných analýz zaznamenán výkyv spočívající ve zvýšeném nárůstu trestné činnosti. Srovnání dětí, mladistvých s kriminalitou všech osob bez rozdílu věku rovněž nevykazuje žádné výkyvy a vývoj obou těchto subjektů je podobný. 5.6.3.
Analýza vlivu návykových látek
88
TABULKA č. 8
POČET TRESTNÝCH ČINŮ SPÁCHANÝCH POD VLIVEM NÁVYKOVÝCH LÁTEK POČET TRESTNÝCH
TČ POD VLIVEM
TČ POD VLIVEM
TČ POD VLIVEM
ČINŮ V ROCE 2006
NÁVYK. LÁTEK
N L - ČERVENEC
NL - SRPEN
336.446
14.810 4,50%
1.126 z 26.535 4,20%
1.626 z 30.440 5,30%
Tabulka znázorňující výskyt návykových látek u pachatelé trestné činnosti za období roku 2006 a za dílčí měsíce červenec a srpen. (ZDROJ : statistika MV ČR)
Uvedená
tabulka
byla
vytvořena
z dostupných
statistických
dat
Ministerstva vnitra České republiky, které byly dostupné na internetových stránkách MV. V tabulce jsou uvedeny hodnoty vykazující celkový počet trestných činů za rok 2006 a počet zjištěných objasněných trestných činů, které byly spáchány pachatelem pod vlivem návykové látky. Nejedná se tedy o všechny trestné činy, které byly spáchány pod vlivem alkoholu, nýbrž
o trestné činy pachatelů
spáchané pod vlivem návykových látek, které byly objasněny. Pro srovnání počtu trestných činů spáchaných pod vlivem návykových látek byly použity hodnoty z celého roku 2006 a prázdninových měsíců červenec a srpen. Z celkového počtu objasněných trestných činů za rok 2006 bylo zjištěno 14.810 trestných činů spáchaných pod vlivem návykových látek, což činilo 4,50%. V měsíci červenci 2006 bylo z celkového počtu objasněných trestných činů spáchaných pod vlivem návykových látek zjištěno 1.126 z celkového zjištěného počtu trestných činů v měsíci červenci, což činilo 4,20%. V měsíci srpnu 2006 bylo z celkového počtu objasněných trestných činů spáchaných pod vlivem návykových látek zjištěno 1.626 z celkového zjištěného počtu trestných činů v měsíci červenci, což činilo 5,30%.
5.6.4. Shrnutí výsledků analýzy páchání kriminality pod vlivem návyk. látek
Shora uvedená data vykazují průměrnou roční hodnotu zjištěných trestných činů spáchaných pod vlivem návykových látek z celkového počtu trestných činů v roce 2006 4,50%, přičemž hodnoty zjištěné v měsíci červenci vykazují pokles o 0,30% a hodnoty zjištěné v měsíci srpnu naopak nárůst o 1,1 %. 89
Z výsledků provedené analýzy vyplývá, že celkový počet zjištěných trestných činů spáchaných pod vlivem návykových látek v prázdninových měsících červenci a srpnu je v průměru o 0,7 % vyšší, což v přepočtu po zaokrouhlení na celá čísla činí o 103 případů více, než v jiných období roku.
5.6.5. Vyhodnocení hypotézy 3 Z výsledků první části analýzy statistických dat týkající se ověřování hypotézy, že v letních prázdninových měsících dochází u dětí a mladistvých ke zvýšenému počtu nápadu trestné činnosti je zjevné, že tomu tak není. Z výsledků druhé části analýzy statistických dat týkající se ověřování hypotézy, že v letních prázdninových měsících dochází k nárůstu trestných činů spáchaných pod vlivem návykových látek je zřejmé, že došlo k velmi mírnému, statisticky bezvýznamnému navýšení, z čehož vyplývá, že ani druhá část hypotézy se nepotvrdila. Analýzou dostupných statistických dat bylo dospěno k závěru, že hypotéza č. 3 se nepotvrdila.
5.7. HYPOTÉZA 4 90
„Každý mladý člověk hledá ve svém prostředí vzory a motivace a v důsledku působení patologického prostředí (negativní party) dochází k přejímání způsobu tohoto chování a k páchání následné trestné činnosti.“
> METODOLOGIE ANALÝZY A INTERPRETACE DAT
Předmětem zkoumání této hypotézy bylo, prostřednictvím dotazníku a výsledků zjištěných z provedené případové stude,
zjištění vztahu mládeže
ke vzorům a rozličným motivacím v jejich okolí, které mají zásadní vliv na jejich trávení volného času a z toho možné plynoucí projevy chování. Prvním metodou ověřování této hypotézy byl strukturovaný dotazník D2, který byl koncipován ke zjištění vztahu mládeže k volnému času, jeho správnému či nesprávnému využití, přejímání vzorů a motivací a uvědomění si důležitosti správného trávení volného času. Získaná data byla následně využita při ověřování této hypotézy a hypotézy č. 5. O vyplnění tohoto dotazníku bylo požádáno 123 respondentů z řad mládeže ve věku od 16 do 18 let, v některých případech ve věku 19 let, přičemž se jednalo o respondenty ze středních škol a odborných učilišť v okrese Havlíčkův Brod a Jihlava, kraj Vysočina. Úplný seznam škol v nichž byl výzkum proveden je uveden v přílohové části této práce. V úvodu dotazníku jsou uvedena základní anamnestická data – věk, pohlaví, rodina, studovaná škola.
Celkový počet
respondentů z řad chlapců činil 50, počet dívek činil 73. Druhým nástrojem pro ověřování této hypotézy byly výsledky získané analýzou dotazníku D1 – páchání trestné činnosti v partě a poznatky získané z případové studie Petra X popisující způsoby trávení volného času Petra.
5.7.1. Analýza a interpretace dat dotazníku D2 Výsledné hodnoty zjištěné z dotazníku byly shrnuty do níže uvedených tabulek, kde je znázorněn vztah jednotlivých respondentů k otázce důležitosti míti ve svém životě nějaký vzor, cíl či motivaci.
TABULKA č. 9
VÝČET RESPONDENTŮ DLE POHLAVÍ A STUDVANÉ ŠKOLY
91
MATURITNÍ OBOR dívky chlapci 55 29
UČŇOVSKÝ OBOR dívky chlapci 18 21
123 RESPONDENTŮ Z ŘAD MLÁDEŽE Tabulka znázorňuje celkový počet respondentů a jejich rozdělení dle pohlaví a studovaného oboru.
TABULKA č. 10
VZORY A MOTIVACE - MATURITNÍ OBOR ODPOVĚĎ
DÍVKY
%
CHLAPCI
%
ANO
40 15
73 27
16 13
55 45
NE
TABULKA č. 11
VZORY A MOTIVACE UČŇOVSKÝ OBOR ODPOVĚĎ
DÍVKY
%
CHLAPCI
%
ANO
11 7
61 39
9 12
43 57
NE
Tabulky znázorňující zjištěné výsledné hodnoty dotazníku k otázce vzorů, cílů a motivací.
V uvedených tabulkách jsou uvedeny kladné či záporné odpovědi jednotlivých respondentů studujících školu s maturitním či učňovským oborem. MATURITNÍ OBOR : Z celkového počtu 55 dívek, odpovědělo 40 (73%) a 16 (55%) chlapců, že je pro ně důležité míti ve svém životě nějaký vzor, cíl či motivaci, přičemž 15 dívek (27%) a 13 (45%) chlapců odpovědělo záporně. Z uvedených faktů vyplývá, že pro většinu respondentů studujících maturitní obor je důležitá přítomnost nějakého vzoru či motivace, více kladných odpovědí bylo zaznamenáno u dívek. UČŇOVSKÝ OBOR : Z celkového počtu 18 dívek, odpovědělo 11 (61%) a 9 (43%) chlapců, že je pro ně důležité míti ve svém životě nějaký vzor, cíl či motivaci, přičemž 7 dívek (39%) a 12 (57%) chlapců odpovědělo záporně. Z uvedených faktů vyplývá, že pro většinu dívek studujících maturitní obor je důležitá přítomnost nějakého vzoru či motivace, na rozdíl o chlapců studujících učňovský obor, kde většina chlapců přítomnost vzoru či motivace nepovažuje za nutný.
5.7.1.1. Shrnutí zjištěných výsledků
Na základě zjištěné analýzy dotazníkového šetření bylo zjištěno, že většina dívek bez ohledu na studijní obor považuje za důležité míti ve svém životě nějaký vzor či cíl, menšina dívek v dotazníku označila zápornou odpověď. Kladnou 92
odpověď označila větší část dívek z řad studujících maturitní obor na rozdíl od dívek studujících učňovský obor. U chlapců studujících maturitní obor bylo zjištěno, že již méně výrazná většina, na rozdíl od dívek, považuje přítomnost vzoru či cíle ve svém životě za důležité, na rozdíl od chlapců studujících učňovský obor, kde většina označila zápornou odpověď. Na rozdíl od dívek byla u chlapců zjištěna menší tendence ke kladné odpovědi, u učňů dokonce záporná, i když zjištěné výsledky se pohybovaly kolem průměru. Analýzou bylo zjištěno, že každý nemá potřebu inklinace ke vzorům či motivacím a u učňovské mládeže byla zjištěna menší až negativní tendence k této potřebě.
5.7.2. Interpretace zjištěných informací z případové studie a dotazníku D1
Z provedené případové studie Petra X uvedené v hypotéze 2 bylo zjištěno, že Petr u kterého byla zjištěna výrazná přítomnost kriminogenních faktorů (zejména rodina, volný čas, genetické predispozice), rovněž nemá tendence vzhlížet k nějakému vzoru, či mít nějaký cíl, motivaci. Svůj volný čas netráví společensky hodnotným způsobem, nemá žádného většího kamaráda, netají se nenávistí ke svým rodičů, kteří by v jeho očích měli v tomto věku být jakýmisi, nejen výchovnými, vzory. Mnoho chlapců v mladším věku (před pubescentním obdobím) považuje svého otce za svůj velký vzor, u Petra tomu tak nebylo. Důvodem toho mohly být rozličné důvody spočívající zejména v „nestandardní výchově“. V Petrově okolí nebyl zjištěn nikdo, komu by Petr věřil, ke komu by vzhlížel, nebyl u něho zjištěn žádný větší kamarád, dokonce ani se svým starším sourozencem či mladší sestrou si nerozuměl. Po příchodu na základní školu do Havlíčkova Brodu si jakési „kamarády“ našel, byli to starší chlapci, kteří mu však byli špatným příkladem, možná v nich na okamžik nalezl svůj vzor a začal napodobovat jejich chování, byl konformní vůči skupině a společně s nimi se začal dopouštět trestné činnosti.
U Petra byla zjištěna absence pozitivního vzoru, chyběl mu cíl, motivace, vše 93
co je potřebné pro zdravý rozvoj osobnosti člověka, což bylo jedním z důvodů jeho dalšího patologického vývoje. Z výsledků dotazníkového šetření dotazníku D1, bylo zjištěno, že ze 43 respondentů, kteří se v minulosti dopustily kriminálního jednání byl u 14 zjištěn kriminogenní faktor negativní party. Negativní parta může být pro mladého velmi sugestivního člověka velmi nebezpečným kriminogenním faktorem.
Mladý
člověk velmi snadno přejímá názory, způsoby chování, které na něho uvnitř party působí ze strany jeho vrstevníků. Někteří z těchto vrstevníků se mohou stát určitými vzory mladého člověka, které může mnohdy bezmyšlenkovitě napodobovat a dopouštět se tak protiprávního jednání. Výsledky dotazníku D1 ukazují na nebezpečí inklinace k negativnímu vzoru, což často nastává, chybí-li vzor pozitivní.
5.7.3. Shrnutí zjištěných výsledků
Provedeným dotazníkovým šetřením a analýzou případové studie bylo zjištěno, že chybí – li v životě mladého jedince pozitivní vzor, jako u Petra X, či respondentů dotazníku s kriminální minulosti, dochází ke zvýšení nebezpeční spontánního nalezení vzoru negativního, což má často za následek další negativní rozvoj osobnosti jedince.
5.7.4. VYHODNOCENÍ HYPOTÉZY 4 Provedeným analyzováním a interpretací dat bylo zjištěno, že přestože v dotazníku D2 velká část mládeže, u chlapců z učňovského oboru dokonce většina, necítí potřebu vzhlížet k nějakému vzoru, stejně tak jako Petr X a snad i někteří z respondentů z dotazníku D1, což však nebylo zjišťováno, může právě v důsledku této absence dojít k tomu, že si mladý, vzhledem k věku velmi sugestivní člověk, může nevědomě najít vzor negativní. V každém případě však většina lidí svou pozornost upírá k nějakým vzorům, ať pozitivním či negativním. Provedenou analýzou dostupných dat považuji tuto hypotézu za prokázanou.
5.8. HYPOTÉZA 5 „Děti a mladiství si zcela neuvědomují důležitost užitečného využití volného 94
času, často dávají přednost pohodlnějšímu pasivnímu trávení volného času, což může mít za následek pozdější náchylnost osobnosti k páchání trestné činnosti.“
> METODOLOGIE ANALÝZY A INTERPRETACE DAT
Předmětem zkoumání této hypotézy bylo, prostřednictvím dotazníku, zjištění vztahu mládeže ke způsobům trávení volného času, zda mají volného času dostatek, nejčastější způsoby trávení volného času, náhledu na důležitost jeho využití a přístupu k aktivnímu způsobu trávení. Použitou
metodou
pro
ověřování
této
hypotézy
byla
analýza
strukturovaného dotazníku D2, který byl vytvořen za účelem zjištění vztahu mládeže k volnému času, jeho správnému či nesprávnému využití, přejímání vzorů a motivací a uvědomění si důležitosti správného trávení volného času.
Získaná data byla následně využita při ověřování této hypotézy. O vyplnění tohoto dotazníku bylo požádáno 123 respondentů z řad mládeže ve věku od 16 do 18 let, v některých případech ve věku 19 let, přičemž se jednalo o respondenty ze středních škol a odborných učilišť v okrese Havlíčkův Brod a Jihlava, kraj Vysočina. Úplný seznam škol v nichž byl výzkum proveden je uveden v přílohové části této práce. V úvodu dotazníku jsou uvedena základní anamnestická data – věk, pohlaví, rodina, studovaná škola.
Celkový počet
respondentů z řad chlapců činil 50, počet dívek činil 73.
5.8.1.
Analýza a interpretace dat dotazníku D2 Výsledné hodnoty zjištěné z dotazníku byly shrnuty do níže uvedených
tabulek, kde je znázorněn vztah jednotlivých respondentů k otázce důležitosti správného využití volného času.
5.8.1.1. Dostatek volného času TABULKA č. 12
DOSTATEK VOLNÉHO ČASU
95
OTÁZKA 1
MATURITNÍ OBOR
UČŃOVSKÝ OBOR
odpověď
dívky
chlapci
dívky
chlapci
ANO
41
20
25
10
NE
14
10
19
8
Tabulka znázorňující výsledné hodnoty k problematice dostatku volného času mládeže. (ZDROJ : vlastní výzkum)
V uvedené tabulce č. 12 jsou uvedeny kladné či záporné odpovědi jednotlivých respondentů studujících školu s maturitním či učňovským oborem.
MATURITNÍ OBOR : Z celkového počtu respondentů, odpovědělo 41 dívek a 20 chlapců, že mají dostatek volného času, přičemž 14 dívek a 10 chlapců odpovědělo záporně. Z uvedených faktů vyplývá, že většina respondentů studující maturitní obor má dostatek volného času.
UČŇOVSKÝ OBOR : Z celkového počtu respondentů 25 dívek a 10 chlapců odpovědělo, že mají dostatek volného času a 19 dívek a 8 chlapců odpovědělo, že mají nedostatek volného času. Z uvedených faktů vyplývá, že většina respondentů studujících učňovský obor má dostatek volného času, jednalo se však o podstatně menší část respondentů, než u osob studujících maturitní obor.
5.8.1.1.1. Shrnutí zjištěných výsledků
Na základě provedené analýzy dotazníkového šetření bylo zjištěno, že většina respondentů má dostatek volného času, přičemž výrazně více kladných odpovědí bylo zaznamenáno u maturitních oborů a rovněž bylo zjištěno, že méně volného času mají chlapci než dívky.
5.8.1.2. Volnočasové aktivity TABULKA č. 13
ZÁLIBY VE VOLNÉM ČASE 96
odpověď dotazníku ŠKOLA ZÁJMY DISCO PARTA
MATURITNÍ OBOR dívky chlapci 16 7 21 12 8 5 10 5
UČŃOVSKÝ OBOR dívky chlapci 4 0 5 5 7 5 2 11
Tabulka znázorńující volnočasové aktivity označené respondenty v dotazníku. (ZDROJ : vlastní výzkum)
V uvedené tabulce č. 13 jsou uvedeny odpovědi jednotlivých respondentů studujících školu s maturitním či učňovským oborem v otázce volnočasových aktivit. MATURITNÍ OBOR : Z celkového počtu respondentů, označilo 16 dívek přípravu do školy, 21 zájmové činnosti, 8 označilo diskotéky a zábavy a 10 označilo scházení se s partou, návštěvy restaurací a barů. 7 chlapců označilo přípravu do školy, 12 označilo zájmy, 5 diskotéky a zábavy a 5 označilo scházení se s partou, návštěvy restaurací a barů. Z uvedených faktů je zřejmé, že u maturitních oborů byla povaha označených zájmů u dívek i chlapců ve velmi podobném poměru. V průměrných hodnotách bylo u respondentů zjištěno, že 17 % označilo scházení se
s
partou, 38 % označilo zájmy, 26 % označilo přípravu do školy a 19 % označilo diskotéky a zábavy.
UČŇOVSKÝ OBOR : Z celkového počtu respondentů, označily 4 dívky přípravu do školy, 5 zájmové činnosti, 7 označilo diskotéky a zábavy a 2 označily scházení se s partou, návštěvy restaurací a barů. Žádný z chlapců neoznačil přípravu do školy, 5 označilo zájmy, 5 diskotéky a zábavy a 11 označilo scházení se s partou a návštěvy barů a restaurací. Z uvedených faktů je zřejmé, že u učňovských oborů byla povaha označených zájmů u dívek i chlapců ve výrazně rozličném poměru. V průměrných hodnotách bylo u respondentů zjištěno, že obdobné tendence měli chlapci a dívky v zájmech vyjádřených v tabulce pojmem zájmy - 26 % a diskotéka - 31 %, zatímco přípravu do školy oproti dívkám (22%) neoznačil žádný chlapec a partu narozdíl od dívek (11%) označilo 52 % 97
chlapců.
5.8.1.2.1. Shrnutí zjištěných výsledků
Provedenou analýzou bylo zjištěno, že studenti maturitních oborů preferují hodnotnější využití času (zájmy, záliby, příprava do školy) před společensky méně hodnotnými zájmy (parta, restaurace, diskotéky, zábavy) a to v poměru 64 % ku 36 %, zatímco u studentů učňovských oborů byl tento poměr v opačném postavení - 39 % ku 61 %. Z uvedených výsledků vyplývá, že studenti studující obory s možným vyšším ukončeným vzděláním více preferují hodnotné využití volného času nežli skupina druhá, což může mít za následek větší náchylnost k ovlivnění patologickými jevy, se kterými tato mládež častěji, z hlediska způsobu trávení volného času, přichází do styku. Tato mládež je tak více vystavena možnému působení kriminogenních faktorů (negativní parta, abúzus návykových látek).
5.8.1.3. Aktivita v přístupu trávení volného času TABULKA č. 14
AKTIVNÍ PŘÍSTUP K TRÁVENÍ VOLNÉHO ČASU odpověď dotazníku ANO NE
MATURITNÍ OBOR dívky chlapci 16 8 39 21
UČŃOVSKÝ OBOR Dívky chlapci 11 7 7 14
Tabulka znázorňující výsledky dotazníku týkající se aktivního přístupu k volnému času. (ZDROJ : vlastní výzkum)
V uvedené tabulce č. 14 jsou uvedeny
odpovědi jednotlivých respondentů
studujících školu s maturitním či učňovským oborem týkající se přístupu k aktivnímu využití volného času.
MATURITNÍ OBOR : Z celkového počtu respondentů, odpovědělo 36 dívek a 18 chlapců, že preferují aktivní přístup ve využívání volného času (zájmy, záliby, sport), zatímco 98
21 dívek a 9 chlapců v dotazníku označilo pasivní přístup k trávení volného času (sledování televize, trávení času s partou, restaurace). Z uvedených faktů vyplývá, že většina respondentů studující maturitní obor - 64 % preferuje aktivní způsob trávení volného času, zatímco 36 % preferuje přístup pasivní.
UČŇOVSKÝ OBOR : Z celkového počtu respondentů, odpovědělo 8 dívek a 7 chlapců, že preferují aktivní přístup ve využívání volného času (zájmy, záliby, sport), zatímco 10 dívek a 14 chlapců v dotazníku označilo pasivní přístup k trávení volného času (sledování televize, trávení času s partou, restaurace). Z uvedených faktů vyplývá, že většina respondentů studující učňovský obor - 62 % preferuje pasivní způsob trávení volného času, zatímco pouze 38 % preferuje přístup aktivní.
5.8.1.3.1. Shrnutí zjištěných výsledků
Na základě provedené analýzy dotazníkového šetření bylo zjištěno, že většina respondentů v maturitních oborech preferuje aktivní způsob trávení volného času, zatímco studenti učňovských oborů preferují spíše pasivní způsob trávení volného času. Tyto zjištěné skutečnosti korespondují s výsledky provedené analýzy volnočasových aktivit, které svým výsledkem zjištěné skutečnost dokreslují a potvrzují.
Z uvedených faktů tedy vyplývá, že studenti maturitních oborů více preferují aktivní způsob trávení volného času, zatímco studenti učňovských oborů více preferují pasivní způsob trávení volného času.
5.8.1.4. Důležitost využití volného času respondentů TABULKA č. 15
DŮLEŽITOST VYUŽITÍ VOLNÉHO ČASU 99
odpověď dotazníku ANO NE NEVÍM
MATURITNÍ OBOR dívky chlapci 21 10 13 6 21 13
UČŃOVSKÝ OBOR Dívky chlapci 5 3 4 4 9 14
Tabulka znázorňující výsledky dotazníku týkající se důležitost využití volného času.. (ZDROJ : vlastní výzkum)
V uvedené tabulce č. 15 jsou uvedeny
odpovědi jednotlivých respondentů
studujících školu s maturitním či učňovským oborem týkající se důležitosti správného využití volného času.
MATURITNÍ OBOR : Z celkového počtu respondentů, odpovědělo 21 dívek a 10 chlapců, že si uvědomují důležitost správného trávení volného času, zatímco 13 dívek a 6 chlapců v dotazníku označilo, že pro ně není důležité správné využívání volného času a 21 dívek a 13 chlapců uvedlo, že neví. Z uvedených faktů vyplývá, že pouze 37 %
respondentů studujících
maturitní obor si uvědomuje důležitost správného trávení volného času, zatímco 63 % respondentů uvedlo, že to není důležité, nebo že neví.
UČŇOVSKÝ OBOR : Z celkového počtu respondentů, odpovědělo 5 dívek a 3 chlapci, že si uvědomují důležitost správného trávení volného času, zatímco 4 dívky a 4 chlapci označili, že pro ně není důležité správné využívání volného času a 9 dívek a 14 chlapců uvedlo že neví. Z uvedených faktů vyplývá, že většina respondentů studující učňovský obor - 71 % uvedlo, že pro ně není důležité správné využití volného času a 29 % uvedlo, že ano.
5.8.1.3.1. Shrnutí zjištěných výsledků Na základě provedené analýzy dotazníkového šetření bylo zjištěno, že v průměru 34% respondentů z řad studentů maturitních i učňovských oborů si uvědomuje důležitost správného využití volného času, přičemž více těchto respondentů bylo z maturitních oborů. Zbylá část 66 % respondentů správné využití volného času buď nepokládá za důležité nebo neví. 100
5.8.2. VYHODNOCENÍ HYPOTÉZY 5 Provedenou analýzou dotazníkového šetření bylo zjištěno,
že většina
respondentů z řad mládeže maturitních i učňovských oborů má dostatek volného času a zatímco většina respondentů maturitních oborů preferuje spíše aktivní způsob využití volného času, ta většina respondentů z učňovských oborů preferuje spíše pasivní způsob. Tyto zjištěné skutečnosti byly ověřeny i zjištěním preference respondentů ve volnočasových aktivitách, kde respondenti maturitních oborů preferovali více hodnotnější, tedy aktivní využití volného času (zájmy, sport apod.), zatímco respondenti učňovských oborů preferovali spíše pasivní trávení
volného
času.
Poslední
zjištění
plynoucí
z provedené
analýzy
dotazníkového šetření spočívají v uvědomování si důležitosti využití volného času, kde pouze 1/3 respondentů pokládá volný čas za důležitý, zatímco zbylá část respondentů správné využití volného času za důležité nepokládá. Provedenou analýzou dostupných dat považuji první část této hypotézy (mládež si plně neuvědomuje důležitost správného využití volného času) za prokázanou. Druhá část této hypotézy (mládež preferuje pasivní trávení volného času) byla prokázána pouze u respondentů učňovské mládeže, na rozdíl od mládeže studující maturitní obory, kde toto prokázáno nebylo, z čehož vyplývá, že tvrzení druhé části hypotézy nebylo plně prokázáno. Shrnutím analyzovaných výsledků bylo zjištěno, že se potvrdila pouze první část tvrzení této hypotézy. Hypotéza č. 5 tedy potvrzena nebyla.
5.9. Závěry z provedených analýz práce • Vyhodnocení hypotézy č. 1 101
„Vývoj kriminality se po prudkém nárůstu po roce 1990 ustálil a jeho současná podoba u dětí a mladistvých vykazuje prvky větší organizovanosti a násilí.“
Provedenou analýzou dostupných statistických dat uspořádaných v praktické části hypotézy č. 1 bylo zjištěno, že se tato hypotéza v celé své šíři
POTVRDILA.
Vyhodnocení hypotézy č. 2
„V důsledku nevhodného využívání volného času a jeho nadbytku dochází k nárůstu trestné činnosti dětí a mladistvých.“
Provedenou analýzou dat získaných dotazníkovým šetřením a dat získaných z případové studie klienta bylo zjištěno, že i tato hypotéza se plně
POTVRDILA. • Vyhodnocení hypotézy č. 3 „K nárůstu trestné činnosti dětí a mladistvých v průběhu roku dochází zejména v prázdninových měsících a tato trestná činnost je často páchána pod vlivem alkoholu.“
Provedením analýzy dostupných statistických dat bylo zjištěno, že se hypotéza 3
NEPOTVRDILA.
• Vyhodnocení hypotézy č. 4 „Každý mladý člověk hledá ve svém prostředí vzory a motivace a 102
v důsledku působení patologického prostředí (negativní party) dochází k přejímání způsobu tohoto chování a k páchání následné trestné činnosti.“
Provedenou analýzou dostupných dat získaných z dotazníkového šetření a případové studie klienta bylo zjištěno, že se tato hypotéza zcela
POTVRDILA. • Vyhodnocení hypotézy č. 5 „Děti a mladiství si zcela neuvědomují důležitost užitečného využití volného času, často dávají přednost pohodlnějšímu pasivnímu trávení volného času, což může mít za následek pozdější náchylnost osobnosti k páchání trestné činnosti.“
Shrnutím analyzovaných výsledků dat získaných z dotazníkového šetření bylo zjištěno, že se první část tvrzení hypotézy potvrdila, zatímco druhá část této hypotézy se nepotvrdila. Hypotéza se tedy v celé své šíři
NEPOTVRDILA.
ZÁVĚR Cílem této práce bylo v teoretické části za pomoci odborné literatury 103
vysvětlit základní pojmy týkající se kriminality, popsání kriminogenních faktorů vedoucích
k páchání
protiprávního
jednání,
nastínění
charakteristicky
psychického vývoje osobnosti dětí a mládeže, stručné vymezení legislativní terminologie a rozebrání charakteristiky trestné činnosti mládeže, tak aby byly objasněny všechny potřebné faktory ovlivňující kriminální chování jedince a mohly být následně prakticky aplikovány v empirické části této práce. V praktické části práce bylo mimo jiné vycházeno zejména ze statistických údajů, které však nemohou věrohodně popsat skutečný stav věci, zejména pokud se jedná o kriminalitu. Spíše než absolutní čísla jsou důležité informace o tendencích současných pachatelů z řad mládeže. Ze zpracovaných analýz a bedlivého pozorování je zřejmé, že společenské klima v naší republice bylo v uplynulých letech velmi příznivé pro páchání trestné činnosti. Uvedená statistická data dokazují velice vysoký podíl osob které se dopouštějí trestné činnosti poprvé a z drtivé většiny jsou v produktivním věku, což má logicky za následek, že část těchto pachatelů bude v trestné činnosti pokračovat, což se opět negativně promítne do celkové kriminality právě jako nárůst recidivy. Hlavní důvod, proč po roce 1990 došlo k tak radikálnímu nárůstu kriminality byl nastíněn výše. Dalším neopomenutelným důvodem je i to, že hrozba trestu za spáchání trestného činu není tak vysoká, jak tomu bylo za dob totalitního režimu. Obecně lze říci, že morálka dnešní populace a to zejména z řad mládeže, je oproti minulosti podstatně uvolněnější.
Stále více dochází
k úbytku etiky mezi lidmi a nedostatku odpovědnosti za své jednání. Mnoho lidí zejména v devadesátých letech žilo v jakési porevoluční euforii, kdy si každý užíval svou svobodu a plnými doušky vychutnával demokracii. Mnoho lidí se učilo novému trendu chování například po vzoru nově prezentovaných většinou amerických filmů týkajících se v převážné míře násilí. Postupem času se z demokracie v myšlení některých lidí stala spíše anarchie, což u mnoha jedinců vedlo k neúctě k autoritám, hodnotám, společenským, ale i zákonným normám. Dotčení lidé měli tendenci se ihned ohánět svými právy a advokáty, nadávali na policejní stát, nepořádek v zákonech a poukazovali na svou nedotknutelnost. Neustále poukazovali a poukazují na cizí nedostatky, ale sami vinu necítili a necítí. Jejich protizákonné jednání, hovořme o kriminálním, se jim v poměru s ostatní závažnější kriminalitou zdálo zanedbatelné a v důsledku toho mnoho 104
z nich necítilo za své jednání vinu. Kriminalita se jako celek nachází v určité stagnaci, i když čísla statistik vykazují určitý pokles, který však není zcela objektivní a tak není lehké předpovídat další vývoj. Je nutné vzít v potaz mnoho jevů probíhajících v naší společnosti a ještě větší množství jevů, které budou naši společnost a tedy i kriminalitu nutně ovlivňovat. Obyvatelstvo České republiky stárne, což je jediný neochvějný fakt, který kriminalitu a zejména kriminalitu mládeže, máme – li na mysli zejména počet spáchaných trestných činů, určitě ovlivní a pravděpodobně již ovlivňuje svým klesajícím trendem. Dochází k výrazným ekonomickým a sociálním změnám, které se promítají do života všech lidí. Zda tyto změny budou pro většinu populace pozitivní či negativní ukáže čas. Zcela určitě tedy dojde k úbytku pachatelů z řad mládeže. Velmi negativním způsobem se však zcela určitě promítne stále větší rozdíl ekonomické síly vrstev obyvatel.
Je zde určité riziko, že se vytvoří
skupiny, které budou trvale trpět nouzí, což bude mít také vliv na podíl nárůstu trestné činnosti. Od roku 1990 neustále přibývá tzv. bezdomovců a je nepravděpodobné, že tento trend zvrátil
náš relativně nedávný vstup do
Evropské unie. Rovněž je nutné počítat s nárůstem kriminality způsobené cizinci a pokud naše země bude dosahovat stále současného ekonomického růstu, bude nutné počítat s tím, že se Česká republika postupně bude v očích cizinců, zejména z bývalého „Východního bloku“, transformovat ze země tranzitní na zemi cílovou. Odborníci na kriminalitu předpokládají, že současný stagnující trend kriminality bude v krátké budoucnosti ještě pokračovat. Naše země po roce 1990 prošla již těmi nejzásadnějšími změnami, které velmi razantně ovlivnili právě růst kriminality. Po období zhruba 10 let začala kriminalita stagnovat a to proto, že došlo k jakémusi ustálení společenských změn. Z hlediska problematiky kriminality lze očekávat i další změny v legislativě spojené s členstvím naší země v Evropské unii a naším očekávaným vstupem do Schengenského prostoru. Doufejme, že tyto změny budou pro náš malý středoevropský stát znamenat určitou racionalizaci našeho trestního práva a jeho zprůhlednění, což by mělo mít za následek i jistou eliminaci kriminálních jevů. V současné době snad dochází k určitým nepatrným změnám k lepšímu. Mnozí lidé si začali uvědomovat tuto závažnou situaci ve společnosti a tak se 105
právě morálka lidí dostává opět do popředí jejich zájmu. Ozývají se hlasy volající po zpřísnění zákonů a trestů. Média doslova zahlcují společnost zprávami o bezohlednosti, korupci, kriminalitě apod., což u mnoha lidí vyvolává obrat v jejich uvažování pozitivním směrem.
Budeme-li se zabývat podrobněji pachateli trestných činů, dostaneme se k zajímavým skutečnostem a to zejména ve struktuře a dynamice zastoupení jednotlivých kategorií. Ze zjištěných údajů ze zřejmé, že kriminalita mládeže stejně tak jako kriminalita celková v současné době vykazuje spíše klesající tendence a to po prudkém nárůstu, ke kterému došlo v devadesátých letech. Zkoumáním bylo zjištěno, že kriminalita mládeže sice klesá, nicméně postupně dochází k její velmi negativní transformaci, kdy se od banálních, společensky méně nebezpečných, trestných činů, dostáváme k propracovanější kriminalitě mládeže s výrazným prvkem násilných, mnohdy důkladně připravovaných a často brutálních trestných činů. Zaměření práce bylo směřováno k volnému času mládeže, který se jako takový může stát velmi zásadním kriminogenním faktorem.
Tento možný
kriminální faktor byl v práci mimo jiné spojen i s tvrzením, že v důsledku nadbytku volného času mládeže v letních prázdninových měsících dochází ke zvýšenému výskytu kriminálního chování mládeže. Analýzou dostupných dat byl prokázán velmi silný prvek kriminogenního faktoru volného času, nicméně nebyl spojen s letními prázdninami, kdy nebyl zjištěn zvýšený nápad trestných činů spáchaných mládeží. Možným vysvětlením může být i to, že rodiče se svými dětmi o prázdninách tráví více svého volného času, neboť nastává čas oddychu od pracovního a rodinného shonu i pro ně, což dětem skýtá méně možností ocitnout se na „šikmé ploše“ Problematika volného času by měla být v popředí zájmu celé společnosti, neboť jak bylo prokázáno, hraje v rozvoji mladého a velmi sugestivního jedince velmi významnou roli.
Z tohoto důvodu je nutné apelovat na smysluplné
využívání volného času, které musí jít ruku v ruce s rodinným zázemím a působením školy. Je nutné, aby docházelo k podpoře nových typů sociálních služeb, které jsou zaměřeny na děti a mládež ze sociálně vyloučených lokalit, na děti a mládež pocházejících z nepodnětného a sociálně slabého prostředí tak, aby 106
jim mohly být poskytnuty co nejlepší podmínky pro jejich budoucí osobnostní rozvoj. Velmi významnou roli hraje a stále více bude hrát prevence kriminality dětí a mládeže, která by bezesporu měla mít přednost před následnou represí, která mnohdy již nic nezachrání.
Rovněž by měla být vyzvednuta role
nízkoprahových zařízení pro děti a mládež a další sociální služby poskytované městskou samosprávou či různými občanskými sdruženími, jejichž smysl stále více nabývá na významu. Nutno podotknout, že velkým dluhem naší společnosti vůči dětem je nevšímavost okolí. Velmi důležitá je spolupráce rodičů a školy, neboť mnoho rodičů si myslí, že výchova je úlohou zejména školy. Rodiče by měli společně se školou smysluplně spolupracovat, pokusit se o zapojení dítěte do společensky uznávaných a hodnotných volnočasových aktivit a uvědomit si, že právě tento způsob určité primární prevence, může děti uchránit před stálým působením patologických jevů, neboť jak bylo prokázáno, děti si sami zcela plně neuvědomují důležitost hodnotného využití volného času a velká část dětí dává přednost spíše pasivnímu trávení volného času. Na závěr lze uvést, že v boji s kriminalitou nejen mládeže, která rychle dospívá a mnoho jedinců z řad mládeže se stává recidivujícími dospělými, by měla být stále více posilována úloha zdravého rodinného zázemí s kooperací školních zařízení a vůbec celkového životního stylu, kam lze mimo jiné zařadit i neopomenutelnou úlohu využití volného času.
RESUMÉ Diplomová práce se zabývala problematikou kriminality mládeže ve vztahu k využívání volného času. Cílem práce bylo popsat vývoj a současný trend kriminality, specifikovat trestnou činnost mládeže a její příčiny a poukázat na důležitost hodnotného využívání volného času mládeží. 107
Práce je rozdělena na dvě základní části. První část za pomoci odborné literatury popisuje zkoumanou problematiku, vymezuje základní kriminogenní
faktory,
vnitřní biologické a vnější sociální vlivy a zejména faktory výchovy a volného času.
Druhá empirická část výzkumným šetřením za užití kombinace kvantitativních a kvalitativních metod pedagogického výzkumu zjišťuje současné trendy vývoje kriminality mládeže,
přítomnost kriminogenních faktorů u pachatelů,
roli
nadbytku volného času o letních prázdninách a přístup mládeže k využívání volného času.
Výsledky diplomové práce přinesly poznatky vhodné k vytváření koncepcí cílené prevence kriminality mládeže.
SUMMARY The dissertation work dealt with problemes of
criminality youth
in
relation to exploitation of leisure time. Describes developement and presents trend of criminality, specifies criminality of youth and its reasons and points out to 108
importace of worthy exploitation of leisure time by youth, was target of this work.
Two basic parts makes this work. The first part by the help of special literature describes explored problemes, defines
basic criminogical factors,
interior biological and exterior social influences and especialy factors of education and leisure time.
In explorational investigation by the help of combination quantitative and qualitative methods of pedagogical research, the second empirical part discovers present trends of youth‘s criminality developement, presence of criminological factors at offenders, role of plenty of leisure time at summer holidays and access of youth to exploitation of leisure time.
Suitable findings for creation conceptions of targeted youth’s criminality prevention was earned by this dissertation work.
Seznam použité literatury 1. BIDDULPH, S. Proč jsou šťastné děti šťastné. Praha : Portál, 1997. ISBN 80-7178-155-X. 2. DOBSON, J. Výchova dětí. Brno. Nová naděje, 1995. ISBN 80-901726-4-4. 109
3. DRTIL, J. Psychoterapie závislých na drogách a alkoholu, její východiska, možnosti a perspektivy. In Uplatňování skupinových metod vo výchove. MS SSR, Bratislava 1983. 4. GIDDENS, A. Sociologie. 1. Vyd., Praha : Argo, 1999. ISBN 80-7083-987-4. 5. HOFBAUER, B.; VESELÝ, V. et al. K problematice koncepce výchovy mimo vyučování. Praha : Vydavatelství dům a mládež ČR, 1991. 6. CHMELÍK, J. Vyšetřování trestné činnosti mládeže a páchané na mládeži v teorii a praxi. 1. Vyd. Praha : MV ČR, 1995. 7. JÚVA, V. Úvod do pedagogiky. Brno: Paido, 1997. ISBN 80-85931-39-7. 8. MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. 1. Vydání, Praha : Portál, 1998. ISBN 80-7178-226-2. 9. NĚMEC, J. et al. Kapitoly ze sociální pedagogiky a pedagogiky volného času. Brno : Masarykova univerzita, 2003. ISBN 80-7315-012-3. 10. NĚMEC, J. Psychopatie a kriminalita. Praha, Lidé a zločin, vydavatelství MV ČR, 1993. 11. NOVOTNÝ, O. Kriminalita mládeže. Výzkumný ústav kriminologický. Praha 1968. 12. PÁVKOVÁ, J. et al. Pedagogika volného času. Praha: Portál, 1999 13. PEŠATOVÁ, I. Vybrané kapitoly z etopedie. 1. Vydání, Liberec : TU Liberec, 2003. ISBN 80-7083-750. 14. RAHN, E. – MAHNKOPF, A. Psychiatrie. Praha, Grada, 2000. 15. SOCHŮREK, J. Vybrané kapitoly ze sociální patologie. I díl. 1. Vydání, Liberec, 2001. ISBN 80-7083-494-3. 16. SOCHŮREK, J. Vybrané kapitoly ze sociální patologie. 2 díl. 1. Vydání, Liberec, 2001. ISBN 80-7083-495-1. 17. SOUČEK, Z. Sociální psychologie mládeže. Orbis, Praha 1970. 18. SPOUSTA, V. et al. Kapitoly z pedagogiky volného času. Brno. : Masarykova univerzita, 1996.
19. SPOUSTA, V. et al. Metody a formy výchovy ve volném čase. Brno : Masarykova univerzita, 1996. ISBN 80-210-1275-7. 20. SPOUSTA, V. et al. Teoretické základy výchovy ve volném čase. Brno : Masarykova univerzita, 1994. ISBN 80-210-1007-X. 21. ŠINDELÁŘOVÁ, J. Základy sociologie. VŠZem., Brno 1997. 110
22. TRÁVNÍČKOVÁ, I. Zájmy, drogy, rituály. Kriminalistika, MV ČR, 1999. 23. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 1. Vyd. Praha : Portál, 1999. ISBN 80-7178-214-9. 24. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pracovníky policie a vězeňské služby. I díl. 1. Vyd., Liberec : TU Liberec, 2003. ISBN 80-7083-703-9. 25. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. 1. Vydání, Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-308-0. 26. VÁŽANSKÝ, M. Volný čas a pedagogika zážitku. Brno: Masarykova univerzita, 1992. ISBN 80-210-0428-2. 27. VÁŽANSKÝ, M.; SMÉKAL, V. Základy pedagogiky volného času. Brno : Paido, 1995. ISBN 80-901737-9-9. 28. ZÁŠKODNÁ, H. Psychosociální problémy adolescentů. České Budějovice : Jihočeská univerzita, 1998. ISBN 80-7040-306-3. 29. Zákon č. 1/1993 Sb. Ústava. 30. Zákon č. 94/1963 Sb. Zákon o rodině. 31. Zákon č. 140/1961 Sb. Trestní zákon. 32. Zákon č. 141/1961 Sb. Trestní řád. 33. Zákon č. 200/90 Sb. Zákon o přestupcích. 34. Zákon č. 218/2003 Sb. Soudnictví ve věcech mládeže.
Seznam příloh Příloha č. 1 - anonymní strukturovaný dotazník D1 Příloha č. 2 - anonymní strukturovaný dotazník D2 Příloha č. 3 - seznam školních zařízení dotázaných respondentů 111
Příloha 1 Anonymní otazník k problematice využití volného času D1 Tento dotazník je určen vybrané mládeži a slouží k získání informací k zázemí a výchově mládeže ve volném čase. Dotazník je anonymní, a proto na něj neuvádějte své jméno. Dále Vás žádám o pravdivé zodpovězení otázek. V případě, že nemůžete nebo nechcete odpovědět pravdivě, raději otázku vynechejte a neoznačujte žádnou odpověď. Vámi vybrané odpovědi podtrhněte, zakroužkujte nebo vypište. Za hodnotné vyplnění
112
dotazníku předem děkuji.
1. Jaký je Váš věk ? _____________ pohlaví _____________ 2. Rodina - máte oba rodiče žijete s jedním rodičem 3. Rodina - jste jedináček - máte sourozence 4. Rodina - s rodiči vycházíte - většinou dobře - občas se s nimi neshodnu - máme časté rozepře 5. Rodina - peněžních prostředků máte - většinou více než potřebujete - obvykle dostatek - obvykle nedostatek - peněžní prostředky nedostáváte 6. Vaše rodinná atmosféra
- doma panuje klid a řád - občas to zaskřípe, ale jinak je vše v pořádku - rodiče se často hádají a otec bije matku - otec často chodí domů opilý a křičí na Vás - jsou zde jiné problémy
7.
Vzdělání - základní vzdělání
- ukončené - neukončené
- středoškolské vzdělání - probíhající - ukončené maturitní zkouškou - nedokončené - učňovské vzdělání - probíhající - ukončené závěrečnou zkouškou - nedokončené 8. Vzdělání - prospěch - velmi dobrý - průměrný - podprůměrný 9. Školní docházka - pravidelná - občasné neomluvené absence - časté neomluvené absence - problémy ve škole s učitelem - problémy se spolužáky
10. Myslíte si, že máte dostatek volného času ? a) ano
b) ne
11. Jaký způsob trávení volného času preferujete vy ?
113
a) aktivní (zájmy, koníčky, sport …) b) pasivní (televize, scházení s partou, restaurace …)
12. Ve svém volném čase se nejčastěji věnujete ? a) zejména přípravě do školy b) zájmové činnosti (zájmy, kroužky, sport, hudba, technická činnost …) c) příležitostné návštěvy diskoték a zábav d) scházení se s partou, hledání příležitostné zábavy ve městě, návštěvy restaurací, barů e) jiný druh trávení volného času
13. Vědí Vaši rodiče co ve svém volném čase děláte, s kým se kamarádíte ? a) ano
b) ne
c) nechci s nimi o tom mluvit
14. Informujete se a zajímáte o možnostech využití volného času ? a) ano
b) ne
15. Myslíte si, že je důležité hodnotně a aktivně ( např. sport, kroužky ) využívat svůj volný čas ? 16. Vztah k alkoholu - občasné užívání bez opilosti, nebo se zřídkými stavy opilosti - častější užívání s častější opilostí - časté užívání alkoholu ve větší míře
17. Drogy a jiné návykové látky - drogy neužívám - občas užívám drogy - drogy užívám častěji - drogu jsem několikrát zkusil - drogy jsem užíval častěji 18. Jaké drogy jste již zkusil ? - nejčastěji Marihuana, Extáze, LSD, Pervitin, Heroin 19. Jaké drogy užíváte ? - nejčastěji Marihuana
20. Trestná činnost - byl jste vyšetřován někdy policií - dopustil jste již v minulosti kriminálního jednání - byl jste pro kriminální jednání souzen - byl Vám za kriminální jednání uložen někdy trest 21. Dopustil jste se - krádeže - poškodil jste cizí majetek, vozidlo, výlohu apod. - dopustil jste se sprejerství - dopustil jste se násilného jednání - pěstoval, nebo prodával jste někdy návykové látky – drogy - dopustil jste se sexuálního deliktu - dopustil jste se jiného deliktu
114
22. Dopustil jste se kriminálního jedná
- samostatně - ve dvou či třech lidech - ve větším počtu osob, partě
23. Při páchání kriminálního jednání jste byl - většinou střízlivý - většinou opilý nebo pod vlivem drog
24. Cítil jste někdy provinění za své kriminální jednání ? ANO -
25. Byl z Vaší rodiny či přátel někdo trestaný
NE
- NE - otec - matka - sourozenec - jiný blízký příbuzný - kamarád
26. Užívá někdo z Vaší rodiny či přátel nadměrně alkohol
- NE - otec - matka - sourozenec - jiný blízký příbuzný - kamarád
27. Užívá někdo z Vaší rodiny či přátel drogy
- NE - otec - matka - sourozenec - jiný blízký příbuzný - kamarád
Děkuji Vám za spolupráci.
Příloha 2 Anonymní otazník k problematice využití volného času D2 Tento dotazník je určen vybrané mládeži a slouží k získání informací k výchově mládeže ve volném čase. Dotazník je anonymní, a proto na něj neuvádějte své jméno. Dále Vás žádám o pravdivé zodpovězení otázek. V případě, že nemůžete nebo nechcete odpovědět pravdivě, raději otázku vynechejte a neoznačujte žádnou odpověď. Vámi vybrané odpovědi podtrhněte, zakroužkujte nebo vypište. Za hodnotné vyplnění
115
dotazníku předem děkuji. Vždy označte pouze jednu, pro Vás nejbližší odpověď.
1) Doplňte prosím Váš věk : _____________ 2) Jaké je vaše pohlaví : ________________ 3) Jakou studujete školu ? a) obor s maturitou 4)
b) učňovský obor
Myslíte si, že máte dostatek volného času ? a) ano
5)
b) ne
Myslíte si, že je důležité správně a hodnotně (zájmy, kroužky, sport) využívat svůj čas ? a) ano
6)
b) ne
Jaký způsob trávení volného času preferujete ? a) aktivní (zájmy, kroužky, sport apod.)
7)
c) nevím
b) pasivní (televize, parta, restaurace apod.)
Ve svém volném čase se nejčastěji věnujete ? a) přípravě do školy na další den b) zájmové činnosti (kroužky, dovednosti, studium jazyků, sport, hudba …) c) příležitostné návštěvy diskoték, zábav d) scházení se s partou, toulání se po městě, návštěvy restaurací, barů apod.
8)
Máte nějaký vzor či motivaci, který ovlivňuje způsob trávení Vašeho volného času ? a) ano
b) ne
Děkuji Vám za spolupráci.
Příloha 3
Seznam škol, jejichž studenti a žáci se zúčastnili výzkumu v roce 2006 :
1. Havlíčkovo gymnázium (Havlíčkův Brod) 116
2. Integrovaná střední škola podnikání a služeb (Havlíčkův Brod) 3. Obchodní akademie (Havlíčkův Brod) 4. Střední zemědělská škola (Havlíčkův Brod) 5. Střední odborné učiliště technické (Havlíčkův Brod) 6. Střední škola ekonomie a cestovního ruchu (Jihlava) 7. Odborné učiliště stavební (Jihlava) 8. Střední učiliště technické (Chotěboř, okr. Havlíčkův Brod)
117