20) KRIMINALITA DĚTÍ A MLÁDEŽE A) CHARAKTERISTIKA PORUCH CHOVÁNÍ U DĚTÍ A MLÁDEŽE (PORUCHY ASOCIÁLNÍ A DISOCIÁLNÍ), ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA, PŘÍČINY A FORMY KRIMINALITY DĚTÍ A MLÁDEŽE. VYMEZENÍ POJMU DELIKVENCE, OSOBNOST MLADISTVÝCH DELIKVENTŮ PROBLÉMOVÉ CHOVÁNÍ PORUCHOVÉ CHOVÁNÍ • svých problémech ví, vadí mu a chtěl by je • Není s danými normami v konfliktu, ale odstranit. nepřijímá je, ignoruje. • Problémové chování je výsledkem konfliktu • Nepociťuje vinu ve vztahu k důsledkům mezi vnějšími požadavky a vnitřními vlastního jednání. potřebami a dispozicemi žáka. • Problémy bývají dlouhodobé. • Normy nenarušuje úmyslně. • Pociťuje za své chování vinu. • Trpí nálepkou problémového žáka, vyvolává v něm negativní emocionální zážitek. • Problémy jsou spíše krátkodobé, mohou se projevovat nahodile nebo v určitých periodách. NÁPRAVA, KOMPENZACE, REEDUKACE • K nápravě vedou cílená pedagogická opatření. • Náprava vyžaduje speciální pomoc. (v prostředí školy, plány výuky, pedag. • Směřuje k převádění (sublimaci) způsobů a cílů metody ve výuce). chování společensky nepřijatelného k chování, které je přijatelné. • Speciálně pedagogické metody kompenzují nežádoucí chování žáka, způsoby jinými, které by mu současně umožňovaly přiměřené naplňování jeho potřeb. PORUCHY CHOVÁNÍ PODLE STUPNĚ SPOLEČENSKÉ ZÁVAŽNOSTI a) Disociální = nespolečenské, nepřiměřené, ale jde napravit přiměřenými pedagogickými postupy, např. drobné krádeže, lži, záškoláctví, drobné projevy vandalství, kázeňské přestupky proti školnímu řádu, neposlušnost, vzdorovitost, negativismus. K nápravě je potřeba funkční rodina a škola. b) Asociální = v rozporu se společenskou morálkou vzhledem k nedostatečnému nebo dokonce chybějícímu sociálnímu cítění. Porušuje společenské normy, normy morálky dané společnosti, ale jejich intenzitou ještě nepřekračuje právní předpisy. Drogy, gamblerství, sekty, těžké projevy alkoholismu, závislosti, z toho plynou poruchy chování, sexuální deviace, útěky, toulky, apod. Nápravu zajišťují: PEPSIporadny, psychoterapeuti, lékaři. c) Antisociální = zahrnuje veškeré protispolečenské jednání bez ohledu na věk, původ a intenzitu činu. Svými důsledky poškozuje společnost i jedince, porušuje zákon dané společnosti. Nepředpokládá se resocializace (náprava), člověk většinou končí ve vězení nebo v nápravném zařízení, apod. Např. vraždy, vážné sexuální deviace, dětská kriminalita, krádeže, loupeže, vandalství, terorismus, organizovaný zločin. PORUCHY DISOCIÁLNÍHO RÁZU Zlozvyky - Např. dumlání, kousání nehtů, návyk nechutenství, atd. - Příčiny: chybná výchova, někdy následek úrazu. - Kdy? Na základě nějakého signálu (únava, stres, vypjatá situace) jde o nežádoucí návyky – vznikají nenápadně a upevňují se pozvolna.
1
-
Vzdorovitost Projev odporu až protestu proti výchově. Příčiny: chybná výchova, často související s perfekcionismem. Věk: předškolní (2-3 roky), pak období puberty (kolem 15 let). Rozlišujeme 2 fáze: 1. pasivní vzdor (přerušení činnosti, tvrdohlavost, izolace). 2. aktivní vzdor (agresivita, křik, kope kolem sebe, může dojít i k záchvatu vzteku a k zástavě dechu).
Lež - Vědomé nebo úmyslné zkreslování skutečnosti. Dítě záměrně podává nepravdivé informace. - Typy lží: fantazijní, vychloubačná, alternistická, chorobná.
-
Krádež Lze charakterizovat jako trestný čin. Přivlastnění si cizí věci, úmyslem je obohatit se na úkor původního majitele. Nutno odlišit kleptomanii. U dětí je důležité, co je ke krádeži vedlo (např. dobrodružství, vyrovnat se s ostatními).
Záškoláctví (Koťa) - Častá neomluvená nepřítomnost žáka ve výuce, má desítky až stovky zameškaných hodin. - Příčiny: špatný prospěch, nesprávná výchova, nevhodné působení učitele, strach ze školy, šikana, atd.
-
Útěky Většinou ve školním věku. Nedovolené nevhodné vzdálení se. Dítě utíká z: rodiny, ze školy, z dětského domova, atd. Často jde o strach před nějakým trestem. Celkově bývá útěk spojen s nepříznivou situací. PORUCHY ASOCIÁLNÍHO RÁZU
Závislosti • Závislostní chování, člověk se může stát závislým na čemkoli. Závislost je většinou reakcí na náročnou životní situaci, člověk ji nezvládá běžnými prostředky, volí nejjednodušší řešení. • Formy závislostí: Alkoholo-barbiturátový typ (alkohol, hypnotika, trankvilizéry, anxiolytika); Amfetaminový typ (psychoton, anorektika, antidepresiva, látky obsahující efedrin); Cannabisový typ (látky obsažené v konopí – cannabis, hašiš, marihuana); Halucinogenový typ (LSD, mezkalin, psylocybin); Kathový typ (látky obsažené v listech rostlin catha edulis); Opiátový-morfinový typ (papaverin, morfin, heroin, diolan, Dolsin); Solvenciový typ (Toluen, benzin, inhalační narkotika); Tabákový typ; Kofeinový typ; Antipyretiko-analgetikový typ; Neuroleptikový typ; Antidepresivový typ. • Příčiny drogové závislosti: Sociální odcizení, fascinace neobvyklostí zážitků, vliv vrstevníků a přátel, životní apatie, touha po úniku z tíže každodennosti, nedostatečná sebeidentita a snaha dosáhnout životního potěšení. Na počátku: zvědavost, touha zlepšit si náladu, vyřešit některé životní konflikty, zahnat nudu. Touha být nápadný, upoutat na sebe pozornost. Dědičnost, vliv prostředí. Alkoholismus • Nejčastější příčiny: piják v rodině, dlouhodobější výchova mimo domov, smrt jednoho nebo obou rodičů, rozvod. • Vztah populace k alkoholu má několik úrovní 1. Abstinenti – nepožili žádný alkohol minimálně tři roky. Děti do pěti let věku a vyléčení alkoholici. 2
2. Konzumenti – pijí alkohol pro jeho chuť, ne pro účinek, pijí v přiměřeném čase, na přiměřeném místě a v přiměřeném množství. 3. Pijáci (příležitostní nebo pravidelní) – pijí především pro dopad, ne pouze pro chuť. 4. Závislí alkoholici. • 1. 2.
3.
Patologické hráčství Stádia vzniku patologického hráčství Fáze výher – člověk hraje občas, někdy vyhraje, hra je pro hru jako takovou, postupně zvyšuje sázky, sní o velké výhře, chlubí se svým hráčstvím. Fáze prohrávání – člověk ztrácí schopnost zabývat se něčím jiným než hrou, myslí pouze na ni, půjčuje si peníze (zatím bez trestné činnosti), není schopen přestat, i když hodně prohrává, ztrácí zábrany vůči rodině, selhává v zaměstnání, zanedbává zdraví, dostává se do konfliktu s věřiteli. Fáze zoufalství – bývá spojena s konfliktem se zákonem, s podmínečnými tresty, se ztrátou přirozených sociálních vztahů, s nezaměstnaností, s duševními změnami ve formě strachů, úzkostí a obviňování druhých za vlastní beznadějné postavení, se sebepoškozujícími pokusy.
DELIKVENCE - Antisociální chování se vyznačuje největší mírou nebezpečnosti pro společnost a největším stupněm narušenosti chování. Toto chování je trestně stíháno jako přestupky nebo trestné činy. Jsou spojeny s výraznou agresivitou a primárně motivovány úsilím škodit. - Např. zabití, vražda, ublížení na zdraví, pohlavní zneužití, znásilnění, některé formy krádeží, loupežná přepadení, vandalismus, atd. → delikvence. - Příčiny: často narušené sociální vztahy nejrozličnější podoby (poruchy vztahů k výchově a vzdělávání, k práci a k hodnotám, menší nebo větší závažnější odchylky ve struktuře osobnosti). Některé teorie upozorňují na možný vliv dědičnosti, ale ve vývoji lze mnohé napravit.
-
OSOBNOST MLADISTVÝCH DELIKVENTŮ Zvýšená podezřívavost, nekooperativnost, pohotovost ke lhaní. Zvýšený agresivní postoj k autoritě. Vyšší impulzivita. Sociální nezralost. Nedostatek empatického vhledu. Popírání existence vlastních problémů. Celková zvýšená nezralost. Egocentrismus. Více mladistvých delikventů je spíše introvertních a submisivních. Bývají emočně nestabilní. Zvýšené sebevědomí a snížená sebekritičnost. Špatný vztah ke vzdělání a k práci. Zvýšená agresivita k lidem, předmětům a verbální agresivita.
3
B) PREVENTIVNÍ MODELY, PRÁCE S RIZIKOVOU MLÁDEŽÍ, PRIMÁRNÍ, SEKUNDÁRNÍ, TERCIÁLNÍ PREVENCE. ČINNOST SOCIÁLNÍHO ASISTENTA, ČINNOST KURÁTORA, ÚSTAVNÍ A OCHRANNÁ VÝCHOVA (DIAGNOSTICKÉ A VÝCHOVNÉ ÚSTAVY, STŘEDISKA VÝCHOVNÉ PÉČE PRO MLÁDEŽ). ALTERNATIVNÍ FORMY PÉČE O DELIKVENTNÍ MLÁDEŽ (V ZAHRANIČÍ I U NÁS) ÚSTAVNÍ A OCHRANNÁ VÝCHOVA
-
-
-
SVP pro děti a mládež SVP je středisko výchovné péče pro děti a mládež (u nás od roku 1991) jako součást sítě institucí preventivně výchovné péče a zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy. Od roku 1998 jsou SVP zařazena do nového systému pedagogicko-psychologického poradenství, které tvoří pedagogicko-psychologické poradny, speciálně pedagogická centra a střediska výchovné péče. Nejčastěji vznikají při diagnostických nebo výchovných ústavech. Hlavní úkol: poskytnout všestrannou preventivně výchovnou péči dětem a mládeži s negativními jevy chování, pokud nenastaly důvody pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy ve speciálních výchovných zařízeních. S klienty pracuje na bázi jejich dobrovolnosti, ochoty a zájmu spolupracovat. Služby jsou poskytovány ambulantně klientům ve věku 6-18 let (nejčastěji to bývá poradenská péče mladistvým). Pracovníci: vedoucí pracovník, speciální pedagog – etoped, psycholog a sociální pracovnice. Může být zřízeno internátní oddělení, které zajišťuje maximálně dvouměsíční pobyt, během pobytu musí být zajištěno vzdělání. Při SVP může být zřízeno také krizové (azylové) oddělení, poskytuje pomoc v akutní životní krizi či bezvýchodné životní situaci maximálně po dobu tří dnů. Základní metody práce s klienty: individuální, skupinová a rodinná terapie, také poradenská činnost pro rodiče, učitele, širší veřejnost.
Ústavní výchova - Nařizuje ji soud (podle Zákona o rodině nebo podle Zákona o soudnictví ve věcech mládeže) dětem do 18 let, z důvodů: výchovný nebo sociálních. - Doba trvání je podle nutnosti, nejdéle do dosažení zletilosti. • zrušení rozhoduje také soud na žádost zákonných zástupců, pokud splnila svůj výchovný účel anebo pokud pominuly důvody, pro které byla nařízena. Ochranná výchova - Nařizuje se jedincům od 12 do 18 let podle Zákona o soudnictví ve věcech mládeže, z důvodů: • U dětí od 12 do 15 let ji soud nařizuje v případě, kdy spáchaly čin, za který lze dle trestního zákona uložit výjimečný trest, • Mladistvým mezi 15 a 18 lety soud ochrannou výchovu nařizuje za trestný čin, pokud je pravděpodobné, že bude mít větší efekt než uložení trestu odnětí svobody.
-
Systém školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy Dětem ve věku od 3 do 18 let (výjimečně do 19 let) poskytuje výchovu i vzdělávání. Instituce zajišťují výchovu, vzdělávání, sociální zázemí a péči formou interní nebo externí. Dvě roviny: výchovná a sociální rovina. Děti mají soudem nařízenou ústavní nebo ochrannou výchovu nebo předběžné opatření.
4
•
Důvody umístění Rodiče nejsou schopni zajistit podmínky pro rozvoj dítěte. Porucha chování je takového stupně a intenzity, že ohrožuje zdárný voj chování dítěte (drogy, loupeže, trestné činy). Dítě porušuje v důsledku poruchy chování zákonné normy, je trestně odpovědné a ústavní nebo ochranná výchova je přijímána jako alternativní trest. Dítě 12 – 15 let porušuje zákon způsobem, kdy dospělému hrozí výjimečný trest.
1) 2) 3) 4)
Typy zařízení Diagnostický ústav Dětský domov Dětský domov se školou Výchovný ústav
• • •
-
-
• • • • • •
-
1) DIAGNOSTICKÝ ÚSTAV Přijímá děti krátkodobě zpravidla na 8 týdnů. Provádí komplexní diagnostiku a na jejím základě je umísťuje děti do konkrétního školského zařízení. Poskytuje také preventivně-výchovnou péči dětem na základě žádosti rodičů, péči dětem s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou zadrženým na útěku z jiných zařízení nebo od rodičů (po dobu nezbytně nutnou). Na základě diagnostiky je stanoven „program rozvoje osobnosti“. Diagnostickým ústavem prochází všechny děti s ústavní nebo ochrannou výchovou mimo těch, bez závažných poruch chování, které mohou být umístěny přímo do dětského domova nebo dětského domova se školou na základě jeho osobní dokumentace a děti z kojeneckého ústavu. Úkoly Diagnostické – vyšetření úrovně dítěte formou pedagogických a psychologických činností. Vzdělávací Terapeutické – směřují k nápravě poruch v sociálních vztazích a v chování dítěte. Výchovné a sociální. Organizační – umístění dítěte do zařízení v územním obvodu diagnostického ústavu. Koordinační – prohloubení a sjednocení odborných postupů ostatních zařízení v rámci územního obvodu diagnostického ústavu. 2) DĚTSKÝ DOMOV Stát zde zajišťuje edukaci dětí s nařízenou ústavní výchovou, které mají závažné poruchy chování a to s ohledem na jejich individuální potřeby. Děti od 3 do 18 let, jsou zde umístěny zpravidla ze sociálních důvodů, jejich rodiče se o ně nemohou nebo neumí postarat. Úkoly hlavně výchovné, vzdělávací a sociální. Také pro nezletilé matky s jejich dětmi. Školu navštěvují v místě, obci, kde je dětský domov.
3) DĚTSKÝ DOMOV SE ŠKOLOU - Probíhá zde edukace dětí s nařízenou ústavní výchovou, mají-li závažné poruchy chování, nebo pro svou přechodnou nebo trvalou duševní poruchu vyžadují výchovně-léčebnou péči. - Také děti s uloženou ochrannou výchovou a nezletilé matky se závažnými poruchami chování nebo duševní poruchou vyžadující výchovně-léčebnou péči a to se svými dětmi. - Pro děti od 6 let do ukončení povinné školní docházky, pokud problémy přetrvávají i nadále, může být dítě umístěno do výchovného ústavu. 5
4) VÝCHOVNÝ ÚSTAV - Pro děti starší 15 let se závažnými poruchami chování, u nichž byla nařízena ústavní nebo uložena ochranná výchova. Výjimečně sem může být umístěno dítě starší 12 let. - Úkoly zejména výchovné, vzdělávací a sociální. - Součástí výchovného ústavu je základní škola, popř. střední škola. PREVENCE
-
1) Primární prevence Zahrnuje cílovou skupinu, u které se ohrožení dá předpokládat a u níž riziko ještě nemělo negativní důsledky. Např. v USA projekt Healthy Families – zaškolené dobrovolnice navštěvovaly nezletilé matky, pomáhaly jim s výchovou dětí a pravidelně monitorovaly vývoj dítěte. Mladiství mívají problém s komunikací logopedická terapie, péče rozvíjející komunikační dovednosti – vliv na sociální uplatnění dítěte, snížení rizika protispolečenského jednání. Programy zlepšující fungování rodiny – začíná se užívat název sanace rodiny – ovlivňovat výchovný styl rodičů, jejich angažovanost, posilovat schopnosti rodičů řešit náročné situace, uplatňovat vůči dětem přiměřené sankce.
2) Sekundární prevence - Práce se skupinami, kde již dochází k sociálnímu selhání – zjišťování tzv. predelikventního chování (záškoláctví, napadání spolužáků, drobné krádeže, negativní postoje, lhaní). - Účinně odstrašovat pachatele od pokračování v protizákonné činnosti, posilovat prosociální postoje, dovednosti a aktivity. - Program v USA: trénink rodičovských dovedností zaměřený na budování pozitivního vztahu k dítěti, krizová intervence poskytovaná rodinám v náročných životních situacích, trénink rodin v dovednostech řešit konflikty, stanovovat pravidla, naslouchat a odměňovat, behaviorální terapie zaměřená na změnu chování v interakcích, posilování žádoucího chování ve škole, zážitek úspěchu ve škole, posilování dovedností rozhodovat se v náročných situacích, posilování sociálních dovedností. 3) Terciální prevence - Cílem je odstrašit již usvědčené pachatele od pokračování v delikventním chování (většina těchto aktivit staví pouze na strachu). - Vhodné: ukládání alternativních sankcí, denní centra, programy zaměřené na rozvoj sociálních a pracovních dovedností. - Rozvíjet sociální dovednosti a připravovat na budoucí profesi a přechod do civilního prostředí již ve vězení. ČINNOST SOCIÁLNÍHO ASISTENTA - Sociální asistent pracuje převážně na ulici (streetworker), zaměřuje se na skupiny mladých lidí a jednotlivce trávící svůj volný čas na ulici, kde jsou ohroženi sociálně patologickými jevy. - Může být zaměstnancem městské části nebo jiných organizací.
-
Činnost aktivně mapuje lokality, aktivně vyhledává rizikové jedince a skupiny v jejich přirozeném prostředí, kontaktuje cílové skupiny a udržuje s nimi dlouhodobý kontakt, může nabídnout nebo poradit ve smysluplném trávení volného času, poradenská činnost.
6
ČINNOST KURÁTORA PRO MLÁDEŽ - Kurátor pro mládež je státní úředník. - Jeho hlavním úkolem je zabývat se dětmi z nefunkčních rodin, dětmi, které vedou zahálčivý či nemravný život, dětmi zanedbávajícími školní docházku, požívajícími návykové látky, dětmi živícími se prostitucí, dětmi, jež spáchaly před dovršením 15 let čin jinak trestný, dětmi utíkajícími z domova i dětmi, na nichž byl spáchám trestný čin. - Poskytuje pomoc při překonávání nepříznivých sociálních podmínek a výchovných vlivů s cílem umožnit dítěti začlenění do společnosti. Nejlépe je řešit problémy dětí v prostředí, ve kterém vznikly.
-
Činnost Sleduje, jak děti využívají volný čas, s kým se stýkají. Sledovat u dětí projevy nesnášenlivosti a násilí. Nabízet kvalitní volnočasové programy. Spolupracovat se školami a dalšími subjekty pracujícími s dětmi. Bránit pronikání nepříznivých vlivů na děti jimi dosud nezasažené. Věnovat zvláštní pozornost dětem s nízkou sociální úrovní. Účastnit se trestních řízení vedeních proti mladistvým, spolupracovat s věznicemi.
PREVENTIVNÍ MODELY - Spočívají hlavně v preventivních programech na školách. - Např. prevence užívání drog (Prev centrum), prevence sociálně patologických jevů (PEPSI poradny, atd.), multikulturní výchova, práce se sociálními vztahy (Triangl).
7
C) TRESTNÍ ODPOVĚDNOST A TRESTY UKLÁDANÉ MLADISTVÝM (ZÁKON Č. 218/2003 SB., O SOUDNICTVÍ VE VĚCECH MLÁDEŽE) • V řízení podle tohoto zákona je třeba postupovat s přihlédnutím k věku, zdravotnímu stavu, rozumové a mravní vyspělosti osoby, proti níž se vede, aby její další vývoj byl co nejméně ohrožen a aby projednávané činy a jejich příčiny i okolnosti, které je umožnily, byly náležitě objasněny a za jejich spáchání byla vyvozena odpovědnost podle tohoto zákona. Řízení je přitom třeba vést tak, aby působilo k předcházení dalším protiprávním činům. Orgány činné podle tohoto zákona přitom spolupracují s příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí. • V řízení podle tohoto zákona je třeba chránit osobní údaje osoby, proti níž se řízení vede, a její soukromí, aby každá taková osoba byla chráněna před škodlivými vlivy, a při dodržení zásady, že je považována za nevinnou, dokud její vina nebyla prokázána zákonným způsobem. TRESTNÍ ODPOVĚDNOST MLADISTVÝCH • Mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. • Pokud je mladistvý z předchozího odstavce, lze podle zákona s ním jednat jako s mladším patnácti let. • Pokud spáchal trestné činy uvedené v trestním zákoně. Zánik trestnosti • Účinná lítost (u trestů nepřevyšujících pět let) – pokud mladistvý dobrovolně odstranil nebo napravil způsobený následek, nebo se o to pokusil; pokud svým chováním projevil účinnou snahu po nápravě; pokud čin neměl trvale nepříznivý následek pro poškozeného nebo pro společnost. • Promlčení trestního stíhání – 10 let u výjimečných trestů, 5 let u trestů s horní hranicí max. 10 let, 3 roky u ostatních provinění. TRESTY UKLÁDANÉ MLADISTVÝM • Účelem je mladistvému vytvořit podmínky pro sociální a duševní rozvoj se zřetelem k jím dosaženému stupni rozumového a mravního vývoje, osobním vlastnostem, k rodinné výchově a k prostředí mladistvého, také ochrana před škodlivými vlivy a předcházení dalšímu páchání.
1) 2) 3) •
•
Druhy opatření Výchovná opatření Ochranná opatření Trestní opatření Soud může od tretu upustit, jestliže lze u mladistvého očekávat, že se nebude čin opakovat, jestliže se mladistvý dopustí trestného činu z neznalosti právních předpisů (věk, rozumová vyspělost a prostředí), jestliže soud přijme záruku mladistvého, že vzhledem k výchovnému vlivu se nebude čin opakovat. Záruku může soud dostat od výchovných zařízení (škola), je třeba soud vyrozumět o výsledcích. Dále jestliže byl trestný čin vyvolaný duševní poruchou mladistvého nebo jestliže už je mladistvému uloženo ochranné nebo výchovné opatření. na mladistvého se pak hledí, jako by nebyl odsouzen. Soud může uložit podmíněné odložení trestu.
8
• • •
•
•
Výchovná opatření Ukládají se při podmíněném upuštění od trestu. Dohled probačního úředníka – pravidelné sledování a kontrola chování mladistvého s cílem zajištění ochrany společnosti a snížení možnosti opakování trestné činnosti, odborné vedení a pomoc mladistvému s cílem, aby v budoucnu vedl řádný život. Probační program – program sociálního výcviku, psychologického poradenství, terapeutický program, program zahrnující obecně prospěšnou činnost, vzdělávací, doškolovací, rekvalifikační neb jiný program k rozvíjení sociálních dovedností a osobnosti mladistvého. Výchovné povinnosti – bydlet s rodičem nebo osobou zodpovědnou za jeho výchovu, přispívat peněžitou částkou na pomoc obětem trestné činnosti, vykonání společensky prospěšné činnosti, usilování o vyrovnání s poškozeným, náhrada škody, léčení závislosti na návykových látkách, sociální výcvik, psychologické poradenství, terapeutický program, vzdělávací, doškolovací, rekvalifikační nebo jiný vhodný program. Výchovná omezení – zákaz návštěvy určitých nevhodných akcí nebo zařízení, zákaz stýkání se s určitými osobami, nezdržovat se na určitém místě, nepřechovávat předměty k páchání trestné činnosti, neužívat návykové látky, neúčastnit se hazardních her, sázek a hraní automatů, neměnit místo svého pobytu a své zaměstnání bez ohlášení probačnímu úředníkovi. Opatření nesmí narušit přípravu mladistvého na budoucí povolání. Napomenutí s výstrahou – vytknutí protiprávnosti spáchaného činu a upozornění na konkrétní důsledky, které mu hrozí. Přenechat potrestání zákonnému zástupci, škole nebo výchovnému zařízení.
Ochranná opatření • Ochranná výchova – pokud o výchovu mladistvého není postaráno, nebo je jeho výchova zanedbána, prostředí v němž mladistvý žije neposkytuje záruku náležité výchovy. Trvá podle potřeby, nejdéle do 18 let pachatele (max. do 19 let). • Ochranné léčení • Zabrání věci • • • • • •
Trestní opatření Obecně prospěšné práce – horní hranice u mladistvých je polovinou horní hranice u dospělých. Peněžité opatření, Peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu – 1000 Kč až 500 000 Kč. Propadnutí věci, Zákaz činnosti, Vyhoštění, Odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu (podmíněné odsouzení), Odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu s dohledem, Odnětí svobody nepodmíněné – polovina trestu u dospělých a horní hranice nesmí převyšovat 5 let a dolní 1 rok.
9
