www.narodni-divadlo.cz
Vít Zouhar
Coronide Vít Zouhar – Tomáš Hanzlík
Torso
BUŠENÍ DO ŽELEZNÉ OPONY IX.
Ředitel Národního divadla: akad. arch. Daniel Dvořák Šéf opery Národního divadla: Jiří Nekvasil
BUŠENÍ DO ŽELEZNÉ OPONY IX.
Vít Zouhar
Coronide Torso Vít Zouhar – TomበHanzlík
Vít Zouhar (1966)
Coronide opera o dvanácti scénách na texty un Pastore Arcade a Publia Ovidia Naso Umûlecké vedení: TomበHanzlík Kost˘my: Vendula Johnová Hudba a libreto: Vít Zouhar
Ensemble Damian Coronide: Jana Synková Apollo: TomበHanzlík, direttore d´ orchestra Apidamia: Markéta Veãefiová Dafni: Pavel Ma‰ka Violini: Vít MuÏík, Igor Kopyt, TomበHanzlík Violoncello: Dalibor Pimek Violon: Michal Reich Organo: Marek âermák
V létû roku 1731 byla na pfiíkaz kardinála Schrattenbacha na kromûfiíÏském zámku uvedena italská opera Coronide. Jediné, co se z ní dochovalo, bylo ti‰tûné libreto „Past˘fie z Arkádie“ (un Pastore Arcade), jednoho ze ãlenÛ vlivné Accademia dell’ Arcadia, jeÏ spoluurãovala operní vkus habsburské monarchie takfika po celé 18. století. Libretistova pravá identita zÛstává neznámá, a tak nelze vylouãit, Ïe jím mohl b˘t sám kardinál Schrattenbach. PÛvodní hudba Francesca Peliho se na rozdíl od libreta nedochovala, a proto mû v roce 1997 oslovil TomበHanzlík, umûleck˘ vedoucí Ensemble Damian, a fieditel festivalu Baroko, zda bych pÛvodní text oÏivil. Rozhodl jsem se pro „listování operou“, pro umocÀující zkratku pÛvodní dramatické linie. Z pÛvodního tfiíaktového libreta jsem vybral afektovû nejpÛsobivûj‰í pasáÏe a doplnil je o jednovûté komentáfie z Ovidiov˘ch Metamorfóz a o spojovací text. Vzniklo tak nové libreto o dvanácti scénách, v nûmÏ se barokní text stává v˘chodiskem k vyprávûní dal‰ího pfiíbûhu o dramatickém osudu nymfy Korónis (Coronide), pfiíbûhu o nástrahách lásky, nezkrotn˘ch vá‰ních, neovûfien˘ch informacích a neodvratn˘ch ãinech. Emoce pÛvodního italské libreta jsou v nûm pfiekládány skrze hudební rétorické figury, scénická i hudební minimalistická gesta v opefie kontrastují s barokní ko‰atostí libreta, afektÛ i kost˘mÛ. Ensemble Damian premiéroval operu Coronide na festivalu Baroko 2000 v Olomouci v nastudování Tomá‰e Hanzlíka a s v˘pravou Venduly Johnové, od té doby s ní sklízí úspûchy na domácích i zahraniãních pódiích.
Korónidin pfiíbûh Oã tedy v pfiíbûhu o nymfû Korónis (Coronide) jde? BÛh Apollón miluje Korónis a Korónis miluje Apollóna (1. Coronide ed Apollo). Havran (u Pastora Arcada nymfa Corace) v‰ak Apollónovi sdûlí, Ïe jeho nymfu Korónis vidûl s „jinochem mlad˘m“ (4. Corvus tendebat ad dominum, 5. And found him out). Tento jinoch je zde v Arcadovû duchu nazván Dafni a jeho partnerka Apidamia. Jejich láska v‰ak není naplnûna (3. Qual va tortorella amorosa). Jakmile se rozhnûvan˘ bÛh Apollón (6. Aprite, aprite) dozví o údajné nevûfie Korónis, protne její hruì stfiíbrn˘m ‰ípem (7. The God was wroth), aniÏ by alespoÀ na chvíli zapochyboval o vûrohodnosti havranova sdûlení. Svého unáhleného ãinu vzápûtí lituje, av‰ak pfiíli‰ pozdû na to, aby Korónis mohl vrátit Ïivot. Nymfa umírá (8. Tutto mi dice), ale dfiíve neÏ zemfie, staãí je‰tû Apollónovi fiíci: „Dva v jedné zmíráme nyní“ („Duo nunc moriemur in una“, 9. Mora quel Perfida). Tato vûta se v závûru scény mûní ve sborové memento. AÏ v tom okamÏiku se Apollón dozvídá, Ïe Korónis oãekává jejich spoleãné dítû, syna Asclaepia. Motiv dítûte se sice v libretu Pastora Arcada neobjevil, pfiesto jsem se ale rozhodl Ovidiovu klíãovou vûtu vloÏit do nového libreta. Závûr pÛvodní opery Coronide Pastora Arcade byl lamentem Apidamie a Apollóna nad skonem Korónis a Dafniho, neboÈ Ïárliv˘ Apollón zabil nejen Korónis ale i domnûlého soka Dafniho. Po nûm následovala sebevraÏda truchlící Apidamie a promûna nymfy Corace v havrana. Právû tato nymfa totiÏ byla oním na‰eptavaãem, jenÏ pfiesvûdãil boha Apollóna o údajné Korónidinû nevûfie. AÏ skrze závûreãn˘ sbor-moralitu Pastore Arcade pfiipomenul, Ïe není tfieba více lkát. V mém novém pfiíbûhu o Coronide sice rovnûÏ vyuÏívám principu stupÀovaného lamenta, ale zÛstávám více vûrn˘ Ovidiovû obrazu antického m˘tu. Dvû závûreãné scény pfied finální moralitou jsou tedy dvojím lamentem. V prvním z nich (10. Coronide è morta) se objeví basová árie s jedin˘m textem „Korónis je mrtvá“. Basové sólo se zde zámûrnû objevuje poprvé, aby jeho v˘klad mohl b˘t víceznaãn˘: text mÛÏe zpívat jak Korónidin syn Asclaepio, tak i její údajn˘ milenec Dafni. A tuto dvojznaãnost ponechávám i pro poslední lamento (11. Di vita usci). Apollón v nûm s Dafnim/ Asclaepiem zpívá o Ïalu nad ztrátou Korónis. Teprve finální moralita (12. Tutte quelle) mûní pfiedchozí truchliv˘ v˘raz, aby si v‰ichni spoleãnû pfiipomenuli jak je láska vrtkavá a jak je lehké ji oklamat. Vít Zouhar
6
7
1. Korónis a Apollón (Sbor) Korónis miluje Apollóna, havran však praví, že je žárlivá. 2. Šťasten, kdo zakouší (Sbor) Šťasten, kdo zakouší pouta lásky, nalézá v tom slast, jež překonává všechny slasti. S vlasem ověnčeným šarlatovými, orosenými božskými růžemi, plavý Hymene, sestup mezi nás. Zamávej svou pochodní, bože míru. Líbezná na pohled, v růžích se rodí láska, kdo se jí však přiblíží, shledá se se skrytým trnem, jenž v sobě nese hořkou bolest. 3. Jako poletuje (Apidamia) Jako poletuje z keře na keř toužící hrdlička, hledajíc něžného druha, i já bloudím po mořském břehu, setkání s milým je mi však odepřeno. 4. Havran spěchá ke svému pánovi (Sbor) Havran spěchá ke svému pánovi prozradit vinu. Ten zrádce klovat nemusí. 5. A nálézá jej (Korónis, Apidamia)
8
6. Otevřete, otevřete (Apollón) Otevřete, otevřete propasti, své hrůzné útroby mému hněvu; slyšte, slyšte mé žalostné nářky; jsem příliš zbědován, aby mne má bolest nezahubila. Korónis je rozmarná, ničeho mě neušetří. Zadrž tu smrtelnou ránu, nesměj se, ne, je-li to vše pravda. 7. Bůh se hněval (Sbor) Bůh se hněval, jeho tvář ztratila barvu, vavřín z jeho hlavy i lyra mu spadly. Stříbrný luk vetknul šíp do něžné hrudi. Boží tvář. Dmul se a vřel hněvem. Vytáhl luk. Boží hněv. 8. Vše mi říká (Korónis, pak Apidamia) Vše mi říká, že mě potkala žalost, že už nejsem tvůj život, že už nejsem tvé štěstí. Zemřu, abych nespatřila, jak ta duše triumfuje. Neříkej mi, že ho nemiluješ, že o něho nedbáš a že po něm netoužíš, neboť znám až příliš dobře pravdu; ten žár, jenž rozpaluje hruď, je sladký cit lásky, nelze to skrýt.
9. Nechť zemře ta proradnice (Sbor) Nechť zemře ta proradnice, jež mne zrazuje a připravuje mne o můj poklad; dám pocítit zrádkyni nejhorší muka. „Dva v jedné zmíráme nyní.“
12. Všechny ženy (Sbor) Všechny ženy, jež jsou krásné, milují jen z rozmaru, spíše než řádnou zásluhu, hledá Krása planou zábavu. Český překlad: Jiří Pelán
10. Korónis je mrtva (Dafnis) Korónis je mrtva. 11. Odešlas ze světa (Apollón a Dafnis) Odešlas ze světa, má Korónido, už nežiješ. Nechť potoky a studánky, hory a hvozdy pláčou nad mým hanebným zločinem, pro nějž má krásná pastýřka odešla ze světa. Nechť temný závoj pokryje nebe a uhasí onu živou pochodeň, jež zažíhá den.
9
Vít Zouhar (1966) – TomበHanzlík (1972)
Torso opera Libreto: P. David a S. Joanne Baptista, obãansk˘m jménem Jan Kopeck˘ (1696-1758) Umûlecké vedení: Marek âermák ReÏie: TomበHanzlík Kost˘my: Vendula Johnová Hudba: Vít Zouhar (5, 7–9, 11, 12) TomበHanzlík (1–4, 6, 10) Ensemble Damian Soprán: Markéta Veãefiová Alt: Jana Synková Tenor, kontratenor: Radek Prügl Bas, kontratenor: Pavel Ma‰ka Housle: Vít MuÏík, Igor Kopyt Viola: TomበHanzlík Violoncello: Dalibor Pimek Violon: Michal Reich Pfiirozené lesní rohy: Rudolf Liner, Jifií Mahdal Cembalo: Marek âermák
Olomouck˘ biskup – kardinál Wolfgang Hanibal ze Schrattenbachu rád vyuÏíval sv˘ch jmenin a narozenin ke vzne‰enému teatralizování. Byla to jedna z mnoha pravideln˘ch spoleãensk˘ch událostí, kdy do sv˘ch rezidencí nechával povolat pfiední hudebníky evropsk˘ch dvorÛ k pofiádání operních pfiedstavením. A právû u pfiíleÏitosti oslav kardinálov˘ch narozenin zaznûla dne 12.9. 1728 na zámku v KromûfiíÏi nová opera piaristy Davida Kopeckého nazvaná Yta innocens. Podobnû jako v mnoha jin˘ch pfiípadech i tentokrát se z opery dochovalo pouze ti‰tûné libreto. A podobnû jako tomu bylo u barokních oper Epibateron (1712), Coronide (1731) nebo Endymio (1727), jejichÏ hudba je dnes neznámá, zatouÏil skladatel, muzikolog a umûleck˘ vedoucí Ensemble Damian TomበHanzlík staré libreto oÏivit. A stalo se tak hned dvakrát. V bfieznu roku 2003 skladatel Hanzlík dokonãil svou novou operu Yta innocens na stejnojmenné libreto Davida Kopeckého z roku 1728. KdyÏ se ale ukázalo, Ïe Národní divadlo v Praze, které si premiéru rezervovalo pro projekt Bu‰ení do Ïelezné opony, operu pfiesouvá aÏ na rok 2004 a olomouck˘ festival Baroko tak nebude zakonãen operní slavností, zaãal hledat jinou variantu. Ta pfii‰la o dva mûsíce pozdûji. Pfii návratu z Pobaltí, kde Ensemble Damian uvádûl operu Coronide Víta Zouhara. TomበHanzlík navrhl skladateli Zouharovi, aby spoleãnû v krátkém ãase napsali novou operu pro závûreãn˘ veãer festivalu Baroko 2003. Opût na libreto Yta innocens, tentokrát v‰ak pouze na dvanáct vybran˘ch scén, které se v Hanzlíkovû nové opefie je‰tû neobjevily. Tedy na jakési torso. A to také dalo název nové opefie. Dvanáct vybran˘ch ãástí opery Torso si oba skladatelé rozdûlili rovn˘m dílem, s pfiesnû vymezen˘m afektov˘m scénáfiem. Na rozdíl od opery Yta innocens tedy opera Torso postrádá kontinuální dûj a je zámûrnû vytvofiena jako zãásti zniãená freska, jejíÏ postavy uÏ ztratily tváfi. Barokní patos afektov˘ch scén umocÀují stylizovaná scénická gesta pfievypravující hnutí du‰e. Bohaté kost˘my Venduly Johnové dotváfií velkolepost osamocen˘ch pfiíbûhÛ a zvuk barokního souboru i hudební gesta ãerpají z hudební rétoriky tak, aby dala posluchaãi porozumût a souznít s osudy, které se pfied ním odehrávají. Tato vzpomínka na operní Slavnost nabídla pouÈ za postavami Davida Kopeckého poprvé takfika po 275 letech, a to dne 28. záfií roku 2003 divákÛm festivalu Baroko v Olomouci.
1. Ouverture 2. Ó nešťastný osud! Kde jsi, ó drahá sestro? Ach, mé jediné potěšení se vytratilo jako kouř ve větru. Byly jsme jedno srdce, jedna duše. Smrt však zasadila srdci ránu a duši zahubila. Kde jsi, ó milá sestro? Kde jsi můj živote, mé srdce? Byly jsme, ale už nejsme. Ó jak sklíčena je mysl! Co si počnu? Co zármutek přikazuje, čeho si žádá skutečný žal. 3. Kéž není prozrazen zločin vraždy. Pod nebem nic se neutají. Krev volá po krvi, hrozná smrt po hrozné smrti. Co bude dál? Přerván je svazek, drahé pouto přátelství. Jak veliká bolest! 4. Jen kámen nepláče pro žádný bol, nevydává žalostný vzlyk a nikdy nemůže lkát. Já nejsem kámen, jsem živý tvor svíraný tak hořkým osudem, že nemohu se radovat.
12
5. I dub zakořeněný ve skále se přece chvěje vždy, když vítr burácí, tříští se o vršky skal. Oč více tělo stvořené z hlíny se děsí nešťastných konců, a obává smrtelných muk, vždyť člověka drží tak měkké spoje. Dokonáno. Prozradil jsem tajemství, čeká mě odměna nebo smrt.
8. Vrhám se do boje, chystám ti smrt. Natáhnu tětivu, povolám Marta, vypustím šíp, jímž nechybím nikdy. Tak smrtí smrt, osudem osud jak mstitelka oplatím a viníka potrestám.
6. Sám ukrutný, staneš se šelmou, až padneš do pasti. Zaplatíš za zločin patřičným trestem, jenž bídná završí smrt. V lese jsou rozvěšeny sítě, připraveny nástrahy a pasti, vstříc smrti ať šelma kráčí. Běsnící pustím se do zápasu, uvrhnu pána na dno Stygu, jenž odplaví kosti do podsvětí.
9. Konečně smrti useknu hlavu pravicí spjatou s mým osudem. Víc rukou dokáže více, dvě paže nad jednou zvítězí. Žádný se nebude protivit dvěma, oba přec jsme chrabří reci. Pryč je strach z žalostné smrti, nikdo se nevyrovná dvěma.
7. Hle, je snována na mne lest, strojeny úklady a líčeny pasti. Ó, jaká úzkost mě obtáčí, hrůza tělem proniká. Loď po vlnách moře i pták uprostřed bouře letí pln strachu. Zdvíhá se ve mně vlna hněvu, zuří strašlivá vichřice, žiji naplněn děsem.
11. Ó veliké potěšení srdce! Útěcho ztrápené mysli! Opět dýchám, odkládám žal. Když sestra se dozví o sestře, dosáhne klidu v žití. Kdokoli vidí milého rád, když s ním je, šťastně se směje, netouží nalézti více. 12. Ať radostně hraje fanfáry trubka, drnčí struny a zpívá sbor, vesele hlaholí polnice. Nebi ať připadne nejvyšší pocta, ke hvězdám letí děkovný hlas, jenž blažený oslaví stav. Překlad: Kamil Harvánek
10. Posvátná souhvězdí nebe, krajino božských milostí, přijmi mne – svou milenku. Když zakouším Tvou lásku, jak Etna hořím plameny. Cokoli nebe ukládá, vyhovuje mi cele. V Tobě je mé potěšení, naděje i moje spása. Běda! Jak nešťastní jsou ti, kteří jsou ve vleku rozkoší. Život, jak vítr jim uplývá. Nebesa naopak odměňují ty, kteří vedou požehnanější život. Dle nebem stanoveného řádu se budou radovat věčně.
13
Vít Zouhar (1966)
TomበHanzlík (1972)
vystudoval skladbu na Janáãkovû akademii múzick˘ch umûní u Miloslava I‰tvana a na Hochschule für Musik u. darstellende Kunst Graz u Younghi Pagh-Paan a Hermanna Markuse Preßla. Absolvoval kompoziãní kurzy na Accademia Chigiana v Sienû u Franca Donatoniho a v Darmstadtu. Dále vystudoval muzikologii na Masarykovû univerzitû v Brnû. Jeho komorní a orchestrální skladby i opery Coronide a Torso (spoleãnû s Tomá‰em Hanzlíkem) zaznûly na festivalech PraÏské jaro, Schleswig-Holstein-Musik-Festival, Hörgänge Wien, Mélos-Etos Bratislava, Europalia, Baroko Olomouc ad. a byly scénicky uvedeny v Národním divadle v Praze, Bühnen Graz, Janáãkovû divadle v Brnû ad. Skladby vy‰ly na dvanácti CD a jsou uvádûny v médiích. Jako hostující skladatel pÛsobil ve Werkstadt Graz a na IEM Graz. Je drÏitelem skladatelsk˘ch cen a ocenûní. Pravidelnû spolupracuje se soubory DAMA DAMA a Ensemble Damian. Dramaturgicky spolupracoval s festivaly Forfest a Expozice nové hudby, rekonstruoval prostorovou verzi Poème électronique Edgarda Varèzeho pro Cube Hall ve ·t˘rském Hradci a podílí se na pfiípravách kritického kompletního vydání dûl Bohuslava MartinÛ. Je autorem studií zamûfien˘ch na problematiku hudby 20. století (minimální hudba, hudební postmoderna). Pfiedná‰í na Pedagogické fakultû Univerzity Palackého v Olomouci, kde je v souãasné dobû prodûkanem.
je absolventem katedry muzikologie a katedry hudební v˘chovy Univerzity Palackého v Olomouci. Po studiích byl zamûstnán jako redaktor pro váÏnou hudbu v âeském rozhlase, se kter˘m spolupracuje externû doposud. Od roku 1998 v Olomouci pfiipravuje a produkuje kaÏdoroãnû mezinárodní festival staré hudby BAROKO, zamûfien˘ na uvádûní novodob˘ch premiér. Piaristické texty vyuÏil i pfii kompozici vlastních dûl, oper Epibateron, Endymio, Yta innocens a Torso (spoleãnû s V. Zouharem). Vedle kompozic piaristÛ vydal tiskem kritickou edici dûl T. N. Koutníka a anonymní klávesové skladby z choceÀského manuskriptu. Je umûleck˘m vedoucím Ensemble Damian, se kter˘m realizoval fiadu koncertÛ, mj. pro Maraton soudobé hudby Praha, Forfest KromûfiíÏ, JanáãkÛm Máj Ostrava a Janáãkovy Hukvaldy. Na jafie 2003 reprezentoval âR s operou Coronide V. Zouhara na turné v Pobaltí. Na základû úspû‰né inscenace opery Yta Innocens v rámci projektu Bu‰ení do Ïelezné opony, si objednalo Národní divadlo u Tomá‰e Hanzlíka novou operu.
14
15
SEZONA 2004 / 2005
Ředitel Národního divadla: akad. arch. Daniel Dvořák Šéf opery Národního divadla: Jiří Nekvasil
Vít Zouhar
Coronide Vít Zouhar - Tomás Hanzlík
Torso V Y D A L O N Á R O D N Í D I VA D L O V P R A Z E , J E H O Ž Z Ř I Z O V AT E L E M J E M I N I S T E R S T V O K U L T U R Y Č R PROGRAM AUTORSKY PRIPRAVILI: VÍT ZOUHAR A TOMÁS HANZLÍK DESIGN OBÁLEK PROGRAMŮ PRO SEZONU 2004-2005 NAVRHL: MILAN JAROŠ GRAFICKÉ ZPRACOVÁNÍ: MILAN JAROŠ PREPRESS: FPS REPRO, SPOL. S R. O. T I S K : V. S . P A N K R Á C © NÁRODNÍ DIVADLO V PRAZE, 2004 ISBN: 80-7258-174-0
PARTNER OPERY ND
Národní divadlo děkuje rodině F. Tomáše Kolowrata-Krakovského za mnohaletou velkorysou a ušlechtilou mecenášskou podporu poskytnutím Kolowratského paláce pro potřeby Národního divadla. Národní divadlo děkuje firmě SYNOT LOTTO, a. s., za velkorysou podporu, kterou poskytuje Národnímu divadlu od sezony 2003/2004.
