Dr. Heinrich Kraus Männerberatung Wien 1100 Wien, Erlachgasse 95/5 Telefon: 0043/1/6032828 E-mail:
[email protected] http://www.maenner.at/
DSA Rosa Logar Wiener Interventionsstelle gegen Gewalt in der Familie Amerlingstrasse 1/6, 1060 Wien Telefon: 00431 / 585 32 88 E-mail:
[email protected] Domovská stránka centra: www.interventionsstelle-wien.at
Vídeňský program proti násilí Program pro pachatele domácího násilí zaměřený na oběť Heinrich Kraus, Rosa Logar
1
1. Úvod V posledních desetiletích minulého století dozrálo přesvědčení, že násilí v mezilidských vztazích představuje závažný společenský problém, přičemž OSN, WHO a EU uznaly, že takovéto násilí je porušením lidských práv. Jednotlivé státy byly vyzvány, aby k odstranění tohoto bezpráví přijaly vhodná opatření. Z podnětu spolkové vlády vstoupil v Rakousku v květnu 1997 v platnost balíček opatření k ochraně před domácím násilím, jehož cílem bylo nabídnout obětem prostřednictvím tří opatření co nejkomplexnější a nejúplnější ochranu před násilím: -
-
-
V případě, že jsou dány skutečnosti, jež naznačují, že došlo k nebezpečnému útoku ohrožujícímu život, zdraví či svobodu jednotlivce, má policie povinnost zasáhnout a osobu představující ohrožení ze společného bytu vykázat a zakázat jí, aby do tohoto bytu a jeho okolí po dobu deseti dní vstupovala (vykázání, zákaz vstupu). Podporou v podobě poradenství se vytváří situace, v níž mohou dotčené osoby samy rozhodnout, zda si přejí podat návrh na dlouhodobější ochranu prostřednictvím předběžného opatření. V tomto případě se zákaz styku prodlužuje na tři měsíce. Podporu v podobě poradenství poskytovaného oběti a koordinaci opatření zaměřených na prevenci násilí zajišťují zvláště k tomuto účelu zřízené instituce – intervenční centra.
Takto jsou oběti i pachatelé* zapojeni do intervenčního systému, jehož součást tvoří policie, intervenční centra, soudy a – dotýká-li se násilí přímo či nepřímo rovněž dětí – i úřady pro mládež a rodinu. Za další prvek tohoto intervenčního systému zaměřeného na prevenci násilí lze považovat také práci s muži-násilníky.
2. Základní informace o vídeňském programu proti násilí Ve své současné základní podobě existuje tento program od roku 1999. Institucemi, jež tento program personálně a materiálně zajišťují, jsou Intervenční centrum na ochranu před násilím v rodině („Interventionsstelle gegen Gewalt in der Familie“ – IST) a Vídeňská poradna pro muže („Männerberatung Wien“ – MÄB); tyto instituce nabízejí poradenství po vykázání. V obou případech se jedná o obecně prospěšné spolky, jež prostředky na svou práci zaměřenou na prevenci násilí získávají od rakouského spolkového ministerstva vnitra. Financování probíhá na základě projektů, jež se předkládají každoročně a každoročně musí také být znovu schváleny. Pokusy o zajištění dlouhodobějšího financování doposud ztroskotaly. Program proti násilí si klade tyto cíle: -
Změnit chování mužů-násilníků, a odstranit z něj veškeré formy tělesného a jiného násilí. Vštípit těmto mužům pro účely styku s blízkými osobami vzorce nenásilného a partnerského chování. Podpořit partnerky a jejich děti, kterých se násilí dotklo, a posílit jejich postavení. Zlepšit kvalitu života všech osob, jež uvízly v systému násilí.
*
Obětmi domácího násilí jsou převážně ženy a děti, pachateli pak převážně rodinní příslušníci mužského pohlaví. Pojmy jako pachatel či násilný muž apod., jež jsou lingvisticky mužského rodu, tedy v tomto textu zahrnují i situace, kdy jsou role obou pohlaví opačné než ve většině případů (tj. násilníky jsou ženy a obětmi muži). 2
Cílovou skupinou jsou tedy muži, kteří se v rámci svých partnerských svazků uchylují k násilí, jakož i jejich ženy a děti. Vídeňský program proti násilí se od svého počátku řídil mezinárodními standardy pro práci s pachateli domácího násilí. Pro účely rakouského intervenčního systému byly přizpůsobeny skotský program CHANGE (Wilson & Morran, 1995), americký koncept D. A. I. P. (Pence & Paymar, 1993) a standardy vytvořené v Britské Kolumbii / Kanadě. Pokud jde o strukturu, tvoří tento program tři prvky: -
školení pachatelů (zajišťuje MÄB), podpůrný program pro partnerky (zajišťuje IST), spolupráce obou institucí a jejich zapojení do intervenčního systému, v jehož rámci mají kontakt s institucemi dalšími.
Z hlediska způsobu práce se při školení pachatelů upřednostňují otevřené, ale strukturované skupiny pod vedením školitelů ženského a mužského pohlaví. Vzhledem k různorodosti povahy osob představujících ohrožení se v programu uplatňují nejrůznější metody: od kognitivní behaviorální terapie a využívání scének, přes psychodynamické zpracovávání nezákonného chování a školení zaměřené na sociální kompetence až po terapeutické techniky pracující s tělem. Veškerá intervenční opatření jsou nastavena tak, aby odpovídala individuálnímu terapeutickému plánu, který vychází z rozsáhlé diagnostiky. V současnosti nabízíme dvě skupinová sezení, která probíhají vždy jednou týdně po dobu dvou hodin, přičemž velikost skupiny je 9 účastníků. Pokud muž ve svém zaměstnání pracuje na směny nebo dostatečně slovem a písmen neovládá německý jazyk, lze uspořádat také sezení individuální. V současnosti se takto individuálně věnujeme 6 osobám představujícím ohrožení. Někteří z mužů využívají také možnosti absolvovat v návaznosti na školení také psychoterapii.
3. Průběh vídeňského programu proti násilí Přesný průběh školení, jakož i těžiště a náplň práce obou spolupracujících institucí MÄB a IST jsou schematicky popsány v příloze 1 (diagram průběhu programu na s. 19); následující text se jim věnuje podrobněji.
3.1 Navázání kontaktu a úvodní rozhovor Všichni potenciální účastníci musí osobně navázat kontakt s MÄB a domluvit si termín úvodního rozhovoru. První kontakt je obvykle navázán telefonicky. Muži-násilníci se k účasti na programu dostávají různými způsoby. V zásadě lze říci, že jim: -
účast může být nařízena, nebo může být dobrovolná.
Povinnost účastnit se školení může mužům-násilníkům uložit úřad pro ochranu dětí a mládeže a trestní justice. Právě trestní justice může násilnému partnerovi při podmínečném trestu se zkušební dobou a uložením povinnosti, podmínečném propuštění z vazby či mimosoudním řešení trestného činu (tzv. odklon) se zkušební dobou a uložením povinnosti nařídit účast na programu proti násilí. Také orgán pro ochranu dětí a mládeže, který zastupují úřady pro 3
mládež a rodinu, může otci v případě, že se má za to, že násilí ohrožuje blaho dítěte, nařídit účast na tomto programu. Dobrovolně se muži mohou do programu zapojit z různých důvodů. O existenci takovéhoto programu se často dozví jejich partnerka, která účast na něm muži stanoví jako podmínku pokračování vztahu. Mnoho mužů si od účasti na školení ovšem také slibuje, že takto poskytnou své partnerce opravdový důkaz toho, že se snaží změnit své chování; doufají přitom, že se jim takto podaří zajistit pokračování vztahu. Účast na programu mohou doporučit také další instituce, např. Institut Antona Proksche (Anton Proksch Institut) či IST nebo jiné poradny či se o existenci programu může muž dozvědět z médií (plakáty White Ribbon, domovské internetové stránky programu, spolek Le-Kri atd.). Za šest let své existence vešel Vídeňský program proti násilí do povědomí daleko za hranicemi Vídně samotné. Odrazem toho je i vzrůstající počet doporučení ze spolkových zemí Dolní Rakousy a Burgenland; tato skutečnost zároveň důrazně naznačuje, že je programy školení pro muže, kteří se ve vztazích s partnerkami chovají násilně, zapotřebí zavést plošně. Obr. 1 ukazuje rozdělení četnosti jednotlivých cest k účasti na programu u 237 osob představujících ohrožení. Jak k nám muži přicházejí
Prostřednictvím jiných institucí 13 % ATA 6%
Sami 31 %
STA 17 % AJF 33 %
AJF = úřad pro mládež a rodinu, STA = státní zastupitelství, ATA = mimosoudní vyrovnání. Celkem 79 mužů (tj. 34 %) se do programu dostalo prostřednictvím jednotlivých úřadů pro ochranu dětí a mládeže, což je cesta, na niž z hlediska celkového počtu účastníků programu připadá značný podíl. Násilí má vliv i na děti a úřady pro ochranu dětí a mládeže mají 4
možnost uložit osobě představující ohrožení účast na školicím programu jako tzv. „opatření k podpoře výchovy“. Rozdělení mezi kategoriemi mužů, kteří se přihlásili sami (32 %) a kteří se do programu dostali prostřednictvím jiných institucí (13 %) je v tomto diagramu spíše arbitrární: často totiž nelze jasně rozlišit, odkud přesně zájemce informace o školicím programu získal. Bylo by proto spíše namístě hovořit v případě obou skupin o jedné kategorii „dobrovolný příchod“. Tato kategorie představuje se 106 muži (45 %) hlavní způsob navázání kontaktu se školicím programem. Celkem 52 osob představujících ohrožení (21 %) se do programu zapojilo prostřednictvím justice. Toto číslo zahrnuje nepřímé doporučení státním zastupitelstvím v rámci mimosoudního vyrovnání, což je institut, jehož smyslem je dotčené osobě pomáhat v rámci probace a jež hrál roli zejména v počátcích školení. Jak záhy uvidíme, je rozšíření spolupráce mezi IST a MÄB na jedné a justicí na druhé straně velmi žádoucí. V současnosti dobře probíhá spolupráce se skupinou soudkyň a soudců a státních zástupkyň a zástupců. Politikou IST a MÄB je tedy podněcovat v případě všech potenciálních účastníků školení, u kterých probíhá trestní řízení, soud k tomu, aby jim účast na školení uložil jako povinnost. V rámci trestního práva existuje řada možností, jak se mohou muži-násilníci do programu dostat: počínaje opařeními v rámci odklonu a konče uložením povinnosti docházet na školení v rámci podmínečného propuštění či při odloženém výkonu trestu. Úvodní rozhovor se nejprve soustředí na objasnění problematického chování muže: do MÄB totiž směřuje i vysoký počet mužů-násilníků, kteří se násilí dopustili na dětech či ve veřejném prostoru a kteří spadají do oblasti působnosti jiných projektů. V případě, že součástí dotčeného násilí bylo i násilí vůči partnerce, je potenciálnímu účastníkovi školení k prostudování vydán informační leták, který shrnuje základní údaje o školicím programu. Tento informační leták je zařazen jako příloha 2. V návaznosti na tento krok se pak řeší případné nezodpovězené otázky. Pokud muž s účastí na školení a s jeho podmínkami souhlasí, přikročí se ke stanovení výše spoluúčasti na sezení, která činí 3 až 10 EUR. Zápisem výše spoluúčasti a jejím podpisem v rámci prohlášení o souhlasu se muž zavazuje dodržovat požadované podmínky a postupuje do tzv. prověřovací fáze.
Komentář [ZH1]: Přílohu 2 se mi v ORIGINÁLU nepodařilo objevit Navrhuji celou větu odstranit.
3.2 Prověřovací fáze Tato fáze byla do školení zavedena z toho důvodu, že ne všichni muži, kteří o účast v programu projeví prvotní zájem, pro tuto účast skutečně mají vhodné předpoklady. Státní zastupitelství například účast často nařizuje bez osobního kontaktu s mužem, pouze na základě posouzení spisu. Přesné posouzení toho, zda má muž, jemuž se školení doporučuje, k účasti vhodné předpoklady nelze očekávat ani od sociálních pracovnic či pracovníků orgánu pro ochranu dětí a mládeže. Cílem prověřovací fáze je proto zjistit, zda je přijetí muže do školení zaměřeného na potlačování násilí namístě, nebo ne. Pokud si muž svůj problém dostatečně neuvědomuje, pokud v páchání násilí i nadále pokračuje či pokud je považován za velmi nebezpečného, nelze jej do školení přijmout. Jakmile muž podepíše prohlášení o souhlasu, vyplní se nejprve formulář účastníka (viz příloha 3), který kromě informací o osobě muže a jeho partnerky obsahuje také vstupní posouzení předchozího násilného chování, nebezpečnosti muže a případně problematiky 5
Komentář [ZH2]: Opět v textu chybí, celou závorku bych odstranil
zneužívání návykových látek. Tento spis se neprodleně postupuje IST. Počínaje tímto okamžikem spolu obě instituce (MÄB a IST) na případu daného muže spolupracují. Úvodní rozhovor končí domluvou na termínu diagnostického pohovoru v dalším týdnu. 3.2.1. Prověřovací fáze u MÄB Prověřovací fáze školení zaměřeného na potlačování násilí spočívá, pokud jde o MÄB, téměř výlučně v diagnostickém šetření, jehož cílem je získat co nejvšestrannější obraz muženásilníka a situace, v níž se nachází. Za tímto účelem se nejprve na asi jedenapůlhodinovém sezení pracuje s baterií testů a provádí se strukturované interview. Získané údaje umožňují provést prvotní posouzení mužovy osobnosti, četnosti, forem a závažnosti násilí, způsobu, jak reaguje při rozčilení nebo vzteku, a stanovit prognózu jeho nebezpečnosti a určit jeho sociální situaci.
3.2.2. Prověřovací fáze u IST Pracovnice IST na základě postoupeného spisu o daném muži kontaktuje jeho partnerku a domluví si s ní schůzku. Nebyla-li žena klientkou IST už v minulosti (tedy v případě, že už jejího partnera policie někdy dříve vykázala z bytu a zakázala mu vstup do něj), tvoří obsah schůzky nejprve vzájemné poznávání a budování vztahu. Podaří-li se získat její důvěru, zjišťuje se v dalším kroku četnost a rozsah mužova násilí. Pracovnice IST k tomu využívá dotazník, jenž představuje paralelní verzi dotazníku pro násilné muže. Z výsledku se pak vychází při posouzení mužovy nebezpečnosti. Následně se rozhovor zaměřuje na otázky bezpečnostního plánování. Dále se poskytují informace o cílech a náplni školení pro pachatele domácího násilí, přičemž se žena žádá o vyjádření k motivaci svého partnera k účasti na školení. Pravidelně se jí také podávají informace o tom, že účast muže na školení nepředstavuje spolehlivou ochranu před opětovným násilím z jeho strany a že by této skutečnosti měla přizpůsobit své bezpečnostní plánování. Na závěr se pracovnice IST se ženou dohodnou na konkrétní podobě podpory.
3.2.3. Spolupráce mezi IST a MÄB v prověřovací fázi Při týmových poradách, které se konají každý měsíc a kterých se účastní zástupkyně a zástupci obou institucí, dochází k výměně všech informací získaných o muži a jeho partnerce. Shodě a výměně získaných informací se přitom přikládá velký význam. Celkový obraz pak doplňují informace institucí, které muži účast na školení doporučily/nařídily, informace z policejních protokolů (pokud došlo k vykázání) a informace z průběhu trestního řízení. Získané informace jsou základem pro vytvoření prognózy nebezpečnosti a posouzení toho, zda má muž k účasti na skupinovém školení vhodné předpoklady. Do školení nejsou přijímáni muži, u kterých násilné chování i nadále pokračuje. Pokud se muži násilí dopustili opakovaně, pak svým chováním dokazují, že nedodržují dohody, čímž porušují nastavené rámcové podmínky programu. Z těchto důvodů není možná ani účast muže, který se i nadále dopouští nebezpečného pronásledování (stalkingu). Někdy lze muže do programu přijmout pouze za předpokladu, že souhlasí s plněním doplňujících povinností. Je tomu tak například v případě, že měl až do doby, kdy se dopustil násilí, problémy s alkoholem jako návykovou látkou, přičemž ovšem ujišťuje, že od té doby 6
už nepije. V tomto případě je zapotřebí, aby mužův alkoholismus kontrolovala jiná instituce, která se na tuto problematiku specializuje. Mezi pachateli domácího násilí, které po prověřovací fázi nelze přijmout do školení, jsou však nejvíce zastoupeni muži, jejichž problémem je nedostatečná motivace. Chybějící motivace vede k tomu, že na sezení nezvládají pravidelně docházet. Muži jsou zpravidla přijímáni do skupinového školení. V některých případech to však vzhledem k nedostatečné jazykové kompetenci není možné, protože školení v mateřštině daného muže k dispozici není. Muže do skupiny nelze přijmout ani v případě, že jeho pracovní doba neumožňuje pravidelnou docházku na sezení s pevně stanoveným termínem. V případě, že jsou všechna další kritéria pro přijetí splněna, lze v tomto případě muže přijmout do školení, kde se pracuje jinak, totiž na základě individuálních sezení. Vzhledem k omezené kapacitě byla stanovena další kritéria, jež vymezují, komu dát při naplňování programu přednost. Přednost mají muži, kterým byla účast nařízena v rámci trestního řízení či úřadem pro mládež a rodinu. V případě, že osoba představující ohrožení žije s partnerkou ve společné domácnosti, je po přijetí dohodnuto konání společného rozhovoru s oběma partnery. Pracovnice a pracovníci IST a MÄB tak mají možnost poznat muže i jeho partnerku při vzájemné interakci, a zároveň s nimi vést rozhovor i odděleně. Oběma partnerům se tak zároveň ukazuje i úzká spolupráce obou institucí. Instituce, které muži nařídily/doporučily účast, jsou o novém stavu osoby představující ohrožení písemně informovány. Pokud tato osoba není přijata, je poskytnuto odůvodnění. Partnerce přitom v těchto případech i nadále pomáhá IST.
4. Fáze školení Tato fáze trvá alespoň 8 měsíců, v důsledku prázdnin, nemoci nebo pracovních povinností se však může být i o jeden až dva měsíce delší. V každém případě je povinná účast na 30 skupinových či individuálních sezeních, jež se po obsahové stránce člení na moduly. Školení zaměřené na potlačení násilí se provádí formou otevřené strukturované skupiny, přičemž náplň její práce je uspořádána do modulů. V průběhu školení lze kdykoliv přibrat nového účastníka. Jednotliví členové skupiny se tak nacházejí v různých fázích školení a mohou si tedy v rámci skupiny, ale také mimo její rámec navzájem pomáhat při obtížných situacích. Bez ohledu na okamžik, kterým účast na skupinových sezeních začíná, projde každý z mužů v rámci uvedených 30 skupinových sezení všemi moduly školení. Nevýhody otevřené skupiny spočívají naopak v tom, že se hůře vytváří duch skupiny jako takové a že při práci v takovéto skupině nelze někdy jít do takové hloubky jako ve skupině uzavřené. Sezení se konají každý týden a trvají dvě hodiny. Instruktory skupin jsou muži i ženy; přítomnost obou pohlaví slouží jako vzor ohleduplného zacházení. Každý nováček je při prvním příchodu do skupiny požádán, aby se nejprve na základě několika otázek představil. Poté následuje úvodní kolo práce. 4.1 Náplň a průběh školení Prvním úkolem je zpracování jednotné definice násilí. Násilí je následně jako pojem popisující jednání postaveno proti pojmům rozčilení, vztek a hněv a představeno jako záměrné chování, jehož cílem je realizace moci a ovládání. Vedle tělesného násilí jsou 7
předmětem diskusí také veškeré další formy násilí, které jsou uvedeny v „kolu moci a kontroly“ (Pence & Paymar, 1995). Každý člen skupiny musí své chování zhodnotit na základě seznamu relevantních způsobů chování, a dopracovat se k vymezení svého vlastního cíle, pokud jde o změnu chování. Ve cvičení zaměřeném na výhody a nevýhody násilí ve vztazích zpravidla vyjde najevo, jak vysokou cenu muži za násilí platí. Tématem dalších sezení jsou pak kořeny násilí. Kriticky se přitom posuzují obrazy mužství a jejich sociokulturní prezentace. Zvláštní pozornost je věnována účinkům mužské socializace na citový život a důsledkům takovéhoto citového života z hlediska vztahu k ženám a ženskosti. Počínaje tímto okamžikem se aktivně pracuje na schopnosti uvědomit si své chování a vyjádřit pocity, na niž je třeba pohlížet jako na nezbytný předpoklad pro práci v dalších modulech a pro jejich úspěšnou realizaci. Obdobně jsou sexistické poznámky a postoje, jež podporují násilí, předmětem reakce a tematizace bezprostředně poté, co se objeví. V rámci problematiky kořenů násilí se probírá také situace v rodině, z níž muž pochází. Nejdůležitější blízké osoby totiž nezprostředkovávají jen hodnotové postoje společnosti, ale také svým konkrétním chováním přispívají k tomu, zda se míra zažívání násilí a života s ním pro děti v jejich dalším životě zvyšuje, či nikoliv. Ačkoliv je jeden z modulů zaměřen speciálně na obranné strategie proti vlastnímu násilnému chování, jsou tyto strategie v průběhu celého školení tematizovány vždy, když je k tomu příležitost. Přebírání odpovědnosti je totiž jedním z nezbytných předpokladů ke změně násilného chování. Základem této změny je kritický pohled na strategie pachatele (popírání, bagatelizace, přičítání viny druhým a ztráta sebeovládání) a na vývoj a prohlubování empatického porozumění následkům násilí pro oběti. Následně se rozsáhlý prostor věnuje zpracování protiprávního jednání. Každý z účastníků hovoří o své nejnásilnější epizodě v rámci vlastního skupinového sezení, přičemž se pak tato epizoda zpracovává pomocí scének. K vytváření schopnosti vcítit se do oběti se používá také film „Cesty ven“ („Auswege“), který vznikl s pomocí a za podpory autonomních rakouských azylových domů pro ženy, IST a MÄB. Použití tohoto filmu zpravidla zcela změní energii v rámci skupiny, a to až k dotčenosti a studu. Tento film představuje vhodnou příležitost obrátit pozornost nejen k tomu, jak situaci prožívají ženy, ale také k tomu, jak ji prožívají děti. Proto se také tematizuje násilí na dětech. I v tomto případě jsou postoje podporující násilí ihned kriticky rozebírány, přičemž se pracuje i na obraně těchto postojů – např. na identifikaci s agresorem („mně výchovná facka taky neuškodila“). Modul „vciťování se do oběti“ doplňují krátké referáty o psychických následcích násilí. Jestliže se členové skupiny doposud z hlediska tématu zabývali takřka výlučně násilím fyzickým, na následujících sezeních se pozornost zaměřuje hlavně na veškeré ostatní formy násilí: důvodem je skutečnost, že některé z těchto forem násilí obecně i v rámci individuálních vzorců chování násilí fyzickému předcházejí a zvyšují pravděpodobnost, že k němu dojde. Z hlediska oběti jsou tyto formy násilí navíc stejně neblahé jako násilí fyzické, vyjma případů, kdy se oběť potýká s častým fyzickým násilím v jeho těžké formě. V rámci každého sezení je jako téma k práci skupiny vždy předložen a podrobněji rozebrán jeden z následujících okruhů: psychické/verbální násilí, zastrašování a vyhrožování, izolace a ovládání, ekonomické násilí, sexuální násilí a realizace mužských privilegií. Každý z mužů si z forem jiného než fyzického násilí nadnesených na začátku sezení vybere jeden způsob chování, na který by se chtěl zvláště zaměřit a zpracuje jej formou referátu. Výhodou tohoto 8
postupu je také to, že umožňuje hovořit i o otázkách a zkušenostech, kterými už si část skupiny prošla nebo jimi s velkou pravděpodobností projde. Například téma izolace a ovládání nabízí možnost tematizovat žárlivost jako nejistou vazbu či přimět účastníky skupinového sezení k diskusi o různých scénářích rozchodu. V této souvislosti lze tematizovat i stalking. Po tematizaci jiných forem násilí než násilí fyzického sice těžiště práce spočívá i nadále ve zlepšování sociální kompetence účastníků školení, nyní se ovšem navíc představují a nacvičují komunikační dovednosti a zvládání konfliktů. Zprvu se zvláštní váha přikládá bezprostřednímu sdělování vlastních pocitů a potřeb ve smyslu Rosenbergově (1995). Vysvětlí se práce pomocí sdělení v první osobě a parafráze a následně se systematicky nacvičuje. Objasněno a systematicky nacvičováno v rámci scének je i chování v konfliktních situacích, které přispívá ke snižování napětí. Školení uzavírá modul věnovaný prevenci recidivy, v jehož rámci jsou tématem ohrožení a podpora. Vzhledem k tomu, že skupina je otevřená, nedochází prakticky k případům, kdy by školení pro pachatele domácího násilí zároveň dokončovali více než dva muži: v závěru školení se tedy lze věnovat každému jednotlivému účastníkovi. Na předposledním sezení obdrží tito muži úkol napsat své partnerce dopis, jenž by měl začínat: „Milá .........., po absolvování školení bych ti nyní řád řekl toto“. Posledních 15 minut závěrečného sezení je pak vyhrazeno předčítání dopisu a skupinové reflexi o jeho pisateli. Nakonec se s mužem domluvíme na termínu závěrečné diagnostiky. Do této struktury sestávající z po sobě jdoucích modulů lze podle potřeb skupiny začlenit moduly další. Pokud násilné epizody u některých účastníků významně souvisejí s požíváním alkoholu, je třeba se této souvislosti věnovat v průběhu celého školení, a to nejen při osobních intervencích, ale také formou samostatného modulu. Čas od času může být vzhledem k tendenci účastníků přeceňovat sebe sama vhodné provést předběžné hodnocení všech členů skupiny. Každý z účastníků se přitom nejprve na základě určitých kritérií posuzuje sám, načež dostává zpětnou vazbu od ostatních členů skupiny a nakonec i od školitelů. Hrubá struktura pořadí jednotlivých modulů je sice dána, přesto je však nutné minulou látku stále znovu opakovat či dát aktuálně probíranou látku do širších souvislostí. V praxi se proto k předešlým modulům vždy vracíme. Každá z ohrožujících osob je jiná. Z předešlého textu mělo proto mj. vyplynout i to, že jsou vedle modulů určeným všem mužům důležité i intervence, jež jsou jednotlivým účastníkům a jejich situaci střiženy na míru. Namístě je rovněž průběžné hodnocení nebezpečnosti mužů vůči partnerce a dětem, ale také vůči sobě samým tak, aby bylo možno v případě potřeby přikročit k vhodným opatřením.
4.2 Opatření na podporu partnerky Partnerky mužů samozřejmě nemají povinnost se nabízených podpůrných opatření účastnit, přesto klade IST velký důraz na to, aby si s nimi vytvořil vztah a vybudoval v jeho rámci důvěru. Jen takto lze totiž naplnit nejdůležitější cíl programu, jímž je zajistit oběti ochranu a bezpečí. Zejména v počáteční fázi nebo při přerušení účasti na školení může znovu dojít k násilí. Především v této situaci hraje pak podpora dotčené ženy významnou roli. 9
Dalším důvodem těsné spolupráce s dotčenými ženami je skutečnost, že jsou někteří mužinásilníci s to své partnerky velmi dovedně manipulovat, přičemž k tomu mohou využívat i školicí program. Mohou např. své partnerce např. tvrdit, že se v jeho rámci dozvěděli, že za násilí může ona či že je za něj alespoň částečně odpovědná, že se musí chovat jinak, častěji muži dopřávat sexu apod. Je proto navýsost důležité, aby partnerka věděla, že tomu tak není. Musí tedy vědět, co se v rámci školení pro pachatele domácího násilí aktuálně probírá a musí školitelům důvěřovat. Pokud je to bezpečné a partnerka souhlasí, proběhne rozhovor „ve čtyřech“. Při tomto rozhovoru má pracovník MÄB možnost poznat partnerku násilníka a promluvit si s ní a poradkyně IST se zase může seznámit s mužem-násilníkem. Všem ženám je nadto třeba stále poskytovat podporu a povzbuzovat je tak, aby dbaly své osobní bezpečnosti. Skutečnost, že se jejich partner účastní školení totiž v počáteční fázi, respektive pokud muž přestal na školení docházet, nepředstavuje žádnou záruku toho, že se neuchýlí k násilí. Podpory se partnerce dostává po celou dobu trvání programu, přičemž její poskytování formou dodatečné pomoci pokračuje i v případě, že muž účast na školení ukončil či z něj byl vyloučen. Aktuálně nabízíme: -
vyjasnění současné situace a předchozího násilí, posouzení nebezpečnosti situace, vytvoření bezpečnostního plánu, průběžné bezpečnostní plánování, varování ženy v případech, že v rámci školení nastane krize, poradenství a podpora v sociálních a právních otázkách, posílení postavení (empowerment), rozmluva o účinnosti školení, pomoc, pokud žena chce muže opustit.
Tato podpora se poskytuje individuálně prostřednictvím telefonních či osobních rozhovorů. Jednou za šest až osm týdnu se také nabízejí skupinové rozhovory v IST. Zkušenost ovšem ukazuje, že ženy dávají přednost rozhovorům individuálním.
4.3 Spolupráce mezi IST a MÄB v průběhu školení Těsná spolupráce obou institucí na společném programu je nezbytným předpokladem pro co nejefektivnější zajištění ochrany a bezpečnosti mužovy partnerky a dětí. Každý týden se proto IST podávají informace o průběhu skupinových i individuálních sezení. Tyto informace se poskytují e-mailem a tematicky se týkají následujících oblastí: -
přítomnost, či nepřítomnost muže na školení, ukončení účasti muže na školení, případné násilné incidenty, zásadnější změny v životní situaci muže, hrozby či bezpečnostní rizika pro partnerku a/nebo děti, náplň sezení, upozornění na blížící se konec školení,
Ukázalo se, že nezbytné je si alespoň jednou týdně zatelefonovat a probrat postup v jednotlivých konkrétních případech.
10
Při týmových poradách mezi IST a MÄB, které se konají každý měsíc, se podrobně diskutuje o případech všech jednotlivých mužů, kteří se nacházejí ve fázi vlastního školení či ve fázi prověřovací. Posouzení mužů se přitom porovnává se zpětnou vazbou od partnerek. V případě akutní krize následují okamžitě krizová sezení a diskuse o vhodných opatřeních, jimiž by se případně měla zajistit ochrana a bezpečnost žen a dětí. Školicí program se vyznačuje mj. i tím, že je napojen na celou řadu institucí. Lze si např. telefonicky vyměňovat informace s úřady pro mládež a rodinu. V případě potřeby se k řešení krizového vývoje pořádají konference ke konkrétnímu případu.
5. Závěr školení Po 30 individuálních nebo skupinových sezeních absolvuje muž závěrečné diagnostické šetření. Jakmile je dotazník obou partnerů vyhodnocen, přikročí se v případě, že je to možné, k závěrečnému pohovoru, v němž se výsledky hodnocení představí účastníkům a konfrontují s osobním dojmem, který účastníci během školení nabyli. Cílem je, aby se zamysleli nad současným stavem a uvědomili si možná budoucí bezpečnostní rizika. Pokud problémy přetrvávají, vypracují se postupy k jejich řešení. V případě osob představujících ohrožení, kterým byla povinnost návštěvy kurzu uložena, je příslušná instituce písemně vyrozuměna o tom, že byla tato povinnost splněna. Stále častěji se stává, že na sobě samotní absolventi školení chtějí po skončení školení dále pracovat. Někteří z nich se posléze vydají cestou psychoterapie, jiní po dobu několika dalších měsíců pokračují ve skupinové práci. Jakmile pravidelný kontakt mužů s MÄB skončí, jsou po uplynutí 3, 6 respektive 12 měsíců po ukončení kontaktováni a v rámci dodatečné pomoci pozváni na individuální pohovor. V průběhu následujícího roku také IST pokračuje v dodatečné podpoře partnerky. Údaje z dotazníků se zanesou do tabulek a statisticky zpracují, obsahová analýza probíhá také u rozhovorů ve čtyřech. Tato interní evaluace poskytuje vodítko pro účely neustálého rozvoje programu, který je třeba pojímat nikoliv staticky, ale dynamicky; právě díky shromažďování zkušeností se program stále vyvíjí dále. Jak již patrně vyplynulo z našeho výkladu, je náš postup z hlediska logistického i časového velmi náročný, což nelze podceňovat. Náročný postup je nicméně nutným předpokladem pro to, aby byl alespoň v hrubém nárysu naplněn hlavní cíl programu, jímž je nejen zajistit, ale také posílit ochranu a bezpečnost obětí. Náročnost školení proti násilí má nicméně smysl pouze tehdy, pokud se dotyčným ženám a dětem následně vede lépe, tj. pokud mohou žít svobodněji a s menším strachem. Na základě našich dosavadních zkušeností lze říci, že se tento cíl podařilo u většiny žen přinejmenším po dobu kontaktu dosáhnout. Některým ženám náš program také pomáhá k bezpečnějšímu rozchodu s násilným mužem. Z hlediska dlouhodobé účinnosti program hodnotit nemůžeme, protože externí kvantitativní vyhodnocení zatím neproběhlo. Externí evaluace doposud proběhla pouze v počáteční fázi, a byla tak primárně kvalitativní.
11
6. Úspěchy a výzvy Vídeňského programu proti násilí se v současné době ve fázi školení účastní 25 a ve fázi prověřování 18 násilných mužů, přičemž počet partnerek v podpůrném programu je ještě větší, a program tak dosáhl své mezní kapacity. Se stávajícím rozpočtem je jeho další rozšíření možné pouze na úkor kvality. Díky četným pozvánkám do rozhlasu i televize měli pracovníci a pracovnice programu možnost představit jej veřejnosti a vyjádřit se k aktuálním otázkám týkajícím se domácího násilí. Vídeňský program proti násilí se také dočkal mezinárodního uznání. Jeho pracovníci a pracovnice byly pozváni na zasedání odborníků do Štrasburku v rámci jednání Rady Evropy; vídeňský model nadto představili i Berlíně, Brně, Lipsku a Ankaře. IST a MÄB navštívily četné mezinárodní delegace (z Ruska, Chorvatska, Švédska či Řecka), aby získaly informace o zdejším školení. V současnosti pracovníci a pracovnice IST a MÄB v rámci projektu Daphne zkoumají aktuální situaci v oblasti práce s pachateli v Evropě, přičemž tento výzkum má poskytnout základ k propojení všech relevantních evropských institucí. Většina cizinců, kteří se na program obracejí, pochází z bývalé Jugoslávie. Pokud nedisponují dostatečnými znalostmi němčiny, musí být v současné době odmítnuti. Plánujeme tedy i školicí programy v srbochorvatštině. Největší nebezpečí pro program představuje jeho nejistá finanční situace. Jak již bylo uvedeno v úvodu, finanční prostředky na tři poloviční úvazky (dva v MÄB a jeden v IST) výbor spolkového ministerstva vnitra od roku 1999 až doposud poskytoval vždy pouze na období jednoho roku (každoročně se přitom předkládají projektové zprávy, žádosti atd.). Prostředky na určitý rok byly obvykle schvalovány v listopadu nebo prosinci roku předcházejícího. V roce 2006 jsme příslib finančních prostředků obdrželi teprve v průběhu března, v důsledku čehož byla naše finanční situace v 1. čtvrtletí roku 2006 velmi nejistá. Stávající financování nám navíc samo o sobě vzhledem ke vzrůstajícímu počtu klientů nestačí, a to ani na podporu poskytovanou obětem ani na práci s pachateli. Co se kapacity týče, dosáhli jsme svých hranic. V současnosti přitom existuje poptávka přinejmenším po další terapeutické skupině pro pachatele domácího násilí. Na vládnoucí politiky se obracíme s žádostmi o dostatečné, víceleté, stabilní finanční zdroje (pravidelné financování). Naše žádosti byly bohužel zamítnuty, a tak musíme dále bojovat o přidělení finančních prostředků na každý rok.
7. Vybraná klíčová statistická data k Vídeňskému programu proti násilí Vzhledem k tomu, že se od sebe muži-násilníci vybraní do mezinárodních vzorků z jednotlivých školicích programů v důležitých ohledech liší, představujeme níže několik významných parametrů našich klientů (n = 250). Průměrný věk mužů, kteří svým podpisem vstoupí do prověřovací fáze, činí 36 let. Věkové spektrum přitom sahá od 19 let věku až po věk důchodový. Podstatná část (42 %) mužů žije s partnerkou a dětmi ve společné domácnosti. Celkem 21 % mužů sice s partnerkou bydlí, avšak děti doposud nemají. Téměř čtvrtina mužů (23 %) ovšem už nežije ve vztahu, ale sama. Podíl kategorie ostatní je 14 %, jedná se přitom o různé způsoby života, počínaje bydlením u rodičů, přes sdílení domácnosti s dalšími osobami a konče bezdomovectvím. 12
Pracovní stav
Ve vzděláv. proc. 2%
Není znám 2% Důchodce 2%
Nezaměstnaný / stav nouze 36 %
Výdělečná činnost – plný úvazek 51%
Výdělečná činnost – část. úvazek 7%
Obr. 2 (pracovní stav) znázorňuje četnost různých pracovních stavů 238 mužů, kteří jsou v současnosti klienty programu. Jak vyplývá z grafu, v okamžiku sběru dotčených údajů byla polovina mužů (n = 124) výdělečně činná na plný úvazek; podíl mužů ve vzdělávacím procesu, v důchodu a mužů, u kterých se nepodařilo zjistit přesné údaje, dosahoval celkem 6 % (n = 13). Na částečný úvazek bylo zaměstnáno 7 % všech mužů (n = 16), kteří absolvovali prověřovací fázi. Nezaměstnaných mužů-násilníků a mužů-násilníků pobírajících dávky v hmotné nouzi bylo 36 % (n = 86), což ukazuje, že nezaměstnanost je zapotřebí považovat za charakteristický rys naší populace pachatelů domácího násilí vzhledem k průměrné populaci. U nemalého počtu mužů-násilníků se přitom předpokládá nejistá finanční situace, což vyplývá i z obr. 3. Obr. 3 (dluhy) znázorňuje četnost úrovní dluhu v eurech, který muži (n = 254) udávají.
13
Dluhy
Více než 58140 7% 29069–58140 12 %
Žádné dluhy 29 %
14534–29069 20 %
799–7900 20 % 72–720 2% 7900–4534 10 %
Pouze necelá třetina násilných mužů (n = 74) je bez dluhů. Dluhy ve výši nepřesahující 7900 EUR má 22 % (n = 56) mužů. Jedná se přitom převážně o spotřebitelské úvěry, které se hradí v pravidelných splátkách. Na druhém konci spektra se nachází 30 násilných mužů (12 %), jejichž dluhy přesahují 29 069 EUR a 18 násilných mužů (7 %) s dluhy většími než 58 140 EUR. I při zaměstnání na plný úvazek takto vysoké dluhy pro muže i jeho rodinu představují významnou zátěž. Obr. 4 (násilí v rodinách, z nichž muži pocházejí) znázorňuje procentuální podíl mužů (n = 254), kteří udávají, že v rodinách, z nichž pocházejí, docházelo k násilí. Násilí v rodinách, z nichž muži pocházejí
Násilí v rodině 59 %
Vyrůstal bez násilí 41 %
Více než polovina mužů (n = 150) udává, že ve svém dětství zažila násilí ze strany blízké osoby: toto násilí přitom sahá od „výchovného pohlavku“ až po otcem patnáctkrát přeražený nos. Údaje, které máme k dispozici, tak rovněž potvrzují, že se násilí předává z generace na generaci, a podtrhují potřebu zabývat se touto tematikou během školení pachatelů.
14
Obr. 5 (konflikty při rozchodu) ukazuje četnost odpovědí mužů (n = 252) na dotaz, zda se v jejich vztahu vyskytly v průběhu uplynulého roku konflikty související s rozchodem nebo rozvodem. Více než polovina mužů (n = 163) odpověděla, že ano, což naznačuje vztahovou nejistotu a podtrhuje nutnost neustále provádět posouzení rizika, a to vzhledem k tomu, že při konfliktech v souvislosti s rozchodem riziko opětovného výskytu násilí jak známo narůstá.
Konflikty v souvislosti s rozchodem
Ke konf liktu nedošlo 35 %
V souvislosti s rozchodem došlo ke konf liktu 65 %
Obr. č. 6 (četnost stavu opilosti) znázorňuje jednu z proměnných, jež se zjišťovaly v souvislosti s konzumací alkoholu muži-násilníky (n = 207), konkrétně ukazuje rozložení četnosti různých odpovědí na otázku: „Jak často jste opilý?“
Četnost stavu opilosti
Denně 4%
1x týdně 17 %
Nikdy 23 %
1x za pololetí 20 %
1x měsíčně 27 %
1x ročně 9%
Necelá čtvrtina mužů (n = 49) udává, že alkohol nepije nikdy. Často tomu tak je z náboženských důvodů (v případě muslimů). Několik málo násilných mužů nepije alkohol zásadně. Na druhou stranu je však nutné předpokládat, že 21 % mužů (n = 44) má s konzumací alkoholu akutní problém: udávají totiž, že jsou denně, nebo alespoň jednou týdně opilí. Celých 26 % dotazovaných (n = 56) udává, že se opijí přinejmenším jednou měsíčně. Vzhledem k tomu, že se ve studiích podařilo prokázat, že v případě, kdy se muži-násilníci opijí alespoň jednou měsíčně, roste riziko opětovného výskytu násilí na trojnásobek (Gondolf, 2000), je při školení pachatelů domácího násilí zapotřebí zvláště se zabývat vazbou 15
mezi konzumací alkoholu a násilím. V nezveřejněné studii (Kraus, 2004) jsme prokázali, že většina násilných mužů pije ze sociálních důvodů, že se však také požíváním alkoholu vyrovnává s konflikty v partnerském svazku. Obr. 7 (projevy násilí na veřejnosti) znázorňuje rozdělení četnosti odpovědí mužů (n = 255) na otázku „Choval jste se násilně i na veřejnosti?“
Projevy násilí na veřejnosti
Na veřejnosti se násilně neprojevoval 56 %
Na veřejnosti se projevoval násilně 44 %
Z grafu vyplývá, že více než polovina mužů (n = 145) se násilí dopouští pouze v domácnosti. Navzdory tomu přiznává značně vysoké procento mužů (n = 110), že se násilí dopustili již také na veřejnosti. Mnohým z nich byl již dříve uložen trest za ublížení na zdraví. Antisociální potenciál mnohých účastníků školení je zřejmý z počtu odsouzení za různé delikty. Jeden z mužů byl v minulosti trestán až osmnáctkrát. Obr. 8 (vykázání) pak znázorňuje procentuální podíl mužů (n = 222), kteří byli přinejmenším jednou vykázáni z bytu, v němž společně s partnerkou žili. Vykázání
Vykázání neproběhlo 29 %
Vykázání proběhlo 71 %
16
Více než 71 % našich klientů (n = 158) uložila policie přinejmenším jednou zákaz vstupu. V mnoha případech tak IST partnerky mužů již zná. Tento vysoký podíl lze vysvětlit zapojením Programu proti násilí do stávajícího intervenčního systému. Na druhou stranu nelze opomenout, že se více než čtvrtina mužů (n = 64), která se účastnila prověřovací fáze, s vysokou pravděpodobností v souvislosti se svým násilným jednáním doposud do kontaktu s žádnou institucí nedostala.
Seznam literatury Dobash, Emerson R. / Dobash, Russel, P / Cavanagh, Kate / Lewis, Ruth (2000): Changing Violent Men [Jak změnit násilné muže], London: Sage. Fröschl, Elfriede/Logar, Rosa (1996): Konzept Wiener Interventionsstelle zur Verhinderung von Gewalt an Frauen und Kindern [Koncept Vídeňské intervenční služby pro prevenci násilí páchaného na ženách a dětech], vlastní náklad, Wien. Gondolf, W. Edward (2001): Batterer Intervention Systems. Issues, Outcomes and Recommendations [Intervenční systémy proti násilníkům. Systémy. Témata, výstupy a doporučení], London: Sage. Kraus, Heinrich (2003): Ausgeübte und in der Kindheit erlebte Gewalt im häuslichen Nahraum von Männern mit einer Borderlinepersönlichkeitsstörung: Zur externen Validierung von MMPI –Cluster 1 Tätern [Muži s hraniční poruchou osobností jako násilníci a dětské oběti domácího násilí: k externí validaci stupnic pachatelů z klastru 1 MMPI]: Psychotherapie Forum. Logar, Rosa / Rösemann, Ute / Zürcher, Urs (eds.) (2002) : Gewalttätige Männer verändern (sich). Rahmenbedingungen und Handbuch für ein soziales Trainingsprogramm [Jak docílit toho, aby se muži-násilníci (sami) změnili. Rámcové podmínky a příručka pro sociální školicí program], Bern/Stuttgart/Wien. Logar, Rosa (2005): Nicht nur wegweisen, sondern auch den Weg weisen – Erfahrungen mit dem Gewaltschutzgesetz in Österreich [Nejen vykázat, nýbrž i ukázat cestu – zkušenosti s ochranou před násilím v Rakousku], in: Kury, Helmut / Obergfell-Fuchs, Joachim (eds.): Gewalt in der Familie. Für und Wider den Platzverweis [Násilí v rodině. Pro a proti vykázání], Lambertus Verlag, Freiburg im Preisgau, s. 89–110. Marshall, L. L. (1992): The Severity of Violence Against Men Scales [Stupnice závažnosti násilí páchaného na mužích]. Journal of Family Violence, 7, s. 189– 203. Pence, Ellen / Paymar, Michael (1993): Educational Groups for Men who Batter. The Duluth Modell [Vzdělávací modely pro násilné muže. Duluthský model], New York. Tolman, R. (1989): The development and validation of a non-physical abuse scale [Vývoj a validace stupnice nefyzického násilí]. Violence and Victims, 4, 159–177. Wilson, Monica. (1996). Working with the CHANGE Men's Programme [Práce s programem CHANGE pro muže]. In Cavanagh, Kate and Cree, Viviene E. (eds.). Working With Men: Feminism and Social Work [Práce s muži: feminismus a sociální práce]. London & New York: Routledge.
17
Příloha 1
Diagram průběhu školení zaměřeného na potlačování násilí
18
Instituce, které muže posílají (AJF, státní zastupitelství, soudy)
Muži, kteří přicházejí sami
Úvodní pohovor v MÄB - budování vztahu - objasnění toho, jak se muž k programu dostal - informace o školení - podpis - založení spisu
Prověřovací fáze v MÄB - předání spisu IST - diagnostika za účelem: určení rizikové prognózy určení předpokladů ke školení interního výzkumu a evaluace
Prověřovací fáze v IST - budování vztahu, důvěra jako základ - bezpečnostní plánování - informace o školení - posouzení muže - podpora
Rozhodnutí o přijetí - podání zprávy institucím, přes které se muž k programu dostal - „rozhovor ve čtyřech“ ŠKOLENÍ
Spolupráce mezi MÄB a IST v průběhu školení - týdenní zprávy o školení - pravidelné telefonní rozhovory - měsíční diskuse o konkrétních případech - konference o průběhu konkrétních případů
ZÁVĚR ŠKOLENÍ MÄB
IST
- Diagnostika muže - Dotazník pro ženu - Společná diskuse o výsledcích v rámci „rozhovoru ve čtyřech“ - Odkaz na další služby - Podpora - podání zprávy institucím, přes které se muž k programu dostal Dodatečné poradenství
19