Vídeňská secese a Otto Wagner

Vídeňská secese a Otto Wagner

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 1. 5. 2013 ...................................................... Podpis

Poděkování Na tomto místě bych chtěla především poděkovat vedoucí mojí bakalářské práce paní PhDr. Vlastě Novotné, za odborné vedení a za čas, který věnovala mé práci. Velice ráda bych také poděkovala panu ak. mal. Vladimíru Netoličkovi za jeho ochotu, cenné rady a připomínky. Můj dík patří i panu Ing. Petru Scholzovi za jeho odborné rady. V neposlední řadě děkuji všem ostatním, kteří se na této práci nepřímo podíleli.

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu

Vídeňská secese a Otto Wagner bakalářská práce

Autor: Hana Mikešová Vedoucí práce: PhDr. Vlasta Novotná Jihlava 2013

Copyright © 2013 Hana Mikešová

Abstrakt MIKEŠOVÁ, H. Vídeňská secese a Otto Wagner. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra CR. Vedoucí práce: PhDr. Vlasta Novotná. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2013. 80 stran. Tato bakalářská práce má za úkol seznámit čtenáře s pojmem secese obecně. Detailněji se zaměřuje na Vídeňskou secesi. V teoretické části je popsán život a dílo geniálního architekta Otto Wagnera, jednoho z hlavních představitelů Vídeňské secese, který převážně tvořil ve Vídni, ale i mimo ni. Hlavním cílem této práce je vytvořit putování po stopách Otto Wagnera do Vídně, které je uvedeno v praktické části spolu s podrobným programem na každý den, popisem všech navštívených staveb i míst a s kalkulacemi. Klíčová slova: Vídeňská secese. Otto Wagner. Vídeň. Architektura. Putování. Kalkulace.

Abstract MIKEŠOVÁ, H. Vienna secession and Otto Wagner. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of tourism. Supervisor: PhDr. Vlasta Novotná. Degree of professional qualification: Bachelor. Jihlava 2013. 80 pages. This bachelor thesis aims to familiarize the reader with the concept of the Art Nouveau movement. In detail it focuses on the Vienna Secession. In the theoretical part it describes the life and work of the brilliant architect Otto Wagner, one of the main representatives of the Vienna Secession, who mostly worked in Vienna, but also in another places. The main objective of this thesis is to create a journey to follow the footsteps of Otto Wagner in Vienna, which is shown in the practical part together with a detailed program for each day, descriptions of all visited buildings and places as well as calculations. Key words: Vienna Secession. Otto Wagner. Vienna. Architecture. Journey. Calculation. 7

Předmluva Inspirací k výběru tématu bakalářské práce pro mě byla návštěva rodného domu Josefa Hoffmanna v Brtnici u Jihlavy. Prohlídku tohoto domu s muzeem jsem plánovala už dlouhou dobu. Hoffmanna jsem znala jako významného představitele secese, kterou mám ráda ve všech jejích podobách – architektuře, designu, výtvarné tvorbě a podobně. Prohlídka muzea a interiéru domu s „Hoffmannovským designem“ mě zaujala, a tak jsem začala přemýšlet o zpracování tématu zaměřeného na život a dílo tohoto úspěšného muže. Brzy na to jsem však zjistila, že stejný nápad už přede mnou realizovala v roce 2009 studentka naší školy Kamila Růžičková ve své práci: Cesta za dílem architekta J. M. Hoffmanna v kontextu s Wiener Werkstätte. Hledala jsem tedy dál a v nabídce vypsané naší školou jsem k mé velké radosti objevila to své: Vídeňská secese a Otto Wagner. Téma vcelku příbuzné, a jak jsem zjistila, ještě nikým nezpracované. Jméno Otto Wagner u nás příliš známé není, je to především tím, že na našem území tento světově uznávaný architekt přímo nepůsobil, i když byl do Čech několikrát pozván. Jeho odkaz se k nám ale dostal prostřednictvím několika jeho žáků a spolupracovníků, jako byl například již zmiňovaný Josef Hoffmann nebo také Jan Kotěra, Josef Maria Olbrich, Josip Plečnik a další. Proto bych chtěla svou prací rozšířit obzor v tomto směru nejen sobě, ale i ostatním. Abych tak učinila, nejprve seznámím čtenáře této práce obecně s pojmem secese a podrobněji se pak zaměřím na secesi ve Vídni. Poté sestavím putování za dílem Otto Wagnera v kontextu s Vídeňskou secesí, což zároveň bude hlavním cílem a přínosem této práce.

8

Obsah Abstrakt ............................................................................................................................. 7 Předmluva ......................................................................................................................... 8 Obsah ................................................................................................................................ 9 Seznam ilustrací .............................................................................................................. 10 Úvod................................................................................................................................ 12 1

Teoretická část ........................................................................................................ 14 1.1

2

Secese ............................................................................................................... 14

1.1.1

Anglie........................................................................................................ 16

1.1.2

Skotsko...................................................................................................... 17

1.1.3

Španělsko .................................................................................................. 17

1.1.4

Belgie ........................................................................................................ 18

1.1.5

Francie ...................................................................................................... 19

1.1.6

Holandsko ................................................................................................. 19

1.1.7

Německo ................................................................................................... 20

1.1.8

Severní Amerika ....................................................................................... 21

1.1.9

Rusko ........................................................................................................ 21

1.1.10

Skandinávie ............................................................................................... 22

1.1.11

Čechy ........................................................................................................ 22

1.2

Vídeňská secese ............................................................................................... 23

1.3

Život a dílo Otto Wagnera................................................................................ 26

Praktická část .......................................................................................................... 30 2.1

Navštívená místa a objekty .............................................................................. 30

2.2

Charakteristika putování „Secesní Vídní po stopách Otto Wagnera“ .............. 51

2.2.1

Program – 1. den: ...................................................................................... 51

2.2.2

Program – 2. den: ...................................................................................... 56

2.3

Časový harmonogram ...................................................................................... 59

2.4

Ubytování a stravování .................................................................................... 61

2.5

Doprava ............................................................................................................ 62

2.6

Kalkulace.......................................................................................................... 66

2.6.1

Nepřímé náklady ....................................................................................... 66

2.6.2

Přímé náklady ........................................................................................... 68

2.6.3

Celková cena na osobu ............................................................................. 70

Závěr ............................................................................................................................... 71 Seznam použitých zdrojů ................................................................................................ 75 Seznam příloh ................................................................................................................. 80 9

Seznam ilustrací Obr. 1: Časopis Jugend ................................................................................................... 15 Zdroj: [46] Obr. 2: Barevný vzorník designu od Williama Morrise ................................................. 16 Zdroj: [47] Obr. 3: Židle od Ch. R. Mackintoshe .............................................................................. 17 Zdroj: [48] Obr. 4: Casa Batló ........................................................................................................... 17 Zdroj: [49] Obr. 5: Maison Tassel ..................................................................................................... 18 Zdroj: [50] Obr. 6: Vstup do metra - Paříž ........................................................................................ 19 Zdroj: [51] Obr. 7: Ateliér Elvíra Mnichov ...................................................................................... 20 Zdroj: [52] Obr. 8: Lampa od L. C. Tiffanyho .................................................................................. 21 Zdroj: [53] Obr. 9: Vila Františka Bílka ............................................................................................ 22 Zdroj: [54] Obr. 10: Produkty Wiener Werkstätte ............................................................................ 24 Zdroj: [55] Obr. 11: Část Beethovenovského vlysu od Gustava Klimta ........................................... 25 Zdroj: [56] Obr. 12: Otto Wagner ..................................................................................................... 26 Zdroj: [12] Obr. 13: Wienflussregulierung ....................................................................................... 31 Zdroj: vlastní Obr. 14: Secession .......................................................................................................... 32 Zdroj: vlastní Obr. 15: Tržnice Naschmarkt.......................................................................................... 33 Zdroj: [57] Obr. 16: MuseumsQuartier ............................................................................................. 34 Zdroj: [58] Obr. 17: MAK ................................................................................................................. 35 Zdroj: [59] Obr. 18: Länderbank ....................................................................................................... 36 Zdroj: vlastní Obr. 19: Vila I ................................................................................................................. 37 Zdroj: vlastní Obr. 20: Miethaus 1887 .................................................................................................. 38 Zdroj: [12] Obr. 21: „Ankerhaus“ ..................................................................................................... 39 10

Zdroj: vlastní Obr. 22: Ankeruhr ........................................................................................................... 39 Zdroj: [60] Obr. 23: Hofpavillon Hietzing ....................................................................................... 40 Zdroj: [61] Obr. 24: Stadtbahn pavillon Karlsplatz........................................................................... 41 Zdroj: vlastní Obr. 25: Nussdorfer Wehr .............................................................................................. 42 Zdroj: vlastní Obr. 26: Schützenhaus .................................................................................................... 43 Zdroj: vlastní Obr. 27: Majolikahaus .................................................................................................... 43 Zdroj: vlastní Obr. 28: Kirche am Steinhof ........................................................................................... 44 Zdroj: vlastní Obr. 29: Postsparkasse .................................................................................................... 46 Zdroj: vlastní Obr. 30: Sanatorium Lupus ............................................................................................. 47 Zdroj: vlastní Obr. 31: Miethaus Neustiftgasse ..................................................................................... 48 Zdroj: vlastní Obr. 32: Vila II................................................................................................................ 49 Zdroj: vlastní Obr. 33: Looshaus ........................................................................................................... 50 Zdroj: vlastní

11

Úvod Co je to secese? Jaký je význam tohoto slova? Jak vznikla? Co přinesla nového? Kde všude se rozšířila, kdo byli její hlavní přestavitelé v jednotlivých zemích? A kdo byl Otto Wagner? Dříve než přejdu k hlavnímu cíli práce, je třeba vysvětlit a zodpovědět tyto otázky. Pokusím se o to v teoretické části, která se skládá ze tří hlavních kapitol. První z nich se zaměřuje na obecný úvod k secesi a popis jednotlivých zemí, kde všude tento umělecký směr působil. Druhá kapitola pojednává podrobněji o secesi ve Vídni a třetí seznamuje čtenáře s vídeňským rodákem, architektem, urbanistou a teoretikem architektury Otto Wagnerem, který byl jedním z hlavních představitelů Vídeňské secese. Text je věnovaný jeho životu od narození, přes studia, jeho vývoj ve stavitelství od historismu po modernu a jeho experimenty v pozdním věku, až po samotný konec. Má bakalářská práce si klade za hlavní cíl, vytvořit nový produkt v podobě putování s názvem „Secesní Vídní po stopách Otto Wagnera“, který uvádím zpracovaný v praktické části, včetně detailního popisu programu, časového harmonogramu a kalkulace s výpočtem celkové ceny na osobu. Toto putování zavede účastníky do Rakouské metropole ležící na řece Dunaj, kde si budou moci prohlédnout pestrou směsici Wagnerova díla z různých období spolu s několika dalšími díly jeho současníků, které spadají do období secese. Bude se tak jednat o specifický program pro milovníky architektury konce 19. a začátku 20. století. Doprava bude uskutečněna netradičně vlakem z důvodů, které objasním v kapitole o dopravě. Pro lepší přípravu programu a zajištění potřebných informací jsem podnikla cestu do Vídně, abych si vše prošla a přizpůsobila časy v harmonogramu skutečným přesunům mezi jednotlivými místy. A zjistila, které stavby budou vůbec součástí programu. Když jsem z dostupných zdrojů zjišťovala, jestli některá tuzemská cestovní kancelář či agentura nabízí takové putování do Vídně, specializované na secesi a Otto Wagnera, nic podobného jsem nenašla. Cestovních kanceláří a agentur, které dnes nabízí poznávací zájezdy právě do Vídně je mnoho, ale jedná se především o jednodenní produkty typu: Adventní Vídeň s vánočními trhy, návštěvy muzeí, dále převládají tradiční poznávací cesty po historických památkách v centru města kolem Ringstraße s výletem do okolí například do Schönbrunnu nebo do Prateru. Potom existují vícedenní zájezdy do 12

různých rakouských měst s tím, že Vídeň tvoří jeden den programu nebo se jí pouze projíždí. Právě v tom, že na tuzemském trhu podobný produkt chybí, jsem viděla příležitost vytvořit něco nového, netradičního, pro milovníky architektury lákavého. Následně bude mým úkolem zjistit, zda bude o nově vytvořené putování do Vídně v praxi zájem. Vzhledem k obsahu programu bych výslednou práci chtěla nabídnout studentům středních a vysokých škol s odpovídajícím zaměřením, jako studijní cestu za poznáním. Zároveň bych chtěla, aby se tato práce dala využít třeba i jako brožura, kde jsou shromážděné informace k individuálnímu výletu pro jedince, kterého by tato nabídka také oslovila. Při zpracování mojí práce jsem čerpala jak z literatury tištěné, tak i z elektronických zdrojů. Nejvíce potřebných informací mi přinesla kniha od Augusta Sarnitze s názvem Otto Wagner – průkopník moderní architektury, která je velmi dobře zpracovaná a doprovází jí fotografie, návrhy se skicami jednotlivých staveb a architektův životopis. Při tvorbě kalkulace mi byla nápomocná kniha od Evy Kunešové a Blanky Farkové s názvem Technika zahraničních zájezdů.

13

1

Teoretická část

1.1 Secese Secese neboli také „Jugendstil“ v Německu, „Art Nouveau“ ve Francii, „Modern Style“ v Anglii, „Style Modernista“ ve Španělsku, „secese“ v Českých zemích. Pod těmito a ještě dalšími názvy vystupoval na konci 19. a na začátku 20. století poslední z univerzálních mezinárodních uměleckých slohů, jemuž se podařilo vnuknout svůj umělecký řád všem projevům a věcem moderního života, od monumentální architektury přes účelové městské stavby, malířství, sochařství, bytová zařízení, volnou a především užitou knižní grafiku, divadelní scénografii až po všechny druhy užitého umění. Ani secese nezůstala omezena pouze na jednu oblast v umění, ale vstoupila i do literatury, odrazila se v hudbě, divadle a tanci. Utvořila módu a životní styl. [8] Znaky secese Jako u každého slohu tak i u secese můžeme vyjmenovat řadu charakteristických znaků, společných pro všechny artefakty nejrůznějšího druhu a původu, které vyrostly z jednotné základny. Za hlavní znaky secese se obvykle považují ornamentálnost přírodních tvarů, siluet stromů a listů, leknínů, mořských vln a rozevlátých ženských vlasů, také plošnost a lineárnost. Záliba v neobvyklých lomených barvách a estetickém využití různých materiálů. Mnohá secesní díla byla ovlivněna dekorativním stylem japonské grafiky. Motivy obrazů byly tiché balady a tajemná erotika, vše v dokonalé harmonii myšlenek, citů, linií, proporcí a jemných barev. Přínosem secese je také tzv. „kouřová křivka“, která připomíná skutečný proužek dýmu z položené cigarety, měnící tvar s pohybem vzduchu. Užívala se pro stylizované linie květinových listů a stvolů jako abstraktního samostatně ztvárněného ornamentu. [8,44] Zcela novým způsobem se v umění secese zobrazovaly ženy. Byly viděny jako nositelky krásy, splývavých linií ve svých vlasech i tělesných tvarech. Ženské figury byly v secesi naplněny hlubokou sexualitou, ať již v dekadentním pojetí Aubreyho Beardsleyho, či venkovsky čisté dívky Alfonse Muchy nebo tajemně éterické bytosti Gustava Klimta. [44]

14

Poprvé byl také v secesi použit ženský portrét k reklamním účelům, viz plakáty Alfonse Muchy i dalších umělců a designérů. Secesní ženy z plakátů prodávaly cigarety, luxusní likéry, kávu, spodní prádlo, ale i jízdní kola či žehličky.[44] Název secese pochází z latinského „secessio“ (odštěpení). Nejprve tento název vznikl jako označení protestního hnutí moderních umělců, kteří usilovali o netradiční projev. Byli proti konzervatismu a akademikům, zastávajících rozhodující místa v uměleckých spolcích. Pokrokoví umělci podle příkladu starých Římanů provedli „secessio“, odešli z dosavadních spolků a založili si spolky nové. Jednalo se o celoevropský protest proti masovému průmyslovému zboží a proti zhrubnutí vkusu. Byl brán jako všestranné hnutí za reformu života. [9,11] K první secesi došlo v Mnichově 4. dubna 1892. Zde sedmadvacet umělců vydalo Memorandum des Vereines bildender Künstler (Secession) Münchens, kde se oddělení od mnichovského Kunstvereinu chápalo především jako akt morální obrody. Nejednalo se o žádný pozitivní umělecký program. Různorodé osobnosti spojovala pouze opozice proti historickému malířství. [9] Secese se dočkala i mnoha pohrdavých přezdívek, jako například „Paling stijl“ (úhoří styl), „gereizter Regenwurm“ (styl vylézající žížaly), „Moderne Strumpfbanlinien“ (moderní podvazková linie), „Noodle Style“ (nudlový styl) a podobně. [44] Díky moderním prostředkům komunikace jako byli časopisy, světové a umělecké výstavy s mezinárodní účastí, se docílilo rozsáhlé a rychlé výměny nápadů a myšlenek, takže se téměř současně ve vzdálených místech světa objevují podobná řešení. Secese je vnímána jako mezinárodní sloh, má však svá národní specifika. Ta uměleckou produkci různých zemí na první pohled odlišují. Vedoucí postavení

zaujímala

města

Mnichov,

Berlín,

Dermstadt, Paříž, Nancy, Glasgow, Barcelona, Obr. 1: Časopis Jugend

Vídeň, ale i v Americe byl tento styl známý díky

centru v New Yorku a Chicagu. Dalšími kulturními centry byly Itálie, Rusko, Polsko, Holandsko, Čechy a Skandinávie. [1,2]

15

Před první světovou válkou secese se svými stylizovanými designy začala být dosti nákladnou a zastaralou. V umění, architektuře i designu byly upřednostňovány moderní geometrické a minimalistické tendence nebo principy art deca, které odmítaly přehnanou přírodní zdobnost secese a přiklonily se k tvarům ovlivněným obdivem ke všemu technickému.[44]

1.1.1 Anglie Kolébkou secese byla Anglie, kde můžeme v některých oborech sledovat její rozvoj od počátku 19. století. V této nejprůmyslovější zemi na světě došlo v polovině 19. století k ideové reakci proti průmyslové revoluci, kde hlavním mluvčím se stal filozof John Ruskin (1819-1900). Tento muž hlásal návrat k řemeslné výrobě, která by sloužila jako prostředek proti ošklivosti produkované průmyslem a návrat k nové formě spiritualismu. Průkopníkem obnovy uměleckého řemesla Obr. 2: Barevný vzorník designu od Williama Morrise

byl

Ruskinův

žák

William Morris

(1834­1891), který byl u vzniku hnutí Arts and Crafts (umění a řemesla). Architekti tohoto hnutí

usilovali o vytvoření organické architektury, jenž přirozeně vyrůstá ze země a přihlíží k účelu stavby, k jejímu umístění i k místním materiálům a technikám. Svými prostými formami bylo toto hnutí a takzvaný Modern Style předchůdcem secese. Nové ideje se šířily pro veřejnost v časopise The Studio. [2,7] Jinak lze říci, že bez Anglie není secese. Anglie připravovala cestu, i když se tu secese neprojevila tak, jak je známá jinde v Evropě. Ideál secesního univerzálního umělce ztělesnil William Blake (1757-1827). Jeho dílo ovlivnilo prerafaelitu Danta Gabriela Rossettiho (1828-1882) a secesního kreslíře Aubreyho Vincenta Beardsleye (1872-1898), jehož dílo je vrcholným projevem anglické secese. Angličtí prerafaelité jsou současníci francouzských realistů a impresionistů, kteří představují předchůdce secese. Jejich cílem je vrátit se k čistotě, prostotě a přiblížit se přírodě jako reakci proti triviálnosti akademického umění rané viktoriánské doby. [4]

16

1.1.2 Skotsko Na dílo rané anglické secese navázal také skotský architekt Charles Rennie Mackintosh (1868-1928), který byl hlavou secesní skupiny The Four (Čtyř) v Glasgow, ke které patřily sestry Frances a Margaret

Macdonaldovy.

Tato

skupina

reprezentuje druhý proud v secesním umění, ve kterém proti florálnímu, dynamicko-organickému převládá

proudu Obr. 3: Židle od Ch. R. Mackintoshe

geometričnosti

a

k přímočarosti,

tendence kubičnosti.

Toto

jsou

charakteristické rysy, na které navázal další vývoj

moderní architektury 20. století. Hlavním dílem Mackintoshe je Glasgow School of Art (Glasgowská umělecká škola, 1897-1899). [9,8]

1.1.3 Španělsko Druhým ohniskem secese byla Barcelona, kde svá nejvýznamnější díla tvořil jeden z největších světových architektů Antoni Gaudí y Cornet (1852-1926). Barcelona tehdy byla nejbohatším městem Španělska a předním střediskem duchovní elity, kde se střetávaly nejnovější literární a umělecké proudy ze všech evropských zemí. Gaudí vytvořil původní a osobité dílo, existující energie interpretoval zcela vlastním nezaměnitelným způsobem. Dílo tohoto génia

se

odlišovalo

od

všech

slohových

architektur minulých dob. Ideální jednotu u něj vytváří originalita a styl. Objevil nevídané tvary a jejich uspořádání, nové materiály a jejich užití, svérázné výzdobné motivy a dosud neužívané Obr. 4: Casa Batló

konstruktivní principy. Zákazníci Gaudího byli především boháči, pro které stavěl přepychové

domy a paláce. K jeho dílům z raného období patří vilový dům Casa Vicens (1878­1880) na předměstí Barcelony ve španělsko-islámském slohu. Dále palác Güell 17

(1885-1889) postavený pro rejdaře a průmyslníka Dona Eusebia Güella. Prolínají se zde benátské vlivy s maurskými. Ve vrcholném období tvoří díla s organickou strukturou. Připomínají přírodní útvary nebo podivné živé tvory. Například velká terasa v Parku Güell (1900-1914), která vzbuzuje představu obrovské, barevně se třpytící medúzy a zeď terasy, obložená pestrou glazovanou keramikou, připomíná lesknoucího se hada, který právě zkameněl. Dalšími vrcholnými stavbami jsou dva městské domy, Casa Batló (1905-1907) a Casa Milá (1905-1910) postavené téměř současně na hlavní třídě v Barceloně. Celoživotním dílem Gaudího je chrám Svaté rodiny (Sagrada familia), která ho provázela od začátku osmdesátých let 19. století do smrti, kdy ještě nebyla dokončena. Současně s chrámem stavěl Gaudí kapli pro kolonii Güell. Jedná se o fascinující prostor se šikmo postavenými sloupy, vitrážovými okny. Povrch vnějších zdí tvoří kolorované kachle, úlomky basaltu a barevná skla. [4,8]

1.1.4 Belgie Druhým městem na evropském kontinentě, kde se projevila secese v ryzí slohové podobě, byl Brusel. Zde se v 80. letech 19. století vytvořila příznivá

atmosféra

pro

přijímání

myšlenek

umělecké moderny. V roce 1881 začal vycházet časopis L´Art Moderne a o několik let později bylo založeno sdružení Société des Vingt (1884), které pořádalo výstavy a přednášky. Zakladatelem belgické secese a zároveň významnou tvůrčí osobností Obr. 5: Maison Tassel

zde

byl

architekt

Victor

Horta

(1861­1947). Proslavil se stavbou Maison Tassel (dům Tasselových 1892­1893). Vytvořil tady

jednotné umělecké dílo neboli „Gesamtkunstwerk“. Ze schodiště se stal umělecký celek, jenž v architektuře i ornamentu roste z jednoho vedoucího motivu. K dalším významným stavbám lze přiřadit Hȏtel Salvay (1897­1899) a Maison du Peuple (Lidový dům, 1896-1899) v Bruselu, určený pro dělnickou stranu, který působí stroze a přísně. Je třeba zmínit i jméno Henry van de Velde (1863-1957), který byl univerzálním umělcem. [9,8]

18

1.1.5 Francie Centrem secese neboli Art Nouveau ve Francii bylo Nancy a Paříž, kterou ovlivňovalo v té době několik osobností. Jednou z nich byl architekt Eugѐne-Emmanuel Viollet­le­Duc (1814-1879), se svou

ideou

o

„dynamické“ Se

funkcionalismu.

architektuře

svými

a

železnými

konstrukcemi Gustav Eiffel (1832-1923), autor slavné pařížské věže (1889). Průkopníkem secese byl architekt Paul Sédille (1836­1900), který navrhl obchodní dům Le printemps v Paříži Obr. 6: Vstup do metra - Paříž

(1881­1889),

tvořen

kovovou

konstrukcí,

prosklenými fasády a rostlinné motivy na zábradlí

schodiště. Nejvýznamnějším architektem francouzské secese byl ovšem Hector Guimard (1867­1942), který se nejvíce inspiroval Victorem Hortou. Proslavil se především vstupy do stanic pařížského metra (1899-1900) a projektoval tzv. Castel Béranger, což je blok obytných domů v Paříži (1894-1898). Jeho díla jsou syntézou architektury a uměleckého řemesla, sochařství a dekorace, podobně jako u Guadího. Z dalších jmen můžeme zmínit také architekta Auguste Perreta (1874-1954), pracujícího se železobetonem a architekta Tonyho Garniera (1869-1948), který reprezentuje secesní urbanismus. Jako tvůrce vynikajících plakátů nového slohu je třeba uvést jména Henri de Toulouse-Lautrec (1864-1901) a Pierre Bonnard (1867-1947), jež našly mnoho následovníků. V Nancy se proslavil autor skleněných váz Émil Gallé (1846-1904), který se inspiroval japonským uměním. [9,8]

1.1.6 Holandsko Představitelem holandské secese byl Jan Toorop (1858-1928) ovlivněný anglickým tvůrcem Beardsleyem. Tooropovo dílo je nejryzejší lineární secesí a zároveň má sklon k extravaganci. Jeho tvorba je vážnější, zatížená významem a proto je příbuzná německé secesi. Dílo z devadesátych let je vnitřně rozlomeno na neoimpresionistickou malbu a symbolistně secesní grafiku. Jeho mystický styl je svým obsahem i formálními

19

znaky příkladem až jakéhosi secesního neomanýrismu; obrazy naplňuje množstvím údů a hlav odlišné velikosti, které připomínají stylizované irské miniatury. [9]

1.1.7 Německo Německá secese neboli Jugendstil je charakteristický protikladem florálního a abstraktního směru. Přelom nastal v roce 1900. Před ním dominoval florální směr ovlivněný

anglickou

secesí,

dále

následoval směr abstraktní, který vycházel z díla Henryho van de Velde, ten v pozdní Obr. 7: Ateliér Elvíra Mnichov

fázi spíše podléhal geometrizující tendenci vídeňské secese. Střediskem německé

secese byl Mnichov, kde roku 1896 začal vycházet časopis Jugend, který dal novému stylu jméno. Uznávaným mnichovským secesním architekterm byl August Endell (1871-1925), který je autorem známé dekorace fasády fotografického ateliéru Elvíra v Mnichově. K nejvýznamnějším mnichovským umělcům, kteří roku 1897 založili Vereinigte Werkstäten für Kunst im Handwerk, ve kterých chtěli uměním obrodit řemeslo, patřil Peter Behrens (1868­1940). Jeho dílo spadá do druhé, abstraktně konstruktivní fáze německé secese. Od roku 1907 působil v Berlíně jako architekt a umělecký poradce společnosti AEG. Jeho architektury se vyznačují jednoduchými železnými, betonovými a skleněnými konstrukcemi. Vynikl také jako pedagog. V roce 1930 se stal ředitelem školy architektury na vídeňské Akademii. K představitelům florální secese v Německu patřil Otto Eckmann (1865­1902), jehož činnost vrcholila v knižní grafice. Pro mnichovský Jugend a berlínský Pan kreslil lineární viněty a

ornamentální rámy, které vypadaly jako černé intarzie na bílém podkladu. [9,8]

20

1.1.8 Severní Amerika Severoamerickým centrem secese je Chicago a New York. Jedním z vynikajících umělců je chicagský

architekt

Louis

Henry

Sullivan

(1856­1924), který studoval na Škole krásných umění v Paříži. Roku 1873 odchází do Chicaga. Prvním dílem je Auditorium Building v Chicagu (1887-1889). Secesní abstraktní ornamentika je k vidění

na

Rothschildově

obchodním

domě

v Chicagu (1881). Jde o stavbu, jejíž konstruktivní kostra z nosičů a podpěr je vyplněna sklem. Obr. 8: Lampa od L. C. Tiffanyho

V divadelním sále Auditorium Building utvořil dynamický prostor s klenutými pásy stropu. Na

obchodním domě pro Carson, Pirie and Scott (1899-1904) se potkává bujný rostlinný ornament s geometricky střídmým, plošně vázaným. Druhým umělcem je dekoratér a sklář Louis Comfort Tiffany (1848-1933), který se věnoval zejména dekoraci interiérů. Navrhoval přepychové rezidence newyorských multimilionářů. Při své práci se seznamuje také se sklem a jeho technologií. Vrcholné období Tiffanyho sklářské produkce spadá do let 1894-1900. Z jeho dílny vycházely známé „Tiffanyho lampy“ a sklenice, neuvěřitelně rozmanité v materiálu, barvě a především v dynamické formě, jejichž povrch je často zdoben rafinovanou zrnitou patinou nebo secesními motivy nití, vlasů či oblak. Často překvapuje až bizarní vynalézavostí. [9,8]

1.1.9 Rusko Secese se také šířila z Evropy na východ. Rozšířila se jako nový sloh ruské velkoburžoazie na začátku 20. století, jak v architektuře, tak v uměleckém řemesle po celém Rusku. Přispěla k tomu velká výstava nového slohu v Moskvě roku 1903, kde byl zastoupen například Mackintosh a Olbrich. Charakteristický ráz dala secese některým čtvrtím v Moskvě. K významným secesním stavbám v hlavním městě Ruska patří hotel Metropol (1899-1903), kde zdejší schodiště vyvolává dojem vzdouvajících se mořských vln. [8]

21

1.1.10 Skandinávie Secese na Skandinávském poloostrově našla bujný ohlas hlavně v užitém umění, v keramice, nástěnných kobercích a knižní grafice. Největším umělcem skandinávského severu je Nor Edvard Munch (1863-1944). Od začátku devadesátých let se rozvíjely jeho vztahy s německou secesí. Právě Munchova výstava v Berlíně roku 1892 vyvolala skandál a byla podnětem pro založení berlínské secese. Munch překonává secesi silou výrazu, schází mu elegance. Jeho dílo je plné expresivních schopností, které dokážou evokovat démonickou moc v člověku i v přírodě. [9,8]

1.1.11 Čechy Secese jako první antihistorický sloh přišla do Prahy z Vídně a jejím průkopníkem se stal architekt Friedrich Ohmann stavbou kavárny Corso na Příkopech (1897-1898). Druhou secesní architekturou byl Peterkův činžovní dům na Václavském náměstí, který Obr. 9: Vila Františka Bílka

projektoval Jan Kotěra (1871­1923), žák Wagnerův. Svého mistra našla

secesní architektura v Josefu Fantovi (1856­1954), který navrhl monumentální budovu Nádraží císaře Františka Josefa v Praze (1900­1909, dnes Hlavní nádraží). Reprezentační ukázkou pražské secese se stal Obecní dům (1905­1911), navržený architekty Antonínem Balšánkem a Osvaldem Polívkou. Do tohoto období zapadá i vila na Hradčanech sochaře Františka Bílka z roku 1911. Příkladem geniálního tvůrce je Alfons Mucha (1860-1939), největší z dekoratérů, který je jedním ze zakladatelů pařížské secese. Proslavil se plakáty pro Sarah Bernhardtovou. Kromě divadelních vytvářel plakáty i pro obchod a průmysl. Navrhoval také nástěnné kalendáře, divadelní programy, reklamní viněty, jídelní lístky. Věnoval se knižní grafice, navrhoval nábytek, nádobí, krajky, šperky atd. Všude dovedl uplatnit svůj vynikající dekorativní talent. Vytvořil 20 velkých pláten Slovanská epopej. Druhý český malíř působící ve Francii je František Kupka (1871-1957), u kterého se secesní tvorba projevila především v ilustraci. Vysloveně českým secesním symbolismem je naplněno sochařské a grafické dílo Františka Bílka (1972-1941). Dalšími tvůrčími osobnostmi secesní generace 22

v Čechách byli Jan Preisler (1872-1918) v oboru figurální malby a Antonín Slavíček (1870-1910), v krajinářství. Maxmilián Švabinský (1873-1962), secesní symbolismus. Vojtěch Preissig (1873-1944), Josef Váchal (1884-1969) a Tavík František Šimon (1877-1942), v oblasti grafiky. Secese zasáhla i generaci českého sochařství, kdy Praha získala na začátku 20. století dva významné secesní pomníky, Šalounova Mistra Jana Husa (1903-1915) a Suchardova Františka Palackého (1905-1907). [9,8]

1.2 Vídeňská secese Nástup secese byl ve Vídni poměrně pozdní oproti jiným evropským metropolím, kde se objevovaly protesty proti historizujícím stylům. Vídeň žila do konce 19. století s pohledem obráceným do minulosti. Možná to bylo právě výstavbou Ringstraße, která vídeňské umělce zaměstnávala natolik, že ani nesledovali evropské dění. Tuto novou výstavbu už koncem 80. let značně kritizoval spisovatel Hermann Bahr. Ringstraße označoval jako laciný karneval. Jakoby se nové stavby převlékaly za něco jiného a hrály si na renesanci či baroko. Cítil, že život okolo se změnil, měly by se tedy změnit i domy, kde lidé pracují, bydlí a baví se. Na toto upozorňoval ve svých článcích. Tímto také požadoval, aby nové domy vyjadřovaly dobový vkus a nové činy. O těchto tématech však pouze diskutovali spisovatelé v kavárnách a výtvarníci v Künstlerhausu (Domě umělců). Právě zde sídlil spolek konzervativních umělců, kteří přísně dbali na dodržování akademických pravidel. Do spolku však přicházeli i mladí ambiciózní umělci, kteří měli stejný názor jako spisovatel Bahr a nelíbil se jim diktát starší generace. Jejich rebelie vypukla roku 1897 „secesí“. Gustav Klimt v tomto roce zakládá spolu

s devatenácti

dalšími

umělci

proti

konzervativnímu

spolku

Wiener

Künstlergenossenschaft spolek nový Vereinigung bildender Künstler Ӧsterreichs, takzvanou Wiener Secession (Vídeňskou secesi). [4,6,8,9] U založení Vídeňské secese spisovatel Hermann Bahr prohlásil: „Chceme vyhlásit válku sterilní rutině i rigidnímu byzantismu a také všem formám nevkusu… Naše Secese není bojem moderních umělců proti starým mistrům, ale bojem za opravdový rozvoj tvorby oproti takzvanému umění podvodníků, kteří se umělci pouze nazývají a umění samu o sobě pranic neprospívají.“ [45] Vídeňská secese je přímo ovlivněna Skotskem a Anglií a to hnutím Arts and Crafts. K založení secese došlo tehdy v legendární kavárně Griensteidl na Michaelerplatz 23

(Michaelské náměstí). V čele nového spolku secesistů byl Klimt spolu s architekty Josefem Hoffmannem, Josefem M. Olbrichem a návrhářem Kolomanem Moserem a několika dalšími. Jejich cílem byla umělecká osvěta. Propagovali obyvatelům Vídně nové umění, navazovali kontakty s moderními zahraničními umělci a chtěli hlavně pořádat výstavy, k čemuž bylo potřeba prostory. Na základě této potřeby vzniká v roce 1898 dům Secession, který byl nejslavnější secesní budovou a výstavním centrem tohoto směru ve Vídni. Návrh zpracoval mladý architekt Olbrich, který byl žákem Wagnera. Tato stavba zcela symbolizovala Vídeňskou secesi, která se od začátku víc přikláněla k ornamentu geometrickému než rostlinnému a více upřednostňovala volnou plochu než přílišnou zdobnost. Dalším významným činem secesionistů bylo založení časopisu Ver sacrum (Svaté jaro), který obhajoval program secese, informoval o výstavách a soustřeďoval především kolem sebe mladé vídeňské umělce. Dalším uměleckým činem secesionistů byla Wiener Werkstätte (Vídeňská umělecká dílna), která byla postavena v roce 1903 na stejném základě jako ty ve Velké Británii. Od samotného počátku byla tato dílna velmi respektovaným místem umělecké výroby a začala

otevírat

filiálky

i

v některých

evropských městech. Například u nás roku 1909 v Karlových Varech. Řemeslníci

a

návrháři tvořili originální výrobky dokonalé Obr. 10: Produkty Wiener Werkstätte

krásy

pro

interiéry

vyšší

společnosti.

Zařizovali vily, kavárny a kabarety. Mezi běžné kupující se prodalo spoustu šperků, šatů a dekorativních doplňků. Tato dílna do posledního písmene splňovala základní cíl secese, aby všechna lidská díla byla povýšena do sféry umění, bez ztráty své funkčnosti. A také učinila pro gesamtkunstwerk (společné umělecké dílo) víc než kterékoliv jiné společenství secese. Firma fungovala do roku 1932. Hlavními návrháři z této doby byly Hoffman, Moser, ale i Schiele, Nechansky, mladý Kokoschka a další. [4,6,8,9]

24

Vídeňskou

secesi

nejosobitěji

zastupuje

Gustav

Klimt

(1862-1918),

jeden

z nejznámějších secesních malířů vůbec. Byl géniem symbolistického dekorování ploch obrazů, do kterých umisťoval silně erotické, citem nabité kresby aktů. Používal pestré barvy a především zlato, které umocňuje dojem krásy byzantské ikony, ve které naturalisticky vystupují obličeje, které působí jako nečekaný šok. Například jeho tři nástropní malby Filosofie, Lékařství a Právo z let 1900 až 1903 pro vídeňskou univerzitu, způsobily umělecký skandál své doby. Byly označeny za „pornografii“. V současné době můžeme Klimtova dochovaná díla vidět na stálé expozici v Galerii Belvedere nebo v paláci Secession jeho Beethovenovský vlys. [9,4,8]

Obr. 11: Část Beethovenovského vlysu od Gustava Klimta

Kromě hlavního inspirátora malíře Klimta byli propagátory nového slohu ve Vídni architekti Otto Wagner (viz kapitola Život a dílo Otto Wagnera) a jeho žáci, ke kterým patří spoluzakladatel Vídeňské secece Josef Maria Olbrich (1867-1908), rodák z Opavy, projektant výstavního pavilónu ve Vídni (1898-1899), který je výjimečný díky svým ostře ohraničeným pravoúhlým blokům a tříčtvrtinové kouli z pozlacených kovových snítků vavřínu. Vídeňská secese vrcholí v díle Josefa Hoffmanna (1870­1956), rodáka z Brtnice na Moravě. Jeho dílem je sanatorium v Purkersdorfu (1903) a nejvíce proslulý Stocletův palác v Bruselu (1905-1911), nejdokonalejší a nejkomplexnější stavba, v níž působí přísné linie, pravoúhlé tvary. Zdi jsou obloženy bílým mramorem a orámovány pozlacenými vlysy. Dokonce zahrada se stromky a keři je podřízena jednotnému geometrickému řádu. Další důležitou a odvážnou postavou Vídeňské secese je Koloman Moser (1868-1918), zvaný též Kolo Moser, vynikajicí designér a malíř, též spoluzakladatel Wiener Werkstätte. Pro tyto uměleckořemeslné 25

dílny vytvořil řadu návrhů šperků, nádobí, váz, nábytku, skla, knižních vazeb a dekoračních tkanin. Jeho dílo vyniká elegancí, originalitou výtvarného řešení a hravostí. Také dělal ornamentiku na Wagnerových obytných domech na Linke Wienzeile. [6,8,9,16]

1.3 Život a dílo Otto Wagnera Otto Wagner byl na sklonku 19. a počátku 20. století

mimořádnou

architektonické

scéně.

osobností Výrazně

na též

vídeňské ovlivnil

i architekty, kteří působili v Čechách. Wagnera vnímáme jako jednoho z hlavních představitelů vídeňské secese a moderny. K těmto stylům vlastně dospěl až v pozdním věku, neboť dříve byl čelným představitelem historismu. Wagner byl mužem přelomu, měl cit pro podstatu a vývoj Obr. 12: Otto Wagner

v dané době a stále experimentoval za účelem změny a zlepšení. Jeho dílo ukazuje vnitřní

souvislosti vývoje mezi historismem, secesí a modernou. Wagner byl touto rozmanitostí poznamenán. Byl vizionářem a zároveň realistou, architektem, urbanistou, často svým vlastním investorem, učitelem a k tomu ještě autorem knih o umění a architektuře. [12,14] Otto Wagner se narodil 13. července 1841 v Penzingu u Vídně, jako syn maďarského královského dvorního notáře Simona Rudolfa Wagnera a jeho ženy Susanne Wagnerové. Vyrůstal ve velice dobrých poměrech, v rodině s vlastní guvernantkou. Rodiče byli velmi úspěšní a patřili k zámožnému měšťanstvu. Když bylo Wagnerovi pět let, umřel mu otec. Wagner své vzdělání architekta začíná jako šestnáctiletý v roce 1857 na polytechnickém institutu ve Vídni. V roce 1860 odchází do Berlína, kde pokračuje na tamní Königliche Bauakademie (Královské stavební akademii) u Schinkelova žáka Carla Ferdinanda Busseho. V roce 1861 se vrací do Vídně a stává se žákem Augusta Sicarda von Sicardsburga a Eduarda van der Nülla, architektů vídeňské Ringstraße (Okružní třídy) a tvůrců Vídeňské opery. V roce 1862 přichází do ateliéru Ludwiga von Förstera, který je také autorem Ringstraße. Mladý Wagner tak prožívá vývoj celé této výstavby, ve které to hraje všemi stylovými formami, od klasicismu přes gotiku až po 26

renesanci, která se stala symbolem historismu v architektuře. Sám Wagner využíval ve své první tvůrčí etapě právě těchto forem a nazýval svůj styl „volnou renesancí“. [12,14] V roce 1863 probíhá sňatek s Josefinou Domhartovou se kterou má později tři děti, Ottu, Roberta a Susanne. Po 17 letech se se svou ženou rozvádí a rok na to chystá druhý sňatek s o 18 let mladší Louisou Stiffelovou v Budapešti, se kterou má také tři děti, Stefana, Louisu a Christinu. [12] K jeho rané tvorbě patří značné množství vídeňských obytných domů a úředních budov v neorenesančním stylu. Z tohoto období pochází také jím navržená synagoga v Budapešti z roku 1868 a výzdoba Vídně pro slavnostní průvod k příležitosti svatby císařského páru v roce 1879 a příjezd belgické princezny Stephanie u příležitosti jejího sňatku s korunním princem Rudolfem v roce 1881. [12,14] V roce 1884 je Wagner jmenován profesorem architektury na vídeňské Akademii, kde se stává nástupcem architekta Carla Hasenauera. Své studenty vede k moderním stavebním formám, aby jejich stavby byly účelné a dokonalé provozně. Dekor vnímá jako méně významný, vždyť kvalitní stavba je sama o sobě zajímavá výtvarně. Tímto samozřejmě dosti předběhl dobu a šokoval rakouské měšťany. [5,12,14] Od poloviny 80. let se jeho styl proměňuje. Odklání se od historismu a prosazuje racionalismus ve své tvorbě. To se projevuje například při stavbě správní budovy Zemské banky ve Vídni z roku 1883, jejíž strohá fasáda vyznívá nanejvýš moderně. Na průčelích domů jsou vidět hladké plochy se štukovanými dekoracemi v kontrastu s tradičními historizujícími formami. V této době Wagner pro sebe staví v Hütteldorfu u Vídně první vilu. Dále palác Hoyos na Renwegu v sousedství Belvedéru. [12,14] V 90. letech se Wagnerovi dostává prestižní zakázka na stavby při budování Donaukanalu a stanic městské dráhy v centru Vídně. Tuto tvorbu už lze označit jako secesní. Ovšem Wagnerova secese je jiná než francouzská nebo belgická. Není tak rozevlátá, je spíše elegantní, což je k vidění například na svérázně řešené zastávce Karlsplatz (Karlovo náměstí), nebo na keramickém obkladu tzv. „Majolikahausu“ na Linke Wienziele z roku 1898. V polovině 90. let vydává dílo Moderne Architektur (Moderní architektura), kde shrnuje krédo své tvorby: „Nepraktické nemůže být krásné.“ Čímž se snaží o spojení krásy a účelnosti. Byl také jedním ze zakladatelů

27

spolku rozhněvaných mužů Der Secession, společné se svými kolegy a žáky Josefem Maria Olbrichem, Josefem Hoffmannem, Kolomanem Moserem nebo malířem Gustavem Klimtem. [12,14] Wagnerova škola se stala v Evropě nejvýznamnějším architektonickým učilištěm. Řada jeho žáků působila i na našem území. Například zakladatel české moderní architektury Jan Kotěra, dále František Krásný, Josef Hoffmann, bratři Hubert a Franz Gessnerové, František Fiala, Jan Mráček, Ottokar Böhm, nebo Alfréd Castellitz a Josip Plečnik. [14] Je zde třeba i zmínit Wagnerovu účast na více než třiceti národních a mezinárodních soutěží, kde dále rozvíjel svou architekturu. Z těch nejvýznamnějších jsou to například soutěže na budovy jako: Berlínský dóm (1867), hamburská radnice (1876), budova Říšského sněmu v Berlíně (1882), budova parlamentu v Budapešti (1882), katedrála pro město Patras v Řecku (1902), Mírový palác v Haagu (1905) a Technické muzeum ve Vídni (1909). [12] Wagner pokračuje v experimentech i po šedesátce. Jeho secesní ornamentika se pomalu vytrácí a nahrazuje ji střídmým geometrickým dekorem. Vrcholným dílem Wagnera je jednoznačně monumentální budova Poštovní spořitelny ve Vídni. Jedná se o stavbu, která má uvnitř prosklenou halu, jež je nesena ocelovou konstrukcí s působivými prvky. Další velkou realizací Otto Wagnera je pak areál psychiatrické léčebny ve Steinhofu, kde je dominantou monumentální kostel sv. Leopolda s pozlacenou kupolí a vitrážemi od Kolo Mosera. Projekty a stavby po roce 1900 byly značně novátorské. K těm drobnějším stavbám řadíme druhou Wagnerovu vilu, která ve srovnání s první starší vilou na Hüttelbergstrasse zaznamenává velký posun, který tvůrce vykonal v průběhu čtvrtstoletí. Nová vila má už jen jednoduchou fasádu, střízlivý mozaikový dekor a plochou střechu. Stejně čistá architektonická tvorba je znát i na průčelí bytových domů na Neustiftgasse nebo na strážním domě zdymadla Kaiserbad na Dunajském kanálu. [12,14] Wagner byl dvakrát požádán, aby navrhl stavbu na našem území, ale obě zakázky přenechal českým architektům. S Wagnerem se tedy u nás můžeme setkat pouze zprostředkovaně, díky jeho žákům. Na post profesora vídeňské akademie si Otto za svého nástupce vybral nejoblíbenějšího žáka Jože Plečnika. Ovšem z politických důvodů architekt ze Slovinska post nezískal. Wagnera pak zastoupil Leopold Bauer, jeho jiný absolvent a rodák z Krnova. 28

Jeden z nejvýznamnějších světových architektů umírá 11. dubna 1918 na ve svém bytě v Döblergasse 4, v sedmém vídeňském okrsku. Pohřben je na vídeňském hřbitově Hietzing. [12,14]

29

2 Praktická část 2.1 Navštívená místa a objekty Zde uvádím popisy navštívených staveb a míst v průběhu putování, na které se pak v následujících kapitolách s podrobnými popisy programů odkazuji.

2.1.1 Karlsplatz (Karlovo náměstí) Toto rozlehlé náměstí je dnes především velkým dopravním uzlem, jak podzemní, tak i nadzemní dopravy. Najdete zde pestré seskupení staveb z různých období. Dominantou náměstí je bezpochyby barokní kostel Karlskirche, postavený Fischerem z Erlachu pro Karla IV. Ve východním rohu náměstí stojí Historisches Museum der Stadt Wien (Muzeum dějin města Vídně). Naproti vidíte neoklasicistní budovu Musikverein (hudební síň pro Společnost přátel hudby), kde působí Vídeňská filharmonie. Sousedící stavbou je Künstlerhaus – Dům umění, ve kterém právě v 90. letech 19. století vznikaly rebelie proti konzervatismu, které pak vyvrcholili odštěpením a vznikem nového směru – secese. Přímo před Domem umění můžete obdivovat jeden z nejtypičtějších příkladů tohoto stylu. Je to secesní Stadtbahn Pavillon (Městský železniční pavilon) od Otto Wagnera (více v kapitole Wiener Stadtbahn). Na Karlově náměstí narazíte ještě na další zajímavé budovy, jako například na novou budovu Kunsthalle (Hala umění), která je určena k výstavám současného umění. Nedaleko od ní stojí Technische Universität (Technická univerzita) s obří sochou sovy na průčelí, která má symbolizovat bohyni moudrosti. [1] Metro: Karlsplatz, linky U1, U2, U4

2.1.2 Palais Wagner am Renweg (Palác Wagner na Renwegu) Wagner ho vystavěl v 90. letech 19. století pro svou velkou rodinu. Nenazýval toto obydlí palácem, ale čistě domem. Nachází se na ulici Renweg v sousedství zahrad dolního Belvedéru. Budova je vystavěná ve stylu historismu s prvky rokoka. Na fasádě v horní části vyobrazil do hladké omítky tři portréty umělců (Dürera, Raffaela, Michelangela), dvě figurální seskupení a ornamenty. Někdy je také tento dům nazýván jako palác Hoyos, podle ovdovělé zámožné hraběnky Marie Hoyos, které Wagner tento 30

dům v roce 1903 prodal. Rodina Hoyos vlastnila tento dům až do roku 1957. Údajně byl tento dům inspirací pro slavný román Vévodkyně a kuchařka od Ladislava Fukse, který dokonale vystihuje poněkud dekadentní atmosféru rakouské metropole té doby. Dnes je tato budova sídlem Chorvatské ambasády. [17] Adresa: Renweg 3, 1030 Wien Metro: Stadtpark, linka U4

2.1.3 Stadtpark (Městský park) Městský park je příjemnou oázou města a především prvním veřejným parkem ve Vídni,

který byl

vybudovaný císařem

Františkem Josefem a otevřen v roce 1869. Rozkládá

se

severovýchodně

Schwarzenbergplatz, Obr. 13: Wienflussregulierung

podél

od

Ringstraße.

Když vstoupíte do parku z východní strany, od Wagnerovy zastávky městské dráhy

Stadtpark – linka metra U4, octnete se na místě zvaném Wienflussregulierung, kde překlenutá řeka Wien znovu vytéká na povrch a protéká středem parku. Toto místo zdobí kamenné secesní portály a schodiště, které pochází z let 1903­1906 od Fridricha Ohmana. Park je zasvěcen hudbě. Důkazem toho jsou pomníky několika hudebních umělců. Nejznámějším je pozlacený pomník Johanna Strausse. [18] Adresa: Stadtpark, 1010 Wien Metro: Stadtpark, linka U4

2.1.4 Urania Jedná se o secesní hvězdárnu uprostřed Vídně v prvním obvodu. Najdeme ji přímo na pravém břehu Dunajského kanálu. Pochází z let 1909­1910, autorem je Max Fabiani, který byl žákem Wagnera. Stavba je nově zrekonstruovaná a pěkně opravená. Slouží dnes jako centrum vzdělávání, které nabízí spoustu zájmových kurzů. V části otočené směrem k nábřeží Dunajského kanálu sídlí luxusní Café bar s restaurací. V přízemí budovy se nachází sál kina Cineplexx a také tradiční loutkové divadlo. Adresa: Uraniastraße 1, 1010 Wien 31

Tel.: +43 1 712 61 91 E-mail: [email protected] Otevírací doba: Po – Pá: 9.00 – 20.00 Metro: Schwedenplatz, linka U1, U4 [19]

2.1.5 Secession Originální budova, která je jedním ze symbolů Vídeňské secese, vznikla v roce 1898, poté co se sdružení modernistů odtrhlo od

konzervativního

spolku

vídeňských

umělců. Autorem byl Joseph Maria Olbrich, který ji vystavěl jako sídlo a výstavní Obr. 14: Secession

centrum pro nově vzniklý umělecký směr secese. Nejnápadnější část této stavby je

pozlacená kupole z bronzových vavřínových listů. Někteří Vídeňané ji v žertu nazývají jako „zlatou hlávku zelí“. Výjimečné jsou i zdobné detaily čelní stěny. Klimtovy bronzové dveře s klikami ve tvaru hada obklopené trojicí medúz, párem salamandrů a množstvím zlaceného listí. Přímo nad vchodem je umístěno motto secesionistů: „Der Zeit ihre Kunst, der Kunst ihre Freiheit“, což můžeme volně přeložit jako „Umění patří každé době, protože umění je svoboda“. Tento nadpis byl nacisty odstraněn a po válce vrácen zpět. Za povšimnutí stojí želvy nesoucí na zádech velké ozdobné mísy, trojice sov na boční stěně budovy a také opodál stojící bronzová socha Marca Antonia stojícího na voze taženém pantery od Arthura Strassera. Hlavní sál budovy slouží k výstavám soudobého umění, zatímco níže v suterénu je možné spatřit Beethoven Frieze (Beethovenovský vlys) od Gustava Klimta, který se skládá ze tří výjevů: Nepřátelské síly, Touha po štěstí a Óda na radost. [3] Adresa: Friedrichstraße 12, 1010 Wien Tel.: +43-1-587 53 07 Otevírací doba: Út – Ne: 10.00 – 18.00 Vstupné: € 8,50 dospělí € 5,50 skupina od 8 osob 32

€ 5 studenti, senioři € 3,50 speciální sleva pro skupiny Metro: Karlsplatz, linky U1, U2, U4 [20]

2.1.6 Naschmarkt Rušná tržnice Naschmarkt se rozprostírá jihovýchodně od Karlova náměstí, kousek od výstavního pavilonu Secession. Jedná se o zástavbu asi 120 zděných stánků, které se táhnou v délce zhruba 1,5 kilometru mezi ulicemi Linke a Rechte Wienzeile nad překlenutou řekou Vídeň. Celá tato zástavba Obr. 15: Tržnice Naschmarkt

pochází z počátku 20. století a koresponduje tak

svou

architekturou

s Wagnerovými

stanicemi metra. Pro Vídeňany a turisty je Naschmarkt velice oblíbeným a vyhledávaným místem. Můžete si tady nakoupit čerstvou zeleninu a ovoce exotických druhů, jaké třeba jinde ve městě neseženete. Také čerstvé ryby, plody moře, ale i jiné druhy masa. Koření, vína, sýry, plněné olivy a jiné pochutiny z celého světa. Tržnice je multikulturním místem, kde se soutěží o vaši přízeň docela úsměvným způsobem. Všude kolem vás se ozývá „ochutnejte, ochutnejte“. V prostorách tržnice se nachází několik útulných restaurací a kaváren. K dlouhodobé tradici tohoto „mlsacího trhu“ patří velmi oblíbený sobotní bleší trh. [3,2] Adresa: Linke & Rechte Wienzeile, 1060 Wien Otevírací doba: Po – So: 9.00 – 18.30 [21] Metro: Kettenbrückengasse, linka U4

2.1.7 MuseumsQuartier, Architekturzentrum (Muzejní čtvrt, Architektonické centrum) Vídeňská Muzejní čtvrť je s asi sedmdesáti kulturními zařízeními a s rozlohou přes 60 000 metrů čtverečních údajně osmým největším uměleckým a kulturním komplexem na světě. Získala dokonce třetí místo na seznamu nejnavštěvovanějších cílů města. Muzejní čtvrť se nachází v bývalých císařských stájích za Kunsthistorisches Museum 33

(Uměleckohistorické museum) a Naturhistorisches Museum (Muzeum přírodní historie). Jedná se o kombinaci historických budov z 18. a 19. století s moderní architekturou, která tak vytváří unikátní architektonický celek se zvláštní atmosférou. Velké nádvoří, skvělé kavárny, obchody a restaurace dělají z celého areálu ideální místo pro odpočinek a relaxaci ve středu města. Stavba celého areálu byla dokončena v roce 2001. Nachází se zde Leopold Museum, Museum moderner Kunst – MUMOK (Muzeum moderního umění), Kunsthalle (Hala umění), ZOOM – muzeum pro děti, Halle E+G (taneční a hudební centrum) a Architekturzentrum Wien (Vídeňské architektonické centrum).

Obr. 16: MuseumsQuartier

Architektonické centrum zaujímá většinu areálu MuseumsQuartier. Celkem tři haly, které se používají pro výstavy, knihovnu a kavárnu Una. Výstavy se zde konají pravidelně a zaměřují se na mezinárodní architektonický rozvoj a změny. Nachází se zde i stálá expozice, která je věnovaná architektuře 20. a 21. století ve Vídni. Rozsáhlá knihovna je k dispozici pro veřejnost. [2] MuseumsQuartier Adresa: Museumsplatz 1/5, 1070 Wien Tel.: +43/1/523 5881 E-mail: [email protected] [22] Architekturzentrum Wien Adresa: Museumsplatz 1, Hof – 7, 1070 Wien Tel.: +43/1/522 31 15 Otevírací doba: denně: 10.00 – 19.00 [23] Metro: Museumsquartier, linka U2, Volkstheater, linky U2, U3 34

2.1.8 Museum für angewandte Kunst (Muzeum užitého umění) Patří

k nejzajímavějším

muzejním

prostorům Vídně. Je známé spíše pod názvem MAK. Nachází se na sever od Stadtpark (městského parku). Jedná se o novorenesanční Nalezneme

stavbu zde

z roku

rozsáhlou

1871. sbírku

uměleckých předmětů, které reprezentují období od románského stylu až po moderní

Obr. 17: MAK

trendy 20. století. (od středověku až po současnost) Samotné výstavní prostory jsou výjimečné, navrhovali je současní umělci. Přízemí je věnované románskému, gotickému a renesančnímu umění. V sousedním sále najdete předměty zastupující baroko, rokoko a klasicismus. V prvním poschodí pak najdete jedinečnou sbírku exponátů pocházející z dílen Wiener Werkstäte, například nepřehlédnutelný nábytek z ohýbaného dřeva od firmy Thonet. Rozsah této sbírky je šokující. Zastoupeny jsou zde snad všechny druhy užitého umění. Další místnost v tomto poschodí reprezentuje Jugendstil a Art deco. Ta je též velmi poutavá. Největší pozornost zde přitahuje vlys Stoclet od Gustava Klimta. Jedná se o sérii mozaik, které byly objednané v roce 1904 pro jídelnu v Paláci Stoclet v Bruselu. Kromě Klimtovy práce si tady můžete prohlédnout nábytek od Otto Wagnera, Kolo Mosera a jejich neméně slavných současníků Ch. R. Mackintoshe a M. MacDonaldové. [3] Adresa: Stubenring 5, 1010 Wien Tel.: +43 1 711 36-0 E-mail: [email protected] Otevírací doba: Po: zavřeno Út: 10.00 – 22.00 St – Ne: 10.00 – 18.00 Vstupné: € 7,90 dospělí € 5,50 studenti do 26, skupiny nad 10 osob, senioři nad 60 (s průkazem) Každé Úterý od od 18.00 – 22.00 volný vstup [24] Metro: Stubentor, linka U3 35

2.1.9 Miethaus - Stadiongasse (obytný dům – Stadiongasse) Obytný dům č. 6-8 najdeme v zámožné Stadiongasse v centru Vídně. Wagner ho postavil jako architekt a investor v jedné osobě a později ho se ziskem prodal rodině Heckscherových, kteří před tím využívali byt v prvním patře, který jim též Wagner upravil. Podobně mu posloužily domy na Schottenringu (1877) a v Rathausstraße (1880). Výtěžky z prodeje použil k výstavbě dalších domů v Universitätssträße (1887) a na Rennwegu (1889). Dům má charakter paláce s jedenácti okenními osami a pět pater. Nachází se nedaleko parlamentu a radnice. Wagner měl tento dům velice oblíbený a ve své publikaci mu věnoval tři stránky. Potvrzuje se zde Wagnerova myšlenka spojení krásy a nezbytnosti. Dnes se zde nachází velvyslanectví Kolumbie. [12] Adresa: Stadiongasse č. 6­8, 1080 Wien Metro: Rathaus, linka U2

2.1.10 Ӧsterreichische Länderbank (Rakouská zemská banka) Úřední budova Rakouské zemské banky byla navržena a vybudována v letech 1883­1884. Wagner se zde potýkal s nepříznivým tvarem parcely. Ale poradil si skvěle, prostor využil optimálně a vznikla budova s půlkruhovým půdorysem směřujícím do dvora, čímž vyřešil přirozené osvětlení všech pracovních prostor. Odvážným prvkem, který ihned zaujme, je nezdobnost hladkých

budovy. ploch

Tato

forma

s velkými

provedení

okny

patří

k nejmodernějším návrhům tehdejší doby. Pro Obr. 18: Länderbank

Vídeň netypická. Hlavní centrální vchod získal

reprezentativní vzhled v duchu italské renesance. Zejména nápaditý je uvnitř kruhový vestibul krytý skleněnou kupolí, která zastřešuje vícepodlažní halu a zároveň ji prolévá světlem. Vestibul přirozeně rozděluje příchozí zákazníky do prostor banky. Skleněné stropy, příčky a podlahy dělají z této banky jednu z nejmodernějších kancelářských tehdejší Evropy s největším počtem inovací. Podobné budovy existovaly pouze 36

v Chicagu. Vnitřní stěny nejsou nosné a umožňují tím funkční změny prostor. Stejný koncept použil Wagner později u Poštovní spořitelny. Dnes v budově sídlí Úřad spolkového kancléře. [12] Adresa: Hohenstaufengasse 3, 1010 Wien Metro: Herrengasse, linka U3

2.1.11 Vila Wagner I Životopisec Wagnera Joseph August Lux označil tuto vilu za „italský sen“ na svazích Vídeňského lesa. Její architektura totiž odpovídá tradici renesančních vil, kdy půdorys připomíná Palladium. Jedná se o prostorné a kvalitní bydlení v době na přelomu století. Budova je orientována do ulice a stojí na velkém pozemku, charakteru Obr. 19: Vila I

park. Prostor je rozdělen na veřejný, kde je

salón s jídelnou a prostor soukromý, který je na straně obrácené do zahrady. Wagner se v návrhu zabývá všemi detaily, nejen stavbou samotnou, ale i projektováním okolí, cest a zahrady, aby bylo vše v souznění. Pro optické zvětšení připojuje Wagner z obou stran otevřené pergoly. Vnitřní prostor dodržuje přísné členění stěn a symetrické uspořádání nábytku a dveří. Výstavbu vily měl Wagner spojenou s tvůrčím obdobím secese. Na přední fasádě obrácené do ulice umístil dvě desky s motty: „Sine arte sine amore non est vita“ (Bez umění a bez lásky není života) a „Artis sola domina necessitas“ (Jedinou vládkyní umění je nutnost). Těmito motty se Wagner řídil při své tvorbě. V roce 1895 přestavěl Wagner pravou pergolu z původního skleníku s palmami na biliárový salon. Levou pergolu v roce 1899 přestavěl na ateliér, kde demonstroval svůj obrat k novému stylu. Secesní vitráže zde navrhl Adolf Böhm. V roce 1911 prodává Wagner vilu majiteli varieté Benu Tiberovi. Dnes se ve Wagnerově vile nachází soukromé muzeum Ernsta Fuchse. Díky tomu máme možnost vstoupit do prostor vily a prohlédnout si interiér. Dobré je domluvit si prohlídku předem. Především pokud se jedná o neděli nebo pondělí. [12] Adresa: Hüttelbergstraße 26, 1140 Wien 37

Ernst Fuchs muzeum Tel: +43-1-91 48 575 Mobil: +43-699-152 40 202 E-mail: [email protected] Otevírací doba: Úterý – Sobota: 10.00 – 16.00 Vstupné: € 11 dospělí €6

studenti, senioři [25]

Metro: Hütteldorf, linka U4; Bus: 52B

2.1.12 Miethaus – Universitätsstraße (obytný dům – Universitätsstraße) Tento velký šestipatrový representativní Wagnerův dům najdeme v Universitätstraße v devátém obvodu Vídně, vchod má z Garnisongasse. Architekt je zde zároveň i investorem. Dům pochází z roku 1887 a tvoří samostatný blok. Zajímavý je zde vysunutý balkon, který zvýrazňuje první patro. V přízemí byla kdysi uznávaná kavárna. Na každém patře se nacházejí dva velkoburžoazní byty o výměře asi 300

m².

Tenkrát

byly

moderně

zařízeny

s koupelnou a WC, ale dům však nedisponoval Obr. 20: Miethaus 1887

výtahem.

Lidově

byl

dům

nazýván

Hosenträgerhaus (dům se šlemi), díky pilastrovým okenním sloupům, které zvýrazňovaly vertikálnost. Touto budovou Wagner předjímal typ moderního vysokopodlažního domu ve stylu Louise Sullivana. Realizoval totiž trojčlennou fasádu tak, že zvýšil přízemí, střední zónu tvořily stejná opakující se podlaží, která jsou zakončena římsou. Tento postup se stal pro Wagnera charakteristický. [12] Adresa: Universitätsstraße 12, 1090 Wien Metro: Schottentor Universität, linka U2

38

2.1.13 „Ankerhaus“ (dům Kotva) Na rohu Spiegelgasse a na jedné z nejstarších ulic Vídně - Am Graben (Na Příkopě) na prominentním místě v centru stojí další Wagnerův dům. Jeho výstavbou byl pověřen v roce 1894 pojišťovací společností „Der Anker“. Wagner jej realizoval jako velice nápadný, na vídeňské poměry tamní doby neobvyklý, s výraznou fasádou. Dům je nahoře korunován skleněnou nástavbou fotoateliéru. Tato nástavba spolu s dvoupodlažní prosklenou obchodní Obr. 21: „Ankerhaus“

částí ve zvýšeném přízemí dodává tomuto domu majestátní vzhled. Zajímavé je, že v předběžném

návrhu vytvářel na fasádě ornamenty, kterými jak kdyby předvídal stavby domů na Linke Wienzeile, které proběhly až o 4 roky později. Návrhu tomuto domu předcházel o rok dříve navržený obchodní dům Neumann na Kärtnerstraße, který již dnes bohužel neexistuje. [12] Adresa: Graben 10, 1010 Wien Metro: Stephansplatz, linky U1, U3

2.1.14 Ankeruhr (Ankerovy hodiny) Mistrovské secesní dílo, které vytvořil malíř a sochař Franz von Match. Pojmenoval je po pojišťovací společnosti „Anker Versicherung“, která zadala jejich výrobu. Hodiny se nachází na nejstarším vídeňském náměstí Hoher Markt a tvoří asi deset metrů dlouhý most mezi dvěma budovami pojišťovny Anker. V průběhu 12 hodin přes most a přes ciferník pomalu přechází dvanáct historických postav. Každá hodina má svou postavu. Pouze v pravé poledne přechází Obr. 22: Ankeruhr

všechny najednou a hraje k tomu dobová varhanní hudba. Najdete mezi nimi například Marca Aurelia,

39

Josefa Haydna, Evžena Savojského, Marii Terezii a další. Podrobný popis o tom, kdo je kdo, najdete na zdi u hodin. [2] Adresa: Hoher Markt 10, 1010 Wien Metro: Stephansplatz, linka U1, Schwedenplatz, linka U4

2.1.15 Wiener Stadtbahn (Vídeňská městská dráha) Řešení výstavby městské dráhy Vídně se projednávalo mnohokrát. Poprvé při rozšiřování města v 70. letech 19. století, kdy probíhal hospodářský rozmach a podruhé v letech 90. při velkém vzestupu počtu obyvatel, kdy předměstí byla začleněna do městských obvodů. Tehdy už byla výstavba dráhy akutní. Komise pro dopravní zařízení v roce 1892 stanovila Otto Wagnera uměleckým radou, který pak získal významný post generálního projektanta pro všechny stavební a umělecké úkoly. Byl zkrátka současně projektantem, architektem a designérem pro tento největší vídeňský projekt. Trasy městské dráhy jsou projektované velmi inteligentně a ekonomicky. Wagner za účelem své největší stavební zakázky vytvořil více než 2000 návrhů, podle kterých se zrealizovalo přes 30 zastávek, stanic a asi 45 km kolejové dráhy. V současné době je Wagnerova dráha integrovaná do podzemní sítě dopravních tratí. Stalo se tak v roce 1969 při výstavbě podzemní dráhy. Wagnerova železniční dráha je tedy stále všudypřítomná a využívají jí denně statisíce lidí. Wagner tak svými stanicemi, nádražími a mosty, které jsou charakteristické jablkově zelenou barvu, vtiskl Vídni určitou specifickou tvář, která na nás působí dodnes. Z nejznámějších staveb na této dráze můžeme jmenovat určitě Otto Wagner Hofpavillon Hietzing (Dvorní pavilon v Hietzingu), který byl vystaven speciálně pro

císařský

Schönbrunn,

dvůr při

nedaleko

příležitosti

zámku otevření

městské dráhy. Císař František Josef I. ho Obr. 23: Hofpavillon Hietzing

využil jen jednou. Jedná se o stavbu

v historizujícím stylu, završenou kopulí, která má na vstupní straně do ulice zdobnou přístavbu pro fiakry. Dnes je budova využívána především jako muzeum. Další zastávky jsou Stadtpark, Kettenbrückengasse a Karlsplatz. 40

Zde se nachází

Stadtbahn

pavillon

Karlsplatz (Městský železniční pavilon Karlovo náměstí), který je kontrastem k pavilonu v Hietzingu. Wagner se touto stavbou zcela oprostil od historismu a použil nové konstrukční řešení. Vystavěl dva identické pavilony s kopulemi, jejichž Obr. 24: Stadtbahn pavillon Karlsplatz

stěny jsou tvořeny železným skeletem, který je vyplněný mramorovými deskami

zvenku a sádrovými zevnitř. Zdobí je rostlinné ornamenty zlatých slunečnic. Zastřešeny jsou vlnitým plechem, který se v té době používal spíše na průmyslovou architekturu. V průběhu výstavby podzemní dráhy v sedmdesátých letech, byly tyto pavilony rozebrány a zase složeny. Západní pavilon dnes slouží jako vstup do metra a je v něm od r. 2005 instalovaná stálá expozice, věnovaná dílu a životu Otto Wagnera. Ve východním pavilonu sídlí kavárna. Oba jsou zpřístupněné pouze v letní sezóně. Zajímavý je i exteriér nádraží Schönbrunn, které leží na dnešní zelené lince metra U4. Tuto linku doprovází Wagnerovy zastávky stejného charakteru téměř po celé trati. [12,26] Otto Wagner pavillon Karlsplatz Adresa: Karlsplatz 1040 Wien Tel.: +43-1-505 87 47-85177 E-mail: [email protected] Otevírací doba: Duben – Říjen: Po – Ne: 10.00 – 18.00 Vstupné:

€ 4 dospělí € 3 studenti, senioři, skupiny nad 10 osob [27]

Metro: Karlsplatz, linky U1, U2, U4 Otto Wagner Hofpavillon Hietzing Adresa: Schönbrunner Schloßstraße, 1130 Wien Tel.: +43-1-877 15 71 E-mail [email protected] Otevírací doba: Dvorní pavilon je v současné době uzavřen z důvodu rekonstrukce! [28] 41

Metro: Hietzing, linka U4

2.1.16 Stavby na Dunajském kanálu Vídeň byla díky Dunaji po staletí vystavována každoročním záplavám. V letech 1869­1875 byl Dunajský kanál ohrazen tak, aby se snížilo nebezpečí záplav ve vnitřním městě. V roce 1892 vydali zákon, který měl zároveň se stavbou městské dráhy proměnit Dunajský kanál na obchodní a zimní přístav. Aby mohl být kanál využíván celoročně, musel být regulován. Proto Wagner, jako tehdejší umělecký rada Komise pro dopravu dostal zakázku, na základě které vystavěl v letech 1894­1908 Nussdorfer Wehr (Nussdorfský jez) a Das Schützenhaus und die Staustufe Kaiserbad (Strážní dům a zdymadlo Kaiserbad). Kromě těchto staveb postavil ještě stavby na nábřeží mezi Augartenským a Františkovým mostem. V té stejné době zhotovil plány na nové mosty, které nebyly ale nikdy postaveny. Nussdorfský jez, který se nachází na začátku kanálu, je vodní branou do města. Plní též funkci mostu, který Wagner secesně upravil a po stranách vztyčil mohutné pylony se dvěma bronzovými lvy od Rudolfa Weyra, strážícími město před nebezpečím. Tento jez měl chránit před záplavami nejen níže Obr. 25: Nussdorfer Wehr

položené části města Vídně, ale také novou městskou dráhu, jež probíhá podél kanálu.

Skoro všechny spisy a podklady k Dunajskému kanálu se ztratily, proto není dochováno mnoho informací o výstavbě. Hlavní ovšem je, že ve své největší zatěžkávací zkoušce, během záplav v roce 1899 zařízení obstálo a zabránilo vyplavení vnitřního města. Další Wagnerova tvorba pokračovala výstavbou nábřeží Dunajského kanálu. Zde se mu povedlo dosáhnout jednotného uměleckého dojmu a zároveň vysoké funkčnosti. Dolní nábřeží předsadil o 15 metrů a je rozčleněné na místo pro rybí trh, přístaviště pro osobní paroplavbu a překladiště pro obchod. Směrem do města nábřeží ohraničil opěrnými zdmi a galeriemi městské dráhy, na které vedlo schodiště a spojovalo je tak s horní promenádou na nábřeží.

42

Druhý jez se zdymadlem Kaiserbad vybudoval Wagner v centru města. Hlavní součástí této výstavby je strážní a provozní budova zdymadla. Uvnitř budovy, kde střední trakt je věžovitě převýšen, byl umístěn jezový jeřáb. Odtud bylo ovládáno a kontrolováno zařízení jezu. Wagner touto stavbou vytvořil vzorový příklad funkcionální architektury. Budova nám připomíná stroj s otevřenou mechanikou. Má fasádu s horizontálně Obr. 26: Schützenhaus

vrstveným granitovým soklem, vertikálně položenými mramorovými deskami a opticky vlnovitě uspořádaným

reliéfem, který symbolizuje modré vlny. Málokterému architektovi se podařilo technické stavbě dodat takovou poetičnost. Zdymadlo Kaiserbad bylo po druhé světové válce zničeno a odstaveno mimo provoz. Od té doby přestalo plnit své funkce. Dnes se uvnitř budovy nachází příjemná restaurace a vinný bar s výhledem na Dunaj. [12] Otto Wagner Schützenhaus – Kaffeerestaurant, Weinbar Adresa: Obere Donaustraße 26, 1020 Wien Otevírací doba: denně: 11.00 – 24.00 [29] Metro: Schottenring, linka U1, U4 Nussdorfer Wehr Adresa: Brigittenauer Sporn, 1190 Wien Metro: Heiligenstadt, linka U4; Tramvaj: D

2.1.17 Miethäuser - Linke Wienzeile (obytné domy - Linke Wienzeile) Těmito pozoruhodnými secesními domy z roku 1898 na rohu ulic Wienzeile a Köstlergasse se Wagner zapsal do dějin architektury. Jsou to objekty o zhruba 50 bytech, které představují dosud jeho největší projekt obytných domů. Velký dům na adrese Wienzeile č. 40, tzv. „Majolikahaus“, jehož Obr. 27: Majolikahaus

vchod vede přímo na velkoměstský bulvár,

43

je zcela obložen smaltovanými dlaždicemi (majolika), které zdobí květinové ornamenty. Druhý dům č. 38 má zlatým ornamentem zdobenou omítkovou fasádu, autorem je Koloman Moser. Wagner zde inteligentním řešením optimálně a ekonomicky využil pozemku. Zvláštní roli zde hrál byt v mezaninu domu v Köstlergasse, který si zřídil sám pro sebe, jako přechodný byt. Neměl zde ani reprezentační místnost pro hosty. Jídelna byla zařízena nábytkem z ořechového dřeva s perleťovým vykládáním, koberce byly vytvořené podle jeho vlastního návrhu. Ložnici zdobil vzor inspirovaný listy japonské sakury. Postel a noční stolky byly z mosazi, zhotovené dle návrhu architekta. Ostatní místnosti byly ve vzájemné harmonii díky stejným vzorům na podlaze, zdech a stropě. Nejrafinovanější místností zde však byla velká koupelna, kde se nacházela ona pověstná skleněná vana. Tvořila ji kovová poniklovaná rámová konstrukce, v níž byly upevněny čtyři desky z křišťálového skla. Právě tato vana vyvolala velkou pozornost na výstavě k 50. výročí vlády císaře Františka Josefa v roce 1898, kde Wagner vystavoval svou ložnici a koupelnu. Tento byt přinášel ve své době poselství moderní architektury. Současníci ho tak mohli považovat za manifest, za vzor a zároveň za výzvu pro vstup do moderní doby. [12] Adresa: Linke Wienzeile 40, 1060 Wien; Köstlergasse 38, 1060 Wien Metro: Kettenbrückengasse, linka U4

2.1.18 Kirche am Steinhof (Kostel sv. Leopolda ve Steinhofu) Tento kostel znalci řadí k deseti nejvýznamnějším kostelům 20. století a pokračuje v tradici velkých kostelů, jako je v Benátkách kostel sv. Marka a v Istanbulu Hagia Sofia. I přesto, že se Wagner zabýval architekturou v církevní oblasti, vystavěl budapešťskou synagogu a zhotovil návrhy na další kostely, nepodařilo se mu prosadit modernu v sakrální oblasti. Až teprve díky projektu ve Steinhofu mohl Wagner

uskutečnit

své

představy

a

vystavět

mistrovské dílo. Tehdy se zúčastnil soutěže na Obr. 28: Kirche am Steinhof

výstavbu psychiatrické léčebny, kterou vyhrál. Jeho

situační plán se systémem pravidelně rozložených pavilonů a dominujícím kostelem na vrchu kopce byl přijat, ale nakonec byl pověřen pouze výstavbou kostela. Na okraji 44

Vídně tak od roku 1903 začala vznikat jedna z největších nemocnic v Evropě. Rozkládá se na ploše o více než 100 hektarech a dodnes jsou tyto budovy charakteristickým rysem západní části Vídně. V roce 1903 Wagner představil model návrhu kostela na 23. výstavě v pavilonu vídeňské Secese. Kostel byl postaven v rekordně krátké době dvou let (1902­1904). V říjnu 1907 byl vysvěcen. Stavební náklady byly vyčísleny na 575 000

korun,

z toho

architektův

honorář

35 000

korun.

Wagnerovými

spolupracovníky byli Marcel Kammerer a Otto Schönthal. [12] Klenba centrální budovy je zvenku obložená mramorovými deskami a připevněná našroubovanými měděnými hlavicemi. Samotná kopule je tvořená z měděných, původně pozlacených desek. Vnitřní prostor má formu řeckého kříže a pojme cca 800 lidí. Vstup je členěný do tří částí. Vpravo muži, vlevo ženy a střední vstup je rezervován pro zvláštní příležitosti. Zdi jsou obloženy do výšky tří metrů mramorem a navzájem je propojuje funkční ornament. Kostelní prostor je překlenut zářivě bílým „firmamentem“ se čtvercovou sítí ve zlaté barvě. Podlaha je zdobena bílými dlaždicemi s černým čtvercovým vzorem. Wagner, aby dosáhl dobré viditelnosti při mších, nechal směrem k oltáři klesat podlahu o 30 centimetrů. Zohlednil zde všechna praktická kritéria, jako přívod světla, akustiku, rozdělení pacientů na muže a ženy, návštěvníky a pracovníky nemocnice. Figury na obou věžích vytvořil Richard Luksch, čtyři anděly nad hlavním vchodem pocházejí od Othmara Schimkowitze. Na velkých bočních vitrážích se angažoval Koloman Moser. Oltářní obraz podle návrhu Remiuse Geylinga vyhotovil Leopold Forster. Kostel sv. Leopolda ve Steinhofu se brzy stal jedním ze symbolů Vídně a dodnes platí za jednu z nejvýznamnějších sakrálních staveb rané moderny. V letech 2000­2006 byla provedena rekonstrukce kostela. [12] Tento secesní areál nemocnice nese autorovo jméno Otto-Wagner-Spital. Dnes je zde soustředěno oddělení psychiatrie a neurologie. V areálu je možné absolvovat dvě prohlídky s průvodcem. Jedna s názvem „Jugendstil am Lemoniberg“, která trvá hodinu a půl a provede vás celým areálem, končí prohlídkou kostela. Druhá prohlídka se týká pouze kostela sv. Leopolda, cca na 50 min. Obě prohlídky je nutno domluvit předem. Kostel je jinak přes týden zavřený, ale lze do něj vstoupit v průběhu bohoslužeb, což je v sobotu od 15.00 do 17.00 a v neděli od 12.00 do 16.00. Adresa: Baumgartner Höhe 1, 1140 Wien 45

Tel.: 01-910 60 - 11007 E-mail: [email protected] Vstupné: € 8 dospělí, max. 2 děti do 15 let zdarma € 6 mládež 15­18 let € 4 skupiny nad 35 osob [30] Metro: Unter St. Veit, linka U4; Bus: 47A

2.1.19 Ӧsterreichische Postsparkasse (Rakouská Poštovní spořitelna) Úřední budova, která je jednoznačně ikonou vídeňské

architektury.

Pochází

z let

1903­1912. Spolu s kostelem sv. Leopolda ve Steinhofu

patří

nejvýznamnějším

k životním

Wagnerovým dílům.

Touto

stavbou ovlivnil architekturu 20. století, byla průlomem nové doby. Vídeň spolu s Berlínem Obr. 29: Postsparkasse

a Chicagem patří k místům, kde se zrodil funkcionalismus. Ve vypsané soutěži v roce

1903 vyhrál Wagner, ze 32 podaných návrhů, byl jeho realizován. Budova poštovní spořitelny je vystavěna v čistě užitkovém stylu. Fasáda je obložená tenkými mramorovými deskami, které jsou upevněné pomocí hlavic. Na zvýšené přízemí použil vyduté žulové desky, které zdůrazňují plastičnost horizontálně členěné stěny. Většina externích detailů je vytvořena z hliníku. Budova působí jako truhlice na peníze, posázená hlavičkami nýtů. Interiér je řešen velmi prakticky. Ve slavné trojlodní prosklené hale je prostor určen ke styku se zákazníky. Zde Wagner použil moderní materiály, které se snadno udržují. Převládá zde hliník. Podlaha ve vstupní hale je zhotovená ze skleněných tvárnic, takže poštovní kancelář, která sídlí pod ní, má dostatek přirozeného světla. U střechy z tenkého skla zavěšené na pilířích, která působí jak pavučinka, byl poprvé použit princip závěsného mostu. Díky skleněným a bílým mramorovým deskám na zdech působí interiér absolutně čistě až slavnostně. Nové techniky, konstrukce a materiál udávají pocit ohebnosti a odhmotnění. Máme tady pocit až určité abstrakce a organičnosti. Poštovní spořitelna podle konceptu odpovídá vzoru amerických budov. Příčky kanceláří lze přesouvat dle potřeby, neboť nejsou nosné. 46

Wagner se věnoval i detailům v interiéru, je zde autorem návrhů nábytku, koberců a dokonce i vypínačů na světlo. Můžeme zde cítit autorův smysl pro praktičnost. [12] Do prostor spořitelny se nemusíte bát vstoupit. Jsou tady na obdivovatele architektury zvyklí. Dokonce uvnitř můžete navštívit velice zajímavé Wagner­Werk­Museum. Které nabízí návštěvníkům spoustu informací o vzniku stavby a o Otto Wagnerovi samotném. Wagner-Werk-Museum Postsparkasse Adresa: Georg-Coch-Platz 2, 1018 Wien Tel.: +43 (0) 599 05 – 33825 E-Mail: [email protected] Otevírací doba: Po – Pá: 9.00 – 17.00 So: 10.00 – 17.00 Vstupné: € 6 dospělí € 4 studenti, senioři, skupiny [31] Metro: Schwedenplatz, linka U1, U4

2.1.20 Sanatorium Lupus V Generálním regulačním plánu města Vídně z roku 1893 Wagner požadoval, aby byly nemocnice rovnoměrně rozmístěné po celém městě. K těmto nemocnicím patřilo i sanatorium Lupus, které pochází z roku 1908. Bylo specializované na onemocnění tuberkulózou kůže, zvané lupus, které bylo na přelomu 19. a 20. století velice rozšířenou nemocí. Stavba má půdorys písmene H a není zcela symetrická.

Při

jeho

projektování

Wagner

již

prozíravě uvažoval o zacházení s nemocnými. Proto Obr. 30: Sanatorium Lupus

také vytvořil samostatné prostorové jednotky pro

malý počet pacientů, pro jejich individuální léčbu a větší klid. Pokoje otočené na jižní stranu uspořádal tak, aby na pacienty příliš nesvítilo. Wagner zde přišel s řadou různých inovací, které přispěly při výstavbách dalších funkčních staveb. Fasáda je ještě klasická se středním rizalitem a dvěma bočními. Ale některé části stavby už vykazují prvky 47

funkcionalismu, jako například dodatečně projektované schodiště a posunuté vedení chodby. Wagner při vytváření fasády využívá jako dekorativního prvku dva centimetry silné modré skleněné desky, stejně jako v případě obytných domů v Neustiftgasse a Döblergasse. Jednotlivé plochy mezi okny jsou zdobené geometrickým ornamentem z omítky. Na středním rizalitu vytvořil pilířovité okenní sloupy, které jsou zakončené hlavicemi. [12] Dnes je tato budova součástí Wilhelminenspital der Stadt Wien (Wilhelminské nemocnice města Vídně). V celém rozlehlém areálu ji najdete docela stěží. Nachází se totiž úplně schovaná v odlehlé části, na konci parku. Dnes slouží jako rehabilitační centrum. Je možné vstoupit do vestibulu, kde uvidíte pro Wagnera typickou geometrickou dekoraci z tohoto období a slavné nástěnné lampy, které osvětlují interiér. Adresa: Montleartstraße 37, 1160 Wien Metro: Ottakring, linka U3

2.1.21 Miethäuser – Neustiftgasse, Döblergasse (obytné domy Neustiftgasse, Döblergasse) Jde o domy z let 1909­1911, stojících na rohu dvou ulic Neustiftgasse č. 40 a Döblergasse č. 4, které jsou

posledními

Wagnerovými

realizovanými

projekty na veřejné stavby. Ve věku 68 let zahájil tento projekt, který se stal zároveň jeho „odkazem a architektonickou závětí“. Na tehdejší dobu to byly nejmodernější stavby Vídně. Nárožní budova čítala třicet bytů, které měly až 280 m². Fasáda je stroze bíle omítnuta. Charakteristické jsou zde malé černé Obr. 31: Miethaus Neustiftgasse

skleněné destičky v případě Neustiftgasse a modré keramické desky v Döblergasse, zapuštěné do

omítky. Okna vsazená v poměru 1:2 krásně zdůrazňují pravidelné členění fasády. U domu v Neustiftgasse pravidelnost tvoří ještě navíc jemné linky v omítce. Wagner v domě v Döblergasse obýval celé první patro. Směrem do ulice se nacházel apartmán o velikosti cca 280 m² a do zadní části do dvora velký ateliér o výměře cca 220 m². Interiér bytu byl z velké části obložený dřevem. Zdi obývacího pokoje mahagonem a 48

jídelna americkým ořechem. Obě místnosti oddělovala příčka ze skla a dřeva, takže celá přijímací místnost dosahovala délky téměř 18 metrů. Zařízení bytu měl dokonale sladěné. Od nábytku, přes koberce až po ručníky. Tuto elegantní architekturu interiéru ještě podtrhovaly sametové rudé závěsy. Tím vším vytvořil typ elegantního městského bytu, jaký vždy obdivoval v Paříži. V přízemí a mezaninu byly v nájmu slavné Wiener Werkstätte (Vídeňské uměleckořemeslné dílny). V letech 1912­1932 zde sídlila jejich obchodní část. V dnešní době je ve Wagnerově apartmánu umístěn jeho archiv, ale bohužel od roku 2005 je z finančních důvodů pro veřejnost uzavřen. [12] Adresa: Neustiftgasse 40, 1070 Wien Döblergasse 4, 1070 Wien Metro: Volkstheater, linka U2, U3

2.1.22 Vila Wagner II Druhá Wagnerova vila v Hüttelbergu pochází z roku 1912. Stojí hned vedle vily první z roku 1886. Díky tomu lze dobře porovnat dvě wagnerovská tvůrčí období. Stačí si stoupnout na protější stranu ulice. V případě druhé vily jde o menší letní rodinný dům. Wagnerovi šlo v projektu především o účelnost a jednoduchost. Vila mát tvar krychle, pokryté hladkou světlou omítkou. Pravidelně rozložená vysoká okna v těsné blízkosti vedle sebe, člení dům rytmicky a umožňují silný přístup světla do jednotlivých prostor. Obr. 32: Vila II

Dolní třetinu domu zdobí pás z modrých skleněných

destiček, které vytváří kolem celého obvodu domu ornament. Interiér domu je proveden ve veselých letních barvách. Byt správce a místnosti pro služebnictvo jsou situovány do suterénu se separátními vchody. Po krásném vstupním schodišti se vchází do mezaninu, který tvoří veliká místnost 4,30 m vysoká, označená jako jídelna a zároveň obývací pokoj s otevřeným krbem. Autor tady realizoval něco, co bylo později označováno za „multifunkční“ prostor. Použil zde materiály, které nabízel tehdejší průmysl jako například železobeton, asfalt, eternit, hliník, skleněná mozaika, mramorový dekor, ušlechtilá omítka a podobně. Do zařízení interiéru vybral Wagner designový nábytek ze

49

sériové výroby. Svým vizuálním vzezřením připomíná vila obytný dům v Döblergasse. Wagner tuto vilu projektoval jako více než sedmdesátiletý architekt pro jeho o 18 let mladší ženu. Ovšem v roce 1915 jeho milovaná žena zemřela a on nechtěl dále v této vile přebývat. Prodal ji v září roku 1916. [12] Adresa: Hüttelbergstraße 28, 1140 Wien Metro: Hütteldorf, linka U4; Bus: 52B

2.1.23 Looshaus (Loosův dům) Tento modernistický kousek byl vybudován v letech 1909­1911 Adolfem Loosem. Císaři Františku Josefu se tento dům krajně nezamlouval. Jednoduché průčelí ho uráželo natolik, že nechal stáhnout závěsy ve všech oknech svého paláce, které byly otočeny k Loosovu domu. A dokonce sám ho označil jako „dům bez obočí“, čímž Obr. 33: Looshaus

narážel na nedostatek zdobných prvků kolem oken,

kterými domy z počátku 20. století běžně disponovaly. Díky četným protestům musel Loos stavbu pozastavit, a to do té doby, dokud nedal souhlas k přidání deseti rámových vlysů a bronzových truhlíků na květiny. Dnes je dům s mramorovým obložením považován za geniální dílo. V přízemí dnes sídlí Raiffeisenbank, kam v otevíracích hodinách můžete vstoupit a prohlédnout si interiér. V horních podlažích naleznete stálou expozici věnovanou této stavbě a galerijní prostory. [3] Adresa: Michaelerplatz 3, 1010 Wien Otevírací doba Raiffeisenbank: Po – Pá: 8.00 – 18.00 Metro: Herrengasse, linka U3

2.1.24 Zacherlhaus (Zacherlův dům) Vídeňský továrník Johann Evangelist Zacherl uspořádal v roce 1900 pro Wagnerovy žáky interní soutěž, ve které uspěl návrh Slovince Josipa Plečnika. Pozemek budoucího bytového domu s obchody se nacházel v samém centru Vídně nedaleko od Katedrály svatého Štěpána. Po svém dokončení v roce 1905 se stal první moderní stavbou ve 50

středu města. Plečnik do projektu zpracoval všechny Zacherlovy požadavky a přesto se mu podařilo udržet čistý koncept, jak z hlediska provozního tak estetického. Na tehdejší dobu měl dům nebývale hladkou fasádu. Jediný ornament tvoří půl válcové kamenné pásky překrývající spoje žulových desek. Sochy atlantů, kteří podepírají římsu, vytvořil František Metzner. Největší pozornost na zaobleném nároží poutá bronzová socha archanděla Michaela od Ferdinanda Andriho. [32] Adresa: Bauernmarkt 7, Wildpretmarkt 4, 1010 Wien Metro: Stephansplatz, linka U1

2.2 Charakteristika putování „Secesní Vídní po stopách Otto Wagnera“ Sestavená trasa zavede zájemce do Vídně, po stopách významného rakouského architekta Otto Wagnera, ale i některých jeho vrstevníků, či žáků, kteří spadají do období secese ve Vídni. Účastník bude mít možnost sledovat architektův tvůrčí vývoj, který se projevuje na jednotlivých stavbách od historismu až po modernu. Program je stanoven na dva dny a je přizpůsoben pro skupinu cca 20 lidí. Menší skupině se může průvodce lépe věnovat, je více mobilní a na přesuny městskou hromadnou dopravou, která je během prohlídky Vídně značně využívaná, je zkrátka ideální. Putování po architektonických skvostech je určeno především pro studenty středních a vysokých škol. A to zejména studenty stavebních škol, architektury, ale i studenty jiných uměleckých škol. Samozřejmě i pro jedince se zájmem o toto téma. Přeprava bude uskutečněna vlakem z Prahy. Nocleh je zajištěn ve tříhvězdičkovém hotelu. Skupinu bude provázet kvalifikovaný průvodce. V příloze pak k programům připojuji plánky jednotlivých tras a plánek vídeňského metra.

2.2.1 Program – 1. den: Karlsplatz ▪ Otto Wagner Stadtbahn pavillon ▪ Stadtpark a Wienflussregulierung ▪ Wagner Palais ▪ Urania ▪ Ӧstereichische Postsparkasse, Wagner­Werk­Museum ▪ Das Schützenhaus der Staustufe „Kaiserbad“ ▪ Länderbank ▪ Miethäuser ▪ MuseumsQuartier a Architekturzentrum ▪ Looshaus ▪ Ankerhaus ▪ Ankeruhr

51

Podrobný popis programu – 1. den: Odjezd do Vídně je stanoven na 6.39 z Hlavního nádraží v Praze. Vlak jede ve směru Pardubice, Česká Třebová, Brno. V Brně na Hlavním nádraží zastaví v 9.19 a pokračuje v 9.22 směr Břeclav. V Brně je možnost přistoupení. Po 10.00 překračuje hranice s Rakouskem a první zastávkou je Wien Simmering. Odtud vlak odjíždí v 11.04 na Hauptbahnhof (hlavní nádraží), kde v 11.10 vystoupíme. Průvodce zde v Ticket centru koupí pro všechny účastníky dvoudenní lístky na městskou dopravu, které jim později rozdá. Se zavazadly se odsud pěšky odebereme k nedalekému hotelu Meininger Wien Hotel City Centrum. Půjdeme ulicí Favoriten Straße, kde asi po 500 metrech přijdeme na Columbusplatz a tady odbočíme doprava do Columbusgasse, vedoucí přímo k hotelu. Zde si jen odložíme kufry a batohy do úschovny zavazadel, neboť ubytování je v hotelu možné až od 15.00. Průvodce zde všem rozdá lístky na hromadnou dopravu s plánky města a stručně seznámí skupinu s programem prvního dne. Na prohlídku secesní Vídně se vydáme cca v 11.40. Nejbližší stanice metra, neboli vídeňské U-bahn, s názvem Keplerplatz, se nachází 2 minuty chůze od hotelu. S putováním po Wagnerových stavbách začneme na Karlsplatz (str. 30) se dvěma naprosto identickými pavilony Otto Wagnera (str. 40,41), které stojí proti sobě na vyvýšené části náměstí. Pod jedním z nich je vstup do metra, kde je významný dopravní uzel. Střetávají se zde linky U1, U2, U4. V nadzemní části se nachází muzeum Otto Wagnera, do kterého vstoupíme. Je zde veškerá dokumentace Wagnerových staveb ve Vídni. Je určitě příhodné začít prohlídku právě zde. Druhý pavilon byl přetvořen na kavárnu. Z Karlova náměstí budeme pokračovat do Stadtpark (str. 31). Cestou mineme monumentální barokní kostel Karlskirche, kudy opustíme náměstí a projdeme uličkou Brucknerstraße na Schwarzenbergplatz, kolem Památníku Rudé armády. Za ním se stočíme doprava do ulice Renweg. Zde se nalézáme v dolní části zahrad Belvederu. V případě zájmu je možná prohlídka horního Belvederu, kde je umístěna stálá expozice Gustava Klimta s jeho nejznámějším dílem „Der Kuss“ (polibek). V ulici Renweg se setkáme s domem č. 3 - Palais Wagner (str. 30), který postavil pro svou početnou rodinu. Dnes je sídlem ambasády Chorvatska. Z Renwegu dojdeme zpět na Am Heumarkt, po které přijdeme na Johanesgasse, kde je vstup do městského parku. Tady najdeme jednu z mnoha zastávek metra od Wagnera. U vstupu do parku je mimo jiné k vidění další secesní dílo Wienflussregulierung (str. 31), místo, kde řeka Wien znovu vytéká na povrch, od Fridricha Ohmana. Ozdobil tady secesními prvky kamenné přemostění s osovým 52

schodištěm a promenádou po obou stranách řeky, kterou navzájem spojují mosty. Stěny portálů jsou zdobené modrými glazovanými amforami s lidskými obličeji. Příjemné místo k relaxaci a procházkám. Kolem řeky projdeme na konec parku, kde ho opustíme a podél řeky stále pokračujeme. Za pozornost stojí několik secesních mostů různého provedení, pro auta, vlaky i pěší, které navrhoval Wagner a spojuje je jeden společný znak. Všechny jsou natřené jablkově zelenou barvou a doplněné lístky zlata. Stejně tak i jeho zábradlí s motivem slunečnic ve stejné barvě nás doprovází po celé Vídni. Po levém břehu s názvem Wotruba-Promenade a ulicí Schallautzerstraße se ocitneme na místě, kde se vlévá řeka Wien do Donaukanal. Vydáme se opět po levé straně kanálu proti proudu ulicí Urania Straße, kde po pravé straně potkáváme další ze secesních staveb, tentokrát od Maxe Fabianiho (současníka Wagnera), jeho stále fungující observatoř Urania (str. 31). Ve spodní části dnes najdeme kino a kavárnu. Odsud naše kroky zamíří přes Stubenring na Georg Coch Platz k nejvýznamnější stavbě Otto Wagnera – Ӧstereichische Postsparkasse (str. 46), která je pokládána společně s Kirche am Steinhof za vrchol jeho životního díla. Vstoupíme dovnitř, abychom si prohlédli interiér. Doporučuji navštívit zdejší Wagner Werk museum, kde jsou historické dokumenty o vzniku a výstavbě budovy, dobové fotografie, návrhy ostatních architektů, kteří se účastnili vypsané soutěže, kterou Wagner jednoznačně vyhrál. Zhlédnout zde můžete krátký a zajímavý film o životě a díle Wagnera. Uvnitř budovy navštívíte stylově zařízenou původní halu s přepážkami. Po prohlídce spořitelny se vrátíme ulicí Biberstraße na břeh Donaukanal na nábřeží Franz-Josefs-Kai, které vede na Schwedenplatz, kde vstoupíme na stejnojmenné zastávce do metra zelené linky U4 a přesuneme se tak rychleji na druhý břeh na zastávku Schottenring. Z metra vystoupíme rovnou na pěší promenádě před další stavbou, jež projektoval Wagner. Nacházíme se před budovou strážního domu zdymadla Kaiserbad – Das Schützenhaus der Staustufe Kaiserbad (str. 43), ve které autor spojil technickou funkčnost s estetičností. Zdymadlo bylo ovšem za druhé světové války zničeno a už nikdy nebylo obnoveno. Dnes je spodní část využívána jako příjemná restaurace a vinný bar s výhledem na Donaukanal. Nyní přejdeme přes most Augartenbrücke na Carl Szokoll Platz. Odtud se vydáme na okružní třídu Schottenring, po které půjdeme asi 500 metrů a po pravé straně potkáme první z několika obytných domů stavěných Otto Wagnerem. Dům č. 23 určitě stojí za krátkou zastávku. Jedná se o pětipodlažní dům. Horní polovina fasády je obložena černobílými trojúhelníkovými kachličkami a doplněná bohatě zdobeným štukem oranžové barvy. Dům je zakončen přetaženou římsou s výrazným florálním 53

zdobením. Přístupný bohužel není, neboť je dnes v soukromém vlastnictví. Po Schottenringu pokračujeme dalších cca 500 metrů a zabočíme vlevo do uličky Hohenstauffengasse, kde se nachází dům č. 3, což je budova bývalé Länderbank (str. 36), projektovaná Wagnerem. Dnes je tu sídlo Spolkového kancléře a Komise pro ochranu spotřebitelů. Přístup je možný akorát do vstupní kruhové chodby, odkud je vidět hlavní hala s prosklenou kupolí, skleněnou podlahou a bývalé přepážky. Toto se dochovalo v původním stavu. Dům z ulice je poměrně nenápadný. Odsud projdeme uličkou Renngasse, zahneme vpravo na Freyung do Schottengasse, přejdeme přes Schottenring a nacházíme se právě v Sigmund Freud Park před novogotickým kostelem Votivkirche, kde bude vymezen čas pro krátké individuální volno s možností občerstvení a odpočinku. Následně se ubereme směrem vlevo od kostela do ulice Universitätsstraße a přijdeme asi po 600 metrech na křižovatku s ulicí Garnisongasse, kde si prohlédneme další obytný dům – Universitätsstraße č. 12 (str. 38) na protějším pravém rohu. Jde o reprezentativní budovu o šesti patrech, kterou Wagner realizoval jako architekt a investor v jedné osobě a předjímal tak typ moderního vysokopodlažního domu ve stylu Louise Sullivana. Po prohlédnutí půjdeme z Universitätstraße doleva ulicí Landesgerichtsstraße, kde bude pokračovat prohlídka obytných domů. Asi po pěti blocích zabočíme vlevo do Stadiongasse kolem rohového domu č. 10. Obytný dům, ve kterém sídlí Rathaus Apotheke a rakouská IMMO Bank. Druhým přes ulici po levé straně je dům č. 6-8 (str. 36), kde dnes sídlí ambasáda Columbie. Jde o velký pětipatrový dům charakteru paláce v luxusní čtvrti v sousedství radnice a parlamentu. Již zde uplatňuje Wagner svou základní myšlenku ve spojení krásy a nezbytnosti. Odsud opět využijeme metra a ze zastávky v Landesgerichtsstraße na protejší straně s názvem Rathaus popojedeme o jednu stanici fialovou linkou U2 na zastávku Volkstheater. Vystoupíme na hlavní třídě Museumstraße, kousek od ulice Neustiftgasse, kterou půjdeme asi 600 metrů, a naskytne se nám pohled na obytný dům č. 40 (str. 48) Hned za rohem vpravo v Döblergasse sousedí s obytným domem č. 4 (str. 48) Tyto dva domy jsou posledními projekty, které Wagner realizoval ve věku 68 let. Patřily k těm nejmodernějším, co byly tehdy ve Vídni realizovány. Mimo jiné v tomto domě v roce 1918 ve věku 77 let významný vídeňský architekt Otto Wagner umírá. V domě č. 4 je uložen Wagnerův archiv jeho celoživotního díla. Bohužel v roce 2005 byl z finančních důvodů uzavřen. Po ulici Neustiftgasse se vrátíme zase zpět na Museumstraße, po které půjdeme jeden blok vpravo přes křižovatku s Burggasse na Museumsplatz.

Odsud

už

je

vidět

vstupní

prostor

do

areálu

muzeí

– 54

MuseumsQuartier (str. 33), do kterého vstoupíme za účelem návštěvy zdejšího Architekturzentrum (str. 34), které je prvním muzeem architektury v Rakousku a je zároveň informačním, znalostním a výzkumným centrem. Právě zde máte možnost pořídit si publikace od různých architektů a vidět jak se vyvíjela architektura Vídně až do současnosti. Za zhlédnutí tu stojí design zdejšího baru Corbaci. Areálu dominují dvě velké moderní stavby - Leopoldovo muzeum, které je označováno za klenotnici vídeňské secese a muzeum moderního umění Mumok. Areál opustíme průchodem přes Muzeumsplatz a sejdeme dolů přes rozlehlý prostor Marie Theresie Platz v těsné blízkosti Kunsthistorisches Museum a Naturhistorisches Museum. Přejdeme přes hlavní třídu Burgring a bránou přes nádvoří Hofburgu projdeme na Michaelerplatz. Zde je dlužno zmínit kavárnu Griensteidl, kde se scházeli spisovatelé, básníci a nespokojení umělci na konci 19. století a kritizovali tehdejší dobu, která vůbec nesleduje dění v Evropě a toužili po změně, po odklonění se od historismu, aby vznikaly věci nové, odpovídající nové době. Další stavbou připomínající už pokročilejší období vídeňské secese je Looshaus (str. 50), dům od Adolfa Loose, kde dnes sídlí vídeňská Reifeisenbank. V otevírací době banky je možnost nahlédnout dovnitř na interiér. Z Michaelerplatz vyjdeme ulicí Kohlmarkt. Po pravé straně budeme míjet secesní dům č. 9 Artaria-Haus od Maxe Fabianiho. Na konci Kohlmarktu vejdeme vpravo na pěší zónu Am Graben, žijící nákupní třídu s řadou kaváren a restaurací. Zde se krátce zastavíme u domu č. 14­15 Grabenhof. Wagner jej projektoval v letech 1873-1874, je tedy nejstarší stavbou, kterou při našem putování Vídní spatříme. Další zajímavou stavbou na Am Graben, u které zastavíme, je ještě jedna Wagnerova významná stavba, dům č. 10 „Ankerhaus“ (str. 39), která je zakončená prosklenou nástavbou bývalého fotografického ateliéru a zvýšené přízemí tvoří dvoupodlažní prosklená obchodní zóna, která dávala obytnému domu dominantní vzhled, na Vídeň v té době netypické. Na Am Graben se vyskytuje ještě jedna kuriózní stavba v secesním stylu, kterou je praktické zmínit, jsou to pánské a dámské klozety uprostřed této hlavní třídy. Za 30 centů příjemný zážitek. Naproti domu Anker ústí ulička Trattnerhof, tou projdeme, pokračujeme po Bauernmarkt, kterou asi po 50 metrech kříží ulice Brandtstätte, na jejímž protějším rohu přímo proti nám stojí dům č. 6 Zacherlhaus (str. 50) od Jože Plečnika, žáka Wagnera. Krátce zastavíme a pokračujeme přes Brandtstätte dál ulicí Bauernmarkt, která nás za dva bloky dovede na nejstarší vídeňské náměstí Hoher Markt, kde si prohlédneme mistrovské secesní dílo – Ankeruhr (str. 39). Náměstí pak opustíme uličkou Lichtensteg zabočíme vpravo na Rotenturmstraße a ta nás přivede na 55

Stephansplatz, projdeme v blízkosti Stephansdomu a zde dnešní putování zakončíme. Vstoupíme do stanice metra červená linka U1. Popojedeme čtyři zastávky do stanice Keplerplatz zpět k hotelu, kde program končí a pokračuje volná zábava.

2.2.2 Program – 2. den: Secession ▪ Naschmarkt ▪ Miethäuser Linke Wienzeile (Majolikahaus) ▪ Sanatorium Lupus ▪ Otto-Wagner-Spital ▪ Kirche am Steinhof ▪ Vila Wagner I ▪ Vila Wagner II ▪ Nussdorfer Wehr ▪ Museum für angewandte Kunst – MAK Podrobný popis programu – 2. den: Druhý den začneme s programem na Fridrichstraße před výstavním pavilonem Secession (str. 32). Před odchodem z hotelu budou všichni sbaleni a zavazadla si opět uložíme do úschovny, vrátíme se pro ně až večer. Od hotelu ze zastávky metra Keplerplatz dojedeme na Karlsplatz a pěšky projdeme parkem Girardi okolo nové moderní Kunsthalle k výstavnímu pavilonu Secession se zlatou vavřínovou kopulí. Společně si prohlédneme zvenku největší architektonický skvost secesní Vídně. Poté vstoupíme dovnitř. Zájemci, kteří budou chtít vidět stálou expozici „Beethovenovský vlys“ od Klimta, si zakoupí lístek a ostatní si mohou program zpestřit návštěvou populárního trhu Naschmarkt (str. 33), který s pavilonem téměř sousedí a kde se setkávají kultury a produkty z různých částí světa. (Zhruba uprostřed všech stánků po pravé straně doporučuji navštívit nejstarší a velmi příjemný lokál jménem „Zur Eiserner Zeit“. Hlavní menu nabízí vynikající „gulasch“, který zde vaří český kuchař). Přes Naschmarkt povedou naše kroky k dalším dvěma ikonám secesní architektury. Na místě kde končí stánky Naschmarktu bude sraz. Právě na tomhle místě je ideální výhled na dva obytné domy v ulici Linke Wienzeile č. 38 a č. 40 (str. 43). Těmito domy se Wagner zapsal do dějin architektury. Řadíme je totiž k nejpozoruhodnějším secesním domům ve Vídni. Do domu č. 40 takzvaného „Majolikahaus“ je možné vstoupit, dveře tu přes den nezamykají. Hned od vstupních dveří uvidíme na konci chodby ve stejném duchu jako fasáda s florálními motivy i nádherně zdobené schodiště a dochovaný stylový výtah. Už ovšem není ovládán mechanicky osobou, stojící v přízemí, ale elektronicky z kabiny. Na zdi tu zůstal jen důkaz v podobě kruhové kovové desky s vyznačenými podlažími a velká páka na mechanické ovládání výtahu. Po prohlédnutí obou domů přejdeme k nedaleké zastávce metra, která se nachází na místě, kde končí 56

budovy Naschmarktu. Zastávka Kettenbrückengasse (str. 40) leží na zelené lince metra U4. Celá tato trať zelené linky byla vybudovaná více jak před 100 lety Otto Wagnerem, jako městská dráha v letech 1896-1900. V dnešní době je již integrovaná do sítě podzemní dráhy a stále se využívá. Zastávky, které se na této trati dochovaly, mají všechny jednotný stylový charakter. Poznáme je již z dálky, především díky jablkově zelené barvě, kterou jsou natřeny všechny kovové prvky, zábradlí, střechy a také četné mosty po Vídni. Podle této barvy snadno identifikujem dílo Otto Wagnera. Naše putování se bude dále ubírat směrem na západ od centra města do 16. obvodu k dnešní Wilhelminenspital, kde také Wagner zanechal své stopy, v podobě Sanatoria Lupus (str. 47). Ze stanice Ketenbrückengasse vyjedeme směr Hütteldorf. Na druhé zastávce Margaretengürtel vystoupíme a vydáme se k pěšímu přestupu na hnědou linku U6, abychom viděli Wagnerovu zastávku Gumpendorfer Straße a jeho železniční most vedoucí k Westbahnhof. Nastoupíme zde do metra hnědé linky U6 a popovezeme se na následující zastávku Westbahnhof, abychom zde mohli přestoupit na oranžovou linku U3, po které pojedeme až na konečnou na Ottakring. Po výstupu z metra se dáme na jih po Huttengasse cca po 250 metrech odbočíme vpravo do Rankgasse, po které projdeme přímo až před hlavní vstup Wilhelminenspital, kde vstoupíme do areálu moderní nemocnice. Projdeme středem mezi budovami a dáme se vlevo, až se ocitneme v parčíku s malými cihlovými domečky, které inovativně navrhl Wagner při výstavbě Sanatoria. Aby tak pacienti měli větší klid a mohla se respektovat jejich individualita. Kolem těchto domků pokračujeme dál do kopce, až na samém konci areálu se dostaneme odzadu k budově bývalého Sanatoria Lupus, které se dnes využívá jako rehabilitační centrum. Budovu musíme obejít, abychom se dostali k hlavnímu vchodu. V tichosti můžeme vstoupit. Je zde dosti zřejmé, že budova vznikla ve stejné době jako obytné domy v Neustiftgasse. Vstupní prostor má stejně designově řešené zdi, a to v podobě modrých obdélníků, střídavě pokládaných na délku a na šířku za sebou na bílém podkladu. Celým areálem nemocnice projíždí „nemocniční taxi“ pro pacienty a pro návštěvníky v podobě sanitky. Zastávky jsou na jednotlivých místech značené, jezdí zhruba každých 15 minut. Z areálu Wilhelminské nemocnice můžeme vyjít i druhou starší bránou, ke které nás to v podstatě samo zavede. Je ještě v původní staré zástavbě. Vyjdeme na malé náměstí Joachimsthalerplatz, kde si počkáme na autobus 48A, kterým se přesuneme na zastávku Otto-Wagner-Spital (Psychiatrisches Krankenhaus) a vystoupíme přímo před dalším impozantním dílem Wagnera. Jde o rozlehlý areál psychiatrické

léčebny

v secesním

stylu,

který

nese

architektovo 57

jméno Otto­Wagner­Spital (str. 44). Dominantou tohoto areálu je Wagnerovo mistrovské sakrální dílo - Kirche am Steinhof (str. 44). Vstup do objektu je volně přístupný. Působí poměrně opuštěně a sálá z něj přinejmenším zvláštní atmosféra. Projdeme mezi jednotlivými pavilony a vystoupíme po schodišti na nejvyšší místo ke kostelu, který je zasvěcen svatému Leopoldovi. Zde máme předem domluvenou prohlídku na určitý čas. Musíme být tedy dochvilní, neboť na nás již čeká průvodkyně, se kterou vstoupíme do prostor monumentální stavby. Prohlídka trvá cca 50 minut. Po skončení bude krátké individuální volno k občerstvení. Dále budeme pokračovat k Wagnerovým vilám na Hüttelbergu. Sestoupíme po schodišti, projdeme stejnou cestou areálem zpět k hlavní vstupní bráně. Přejdeme do protější ulice Raimannstraße, kde je po pravé straně zastávka autobusu 47A. Odsud přejedeme na zastávku Ober Sankt Veit I., zelená linka metra U4. Tady přestoupíme na metro a popojedeme o jednu stanici na Hütteldorf. Odsud budeme pokračovat autobusem 52B, který nás zaveze přímo k Wagnerovým vilám, které spolu sousedí. Popojedeme pouze tři zastávky na Campingplatz Wien-West 1. Před odchodem ze zastávky je dobré se podívat, jak jezdí autobus zpět a podle toho naplánovat strávený čas (jezdí jen párkrát do hodiny). Nyní máme možnost porovnat architekturu obou vil současně, dělí je od sebe 27 let. Ve Vile Wagner I (str. 37) je dnes soukromé muzeum Ernsta Fuchse, kde máme předem domluvenou návštěvu. Vstoupíme tedy do vily, především za účelem prohlédnutí si dochovaného interiéru. Vila Wagner II (str. 49) je dnes v soukromém vlastnictví. Tu uvidíme pouze zvenčí. Po prohlédnutí obou staveb nastoupíme na protější straně ulice do autobusu 52B a odjedeme zpět na konečnou stanici zelené linky U4 - Hütteldorf a přestoupíme na metro, kterým nyní uskutečníme poněkud delší přesun až na druhou konečnou této linky, na zastávku Heiligenstadt. Místo, kde začíná Donaukanal a kde se nachází Wagnerův Nussdorfský jez (str. 33). Cestu z Hütteldorfu si zpestříme krátkou zastávkou na čtvrté stanici Hietzing u zámku Schönbrunn, kde se nachází Wagnerův Hofpavillon Hietzing (str. 31) postavený pro Františka Josefa I. Návštěva je možná pouze po předchozí telefonické domluvě. Pavilon si tedy prohlédneme zvenku a budeme pokračovat v cestě na Nussdorf. Po necelé půlhodině přijedeme na konečnou zastávku Heiligenstadt. Zde vystoupíme a dáme se ve směru vlevo, přejdeme přes ulici Boschstraße skrz parčík na náměstí 12. Februar Platz na zastávku tramvaje D, která se nachází v levém rohu náměstí na Heiligenstädter Straße, odtud popojedeme tři stanice na Sickenberggasse, kde vystoupíme a dáme se ulicí Sickenberggasse vpravo. Na jejím konci přejdeme přes ulici Eisenbahnstraße, podejdeme průchodem pod železniční tratí a 58

octneme se na břehu Donaukanal na pěší a cyklistické stezce. Po ní dojdeme přímo k Wagnerovu dílu. Po prohlédnutí se vrátíme stejnou cestou zpět na zastávku metra Heiligenstadt a vydáme se zpět do centra města. Na skupinu nyní čeká poslední bod programu, kterým je prohlídka MAK – Muzea užitého umění (str. 35). Předpokládá se, že druhý den programu bude stanoven na úterý, neboť právě tento den je v muzeu prodloužená otevírací doba do 22.00 a vstup je zdarma. Dojedeme na stanici Landstraße Wien-Mitte a pěšky ulicí Weiskirchner Land dojdeme k muzeu. Zde bude mít skupina kratší individuální volno na občerstvení a sraz bude v 18.00 před muzeem. Po skončení prohlídky se sejdeme opět před muzeem ve 21.00 a odjedeme metrem na Karsplatz, kde přestoupíme na červenou linku U1, kterou dojedeme na zastávku Keplerplatz k hotelu. Vyzvedneme si zavazadla z úschovny hotelu a ze stejné zastávky popojedeme o jednu zpět na Hauptbahnhof . Přejdeme na nástupiště č. 1-2, odkud odjíždí vlak každých 7 min na Meidling. Ve 22.31 odjíždíme z nádraží Meidling nočním rychlíkem směr Břeclav, Brno, Pardubice, Praha. Předpokládaný příjezd do Prahy – Hlavní nádraží je 4.09. Tentýž vlak pokračuje ve 4.29 na nádraží Holešovice, kam přijíždí v 4.38.

2.3 Časový harmonogram 1. den: 6.39

Odjezd vlaku z Prahy do Vídně z hlavního nádraží, přes Pardubice, Českou Třebovou, Brno a Břeclav

9.19 – 9.22

Příjezd a odjezd Brno, možnost přistoupení

11.10

Příjezd do Vídně na Hauptbahnhof. Pěší přesun do hotelu

11.45

Odjezd metrem od hotelu do centra na Karlsplatz, kde začíná prohlídka secesními pavilony Otto Wagnera

12.45

Přesun do Stadtparku se secesními portály

13.30

Urania a Ӧstereichische Postsparkasse – nejznámější dílo. Uvnitř prohlídka Wagner Werk museum

14.15

Přejezd metrem (linka U4) ke strážnímu domu na břehu Donaukanal – Das Schützenhaus der Staustufe „Kaiserbad“

14.30

Obytných dům - Schottenring č. 23

59

14.50

Bývalá zemská banka – Länderbank, dnešní sídlo kancléře

15.15 – 15.45

Individuální volno, možnost občerstvení, odpočinku v parku Sigmund Freud v blízkosti novogotického kostela Votivkirche

15.50

Obytný dům – Universitätsstraße č. 12

16.05

Obytné doby – Stadiongasse – č. 6-8 a č. 10

16.30

Obytné domy - Neustiftgasse č. 40 a Döblergasse č. 4. V tomto domě je uložen archiv Wagnerova díla. Zde také významný architekt zemřel

17.00

Architektur Zentrum v muzejním areálu MuseumsQuartier

17.30

Michaelersplatz s kavárnou Griensteidel a domem Adolfa Loose. Prohlídka pokračuje po Am Graben – s domy Ankerhaus a Zacherlhaus

18.15

Ankeruhr, Stephansplatz – odjezd metrem U1 na Keplerplatz

19.00

Příjezd do hotelu

2. den: 8.30

Uložení zavazadel do úschovny a odchod z hotelu

9.00

Začínáme den u výstavního pavilonu Wiener Secession

9.15

Populární tržnice Naschmarkt

9.45

Obytné domy na Linke Wienzeile č. 38 a č. 40

10.05

Zastávka Kettenbrückengasse a přesun metrem po dráze vybudované Otto Wagnerem

11.00

Areál Wilhelminenspital se Sanatoriem Lupus

12.30

Psychiatrická léčebna Otto-Wagner-Spital – prohlídka monumentální stavby Kirche am Steinhof s průvodkyní. Poté krátké individuální volno v prostorách areálu.

14.00 – 15.05

Vila Wagner I – možnost prohlídky soukromého muzea Ernsta Fuchse a Vila Wagner II

15.20 – 15.40

Hofpavillon Hietzing (vstup pouze na objednávku)

16.30 – 16.50

Nussdorfer Wehr (Nussdorfský jez)

17.15 – 18.00

Individuální volno 60

18.00 – 21.00

Muzeum užitého umění

21.30

Příjezd na hotel, vyzvednutí zavazadel

21.45

Odjezd na vlakové nádraží Meidling

22.31

Odjezd z Vídně přes Brno, Pardubice do Prahy

04.09

Příjezd do Prahy

2.4 Ubytování a stravování Ubytování: MEININGER Hotel Wien City Center *** Adresa: Columbusgasse 16, 10. Favoriten, 1100 Wien Hotel má ideální strategickou polohu k objevování Vídně. Nachází se 10 minut jízdy metrem od centra, nedaleko hlavního nádraží, v těsné blízkosti frekventované nákupní třídy Favoritenstraße. Asi 2 minuty chůze od zastávky metra Kepplerplatz, odkud jezdí linka U1. Pokoje jsou nekuřácké. Jsou vybavené vlastním sociálním zařízením a TV. Bezdrátové připojení k internetu funguje po celém hotelu zdarma. Recepce je v provozu 24 hodin denně a můžete zde získat i různé turistické informace. Hosté mohou využít zdarma úschovnu zavazadel a společnou kuchyňku. Z ostatních služeb mohou využít za poplatek například půjčení kol, obědové balíčky, pračku se sušičkou, kopírku/fax. V prostorách hotelu najdete automaty na nápoje a občerstvení. V dolních částech hotelu provozují M-bar s hernou, která nabízí například kulečník, stolní fotbal, karaoke, TV s video projektorem. Ceny za pokoje se liší podle sezóny a obsazenosti hotelu. Naše skupina využije ubytování ve 4-lůžkových pokojích, cena: € 14 Průvodci bude poskytnut 1-lůžkový pokoj, který je v rámci skupiny zdarma (gratuita). [34]

61

Stravování: Stravování není součástí tohoto programu. Vzhledem k tomu, že je program určen pro studenty, jde nám o to, dosáhnout pokud možno, co nejpřijatelnější celkové ceny tohoto putování. Ale určitě by neměl být problém se v průběhu dne domluvit a zastavit se na nákup potravin například v obchodním řetězci Billa, který je ve Vídni hojně zastoupen, jak v centru tak i mimo něj. Ceny jsou vcelku srovnatelné jako u nás. Všudypřítomné jsou tu také pekárny Anker s vynikajícím pečivem. V hotelu je možné si ráno dokoupit snídani za € 5,90 nebo svačinové balíčky za € 4. Večer pak při návratu k hotelu od metra, přímo na Favoritenstraße, možno navštívit některé z asijských bister, nebo si dát u stánku kebab, či ochutnat vídeňský kořeněný Wurst. Máte zde dobrou příležitost teplé večeře za přijatelné ceny. Popřípadě můžete využít kuchyňky v hotelu.

2.5 Doprava Pro tématické putování po Vídni jsem zvolila přepravu vlakem. České dráhy a Rakouské spolkové dráhy (Österreichische Bundesbahnen – ÖBB) nabízí pro příhraniční státy speciální slevy jízdného. Jedná se o poměrně nové nabídky, které nazývají „vlakem za zážitky k sousedům“. Nápad využít vlakové spojení místo tradičního autobusu, vzešel především z náplně programu, jehož součástí je jedna z nejdůležitějších Wagnerových staveb Vídně – městská železniční dráha, která se využívá dodnes. Dochovaly se na ní typické secesní zastávky jednotného stylu, včetně pavilonu pro Františka Josefa I. Právě tato dráha, dnešní zelená linka metra U4, vede také do Hütteldorfu, kde se nachází Wagnerovy vily a další zajímavé stavby jsou po cestě. Je tedy ideální použít dráhu k osobní přepravě a zároveň k prohlídce, než objíždět jednotlivá místa na dráze autobusem a třeba řešit, kde zaparkovat. Jedná se zároveň i o úspornější řešení. Odpadají nám tak náklady na řidiče autobusu (mzda, stravné, ubytování). K prohlédnutí ostatních staveb je samozřejmě ještě nutné využít dalších druhů městské hromadné dopravy, jako metra, autobusu a tramvaje. Proto jsem se rozhodla ke kombinaci vlaku a městské hromadné dopravy. Pro účastníky bude tedy zakoupena dvoudenní jízdenka na veškerou vídeňskou MHD. Přeprava skupiny z Prahy do Vídně bude uskutečněna vlakovou dopravou. Z Prahy do Vídně

mezinárodní

soupravou

EuroCity

–

typ

vlaku:

EC

73

Smetana

62

(vzdálenost: 415 km, celkový čas: 4 hodiny 45 minut). Z Vídně do Prahy rychlíkem: R 406 Chopin/476 (vzdálenost: 407 km, celkový čas: 5 hodin 38 minut). [34] Adresy zprostředkovatelů dopravy: České dráhy, a.s.

ӦBB Personenverkehr AG

Nábřeží Ludvíka Svobody 1222

Postfach 76

110 15 Praha 1

1020 Wien

IČO: 70994226

Tel.: +43 (0)5-1717 [36]

DIČ: CZ70994226 Tel.: +420 972 111 111 E-mail: [email protected] [35] České dráhy ve spolupráci s Rakouskými spolkovými drahami nabízejí EURegio jízdenky v rámci výhodné nabídky pro příhraniční státy. Sleva jízdného u Českých drah činí 50 % a u Rakouských drah až 60 %. Při cestě tam i zpět je možné kombinovat různé typy vlaků. Nejčastěji využívané vlaky na trati Praha Vídeň, jsou přímé vlaky EuroCity, které jezdí tuto vzdálenost cca za 4 h a 45 minut. Do nabídky pro příhraniční státy spadá i speciální jízdenka pro organizované skupiny žáku základních škol, studentů středních, vyšších a vysokých škol z ČR a jejich doprovod, kterou právě využijeme pro naše putování. Skupina musí splňovat určité podmínky pro vydání jízdenky: 

Minimální počet cestujících osob je 10, maximálně na jednu jízdenku 30 osob.



Studenti musí být ve věku do 26 let. Stejně výhodná cena platí i pro dvě osoby ve funkci doprovodu a ty mohou být starší 26 let.



Je potřeba mít vyplněný a vytištěný „plán cesty“, potvrzený razítkem školy (formulář je k dispozici na stránkách www.cd.cz). Formulář se odevzdá u pokladní přepážky ČD s výdejem mezinárodních jízdenek a na základě něj je prodána jízdenka pro daný počet osob. Obdrží se jedna skupinová jízdenka a každý cestující dostane kontrolní lístek.

63

Další podmínky: 

Zpáteční jízdenka platí jeden měsíc (je možné nastoupit kdykoliv jízdu tam i zpět).



Jízdenka platí pouze do 2. třídy. Přestup do 1. vozové třídy není možný.



Podle mezinárodních pravidel vedoucí skupiny odpovídá za celou skupinu.



Pokud nastane změna počtu cestujících, musí se provést na rub jízdního dokladu zápis o změně počtu osob. Nejpozději před odjezdem vlaku na pokladní přepážce ČD. Poklesne-li počet osob na méně než 10, není možný návrat peněz ani částečně. [37]

Další dopravu, kterou bude skupina během prohlídky Vídně často využívat je městská hromadná doprava. Nejvíce metro, autobus a tramvaj jen minimálně, a to především na předměstí Vídně. Systém veřejné dopravy ve Vídni je velmi přehledný a funguje na velmi dobré úrovni. Řídí ji zde společnost Wiener Linien. Na jejich webových stránkách www.wienerlinien.at, si můžete vyhledat jednotlivé jízdní řády (Fahrpläne) všech dopravních prostředků. Adresa: WIENER LINIEN GmbH & Co KG Erdbergstraße 202, 1030 Wien Tel.: +43 (0)1 7909 - 100 E-mail: [email protected] [38] Metro (U-Bahn) Vídeňské metro má pět linek, které jsou značené písmenem U a daným číslem (U1-4 a U6). Pokrytí má téměř po celém městě. Značná část tohoto systému je vedena nad zemí. Podzemní dráha ve Vídni už docela pamatuje, ale je spolehlivá a velmi oblíbená. Tramvaje (Strasenbahn) Jezdí tam, kde metro nedosáhne. Většina linek začíná v centru. Dvě z nich, linka 1 a 2 projíždí po Ringstraße, takže spousta turistů, je využívá k vyhlídkové jízdě po okružní

64

třídě, kde je soustředěna většina památek. Hodně vozů je poměrně zastaralých, takže se může stát, že narazíte na tramvaj s dřevěnými sedadly a archaickým interiérem. Autobusy Jsou doplňkem veřejné dopravy a jezdí po celém městě, zejména do vzdálenějších končin města. Zabezpečují noční přepravu, když nic jiného nejezdí. Lístek lze zakoupit i u řidiče, stejně jako u tramvají, jen s malým příplatkem. Kde koupit jízdenku na MHD: 

V prodejních automatech v každé stanici metra. Berou papírové bankovky a návod k obsluze mají i v češtině. Tuto jízdenku je možné použít současně na autobusy i tramvaje.



V prodejních místech dopravního podniku Wiener Linien, které jsou v mnoha stanicích nebo na jejich internetovém obchodě.



Ve většině trafik.

Druhy jízdenek vídeňské MHD: 

Jízdenka na jednu jízdu: € 2



24hodinová síťová jízdenka: € 6,70



48hodinová síťová jízdenka: € 11,70 (tato jízdenka bude zakoupena pro naši skupinu)



72hodinová síťová jízdenka: € 14,50



8denní jízdenka: € 33,80



týdenní jízdenka (platí pouze od pondělí do pondělí 9 hodin): € 15



měsíční jízdenka: € 45

Provozní doba MHD: 

Metro jezdí pravidelné v krátkých intervalech, denně cca od 5 hodin ráno do 0.30 v noci.

65



Autobusy a tramvaje končí o něco dřív. Podrobný jízdní řád naleznete na každé zastávce nebo si jej můžete stáhnout do mobilního telefonu pomocí aplikace qando.



V pátek a v sobotu v noci a o svátcích jezdí všechny linky metra nepřetržitě.



V noci jsou k dispozici „noční autobusy“, které jezdí každou noc po hlavních městských trasách. [39,40]

2.6 Kalkulace Kurz České národní banky ke dni 15. 4. 2013 je: 1 euro = 25,87 Kč.

2.6.1 Nepřímé náklady a) Náklady na dopravu Náklady na dopravu tvoří cena zpáteční jízdenky: Praha – Vídeň – Praha. Celková cena jízdenky pro 21 osob (20 osob + průvodce) včetně 15 % DPH: 21.319 Kč (DPH: 2.781 Kč) Cena jízdenky bez DPH: 18.538 Kč b) Náklady na průvodce Odměna průvodce Stanovená odměna pro průvodce činí: 1.000 Kč/den Putování trvá 2 dny, počítáme: 2 * 1.000 = 2.000 Kč Ubytování Je zajištěn jednolůžkový pokoj v tříhvězdičkovém hotelu Meininger Hotel Wien City Center. V rámci skupiny poskytuje hotel ubytování pro jejich průvodce zdarma (gratuita). Stravné Stravné bude průvodci poskytnuto na území České Republiky podle vyhlášky č. 472/2012 Sb. a na území Rakouska dle § 170, uvedené v zákoníku práce. 66

Výše stravného v ČR:

5-12 hodin: 66 Kč 12-18 hodin: 100 Kč více než 18 hodin: 157 Kč [41]

Výše stravného v Rakousku:

základní sazba: 45 Eur 1-12 hodin: 1/3 ze základní sazby 12-18 hodin: 2/3 ze základní sazby více než 18 hodin: základní sazba v plné výši méně než 1 hodina: stravné se neposkytuje [42]

Výpočet stravného: 1. den: V ČR méně než 5 hodin: bez stravného Hranice s Rakouskem překročí v 10.07, v Rakousku stráví 13 hodin 53 minut, počítáme: 2/3 ze 45 = 30 Eur 2. den: Hranice s ČR překročí ve 23.30, v Rakousku stráví 23 hodin 30 minut, počítáme: plnou sazbu = 45 Eur Stravné celkem: 75 Eur = 1.940 Kč

c) Akce za pevné ceny Do těchto nákladů zahrnujeme ceny vstupů do různých objektů a míst, které se musí objednat dopředu. V našem případě máme předem domluvenou návštěvu kostela v areálu Otto-Wagner-Spital s místní průvodkyní: 

Kirche am Steinhof, včetně 10 % DPH: 8 Eur/osoba (DPH: 0,73 Eur) [43] Cena bez DPH: 7,27 Eur, počítáme: 7,27 * 20 = 146 Eur = 3.777 Kč

d) Kurzové riziko Kurzové riziko se počítá u nepřímých a přímých nákladů zvlášť. Sečteme všechny částky v cizí měně a připočítáme 10 %.

67

Jedná se o tyto náklady: 

Stravné pro průvodce: 75 Eur



Akce za pevné ceny: 146 Eur

Celkem: 221 Eur Aktuální kurz: 1 Euro = 25,87 Kč Výpočet: 221 * 0,10 = 22,1 * 25,87 = 572 Kč Kurzové riziko u nepřímých nákladů činí 572 Kč Nepřímé náklady celkem: Výpočet: 18.538 + 2.000 + 1.940 + 3.777 + 572 = 26.827 Kč

Nepřímé náklady činí celkem: 26.827 Kč Nepřímé náklady na jednu osobu: 26.827 / 20 = 1.341,35 Kč, zaokrouhlíme: 1.342 Kč

2.6.2 Přímé náklady a) Ubytování a stravování Ubytování je zajištěno v tříhvězdičkovém hotelu Meininger Hotel Wien City Center Pro výpočet kalkulace vycházíme z ceny za pokoj na jednu noc, ta činí včetně 10 % DPH: 14 Eur/osoba (DPH: 1,27 Eur) Cena bez DPH: 12,73 Eur = 330 Kč/osoba. Stravování při pobytu ve Vídni zajištěné nemáme, není tedy součástí ceny. b) Doprava po Vídni Vzhledem k tomu, že skupina přijede vlakem, bude se po Vídni pohybovat městskou hromadnou dopravou. Proto sem musíme započítat cenu dvoudenní jízdenky, která činí včetně 10 % DPH: 11,70 Eur/osoba (DPH: 1,17 Eur)

68

Cena dvoudenní jízdenky bez DPH: 10,53 Eur/osoba = 273 Kč/osoba c) Pojištění účastníků Pojištění není zahrnuto v ceně. d) Kurzové riziko Počítáme, jelikož se jedná o zájezd do zahraničí. K objednaným službám v cizí měně připočítáme 10 %, aby nám byly poskytnuty služby za kalkulovanou cenu i v případě změny devizového kurzu. Jedná se o tyto náklady: 

Ubytování: 12,73 Eur



Dvoudenní lístek na městskou hromadnou dopravu: 10,53 Eur

Celkem: 23,26 Eur Výpočet: Aktuální kurz: 1Euro = 25,87 Kč 23,26 * 0,10 = 2,326 * 25,87 = 60 Kč Kurzové riziko u přímých nákladů činí 60 Kč. Přímé náklady celkem: Výpočet: 330 + 273 + 60 = 663 Kč Přímé náklady na jednu osobu činí celkem: 663 Kč. Riziko neobsazenosti Jelikož bychom chtěli dosáhnout co nejnižší ceny, nebudeme riziko neobsazenosti počítat. Ale i vzhledem k tomu, že budeme při nákupu hromadné jízdenky platit pouze tolik míst ve vlaku, kolik pojede skutečně účastníků.

Celkové náklady Nepřímé náklady na jednu osobu: 1.342 Kč Přímé náklady na jednu osobu: 663 Kč

69

Celkové náklady na jednu osobu činí: 2.005 Kč Marže cestovní kanceláře Vzhledem k tomu, že se jedná o skupinu studentů, není hlavním cílem dosáhnout velkého zisku, ale spíše zaujmout specifickou nabídkou za zajímavou cenu. Stanovila jsem tedy marži na 8 %. Marži počítáme z celkových nákladů bez DPH. K 8% marži ještě musíme připočítat 21 % DPH. Výpočet: 2.005 * 0,08 = 161 Kč 160 * 0,21 = 34 Kč 161 + 34 = 195 Kč

2.6.3 Celková cena na osobu K celkovým nákladům bez DPH přičtu 8% marži s DPH. Výpočet: 2.005 + 195 = 2.200 Kč Cena na osobu = 2.200 Kč Prodejní cena bude stanovena na 2.199 Kč na osobu. Celková prodejní cena 2.199 Kč je tvořena hrubou cenou nákladů 2.005 Kč a 194 Kč marže.

70

Závěr Téma mé bakalářské práce znělo Vídeňská secese a Otto Wagner. Práci jsem rozdělila na dvě části. Na část teoretickou a část praktickou. V praktické části jsem se věnovala všeobecné charakteristice uměleckého slohu secese, aby si čtenář udělal obecný přehled o tom, čím secese byla, jak vznikla, jaké byly její znaky, kde všude působila a kdo patřil k jejím představitelům. Dále jsem se zaměřila na Vídeňskou secesi a na jednoho z jejích nejvýznamnějších představitelů – Otto Wagnera, který byl mimořádnou osobností na architektonické scéně na sklonku 19. a začátku 20. století. Přiblížila jsem zde jeho jednotlivé životní etapy a charakterizovala jeho tvorbu, kterou značně ovlivnil vzhled Vídně a která je zde patrná dodnes. Praktická část měla za cíl vytvořit nový produkt v podobě putování. Vzniklo tedy putování s názvem „Secesní Vídní po stopách Otto Wagnera“. Jedná se o dvoudenní program, který je zaměřen převážně na Wagnerovo dílo od jeho raných děl ještě z historismu přes ta secesní, která jsou nejpočetnější až po ty, co přecházejí v modernu. Program je doplněn několika dalšími secesními stavbami od jiných autorů, jako jsou Olbrich, Fabiani, Plečnik a Loos. Účastník tak má možnost vidět na vlastní oči to, co tvoří architekturu Vídeňské secese a ještě něco navíc. Vzhledem k tomu, že je program tematicky zaměřený na architekturu uměleckého slohu secese, mohl by tak posloužit jako pomůcka při studiu. Proto jsem se rozhodla, že hlavní cílovou skupinou budou zejména studenti středních, vyšších a vysokých škol zaměřených na stavebnictví, architekturu, umění a podobně. Ale samozřejmě i ostatní jedinci, které taková nabídka osloví. Docela dobře si umím představit, jak by taková studentská exkurze mohla vypadat. Každý z účastníků by dostal před cestou obrazový itinerář, který by obsahoval rozmístění staveb ve městě, jejich půdorysy, pohledy, historické fotky, základní data ke stavbám a také informace o architektovi. Průvodce by byl v tomto případě zároveň přednášejícím. Eventuálně by bylo dobré studenty pověřit vlastní přípravou informací k některým lokalitám pro jejich následný výklad ostatním účastníkům exkurze. Průvodce by tyto informace korigoval, případně doplnil. Tvorbě tohoto programu předcházela má cesta do Vídně, kam jsem se vydala vlakem a strávila zde několik dní procházením jednotlivých míst, zařazených v programu, respektive jejich hledáním a zjišťováním spojů městské hromadné dopravy, kterou jsem 71

využívala k pohybu po městě. Dostupnost všech míst byla velice dobrá, tudíž jsem nakonec využila stejný druh dopravy i pro putování se skupinou dvaceti účastníků. Ukázalo se, že výprava do Vídně se vyplatila. Mohla jsem se tak osobně přesvědčit o aktuálním stavu jednotlivých míst. Zjistila jsem například, že budova divadla Harmonietheatre z roku 1865, uvedené v jedné místní brožuře, jako existující stavba devátého okrsku města Vídně, už dávno divadlem není. Muž, vycházející z tohoto domu, mi sdělil, že hledám divadlo zbytečně. Budova vídeňské scény byla totiž za druhé světové války stržena a dochovala se pouze přední strana s fasádou a dnes je běžným obytným domem, který se mi nejevil vůbec jako zajímavý, natož připomínající vídeňskou scénu z období více jak před sto lety. Součástí programu tedy z mého osobního rozhodnutí není. Dalším nepříjemným zjištěním byl například stav muzea Hofpavilon v Hietzingu, které právě probíhá dočasnou rekonstrukcí. Také některé obytné domy pocházející z rané Wagnerovy tvorby, po mém zhlédnutí, nebyly zařazeny do programu. Všechna navštívená místa a objekty, jsem podrobněji popsala v první kapitole praktické části. V druhé a třetí kapitole, kde jsou rozepsané programy na oba dny, se pak na tuto na první kapitolu odkazuji. Pro větší funkčnost a provázanost textu uvádím za jednotlivými stavbami v závorkách čísla stránek, kde se lze dočíst o dané stavbě a místě potřebné informace, včetně otevírací doby a cen vstupného. Další kapitoly v praktické části jsou Ubytování a stravování, Doprava a Kalkulace. Pro lepší orientaci jsem v příloze umístila mapky ke každé trase a plán vídeňské hromadné dopravy. Abych se dozvěděla, jaký úspěch a odezvu by mělo toto putování v praxi, poslala jsem informační leták s programem, s dotazníkem a krátkým průvodním dopisem do osmi pražských škol a jednoho architektonického institutu. Nebyla jsem zrovna optimistou a neočekávala jsem, že mi odpoví všichni. Dočkala jsem se nakonec celkem pěti odpovědí, kdy místo vyplněného dotazníků většina respondentů zaslala jen krátké odpovědi. Reakce vypadaly následovně:

72

„Z

důvodu

velkého

počtu

podobných

požadavků

na

vyplňování

různých

dotazníků Vám nemůžeme vyhovět. O dvoudenní studijní cestu za 2199 Kč nemáme zájem.“ Ing. Bc. Tomáš Langer, ředitel, Střední průmyslová škola stavební Josefa Gočára „Bohužel v současné době je tento zájezd pro naše žáky nejspíš nerealizovatelný. Jednak pro podzim 2013 organizujeme cestu do Anglie (tím bude zájem o cestování asi vyčerpán), dále je cena za dvoudenní zájezd pro naše žáky v současné době vysoká.“ PhDr. Hedvika Baudysová, zást. ředitelky, VOŠ stavební a SPŠ stavební Praha „Pokud jde o naše studenty, jsou možnosti poněkud omezené – a to hned ze dvou důvodů: jednak máme, v obou dosud otevřených ročnících celkem pouze 40 studentů a jednak přibližně 80 procent z nich tvoří cizinci (program by musel být v angličtině). Nicméně program sám vypadá dobře. Uvedete-li nabídku do praxe, rádi ji u nás ve škole zprostředkujeme.“ Petr Pistek, prorektor, Architectural institut Prague „Děkujeme za nabídku - velmi podrobně připravenou. Exkurze tohoto typu mj. právě do Vídně organizujeme pravidelně vlastními odbornými kapacitami, takže na Vaši nabídku nereflektujeme. Cenu považuji za velmi přívětivou.“ Doc. PhDr. Jiří T. Kotalík, CSc., rektor Akademie výtvarných umění Praha „Co se týče účasti našich studentů – plně věřím, že by se na takovou akci přihlásili, i když vyjíždíme velmi často – jak jednotlivé ateliéry, tak katedra teorií. Škoda, že putování, které je předmětem Vašeho bakalariátu není skutečné.“ Doc. ak.arch. Bohumil Chalupníček, vedoucí katedry architektury, Vysoká škola uměleckoprůmyslová Praha Nechtěla jsem, aby práce zůstala závislá pouze na nabídce školám, pokračovala jsem s průzkumem a poslala nabídku ještě deseti tuzemským cestovním kancelářím. Tentokrát jsem obdržela pouze dvě odpovědi s tím, že v jednom případě sám majitel nemá zkušenost s takovýmto typem produktu a nedokáže jej odborně posoudit. Druhá odpověď byla pozitivní. Majitel malé cestovní kanceláře, který se právě podobnou problematikou, organizací zájezdů pro školní skupiny, zabývá, mi odpověděl, že by 73

takové putování do nabídky pro studenty uměleckých škol, architekty a odborníky určitě zahrnul. Proč prý ne? I cenu považoval za přijatelnou. Sám by se rád takového putování zúčastnil nebo ho vedl jako průvodce, což je prý jeho velkým koníčkem. Z těchto odpovědí jsem vyrozuměla, že putování v tomto rozsahu a za danou cenu by si našlo své příznivce. Což byla na závěr dobrá zpráva a usvědčila mě v tom, že sestavení tohoto putování mělo smysl a splnilo cíl. Mě samotné rozšířilo obzor především v oblasti architektury, historie a nejen to. Byla bych ráda, kdyby stejným způsobem práce posloužila dalším jedincům a skupinám. Pro větší propagaci bych dala nabídku na internet, umístila letáky do provozoven a zkontaktovala další školy v jiném městě.

… Shodou okolností mou cestu do Vídně doprovázelo jedno zajímavé a náhodné setkání, které bych uvedla zde na samotném konci práce. Na návštěvě u mého strýce, jsem se zmínila, že píši práci o Vídeňské secesi a chystám se do Vídně. V tu chvíli se mu vybavilo jméno jeho dobrého kamaráda, který v současné době pracuje ve výstavním pavilonu Secession, ať prý ho určitě zkontaktuji. Po příjezdu do Vídně jsem tak učinila a setkala jsem se s panem Wilhelmem Montibellerem, který mě provedl celou budovou doslova od sklepa přes technické pozadí Klimtova Beethovenovského vlysu, až po samotnou pozlacenou kopuli z měděných listů vavřínu. Sem běžně návštěvník nevkročí. Vyprávěl mi o současném rakouském umění a výstavách, které výstavní pavilon Secession organizuje. Musím říct, že sledovat Vídeň z tohoto místa zpod „vavřínové kopule“ byl pro mě velký zážitek a za to vše patří panu Montibelleremu můj dík. Nebýt této práce, nikdy bych na tomto „secesním“ místě nestála. 74

Seznam použitých zdrojů Tištěné zdroje: [1] ALTMAN, J. Berlitz průvodce do kapsy Vídeň. Přel. Vladimír Šída. 1.vyd. Bučovice: RO-TO-M, 2004. 144 s. ISBN 80-86704-42-4 [2] BEDFORD, N.; EBERLE, J. Vídeň a okolí. Přel. Pavel Wurm. 1. vyd. Praha: Svojtka & Co., s. r. o., 2007. 258 s. ISBN 976-80-7352-683-2 [3] BOUSFIELD, J.; HUMPHREYS, R. Turistický průvodce Vídeň. Přel. Jan Sládek. 1. vyd. Brno: Jota, s. r. o., 2006. 198 s. ISBN 80-7217-406-1 [4] FAHR-BECKEROVÁ, G. Secese. Přel. Anita Pelánová, Barbara Köpplová, Blanka Pscheidtová, Dagmar Lieblová, Jaroslava Burkertová, Marek Vajchr, Milan Faltus a Yvonne Vašíčková. 2. upravené vyd. Praha: Slovart, 2007. 424 s. ISBN 978-80-7209896-5 [5] FIALA, V. Vídeň, literární toulky dunajskou metropolí. 1.

vyd.

Praha:

ASPI

publishing, 2004. 508 s. ISBN 80-7357-056-4 [6] JANOUŠOVÁ, J. Vídeňská secese. Země Světa. 4/2004. Rok vydání 2004, str. 2024, ISSN 1213-8193 [7] KUNEŠOVÁ, E.; FARKOVÁ, B. Technika zahraničních zájezdů. 1. upravené a rozšířené vydání. Praha: Idea servis, 2004. 137 s. ISBN 80-85970-44-9 [8] MRÁZ, B. Dějiny výtvarné kultury. 1.vyd. Praha: Idea servis, 2000. 220 s. ISBN 8085970-31-7 [9] MRÁZ, B.; MRÁZOVÁ, M. Secese–ismy. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Obelisk, 1971. 88 s. ISBN – chybí [10] MILLER, J. Secese, průvodce pro sběratele. Přel. Markéta Schuberová. 1. vyd. Praha: Noxi, 2004. 240 s. ISBN 80-89179-08-8 [11] SAGNEROVÁ, K. Jak je poznáme? Umění secese. Přel. Dušan Zbavitel. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, 2007. 128 s. ISBN 978-80-242-1773-4

75

[12] SARNITZ, A. Otto Wagner, průkopník moderní architektury. Přel. Jitka Kňourková. 1.vyd. Praha: Slovart, 2006. 96 s. ISBN 3-8228-5172-8 [13] WILLIAM, H. Secese, Art Nouveau. Přel. Markéta Řapková. 1. vyd. Praha: Svojtka a Vašut, 1997. 128 s. ISBN 80-7180-247-6 Elektronické zdroje: [14]

Neviditelný

pes.

[online].

[cit.

2013-02-11].

Dostupné

z:

Dostupné

z:

Dostupné

z:

http://neviditelnypes.lidovky.cz/architektura-otto-wagner-0yc/p_architekt.asp?c=A110718_175307_p_architekt_wag [15]

Tassel

maison.

[online].

[cit.

2013-02-11].

http://histoiredesartsrombas.blogspot.cz/2009/11/lhotel-tassel.html [16]

Koloman

Moser.

[online].

[cit.

2013-02-20].

http://cs.wikipedia.org/wiki/Koloman_Moser [17]

Wikipedia:

Palais

Hoyos.

[online].

[cit.

2013-02-26].

Dostupné

z:

http://de.wikipedia.org/wiki/Palais_Hoyos_%28Rennweg%29 [18]

Stadtpark.

[online].

[cit.

Dostupné

z:

Dostupné

z:

2013-02-26].

http://rakousko.svetadily.cz/viden/stadtpark/lokality/ [19]

Urania.

[online].

[cit.

2013-02-26].

http://www.wien.info/cs/locations/urania [20] Secession. [online]. [cit. 2013-03-11]. Dostupné z www: http://www.secession.at/ [21]

Wiener

Naschmarkt.

[online].

[cit.

2013-03-11].

Dostupné

z:

http://www.wienernaschmarkt.eu/index.html [22]

MuseumsQuartier

Wien.

[online].

[cit.

2013-03-14].

Dostupné

z:

[online].

[cit.

2013-03-14].

Dostupné

z:

http://www.mqw.at/ueber-uns/ [23]

Architekturzentrum

Wien.

http://www.mqw.at/en/institutions/architekturzentrum-wien/ [24] Museum für angewandte Kunst. [online]. [cit. 2013-03-14]. Dostupné z: http://www.mak.at/kontakt

76

[25]

Ernst

Fuchs

museum.

[online].

[cit.

2013-03-27].

Dostupné

z:

http://www.ernstfuchsmuseum.at/index.php?id=1 [26] Otto Wagner a secesní tvář Vídně. [online]. [cit. 2013-03-27]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/kultura/portal/_zprava/186190 [27]

Pavillon

Karlsplatz.

[online].

[cit.

2013-03-27].

Dostupné

z:

http://www.wienmuseum.at/de/standorte/ansicht/otto-wagner-pavillon-karlsplatz [28]

Hofpavillon

Hietzing.

[online].

[cit.

2013-03-27].

Dostupné

z:

http://www.wienmuseum.at/de/standorte/ansicht//standorte/otto-wagner-hofpavillonhietzing.html [29]

Wiener

Schützenhaus.

[online].

[cit.

2013-03-27].

Dostupné

z:

http://www.wienerschuetzenhaus.at/ [30] Kirche am Steinhof. [online]. [cit. 2013-04-02]. Dostupné z: http://www.wienkonkret.at/kultur/kirchen/am-steinhof/ [31]

Wagner

Werk

Museum.

[online].

[cit.

2013-04-02].

Dostupné

z:

Dostupné

z:

http://www.ottowagner.com/museumsinfo/ueber-das-museum/ [32]

Archiweb:

Zacherlhaus.

[online].

[cit.

2013-04-02].

http://www.archiweb.cz/buildings.php?action=show&id=3451&type=3 [33] Hotel Meininger Wien City Center. [online]. [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: http://www.meininger-hotels.com/en/hotels/vienna/city-center/ [34]

Jízdní

řády.

[online].

[cit.

2013-04-10].

Dostupné

z:

http://jizdnirady.idnes.cz/vlaky/spojeni/ [35] České dráhy. [online]. [cit. 2013-04-10]. Dostupné z: http://www.cd.cz/kontakty/3541/ [36] Österreichische Bundesbahnen. [online]. [cit. 2013-04-10]. Dostupné z: http://www.oebb.at/de/Services/OeBB-Kundenservice/index.jsp [37] České dráhy: Mezinárodní cestování. [online]. [cit. 2013-04-10]. Dostupné z: http://www.cd.cz/mezinarodni-cestovani/jizdenka/slevy-evropa/-10747/

77

[38]

Weiner

Linien.

[online].

[cit.

Dostupné

2013-04-10].

z:

http://www.wienerlinien.at/eportal/ep/programView.do/programId/11340 [39] Wien info: Public transport. [online]. [cit. 2013-04-10]. Dostupné z: http://www.wien.info/cs/travel-info/to-and-around/public-transport [40]

Města

světa.

[online].

[cit.

2013-04-10].

Dostupné

z:

Dostupné

z:

http://www.mestasveta.cz/viden/doprava-ve-vidni [41]

Bussines

center.

[online].

[cit.

2013-04-20].

http://business.center.cz/business/finance/cestnahr/stravne.aspx [42] Finance. [online]. [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://www.finance.cz/dane-amzda/mzda/cestovni-nahrady/zahranicni-stravne/ [43] Finance. [online]. [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://www.finance.cz/dane-amzda/dane-v-cr-a-v-eu/dane-v-eu/dane-v-rakousku/ [44]

ArtMuseum.

[online].

[cit.

2013-05-01].

Dostupné

z:

Dostupné

z:

http://www.artmuseum.cz/smery_list.php?smer_id=100 [45]

ArtMuseum.

[online].

[cit.

2013-05-01].

http://www.artmuseum.cz/smery_list.php?smer_id=120 [46] 24.media.tumblr: Časopis Jugend. [online]. [cit. 2013-05-07]. Dostupné z: http://24.media.tumblr.com/tumblr_m6119mH3Aq1qbvt5oo1_1280.png [47]

Shopthecolorshop.

[online].

[cit.

2013-05-07].

Dostupné

z:

http://shopthecolorshop.com/store/images/fdc_Page_39_Image_0006.jpg [48]

Daithaic.blogspot.

[online].

[cit.

2013-05-07].

Dostupné

z:

http://daithaic.blogspot.cz/2008/07/charles-rennie-mackintosh.html [49] Archiseek. [online]. [cit. 2013-05-07]. Dostupné z: http://archiseek.com/wpcontent/gallery/spain-catalunya/casa_batllo_2_lge.jpg [50]

Pcdn.500.

[online].

[cit.

2013-05-07].

Dostupné

z:

http://pcdn.500px.net/28877841/2209c97361825bc82cc6d1ca1f35f41336f1eace/4.jpg [51]

Tumblr.

[online].

[cit.

2013-05-07].

Dostupné

z:

http://www.tumblr.com/tagged/hector%20guimard?before=17 78

[52]

Nouveaufindesiecle.tumblr.

[online].

[cit.

Dostupné

2013-05-07].

z:

http://nouveaufindesiecle.tumblr.com/page/5#42774169149 [53]

Tfaoi.

[online].

[cit.

2013-05-07].

Dostupné

z:

http://www.tfaoi.com/am/2am/2am8.jpg [54]

Img.aktualne.

[online].

[cit.

2013-05-07].

Dostupné

z:

Dostupné

z:

http://img.aktualne.centrum.cz/338/72/3387220-bilkova-vila.jpg [55]

Interiordesign.

[online].

[cit.

2013-05-07].

http://www.interiordesign.net/photo/411/411500Serie_B_ca_1912_Josef_Hoffmann_1870_1956_Photo_courtesy_of_Lobmeyr_Vienna_ .jpg [56]

Austria:

Beethovenfries

[online].

[cit.

2013-05-07].

Dostupné

z:

http://www.austria.info/media/16480/Beethovenfries%20Gustav%20Klimt%20Secessio n%20in%20Wien%20%28c%29%20%C3%96sterreich%20Werbung%20Trumler.jpg [57] Austria.forum: Naschmarkt. [online]. [cit. 2013-05-07]. Dostupné z: http://austriaforum.org/attach/Wissenssammlungen/Bildlexikon_%C3%96sterreich/Wien/Naschmar kt_-_Wienzeile/scaled-780x600_RedakII_27056_1.jpg [58]

MuseumsQuartier

Wien.

[online].

[cit.

2013-05-07].

Dostupné

z:

http://www.mqw.at/typo3temp/pics/011d3275fa.jpg [59]

Pausanio:

MAK.

[online].

[cit.

2013-05-07].

Dostupné

z:

http://www.pausanio.de/assets/Foto/thumbnail520x397/6817_m-a-k-vienna-june-2006017.jpg [60]

Farm6.staticflickr:

Ankeruhr.

[online].

[cit.

2013-05-07].

Dostupné

z:

http://farm6.staticflickr.com/5230/5668626695_f6f0469f1f_z.jpg [61] Wienmuseum: Hofpavillon Hietzing. [online]. [cit. 2013-05-07]. Dostupné z: http://www.wienmuseum.at/en/locations/location-detail/otto-wagner-hofpavillonhietzing-1.html

79

Seznam příloh Obrázky Obr. 1: Dvojité přemostění řeky Wien Zdroj: vlastní Obr. 2: Urania Zdroj: vlastní Obr. 3: Interiér Wagner-Werk-Musea Zdroj: vlastní Obr. 4: Přepážková hala v Postsparkasse Zdroj: vlastní Obr. 5: Otto Wagner Spital Zdroj: vlastní Obr. 6: Interiér Kirche am Steinhof Zdroj: vlastní Obr. 7: Výtah v obytném domě Linke Wienzeile Zdroj: vlastní Obr. 8: Obytný dům Linke Wienzeile Zdroj: vlastní Mapy Příloha č. 1: Mapa k programu – 1. den Zdroj: Maps.google. [online]. [cit. 2013-05-08]. http://maps.google.cz/maps?hl=cs&tab=ll Příloha č. 2: Mapy k programu – 2. den Zdroj: Maps.google. [online]. [cit. 2013-05-08]. http://maps.google.cz/maps?hl=cs&tab=wl Příloha č. 3: Plánek vídeňské městské hromadné dopravy Zdroj: Wiener Linien. [online]. [cit. 2013-05-08]. http://www.wienerlinien.at/media/files/2012/svp_2012_87674.pdf

Dostupné

z:

Dostupné

z:

Dostupné

z:

Ostatní Příloha č. 1: Dotazník určený středním a vysokým školám Zdroj: vlastní tvorba Příloha č. 2: Dotazník určený cestovním kancelářím Zdroj: vlastní tvorba Příloha č. 3: Informační leták Zdroj: vlastní tvorba

80

MAPY Příloha č. 1: Mapa k programu – 1. den

Vysvětlivky: A­Stadtbahn pavillon Karlsplatz, B­Karlskirche, C­Palais am Renweg, D­Stadtpark, E­Wagnerovy mosty, F­Urania, G­Postsparkasse, H­Schützenhaus, I­Miethaus Schottenring 23, J­Länderbank, K­Freyung, L­Sigmund Freud Park, M­Miethaus Universitätsstraße 12, N­O­Miethäuser Stadiongasse 10 a 6-8, P­zastávka metra Volkstheater, Q­Miethäuser Neustiftgasse 40, Dӧblergasse 4, R­MuseumsQuartier, S­Looshaus, T­Ankerhaus, U­Zacherlhaus, V­Ankeruhr, W­zastávka metra Stephansplatz

Příloha č. 2: Mapy k programu – 2. den První část: Od pavilonu Secession k Wagnerovým vilám na Hüttelbergu

Vysvětlivky: A­Secession, B­Naschmarkt, C­Miethäuser Linke Wienzeile 38, 40, D­zastávka metra Kettenbrückengasse, E­zastávka metra Margaretengürtel, F­Gumpendorfer Straße, G­Westbahnhof, H­zastávka metra Ottakring, I­Wilhelminenspital, Sanatorium Lupus, J­Otto­Wagner­Spital, K­Kirche am Steinhof, L­zastávka metra Ober Sankt Veit I, M­Hütteldorf, N­Vila I, Vila II

Druhá část: Z Hüttelbergu přes Nussdorfer Wehr zpět do centra

Vysvětlivky: A­Hüttelberg, B­zastávka metra Hütteldorf, C­Hofpavillon Hietzing, D­nádraží Heiligenstadt, E­Nussdorfer Wehr, F­MAK

Příloha č. 3: Plánek vídeňské městské hromadné dopravy

OBRÁZKY

Obr. 1: Dvojité přemostění řeky Wien

Obr. 2: Urania

Obr. 3: Interiér Wagner-Werk-Musea

Obr. 4: Přepážková hala v Postsparkasse

Obr. 5: Otto Wagner Spital

Obr. 6: Interiér Kirche am Steinhof

Obr. 7: Výtah v obytném domě Linke Wienzeile

Obr. 8: Obytný dům Linke Wienzeile

OSTATNÍ Příloha č. 1: Dotazník určený středním a vysokým školám DOTAZNÍK 1. Pořádáte pro vaše studenty tematické nebo poznávací zájezdy?  ano často  jen málo  ne  chystáte se do budoucna 2. Myslíte, že by studenti projevili zájem o toto putování do Vídně za secesí po stopách Otto Wagnera?  ano  ne  možná 3. Byli byste ochotni toto putování na vaší škole zrealizovat?  ano  ne  s určitými změnami ano 4. Myslíte si, že cena na osobu je příliš vysoká?  ano  ne 5. Co byste případně na tomto putování změnili? ……………………………………………………

Příloha č. 2 : Dotazník určený cestovním kancelářím DOTAZNÍK 1. Organizujete nebo organizovali jste zájezd se zaměřením na díla nějakého architekta? Pokud ano, jakého  ano: …………….  ne 2. Pořádáte zájezdy do Vídně?  ano  ne 3. Zaujal Vás program tohoto putování po stopách Otto Wagnera?  spíše ano  ano  spíše ne  ne 4. Byli byste ochotni toto putování zrealizovat?  ano  možná  ne 5. Máte k tomuto putování po Vídni nějaké připomínky? (např. ohledně ceny, zvoleného architekta, programu…) Prosím o krátké vyjádření.

Příloha č. 3: Informační leták

–

Odjezd z Prahy v 6.39 vlakem z Hlavního nádraží do Vídně. Prohlídka začíná na náměstí Karlsplatz ▪ pavilony Otto Wagnera ▪ Stadtpark se secesními portály ▪ Wagner Palais ▪ observatoř Urania ▪ Ӧstereichische Postsparkasse (Poštovní spořitelna) – vrchol Wagnerova díla, zde návštěva malého muzea Wagner-Werk ▪ Das Schützenhaus der Staustufe „Kaiserbad“ (strážní dům na břehu Donaukanalu) ▪ bývalá Länderbank ▪ Obytné domy ▪ Museums Quartier a Architektur Zentrum ▪ Looshaus ▪ Ankerhaus ▪ Ankeruhr ▪ Stephansplatz, odsud odjezd metrem do hotelu. Program začíná ráno u výstavního pavilonu Secession ▪ tržnice Naschmarkt ▪ Obytné domy na Linke Wienzeile (tzv. Majolikahaus) ▪ Sanatorium Lupus ▪ Otto-Wagner-Spital spolu s impozantním Kirche am Steinhof ▪ Vila Wagner I. ▪ Vila Wagner II. ▪ Nussdorfer Wehr (Nussdorfský jez) ▪ Museum für angewandte Kunst – MAK (Muzeum užitého umění) ▪ odjezd v nočních hodinách z nádraží Meidling do Prahy. Dopravu vlakem z Prahy do Vídně + dvoudenní jízdenku na městskou hromadnou dopravu, 1x ubytování, odborný průvodce, pojištění CK proti úpadku, 1x vstupné – Kirche am Steinhof € 8/os. pojištění účastníků, stravování, ostatní vstupy do objektů (doporučené kapesné na vstupy € 20)