říjen - prosinec 2006
humanistické noviny
číslo 2 • ročník XIII • ŘÍJEN - PROSINEC 2006 • ZDARMA
Vážení oslavenci,
„Ostrov Naděje“ sirotkům z Chennai
Ano, mám tím na mysli každého, kdo začal číst tento úvodník. Nedávno jsem narazila na velmi zajímavou stránku, kde byli popsány všechny světové a mezinárodní dny. Kdybychom slavili opravdu všechno, asi bychom do práce a do škol nechodili…Napočítala jsem totiž přes 125 “svátečních” dnů. O některých z nich jsem do té doby nikdy neslyšela - ostatně, kdo z vás například věděl, že 2.5. jsme měli světový den ptačího zpěvu nebo že 2.7. se slavil světový den UFO?! Nakonec jsem ale mezi tou záplavou svátků našla i dny s velkým D. Ty nejdůležitější si můžete přečíst v zápatí našich stránek. Krom toho se v předprázdninovém čísle také dovíte něco o našich “Ostrovech nadějí” v Indii a v Keni, zabrousíme k naší spřátelené organizaci “Centrum kultur” a nezapomněli jsme ani na nové postřehy v rubrice Dobrovoln(ick)é cestování, tentokrát z Afriky. Věřím a doufám, že vám naše číslo zpestří a zkrátí čekání na Vánoce. Ještě se ale musím pozastavit u těch svátků. Na jednu stranu je krásné, že si lidé alespoň jeden den v roce připomenou mír, děti, rodinu, ženy, boj proti diskriminaci, uprchlíky aj. OSN dokonce věnovala celý týden (24-30.10.) jako týden odzbrojení. Ale co zbylých skoro 360 dní? Ve chvílích, kdy se připojujeme k pochodu proti hladu, jdeme s dětmi slavit Den dětí , ve chvílích kdy vášnivě oslavujeme den Polibků a nebo jen prostě slavíme Svůj svátek, nesmíme zapomenout, že se tak jmenujeme po celý rok. Neslavme pouze své okolí a neslavme pouze sebe. Slavme společně. Společně sebe s ostatními.
Krásný začátek podzimu a zimy přeje za humanistické hnutí Tereza Komárková
V rámci kampaně „Srdce pro Asii“ v roce 2005 byl zahájen projekt výstavby sirotčince ve městě Virudhunagar. Projekt „Ostrov naděje pro sirotky z Chennai“ byl zaměřen na konkrétní pomoc obětem tsunami v indickém státě Tamil Nadu. Na jaře roku 2005 byl více než milion dětí vystaven hrozbě nemocí, zneužívání a vykořisťování. Polovina osiřelých dětí neměla domov a dostatečné prostředky na uhrazení školného. Mnohé z nich byly také nuceny pracovat v provizorních podmínkách… Výstavba sirotčince se školou v jihoindickém městě Virudhunagar pomohla 80 nepotřebnějším dětem vrátit se zpět do života, zlepšit svou životní situaci a zajistit uspokojení jejich základních potřeb: bydlení, stravy, lékařské péče a vzdělání. Takhle vypadá náš sirotčinec v současné době, po dokončení, obydlen dětmi. Budova má 2 patra a třetí patro se pozvolna dostavuje. V přízemí se nachází kuchyň a jídelna. První a druhé patro slouží jako ložnice. Ve třetím patře bude vzdělávací středisko a studovna. Před sirotčincem je oplocený dvorek pro hry, provádění seminářů a přednášek. Pokračování na str. 5
SETKÁNÍ nejen pro „adoptivní rodiče“ v MÁNESU v sobotu 2. prosince od 12 do 17 hod. Z programu: • videoprojekce z Keni • výstava fotografií • vyprávění a zkušenosti koordinátorů Humanistického centra Narovinu • africká hudba • prodej afrických výrobků z obchůdku v duchu „fair trade“ • prodejní výstava fotografií Ester Starman na podporu projektu „Voda pro Kauti“ • informace o projektu „Adopce na dálku“ pro nové zájemce… Restaurace Mánes – Masarykovo nábřeží 250, Praha 1 Více informací na www.adopceafrika.cz
Milí „adoptivní rodiče“ a přátelé, Jak jste si asi všimli, objevují se poslední dobou v tisku (Respekt, Lidové noviny…) články, které se snaží degradovat aktivity humanistů. Především si někteří novináři oblíbili spojovat humanisty s komunisty, což je u nás velmi oblíbený a účinný strašák. Jiní ve svých popletených a degradujících článcích připomínajících hon na čarodějnice zachází až tak daleko, že bez jakéhokoliv důkazu zpochybňují i projekt „Adopce afrických dětí“. Jen jakoby náhodou se ptají, jak je možné, že stejní lidé, kteří organizují Adopce pro Afriku jsou aktivní i na politické scéně v ČR a organizují demonstrace a vyvozují z toho závěr, že by peníze z adopcí mohly plynout do „stranické kasy“ či sponzorovat demonstrace. Pokračování na str. 3
www.adopceafrika.cz
1
21.3. Mezinárodní den za odstranění rasové diskriminace
říjen - prosinec 2006
humanistické noviny
Přišlo k nám do redakce na zamyšlení...
Kdo byl Albert Schweitzer? Psal se r. 1875 a v Günsbachu se narodil A. Schweitzer. Tento muž byl obdařen nevídaným talentem. Již od útlého věku se věnoval hraní na varhany, aniž by věděl, jak to v budoucnu ovlivní jeho plány. V pozdějších letech propojil studium s hraním a zkrátka byl vynikající v obojím. Studijní léta strávil na gymnáziu v Mylhúzách. V letech 1899-1912 působil jako vikář v kostele sv. Mikuláše ve Štrasburku a v průběhu dalších let se stal doktorem filozofie a docentem teologie na jedné ze štrasburských univerzit. Avšak „cesty Páně jsou spletité“ a on ovlivněn četbou o misiích, se rozhodl pro studium lékařství (1905). Na ošetřovatelském kurzu se seznámil se svojí budoucí manželkou Helenou, rozenou Bresslaovou. O šest let později získal lékařský diplom. R. 1913 se vydal na svojí ženou na první cestu do Afriky. Ocitají se na území Lambarené v blízkosti řeky Ogodié. On i jeho žena začínají léčit africké domorodce. Bohužel neúprosná válka si je vyhledá r. 1917 i na africkém území, a oni se tak stávají civilními zajatci v táboře St. Rémy v Provenci. A. Schweitzer po propuštění z tábora pracoval, po nějaký čas, Pro „humanisty“ zcela určitě nemusím toto jméno oprašovat nebo v nemocnici ve své rodné zemi. Avšak jeho přesvědčení, že je naopak vyzdvihovat. Albert Schweitzer, držitel Nobelovy ho zapotřebí více jinde, ho táhlo zpět do Afriky. ceny Míru (1952). Člověk, pro něhož vždy stála na prvním místě Rozhodl se, že bude pořádat konzerty po celé Evropě, (r.1923 pomoc bližnímu, obětavost a mravnost. i u nás, v tehdejším Československu), aby se mohl vydat zpět
tam, kde měl vykonat své poslání a postavit zde nemocnici pro domorodce. To vše v podmínkách, které umožňuje prales a 30.léta 20. století. „On předvídal, nepřesvědčoval, neusiloval stát se vzorem a útěchou mnohých. On jednal pouze z vnitřního popudu.“ (A. Einstein) Vše se postupem času podařilo, a tak mohl začít dlouholetý boj s nemocemi typickými pro africký kontinent. Avšak r. 1965 tento boj končí… A. Schweitzer ve svých devadesáti letech umírá a na náhrobek je mu, na jeho vlastní přání, vytesán epitaf: „Snědli jsme ho, doktora Alberta Schweitzera. Byl dobrý až do konce!“ „To nezazněl ve světě signál neštěstí: ¨Pospěš, člověče! Trpí tu člověk!¨ To doktora do džungle srdce zavolalo, aby tu léčil lidi z bolestí…“
(W. Petrickij)
Citátu použito z knih: Lidé v pralese - A. Schweitzer Světlo v pralese (Život a dílo A. Schweitzera) - W. Petrickij D. Schaffelhoferová
„Mravný je člověk jen tehdy, je-li mu každý život, tedy i život zvířete a rostliny, posvátný a pomáhá-li každému životu, který je v ohrožení nebo v nouzi. Žádný život nesmí být ničen zbytečně a svévolně. Je-li ho třeba obětovat pro získání potravy, pak jen s vědomím nezbytnosti, nutnosti a hluboké odpovědnosti.“ (A. Schweitzer)
www.adopceafrika.cz
2
5.6. Světový den životního prostředí
říjen - prosinec 2006
humanistické noviny
Milí „adoptivní rodiče“ a přátelé, Pokračování ze str.1
Kdybyste nás (tedy humanisty organizující Adopce a další projekty) znali všichni osobně, asi bych teď tento dopis nepsala, protože věřím, že by to nebylo potřeba. Věřím, že Vy co nás znáte, víte dobře, že bychom nepoužili ani korunu na něco jiného než pro co nám byla darována! Ale protože mnozí z Vás nás všechny osobně neznáte, nestačí jen mávnout rukou a říct si, že pan novinář typu: „Podle sebe soudím tebe“ asi jen nemůže pochopit důvody našeho tak různorodého snažení, které mu nezapadá do žádných připravených „šuplíků“. Proto se pokusím Vám v krátkosti vysvětlit, co se to děje. Jak jistě víte Humanistické hnutí je společenství lidí (neplacených dobrovolníků), kteří iniciují a organizují nejrůznější společenské aktivity k dosažení lepšího světa. Snažíme se bojovat za lidská práva - proti nespravedlnostem, chudobě, diskriminaci a především proti všem formám násilí. Každý člen Humanistického hnutí rozvíjí aktivity v oblastech, které ho nejvíce oslovují. Já se osobně se věnuji především Kampani lidské podpory pro Afriku a Indii, ostatní rozvíjejí aktivity proti diskriminaci a k integraci různých kultur, jiní zahájili aktivity v oblasti umění, výchovy, politiky, ekologie… Každá organizace která vzniká z humanistických myšlenek s cílem realizovat projekt v určité oblasti zůstává zcela samostatná a se zbytkem aktivit humanistů ji pojí jen základní humanistické myšlenky. Přesto, že to takto v ČR funguje už dlouho (Humanistická strana aktivní v politice byla založena už v roce 1997, tedy mnohem dříve než jsme zahájili projekty pro Afriku a Adopce – 2002), neměli jsme s tím zatím žádné vážnější problémy, jen se stávalo že občas vycházely nepřesné a zavádějící informace. Celá degradující kampaň v médiích vznikla v okamžiku, kdy někteří z nás asi před dvěma měsíci iniciovali Ne základnám, aktivitu bojující proti výstavbě raketových základen USA na území ČR. Není důležité jestli s výstavbou takových amerických základen u nás souhlasíme či nikoliv, důležité je něco úplně jiného: naši politici vyjednávali o výstavbě amerických základen na našem území, aniž by o tom cokoliv řekli české veřejnosti – vše se tajilo. Mnoho informací bylo k sehnání pouze z článků publikovaných v jiných zemích! To znamená, že je používán stejný způsob, jako za komunistického režimu: rozhoduje se opět „O nás bez nás!“ Právě proto je návrhem iniciativy Ne základnám poskytnout všem dostatečné a objektivní informace a uspořádat Referendum – což je návrh zcela demokratický!
3) V hromadných sdělovacích prostředcích začala degradace Iniciativy Ne základnám. Pokaždé, když se začne říkat něco zajímavého, ale ne zrovna hodícího se do krámu té právě úřadující „správné ideologii“, je nezbytné to rychle degradovat a zastrašit veřejnost. V dávných dobách se křičelo antikrist a upalovaly se čarodějnice, později se křičelo imperialista a nepřítel státu a vedly se procesy s politickými vězni a dnes je nejúčinnějším zaklínadlem radikál, extrémista, bolševik a komunista. A tak jsme si v různých článcích v tisku mohli přečíst, že iniciativa Ne základnám je aktivita komunistů s humanisty, že „bolševici demonstrovali proti základnám“ apod. To samozřejmě není vůbec pravda! Této iniciativy se účastní přes 40 velmi různých organizací – organizace křesťanské, muslimské, humanistické, feministické, kluby zdravého životního stylu, různé politické strany (Strana Zelených, Strana zdravého rozumu, SDS, Strana Rovné šance…), ekologické organizace … a je pravda, že mezi nimi petici podepsal i Komunistický svaz mládeže. Každopádně iniciativa znamená pouze to, že všechny tyto organizace, které se připojily a souhlasí s peticí vyžadující referendum, mají shodný názor pouze na tento problém a jsou schopny spolu spolupracovat, aby prosadily tento názor – nejedná se o žádnou koalici! Ne základnám mimochodem podpořili i známé osobnosti jako je Noam Chomsky, Jan Keller, Erazim Kohák, Petr Uhl, Ivan Odilo Štampach, Pavel Pečínka. Takže novináři, kteří píší o iniciativě, jako o komunistech a levicových radikálech se jen snaží vše degradovat a přesunout pozornost pryč od tématu základen USA. Tito novináři napomáhají politikům, kteří mají zájem v této věci neinformovat a rozhodnout bez lidí. Je smutné, že někteří novináři místo podávání seriozních informací mohou zneužívat svoji moc k pomlouvání těch, kteří mají jiný názor než oni. Na autora článku v Respektu, pana Kovalíka, jsme už podali trestní oznámení, protože si to nemůžeme nechat líbit. Oslovili jsme i Respekt s žádostí o omluvu a poskytnutí prostoru na naši reakci. Jestli někdo budete mít chuť napsat nějakou zkušenost s naší organizací a projekty pro Afriku, mohlo by to možná také pomoci. Jestli máte někdo známého advokáta nebo novináře v jakýchkoliv sdělovacích prostředcích, kteří by nám mohli pomoci se efektivně bránit a jinými články napravit informace o humanistech a projektu Adopcí, dejte mi prosím vědět.
Každopádně jestliže začneme být ještě více vidět a naše aktivity budou získávat na síle a významu, můžeme očekávat i další žárlivost, lži, pomluvy a snahu o degradaci. Proto chci poprosit, aby jste se nedali zastrašit tím, co si přečtete a v případě jakékoliv pochybnosti o tom, co a jak přesně funguje, se klidně obrátili vždy s dotazy na nás – chtěli po nás vysvětlení a klidně i předložení účetních dokladů. My se zastrašit nenecháme a ve všech humanistických aktivitách budeme pokračovat, protože není možné chtít lepší budoucnost pro děti v Africe a nepřát si totéž pro děti v ČR, Evidentně se ale tato iniciativa dotkla příliš velkých zájmů, v Asii a vůbec všude na světě. Neumíme nemít názor na to, zájmů především ekonomických a proto začaly tak silné reakce. co se děje kolem nás a rostoucí mezinárodní napětí, zbrojení, násilí a hrozba válek jsou podle našeho názoru velmi spojené Jen některé na ukázku: 1) Po řádném ohlášení manifestace na nám. Míru v Praze bylo s chudobou a utrpením. I proto připravuje Humanistické hnutí iniciativě oznámeno, že se akce nepovoluje, protože ozvučení na náměstí není vhodné kvůli divadlu v blízkosti a že si radnice nepřeje žádné akce s ozvučením na tomto náměstí. Akce se konala 21.8. – tedy v době prázdnin, kdy je divadlo zavřené a o týden později byla na stejném náměstí jiná akce s pódiem a hudbou zcela bez problémů s povolením! 2) Stejně byla řádně nahlášena manifestace na 11.9. - proti válkám, terorismu a všem druhům násilí na Karlově mostě s pochodem na Pražský hrad. Stejným způsobem byla zakázána, tentokrát z důvodu blokování dopravy. Všichni dobře víme že ve 20:00 je provoz téměř nulový a každopádně se jedná o celou pěší zónu pouze s přechodem přes křižovatku na Malostranském náměstí! Navíc ve stejnou dobu stejná radnice povolila pronájem a úplné uzavření Karlova mostu pro oslavu soukromé firmy, které pak pod nátlakem veřejnosti musela zrušit! Každopádně ve fungujících demokraciích se kvůli demonstracím a manifestacím klidně blokuje i doprava. Rozhodně se tyto akce nezakazují – není to totiž demokratické! www.adopceafrika.cz
3
v tomto okamžiku celosvětovou kampaň za nukleární odzbrojení, protože jaderné zbraně se stávají velkou hrozbou. Takže chci poprosit o udržení dobré komunikace mezi námi, abychom předešli nedorozuměním a mohli společně bránit naši Kampaň lidské podpory, která má úžasné výsledky a zaslouží si podporu. Omlouvám se za tento dlouhatánský dopis, ale věřím, že bylo potřeba věci vysvětlit. S jakýmkoliv návrhem, pochybností nebo otázkou klidně pište, volejte nebo se můžeme i setkat osobně.
Předem děkuji za pochopení Dana Feminová Humanistické centrum Narovinu
redakce tel.: 296 325 182
www.cokdyvpraze.cz
20.6. Mezinárodní den uprchlíků
říjen - prosinec 2006
humanistické noviny
RUSINGA ISLAND
ISLAND OF HOPE - OSTROV NADĚJE Většina lidí z komunity zde pracuje ve svém volném čase, prakticky bez nároku na finanční odměnu, je jim však alespoň poskytována strava. Při návštěvě v listopadu 2005 byl již pozemek připraven k výstavbě, byl opocen a zpřístupňovala se komunikace k pozemku. Této akce jsme se k velké radosti místních účastnili také. Vidět „mzungu“ (bělocha) jak se ohání motykou při stavbě komunikace byl pro většinu lidí z ostrova nezapomenutelný zážitek. Tou dobou byl pozemek oblíbeným místem setkávání komunity pod košatým „fig tree“. To se ale změnilo už na začátku prosince, kdy se začaly kopat základy prvních 4 budov – centra vzdělání, kuchyně s jídelnou, dvou budov pro ubytování sirotčince a personálu. Pak už jsme dostávali občas mailem pár fotek o tom jak stavba pokračuje. K naší radosti a překvapení všech skeptiků, kteří pochybují o smysluplnosti rozvojové pomoci byly základy budov dokončeny ke konci roku, v lednu jsme dostali obrázky s hrubými stavbami (obvodové zdivo), v březnu se budovy již zastřešovaly. Úžasným překvapením byla návštěva ostrova na přelomu dubna a května 2006. Čtyři budovy byly těsně před dokončením a čekaly je již jen závěrečné stavební úpravy a vybavení nábytkem. Byli jsme i při zahájení provozu mateřské školy, která se otevírala v květnu 2006. Ke konci roku 2006 navštěvovalo tuto školičku na 70 dětí z programu adopce a pochopitelně byl zájem i ze strany rodičů neadoptovaných dětí. Velkou pomocí pro zahájení výuky bylo množství školních potřeb, hraček a zdravotnického materiálu, kterým přispěly školy, podniky i jednotlivci v ČR právě pro Rusinga Island.
První myšlenka projektu vznikla při návštěvě ostrova na jaře 2003. Hlavní myšlenkou projektu bylo vytvořit funkční komunitní centrum, s mateřskou školou a centrem vzdělání, ubytováním pro sirotky a kuchyní s jídelnou. V další fázi je pak plánována výstavba zdravotnického střediska. V průběhu roku 2004 byl zpracován stavební návrh projektu, který byl na jaře 2005 konzultován se komunitou . Pozemek pro výstavbu centra převedla bezplatně na Humanist centre of Kenya rodina koordinátora z Rusinga Island, v ČR byla povolena veřejná sbírka. V květnu 2005 byl pozemek (o rozloze zhruba 10000 m2) ještě porostlý křovinami , ale v okamžiku, kdy byl pozemek oficiálně převeden na Humanist centre of Kenya a projekt odsouhlasen komunitou, začalo se vše velmi rychle měnit. První zprávou, že se skutečně něco děje, byla krátká SMS, kterou jsme obdrželi pár týdnů po našem návratu v létě 2005 : „….132 lidí začalo mýtit křoví na pozemku, všichni jsou nadšení a budeme se snažit, abychom mohli co nejdříve začít s výstavbou….“
Možná jste někteří slyšeli i o tříletém projektu „Elektřina ze Slunce pro školy v Keni“, který je realizován naším o.s. a je financován z prostředků české zahraniční rozvojové spolupráce. Projekt zahrnuje vybavení 20 škol a center naděje v Keni fotovoltaickými systémy pro výrobu elektřiny a dodávku počítačů a tiskáren. Díky tomu, že se podařilo včas dokončit a zprovoznit alespoň stavbu centra vzdělání, mohl být „Ostrov naděje“ zahrnut do projektu a instalace proběhly během srpna a září 2006. A tak dnes můžete v centru vzdělání a v budovách sirotčince již otočit vypínačem a rozsvítit žárovku, zapnout si počítač a vytisknout třeba vysvědčení pro děti navštěvující naší školku. Určitě Vás bude zajímat, kolik jsme museli na stavbu celého areálu vynaložit prostředků. Za cenu, za kterou se dá u nás těžko pořídit stavba malého rodinného domku bez zařízení a finálních úprav (1,5 milionu Kč) jsme pořídili kuchyň a jídelnu s kapacitou pro současné stravování 50 osob, ubytovací prostory pro 50 sirotků a personál, školku, kterou aktuálně navštěvuje asi 90 dětí. Na finální dokončení a zařízení dosud nemáme nashromážděné potřebné finanční prostředky. Pokud byste chtěli přispět k co nejrychlejšímu dokončení centra a k tomu, aby i budovy sirotčince a kuchyně začaly co nejdříve svůj provoz, uvítáme jakýkoli příspěvek na číslo účtu veřejné sbírky u KB : 51-1876560277/0100 Katka Kubíková
www.adopceafrika.cz
4
21.9. Mezinárodní den míru
říjen - prosinec 2006
humanistické noviny
„Ostrov Naděje“ sirotkům z Chennai dokončení ze str. 1
Nejtěžším ale zároveň nejdůležitějším úkolem bylo najít a zapojit místní dobrovolníky, kteří s námi mohou dlouhodobě spolupracovat a rozšiřovat naše myšlenky a projekty dále. Za čtyři cesty do Indie jsme provedly řadu seminářů, přednášek a kurzů. Dobrovolníci se velmi aktivně zapojili hned do několika
aktivit najednou. Šíří informace o projektu mezi místní veřejnost, dále se pak zapojili do pomoci na návrzích a samotné výstavbě sirotčince. Též byli velmi nápomocni v kontaktech s rodinami a komunitami postiženými vlnou tsunami a ve vyhledávání nejpotřebnějších dětí. V současné době skupinka místních dobrovolníků pomáhá se zajištěním chodu sirotčince a formuje budoucí dohled nad volnočasovými aktivitami dětí. Sirotčinec jsme otevřeli v červnu. Od té doby se nám podařilo vytvořit skutečné rodinné prostředí pro děti, které ztratily své blízké. Tady v České republice hledáme takové lidi, kteří by se k naší indické snaze chtěli připojit, pomoci ať už tady v ČR, nebo přímo v Indii. Momentálně probíhá příprava materiálů k zahájení projektu “ADOPCE INDICKÝCH DĚTÍ - projekt pomoci na dálku”. Chystají se další podpůrné akce jako koncerty, výstavy fotografií, kurzy pro dobrovolníky a další cesty do Indie... A vy všichni, komu není osud ostatních lidí této planety lhostejný, jste k nám srdečně zváni! Vaše koordinátorky Světlana Kniazeva (
[email protected], 776805732) Ivona Novomestská (
[email protected], 777232883)
ADOPCE AFRICKÝCH DĚTÍ - projekt pomoci na dálku Posíláním částky odpovídající ceně jedné kávy denně můžete umožnit konkrétnímu dítěti v Africe chodit do školy a získat tak naději na lepší budoucnost! Tvoje malá velká pomoc! Od začátku projektu – tedy od roku 2002 se nám podařilo na dálku adoptovat již přes 1.800 dětí z Keni… Chcete i Vy pomoci konkrétnímu dítěti se vzděláním? Pravidelně dostávat dopisy, obrázky, fotografie a vysvědčení ze školy? Navázat přátelství s lidmi žijícími ve zcela odlišných podmínkách a kultuře? Více informací najdete na www.adopceafrika.cz
www.adopceafrika.cz
5
17.10. Mezinárodní den za odstranění chudob
říjen - prosinec 2006
humanistické noviny
NEJSME V TOM SAMI
CENTRUM KULTUR
V tomto čísle představujeme naši spřátelenou organizaci - Centrum Kultur Oficiální název: Centrum Kultur Poslání: „Podpora a usnadnění dialogu mezi kulturami, boj proti diskriminaci a násilí” www stránka: www.centrumkultur.cz
Centrum Kultur vzniklo v roce 2005. Realizuje své aktivity na základě myšlenek a návrhu universalistického humanismu. Universalistický humanismus, jinak nazývaný i novým humanismem, se vyznačuje důrazem na humanistický přístup. Tento přístup není filosofií, ale určitou perspektivou, citlivostí a způsobem, jak být ve vztahu s dalšími lidmi. Podle universalistického humanismu převažuje ve společnosti humanistický přístup ve všech kulturách v momentě, kdy jsou na vrcholu tvořivosti. A tak se ke slovu nedostane diskriminace, války a násilí obecně. Svoboda myšlenek a víry je silným podnětem, který následně povzbuzuje výzkum a tvořivost ve vědě, umění a v dalších společenských projevech. Universalistický humanismus v každém případě navrhuje, dialog mezi kulturami, který není ani abstraktní ani institucionální. Navrhuje aby se představitelé různých kultur shodli na podstatných bodech a vzájemně spolupracovali, což by se zakládalo na symetrických humanistických momentech. V současné společnosti je soužití odlišných kultur běžnou záležitostí. Centrum kultur by mělo obecně sloužit k usnadnění a podpoření dialogu mezi kulturami, k boji proti diskriminaci a násilí a rozšíření poselství nového humanismu do rodných zemí těch, kteří se do něj zapojí.
Cíle Centra kultur a) Povzbudit vztahy mezi odlišnými kulturami. b) Informovat o jakékoliv formě diskriminace, ať už zjevné či skryté, a bojovat proti ní. c) Šířit myšlenky a aktivity nového humanismu. Aktivity Centra kultur
Centrum kultur především udržuje neustálý kontakt s komunitami a menšinami odlišných kultur (se sdruženími a jednotlivci), a to v zájmu rozšířit a společně organizovat aktivity centra kultur. • pravidelné schůzky, jejichž tématem je výměna pohledů na věc, objasnění myšlenek nového humanismu a organizování různých aktivit • zasílání a distribuce dokumentů do rodných zemí účastníků • podpoření kampaní probíhajících v různých zemích • organizace a účast na manifestacích upozorňujících a bojujících proti diskriminaci menšin • organizace specifických kampani upozorňující na konflikty a zneužívání různých komunit • kurzy místního jazyka pro přistěhovalce a jazykové kurzy v nářečí přistěhovalců • šíření znalostí o různých kulturách ve školách za účasti členů různých komunit • organizace konferencí, výstav, kulturních a uměleckých setkání za účasti členů různých komunit • účast a podpora rozšíření aktivit organizovaných různými komunitami. Centrum kultur dává konkrétně k dispozici vlastní sídlo, noviny a všechny dostupné prostředky, které jsou užitečné při rozšiřování těchto aktivit. Účast na přípravě novin, které by měly vycházet ve vícejazyčném vydání, je otevřená všem komunitám • výroba rozhlasových a televizních programů a webových stránek • bezplatná právní pomoc přistěhovalcům. Neustále svou činnost zaměřovat na problémy v oblastech zdraví, vzdělání a bydlením
www.adopceafrika.cz
6
24.10.-30.10. Týden za odzbrojení
říjen - prosinec 2006
humanistické noviny
DOBROVOLN(ICK)É CESTOVÁNÍ
AFRIKA - VYVOLÁVÁ ZÁVISLOST - 1. ČÁST -
maminka. Miloučká stará dáma, vždy upravená, se silným stiskem ruky, která má všechno pod kontrolou. Kdo by uviděl V lednu letošního roku jsem využila příležitost odletět do Keni jako to Sluníčko v jejích očích, asi by pochopil, proč se navždy vryje takzvaný „3 v 1“. Kamarádka, sponzor v rámci projektu adopce do paměti. Osud mnoha dětí závisí v Africe na prarodičích, kteří afrických dětí na dálku a pozorovatel –respektive člověk, který velmi často přebírají jejich výchovu, neboť jejich vlastní rodiče umírají dříve anebo odcházejí za prací do měst. chce poznat něco více z reality tamního života. Měly jsme – kromě věcí souvisejících s prací koordinátorů na keňské straně zapojených do projektu adopce na dálku – také svůj osobní cíl, čímž bylo ve vesnici Kauti/Kathiani nasbírat co nejvíce Dítětem v Africe informací, díky kterým bychom pak mohly napsat projekt „Voda Být dítětem v Africe znamená pracovat už od velmi útlého pro Kauti“. Kauti je vesnička asi 180 km od Nairobi. Život zdejších lidí závisí věku. To platí zejména pro děti na vesnici, které třeba právě na zemědělství, tedy na pěstování převážně kukuřice, fazolí, kávy v okolí Kauti mají jednu společnou činnost, a tou je nošení vody. a technických plodin. Bohužel již několik let trvající sucha způsobují Musí však překonávat denně i několikakilometrové vzdálenosti malou úrodu a tím pádem i problém mnoha rodin, jak a z čeho a barel je často i na 20 litrů. Takovou cestu absolvují i několikrát přežít. Odliv zdejších obyvatel za prací do větších měst samozřejmě denně. Zkusila jsem si zdvihnout jeden z barelů od asi 12leté nic neřeší, protože tito lidé končí většinou bez práce ve slumech holčičky. Neunesla bych ho a při pohledu na strmý kopec přede a spousta z nich se pak domů nevrací s výdělkem, ale dost často mnou mi bylo trapně. Nahlas jsem si pomyslela něco o mém bohužel s AIDS. Úmrtnost v Keni je vysoká a v některých oblastech lehkém dětství, což vzbudilo na tvářích místních úsměv. Být až 27 procent lidí nekažených HIV hovoří za vše. Ale toto je pro dítětem ve městě a navíc ve slumu, znamená běhat bosé ve zdejší obyvatele každodenní realita, již zvládají způsobem, před špinavých stokách, hrát si v bahně, žít v podstatě na skládce. Být dítětem v Africe znamená často být sirotkem, mít hlad kterým my Evropané musíme občas smeknout. a třeba taky nemít žádné hračky. Nebo je takovou hračkou pro děti třeba provázek a na něm navázaný kus dřívka anebo kámen ve tvaru panenky. Přesto si tyto děti pořád smějí, Humor v Africe pobíhají kolem vás a jsou tak čisté a bezprostřední a šťastné za Bydlely jsme u Josephata, jednoho z koordinátorů, v hliněném každou novou věc, kterou pro sebe objeví. Africké děti jsem domku na kopci, obklopeny spoustou dětí, z nichž jedním byla viděla za ty 3 týdny plakat jenom v jednom případě, a to když i Kasiva, která je v této době už po první operaci (plastice rekta), spatřili nás, zkrátka nás díky naší barvě kůže zařadily do sekce na kterou byla v minulém roce pořádána sbírka v rámci Humani- strašidel. Mnohé z nich totiž viděly bělocha poprvé. stického centra Narovinu. Děti byly všude kolem nás a tázavě si Pavlína Drozdová nás prohlížely, pro některé byla naše barva pleti odstrašující, ale po třech dnech už jsme s nimi hrály zajíčka ve své jamce a pexeso. sponzor projektu Adopce afrických dětí – projekt pomoci na dálku Na oplátku pro nás tancovaly a zpívaly a pobíhaly a se zájmem si prohlížely naši barvu měnící kůži. Neboť co udělá běloch v Africe? Okamžitě se spálí. A tak mi malý Daniel mačká ruku a se zájmem sleduje, jak je červená, bílá a zase rudá a celá ta bandička dětí stojících kolem se tomu bezprostředně řehtá. I Josephat má smysl pro humor a to humor „černý“. Právě kolem mne prošla kvočna s kuřaty, poměrně dost namyšlená slepice, protože nás nijak neregistrovala, a Josephat reagoval slovy: „Jestli hledáš tátu od těch kuřat, tak toho jsme snědli na Vánoce.“ K tomu jsem neměla co dodat. Nutno ovšem říct, že jeho žena Dorkas vaří výborně a vše, co nám za náš týdenní pobyt připravila, bylo opravdu skvělé. Poklidně plující život lidí ve zdejším okolí mě ujišťuje v tom, že kdyby neexistoval problém sucha, tak tu lidem ke štěstí nic nechybí.
Karibu v Keni
Karibu Karibu znamená „buďte vítáni“ a je to přesně slovo, které pro mne vystihuje Keňu a možná celou Afriku. Nikde totiž nemáte pocit nezvaného hosta, všude máte nejen otevřené dveře, ale rovnou i prostřený stůl a pocit nebo spíše předsudek, že je to jen z důvodů vaší barvy kůže, vám zažene hned první host, který jde jen tak kolem, pokyne u dveří a v tom okamžiku je přizván hned ke stolu. Neuvěřitelná pohostinnost zdejších lidí, smysl pro komunitu a vzájemnou pospolitost je tu ohromně silný a všudypřítomný prvek a i díky tomu tu jsou lidé schopni čelit tragickým osudům mnoha rodin. Karibu pro mě navždy zůstane také Josephatova www.adopceafrika.cz
O korupci, víře a o dalších zajímavostech z Afriky “očima sponzora” se dočtete v následujícím čísle. 7
1.12. Světový den AIDS
říjen - prosinec 2006
humanistické noviny
HUKUDU - HUmanistiský KUlturní DŮm
Moje setkání s Humanistickým centrem NAROVINU
V prosinci minulého roku jsem se poprvé setkala s tímto Centrem u příležitosti předvánočního literárního večera. Velmi mne zaujalo příjemné prostředí s africkými a indickými artefakty i záslužná činnost dobrovolných pracovníků této instituce. Dobročinné aktivity jakéhokoli zaměření plně oceňuji, sama jsem se v minulosti tří zúčastnila a již po několik let jsem jedním z četných sponzorů pražské Zoologické zahrady. Kromě toho mám k zemím Afriky, Orientu a Indie obzvlášť vřelý vztah, neboť k mým studijním a tvůrčím zájmům patří mimo jiné orientalistika a taneční umění Dálného východu.
Před deseti lety jsem měla příležitost navštívit nakrátko Bombaj, a učarovala mi ihned nejen krásná příroda a tajuplný exotický kolorit Indie, ale zejména její taneční umění, jehož překrásnou ukázku jsem měla možnost shlédnout u jednoho půvabného chrámku na okraji města. Začala jsem podrobněji studovat orientální kulturu všeobecně a zajímat se o různé taneční styly. Byla to cesta zpočátku dosti krkolomná, neboť seriózních informací bylo poměrně málo. Postupem doby se však brány otevřely a vznikla různá střediska tradičních arabských, židovských, afrických a indických tanců. Zúčastnila jsem se kurzů a vystoupení členek Centra orientálního tance, skupiny afrického tance TIDITADE a představitelek indických chrámových tanců kathak a bharatanátjam, a některé prvky těchto tanců jsem sama zvládla. Bohatý půvab Orientu jsem se rozhodla zprostředkovat podle svých možností i veřejnosti. Již předtím jsem se věnovala publicistické a literární činnosti včetně vystupování na malých divadelních a literárních scénách v rámci autorských čtení poezie. Začala jsem tedy tvořit i vlastní literárně hudební, taneční a přednáškové programy s rozličnou orientální tématikou a v této práci s radostí pokračuji. Zároveň chystám
k vydání malou sbírku poezie, jejíž součástí budou básně na různé etnické motivy. V rámci své publicistické činnosti jsem přispěla články i do několika specializovaných časopisů (Nový Orient, Lidé a země, Opus Arabicum a Bulletin Společnosti přátel Afriky a Společnosti česko-arabské). Na závěr této malé “zpovědi” bych chtěla znovu poděkovat Humanistickému centru NAROVINU za možnost prezentovat zde pořad o Indii dne 18. května tohoto roku a popřát všem mnoho úspěchů v jejich náročné a obětavé práci. Jako poctu této krásné činnosti bych ráda věnovala pracovníkům Centra a čtenářům několik svých veršů na bengálské lidové motivy: Vlasy té dívky voní víc než jasmín, jenž je zdobí. Sárí má chudé šperky stříbrné však jako démant září její líc Zítra dostaneš znaménko na čelo a rýží posypou nám hlavy u ohně svatebního. Pak do komůrky schováme se nesmíš se bát, vždyť mám tě vskutku rád Marta Francová
Netahejte vodu sami! Zavolejte do Fontany! www.fontana.cx tel.: 261 101 111
[email protected]
Vydavatel: Obèanské sdružení Humanistické centrum Narovinu • Redakèní rada: Tereza Komárková, Simona Heøtusová, Jarmila Èermáková, Marie Kuncová, Jana Soukupová, Alena Nouzová, Lída Měsková • Grafická úprava, zlom: Kvítek Kašpar Písemný kontakt: Vltavská 24, Praha 5 • Mobil: 774 031 309 • Tel./Fax: 257 310 329 • E-mail:
[email protected] MK ÈR E 12726 • ISSN 1214-7028 • Náklad: 5 000 výtiskù • Tisk: Grafokon
REDAKCE NEODPOVÍDÁ ZA OBSAH ÈLÁNKÙ OD DOPISOVATELÙ www.adopceafrika.cz
8
10.12. Den lidských úráv
