V Lomnici je v současné době nejméně nezaměstnaných lidí za poslední 4 roky

Číslo 16

Září 2008

V Lomnici je v současné době nejméně nezaměstnaných lidí za poslední 4 roky Lumír Šarman Ačkoliv se česká ekonomika začíná zpomalovat, lomničtí práce schopní občané to zatím na své kůži nepociťují. Podle posledních statistických dat, které publikovalo na svých webových stránkách ministerstvo práce a sociálních věcí, máme v Lomnici nejméně nezaměstnaných od roku 2005 (údaje jsou ze srpna 2008). Jak se ukazuje, dokázala si velká většina z 805 ekonomicky aktivních obyvatel našeho městečka sehnat práci, ačkoliv jí v samotné Lomnici zdejší zaměstnavatelé celkově nenabízejí více než před několika lety. Došlo tu však k určité kompenzaci. Za staré větší zaměstnavatele zaskočili noví. Místo bývalé Jitony a Jipra a částečně Statku Lomnice, které zaměstnance spíše propouštěly, tu byli jiní, kteří je nabírali. Na prvním místě LD Invest se svou výrobou oken. Pár míst zajišťují místní živnostníci. Nezanedbatelný nárůst zaměstnanců lze pozorovat i na městském úřadě. Obrovská byrokracie spojená s dotacemi a touha po stále větších kompetencích vedou k patrnému bobtnání počtu úředníků pracujících na částečný nebo plný úvazek. Drtivá většina lidí však za prací dojíždí do Třeboně, Jindřichova Hradce, Českých Budějovic a jiných míst. Když se podíváte na časovou řadu vývoje nezaměstnanosti (viz. graf), tak vidí-

te, že v současné době je v Lomnici oficiálně bez práce pouze 24 lidí, zatímco v lednu 2005 jich bylo ještě plných 73, tedy více než třikrát tolik co dnes. Zajímavé také je, že počet ekonomicky aktivních lidí se za celou dobu sledování nezměnil a činí stále 805 mužů a žen. Nezaměstnaní v Lomnici n. L. od 1.1.2005

Aktuální velice nízké a i z hlediska celé republiky velice příznivé lomnické procento nezaměstnaných (3,0) je do značné míry dáno stavem české ekonomiky, která ještě stále roste rychlejším tempem než ve většině ostatních zemí. S blížící se zimou, přijde-li a nebude-li se opakovat teplý scénář zim předchozích, můžeme čekat lehký nárůst počtu nezaměstnaných, kteří byli zaměstnáni jako sezónní výpomoc v zemědělství nebo ve stavebnictví. Dlouhodobě už nelze doufat v další snižování procenta lidí bez práce, spíše naopak. Vývoj v ekonomice většinou probíhá po sinusoidě a my máme vrchol jedné z nich, pravděpodobně na nějakou dobu za sebou.

Radnice se dočkala Město získalo dotaci ve výši cca 13 mil. Kč na celkovou stavební rekonstrukci objektu podle projektové dokumentace arch. Urbance a stavebního povolení z roku 2005. Půjde o úpravy vnitřní dispozice, přestavbu sociálního zřízení a jeho dostavbu, zateplení stropů, sanaci vlhkosti, výměnu střešní krytiny a klempířských prvků, opravy podlah, výměnu oken a dveří, opravu fasády a opravy technických instalací. Součástí dotační žádosti je i vybavení interiérů a zařízení jednotlivých prostor. Celkové náklady na rekonstrukci mají činit kolem 14 mil. Kč. Město si vezme překlenovací úvěr ve stejné výši, který by měl být z větší části splacen do října 2009 převodem dotace od státu. Zbylý milion navýší dlouhodobé zadlužení města.

Cena 10,- Kč

Výročí Držíte v rukách 16. číslo tohoto časopisu. Kruh se počtvrté uzavírá a zároveň vstupujeme do 5. roku naší existence. Toto číslo je do určité míry jubilejní. Chceme s vámi oslavit fakt, že se nám podařilo vydržet a neztratit na kvalitě, soudě podle vašich ohlasů. Na 16 stranách tohoto čísla najdete jako obvykle 2 cestopisy včetně jednoho z Číny, kde před pár dny skončily olympijské hry. Hlavním rozhovorem aktuálního čísla se s panem Váchou vrátíme do lomnické minulosti. Nezapomněli jsme ani na něco ke čtení. Snad vás zaujmou další povídky Jiřího Kosa nebo Roberta Fulghuma ozdobené jedinečnými ilustracemi Vladimíra Jandy. A co můžete najít dál? Názory, rozhovory, zamyšlení, pravidelné informace z Lužnice, další příspěvek do rubriky „Den s...“ a ještě něco navíc. Děkujeme vám za vaši přízeň, těšíme se na podněty od vás na naší emailové adrese [email protected] nebo na návštěvu na webové stránce www.alternativa.estranky.cz. Vaše redakce

Výroční číslo 16 stran

2

září 2008 | ALTERNATIVA

Z LUŽNICE Od naší dopisovatelky Miroslavy Kolouchové n Práce na Namšále K poslednímu červnu ukončila firma Zvánovec České Budějovice práce na odbahňování rybníku Namšál, který je majetkem obce, ale jehož nájemcem je Rybářství Třeboň. Tato firma také zajišťovala získání dotace a celý průběh stavby. n

Oprava vozovek

V měsíci červnu provedla Správa a údržba silnic opravu povrchu vozovky od křižovatky k Rožmberku ke škole, která je v majetku jihočeského kraje. Zároveň obec souběžně opravila vozovku v části návsi, v úseku, který patřil mezi velmi poškozené. n

Úprava úpravny vody

V srpnu začaly práce na úpravně vody, které mají zajistit zlepšení zásobování vodou v obci. Součástí těchto úprav je výstavba nové akumulační nádrže a obnova technologie úpravy vody. Stavbu provedou Vodohospodářské stavby České Budějovice. Celá akce bude stát necelých dva a půl miliónu korun a z cca sedmdesáti procent je pokryta z dotací získaných prostřednictvím kraje. n

Nové provozovny v obci

Od května letošního roku jsou v naší obci v provozu dvě nové provozovny z oblasti stravování . Je to „Rychlé občerstvení Na Kopečku“ , které otevřeli manželé Marešovi, a „Rožmberský sklípek“ paní Zvoňarové. V rušném období dovo-

lených a prázdnin poskytují služby místním i turistům a připojily se k dalším v obci. n

Noční hasičská soutěž

V noci z 23. na 24. srpna proběhla v kempu noční hasičská soutěž o „Pohár kempu Lužnice“. Zúčastnilo se 11 družstev žen a 28 družstev mužů. Zájem o tuto soutěž stále roste. V letošním ročníku zvítězilo družstvo z Hamru – muži a družstvo Šašovice – ženy. Uznání si zasluhují všichni účastníci, protože podmínky v noci jejich výkony ztěžují. n

Sadové úpravy návsi

V plném proudu jsou práce na realizaci projektu sadových úprav na návsi. Byly provedeny zdravotní řezy vzrostlých stromů a jejich úpravy, odstraněna byla obecní váha za kostelem, rekultivovány jsou trávníky a probíhají práce na obnově chodníků v parku a kolem pomníku. Výsadba další zeleně přijde na řadu v podzimních měsících. Práce provádí firma Realizace zahrad – M. Valenta, Třeboň. n

Umíme si ještě hrát ?

Léto láká k zábavě a hrám. Není tomu jinak ani v Lužnici a v posledních letech se některé prázdninové akce staly takřka nepostradatelnými. V letošním roce se již potřetí sešli v kempu Lužnice ti, kteří se rádi baví, mají smysl pro humor a nečekají, až se o jejich zábavu postarají jiní. V podvečer soboty 2. srpna se sešlo v lužnickém kempu na výzvu pořadatele, Osvětové besedy Lužnice, pět soutěžních družstev ke sportovnímu klání v opravdu

netradičních disciplínách. Běh na chůdách, střelba prakem, skákání v pytli (celé družstvo v jednom), štafeta přes lávku přes řeku a podobně, to všechno mnoho dospělých vrátilo o řadu let zpátky. Soutěžit přijeli i zástupci z jiných obcí, a to stejně jako v loňském roce potěšilo jak pořadatele, tak i diváky. To, že se podobné akce neomezují pouze na místní, je velmi potěšující. Dokladem toho je už třetí ročník turnaje „Kletecká kuželka“, kterého se i tentokrát v červenci účastnila kromě jiných i dvě družstva z naší obce. Do Klece přijeli zástupci Lužnice i s velkým počtem svých fanoušků. I tam se z dobré myšlenky zrodila akce, která bude mít jistě i v budoucnu své pokračování.

Lužničtí soutěžící na turnaji "Kletecká kuželka"

Sadové úpravy na návsi

Jaké bylo pořadí a kdo zvítězil, není v tomto případě vůbec důležité. Důležité je, že i v dnešní době, kdy nás baví především „média“, dokážou se lidé sejít, zorganizovat něco pro sebe i pro druhé a všichni dohromady se jen tak prostě pobavit. A to, že se setkávají lidé ze sousedních obcí, to také není málo. Možná to ve skutečnosti znamená víc, než si sami uvědomujeme. Tak co, zahrajete si příště s námi?


3

CO SE DĚJE NA NAŠEM DVORKU Město chce vyšší výnos ze svých volných prostředků Asi jste také zaznamenali nové tváře na sběrovém dvoře a na ulici. Nemám na mysli

Přišlo mírné zlepšení. Vydrží?

nějaké nové obyvatele Lomnice nad Lužnicí. Jde o nové pracovníky, kteří pracují pro město a přitom ho nic nestojí, protože je vyslal pracovní úřad. Zatím je vidět, že to má své pozitivní dopady. Alespoň moje zkušenost z likvidace domácích odpadů byla značně příjemnější než ty předchozí díky pracovnicím, které jsem u kontejnerů potkal. Doufejme, že to vydrží i nadále a město si tyto pracovníky pohlídá, aby odváděli to, co mají. -RN-

Škola a městský úřad dostaly novou střechu

V ulici Doktora Kuny se staví ostošest

Už na červnovém zastupitelstvu vysvětloval ekonom města ing. Kukačka, že městský úřad hledá cesty výhodnějšího zhodnocování volných prostředků. Dřívější investice do podílového fondu Sporoinvest se po poklesu kapitálového trhu změnila na reálně prodělečnou, a tak rada rozhodla volné prostředky převést následovně: 1,2 mil. Kč (ze Sporoinvestu) je u Oberbank na termínovaném vkladu s úročením 3,64 % p. a. a s 3-měsíční výpovědní lhůtou, 1 mil. Kč (z dočasně volných prostředků města na BÚ) je na termínovaném vkladu s úročením 3,22 % p. a. se 7-denní výpovědní lhůtou, také u Oberbank. Informace nám poskytl ing. Kukačka. -MR-

Jednota nabídne rozšířenou prodejnu a nové služby Za dar od lomnického poslance Michala Doktora (ODS) můžeme považovat krytinu na střechách městského úřadu a základní školy. Vzhledem ke stranické příslušnosti pana poslance by sice bylo vhodnější, aby měly tašky tmavě modrou barvu, ale to by příliš nezapadalo do architektury náměstí. A pak ať někdo kritizuje každoroční porcování medvěda, totiž státního rozpočtu. - krk-

Už zase nemáme samostatnou prodejnu zeleniny Vypadá to, že v Lomnici není šance, aby se uživil obchod jen s ovocem a zeleninou. Poslední pokus skončil s posledním prázdninovým dnem. Škoda. -RN

Střechy, okna, vnější zateplení. Asi jste také zaznamenali, že projekt výstavby 44 bytových jednotek za 64 milionů korun běží vesele (pro někoho) dál. Město už investuje své vlastní prostředky, které si půjčilo od ČSOB na 25 let (cena – přeplatek úvěru je asi 22 mil. Kč) a zvýšilo tak své aktuální zadlužení na 50 milionů korun. Podle informací od Jany Šejdové z městského úřadu bylo k 18. 08. 2008 23 vážných zájemců o byty. Cena nájemné2 ho zatím stanovena za na 89,90 Kč za m (bez vody a energií). -RN-

Pokud jste to ještě neslyšeli, tak jindřichohradecká Jednota bude přestavovat svojí stávající prodejnu. Celý projekt je ve fázi posledních příprav. Na červnovém jednání zastupitelstva byl odsouhlasen prodej pozemku za současnou samoobsluhou, který by měl do budoucna sloužit k zásobování a parkování vozidel zákazníků. Investorovi zbývá ještě dohodnout se se všemi majiteli okolních nemovitostí a počkat na schválení změny v územním plánu města. Pokud vše půjde dobře, brzy se podíváme do nově zrekonstruované prodejny. -MR-

Roman Havel přiznává vinu na problému kolem kinokavárny DELTA Bývalé kino a dnes už také bývalá kinokavárna Delta zejí prázdnotou, zarůstají kopřivami a samotná budova se pomalu rozpadá. Dalšímu pronájmu či odprodeji brání nedořešený vztah s posledním nájemcem Romanem Havlem. Město v tuto chvíli požaduje doplatek dlužného nájemného, který stále narůstá, protože objekt nebyl ještě právoplatně městu předán. Částka, kterou radnice požaduje, už značně přesáhla 100 tisíc korun. V telefonickém rozhovoru nám pan Havel přiznal svůj podíl viny na celé záležitosti, ale k tomu, jak a kdy chce situaci řešit, se nevyjádřil. -krk-

4


ROZHOVOR

Pod Lomnicí možná vede tajná chodba Kateřina Orlová 1. část

A to bylo kde? To byl Jiří Paleček, bývalý řídící, v čísle sedmdesát tři v Kostelní ulici. Potom jsme se přestěhovali do izolační nemocnice. Ta byla stavěná v roce 1912. Bylo nařízení, že každé město musí mít izolační nemocnici. Byly tam i nějací raněný, to vím od Milouše Nosků, protože jeho táta tam dělal saniťáka. Kde to bylo? V Sádecké ulici. Kde je Husova kaple víte, za Husovou kaplí je fara, která k ní patřila, napůl dřevěná, pak je Franta Kovaříků a pak jsme my. To jsem potom koupil od obce, protože jsem chtěl barák. Zůstala tam na půdě spousta fotek, jenže to bylo všechno ještě na sklech. To se všechno zmařilo.

Inspirováni rozhovorem s lomnickou pamětnicí paní Annou Vyšínovou jsme požádali o další zajímavosti pana Václava Váchu (72), dlouholetého hasiče, který lomnickému hasičskému sboru v minulosti též řadu let velel. Je skutečnou studnicí vzpomínek na události, občany a postavičky našeho městečka. Vzpomínek významných i drobných, které oč drobnější, o to jsou možná poetičtější a pro obrázek života v Lomnici ilustrativnější.

Ještě se vrátím k izolační nemocnici. Co to znamenalo? Sloužila pro vojáky z první světový války. Aby to bylo zajištěný, aby měli kam dávat raněný. Takže Lomnice měla i nemocnici. Ano. A vepředu byly sádky, tam jak jsou Pumprů, u Koňáku. To ještě pamatuju dodnes, jak jsem se tam koupal a sbíral pro školu vachtu, léčivou bylinu. Já jsem to měl jednodušší, poněvadž jsem vzal kosu, posekl jsem to a donesl do školy. Pak se to tam začalo zavážet, zlikvidovala se i odpadní stoka vzadu. To málokdo ví,

Dobrý den, pane Vácho. Vím o vás, že jste se narodil v Lomnici, prožil jste zde většinu svého života a že se o své město zajímáte, jste jeho bystrým pozorovatelem a často se svými kamarády o lecčems minulém debatujete. Vy jste byl taky požárník, že? Jsem hasič, požárník jsem nebyl nikdy.. Řekl byste mi jaký máte vztah k Lomnici, jestli jste Lomničák, jestli jste se v Lomnici narodil? Rozený v Lomnici. Kdy? V roce třicet šest. U Palečků.

Koňský rybník

že tam byly sádky, pro rybníky jako byl Jordán, Hluboký.. to byl pěkný rybníček. Byl jak je sámoška, jak je ten velký plac vzadu. Hasiči se ještě snažili tam udělat koupaliště pro děti, ale pak začali dělat kanalizaci a přervali nám tam vedení, protože tam šla voda až ze Zlatý stoky. Kdy byl Hluboký rybník zrušený? No, to už bude možná takových čtyřicet let. Ale zachraňoval jsem tam Tondu Beků, když se topil. Tahal jsem ho jako kluk, když mi bylo deset let. Tenkrát jsme se tam ještě koupali, to byl vynikající rybník. Byl to obecní rybník. Koňský rybník byl taky obecní, dál třeba Třepinka. Ten je taky zrušený, taky jsem se v něm ještě koupal. Proto se říká Na Třepince. Dneska už lidi nebudou vědít, o co tam šlo. Pak byl ještě Rohlíček, ten je taky zlikvidovaný. Býval v místech, kde je teď ten velký ovál, za Edenem. To byl taky pěkný rybníček, opravdu pěkný. Rohlíček, takový hezký název... Vedle k němu patřila ještě Peřinka, směrem k dráze, a myslím, že Lomnický, jak už Velký i Malý, byly taky obecní. Jindrlov nevím, jestli byl státní, nebo obecní. Co jste dělal profesí, pane Vácho? Já jsem se vyučil mlynářem cementu v Berouně. Pak mě začal bolet žaludek. Rodiče tam ale nechtěli, i když nám pod-


5

ROZHOVOR nik chtěl dát celou vilu. Tak jsem se dal na dráhu, pak šel na vojnu a po vojně jezdil v ČSAD. Takhle to šlo jedno za druhým. Topil jsem taky na lázních, poslední léta jsem pracoval na vodárnách. A mezitím jste byl pořád hasičem. Od sedmačtyřicátého roku jsem u hasičů. Nejdřív v dorostu a od padesátého čtvrtého jako řádný hasič. Vy jste byl taky kostelník? Táta. Ale když nemohl on, všechno jsem dělal já. Od třetí třídy jsem ministroval a hned nato jsem začal zvonit. To když skončil starý Tománek. Zvonil jsem i na kostelíčku a na Husově kapli, protože tam neuměl zvonit nikdo. Oba jsou to zvony, které jsou bez protizávaží, takže když se zvoní zdola, není na ně vidět. Nikdo to nedokázal, jen táta a já. Na Husově se zvonilo, když někdo zemřel. Na kostelíčku se napřed zvonilo ráno, poledne a večer, to zvonil ještě Ferda Křížů. Jeho barák je zbouraný, stál v místě dnešního školního hřiště. Byl to takový človíček, trochu nedostatečnější. To víte, taky mu dělali všechno možný.

Na kostelíčku byly podle mě zvony dva. Od táty vím tolik, že když to měli rekvírovat, tak zvony sundali a schovali někomu do studně. A nikdo neví do dneška, do jaké studny to šlo. Nebo mi to táta nechtěl říct, protože se bál, když jsem kluk, abych to nevykecal. A kdy to bylo? Ve dvaačtyřicátém roce, za války. Zvony se ztratily, nikdo nevěděl o ničem, ale musejí být tady někde v okolí u někoho, kdo měl studnu. Současný zvonek byl taky pryč. Když jsme ho tam pak s tátou dávali, tam jsem ho nesl na hlavě až nahoru. Vede tam úzký průchod, táta šel přede mnou, táhl ho na provaze. Tak jsme ho tam takhle montovali. To už je taky hezkých pár let. Kostel svatého Václava byl několikrát zrušený. Z jedné hasičské kroniky mám zjištěno, že prastrýc nebo praděda paní Čapkové byl v Americe, přišel sem a kostel obnovil, na vlastní náklady v roce 1862. Do té doby ho užívali okolní sedláci na stroje a hasiči tam měli strčené svoje náčiní, to byla ještě ruční stříkačka. Po obnově sloužil kostel k jakým účelům?

Husova kaple

Normálně na mše. Starý Nosek dělal kostelníka, dokud byl živ, po něm to převzal táta. Chodili sem sloužit faráři na Václava a na jiné svátky. Hofbauer hrál na varhany, já mu chodil tahat měchy. To se taky muselo umět, muselo se tahat rovnoměrně, aby varhany nevysadily. Jinak tam sloužil do poslední chvíle katecheta Janás, ten bydlel cestou ke kostelu v domě vedle Kalinů. Potom byla z kostelíka obřadní síň, vypravovaly se odsud pohřby, protože hlavní kostel se opravoval. Taky tvrdili, že odsud vede podzemní chodba, ale já tomu zas tak honem nevěřím, protože se tam nikdy nic ta-

kového nenašlo. Ale co je pečovatelák, tak to zřejmě byl dům panen, klášter. Patřily k němu Velký a Malý panenský rybník a ta chodba zřejmě vedla tam. To jsou ale starý pověsti, který nejsou ničím doložený. Jako kluci jsme ale do jedné chodby lezli. Mně připadá, že tam pořád je, byl jsem se ve sklepě před dvěma roky podívat. V hasičské kronice stálo, že v osmačtyřicátém z ní hasiči tahali čtrnáct dní vodu, chtěli ji zprovoznit. Měla vést k hrádku, jak se říká k zámku. Financovala to Občansko-řemeslnická beseda, většina z členů byli taky hasiči. Ale to už začali vládnout komunisti, šetřilo se palivem, tak jim to zarazili. A chodbu zazdili. Rád bych se tomu dostal na kloub, ale nevím, kde začít. Všechny kroniky, co byly, tak se ztratily. Já něco vím jen díky tomu, že mám vlastní záznamy, z nichž si můžu něco vytáhnout. Zmínil jste se, že město mělo mlýn. Kde byl? Mlýny byly dva. Jeden byl u Frahelže, tam byl katastr Lomnice. A druhý mlýn, to byla původně papírna. U trati, u Řepů. Jak se vám v Lomnici líbí? Vcelku se mi tu líbí, jsem tu rád. A udělal jsem pro Lomnici dost. Třeba školka. To už jsem dělal velitele. Školka chátrala, už to bylo na spadnutí. Tak jsem řekl Frantovi Nosků, dost jsme to spolu táhli, a vzali jsme partu a šli na to. Nebo to bylo chodníků. V Kostelní ulici, v Sádecké, v Nádražní ulici, tam jsme všude dělali chodníky, na to jsme verbovali a prosili chlapy, aby přišli. Zadarmo! Dokončení rozhovoru přineseme v příštím čísle.

6


REKAPITULACE

Připomeňte si s námi, jak se Alternativa vyvíjela od prvního čísla až po to dnešní

září 2004

prosinec 2004

březen 2005

červen 2005

září 2005

prosinec 2005

duben 2006

červenec 2006

říjen 2006

prosinec 2006

březen 2007

červen 2007

září 2007

prosinec 2007

březen 2008

červen 2008

Archiv všech čísel naleznete na www.alternativa.estranky.cz


7

VIZITKA NAŠÍ REDAKCE Nápad, který se později zhmotnil v osmistránkový čtvrtletník se jménem Alternativa, se mi zrodil v hlavě někdy v listopadu 2003. Už z názvu je patrné, že od počátku bylo hlavním cílem přinášet jiný pohled na věci kolem nás. Zpočátku bylo těžké přilákat pravidelné přispěvatele, ale situace se poslední dva roky výrazně zlepšila. Náš tým dnes čítá 8 členů. Pět žen a tři muže. Ve výročním čísle vám přinášíme jejich vizitky, které v plném znění najdete na www.alternativa.estranky.cz. Nejsme pevně uzavřená parta a rádi přijmeme další, byť příležitostné spolupracovníky, protože v pestrosti pohledů je velká síla. Lumír Šarman, šéfredaktor

Miroslava Kolouchová

Kateřina Orlová

Narodila jsem se v roce 1954 a od od svého narození bydlím v Lužnici. Vystudovala jsem gymnázium a v současnosti jsem zaměstnancem Českých drah. Pracuji v zastupitelstvu obce a v Osvětové besedě Lužnic, kde organizujeme kulturní a společenské akce, akce s dětmi ( a to mě obzvláště těší) a vydáváme Lužnický zpravodaj. Mým největším „koníčkem“ je Lužnice, jsem lužnický patriot.

Narodila jsem se v roce 1960 v Českých Budějovicích a do šesti let žila v Lomnici. Školní a studijní léta jsem prožila v Praze, pak mě to táhlo zpátky na jih, přes Tábor zpět do Lomnice, kde bydlím znovu od roku 2003. Vystudovala jsem lékařskou fakultu, několik let jsem pracovala jako kožní lékařka, pak jsem změnila povolání a začala jsem překládat odborné a literární práce. Jsem vdaná a mám tři děti.

Jiří Kos (Lomnický) Narodil jsem se 15.11.1963 v Jindřichově Hradci a po základní škole jsem nejprve vystudoval učební obor - elektromechanik - na SOU v Soběslavi a potom si udělal průmyslovou nástavbu na SŠP na Hluboké. Pracoval jsem v Elitexu Soběslav a v Otavanu Soběslav coby elektromechanik. Nyní pracuji v LD Investu v Lomnici. Život je dost hořký, proto píši především humor a rád vymýšlím komické situace, kterými kořením své povídky.

Michaela Kročáková Narodila jsem se v listopadu roku 1984 v Jindřichově Hradci. Po absolvování ZŠ jsem se vyučila v oboru kuchař - číšník (do začátku). Poté zvítězilo rozhodnutí pokračovat nástavbou v obchodním směru k maturitě. Po úspěšném zvládnutí zkoušky z dospělosti mě na rok zaměstnalo studium pomaturitní angličtiny. Po roce jsem nastoupila na pedagogickou fakultu Jihočeské Univerzity.

Slavoj Svoboda Narozen v roce 1953. Ve školce jsem neměl rád bramborovou kaši. Základní školu jsem dokončil zcela úspěšně v roce 1969 (počátek normalizace). Střední škola - obor technická kybernetika dokončena v roce 1974. Pro postoje k režimu komunismu mého otce i mne jsem měl být ze školy vyloučen. 17 let jsem v Lomnici vedl kroužek elektroniků a radioamatérů. Zaměstnání - dálkové spoje, telefonní ústředny, vysílačová technika, datové přenosy, konstrukce el. zařízení, programování technologických procesů. Koníčky - astronomie, elektronika, angličtina. Jsem koncesovaný radioamatér OK 1 DLH.

Klára Štefflová Narodila jsem se v polovině února roku 1979 v Českých Budějovicích a šťastně prožila první část vzdělávacího procesu na Základní škole v Lomnici a Gymná-

ziu v Třeboni. V roce 1997 jsem se bez žádného plánu do budoucna dostala na VŠCHT v Praze, odkud jsem spatřila nové světlo světa o 5 let později s titulem Ing. a s vášní pro vědu. Tu jsem přikrmila dalšími 5ti lety ve vzdělávacím procesu na University of Pennsylvania ve Filadelfii doktorátem z biologické chemie na téma terapie a zobrazování rakoviny.

Pavla Zvoňárová ml. Narodila jsem se v roce roce 1984. Do Lomnice jsme se s naší rodinou přestěhovali o šest let později. V současné době pracuji jako asistentka poslance Michala Doktora a spolupracuji i s dalšími jihočeskými poslanci: Tomem Zajíčkem a Jaroslavem Kleinem. Vystudovala jsem Gymnázium v Třeboni, dále jsem se věnovala anglickému jazyku na Jazykové škole J. Š. Baara v Českých Budějovicích. Od září r. 2005 jsem absolvovala roční kurz psychologie v Praze a od roku 2006 studuji na FF MU v Brně, obor pedagogika.

Lumír Šarman Narodil jsem se v roce 1969. Momentálně se živím jako lektor a konzultant na volné noze. V Lomnici žiju od roku 1984. Už na střední škole v Jindřichově Hradci jsem společně se spolužáky a za pomocí profesora Břicháčka vedl redakci školního časopisu Klas. Potom bylo dlouho nic a v roce 2004, opět se skupinou přátel, jsem začal nový projekt s názvem ALTERNATIVA. Baví mě spolupracovat s fajn lidmi, přibližovat dění nejenom v Lomnici z neobvyklých úhlů, a tak snad přispívat k tomu, aby náš život nebyl jednostranný.

8


VESELÉ ČTENÍ

Maškarní ples Jiří Kos Velký Krchov a Malý Krchov byla dvě malá města stojící u řeky, každé na jednom břehu, a dělil je přívoz, který obsluhoval děda Pláteníček. Ve Velkém Krchově měli školu, obecní úřad a zdravotní středisko, v Malém Krchově zase kostel s hřbitovem, kino s hospodou a obchodní středisko. Proto se děda Pláteníček denně mnohokrát najezdil sem a tam, a kdyby za každou přepravu vybral dvacetikorunu, mohl být dávno místním zbohatlíkem. Jenže skutečnost byla jiná. Za službu dostával od obecního úřadu měsíčně pouhé dva tisíce korun, čímž si o málo vylepšil svůj mizerný důchod. A když přišel na úřad se žádostí o přidání peněz, bylo mu řečeno, že se bude příští rok stavět most. Volbami ustanovený obecní úřad spravoval obě města a neměl to vůbec jednoduché. Lidé z obou stran se nemají moc v lásce a navzájem si závidí, co jim neby-

lo dopřáno. Proto snaha spojit dvě malá města v jedno velké vyznělo při každé schůzi zastupitelstva planě. A když už to vypadalo na jakousi dohodu, najednou se radní mezi sebou nedokázali dohodnout, jestli se bude nové město jmenovat Velký nebo Malý Krchov, načež kompromis Velkomalý Krchov nepřicházel v úvahu. Ani pomlčka mezi přídavnými jmény nepomohla. A tak se dál soupeřilo o prestiž v politickém, kulturním a sportovním dění, aby zastupitelé nalákali co největší počet občanů k příštím volbám do společného zastupitelstva. Jednoho dne se aktivisté z Malého Krchova rozhodli, že v rámci kulturní osvěty pozvou do místní hospody erotickou show z Prahy. Kdo s tím nápadem přišel jako první už nikdo neví, ale všem to připadalo naprosto skvělé. Na pěknou dívku, která tančí kolem naleštěné pípy, se těšili všichni místní chlapi a samozřejmě i velkokrchováci. Najednou zapomněli, že jde o prestiž před volbami a nemohli dospat dne, kdy se mělo vystoupení uskutečnit. Nikdo z organizátorů však nedomyslel, co na to řeknou jejich drahé polovičky! A těch řečí co bude kolem. Jenže show byla již objednaná a zaplacená. Proto ji na mimořádné poradě vedení města nakonec pojalo jako maškarní ples s kulturní vložkou. „Ano, půjdeme všichni na tu akci v převleku,“ rozhodl starosta, „nikdo nepozná, kdo je na akci natěšený, kdo ne a kdo je jednoduše úchyl…“ A hned nechal na reklamní místa vylepit plakáty show s poznámkou – vstup pouze v masce. Vymyslelo to krchovácké zastupitelstvo naprosto skvěle a na akci se dokonce odvážily vypravit i místní paničky. Nikdo je přece v masce nepozná a přitom se samy ujistí, co se jejich manželům na té hanbaté krasavici líbí. Svobodný mládenec Kuba ze samoty u lesa také zatoužil navštívit ohlášenou erotickou show, ale bohužel neměl doma žádnou masku. Usoudil, že je sám beztak dobrá maska, proto se vypravil na tu večerní estrádu v civilním oděvu. U vchodu si koupil kromě vstupenky ještě lístek do tomboly. Výhra byla jediná, zato velice lákavá - večer se striptérkou. Kuba zůstal

stát vzadu u kamen a pozoroval publikum sedící pod ním. Nebylo těžké usoudit, kdo za koho jde. Pan starosta šel za vola a jeho žena za slepici, ředitel školy za prase a jeho žena za vosu, farář za čerta, učitel za kata, místní lékař za hrobníka, policajt za vlčáka… Všichni maskovaní v sále se s údivem otáčeli na Francka a pochvalně říkali: „To byl skvělý nápad, převléknout se za Kubu ze samoty. Kdyby se vyhlašovala nejhezčí maska, určitě by ten člověk vyhrál. Škoda, že nevíme, kdo se pod tou maskou skrývá…“ Maškarní ples začal. Z reproduktorů se ozvala diskotéková hudba, na pódium vyběhla půvabná blondýnka v modrých šatech a začala svádivě tančit. Vůl okamžitě zavrtěl oháňkou, vlčák vyplázl svůj dlouhý jazyk a prase vedle něho zachrochtalo. „Ta tanečnice má na sobě nádherné šaty,“ poznamenala slepice vedle vola, „ty bych chtěla taky. Že mi je koupíš.“ „Nekoupím!“ odpověděl razantně vůl, „až je bude tanečnice házet do publika, tak chytej. A pak s nimi rychle upaluj domů a už se nevracej!“ Striptérka dokončila vystoupení, udělala několik tanečních kroků a reflektor, který ji doprovázel, zhasl. Když se v sále opět rozsvítilo, stál na pódiu pořadatel s černým kloboukem v ruce a vedle něho ta tanečnice zahalená v dlouhém županu. Následovalo slavnostní vyhlašování tomboly. Pořadatel zvedl klobouk do výšky, dívka v něm zalovila a vytáhla jeden lístek. „Hlavní cenu – večeři s přítomnou krasavicí vyhrává lístek číslo patnáct! Kdo má patnáctku? Ukaž se ty šťastlivče!“ vyvolával pořadatel. V sále to sice hučelo, ale spíše zklamáním. Nikdo z přítomných vytažené číslo neměl. Najednou se ozvalo veselé zvolání: „Já, já mám patnáctku!“ Byla to striptérka. Také si zakoupila lístek do tomboly a vyhrála na něj sama sebe, což ji velice potěšilo. Pojede domů a s ohromnou radostí, že nemusí dělat společnost žádnému volu, vlčáku ani praseti. A co na to krchovácké zastupitelstvo? I přes závěrečný nedostatek všichni radní usoudili, že se akce výjimečně povedla a konečně stmelila, aspoň na okamžik, znepřátelené obce.


9

VESELÉ ČTENÍ

Indoorová kočka Kateřina Orlová Chováme si kočku pro odchyt myší, o ty není v baráku nikdy nouze. Onehdy nám došly granule, zakoupila jsem tedy vedle v krámu krmení s podivným názvem Indoor Cats. Vím, že kočka je domácí zvíře, ale že je něco speciálního na kočkách, co nevytáhnou paty, to jsem vážně netušila. Kočce chutnaly. Za chvíli se přihnala s úlovkem, šup s ním do domu. Ještě ve stádiu škádlení, pokoušení a hraní, takže myška byla ještě poměrně čiperná. Jak na

kočku vletím, upustí myš, myš se mihne a zaleze za knihovnu. Kočka čmuchá a v kočičím poklidu vyčkává, provokativně si sedne k počítačové myši a dělá, že ji má pod kontrolou. Samozřejmě hysterčím, ale naštěstí mě napadne přírodě trochu pomoct. Vytáhnu nejnižší šuplík a kočka se znovu vrhá na kořist. Dovtípí se a s myškou v zubech vyběhne ven. Potom musíme vyjet autem. Kočka se hrabe dole pod autem umouněná jako kominík, celá černá a mastná. Je nad slunce jasnější, že se jí myš schovala do motoru.

A už ji nedostala, myška se uvařila cestou do Veselí. Granule pro pokojové kočky prý obsahují trávu. Tak si říkám, kdoví, co je to za trávu.

pootočena - stříká rovně nahoru. Gejzír dosáhne do výšky přes jeden metr, když roztočíte kohoutky naplno. Chci si na to opravdu sednout? A může se na tom sedět bez toho, aby si člověk sundal boty, ponožky, kalhoty a spodní prádlo? Protože když se nesvléknete, dost se promočíte. Věřte mi. A kolem dokola to bude taky dost mokré. Věřte mi. No a pak je tu skutečnost, že to nefuguje správně, když sedíte obličejem ke kohoutkům. Zkuste to ale opačně. Budete muset ovládat vše s rukama za zády. A pak tu jsou mýdlo a ručník. A určitá nepříjemnost, když si postříkáte záda až ke krku. Kočka nebo malý pes by uvnitř téhle věci mohli být vykoupáni. Mohli byste tam dočasně dát zlaté rybky, zatímco byste jim čistili akvárium. Nebo byste si v tom mohli umýt zablácené boty. Ale umývat si v tom vlastní zadek, to ne. Koukám na to takhle - pokud chcete k osobní očistě přistupovat tímto způsobem, mohli byste stejně dobře využít této mojí rady: počkejte až se sešeří,

svlékněte se, zaběhněte do křoví na zahradě a použijte zahradní hadici s tryskou. Ne, zatím jsem to nezkoušel, ale bude to určitě rychlejší, čistější a výstřednější než se s noblesou snažit použít bidet. Francouzi jsou opravdu šílení.

Bidet Robert Fulgum překlad Lumír Šarman Buenos Aires, Argentina 12. listopadu 2007 (oblačno, teplo, jaro)

Co se vám vybaví, když se řekne „bidet” ? Stejně jako já jste se pravděpodobně už s nějakým potkali, ale doma ho nemáte a možná jste ho nikdy nepoužili a ani jste o tom nepřemýšleli. Kuriózní objekt. Francouzský. A Francouzi mají opravdu některé zábavné názory na hodně věcí, osobní hygienu nevyjímaje. Jediný způsob, jakým jsem před lety bidet použil, byl k chlazení lahví šampaňského v hotelovém pokoji v San Francisku, kde jsem byl s přáteli. V Argentině jsou bidety běžné. V pokojích mého hotelu. V lepších restauracích. Jeden je i v mém pokoji. Zpočátku jsem ho igonoroval, ale je 21. století a jsme dospělí. Bidet by nás neměl zastrašovat, že? Pokud mě má pamět neklame, nevzpomínám si ani na jedinou literární zmínku o bidetu. Nebo na konverzaci o něm. Nebo na nějaké instrukce říkající, jak se správně používá. No a tak ... je čas dobýt nové území. Sedím na kraji vany a posuzuji bidet tak objektivně, jak to jen jde. Protože není tvarován způsobem, který by nás instruoval, jak zjistit polohu, ve které se používá? Vyzkoušejte kohoutky. Studená, teplá. A pak je tu koncovka, která buď prohání vodu uvnitř mísy nebo -

10


CESTOPIS

Čína – země kontrastů Michaela Kročáková V době, kdy probíhá olympiáda v Pekingu, napadlo mě vylovit v paměti téměř zapomenuté a věnovat pár řádek ambiciózní Číně. Ambiciózní proto, že rozmach této země je patrný v mnoha směrech a neustále překvapuje. Čína rozlehlá, lidnatá, hrdá i výstřední… Ať už jí dáte přívlastek jakýkoliv, při návštěvě se vám vykreslí jako země ostrých kontrastů, kde nebudete vědět, kam se zatoulat dřív. Naneštěstí jsem měla cílové body pevně dané, a tak jsem si tohoto luxusu cestovatelské svobody nemohla dopřát. Zemi jsem navštívila loni na jaře. Pozvání kamaráda, přijet se podívat na tamní automobilové závody, jsem nadšeně odkývala. Hongkong Příletové letiště v Hongkongu, časový posun 7 hodin vpřed… Vystoupila jsem z letadla po šesté hodině večerní místního času. Na letišti byl celkem klid. Zvláštně neklidně jsem se cítila pouze já. Ještě cestou na Ruzyni jsem totiž dostala zprávu, že zmiňovaný známý přiletí o den déle než bylo původně v plánu, což pro mě znamenalo obejít se prvních 24 hodin v Hongkongu sama. Angličtinu jsem měla v té době mizernou a snad ještě mizernější než Číňané, kteří na tom nejsou nijak valně. O čínštině nemůže být řeč. Tedy s čínským průvodcem v jedné ruce a mobilem v té druhé stála jsem bezradně u exitu a čekala na smsku, která mi měla přijít od kamarádky s tipem na místo ubytování. K veškeré úlevě zpráva přece jenom přišla a já se chytila prvního, kdo mi nabídl svezení. Příšerně předražené taxi z Limousine servisu,

Zhuhai - sídliště

dlouhé a luxusní. Pán se okamžitě chopil mých zavazadel a luxusního svezení jsem se taky dočkala. Jenomže luxusně dlouhou oklikou včetně! Podle zdravého úsudku cesta k hotelu měla trvat 15 minut autem. Navzdory tomu si mě šofér povozil bezmála hodinu. Za tu nekonečnou dobu navíc jsem si v hlavě přehrávala scénáře o unesených dívkách, za které by se nemuseli stydět ani hollywoodští tvůrci. Když řidič zastavil u hotelu a já pochopila, že nebudu prodána, s vděčností jsem mu zaplatila přemrštěnou sumu a ještě si vzala vizitku, kterou dodnes nosím v peněžence na památku své nekonečné hlouposti. Cestou zpět na letiště už jsem byla moudřejší a chytla si obyčejné žluté taxi… První jazyková bariéra vyvstala hned na recepci hotelu, kdy se mi jal recepční tvrdit, že má rezervace (provedená onou kamarádkou) neexistuje, a lámanou angličtinou se mě snažil slušně vykázat do ulic zpět. Hongkongští obyvatelé nejsou zrovna přátelští, pokud ovšem nevypadáte na člověka, který dobře platí. Drží si od cizinců bezpečný odstup. Ale pozor, určitě ne všichni! Protože jsem měla všeho už tak akorát, nedala jsem se a vysondovala přeci jenom malý pokojík v předposledním patře (což znamená v Hongkongu hodně vysoko) Ještě týž večer jsem se vydala nočnímu velkoměstu vstříc. Obrovské rozsvícené mnohapatrové budovy mě doslova uchvátily. Při pohledu vzhůru se vám zatočí hlava a zapomenete, že jste nohama se zemí pevně spjati. Hongkong má vyjímečnou atmosféru, kterou nelze dobře popsat. Je to město jako žádné jiné, město neustále se rozrůstající, kde se mísí dvě kultury. I přesto, že si Britové v roce 1997 sbalili kufry nadobro a Hongkong tak přenechali mateřské Číně, se zdejší ekonomický a politický systém výrazně odlišuje od toho pevninského. Anglicky se zde domluvíte lépe než v „pravé“ Číně a zůstala i jízda vlevo. Pro vycestování sem vízum nepotřebujete, kdežto za hranicemi už ano. Měnou je hong-

kongský dolar, který se také liší od čínské měny, kde lidé platí yuány. Tento ostrov, jemuž nechybí přírodní zákoutí nebo přístupné pláže, je zároveň nádherným majestátním velkoměstem. Ráno jsem si přivstala, abych ještě před odjezdem na pevninu stihla něco poznat a nadýchat se té honosné atmosféry. Hned zkraje mě zlákala turisticky oblíbená Zoologickábotanická zahrada, jejíž součástí jsou příjemné fontány, park a voliéry se spoustou druhů ptáků. Mimo ptactvo mají slušnou sbírku i jiných zvířat. Nelze opomenout exotické rostliny a stromy. Třeba skořicovník - kafrovník, tropický strom pocházející z východní Asie, a další, které jako laik jen těžko pojmenuji. Poblíž zahrady jsem stihla navštívit koloniální katedrálu St. John´s Cathedral a známé úzké uličky „The lanes“, doslova nacpané obchody s levným oblečením, šperky a jinými cetky. Chaos a binec mými slovy, ale krásný! K večeru si mě vyzvedl kamarád a cesta se mohla ubírat dalším směrem. Do Hongkongu jsme se ale ještě poslední den vrátili – na diskotéku Škoda nepoznat, že vlastně poznat není co. Kluby jako v našich větších městech, jen s tím rozdílem, že jsou plné lidí patrně menšího vzrůstu. A právě tady jsem si se svými 160 centimetry konečně připadala akorát!

Zhuhai aneb „Město sta ostrovů“ Město Zhuhai obklopuje 146 ostrovů „rozházených“ různě podél pobřeží, které omývá Jihočínské moře. Žije zde 1,33 miliónů obyvatel, klima je subtropické s roční průměrnou teplotou cca. 22,5°C. Zhuhai se nachází v jižní Číně těsně nad Macau (kam je velmi blízko) a západně přes moře od Hongkongu, ze kterého cesta trvá cca. hodinu lodí. Všude po Zhuhaii


11

PEL-MEL se dopravíte městskou hromadnou dopravou a oblíbeným dopravním prostředkem je zde také kolo! Jinak místo se závodním okruhem (kde jsem trávila většinu svého času), ale plné turistických atrakcí především! Najdete tu pláže, vodní park, zábavní parky pro děti, New Juan Ming Palace s největším parkem v jižní Číně nebo nádhernou sochu rybářské dívky Zhuhai Fishing Girl. Město má romantickou duši a kam se vrtnete, narazíte na spoustu zeleně nebo překrásný park. Těch je tady doopravdy požehnaně. Blankytné moře však nečekejte, voda je kalná a pláže nepříliš čisté. Jak jsem již zmínila, Čína je zemí kontrastů a pro Zhuhai to platí také tak. Představu líbivých románových scenérií a udržovaných parků smutně doplňují polorozbořená sídliště s bytovými jednotka-

Zhuhai Fishing Girl

Hongkong - pohled z parku zoologické a botanické zahrady mi v neobyvatelném stavu. Jsou plná odpadků a slípek kdákajících mezi hrajícími si dětmi. Z osídlených oblastí se line nepříjemný pach, který ještě sílí v místech s tržnicemi, jež se nacházejí poblíž. Prodává se na jednom místě vše od potravin, ovoce, až po oblečení. Do takových částí většinou obyčejný turista nezavítá, i když je má takřka za rohem a v bezprostřední blízkosti hlavních tříd. Možná i proto mě sídliště lákalo. Strávila jsem tam dlouhých pár hodin zvědavým bloumáním mezi domy i klábosením se starou babičkou, kdy ona na mě čínsky a já česky. Lidé ke mně byli oproti Hongkongu milí a přívětiví. Bát jsem se mezi nimi nemu-

sela, byť jsem budila pozornost na každém kroku. Muži, zdá se, chovají ženy v úctě a přesto, že si mě místní obyvatelé zvědavě prohlíželi, ostýchali se třeba jen pozdravit. Čína je v mnoha směrech kouzelná. Alespoň ta část, kterou jsem stihla navštívit. Na ulici potkáte ševce se svým nářadím, který vám cestou z práce opraví ulomený podpatek (platí pro ženy) a nebo další řemeslníky. Študáci posedávají nejen na trávě po parcích, ale také na zemi v knihovnách či knihkupectvích! Čína je zvláštní, exotická, šokující... Čína je všechno! Kdyby jen nebyla tak pekelně vzdálená… Určitě bych se tam při nejbližší příležitosti zase vrátila.

Nová prodejna firmy FLOP bude otevřena za rok Lumír Šarman Na náměstí byl zbourán jeden ze starých domů. Žádná novinka. Je všeobecně známo, že na tomto místě vznikne nová prodejna firmy Flop a.s., která nahradí tu současnou, oblíbenou, ale zoufale prostorově nevyhovující současným potřebám. Flop tak kráčí po stejné cestě, jakou se už před časem vydala a hodlá v ní pokračovat jindřichohradecká Jednota (více na str. 3). Na obrázku vidíte současnou představu, jak bude pravděpodobně nový dům, který Flop postaví, vypadat. Zástupce generálního ředitele firmy pan Michal Andrle nám upřesnil další postup výstavby: v průběhu podzimu

2008 zajištění stavebního povolení, započetí výstavby nové budovy okamžitě po získání stavebního povolení, ukončení stavby do září 2009, následné

zprovoznění prodejny a prodej 7 malometrážních bytů. V budoucnosti přineseme více informací.

12


MOZAIKA

Vybíravé volby ve Spojených státech amerických Klára Štefflová, USA USA se dostaly na dno. Tedy - alespoň doufám, že na něj dorazily. Ale proč bych měla doufat zrovna v tak nepříznivou prognózu? Je pravda, že USA mají stále ještě rozhodující slovo v zahraniční politice a silnou, i když zčásti poraněnou ekonomiku, pozvedávající tohoto obra 50-ti států do kategorie zemí, které „mají slovo“. Ale co my poslední dobou pozorujeme jako známku úpadku se škodolibým úšklebkem – jejich propadající se US dolar – to by se dalo přirovnat k boláku na obličeji člověka trpícím sifylisem (který, mimochodem, pravěpodobně pochází z Ameriky). Je to příznak hlubších problémů, které vyústily ve vystupňování miliardového dluhu, který USA dluží Číně, a způsobily „válku proti teroru“ na zabezpečení nafty v Iráku, která dává US politikům punc Hypokritů v očích zbytku světa, když poprávu kritizují Rusko za napadení nezávislé Gruzie. Po osmileté vládě Geogre W. Bushe se problémy rozrostly do té míry, že

méně jak 30% Američanů schvalují jeho vedení a přemítám, jestli těch 30% není jen stranické jádro, které nikdy prezidenta kritizovat nebude. Já netvrdím, že problémy nebyly zasety už před nějakou dobou....... rozdíl je v tom, že teď se vylouply na povrch a zírají do obličeje veřejnosti, zosobněné zjevně neschopným prezidentem. S nadcházejícími volbami všechny tyto problémy teď visí ve vzduchu a vypadá to, že víc lidí se zajímá a veřejně se angažuje buď v kampani samotné nebo jenom tím, že si zapíchnou nevzhledný obrázek demokratického prezidentského kandidáta, charismatického Baraca Obamy, na trávník před svým domem. Po změně je voláno a změna už začíná být viditelná. Kdy jindy by mohla žena a Američan afrického původu být vážnými kandidáty na post prezidenta? V porovnání McCainův styl „bílého chleba“ („white bread“=obyčejný a nevýrazný jako bílý chléb) má okoralou kvalitu...... Ale před tím, než si zvolíte svého favorita, bych měla načrtnout svůj dojem z politického spektra v USA. Moje limitovaná zkušenost mi ze začátku rozdělila politické spektrum na dva protipóly – pravici a levici – reprezentované Republikány a Demokraty,

v tomto pořadí. Ale po troše listování v programech obou stran jsem zjistila, že Demokratická strana není parta levicových hippíků a Republikáni nejsou skupina lehce konzervativních zocelených kovbojů. Všechno je posunuto mnohem víc doprava než v Evropě, kde spektrum osciluje kolem zlatého středu. A ta smutná perspektiva je, že i když se teď mluví o změně, doposud se mnoho takových pokusů rozpustilo jako hlasitý křik o zvukotěsnou stěnu. Obě strany jsou v podstatě spokojené s předchozím stavem věcí a nezřídka se zdají víc nakloněné bránit profit korporací než práva svých vlastních občanů. Ale je tady naděje. Naděje, že tento rok a tyto volby se sliby o změně dostanou skrz naprasklou zvukotěsnou bariéru. Možná se teď díváme na první dno z mnoha, na které se USA může propadnout, a já doufám, že to první bude mít léčebné účinky na stranické priority vedoucí k oprášení vlastní vnitřní struktury a poslouží jako pevný základ, od kterého se USA může úspěšně znovu odrazit. Snad tento rok ty povrchní rozdíly mezi jednotlivými kandidáty povedou ke skutečné změně v budoucnu.

Pracovní den... Dřív to byli metéři, sazeči, tiskaři. Dnes to musí být lidé ovládající celou řadu počítačových programů, nadaní tvůrčím duchem, kteří se pružně učí rychle vznikajícím novinkám v širokém oboru polygrafie. Výraz desktop publishing (zkráceně DTP) pochází z angličtiny. Jedná se o tvorbu tištěného dokumentu za pomoci počítače. K tomu, aby mohl dokument vzniknout, je zapotřebí kromě počítače a sázecího počítačového programu také obsluha, tedy DTP operátora nebo grafika.

Den pracovníka v DTP - Petr Šafář, tiskárna JAVA v Třeboni 13 let jsem zaměstnán v tiskárně v sousedním městě Třeboni. Vedle veškerého ofsetového tisku do formátu A2 zhotovujeme též plotrovou grafiku (tj. polep aut a desek samolepící fólií), velkoplošný tisk na různé materiály (autoplachty, samolepky, papír) do šíře 135 cm, potiskujeme trička i reklamní předměty a vydáváme reklamní noviny Terno.

Spolupodílím se na přípravě pro tisk. Zařazením jsem pracovník v DTP, vykonávám tedy práce v počítačových programech pro sazbu a grafiku. Už přes 10 let připravuji měsíčníky Veselsko, Borovanský i Suchdolský zpravodaj a čtvrtletníky Alternativa, Olešnické listy. Mým úkolem je tzv. zalamování a rozmisťování jednotlivých příspěvků a fotografií do formátu novin, tvorba nadpisů a celkového grafického vzhledu novin. Vedle toho připravuji sazbu letáků, brožur, publikací, náhledů pro velkoplošný tisk atd.

Protože jsme malá firma, musíme se umět vzájemně zastoupit. V mém případě to znamená být schopen umět zakázku převzít, zpracovat, vytisknout, nařezat a popřípadě zabalit. Například svatební oznámení, vizitky, plakáty atd. Zvládnout černobílou i barevnou kopírku, RISO technologii, kroužkovou vazbu, laminaci a umět řešit problémy při ofsetovém a tamponovém tisku. Co se týče množství práce, tak té je v tiskárně stále dost, především když hoří termíny nebo se blíží datum vydání novin.


13

MOZAIKA Na dobré lidi se nezapomíná Lumír Šarman Za pár dnů tomu bude 5 let od chvíle, kdy zčistajasna nebyl. Jeho svíčka dohořela, účet byl podtržen a sečten. Stává se to jiným a jemu se to bohužel přihodilo také. Ačkoliv tu měl ještě mnoho na práci, musel odejít do jiné dimenze, o které se jenom domníváme, jaká asi je. Ing. Miroslav Šarman (1938-2003) byl prvním postkomunistickým starostou Lomnice nad Lužnicí. Řídil město dvě volební období. Byl ale také otcem, manželem a

dědečkem, na kterého jeho vnoučata stále vzpomínají. Uplynulých pět roků bylo testem, ve kterém jeho život a stopa, kterou tu zanechal, obstály. Neobjevila se žádná šokující zvěst, žádný kostlivec nevypadl někde ze skříně. Ba co víc, bylo a je mnoho chvil, kdy si na něj s našimi přáteli vzpomeneme. Za velké lidi mluví jejich činy a způsob, jakým žili svůj život. Báječné je, že tahle řeč zaznívá i dlouho potom, co tu ten, který vše způsobil, už není. Jsem na tebe hrdý, tati, a děkuju!

Léto souborů Javor a Javoráček Marcela Božovská Čas dovolených a prázdnin jsme letos věnovali především setkávání se s našimi přáteli a příznivci. Letní sezónu jsme zahájili festivalem U Zlaté stoky. Naše pozvání přijaly soubory Kovářov, Čtyřlístek, Jarošovská krojová družina, Blaťák, Dunajec, Verband der Heimat und Trachtenverein Linz a Cimbálová muzika Dědci. Myslím, že svými vystoupeními zaujali publikum všichni účinkující, kteří se snažili podat co nejlepší výkony. Farská louka opět rozkvetla pestrostí lidových krojů a nutno podotknout, že by se nám festival nepodařilo uskutečnit bez finanční podpory Jihočeského kraje a především Města Lomnice n. L. Účinkujícím se u nás líbilo, a protože většina souborů je sama také organizátorem festivalů, chválili si zázemí, které u nás máme pro pořádání kulturních akcí. Doufám, že i diváci byli spokojeni a příští folklorní akci přijdou opět podpořit. Javor se hned následující víkend vydal do německého města Kirchheim ležícího

od nás zhruba 600 km v Hesensku. Byli jsme pozváni domácím souborem na oslavy 40. výročí jeho založení a bylo to pozvání opravdu milé a překvapující – naposledy jsme se viděli před sedmnácti lety a od té doby jsme udržovali pouze „písemné styky“. Hosty několikadenních oslav byly soubory, které se v uplynulých letech setkaly s jubilantem, a vedle oficiálních programů byl pro všechny připraven doprovodný program – návštěva památek, odpoledne u jezera,… Hlavní galaprogram probíhal v sobotu večer, kde jsme předvedli v závěru oficiální části náš program, který měl u publika obrovský úspěch. V neděli jsme absolvovali ještě společnou krojovanou mši a po obědě vyrazili zpět domů. V čase prázdnin nemíváme zkoušky, Javoráček se však přece jen sešel před vystoupením, které jsme společně absolvovali v Jindřichově Hradci na Festivalu národopisných souborů jižních Čech pořádaném Muzeem Jindřichohradecka v sobotu 26. července odpoledne. Nejpr-

Javor a Javoráček v červenci na folklórním festivalu v J. Hradci

ve jsme se představili ve společném krojovaném průvodu od budovy Střelnice na nádvoří muzea. Sluníčko svítilo opravdu poctivě, ale diváci se nedali odradit a sledovali pozorně a nadšeně program všech účinkujících. Javoráčkům začaly konečně také folklorní prázdniny, ale my dospělí jsem pokračovali hned v neděli 27. 7. dopoledne v Holašovicích na Selských slavnostech, kde jsme se střídali s Malou kapelou. Užívali jsem si atmosféru slavností a domlouvali poslední praktické otázky týkající se návštěvy, která nás čekala za pár dní – do našich rodin zavítali po šesti letech členové souboru z belgického města Zedelgem. Ve čtvrtek posledního července přijelo 30 lidí a lidiček, abychom společně prožili prodloužený víkend návštěvami památek, koupališť, večerními posezeními, ale také jsme se v sobotu 2. 8. společně zúčastnili Jihočeské lidové slavnosti v Českých Budějovicích. Tyto reciproční výměny jsou pro „domácí“ vždy trochu hektické, ale stojí to za to. Některé naše bavorácké rodiny absolvovaly takovou akci poprvé, ale všechna čest – byli úžasní a poznali členství v souboru se vším všudy! Naši přátelé se u nás u všech cítili dobře a příští rok se sejdeme zase v Zedelgemu. Srpen plynul dál již spíše v rytmu prázdninových výletů, dovolených, ale i tak jsme se potkávali, společně vyráželi bez krojů a plánovali nejbližší zkoušky, vystoupení, oslavy narozenin,… Prázdniny utíkají rychle, ale příští rok nás čekají další a než se otočíme, budeme se připravovat třeba právě na výlet do Belgie!

14


REPORTÁŽ

Touha po dalších zkušenostech a nových zážitcích mě táhla zpět aneb po roce v Anglii Pavla Zvoňárová ml. V loňském roce jsem se poprvé rozhodla odcestovat na delší dobu do zahraničí, abych, metaforicky řečeno, díky nově nabytým zkušenostem více popsala svou „Tabulu rasu“. Ve svém životě, mám–li tu možnost, dávám přednost získávání zkušeností z praxe. V této souvislosti hovořím samozřejmě o jazyku. Pravda je, že teoretická stránka věci je nezbytná, ale nedokáže-li pak člověk teoretické znalosti využít v praxi, přijdou vlastně úplně vniveč. Hlavním důvodem mého rozhodnutí vycestovat bylo zdokonalení se v jazyce, zbavení se strachu mluvit před rodilými Angličany, „oposlouchat si“ sound of English. Začátky nejsou jednoduché snad nikdy a nebyly ani v mém případě. Ale pár týdnů pobytu postupně začalo přinášet kýžené ovoce. Zajímavé je sledovat na sobě samé, jak se týden po týdnu mění vlastní uvažování a přemýšlení. Člověk vlastně začne uvažovat v angličtině. Sama pro sebe jsem si například při práci „říkala v cizím jazyce“, co ještě musím udělat, co mě čeká tento týden, jaký plán vymyslím pro děti.. Vzpomínám si, že na jazykové škole nás přesně na tuto fázi upozorňovali. To je přesně ta správná fáze uvažování. Neustálé překládání vět v hlavě vás vlastně jen zdržuje, jakmile ale začnete v daném jazyce takto uvažovat, celý proces učení nabere úplně jiné obrátky. Pravdou je, že dva měsíce v loňském roce nestačily. Pro velmi dobré ovládnutí jazyka to chce mnohem více času stráveného v prostředí, ve kterém vás obklopují rodilí mluvčí, proto jsem se rozhodla vyrazit do Anglie znovu, alespoň na stejnou dobu, a všechno si zase oživit… Mou letní náplní byla, stejně jako loni, práce au-pair, nutno dodat, že u stejné rodiny. V této části si dovolím malé odbočení. V minulém čísle Alternativy jste si mohli, milí čtenáři, přečíst, dle mého názoru, velmi silný osobní příběh Michaely Kročákové o tom, jak strávila několik měsíců v první polovině letošního roku prací au-pair v Anglii. Míša je bohužel živým

důkazem toho, že značná část uchazeček se zdatnějšími, čipernějšími, některé jeo tuto brigádu nemá štěstí na rodinu. Ať jich zájmy zůstaly, jiné se posunuly už je vaše pracovní náplň jakákoli, úměrně s věkem. Já sama jsem celý pobyt vnímala velnemáte-li štěstí na lidi, těžko se dá pobyt zvládnout. Zvlášť když je člověk sám, mi odlišně. Rozdíl spočíval v tom, že nemá kam uniknout, nemá vedle sebe jsem se vracela do známého prostředí, spřízněnou duši, žádnou podporu… Mí- k lidem, ke kterým mám velmi pozitivní šin příběh na mě zapůsobil velmi inten- vztah a oni ke mně taktéž. Odlet z domozivně. O to víc jsem si uvědomila, jak va nebyl doprovázen otázkami: jací bumilé, srdečné a hodné lidi jsem potkala já. dou, jak se ke mně budou chovat, jak mě Neměla jsem ponětí, koho jsem si vlastně přijmou děti, co jim bude a nebude chutpřes inzerát našla, ale! štěstí při mne stá- nat?, ale otázkami a myšlenkami typu: jak lo. Samozřejmě, že každý má své chyby, vyrostla Janie, jak se změnila Rosie, a co a ani můj pobyt nebyl vždy růžový…Po- Mikey?, jak se za rok děti vyvinuly sonorková nemoc o sobě dává čas od času vědět. Děti mají své dny, kdy si od rána jen stěžují, fňukají a zlobí. Jeden den nemám zrovna náladu já, jindy otec od rodiny, poté zase matka. Najednou se ocitnete v prostředí, v němž žije více cizích lidí pohromadě, do toho tři děti, práce nad hlavu, protože barák je obrovský, nestálé vaření, protože děti mají od rána do večera hlad…Vaše S Janie a Rosie v přístavním městě Padstow, Cornwall nervy musí být zákonitě trochu pocuchané..Pak ale přijde oka- ciálně, emočně a pohybově? usmažím jim mžik, kdy dostanete ručně vyrobené přání jejich oblíbené palačinky.. Bylo příjemné se na všechny těšit, naod osmileté slečny s projevem díku za pomoc, nebo přijde její o tři roky mladší ses- koupit takové dárky, které, díky tomu, že třička, zda vám může namazat bolístku, jsem všechny již poznala, budou mít zavelký brácha upřímně poděkuje za vyni- ručeně úspěch, a ještě hezčí bylo všechny kající palačinku, rodiče za to, že jsem po- po roce znovu vidět. Velmi silný okamžik hlídala děti a oni mohli být po dlouhé na mě čekal ihned po příletu do Bristolu, době sami celý den! A právě pro tyto hře- kde mě vyzvedl Kevin a nejmladší Janie. jivé okamžiky jsem přijela znovu. Vše Musím říct, ač to může znít jako přeslazešpatné a nepříjemné vám totiž v jedné né klišé, že mé srdíčko radostí povyskočivteřině vykompenzují. Během roku, kdy lo a nejedna slza mi ukápla, když jsem jsem se s rodinou neviděla, jsem nikdy spatřila Janie..Bylo to velmi dojemné. Kromě několikatýdenního procvičonepomyslela na to špatné. Před očima se mi promítaly jen hezké okamžiky s dětmi vání angličtiny a dennodenního kontaktu nebo s celou rodinu, ale také mé osobní s dětmi, práce o ně a starostí, jsem viděla zážitky z cestování po kraji. Přála jsem si zase kus světa, resp. kus Anglie, a to je toto všechno a ještě něco navíc prožít mimochodem další významný aspekt ceznovu…Ani jeden moment letošního léta lého mého pobytu v úchvatné zemi. mě nezklamal. Objevily se chvíle příjemMyslím, že nemohu vyloučit, že se né i méně příjemné, děti povyrostly, staly tam na chvilku zase vrátím…


15

ROZHOVOR

Základní škola začíná novou kapitolu Na prahu nového školního roku jsem položil několik otázek ředitelce Základní a mateřské školy v Lomnici nad Lužnicí Janě Mlnaříkové. Současná ředitelka vystřídala na stejném postu svého předchůdce Jaroslava Císaře (dnes vedoucího IKS města Třeboň) v roce 2004. t Jak hodnotíte uplynulý školní rok? V čem byl jiný než ty ostatní? Z čeho máte největší radost a co Vás naopak nepotěšilo? Uplynulý školní rok byl v mnohém nový. První a šesté třídy byly vzdělávány podle školního vzdělávacího programu, zkráceně nazývaného ŠVP, který byl zpracován pedagogy školy tak, aby co nejvíce odpovídal možnostem a potřebám dětí a podmínkám naší školy. Zapojili jsme se do několika projektů, podařilo se motivovat další učitele a zapojit děti do nových soutěží a olympiád. Proto všem aktivním učitelům patří můj obdiv a uznání. V mateřské škole, která je součástí příspěvkové organizace, probíhal celoroční projekt pro rodiče na mateřské dovolené Do školky přijď vždycky rád. t Na začátku minulého školního roku došlo k poměrně dramatickým změnám v učitelském sboru na 1. stupni. Hrozí letos něco podobného? Jestliže za dramatickou změnu považujete těhotenství, tak lidstvu hrozí zánik! A to, že školství je přefeminizované, se netýká jenom lomnické školy. Buďme rádi, že alespoň někteří absolventi pedagogických fakult studující za státní peníze do školství vůbec nastupují. Osobně se domnívám, že jsme nastalou situaci řešili

promptně a operativně. Nevyjasněné období v 1. ročníku následně vykompenzovala paní učitelka Mgr. V. Petrželová svým profesionálním přístupem a hlubokými pedagogickými zkušenostmi. V letošním školním roce nastupuje do naší školy pro žáky 5. ročníku paní učitelka Mgr. Jitka Schreibmeierová. V mateřské škole po odchodu do starobního důchodu paní učitelky M. Bočkové přichází paní učitelka Jana Plávková. t Probíhaly ve škole nějaké práce v období prázdnin? Největší změny zaznamenali snad všichni občané Lomnice nad Lužnicí. Zřizovateli se podařilo získat dotace na opravu střech a výměnu oken v obou školních budovách. Renovovalo se i uvnitř školy. V souladu s hygienickou vyhláškou pokračuje zavádění teplé vody do učeben. V souvislosti s tím se v několika třídách 2. stupně renovovaly umývací kouty, podlahy a bílilo se. Novým nábytkem se vybavuje nově zřízená učebna hudební výchovy, matematiky a přírodopisu, nakoupila se skříňová sestava pro uložení pomůcek 1. stupně. Během školního roku jsme z provozních prostředků zakoupili nábytek do obou tříd MŠ. t Před pár dny začal nový školní rok. S čím do něj vaše škola vstupuje? Moje představa školy se týká moderního vybavení, moderního stylu výuky a obsahu výuky. Ale k úplnému naplnění této představy mnoho chybí. Nejnovější technika poskytuje obrovské možnosti, jak výuku modernizovat způsobem, který by pro žáky byl zajímavý. Ač se snažíme všemi dostupnými způsoby sehnat finanční prostředky na nové pomůcky jako jsou interaktivní tabule, počítače, dataprojektory, rozhodně bychom uvítali více sponzorů. Moderní škola to však není jen nové vybavení. Dnešní děti potřebují pro život opravdu něco jiného než dříve. Učitel dnes musí být daleko všestranněji vzdělán a musí být především dobrým psychologem, aby dokázal každodenně řešit různé situace, předvídat, získat si důvěru žáků. Vždyť mnohdy musí nahrazovat nefunkční rodinnou výchovu. Což se netýká

jen sociálně slabších vrstev, ale i těch, v nichž materiální zázemí je šidítkem namísto společných chvil k popovídání, vyslechnutí, pohlazení. Škola by neměla děti odrazovat. A také by se neměly těšit na to, až z ní odejdou. Proto se snažíme zlepšovat vztahy mezi učiteli, žáky a rodiči. Vztahy totiž ovlivňují kvalitu vzdělání. Vládne-li ve škole přátelská atmosféra, chodí sem děti raději a mají větší chuť a motivaci k učení. Již několik let klademe důraz na tvorbu a upevňování třídního kolektivu – pořádáme ročníkové akce, zážitkové kurzy, exkurze apod. Děkuji vám za rozhovor a přeji úspěšný školní rok 2008/2009.

Otázka pro..... Sylvii Pešoutovou, která před rokem přesedlala z prodeje potravin na poskytování ubytovacích služeb. S manželem nyní vlastní penzion U radnice.

Jak se daří poté, kdy jste vyměnila prodejní pult za recepční? Po pravdě se mi velmi stýská po obchodě - přece jen to bylo 15 let. Ale je tu i druhá strana: mám dnes více času na rodinu a na své zdraví, i když se finančně máme o něco hůře. Přitom je stále co zlepšovat. Našim hostům v Lomnici zatím chybí mnoho věcí. Od půjčovny kol, přes více letních posezení až po širší nabídku služeb. Doufám, že se to do budoucna zlepší, protože jak říká můj manžel: „Každý si může vzít 1000 Kč na živnosťák a začít podnikat...“

16


NÁZORY

Reálný přínos posuzuje každý podle sebe Lumír Šarman Když se mi nedávno dostaly do rukou fotografie pozemku, na kterém se teď budu-

Není to tak dávno...

je 44 nových bytů a kolem nich nezbytné zázemí včetně parkoviště pro vozy obyvatel, chvíli jsem vzpomínal... Není tomu tak dávno, kdy v ulici Dr. Kuny pulsoval život naplno. Mladé rodiny a dohromady hodně dětí, které si chtěly hrát. Pár jednotlivců, kterým nebylo jedno, jak vypadá okolí jejich domů. Postupně začali budovat okrasnou a zároveň relaxační zahradu, která přitahovala i lidi odjinud z města. Sám jsem byl párkrát účasten několika sportovně spole-

čenských akcí. Bylo tam příjemně. Bylo. Chápu frustraci minulých a současných obyvatel stejné lokality. Jednoho dne prostě v důsledku „vyššího zájmu“ města přijel bagr a bylo po krásné zahradě. Dnes se už většina dřívějších odpůrců musela smířit s tím, že se prostor kolem změnil, že přijdou noví lidé a že v Lomnici zase zmizelo pár set čtverečních metrů zeleně. Možná i ti, kteří o výstavbě nových domů rozhodli, dnes trochu pochybují. Navenek to však dost dobře nemohou dát znát. Už to stálo a bude stát mnoho peněz. Rozjetý vlak do stanice nevrátíš. Právem se mi dostalo nálepky člověka, který nemá rád beton a prosazuje zeleň. Možná si zasloužím ještě jednu nálepku - nemám rád parní válce.

Zamyšlení nad politikou Slavoj Svoboda Politika je věc veřejná, která má sloužit občanům svobodné a demokratické společnosti k uskutečnění jejich zájmů a naplnění jejich potřeb. Domnívám se, že námi zvolení zástupci politických stran se mají přičinit o splnění jejich úkolů svěřených jim voliči. Bohužel toto nenalézám. V Mladé Frontě Dnes uvedl v posledním týdnu ledna 2008 publicista XX, že politici a poslanci jsou z 50 % nečestní lidé, a pokud ho bude někdo žalovat, uvede, že onen politik jistě nepatří do skupiny výše uvedených. To je nesmírně závažná věc, ze které plyne něco na způsob exprezidentovy „Blbé nálady“. Zdá se totiž, že zájmy společnosti a jednotlivých občanů jsou odsouvány do pozadí politickými intrikami sobeckých zájmů „těch“ 50 % politiků. Velmi dobře si vzpomínám na billboardy s fotografií velkého Standy, který to s námi „myslel upřímně“ a potom nebyl schopen ani pomocí strejčka Vika vymyslet způsob nabytí finančních prostředků na svůj byt. Nemluvě o další

skromné „chaloupce“ na Miami Beach v následujícím období. Je velmi nesnadné se orientovat v získávání majetku některými mocnými. Vždyť i paní Zuzka - exmanželka si podle MF Dnes nepočínala naivně, když založila občanské sdružení a z nejmenovaných zahraničních zdrojů přiteklo něco málo pro nadaci pomoci druhým, až se toho ujali redaktoři jmenovaného časopisu a zjistili nedostatky. A tak to dělají i jiní, ale pouze těch 50%, že založí občanská sdružení, napumpují do nich jakési peníze odkudsi a posléze se stanou majoritními vlastníky přes jakési „Akcie„ do sdružení vložené. Nedávno podepsal pan Schwarzenberg smlouvu s paní Riecovou o radaru v Brdech. Protože většina národa si pamatuje jiné radary – ty sovětské, nechce ani ten americký. Pan Schwarzenberg, projížděje po podpisu smlouvy okolo „jásajícího“ davu, chtěl s lidem obecným podiskutovat. Byl šokován, když dostal cílenou rajskou nejadernou střelou přímý zásah. Zdá se, že naši politici žijí v oblacích snů a ne v realitě.

Další věcí, která mi nesedí, jsou studia mocných. Od ledna tohoto roku jsem při práci pilně studoval na státní zkoušku, kterou jsem posléze úspěšně zakončil. Ale za cenu velmi tvrdého studia, kdy jsem půl roku každý týden, den a celý víkend zpracovával 60-80 otázek z předpisů, zákonů, nařízení vlády a norem. Na nic jiného mi čas nezbýval. Jak mohl například Stanislav Gros a jiní studovat při tvrdé práci VŠ, sedět ve správních radách, vládnout a přitom jezdit na návštěvy do sousedních i vzdálených krajů? Mám pro to jediné vysvětlení: vědci zjistili, že náš 3 + 1 rozměrný svět, ve kterém žijeme, je pravděpodobně podle teorie superstrun odvozen z 11 rozměrného megasvěta, kde čas pozbývá svého opodstatnění. Proto si ptám: „Nežijí naši politici opravdu v jiném světě?“ V roce 1947 vznikl stát Izrael a vědec Albert Einstein byl osloven, zda by mohl být prezidentem nově vzniklého státu. Einstein tehdy odpověděl : „ Nemohl, politika je věc pomíjivá, ale věda je věčná“. Od tohoto velikána vědy je to dobrá zpráva pro ty, kdo se rozhodují, jakým směrem jít.

Alternativa. Vydává občanské sdružení Lomnice nad Lužnicí 2004. Redakce: Nádražní 427, 378 16 Lomnice nad Lužnicí, [email protected], www.alternativa.estranky.cz. Evidenční číslo tisku: MK ČR E 15396. Neoznačené příspěvky jsou dílem redakce. Uzávěrka příštího čísla je 15.11.2008. Tištěno na recyklovaném papíře. Sazba a tisk JAVA Třeboň. Cena 10,- Kč.

V Lomnici je v současné době nejméně nezaměstnaných lidí za poslední 4 roky

Recommend Documents