ÚVODNÍK OBSAH. Generated by Foxit PDF Creator Foxit Softwa For evaluation on

ÚVODNÍK

Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Softwa http://www.foxitsoftware.com For evaluation on

Přiznám se, že tato chvíle je pro mne tak trochu slavnostní. Když začínám psát tyto řádky, probíhá mi před očima všechno, co jsem za ta léta u nás na středisku prožil. A že toho nebylo málo. Nicméně co má paměť sahá, nepamatuji se, že by naše středisko někdy mělo svůj vlastní časopis. Proto se cítím tak nějak povzneseně, když se pod mým perem začíná rodit tento úvodník. Úvodník prvního čísla nového střediskového časopisu Mawadánek. Možná by bylo dobré alespoň v jednoduchosti přednést, proč jsme se spolu s ostatními vrhli do jeho přípravy. Naším hlavním záměrem je informovat o tom, co se na našem středisku děje a případně i o tom co se v nejbližší době bude dít. Časopis by měl být prostorem, kde každý může vyjádřit svůj názor na události, které ve středisku proběhly. V neposlední řadě je také jeho smyslem ukázat: „Nejste na středisku samotní!“ Nebudu již dále zdržovat od dalšího čtení zbytečným promlouváním, nebudu hodnotit, jak se nám první číslo povedlo nebo nepovedlo, toto hodnocení spočívá především na Vás, prvních čtenářích. Věřím, že naplníme Vaše očekávání a že Vás první číslo zaujme. Chci poděkovat všem těm, kdo se na prvním čísle podíleli, byl to trochu skok do neznámé vody s nejistým výsledkem. Děkuji za jejich odvahu a doufám, že v naší společné práci neustaneme a půjdeme dál, snad až k dalšímu číslu. S pozdravem Šípek V Praze dne 29.11.2005

OBSAH Události - konalo se Přehled akcí - co bude Představujeme: 319.oddíl skautů - Havrani Výpravy: 126.oddíl (světlušky) - Za podmořskými i nemoř. živly 319. vlčata a 320. oddíl - Postřehy organizátora 319. oddíl (RK Banda) - Výprava roverského kmene Dovednosti: Šifrování Recenze: Osadníci z Katanu Reportáž: Pharos Desperatos - Maják Beznaděje Rádcovský kurz R+R víkend Zábava: Vtipy, hlavolamy, píseň Rozhovor: Lev - střediskový vůdce Historie: Co znamená slovo Mawadani?

2 3 5 6 8 10 11 13 14 18 16 7,12,21 20 22 1

UDÁLOSTI


KONALO SE … Pharos Desperatos (Maják Beznaděje)

1.10. 2005 - hra po Praze (více viz reportáž na straně 14) Postavme školu v Africe ( www.skolavafrice.cz ):

11.-13.10. 2005 - tato sbírka je společným každoročním projektem společnosti Člověk v tísni a Junáka. Skauti vybírali v ulicích po celé České republice do kasiček peníze a přibližovali veřejnosti problematiku rozvojových zemí Afriky. V celostátním měřítku letos dosáhla sbírka 1 630 000 Kč. Naše středisko se zapojilo do vybírání na smíchovském Andělu. Více fotek najdete na www.hiawatha.cz. Zpravodaj pro rovering:

Okresní rada jmenovala nového zpravodaje pro rovering, stal se jím Šípek, který je členem našeho střediska. Vzpomínková bohoslužba:

Ve čtvrtek 3.11. 2005 byla v kostele sv.Ignáce na Karlově náměstí sloužena mše za naše zemřelé oldskauty - doposud nejstaršího člena střediska Josefa Nováka - Pešu a Marii Kupsovou - Šotka. Úklid garáže:

Dne 13.11. 2005 byl podniknut zásadní krok ke konečnému zvelebení naší klubovny, byla vyklizena garáž a přebytečné harampádí zmizelo v kontejneru. Rádcovský kurz:

Ve dnech 17.-20.11. 2005 se uskutečnil další z okresních rádcovských kurzů, tentokráte v malebném prostředí městečka Doksy. Celý kurz proběhl v duchu Harryho Pottera, kdy účastníci byli rozděleni do tří kolejí a zápolili o školní pohár (viz reportáž na straně 18). Z našeho střediska se kurzu účastnili jako instruktoři: Martin, Šípek, Lev a Slávek a jako účastníci: Bára, Sharon a Čmelák. Roverský kmen ( banda.webz.cz ):

Dne 22.11. 2005 byl u nás na středisku oficiálně založen roverský kmen s názvem Banda. Jde o partu lidí nad 15 let, která odrostla skautskému oddílu a nadále se chce aktivně věnovat skautingu. Kmen je otevřený, kdokoliv nad patnáct let je v něm vítán. 2

UDÁLOSTI / PŘEHLED AKCÍ


Mawadani movie show:

V úterý 6.12. 2005 se klubovna na Okrouhlíku proměnila v promítací sál. Účastníci mohli na plátně sledovat úžasné Úžasňákovi a následovně film Forrest Gump.

CO NÁS ČEKÁ … Vánoční besídka:

Tradiční Mawadánská vánoční besídka pořádaná nejen pro rodiče se uskuteční ve čtvrtek 15.12. 2005 ve velké klubovně na Okrouhlíku. Začátek je naplánován na 17.30 hod. Po jejím ukončení bude následovat (pro případné zájemce) promítání fotek z letošních táborů. Betlémské světlo:

Akce se koná 17.12. 2005 od 17 hodin na hřišti u Tyršova domu, na Kampě. Za Pražany si přijde převzít světlo přivezené z Betléma primátor Pavel Bém. Po slavnostním zahájeni se rozběhnou dílničky, kde si děti budou moci vyrobit (a následně pustit po Čertovce) svoji lodičku z ořechu a včelího vosku, pustit ledovou lodičku se svíčkou, vyzkoušet lití olova či si nakreslit vlastní postavičku do velkého betléma. To vše v krásné atmosféře zimní osvícené staré Prahy. Na miste bude připraven čaj a také svíčky pro ty, kteří si je nevezmou s sebou. Akce bude končit kolem 19. hodiny. Prahou plnou strašidel ( www.strasidla.net ):

Skautské středisko Arcus každoročně pořádá závod Prahou plnou strašidel, tentokrát to bude v sobotu 14.1. 2006 od 14.30 hod do cca 19.30 hod. V ulicích Starého města a Malé strany hledají tříčlenné hlídky pražská strašidla. Závod je rozdělen do několika věkových kategorií a tentokrát je určen i pro veřejnost. Místem srazu je hřiště u Tyršova domu. Více naleznete na internetu, kde se zároveň můžete přihlásit. Přechod Brd:

28.1. 2006 - další ročník setkání skautů z okolí Prahy na Kytínské louce. Nebudou chybět tradiční hříčky a všemi oblíbené vyměňování památečních lístečků mezi oddíly. 3


PŘEHLED AKCÍ Jarní akademie:

Jarní akademie proběhne 5.4. 2006 od 18.00 hod v divadle Akcent (Praha 5 - Smíchov, Na Knížecí). Půjde o soutěž skautských skupinek z jednotlivých středisek Prahy 5. Každá taková soutěžní skupinka předvede scénku na téma dle vlastního výběru v délce trvání 5 - 15 minut. Poté bude vyhlášen vítěz. Během akademie můžete očekávat také další doprovodná hudební a jiná vystoupení. Akce je otevřena samozřejmě i pro rodiče a další příbuzenstvo … . Středisková výprava:

Termín další celostřediskové výpravy byl stanoven na 31.03. 02.04. 2006. Místo, kam pojedeme zatím není známo, ale určitě se máte na co těšit - celovíkendové hry družstev, zpívání s kytarou, dobré jídlo … a spousta další zábavy. ORBIS 2006 ( www.orbis2006.cz ):

Orbis 2006 je mezinárodní akcí, kterou pořádá Junák, svaz skautů a skautek ČR pro členy mezinárodní organizace WOSM a WAGGS. Mezinárodní dimense skautingu má předvést jejím členům, že hranice států neomezují její činnost. ORBIS 2006 je v pořadí již 8. středoevropské jamboree, které navazuje na slovanská setkání. První se konalo již v roce 1931 v Praze. Podobná akce se v Praze konala i v roce 1997 s názvem Fénix ´97 a příští rok se tato akce uskuteční opět na území Česka. Účastníci Orbis 2006 se setkají se svými vrstevníky a mohou tak navázat úzké vztahy s partnerskými oddíly z "druhé strany" hranice. Je běžnou praxí, že se tyto oddíly navštěvují, pořádají společné tábory, vyměňují si zkušenosti, materiální i morální hodnoty. Orbis 2006 chce tyto vztahy otevírat, vzniklé posilovat a nabízet konkrétním oddílům konkrétní partnery ze zahraničí. Díky vstupu do EU je volný pohyb v příhraničním prostoru snadnější, což usnadňuje i skautským oddílům lepší komunikaci s kamarády např. z Německa, Polska, Rakouska a dalších zemí. Motivace dětí je tím větší, čím jsou jejich zahraniční přátelé blíže. 4

PŘEDSTAVUJEME …


319. oddíl skautů - HAVRANI Historie 319. skautského oddílu je pro většinu současníků již zahalena oparem tajemství, ale ze střípků, které vyvstávají v naší paměti, můžeme říci, že oddíl vznikl oddělením od smečky vlčat někdy v polovině devadesátých let. V jeho vedení se postupně vystřídala celá řada vynikajících lidí. Na začátku to byl Zbyněk zvaný Kňour, pak Jirka Janota, Honza Veselý, Ježek. Dlouhou dobu oddíl vedl Ondřej Čapek zvaný Havran, který v roce 2001 odešel k františkánům. Podařilo se vybudovat dobře fungující oddíl, zejména Havran na něm zanechal nesmazatelnou stopu zavedením družinového systému a dalších důležitých součástí tradičního skautského života. S jeho jménem je spojeno i založení prvních roverů - HCR, kteří svou činností dodávali a mnohdy ještě dodávají nezbytný kvas celému středisku Mawadani. Vedení oddílu se v roce 2001 chopili Šípek s Prófou, kteří ho vedou dodnes. Snažili se udržet vysokou laťku nastavenou Havranem a přitom vnést do oddílu své vlastní nápady. Jestli se jim to podařilo mohou posoudit až jejich následovníci. Oddíl by také nemohl fungovat bez družinových rádců, kterých se za posledních pět let vystřídaly čtyři generace a kteří svou originalitou zásadně utvářeli chod oddílu. Ať už to byli Žabák se Snoopym, Pomeranč s Jahodou, Mýval s Delfínem, Cvalík s Rychlíkem, nebo současní rádci Cipísek se Čmelákem. Podařilo se udržet družinový systém, v současnosti existují už tři roky družiny Vos a Draků. Během roku pořádáme několik více méně tradičních akcí – účastníme se celostřediskových výprav, občas vyrážíme na bitvy s dřevěnými zbraněmi na motivy slavných eposů, jako je Pán prstenů, na podzim a na jaře pořádáme delší výpravy do přírody a v zimě se mění naše klubovna na hráčské doupě, kde celé dny hrajeme oblíbené deskové hry. Vyvrcholením celého roku je letní tábor, obvykle dvou až třítýdenní, při kterém se snažíme trochu sžít s přírodou. Naším nejoblíbenějším tábořištěm je Dřešín v Pošumaví. Zlatým hřebem tábora je celotáborová hra, letos jsme si „zapařili“ oblíbenou počítačovou hru Warcraft. V poslední době se náš oddíl rozrostl o další článek – nový roverský kmen Banda a zdá se, že se začíná slibně rozvíjet. Pustil se do řady akcí – např. promítání filmů, organizování velkých celodenních her aj., mnoho z nich pořádá v rámci rozvíjející se roverské integrace v Praze 5. Zpracoval Prófa 5

VÝPRAVY


Výprava za podmořskými i nemořskými živly VÝPRAVA SVĚTLUŠEK A JEDNÉ SKAUTKY

- 126.ODDÍL

Datum dnešní výpravy 17.11. bylo již dlouho dopředu známé, její cíl ovšem nikoli. Počasí se měnilo ze dne na den a chybělo už snad jen, aby napadl sníh … . Nakonec jsme se rozhodly pro kompromis mezi toulkami sychravou přírodou a hřejivým „Mořským světem“. Místo srazu bylo již tradičně u Anděla, jen čas se nám s Brkouškem opět nepodařilo přesně odhadnout. A tak jsme si, po vzájemné výměně zpráv o malém zpoždění, slíbily, že příště to musí klapnout na minutu. Cipísek, Mája, Kačka, Bětka a Kikina už čekaly na místě. Přesunuly jsme se na zastávku tramvaje č.12, která nás odvezla přímo na výstaviště, odkud to byl jen kousek k cíli naší cesty. Nejdříve jsme se vydaly do Stromovky, protože nám počasí zatím přálo a sluníčko se na nás vlídně usmívalo. Bylo tu celkem dost návštěvníků a převažovali ti, kteří byli na procházce se svými čtyřnohými miláčky. My jsme vyzkoušely různé prolézačky, zahrály si na potápějící se loď a zkoumaly vodní ptactvo. Bohužel se ale začínala plnit předpověď na dnešní den a nebe se na nás čím dál víc mračilo. Proto jsme nelenily a namířily jsme si to co nejkratší cestou k budově, v níž se schovával celý podmořský svět. Bylo tam o poznání tepleji než venku, ale i spousta dětí s rodiči, kteří měli stejný nápad, jak uniknout před nepřízní počasí. Obklopila nás spousta různě velkých akvárií. V jednom líně plavala jakási ryba podobná hadovi, v jiném se prohánělo hejno pestrobarevných rybiček. Zkrátka mohly jsme zde vidět ryby všech velikostí barev i tvarů. A to nejlepší nakonec, v zadním akváriu si proplouval sem-tam žralok. Nedivím se, že spousta lidí má z tohoto zvířátka respekt až strach. Mě stačil jeden pohled a věděla jsem, že s ním bych kamarád nebyla. Prozkoumaly jsme všechny krásy podmořského světa a přišel čas se s ním rozloučit a vydat se do nečasu. Venku se totiž mezitím pěkně rozpršelo a v kombinaci se zimou to nebylo vůbec nic příjemného. Jediná cesta úniku, která se nabízela, byla 6

VÝPRAVY


schovat se v naší teplé klubovně na Okrouhlíku. Dorazily jsme tam řádně promrzlé i rozhodly jsme se, že si uvaříme čaj. Konvici jsme našly záhy, ale horší to bylo s vodou, která se na zimu zavírá. Zachránit nás měla Cipísek, která bydlí poblíž. Vyslaly jsme ji pro vodu a čeho jsme se nedočkaly. Vrátila se asi po čtvrthodině, ovšem s další konvicí a bez vody. Druhý pokus o záchranu se už podařil a vůně ovocného čaje se linula široko daleko. Venku se počasí mezitím umoudřilo a mohly jsme uskutečnit plánovanou hru. Já s Brkouškem jsme byly jakýsi strážci parku a světlušky měly za úkol nám sebrat co nejvíce kartiček se jmény zvířat roztroušených po území „parku“. Nevím, kdo se víc naběhal, ale každopádně jsme se pěkně zahrály. Byla to taková příjemně ačkní tečka naší výpravy. Přiblížil se čas konce, a tak jsme se veselým pokřikem rozloučily a vydaly se vstříc domovu. Zapsala Marcela

ZÁBAVA

Najdi 6 rozdílů!

7

VÝPRAVY


Postřehy organizátora VÝPRAVA 319. A

320. ODDÍLU

O víkendu 21.-23. října roku 2005 se uskutečnila výprava 319. smečky vlčat a 320. oddílu. Místo jsem vybíral celkem na poslední chvíli a nejdůležitějším kritériem pro mě bylo umístění v přírodě, protože posledních několik společných výprav bylo spíše ve městech (Příbram, Tábor). Podařilo se zamluvit základnu v Novosedlech u Strakonic. Objekt je bývalá vojenská střelnice, asi 500 metrů za vesnicí, na pozemku je louka a menší remízky jehličnatých stromů. Jak už to u bývalých vojenských objektů bývá, byl celý areál obehnán ostnatým drátem. Já jsem jel napřed autem, abych převzal klíče od chaty a cestou nakoupil jídlo. V Novosedlech jsem složil jídlo a jel do Katovic, kde byla zastávka autobusu a kde se měl vylodit zbytek výpravy. Za 319. smečku dorazili Medvěd, Šikula a Filip v doprovodu Martina; z 320. oddílu dorazili Mirek, Petr a Marek. Vzal jsem jim do auta batohy a oni se ponořili do noci a šlapali nějaké ty 4 km pěšky. Vyložil jsem batohy a šel jsem jim pěšky naproti. Potkal jsem je už v Novosedlech na návsi, no prostě byli rychlí. Večer byl pohodový, všichni spokojeně jedli zásoby z domova. Klubovna je tam natolik vybavená, že jsem na to jen nevěřícně koukal – nová kuchyňská linka, dva sporáky, matrace, stoly, židle, veškeré nádobí a k tomu všemu tam mají starší Hi-fi věž, takže jsme si pouštěli „diskotéku“. Abychom pak nerušili spící mladší členy šli jsme rozvržení druhého dne projednávat do vedlejší menší místnosti, která místním slouží jako sklad. Ráno se vstávalo postupně, vlastně jsem první vstával já, protože jsem jel do Katovic naproti Delfínovi, který měl dorazit až v sobotu ráno. Měli prý v pátek večer nějaký třídní sraz, tak jsem ho docela obdivoval, že je schopen už v 7 ráno vyjíždět z Prahy. Ještě jsme v Katovicích dokoupili některé věci jako buřty a mraženou zeleninu, protože klubovna byla vybavena i funkční ledničkou(!). Martin si vzal na starost rozcvičku, vyběhl s klukama až nahoru dali si do těla. Když se vrátili servírovala se snídaně a po ní se rozehrály různé individuální soutěže a hry. Například tam měli na zdi terč s šipkama a to zaujalo všechny snad kromě Mirka a soutěžili o nejlepšího vrhače šipek. Kluci pak venku házeli z lískových prutů udělanými oštěpy a trefovali se do hadru. Taky jsem to zkoušel a 8

VÝPRAVY


nebylo vůbec lehké hodit „oštěp“ tak, aby zůstal zapíchnutý. Po dobrém obědě z Mirkovy kuchyně jsme šli na vycházku, pořád do kopce, až jsme došli na skalnatý hřeben. Tam si Filip vyrobil z nalezených klacků věrnou napodobeninu kulometu a „ostřeloval“ vesnice v údolí na které byl ze shora nádherný výhled. Pak jsme hráli na schovávanou, terén tam byl nebezpečný a skalnatý, ale všichni přežili ve zdraví. Další hra byla ještě náročnější na trpělivost, Martin si zavázal oči, Mirek si stoupnul k němu a řídil hru a ostatní měli za úkol se k němu přiblížit. Jakmile Martin zaslechl šramot ukázal prstem v tom směru. Mirek posoudil jestli někoho „zasáhnul“ a pokud jo, tak ten musel zůstat na místě a nemohl už postupovat. Pak jsme se vrátili na základnu a já už začal připravovat akční hru na zbytek odpoledne a podvečer. Inspirovaly mě k ní pivní tácky, kterých byla všude v klubovně spousta. Po areálu jsme rozmístili 8 názvů vesnic s erbem každého pivovaru a hrnek nebo sklenici. Každý hráč měl „svoje“ 2 různé pivovary, takže se o každý pivovar starala jiná dvojice hráčů. Mirek měl speciální roli, obcházel vesnice a v každé odměřil tolik vody, kolik v ní bylo právě erbů. Hráči se mohli vybíjet systémem „kámen-nůžky-papír“. Bylo to dost fyzicky náročné, takže zhruba za dvě hodinky, když se začlo stmívat, toho měli všichni dost a velice rádi zasedli k večeři, kterou Mirek stačil připravit v mezičase. Po vyhodnocení výstavu piva ve všech pivovarech se dospělo k výsledku, že výsledným hráčem se stal Marek. Já jsem byl až někde v druhé půli pořadí. Jeden pivovar jsem měl společně s Petrem a jeden s Filipem. Večer byli všichni tak unavení, že většina šla spát velmi brzy. My starší jsme se ještě sešli vedle ve „skladě“ a povídali si, hráli prší a macháčka. V neděli ráno jsme si přispali. Pak jsme řezali a štípali dříví. Mě a Martina čekalo večer zase putování na služební cestu a tak jsme ještě během dopoledne navštívili kostelík v Katovicích. Mezitím ostatní pod Petrovým vedením hráli nějakou odrovnávací hru s tenisákem. Pak byl oběd a začalo se uklízet. Opět jsme odvezli autem batohy do Katovic, Delfín je tam hlídal než ostatní dorazí pěšky. Na závěr si ještě neodpustím poznamenat zaprvé že to byla super akce a zadruhé že si Delfín zapomněl bundu na lavičce v Katovicích a dodnes nevím, zda se k němu vůbec někdy vrátila. Zapsal Lev

9

VÝPRAVY


Výprava roverského kmene Sraz byl jako obvykle na Smíchovském nádraží v 8:15. Jenže kromě mě, Šípka a Cvalíka nikdo jiný nedorazil. Nejprve jsme váhali jestli někam tedy pojedeme nebo se vrátíme domů a prodloužíme si spánek, ale jelikož jsme z Bandy tak jsme přece jen vyrazili. Vlakem jsme jeli až do Dolní Třebáně odkud jsme šli ke Karlštejnu. Cestou jsme udělali pár fotek a kochali jsme se podzimní přírodou. Cvalík nám také přečetl nějaké návrhy na hry, které můžeme někdy vyzkoušet i v reálu. Když jsme procházeli vesnicí jménem Karlštejn uviděli jsme nástěnku s reklamou na pojištění, na tom ještě není nic moc zajímavého kdyby jen to pojištění nebylo pro důchodce. Také jsme potkali nějakého divného člověka, který vypadal jako Žižka, nebo něco takového. Měl u sebe nějakou přerostlou sovu, prý je to výr a žije v českých lesích. Ale jak jsem si uvědomil, tak pěkně kecal, protože jsem tu sovu nikdy v lese neviděl a i to jméno mi k tomu moc nesedí. Šli jsme tedy dál. Šli jsme lesem, polem, po cestě, po silnici. Najednou jsme uviděli jak sjíždí na jedno místo nějaká auta. Bylo to docela komické, protože vždy jela dvě auta za sebou pak chvíli nic a najednou traktor, pak dlouho nic a zase dvě auta pak chvíli nic a najednou traktor, pak dlouho nic a zase…. Celkem bez obav jsme došli k místu, které bylo obsazeno nějakými jinými vlčaty. Tak jsme se fotili, koukali jak se ty vlčata snaží šplhat, nebo co to bylo a čekali jsme až odejdou. Konečně se rozhoupali a vyrazili ku pryč. Cvalík byl celý pryč (řečnický obrat), když zjistil, že zná jednu slečnu co doprovázela ty vlčata a natolik ho to zničilo (řečnický obrat), že to s námi musel chvíli rozebírat (odkud ji zná apod.). Jo, mimo jiné jsme došli k nějaké jeskyni. A když už jsme tam byli tak jsme vlezli dovnitř za půl minuty vylezli a šli nazpátek na vlak. Cestou vlakem to se Šípkem bylo k nevydržení, protože měl jeden ze svých záchvatů, když si stále dokola opakoval naše jméno BANDAska, BANDA- ska,… No nic dorazili jsme domů všichni v dobré náladě a krásně odreagovaní a byli trochu (moc) smutní, že nás nejelo více. Zapsal M@c (RK Banda) 10


DOVEDNOSTI

ŠIFROVÁNÍ KAZDY SPRAVNY SKAUT umi OVLADAt SIFRY •

POLSKÝ KŘÍŽ

Šifruje se podle následující tabulky. Místo písmene, které chceme zašifrovat, nakreslíme čáry, které jsou okolo písmene. Poloha tečky určuje, které písmeno ze tří platí. například: •

nase klubovna je u hriste

M ORSEOVA ABECEDA

Morseovka se používá po celém světě k rychlému vysílání zpráv telegrafem, rádiem, zvukem, světlem, praporky. Signály vymyslel Samuel Morse a první vysílání se uskutečnilo roku 1887. Morse použil telegrafního pisátka, které psalo krátké a dlouhé čárky. Morseova abeceda je sestavena ze skupin teček a čárek. A B c D E F G H Ch I

•

·-··· -·-· -·· · ··-· --· ···· ---·

J K L M N O P Q R S

·---··-·· --· --·--· --··-· ···

T U V W X Y Z

······--··-·---··

konec písmene konec slova konec věty

| || |||

0 1 2 3 4 5 6 7 8 9

----·----··---···-········· -···· --··· ---·· ----·

RŮZNÉ SMĚRY

Text se šifruje a čte v dohodnutém směru. •

USCHOVÁNÍ ZPRÁVY V TEXTU

- ob 2 písmena: AJKHZVOBGJNGTMLADHBLKORKRQANBNIJGKNFU - podle klíče 213: ANJHTONMGJBNVNOFRGDNMNTISEDKGFU - 2 písmena ze zprávy a 2 jiná: AHKLOJNNVŠIJICJHHNLKI - mezi písmeny slovo: NDUBADUBZDUBADUBR - po určitém písmenu (například po písmenu X): BNXAMNBXHGZIXOKXJNMMNXVXOGHGXDMXNWEXIXKMNXU - první zepředu, druhé zezadu: AOVDOUAZJSEIKJKNOJH - velká (nebo malá) písmena: Myš lÝko sVal prAles vstaL 11


ZÁBAVA

Leží moucha na zádech a klepe nožičkama. Letí kolem druhá moucha a ptá se: "Aerobic?" První odpoví: "Ne biolit!"

Ano! Myš mám v pravém horním rohu … … klikám, klikám, ale stále to

"Mami," ptá se malá myška, "co je to jed na myši?" "No, jak bych ti to řekla, to je něco jako kočka v prášku."

nefunguje!!!

„Tak jsem musel nechal utratit psa.“ “Byl vzteklej?“ “No, nadšenej z toho nebyl.“

Víte, proč má slon červené oči? No přece, aby se dobře maskoval v třešňové aleji. A už jste někdy viděli slona v třešňové aleji? Tak vidíte, jak se dobře maskuje!

¯ O PIŠTCI SE ŠEDÝM KLOBOUKEM E

H

E

1. Na nároží stál, kdoví kde se vzal, #

C mi

A

H

klobouk šedý měl, na píšťalu hrál. E

H

#

A

H

Ref.: Tak to chodí, tak to bývá, #

C

A

H

H

H

tak to chodí, takhle to bývá, E

Nástroj podivný, sotva na něj sáh C mi

Znouzectnost

H

tak to chodí, tak to bývá, #

C

A

H

a měšťané tančí až se víří prach.

tak to chodí i to se může stát.

E H A D A H

E H C A H

2. Pištec hrál a hrál, vesele se smál, pokojně pak na svůj klobouk ukázal, jako hejno vrabců všichni zmizeli, do klobouku šedivého nic mu nedali.

#

3. Hladový a smutný tiše odešel, na vysokém kopci seděl, přemýšlel. Šedivý vzal klobouk, dlaní pohladil a vysoko převysoko do větru hodil. 4. Klobouk letí, letí, náhle začne růst, celé město přikryl, nezbyl ani kus, a potom se zmenšil, pištec si ho vzal, někam pryč odešel, do kroku si hrál. Ref.: Tak to chodí …

12

RECENZE


Osadníci z Katanu recenze deskové hry Přeneste se v čase do doby objevných cest: Vaše lodě po dlouhé, úmorné cestě plné strádání dorazily k pobřeží neznámého ostrova. Prý se mu říká Katan! Ale Vy nejste jediný, kdo ostrov objevil. I další neohrožení námořníci se vylodili na pobřeží Katanu. Muži a ženy z Vaší výpravy zakládají první dvě osady… Osadníci z Katanu je desková hra, která se hraje na tahy. Když je hráč na tahu, nejprve hodí kostkami a na základě toho se určí, kolik který hráč dostane surovin. Následně má šanci ze svých surovin něco postavit a pokud nemá ty správné suroviny může je vyměnit. Může je vyměnit s bankem v poměru 4:1 (někdy i 3:1 a občas dokonce i 2:1), ale nejzajímavější je výměna mezi hráči. Tady platí to, že co kdo ukecá, to má. Hrací plán je utvořen ze šestiúhelníků, které se pro každou hru rozestaví jinak, takže zaručují opravdu dostatečnou variabilitu. Každý šestiúhelník představuje jednu krajinu, nebo moře. Každá z těchto krajin vynáší nějakou surovinu pro přilehlé vesnice a města. Zda vynesla, nebo ne, tak to určí právě hod kostkou. Pokud je na dané krajině číslo, které právě padlo, tak si za každou vesničku okolo majitel bere jednu surovinu a v případě města dokonce dvě. Příjemné je, že čísla nejsou na šestiúhelnících s krajinami napevno, ale také se na začátku hry náhodně rozdají, což ještě více zvyšuje variabilitu hracího plánu. Dále jsou tu akční karty, které si lze také koupit za suroviny a buď přinesou jeden vítězný bod (takže je třeba méně stavět, aby člověk dosáhl vítězství), nebo nabízí nějakou tu jednorázovou výhodu, případně umožňují přesun zloděje pomocí rytíře a když shromáždíte největší vojsko z rytířů, máte také nějaké ty bodíky navíc. Mnohým na Osadnících vadí náhoda. Ano, je přítomna, ale autor Klaus Teuber využil možnosti dvou kostek a tak ji trochu omezil. Hází se totiž najednou dvěma kostkami a co na nich padne, to se sčítá. Díky tomu je mnohem pravděpodobnější, že padne 7, než kupříkladu 2. Na to je vhodné myslet při umisťování počátečních vesniček. Ono to sice vždy nefunguje přesně podle výše uvedené pravděpodobnosti, ale to také činí hru zajímavou a tak mají i méně zkušení hráči šanci občas porazit své zkušenější kamarády. Díky tomu je to opravdu ideální rodinná hra, protože se bez problémů stane, že děti porazí maminku, či tatínka :o) (http://deskovky.cz/index.php?/archives/4-Osadnici-z-Katanu.html) 13

REPORTÁŽ


Pharos Desperatos – Maják Beznaděje I. ročník

Tak jsme se tedy všichni sešli ve dvě hodiny na Václavském náměstí u sochy svatého Václava, tedy přesněji řečeno pod ocasem jeho koně. Popravdě, vlastně jsem tam byl jenom já. Naštěstí se ale i Márty s Rychlíkem přitrousili v dost přijatelném čase, a příchodem Kopa o několik desítek minut později byl organizační tým kompletní. V nepříjemných prodlevách a čekání na kolegy byly dokončeny poslední důležité práce, jako třeba vsypání potřebných drog do potřebných psaníček, přilepení základen na roh čtvrté a sedmé avenue, atd. Netrvalo dlouho a postupně se přitrousila i všechna cépéčka – mezi nimi i mnoho přespolních. To už se za pomoci organizátorů seznamovali budoucí kolegové, spolubojovníci, nepřátelé a milenci. Když se všichni dostatečně poučili o pravidlech a svých právech a navlékli na sebe tuny hadrů, vyrazili jsme na cestu. Zastávka číslo jedna byla Betlémská kaple – budoucí útočiště všech pochybných existencí v našem prohnilém městě. Tam všichni odložili své batohy, almary po babičce a pytle cementu, načež každý pokračoval svou cestou. Banda zkorumpovaných policajtů, členové podsvětí a překupníci drog se nám ztratili z dohledu rychle, zatímco byrokrati, chirurgové, politici, děvky a příšery strašili v základně ještě několik dalších minut. Naštěstí ale i oni rychle vypadli a jali se obtěžovat nebohé pocestné. Ze začátku bylo trochu obtížnější dokopat vládnoucí složky ve městě k tomu, aby se trochu více zajímali o svou budoucnost, tedy o místo budoucího starosty. Členové městské rady se potulovali městem na svých každodenních poutích a každého zkušeného podrazáka rychle napadlo, že by neškodilo některé z nich trochu „přemluvit“. Přemlouvání probíhalo podle běžných pravidel, jako třeba unesení milenky městského radního na objednávku jejího manžela, nebo prosté podplácení – měl jsem vlastně na mysli investice. Městská rada přitom každou volnou chvíli schůzovala a radila se kdoví o čem. Nejspíš o milostných pletkách Joan Hungerové nebo o podobně důležitých záležitostech. Každý už si totiž svůj názor na hlasování při budoucích volbách utvářel sám. Některým se v hlavě honilo, jak nejlépe využít námezdní vražednou sílu (Policie, Mafie nebo podobná pakáž jako gang jménem Warriors), někdo neznámý možná přemýšlel o tom, 14

REPORTÁŽ


kam až dosáhnou prsty jeho tajemného kultu. Hra se i přes notné překážky valila dál (hlavně díky kreativitě městských radních a jim příbuzných) – policajti a mafiáni se předháněli ve vydírání, únosech a korupci, Warriors (i přesto že se jejich počet velmi nepříznivě rovnal dvěma) byli vždy tam, kde bylo třeba někoho nadopovat nebo předávkovat. V ulicích města také probíhal hon na rituální předměty potřebné k vyvolání příšery jistě vhodné pro udržování moci, městský radní přistižený při proměně ve vlkodlaka to také neměl lehké. Spád hry občas trochu vázl - nakonec jsme se dokonce všichni dík malému nedorozumění odebrali na Střelecký ostrov, kde se odehrála závěrečná volba. Je pravda, že nám při té napjaté chvilce naši nejlepší kamarádi začali podřezávat krky (co se to s nimi stalo?), ale i přes to se radním podařilo odhlasovat. Volby vyhráli nakonec Warriors, z čehož všichni oba jejich členové skákali radostí. Z toho plyne poučení, že malý nepřítel nemusí být slabý nepřítel. Tím, dalo by se říct, to naše trápení skončilo. Každý si domů odnesl svoje – pro policajty a mafiány je to výzva do dalšího ročníku, pro organizátory, že by měli dát do obálek nějaké instrukce pro hráče a obálky si vůbec více chránit. Bohužel to vypadá, že se v metropoli Pharos Desperatos poměry nástupem Warriors vůbec nezlepšily. Asi bude třeba zvolit nového starostu ... - Poděkování Rád bych poděkoval Zakovi, dobrému muži každým coulem, lidumilovi Jimmymu, Šípkovi za skromnost a toleranci, LuMongovi, že se do ničeho nepletl, zachránci lidských životů Tarosovi, Fíďovi za lásku k bližnímu, také Betty, té nejpočestnější dívce ve městě, policajtům že přežili odcizení celé základny, mafiánům že si zachovali chladnou tvář, warriorům že si zachovali úzké zornice, Kopovi za jeho mnoho tváří, Mártymu za pomoc drogově závislým, Rychlíkovi za tisíckrát nic, a vůbec všem organizátorům, že to spolu vydrželi, cépéčkům těžkou práci na chodu hry a všem prostým hráčům za to, že vůbec přišli. Napsal Cvalík (RK Banda) 15

REPORTÁŽ


V pátek 4. listopadu jsem zase jel na nějakou roverskou akci. Z domněním, že tam bude malá skupinka lidí, jsem se blížil k místu setkání: Praha, Hlavní nádraží, pokladna č.1. Moje představa se však velmi rychle rozplynula, když jsem uviděl obrovský nápis R+R víkendu spolu s dalšími 15 lidmi. To ale zdaleka nebyli všichni! Potom, co dorazila „druhá půlka“ naší výpravy jsme byli (jako obvykle) rozděleni do 4 základních skupin podle základních barev: bílá, černá, modrá a zelená a vyrazili jsme na cestu vlakem do Velkých Losin. Při cestě v zcela přecpaném vlaku jsme si zahráli pár zajímavých her na motivy „P.I.G.“. Při cestě jsme nabrali ještě více lidí (asi 9 lidí ze Šumperka!) a dorazili jsme až do těch Velkých Losin. Jak se ukázala fara byla luxusně zařízena a na spaní jsme měli v dispozici i postele v teplých pokojích. Oproti předchozímu R+R víkendu jsme na faru dorazili v rekordním čase pod 10 min (na minulém víkendu nám to trvalo zhruba 9 hodin). I když jsme na místo dorazili něco málo po desáté hodině, měli jsme před sebou ještě jeden delší program. Na vyhraněném území bylo rozmístěno asi x svíček (9<x<11). U každé svíčky byl papír, na kterém byl nějaký problém týkající se služby. Každý obdržel na začátku 10 papírů, na které pak psal názory k tématu u každé svíčky. Ty, které se dali pak i přečíst byli vyvěšeny. Na faru jsme se dostali asi kolem 12:00 a šli jsme spát. Příštího dne jsme byli probuzeni tradiční rozcvičkou. Po velké snídani jsme se vydali do Pekařova na hlavní poslání víkendu - oprava Pekařovské kaple. Při cestě jsme zase hráli nějaké ty „P.I.G.“ hry a nakonec všichni zdrávi dorazili až do Pekařova. Ačkoli byla kaple docela velká a práce docela hodně, bylo potřeba nás zase rozdělit. Tentokrát pouze do dvou skupin. 16

REPORTÁŽ


Jedna skupina měla za úkol opravovat a druhá hrála zajímavé hry pořádané kobrami. Hry obsahovali vázání, házení, lyžování i střílení. Za deště jsme se promočení vrátili na faru s pocitem dobře odvedené práce. Večer na nás čekala projekce fotek(pořízených toho dne) a vynikající večeře! V klidu se pak každý sám uchýlil do svého pelechu. Neděle začala pro všechny křesťany i nekřesťany velmi atypicky-rozcvičkou. Našel se ovšem odboj, který ctil Boží neděli a zamkl se v jednom z pokojů. Nikomu z orgů se nepodařilo dostat dovnitř a tak nakonec odbojáři slavili svůj úspěch venku u speciální rozcvičky pořádané Šípkem. Denní program měli na starosti Šumperáci a tak jsme hráli pár drsných her typu demonstrace a buldoci. Nakonec jsme si zahráli velkou hru na motivy románu od George Orwella-1984. Překvapivě Nejlepší odbojářskou skupinou se ukázali zelení(když nad tím teď uvažuji nebylo to vlastně vůbec překvapení), kteří perfektně ovládali, jak hledání písmen, tak i skládání slov. Ke konci víkendu byla ještě projekce plánovaných akcí a nakonec se šlo na vlak. Na zpáteční cestě se díky malému omylu cestovali celou cestu(až na malé hloupé výjimky první třídou. Na nástupišti číslo…to si opravdu nepamatuji… se všichni přátelsky rozloučili a s pocitem brzkého setkání se vydali každý svou cestou domů. Já jsem jel na Vltavskou a pak tramvají č.1 na Petřiny. Vymyslel, domyslel a napsal Rychlík

P.S.: Mílu skutečně MRAK nešikanuje

17

REPORTÁŽ


Rádcovský kurz Předem bych chtěl upozornit, že tuto recenzi psal autor pod stresem a 2 týdny po události a proto prosím omluvte jisté nepřesnosti. Rádcovský kurz začal poněkud netradičně ve čtvrtek a to pokud je mi známo, ze dvou důvodů. Prvním bylo, že byl státní svátek a tak se mohlo začít již od rána, protože se nešlo do školy. A tím druhým události, které se váží k datu 17. listopadu. Sešli jsme se v 8:00 (na můj vkus moc brzo) ráno u Anděla před KFC. Rozdělili jsme se do 4 skupin a začala cesta na letiště, kde se odehrála jedna z větších akcí tohoto dne. Po cestě jsme ještě plnili nápadité úkoly a hráli spoustu her a hříček. Když jsme dorazili na místo určení – Ruzyně – ujala se nás Ála a odvedla nás do výcvikového střediska pro letušky. Tam jsme si poslechli výklad jak to v takovém letadle chodí. Potom jsme si mohli vyzkoušet sjezd po nafukovací evakuační skluzavce. Následovala cesta zpět na Zličín (autobusem číslo 100). V prostorách stanice metra dostala každá skupinka videokameru a úkol natočit dokument o 17. listopadu. Rozjeli jsme se natáčet, ovšem času nebylo nejvíce a tak se natočilo pár minut rozhovorů a jelo se na určené místo setkání, které už jsem také zapomněl… Odtamtud se společně putovalo do lanového centra, kde si téměř každý sáhnul až na samé dno svých možností. Nebudu zabíhat do podrobností, snad bych jen podotkl, že ty lana byly fakt dost vysoko. Po lanáči se šlo do Obchodní akademie v Resslově ulici, kde jsme měli možnost k dokumentu o 17. listopadu dohledat potřebné informace na Internetu. Tím skončil program prvního dne. V pátek jsme měli v 16:30 sraz u pokladny číslo 1 na Hlavním nádraží. Jeli jsme vlakem (někde jsme přestupovali, ale už nevím kde) až do Bělé pod Bezdězem (doufám, že se nepletu). Odtamtud jsme putovali až na Bezděz, kde bylo intro k příběhu a rozdělení do kolejí (Nebelvír, Havraspár a Mrzimor). Poté jsme, již rozdělení do kolejí, putovali VELKOU oklikou do Doks a po cestě si se svými prefekty opakovali kouzla z minulých ročníku. Když jsme konečně promočení a zmrzlí (já konkrétně) dorazili do klubovny dokských skautů a skautek, začaly boje 18

REPORTÁŽ


o místo ke spánku. Byly k dispozici 2 malé místnůstky a velká chodba. Naštěstí bylo dost matrací (udělal jsem si dvoupatrovou lóži), takže se nemuselo spát jen na karimatce. Navečeřeli jsme se, ještě ze svých zásob, a šli jsme spát. Ráno byla rozcvička, snídaně a povinné bloky skautské a rádcovské teorie. Mezi nima byl jeden volitelný. Potom byl famfrpál a pak oběd. Následovaly zase teoretické bloky a k večeru jsme vařili čaj pro Snapa. Před večeří jsme měli čas na dodělání prezentací. Zase večeře, tentokrát však již teplá a chutná. Po večeři byla prezentace prezentací a pak promítání filmu Něžná revoluce. V neděli byl o něco příjemnější budíček - Šípkova kytara + Slávkův hlas, ovšem rozcvička byla opět opruz. Pak závěrečná hra – záchrana Brumbála. Bohužel jsme ho stihli zachránit, takže nebyla žádná sranda. Balení. Vyhlášení pořadí kolejí ve školním poháru: 1. Mrzimor 2. Havraspár 3. Nebelvír Lehká svačinka (dort) a hurá domů. Při cestě vlakem jsme vyplnili hodnotící formulář, aby si organizátoři přečetli samou chválu. Po příjezdu na Hlavák jsme udělali šišku (kolečko), rozloučili se a rozešli se do svých domovů. * ENDE * Sepsal Čmelák

19


ROZHOVOR

LEV . . . střediskový vůdce JMÉNO: VĚK: ZNAMENÍ: ZAMĚSTNÁNÍ:

FUNKCE:

Libor DAVID 24 let ryby technik výzkumu ve výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze - Uhříněvsi a zároveň dálkově studuje 3. ročník oboru zootechnik na ČZU v Praze vůdce střediska MAWADANI vůdce 319.oddílu vlčat podílí se na přípravě obkresních akcí (Čekatelské a Rádcovské kurzy)

Jak ses dostal ke skautování ? V roce 2000 jsem přijel přednášet na rádcovský kurz Prahy 5. Lidé a celková atmosféra akce mne velice rychle vtáhly do víru skautingu. Od roku 2000 jsem také začal pomáhal s vedením 319. smečky vlčat, kterou od roku 2002 vedu doposud. S vedením mi zpočátku nejvíc pomáhal bývalý vůdce 319. Martin, postupně se do činnosti zapojili Jahoda, Mýval a Delfín. Od roku 2004 jsem rovněž vedoucím střediska Mawadani. A jak jsi získal přezdívku Lev? Libor Eustach Václav … V čem vidíš největší přínos skautingu? Pokud bych měl říct jen jednu, největší věc, asi bych dlouho váhal. Skauting pro mne není jen spousta vytržených jednotlivin, které se člověk naučí, pozná předá. Je pro mne uceleným souborem poznatků, dovedností a mezilidských vztahů, které dohromady působí na náš životní styl, ovlivňují naše priority a dávají konkrétní náplň života nejen mladých lidí. Pro mne osobně je tím nejcennějším přínosem přátelství. Jaké jsou Tvé největší zážitky? Vydařené akce prožité s nejbližšími přáteli, dobře připravené akce, ze kterých mají všichni účastníci radost Přibliž nám váš poslední tábor. Můj poslední tábor se konal v Dřešíně ( okr. Strakonice). Byl to čistě vlčácký tábor, byl 20

ROZHOVOR


tedy menší, pouze s deseti dětmi. Trval 14 dní a s jeho vedením, realizací programu a zajištěním chodu kuchyně mi pomáhali Jahoda, Mýval, Delfín a Vlastík. Jaké máš další koníčky a záliby? Mezi mé záliby patří obecně příroda, především lesní zvěř a s tím spojená ,, myslivost" beze zbraní, tj. s dalekohledem. Procházky v lese, daleko od lidí a ruchu. Rád chodím plavat, občas také běhat. Také mám rád tramvaje a všechno co s nimi souvisí. Teď z jiného soudku. Jakou máš oblíbenou barvu? Jaké roční období máš nejraději? Moje oblíbená barva je zelená. Z ročních období mám nejraději léto. A co třeba jídlo... Mým nejoblíbenějším jídlem je rajčatový salát s balkánským sýrem a z klasických hlavních jídel pak smažený sýr s hranolkami a tatarkou. Čím jsi chtěl být jako malý? Jako malý jsem chtěl být popelářem, pak asi řidičem tramvaje. Co by jsi vzkázal čtenářů tohoto časopisu? Čtenářská základna je jistě velmi pestrá, od rodičů, přes světlušky, skauty a rovery, až k vedoucím a oldskautům.Přeji jim tedy hodně radosti z činnosti, kterou v oddílech vykonávají nebo jí napomáhají, hodně spokojenosti s dobře odvedenou prací a spoustu nových zážitků a kamarádů.

ZÁBAVA Domácí zvíře Opak „velký“ Chlup na hlavě Koupací nádoba Start a … Výplň okna 21

Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Softwa http://www.foxitsoftware.com For evaluation on HISTORIE

Co znamená slovo MAWADANI? PÍSEŇ NESMRTELNÉHO HLASU (legenda) Stalo se to již velmi dávno. Bylo to v zemi veliké jako náruč bohů a rozlehlé jako moře, které ji obklopuje, moře jehož se bojí rudí muži a rudé ženy. Bylo to v zemi ubíhajících antilop, běžících lehce jako mladá indiánská děvčata a v zemi buvolů, pod jejichž kopyty duní půda tak, jak pod válečným tancem bojovníků. Bylo to v zemi prérií, jež jsou symbolem oslnivého slunce a žízně a samoty zocelující duši mladých bojovníků. Ale stepi jsou obklíčeny lesy, temnými jako zrada a nevinnými jako panenská květena, která v nich vyrůstá, a hlubokými jako kaňony, na jejichž dně se pění divoké bystřiny. Bylo to v zemi, kde se žily činy a bojovaly veliké boje a tančilo se před smrtí a zpívaly se divoké a pokorné písně a vyprávěly se podivné příběhy. A ačkoli jsou pro nás tyto tance již pouhým tancem bloudících očí a statečné činy jen tajemnými legendami a písně pouhým zněním srdce, hledíme rádi zpátky a necháváme rádi rozechvívat srdce ozvěnou starých písní. Poslyšte jednu z nich, poslyšte příběh MAWADANI ! Kdysi dávno se vydala velká četa válečníků pod vedením náčelníka slynoucího statečností do nepřátelského kraje, aby jej vyplenila a jeho obyvatele zahnala. Bojovníci byli již mnoho dní na cestě, avšak nepřítele dosud nenalezli. Jednoho dne přišli k místu, kterým protékal jasný potok. Tam se utábořili, aby si odpočinuli a doplnili své zásoby. Nadešla noc. Měsíc nesvítil, byla úplná tma, ač hvězdy jasně zářily na temném nebi. Několik mužů připravovalo večeři a ostatní seděli kolem ohně a spravovali mokasiny, rozedrané dlouhým pochodem. Staří bojovníci vyprávěli válečné zkazky o podivuhodných dobrodružstvích svého lidu ... Večeře byla připravena, náčelník se chystal vykonat posvátné obřady. Pozvedl ruce k nebi, aby vzdal dík Neznámé Bytosti, která vše řídí. „Otče, kráčíme v temnotách. Temnotami jdouce, skláníme čela.“ Náhle bylo ticho přerušeno hlasem propuknuvším v píseň! Každý válečník se bezděky chopil zbraně. Náčelník rozkázal uhasit oheň a v okamžiku čilé ruce 22


zahrabávaly hořící polena do země. Mužové s tlukoucím srdcem obkličovali místo, odkud vycházel tajemný hlas. Kruh se stále zužoval, až bojovníci spatřili obrysy stromu – nyní již nemohl záhadný zpěvák uniknouti, ale přesto zpíval dále. Náhle píseň skončila a její ozvěna odumřela kdesi v dáli. Mužové opatrně sevřeli kruh, avšak uprostřed nenalezli nikoho. Jen u paty velikého stromu ležely rozházeny vybělené lidské kosti a šklebící se lebka. Smrt si vyžádala tělo tohoto člověka, vrátivši jej prachu, avšak neumlčela hlasu muže, jenž v životě bojoval mnoho dobrých bojů. Náčelník, rozhlédnuv se po svých lidech, pravil: „Toto byl muž, jenž zemřel jako válečník. V jeho hlase zněla radost.“ Muži, kteří zažili toto dobrodružství, spojili se později v družinu, kterou nazvali MA-WA-DA-NI. Spojili se, aby lépe sloužili svému lidu a byli mladým mužům příkladem šlechetnosti v míru a odvahy v boji. Píseň nesmrtelného hlasu je pro nás symbolem síly. Síly v temnotě hledající a v temnotě bojující. Proto jsme přijali jméno MAWADANI, jako smysl své služby - služby Bohu, vlasti a svým bratřím. Stalo se to již velmi dávno. Bylo to v zemi veliké jako náruč bohů a rozlehlé jako moře, které ji obklopuje, moře jehož se bojí rudí muži a rudé ženy. Bylo to v zemi ubíhajících antilop, běžících lehce jako mladá indiánská děvčata a v zemi buvolů, pod jejichž kopyty duní půda tak, jak pod válečným tancem bojovníků. Bylo to v zemi prérií, jež jsou symbolem oslnivého slunce a žízně a samoty zocelující duši mladých bojovníků. Ale stepi jsou obklíčeny lesy, temnými jako zrada a nevinnými jako panenská květena, která v nich vyrůstá, a hlubokými jako kaňony, na jejichž dně se pění divoké bystřiny. Bylo to v zemi, kde se žily činy a bojovaly veliké boje a tančilo se před smrtí a zpívaly se divoké a pokorné písně a vyprávěly se podivné příběhy. A ačkoli jsou pro nás tyto tance již pouhým tancem bloudících očí a statečné činy jen tajemnými legendami a písně pouhým zněním srdce, hledíme rádi zpátky a necháváme rádi rozechvívat srdce ozvěnou starých písní. Všechno to nám tlumočí krásu života dávno minulého, života osamělých poutníků, kteří žili a umírali pod žhavým sluncem, jež stvořil znovu dobrý Chicovaneg. A nám se zdá, že alespoň na chvíli vyrůstáme nad všechno ostatní a běžíme daleko, velice daleko, a slyšíme skutečně to, čeho již není, a vidíme alespoň hasnoucí jiskry dávného táborového ohně a stín totemu. Mnoho smrti nás dělí od té chvíle, kdy zazněla píseň, která dala vzniknouti družině poznávající pravdu krásného života. 23


Ale MA-WA-DA-NI zní nám dnes stejně. Smrt neumlčí hlasu statečného muže ! Statečný muž nemůže zemřít sám. Smrt může přijíti náhle. Jeho kosti může vybělit čas v zapomenutém místě. Ale jeho hlas, - jeho h l a s bude znít stále ! Bude to h l a s r a d o s t i ! Bude to h l a s o d v a h y ! Jeho poselství najde ohlasu v živoucích s r d c í c h !

www.skaut.cz www.skaut.cz/krizovatka orjpha5.laddobar.cz www.mujoddil.cz banda.webz.cz

stránky organizace Junák - svaz skautů a skautek ČR stránky ORJ Prahy 5 najděte si svůj oddíl stránky RK Banda

Věříme, že se Vám první číslo časopisu Mawadánek líbilo a že už teď se těšíte na další. Zbývá jen dodat, Mawadánek bude prozatím občasníkem, tudíž bude vycházet jen občas, ale snad mohu slíbit, že oslava příchodu jara je dostatečnou příležitostí k vydání dalšího čísla. Víme, že nic není bez chyby a proto Vás touto cestou žádáme o Vaše názory a připomínky. Zasílejte je prosím na adresu: [email protected]. Děkujeme! Za redakci Miloš Říha - Šípek Časopis Mawadánek

Ročník 1., č. 1., vychází ročně tolikrát, kolikrát chceme a zvládneme Praha 14.12. 2005 Vydává skautské středisko MAWADANI Kontakt: [email protected] Uzávěrka tohoto čísla byla 30.11. 2005 Ti odpovědní:

Šéfredaktor: Miloš Říha - Šípek Šéfredaktor, grafika: Petra Majerová - Brčko Další spolupracovníci: Martin Vítek, Libor David - Lev, Zuzana Kryštůfková a další … 24

ÚVODNÍK OBSAH. Generated by Foxit PDF Creator Foxit Softwa For evaluation on

Recommend Documents