-6-
Úvod Plavání je pohyb těla ve vodě, kdy využíváme zvláštnost vodního prostředí.
Umět plavat přináší, hlavně dítěti, velký zážitek. Jistě si každý plavání spojuje s upevňováním zdraví, s otužováním a učením nových výchovných návyků.
Pohyb ve vodě nám přináší radost a uvolnění, ale je nutné umět se v ní nějakým způsobem bezpečně pohybovat a to jde těžko, pokud se vody bojíme. Myslela
jsem si, že každé dítě má přirozeně kladný vztah k vodě, neboť náš život je už od počátku spojen s vodou. Ale již ve výchově dětí můžeme udělat chybu, která se dříve či později v přístupu k vodě projeví. Nácvik plavání by rodiče měli začít u dítěte, které je již schopné reagovat na vnější pokyny a jejich cílem by mělo být seznámení dítěte s vodou, aby se ve vodě cítilo bezpečně.
Jako cíl této bakalářské práce jsme si stanovili seznámit Vás s metodami a
pomůckami používanými na základních školách při výuce plavání. V této práci se také zmiňujeme o dětech předškolního věku, protože již v tomto věkovém období je kontakt s vodou velmi důležitý. Budeme se snažit vysvětlit, proč u dětí nežádoucí psychické stavy při prvním vstupu do vody vznikají a jak se pomocí
různých metod odstraňují. Vycházíme převážně z teoretických znalostí, které uvádí literatura.
V praktické části bakalářské práce se zaměříme na sledování změn u dětí
vyvolaných plaveckou výukou a na sledování reakcí dětí na vodu mimo plavecký
výcvik. Budeme sledovat děti v průběhu plaveckého výcviku, které mají se vstupem do vody problémy a snažit se zaznamenat jejich psychický i fyzický
vývoj. Chtěli bychom pozorovat i děti, které nemají žádné psychické bloky a jestli se po nějakých neúspěšných pokusech při seznamování s vodou psychické bloky nedostavily. Zaměříme se i na rozdíly mezi dětmi z vesnice a z města.
Pomocí dotazníků (viz příloha 1), které budou vyplňovat rodiče, bychom rádi
zjistili vztah k vodě rodičů a dětí mimo plaveckou výuku.
-7-
TEORETICKÁ ČÁST
-8-
1. Plavání na školách Učební osnovy škol všech stupňů netvoří harmonicky uspořádaný celek.
Jednotlivé části osnovy jsou neúplné, navzájem se opakují nebo překrývají. Na
většině škol druhého stupně se plavecký výcvik neprovádí, ale jsou doporučené kursy.
1.1 Plavecký výcvik na 1. stupni ZŠ
Plavecký výcvik je součástí vyučování tělesné výchovy, a to nejpozději do
4. ročníku v rozsahu 20 vyučovacích hodin. Výcvik se řídí osnovami tělesné výchovy pro 1. – 4. ročník. Výuka je zaměřena především na zdokonalování plaveckých dovedností a plavecké vytrvalosti. Plavecký výcvik je veden učiteli TV nebo pracovníky středisek plavecké výuky.
Hlavním cílem je osvojení pěti plaveckých dovedností, mezi které patří
orientace a potápění ve vodě, skoky do vody po nohách a po hlavě, splývání na
místě i za pohybu v obou polohách, dýchání do vody v klidu a za pohybu, pohyb vpřed pomocí nohou a paží a také základní osvojení dvou plaveckých způsobů. 1.2 Plavecký výcvik na ZŠ
Úkoly a cíle plaveckého výcviku jsou odstupňovány podle etapy, ve které
výcvik probíhá. Etapy plaveckého výcviku dělíme na základní, zdokonalovací a sportovní.
1.2.1 Základní plavecký výcvik
Hlavním úkolem tohoto výcviku je zbavit neplavce strachu z vody a naučit ho
plavat jedním způsobem. Dalším úkolem je naučit neplavce základní orientaci pod vodou a schopnost překonat jednoduchou vodní překážku za příznivých
podmínek. Úspěšný absolvent základního plaveckého výcviku by měl uplavat 100 – 200 m bez přerušení. Základní plavání by mělo mít 30 – 40 lekcí, ale na většině základních škol se zpravidla realizuje jen 20 lekcí. [7, 8]
-91.2.2 Zdokonalovací výcvik
Obsah zdokonalovacího výcviku se částečně prolíná se základním výcvikem.
Úkolem je naučit dítě plavat všemi plaveckými způsoby a zvládnout plavání pod vodou. Má vytvořit předpoklady pro překonání vodních překážek již ve
složitějších podmínkách. Výcvik probíhá 4 – 6 měsíců. Součástí je i soubor
teoretických a praktických znalostí, dopomoc a záchrana tonoucího a následné poskytnutí první pomoci.
1.2.3 Sportovní plavání
Cílem sportovního plavání je dosažení co nejvyššího sportovního výkonu, ale
představuje mnoholetý proces. Trénink výkonnostního plavání se koná několikrát týdně a bývá individuální nebo skupinový. Výkonnostní trénink je řízen trenérem za pomoci lékaře, maséra apod. [8]
- 10 -
2. Základní plavecký výcvik Základní plavecký výcvik je součástí systému tělesné výchovy. Hlavním cílem
tohoto procesu je přispívat především k harmonickému rozvoji dětí a mládeže zajišťováním vysoké úrovně rozvoje fyzických schopností a osvojováním základních pohybových dovedností přispívajících k upevnění jejich zdraví.
Obsahem výuky je nácvik speciálních pohybových dovedností, které jsou
předpokladem bezpečného pohybu ve vodě. Jsou to tzv. základní plavecké dovednosti, mezi něž řadíme: a) potápění b) dýchání
c) splývání
d) jednoduché skoky do vody. [9]
Základní plavecký výcvik probíhá ve dvou etapách. Cílem první je, aby se děti
pohybovaly ve vodě s naprostou jistotou. V druhé etapě se věnuje pozornost jednotlivým plavecký způsobům.
Každý začátečník se musí nejdříve zbavit strachu z vody. K tomuto seznámení
s vodou slouží různá cvičení.
Ve vodě je lidské tělo vystaveno jiným podmínkám než na suchu. Ve vodě
působí síly, se kterými musíme dítě seznámit, aby se naučilo ve vodě pohybovat. K základním plaveckým dovednostem počítáme potápění, skoky do vody,
splývání, plavecký záběr a správné dýchání. Jsou rozhodující pro bezpečný pohyb dětí ve vodě. [5]
- 11 2.1 Potápění
Potápění je důležitým předpokladem pro správné plavání. Představuje více
činností, jako dostat se pod vodní hladinu a otevřít zde oči, pozorovat svůj pohyb i pohyb ostatních plavců, pohybovat se směrem k určitému cíli. [3]
Nácvik potápění přispívá k získání pocitu jistoty a bezpečí ve vodě. U
začátečníků můžeme pozorovat obranný reflex zavírání očí, jakmile se hlava
dostane pod hladinu. To je nutné děti odnaučit, protože při zavřených očích se
nemohou naučit orientovat pod hladinou. Návyk otevřených očí ve vodě je také důležitý pro nastávající nácvik techniky.
Je také třeba seznámit začátečníka s tím, jak potlačovat reakci na podráždění
dýchacího centra tak, aby mohl zůstat déle pod vodou. Musí se naučit zadržovat dech a vydechovat pomalu. [5] 2.2 Skoky do vody
Nácvik a zdokonalování této základní dovednosti má pro plavecký výcvik a
další vývoj dítěte velký význam. Při skocích z různé výšky a do různé hloubky získává dítě zkušenosti a znalosti o působení sil ve vodě.
Nejdříve provádíme skoky z malé výšky po nohou do mělké vody. Postupně
skoky ztěžujeme tím, že dítě skáče do vody hlubší. Pak následují skoky po nohou z větších výšek, skoky po hlavě. Skoky do vody upevňují především odvahu a překonávání sama sebe. [5] 2.3 Splývání
Jedná se o důležitý prvek plavecké techniky, který má své využití při nácviku
plaveckého způsobu prsa nebo znak. Představuje schopnost ,,klouzat“
s nataženým tělem na vodě a pod vodou s co nejmenším odporem. Tato dovednost ovlivňuje plaveckou polohu, start a obrátku. [3]
,,Již kolem roku 2200 před naším letopočtem vyslovil Archimédes zákon, že
těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno silou, která se rovná váze kapaliny
tělesem vytlačené. Z toho můžeme odvodit, že tělo se vznáší tím lépe, čím více je ponořeno do vody. Tuto vztlakovou sílu si musí děti samy vyzkoušet. Děti si
přitom musí zvykat na nezvyklou vodorovnou polohu těla. Je pro ně obtížné
- 12 udržet rovnováhu při vodorovné poloze těla na hladině. Mnohé děti se začnou bát, necítí-li pod nohama dno bazénu. Je nutné věnovat dostatek pozornosti nácviku.“ ( LEWIN, 1979, s. 36) 2.4 Plavecký záběr
V průběhu plaveckého výcviku se snažíme děti naučit co nejvíce dovednostem,
které jim budou sloužit k pohybu ve vodě. Získávají tím velkou zásobu
pohybových zkušeností, které za určitých podmínek mohou účelně využít pro pohyb vpřed. Obtížná je souhra pohybů paží a nohou s dýcháním. Pro děti se nejvíce osvědčují kraul a znak, jak dokazuje následující zdůvodnění: •
Střídavým zapojováním končetin je na páteř vyvíjen stálý tah, který má
•
Dítě při svém vývoji dospělo k střídavému a křížovému pohybu paží a
příznivý vliv na elasticitu páteře.
nohou při pohybu vpřed: levá noha a pravá paže. Na stejném principu tělo pracuje i při kraulovém pohybu v poloze na prsou i naznak.
•
Nácvikem kraulových pohybů má dítě základy k osvojení dvou
plaveckých způsobů – kraulu a znaku, které jsou zase předpokladem pro nácvik delfínu. Tím je splněn požadavek všestrannosti.
•
Opakovaným cvičením znakového a kraulového pohybu nohou dokáže začátečník brzy překonat poměrně velkou vzdálenost s použitím plavecké destičky. Tím rozvíjí především vytrvalost. [5]
2.5 Dýchání
Plavání, jakožto vytrvalostní sport, vyžaduje zautomatizovanou techniku
dýchání. Málo zkušený plavec většinou zadržuje pod vodou dech, uvědomělý výdech se proto musí často procvičovat. [3]
I když dítě dýchat umí, ještě se nesetkalo s potřebou tak silného vdechu a
výdechu. Navíc je třeba později spojit dýchání s pohybem těla a udržovat správný
- 13 rytmus. Úspěch nácviku je založen nejen na správném metodickém postupu, ale i na správné organizaci výuky. [3]
Udržet správný rytmus dýchání je obtížné, protože dýchání probíhá za
ztížených podmínek. Největší potíže dělá začátečníkům výdech do vody. I když
tlak vody, který působí na tělo, výdech podporuje, přece jen je třeba překonat tlak
vody na nos a ústa. Kromě toho musíme dbát na to, aby nebyl vzduch vypuštěn najednou, ale pozvolna a plynule. Při nádechu je třeba překonat tlak vody, jenž působí na krajinu hrudní a břišní, což přispívá k posílení dýchacích svalů.
Při potápění je nutné umět zadržet dech a pozvolna ho vydechovat. Jen tak se
můžeme pod hladinou vody pohybovat určitou dobu. Při splývání se snažíme dostat co nejdále, proto vzduch nejdříve zadržíme a potom pozvolna
vydechujeme. Dýchání musí být rytmické a musí být sladěno s pohyby jednotlivých plaveckých způsobů.
V první etapě základního výcviku je nutné dbát na to, aby u plaveckých
způsobů v poloze na prsou děti vydechovaly do vody nosem a ústy, a nadechovaly se těsně nad hladinou pouze ústy. [5]
- 14 -
3. Plavání jako socializační prvek Plavání je často jednou z prvních pohybových aktivit, se kterou se dítě ve svém
ontogenetickém vývoji seznamuje formou organizované výuky. Proto je i první
příležitostí k navazování společenských vztahů – mezi členy dětského kolektivu a mezi cvičitelem a dítětem. [9]
Často jsou do výcviku začleňováni i rodiče dětí. Autorita rodičů se tím u dětí
automaticky zvyšuje a rodiče mohou pozorovat reakce dětí, které zatím neměli možnost poznat.
Nejpříjemnější metodou, jak dítě adaptovat na vodní prostředí, je herní činnost.
,,Hry
formují
dovednosti,
schopnosti
i
volní
vlastnosti
dětí.“
(PREISLEROVÁ, 1983, s. 7). Z těchto důvodů jsou i hry ve vodě důležitým socializačním faktorem v dětském vývoji. Současně se socializací
dochází i k osamostatňování dítěte. Získává nové
pohybové návyky, adaptuje se na nové prostředí, má pocit jistoty a zvyšuje svoji sebedůvěru.
Kromě příjemného prožitku z pohybu ve vodě může i na základě úspěšných
pokusů získat první sociální uznání – ve smyslu pochvaly cvičitele nebo závěrečného diplomu.
Člověk, který se nenaučil plavat, je ochuzen o celou řadu příjemných činností.
Je objektem určité sociální deprivace, protože se nemůže v některých situacích stát rovnocenným partnerem ostatním lidem. Vyhýbá se vodě a často ovlivňuje i celý pohybový režim své rodiny. [9] 3.1 Vliv vodního prostředí
Ve vodě je lidské tělo vystaveno zcela jiným podmínkám než na suchu. Aby se
neplavec naučil ve vodě pohybovat s jistotou, musíme ho nejdříve seznámit se silami, se kterými se při pohybu ve vodě setká.
- 15 Většina dětí má pozitivní vztah k vodě. Děti se koupou rády, s oblibou si ve
vodě hrají a dovádějí. ,,Pouze 2 – 3% dětí prožívá při výuce plavání skutečně strach.“ (PREISLEROVÁ, 1983, s. 28) Strach velmi negativně ovlivňuje vědomí a chování dítěte. Narušuje jeho senzomotorické funkce a má
na neplavce
negativní účinky. Projevy tohoto strachu jsou různého stupně – od pasivity dítěte přes obranné reakce až k averzi k pobytu ve vodě. [9]
Čím jsou děti mladší, tím menší jsou u nich rozdíly, a proto i postup nácviku je
jednodušší. Mezi staršími dětmi najdeme vždy děti šikovné a nebojácné, které mají vodu rády a mají zájem a chuť naučit se plavat. U nich je možné očekávat dobré výsledky. Objeví se však i děti bojácné, které se vyhýbají všemu, co jim není příjemné a může jim nějak vadit, tedy i vodnímu prostředí.
Většina dětí se nevrhá bez rozmyslu do jakékoli situace, takových dětí je málo.
Mnoho jich je zpočátku nesmělá. Projevuje se to při styku obličeje s vodou, při prvních pokusech o souhru a nejvíce při skocích do vody. Příčiny jsou různé strach, nezájem apod.
Poměr dítěte k vodě je závislý především na příležitosti být ve vodě a na
zkušenostech, které ve vodě získá. Důležitá je i adaptace organismu na vodní prostředí.
Vztah dítěte k vodě může být ovlivněn i rodinnou výchovou. Rodiče se bojí,
aby se dítěti nic nestalo a stále mu připomínají, že „voda štípe“, „je studená“. U
takového dítěte již sama představa vody vyvolává pocit strachu a bojácnosti ještě před samotným vstupem do vody. [4]
Negativní postoj k vodnímu prostředí může způsobit i vzpomínka na vlastní
nepříjemný prožitek ve vodě či stressové situace, které se pak ještě dlouho uchovávají ve vědomí dítěte. Vzniká to v případech, kdy se dítě například topilo nebo silně napilo.
Ve většině případech se však u dětí jedná spíše o nedůvěru k vodě, která se
opakovaným pobytem ve vodě a použitím vhodných forem výcviku, plaveckých pomůcek a trpělivosti učitele sama brzy rozptýlí. [9]
- 16 Na základě různého stupně adaptace na vodní prostředí vnímají děti určité
pocity, které vznikají drážděním různých nervových center vodou (stříkání vody do očí, uší) jako libé či nelibé. Nelibé pocity odpoutávají pozornost malých neplavců od aktuální činnosti. Vyvolávají silné ohnisko podráždění v CNS, což se projeví tím, že hlavní složkou je vyrovnávání se neplavců s prostředím. [9]
Děti předškolního a mladšího školního věku sbírají svoje první životní
zkušenosti především ve hře. ,,Hra je ta nejvhodnější forma jak seznámit děti se
silami působícími ve vodě na jejich tělo tak, aby děti dokázaly vlastnosti vodního prostředí
využít
ve
prospěch
(PREISLEROVÁ, 1983, s. 29)
účelného
plaveckého
pohybu.“
- 17 -
4. Vliv plavání na zdraví Pohybová aktivita je důležitým prostředkem zachování zdraví. Mimořádný
význam plavání vyplývá především z charakteru vlastní činnosti a ze specifického prostředí, ve kterém se pohybová aktivita provádí. [9]
Mnoho dětských a dorostových lékařů doporučuje plavání jako sportovní
odvětví, které příznivě ovlivňuje tělesný vývoj a zdravotní stav dorůstající generace. [5]
Plavání je součástí řady léčebných procedur. Je významným prostředkem
regenerace fyzických a psychických sil. [9]
4.1 Působení vodního prostředí na dětský organismus
Při pobytu ve vodě na člověka působí řada vlivů. Příjemný pobyt ve vodě
závisí na tom, jak se lidský organismus s těmito vlivy dokáže vyrovnat. 4.1.1 Teplota vody
Při výuce se většinou setkáváme s vodou vlažnou, jejíž rozsah je 21 – 32°C.
Čím jsou děti mladší, tím má být voda teplejší. U dětí 1. – 3. tříd se doporučuje
teplota vody 28 – 30°C. Je-li voda chladnější, je nutné plaveckou výuku zkrátit, aby nedošlo k poklesu tělesné teploty vyvolávající svalový třes. [1]
Vhodnou úpravou teploty a pozvolným prodlužováním doby výcviku se dítě
postupně otužuje. Ve snaze děti otužovat se ale dostáváme do určitého rozporu. Dětský organismus je velmi adaptabilní k teplotě. To způsobuje, že se děti rychle
otužují, a proto by bylo dobré při nácviku teplotu vody snižovat až na 26°C. V praxi to však není možné. 4.1.2 Vliv chemický
Různé látky, které se užívají k dezinfekci vody, mohou způsobit podráždění
očních spojivek a dýchacích cest. Působí i dráždivě na sliznici v dutině ústní. Je to
- 18 nejčastěji plynný chlór, jehož koncentrace by neměla přesáhnout stanovenou normu. [1]
Delší nebo opakovaný pobyt v chlorované vodě způsobuje nadměrné odmaštění
pokožky obličeje a povrchu těla. Chemické a bakteriologické složky ve vodě
mohou způsobit záněty očních spojivek, záněty středního ucha nebo čelních dutin. [7]
Pokud plavání probíhá v přírodním prostředí, měl by učitel předem zjistit, zda
voda určená k plavání neobsahuje zdraví škodlivé chemické látky a voda je tedy pro plavecký výcvik vhodná. [1] 4.1.3 Vliv mechanický
Plavání je velmi vhodnou a rozšířenou formou pohybové aktivity v každém
věku. Plavat mohou lidé zdatní i méně zdatní, lidé s nadměrnou váhou a i lidé
s různým stupněm tělesného postižení. Pravidelný plavecký výcvik má blahodárný vliv na zdravotní stav všech. [1]
Podle Banka, L. (1991) plavání ovlivňuje činnost vnitřních orgánů, zvyšuje se
látková přeměna, nároky na dodávku kyslíku, na odstraňování oxidu uhličitého a na přísunu energeticky bohatých látek do svalu.
Plavání má zvlášť velký význam pro ekonomii práce oběhového systému. Ve
vodě působí odlišné síly než na suchu. Na práci srdečně cévního systému má
kromě chladné teploty vody vliv i odpor vody. Při zvyšování rychlosti plavání se
odpor vody zvyšuje. Na zatížení vyvolané pravidelným tréninkem odpovídá organismus zesílením srdečního svalu a zvětšením srdečních komor. Tím se zlepšuje především krevní oběh. [5]
Plavání je všestranné a rovnoměrně zatěžuje svalstvo, čímž zlepšuje prokrvení
tkání. Do činnosti se dostávají svalové skupiny, které jsou v běžném životě opomíjené a zanedbávané. [9]
Otužování má velký význam zvláště pro dětský organismus. Důležitou řídící
úlohu při otužování hraje prokrvení kůže podrážděné teplotou vody. Voda
vyvolává zpočátku pocit chladu, takže se cévy zúží, aby se snížil tepelný výdej.
- 19 Současně je ovšem organismus nucen zvýšit produkci tepla, což vede ke zlepšení krevního oběhu. Zvýšení produkce tepla je spojeno se zvýšením látkové výměny.
Při plavání leží tělo ve vodorovné poloze. Děti, které mají páteř při sezení ve
škole většinou značně zkřivenou, si ji při plavání napřímí a uvolní. I svalstvo končetin se při plavání rytmicky pohybuje, střídá se napětí a uvolnění svalů.
Narozdíl od cvičení na suchu jsou při plavání zapojeny hlavně paže. To platí
především o kraulových způsobech, které mají příznivý vliv na vývoj páteře. Proto lékaři doporučují při nedostatcích a vadách v držení těla hlavně kraul a znak.
Každý nádech při plavání je ztěžován tlakem vody na hrudní koš a žaludek.
Navíc jsou ústa i nos ponořeny do vody a vynořují se jen na krátkou dobu. Naproti tomu výdech do vody je ulehčován tlakem vody na hrudní koš a žaludek. Tím se
vysvětluje, proč mají plavci vysokou vitální kapacitu plic i velkou pružnost hrudního koše. [5]
Ze všeho uvedeného je zřejmý převažující zdravotní význam plavání, jeho
nezastupitelný vliv na organismus. Proto zdravotnictví využívá stále více plavání
nejen při odstraňování následků poškození pohybového aparátu, ale i při
rehabilitaci téměř všech pooperačních stavů, při odstraňování nemocí zažívacího aparátu, rehabilitaci po srdečně cévních chorobách a jiných. [7]
- 20 -
5. Psychický stav dětí Strach ovlivňuje velmi negativně vědomí a chování dítěte. Narušuje jeho
senzomotorické funkce a má často na neplavce přímo ochromující účinek. Projevy
jsou různé – od pasivity dítěte přes obranné reakce až k vyložené averzi k pobytu ve vodě. [9]
Někdy je obtížné rozpoznat, kdy je třeba být k dětem shovívavý a kdy naopak
přísnější. U bázlivých dětí musíme stále přihlížet k jejich psychickému stavu. U odvážnějších naopak nesmíme podléhat jejich okamžitým rozmarům. [4] 5.1 Strach
Strach je přirozenou zkušeností člověka. Plní ochrannou funkci a je nezbytný
k přežití. Strach vybízí k opatrnosti, pomáhá realisticky odhadnout nebezpečí. Bez
strachu a obav by lidstvo nepřežilo. Jestliže se nám podaří strach zpracovat, posilujeme tak své sebehodnocení. Se vznikem a vývojem strachu se u dětí v průběhu života utvářejí strategie k jeho překonání. [10]
Většina psychologů rozlišuje strach a úzkost. Strach je reakcí na specifický
podnět, který člověk vnímá jako bezprostřední ohrožení, které nemůže zvládnout. Strachová reakce, jako každá emoční reakce, má poznávací, zážitkovou, neurovegetativní a motorickou stránku. [6]
V situaci konkrétního ohrožení člověk pociťuje tendenci k útěku. Využije-li
tuto možnost, strach pomine. Je-li strach přiměřenou reakcí na určitý škodlivý
objekt, pak úzkost může být stálou vlastností osobnosti. Úzkostný člověk se v takovém případě cítí ohrožen, ale neví čím.
Strach se projevuje jako škodlivé, nepřijatelné napětí s výraznými pocity
nepříjemné tísně u srdce nebo kolem žaludku. Strach nás zneklidňuje. [10]
Projevem strachu je zvýšené napětí kosterního svalstva a pohybový neklid.
Pohyby jsou křečovité a postrádají vláčnost. Silné negativní napětí bývá doprovázeno třesem a pocitem svalové ochablosti. Chvějí se prsty, paže, chvěje se
- 21 i hlas a dochází k jeho posunům směrem k vyšším frekvencím. Strach se také projevuje snížením sekrece slin, pocením dlaní, nechutenstvím a nespavostí. Při
strachu může dojít i ke zvýšenému podráždění parasympatiku a v důsledku toho k žaludeční nevolnosti, zvracení. [6] 5.1.1 Překonávání strachu
Mezi čtvrtým a devátým rokem má dítě mnoho vývojových úkolů, které musí
zvládnout a tyto úkoly jsou doprovázeny strachem a nejistotou. Díky mýtickému myšlení dítě dokáže lépe snášet a zvládat tyto úkoly. Při pozorování dětí můžeme sledovat různé techniky překonávání strachu: •
Fantazie, tvoření vlastních slov.
•
Přetváření hrozivých zážitků a nebezpečných postav.
•
Vymýšlení neviditelných postav, které je po určitou dobu provázejí.
•
Ve hře dítě prožívá celou škálu citů, proto má hra léčivé síly.
•
Občas se u dětí projevuje návrat k dřívějším vývojovým fázím jako způsob, jak se vyhnout duševní nebo citové zátěži. Podnikají ve fantazii cesty do budoucnosti, aby odtamtud čerpaly sílu pro přítomnost.
Další formou zpracování strachu představuje hra. Dítě se dobrovolně pouští do
hry, u které si vytváří svá vlastní pravidla. Při hře dítě určuje, jakým tempem chce ke svému problému přistupovat. Při hře se projevuje hlavně abstraktní řešení.
Děti vyhledávají situace vzbuzující strach, mají touhu poznávat v nich samy
sebe, pokud se to děje podle pravidel, které si samy vytvářejí, aby nejistoty
zůstaly zvládnutelné. Chuť bát se znamená vzrušení, umožňuje intenzivní sebecítění a je spojena s nadějí na jistotu. [10] 5.1.2 Strach a výkonnost
Podle pozorování Grinkera a Spiegela (1945) na bojištích druhé světové války
mírný strach výkonnost usnadňoval. Silným strachem byla výkonnost naopak ochromena.
Strach má za určitých okolností i adaptační význam. Za jiných vede ke změně
chování. Pro zdravého člověka je mírný strach takovým faktorem, který zvyšuje
- 22 jeho aktivitu a stimuluje jeho poznávací zájmy. Člověk bez strachu je spokojený, klidný, emočně vyrovnaný. Mezi normálními lidmi však neexistují takoví, kteří
neznají obavy a strach. Mnoho lidí intuitivně používá úzkosti v podobě „strachového relé“ za účelem donucení se k činnostem, do kterých se jim nechce.
Záměrně si např. představují, co všechno je čeká, pokud včas nenasadí potřebné pracovní úsilí. [6]
5.1.3 Strach při výuce plavání
V průběhu nácviku se dítě dostává do stressových situací. Musíme rozpoznat,
kterou situaci dítě zvládne a ke které potřebuje odpovídající přípravu. Nejmenší
děti nejsou schopny překonávat strachové zábrany vlastní vůlí. Potřebují vytvořit klima, které je od strachu odvede. Trpělivost spojená s laskavým a citlivým
přístupem k dítěti musí být základem veškeré činnosti. Velký význam má
pochvala, obdiv nad splněním úkolu. Je třeba mít na paměti, že kladnou odezvu má jen ta činnost, kterou dítě provádí v duševní pohodě. Proto nestačí dítě pochválit jen za to, co dokáže, ale je třeba ocenit i snahu.
U psychicky odolných dětí se určité motorické nedostatky dají řešit
v odpovídajících stressových situacích. U bojácných dětí to však není možné. Je
proto na cvičiteli, aby určil psychické zatížení, ve kterém se může dosažená motorická úroveň uplatnit. [4]
Pokud nebereme v úvahu psychický stav dítěte, může u něj snadno vzniknout
strach z vody. Stává se to tehdy, když se dítě necitlivě nutí do situací, které
nemůže zvládnout, nebo je v takovém psychickém stavu, který vyvolává odpor ke všemu, co se po něm chce. Všechny necitlivé zásahy mají trvalé následky. [4]
- 23 -
6. Přípravná cvičení Přípravná cvičení slouží k odstranění strachu z vody. Jsou děti, které se vody
nebojí, ve vodě jsou spokojené a naučí se plavat bez konfliktních situací, ale jsou
však i děti, které se vody bojí a při cvičení jsou velmi roztěkané. U takovýchto dětí je důležité postupovat zvolna a brát v úvahu jejich psychický stav.
Tato přípravná cvičení bychom měli zařadit před vlastní plavecký výcvik.
Cílem je seznámení s vodním prostředím, otužování, potápění a orientace ve vodě,
splývání v obou polohách, dýchání do vody a základní lokomoce ve vodě pomocí pohybu nohou. [1]
Některé cviky se mohou provádět jako rozcvičení před zahájením výcviku ve
vodě. Jsou to například různá cvičení na suchu pro uvolnění kloubů dolních a horních končetin, cvičení pro posílení svalových skupin používaných při plavání a
nácvik vlastních plaveckých pohybů. Nebo další cvičení ve vodě, které může dítě
provádět i doma jako domácí úkol. Patří sem omývání obličeje vodou a otevření očí bez otření rukama, foukání nebo bublání do vody, provádění rytmického nádechu a výdechu do vody. [11]
- 24 -
7. Průpravná cvičení Nejvhodnější formou výcviku v plavání je hra. Je hlavním prostředkem jak
seznámit děti s vodním prostředím. Využívá se zde jejich hravost a vztah k vodě. Hra dokáže jejich pozornost upoutat natolik, že si ani nevšimnou, že se dostávají s vodou do kontaktu. Délka průpravného cvičení by měla být 20 – 30 minut. [12] Hry můžeme rozdělit na: • • • •
Hry pro seznámení s vodou Hry pro splývání
Hry pro orientaci ve vodě Hry pro dýchání
7.1 Hry pro seznámení s vodou
Hlavním cílem je schopnost potopit hlavu a odstranění strachu z vody.
Různé honičky: honičky ve dvojicích
: hromadné honičky – dotknout se dna bazénu určenou částí těla - spojit se do dvojic, trojic, …
- s možností záchrany – např. sednutím do
dřepu nebo stoupnutím na jednu nohou
Hra na rybáře a rybky: rybář chytá rybky, které jdou proti němu v řadě Kačenky: děti se ponoří po ramena a pohybují pažemi jako kačenky Chůze vodou: chůze jako čáp nebo poskoky jako žába
Husy: děti pohybují pažemi podobně jako u kačenek, ale s nataženými pažemi
Mořský příboj: Celá řada dětí se drží okraje bazénu a kopáním nohama dělají vlny
Psaní a kreslení ve vodě: děti píšou písmena nebo číslice na hladině nebo na dně rukou, nohou
Kosení obilí: děti stojí v kruhu kolem učitele, který pohybem paže kosí kolem dokola, kdo se nepotopí (neschová) toho pokosí
Gejzír: děti se uchopí kolem pasu a snižováním a zvyšováním těžiště rozvlní vodu
Lovení předmětů: dítě se snaží z vody hluboké po prsa vylovit viditelný předmět
- 25 7.2 Hry pro splývání
Tyto hry slouží ke zvládnutí plavecké polohy na prsou a zádech. Hry také
seznamují děti se vztlakem vody. Při nácviku splývání dítě pochopí nosnost vody a plavecký výcvik pro něj není tak namáhavý.
Hříbek: nádech, dřep a uchopení nohou, vztlak vody vynese dítě na hladinu Medúza: dítě se po nádechu volně položí na hladinu obličejem dolu
Raketa: dvě řady dětí posouvají jedno dítě v poloze na prsou nebo na znak uličkou Podplouvání: jedno dítě se rozkročí a druhé jej podplouvá
Máchání prádla: dvě řady dětí proti sobě uchopí za ruce a nohy dítě a máchají ho 7.3 Hry pro orientaci ve vodě
Dítě se pomocí her pro orientaci ve vodě učí udržovat rovnováhu a získávat
prostorovou orientaci na vodě i pod hladinou. Kotoul vpřed a vzad ve vodě
Kymácení ve trojicích s držením i bez držení
Počítání prstů: dítě se potopí s otevřenýma očima a počítá kolik prstů mu druhý ukazuje
Delfíní skoky: dítě napodobuje pohyb delfína odrazem od dna Skoky do vody: ze sedu, dřepu, ze stoje
Vyhazování v trojici: dvě děti vytvoří z rukou houpačku, rozhoupou a vyhazují třetího
7.4 Hry pro dýchání
Klademe důraz na pravidelné dýchání. Dítě se nesmí bát ponořit obličej do
vody a otevřenými ústy vydechnout do vody. Horká polévka: děti vyfukují vodu z dlaní
Zahánění lehkých míčků: foukáním se snaží zahnat míček co nejdál Bublající potůček: vydechování do vody se zvukem potůčku
Pumpy: dvojice dětí se střídavě potápějí a vydechují pod hladinu [9, 12, 11, 1]
- 26 -
8. Plavecké pomůcky Názory na používání plaveckých pomůcek se různí. Ještě dnes jsou zásadní
odpůrci i zastánci plaveckých pomůcek. Znemožňují dětem poznat bezprostřední vliv vodního prostředí, takže jakmile děti pomůcky přestanou používat, vzniká u nich pocit nejistoty. Tělo se dostává do nepřirozené polohy a brání tak technicky
správnému provedení. Na rozdíl od toho ale dětem pomáhají sžít se s novým
prostředím rychleji a využívají se především z psychického, motorického a pedagogického hlediska. Pokud dítě nemá dostatek odvahy, může mu nadlehčení
pomoci získat sebedůvěru. Nadlehčení umožňuje, aby se dítě uklidnilo a mohlo se soustředit na samotný plavecký výcvik. [4, 5]
Existují dva druhy plaveckých pomůcek. Jedny upevňujeme na tělo a za druhé
se zachycujeme.
Jednou z nejúčelnějších pomůcek je plavecká destička z umělé hmoty
(viz. obr.1, 2, 4). Využívá se především při nácviku pohybu nohou nebo při nácviku splývání na znak. Plavecké žebřiny vyrobené ze dvou desek a tyčí, které se také velice často využívají. Další pomůckou může být tyč pro nácvik splývání,
kdy učitel drží jeden konec tyče a za druhý konec se dítě může kdykoli uchopit. K osvědčeným plaveckým pomůckám můžeme dále zařadit obruče z umělých hmot a hliníku, které plavou, nebo předměty na potápění (viz. obr. 5 - puky, gumové kroužky). Mezi nevhodné pomůcky patří například gumové nafukovací
kolo, které nadlehčuje horní část těla a brání tak pohybu paží. Nafukovací vesty nadlehčují horní část těla a dostávají dítě do nereálné situace a fixují dítě v nevhodné poloze. [2, 4]
Aby nadlehčovací pomůcky plnily svůj úkol, musí splňovat několik požadavků: 1. Zvětšit vztlak vody a tak umožnit mít hlavu nad vodou 2. Pomáhat k vodorovné poloze
3. Zvýšit stabilitu plavecké polohy [4]
- 27 Plavecké pomůcky se využívají při jedné z metod výuky plaveckého výcviku
(metoda nadlehčení). Nejvhodnější nadlehčovací pomůckou je bederní pás
z vesele barevné, příjemné a měkké hmoty – plavecký ježek (viz. obr. 3). Pomůcky se nepoužívají u začátečníků v době, kdy si zvykají na fyzikální vlastnosti vody. V této situaci potřebuje dítě poznat realitu působení vodního prostředí. [2, 4]
Obr. 1: Plavecká destička velká
Obr. 2: Plavecká destička malá
Obr. 3: Plavecký ježek
Obr. 4: Velká deska
Obr. 5: Plácačka
- 28 8.1 Hry s pomůckami Potápěčské kroužky a pryžové puky
- Kroužky a puky jsou rozloženy na dně bazénu a děti se je snaží vylovit a dopravit pod vodou k okraji bazénu.
- Děti se snaží z určitého počtu kroužků na Plovací destička
dně bazénu složit číslo.
- Co nejrychleji se dostat na druhou stranu bazénu jízdou na destičce.
- Dítě drží destičku pevně na břiše a snaží se
udělat otočku kolem podélné osy těla (eskymák). [2]
- 29 -
PRAKTICKÁ ČÁST
- 30 -
9. Plavecký výcvik 1. třídy Plavecký výcvik většinou probíhá v 10-ti lekcích po dobu jedné vyučovací
hodiny, ale většině škol z okolních vesnic, které musí do bazénu dojíždět, je plavecký výcvik přizpůsoben. Absolvují jednu dvouhodinovou výuku týdně a
lekcí mají tudíž jen 5. Je to pro ně z hlediska dopravy výhodnější, ale myslím si,
že pro děti je lepší spíše 10 lekcí, při kterých mají delší dobu na to, aby si na vodu zvykly a více času na vstřebání naučených dovedností ve vodě. 9.1 První třída z Bezna
Hodinu vedli 3 trenérky a 2 trenéři, výcvik probíhal v části (5x10m)
plaveckého bazénu 10 x 25m (Mladá Boleslav) na mělčině o hloubce 90 cm. Voda měla 28°C a teplota vzduchu se pohybovala okolo 25°C. •
1.hodina – 12.1.06 (8 chlapců, 10 dívek), 09.10 – 10.45hod.
Děti se za pomoci svých 2 učitelek převlékly v šatně a šly se opláchnout do
sprchy. Potom se jich ujala 1 z trenérek. Představila se a všechny děti přivítala.
Následovalo seznámení s výukou (co vše děti v hodině čeká) a zdůraznění bezpečnostních pokynů. To vše trvalo asi 10 – 15 minut.
Trenérky rozdělily děti do 2 skupin, na dívky a chlapce a seřadily je za
startovní bloky. Postupně každé dítě vstupovalo do vody a to buď skokem po nohou a kdo se bál, mohl slézt po schůdcích. Po vstupu do vody se každé dítě
zvlášť pokoušelo potopit hlavu, skákat ve vodě a položit se na vodu. Na základě schopností dětí a jejich reakcí na vodu je trenérky rozdělily do několika skupin.
Již před vstupem do vody se projevil Jiřík. Měl panický strach z vody a za
žádnou cenu do ní nechtěl. S pláčem se díval na ostatní děti, jak skáčí do vody a on sám měl pořád strach. Jedna z trenérek se mu osobně věnovala a povídala mu o
vodě. Přidali se i trenéři, kteří ho nechali, aby si na vodu sáhl. Vyprávěli mu o tom, jaká voda je, a že se nemusí bát. Postupně se do vody po malých krůčcích
- 31 dostal, ale ve vodě se stále držel okraje bazénu a nehnul se z místa. Naopak David
se už nemohl dočkat, až zase bude moci do vody a jásavě skákal na místě. Plačícímu chlapci trenéři navrhli, aby seděl na lavičce a jen pozoroval, co děti dělají a půjde do vody až bude chtít.
Při této části, která trvala 20 minut, trenérky nepoužívali žádné pomůcky.
Následovalo rozdání a použití pomůcek. Děti, které se bály, dostaly kolem těla
nadlehčovací pásy nebo destičky s otvorem uprostřed na ruce nebo dokonce obojí.
Jiné děti šly do vody bez pomůcek. Postupně se všichni po schůdcích dostaly do
vody na mělčinu a začínaly si na vodu zvykat. Ti první už začaly dovádět, cákat a potápět se. Většina si ale stále otírala oči (viz obr. 7) a potápěla se se zacpaným
nosem. Děti, které měly pomůcky se od břehu moc nevzdalovaly. V této části se již projevily další děti a jejich psychické stavy, které v první části nebyly tak
znatelné. Terezka, Eliška a Pavlínka měly všechny pomůcky a přesto se stále držely okraje bazénu a nezapojovaly se do her s plným nasazením, jako ostatní.
Snažily se vyhnout kontaktu obličeje s vodou (viz obr. 11), odvracely hlavu a nehrály např. hru déšť, při které se hodně stříká.
Sedm dětí (4 chlapci a 3 dívky) se pohybovalo úplně bez pomůcek. Trenéři je
seznamovali s vodou pomocí her. Skákaly ve vodě s rukama v bok, s rukama na ramenou – pár dětí začalo postupně odkládat pomůcky. Skákaly s rukama v týl,
dělaly déšť, hladily vodu, mlýnek rukama – Terezka se dostávala více do středu bazénu, už se nemusela držet okraje a tolik se nebála. Eliška s Pavlínkou ale pořád zůstávaly u okraje a neúčastnily se všech her.
Seznamování s vodou probíhalo 20 minut.
- Pak následovala dvacetiminutová přestávka na svačinu.
Další část plavecké výuky probíhala již ve skupinkách po několika dětech.
Trenéři vytvořily 4 skupinky po 4 – 5 dětech a každou skupinku měl na starosti jeden z nich. Ze břehu si Jiřík vybral jinou trenérku, než která mu byla na začátku přiřazena a rozhodl se jít také do vody.
- 32 -
1. skupina
Všichni měli pomůcky. Dělali bublinky do vody formou hry, plavali pod
vodou, splývali na břiše s potopením hlavy. V průběhu výcviku postupně děti sundávaly pomůcky a na konci již všichni byly bez nich. 2. skupina
Jen dvě děti měly pomůcky. Snažily se potopit alespoň bradu, ale i s tím měla
Eliška problémy, zatímco Terezka si už zvykla a potápěla se. Skákaly ve vodě, splývaly s velkými destičkami. 3. skupina
Tyto děti neměly strach z vody, dováděly, potápěly se. Ale jen Anetka byla bez
pomůcek. Boxovaly do vody, dělaly mlýnek, hrály si na lokomotivu (viz obr. 8), poskakovaly v kroužku. Jiřík se snažil zapojovat do her a ke konci se už i smál a bylo vidět, že se mu ve vodě náramně líbí. 4. skupina
Nejzdatnější skupina, nikdo neměl pomůcky. Děti se držely za okraj bazénu,
byly položené na břiše s potopenou hlavou a kopaly nohama. Kontakt s vodou jim absolutně nevadil, ale oči si otíraly. Zvládly potápění bez držení nosu. Dokázaly i
vylovit předměty, které jim trenérka vhazovala na dno a nikdo neměl potíže s potopením.
Plavání ve skupinkách trvalo 25 minut.
• 2. hodina – 19.01.06 (8 chlapců, 9 dívek), 09.10 – 10.45hod.
Úvod hodiny probíhal stejně jako první hodinu, potom následovalo rozdělení
do 4 skupin, které byly pod vedením 3 trenérek a 1 trenéra.
První skupinu tvořili 4 chlapci, zároveň s dvěma, kteří byli na hodině
plaveckého výcviku poprvé. Ve druhé skupině byly 4 dívky a ve třetí skupině 5 dívek. Tyto 3 skupiny byly přibližně na stejné úrovni a čtvrtou skupinku tvořili 4 nejzdatnější chlapci. Jiřík onemocněl, takže plavání vynechal.
- 33 Ve všech skupinách probíhala výuka stejně, jen v jiné posloupnosti. Všude se
skákalo do vody po nohou, splývalo na břiše i na zádech, učila se technika kopání, technika dýchání do vody a potápění celé hlavy.
Čtvrtá skupina se přemístila do hlubší vody a chlapci se pokoušeli pomocí
destiček a kopání nohama dostat přes celou šířku bazénu. Nejdříve se techniku kopání naučili na břehu a pak to zkoušeli ve vodě (viz obr. 6). Všichni se snažili a
bazén několikrát tam a zpět přeplavali bez větších obtíží. Bylo zde vidět, že
chlapci vodu milují a nebojí se jí. Jsou schopni se na vodu krásně položit a s potopením hlavy nemají žádné problémy. Už vymizelo i otírání očí po vynoření hlavy z vody.
První, druhá i třetí skupinka se na začátku výuky pořád věnovala spíše
odstranění strachu z vody a u některých dětí se to velice dařilo. Šárka s Anetkou a Lukáškem skákali do vody ostošest a pořád se potápěli. Naproti tomu Petr se bál do vody skočit, a tak mu trenér musel trochu pomáhat (viz obr. 9). Do konce výcviku se mu ale skoky do vody nezalíbily a tak se jim vyhýbal.
Bára, která v první hodině neměla problémy se vstupem do vody, se dnes bála
potopit. Neúčastnila se her, při kterých se musela hlava dostat pod vodu a pak už ani neskákala do vody, aby se nepotopila.
Pomůcky (nadlehčující pás a destičky) použily na začátku výuky jen dívky ze
2. a 3. skupinky, ale jak si začínaly být jisté, sundávaly si je. Jen Pavlínka
s Terezkou si pás nechaly. Pořád si spolu povídaly a držely se v rohu bazénu. Občas se i přidržely okraje. Terezka si časem zvykla a pás si sundala, pořád ale
byla zdrženlivější. Pavlínka naopak přidala ještě jeden pás navíc a pohybovala se
jen když opravdu musela. Her a říkanek ve vodě se neúčastnila a plavala buď
sama podél okraje bazénu nebo stála v rohu bazénu. Terezka se snažila zapojovat. Když dívky skákaly do vody, Pavlínka s Terezkou seděly na lavičce a pozorovaly spolužačky. Samy do vody skočily jen s pomocí trenérky, která je držela za ruku. Celá tato část trvala 60 minut a pak následovala dvacetiminutová přestávka.
Po pauze trenéři s dětmi zopakovali splývání (viz obr. 10, 12) a potápění, a pak
jim nechali 10 minut na volné koupání. Hodili jim do vody míče na hraní a velké
- 34 plovoucí desky, po kterých děti ve vodě lezly. Některým dětem se po ukončení plaveckého výcviku ani nechtělo z vody.
• 3. hodina – 26.1.06 – výuka neprobíhala
Škola měla uhelné prázdniny, a proto se této hodiny nezúčastnila. Náhradní
termín se uskuteční tehdy, až bude v rozpise volno.
• 4. hodina – 02.02.06 (7 chlapců, 11 dívek), 09.10 – 10.45hod
Trenéři si tentokrát děti rozdělili pouze do dvou skupinek. Do první skupinky
šly děti, které se vody nebojí a mají z ní dobrý pocit, jsou soutěživé a jen tak je nic nezaskočí. Byly tam samozřejmě chlapci, kteří v minulých hodinách plavali
v první skupince a ještě se k nim přidalo pár děvčat z dřívější druhé a třetí skupiny.
Jiřík se uzdravil a do vody se spolu s ostatními z druhé skupinky moc těšil.
V této skupině se objevily děti, které se pořád trochu obávaly a nebyly si samy
sebou ve vodě moc jisti. Spolu s Jiříkem tu byla Pavlínka, Terezka a Ivetka, která se na hodině plaveckého výcviku objevila poprvé. Nejdříve na sobě nedávala vůbec znát strach z vody, ale jakmile se měla ve vodě pohybovat, bála se.
Před vstupem do vody se obě skupiny pořádně rozcvičily na suchu. Dětem se
to velice líbilo a smály se. Pak následovalo skákání nebo vstup po schůdcích do vody. Dívky a chlapci z první skupiny skákaly do vody s radostí a chtíčem, potápěly při tom hlavy a vůbec si nezacpávaly nos. Voda v očích jim byla ale stále nepříjemná, a tak si je otíraly.
Kromě Terezky, Pavlínky, Ivetky a Jiříka si nikdo ani nevzpomněl na
nadlehčovací pás a pohybovaly se ve vodě bez jakékoli nadlehčovací pomůcky. Jiřík se oproti první hodině výrazně zlepšil. Účastnil se her, dostával se od kraje
bazénu, cákal na ostatní a smál se. Žádné slzy ani žádný strach nebyl znát. Oproti tomu nová Ivetka se držela Pavlínky a společně se z rohu bazénu skoro nehnuly.
Jako cvičení ve vodě trenéři opakovali splývání na zádech s destičkami, na
břiše s potopením hlavy a později i splývání bez destiček. První skupina již
nacvičovala, nejdříve na suchu později i ve vodě, techniku plaveckého způsobu
kraul, skok po hlavě ze sedu. Druhá skupina se zaměřovala stále ještě na
- 35 odstranění strachu z vody a získání citu k vodě, takže děti bublaly do vody, snažily se položit na vodu a potopit hlavu. Pavlínka s Ivetkou potopily hlavu jen
když je trenérka přemluvila a to tak, že hned po vynoření si začaly rychle otírat oči.
Některé děti byly velice neposlušné a pokoušely svoje schopnosti tím, že
postupovaly více do hloubky a to trenéři neviděli rádi.
Na konci první části hodiny se trenéři snažili zařadit nějaké hry, při kterých
využijí potápění. Bylo to například podplavávání kamarádovi mezi nohama, což zvládli jen ti nejzdatnější, nebo lovení puků. Děti, které se bály měly k dispozici
velké desky, na které se položily a mohly se na kamarády dívat a cítit se trochu bezpečněji.
Po přestávce děti znovu skákaly do vody po nohou a nikdo už neměl strach,
některým dívkám trenérka trochu pomáhala, ale žádný větší problém se nevyskytl.
Potom následovalo volné plavání, děti hledaly a následně lovily puky ve vodě, některé děti si hrály s míčem. Děti se cítily dobře a hrály si. Terezka s Ivetkou se držely v rohu bazénu, Jiřík si hrál s ostatními dětmi, ale měl stále nadlehčovací pás.
I tato hodina probíhala v hloubce 90cm.
• 5. hodina – 09.02.06 (6 chlapců, 8 dívek), 09.10 – 10.45hod
Tato hodina probíhala stejně jako všechny ostatní. Trenérky si rozdělily děti do
3 skupin, kdy jedna z nich byla zdatnější. První skupinka včele s Terezkou a Ivetkou měla nadlehčovací pásy, druhá skupinka se osmělila a nadlehčovací pomůcky už nemělo žádné dítě. Ve třetí skupině trénovali ti nejzdatnější a ti se dokázali na vodu bez problémů položit, splývali v hlubší části bazénu a nebáli se ponořit hlavu pod vodu.
Některé děti se stále bály potopit a lovení puků nechávaly na spolužácích.
Terezka se bez pásu neobešla, ale s pomocí trenérky už skákala do vody.
Na konci páté lekce děti dostaly ,,Mokré vysvědčení“ (viz příloha 3), na
kterém byly zaznamenány jednotlivé úkoly a jejich splnění. Myslím, že pro děti je to dobrá motivace.
- 36 -
Obr. 6: Kopání
Obr. 7: Otírání očí
Obr. 8: Mašinka
Obr. 9: Skok do vody
Obr. 10: Splývání
Obr. 11: Voda v očích
- 37 -
Obr. 12: Příprava na splývání
9.1.1 Zhodnocení plaveckého výcviku
Na dětech bylo každou hodinu vidět zlepšování a ustupování strachu z vody.
Největší pokrok zaznamenal Jiřík, který se první hodinu hodně bál a měl panický strach z vody. Pomocí vhodného přístupu trenérek a nadlehčovacích pomůcek se
přestal bát a ke konci plaveckého kurzu byl ve vodě dokonce i spokojený. Byl to asi největší pokrok, jaký jsem na tomto kurzu zaznamenala.
Mezi další děti, které se sice vody tolik nebály, ale při hrách se jejich strach
projevil, patřila Terezka, Pavlínka a Ivetka. I když na všech hodinách měly
nadlehčovací pásy, her se se spolužáky neúčastnily. Během výcviku si na vodu
zvykly a i u nich se dalo pozorovat velké zlepšení. Skákaly do vody a měly z toho radost.
Ostatní děti, které se nebály, se stále více zdokonalovaly v plaveckých
dovednostech. Přestože se jim nedařily všechny úkoly stoprocentně plnit, jejich kladný vztah k vodě se nezměnil.
Trenéři mě však upozornili, že i přes jejich pokroky, které jsem zaznamenala,
je vidět, že se rodiče dětem nevěnují. Téměř v každé třídě, kterou trenéři vedou, se najde několik žáků, kterým doporučí možnost výuky v náborovém družstvu
plaveckého oddílu (viz příloha 4). U těchto dětí se nikdo takový nenašel. Trenéři je naučili jen základní dovednosti ve vodě, které by bylo vhodné, aby dítě umělo již před plaveckým výcvikem se základní školou.
- 38 9.2 První třída z Mladé Boleslavi
Kurz obsahuje 10 lekcí po 45 minutách.
Hodinu vedli 3 trenérky a 2 trenéři, výcvik probíhal v části (5x10m)
plaveckého bazénu 10 x 25m (Mladá Boleslav) na mělčině o hloubce 90 cm. Voda měla 28°C a teplota vzduchu se pohybovala okolo 25°C.
• 1.hodina – 16.02.06 (10 chlapců, 7 dívek), 08.20 – 9.05hod.
Děti se za pomoci svých 2 učitelek převlékly v šatně a šly se opláchnout do
sprchy. Potom se jich ujala 1 z trenérek. Představila se a všechny děti přivítala.
Následovalo seznámení s výukou (co vše děti v hodině čeká) a zdůraznění bezpečnostních pokynů. To vše trvalo asi 10 – 15 minut.
Výuka probíhala stejně jako výuka pro školu z Bezna. Byla jsem velice
překvapená, jaký mají děti k vodě vztah. Někteří chlapci dokázali dokonce i uplavat několik temp jedním plaveckých stylem. Nikdo se nebál vlézt do vody a potopit se. Jen jeden chlapec a jedna dívka si raději vzali nadlehčovací pásy, ale
nebyli v rohu bazénu a skákali ve vodě spolu s ostatními dětmi. Děti se nebály
položit se na vodu, splývat a pobyt ve vodě se jim náramně líbil. Trenérky se tak mohly soustředit na výuku a odstraňování nežádoucích psychických stavů nemusely řešit.
- 39 -
10. Rozdíly mezi dětmi z vesnice a z města Navštívila jsem 5 lekcí 1.třídy z Bezna a 1 lekci 1.třídy z Mladé Boleslavi.
Rozdíly mezi těmito dětmi byli již první hodinu markantní. Jelikož se bazén nachází v Mladé Boleslavi, mají městské děti určitě větší možnosti bazén s rodiči navštěvovat než děti z vesnice, které musí dojíždět. Ve vodě se také projeví
pravidelné dovolené u moře nebo navštěvování venkovního bazénu. Na dovolené mohou rodiče pozorovat vztah svého dítěte k vodě již v předškolním věku a při negativním vztahu se snažit strach z vody odstranit.
Pravidelný pohyb ve vodě přispívá k lepšímu zvládnutí plaveckých dovedností
(potápění, plavání různými styly). Na dětech z města bylo vidět, že se jim rodiče
věnují. Jejich výkony první hodinu byly na úrovni 5.lekce třídy z Bezna. U těchto dětí se dá předpokládat, že někteří budou pokračovat v plaveckém oddílu.
Myslím, že za 10 lekcí se naučí plavat alespoň jedním plaveckým stylem a nebudou se bát skákat do hloubky.
- 40 -
11. Vyhodnocení dotazníků 11. 1 Dotazníky z Bezna
Dotazníky byly vyplněny rodiči dětí z 1. třídy z Bezna. Dotazovaných bylo
celkem 18, z toho pouze 15 dotazníků se odevzdalo (viz obr. 13 – 21).
Návštěva kojeneckého plavání 0%
ne
ano
100%
Obr. 13: Návštěva kojeneckého plavání
Učili jste s vé dítě plavat?
27%
ano 73%
ne
Obr. 14: Učili jste své dítě plavat?
Má plavání zdravotní význam pro Vaše dítě? 13% ne
ano 87%
Obr. 15: Má plavání zdravotní význam pro Vaše dítě?
- 41 -
Kožní onem ocnění 13% ano ne 87%
Obr. 16: Kožní onemocnění
Vyhle dává Vaš e dítě ve volné m čas e vodu? 7% ano ne 93%
Obr. 17: Vyhledává Vaše dítě ve volném čase vodu?
Jste rádi, že Vaše dítě navštěvuje plavecký výcvik se ZŠ? 7%
ne
ano
93%
Obr. 18: Jste rádi, že Vaše dítě navštěvuje plavecký výcvik se ZŠ?
Brání se Vaše dítě vniknutí vody do očí a uší? 27% 73%
ne
ano
Obr. 19: Brání se Vaše dítě vniknutí vody do očí a uší?
- 42 -
Máte špatné zkušenosti s vlastním prvním plaveckým výcvikem? 13%
ne
ano
87%
Obr. 20: Máte špatné zkušenosti s vlastním prvním plaveckým výcvikem?
Využívá Vaše dítě spíše koupání nebo sprchu? 20%
koupání sprcha
80%
Obr. 21: Využívá Vaše dítě spíše koupání nebo sprchu?
11. 2 Dotazníky z Mladé Boleslavi
Dotazníky byly vyplněny rodiči dětí z prvních tříd z Mladé Boleslavi.
Dotazovaných bylo celkem 90 a 81 dotazníků se odevzdalo (viz. obr. 22 – 30).
Návštěva kojeneckého plavání
94 %
80
60
40
20 0
6% ano
ne
y
dotazovaní
Obr. 22: Návštěva kojeneckého plavání
- 43 -
Učili jste své dítě plavat?
94 %
80
60
40 20
0
6%
ano
y
ne
dotazovaní
Obr. 23: Učili jste své dítě plavat?
Má plavání zdravotní význam pro Vaše dítě? 80 60
89 %
40
20 0
11 % ano
y
ne
Dotazovaní
Obr. 24: Má plavání zdravotní význam pro Vaše dítě?
Kožní onemocnění
90 %
80 60
40
10%
20 0
ano
y
ne
dotazovaní
Obr. 25: Kožní onemocnění
Vyhledává Vaše dítě ve volném čase vodu? 80
60
94 %
40
20 0
6% ano
ne
y
dotazovaní
Obr. 26: Vyhledává Vaše dítě ve volném čase vodu?
- 44 -
Jste rádi, že Vaše dítě navštěvuje plavecký výcvik se ZŠ?
86, 5%
80 60
40 20 0
13, 5% ano
y
ne
dotazovaní
Obr. 27: Jste rádi, že Vaše dítě navštěvuje plavecký výcvik se ZŠ?
Brání se Vaše dítě vniknutí vody do očí a uší?
54%
45 40 35 30
46% ano
ne
y
dotazovaní
Obr. 28: Brání se Vaše dítě vniknutí vody do očí a uší?
Máte špatné zkušenosti s vlastním prvním plaveckým výcvikem? 100 50 0
23, 5% ano
76,5 % ne
y
dotazovaní
Obr. 29: Máte špatné zkušenosti s vlastním prvním plaveckým výcvikem?
Využívá Vaše dítě spíše koupání nebo sprchu? 80
60
40 20 0
85% 15% koupání
sprcha
y
dotazovaní
Obr. 30: Využívá Vaše dítě spíše koupání nebo sprchu?
- 45 11.3 Zhodnocení dotazníků
Při pročítání dotazníků jsem se dozvěděla názory rodičů na plavecký výcvik,
na chování jejich dětí a na vlastní vztah k vodě. Je zajímavé, že některé názory rodičů byly odlišné od skutečnosti, která se projevila na dětech ve vodě.
Jako zdravotní významy rodiče uvádějí dobrou kondici, správný vývin páteře,
dobrý vliv na psychiku, otužování, správné dýchání (u jedné holčičky, která má
astma maminka pozoruje po plaveckém výcviku změny k lepšímu), radost z pohybu, zlepšení koordinace, procvičení svalů jednostranně zatěžovaných ve škole, zpevnění celého těla bez zatížení kloubů, posílení svalstva, zvýšení kapacity plic, výchovný význam, zlepšení psychosociálního vývoje.
Nejčastějším důvodem, proč se rodičům nelíbí plavecký výcvik se ZŠ je zimní
termín, kdy je výcvik prováděn. Rodiče mají špatné zkušenosti s nachlazením.
Dalšími problémy jsou strach o své dítě, zdravotní důvody, nevhodný bazén a špatný přístup trenérů, vedení plaveckého výcviku ze břehu (rodiče chtějí alespoň jednoho trenéra ve vodě), nedůvěra k hygienickým podmínkám.
Naopak rodiče, kteří jsou rádi, že jejich dítě navštěvuje plavecký výcvik se
školou je z důvodů zdokonalení techniky, vedení hodiny odborníky, lepšího
seznámení dětí mezi sebou při hře ve vodě, radosti z pohybu v kolektivu, nedostatku času rodičů.
Byla jsem velice překvapená, jak velký byl rozdíl mezi dětmi z vesnice a
z města. A i odpovědi se v některých otázkách velice lišily (viz příloha 2).
Kojenecké plavání je, jak jsem již v práci zmiňovala, velice důležité, přesto pouze 6 % rodičů z města a 0 % rodičů z vesnice navštěvovalo kojenecké plavání. Zaujalo mě ale velké procento rodičů, které se svým dětem věnovalo a snažilo se je naučit plavat bez ohledu na to, zda jsou z města nebo z vesnice. Ohledně kožního onemocnění se procento dětí z města a vesnice velice liší. Děti z města
jsou méně náchylné k onemocnění a proto kožním onemocněním trpí pouze 10 %, ale vesnických dětí 87 %.
- 46 -
Závěr
Při psaní této bakalářské práce jsme se dozvěděli o různých metodách
používaných k odstraňování nežádoucích psychických stavů a o pomůckách, které pomáhají dětem, aby neměly strach z vody. Nejvhodnější metodou je však hra, při
které se dítě naprosto uvolní a vodu nevnímá jako překážku. Také jsme se dozvěděli, jak moc je důležité věnovat se dětem již v předškolním věku a učit je
zvykat si na vodní prostředí. U dětí je pak větší pravděpodobnost, že budou mít k vodě kladný vztah, který je při výuce základního plaveckého výcviku důležitý.
Praktickou část jsme zaměřili na pozorování výuky první třídy. Velice
překvapená jsem byla z používání moderních pomůcek a ze strachu některých
dětí. Myslím, že přístup trenérů byl v tomto ohledu odborný a snažili se vycházet ze zkušeností získaných za několik let praxe. Objevilo se několik dětí, které měly
strach z vody, aniž by ve vodě někdy byly, a jim věnovali zvláštní přístup. Mnoho
dětí mělo radost z pohybu ve vodě a dokázalo se věnovat výuce na rozdíl od dětí,
které se stále soustředily na vodu a nebyly schopné plnit úkoly. Ve srovnání dětí městských s dětmi z vesnice jsme dospěli k názoru, že městské děti jsou k vodě
více vázané a jsou schopné bez základního plaveckého výcviku uplavat několik metrů. Vesnické děti mají z vody obavy a více se u nich projevuje strach.
Doufám, že tato práce pomůže k odstranění základních problémů, které se
vyskytují u některých dětí již před vstupem do vody nebo po špatném seznámení s vodou, a děti pak budou spokojené při každém skoku do vody.
- 47 -
Shrnutí Tato práce je zaměřena na děti mladšího školního věku a jejich vztah k vodě.
Práce, za pomoci literatury a vlastního pozorování, hodnotí postupy a metody užívané při plavecké výuce při odstraňování nežádoucích psychických stavů, a chování dětí ve vodním prostředí.
Resumé
This work focuses on young children and their relationship towards water.
Work, based on literature and own observation, asseses steps and methods which
are used in swimming lesson to eliminate unwanted psychological conditions and behaviour of children in water surroundings.
- 48 -
Seznam literatury 1. Bank, L. Plavecký výcvik. Olomouc: UP, 1991. 44 s. ISBN 80-7067-014-2.
2. Čechovská, I. Plavání dětí s rodiči. 1. vyd.
Praha: Grada Publishing, spol. s r. o., 2002. 136 s. ISBN 80-247-0211-8.
3. Giehrl, J., Hahn, M. Plavání, průvodce sportem.
České Budějovice: Kopp, 2000. 127 s. ISBN 80-7232-126-9.
4. Hoch, M. Učte děti plavat. 1. vyd. Praha: Olympia, 1980. 134 s.
5. Lewin, G. Slabikář malého plavce. 1. vyd. Praha: Olympia, 1979. 150 s. 6. Machač, M., Machačová, H., Voskovec, J. Emoce a výkonnost. Praha: SPN, 1985. 288s.
7. Motyčka, J. Teorie a didaktika plavání. 1. vyd. Brno: MU PF, 1991. 92 s. ISBN 80-210-0286-7.
8. Motyčka, J. Teorie plaveckých sportů. 1. vyd. Brno: MU PF, 2001. 202 s. ISBN 80-210-2711-8.
9. Preislerová, T. Didaktika základního a zdokonalovacího plaveckého výcviku na školách. 1. vyd. Praha: UK, 1983. 63 s.
10. Rogge, J. Dětské strachy a úzkosti. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. 216 s. ISBN 80-7178-237-8.
11. Roztočil, T., Švec, J. Technika a didaktika plavání. 1. vyd.
Hradec Králové: Gaudeamus, 1996. 72 s. ISBN 80-7041-613-0.
12. Švec, J. Plavání na základní škole. 1. vyd. Hradec Králové: PF, 1983. 52 s.
- 49 -
Seznam obrázků Obr. 1: Plavecká destička velká Obr. 2: Plavecká destička malá Obr. 3: Plavecký ježek Obr. 4: Velká deska Obr. 5: Plácačka Obr. 6: Kopání
Obr. 7: Otírání očí Obr. 8: Mašinka
Obr. 9: Skok do vody Obr. 10: Splývání
Obr. 11: Voda v očích
Obr. 12: Příprava na splývání
Obr. 13: Návštěva kojeneckého plavání Obr. 14: Učili jste své dítě plavat?
Obr. 15: Má plavání zdravotní význam pro Vaše dítě? Obr. 16: Kožní onemocnění
Obr. 17: Vyhledává Vaše dítě ve volném čase vodu?
Obr. 19: Jste rádi, že Vaše dítě navštěvuje plavecký výcvik se ZŠ? Obr. 20: Brání se Vaše dítě vniknutí vody do očí a uší?
Obr. 21: Máte špatné zkušenosti s vlastním prvním plaveckým výcvikem? Obr. 22: Využívá Vaše dítě spíše koupání nebo sprchu? Obr. 23: Návštěva kojeneckého plavání Obr. 24: Učili jste své dítě plavat?
Obr. 25: Má plavání zdravotní význam pro Vaše dítě? Obr. 25: Kožní onemocnění
Obr. 26: Vyhledává Vaše dítě ve volném čase vodu?
- 50 Obr. 27: Jste rádi, že Vaše dítě navštěvuje plavecký výcvik se ZŠ? Obr. 28: Brání se Vaše dítě vniknutí vody do očí a uší?
Obr. 29: Máte špatné zkušenosti s vlastním prvním plaveckým výcvikem? Obr. 30: Využívá Vaše dítě spíše koupání nebo sprchu?
Seznam příloh
Příloha 1: Dotazník
Příloha 2: Porovnání grafů z města a vesnice Příloha 3: Mokré vysvědčení
Příloha 4: Pozvánka na nábor do plaveckého oddílu
