Obsah ÚVOD ............................................................................................................................... 2 1.
PROČ PRÁVĚ HOUSE OF COMMONS? .......................................................... 5 1.1. 1.2. 1.3.
2.
TEATRALIZACE PARLAMENTNÍ DEBATY ................................................ 11 2.1. 2.2. 2.3. 2.4.
3.
FUNKCE PARLAMENTŮ......................................................................................... 5 PRACOVNÍ STYL PARLAMENTŮ .............................................................................. 8 PROČ PRÁVĚ HOUSE OF COMMONS?.................................................................... 9 PARLAMENTNÍ JEVIŠTĚ....................................................................................... 11 PRAVIDLA A ZVYKY ............................................................................................ 13 PARLAMENTNÍ ŘEČ ............................................................................................ 15 MĚŘENÍ TEATRALIZACE ...................................................................................... 17
KOMPARACE PARLAMENTNÍCH DEBAT .................................................. 18 3.1. PARLAMENTNÍ DEBATY PŘED ZAVEDENÍM RÁDIOVÉHO PŘENOSU .......................... 19 3.1.1. Balistické střely dlouhého doletu, debata z 13. dubna 1960....................... 19 3.1.2. Mapa železniční sítě, debata z 15. března 1967.......................................... 20 3.1.3. Stávka přístavních dělníků, debata z 28 července 1972 ............................. 21 3.2. PARLAMENTNÍ DEBATY PO ZAVEDENÍ RÁDIOVÉHO PŘENOSU ................................ 22 3.2.1. Ocelárenský průmysl, debata z 19. června 1980 ........................................ 22 3.2.2. Projekt automobilky Nissan, debata z 1. února 1984 ................................. 23 3.2.3. Prevence proti terorismu, debata z 16. února 1988 ................................... 25 3.3. PARLAMENTNÍ DEBATY PO ZAVEDENÍ TELEVIZNÍHO PŘENOSU .............................. 26 3.3.1. Ekonomická a měnová unie, debata z 5. května 1998................................. 27 3.3.2. Zákon o změnách klimatu, debata z 9. června 2008 ................................... 28 3.3.3. Politická a ústavní reforma, debata z 5. července 2010 ............................. 30 3.4. VYHODNOCENÍ TEATRALIZACE VE ZKOUMANÝCH OBDOBÍCH................................ 31
ZÁVĚR........................................................................................................................... 33 SUMMARY ................................................................................................................... 34 PRAMENY .................................................................................................................... 34 LITERATURA .............................................................................................................. 34 ELEKTRONICKÉ ZDROJE ...................................................................................... 36
2
Úvod Parlament má s divadlem více společného, než se může na první pohled zdát. Připodobňování parlamentu k divadlu je poměrně trefnou metaforou, ačkoli by mohlo mít také hanlivou konotaci. Přitom právě určité zlehčování významu parlamentu, kdy se o něm hovoří jako o pouhém divadle, je spíše projevem neporozumění této instituci a její roli v demokratických státech. Bez většího úsilí mezi parlamentem a divadlem nalezneme řadu souvislostí. Na českém území se například nabízí velmi silná symbolika, která tyto instituce propojuje.1 Parlament a divadlo mají ale také mnoho společných rysů, které se projeví až při hlubším zkoumání obou institucí. Základem obou institucí je především svoboda slova, bez které by nemohly existovat. Jak parlament, tak divadlo odrážejí podobu společnosti, jsou tedy jakýmsi jejím zrcadlem. I když bychom v hledání těchto paralel jistě mohli dlouho pokračovat, na úvod každé práce se sluší co možná nejpřesněji vymezit téma, kterým se bude zabývat. Hlavním cílem tohoto textu je porovnat teatralizaci parlamentních projevů na základě vývoje jejich mediálního přenosu. Dle výchozí teze by rozšiřováním mediálního přenosu mělo docházet k proměně míry teatralizace parlamentních projevů. Předchozí věta pochopitelně potřebuje další upřesnění. Výchozí institucí bude House of Commons, Dolní sněmovna parlamentu Spojeného království Velké Británie a Severního Irska (dále také „Sněmovna“). Detailní zdůvodnění výběru britské dolní komory bude obsaženo v první kapitole. Přitom bude nejprve nutné podstatně zúžit prostor zkoumání. Na parlamentní projevy je možné vzhledem k různým funkcím parlamentu nahlížet odlišně. První kapitola tyto funkce vymezí a určí, která z nich je nejvhodnější ke zkoumání parlamentních projevů. V této části se opřeme o práci některých teoretiků parlamentarismu, za všechny zde uvádím dílo českého konstitucionalisty Vladimíra Klokočky Ústavní systémy evropských států. Následně se pohled přesune směrem k teatralizaci parlamentních projevů. Rozbor některých prvků a institutů britského parlamentarismu osvětlí, v čem spočívají zásadní podobenství parlamentního projevu a divadla. V druhé kapitole také dojde k vymezení samotného pojmu teatralizace. K tomu využijeme rozbor jednotlivých prvků teatralizace, tedy architektury sálu, parlamentní
1
Dnešní symbol Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, budova Thunovského paláce ve Sněmovní ulici, původně sloužila jako divadlo, než byla českými stavy přebudována na sněmovnu. Vzpomeňme také na anekdotu tradovanou o československém Federálním shromáždění situovaném v horní části Václavského náměstí, podle které je parlament něco mezi muzeem a divadlem.
3 řeči či pravidel a zvyků, kterými se debaty řídí. Zdrojem poznání přitom bude kniha Zdeňka Hořínka Drama, divadlo, divák, která pojednává o divadelní teorii. Průvodcem po parlamentních pravidlech a zvycích nám budou především oficiální internetové stránky House of Commons. Dále využijeme díla profesorky Cornelie Ilie, která se dlouhodobě zabývá výzkumem parlamentní řeči. Provedení těchto úkonů konečně umožní přejít k finální části práce, komparaci. Ta bude rozdělena dle jednotlivých zkoumaných období na tři části. Mezníky zde představuje zavedení rozhlasového a televizního přenosu jednání Dolní komory. Dalším důležitým prvkem je výběr jednotlivých debat. Rozhodně si není možné stěžovat na nedostatek materiálu, jelikož Hansard2 britského parlamentu je zdrojem velice bohatým. Volba konkrétních debat je provedena na základě následujících kritérií, jejichž úkolem je zajistit objektivitu zkoumání: 1) vždy se musí jednat o exponované téma; 2) debata se nesmí konat v posledním roce funkčního období Sněmovny; 3) debata musí být přehledně strukturována na ose vláda – opozice. Po provedení výběru zůstanou k dispozici tři debaty z každého sledovaného období. Tento vzorek odpovídá svou velikostí možnostem práce, ovšem na druhou stranu ho nelze považovat za dokonale reprezentativní. Výše uvedená kritéria tak měla rovněž za úkol zvýšit vypovídající hodnotu zvoleného vzorku. Mimo to jsou debaty vybírány takovým způsobem, aby se konaly v období premiérství různých předsedů vlád. To se podařilo s výjimkou druhého období, ve kterém byla premiérkou pouze Margaret Thatcher. Výsledkem komparace by měla být odpověď na otázku, zda je možné pozorovat v jednotlivých obdobích rozdílnou míru teatralizace. Tento text přitom vychází z předpokladu, podle kterého zpřístupněním parlamentu veřejnosti dochází ke zvýšení míry teatralizace parlamentních projevů. Na snadnější přístup veřejnosti k parlamentním debatám by tak poslanci reagovali přizpůsobením svých projevů divadelní formě projevu, která dokáže obecenstvo snadno zaujmout. Výsledek tohoto procesu by poté znamenal postupné změny v jednotlivých prvcích teatralizace parlamentních projevů. Metodiku práce rozebereme podrobněji ve druhé kapitole. 2
Hansard je označení pro stenozáznamy z debat britského parlamentu. Své označení získal
4 Ačkoliv je zkoumání parlamentarismu, a především toho britského, velmi rozsáhlé co do počtu děl a množství autorů, v souvislosti s teatralizací parlamentní debaty se objevují v literatuře pouze náznaky. S divadelní paralelou souvisí například téma parlamentních rituálů, kterému je věnované celé číslo periodika Journal of Legislative Studies, z něhož tato práce také čerpá. Velkým přínosem jsou v tomto směru postřehy Cornelie Ilie, která se dlouhodobě věnuje zkoumání lingvistiky parlamentních projevů. Současná literatura se tedy detailněji zabývá jednotlivými fenomény parlamentní debaty, jako je parlamentní jazyk či zkoumání osobnosti samotných poslanců. Pokud bychom měli charakterizovat současný stav poznání ve zkoumané oblasti, dospějeme k závěru, že neexistuje žádná práce, která by se přímo věnovala porovnávání teatralizace parlamentních projevů. Zkoumání parlamentních projevů z tohoto nezvyklého pohledu přitom usnadňuje porozumění parlamentní činnosti. Parlament je totiž především institucí, která svým jednáním působí na veřejnost. Pokud vnímáme právě veřejnost jako cíl parlamentního projevu, teatralizace parlamentní debaty nabízí přínosné dokreslení vztahu politika a voliče. Teatralizace zde popisuje metody, jakými parlamentní projevy na veřejnost působí. Tato práce porovnává teatralizaci parlamentních projevů ve třech časových etapách britské dolní komory. Tento text by tedy mohl pomoci objasnit, jakým způsobem se vztah mezi veřejností a poslanci vyvíjí.
podle prvního vydavatele stenozáznamů, kterým byl Thomas Curson Hansard.
5
1. Proč právě House of Commons? „Všude na světě, kde vidíte parlament, vidíte kus Anglie; neboť Anglie zrodila parlamentarismus. Všude, kde potkáte politickou demokracii, nalézáte kus anglického duchovního teritoria; neboť Anglie první v našem světě vytyčila ideály demokracie.“3 Parlament je pro moderní společnost nepostradatelnou institucí. Systém vládnutí s pomocí parlamentu, parlamentarismus, dnes představuje převládající způsob mocenského uspořádání států. Kořeny parlamentarismu nalezneme v Anglii, kde docházelo postupně k omezování moci Koruny na úkor kolektivního zastupitelského orgánu. Obdobné tendence bylo možné brzy pozorovat také na kontinentu. Teorie parlamentarismu zaujala od svého počátku množství myslitelů, proto je dnes vědecky velmi podrobně zmapována. Pokoušet se obsáhnout parlament jako celek je vzhledem ke komplexnosti a složitosti této instituce úkol nemožný. Je tedy nutné celé téma výzkumu dostatečně zúžit. K tomu účelu nejprve vymezím souhrn funkcí, které parlamentu přiznává teorie. Z těchto funkcí poté zvolím tu, která bude pro dané zkoumání nejvhodnější a kterou se budu nadále zabývat. Dotknu se také s tím úzce související úlohy parlamentních proslovů. V druhé části této kapitoly vyložím důvody, kvůli kterým se text zabývá House of Commons.
1.1. Funkce parlamentů Jak již bylo řečeno, parlamenty byly a jsou podrobovány širokému zkoumání, což umožnilo vznik mnoha teorií rozebírajících jednotlivé aspekty parlamentarismu. Smysl a účel parlamentu velice přesně vyjádřil už v roce 1905 poslanec rakouské říšské rady Josef Redlich. „Účelem vší parlamentní aktivity jest, teoreticky pojímáno, vytvoření jednotné kolektivní vůle parlamentního sboru, která musí být při naplnění určitých právních předpokladů považována za vůli státu, ať už sama o sobě nebo v součinnosti s jinými orgány.“4 Takto obecné vymezení smyslu parlamentu se při bližším zkoumání rozpadá do dílčích funkcí, které zastupitelský sbor vykonává. Jedním 3 4
ČAPEK, Karel. Anglické listy. Praha: Rozmluvy, 2009, s. 64. WINTR, Jan. Česká parlamentní kultura. 1. vydání. Praha: Auditorium, 2010, s. 16.
6 z prvních moderních teoretiků, který se zkoumáním parlamentarismu zabýval, byl John Stuart Mill. Ten přisuzoval parlamentu tři základní funkce, a to funkci reprezentační, komunikační a kontrolní.5 Parlament tak podle Milla reprezentuje národ, což je vyjádřeno především prostřednictvím volených zástupců vzešlých z pravidelných voleb. Mill připouští, že jediné těleso může kontrolovat téměř vše, nesmí přitom ovšem o ničem rozhodovat. Právě kontrolu a rozhodování staví do zásadní kontrapozice. Kontrolní funkce tak podle něj spočívá v kontrole činnosti vlády, která reálně rozhoduje. Komunikační funkce parlamentu se realizuje prostřednictvím parlamentních debat, které by měly vytvářet veřejné mínění. Millův současník Walter Bagehot pozoruje parlament prostřednictvím optiky lehce odlišné. Bagehot přisuzuje parlamentu celkem pět úloh. Parlament vyjadřuje vůli lidu (expresivní funkce), informuje ho o své činnosti (informační funkce) a zároveň lid vychovává (funkce vzdělávací). Zbylé dvě funkce jsou podle Bagehota kreační. Parlament má zásadní význam pro vznik vlády (volební funkce), v neposlední řadě se na jeho půdě vytváří zákony státu (funkce zákonodárná).6 Bývalý ústavní soudce Vladimír Klokočka nabízí vlastní pohled. Reprezentativní funkce parlamentu u Klokočky připomíná, že zastupitelský sbor čerpá svou legitimitu z voleb, ve kterých ji na něj deleguje lid. Současně tuto legitimitu propůjčuje vládě. Důležité proto je, aby parlament dostatečně komunikoval s veřejností, kterou zastupuje. Parlament také kontroluje moc výkonnou. Politická kontrola vlády se projevuje v pravomoci vyslovit vládě nedůvěru, pokud již pozbyla podpory lidu. Zatřetí je to účast na tvorbě politiky, která se projevuje podle Klokočky tvorbou zákonů.7 Klokočka tak v jistém ohledu kombinuje prvky z teorie obou výše uvedených autorů. Z těchto teorií vyplývá, že práce parlamentu nabývá různých forem, podle toho, z jakého úhlu pohledu na ní nahlížíme. Pokud parlament interpeluje vládu či schvaluje zákon, dělá to vždy odlišným způsobem a také parlamentní debata přitom nabývá různých podob. Pro zkoumání teatralizace parlamentních projevů je nejvhodnější pohlížet na parlament z hlediska jeho funkce komunikační, popřípadě vyjádřeno slovy Bagehotovými, funkce informační. Ať už si pro ni zvolíme jakékoli označení, jde nám vždy o projev parlamentu směrem ven, mimo zdi této instituce.
5
MILL, John, Stuart. Considerations on representative government. New York: Cambridge University Press, 2010, s. 86 násl. 6 NORTON, Philip. Parliament in British politics. Palgrave Macmillan, 2013, s. 10.
7 Účelem parlamentní debaty z tohoto pohledu není přesvědčování poslanců mezi sebou. Jejím smyslem a účelem je předložení argumentů pro a proti rozhodnutí. Takovéto nazírání na parlamentní debatu bývá označováno jako legitimizační teorie. Argumenty předložené v plénu parlamentu možná sehrály roli při jeho rozhodování, konečné rozhodnutí nicméně bylo učiněno již před samotnou politickou debatou. Připomeňme v této souvislosti výrok britského politika Richarda Cobdena: „[v]yslechl jsem v této sněmovně nejednu řeč, která by lidi přiměla k slzám - nikdy jsem však neslyšel řeč, která by zvrátila výsledek hlasování.“8 Dochází zde ke střetu dvou pohledů, které označujeme jako legitimizační a kreační teorii. „Kreační teorie vychází z předpokladu, že v parlamentarismu politické rozhodnutí vzniká skrze debatu, nebo aspoň debata takovéto rozhodnutí umožňuje.9 Německý konstitucionalista Carl Schmitt již v roce 1923 tvrdil, že zásadní politická a hospodářská rozhodnutí nejsou výsledkem parlamentní debaty a veřejné diskuse. Plénum se tak podle Schmitta odklání od svého účelu a stává se jakousi fasádou, zatímco opravdová politická rozhodnutí jsou tvořena v užších orgánech, kde mají zásadní vliv politické strany. Tuto úvahu uzavírá Schmitt myšlenkou, že parlamentarismus tak ztratil svou podstatu a smysl.10 I když je třeba dát Schmittovi za pravdu v tom ohledu, že politická rozhodnutí již nejsou výsledkem parlamentní debaty, je jeho závěr příliš přísný. Schmitt chápal parlamentní debatu optikou kreační teorie, zatímco dnes se doktrína přiklání spíše k teorii legitimizační. Takovýto význam ostatně parlamentní debatě přikládá i tento text, který považuje veřejnost za cílovou skupinu, které je parlamentní řeč určena. Je to právě parlamentní debata, která je klíčovým prvkem parlamentarismu. Jak bylo již naznačeno, parlamentní debata se realizuje především směrem mimo parlamentní těleso. Její formou jsou potom parlamentní projevy. Parlamentní projevy se prolínají všemi výše uvedenými funkcemi parlamentu, jak konstatoval už Josef Redlich. „Je to teprve řeč, která naplňuje obsahem a smyslem všeliké formy a instituty parlamentárního aparátu, jež organicky spojuje dohromady; teprve skrze řeč je aktivita parlamentu účelně utvořena. Řeč pro a řeč proti jsou teprve prostředky, skrze které individuálně-psychické a politické síly, které jsou v procesu všelidové volby sjednoceny 7
KLOKOČKA, Vladimír. Ústavní systémy evropských států. 2. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 335 násl. 8 HEYWOOD, Andrew. Politologie. 1. vydání. Praha: Eurolex Bohemia, 2004, s. 347. 9 WINTR, Jan. Česká parlamentní kultura. s. 18. 10 SCHMITT, Carl. Die geistesgeschichtliche Lage des heutigen Parlamentarismus. Berlin: Duncker und Humblot, 2010, s. 62-63.
8 v poslanecké sněmovně, dospívají ke svému vyjádření a účinku.“11 Zde se nabízí připomenutí samotného etymologického základu slova parlament, které je odvozené z francouzského parlement, jehož původ najdeme u slovesa parler, tedy mluvit. Parlament je tedy možné označit za instituci specializovanou na zvláštní druh řeči, jak uvádí Cornelia Ilie.12 Na tomto místě se často projevuje nepochopení principu parlamentarismu, které spočívá v kritice sborů právě za jejich řečnění. Tato kritika zde existuje již velmi dlouhou dobu, což dokládá už citovaný J. S. Mill. „Zastupitelské sbory jsou často terčem posměchu svých odpůrců, kteří v nich spatřují místo bezvýznamných řečí a žvanění.“13 Jak bylo uvedeno výše, tato kritika je lichá. Parlamentní projev jako takový nicméně v mnohém závisí na dalších faktorech, kterými se konkrétní instituce vyznačuje. Tyto faktory představují pomyslnou ohrádku vymezující prostor, ve kterém se parlamentní projevy můžou pohybovat. Důležitým faktorem je způsob, jakým parlament vykonává svou práci.
1.2. Pracovní styl parlamentů Třídění parlamentů podle jejich pracovního stylu je podstatné z hlediska definice teoretického rámce práce. Je patrné, že parlamenty v různých zemích se od sebe více či méně odlišují. Nauka nabízí ideální dělení parlamentů do dvou skupin, na parlamenty pracovní a parlamenty proslovů. Tyto dva typy jsou však pouze zjednodušenou představou teoretiků, u jednotlivých parlamentů nalezneme prvky z obou kategorií. Prvním modelem je tedy parlament proslovů, který je založen na diskusi odehrávající se přímo před očima veřejnosti. Podle Klokočky si klade „[...] za úkol stát se nejvýznamnější tribunou a oficiálním jevištěm pro všechny velké politické diskuse, jež hýbou národem.“14 Základní otázky dění v zemi jsou tak přímo před občany projednávány na základě střetu vlády a opozice. Obě strany se přitom snaží zaujmout a naklonit si veřejné mínění. Jak již bylo zmíněno v předchozí kapitole, účelem plenární diskuse není, aby jedna strana přesvědčila druhou. Tímto způsobem se diskutuje jinde, především ve výborech a komisích, mezi politickými frakcemi nebo zcela mimo parlament. Hlavním úkolem pléna je oslovit média a jejich prostřednictvím také 11
WINTR, Jan. Česká parlamentní kultura. s. 16. ILIE, Cornelia. „Parliamentary discourses.“ In BROWN, Keith et alii. Encyclopedia of Language and Linguistics. 2. vydání. Oxford: Elsevier, s. 188. 13 Vlastní překlad z MILL, John, Stuart. Considerations on Representative Governement. s. 74. 12
9 veřejnost, tj. voliče. Jak konstatuje Andrew Heywood, politici dnes chtějí komunikovat s veřejností přes media spíš než skrze shromáždění.15 Parlament proslovů je tak založen na zdůvodňování učiněných rozhodnutí a kritice odlišných stanovisek za účelem přesvědčení veřejnosti. Z toho důvodu může plnit parlament proslovů svou funkci pouze v případě, že veřejnost projevy sleduje a zajímá se o ně. Klokočka si povšiml také toho, že pokud nejlepší řečníci jsou zároveň osobami s rozhodujícím politickým vlivem, typicky se jedná o premiéra a vůdce opozice, důležitost parlamentu proslovů stoupá. Typickým příkladem parlamentu proslovů je Velká Británie. Tato země téměř dokonale splňuje všechny definiční znaky parlamentu proslovů, včetně značného zájmu veřejnosti o parlamentní dění. Naproti tomu stojí model pracovního parlamentu, který je typický především silným postavením parlamentních výborů, které hrají nejvýznamnější roli v činnosti tělesa. Jednotliví poslanci v těchto sborech nemusí být skvělými řečníky, jejich hlavní kvalitou je jejich odbornost. Poslanci jsou experty, kteří se navíc mohou opřít o kvalifikovaný pomocný aparát. Jako pracovní parlament bývá označován Kongres Spojených států amerických.
1.3. Proč právě House of Commons? Toto teoretické vymezení mělo sloužit především k tomu, abychom určili rámec, ve kterém se bude text pohybovat. Pro ilustraci teatralizace parlamentní debaty pro nás bude vhodné nahlížet na zvolený parlament pouze v souvislosti s jeho komunikační úlohou. Ta přímo souvisí s legitimizační funkcí parlamentní debaty. Zajímat nás proto nebude diskuse v komisích, výborech a poslaneckých klubech, i když se stále jedná o druh parlamentního projevu. Nehodí se nám rovněž interpelace vlády, jelikož je při ní předkládání argumentů pro a proti rozhodnutí často vytlačováno osobními útoky poslanců na členy vlády a naopak. Ideálním jevištěm pro nás bude debata plenární odrážející běžný chod parlamentu. Z hlediska pracovního stylu nám bude nejvíce vyhovovat parlament proslovů. Taktéž je třeba, aby veřejnost projevovala zájem o dění na půdě tohoto sboru. Jelikož plenární debaty z House of Commons
14 15
KLOKOČKA, Vladimír. Ústavní systémy evropských států. s. 341. HEYWOOD, Andrew. Politologie. s. 347.
10 naplňují tyto předpoklady, britská dolní komora je vhodným tělesem pro porovnávání teatralizace parlamentních projevů.
11
2.
Teatralizace parlamentní debaty Nyní je třeba vymezit další klíčový pojem, se kterým tento text pracuje. Jedná
se o teatralizaci. Odborná literatura bohužel s konceptem teatralizace parlamentních projevů přímo nepracuje, i když je možné nalézt náznaky podobnosti.16 Tato práce tedy nabízí vlastní koncept teatralizace parlamentní debaty. Se značnou mírou nadsázky bychom mohli teatralizaci charakterizovat slovy Lope de Vegy jako: tři prkna, dva herce, jednu vášeň. Zdeněk Hořínek ve svém díle Drama, divadlo, divák definuje divadelní dílo jako syntézu jednotlivých divadelních složek, tedy složky literární, herecké, režijní a výtvarné.17 Podobným způsobem lze nahlížet také na teatralizaci. Předchozí kapitola nás ostatně již v mnohém na tuto cestu navedla. Jelikož hlavním cílem tohoto textu je závěrečná komparace parlamentních debat, je nutné teatralizaci rozdělit na několik dílčích prvků, které je posléze možné zkoumat odděleně. Tyto aspekty udávají konečnou podobu parlamentní debaty. Parlamentní debata je typická zvláštním druhem řeči, který se odlišuje od běžně používaného jazyka. Z parlamentního projevu tedy lze vypozorovat určité rituály, které vytváří tento specifický způsob řeči. Další zřejmou paralelu s divadlem spatříme při vizuálním zkoumání parlamentního jeviště. Samotná architektura sálu již v mnohém předurčuje podobu debaty. Poslanci jsou při svých vystoupeních rovněž omezeni určitým souborem pravidel a zvyků. Parlamentní debata je poté řízena dalším členem parlamentu, předsedajícím, který tak zastává postavení blízké režisérovi divadelní hry. Jeho úkolem je dohlížet na to, aby se poslanci neodchylovali od určité linky svého projevu, od pomyslného scénáře. Zároveň předsedající dbá na dodržování pravidel a zvyků, které určují chod celé sněmovny a staví poslance do určitých rolí spjatých s touto institucí. Následující část práce se bude blíže věnovat těmto aspektům parlamentní debaty, které budou demonstrovány na britské dolní komoře.
2.1. Parlamentní jeviště
16
Objevila se sice řada prací, které se předmětem výzkumu blíží k tomuto textu, vždy se však jedná pouze o vzdálenou podobnost. Jako příklad můžeme uvést Českou parlamentní kulturu Jana Wintra, knihu Politika jako absurdní drama od Jiřího Suka či Deliberative politics in action od kolektivu autorů Jürga Steinera, André Bächtigera a Markuse Spörndliho.
12 Zdeněk Hořínek mluví v souvislosti s divadelním jevištěm především o jeho ilustrativní funkci. Samotná hra v sobě zahrnuje dramatický prostor, z něhož se v divadelní praxi odvozuje výtvarná složka divadelního díla, tedy osvětlený a výtvarně projednaný prostor, determinovaný divadelní architekturou.18 Jeviště tak dotváří celkové vnímání divadelní hry. Obdobně lze říci, že také parlamentní jeviště má do značné míry ilustrovat situaci v parlamentu. Způsob rozvržení sálu tak například ovlivňuje zasedací pořádek parlamentního sboru. Obvykle bývají určitá místa vyhrazena vládě, předsedajícímu či poslanci, který se zrovna ujal slova. Parlamentní sál také může obsahovat množství symbolů vypovídajících o charakteru dané země či její historii. Britské parlamentní jeviště je jistě vhodným objektem pro takovýto výzkum. Westminsterský palác ležící na levém břehu řeky Temže je sídlem britského parlamentu již několik století. Gotický palác v sobě nese stopy dávné historie. Dolní komora pak sídlí v tzv. The Commons Chamber. Ovšem nebylo tomu tak vždy. V 16. století se sídlo House of Commons přesunulo do kaple sv. Štěpána, kde zůstalo více než 300 let. Vzhledem k rozložení kaple byli poslanci nuceni sedět v lavicích umístěných naproti sobě.19 Místo předsedajícího sněmovny, Speakera, bylo umístěno na oltářních schodech kaple. Speaker měl odtud dobrý přehled nad děním v sále. Údajně se zde také vyvinul způsob hlasování, když poslanci hlasující kladně procházeli dveřmi na pravé straně kaple, kdežto odpůrci návrhu odcházeli ze sálu levými dveřmi.20 Prostor kaple sv. Štěpána byl několikrát rekonstruován. Nakonec byl při bombardování Londýna během 2. světové války zničen. Do dnešních prostor se tedy dolní komora přesunula až v roce 1950. Její současná podoba však stále nese prvky symbolizující dávné časy. Je zachováno typické rozložení sálu, včetně zelené barvy nábytku. Kromě toho došlo k rozšíření prostoru pro veřejnost a média ve sněmovních galeriích.2122 Speaker si 17
HOŘÍNEK, Zdeněk. Drama, divadlo, divák. 3. rozšířené vydání. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2008, s. 116. 18 HOŘÍNEK, Zdeněk. Drama, divadlo, divák. s. 72 násl. 19 Podle některých autorů urychlil takovýto zasedací pořádek vznik systému dvou politických stran, který byl pro Velkou Británii dlouhou dobu příznačný. 20 The Commons Chamber in the 16th century. Oficiální stránka parlamentu Spojeného království Velké Británie a Severního Irska [online]. [cit. 24.1.2015]. Dostupné z: http://www.parliament.uk/about/living-heritage/building/palace/estatehistory/reformation1834/shaping-the-commons-/. 21 The Commons Chamber. Oficiální stránka parlamentu Spojeného království Velké Británie a Severního Irska [online]. [cit. 24.1.2015]. Dostupné z: http://www.parliament.uk/about/livingheritage/building/palace/architecture/palace-s-interiors/commons-chamber/. 22 Internetové stránky britského parlamentu umožňují virtuální prohlídku sálu na: House of Commons Chamber. Oficiální stránka parlamentu Spojeného království Velké Británie a
13 zachoval své zvláštní místo na tzv. Speaker’s chair, která svým vyvýšením připomíná dřívější umístění na oltářních schodech. Zlaté vyšívání nad Speaker’s chair připomíná symbol důstojnosti parlamentu, padací mříž a nad ní královskou korunu. Dalším důležitým symbolem je královské žezlo reprezentující autoritu panovníka, který svou moc na sněmovnu delegoval. Žezlo přináší do sálu Serjeant-at-Arms, osoba zajišťující pořádek během jednání. Žádná schůze sněmovny se přitom nemůže uskutečnit bez žezla.23 Před začátkem každého jednání se ze Speakerova sídla vypraví průvod čítající kromě Speakera a Serjeant-at-Arms také několik dalších osob. Když procesí dorazí až do House of Commons, jednání sněmovny může začít.24 Před samotným projednáváním parlamentních záležitostí se odehrávají modlitby, prayers. Jedná se o další ze starých zvyků. Zároveň je zvykem poklonit se při vstupu do sálu nebo při odchodu z něj. V kapli sv. Štěpána byl totiž nad oltářem umístěn kříž, kterému se poslanci klaněli. Parlamentní jeviště je tedy rozloženo způsobem, který předurčuje jistou dramatičnost jednání. Vládní strana sedí naproti opozici, což představuje ideální konstelaci pro jejich souboj. Vládní kabinet, tedy jakýsi soubor nejdůležitějších představitelů vládní strany, je umístěn v předních lavicích jen několik metrů od stínové vlády. Oba tábory odděluje pouze stůl, u kterého tito představitelé mluví. Samotná architektura sálu tak vyvolává napětí, které je dokresleno množstvím dalších symbolů. Shirin M. Rai přisuzuje symbolům a rituálům nenahraditelnou roli, jelikož vytváří jakýsi vlastní život dané instituce. Tato svébytnost se projevuje vlastní logikou, normami a pravidly, která ovlivňují jednání jednotlivých aktérů, v našem případě poslanců. Instituce tak projevuje svou vnitřní koherenci.25
2.2. Pravidla a zvyky Již na úvod práce bylo zmíněno, že základním kamenem parlamentu i divadla je svoboda slova. Tato svoboda je ovšem omezena určitými pravidly. Britská dolní
Severního Irska [online]. [cit. 24.1.2015]. Dostupné z: http://www.parliament.uk/visiting/onlinetours/virtualtours/commons-tour/. 23 Serjant-at-Arms. Oficiální stránka parlamentu Spojeného království Velké Británie a Severního Irska [online]. [cit. 24.1.2015]. Dostupné z: http://www.parliament.uk/about/livingheritage/evolutionofparliament/parliamentwork/offices-and-ceremonies/overview/serjeant-atarms/. 24 ARMITAGE, Faith. „The Speaker, Parliamentary Ceremonies and Power.“ The Journal of Legislative Studies. 2010, Vol.16, No.3, s. 326 násl.
14 sněmovna v tomto kontextu disponuje velice podrobným jednacím řádem, který řeší chod House of Commons do nejmenších detailů. Jednací řád má podobu tzv. „standing orders.“ Jedná se o jednotlivá pravidla určující průběh parlamentních jednání, postup schvalování zákonů, vystupování jednotlivých poslanců či činnost výborů a komisí.26 Kromě toho v Británii existuje také Code of Conduct, dokument upravující pravidla chování poslanců. Jednání sněmovny je tak svázáno souborem norem, který je dotvořen parlamentními zvyklostmi. Na dodržování pravidel dohlíží Speaker, který vede debatu, udílí poslancům slovo a hlídá pořádek v sále. K tomu, aby poslanec dostal slovo, musí zaujmout Speakerovu pozornost, catch the Speaker’s eye. Poslanci tak běžně během debat vstávají a opět se usazují, čímž dávají najevo svůj zájem o udělení slova. Speaker je při udílení slova vázán určitými pravidly. Celá diskuse by měla být vyvážená, opozice by měla dostat stejně prostoru jako vládní strana, debata by neměla odbočovat od projednávaného tématu. Činnost Speakera se tak do značné míry podobá funkci režiséra. Kromě toho Speaker chrání práva jednotlivých poslanců, ať už vládních či opozičních. Za tím účelem je nutné, aby byl Speaker nestranný. Speaker se proto vzdává po svém zvolení své stranické vazby. V dalších volbách může opět kandidovat, nicméně už jako nestraník bez politického programu. Zvykem je také, že proti kandidujícímu Speakerovi se nenasazuje protikandidát.27 Jak bylo uvedeno v předchozí části, Speaker disponuje také sankčními oprávněními, v jejichž rámci může poslance například vykázat z jednání.28 Co se týče chování poslanců v průběhu parlamentní debaty, i zde platí pravidla a zvyky. Kromě již popsaného rituálu, kterým se poslanci hlásí o slovo, existuje soubor norem, které je třeba dodržet v souvislosti se samotným projevem poslance. Poslanec zásadně oslovuje své kolegy ve 3. osobě jednotného čísla, 2. osobu používá pouze při
25
RAI, Shirin, M. „Analysing Ceremony and Ritual in Parliament.“ The Journal of Legislative Studies. 2010, Vol.16, No.3, s. 294. 26 Standing orders. Oficiální stránka parlamentu Spojeného království Velké Británie a Severního Irska: Glossary [online]. [cit. 21.3.2015]. Dostupné z: http://www.parliament.uk/siteinformation/glossary/standing-orders/. 27 The Speaker, factsheet M2, Members Series. Oficiální stránka parlamentu Spojeného království Velké Británie a Severního Irska: House of Commons Information Office [online]. Srpen 2010. [cit. 22.3.2015]. Dostupné z: http://www.parliament.uk/documents/commonsinformation-office/m02.pdf. 28 Speaker tak činí na základě standing order č. 43 a č. 44. Dostupné na: Standing orders of the House of Commons – Public Business 2005. Oficiální stránka parlamentu Spojeného království Velké Británie a Severního Irska [online]. 7.4.2005. [cit. 22.3.2015]. Dostupné z: http://www.publications.parliament.uk/pa/cm200405/cmstords/558/203.htm#a7.
15 komunikaci se Speakerem.29 Při oslovení poslanec nepoužívá jméno svého kolegy, ale jeho funkci nebo oslovení „the (Right) Honourable Gentleman“ či „the (Right) Honourable Lady“ s připojením názvu volebního obvodu, za který byl poslanec do funkce zvolen.30 U poslanců patřících do téže politické strany se lze taktéž setkat s označením „my (Right) Honourable Friend.“
2.3. Parlamentní řeč Podle divadelní teorie je podstatou divadla dialog, tedy slovo nebo v širším smyslu komunikace, mezi lidmi. Tomuto poslání divadla má také odpovídat vnitřní struktura dramatu, která nepodřizuje předmět divadla subjektivnímu hledisku jedné jediné postavy, ale usiluje o objektivní postižení vztahů mezi lidmi. Lidé jsou tu chápáni jako dramatické postavy, z nichž každá má právo vyslovit nejlepší argumenty pro svůj postoj a vynaložit všechny své síly na jeho uplatnění. Divadelní představení zároveň „probíhá ve dvou rovinách a sférách: jednak na jevišti, v rámci dramatu mezi herci ztělesňujícími dramatické postavy; jednak mezi jevištěm a hledištěm – mezi účastníky divadelní hry na obou stranách rampy.“31 Obdobný je také význam parlamentního projevu, ve kterém se poslanec pokouší předložit veřejnosti objektivní důvody svého rozhodnutí, jak bylo podrobně popsáno ve druhé kapitole. Na rozdíl od divadla, které může kromě mluveného slova využívat také zpěv, pohyb, gesta či tanec, je parlamentní projev do značné míry omezen. I když také na parlamentním jevišti můžeme nalézt případy využití výše uvedených způsobů projevu, jedná se o situace ojedinělé. Význam parlamentního dialogu spočívá v existenci politického protivníka, v konfrontaci odlišných politik a často také zcela protichůdných pohledů na to, jak by měla realita vypadat.32
29
Zde se dostáváme ke specifiku anglické 2. osoby, kdy „you“ může být jak projevem úcty při oslovování Speakera (obdoba vykání), tak určitou výhružkou ze strany Speakera, který přerušuje poslance mluvícího bez udělení slova nebo v rozporu s pravidly debaty (to odpovídá spíše tykání a zároveň obsahuje jistou hierarchickou nadřazenost Speakera). 30 Slovo „Right“ se k oslovení připojuje v případě, že se jedná o staršího poslance, poslance, který zastává určitou vládní či opoziční funkci, popřípadě jde o jinak váženého poslance). 31 HOŘÍNEK, Zdeněk. Drama, divadlo, divák. s. 73. 32 ILIE, Cornelia. „Identity co-construction in parliamentary discourse practices.“ In ILIE, Cornelia. European parliaments under scrutiny: discourse strategies and interaction practices. Philadelphia: John Benjamins Publications, 2010. s. 60.
16 Samotná parlamentní řeč se potom vyznačuje některými specifickými prvky, které v této kapitole rozebereme. Parlamentní projevy spadají do žánru politického diskurzu a jsou na nich tak patrné institucionální diskursivní rysy a rituály. Poslanci dodržují při svých výstupech své institucionální role, jejich řeč obsahuje často konfrontační prvky. Přitom musí být pochopitelná, jelikož se snaží zaujmout velice rozmanitou skupinu posluchačů. Politický jazyk se snaží být efektní, je také jazykem metaforickým, který v menší míře obsahuje některé prvky právnické mluvy.33 Tyto rysy tedy spoluvytvářejí podobu parlamentního projevu. Velice častým jevem v souvislosti s parlamentními projevy je jejich přerušování. „Parlamentní interakce reprezentují neustále probíhající soutěž o politickou moc, ale také souboj o slávu a popularitu, tedy o konkrétní prvky veřejného obrazu poslance.“34 Některá přerušení mohou být dokonce považována za teatrální, nicméně na rozdíl od interakcí, ke kterým dochází v divadelních představeních, jsou ty parlamentní naprosto spontánní.35 Jako přerušování můžeme chápat také bouřlivé projevy poslanců, kteří zrovna nemají slovo. V Británii je běžné, že členové parlamentu vyjadřují svůj souhlas či nesouhlas s řečníkem velice hlasitě, a to prostřednictvím souhlasných či odmítavých výkřiků, potlesku nebo dupání. Pokud je neklid v sále už dále neúnosný, přichází na řadu Speaker, který zvoláním „order!“ poslance utišuje. Vzhledem k vyhrocenosti některých debat se stále častěji lze setkat s tzv. unparliamentary speech. Jedná se o projev poslance, který překračuje hranice slušnosti. Toho se může poslanec dopustit buď tím, že užije ve svém projevu hrubá či neslušná slova, nebo výrokem na adresu jiného poslance. Není tedy možné obvinit jiného poslance ze lhaní či opilosti.36 Pokud se poslanec takovéhoto prohřešku dopustí, je vyzván Speakerem k tomu, aby vzal svá slova zpět. Jestliže tak neučiní, bude vykázán z jednací síně.37 Přesto je běžné zaslechnout při parlamentní debatě výrazy, které sice
33
ILIE, Cornelia.: Parliamentary discourses, s. 193. Vlastní překlad: ILIE, Cornelia. Identity co-construction in parliamentary discourse practices. s. 62. 35 ILIE, Cornelia. „Interruption pattern in British parliamentary debates and drama dialogue.“ In DANNERER, Monika, BETTEN, Anne. Dialogue analysis IX dialogue in literature and the media: selected papers from the 9th IADA Conference, Salzburg 2003: Part 1, Literature. Tübingen: Max Niemeyer Verlag, 2005. s. 415. 36 Unparliamentary language. Oficiální stránka parlamentu Spojeného království Velké Británie a Severního Irska: Glossary [online]. [cit. 21.3.2015]. Dostupné z: http://www.parliament.uk/site-information/glossary/unparliamentary-language/. 37 Příkladem tohoto postupu může být vyloučení poslance Paula Flynna, který obvinil ministry ze lží. Svá slova následně odmítl odvolat a byl Speakerem Johnem Bercowem vykázán. Video 34
17 nedosahují intenzity unparliamentary speech, přesto se pohybují na samé hranici slušnosti.
2.4. Měření teatralizace Třetí kapitola byla věnována vymezení konceptu teatralizace parlamentní debaty. Předtím než přejdeme k samotnému porovnávání parlamentních debat, je třeba vymezit způsob, jakým budeme teatralizaci hodnotit. Při komparaci debat budeme sledovat jednotlivé aspekty teatralizace vymezené v této kapitole. Co se týče architektury, jeviště se zdá být po dlouhém vývoji britského parlamentarismu dotvořeno. Nelze tedy předpokládat, že se výstavba scény bude ve sledovaných obdobích měnit. Jiná už by situace mohla být v souvislosti se zvyklostmi a pravidly. Jejich vývoj v čase je snáze představitelný a také je způsobilý proměnit míru teatralizace parlamentních debat. Pravidla a zvyky mohou vzdalovat parlament od běžného života veřejnosti či ho k němu naopak přibližovat. Zvětšování této vzdálenosti snižuje autentičnost parlamentního projevu a znamená tedy jeho větší teatralizaci. Nejmarkantnější rozdíly lze očekávat ve způsobu parlamentní řeči. Komparace u ní bude sledovat především lingvistické formule, způsob oslovování poslanců, jejich konfrontaci či archaičnost projevu, konstrukci a gradaci diskursu, míru emocí. Také zde je vhodné sledovat vzdálenost parlamentního projevu od běžného jazyka či projevů na jiných fórech. „Ale slovo zprostředkované člověkem už nemá jenom věcný, objektivní význam: hercova artikulace, intonace, akcentování, frázování, hlasový témbr, rytmus a tempo mluvy – to vše je výrazem subjektivní interpretace textu a přidává k základním významům slov řadu těžko postižitelných druhotných významů, které se k významům hlavním pojí jako alikvótní tóny.“38 Vzhledem k využití stenopisů v této práci není možné postihnout tyto druhotné významy parlamentních projevů.
dostupné na: House of Commons – John Bercow ejects Paul Flynn. In: Youtube [online]. 13.10.2012. [cit. 21.3.2015]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=i9hrfc40Lko. Kanál uživatele Oban277. 38 HOŘÍNEK, Zdeněk. Drama, divadlo, divák. s. 72 násl.
18
3. Komparace parlamentních debat Vzhledem k obrovskému množství potencionálního materiálu, je nutné stanovit určitá kritéria pro výběr parlamentních debat. Ta by měla rovněž zajistit, aby vzorek zvolených debat byl reprezentativní, aby co možná nejvěrněji odrážel parlamentní realitu. Mezi kritéria výběru tedy patří především exponovanost projevu. U exponovaných témat lze očekávat větší zájem veřejnosti. Tento zájem vnímají i samotní poslanci, kterým to přináší vítanou možnost prezentovat se před svými voliči. Dalším kritériem výběru je strukturovanost debat. Vzhledem k cílům práce je vhodné, aby se během debaty pravidelně střídali řečníci z vládního a opozičního tábora. Bezprostřední střídání aktérů by mohlo podnítit větší dramatičnost debaty a přehlednější poměřování argumentů, kterými poslanci odůvodňují svá stanoviska. Pro volbu debaty je také důležité její načasování vzhledem k volebnímu období. Sítem výběru projdou pouze ty debaty, které se nekonají v posledním roce před volbami do Sněmovny. Předvolební období se totiž pojí s rizikem, že práce zákonodárného sboru nezřídka kdy ustupuje do pozadí snahám o znovuzvolení. Parlamentní debaty v tomto čase tak přesně neodrážejí běžnou práci poslanců. Než přistoupíme k samotným debatám, věnujme alespoň krátké slovo parlamentním stenopisům. Jak bylo řečeno v úvodu britský Hansard je jedinečným pramenem poznání britského parlamentarismu.39 Se stenopisy se ovšem pojí řada drobných nedostatků. Přepisy debat nemusejí být vždy úplně přesné, jelikož zapisovatel nemusí poslanci dobře porozumět. Jindy zase může být nepřesnost způsobena nepokojem v sále. Záznamy neobsahují všechna zvolání poslanců, jejich odmítavé bučení či smích, i když se snaží na tyto okolnosti upozornit alespoň stručnou poznámkou.40 Ve stenopisech navíc chybí intonace poslanců, nelze z nich vyčíst tón hlasu, rytmus řeči či gestikulaci. Přesto pro potřeby tohoto textu nenajdeme kvalitnější zdroj. V této kapitole rozebereme zvolené parlamentní debaty. Budeme přitom postupovat chronologicky, počínaje debatami nejstaršími.
39
Dálkový přístup umožňuje nahlédnout na přepisy debat počínající od roku 1803 až do současnosti. 40 Stenopisy se pokouší dokreslit náladu, která byla v jednacím sále během debaty. Setkáme se tak s poznámkami jako například [interruption], [laughter] nebo [hon. Members: „Oh“].
19
3.1. Parlamentní debaty před zavedením rádiového přenosu U parlamentních debat z nejstaršího období je možné očekávat převládající věcnost debaty. Dolní komora v tomto období je již sice otevřena veřejnosti, která se o dění ve Sněmovně dozvídá prostřednictvím tisku. Přesto kontakt s veřejností není bezprostřední, jako tomu bude v následujících dvou obdobích. Poslanci proto nebudou mít tak silný důvod napadat své kolegy, jelikož se nebudou přímo prezentovat svým voličům. Rovněž nebudou nuceni zvyšovat teatralizaci projevu, který by tak vzhledem k uzavřenosti Sněmovny mohl být civilnější. Plenární debata by podle hypotézy této práce měla probíhat klidněji a měla by být zaměřena především na probírané téma. Je pravděpodobné, že některé výrazy budou dnes působit jako archaismy.
3.1.1. Balistické střely dlouhého doletu, debata z 13. dubna 196041 Hned první debata z období Studené války se věnuje projektu s názvem Blue Streak. Jde o vývoj balistických střel dlouhého doletu. Na toto téma vystoupil ve Sněmovně ministr obrany Spojeného království Harold Watkinson, který oznámil, že vládnoucí konzervativní strana zmíněný projekt opouští. Namísto toho Britové odkoupí americké rakety Skybolt. Opozice tvořená poslanci Labouristické strany toto jednání vlády ihned tvrdě odsoudila. Zbytek debaty byl poté charakteristický nesouhlasnými projevy s vládní politikou. Vláda zastoupená ministrem obrany se v této debatě ocitla pod ostrou kritikou nejen od opozice, ale také z vlastních řad, jak dokládá řeč Williama van Straubenzee či Fredericka Farey-Jonese.42 Celkem se v debatě objevilo několik projevů, které by bylo možno považovat za útoky. Vláda i opozice byly jejich cílem zhruba stejně často. Nejaktivnější v tomto směru byl potom labourista George Brown. Ten označil vládní rozhodnutí za opožděné a umíněné, kromě toho také označil samotnou vládu za neschopnou.43 Ministr obrany se naproti tomu pokoušel argumentovat spíše věcně a zodpovídat otázky ostatních poslanců. Několikrát se ovšem neudržel a vyzval své
41
HC Deb 13 April 1960, Series 5, Vol. 621, Cols. 1265-75. Narážíme zde na okolnost, že poslanci kromě toho, že jsou členy politické strany, zastupují také zájmy určitého volebního obvodu, za který byli zvoleni. Tyto zájmy mohou být leckdy protichůdné. 43 Brown užívá výrazy jako „[…] and welcome the belated decision by the Government to end ti.“ „This brings to a head a most incredible chapter of obstinacy […].“ „[…]otherwise the 42
20 předřečníky, aby studovali záležitosti národní obrany pozorněji a dávali při debatách o obraně země napříště větší pozor.44 Opoziční poslanci byli nápadití, co se týče adjektiv využitých v projevech.45 I když byla převážná část debaty vedena věcně, v sále se několikrát objevily emoce, které musel krotit až Speaker. Stenopisy zaznamenaly řadu přerušení v debatě kvůli hluku poslanců v sále a výkřikům.46 První rozebíraná debata se po jazykové stránce držela obyčejů politického diskursu, nepřinesla nezvyklé formulace či obraty, neobsahovala ani zvláštní výstavbu vět. Pravidla debaty byla, až na drobné intervence poslanců, dodržována. Za jediný prohřešek proti parlamentním zvykům je možné považovat výkřiky poslanců na konci debaty. Do sálu přicházel The Gentleman-Usher of the Black Rod, úředník House of Lords. který přinášel zprávu z Horní komory. Několik poslanců, kteří chtěli dále pokračovat v debatě, se přitom dožadovalo uzavření sálu voláním: „lock the doors.“ Speaker v závěru debaty tak dokonce prosil poslance, aby zachovali důstojnost Sněmovny a zklidnili své chování.47
3.1.2. Mapa železniční sítě, debata z 15. března 196748 Barbara Castle, ministryně dopravy v labouristické vládě Harolda Wilsona, oznámila v březnu 1967 vládní plány ohledně výstavby nové železniční sítě. Opozice vyčítala ministryni, že před zahájením debaty nemohli poslanci do návrhu železniční mapy nahlížet. Kolem této chybějící mapy se točila celá debata. I když si vláda a opozice vyměňovaly útoky, oba tábory držely emoce na uzdě. Během celé debaty nedošlo na použití hovorových výrazů či peprnějších slov. Asi nejostřejším výrazem bylo prohlášení ministryně o tom, že projev sira Geralda Nabarra nebyl zrovna
House and the country must be left with an overwhelming impression of Ministerial and official incompetence and of a determination to hide it at the end of it all.“ 44 „The hon. Member had better study defence matters a little more carefully.“ 45 „In view of the fantastic loss of money […].“ „May I warmly congratulate the Minister on his splendid rejection of his predecessor’s policy?” „[…] and also give up this preposterous policy of an independent British deterrent.“ „[…] this will be regarded as a calamitous decision?“ 46 Poslanci se například dožadovali, aby ministr obrany odpověděl na otázku jednoho z řečníků voláním „answer.“ 47 „I would ask honourable Members to consult the dignity of the House and to assist me at this time in the maintenance of order.“ 48 HC Deb 15 March 1967, Series. 5, Vol. 743, Cols. 403-419.
21 veledílem duševního zdraví.49 Jazyk poslanců nijak nevybočoval z mantinelů politického diskursu, stavba vět byla v porovnání s běžným jazykem standardní. Specifikem debaty o železniční síti byly velice časté zásahy Speakera do probíhající debaty. Vedení debaty bylo přísné, poslanci nedostali ve svých projevech mnoho volnosti.50 V závěru se odehrál zajímavý procedurální problém, který zablokoval celý zbytek debaty. Opozice vznášela faktické poznámky, ve kterých se obracela na Speakera a dožadovala se změny programu jednání. Konzervativci tvrdili, že vláda naschvál projednává kontroverzní body programu v ranních hodinách, kdy v sále bývá přítomno méně opozičních poslanců. Speaker se jim marně snažil vysvětlit, že program jednání vytváří jeden z členů vlády, Leader of the House.51 Poslanci se následně pomocí faktických poznámek snažili debatovat se Speakerem o tom samém stále dokola.52 Ten ovšem debatu nepřipustil a jednání se následně přesunulo k dalšímu bodu programu.
3.1.3. Stávka přístavních dělníků, debata z 28 července 197253 Po zhruba týdenních jednáních nepřistoupila delegace zastupující dělníky pracující v britských přístavech na vládní podmínky a 28. července 1972 vyhlásila stávku. Ve stejný den ve Sněmovně vystoupil ministr práce Maurice Macmillan a oznámil tuto zprávu komoře. Vláda i opozice se během debaty shodly na tom, že situace dělníků pracujících v docích je velice složitá. Shoda ovšem nepanovala na tom, kdo situaci zavinil. Labouristé přičítali vinu vládě a také zákonu o pracovních vztazích (the Industrial Relations Act). Ministr práce byl častován nejrůznějšími výrazy projevující nesouhlas s vládní politikou a naznačující jeho nekompetentnost.54 Přesto se situace
49 50
„Well, it certainly was not a masterpiece of sanity.“ Například: „Order. There is too much morning enthusiasm.“ „Order. Even compliments must
be phrased in an intefrogatory form.“ „Order. Question must be brief.“ „Order. Supplementary Questions must be brief.“ 51 Leader of the House. Oficiální stránka parlamentu Spojeného království Velké Británie a Severního Irska: Glossary [online]. [cit. 12.4.2015]. Dostupné z: http://www.parliament.uk/siteinformation/glossary/leader-of-the-house/. 52 „Points of order are very interesting, but they tend to waste the time of the House.“ „A point of order becomes no more a point of order by being repeated again and again.“ „Order. I refuse to hear the honourable Gentleman on a second point of order.“ 53 HC Deb 28 July 1972, Series 5, Vol. 841, Cols. 2229-2240. 54 Například: „[...] people like me in ports such as Hull, think that he is purblind, in fact that his vision is opaque, when he gets up and says that the Industrial Relations Act is not a factor in this?“ „Go back to the docks.“ „[...] he shows an abysmal lack of understanding of the context
22 mezi aktéry nakonec nevyhrotila nad únosnou mez. O tom svědčí i okolnost, že se jedná o jedinou z devíti analyzovaných parlamentních debat, do které nemusel ani jednou zasahovat Speaker. Co se týče volby slovníku, poslanci místy v emocích použili hovorové výrazy.55 Takováto vyjádření se však vyskytovala v debatě v zanedbatelné míře. Jazyk odpovídal parlamentnímu stylu řeči a poslanci nepoužívali vzletné formule či zvláštní větná spojení. Debata se odehrávala podle pravidel parlamentní rozpravy, jediným drobným prohřeškem bylo, když konzervativec Trevor Skeet svým „no“ přerušil projev labouristy Stana Orma. I toto provinění proti jednacímu řádu však zůstalo bez odezvy Speakera, ani nezpůsobilo závažnější narušení debaty.
3.2. Parlamentní debaty po zavedení rádiového přenosu V červnu roku 1975 začal měsíc trvající experiment, na základě kterého byly debaty ze Sněmovny přenášeny pomocí radiového vysílání. Tato novinka zvětšila zájem veřejnosti o parlament. O rok později poslanci odhlasovali trvalé přenášení parlamentních jednání, které započalo v roce 1978. Podle bývalého Speakera George Thomase poslanci, kteří do té doby jen tiše seděli v sále, jakoby náhle přišli k životu.56 Od parlamentních debat, které se odehrávají v tomto období, je tedy možné očekávat větší aktivitu poslanců a také jejich častější střety a výbuchy emocí. Otevřením Sněmovny veřejnosti se poslanci budou snažit zaujmout voliče. Za tím účelem by parlamentní projevy mohly doznat oproti předchozímu období jistých změn. Ty by mohly být patrné v použití neobvyklých formulí či výstavbou projevu.
3.2.1. Ocelárenský průmysl, debata z 19. června 198057 in which the dockers are taking action?“ „Is not the Minister suffering from hallucinations when he suggests that the Industrial Relations Act has nothing to do with it?“ 55 „No. I think that is a monstrous suggestion.“ „[...] they were merely looking for a sham excuse?“ „[...] a totally unfair industrial practice.“ „[...] Jack Jones, in spite of his great public service, has been kicked in the teeth this week by the decision of the Law Lords?“ „[...] will the Secretary of State look under the bench to see whether there are any "reds" there making some intelligent contingency plan, as he said earlier? 56 Hansard of the air. Oficiální stránka parlamentu Spojeného království Velké Británie a Severního Irska [online]. [cit. 11.4.2015]. Dostupné z: http://www.parliament.uk/about/livingheritage/evolutionofparliament/parliamentwork/communicating/overview/hansardoftheair/. 57 HC Deb 19 June 1980, Series 5,Vol. 986, Cols. 1784-97.
23 S premiérstvím Margaret Thatcherové nastaly velké změny v britské politice symbolizované koncem konsenzuální politiky vyznávané ve Spojeném království po 2. světové válce. Vláda ekonomicky liberálních konzervativců se vyznačovala větší podporou soukromého vlastnictví. Zatímco předchozí vlády se snažily uměle udržovat zaměstnanost v některých sektorech, v 80. letech docházelo k privatizaci státních podniků. Na úplném začátku této éry oznámila společnost British Steel propouštění zaměstnanců. Debatu na toto téma zahájil sir Keith Joseph, ministr průmyslu ve vládě konzervativců, který představil detailní opatření vlády k potlačení nezaměstnanosti v tomto sektoru. Labouristická opozice nenechala od začátku na vládě nit suchou. John Silkin označil vládní politiku jako totální selhání a volal po ministrově rezignaci.58 Silkinův projev také vykazuje známky připravenosti, jeho útoky na vládu se stupňují a projev ve svém závěru graduje. I když se k útokům připojili i další labouristé, ministr průmyslu útoky opozice neopětoval, držel se po celou dobu debaty tématu a trpělivě vysvětloval vládní kroky. Sir Joseph byl velmi dobře připraven na výtky labouristů a nenechal debatu eskalovat. Debata o ocelárenském průmyslu tak byla velice klidná. Speaker zde prakticky nemusel zasahovat, jelikož poslanci se v projevech nepřerušovali. Po jazykové stránce tato debata reprezentuje téměř ukázkově politickou řeč, projevy jsou snadno srozumitelné a pochopitelné, používají obraty a formulace, které jsou, podobně jako větná stavba, blízké běžnému jazyku.
3.2.2. Projekt automobilky Nissan, debata z 1. února 198459 Ministr průmyslu a obchodu za konzervativní stranu Norman Tebbit předstoupil do House of Commons, aby zde oznámil dohodu s automobilkou Nissan. Na základě tohoto projektu postaví japonská společnost v Británii jednu ze svých továren. I když se celý projekt zdál být na první pohled pro Británii výhodný, opozice tento názor nesdílela. Jednalo se o velice živou debatu, která byla několikrát přerušena hlukem a výkřiky. Poslanci se snažili mluvit k věci, nicméně v sále zaznělo velké množství
58
„Is that not an admission of total failure by the Government?“ „Would not the best remedial measure of all be the resignation of the Secretary of State?“ 59 HC Deb 1 February 1984, Series 6, Vol. 53, Cols. 265-75.
24 urážek.60 Debata se v průběhu vystupňovala do souboje vlády s opozicí.61 Tuto okolnost také v závěru debaty kritizoval labourista Peter Shore.62 Dramatičnost debaty nicméně pouze jedinkrát přinutila Speakera, aby řečníky napomenul.63 Mnoho poslanců ustoupilo od ofenzivního vystupování, jelikož vidělo výhody, které by investice přinesla jejich volebnímu obvodu. Poslanci tak začali pro svoje volební obvody lobbovat.64 Během debaty zaznělo několik hovorových výrazů,65 přesto se jazyk udržoval v mezích parlamentního diskursu. Zajímavostí debaty bylo také připomenutí národnostního rozdělení Velké Británie. Nejprve v debatě zazněla velština, když labouristický poslanec Roy Hughes v souvislosti s možným příchodem Nissanu do jeho volebního obvodu, tuto možnost uvítal slovy „Croeso oeth deg pedwar.“66 O pár okamžiků později konzervativec Richard Hickmet namítl, že se velšským a skotským poslancům dostává až příliš prostoru při jednání Sněmovny. Tento výrok vzbudil
60
„I hope that we shall be able to conduct these proceedings with decorum and that we shall not be interrupted by such contemptible, oafish remarks as that.“ „Although the right hon. Member for Bethnal Green and Stepney (Mr. Shore) was almost completely wrong in everything he said, none the less, and as ever, he was immensely courteous.“ „I am afraid that the hon. Gentleman has got it completely wrong again. He always did, he always does, and I fear that he has reached the stage in life when we must say that he always will.“ „The hon. Gentleman must try to keep his mouth closed for a moment so that he can listen.“ „The hon. Gentleman is being extraordinarily stupid, even by his own standards.“ 61 „Will the Minister accept that this is a pathetic shadow of the project that he presented to the House over two years ago“ „Many of us find it demeaning that after five years of Tory government and with 2 million more men and women unemployed Members of Parliament have to scratch around making a case for 500 jobs for their constituents.“ „When the right hon. Member for Birmingham, Sparkbrook (Mr. Hattersley) tried playing that game, his Government stumbled into one of the biggest financial crises that had ever been seen and got kicked out of office and kept out of office at the subsequent general election.“ 62 „The Secretary of State has shown an unusual degree of ill-temper, even by his own standards, in addressing the House“ 63 „Order. I have a duty to protect the business of the House.“ 64 „Hon. Members are all good lobbyists for their constituents, and there is nothing wrong with that.“ „It must be clear to all men of objective thinking that, all things being equal, south Humberside is the best site for this project.“ „Not wishing to be left out of the auction for where the cars should be built, I point out that history has told us that the only sensible place to build them is in the west midlands.“ 65 „If the Japanese are so marvellous already, why should we think that there is any chance of us beating them at the game that they intend to play?“ „And Sir Michael will have pocketed his consultancy fees.“ 66 Při pokusu o přeložení této věty pomocí internetových překladačů nebyl autor úspěšný. Chyba však mohla být způsobena slabou znalostí velštiny u zapisovatele debaty. Z následujících projevů ovšem lze dovodit, že význam věty odpovídá vřelému uvítání.
25 v dolní komoře nesouhlasné reakce, poslanci se dožadovali, aby Hickmet svoje tvrzení odvolal.67
3.2.3. Prevence proti terorismu, debata z 16. února 198868 Debata o prevenci proti terorismu se odehrává na pozadí severoirského konfliktu známého jako The Troubles. Nedlouho před konáním této parlamentní debaty odhalila britská armáda sklad zbraní Irské republikánské armády (IRA). V této souvislosti zahajuje ministr vnitra za konzervativní stranu Douglas Hurd debatu o zákonu o prevenci terorismu (The Prevention of Terrorism Act). Tato norma je velice kontroverzní, jelikož dává policii mimořádné prostředky pro boj s terorismem a také zavádí speciální druh soudů, tzv. Diplock courts.69 Opozice se proti tomuto zákonu ostře vymezuje, jelikož dává vládě do ruky velkou zbraň a také nahrává protibritské propagandě v Severním Irsku. Dle tvrzení labouristů je tento předpis dokonce v rozporu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Spor týkající se takto fundamentálních otázek vzbuzuje mnoho emocí a vzájemných útoků. Tato debata představovala skutečný souboj vlády a opozice, kde si obě strany vyčítaly téměř vše, přičemž neváhaly zajít i do hluboké minulosti. V návalu emocí pak nejprve labourista Martin Flannery, potom co sir Eldon Griffiths přerušil jeho řeč, hrubě vyzval svého politického protivníka, aby již dále nemluvil.70 Konec debaty poté obstaral poslanec za konzervativní stranu Douglas Hogg, který postupně začal ztrácet nervy, což se projevilo především v tom, že obsah jeho projevu, vyjma napadání labouristů, přestal dávat smysl. Labourista Roland Boyes to okomentoval dotazem v rámci faktické poznámky, zda je možné považovat projev poslance, který zešílel, za projev mimo téma debaty.71 67
„Will he bear in mind also that the Scottish and Welsh lobbies have a nauseating amount of time in the House? [HON. MEMBERS: "Withdraw!"]“ 68 HC Deb 16 February 1988, Series 6, Vol. 127, Cols. 929-949. 69 Jedná se o soudy specializované na projednávání trestných činů spojených s terorismem. Porotní způsob rozhodování, jinak typický pro angloamerický právní systém, je zde nahrazen samosoudcem. To může vytvářet pochybnosti o spravedlivosti trestního řízení. Více na: Diplock Court. Oxford, Learner’s Dictionaries [online]. [cit. 10.4.2015]. Dostupné z: http://www.oxfordlearnersdictionaries.com/definition/english/diplock-court. 70 „The honourable Member fo Bury St. Edmunds (Sir Eldon Griffiths) should shut up.“ 71 „On a point of order, Madame Deputy Speaker. Does not „Erskine May“(kniha o parlamentních procedurách, pozn. autora) state that when someone goes mad at the Dispatch Box that person is out of order?“
26 Vládní poslanci se ve svých projevech dopouštějí často až patetických výroků, které mají za úkol útočit na emoce voličů.72 Debata také obsahuje množství vzletných formulací, které se v každodenním jazyce nepoužívají,73 stejně jako mnoho hovorových výrazů.74 Rovněž stavba vět bývá ozvláštněna.75 V této debatě nalezneme množství systematicky vystavěných projevů, které gradují ke svému konci. Příkladem budiž labouristé Seamus Mallone a Martin Flannery. I přesto, že debata byla velmi vášnivá, nemusel Speaker, v tomto případě zástupce Speakera Betty Boothroyd, zasahovat do debaty tak často, jak by se dalo očekávat. Většina Speakerovy aktivity byla vyvolána faktickými poznámkami poslanců (point of order).76
3.3. Parlamentní debaty po zavedení televizního přenosu 72
Například: „Provisional IRA continues to wish and to plan further death and destruction amongst us.“ „There is still a threat of terrorism hanging over the citizens of this country.“, „To save lives and protect our citizens, I ask the House to give its wholehearted support [...]“, „[…] legislation to help them (the police, pozn. autora) to defend the innocent.“, „The lives of British people [...] are in the hands of the police.“ 73 „[…] we now think that they deserve full consideration by Parliament and a place on the face of the Act.“ „To save lives and protect our citizens, I ask the House to give its wholehearted support […]“ „[…] totally contradicts right honourable Gentleman’s position.“ „Having read the report of Lord Colville, I reluctantly conclude that […].“ „The announcement tonight of permanent legislation will have a regrettable effect on the Anglo-Irish Agreement.“ „I shall consider its effect.“ „It is draconian legislation.“, „That is a remarkable omission from any form of legislation.“ „[...] their cavalier attitude towards the safety of the people of this country, of which they ought to be thoroughly ashamed.“ „[…] because we were convinced that it was profoundly unjust and would not do what it was intended to do.“ „They seem to believe that by merely reiterating the fact that terrorism exists they can justify the existence of the Prevention of Terrorism (Temporary Provisions) Act.“ 74 „The terrorism should be checked and then crushed.“ „If he does not—if he cannot—do that, he will show again that the Opposition do not have the backbone to deal with these matters.“ „It is indeed a docile, supine, craven House of Commons […]“, „No one who could mingle with the widows and children of those police officers could be in any doubt about the terrible carnage that is wreaked upon the innocent by terrorists in Northern Ireland.“ „It is part of a chapter of lamentable clumsiness which had led to a total breakdown of understanding […].“ „The Government's proposal is a constitutional nightmare.“ „It is politically foolish […].“ 75 „Our defence against the threat must not be weakened.“ „I ask the Home Secretary questions which are not intended to be rhetorical.“ „I do so with pride.“ „No state should normally take the powers that have been amply set out in this debate.“ „Let there be no mistake about it.“ „No Conservative Member would welcome the use of powers of this kind unless it was necessary, but necessary it is.“ „Only by these power can we maintain the necessary degree of prevention.“ 76 Institut faktické poznámky představuje možnost poslance dovolat se porušení náležité parlamentní procedury při debatě. Poslanec se při takovémto porušení pravidel dotáže Speakera, který rozhodne o procedurální správnosti. Více na: http://www.parliament.uk/siteinformation/glossary/point-of-order/ (staženo 10. dubna 2015).
27 Podobně jako zavedení rozhlasových přenosů, také začátky televizního vysílání debat z House of Commons byly zdlouhavé. V 70. letech došlo k několika pokusům umožnit televizním kamerám přístup k jednání zákonodárného sboru. Tento experiment pokračoval v průběhu 80. let nejprve ve Sněmovně lordů. Dolní komora se k němu přidala až v roce 1989. O rok později poslanci odhlasovali trvalý televizní přenos debat Sněmovny. V souvislosti s teatralizací parlamentních projevů nelze přehlédnout vývoj oblečení Speakera. Tradiční oblečení z 18. století změnila nejprve v roce 1992 Betty Boothroyd. Vůbec první žena v historii House of Commons na pozici Speakera ustoupila od oblékání tradiční paruky. Novou praxi dodržel i následující Speaker Michael Martin.77 Současný Speaker John Bercow pokračuje v tradici omezování formálnosti Speakerova oblečení. Namísto klasického hedvábného soudního taláru nosí Bercow oblek s kravatou, na kterém má černý přehoz v akademickém stylu.78 Poslední zkoumané období by se mělo vyznačovat největší teatralizací projevů. Aktivita poslanců by měla být nejvyšší z analyzovaných období. To by se mělo projevit častými střety či neobvyklostí větné stavby. Jazyk se měl v tomto období vzdalovat od běžného jazyka, jelikož poslanci by se prostřednictvím teatrálních projevů měli snažit přímo působit na voliče.
3.3.1. Ekonomická a měnová unie, debata z 5. května 199879 Výsledek parlamentních voleb konaných v roce 1997 znamenal, že po necelých 20 letech vlády konzervativců se k moci dostala Labouristická strana vedená Tony Blairem. V roce 1998 byla navíc Británie předsednickou zemí Evropské unie. V květnu předstoupil předseda vlády do Sněmovny, aby informoval poslance o jednání Rady EU, na jejímž programu byly zásadní měnové a ekonomické otázky evropské integrace. Představitelé států na tomto jednání rozhodli, které země se budou účastnit první fáze projektu společné měny, jednalo se také o vzájemných měnových kurzech, rozpočtové disciplíně či nových členech vedení Evropské centrální banky.
77
SPARROW, Andrew. John Bercow abandons traditional dress as he begins Speaker role. The Guardian [online]. 29.6.2009. [cit. 12.4.2015]. Dostupné z: http://www.theguardian.com/politics/2009/jun/23/bercow-speaker-traditional-costume. 78 ARMITAGE, Faith: The Speaker, Parliamentary Ceremonies and Power. s. 327. 79 HC Deb 5 May 1998, Series 6, Vol. 311, Cols. 563-582.
28 V první části debaty se objevily vypjaté situace. Projev předsedy vlády byl několikrát přerušen chováním poslanců v sále. Po premiérovi vystoupil nejprve vůdce konzervativní opozice William Hague a následně předseda liberálních demokratů Paddy Ashdown. Zvláště projev předsedy Konzervativní strany vykazoval vysokou úroveň, tlak na vládu se v průběhu Hagueovi řeči zvyšoval a závěru vygradoval sérií řečnických otázek. Po předložení hlavních argumentů a střetu největších osobností, ztratila debata na tempu i vyhrocenosti. Projevy poslanců směřovaly nadále spíše k věcným otázkám týkajících se jednotlivých volebních obvodů, které se předseda vlády snažil zodpovědět. Zásahy Speakera proto nebyly nezbytně nutné. V debatě zazněly profesionální politické projevy, které se vyznačují snadnou srozumitelností a vysokým počtem výrazů typických pro běžný jazyk.80 Takováto slova nicméně projev pouze ozvláštňují, mají mu dodat vtip a umožňují efektivně napadnout protivníka. I přesto, že projev poslance zůstává politickým diskurzem, v kontextu hovorových výrazů působí civilněji. Z této debaty také můžeme vypozorovat velice častý vzorec odpovědí, které nejen Tony Blair, ale i ostatní předsedové vlád Spojeného království využívají. Jelikož Speaker dbá o to, aby si vláda s opozicí střídaly slovo, mohou vládní poslanci premiérovi přihrávat vhodné otázky. Premiérova odpověď poté začíná slovy souhlasu s předřečníkem a následně potvrzuje a rozvádí jeho argumenty.81 Předseda vlády často takto reaguje také na projevy opozičních poslanců.82 Přitom využívá vhodné části jejich projevu k podpoření vlastní argumentace. Tyto výrazy souhlasu s předřečníkem tak můžeme považovat za prázdné floskule.
3.3.2. Zákon o změnách klimatu, debata z 9. června 200883 80
„The criteria for monetary union should not be fiddled, fudged or botched in any way.“ „[...] does the Prime Minister agree that political horse-trading at the weekend serves as [...].“ „Of course the compromise was messy.“ „[...] instead of going ahead with what, quite honestly, appears to be utter nonsense?“ „Thank heavens the right hon. Gentleman has not been in charge of our negotiating position.“ „The first sadness is that Britain, instead of being a part of it, was at best an umpire, but, as the Prime Minister well knows, actually a spectator at the sidelines“ „Is not that just an example of a total sham, which illustrates the eternal contradictions, the lies and the entire confusion behind the whole project, of which the British presidency, to our eternal shame, has been the midwife?“ 81 „My honourable Friend is absolutely right.“ 82 „I agree with the Right honourable Gentleman.“ 83 HC Deb 9 June 2008, Vol. 477, Cols. 37-125.
29 Phil Woolas, ministr životního prostředí ve vládě Gordona Browna, vystoupil v House of Commons, aby obhajoval vládní návrh zákona, který reaguje na globální změny klimatu. Tento zákon přináší řadu opatření směřujících ke snížení emisí CO2 prostřednictvím vymezení dlouhodobých cílů na snížení emisí. Tyto snahy přináší řadu ekonomických otázek a omezení, která je pro dosažení ekologických záměrů nutné podstoupit. Konsenzuální nálada v debatě dlouho převládala, ministr nechal poslance poměrně volně vstupovat do svého projevu a přitom se mu dařilo držet obsahovou linku svého projevu, která na závěr vygradovala.84 Konsenzus byl podpořen také tím, že britští poslanci napříč politickým spektrem chápali boj proti globálním změnám klimatu jako povinnost Velké Británie.85 Poslanci si nezvykle často vykazovali vzájemnou úctu.86 Nicméně ani tato okolnost nezabránila roztržkám politických táborů. Ty ovšem ničím nevybočují z běžné podoby parlamentní debaty. Zástupkyně Speakera Sylvia Heal do projevů vstupovala pouze v okamžiku, kdy projev začínal být neúměrně dlouhý. Speaker tak hlídá, aby možnost jednotlivých poslanců vystoupit v debatě byla rovnocenná.87 Hovorové výrazy jsou v této debatě používány méně, než tomu bylo u ekonomické a měnové reformy. Podobně je to také u ostatních sledovaných aspektů teatralizace. Za zmínku stojí snad jen specifické užití slov, které lze demonstrovat na slovíčku „courage.“ To použil v debatě konzervativec Peter Ainsworth, když označil přehlížení názoru předních vědců za politicky odvážné. V kontextu parlamentních projevů má toto slovo spíše ironický význam.88
84
„This Bill will help us to take those next steps on the most important journey that, we believe, faces humankind. I commend the Bill to the House.“ 85 „Surely we must be an example to the whole world.” „We are dealing with unprecedented challenge and an unprecedented opportunity for our country.“ „The best step that the UK can take is to show leadership at home.“ „Surely no challenge facing the world today is more urgent than that of climate change.“ 86 „I am also grateful for the Opposition parties‘ support for the Bill.“ „We wish him (the Secretary of State, pozn. autora) a swift recovery.“ „We [...] congratulate the Government on introducing it (the Bill, pozn. autora).“ „I believe that we owe a particular debt of gratitude to Lord Puttnam, who chaired the Joint Committee with such skill and sensitivity.“ „Not for the first time, I strongly agree with the honourable Gentleman, who has an impeccable track record on these matters.“ 87 „Order. This is very lengthy for an intervention when so many Back Benchers wish to contribute.“ 88 Velice přesně to v britském seriálu „Yes, Minister“ vystihuje Sir Humphrey: „Oh, yes! Controversial only means this will lose you votes. Courageous means this will lose you the election!“ Převzato z: Yes, Minister. Wikiquote [online]. 9.4.2015. [cit. 10.4.2015]. Dostupné z: http://en.wikiquote.org/wiki/Yes,_Minister.
30
3.3.3. Politická a ústavní reforma, debata z 5. července 201089 Vicepremiér nově ustavené britské vlády, liberální demokrat Nick Clegg vystoupil v Dolní sněmovně začátkem července 2010, aby představil vládní návrh politické a ústavní reformy Spojeného království. Klíčovými body bylo zavedení nového modelu parlamentních voleb, zakotvení možnosti Sněmovny vyjádřit vládě nedůvěru a také rozpuštění dolní komory, pokud se pro něj vysloví dvě třetiny poslanců. Clegg zároveň oznámil datum konání příštích parlamentních voleb, čímž změnil dosavadní ústavní zvyklost. Premiér totiž mohl vyhlásit konání voleb podle svého uvážení a tím reagovat na politickou situaci v zemi tak, aby to bylo k prospěchu jeho straně. Nick Clegg zahájil debatu delším monologem, ve kterém představil jednotlivé aspekty návrhu. Adresáty jeho řeči přitom byli voliči vládních stran spíše než poslanci v sále. Projev vicepremiéra byl téměř identický s vystoupeními odehrávajícími se během předvolebních politických kampaní.90 Na tento projev reagoval stínový vicepremiér Jack Straw. Jeho řeč vykazovala velmi podobné prvky jako předchozí projev. Následovalo typické obviňování se mezi vládními stranami a opozicí. Výčitky a útoky místy dosahovaly značné intenzity.91 Do debaty proto musel několikrát vstoupit Speaker, aby utišil hluk poslanců v sále. Přitom si počínal velice elegantně a s jistou mírou vtipu a nadsázky byl pánem debaty.92 V okamžiku, kdy poslanec za konzervativní stranu Andrew Turner vstoupil vicepremiérovi do řeči, byl Speakerem okamžitě napomenut.93 Až na tyto výjimky se celá debata odehrávala dle pravidel a zvyků Sněmovny. Jazyk debaty se velice blížil
89
HC Deb 5 July 2010,Vol. 513, Cols. 23-46. „[...] that we have a unique duty to restore the trust in our political system that has been tested to its limits in recent times and if anything was clear at the general election it was that more and more people realised that our political system was broken and needs to be fixed. They want us to clean up politics. [...] Under the current set-up, votes count more in some part of the country than others, and millions feel that their votes do not count at all.“ 91 „[...] is that really democratisation ort he biggest gerrymander in British history?“ 92 „Order. I genuinely apologise that I have to keep interrupting the Deputy Prime Minister, but I want to hear him. I want to hear the content of his arguments and his mellifluous tones, and I keep being prevented from hearing him by people chuntering away from a sedentary positions. Please do not.“ “Order. I apologise – [Interruption.] Order. There is simply too much noise in the Chamber. The House must behave in a more seemly fashion.” 93 „I am sorry to interrupt the Deputy Prime Minister, but the honourable Member for Isle of Wight must not, however strongly he feels, shriek from a sedentary position in that way. It is very unseemly and if, I may say so, very untypical of the honourable Gentleman, who is normally grace itself.“ 90
31 běžnému jazyku, objevily se zde typicky hovorové výrazy.94 Zvláštní formulace či neobvyklá větná stavba nebyly v debatě nadměrně přítomny. Kromě toho se projevila nedokonalá stranická poslušnost ve vládním táboře. Někteří konzervativní poslanci nesouhlasili s termínem konání referenda a naléhali na vicepremiéra, aby tuto otázku ještě zvážil. Jedná se o poměrně nezvyklou situaci způsobenou tím, že tato britská vláda je koaliční. Vidíme zde tak slabší provázanost konzervativních poslanců a liberálně demokratického vicepremiéra.
3.4. Vyhodnocení teatralizace ve zkoumaných obdobích Čtvrtá kapitola se věnovala rozboru celkem devíti debat ze třech zkoumaných období. Na začátku každého období byla vyslovena určitá očekávání ohledně teatralizace parlamentních projevů. Nejstarší zkoumané období se mělo vyznačovat klidnějšími debatami a převládající věcností projevů. Tyto předpoklady se potvrdily v souvislosti s menší intenzitou vzájemného napadání mezi poslanci a jazykovou stránkou debat. První trojice debat se vyznačovala zanedbatelným používáním hovorových výrazů. Emocionalita debat se držela na přijatelné úrovni a Speaker nemusel často do debat zasahovat. Od druhého zkoumaného období se očekával nárůst poslanecké aktivity doprovázený vzájemnými ataky a také ozvláštněním projevů. Debaty beze zbytku naplnily očekávání v souvislosti s poslaneckými útoky. Projevy poslanců byly lépe strukturované, jazyk vykazoval jak blízkost běžnému jazyku a použití hovorových slov, tak zvláštní větné formulace. Toto období trošku překvapivě přineslo
nejmenší
aktivitu
Speakera.
Poslední
zkoumané
období
mělo
být
charakteristické největší teatralizací projevů, vyznačující se vysokou aktivitou poslanců, častými střety či neobvyklostí větné stavby. Jazyk se měl v tomto období vzdalovat od běžného jazyka. Typickým rysem tohoto období byla perfektní konstrukce poslaneckých projevů a jejich gradace. Debaty nebyly nadstandardně vypjaté a množství emocí odpovídalo předchozím obdobím. Navzdory předpokladům přineslo toto období některé nečekané poznatky. Především hovorové výrazy zde byly mnohem častěji zastoupeny než v minulosti. Nelze taktéž opominout proměnu oblečení Speakera.
94
Například: „[...] what on earth are the arguments for [...].“ „[...] we are putting in place safeguards against a lame-duck Government being left in limbo if the House passes a vote of no confidence [...].“ „[...] allowing extremist parties to get a foot in the door of mainstream
32 Lze tedy shrnout, že míra emocí byla napříč zkoumanými obdobími přibližně stejná. S tím úzce souvisela také aktivita Speakera, který nemusel v žádném období zasahovat výrazněji než v jiném. I když Speaker vstupoval do debat nejméně v období rozhlasového přenosu, toto období bylo zároveň charakteristické nejintenzivnějšími útoky mezi poslanci. Nejmarkantnější rozdíl v teatralizaci parlamentních debat představovalo využití hovorových výrazů. Zatímco ve starších debatách se tyto výrazy téměř nevyskytovaly, postupem času jejich zastoupení v projevech stoupalo. Obdobně tomu bylo také u výstavby projevů a jejich gradace. Je tedy patrné, že některé prvky teatralizace se v určitých pozorovaných obdobích objevovaly častěji. Tento jev však není jednoznačný. Zatímco některé aspekty teatralizace jsou v určitém období zastoupeny více, jiné se v něm naopak vyskytují méně. Na základě těchto zjištění není možné učinit jasné závěry o míře teatralizace v jednotlivých parlamentních obdobích.
politics.“ „[...] that it gives a second bite of the cherry to minority parties such as the BNP?“ „Minister did not have the guts to fight [...].“
33
Závěr Cílem tohoto textu bylo porovnat teatralizaci vybraných plenárních parlamentních debat zastupujících tři období v dějinách britské dolní komory. Tato období se odlišovala přístupem veřejnosti k parlamentním debatám, reprezentované rozhlasovými a televizními přenosy z jednání Sněmovny. Práce nejprve vymezila obsah legitimizační teorie parlamentní debaty, ze které následně vycházela. Podle ní jsou parlamentní projevy určeny primárně právě veřejnosti. Následně došlo k vymezení konceptu teatralizace a jeho jednotlivých prvků. Rozbor debat poté tyto jednotlivé složky teatralizace parlamentních projevů důsledně sledoval. Architektura sálu se podle předpokladů postupem času neměnila. Sledovaná pravidla a zvyky zaznamenaly proměnu v podobě zjednodušení oblečení Speakera, což lze považovat za projev jistého uvolňování pravidel a zažitých zvyklostí. Nejvýraznější rozdíl představoval podle očekávání vývoj parlamentních projevů. Z provedeného pozorování vyplývá, že parlamentní projevy byly s přibývajícím časem lépe vystavěné, poslanci dokázali efektivně cílit na své publikum pomocí gradace svých projevů. Teatralizace projevů tak v tomto ohledu narostla. Zároveň se v projevech zásadně zvýšilo zastoupení hovorových výrazů, což je podle výchozího konceptu považováno naopak za projev deteatralizace parlamentního projevu. Porovnáním teatralizace parlamentních projevů tak nedospějeme k jasnému závěru o tom, zda se u parlamentních projevů vlivem zpřístupňování britské dolní sněmovny mediálnímu přenosu teatralizace zvýšila či snížila. Základní teze o tom, že se teatralizace bude postupem času zvětšovat, se tedy nepotvrdila. Tato práce nicméně přinesla některá další zjištění týkající se parlamentních projevů jako takových. Parlamentní projevy zaznamenaly viditelnou proměnu své struktury. Z projevů je patrné, že se postupně přibližují své cílové skupině, tedy voličům. Kromě toho mají parlamentní projevy tendenci svým jazykem inklinovat k výrazům každodenní komunikace. Parlamentní projevy po zavedení televizního přenosu debat jsou podle provedeného výzkumu civilnější. Je ovšem třeba uvést, že zkoumaný vzorek parlamentních debat nebyl dostatečně široký pro absolutizující závěry. Do budoucna by jistě bylo z hlediska zkoumání vztahů mezi poslanci a veřejnosti přínosné, probádat tyto změny v teatralizaci parlamentních debat důkladněji.
34
Summary This thesis refers to the parallel between theatre and parliament. The text narrows the scope of the research in order to enable the comparison of parliamentary discourses. Despite the fact that the initial hypothesis was not entirely confirmed, the comparison brings up some interesting findings. In several aspects, the opposite effect appeared and we observed the detheatrlisation of parliamentary discourses. The thesis used little sample size extracts of parliamentary discourses, therefore the conclusion cannot be absolutely precise. All the same, the final findings seem adequate to the primary objective of the thesis.
Prameny House of Commons, Official Report Parliamentary Debates (Hansard). Dostupné z: http://www.parliament.uk/business/publications/hansard/.
Literatura ARMITAGE, Faith. „The Speaker, Parliamentary Ceremonies and Power.“ The Journal of Legislative Studies. 2010, Vol. 16, No. 3, s. 325–337. ISSN 1357-2334. ČAPEK, Karel. Anglické listy. Praha: Rozmluvy, 2009. 116 s. ISBN 978-808-5336-672. HEYWOOD, Andrew. Politologie. 1. vydání. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. 482 s. ISBN 80-864-3295-5. HOŘÍNEK, Zdeněk. Drama, divadlo, divák. 3. rozšířené vydání. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2008. 209 s. ISBN 978-808-6928-463.
35 ILIE, Cornelia. „Identity co-construction in parliamentary discourse practices.“ In ILIE, Cornelia. European parliaments under scrutiny: discourse strategies and interaction practices. Philadelphia: John Benjamins Publications, 2010. s. 57-78. ISBN 90-2728806-2. ILIE, Cornelia. „Interruption pattern in British parliamentary debates and drama dialogue.“ In DANNERER, Monika, BETTEN, Anne. Dialogue analysis IX dialogue in literature and the media: selected papers from the 9th IADA Conference, Salzburg 2003: Part 1, Literature. Tübingen: Max Niemeyer Verlag, 2005. s. 415-430. ISBN 978-311-0946-062. ILIE, Cornelia. „Parliamentary discourses.“ In BROWN, Keith et alii. Encyclopedia of Language and Linguistics. 2. vydání. Oxford: Elsevier, s. 188-197. ISBN 978-0080448-541. KLOKOČKA, Vladimír. Ústavní systémy evropských států. 2. vydání. Praha: Linde, 2006. 423 s. ISBN 80-720-1606-7. MILL, John, Stuart. Considerations on representative government. New York: Cambridge University Press, 2010. 340 s. ISBN 978-110-8023-535. NORTON, Philip. Parliament in British politics. Palgrave Macmillan, 2013. 336 s. ISBN 978-023-0291-935. RAI, Shirin, M. „Analysing Ceremony and Ritual in Parliament.“ The Journal of Legislative Studies. 2010, Vol. 16, No.3, s. 294–297. ISSN 1357-2334. SCHMITT, Carl. Die geistesgeschichtliche Lage des heutigen Parlamentarismus. Berlin: Duncker und Humblot, 2010. 90 s. ISBN 978-3-428-08839-3. WINTR, Jan. Česká parlamentní kultura. 1. vydání. Praha: Auditorium, 2010. 432 s. ISBN 80-872-8413-5.
36
Elektronické zdroje Oficiální stránka parlamentu Spojeného království Velké Británie a Severního Irska [online]. [cit. 24.1.2015]. Dostupné z: http://www.parliament.uk/. Oficiální stránka parlamentu Spojeného království Velké Británie a Severního Irska: Glossary [online]. [cit. 24.1.2015]. Dostupné z: http://www.parliament.uk/siteinformation/glossary/. Oficiální stránka parlamentu Spojeného království Velké Británie a Severního Irska: House of Commons Information Office [online]. [cit. 24.1.2015]. Dostupné z: http://www.parliament.uk/documents/commons-information-office/. Oxford,
Learner’s
Dictionaries
[online].
[cit.
10.4.2015].
Dostupné
http://www.oxfordlearnersdictionaries.com/. The Guardian [online]. [cit. 12.4.2015]. Dostupné z: http://www.theguardian.com/. Wikiquote [online]. [cit. 10.4.2015]. Dostupné z: http://en.wikiquote.org/. Youtube [online]. [cit. 21.3.2015]. Dostupné z: https://www.youtube.com/.
z: