MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ
LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV NÁBYTKU, DESIGNU A BYDLENÍ
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
INTERIER SPORTOVNÍ ŠATNY PRO BAZÉN
2008 / 2009
Saturková Petra
2
3
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: „Interiér sportovní šatny pro bazén“ zpracovala sama a uvedla všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č.111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně dne ……………. ……………………… Petra Saturková
4
Poděkování Úvodem bych chtěla poděkovat vedoucímu práce Ing. Arch. Borisi Hálovi za cenné rady udělené během tvorby a pomoc při řešení daného problému. Zároveň bych také touto cestou poděkovala všem, kteří mi pomohli svými připomínkami k dokončení této bakalářské práce.
5
Abstrakt Jméno studenta : Petra Saturková Název práce : Interier sportovní šatny pro bazén V bakalářské práci je ukázka řešení sportovní šatny, která je nedílnou součástí veřejných bazénů. Představuje možnost řešení prostoru s myšlenkou vyhovět co nejvíce rozličným návštěvníkům, ať už klubovým sportovcům nebo široké veřejnosti rozdílného věku a pohybových možností. Práce se zabývá možným řešením celého půdorysu šatny se všemi souvislostmi. Základem tohoto interiéru tvoří navržená skříňka, která je využita jako hlavní prvek celého návrhu. V práci je nastíněna historie lázeňství, vývoj od počáteční funkce hygieny po dnešní využití aktivního odpočinku, sportu a regenerace. Na základě rozboru současných šaten je práce doplněna o vlastní návrh interiéru a konkrétnímu řešení konstrukčního prvku. Vše je doplněno o vizualizace. Klíčová slova: šatna, funkce, šatní skříňka, interiér Abstract Name :Petra Saturková Title bachelor work : Interior of changing room for swimming pool My Bachelor Thesis is an illustration of the sports dressing room, which is an integral part of the public swimming pools. It shows the possibility of space solution with the idea to satisfy as many diverse visitors, whether the sportsman or general public no matter the age and the physical possibilities. My Bachelor Thesis is dealing with the possible solution of the whole ground plan. of my changing dressing room with all related. The basis of this interior is made up by the designed locker, which is used as the key component of the entire proposal. My Thesis also gives an overview of the history of spas, the development from the initial function of hygiene to the today’s active rest, sports and regeneration. The Thesis is supplemented by my own interior proposal and concrete solutions of the construction componenent on the basis of the previous analysis. Everything is accompanied by the visualization. Key words: changing room, fiction, hanging space 6
OBSAH 1) Cíl . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 2) Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .8 3) Historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .9 3.1) Starověk – vývoj ve světě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 3.2) Řecké lázně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 3.3) Římské thermy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .11 Středověk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .13 4) Česká lázeňská města . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .15 5) Plavání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 5.1) Historie plavání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .16 6) Historie plavek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 7) K současnému stavu plaveckých bazénů. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .20 7.1) Fotografie řešení bazénových šaten, jejich klady a zápory . .. . . . . . . . . . . 21 8) Požadavky na jednotlivé prostory jako součásti bazénové šatny . . . . . . . . . . . .24 9) Vlastní návrh interiéru šaten a příslušenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .30 9.1) Půdorysné řešení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .31 10) Šatní skříňka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .35 11) Ergonomické požadavky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 12) Vlastní návrh šatní skříňky a její varianty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 13) Přibližné stanovení ceny výrobku. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 14) Diskuze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .42 15) Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .43 16) Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 17) Použitá literatura a online zdroje. . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 18) Seznam obrázků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 19) Seznam příloh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .47
7
1.) CÍL Cílem je vlastní návrh skříňkového prvku, který bude splňovat všechny požadavky na prostor s doplněním o konstrukční řešení. Tento prvek bude využit v prostoru pro návštěvníky odlišného věku a fyzických možností, s různými důvody návštěvy. Návrh celého prostoru bude vytvořen na základě získaných poznatků. Důraz bude kladen hlavně na funkčnosti a zachování relaxačního rázu celých šaten, aby byla splněna všechna očekávání návštěvníků. Šatny by měly navazovat na příjemný prožitek z prostor bazénů. 2.) ÚVOD V posledních letech, kdy svět prosazuje wellness a zdravý životní styl se rozrůstají naše města o moderní sportoviště. Každý se z obchodních záměrů snaží o co největší přízeň široké veřejnosti. Bohužel tyto centra nemusí být všem finančně přístupná v pravidelných intervalech. Snaží se nás nalákat na jednotlivé nabízené služby a nejmodernější přístroje. Mnoho z nich si už ale neuvědomuje, že opomíjí prostory mezi vstupem a vlastním sportovištěm. Důležitost těchto prostor má ale takovou váhu, že může příště rozhodnout, jestli dané sportoviště ještě navštívíme. Mnoho nově vystavěných bazénových areálů se nese v duchu minimalismu a vizuálního efektu místo mnohem důležitější funkčnosti. Často se jedná i o velmi finančně nákladné projekty. Naopak je v provozu ještě mnoho plováren z 60. let minulého století, jejichž prostory šaten již dnes nevyhovují, vybavení nevyjímaje. Jedním z důvodů volby tohoto tématu je snaha vyřešit tyto prostory, aby byly příjemné pro co nejširší veřejnost a co nejlépe uspokojovaly potřeby lidí přicházejících sem za odlišnými cíli. Práce hlavně poukazuje na důležitost funkce, protože mnohdy je pouze jediný bazén vystavěn pro celé město a okolí a tím musí splňovat bazénové šatny nároky všech uživatelů. To je důležité pro plné využití celého areálu. Příjemnost prostor závisí na celkovém vybavení a použití jednotlivých zařizovacích prvků. Nároky jsou velmi vysoké, protože jde o veřejné prostory navíc se zvýšenou vlhkostí. Vše musí splňovat ergonomické požadavky a snadnost údržby. Neměla by být narušena jednotnost prostoru, který by měl působit spíše jednoduchým a klidným dojmem.
8
3.) HISTORIE Doba, ve které dnes žijeme, nás obklopuje vším na co si jen vzpomeneme a absence mnohých věcí je pro nás nepředstavitelná. Jen těžko bychom asi žili v domácnostech bez vodovodní baterie, kterou přivádíme teplou a studenou vodu. Ale ne vždy to byla taková samozřejmost, navíc po mnoho staletí byla myšlenka hygieny a kultury těla trestána církví. Vše se naštěstí pro nás změnilo, ale čas, který musel uplynout, než se potřeba vody k očistě přesunula k zábavě a relaxaci a stala samozřejmostí, byl dlouhý. Voda byla vždy spjata s člověkem a jeho kulturou. Doprovázela ho při rituálech, obydlí se vystavovala v její blízkosti, stala se součástí domovů, vznikala lázeňská města, až vývoj přešel k moderním sportovním centrům. Její blahodárné účinky ale znali lidé odnepaměti.
3.1) STAROVĚK – VÝVOJ VE SVĚTĚ Vše začalo ve středomoří, zde se zrodila největší tradice péče o tělo, jakou kdy civilizace poznala. Voda byla vzácná a šetřilo se jí, proto byly první koupele velmi prosté. Pravděpodobně první doklady o stavbách lázní a bazénů, jako samostatných objektů už ze 4. tisíciletí př. n. l. na území Indie. V Egyptě jsou spojeny s výstavbou pyramid, kdy vznikaly bazény pro očistu otroků po práci. V Číně byly rozšířeny za vlády dynastie Clou v letech 1100 – 300 př. n. l., které byly společné pro muže a ženy. V Japonsku získaly svou slávu za vniku Buddhismu, kdy na velmi horké lázně byly zvyklé už malé děti. Všechny tyto koupací prostory byly původně řešeny pro ženy a muže dohromady, postupně se však oddělovaly. Jen málokdo v těch dobách věděl o kladech, které koupele a plavání přináší. Šarlatáni je doporučovali lidem, aby vyplavil člověku různé neduhy z těla. Možná také díky vodě je lidé později uznávali jako lékaře.
9
Místa u řek, jako jsou Nil a Ganga jsou dodnes obestavěny chrámy a tyto území jsou považována za posvátná. Zvláštní stavby pro koupele byly doplněny o místnosti, kde se prováděla akupunktura, masáže nebo vonná terapie. Podle těchto dobových staveb starých několik staletí před naším letopočtem je vidět, jak byla vždy voda považována za ozdravnou. Mnohé z nich se svým dispozičním řešením podobají dnešním sportovním centrům. Je znatelné podobné řešení – šatna, sprchy někdy doplněné o parní komoru a samotný prostor nádrže s vodou. Vývoj těchto místností se formoval podle jednotlivých společností a geografie. Součástí tohoto komplexu byly i bazény přístupné slunci, jídelny, čítárny, tělocvičny…. Vždy měl účinek koupání nejen očistnou funkci, ale i uvolňující a léčebnou, dále se rozšířila i o společenskou. Tato hlavní myšlenka se v dnešních plaveckých areálech v naší uspěchané době velmi často vytrácí.
3.2) ŘECKÉ LÁZNĚ Mnoho staveb lázeňského typu nalezneme po celém Antickém Řecku, hlavně na území Kréty. Zvyk každodenní koupele byl prvně řešen v rámci domu, kdy pro tuto činnost byla vyčleněna zvláštní část. Tato specifická místnost přispěla ke vzniku prvním cisternám na vodu, velkým koutům
vanám,
sprchovým
a zvláštním umyvadlům
pro umývání vlasů. Kultura těla byla zde na velmi vysoké úrovni. Platón dokonce prohlásil, že teplá voda je zbytečný přepych, povolil ji pouze nemocným a starým. Hippokrates
zase
postupy
významy
koupelemi Obr. 1, ukázka lázní z Antického Řecka
a
a už
popisoval léčení
se zmiňoval
o blahodárných účincích vody. Koupel
s následnou
vonnou 10
masáží byla pro každého každodenní rituál. Veřejné lázně byly v počátku velmi skromné, ale stávaly se samozřejmostí města, jak dokazují vykopávky v Pompejích a v jiných městech. Stejně jak je naší tradicí vítat chlebem a solí, tak zde by vás přivítali koupelí s masáží.
3.3) ŘÍMSKÉ THERMY Římané převzali spolu s kulturou i zvyky péči o tělo od Řeků. V palácích byla neodmyslitelně tekoucí voda a funkční kanalizace. V největším období rozkvětu kdy vznikaly stavby vojenské, světské, tak se zrodilo i mnoho lázeňských, jejichž návštěva se stala stejnou společenskou událostí jako třeba návštěva amfiteátru nebo divadla. Čas strávený v lázni byl na prvním místě, zde se soustředilo centrum jejich života. Než začala výstavba bazénů, lidé se chodili koupat do moře a k řece, ale tyto přírodní zdroje se stávaly znečištěné a to donutilo první zámožné občany vystavět si vlastní malé lázně v palácích. Pro chudší vrstvy vznikaly veřejné lázně, které se také nesly v duchu luxusu. Na výstavbě se významně podílel panovník, který tak upevňoval svoji moc a popularitu, tím postupně vznikala celá finančně velmi podporovaná lázeňská městečka. Koupání se těšilo velké přízni lidu a stalo se nedílnou součástí každodenní hygieny. Znali všechny možné druhy koupelí, které pravidelně praktikovali. Součástí těchto prostor byla svlékárna, čekárna, odpočívací místnost a místnost pro diskuze. Každý si s sebou nosil jako povinnou výbavu nádobku na olej, kovové zrcátko, škrabátko a sandále, které umožňovaly chodit po rozpálených podlahách, které vytápěly všechny komunikační prostory a bazény. Další prostory, kde se postarali o tělo návštěvníka, tvořili různé salony – masážní, pro nanášení masek, depilaci, cvičení a bylinné terapie. Zájem byl o divadla a tělocvičny, které se později stali také součástí. Byly to velké komplexy, s náležitou pozorností, které pojaly až několik ticích návštěvníků denně. Provoz byl nepřetržitý i v zimě, díky důmyslnému topnému systému. Všechny prostory měly osově symetrické schéma, kdy hlavní prostory byly na centrální ose. Pro muže a ženy byly místnosti rovnocenně zdvojené. Některé původně rozdělené části byly ovšem brzy nahrazeny společnými pro obě pohlaví. Tento nenucený rozvoj
11
byl ale trnem v oku některým panovníkům, kteří občasnými verdikty společné koupání zakazovali. Jednalo se hlavně o Marca Aurelia, Hardriana i Alexandra Serenia.
Vlastní lázně měly následující části: apodyterium
-
svlékárna
frigidarium
-
chladná
lázeň
tepidarium
-
vlažná
lázeň
caldarium
-
horká
lázeň
potní
lázeň
sudatorium
-
s různými
stupni
piscina
-
koupací
teploty bazén
alaestra - hřiště Obr. 2, půdorysné řešení římských lázní Mezi nejznámější lázně se řadí císařské Neronovy a Titovy, Stabijské, Constantinovy nebo Caracallovy, které byly schopny pojmout až dva a půl tisíce návštěvníků. Do druhého století našeho letopočtu bylo na území římském jen okolo 170 lázní, tak ve 4.st. n. l. jich bylo na tisíce. Charakteristická
byla
výzdoba,
která se stává inspirací pro dnešní SPA centra, bazény a akvaparky. Bylo zde použito mozaiky na stěnách i stropě, všudypřítomných soch, reliéfů, vše bylo z mramoru, cihel a červené žuly. Povrchy byly leštěné
s použitím
vzácných
kamenů, jako je alabastr a různých druhů barevných žul v zeleném, šedém a černém odstínu. Bohatá Obr. 3, zdobení areálu lázní
zdobení měla oslňovat a dodávat
12
přepychu. Mnohdy vládce vyzdobil stěny i portréty ze své rodiny. Z architektury bylo využito sloupů, kleneb a kupolí, které dodávali atmosféru celému prostoru. Seneca prý prohlásil, že se cítí malý a chudý, pokud se stěny v lázních nelesknou mramorem. Dohled nad dodržováním řádu mělo několik specializovaných zaměstnanců a mnoho obsluhujících. Lázeňský svět se stal důležitou součástí společenského života. Vrcholem nebylo pouze využití prostorů ke koupelím, ale také různé společenské a sportovní vyžití, vedly se zde politické diskuze, vznikaly zde nové společenské styky. Zde se soustředil celý jejich život. Lázeň byla považována za pozemský ráj. S rokem 467, kdy zaniká říše římská a dochází ke stěhování národů, zaniká i kultura lázní a nastává temný středověk. Péče o tělo se zachovala pouze ve východní části v Arabských státech, odkud se zase o několik století později dostávala do Evropy.
3.4) STŘEDOVĚK V této nemocemi protkané době by nás podle církve měla ochránit božstva od všeho zlého. Proslulé lázně chátraly nebo byly přestavovány na kostely. Duchovenstvo se stavělo proti nahotě člověka, některé kláštery dokonce zakazovaly očistu tak důsledně, že byla povolena pouze jednou do měsíce, někdy až jednou do roka. O některých panovnících se dokonce tvrdí, že se nikdy nekoupali. Celým obdobím se nesl zápach, špína, šíření epidemií a morů. Žilo se v nedobytných hradech a tvrzích, všude se nesl postrach válek. Tělo bylo chápáno jako nástroj hříchu a lidé se podezřívali i z vlastních myšlenek. Pouze arabské státy po celá staletí čistotu těla udržovaly jako samozřejmost. Proto zde nepřestalo zřizování lázní a bazénů a jejich údržba. Ženy zde měly větší volnost, kdy mohly tyto veřejné prostory navštěvovat rovnocenně jako muži, společenský život nevyjímaje. Zpět do Evropy se poznatky o hygieně dostaly až s prvními křížovými výpravami v 11. a 12. století. Špinaví šlechtici a žoldnéři se zde střetli s čistotnými obyvateli, kteří se pravidelně koupali a převlékali. Byl zde vidět vysoký životní standard. Tyto skutečnosti se postupně dostávají i k našim zemím. Panovníci začínají vidět určité nedostatky a chtějí sjednat modernizaci. Ještě stále však muselo uběhnout několik 13
staletí, než se koupání a hygiena staly opět samozřejmostí. Musela pominout doba špíny,
potlačování
lidské individuality,
procesů
s čarodějnicemi,
stupňujícího
církevního fanatismu a projevy negace na otázku hygieny. V 16. století se rodí renesance, která se navrací k antice. Zastavuje se stavba pouze světských staveb. Lidé opouštějí chladné a nevybavené hrady a zvyšují svoji životní úroveň a komfort. Nacházejí léčivé účinky vody, zajímá se o člověka o jeho tělo a anatomii. Znovu se probouzí kultura koupelí. Vznikají i zvláštní stavby přímo pro tyto účely jako lázně, bazény v domech, vodárny a plovárny. Koupelny jsou se speciálními kamny pro ohřev vody, čímž se v domech oddělují jednotlivé funkční místnosti. Lékaři začali předepisovat lázně a někteří pacienti pak nechtěli z vody ani vycházet, někdy dobu ve vodě až přeháněli. Věřili, že mokvání kůže může být dalším způsobem, jak očistit tělo. U některých feudálů se dokonce stávají koupele oblíbené nejen jako očista, ale i jako nová zábava. Tohle období začíná znovu posouvat koupele a lázně ze sféry hygieny k pobavení se a volnému času společenského života. Po celé Evropě nastává rozkvět v 17. - 18. století ve výstavbě lázní a ve zjišťování nových možností léčby vodou. Pro příklad stačí jméno Jesenického rodáka Vincence Priessnitze, který byl opravdu znalý v oblasti vodoléčby. Počátkem dvacátého století se architekti a výtvarníci snaží dělat architekturu pro společnost se snahou naplnit její očekávání ve vytvoření nového, čistého světa. Od této doby se celý pohled na lázeňství mění. Na přelomu 19. a 20. století se odděluje lázeňství od sportovního plavání, rodinné zábavy a trávení volného času a formuje se do podoby, ve které plavání známe dnes.
14
4.) ČESKÁ LÁZEŇSKÁ MĚSTA Jejich vznik lze datovat od 18. století a nejmohutnější rozvoj zaznamenala hlavně v 19. století. Mají uznání po celé Evropě a jsou významnými léčebnými centry. Rozvíjející se lékařství je dostalo do širokého povědomí a staly se velmi vyhledávanými. Lázeňství jako kultura pomohlo šíření romantismu, historismu a osvícenství. Z architektonického hlediska byly často nazývány „ideálními městy“. Na jejich výstavbu bylo zváno mnoho známých architektů, jako jsou např. Josef
Zítek,
Karel
Wiedermannovi,
a
Václav
Gustav Fischer
a mnoho dalších. Mezi návštěvníky se pak objevily osobnosti jako Josef Dobrovský, J. W. Goethe, jejichž pomníky zde byly později vystavěny. Města připomínala dobu antiky, zase byla
sídlem
společenského
života
a regenerace těla. Konaly se zde plesy, velkolepá hudební představení, na kolonádách život jen kvetl a možná i právě proto se Obr. 4, lázeňský život v 19. století
stávaly stále oblíbenějšími. Vrchol ve svojí návštěvnosti dosáhly lázně před první
světovou válkou. Navštěvovali je lidé z jakékoli sociální skupiny – šlechta i služebnictvo a střetávali se zde i všechna náboženská vyznání – katolíci, protestanti, židé … Po určitou dobu byly zrušeny i veškeré lázeňské taxy, protože lázeň byla považovaná za dar od Boha a proto by měla být přístupná všem. K dnešním nejznámějším a tradičním lázeňským městům v Evropském povědomí patří Františkovy Lázně, Mariánské Lázně, Luhačovice, Karlovy Vary, Poděbrady, Teplice nad Bečvou a mnohé další, kde stále kvete turistický ruch. V dnešní době je na území České republiky v provozu 37 lázeňských areálů.
15
5.)PLAVÁNÍ
Málokterá sportovní aktivita je pro náš organismus tak příznivá, jako právě plavání. Ve všech úrovních zdatnosti působí jako rehabilitační prvek a je tedy velmi vhodná sportovní aktivita pro naše tělo. Při plavání děláme pohyby, které nejsou nikde jinde nahraditelné. Rozvíjí tělesnou schránku člověka rovnoměrně, dochází k pravidelné střídavé zátěži celé svalové soustavy, k zatnutí a následnému uvolnění. Voda nás nadlehčuje, dodává nám tedy pocit uvolnění a lehkosti, povoluje ztuhlá ramena, záda a nenamáhá přetěžovaná kolena. Některá centra nám umožňují návštěvu bazénů o různé teplotě, zde tyto teplotní přechody utužují naše zdraví. Dochází k poklesu tepové frekvence, zlepšuje se krevní oběh, což příznivě působí na srdce. Tlak vody napomáhá výdechu. Dýchání je tedy intenzivnější, účinnější a pravidelné, dochází ke správnému pohybu hrudního koše. Nádechy nasycených par nad hladinou jsou příznivé pro čištění plic. Ne nadarmo se říká, že plavání má i příznivé účinky na hubnutí. Urychluje se látková přeměna a několikrát se zvyšuje energetický výdej, protože odvod tepla ve vodě je vyšší. Masážního účinku je využito ve vířivkách a bazénech s protiproudem. Proto bývají velké plavecké bazény doplněny o mnoho menších bazénků s určitou teplotou vody nebo vířivkou. Po zvýšeném sportovním výkonu působí zároveň regeneračně a relaxačně. Pravidelným plaváním se stává člověk rovnoměrně svalově rozvinutý, otužilý a zdravý. Tímto pohybem se dá skloubit síla, obratnost, vytrvalost, rychlost a obratnost. Dalším kladným faktorem je, že člověk může začít plavat bez omezení věku a svých plaveckých schopností. Proto je dobré, když veškeré prostory plaveckých areálů mohou posloužit opravdu všem, kteří si přišli zasportovat nebo jen aktivně odpočinout.
5.1) HISTORIE PLAVÁNÍ Pomocí pohybů těla se dokáží přemísťovat ve vodě nejenom lidé, ale i zvířata. V prvobytně pospolné společnosti to byl, domníváme se, existenční základ přežití v boji s přírodou, dodnes tento způsob můžeme vidět u některých kmenů v Africe. První rozmach plavání byl až v otrokářské společnosti, kdy bylo základem vzdělání dětí. 16
V Egyptě byla zachycena velká obliba tohoto sportu na malbách a soškách, zde se nejednalo o výsadu pouze mužů. V Řecku bylo plavání jako součást vojenské přípravy, podobně jako šerm, kde byli cvičeni zvláštní plavci schopni zahajovat útok z vody ve zbroji a tím překvapit nepřítele. Kdo neuměl plavat, byl považován za nevzdělance. Konec této éry přinesl vznik gladiátorských soutěží. V Evropě se koupali na veřejnosti spíše chudí v přírodních nádržích a řekách, jinak byla všude špína. Výjimkou byli snad jen rytíři, kteří jako jednu z disciplín měli plavání. Vše se změnilo se vznikem humanisnu, byla napsána např. První učebnice plavání od Švýcara Mikuláše Wynnanna roku 1538 a tento sport nabíral na oblibě. Začaly se vystavovat první plavecké školy a plavání se vrátilo i jako výuka do škol. J. A. Komenský se zmiňuje o plavání pod heslem - překování toku vody člověkem. František Palacký zase ve svých Dějinách národa českého se zmiňuje o Slovanech, jako národu středně vysokém, ve vodě, co plovači a potápěči, se dobře znali.... Vše začalo rekreačně a spíše pro zábavu, to ale vyústilo v první plavecké soutěže a plavání se dostává i na Olympijské hry (1896), kdy zatím každý plaval, jak uměl. V 60. letech 19. století byla Anglie v tomto směru nejvyspělejší. Roku 1908 vznikla FINA (Federation Internationale de Nation Amateur), která určila první směrnice a pravidla. Dokonce Evropská plavecká liga (LCN, 1927) měla jako předsedu československého ing. Hauptmana. Rozdíly ve výsledcích mužů a žen sice nejsou tak vysoké (někdy měly ženy i lepší časy, 1936), přesto tyto dvě soutěže byly odděleny a plavání se tak stává sportem s nejvyšším počtem udělovaných medailí. V českých zemích byly první závody uskutečněny roku 1845 při oslavě příjezdu vlaku z Olomouce do Prahy. Měly ovšem spíše exhibiční charakter a byly doplněny i o závod v sudech nebo neckách. Až v 90. letech 19. století u nás začaly vznikat první kluby.
17
6.) HISTORIE PLAVEK Při výběru ru plavek se dnes díváme na cenu, značku, kvalitu a třeba řeba také, jak moc se v nich opálíme. Některé které divočejší divo kultury mají ještě mnohem odvážnější odvážn modely než většina světa, ta, ale ne vždy byla taková možnost. Dříve D bychom si totiž ještě ješt vybírali koupací úbor o přísných ísných pravidlech. Naopak ve starověku ku takové starosti neměli, nem koupali se nazí nebo v tom, v čem běžně chodili. Antické Řecko ecko rozdělovalo lovalo už úbor muže a ženy. Na malbách (Pompeje) a mozaikách jsou ženy znázorněny znázorn v něčem em podobném dnešním bikinám. Zde tedy můžeme žeme mluvit o prvních plavkách. Prostory lázeňských láze převlékáren vlékáren byly velkorysé a
často
i
spojené
s
mužskými.
Jinak tomu bylo v 18. století, kdy ženy musely nosit koupací župany, což byly dlouhé šaty, co i po namočení namo zůstaly neprůhledné hledné a kalhoty, které musely mít sešité nohavice tak, aby se nevytahovaly. Důležité ležité byly i zvláštní punčochy a botky do vody, které ty odvážnější brzo zo odložily. Muži měli m krátké vlněné né kalhoty, jejichž délka se postupně
zkracovala.
neexistovaly
žádné
V
té
šatny,
dob době pouze
vozíky na kolečkách, kách, které se později pozd změnily nily na kabinky pevně pevn zakotvené na břehu. ehu. Bazar, módní časopis č v roce 1865
představil edstavil
nov novou
dámskou
kolekci plavek. Základ tvořily tvo volné spodky s košilí až ke krku, kdy přes p celý tento úbor or byl přehozen př plášť z kostkovaného flanelu. Vše mělo m působit elegantně a zdobeně. zdoben
Obr. 5, převlékací evlékací kabinka a plavky z 20. let 19. Století, Spojené státy americké
18
Těžce představitelný snad je i fakt, že roku 1907 byla vodní balerína Annette Kellerman (Rakušanka) zatčena za odkrytá ramena, částečně nohy a krk, při svém vystoupení. Tímto činem ovlivnila mnoho žen a návrhářů plavek. Od té doby se začaly nosit méně konzervativní úbory. Nohavice tedy mohly končit už v polovině stehen. Oblíbenost plavání jako rekreace a sportu dala za vznik prvním převlékacím kabinám na březích. Ve 20. letech minulého století, kdy Evropě vládl styl secese, lidé utíkali z měst k aktivní formě života. Vznikala mnohá rekreační střediska u vody, v USA dokonce nastal tak velký rozmach, že 16. 5. 1916 na Madison square garden byla manifestace prvního plavkového dne. Nové trendy se díky fotografii rychle šířily. Území České republiky bylo až později ovlivněno ze zahraničí, kde panoval uvolněnější životní styl, kde se rozvíjely více sportovní aktivity. Lidé se více bavili a soutěžili mezi sebou. Na přelomu 19. a 20. století byla velká snaha podobat se vyspělým západním zemím. Sport se stal fenoménem a emancipace žen nebrala konce. Do 19. století byl sport pro ženu tabu, pak se vše změnilo a zdravá a vitální žena se správným držením těla měla vyšší šance se vdát. Vznikaly tedy specifické Obr. 6, počátek 19. Století, Evropa
oděvy, které už nebránily v pohybu, přitom ale zdůrazňovaly ženské křivky (v této době vzniká i móda korzetů). Nejrazantnější změna byla právě v plaveckém
oděvu, který už nebyl nepohodlný, dovoloval ženě víc než jen smočit nohy. Obě pohlaví mohla sportovat společně, etiketa už nerozdělovala pláž na mužskou a ženskou, kde mokrá látka mohla působit přitažlivě. Po 2. světové válce byly představeny světu první bikiny, tvořeny čtyřmi látkovými trojúhelníky, které byly propagovány sloganem " nejmenší plavky na světě". Žádná modelka je nechtěla předvádět, tak musel návrhář vzít za vděk striptýzové tanečnici. Model byl předveden v Paříži stejného dne, kdy Američané zaútočili na Hirošimu. Pojmenování tedy dostaly bikiny podle části Marschalových ostrovů, kde byly testovány jaderné zbraně. Boom bikin se však nekonal, mnoho pláží ve Španělsku, Itálii a Francii vydalo přísné zákazy proti nošení tohoto druhu plavek. Od 80. let dochází k velkému uvolnění módy a ženy se naopak snaží působit přitažlivě. 19
7.) K SOUČASNÉMU STAVU PLAVECKÝCH AREÁLŮ V minulosti bylo možné využívat přírodní zdroje k rekreačním a plaveckým účelům. Mnohdy postačilo jezero, rybník, přehradní nádrž s vhodně upravenou pláží, která se rozrůstala o převlékárny, toalety, sprchy, stánky s rychlým občerstvením, části pro kolektivní hry a místem pro relaxaci. Čistota a nezávadnost vody to dovolovala. Dnes již máme jen málo přírodních koupališť, kde můžeme být bez rizika hygienické nezávadnosti. Jednotlivé části se tedy přenesly k sezónním venkovním bazénům nebo do uzavřených bazénových areálů. V komplexu současně dostala své místo i pokladna a vstupní prostory. Vše muselo být dále rozšířeno o místo pro personál, první pomoc, plavčíka, odpočinková místa a oddělené prostory pro pravidelně navštěvující kluby s možností uložení používaných pomůcek. Celoroční aktivní provoz zabezpečují nejen rekreační návštěvníci, ale i stálí sportovci, kurzy pro školy, pro rodiče s dětmi a mnoho dalších. Celý areál se mnohdy neskládá pouze z jednoho bazénu, ale je doplněn o další části jako jsou bazény dětské, hluboké skokanské nebo parní komory. Možnosti záleží pouze na investorech a jejich snaze pokrýt celou provozní dobu návštěvníky. Vše pak může sloužit k rekreaci, sportu i zábavě. To vše dohromady zaručuje hospodárné využití a navrácení vložené investice. Celý areál, ať už pouze plavecký nebo zaměřený na více sportovních vyžití pak může působit nejen v architektuře jako dominanta města. Současná nabídka bazénů je rozmanitá. Rozdělujeme je na lázně soukromé, veřejné (komunální) a léčebné. Soukromé jsou výdobytkem dnešní doby, jsou symbolem luxusu a součástí každého moderního domu. Léčebné jsou provozovány jako součást zdravotnických zařízení – lázní nebo jsou provozovány jako termální lázně (hlavně Slovensko a Maďarsko, např. Podhájská, Bešeňová a další). Veřejné bazény se nesou v duchu sportovního nebo rekreačního vyžití. Samostatnou skupinou by se daly charakterizovat i moderní aqvaparky. Všechny tyto varianty mohou být provozovány pouze po určitou sezónu nebo mohou být v zastřešené formě. Existují i kombinované formy s uzavřeným prostorem bazénu po zimní období (Kraví hora, Brno). Což je jeden ze způsobů efektivního využívání, kdy šatny a provozní příslušenství pro venkovní koupaliště jsou také situovány do externích prostor a mimo část sezóny jsou uzavřeny.
20
První velké výstavby začaly kolem roku 1920, od té doby bylo po celé Evropě a Americe vybudováno tisíce plaveckých bazénu, kdy funkce se rozdělovala na skupinu lázní – očista a relaxace a skupinu bazénu – k výuce a sportovnímu vyžití. Většina areálů v provozu však byla postavena v druhé polovině dvacátého století a mnohá dnešním požadavkům na provoz již nevyhovují. Řešení dispozic jednotlivých prostor neodpovídá normovaným rozměrům a vybavovací předměty už dosluhují a neodpovídají tedy hygienickým ani bezpečnostním požadavkům. Mnohé starší z nich vystavěny ve větších městech ani nemohou pokrýt poptávku. Nově vystavené, již zmiňované akvaparky, jsou budovány hlavně pro rodinnou zábavu a mladší generace. Jejich stoprocentní využití závisí na zájmu návštěvníků o tyto atrakce. Požadavky lidí se velmi rychle zvyšují a proměny ve vybavení těchto prostor je obtížně realizovatelné a finančně nákladné. Prostory mimo vlastní atrakce jsou mnohdy poddimenzované a neřešeny s ohledem na možnou úpravu interiéru na rekreační a sportovní využití bazénové haly. Šatny a příslušenství jsou koncipovány k rychlému „odbavení“ velkého počtu lidí za co nejkratší možný čas.
7.1)
FOTOGRAFIE
ŘEŠENÍ
BAZÉNOVÝC
ŠATEN,
JEJICH
KLADY
A ZÁPORY Příklady fotografií jsou z již fungujících areálů po České republice. Jedná se o šatny k plaveckým bazénům. (Obr.
7)
Prostor
vyhovuje
veškerým
požadavkům. Světlá barva zde navozuje pocit čistoty. Velmi příjemná je možnost přirozeného větrání a průniku světla. Záporem však může být malý prostor pro převlékání a odkládání věcí pro jednotlivé osoby. Není zde vyřešen odtok zanášené vody, ani odložení věcí při poslední úpravě Obr. 7, šatna Přerov
u zrcadla.
21
(Obr.
8)
Jde
rekonstruované
o
původní,
prostory.
dnes
Skříňky
již jsou
vystavěny do řad a tím netvoří pro uživatele přílišné místo pro manipulaci. Podlaha je nejednotná.
Odtoky
vody
jsou
tvořeny
žlábkem, který může při neopatrnosti vést k úrazu. Celý prostor nepůsobí nijak zvlášť čistě. Za povšimnutí však stojí vybavení pro děti, které je součástí pánských šaten. Což
Obr. 8, šatna Brno - Lužánky
svědčí o faktu, že dnes již mnoho mužů zůstává s dětmi doma, proto by s tím mělo korespondovat i vybavení prostor.
Už od pohledu jde o velmi příjemný interiér,
který
navozuje
klidnou
atmosféru, do které se bude člověk rád vracet. Komunikační prostory jsou zde dostačující a nevytváří zbytečné plochy, které jsou využity jako větší prostor u skříněk a kabinek. Velké zpříjemnění jsou Obr. 9, šatna Ústí nad Labem
i
lehátka
v prostoru
šatny.
Nevýhodou jsou dělené skříňky na poloviny, které jsou
svojí velikostí
nedostačující, nehledě na fakt, že osoby nižšího
vzrůstu
mají
problémy
s manipulací s oblečením v horní poličce, která je jediná. (Obr. 10) Opět jde o zdařilý prostor šaten, který je doplněn místem pro odpočinek, whirpool bazénem a parní komorou. Snížený strop spolu se zajímavě vyřešeným osvětlením daly za vznik klidné a relaxační náladě. Nešetrná zde může být kombinace materiálu. Funkční jsou vybudované odtoky v celé ploše podlahy. 22
Obr. 10, šatna Praha - Letňany
Obr. 11, šatna Boskovice
(Obr. 11) Prostor v zásadě nevyhovuje požadavkům. Dělené skříňky umožňují návštěvu více osob na malém prostoru, tím je ale omezující jejich funkčnost. Hlavně v zimních měsících je velikost samotné skříňky nevyhovující. Prostor pro odložení věcí zde tvoří židle, která by měla nahradit lavice pro více osob. Hasící přístroj i zde má své opodstatnění, jeho místo by ale mělo být v prostorách pro obsluhu nebo v technické místnosti. U málokterých šaten je dodrženo pravidlo obkladů do určité výšky, aby se tak zamezilo plísním a usnadnilo se čištění. Mnohdy chybí místo pro děti, které by mělo být samozřejmostí, hlavně pokud bazén provozuje aktivitu plavání rodičů s dětmi. Nejedná se pouze o přebalovací pulty, ale i o místo, kde bezpečně dítě uložíme po dobu převlékání. V mnohých šatnách je jako hlavní požadavek úspora místa, nehledí se tak příliš na uživatele. Výška skříněk mnohdy omezuje použití vrchní části, chybí odkládací prostory (volné police v prostoru) a místo pro osobu je omezováno dalším otevřením vedlejší skříňky. Jen u některých areálů jsou samozřejmou součástí dostatečně velké lavičky nebo v lepším případě i samostatné sedačky nebo lehátka, které by umožňovaly například pohodlné posezení při čekání nebo by prodlužovali samotný pocit uvolnění z vířivky. Za nedostatečné lze také považovat malý počet zrcadel, které se často vyskytují pouze při východu, zároveň tak možnost vysušení si vlasů vlastním fénem v blízkosti skříňky, aniž bychom ji museli zamykat nebo se bát o její obsah. Orientace návštěvníka může při prvním vstupu do neznámého prostředí působit potíže, proto je žádoucí označení základních prostor, které tak navede jednoduše od vchodu po přístup k bazénu.
23
8.) POŽADAVKY NA JEDNOTLIVÉ PROSTORY JAKO SOUČÁSTI BAZÉNOVÉ ŠATNY Místnosti můžeme rozdělit na vstupní, technické (provozní), pro osobní hygienu a bazénové. Plavecký areál se složen z mnoha prostor na sebe funkčně navazujících. Podle typu plovárny se mohou tyto části měnit ve své dispozici a velikosti. Základní dimenzování však musí být dodrženo, pro správný chod areálu.
VSTUPNÍ PROSTOR Přístup do celého areálu by měl být řešen bezbariérově. Pokud se tedy jedná o prostory šaten položené pod úrovní vchodu, je nutné, aby byl zajištěn kromě schodů i výtah. Hlavní část tvoří pokladna a vstup do vlastních převlékáren. Tento prostor odděluje takzvanou „špinavou část“ od „čisté“. Dále už je přístup v botách zakázán. Samostatné místo pro přezutí bývá vybaveno lavičkami, popřípadě zrcadli. Hala bývá doplněna o místa k sezení a lehké občerstvení. Pachy z přilehlého bufetu se nesmí dostat do prostor šaten. PROSTOR PRO PERSONÁL Je situován u vstupu společně s pokladnou. Je zde vyčleněno místo pro styk s návštěvníky a přímo navazuje místnost pro obsluhující personál, kterému má být umožněno dostat se bez jakýchkoli problémů do všech částí šaten. Prostor je vybaven vlastními šatními skříňkami a povinnou lékárničkou, někdy je rozšířen i o samostatné hygienické zařízení. PROSTOR PRO ULOŽENÍ ČISTÍCÍCH PROSTŘEDKŮ Jde o zvlášť oddělenou uzavřenou místnost vybavenou tak, aby umožňovala uložit veškeré desinfekční potřeby, čistící prostředky nebo jiné agresivní látky, spolu s místem pro uložení potřebného nářadí. Mnohdy je zde umístěno umyvadlo nebo výlevka pro odpad. Měla by být alespoň částečně propojena se všemi ostatními prostory šaten, pro jednoduchou manipulaci. Hlavní požadavek tvoří omyvatelné stěny do výšky minimálně dvou metrů.
24
MÍSTO PRO SUŠENÍ Je tvořeno pouze vysoušeči hlavy, místem pro odložení věcí a odtoky, pro zanášenou vodu ze sprch, v podlaze. Dispozičně volně navazuje mezi sprchami a šatnou, tím zabraňuje přenosu přebytečné vlhkosti. Pro patnáct návštěvníků je doporučeno vybavit tuto místnost jedním vysoušečem. HYGIENICKÉ ZÁZEMÍ – WC Tvoří nezbytnou součást veřejných prostor. Je dveřmi oddělena od dalších funkčních částí. Toalety jsou soustředěny do středu celého půdorysu, nejlépe s dvěma vchody. Jeden ze suché části – šatny a druhý z mokré části – sprch. Z hygienických důvodů je důležité, aby navazovaly na bazénovou část přes sprchy. Na každých 30 osob by měl být jeden záchod, podle frekvence návštěv může být toto číslo zvětšeno. Zpravidla se tak jedná, u bazénů o délce 25 metrů, o tři dámské toalety a dvě v části pánské. Zde bývají doplněny hlavně pisoáry. Podle počtu toalet jsou přidána umyvadla. Je důležité, aby podlaha měla vlastní odtoky, kvůli snadnému čistění. Podle zvoleného způsobu je nutné dodržet následující minimální rozměry pro jednotlivá WC a vzdálenost mezi umyvadly a toaletami určený jako komunikační prostor. Pro umožnění využití i pro osoby se sníženou pohyblivostí aby součástí hygienické části bylo i speciálně upravené WC o rozměrech, které jsou dány normou.
Obr. 12, NEUFERT, možnosti v umístění WC, základní rozměry
25
HYGIENICKÉ ZÁZEMÍ – SPRCHY Velikost sprch je dána počtem návštěvníku. Je udáváno, že plavecký bazén by měl mít 10 sprch, kdy jedna sprcha je počítána na jednoho sportovce. Prostor by měl přímo navazovat na bazénovou část tak, aby každý plavec byl nucen jimi projít a provést tak základní očistu před vstupem do bazénu. Mohou být řešeny různě, podle uspořádání je lze dělit na hromadné, samostatné nebo v kabinkách. Jednotlivé sprchy pak mohou být odděleny zástěnami pro určité soukromí. Pro snadné procházení a manipulaci s věcmi jsou zde dány minimální rozměry vzdáleností stěn. Část je vyřešena pro odkládání věcí. Ty musí být uloženy stále v dohledu, ale v dostatečné vzdálenosti, aby nedocházelo k navlhání od vody ze sprch.
Obr. 13, NEUFERT, světlá výška sprchovacích hlavic
Obr. 14, NEUFERT, oddělení sprch zástěnami proti rozstřiku vody a nežádoucím pohledům
26
Obr. 15, NEUFERT, velikost prostoru sprch
MÍSTNOST PRO SPORTOVNÍ KLUBY Tvoří oddělenou šatnu pro pravidelně navštěvující klubové trenéry a sportovce. Šatní skříňky jsou zde v pronájmu. Často sem nebývá zanášena přílišná vlhkost. Vše je řešeno pro trvalé zázemí osobních věcí a potřeb. Prostor je doplněn o uzamykatelné skříně, kde jsou uloženy plavecké pomůcky a přístroje jako jsou plováky, potřeby pro potápěče, plovací destičky, pomůcky pro aquaaerobic, děti a další potřebné věci. Přístup je řešen jak z dámských, tak i z pánských šaten přes uzamčené dveře. Mohou zde být použity i věšáky pro trvalé uložení šatstva. Lidé kteří využívají tyto prostory se mnohdy více znají, takže se snižuje riziko možnosti krádeže.
ŠATNA „Šatna je běžné slovo, které obvykle označuje specializovanou místnost v nějaké budově, která slouží k převlékání oděvů a výměně obuvi (přezouvání) a která také může sloužit i k bezpečnému krátkodobému uložení a úschově šatů, bot a dalších osobních předmětů běžné denní potřeby (např. kabelka, taška, deštník, kufřík a podobně). Se šatnami se nejčastěji setkáváme na místech, kde je nutné, aby se často převlékalo a přezouvalo větší množství lidí např. ve školách, na sportovištích všech typů, v průmyslu, ve zdravotnictví, v armádě, v divadlech a mnoha dalších oborech lidské činnosti.
27
Ve sportu a při rekreaci - Šatny se jsou užívány také v mnoha sportovních a tělovýchovných odvětvích, např. při všech kolektivních sportech, v plavání apod. Při rekreaci se s nimi běžně setkáváme např. na koupalištích, v plaveckých areálech, akvaparcích apod.“ Dostupné z internetové encyklopedie Wikipedia, www.wikipedia. cz/satna
Součástí šatny mohou být místa pro zpříjemnění pobytu jako oddělené parní komory v mužské a ženské části, sauny nebo místa pro odpočinek s lehátky nebo křesli a místem pro děti. Celý areál dále obsahuje místo pro plavčíka, první pomoc, správu bazénu a sklad. Podle typu plovárny bývá bazén doplněn o bufetovou část, místo pro rozhodčí nebo relaxační zařízení. Tyto prostory se mohou vyskytovat samostatně v bazénové části nebo jako součást komplexu šaten. Velikost převlékárny je dána minimálními rozměry nutnými pro plynulý chod samotných šaten. Celý prostor by tedy měl být dostatečně velký a zaujímat tak důležitou součást celého areálu. Pro mnohé návštěvníky hodnocení samotné bazénové části zahrnuje i tyto prostory. Stěny jsou obloženy kachličkami nebo jiným omyvatelným materiálem do výšky minimálně dvou metrů, kvůli nutnosti snadné hygienické údržby. V celé místnosti nesmí být vloženy zařizovací prvky s ostrými hranami, které by zvyšovaly možnost úrazu návštěvníků nebo obsluhujícího personálu. Podlahy je nutno řešit jako protiskluzové, například z keramických kachliček. Čištění je zde velmi časté, aby se zamezilo vzniku plísní nebo kožních přenosných chorob. Celá podlaha je jednoduchá bez schodů. V celém prostoru jsou udělány odvody vody kanálky, aby se zamezilo vzniku přílišné vlhkosti. Pro bezbariérový přístup je rozdílná výška místností vyřešena šikmými plošinami. Pro jejich snadnější využívání vybavení bývá interiér v určitých částech doplněn o různá madla nebo úchytky. Pro přívod čerstvého vzduchu se zde ve většině případů otevíratelná okna nevyskytují, pokud ano, tak pouze v některých částech šatny a ne v takové míře, která by neodpovídala danému prostoru. Proto je odvětrávání zajišťováno uměle. V souvislosti 28
s tímto faktem je zanedbatelné i přirozené světlo, které by vnikalo do interiéru. Je zde tedy použito zářivek, které mají bílé světlo a příliš neoslňují svojí intenzitou, zároveň však plně osvětlují daný prostor. Je jich využito i ze záměru úspory elektrické energie. Teplota musí být udržována stále okolo 24°C. Topení je v těchto místnostech řešeno jako podlahové. Klasická topení přetrvávají pouze u starších staveb nebo v ne moc frekventovaných částech, jako jsou oddělené šatny pro soukromé účely nebo v prostoru pro personál. Často bývá zakryto lavičkou nebo jiným zařizovacím prvkem, aby nemohlo dojít k přímému kontaktu. Prostor vyplňuje jednoduchý nábytek, nutný ke splnění základních funkčních požadavků. Jedná se o šatní skříňky, kabinky na převlékání, lavičky na sezení a odkládání věcí, popřípadě věšáky. U východu jsou situovány zrcadla s osvětlením a police na odložení věcí. Součástí může být dodatečný sušák na vlasy nebo umístěné zásuvky, pro možnost použití vlastního fénu. Nejen v dámské části, ale už i v pánské se stává pravidlem, že je možnost vstupu i s velmi malými dětmi, proto i na ně by se v šatnách mělo myslet. Jedná se o přebalovací pulty, které mohou být klasické nebo sklápěcí, aby nezabíraly prostor. Příjemné je, pokud je možno i větší děti odložit do přemístitelné postýlky na kolečkách nebo do dětského koutku. Pro mnoho lidí už samotná veřejná šatna může být neobvyklé prostředí, proto by mohly působit negativně na lidskou psychiku. Proto se využívá i jednoduchých barevných kombinací, které nevytváří přílišný kontrast. Měly by působit klidným, veselým a čistým dojmem. Komunikační prostory by měly být dostatečně velké, jejich šířka nesmí být menší než 1,1 metru, aby nedocházelo ke střetu a byla zajištěna možnost pohybu osob se sníženou pohyblivostí. Průchody by měly přímo navést návštěvníka od vchodu k bazénu bez zbytečného zacházení. Použité materiály by měly být dokončeny vhodnou povrchovou úpravou, aby nedocházelo k poškození vybavení. Vyskytuje se zde zvýšená vlhkost vzduchu a jde o místa, kde páry kondenzují na chladnějším povrchu, proto je nutno zvolit tu úpravu, která je schopna odolávat tomuto náročnému veřejnému prostředí. Celá konstrukce vybavení musí být pevná a nenáchylná na vlhkost, což bývá problém lepidel, kdy může docházet k častému odlupování hran. 29
Velikost celé haly závisí na ploše bazénů a přídavných prostor jako jsou vířivky, sauny anebo dětské bazény, které mohou být součástí. Prosklená stěna bazénu bývá orientována na jižní nebo jihozápadní stranu, aby bylo využito co nejvíce slunečního záření.
9.) VLASTNÍ NÁVRH INTERIÉRU ŠATEN A PŘÍSLUŠENSTVÍ Celková plocha s níž v návrhu pracuji je 648 m2 (27 m x 24 m). Velikost šaten a příslušných prostor je odvozena od potřeby funkce pro bazén o velikosti 25 x 12,5 metrů, s ohledem na možné další funkční prostory jako je sauna, vířivka, parní komora nebo dětský bazének, které mohou být součástí. Pro tuto rozlohu bazénu je dán požadavek na 60 šatních skříněk v dámské i pánské části. Pro možnost vyšší návštěvnosti, a tím pokrytí denní provozní doby je prostor rozšířen o soukromé šatní skříňky pro stálé návštěvníky a samostatnou místností pro uložení sportovních potřeb nutných při tréninku klubových sportovců nebo u hodin pro veřejnost, kde se mohou nabízet služby jako plavání pro veřejnost, pro těhotné ženy, aquaaerobic a další.
Obr. 16, vizualizace půdorysného řešení interiéru
30
9.1) PŮDORYSNÉ ŘEŠENÍ
8
9 30 , m
11
10
13
12
14 15 6
7 16
1 4
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.
2
3
5
Vstupní prostor - 21,6 m2 Vchod do šaten, přezouvána, ženy - 19,6 m2 Vchod do šaten, přezouvána, muži – 19,6 m2 Soukromé skříňky, ženy – 32,5 m2 Soukromé skříňky, muži – 32,5 m2 Šatna ženy – 165,6 m2 Šatna muži – 165,6 m2 Místnost pro sušení, ženy – 11,55 m2 Místnost pro sušení, muži – 11,55 m2 Sprchy, ženy – 40,0 m2 Sprchy, muži – 40,0 m2 WC ženy – 17,5 m2 WC muži – 17,5 m2 Šatna pro trenéry – 36,4 m2 Technická místnost – 3 m2 Pokladna, prostor pro personál – 13 m2 31
Bazén s příslušenstvím je navrhován v patře pod úrovní vstupu do areálu, odkud se dostaneme k šatnám po schodech nebo výtahem, který zároveň svými rozměry slouží pro bezbariérový přístup. Vstupní část slouží pouze jako filtr osob přicházejících a odcházejících a je vybaven pouze informačními tabulemi, ceníkem a popřípadě nástěnkami klubů. Pokladní prostor je dostatečný pro obsluhu návštěvníků, zároveň je spojen se zázemím personálu a samostatnou místností pro uložení hygienických potřeb k úklidu. Po zaplacení se návštěvník dostává přes turniket do míst, které jsou určeny pro přezouvání. Po obvodu jsou pouze lavičky, hlavní je zde uzavíratelný vstup do vlastních šaten. Zavírání je důležité hlavně v zimních měsících kvůli nežádoucímu úniku tepla. V dnešní době je moderní navrhovat společné převlékací prostory pro muže a ženy. Mnoho lidí však tento fakt hodnotí negativně. Vzniká způsob převlékání, kde se ztrácí intimita,což může být pro mnoho lidí důvodem, proč zvolit jinou aktivitu, než právě plavání. Nejčastěji se tak jedná o školní skupiny, rodiče s dětmi, starší občany nebo osoby s určitým druhem nemoci. Způsob, že ze sprch vyjdeme do společných prostor, nás zároveň nutí opět se obléci do mokrých plavek, takže se někdy vytrácí smysl sprchování. Další možností je nosit sebou dostatečný počet ručníků pro zahalení, což není vždy možné. Někteří jedinci tento fakt neřeší a nedělá jim problém chodit ze sprchy bez zahalení a převlékat se přímo u skříňky. Mohou tím způsobit pohoršení, mnohdy je to zároveň pro okolí nepříjemné. Rodiči s dětmi může působit problém, kdy mají hodně věcí, které musí přenášet mezi kabinkou a skříňkou, přičemž musí myslet na neustálé hlídání nebo zamykání věcí. Starší lidé, kteří navštěvují hodiny pro ně určené, zas mohou mít problémy se převlékat před tolika cizími lidmi, často jim také chybí místo k sezení, odpočinutí nebo k oblékání. Stálí návštěvníci jsou většinou ochuzeni o možnost pronájmu skříněk, kde by byli alespoň částečně odděleni od veřejnosti. Pro výstavbu nových sportovišť s bazénem by bylo vhodné pomýšlet na všechny skupiny návštěvníků, kteří by se kvůli šatnám nemuseli rozhodnout znovu areál navštívit. Při řešení těchto prostor se musí brát ohled opravdu na všechny obyvatele v okolí, protože je to jejich mnohdy jediná možnost, kam si jít zaplavat nebo relaxovat. K argumentaci těchto faktů je přiložen úryvek z diskuze, který vznikl jako reakce na nově zrekonstruované šatny v Přerově.
32
„Dobrý den, včera jsem poprvé po rekonstrukci navštívila plavecký areál. Nestačila jsem se divit. Ten kdo nové šatny vymyslel asi nechodí plavat. Vím, že je teď ve světě módní sjednocovat dámské a pánské šatny, ale nikde se už nepíše, jaký to má u návštěvníků úspěch. Jak jsem viděla, minimum lidí používá převlékárny a převléká se přímo u skříněk… Nahota je sice hezká, ale jak na kom. Navrhuji, např. dodělat předěl mezi "dámskou a pánskou částí" skříněk. Doufám, že se nad tím ještě zamyslíte. Děkuji.“ Téma diskuze : Rekonstrukce bazénu [Lucie], 25.9.2008 12:53 http://www.teploprerov.cz/index.php?nid=1130&lid=CZ&oid=108154
Z těchto důvodů je v návrhu využito oddělených šaten, které pro mnohé zajišťují větší komfort. Propojená je pouze část pro sportovní kluby. Zde nedochází, v případě trenérů a instruktorů, mnohdy k zásadnímu převlékání, lidé se zde střetávají pouze při střídání tréninkových výcviků jednotlivých sportů, nevzniká tedy přílišná potřeba oddělených prostor. Zvláštní šatna je řešena pro 20 osob, bez nutnosti převlékacích kabinek. Součástí nábytkového vybavení kromě šatních skříněk, poliček a zrcadla, tvoří také po celé délce stěny uzamykatelná skříň. Ta slouží k uložení potřebných věcí pro trénink. Je oddělená pro jednotlivé kluby samostatnými zámky, snadno přístupná a větraná, aby zde nevznikaly plísně při dlouhodobém uložení. Celý půdorys je tvořen symetricky, velikosti dámské a pánské části jsou tedy stejné. Prostor šaten pro veřejnost je oddělen příčkou od skříněk možných k pronajmutí. Pronajmout skříňky si může 20 zájemců v dámské i pánské části.
I když jde o oddělené šatny, tak i zde jsou doporučeny převlékací kabinky. Jejich počet už je ale variabilní, závisí na návrhu. Zde jsou umístěny dvě převlékací kabinky o rozměrech 1,25 x 1 metru a jedna určena pro postižené osoby nebo rodinu o velikosti 1,5 x 1,25 metru. Sahají do výšky dvou metrů. Prostor je doplněn o místo k sezení, dětskou část tvořenou závěsnými výklopnými přebalovacími pulty a přemístitelnou síťovou ohrádkou pro děti. Po celém interiéru jsou umístěny zrcadla s poličkami, dostatečným osvětlením a zásuvkou pro zapojení fénu. Vše je rozmístěno tak, aby bylo možno upravit se poblíž skříňky, kdy jsou odloženy věci pod dohledem.
33
Velikost jednotlivých funkčních částí, jako jsou toalety, sprchy a šatny jsou dány počtem nutným pro určitý počet návštěvníků a optimální velikostí komunikačních prostor, jejichž dodržení je důležité pro správný chod. Jednotlivé minimální rozměry jsou dány normami.
Obr. 17, vizualizace, pohled do šaten
Mezi jednotlivými skříňkami byl dodržen minimální rozměr nutný k oblékání a manipulaci s předměty u skřínky. Naproti sobě stojící skříňky s dvířky, které se otevírají do prostoru je komunikační prostor o délce 1,80 metru, pokud je místo jedné řady skříněk umístěna stěna, postačuje prostor 1,10 metru. Toalety jsou řešeny jako průchozí jak ze šaten, tak i ze sprch. Zamezí se tak přílišnému kontaktu osob a zbytečnému přecházení. Umístění zároveň není daleko od vstupu, ani od bazénu. V dámské části jsou umístěny tři toalety s otevíráním ven a dvě umyvadla, zapuštěná do desky, aby se vytvořila plocha pro případné odkládání věcí. V pánské části jsou dvě toalety doplněny o tři pisoáry. Umyvadlo je zde pouze jedno zasazené do desky, stejně jako u žen. Prostor toalet je propojený přes WC, které rozměry a vybavením odpovídá požadavkům pro tělesně postižené. Proti nežádoucímu přechodu 34
osob z jedné do druhé části, je nutno opatřit dveře upozorněním nebo řešit přístup klíčkem, který by byl vydáván u pokladny na vyžádání. Způsob propojení přes WC má své opodstatnění i při čistění těchto prostor nebo doplňování hygienických potřeb, kdy personál tak nemusí obcházet skoro celou šatnu. Ke sprchám se dá vstoupit přes WC, což má určitě i svoji funkci co se týče hygieny, a z prostoru šaten. Počet sprch je opět dán kapacitou bazénu, doporučený počet pro délku bazénu 25 metrů je deset sprch. Ty jsou v půdoryse řešeny jako oddělené po dvou, což zajišťuje alespoň určitou míru soukromí. Odtoky jsou řešeny pouze zkosením podlahy. Velikost plochy pro jednu sprchující se osobu je dána velikostí klasických sprchových vaniček. Celý prostor je doplněn o odkládací plochu a háčky na ručníky a tašky. U toalet a sprchové části jsou dodrženy požadavky na velikost prostoru, které už byly uvedeny v kapitole Požadavky na jednotlivé prostory, jako součást bazénových šaten. V celém prostoru jsou použity dveře o šířce 80 centimetrů. Interiér je barevně sladěn, aby působil jednotně a čistě. Požité materiály jsou vhodné do veřejných prostor se zvýšenou vlhkostí. V šatnách je využito umělého osvětlení a odvětrávání.
10.)
ŠATNÍ SKŘÍŇKA
Jedná se o nábytek ve veřejném interiéru, který slouží k dočasnému uložení věcí. Bývá v prostorech, které jsou přímo určeny k převlékání, jako jsou šatny sportovních areálů, podniků, škol nebo domácí. Jedná se většinou na zámek uzavíratelný objekt, který je vybaven policemi, háčky a šatní tyčí. Šatní skříňky jsou vyrobeny z nejrůznějších materiálů, většinou však převládá dřevo, plastové výlisky, ocelový plech nebo aglomerované materiály. Ocelový svařovaný plech bývá o tloušťkách 0,8 až 1 milimetr s práškovou povrchovou úpravou. Tento typ se ale v šatnách pro bazén nepoužívá, pouze v místech pro personál. Plast se používá jako doplňkový materiál, vzhledem k jeho nedostatečným vlastnostem pro veřejný interiér. Vybavení a velikost se může měnit v závislosti na potřebě v daném prostředí. 35
Skříňky do prostor plaveckých areálů jsou konstruovány z aglomerovaných materiálů, jako jsou DTD nebo MDF desky s laminovanou povrchovou úpravou. Tloušťka desek ke konstrukci je 18 milimetrů. Pro vnitřní vybavení může být zvolena i jiná šířka. Nutná je odolnost vůči častému používání a vlhkosti, která je v šatnách zvýšená. Povrchová úprava musí být dokončena tak, aby nedocházelo k poškození uloženého oblečení a dalších věci, jako obarvení nebo zatrhávání o hrany. Pevnost celé konstrukce by měla být jedním z hlavních požadavků na skříňku, aby se zamezilo možnosti zranění a byla zajištěna co nejdelší životnost. Použité skříňky by měly vyhovovat normám zkoušek pro veřejné interiéry.
Obr. 18, „Z“ dělení skříňky
Obr. 19, skříňka spojená se sedací plochou
Skříňky se mohou vyrábět po jenom, dvou nebo více oddílech, zaleží na výrobci, využití v daném prostoru a finančních možnostech. Jednotlivé oddíly mohou být rozděleny na dvě rovnocenné části v polovině nebo v takzvaném „Z“ tvaru, opět na stejné části. Při výběru může záležet i na způsobu otevírání na strany jednotlivých dvířek. Uložení bývá na soklu, nohách nebo vybetonované podlážce většinou do výšky deseti až patnácti centimetrů, další způsob je, pokud je skříňka spojena s odkládacím prostorem tak, že bývá uložena až ve výšce 40 cm nad zemí. Lavice může být uložena více při zemi, od výšek 25 centimetrů, tím se ale snižuje její funkce, jako náhrada lavičky. Pod samotnou skříňkou vzniká tedy prostor pro snadné čištění podlah nebo pro uložení zvláště uzavíratelného boxu pro objemnější předměty. Zvýšená konstrukce je tvořena z ocelových profilů.
36
Proti vypáčení nebo vylomení slouží dostatečně pevné kování a uzamykání. Zámky mohou být cylindrické, mincovní nebo visací. Závěsy jsou upraveny tak, aby nemohlo dojít k náhodnému nebo úmyslnému vysazení dvířek. Ty mohou být zajištěny také omezením otevření do určitého úhlu. Ve spodní části je umístěno odvětrávání, proti vzniku plísní a udržování přílišné vlhkosti. Perforování může být ze zadní strany, v přední části na dvířkách nebo po jejich celé ploše. Vybavení je variabilní. Součástí může být samostatně uzamykatelný box na cennosti, ten se ale moc nevyužívá z důvodů vyšší ceny a nutnosti mít další klíček. Na pověšení slouží plastová tyčka s ramínkem nebo háčky umístěné po obvodu. K uložení slouží police v horní nebo spodní části nebo jejich kombinace. Vyrobeny jsou z plastu nebo stejného materiálu, jako je korpus skříňky. Barva povrchu záleží na možnostech výrobce a potřebě zákazníka. Součástí přední části mohou být jmenovky, ty se však používají pouze u stálých návštěvníků nebo pronajatých skříněk. Šířka i výška jednotlivých oddílů může být různá. Nejčastěji se však prodávají v šířkách 300 až 400 mm, menší jak 300 mm jsou spíše nedostačující. Výška se pohybuje okolo 180 centimetrů. Ta je dobře obsluhovatelná pro průměrně vzrostlého člověka. Zároveň usnadňuje možnou manipulaci předmětů při uklízení a vytírání prachu.
11.)
ERGONOMICKÉ POŽADAVKY
Jsou vytvořeny podle základních rozměrů ukládaných předmětů a možnostech člověka, jeho tělesných proporcí, pro obsluhu. Každá skříňka by měla vyhovovat požadavkům, pro které je konstruována, bohužel mnohdy tomu tak není. Jejich velikosti jsou často poddimenzované a nevyhovující, umístění některých druhů oblečení pak může působit problém. Ve spodní části se ukládá obuv, která může být různého charakteru. Problém nastává hlavně v zimních měsících u dámských kozaček, které se často nevejdou na výšku do určené přihrádky. Podobný problém nastává i u mužů, kteří jsou nuceni široké boty
37
větších velikostí naskládat na sebe. Další nesnáz může způsobit dítě, které sdílí stejnou skříňku spolu s rodičem. Vrchní poličky jsou často dosažitelné pouze do určité části, jejich hloubka není využita a tím už se zmenšuje úložný prostor. Hloubka skříňky je 50 centimetrů, odvozuje se od potřeby uložení bundy, saka nebo šatů na ramínko. Mnoho skříněk, které jsou děleny na půl nebo „Z“ způsobem, se tedy dá považovat za Obr. 20, základní rozměry obuvi
nevyhovující. V mnohých šatnách se setkáváme právě s dělenými skříňkami, kvůli úspoře místa, což není vždy zrovna vhodná volba.
Pouze u skříněk v pronájmu je možno řešit jejich velikost, bez omezení funkčnosti, polovičním předělem a tím vytvořit dvojnásobného počtu skříněk nebo ušetřit místo. Nedochází zde totiž k ukládání kabátů a bot, většinou si zde nájemci zanechávají potřeby k plavání, jako jsou plavky, boty k vodě, hygienické potřeby a ručníky. K uložení oblečení jim slouží klasická skříňka, ke které dostanou klíč přes klubovou kartu. Nevznikají zde tedy nároky na rozměry oblečení.
Obr. 21, základní rozměry oděvů
38
12.)
VLASTNÍ NÁVRH ŠATNÍ SKŘÍŇKY A JEJÍ VARIANTY
Návrh vznikl po důkladném seznámení se s daným problémem. Získané informace a především vlastní zkušenost daly za vznik novému designu skříňky. Vycházelo se z možnosti spojení místa na sezení s vlastní skříňkou, se snahou pojmout problematiku jinak, než byla zatím řešena. Při návrhu bylo nutno dodržet základní ergonomické rozměry, skříňka proto nemohla být děleného typu. V návrhu je velikost jednoho oddílu stejná, jako šířka jiných fungujících skříněk. Využita je tedy používaná šířka 30 až 40 centimetrů. Díky neobvyklému tvaru se ale zvětšuje prostor pro uložení věcí, zároveň se i eliminuje nepříjemný fakt, kdy osoba používající sousední skříňku omezuje náš prostor pro převlékání. Jsme tedy donuceni přivřít jedny dvířka, abychom se dostali do vlastní skříňky v plném rozsahu. Na snahu zvětšit prostor pro jednu osobu navazuje skutečnost, že ke skříňce je připojena lavice, která slouží jak k odkládání věcí, tak i k sednutí. Svými rozměry, kde výška je 40 centimetrů a hloubka 35 centimetrů, tomuto účelu plně postačuje. Navýšil se sice prostor pro skříňku, protože lavic je požito na obou stranách, zároveň však vznikla plocha o padesát centimetrů kratší na hloubku, než jak by bylo u klasického zádového postavení skříněk ve dvou řadách, kdy každá směřuje do uličky.
Obr. 22, pohled na šatní skříňky
39
Pocit většího soukromí a pohodlného převlékání zvyšuje možný komfort. Toto designové řešení spolu s vhodným rozmístěním v interiéru šatny eliminuje někdy nepříjemný kontakt návštěvníků. „Dobrý den, po dnešní návštěvě nově upravených šaten a převlékáren na bazénu, mi zůstává rozum stát nad tím, kdo tyto prostory, resp. skříňky navrhoval. To že si druháci nejsou schopni pověsit bundy na háčky (o jejichž nosnosti mám nevalné mínění), že chybí poličky ve skříňkách a úchyty k otevření skříněk považuji za věc, kterou můžete drobnou úpravou snadno odstranit. …Děkuji. R. Vybíral“ Téma diskuze : Rekonstrukce bazénu [Lucie], 25.9.2008 12:53 http://www.teploprerov.cz/index.php?nid=1130&lid=CZ&oid=108154
Další možnost konstrukce spočívá v délce samotného ukládacího prostoru. Pro řešený půdorys bazénové šatny byla použita varianta zkrácené délky a plná lavice z dřevotřísky. Velký prostor tak působí jednotněji. Vzniká tak i dlouhá linie lavičky podél skříněk. Prodlouženou délku je vhodné použít do menších šaten, kde je zvýšený nárok na velikost úložného prostoru. Interiér je pak doplněn o místa k sezení. Tato varianta by tedy mohla být použita například do posiloven nebo fitness center.
Obr. 23, zkrácené řešení lavičky
Obr. 24, varianta řešení lavičky
40
Samostatná skříňka působí jako velmi zvláštní prvek, celý prostor pak může být vybaven už střídmě, s možností častější výměny dekoračních prvků jako jsou zrcadla, osvětlení nebo police. Šatna tak může dostat novou tvář. V průběhu tvorby byly navrženy dvě varianty řešení lavičky před skříňkou. Obě jsou založeny na pevném spojení ocelovou konstrukcí v celek. U obrázku vpravo (obr. 23) je korpus řešen zároveň jako sedací prostor, kdy dřevotříska tvoří dno a zároveň místo pro odkládání. U druhé vizualizace (obr. 24) je naznačeno řešení sedacího prostoru rošty z masivu, které mají povrchovou úpravu vhodnou pro veřejné namáhané prostory. Tato varianta by ale byla vhodnější například do škol nebo k šatně u tělocvičny. Vnitřní vybavení může být variabilní, vždy se však počítá se šatní tyčí upevněnou přes nosič. Další možnosti umístění polic, háčků nebo zrcadla závisí na požadavcích. V mém návrhu jsou dvě poličky umístěné v pravé části ve výškách 40 a 70 centimetrů od odkládací plochy. Svojí výškou jsou tedy snadno dostupné a využívané. Snadná přehlednost v celé skříňce usnadňuje kontrolu obsahu před odchodem.
13.)Přibližné stanovení ceny výrobku: Materiál DTD-L: 700 -Kč Kovová konstrukce: 800 Kč Spojovací kování: 150 Kč Doplňkové prvky: 300 Kč Celková cena: 1950 Kč Cena je vypočítána pouze přibližně bez započítání práce. Nejsou zde vzaty v úvahu Obr. 25, vnitřní vybavení použité skříňky
množstevní ceny ani jiné výhody.
41
14.)
DISKUZE
Téma bakalářské práce bylo vybráno na základě vlastních zkušeností v oblasti bazénových prostor. Mnoho sportovišť v provozu se potýká s mnohými nedostatky, bazénové areály nevyjímaje. Jejich vybavení neodpovídá dnešním požadavkům a nárokům. Mnoho šaten se rekonstruuje, ale bez citu pro měnící se požadavky obyvatel, jde jen o reklamu moderního stylu architektury. Získané poznatky z historie pomohly k vytvoření půdorysného řešení s jeho ohledy na stále se vytrácející komfort na úkor estetickému vnímání a modernímu vybavení. Inspirace byla brána z doby, kdy kultura stála na vyšší úrovni než finance. Stejně jako veřejné budovy, jako pošty, banky, lékárny… snažící se o co nejpříjemnější „přivítání“ návštěvníků v jejich prostorech, aby se zde lidé cítili dobře, stejnou filozofii by měly přejmout i sportovní šatny. V dnešní době jsou moderní aqvaparky a podobná zábavní centra, ty se však nedají navštěvovat každý den nebo týden. Jejich využití pro mnohé jiné aktivity často nepřichází v úvahu, jsou přizpůsobena pouze určité cílové skupině lidí. U veřejných bazénů je naopak snaha vyhovět všem, z tohoto faktu také vychází půdorysné řešení. V práci je vidět jak jednoduše se dá vyřešit prostor, který může sloužit nejširší škále obyvatel. Svojí velikostí plochy nevybočuje z řady již fungujících areálů, představuje ale nový pohled na danou problematiku. Interiér je členěn do několika funkčních částí, oddělených šaten, vše ale spojuje jednotný styl a použité prvky. Navržená skříňka se vyskytuje ve všech částech šatny a dokazuje tím svoje možnosti využití.
42
15.)
ZÁVĚR
Cílem práce bylo vytvoření interiéru, který by si uchovával atmosféru relaxace, za kterou do sportovních areálů lidé chodí. Funkčnost celého prostoru byla kladena na první místo. Prostor byl tvořen pro sportovní bazénový komplex, jehož snaha je vyhovět co nejširší škále návštěvníků a tím zajistit plný provoz po co nejdelší dobu existence. Návrh vznikal na základě vlastních zkušeností a poznatků a dále z hodnocení okolí, kdy každý navštěvuje bazény z odlišného důvodu. Půdorysné řešení je v souladu s požadavky na délku bazénu 25 metrů s příslušnými rozšiřujícími plochami. Základem pro tvorbu celého interiéru byl vlastní design šatní skříňky. Samotný návrh doprovázely poznatky o ergonomii a potřebách osob. Kompletní znalosti již využívaných skříněk, jejich vlastnosti, klady a zápory byly nutné k vytvoření jednoduchého řešení, které by bylo dominantou celého prostru. Vytvořené řešení působí zajímavě a dokáže přitáhnout pozornost. Zároveň však byla dodržena jednoduchost v liniích, jak je známo u tohoto typu skříněk. Základní myšlenka byla v rozšíření prostoru pro samotné převlékání, aniž by došlo k zásadnímu zvětšení prostor. Toto řešení vybočuje z řady již zažitých a sériově vyráběných šatních skříněk. Při tvorbě návrhu vznikaly různé varianty, které by v jiných šatnách určitě našly své využití. Možnosti ve volbě barvy u laminovaných dřevotřískových desek záleží pouze na typu dodavatele a odběratele, rozšiřuje se tím tedy uplatnění v různých interiérech. Barevné kombinace tak mohou více korespondovat s dalším vybavením. Těmito možnostmi se rozšiřuje možné využití i v jiných interiérech. Skříňka nemusí nalézt svoje místo pouze u bazénových šaten, vznikl nový prvek, který lze použít do všech veřejných šaten. Celý návrh interiéru i jeho vybavení je řešen jednoduše, bez zbytečností, zároveň je však velmi funkční a zajímavý. Věřím, že pokud by návrh byl realizován, splnil by všechny požadavky, pro které byl tvořen.
43
16.)
SUMMARY
The aim of the thesis was creation of the interior, which would keep the athmosphere of relaxation in sport arenas serving as the main goal of visiting. Functionality of the entire area was placed on the first place. The space was created for the sports swimming yards with aim to satisfy as many visitors as possible to ensure the full capacity after the longest period of time. The proposal originated from my own experiences and knowledges and assessment of the surroundings, where every visitors visits the pools for different reason. The ground plan accords with the requirements for the lenght of the pool (25m) with the expanding areas.
The basis for the creation of the interior was my own dressing room design. The proposal was accompanied by knowledges of ergonomii and needs of people. The full knowledges of already occupied boxes, its features, advantages, disadvantages were neccesary for creation of the simple solution which serves as the dominationg feature fo the entire area. The created solution looks interesting and attracts the attention. At the same time the simple lines was held as it is well known for this types of boxes. The basic ideas was in expansion of the space for the dressing itself without any sifnificant space enlargment. This solution differs from the stereotyping and already numbers of series-produced cloaked rooms. There were rising up various variants during the proposal development, which would definitelly have found their use. Options in choosing the color of laminated chipboards depens only on the typ of the suppliers and customers, thereby increases the usage in different interiors. The colorfull combinations may corresopd with several other equipment. These options increase the usage also in other interiors. The box doesn’t have to find its own place just by the pool dressing rooms, it has arisen a new component that is possible to use in all of the public dressing rooms. The entire proposal of the interior and its equipment is solved simply, without ommiting, at the same time is very interesting and functional. I believe, if the proposal was implemented, it would meet all the requirements for which is was formed.
44
17.)
POUŽITÁ LITERATURA A ONLINE ZDROJE
1. BRUNECKÝ, P. Dějiny bydlení 1. vyd, Brno Mendelova zemědělská a lesnická univerzita 2003. 234 s ISBN 80-7157-677-8 2. NEUFERT, E. Navrhování staveb : Příručka pro stavební odborníky, stavebníky, vyučující i studenty, 2. vyd. Praha, Consultinvest 2000, ISBN 80-901486-6-2 3. FIŠEROVÁ, H Úložné prostory 1. vyd ERA 2006 4. TEUCHNEROVÁ, M., SVOBODA, K. Bazény, sauny, solária, 1. vyd Jaga group 1999 5. KŘÍŽEK, V. Obrazy z dějin lázeňství, Libri 2002 Praha ISBN 80-7277-092-6 6. ZATLOUKAL,P., Architektura 19. století (Deset století architektury), Praha 2001 7. SYROVÝ,B., Architektura - svědectví dob, 1. vyd., SNTL 1974 8. ÜRÖDI, G., Tak žil starý Řím, 1.vyd, ORBIS 1968 9. POŠTULKOVÁ, L., Typológia zařaďovacích prvkov bytu Drevárenska fakulta vo Zvolene 2007, ISBN 978-80-228-1797-4 10. http://www.celemvzad.cz 11. http://www.rosenpharma.cz 12. http://www.muzeum-teplice.cz 13. http://www.relaxuj.cz 14. http://www.wikipedie.cz/lázeň 15. http://www.crg.cz 16. http://www.stavebnictvi3000.cz/clanky/co-nevite-o-laznich-a-saunach/ 17. http://is.muni.cz/th/64530/ff_b/ 18. http://www.wikipedie.cz/plavání 19. http://www.sportovni.net/plav/historie/ 20. http://www.tjta.estranky.cz/clanky/historie-plavani/historie-plavani 21. http://www.iabc.cz/scripts/detail.php?id=715 22. http://www.teploprerov.cz/index.php?nid=1130&lid=CZ&oid=108154 23. http://www.archiweb.cz/buildings 24. https://portal.gov.cz/wps/portal 25. http://www.skolni.cz/nabytek/satni-skrine 26. http://www.satny.cz/index.asp?s=satny&i=1 27. http://www.frajtpro.com/index.php?id=home&lang= 28. http://www.manutan.cz/Satny-a-socialni-zazemi_c_MainAG.html 29. http://www.nabytek-krespo.cz/skrine-satni/
45
18.)
SEZNAM OBRÁZKŮ
Obr. 1, ukázka lázní z Antického Řecka Obr. 2, půdorysné řešení římských lázní Obr. 3, zdobení areálu lázní Obr. 4, lázeňský život v 19. století Obr. 5, převlékací kabinka a plavky z 20. let 19. Století, Spojené státy americké Obr. 6, počátek 19. Století, Evropa Obr. 7, šatna Přerov Obr. 8, šatna Brno - Lužánky Obr. 9, šatna Ústí nad Labem Obr. 10, šatna Praha - Letňany Obr. 11, šatna Boskovice Obr. 12, NEUFERT, možnosti v umístění WC, základní rozměry Obr. 13, NEUFERT, světlá výška sprchovacích hlavic Obr. 14, NEUFERT, oddělení sprch zástěnami proti rozstřiku vody a nežádoucím pohledům Obr. 15, NEUFERT, velikost prostoru sprch Obr. 16, vizualizace půdorysného řešení interiéru Obr. 17, vizualizace, pohled do šaten Obr. 18, „Z“ řešení předělu Obr. 19, skříňka spojená se sedací plochou Obr. 20, základní rozměry obuvi Obr. 21, základní rozměry oděvů Obr. 22, pohled na šatní skříňky Obr. 23, zkrácené řešení lavičky Obr. 24, varianta řešení lavičky Obr. 25, vnitřní vybavení použité skříňky
46
19.)
PŘÍLOHY
VIZUALIZACE VÝKRESOVÁ DOKUMENTACE
47
