Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta
Petra Němcová
UPLATŇOVÁNÍ POHLEDÁVEK V INSOLVENČNÍM ŘÍZENÍ Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce: JUDr. Petr Smolík, Ph.D.
Katedra: občanského práva
Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): červen 2012
Prohlášení Prohlašuji, že předkládanou diplomovou práci jsem vypracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.
V Praze dne 7. 6. 2012
Petra Němcová
Poděkování Ráda bych poděkovala JUDr. Petru Smolíkovi, Ph.D. za cenné rady a připomínky a jeho vedení při zpracování diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat Mgr. Michalu Tomášovi za několik postřehů z insolvenční praxe.
Obsah ÚVOD ....................................................................................................................................... 1 1.
2.
ZAHÁJENÍ INSOLVENČNÍHO ŘÍZENÍ ................................................................................. 3 1.1
NÁLEŽITOSTI INSOLVENČNÍHO NÁVRHU ..................................................................................... 5
1.2
ÚČINKY NÁVRHU .................................................................................................................. 7
1.3
ROZHODNUTÍ O NÁVRHU ..................................................................................................... 10
1.4
ODPOVĚDNOST INSOLVENČNÍHO NAVRHOVATELE ..................................................................... 13
ROZDĚLENÍ VĚŘITELŮ S DŮRAZEM NA ZPŮSOB UPLATŇOVÁNÍ JEJICH POHLEDÁVEK .... 15 2.1
ZAJIŠTĚNÍ VĚŘITELÉ ............................................................................................................. 15
2.2
VĚŘITELÉ ZA MAJETKOVOU PODSTATOU A VĚŘITELÉ JIM POSTAVENÍ NA ROVEŇ ................................ 16
2.3
NEZAJIŠTĚNÍ VĚŘITELÉ ......................................................................................................... 18
2.4
PODŘÍZENÍ VĚŘITELÉ A SPOLEČNÍCI NEBO ČLENOVÉ DLUŽNÍKA ...................................................... 18
2.5
VĚŘITELÉ NEUSPOKOJOVANÍ V INSOLVENČNÍM ŘÍZENÍ ................................................................ 19
3.
4.
PŘIHLAŠOVÁNÍ POHLEDÁVEK ...................................................................................... 20 3.1
NÁLEŽITOSTI PŘIHLÁŠKY ....................................................................................................... 21
3.2
ODPOVĚDNOST ZA PŘIHLÁŠKU............................................................................................... 22
PŘEZKOUMÁNÍ PŘIHLÁŠENÝCH POHLEDÁVEK .............................................................. 26 4.1
PŘEZKUMNÉ JEDNÁNÍ .......................................................................................................... 26
4.2
POPŘENÍ POHLEDÁVEK......................................................................................................... 28
5.
INCIDENČNÍ SPORY ....................................................................................................... 33
6.
DALŠÍ MOŽNOSTI OVLIVŇOVÁNÍ PRŮBĚHU ŘÍZENÍ VĚŘITELI ........................................ 37
7.
8.
9.
6.1
VĚŘITELSKÉ ORGÁNY ........................................................................................................... 37
6.2
INSOLVENČNÍ SPRÁVCE ........................................................................................................ 40
KONKURS ...................................................................................................................... 43 7.1
ZPENĚŽENÍ MAJETKOVÉ PODSTATY ......................................................................................... 43
7.2
NAKLÁDÁNÍ S VÝTĚŽKEM ZPENĚŽENÍ ....................................................................................... 47
7.3
KONEČNÁ ZPRÁVA A ROZVRHOVÉ USNESENÍ ............................................................................. 49
REORGANIZACE ............................................................................................................ 52 8.1
NÁVRH NA POVOLENÍ REORGANIZACE ..................................................................................... 52
8.2
REORGANIZAČNÍ PLÁN ......................................................................................................... 55
ODDLUŽENÍ ................................................................................................................... 60
9.1
VOLBA ZPŮSOBU ODDLUŽENÍ ................................................................................................ 61
9.2
USPOKOJENÍ POHLEDÁVEK PRODEJEM MAJETKU........................................................................ 63
9.3
USPOKOJENÍ POHLEDÁVEK PLNĚNÍM SPLÁTKOVÉHO KALENDÁŘE ................................................... 63
ZÁVĚR .................................................................................................................................... 66 SEZNAM ZKRATEK .................................................................................................................. 68 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ .......................................................................... 69 KNIŽNÍ PUBLIKACE ........................................................................................................................ 69 ČASOPISECKÉ ČLÁNKY .................................................................................................................... 69 INTERNETOVÉ ČLÁNKY ................................................................................................................... 70 JUDIKATURA ................................................................................................................................ 71 PRÁVNÍ PŘEDPISY ......................................................................................................................... 72 POUŽITÉ INTERNETOVÉ ZDROJE ....................................................................................................... 72 OSTATNÍ ZDROJE .......................................................................................................................... 73 ABSTRACT V ČESKÉM JAZYCE ................................................................................................. 74 ABSTRACT V ANGLICKÉM JAZYCE ........................................................................................... 76 NÁZEV PRÁCE V ANGLICKÉM JAZYCE ...................................................................................... 78 KLÍČOVÁ SLOVA ..................................................................................................................... 78
Úvod Od 1. ledna 2008 se soudní řízení, jehož cílem je uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem, řídí úpravou zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).1 Tento zákon si na svém startu kladl vysoké cíle, mimo jiné sliboval posílení postavení věřitelů a zrychlení uspokojení jejich nároků. Projevem těchto snah bylo svěření řady nových oprávnění věřitelům a jejich orgánům. Silnější pozice věřitelů v insolvenčním řízení je na druhé straně vázána na splnění přísnějších požadavků. Věřitelé jsou vystaveni zvýšenému tlaku na včasné a řádné uplatnění prostředků, jež jim insolvenční zákon poskytuje k dosažení příznivého výsledku v podobě poměrného a co nejvyššího
možného
uspokojení
jejich
pohledávek.
Orientace
v problematice
insolvenčního práva není vždy jednoduchá, neboť insolvenční zákon je právní normou poměrně obsáhlou a složitou. Domnívám se, že problematika insolvence je stále velmi diskutována vzhledem k trvajícím ekonomickým obtížím, s nimiž se společnost v této době potýká. To mě také přivedlo k výběru zvoleného tématu práce. Předkládaná práce si klade za cíl rozebrat nejdůležitější instituty, které by věřitelé měli znát k tomu, aby mohli zdárně uplatnit své pohledávky v insolvenčním řízení. Půjde zejména o problematiku insolvenčního návrhu, způsoby uplatnění pohledávek, přezkum a popření pohledávek, jakož i uspokojení pohledávek v rámci jednotlivých způsobů řešení úpadku. Jelikož by některé instituty nebylo možno postihnout bez jejich zasazení do širšího rámce insolvenčního řízení, bude součástí práce rovněž výklad otázek souvisejících, tak, aby mohla být plně pochopena podstata problematiky. Cílem práce však není poskytnout jednotlivým věřitelům návod k tomu, jak postupovat v insolvenčním řízení, to by vzhledem k jejich různorodým zájmům nebylo možné v rámci této práce splnit. Hlavním zdrojem pro zpracování této práce je právní úprava daná insolvenčním zákonem, včetně jeho komentovaných znění. Vycházet budu z aktuálního znění zákona, avšak vzhledem k tomu, že nedávno došlo k některým podstatným změnám, považuji za vhodné poukázat i na předešlou úpravu. Zohledněny budou rovněž navrhované změny 1
Dále je v textu označován také jako „insolvenční zákon“.
1
právní úpravy. Jelikož monografické literatury v oblasti insolvenčního práva není příliš, dalším stěžejním zdrojem informací budou odborné články a soudní rozhodnutí. Práce je zpracována podle právního stavu ke dni 1. 1. 2012.
2
1.
Zahájení insolvenčního řízení Podstatou insolvenčního řízení je zjištění úpadku či hrozícího úpadku dlužníka,
jejichž definici podává § 3 InsZ, a následné řešení této situace v závislosti na zvoleném způsobu řešení, s cílem co nejvyššího a zásadně poměrného uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 InsZ). Zahájení insolvenčního řízení upravuje § 97 a násl. InsZ. Řízení lze zahájit výlučně na návrh a je zahájeno dnem, kdy návrh došel věcně příslušnému soudu.2 Z uvedeného vyplývá, že podáním insolvenčního návrhu u jiného než věcně příslušného soudu insolvenční řízení zahájeno není a bude zahájeno až dnem, kdy tento návrh tomuto soudu dojde v důsledku postoupení. Naproti tomu, je-li insolvenční návrh podán sice u věcně příslušného soudu, který ale není místně příslušný, je v takovém případě insolvenční řízení zahájeno.3 Právo podat insolvenční návrh má dlužník nebo věřitel dlužníka,4 v případě hrozícího úpadku je to pouze dlužník. Věřitel je aktivně legitimován pouze tehdy, má-li za dlužníkem již splatnou pohledávku, jak plyne z ustanovení § 105 InsZ.5 Dlužníkovi, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou podnikatelem, je dle ustanovení § 98 InsZ uložena povinnost insolvenční návrh podat bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Totéž platí, jestliže byl pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce proto, že cena majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku, s výjimkou případu, kdy má dlužník ještě jiný podnik. „Smyslem této povinnosti je (…) dosáhnout toho, aby nebyli poškozeni věřitelé s pozdější lhůtou splatnosti svých pohledávek, kteří by při opožděném podání návrhu nemuseli být vůbec uspokojeni.“6 Za její splnění však nelze považovat podání insolvenčního návrhu, jestliže bylo vinou navrhovatele řízení zastaveno nebo návrh odmítnut. Stejnou povinnost mají i zákonní zástupci dlužníka, jeho statutární orgán a 2
Věcně příslušnými soudy pro insolvenční řízení jsou dle § 9 odst. 4 o.s.ř. krajské soudy jako soudy prvního stupně. ZELENKA, Jaroslav in ZELENKA, Jaroslav a kol. Insolvenční zákon: poznámkové vydání s důvodovou zprávou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. 2. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2008, s. 160. 4 V případě úpadku finančních institucí též orgán dozoru nebo dohledu (§ 368 InsZ), problematice úpadku finančních institucí se však tato práce věnovat nebude. 5 PACHL, Lukáš. Průvodce věřitele insolvenčním řízením. Právní fórum. 2008, č. 1, s. 4. 6 ZOULÍK, František in WINTEROVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. 6. aktualizované vydání, doplněné o předpisy evropského práva. Praha: Linde, 2011, s. 602-603. 3
3
likvidátor. Nelze ji však rozšiřovat též na dlužníkovi zástupce na základě plné moci, neboť jde o osoby od dlužníka odlišné.7 Nesplnění povinnosti podat insolvenční návrh má dle § 99 InsZ za následek vznik odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu způsobenou věřiteli, jež spočívá v rozdílu mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky přihlášené věřitelem k uspokojení [výše zjištěná na přezkumném jednání, popř. rozhodnutím v incidenčním sporu dle § 201 odst. 1 písm. d) InsZ] a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení přihlášené pohledávky obdržel (půjde zejména o částku určenou v rozvrhovém usnesení dle § 306 InsZ; patrně nezahrnuje plnění z jiných zdrojů, např. od ručitele).8 Odpovědnost je koncipována na objektivním principu, zavinění povinné osoby je tedy nerozhodné.9 Povinná osoba se však této odpovědnosti může zprostit, prokáže-li, že porušení povinnosti podat insolvenční návrh nemělo vliv na rozsah částky určené k uspokojení pohledávky přihlášené věřitelem nebo že tuto povinnost nesplnila vzhledem ke skutečnostem, které nastaly nezávisle na její vůli a které nemohla odvrátit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po ní spravedlivě požadovat (§ 99 odst. 3 InsZ). Z uvedené formulace InsZ „k uspokojení pohledávky přihlášené věřitelem“ by se mohlo zdát, že se tento režim odpovědnosti nevztahuje na pohledávky, které se v insolvenčním řízení nepřihlašují. Takový závěr však nelze přijmout, v tomto případě jde spíše o nedůslednost zákonodárce.10 Insolvenční zákon tak značně ulehčil situaci poškozeného věřitele, jelikož dle dřívější úpravy ZKV to byl právě on, kdo nesl důkazní břemeno ohledně existence škody a její výše a též musel prokázat existenci příčinné souvislosti mezi prokázanou výší škody a protiprávním úkonem škůdce, tedy nepodáním návrhu na prohlášení konkursu bez zbytečného odkladu.11 Taktéž hrozba z oblasti trestního práva12 zde neplnila svůj účel a byla z trestního zákona vypuštěna. Současná úprava se tak jeví
7
Viz důvodová zpráva k zákonu č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). ZELENKA, Jaroslav in ZELENKA, Jaroslav a kol. Insolvenční zákon: poznámkové vydání s důvodovou zprávou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. 2. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2008, s. 165. 9 HOLEŠÍNSKÝ, Petr, POLITZER, Tomáš a STRNAD, Michal. Nové insolvenční právo v České republice (I. část). Právní rádce. 2007, č. 11, s. VIII. 10 POHL, Tomáš. Odpovědnost za škodu podle Insolvenčního zákona. Bulletin advokacie. 2010, č. 7-8, s. 36. 11 POHL, Tomáš. Odpovědnost za škodu podle Insolvenčního zákona. Bulletin advokacie. 2010, č. 7-8, s. 35. 12 Viz § 126 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění novely č. 105/2000 Sb., který postihoval nesplnění zákonné povinnosti podat návrh na prohlášení konkursu jako trestný čin. 8
4
účinnější jak z hlediska motivace dlužníka řešit svůj úpadek včas, tak z hlediska zhojení se věřitele na majetku dlužníka, zejména však statutárního orgánu, resp. likvidátora. Oprávněný věřitel může za podmínek § 100 InsZ navrhnout insolvenčnímu soudu vydání předběžného opatření, kterým uloží povinné osobě složit do úschovy soudu přiměřenou peněžitou částku na náhradu škody nebo jiné újmy vzniklé nesplněním povinnosti podat insolvenční návrh. Tomu nebrání, že celkovou výši škody nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit. Insolvenční soud zároveň uloží navrhovateli, aby v určené lhůtě podal u příslušného soudu žalobu na náhradu škody nebo jiné újmy. Lhůta k podání žaloby je limitována tak, že nesmí skončit dříve, než skončí insolvenční řízení, neboť až tímto okamžikem je možné definitivně určit výši škody způsobem dle § 99 odst. 2 InsZ. Stanovený konec lhůty nesmí být spojen přímo s koncem insolvenčního řízení, ale musí jej alespoň minimálně překročit. Ani v případě zajištěných věřitelů nemůže soud činit z tohoto postupu výjimku, i když jejich nárok může být uspokojen již v průběhu řízení.13
1.1
Náležitosti insolvenčního návrhu
V ustanovení § 103 upravuje InsZ náležitosti insolvenčního návrhu. Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat: označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, popř. jejich zástupců, rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Odkazem na listinný důkaz, který je přílohou insolvenčního návrhu, ke splnění této povinnosti nedojde. Údaje musí být obsaženy již v insolvenčním návrhu.14 Ohledně splnění této povinnosti dále Nejvyšší soud vysvětluje: „V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že "dlužník je v úpadku", nebo mu "úpadek hrozí", případně, že dlužník "je insolventní", nebo že "je v platební neschopnosti", anebo že "je předlužen", není uvedením okolností, které úpadek osvědčují.“15
13
KOZÁK, Jan in KOZÁK, Jan, BUDÍN, Petr, DADAM, Alexandr a PACHL, Lukáš. Insolvenční zákon a předpisy související; Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení: komentář. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 126. 14 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16. 15 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009.
5
skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li navrhovatelem dlužník. Tímto měl zákonodárce na mysli povinnost věřitele tvrdit, že má za dlužníkem splatnou pohledávku. Též bude vhodné v návrhu tvrdit mnohost věřitelů,16 označení důkazů, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být opatřen úředně ověřeným podpisem navrhovatele nebo jeho zaručeným elektronickým podpisem, v opačném případě se k návrhu nepřihlíží.
Tento
požadavek
má
zabránit
zneužívání
insolvenčních
návrhů
v konkurenčním boji, jelikož umožňuje navrhovatele jednoznačně identifikovat pro vymáhání případné škody dle § 147 InsZ.17 Na rozdíl od striktního znění InsZ, soudní praxe je toho názoru, že je-li vada návrhu odstranitelná a jedná se jen o formální nedostatek, má soud učinit pokus o odstranění této vady.18 Teprve až když je návrh v tomto smyslu doplněn, zapíše jej soud do insolvenčního rejstříku. Insolvenční navrhovatel má povinnost připojit k návrhu předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává. Přílohy a listiny však nejsou součástí insolvenčního návrhu. Povinné přílohy a listiny upravuje InsZ odlišně, v závislosti na tom, je-li navrhovatelem dlužník (§ 104 InsZ) nebo věřitel (§ 105 InsZ). Věřitel jako navrhovatel musí doložit splatnou pohledávku vůči dlužníkovi a k návrhu připojit její přihlášku. V této souvislosti poukazuje T. Richter na zajímavý výklad ustanovení § 105 InsZ, spočívající v tom, zda zákonodárce tím, že požaduje přiložení přihlášky pohledávky k insolvenčnímu návrhu, zároveň brání podání insolvenčního návrhu těm věřitelům, kteří své pohledávky v insolvenčním řízení přihláškou neuplatňují, konkrétně věřitelům pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (o nich blíže bod 2.2 této práce). Takový závěr by podle něj měl své opodstatnění, neboť: „pokud by se tito věřitelé chovali racionálně a bezskrupulózně – tedy podle modelu homo oeconomicus, mohli by snadno podlehnout
16
HOLEŠÍNSKÝ, Petr, POLITZER, Tomáš a STRNAD, Michal. Nové insolvenční právo v České republice (I. část). Právní rádce. 2007, č. 11, s. VII. 17 KOZÁK, Jan in KOZÁK, Jan, BUDÍN, Petr, DADAM, Alexandr a PACHL, Lukáš. Insolvenční zákon a předpisy související; Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení: komentář. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 121. 18 ROD, Jiří in KOTOUČOVÁ, Jiřina a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010. s. 194.
6
pokušení použít insolvenčního řízení k redistributivním účelům.“19 Přesto dochází k závěru, že zákonodárce takovýto záměr pravděpodobně neměl, jak plyne i z důvodové zprávy, a je třeba toto ustanovení vykládat tak, že věřitel je povinen k insolvenčnímu návrhu přiložit přihlášku své pohledávky jen v případech, kdy se na jeho pohledávku vztahuje procesní režim přihlašování pohledávek.20 Je-li navrhovatelem dlužník, musí k insolvenčnímu návrhu připojit seznamy a listiny požadované § 104 InsZ, insolvenční soud si je ale může (nebo musí) od dlužníka vyžádat, i když dlužník navrhovatelem není (§ 128 odst. 3 InsZ). To má význam z hlediska naplnění domněnky platební neschopnosti dlužníka dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) InsZ, v případě nesplnění této povinnosti. Hodlá-li dlužník řešit svůj úpadek nebo hrozící úpadek oddlužením, je povinen spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení. Rovněž je možné spolu s insolvenčním návrhem předložit návrh na povolení reorganizace. Insolvenční návrh v těchto případech musí obsahovat i povinné náležitosti těchto návrhů, včetně jejich příloh. I bez těchto návrhů se může navrhovatel v insolvenčním návrhu vyjádřit k tomu, jak by měl být úpadek řešen (§ 106 InsZ).
1.2
Účinky návrhu
Insolvenční návrh, který dojde věcně příslušnému soudu, způsobí zahájení insolvenčního řízení, s nímž jsou spojeny významné účinky. Tyto účinky počínají okamžikem zveřejnění vyhlášky, jíž se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku, a trvají až do jeho skončení, v případě reorganizace do schválení reorganizačního plánu. Účinky spojené se zahájením řízení dle § 109 InsZ jsou: nemožnost uplatnit pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou, právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty, lze uplatnit a nově nabýt jen za podmínek InsZ, což platí i pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech, které bylo navrženo po zahájení insolvenčního řízení. „Toto
19 20
RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 200. RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 201.
7
ustanovení je nutno vykládat tak, že umožňuje vznik zajištění i v průběhu insolvenčního řízení, pokud to není v rozporu s InsZ, respektive přesněji řečeno, umožňuje vznik zajištění k majetku v majetkové podstatě kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení, ale v některých případech neumožňuje věřiteli dovolat se takového zajištění a být tedy přednostně uspokojen ze zpeněžení majetku dlužníka.“21 Insolvenční zákon neobsahuje totiž žádné pozitivní ustanovení výslovně umožňující vznik zajištění v insolvenčním řízení, nýbrž pouze negativní ustanovení, které mohou zamezit věřiteli domáhat se uspokojení nově vzniklého zajištění (§ 111 odst. 3 InsZ, § 248 odst. 2 InsZ),22 výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést. Tímto požadavkem je sledována ochrana majetku náležejícího do majetkové podstaty (za účelem budoucího řešení úpadku) a zamezení uspokojení pohledávky věřitele na úkor ostatních věřitelů,23 lhůty k uplatnění práv, která lze uplatnit pouze přihláškou, nezačínají nebo dále neběží, další účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení vymezuje InsZ v ustanovení § 111 o omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou, § 140 o trvání účinků předběžného opatření i po rozhodnutí o úpadku a započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele, nebo § 173 o zamezení promlčení nebo zániku práva podáním přihlášky pohledávky již od zahájení insolvenčního řízení.24 V této souvislosti je třeba poznamenat, že v chystané novele25 InsZ se počítá s možností insolvenčního soudu omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele některý 21
PACHL, Lukáš. Vznik zajištění v průběhu insolvenčního řízení. Konkursní noviny [online]. 2011, č. 11 [cit. 2012-0218]. Dostupné z: http://www.konkursni-noviny.cz/clanek.html?ida=2679 22 PACHL, Lukáš. Vznik zajištění v průběhu insolvenčního řízení. Konkursní noviny [online]. 2011, č. 11 [cit. 2012-0218]. Dostupné z: http://www.konkursni-noviny.cz/clanek.html?ida=2679 23 ZELENKA, Jaroslav in ZELENKA, Jaroslav a kol. Insolvenční zákon: poznámkové vydání s důvodovou zprávou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. 2. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2008, s. 190. 24 KOZÁK, Jan in KOZÁK, Jan, BUDÍN, Petr, DADAM, Alexandr a PACHL, Lukáš. Insolvenční zákon a předpisy související; Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení: komentář. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 139. 25 Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (včetně důvodové zprávy) [online]. Schváleno Vládou ČR dne 25. ledna 2012 [cit. 2012-02-24]. Dostupné z: http://portal.justice.cz//justice2/MS/ms.aspx?j=33&o=23&k=4977&d=314987
8
z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c) předběžným opatřením, pokud to neodporuje společnému zájmu věřitelů. Uvedená změna je součástí návrhu opatření, jejichž účelem je posílení principů odpovědnosti věřitelů za podávání insolvenčních návrhů a posílení ochrany dlužníků před nepoctivým jednáním ze strany věřitelů. Se zahájením insolvenčního řízení je spojeno právo věřitelů uplatňovat své pohledávky přihláškou (s výjimkou insolvenčního navrhovatele, který musí přihlášku své pohledávky spojit již s návrhem). Soud vyzve věřitele k podávání přihlášek již s oznámením o zahájení insolvenčního řízení, nebo samostatně stejným způsobem, jako se oznamuje zahájení řízení. Ustanovení § 110 odst. 3 InsZ vymezuje lhůtu pro podávání přihlášek až do rozhodnutí o úpadku, s tím, že je soudu zakázáno stanovit lhůtu kratší. To ovšem neznamená, že podávání přihlášek rozhodnutím o úpadku končí, neboť jak plyne z ustanovení § 136 InsZ, rozhodnutí o úpadku musí mimo jiné obsahovat výzvu, aby věřitelé přihlásili své pohledávky, pokud tak již neučinili, ve stanovené lhůtě. Věřitel má po rozhodnutí o úpadku nejméně ještě 30 dnů na přihlášení své pohledávky.26 Pro věřitele je vhodné podávat přihlášky již po zahájení řízení pouze v případě, kdy jim hrozí promlčení pohledávky, a to s ohledem na účinky podání přihlášky na běh lhůt (§ 173 odst. 4 InsZ). Může se totiž stát, že soud neshledá úpadek dlužníka a pak by podání přihlášky v této fázi bylo zbytečnou námahou.27 Dalším významným následkem zahájení insolvenčního řízení je omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou. Dle ustanovení § 111 odst. 1 InsZ je dlužník povinen zdržet se nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud jde o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení majetku, nebo jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Své peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení může dlužník plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených InsZ. Výjimky z těchto omezení jsou stanoveny v odstavci 2. Právní úkony, které by porušovaly tato omezení, jsou postiženy neúčinností vůči věřitelům. Insolvenční soud může ještě tato omezení rozšířit předběžným opatřením, a to i bez návrhu, je-li třeba zabránit změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů. K tomu soud 26
ROD, Jiří in KOTOUČOVÁ, Jiřina a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010, s. 221-222. 27 MARŠÍKOVÁ, Jolana. Insolvenční řízení z pohledu dlužníka a věřitele: příručka zejména pro neprávníky. 2. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2011. Praktická právnická příručka, s. 76.
9
ustanoví předběžného správce (§ 113 odst. 1 InsZ). Toto opatření přichází v úvahu pouze tehdy, není-li omezení dané § 111 odst. 1 InsZ dostatečné nebo jej dlužník nerespektuje anebo je-li důvodná obava, že jej respektovat nebude.28
1.3
Rozhodnutí o návrhu
O insolvenčním návrhu může být rozhodnuto několika způsoby. Insolvenční soud se v prvé řadě zabývá návrhem z hlediska úplnosti a srozumitelnosti. Pokud návrh neobsahuje všechny náležitosti, či je neurčitý nebo nesrozumitelný, insolvenční soud návrh odmítne, nelze-li pro tyto nedostatky pokračovat v řízení. Ustanovení § 128 odst. 1 InsZ výslovně vylučuje použití § 43 o. s. ř. o výzvě k opravě či doplnění návrhu. Navrhovatel může odstranit vady návrhu, jen dokud soud nerozhodne o odmítnutí návrhu. Odstranění vad provedené až v odvolacím řízení je bez významu.29 Zatímco pro vady, pro které nelze návrh projednat, insolvenční soud takový návrh odmítne, aniž by vyzýval navrhovatele k jejich odstranění, v případě chybějících příloh nebo jejich náležitostí je tomu jinak, jelikož tady InsZ použití § 43 o. s. ř. nevylučuje. Soud tak určí navrhovateli lhůtu k doplnění návrhu a k odmítnutí návrhu dojde až tehdy, nebude-li v požadované lhůtě doplněn (§ 128 odst. 2 InsZ). Odmítnutí insolvenčního návrhu nijak nebrání v podání návrhu nového, doloženého všemi k tomu předepsanými přílohami.30 Nezbytnou přílohou insolvenčního návrhu věřitele je i přihláška jeho splatné pohledávky vůči dlužníkovi. V případě, že ji věřitel nepředloží, se tedy uplatní postup dle § 128 odst. 2 InsZ. Zákonodárce zde byl zřejmě veden úvahou, že „věřitel, který podá insolvenční návrh, aniž by se současně uspokojení své pohledávky přihláškou domáhal, fakticky osvědčuje, že na řízení nemá ekonomický zájem.“31 V legislativním procesu je v současné době návrh novely InsZ, která stanoví možnost soudu odmítnout insolvenční návrh podaný věřitelem též pro zjevnou bezdůvodnost. V rozhodnutí o takovém odmítnutí návrhu umožňuje navíc uložit navrhovateli sankci v podobě pořádkové pokuty. Toto opatření vychází ze skutečnosti, 28
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 3. 2009, sp. zn. MSPH 94 INS 3504/2008, 2 VSPH 87/2009-A uveřejněné v: KUČERA, František. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) s judikaturou a souvisejícími předpisy. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 61. 29 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 3. 2008, sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008. 30 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 8. 2008, sp. zn. KSBR 37 INS 497/2008, 29 NSČR 3/2008–A-20. 31 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2008, sp. zn. KSUL 43 INS 384/2008, 1 VSPH 7-2008-A.
10
že insolvenční návrh a následné oznámení o zahájení insolvenčního řízení je veřejností vnímáno jako důkaz finančních obtíží dotčeného subjektu. Reakcí na to je jeho vyloučení z obchodních vztahů, což může přivést do problémů i jinak ekonomicky zdravý subjekt. Cílem návrhu je tak eliminovat nekalé praktiky osob, které se cíleně snaží prostřednictvím podání insolvenčního návrhu zdiskreditovat konkurenci.32 Podání insolvenčního návrhu je projevem dispoziční zásady, z čehož také plyne možnost navrhovatele vzít svůj návrh zpět a způsobit tak zastavení řízení (pokud je insolvenčních navrhovatelů více, dojde k zastavení řízení jen ve vztahu k tomu navrhovateli, který vzal návrh zpět). Návrh lze vzít zpět až do doby vydání rozhodnutí o úpadku nebo do právní moci jiného rozhodnutí o návrhu, pozdější zpětvzetí již bude neúčinné. Věřitel však nový návrh v tomtéž případě může podat až po 6 měsících ode dne zpětvzetí, což platí i pro nabyvatele pohledávky věřitele v případě jejího postoupení (§ 129 InsZ). Jako další důvod vedoucí k zastavení insolvenčního řízení uvádí § 142 InsZ nedostatek podmínky, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit (§ 104 o. s. ř.). Nedojde-li k odmítnutí návrhu ani zastavení řízení, soud insolvenční návrh projedná. Jestliže soud osvědčením či dokazováním zjistí úpadek či hrozící úpadek dlužníka, vydá rozhodnutí o úpadku. Rozhodnutí o úpadku mimo jiné obsahuje (§ 136 InsZ): výrok o tom, že se zjišťuje úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, výrok o ustanovení insolvenčního správce, výzvu věřitelům, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, s poučením o následcích jejího zmeškání, výzvu osobám, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění poskytovali insolvenčnímu správci, výzvu věřitelům, aby neprodleně sdělili insolvenčnímu správci, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách, s poučením o následcích nesplnění této povinnosti, termín a místo konání schůze věřitelů a přezkumného jednání. 32
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (včetně důvodové zprávy) [online]. Schváleno Vládou ČR dne 25. ledna 2012 [cit. 2012-02-24]. Dostupné z: http://portal.justice.cz//justice2/MS/ms.aspx?j=33&o=23&k=4977&d=314987
11
Pokud po vydání rozhodnutí o úpadku soud zjistí, že nejsou splněny podmínky úpadku, vydá dle § 158 InsZ rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku. „K takové situaci může dojít zejména proto, že se existence většiny úpadků prokazuje jen osvědčením, které počítá spíše s pravděpodobností než s jistotou. Kromě toho se mohly změnit i skutečnosti relevantní pro posouzení úpadku (např. počet věřitelů poklesl jen na jediného).“33 Soud spolu s rozhodnutím o úpadku vydává i rozhodnutí o způsobu jeho řešení, pokud dlužník v insolvenčním návrhu navrhl jako způsob řešení svého úpadku reorganizaci, a připojil reorganizační plán přijatý všemi skupinami věřitelů nebo pokud dlužník podal spolu s insolvenčním návrhem návrh na povolení oddlužení. Rozhodnutí o prohlášení konkursu vydá insolvenční soud v této fázi tehdy, je-li vyloučeno řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením. Pokud soud dospěje k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku, insolvenční návrh zamítne. Soud zamítne návrh podaný věřitelem, jestliže nebylo osvědčeno, že navrhovatel a alespoň jedna další osoba má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku. Zároveň zakazuje, aby za tuto další osobu byl považován ten, na koho byla převedena některá z pohledávek navrhovatele nebo její část v době 6 měsíců před podáním návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení. Za splnění požadovaných podmínek soud insolvenční návrh zamítne též tehdy, jestliže se dlužník dostal do úpadku ve formě platební neschopnosti nezaviněně (§ 143 odst. 3 InsZ). Jako další důvod zamítnutí návrhu InsZ stanoví, je-li dlužníkem právnická osoba, že stát nebo vyšší územně samosprávný celek převezme jeho dluhy nebo se za ně zaručí. Speciálním případem je pak rozhodnutí o zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku dlužníka, jsou-li naplněny podmínky § 144 InsZ. „Zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku je třeba chápat jako insolvenčním zákonem akceptovaný odklon od nutnosti rozhodnout o úpadku a jeho řešení konkursem.“34 Dojde-li k jinému rozhodnutí o návrhu, než je rozhodnutí o úpadku dlužníka, zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaných 33
ZOULÍK, František in WINTEROVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. 6. aktualizované vydání, doplněné o předpisy evropského práva. Praha: Linde, 2011, s. 605. 34 BUDÍN, Petr in KOZÁK, Jan, BUDÍN, Petr a PACHL, Lukáš. Insolvenční právo. 1. vydání. Brno: Rašínova vysoká škola, 2008, s. 73.
12
předběžných opatření. V odůvodněných případech může soud rozhodnout, že tyto účinky zaniknou až právní mocí rozhodnutí (§ 146 odst. 1 InsZ). Důvodem takového odkladu může být situace, kdy v důsledku zániku těchto účinků by mohlo dojít ze strany dlužníka k takovým nezvratným krokům, že podané odvolání ze strany věřitele by se stalo irelevantním, jelikož další řízení, bez ohledu na výsledek rozhodnutí o opravném prostředku, by ztratilo význam.35
1.4
Odpovědnost insolvenčního navrhovatele
Insolvenční navrhovatel - věřitel odpovídá za škodu nebo jinou újmu vzniklou v důsledku zahájení insolvenčního řízení. Dlužník nebo jiný dlužníkův věřitel může dle ustanovení § 147 InsZ po insolvenčním navrhovateli požadovat náhradu škody nebo jiné újmy, která mu vznikla zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho v průběhu, jestliže byl návrh vinou navrhovatele odmítnut nebo bylo jeho vinou insolvenční řízení zastaveno. Jde-li o nárok dlužníka, InsZ konstruuje v pochybnostech předpoklad, že navrhovatel zavinil odmítnutí návrhu nebo zastavení řízení. Jde-li o nárok jiného dlužníkova věřitele, bude naopak na něm, aby zavinění insolvenčního navrhovatele prokázal.36 Stejné právo mají dlužník nebo jiný dlužníkův věřitel též v případě zamítnutí návrhu, kromě zamítnutí návrhu z důvodu, že dlužník své závazky splnil nebo se s věřiteli dohodl na jiném způsobu plnění závazků a též kromě případu uvedeného v § 143 odst. 3 InsZ. Logickým výkladem je možné vyloučit odpovědnost věřitele i v případě § 143 odst. 4, kdy je úpadek dán a insolvenční návrh byl podán důvodně.37 Za podmínek § 147 odst. 3 InsZ ručí za splnění náhrady škody nebo jiné újmy společně a nerozdílně členové statutárního orgánu povinného. Podmínkou dosažení náhrady je podání žaloby u příslušného soudu v tříměsíční lhůtě podle odstavce 4. Obdobnou odpovědnost dlužníka za podání šikanózního návrhu, např. za účelem zabránění okamžitému provedení exekuce, ustanovení neřeší.38 Tomáš Richter vnímá
35
BUDÍN, Petr in KOZÁK, Jan, BUDÍN, Petr, DADAM, Alexandr a PACHL, Lukáš. Insolvenční zákon a předpisy související; Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení: komentář. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 188. 36 ZELENKA, Jaroslav in ZELENKA, Jaroslav a kol. Insolvenční zákon: poznámkové vydání s důvodovou zprávou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. 2. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2008, s. 248. 37 POHL, Tomáš. Odpovědnost za škodu podle Insolvenčního zákona. Bulletin advokacie. 2010, č. 7-8, s. 41. 38 KULKOVÁ, Radmila a ERBSOVÁ, Hana in KOTOUČOVÁ, Jiřina a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010, s. 310.
13
tento nedostatek zejména v situaci, kdy je podání insolvenčního návrhu spojeno s návrhem na povolení reorganizace. „Zatímco v právní úpravě ZKV se podání návrhu na konkurs rovná z pohledu managementu a společníků bezpodmínečné kapitulaci a vyklizení bitevního pole, podání insolvenčního návrhu (zejména je-li spojen s návrhem na reorganizaci) odpovídá (…) pouhému přeskupení a posílení obranných pozic.“39 Určité zábrany zde stanoví § 317 odst. 2 InsZ v požadavku dobré víry na straně navrhovatele reorganizace. Tento poněkud abstraktní požadavek však vyvolává obavy, zda bude působit jako dostatečné opatření proti případnému oportunismu managementu dlužníka.40 Navrhovaná novela tohoto ustanovení rozšiřuje právo na náhradu škody tak, že ho může uplatnit každý, nikoli jen dlužník nebo jiný dlužníkův věřitel. Důvodová zpráva k návrhu zákona to vysvětluje tím, že „újma se může projevit i v poměrech třetí osoby, jež dosud dlužníkovým věřitelem nebyla.“41
39
RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 204. RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 204-205. 41 Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (včetně důvodové zprávy) [online]. Schváleno Vládou ČR dne 25. ledna 2012 [cit. 2012-02-24]. Dostupné z: http://portal.justice.cz//justice2/MS/ms.aspx?j=33&o=23&k=4977&d=314987 40
14
2.
Rozdělení věřitelů s důrazem na způsob uplatňování jejich
pohledávek Mezi hlavní principy insolvenčního řízení
patří zásada „par conditio
creditorum“, tedy zásada rovných podmínek pro věřitele, InsZ z ní ovšem stanovuje výjimky. Rozděluje věřitele do několika skupin, které mají rozdílné postavení, a to jak hmotněprávní, tak procesní. Na základě toho má některá skupina věřitelů lepší postavení, než skupina jiná. Toto rozlišení je však odůvodněno růzností povahy nebo vzniku jednotlivých pohledávek.42 Účastníky insolvenčního řízení jsou pouze ti dlužníkovi věřitelé, kteří v něm uplatňují svoje nároky. Insolvenční zákon předpokládá, jako obecný způsob uplatnění nároku věřitele, jeho aktivní úkon v podobě podání přihlášky pohledávky. Neplatí to ovšem pro všechny věřitele, někteří uplatňují svoje nároky jiným stanoveným způsobem nebo je jejich nárok považován ex lege za přihlášený.
2.1
Zajištění věřitelé
Zajištění věřitelé tvoří zvláštní skupinu insolvenčních věřitelů. Podle ustanovení § 2 písm. g) InsZ jde o věřitele, jejichž pohledávky jsou zajištěny majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy. Patří sem též věřitelé, vůči nimž je dlužník pouze zástavním dlužníkem, nikoli dlužníkem osobním, takový věřitel se pak může uspokojit jen z majetku poskytnutého k zajištění (§ 166 věta druhá InsZ). Zajištění věřitelé uplatňují svou pohledávku v insolvenčním řízení přihláškou (blíže kapitola 3 této práce), v níž musí své zajištění doložit. Uspokojují se v rozsahu zajištění z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění, nestanoví-li InsZ jinak. Pro pořadí uspokojení je rozhodující doba vzniku zástavního práva nebo vzniku zajištění (§ 167 InsZ). V tomto směru se postavení zajištěného věřitele oproti dřívější úpravě ZKV výrazně zlepšilo, jelikož odpadlo omezení uspokojení zajištěného (dle terminologie 42
ZOULÍK, František in WINTEROVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. 6. aktualizované vydání, doplněné o předpisy evropského práva. Praha: Linde, 2011, s. 593 a 606.
15
ZKV odděleného) věřitele na 70 % čistého výtěžku prodeje. Podle úpravy InsZ má zajištěný věřitel právo na vydání celého výtěžku zpeněžení (sníženého pouze o náklady na správu a zpeněžení majetku a odměnu insolvenčního správce). Jestliže podle znaleckého posudku, vypracovaného po rozhodnutí o úpadku, je hodnota zajištění43 zjištěna nižší než výše zajištěné pohledávky, pohledávka se pak co do tohoto rozdílu považuje za nezajištěnou. S ohledem na znění § 219 odst. 4 InsZ musí být hodnota zajištění znalecky oceněna vždy, když věřitel uplatnil právo na uspokojení ze zajištění. Znalecký posudek tak může značně ovlivnit postavení věřitele v insolvenčním řízení, protože tomuto rozdělení nároků na zajištěné a nezajištěné budou odpovídat i jeho hlasovací práva na schůzi věřitelů.44 Zajištění věřitelé, jejichž pohledávka byla zjištěna, mají právo na uspokojení kdykoli v průběhu řízení, pokud již došlo ke zpeněžení předmětu zajištění. Tento požadavek uplatňují vůči insolvenčnímu správci, popřípadě se mohou obrátit na insolvenční soud, pokud jim správce nevyhoví (§ 204 odst. 1 InsZ).
2.2
Věřitelé za majetkovou podstatou a věřitelé jim postavení na
roveň Pohledávky za majetkovou podstatou upravuje ustanovení § 168 InsZ a zahrnuje dvě skupiny pohledávek; jsou jimi: a) pohledávky, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení nebo po vyhlášení moratoria a b) pohledávky, které vznikly po rozhodnutí o úpadku. Jedná se o pohledávky, které vznikají v důsledku insolvenčního řízení, zejména v souvislosti se správou majetkové podstaty, případně provozováním dlužníkova podniku. Čím dříve tedy insolvenční řízení skončí, tím méně dalších nových pohledávek za majetkovou podstatou. Výše těchto pohledávek totiž v důsledku limituje míru uspokojení přihlášených věřitelů.45
43
Pod pojmem hodnota zajištění je dle J. Kozáka a R. Krhuta třeba rozumět hodnotu majetku sloužícího k zajištění, nikoli hodnotu čistého výtěžku zpeněžení. Viz K předchozímu číslu…. Konkursní noviny [online]. 2010, č. 20 [cit. 2012-02-27]. Dostupné z: http://www.konkursni-noviny.cz/clanek.html?ida=2442 44 KOZÁK, Jan in KOZÁK, Jan, BUDÍN, Petr a PACHL, Lukáš. Insolvenční právo. 1. vydání. Brno: Rašínova vysoká škola, 2008, s. 93. 45 TARANDA, Petr, MORAVEC, Tomáš a HOSTINSKÝ, Jaroslav in KOTOUČOVÁ, Jiřina a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010, s. 367.
16
Jako pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou jsou označovány pohledávky uvedené v § 169 InsZ, typickým příkladem této skupiny jsou pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců. Režim uplatňování a uspokojování těchto pohledávek je shodný. Věřitelé nemusí podávat přihlášku, nýbrž pohledávky uplatňují vůči insolvenčnímu správci pořadem práva tak, jako by insolvenční správce byl jejich dlužníkem. Výjimku tvoří zaměstnanci dlužníka. Pokud neuplatní svou pracovněprávní pohledávku v jiné výši, považuje se jejich pohledávka za uplatněnou ve výši vyplývající z účetnictví dlužníka. Je třeba poznamenat, že tímto uplatněním u insolvenčního správce se nestaví promlčecí lhůta a může tak dojít k promlčení nároku. Za této situace bude nezbytné, aby věřitel uplatnil svojí pohledávku žalobou.46 Insolvenční správce uspokojí tyto pohledávky kdykoliv po rozhodnutí o úpadku a v plné výši, z majetkové podstaty. Úprava zde ovšem nereflektuje odlišnosti v postavení správce při jednotlivých způsobech řešení úpadku. Tento postup platí bez výjimky, pokud je způsobem řešení úpadku dlužníka konkurs, kde je správce je dle § 229 InsZ osobou s dispozičními oprávněními k majetkové podstatě. Bude platit teoreticky též pro případ oddlužení prodejem majetku, kdy insolvenční správce sice není osobou s dispozičními oprávněními k podstatě, ovšem je oprávněn nakládat s majetkem, který je zpeněžován, a bude mít tedy k dispozici finanční prostředky, z nichž bude možné pohledávky uhradit. Naopak bude-li úpadek řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře nebo reorganizací, insolvenční správce není ani osobou s dispozičními oprávněními, ani nedisponuje žádnými prostředky z majetkové podstaty. V takovém případě bude muset věřitel pohledávku uplatňovat přímo vůči dlužníkovi, který ji bude muset uhradit.47 Pokud insolvenční správce neuspokojí tyto pohledávky v plné výši a včas, může se věřitel proti němu domáhat nápravy žalobou. Podmínkou úspěchu je ovšem dostatek prostředků v majetkové podstatě. Pro věřitele pohledávek za majetkovou podstatou se ještě teoreticky nabízí jedna možnost, jak se domoci uspokojení své pohledávky, a to
46
MARŠÍKOVÁ, Jolana. Insolvenční řízení z pohledu dlužníka a věřitele: příručka zejména pro neprávníky. 2. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2011. Praktická právnická příručka, s. 83. 47 PACHL, Lukáš. Průvodce věřitele insolvenčním řízením. Právní fórum. 2008, č. 1, s. 7-8.
17
prostřednictvím institutu odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu dle § 37 odst. 3 InsZ.48
2.3
Nezajištění věřitelé
Nezajištění věřitelé jsou nejběžnější skupinou věřitelů v insolvenčním řízení a své pohledávky uplatňují v insolvenčním řízení přihláškou. Vedle standardního uplatnění nároku věřitele podáním přihlášky InsZ počítá i s případy, kdy nárok věřitele je ex lege považován za přihlášený. V souladu s § 121 odst. 2 InsZ se za věřitele dlužníka po dobu trvání moratoria považují přihlášení věřitelé a osoby uvedené v seznamu závazků (§ 104 a § 116 InsZ). Osoby uvedené v seznamu závazků, které neuplatnily svůj nárok přihláškou pohledávky, se však považují za věřitele pouze po dobu trvání moratoria. Podle ustanovení § 275 InsZ není třeba přihlašovat ani pohledávku vzniklou manželovi dlužníka po prohlášení konkursu při vypořádání společného jmění manželů.49 Nezajištění věřitelé se uspokojují v závislosti na zvoleném způsobu řešení úpadku, tedy při rozvrhu v konkursu, plněním reorganizačního plánu nebo v oddlužení z výtěžku zpeněžení majetku či plněním splátkového kalendáře.
2.4
Podřízení věřitelé a společníci nebo členové dlužníka
Jako podřízené pohledávky označuje § 172 odst. 2 InsZ takové pohledávky, které podle smlouvy mají být uspokojeny až po uspokojení jiné pohledávky, případně ostatních pohledávek dlužníka. Za podřízené pohledávky se též považují pohledávky z podřízených dluhopisů podle zvláštního zákona.50 Do této skupiny se dále řadí společníci nebo členové dlužníka s pohledávkami, jež vyplývají z jejich účasti ve společnosti nebo družstvu. Tito věřitelé se uspokojují až po úplném uhrazení všech pohledávek (s výjimkou pohledávek, které se neuspokojují). Podřízené pohledávky se uspokojují v závislosti na stanovené míře jejich podřízenosti, jinak se uspokojují poměrně. Pohledávky společníků nebo členů dlužníka se uspokojují až jako poslední, a to poměrně. V praxi však zejména
48
PACHL, Lukáš. Průvodce věřitele insolvenčním řízením. Právní fórum. 2008, č. 1, s. 8. TARANDA, Petr, MORAVEC, Tomáš a HOSTINSKÝ, Jaroslav in KOTOUČOVÁ, Jiřina a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010, s. 359-360. 50 Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech. 49
18
nároky společníků nebo členů dlužníka nebudou prakticky uspokojitelné.51 Tyto pohledávky věřitelé také nepřihlašují, pouze je oznamují insolvenčnímu správci, který vede jejich evidenci.
2.5
Věřitelé neuspokojovaní v insolvenčním řízení
Další kategorií věřitelů jsou věřitelé pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li stanoveno jinak. Jejich taxativní výčet poskytuje § 170 InsZ. Jedná se zejména o pohledávky akcesorické povahy a mimosmluvní sankce. Výjimku představuje úročení zajištěných pohledávek dle § 171 InsZ. Dle důvodové zprávy toto úročení představuje pro zajištěné věřitele protihodnotu za to, že nemohou okamžitě realizovat právo na uspokojení ze zajištění. Úročení počíná ode dne následujícího po dni rozhodnutí o způsobu řešení úpadku smluvenou úrokovou sazbou a to z hodnoty zajištění pohledávky, což představuje kapitál, který má zajištěný věřitel v řízení blokován. Toto právo se uplatňuje u správce postupem dle § 204 odst. 1 InsZ.52 Pohledávky vyloučené z uspokojení ovšem nezanikají a po skončení řízení je možné je vymáhat běžnými právními prostředky.53 Ustanovení § 170 InsZ sice nevylučuje z uspokojení pohledávky promlčené, ale jejich uspokojení je de facto vyloučeno. Pokud věřitel takovou pohledávku přihlásí, vystavuje se sankci za nadsazenou pohledávku, jestliže bude úspěšně popřena. Insolvenční správce by se na případné promlčení pohledávky měl vždy zaměřit, jak lze dovodit z ustanovení § 36 odst. 1 InsZ.54
51
KOZÁK, Jan in KOZÁK, Jan, BUDÍN, Petr, DADAM, Alexandr a PACHL, Lukáš. Insolvenční zákon a předpisy související; Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení: komentář. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 225. 52 RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 248, 250. 53 ZOULÍK, František in WINTEROVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. 6. aktualizované vydání, doplněné o předpisy evropského práva. Praha: Linde, 2011, s. 609. 54 RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 252-253.
19
3.
Přihlašování pohledávek Postup, jímž věřitelé uplatňují své pohledávky v insolvenčním řízení přihláškou,
upravuje ustanovení § 173 a násl. InsZ. Věřitelé jsou oprávněni podávat přihlášky svých pohledávek od zahájení insolvenčního řízení až do doby stanovené v rozhodnutí o úpadku. Stanovená lhůta pro přihlašování pohledávek nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců; je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí lhůta 30 dnů. Jedná se o lhůtu prekluzivní, neboť jejím uplynutím zaniká právo věřitele uplatnit přihláškou pohledávku v insolvenčním řízení. Dále má charakter lhůty procesní, neboť k jejímu zachování postačí, je-li posledního dne lhůty přihláška odevzdána orgánu, který má povinnost písemnost doručit (§ 57 odst. 3 o. s. ř.).55 Zmeškání lhůty nelze v insolvenčním řízení prominout (§ 83 InsZ). K pozdě podaným přihláškám insolvenční soud nepřihlíží a takové pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Přihláškou je třeba uplatnit i pohledávky, které byly uplatněny u soudu, pohledávky vykonatelné, jakož i pohledávky vymáhané výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Přihlásit je též možné pohledávku, která není dosud splatná nebo je vázána na podmínku. Podáním přihlášky pohledávky, kterou zajišťují věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty třetích osob, není dotčeno právo věřitele domáhat se uspokojení z tohoto zajištění (§ 183 odst. 1 InsZ). Podle důvodové zprávy jde o ustanovení přijaté v zájmu zvýšení ochrany věřitelů, kterým je tímto dána možnost domáhat se uspokojení své pohledávky mimo insolvenční řízení, jde-li o uspokojování ze zajištění na majetku třetích osob. Jedná se o výjimku ze zásady uvedené v ustanovení § 5 písm. d) InsZ. Stejně tak není dotčeno právo domáhat se uspokojení po kterékoli osobě odpovídající věřiteli společně a nerozdílně s dlužníkem. To platí obdobně i o uspokojení od ručitele, včetně bankovní záruky a zvláštních případů ručení. Osoby takto povinné plnit mohou pohledávku, která by jim vznikla proti dlužníkovi uspokojením věřitele, přihlásit jako pohledávku podmíněnou, pokud ji nepřihlásí věřitel. Pokud ji věřitel přihlásí, mohou se domáhat uspokojení místo něj v rozsahu, v němž pohledávku uspokojí.
55
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. KSHK 41 INS 128/2008, 1 VSPH 8/2008-P.
20
Uplatnění pohledávky přihláškou v insolvenčním řízení má stejné důsledky pro běh promlčecích a prekluzivních lhůt jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu. Tyto účinky nastávají ode dne, kdy přihláška došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku podanou u jiného soudu tento soud neprodleně postoupí soudu insolvenčnímu.
3.1
Náležitosti přihlášky
Přihláška pohledávky musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku se dle § 174 odst. 2 InsZ rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá. Přihláška se podává dvojmo, včetně příloh, jelikož jeden stejnopis insolvenční soud doručí insolvenčnímu správci za účelem sestavení seznamu, který je podkladem pro přezkumné jednání. Podat přihlášku je možné pouze na předepsaném formuláři,56 jehož náležitosti stanoví prováděcí předpis.57 U pohledávek zajištěných je třeba uvést, zda je uplatňováno právo na uspokojení ze zajištění a označit druh zajištění a dobu jeho vzniku. Není-li toto uvedeno, pohledávka bude hodnocena jako nezajištěná. Věřitel vykonatelné pohledávky musí v přihlášce uvést skutečnosti, o které vykonatelnost opírá. Pohledávka musí být v přihlášce vždy vyčíslena v penězích, i když jde o nepeněžitou pohledávku, a to v české měně (§ 175 InsZ), a musí obsahovat popis postupu, který byl použit pro vyčíslení nepeněžité pohledávky [§ 21 odst. 1 písm. i) bod 1 vyhlášky]. Věřitel nepeněžité pohledávky tudíž nemůže trvat na poskytnutí nepeněžitého plnění. V tomto se projevuje princip „par conditio creditorum“, protože kdyby tomu tak nebylo, věřitelé nezajištěných nepeněžitých pohledávek by byli zvýhodněni oproti věřitelům nezajištěných peněžitých pohledávek. 58 Při stanovení výše pohledávky je třeba zvlášť odlišit jistinu a příslušenství pohledávky, přičemž u příslušenství je nezbytné rozlišit jeho druhy [§ 21 odst. 1 písm. i) bod 2. vyhlášky]. Listiny, kterých se přihláška dovolává, je třeba k přihlášce připojit. Jako povinné přílohy přihlášky § 22 vyhlášky stanoví: listiny, dokládající existenci věřitele – právnické osoby,
56
Formulář je dostupný na www.insolvencnizakon.cz Vyhláška č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona (dále jen „vyhláška“). 58 RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 237. 57
21
kopie smluv, soudních nebo jiných rozhodnutí a dalších listin dokládajících údaje uvedené v přihlášce pohledávky, plná moc udělená věřitelem zmocněnci, pokud je věřitel zastoupen na základě plné moci.
3.2
Odpovědnost za přihlášku
Věřitel, který podává přihlášku v insolvenčním řízení, odpovídá za správnost údajů v ní uvedených (§ 176 InsZ). Takto obecně formulovaná odpovědnost je pak blíže rozvedena v ustanovení § 178 a násl. InsZ. Je-li po přezkoumání pohledávky zjištěna její skutečná výše nižší než 50 % přihlášené částky, stanoví InsZ jako sankci za takto nadhodnocenou pohledávku, že se k pohledávce vůbec nepřihlíží. Ustanovení § 178 InsZ po novele59 dává dále soudu možnost uložit věřiteli, na návrh insolvenčního správce, povinnost zaplatit určenou částku, která je limitována rozdílem mezi výší pohledávky, jak byla uvedena v přihlášce, a její zjištěnou výší (oproti dřívější povinnosti soudu sankci uložit ve výši tohoto rozdílu). Tato částka připadne ve prospěch majetkové podstaty. S ohledem na tyto důsledky lze věřiteli doporučit, aby přihlásil pohledávku, zejména půjde-li o pohledávku nepeněžitou nebo neurčité výše, jen v takové výši, ohledně které si je bezpečně jist, že bude zjištěna.60 Pohledávkou neurčité výše je např. pohledávka na náhradu škody před tím, než bylo pravomocně rozhodnuto o výši nároku poškozeného.61 Obdobně je koncipována odpovědnost zajištěného věřitele v § 179 InsZ. Pokud bylo přezkumem zjištěno, že právo na uspokojení ze zajištění je v menším rozsahu než 50 % hodnoty zajištění uvedené v přihlášce, nebo je zjištěno v horším pořadí, než je uvedeno v přihlášce, k právu na uspokojení ze zajištění se nepřihlíží. Na základě stejné novely bylo i zde upuštěno od povinného uložení platební sankce a nadále ji soud uloží fakultativně, na návrh insolvenčního správce, a to až do částky odpovídající popřené hodnotě zajištění. Na rozdíl od předchozího případu, částka nepřipadá do majetkové podstaty, ale ve prospěch věřitelů, kteří uplatnili zajištění na stejném majetku. Pokud 59
Zákon č. 69/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. S účinností od 31. 3. 2011. 60 ZELENKA, Jaroslav in ZELENKA, Jaroslav a kol. Insolvenční zákon: poznámkové vydání s důvodovou zprávou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. 2. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2008, s. 284. 61 RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 238.
22
zde ovšem nebudou jiní zajištění věřitelé než ten, jehož pohledávka zůstala nezjištěna, pak zde nebude subjekt, v jehož prospěch by měl věřitel plnit, a soud v takovém případě nebude moci platební povinnost uložit.62 Jelikož InsZ nestanovuje povinnost, aby zajištěný věřitel v přihlášce pohledávky uvedl hodnotu zajištění pohledávky (nepočítá s tím ani formulář přihlášky), lze se postihu vyhnout prostě tím, že věřitel hodnotu zajištění pohledávky v přihlášce neuvede.63 Za zaplacení výše uvedených sankcí ručí osoby, které přihlášku podepsaly (případně zmocnitelé, podepsal-li přihlášku zástupce na základě plné moci), a to společně a nerozdílně s přihlášeným věřitelem. Ručitel pro tento případ může v souladu s ustanovením § 183 odst. 3 InsZ přihlásit pohledávku, která by mu proti dlužníkovi vznikla uspokojením věřitele, jako pohledávku podmíněnou. Výjimky z povinnosti uhradit stanovenou sankci stanoví § 180 a § 182 InsZ. Platební sankce se tak neuplatní v případě, že věřitel práva spojená s nezjištěnou pohledávkou v řízení nevykonával. Podle T. Richtera jde v tomto ustanovení o legislativní pochybení v tom směru, že by se věřitel v případě nevykonávání práv spojených s nezjištěnou pohledávkou měl vyhnout i sankci v podobě nepřihlížení k takové pohledávce ani v rozsahu, ve kterém zjištěna byla.64 V této souvislosti bude dále třeba zodpovědět otázku, co znamená onen „výkon práva v insolvenčním řízení“, neboť InsZ jej výslovně nedefinuje. Názory odborné veřejnosti nejsou zcela shodné. Věřitel vykonává svá práva v insolvenčním řízení různými způsoby. Podle několika názorů mezi ně patří např. již pouhá jeho účast na schůzi věřitelů, aniž by musel též hlasovat. Dochází totiž k ovlivnění kvóra a tím i nepřímému ovlivnění výsledku hlasování.65 Judikatura k řešení této otázky zatím příliš nepřispěla. Krajský soud v Ostravě věřiteli neuložil povinnost dle § 178 InsZ s odůvodněním, že k uplatnění sankce musí jít o faktický výkon práva věřitele, nikoliv jen o jeho pouhou účast na schůzi věřitelů, byť
62
ŠEVČÍK, Daniel. Apendix insolvenčního zákona – povinnost věřitelů platit do majetkové podstaty v závislosti na výsledku přezkumu přihlášek. Bulletin advokacie. 2010, č. 3, s. 29. 63 RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 254. 64 RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 255. 65 Srov. např. KOZÁK, Jan in KOZÁK, Jan, BUDÍN, Petr, DADAM, Alexandr a PACHL, Lukáš. Insolvenční zákon a předpisy související; Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení: komentář. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008. s. 232 nebo ZELENKA, Jaroslav in ZELENKA, Jaroslav a kol. Insolvenční zákon: poznámkové vydání s důvodovou zprávou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. 2. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2008, s. 289.
23
věřitel projevil zájem na ní hlasovat (schůze věřitelů věřiteli hlasovací právo nepřiznala). Podle tohoto soudu je třeba výkon práva vykládat úžeji, neboť opačný závěr by mohl vést k absurdní situaci, kdy za výkon práva by mohlo být považováno již samotné podání přihlášky. Odvolací soud pak k tomu řekl jen to, že „[j]e sporné, že pouhá fyzická účast věřitele na schůzi věřitelů není faktickým výkonem práv, neboť k platnosti usnesení schůze věřitelů postačí prostá většina hlasů podle výše jejich pohledávek.“66 Tomáš Sokol zase poukazuje na problém vyplývající z ustanovení § 201 InsZ, „podle něhož je jednou z možností zjištění pohledávky rozhodnutí insolvenčního soudu určující její pravost či pořadí; a vice versa, zamítnutí žaloby v případě vykonatelné pohledávky. Do takto pro věřitele příznivého stadia ovšem přihlášená pohledávka nedospěje bez procesních aktivit věřitele.“67 Přičemž tyto aktivity věřitele považuje za výkon práv spojených s pohledávkou. Petr Taranda jako možný postup věřitele, který se chce vyhnout sankci dle § 178 InsZ, uvádí: „(…) za předpokladu, že se jedná o věřitele, který si je vědom, že důkazní břemeno ohledně své pohledávky není schopen unést ani v zákonodárcem stanovené výši 50 % z přihlášené pohledávky, může insolvenčnímu soudu a insolvenčnímu správci sdělit, že svá práva spojená s přihlášenou pohledávkou bude realizovat např. jen ve výši 40 %, (…). Toto sdělení by mělo zaznít nejpozději na schůzi věřitelů, není-li již obsaženo v přihlášce pohledávky.“68 Jak by se k takovému postupu stavěly insolvenční soudy však nelze předvídat. Zpětvzetím přihlášky se věřitel též vyhne platební sankci. Neplatí to však v případě, kdy učinil v řízení úkon, který zhoršil nebo mohl zhoršit postavení jiného věřitele, anebo vyjde-li v řízení najevo, že věřitel nepřihlásil pohledávku v dobré víře. Za úkony, jimiž věřitel zhoršil nebo mohl zhoršit postavení jiného věřitele, se nepovažuje samotná účast věřitele na schůzi věřitelů a jeho žádost o přiznání hlasovacího práva.69
66
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. KSOS 13 INS 93/2008-B-70 a Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. VSOL 46/2009-B-81. 67 SOKOL, Tomáš. K zákonnému ručení za nezjištěnou pohledávku. Právní rádce. 2008, č. 10, s. 24. 68 TARANDA, Petr. Ještě jednou k dopadům insolvenčního zákona na problematiku tvorby opravných položek. Daně a právo v praxi [online]. 2008, č. 12 [cit. 2012-02-18]. Dostupné z: http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/doc-d4464v6416-jeste-jednou-k-dopadum-insolvencniho-zakona-naproblematiku-t/?search_query=%24issue%3D1I70&search_results_page=1 69 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. KSPA 48 INS 1513/2009, 1 VSPH 771/2009.
24
Jak je vidět, ustanovení § 178 až § 182 InsZ se jeví jako značně problematická. Jejich další osud bude záviset na tom, zda obstojí před Ústavním soudem.70
70
Návrh na jejich zrušení je veden pod sp. zn. Pl. ÚS 36/09. Dostupné z: http://www.concourt.cz/clanek/388 [cit. 2012-02-18].
25
4.
Přezkoumání přihlášených pohledávek Úkolem insolvenčního správce je v souladu s ustanovením § 188 InsZ
přezkoumat podané přihlášky, zejména podle přiložených dokladů a účetnictví dlužníka, a vyzvat dlužníka, aby se k přihláškám vyjádřil. Tomuto přezkumu jsou podrobeny jen ty přihlášky, které jsou úplné a bezvadné. V případě, že přihláška je neúplná nebo trpí vadami, pro které ji nelze přezkoumat, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji doplnil či opravil s poučením o tom, jak to provést. Nedojde-li k nápravě ve stanovené lhůtě, předá správce takovou přihlášku soudu k vydání rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží. O tomto důsledku musí být věřitel též poučen. K přihlášce pohledávky se nepřihlíží již ode dne, kdy marně uplynula lhůta stanovená insolvenčním správcem k odstranění vad přihlášky. Doplnění přihlášky pohledávky po stanovené lhůtě, byť před tím, než soud vydal rozhodnutí o tom, že se k přihlášce nepřihlíží, na tomto následku nic nemění.71 Postup dle § 188 InsZ se uplatní jen tehdy, je-li vadná sama přihláška pohledávky. Skutečnost, že věřitel nepřipojí požadované přílohy, může mít za následek pouze to, že svůj nárok neprokáže (nesplní povinnost důkazní).72 Na základě došlých přihlášek sestavuje insolvenční správce seznam přihlášených pohledávek (§ 189 InsZ). V tomto seznamu musí výslovně uvést, které pohledávky popírá. Své stanovisko může ještě při přezkumném jednání měnit. Seznam přihlášených pohledávek je zveřejněn v insolvenčním rejstříku a věřitelé do něj mohou též nahlédnout u insolvenčního správce, jakož i do dokladů pro jeho sestavení.
4.1
Přezkumné jednání
Přezkumné jednání nařizuje insolvenční soud za účelem přezkoumání přihlášených pohledávek podle sestaveného seznamu. Termín a místo stanoví dle § 137 odst. 2 InsZ v rozhodnutí o úpadku tak, aby se konalo nejpozději do 2 měsíců po uplynutí lhůty k přihlašování pohledávek, ne však dříve než po 7 dnech po uplynutí této lhůty. Výjimečně je možné tuto lhůtu prodloužit. Tak tomu bude zejména v případě velkého počtu přihlášených věřitelů a pohledávek, kdy nebude možné, aby insolvenční správce v této lhůtě stihl přihlášky přezkoumat a sestavit seznam. Termín jednání by 71 72
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. KSUL 45 INS 150/2008, 1 VSPH 103/2008-P. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. KSUL 45 INS 150/2008, 1 VSPH 94/2008-P.
26
měl být stanoven s dostatečnou rezervou tak, aby přezkoumání mohlo proběhnout při jediném jednání bez přerušení, a aby následně mohla proběhnout schůze věřitelů.73 Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno i rozhodnutí o povolení oddlužení, jednání se musí konat nejpozději do 30 dnů od uplynutí lhůty pro přihlašování pohledávek. Účast insolvenčního správce a dlužníka je nezbytná, proto je třeba je k jednání předvolat. Účast přihlášeného věřitele na přezkumném jednání je jeho právem, nikoli povinností. Pokud věřitel nebyl přítomen na přezkumném jednání, kde byla popřena jeho nevykonatelná pohledávka, insolvenční správce ho o tom písemně vyrozumí (§ 197 odst. 2 InsZ). Toto vyrozumění bude obsahovat poučení o právu podat žalobu na určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky (§ 13 odst. 2 vyhlášky). Nejvyšší soud ve svém usnesení74 dovodil, že správce má tuto poučovací povinnost i ve vztahu k těm věřitelům, kteří přítomni na přezkumném jednání byli. Vycházel přitom ze zásad insolvenčního řízení, stanovených v § 5 InsZ, zejména ze zásady obsažené pod písmenem b), dle které mají věřitelé, kteří mají podle InsZ zásadně stejné nebo obdobné postavení, v insolvenčním řízení rovné možnosti. „Insolvenční zákon nelze ve světle této zásady interpretovat způsobem, jenž by vedl k závěru, že věřitel, který se o chod insolvenčního řízení nezajímá a k přezkumnému jednání se nedostaví, na tom z hlediska míry informací, jež mu mají poskytnout příslušné procesní subjekty, bude lépe, než věřitel, který se insolvenčního řízení aktivně účastní a k přezkumnému jednání se dostaví.“ Ve spojení s přiměřeně aplikovatelným ustanovením § 5 o. s. ř. pak došel k závěru, že přihlášenému věřiteli, jehož nevykonatelná pohledávka byla na přezkumném jednání, kterému byl přítomen, účinně popřena, se má dostat poučení o tom, jak má dále postupovat, při tomto jednání (lhostejno, zda od insolvenčního soudu nebo insolvenčního správce). Ustanovení § 192 odst. 4 InsZ dává věřiteli právo až do skončení přezkumného jednání, dokud není jeho pohledávka zjištěna, měnit výši přihlašované pohledávky. Jestliže v důsledku této změny není možné přezkoumat pohledávku na daném jednání, insolvenční soud nařídí zvláštní přezkumné jednání.
73
TARANDA, Petr, MORAVEC, Tomáš, HOSTINSKÝ, Jaroslav in KOTOUČOVÁ, Jiřina a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010, s. 414-415. 74 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3582/2010.
27
V nepatrném konkursu lze na přezkumném jednání, v souladu s § 315 odst. 1 písm. e) InsZ, projednat všechny otázky, o kterých by jinak rozhodovala pouze schůze věřitelů. Je-li to účelné, lze též přednést konečnou zprávu a vyúčtování a projednat námitky proti nim.
4.2
Popření pohledávek
K popírání pohledávek jsou oprávněni insolvenční správce, dlužník a též přihlášení věřitelé.75 Popření je možné vzít zpět. U pohledávek lze popírat jejich: pravost, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla, že zcela zanikla nebo se zcela promlčela, výši, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka, přičemž ten, kdo pohledávku popírá, musí současně uvést, jaká je její skutečná výše, a pořadí, je-li namítáno, že pohledávka má méně výhodné pořadí než uvedené v přihlášce, nebo je-li popíráno právo na uspokojení ze zajištění, přičemž ten kdo pohledávku popírá, musí současně uvést, v jakém pořadí má být pohledávka uspokojena. Pokud popírá pohledávku dlužník, nemá to vliv na její zjištění. Důsledkem dlužníkova popření je ovšem vždy to, že pro pohledávku popřenou co do pravosti nebo výše není v rozsahu popření upravený seznam, který je výsledkem přezkumného jednání, exekučním titulem (§ 192 odst. 3 InsZ). Zvláštní úprava platí, je-li řešením dlužníkova úpadku reorganizace nebo oddlužení, v tomto případě má popření pohledávky dlužníkem stejné účinky, jako popření insolvenčním správcem (§ 336 odst. 2 InsZ a § 410 odst. 2 InsZ). Jak již bylo uvedeno, též přihlášený věřitel je oprávněn popřít pohledávku jiného věřitele. Tato změna reaguje na nález Ústavního soudu76, který shledal vyloučení věřitelů z možnosti popírat pravost, výši a pořadí přihlášených pohledávek jako protiústavní. Ústavní soud nejprve došel k závěru, že insolvenční správce má při popírání pohledávek věřitelů postavení orgánu veřejné moci, a nikoli postavení zástupce
75
Provedeno zákonem č. 69/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. S účinností od 31. 3. 2011. 76 Nález Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 14/10 (vyhlášený pod č. 241/2010 Sb.).
28
věřitelů.77 Uznání (nepopření) věřitelem nesprávně přihlášené pohledávky insolvenčním správcem může mít za následek uspokojení pohledávky jiného věřitele v menší míře, než v případě správného zjištění pohledávky. Tím dochází k dotčení majetkových i jiných práv věřitele, přičemž takový věřitel nemá možnost domáhat se ochrany svých práv nejen v důsledku absence popěrného práva, ale i jakéhokoli jiného procesního prostředku. Právo věřitelů vyměnit osobu insolvenčního správce je prostředkem nedostatečným, neboť je možné ho realizovat až po ukončení přezkumného jednání, kdy správce již nemůže měnit stanovisko k přihlášeným pohledávkám. Rozhodnutí insolvenčního správce o popření či uznání pohledávky tak určuje závazně právo věřitele na jeho poměrné uspokojení v insolvenčním řízení a nedává věřitelům možnost, aby pohledávky byly zjištěny před nezávislým a nestranným soudem. Na protiústavnosti této úpravy nic nemění ani skutečnost, že věřitelé mají právo domáhat se po insolvenčním správci náhrady škody, zakotvené v § 37 InsZ, jelikož ani po případném odškodnění věřitele nedojde k odstranění všech negativních důsledků plynoucích mu z nepopření nesprávně přihlášené pohledávky jiného věřitele. Jinými slovy nedomohl by se nápravy újmy na svých jiných (procesních) právech. Opačným závěrem by Ústavní soud aproboval stav, kdy někteří účastníci by byli nespravedlivě poškozeni a někteří nedovoleně zvýhodněni. Snaha zabránit zneužití popěrného práva a z toho plynoucím průtahům v řízení je jistě legitimním požadavkem, nemůže ovšem převážit nad požadavkem spravedlivého procesu, je tedy třeba hledat jiné cesty, jak tomu zabránit.78 Tento závěr Ústavního soudu není bez výhrad přijímán, o čemž svědčí i 3 odlišná stanoviska ústavních soudců. Argumentace odpůrců79 především zdůrazňuje, že cílem napadené úpravy je zabránit ztrátám na majetku způsobeným průtahy v řízení. Mimo jiné je poukazováno i na to, že právo zasahovat do sporu, který vede s dlužníkem jiný věřitel, není věřiteli dáno ani mimo insolvenční řízení. Novelizované ustanovení § 200 InsZ nyní podrobně upravuje způsob popření pohledávky přihlášeným věřitelem. Na popírajícího věřitele jsou kladeny přísné nároky,
77
Došel tedy k odlišnému závěru, než který vyjádřil dříve v usnesení ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. III. ÚS 2101/09-1. Blíže nález Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 14/10 (vyhlášený pod č. 241/2010 Sb.). 79 S názorem Ústavního soudu se neztotožňuje např. Bohumil Havel, viz: HAVEL, Bohumil. Novela insolvenčního zákona ve věci popírání pohledávek. Právní rozhledy. 2010, č. 10, s. II. O ústavnosti tehdejší úpravy byl přesvědčen i Tomáš Richter, viz: RICHTER, Tomáš. ÚSTAVNÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY: Popírání pohledávek věřitelů v insolvenčním řízení. Návrh na zrušení části ustanovení § 192 odst. 1 věta první InsZ (rozhodnutí ve věci Europrofi CZ). Obchodněprávní revue. 2010, č. 4, s. 112. 78
29
co se týče formálních a obsahových náležitostí popření. Popření musí mít písemnou formu a může být učiněno pouze na předepsaném formuláři, což má dle důvodové zprávy též usnadnit postup věřitele s ohledem na to, že k popření, které neobsahuje všechny náležitosti, insolvenční soud nepřihlíží. Pro popření se vyžadují stejné náležitosti, jako má žaloba podle o. s. ř. a též musí být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Tento požadavek je zde zakotven s ohledem na odst. 5, který popěrný úkon věřitele od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, nejdříve však po uplynutí 10 dnů od skončení přezkumného jednání, považuje za podání, jímž se zahajuje řízení o popření pohledávky (blíže kapitola 5 této práce). Je však třeba dodat, že věřitelům není vráceno popěrné právo bez omezení, jako tomu bylo za účinnosti ZKV. Přijatá úprava „spojuje právo jednotlivých věřitelů popírat přihlášené pohledávky jiných věřitelů s takovými povinnostmi, které mají zejména bránit získávání nepřiměřených výhod a účelovému zneužívání popěrného práva k vychylování rozhodovacích poměrů v řízení a k prodlužování insolvenčního řízení.“80 Ustanovení § 336 odst. 4 InsZ vylučuje vliv popření na zjištění pohledávky po dobu reorganizace. Další omezení zavádí InsZ v § 51 odst. 3, když stanoví, že popření pohledávky přihlášeným věřitelem nemá vliv na hlasovací právo věřitelů, jejichž pohledávka byla popřena. „Opačná právní úprava by vedla k jen stěží zamezitelnému riziku taktického popírání pohledávek za účelem vychýlení rozhodovacích poměrů v insolvenčním řízení a ohrozila by samotné základy koncepce nového insolvenčního práva, které svěřuje v raných fázích insolvenčního řízení věřitelům k hlasování celou řadu zásadních institutů, včetně rozhodnutí o způsobu řešení úpadku nebo rozhodnutí o osobě insolvenčního správce.“81 Otázkou však je, zda za situace, kdy se popření věřitelovy pohledávky jiným věřitelem ukáže být oprávněné, nedojde ke zpochybnění výsledku hlasování, jestliže věřitel popřené pohledávky svým hlasováním zásadním způsobem ovlivnil průběh insolvenčního řízení. Příhodnější by bylo, kdyby o jeho
80
Důvodová zpráva k zákonu č. 69/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. 81 Důvodová zpráva k zákonu č. 69/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
30
hlasovacím právu rozhodoval insolvenční soud, jako je tomu v případě pohledávky, která dosud nebyla přezkoumána.82 Stejnému účelu slouží i požadavek, aby popírající věřitel složil jistotu na náklady incidenčního sporu ve výši 10.000 Kč, popřípadě jistotu na náhradu škody nebo jiné újmy, která by věřiteli vznikla nedůvodným popřením pohledávky. Z dikce ustanovení § 202 odst. 3 InsZ vyplývá povinnost složit jistotu na náklady incidenčního sporu za každou popřenou pohledávku. Ve svém důsledku ale může znamenat, především pro ekonomicky slabší věřitele, znemožnění práva domáhat se ochrany vlastnického práva, kterému institut popěrného práva věřitelů má sloužit. Řešením této situace by bylo zaujmout takový výklad, podle kterého by se jistota skládala pouze ve vazbě na počet skutečných incidenčních sporů, které byly popřením ze strany věřitele vyvolány. V opačném případě se nejedná o jistotu na náklady incidenčního sporu, jak zamýšlel zákonodárce, ale spíše o sankci za výkon práva.83 Důvody popření je možné kombinovat, pohledávku je možné popřít z více nebo i ze všech důvodů. Popření pohledávky vyvolává určité účinky, jimiž se zabývá § 196 InsZ, který stanoví, že popření výše nemá vliv na pořadí pohledávky a popření pořadí nemá vliv na pravost nebo výši. U zajištěného věřitele, který může pohledávku uspokojit pouze z majetku sloužícího k zajištění, popření práva na uspokojení ze zajištění má stejné účinky, jako popření pravosti pohledávky, a pokud bylo popřeno jen zčásti, stejné účinky jako popření její výše. Ke zjištění pohledávky dojde v souladu s § 201 InsZ tehdy, jestliže ji: nepopřel insolvenční správce ani žádný přihlášený věřitel, nepopřel insolvenční správce, popřel ji věřitel, ale soud toto popření omítl, insolvenční správce nebo přihlášený věřitel vezme své popření zpět, rozhodnutím insolvenčního soudu ve sporu o pravost, výši nebo pořadí pohledávky. Pohledávka je zjištěna dále tehdy, pokud insolvenční správce nepodal včas žalobu o její popření, žaloba byla zamítnuta nebo řízení skončilo jinak než rozhodnutím ve věci samé. Tento výčet však není úplný. S ohledem na výše uvedená ustanovení § 82
PACHL, Lukáš. Novela insolvenčního zákona má možná problematická místa. Konkursní noviny [online]. 2011, č. 5 [cit. 2012-02-18]. Dostupné z: http://www.konkursni-noviny.cz/clanek.html?ida=2586 83 PACHL, Lukáš. Novela insolvenčního zákona má možná problematická místa. Konkursní noviny [online]. 2011, č. 5 [cit. 2012-02-18]. Dostupné z: http://www.konkursni-noviny.cz/clanek.html?ida=2586
31
336 a § 410 InsZ opomíjí možnost popření pohledávky dlužníkem při reorganizaci a při oddlužení.84 Na základě výsledku přezkumného jednání insolvenční správce aktualizuje seznam přihlášených pohledávek, který se pak stává součástí zápisu o přezkumném jednání. Upravený seznam je ještě doplněn insolvenčním soudem v souladu s výsledkem sporu o pravost, výši nebo pořadí pohledávky (§ 197, § 201 odst. 3 InsZ).
84
KOZÁK, Jan in KOZÁK, Jan, BUDÍN, Petr, DADAM, Alexandr a PACHL, Lukáš. Insolvenční zákon a předpisy související; Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení: komentář. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 256.
32
5.
Incidenční spory Jako incidenční spory označuje InsZ spory vyvolané insolvenčním řízením, o
kterých tak stanoví tento zákon, projednávané v rámci insolvenčního řízení [§ 2 písm. d) InsZ]. Incidenční spor se zahajuje žalobou podanou oprávněnou osobou u insolvenčního soudu a projednává se, jak již bylo uvedeno, v rámci insolvenčního řízení ovšem s řadou specifik vyplývajících z ustanovení § 160 až 164 InsZ. „Incidenční spory jako takové je tedy možno označit jen jako jakousi podmnožinu insolvenčního řízení. Bez jejich vyřešení však insolvenční řízení nemůže být ukončeno.“85 Výčet incidenčních sporů podává ustanovení § 159 odst. 1 InsZ. Jde o výčet otevřený, jelikož předpokládá existenci dalších sporů, které InsZ jinde označí za incidenční. Je v zájmu každého věřitele, aby v insolvenčním řízení náležitě uplatnil práva, jež mu InsZ poskytuje, k dosažení co nejvyššího možného uspokojení. Při uplatňování pohledávek věřitelů v insolvenčním řízení tak mají zásadní význam spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek. Tyto spory vznikají v důsledku přezkoumání přihlášek pohledávek insolvenčním správcem postupem dle § 188 InsZ a následného popření pohledávek. Věřitel, jehož nevykonatelnou pohledávku účinně popřel insolvenční správce (nebo dlužník v případě reorganizace či oddlužení, případně oba), musí, má-li být jeho pohledávka zjištěna, uplatnit své právo žalobou na určení, kterou podává u insolvenčního soudu. Žaloba směřuje proti insolvenčnímu správci (případně proti účinně popírajícímu dlužníkovi) a musí být podána ve lhůtě stanovené § 198 odst. 1 InsZ. Naopak jde-li o popření vykonatelné pohledávky, je to insolvenční správce (případně účinně popírající dlužník), kdo musí podat žalobu proti věřiteli. Důvody podání žaloby jsou omezené (§ 198 odst. 2, § 199 odst. 2, § 336 odst. 3 a § 410 odst. 3 InsZ). Věřitel pohledávky účinně popřené jiným věřitelem žalobu na určení své nevykonatelné pohledávky nepodává. Spor bude veden na základě popěrného úkonu věřitele (§ 200 odst. 5 InsZ). Popírající věřitel bude v tomto sporu žalobcem, ať už popírá vykonatelnou či nevykonatelnou pohledávku, a věřitel popřené pohledávky 85
BUDÍN, Petr in KOZÁK, Jan, BUDÍN, Petr a PACHL, Lukáš. Insolvenční právo. Brno: Rašínova vysoká škola, 2008, s. 37-38.
33
žalovaným. Popírá-li stejnou pohledávku několik věřitelů, bude zahájeno několik samostatných řízení; spojení žalob ke společnému projednání je možné. Takto popřená pohledávka bude pak zjištěna jen tehdy, budou-li všechny žaloby popírajících věřitelů zamítnuty.86 Insolvenční správce musí být o všech rozhodnutích vydaných v incidenčních sporech, v nichž není účastníkem, informován (§ 160 odst. 3 InsZ). K náhradě případné škody či jiné újmy, která věřiteli vznikla nedůvodným popřením jeho pohledávky, slouží institut jistoty dle § 202 odst. 4 InsZ. K návrhu na její uložení musí věřitel doložit, že mu taková škoda nebo újma zjevně hrozí. Povinností insolvenčního správce v insolvenčním řízení je usilovat o to, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře (§ 36 odst. 1 InsZ). Z toho pramení další konkrétní povinnosti, například v souvislosti se správou majetkové podstaty. Mezi ně patří i povinnost počínat si při správě majetkové podstaty tak, aby byla vymožena plnění z neplatných a neúčinných právních úkonů [§ 230 odst. 1 písm. d) InsZ]. Tuto povinnost realizuje insolvenční správce v souladu s § 239 InsZ na základě odpůrčí žaloby, což je žaloba směřující proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Podání žaloby je omezeno lhůtou 1 roku od dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Správce je povinen žalobu podat vždy, jestliže se na tom usnese věřitelský výbor, jinak je uplatnění žaloby ponecháno na jeho úvaze. Na vedení sporu může správce žádat zálohu na krytí potřebných nákladů, není-li jich v majetkové podstatě dostatek. Skončí-li incidenční spor úspěchem, mohou věřitelé žádat tyto prostředky zpět jako pohledávku za majetkovou podstatou. Dopustí-li se insolvenční správce porušení svých povinností v insolvenčním řízení, může to mít za následek vznik škody na majetkové podstatě. Insolvenční správce odpovídá za škodu podle ustanovení § 37 InsZ. V tomto incidenčním sporu bude insolvenční správce na straně žalované. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že nemohl škodě nebo jiné újmě zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které bylo po něm možné spravedlivě požadovat, spočívá na něm, pro případ, že žalobce prokáže jím způsobenou škodu nebo jinou újmu.
86
MARŠÍKOVÁ, Jolana. Insolvenční řízení z pohledu dlužníka a věřitele: příručka zejména pro neprávníky. 2. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2011. Praktická právnická příručka, s. 94, 96 a 98.
34
Jako incidenční spor bude řešena i žaloba přihlášeného věřitele podle ustanovení § 186 InsZ. V průběhu řízení se může stát, že pohledávka přihlášeného věřitele bude uspokojena nebo jinak zanikne (např. bude splněna ručitelem nebo zanikne uplynutím doby). Následně by mělo dojít ke zpětvzetí přihlášky pohledávky tímto věřitelem. Neučiní-li tak bez zbytečného odkladu, insolvenční soud jeho účast v insolvenčním řízení ukončí rozhodnutím, proti kterému nejsou přípustné opravné prostředky. Má-li dotčený věřitel za to, že jeho pohledávka nebyla uspokojena ani nezanikla jiným způsobem, může podat u insolvenčního soudu žalobu na určení, že jeho pohledávka stále trvá. Žalobu podává věřitel proti insolvenčnímu správci, a to v hmotněprávní lhůtě 30 dnů od doručení rozhodnutí, jinak platí, že pohledávka věřitele zanikla. Vyhoví-li soud žalobě, účast věřitele v insolvenčním řízení se obnovuje. Věřitelé jsou dále legitimováni k podání žaloby, na základě které má dojít ke zjištění neplatnosti právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka. Insolvenční soud totiž není v této otázce vázán rozhodnutím jiného orgánu, ke kterému došlo v insolvenčním řízení, ani jiným zjištěním, a může ji posoudit jako incidenční spor (§ 231 InsZ). Pasivně legitimován je opět insolvenční správce, který, jde-li o neplatnost relativní, se též může neplatnosti dovolat. Poměrně častým postupem v konkursu je zpeněžení majetku mimo veřejnou dražbu, tedy z volné ruky podle § 289 InsZ. K uskutečnění prodeje potřebuje insolvenční správce získat souhlas insolvenčního soudu a též věřitelského výboru (až na výjimkou stanovenou v poslední větě odstavce 1). Pouze v rámci insolvenčního řízení je pak možné napadnout platnost takové smlouvy o prodeji mimo dražbu žalobou, která se projedná jako incidenční spor. Pro věřitele to znamená do konce lhůty pro podání námitek proti konečné zprávě, neboť později podaná žaloba by narážela na překážku pravomocného rozhodnutí o schválení konečné zprávy.87 Nezbytnost této úpravy je podle důvodové zprávy dána potřebou dosáhnout nápravy ještě za trvání insolvenčního řízení, neboť žaloba podaná po jeho skončení by mohla vyvolat jen stěží reparovatelné důsledky. Mezi další incidenční spory patří i spory vyplývající z ustanovení § 178 a § 179 o návrhu insolvenčního správce na uložení sankce věřiteli za přihlášení pohledávky ve
87
PACHL, Lukáš in KOZÁK, Jan, BUDÍN, Petr a PACHL, Lukáš. Insolvenční právo. 1. vydání. Brno: Rašínova vysoká škola, 2008, s. 140.
35
vyšší výši, vyšším rozsahu zajištění nebo v lepším pořadí (o nichž je pojednáno v bodě 3.2). Insolvenční zákon dále na některých místech výslovně stanoví, kdy se o incidenční spor nejedná. Incidenčním sporem není zejména: řízení o náhradě škody nebo jiné újmy způsobené porušením povinnosti podat insolvenční návrh (§ 100 odst. 2), řízení o náhradě škody nebo jiné újmy, která vznikla dlužníkovi nebo jinému dlužníkovu věřiteli podáním insolvenčního návrhu (§ 147 odst. 4), nebo řízení o žalobě podané proti insolvenčnímu správci, jíž se věřitelé pohledávek za podstatou a pohledávek jim postavených na roveň domáhají jejich uspokojení (§ 203 odst. 4). Jedná se o samostatné právní věci, ohledně kterých platí obecná úprava o. s. ř. V incidenčních sporech rozhoduje soud ve věci samé rozsudkem. Incidenční spory mohou skončit též uzavřením smíru, ovšem pouze se souhlasem věřitelského výboru.
V tomto
případě soud
rozhoduje
usnesením.
Pravomocný rozsudek
v incidenčním sporu je dle § 164 InsZ závazný pro všechny procesní subjekty, a to s ohledem na dopady incidenčních sporů na insolvenční řízení. Tento rozsah závaznosti ovšem InsZ nestanoví též ve vztahu ke schválenému smíru, přestože by to mělo své logické opodstatnění. Lépe je tak formulováno pravidlo v § 201 odst. 4 InsZ, které hovoří obecněji o rozhodnutí; týká se ovšem pouze sporů o pravost, výši nebo pořadí pohledávky. Stejný rozsah závaznosti usnesení o schválení smíru je ale možné dovodit z ustanovení § 167 a § 159a o. s. ř. ve spojení s § 164 InsZ.88
88
KULKOVÁ, Radmila a ERBSOVÁ, Hana in KOTOUČOVÁ, Jiřina a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010, s. 358.
36
6.
Další možnosti ovlivňování průběhu řízení věřiteli 6.1
Věřitelské orgány
Věřitel může svá práva uplatňovat ve spojení s ostatními věřiteli účastí ve věřitelských orgánech. Podle InsZ jde o dva typy orgánu, schůzi věřitelů a v závislosti na počtu přihlášených věřitelů buďto věřitelský výbor nebo zástupce věřitelů89 (§ 46 odst. 1 InsZ). „Zásadní smysl úpravy věřitelských orgánů tkví v tom, že insolvenční právo odnímá věřitelům právo individuálního vymáhání pohledávek a nahrazuje je právem podílet se na tvorbě rozhodnutí o tom, jak má být s majetkem dlužníka naloženo. Toto právo věřitelé vykonávají přímo hlasováním a prostřednictvím zastoupení ve věřitelském výboru.“90 Schůze věřitelů je nejvyšším orgánem věřitelů a přísluší jí volba a odvolání členů věřitelského výboru a jeho náhradníků nebo zástupce věřitelů (§ 46 odst. 2, § 48 odst. 2 InsZ). Její působnost je InsZ přesně vymezena, zároveň si však může atrahovat jakoukoli věc, která je v působnosti věřitelských orgánů (§ 46 odst. 2 a 3 InsZ). To bude účelné zejména u rozhodnutí, která mohou mít významný vliv na zatížení majetkové podstaty a na očekávané uspokojení v rámci insolvenčního řízení.91 Není-li stanoveno jinak, mají právo hlasovat na schůzi věřitelů všichni přihlášení věřitelé. Podle ustanovení § 51 InsZ mohou věřitelé, jejichž pohledávka byla popřena, hlasovat v rozsahu popření jen usnese-li se na tom schůze věřitelů. V rozsahu, v němž schůze toto usnesení nevydá, rozhodne o hlasovacím právu insolvenční soud. To platí obdobně i o pohledávkách věřitelů vázaných na odkládací podmínku. Pokud ale pohledávku věřitele popřel jiný věřitel, nemá to na hlasovací práva věřitele popřené pohledávky vliv. Další výjimkou jsou pohledávky dosud nezjištěné nebo sporné, věřitelům těchto pohledávek je umožněno hlasovat pouze na základě rozhodnutí soudu (§ 51 odst. 4 InsZ).
89
Zástupce věřitelů může schůze věřitelů zvolit na místo věřitelského výboru, je-li přihlášených věřitelů 50 nebo méně. Výjimka může nastat v případě nepatrného konkursu [§ 315 odst. 1 písm. a) InsZ]. Pro zástupce věřitelů platí obdobně to, co pro věřitelský výbor (§ 68 a § 56 odst. 1 InsZ). 90 MÜLLEROVÁ, Lenka in KOTOUČOVÁ, Jiřina a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010. s. 100. 91 MÜLLEROVÁ, Lenka in KOTOUČOVÁ, Jiřina a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010. s. 101.
37
Věřitelé mají především možnost prostřednictvím schůze věřitelů ovlivnit způsob řešení dlužníkova úpadku (§ 150 a násl.). Usnesením je pak soud při vydání rozhodnutí o způsobu řešení úpadku vázán. Rozhodnutí schůze věřitelů může být insolvenčním soudem zrušeno, odporuje-li společnému zájmu věřitelů, tedy zájmu, který je nadřazený jejich jednotlivým zájmům, je-li jeho cílem, aby zvolený způsob řešení úpadku byl pro ně spravedlivý a výnosnější než ostatní způsoby řešení úpadku [§ 2 písm. j) InsZ]. Nicméně právě usnesení o způsobu řešení úpadku je jedním z případů, na které se tento zásah soudu nevztahuje (§ 54 odst. 1 InsZ). Ve věřitelském výboru mají být dle § 57 odst. 1 InsZ zastoupeny všechny skupiny věřitelů podle povahy pohledávek s tím, že členů navržených nezajištěnými věřiteli má být nejméně tolik, co členů navržených zajištěnými věřiteli. Volbu členů a náhradníků věřitelského výboru potvrzuje insolvenční soud. Do doby ustanovení věřitelského výboru plní jeho funkci prozatímní věřitelský výbor (§ 61 a násl. InsZ). Při své činnosti má věřitelský výbor chránit společný zájem věřitelů a přispívat v součinnosti s insolvenčním správcem k naplnění účelu insolvenčního řízení (§ 58 odst. 1 InsZ). Jeho členové a náhradníci jsou povinni postupovat s odbornou péčí a jsou odpovědní za škodu nebo jinou újmu způsobenou porušením svých povinností nebo neodborným výkonem funkce. Společnému zájmu věřitelů jsou povinni dát přednost před zájmy vlastními nebo jiných osob (§ 60 odst. 1 InsZ). Věřitelský výbor a zástupce věřitelů jsou vybaveni rozsáhlými oprávněními a jejich vhodným využitím si zajišťují strategickou pozici. Především věřitelé s vysokou hodnotou pohledávky a zajištění věřitelé by měli usilovat o aktivní účast ve věřitelském výboru nebo zvolení zástupcem věřitelů.92 Věřitelský výbor se v insolvenčním řízení vyjadřuje k řadě otázek. Tak tomu je ve vztahu k insolvenčnímu správci, když se vyjadřuje k jeho odměně a rozhoduje o poskytnutí zálohy k úhradě jeho výdajů (§ 38 odst. 3, § 39 InsZ); dále schvaluje výši odměny znalce, ustanoveného za účelem ocenění majetkové podstaty (§ 154 odst. 2 InsZ); vyjadřuje souhlas se schválením smíru v incidenčním sporu (§ 162 odst. 2 InsZ); navrhuje předvolání dlužníka k prohlášení o majetku (§ 214 odst. 1 InsZ); poskytuje součinnost insolvenčnímu správci při soupisu majetkové podstaty (§ 217); rozhoduje o ocenění majetku znalcem (§ 219 odst. 2 InsZ); vyjadřuje se k návrhu dlužníka na vynětí majetku z majetkové podstaty a dává souhlas k 92
HOSTINSKÝ, Jan. Věřitel v českém a evropském insolvenčním právu. 1. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2009, s. 18.
38
vynětí majetku, který nemůže sloužit k jejich uspokojení, insolvenčním správcem (§ 226 odst. 4 a § 227 InsZ); rozhoduje o podání odpůrčí žaloby insolvenčním správcem (§ 239 odst. 2 InsZ), aj. Další ingerence věřitelských orgánů se odvíjí od zvoleného způsobu řešení úpadku. V konkursu věřitelský výbor dává souhlas ke schválení dohody o vypořádání SJM (§ 271 odst. 2 InsZ). Jde-li o zpeněžení majetkové podstaty, insolvenční správce rozhoduje o způsobu zpeněžení se souhlasem věřitelského výboru (§ 286 odst. 2 InsZ). Je-li způsobem zpeněžení prodej majetku ve veřejné dražbě, je třeba souhlasu věřitelského výboru, aby příslušná smlouva o provedení dražby nabyla účinnosti (§ 287 odst. 2 InsZ). Bez souhlasu věřitelského výboru nemůže dojít ani k prodeji majetku mimo veřejnou dražbu, jakož i k uzavření smlouvy o prodeji podniku (§ 289 odst. 1, § 290 odst. 2 InsZ). Až po vyjádření věřitelského výboru může soud povolit výjimku ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty (§ 295 odst. 3 InsZ). Po insolvenčním správci pak může věřitelský výbor požadovat dílčí zprávy o průběhu zpeněžení majetkové podstaty (§ 300 InsZ) a též vyjadřuje souhlas s jeho návrhem na povolení částečného rozvrhu (§ 301 odst. 1 InsZ). Největší vliv mají věřitelské orgány při reorganizaci. Jestliže chce návrh na povolení reorganizace podat věřitel, musí jej schválit schůze věřitelů (§ 323 InsZ). Dlužníkovi, který má v reorganizaci přednostní právo na sestavení reorganizačního plánu, může schůze věřitelů toto právo odejmout a ovlivnit tak výběr osoby, která bude navrhovat reorganizační plán (§ 339 odst. 3). Věřitelé o přijetí reorganizačního plánu také rozhodují, a to na schůzi věřitelů nebo mimo ni (§ 344 a 345 InsZ). Věřitelskému výboru následně náleží kontrola provádění reorganizačního plánu. Zároveň si výbor může vyhradit, že některé právní úkony, které mají zásadní význam, smí dlužník činit jen s jeho předchozím souhlasem, přestože nejsou uvedeny v reorganizačním plánu. V rámci kontroly má věřitelský výbor dále právo navrhnout insolvenčnímu soudu opatření k odstranění zjištěných nedostatků, včetně opatření vedoucích ke skončení reorganizace (§ 355 InsZ). V oddlužení svolává insolvenční soud schůzi věřitelů k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí, nedojde-li k přijetí mimo schůzi. Právo hlasovat náleží pouze nezajištěným věřitelům (§ 399 a § 402 InsZ).
39
6.2
Insolvenční správce
Insolvenční správce jako procesní subjekt má v insolvenčním řízení zásadní úlohu. Insolvenční řízení od rozhodnutí o úpadku nemůže probíhat bez něj (§ 27 odst. 1 InsZ). Posílení pozice věřitelů, které přinesl InsZ, se projevilo též ve vztahu k insolvenčnímu správci. Věřitelům náleží především právo zasáhnout do výběru osoby insolvenčního správce. Ustanovení § 25 odst. 1 InsZ dává věřitelům možnost volby insolvenčního správce v přijatém reorganizačním plánu. Jestliže soud rozhodne o úpadku a spolu s tím rozhodne o povolení reorganizace, ustanoví jako insolvenčního správce osobu, na které se věřitelé shodli v reorganizačním plánu. Nejde-li o tento případ, insolvenčního správce ustanovuje v rozhodnutí o úpadku insolvenční soud na základě určení předsedy soudu (§ 25 odst. 2 InsZ). Osobu insolvenčního správce si tedy nevybírá sám insolvenční soudce, nýbrž je mu určena předsedou insolvenčního soudu. Zákonodárce se tím pokusil odstranit nedostatek dřívější úpravy ZKV, které byla vyčítána úzká vazba mezi konkursním soudcem a správcem konkursní podstaty, vedoucí často ke spekulacím o machinacích v řízení.93 Ještě před rozhodnutím o úpadku je dána soudu možnost ustanovit správce předběžného, z důvodů popsaných v § 112 InsZ. Hlavním důvodem ustanovení předběžného správce je provést zjištění dlužníkova majetku a jeho zajištění, a zároveň přezkoumání dlužníkova účetnictví.94 Pokud soud neurčí jinak, stává se předběžný správce po rozhodnutí o úpadku insolvenčním správcem s plnou působností (§ 27 odst. 2 InsZ). Věřitelé mají právo soudem ustanoveného insolvenčního správce odvolat a zvolit si nového. Mohou tak učinit na schůzi věřitelů, která nejblíže následuje po přezkumném jednání; hlasování o otázce odvolání insolvenčního správce je povinným předmětem jednání této schůze (§ 48 odst. 2 InsZ). K přijetí usnesení je dle § 29 odst. 1 InsZ potřeba souhlasu alespoň poloviny všech přihlášených věřitelů, počítané podle výše pohledávek. Soudu zde není dána možnost zrušit usnesení schůze věřitelů, pokud odporuje společnému zájmu všech věřitelů, jak stanoví § 54 odst. 1 InsZ. Může se tedy 93
PACHL, Lukáš. Průvodce insolvenčního správce insolvenčním řízením. Právní fórum. 2008, č. 3, s. 107. BUDÍN, Petr in KOZÁK, Jan, BUDÍN, Petr, DADAM, Alexandr a PACHL, Lukáš. Insolvenční zákon a předpisy související; Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení: komentář. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 31. 94
40
stát, že ustanovení insolvenčního správce prosadí vahou svých hlasů pouze jediný věřitel (např. banka) proti vůli ostatních věřitelů.95 Usnesení schůze ještě musí potvrdit insolvenční soud, odmítnout však může pouze z důvodu, že zvolená osoba nesplňuje obecné podmínky pro výkon činnosti insolvenčního správce (§ 21 až 24 InsZ). Pokud se schůze věřitelů usnese na odvolání insolvenčního správce, ale nezvolí správce nového, nebo pokud byl správce ustanovený schůzí věřitelů odvolán na základě své žádosti dle § 31 odst. 2 InsZ, rozhodne o ustanovení insolvenčního správce opět insolvenční soud. Takto ustanoveného správce již věřitelé odvolat nemohou. Výjimkou je případ, kdy insolvenční soud odmítne přihlášku pohledávky, když nastal důvod, pro který se k přihlášce nepřihlíží (§ 185 InsZ), a v důsledku toho se změní věřitelé a výše pohledávek tak, že za této situace by schůze věřitelů rozhodla o insolvenčním správci jinak. Pak může opakovaně hlasovat schůze věřitelů konaná nejblíže po této změně. Insolvenční soud však nemá povinnost za tím účelem svolat schůzi věřitelů, pouze věřitele upozorní na možnost hlasování opakovat, a to při svolání první schůze, která následuje po uvedené změně. Povinnost svolat schůzi věřitelů má jen tehdy, jestliže o to požádal věřitel, který zároveň upozornil na nastalou změnu.96 Vztah insolvenčního správce k věřitelům je vyjádřen v ustanovení § 36 InsZ, dle něhož je insolvenční správce povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy svými nebo jiných osob. Insolvenční správce má dále povinnost poskytovat věřitelským orgánům součinnost nezbytnou k řádnému výkonu jejich funkce. Na žádost věřitelského orgánu se účastní jeho jednání a nejméně jednou za tři měsíce mu předkládá písemnou zprávu o stavu insolvenčního řízení. Jestliže insolvenční správce neplní řádně své povinnosti, nepostupuje při výkonu funkce s odbornou péčí nebo závažně porušil důležitou povinnost, může věřitelský orgán navrhnout insolvenčnímu soudu jeho zproštění (§ 32 odst. 1 InsZ). Míru pochybení správce vedoucí k jeho zproštění není možno stanovit paušálně, vždy je třeba zkoumat jeho činnost individuálně. Za řádné neplnění povinností je třeba považovat 95
ZELENKA, Jaroslav in ZELENKA, Jaroslav a kol. Insolvenční zákon: poznámkové vydání s důvodovou zprávou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. 2. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2008, s. 68. 96 BUDÍN, Petr in KOZÁK, Jan, BUDÍN, Petr, DADAM, Alexandr a PACHL, Lukáš. Insolvenční zákon a předpisy související; Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení: komentář. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 35.
41
déletrvající pochybení, nikoli ojedinělý exces, který není důvodem zproštění. Obdobně je třeba přistupovat i k důvodu zproštění spočívajícímu v nedostatku odborné péče. Jinak tomu bude při porušení důležité povinnosti, např. při prodeji majetku bez souhlasu věřitelského výboru, které může automaticky vést ke zproštění.97 Věřitelé mohou po insolvenčním správci požadovat náhradu škody nebo jiné újmy, kterou jim způsobil při výkonu funkce porušením povinností, jež mu ukládá InsZ nebo insolvenční soud, jakož i porušením povinnosti postupovat s odbornou péčí. Stejně bude správce odpovídat za škodu nebo jinou újmu způsobenou osobami, kterých použil k plnění svých úkolů. Této odpovědnosti se může zprostit, prokáže-li, že ke škodě nebo jiné újmě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm bylo možné spravedlivě požadovat se zřetelem k průběhu insolvenčního řízení. Věřiteli pohledávky za majetkovou podstatou odpovídá též za škodu nebo jinou újmu způsobenou tím, že nemohla být uspokojena jeho pohledávka vzniklá na základě úkonu insolvenčního správce. Této odpovědnosti se správce zprostí, jen když prokáže, že v době, kdy tento právní úkon činil, nemohl poznat, že majetková podstata nebude stačit k úhradě jím vzniklé pohledávky za majetkovou podstatou.
97
BUDÍN, Petr in KOZÁK, Jan, BUDÍN, Petr, DADAM, Alexandr a PACHL, Lukáš. Insolvenční zákon a předpisy související; Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení: komentář. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 37-38.
42
7.
Konkurs Konkurs je způsob řešení úpadku spočívající v zásadně poměrném uspokojení
zjištěných pohledávek věřitelů z výnosu zpeněžení majetkové podstaty. Neuspokojené pohledávky nebo jejich části nezanikají, s výjimkou situace předvídané v ustanovení § 311 InsZ. Konkurs je obecný způsob řešení úpadku přípustný pro jakéhokoli dlužníka (s výjimkou osob uvedených v § 6 InsZ). Do režimu konkursu insolvenční řízení též vstoupí vždy, jestliže selže některý ze sanačních způsobů řešení dlužníkova úpadku (§ 363 InsZ a § 418 InsZ). Prohlášením konkursu se podle § 248 InsZ stávají neúčinnými práva na uspokojení ze zajištění, která se týkají majetkové podstaty, a která získali věřitelé poté, co nastaly účinky spojené se zahájením řízení, nejde-li o zajištění poskytnutá podle § 41 InsZ. Stejně se stávají neúčinnými věcná břemena, která vznikla za nápadně nevýhodných podmínek poté, co nastaly účinky spojené se zahájením řízení. Důležitým účinkem prohlášení konkursu je též to, že nastává splatnost dlužníkových pohledávek i závazků. To má ten význam, že se konkursu mohou účastnit i věřitelé dosud nesplatných pohledávek a že se do konkursní podstaty dostanou i některá plnění třetích osob.98 Pohledávky věřitelů, vázané na splnění rozvazovací podmínky, se v konkursu považují za nepodmíněné, dokud není podmínka splněna.
7.1
Zpeněžení majetkové podstaty
Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí převedení veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze, rovněž i využití bankovních kont dlužníka, jeho peněžní hotovosti a úplatné postoupení dlužníkových pohledávek, a to za účelem uspokojení věřitelů. Insolvenční správce není omezen ujednáními, která by tomu bránila (§ 283 odst. 1 InsZ). Tak se např. neuplatní § 525 odst. 2 ObčZ, který stanoví, že nelze postoupit pohledávku, jestliže by to odporovalo dohodě s dlužníkem.99
98
ZOULÍK, František in WINTEROVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. 6. aktualizované vydání, doplněné o předpisy evropského práva. Praha: Linde, 2011, s. 616. 99 ZELENKA, Jaroslav in ZELENKA, Jaroslav a kol. Insolvenční zákon: poznámkové vydání s důvodovou zprávou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. 2. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2008, s. 418.
43
Zpeněžování je možné zahájit až po právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu a poté, co se konala první schůze věřitelů. Dříve mohou být zpeněženy věci, které podléhají rychlé zkáze nebo znehodnocení, nebo pokud soud povolí výjimku. Co je obsahem majetkové podstaty stanoví § 206 InsZ. V určitých případech může být rozsah majetkové podstaty omezen, např. dle § 227 InsZ může insolvenční správce vyjmout z majetkové podstaty neprodejné věci a nedobytné pohledávky, pokud k tomu udělí předchozí souhlas věřitelský výbor a insolvenční soud, nebo když dle § 282 odst. 2 InsZ schůze věřitelů rozhodne o poskytování existenčních prostředků dlužníkovi a jeho rodině. Tato součást majetkové podstaty nebude podléhat zpeněžení. Podkladem
pro
zpeněžení
majetkové
podstaty
je
soupis,
provedený
insolvenčním správcem, který jej opravňuje ke zpeněžení zapsaného majetku (§ 280 InsZ). Ohledně přípustnosti zpeněžení Nejvyšší soud ještě za účinnosti ZKV uvedl: „Správce konkursní podstaty může zpeněžit jen věci, které již nemohou být z podstaty vyloučeny a o jejichž definitivní příslušnosti k podstatě nemá pochybnosti. Zpeněžení věci je zpravidla možné po marném uplynutí lhůty, kterou konkursní soud stanovil tomu, kdo uplatňuje, že věc neměla být do soupisu zařazena, k podání žaloby vůči správci, nebo po zamítnutí takové žaloby.“100 Insolvenční zákon výslovně omezuje zpeněžení v ustanoveních § 225 odst. 4 a § 226 odst. 5. Způsoby zpeněžení majetkové podstaty stanoví InsZ v ustanovení § 286. O volbě konkrétního způsobu rozhoduje insolvenční správce se souhlasem věřitelského výboru. Jinak je tomu v případě zpeněžování majetku sloužícího k zajištění pohledávky, kde uděluje správci pokyny ke zpeněžení výlučně zajištěný věřitel. Věřitelský výbor uděluje souhlas se smlouvou o provedení dražby, což je podmínkou její účinnosti (287 odst. 2 InsZ), souhlas s prodejem movitých věcí a nemovitostí (§ 288 odst. 2 InsZ) a se smlouvou o prodeji majetku mimo dražbu, kde je třeba souhlasu nejen věřitelského výboru, ale též insolvenčního soudu, který může stanovit podmínky prodeje. Souhlas věřitelského výboru je i v tomto případě podmínkou účinnosti smlouvy. Insolvenční správce souhlas nepotřebuje jen v případě prodeje věcí ohrožených zkázou nebo znehodnocením a věcí, které jsou běžně zcizovány při provozování dlužníkova podniku (§ 289 odst. 1 InsZ). Insolvenční zákon umožňuje napadnout platnost smlouvy o prodeji
100
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 6. 1999, sp. zn. 31 Cdo 1908/98.
44
mimo dražbu žalobou podanou nejpozději do skončení insolvenčního řízení. Věc bude projednána jako incidenční spor. Insolvenční správce může zpeněžit podnik jedinou smlouvou (§ 290 InsZ). Tím je třeba rozumět smlouvu o prodeji podniku dle § 476 a násl. ObchZ, s výhradami uvedenými v § 291 InsZ.101 Rovněž v tomto případě jen se souhlasem věřitelského výboru a insolvenčního soudu, který může stanovit podmínky prodeje. Bez jejich souhlasu smlouva nenabývá účinnosti. Zpeněžení podniku jedinou smlouvou přináší výhody nejen z hlediska vyššího výnosu zpeněžení, než při prodeji podniku po částech, ale též z důvodu, že se smlouvou převádějí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů k zaměstnancům podniku, čímž se lze vyhnout vzniku pohledávek z titulu ukončovaných pracovněprávních vztahů.102 Jedinou smlouvou lze zpeněžit též část podniku nebo celou majetkovou podstatu. Věřitelský výbor tím, že ovlivňuje zpeněžení majetkové podstaty, odpovídá v podstatě i za výtěžnost převedení majetku na peněžní formu. Pro své rozhodnutí musí mít věřitelé dostatek informací, proto ustanovení § 281 odst. 2 InsZ ukládá insolvenčnímu správci předložit zprávu o hospodářské situaci dlužníka nejméně 7 dní před první schůzí věřitelů konané po prohlášení konkursu insolvenčnímu soudu, u kterého mohou věřitelé do této zprávy nahlížet.103 Na zpeněžování majetku mají podstatný vliv zajištění věřitelé. Zajištěný věřitel kromě toho, že může v souladu s § 230 odst. 2 InsZ udílet správci pokyny při správě věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty sloužící k zajištění jeho pohledávky, může udílet pokyny i ohledně jejich zpeněžování. Více zajištěných věřitelů udílí tyto pokyny správci společně. Insolvenční správce je takovými pokyny vázán, ledaže má za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji. V takovém případě je povinen požádat o jejich přezkoumání insolvenční soud (§ 293 InsZ). Za správu majetku sloužícího k zajištění je třeba považovat i pronájem nemovitostí. Insolvenční správce je oprávněn pronajímat nemovitost sloužící k zajištění pouze se souhlasem zajištěného věřitele. Zajištěný věřitel pak může oprávněně očekávat, že se na základě
101
ZELENKA, Jaroslav in ZELENKA, Jaroslav a kol. Insolvenční zákon: poznámkové vydání s důvodovou zprávou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. 2. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2008, s. 429. 102 HOSTINSKÝ, Jan. Věřitel v českém a evropském insolvenčním právu. 1. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2009, s. 71. 103 KOTOUČOVÁ, Jiřina in KOTOUČOVÁ, Jiřina a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010. s. 687-688.
45
jeho pokynů tento majetek rozmnoží a dojde tak k lepšímu uspokojení jeho nároku. Jsou-li výsledkem řádné správy nemovitostí příjmy z pronájmu, které jsou rozmnožením majetku sloužícího k zajištění v souladu s § 230 InsZ, měly by se tyto příjmy považovat též za výtěžek zpeněžení majetku sloužícího k zajištění a sloužit k uspokojení nároku zajištěného věřitele. Nezajištění věřitelé nemohou rozhodovat o správě předmětu zajištění, nenesou s tím spojené náklady, a proto se nemohou ani podílet na užitcích ze zajištěného majetku plynoucích.104 Insolvenční zákon ukládá správci kromě zpeněžování majetkové podstaty i povinnost uplatnit a vymáhat ve prospěch majetkové podstaty dlužníkovy pohledávky. Nemusí tak činit pouze tehdy, jestliže by náklady na takové vymáhání byly neúměrně vysoké nebo je nešlo krýt z podstaty (§ 294 InsZ). Pokud by však bylo možno očekávat úspěch insolvenčního správce při vymáhání pohledávky dlužníka, ale v majetkové podstatě by pro to nebyl dostatek finančních prostředků, měl by insolvenční správce požádat věřitelský orgán, resp. schůzi věřitelů, aby mu na tuto činnost prostředky poskytly. Jestliže poté věřitelé odmítnou insolvenčnímu správci finanční prostředky poskytnout, měl by insolvenční správce uplatnění či vymáhání pohledávky dlužníka zastavit.105 Insolvenční správce je při zpeněžování vázán zákonným předkupním právem a právy nájemců podle zvláštního právního předpisu.106 Za účelem co nejsnazšího zpeněžení podstaty naopak není vázán smluvními předkupními právy (§ 284 odst. 2 a § 285 odst. 4 InsZ). Tím dochází ke značnému znevýhodnění smluvních předkupních práv oproti zákonným. Je otázkou, zda v situaci, kdy smluvní předkupní práva mohou svědčit i věřitelům jako účastníkům insolvenčního řízení, nejde o porušení zásady zákazu nespravedlivého poškození nebo nedovoleného zvýhodnění účastníka řízení zakotvené v § 5 písm. a) InsZ. Vzhledem tomu, že v souladu s úpravou § 602 až 606 ObčZ, i osoba se smluvním předkupním právem je povinna zaplatit cenu nabídnutou někým jiným, nemůže dojít k žádnému poškození na majetkové podstatě, a s ohledem na stanovené lhůty pro vyplacení ceny movitých a nemovitých věcí, může dojít jen k zanedbatelnému
104
PACHL, Lukáš. Příjem z pronájmu nemovitostí sloužících k zajištění pohledávky. Konkursní noviny [online]. 2011, č. 10 [cit. 2012-04-08]. Dostupné z: http://www.konkursni-noviny.cz/clanek.html?ida=2660 105 PACHL, Lukáš in KOZÁK, Jan, BUDÍN, Petr a PACHL, Lukáš. Insolvenční právo. 1. vydání. Brno: Rašínova vysoká škola, 2008, s. 140. 106 Zákon č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů.
46
časovému zdržení. Vyloučení smluvních předkupních práv proto postrádá důvody ekonomické i praktické.107 U zpeněženého majetku dochází k zániku účinků nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce a zániku věcných břemen váznoucích na zpeněžovaném majetku, která jsou dle § 248 odst. 3 InsZ neúčinná. Zpeněžením v konkursu též zaniká zajištění pohledávky, což platí i pro věřitele, který svou pohledávku nepřihlásil (§ 299 odst. 2 InsZ).
7.2
Nakládání s výtěžkem zpeněžení
Z výtěžku zpeněžení insolvenční správce uhradí pohledávky za majetkovou podstatou, pohledávky jim na roveň postavené a náklady související se správou majetkové podstaty (§ 296 odst. 1 InsZ). Nedostačuje-li tento výtěžek, lze použít zálohu na náklady insolvenčního řízení, kterou podle § 108 InsZ může insolvenční soud uložit insolvenčnímu navrhovateli až do částky 50 000 Kč, a zálohu poskytnutou věřitelským výborem dle § 39 InsZ. Pokud tyto prostředky nejsou nebo též nestačí, aplikuje se ustanovení § 305 odst. 2 InsZ, které stanoví přednost úhrady některých pohledávek, dle něhož by měly být zde jmenované pohledávky v zásadě uspokojeny plně. Pokud by výtěžek nestačil k plnému uhrazení pohledávek uvedených v § 305 odst. 2 InsZ, měl by insolvenční správce navrhnout insolvenčnímu soudu, aby byly hrazeny poměrně. Jinak jsou hrazeny i ostatní pohledávky za podstatou a pohledávky jim na roveň postavené, které nejsou upřednostněny dle § 305 odst. 2 InsZ, a to v pořadí a poměrně, jak o tom rozhodne insolvenční soud na základě návrhu insolvenčního správce. Ještě před rozvrhem se též uspokojí pohledávky zajištěných věřitelů. Zajištění věřitelé se uspokojují z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla jejich pohledávka zajištěna. Tento výtěžek je snížen o náklady spojené se správou a zpeněžením a odměnu108 insolvenčního správce, případně i o částku, která nebyla zajištěným věřitelem ještě uhrazena na odměnu a hotové výdaje znalce dle § 157 odst. 1 InsZ. Náklady spojené se zpeněžením je možné odečíst nejvýše v rozsahu 5 % a náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku, ledaže 107
KOTOUČOVÁ, Jiřina in KOTOUČOVÁ, Jiřina a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010. s. 690-691. 108 Odměna správce bude odečtena ve výši 2 % z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli (§ 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů).
47
zajištěný věřitel souhlasí s vyšším rozsahem. Je třeba dodat, že dle § 230 odst. 2 InsZ je insolvenční správce při správě předmětu zajištění vázán pokyny zajištěného věřitele a dle odst. 3 téhož ustanovení má nést zajištěný věřitel náklady těchto svých pokynů ze svého. Pokud je uhradil, tak již od výtěžku zpeněžení nelze odečíst náklady spojené se správou nebo zpeněžením a ani odměnu správce, pokud byl předmět zajištění zpeněžen podle pokynů zajištěného věřitele (§ 298 odst. 5 InsZ). To znamená, že zajištění věřitelé by se vydáním pokynu dle § 293 InsZ vyhnuli nákladům na odměnu správce a nákladům zpeněžení, které by tak šly k tíži ostatním věřitelům.109 Pozornost je třeba věnovat též ustanovení § 171 InsZ, které upravuje úročení pohledávky zajištěného věřitele. Přihlášená pohledávka zajištěného věřitele se zvyšuje o přirostlé úroky, je-li v konkursu majetková podstata zpeněžena jedinou smlouvou. V jiném případě se úročení neuplatní (§ 171 odst. 2 a 3 InsZ). Zajištěná pohledávka nebude úročena ani po dobu, po kterou je zajištěný věřitel v prodlení se zaplacením poloviny odměny a hotových výdajů uhrazených znalci, který byl ustanoven pro účely ocenění majetkové podstaty podle § 153 odst. 1 InsZ, má-li v konkursu dojít k jejímu zpeněžení jedinou smlouvou (§ 157 InsZ). K uspokojení zajištěných věřitelů dochází podle pořadí vzniku právního důvodu zajištění, a to z části výtěžku, která na ně připadá, ovšem ustanovení § 299 InsZ umožňuje, aby se písemně dohodli jinak. Ta část jejich pohledávky, která nebude tímto způsobem uspokojena, se považuje za přihlášenou pohledávku, která bude uspokojena spolu s ostatními nezajištěnými pohledávkami při rozvrhu. Jestliže naopak něco z výtěžku po úplném uspokojení zajištěného věřitele zbyde, použije se tento přebytek k uspokojení ostatních věřitelů při rozvrhu. Umožňuje-li to stav zpeněžení majetkové podstaty, insolvenční správce navrhne soudu, s předchozím souhlasem věřitelského výboru, aby povolil částečný rozvrh. Částečným rozvrhem nesmí být dotčena práva zajištěných věřitelů, ani nesmí být ohrožen rozvrh po konečné zprávě. Navrhované uspokojení pohledávek částečným rozvrhem musí být nepochybné (§ 301 odst. 1 a 2 InsZ).
109
RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 372-373.
48
7.3
Konečná zpráva a rozvrhové usnesení
V závěru
zpeněžení
majetkové
podstaty
předloží
insolvenční
správce
insolvenčnímu soudu konečnou zprávu. Tomu nebrání, že nejsou ukončeny incidenční spory, pokud jejich výsledek nemůže významně ovlivnit závěr konečné zprávy, ani že se nepodařilo zpeněžit všechen majetek, pokud dosud nezpeněžený majetek může být z podstaty vyňat (§ 302 odst. 1 InsZ). Konečná zpráva podává celkovou charakteristiku činnosti správce s vyčíslením jejích finančních výsledků. Jejím výstupem je vyčíslení částky, která má být rozdělena mezi věřitele s určením podílů jednotlivých věřitelů na této částce. Pohledávky uvedené v § 305 odst. 1 InsZ mají být uhrazeny před rozvrhem. Konečná zpráva by pak měla uvádět, které z pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených insolvenční správce již uspokojil, a které ještě uspokojit zbývá [§ 302 odst. 2 písm. a)]. „Na splnění uvedené obsahové náležitosti konečné zprávy je nutno trvat, neboť zjištění o uspokojených a dosud neuspokojených přednostních pohledávkách je rozhodné pro další postup v konkursu, a nebude-li konečná zpráva co do tohoto údaje některým z účastníků řízení napadena námitkami, či nebudou-li takové námitky úspěšné, pravomocně schválená konečná zpráva zakládá v tom směru definitivní závěr, z nějž soud v dalším průběhu řízení vychází. To znamená, že v konkursu se nelze úspěšně domáhat uspokojení takové pohledávky za majetkovou podstatou či pohledávky postavené jí na roveň, která jako oprávněná, ale dosud neuspokojená pohledávka tohoto postavení nebyla uvedena v konečné zprávě, jež byla pravomocně schválena. Tím samozřejmě není dotčen nárok na uspokojení takovýchto pohledávek, jež vznikly až po zveřejnění konečné zprávy a vyúčtování.“110 Rovněž by konečná zpráva měla uvádět přehled plnění zajištěným věřitelům, z něhož bude patrno, v jakém rozsahu zajištěným věřitelům již bylo plněno, v jakém rozsahu jim má být ještě plněno, a jaký dopad mělo plnění na ostatní nezajištěné věřitele, ve vztahu k výtěžku majetkové podstaty.111
110
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2009, sp. zn KSUL 45 INS 1285/2008, 1 VSPH 42/2009 uveřejněné v: KUČERA, František. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) s judikaturou a souvisejícími předpisy. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 164. 111 BUDÍN, Petr in KOZÁK, Jan, BUDÍN, Petr, DADAM, Alexandr a PACHL, Lukáš. Insolvenční zákon a předpisy související; Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení: komentář. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 392.
49
Insolvenční soud konečnou zprávu přezkoumá a je-li perfektní, uvědomí o ní účastníky s poučením o tom, že proti ní mohou podat námitky (§ 304 odst. 2 InsZ). K projednání konečné zprávy a námitek nařídí soud jednání. Na základě výsledku jednání pak rozhodne o tom, zda konečnou zprávu schválí, nařídí správci její změnu či doplnění nebo konečnou zprávu odmítne a uloží správci, aby předložil novou. Poté, co rozhodnutí o schválení konečné zprávy nabyde právní moci, předloží insolvenční správce soudu návrh rozvrhového usnesení, v němž uvede, kolik má být vyplaceno na každou uvedenou pohledávku. Insolvenční soud přezkoumá jeho věcnou správnost a vydá rozvrhové usnesení, v němž stanoví částky k vyplacení jednotlivým věřitelům (§ 306 InsZ). Věřitelé zahrnutí do rozvrhu se uspokojují poměrně vzhledem k výši jejich pohledávky tak, jak byla zjištěna (§ 306 odst. 3 InsZ). Věřitelé, jejichž pohledávek se usnesení týká, se mohou proti usnesení odvolat. Vydání rozvrhového usnesení nebrání, že ohledně některé z pohledávek dosud nejsou splněny podmínky pro výplatu nebo jde o pohledávku spornou. Částky na tyto pohledávky připadající složí insolvenční správce do úschovy soudu a budou vyplaceny po odpadnutí překážky na základě samostatného rozvrhového usnesení (§ 307 odst. 4 InsZ). U pohledávek podmíněných je rozhodný stav ke dni vydání rozvrhového usnesení. Není-li rozvazovací podmínka k tomuto dni splněna, lze pohledávku do rozvrhu zařadit a bude uspokojena jako pohledávka bez sjednané podmínky. Není-li splněna odkládací podmínka, nelze pohledávku do rozvrhu zařadit, neboť zůstává nadále pohledávkou podmíněnou.112 Rozvrh výtěžku zpeněžení majetkové podstaty je vyhrazen pro uspokojení ostatních přihlášených pohledávek, tedy jiných než pohledávek uvedených v § 305 odst. 1 InsZ. Z uspokojení jsou vyloučeny pohledávky uvedené v § 170 InsZ, nebudou proto ani zahrnuty do rozvrhu. Předmětem rozvrhu budou nejen pohledávky, které jsou věřitelé v insolvenčním řízení povinni uplatnit přihláškou (§ 165 InsZ), ale i takové, které se v insolvenčním řízení považují za přihlášené (např. § 275 InsZ, § 299 odst. 1 InsZ). Mimo rozvrh a až po uspokojení všech ostatních pohledávek budou uspokojeny pohledávky uvedené v § 172 InsZ. Insolvenční správce splní rozvrhové usnesení ve lhůtě, kterou mu soud určí a která nepřesahuje 2 měsíce od právní moci rozvrhového usnesení. Určené částky
112
KOTOUČOVÁ, Jiřina in KOTOUČOVÁ, Jiřina a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010. s. 743.
50
správce věřitelům proplatí na jejich náklad zpravidla ve svém sídle, případně je složí do úschovy soudu. Po splnění rozvrhového usnesení soud rozhodne o zrušení konkursu [§ 308 odst. 1 písm. c) InsZ]. Právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí (§ 309 odst. 4 InsZ). Insolvenční řízení může skončit i předčasně, aniž by bylo dosaženo jeho účelu, je-li majetek dlužníka zcela nepostačující pro uspokojení věřitelů nebo pokud to dlužník navrhne, za předpokladu, že všichni věřitelé a insolvenční správce s návrhem souhlasí [§ 308 odst. 1 písm. d), odst. 2 InsZ].
51
8.
Reorganizace Reorganizace je zpravidla postupné uspokojování pohledávek věřitelů při
zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů (§ 316 odst. 1 InsZ). Reorganizace je přípustná pouze pro dlužníka, který je podnikatelem (kromě dlužníků uvedených v § 316 odst. 3 InsZ). Dlužník, který nesplňuje kvantitativní ukazatele stanovené § 316 odst. 4 InsZ, může přesto vstoupit do reorganizace, předloží-li reorganizační plán přijatý potřebnými většinami věřitelů dle odstavce 5 téhož ustanovení. Reorganizace znamená pro dlužníka výjimečnou příležitost k zachování jeho podniku. Současně představuje náročnou výzvu pro věřitele z hlediska jejich součinnosti při provádění reorganizace a zvýšené riziko pro případ vlastního neúspěchu.113 „Třeba si uvědomit, že nezbytným předpokladem úspěšné reorganizace je trvalá a intenzivní komunikace mezi dlužníkem a jeho (rozhodujícími) věřiteli, naprostá transparentnost všech probíhajících procesů a tvrdé a neúnavné vyjednávání o podmínkách vlastní reorganizace vedené především mezi účastníky insolvenčního řízení a probíhající mimo vlastní insolvenční řízení. Výsledek těchto (i několikaletých) aktivit se pak bezprostředně promítá do insolvenčního řízení především prostřednictvím usnesení schůze věřitelů a z nich vycházejících rozhodnutí insolvenčního soudu.“114
8.1
Návrh na povolení reorganizace
Návrh na povolení reorganizace je oprávněn podat dlužník, jakož i přihlášený věřitel, kteří jsou v dobré víře, že jsou nebo budou splněny všechny podmínky pro schválení reorganizačního plánu (§ 317 InsZ). Podává-li návrh na povolení reorganizace věřitel, musí jej schválit schůze věřitelů, která tak učiní po zprávě o hospodářské situaci dlužníka. Insolvenční správce je povinen před rozhodnutím schůzi věřitelů upozornit na důvody, pro které lze pochybovat o poctivém záměru navrhujícího věřitele. Takové důvody InsZ nijak nespecifikuje, ale obecně by mohlo jít třeba o případ personálního
113
HOSTINSKÝ, Jan. Věřitel v českém a evropském insolvenčním právu. 1. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2009, s. 73. HAIN, Petr in ZELENKA, Jaroslav a kol. Insolvenční zákon: poznámkové vydání s důvodovou zprávou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. 2. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2008, s. 468. 114
52
nebo obchodního spojení mezi podnikem v insolvenčním řízení, popřípadě dlužníkem, a přihlášeným věřitelem.115 Od zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku není přípustné započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele, to platí i když byly splněny podmínky započtení před tímto okamžikem. Insolvenční soud může ale určit jinak předběžným opatřením (§ 324 odst. 3 InsZ). O povolení reorganizace rozhoduje insolvenční soud, který je při tom vázán názorem schůze věřitelů, svolané za účelem rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku (§ 152 InsZ). Shledá-li insolvenční soud důvod pro odmítnutí návrhu, vezme-li na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, je dána v případě vzniku škody některému z věřitelů možnost použití ustanovení § 147 InsZ. Nerozhodne-li soud některým z těchto způsobů, rozhodne o povolení reorganizace. Proti tomuto rozhodnutí není možné odvolání, čímž se má zabránit věřitelům zastávajícím jiný názor, aby blokovali další postup v reorganizaci.116 „Povolením reorganizace dává insolvenční soud účastníkům řízení toliko najevo, že je zde obsahově i formálně perfektní návrh (…) na povolení reorganizace dlužníka, na jehož základě bude sestaven vlastní reorganizační plán.“117 Právní mocí rozhodnutí o povolení reorganizace se ruší omezení dispozičních oprávnění dlužníka, jelikož v reorganizaci je dlužník s dispozičními oprávněními, nicméně insolvenční soud může stanovit jinak, je-li to v zájmu věřitelů (§ 332 InsZ). Zároveň se na dlužníka vztahují obdobně ustanovení o povinnostech insolvenčního správce vůči věřitelům a odpovědnosti za škodu způsobenou věřitelům při své činnosti (§ 36 a § 37 InsZ). Právní úkony, které mají z hlediska nakládání s majetkovou podstatou a její správou zásadní význam (§ 330 odst. 4 InsZ), může dlužník s dispozičními oprávněními činit pouze se souhlasem věřitelského výboru, jinak odpovídá věřitelům nebo třetím osobám za škodu nebo jinou újmu, která by jim vznikla. Reorganizace se dle § 334 InsZ účastní přihlášení věřitelé, jakož i věřitelé s pohledávkami za majetkovou podstatou a věřitelé jim na roveň postavení. Není-li dlužník v úpadku pro předlužení, umožňuje InsZ účastnit se reorganizace a hlasovat tak 115
SMRČKA, Luboš in KOTOUČOVÁ, Jiřina a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010. s. 791. 116 SMRČKA, Luboš in KOTOUČOVÁ, Jiřina a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010. s. 799. 117 HAIN, Petr in ZELENKA, Jaroslav a kol. Insolvenční zákon: poznámkové vydání s důvodovou zprávou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. 2. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2008, s. 483.
53
o reorganizačním plánu i společníkům a členům dlužníka. Rozsah uspokojení ostatních věřitelů v reorganizaci to ovšem neovlivní, jelikož jejich pohledávka je rovna nule (§ 335 InsZ). Postoj jednotlivých věřitelů k provedení reorganizace je rozdílný a závisí především na jejich postavení. Zajištění věřitelé budou mít zájem zpravidla na tom, aby byli co nejdříve uspokojeni z prodeje majetku dlužníka, který je předmětem jejich zajištění. Proto lze předpokládat, že budou raději volit konkurs namísto nejistého výsledku reorganizace. Uspokojení nezajištěných věřitelů v konkursu naopak nebývá příliš vysoké, proto mají nezajištění věřitelé velký zájem na reorganizaci dlužníka, pokud je to jen trochu možné. Dalším důvodem pro provedení reorganizace u nezajištěných věřitelů může být např. zájem zaměstnanců na zachování pracovních míst, či zájem dodavatelů na zajištění dalších plnění dlužníkovi.118 Pro společníky dlužníka reorganizace znamená příležitost k obnovení práv vyplývajících z jejich postavení ve společnosti. Mají tedy největší zájem na takovém způsobu reorganizace, který by jim poskytl druhou šanci.119 Věřitelé v reorganizaci se rozdělují do skupin, a to jednak pro účely hlasování o přijetí reorganizačního plánu, jednak pro určení rozsahu uspokojení. Toto rozdělení provede autor reorganizačního plánu tak, aby v každé skupině byli věřitelé se zásadně shodným právním postavením a se zásadně shodnými hospodářskými zájmy. V reorganizačním plánu musí předkladatel rovněž vysvětlit, dle jakých kritérií k rozdělení došlo. Insolvenční zákon k tomu stanoví, že samostatnou skupinu tvoří každý zajištěný věřitel, společníci a členové dlužníka a věřitelé, jejichž pohledávky nejsou reorganizačním plánem dotčeny (§ 337 odst. 3 a 4 InsZ). Význam skupiny nedotčených pohledávek stanoví § 347 odst. 4 InsZ, dle kterého pro účely schvalování reorganizačního plánu platí, že tato skupina i její členové plán přijali. Důvodnost rozdělení věřitelů přezkoumá insolvenční soud při schvalování reorganizačního plánu. Věřitel, který nesouhlasí se svým zařazením v příslušné skupině, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby před schválením reorganizačního plánu rozhodl o jeho zařazení do jiné skupiny. Počet skupin věřitelů se bude odvíjet zejména 118
HOLEŠÍNSKÝ, Petr a STRNAD, Michal. Nové způsoby řešení úpadku dle insolvenčního zákona. Právní rozhledy. 2008, č. 1, s. 10-11. 119 DONNÉ, Michal. Řešení úpadku dlužníka reorganizací a způsoby jejího provedení. Daně a právo v praxi. 2009, č. 4, s. 60.
54
podle toho, co bude konkrétně obsahem reorganizačního plánu (§ 341 InsZ). Dále bude snahou organizovat jednotlivé skupiny tak, aby se zajistilo jeho přijetí.120
8.2
Reorganizační plán
Přednostní právo na sestavení reorganizačního plánu má dlužník, avšak věřitelé se mohou dohodnout na schůzi věřitelů, že toto právo nemá. Jestliže dlužník nemá přednostní právo na sestavení reorganizačního plánu nebo mu toto právo zaniklo rozhodnutím insolvenčního soudu (§ 339 odst. 4 InsZ), vyzve soud k předložení reorganizačního plánu další osoby. Kromě dlužníka InsZ nestanoví, kdo má právo předložit reorganizační plán. Logicky však může jít pouze o další osoby účastnící se reorganizace, tedy věřitele podle § 334 InsZ.121 Povinností předkladatele reorganizačního plánu je předložit věřitelům zprávu o reorganizačním plánu, která musí obsahovat dostatečné informace k tomu, aby se věřitel mohl rozhodnout, zda reorganizační plán přijme (§ 343 odst. 2 InsZ). Součástí této zprávy je reorganizační plán nebo jeho shrnutí a zhodnocení jeho dopadu na věřitele. Reorganizační plán vymezuje právní postavení dotčených osob v důsledku povolené reorganizace, a to na základě opatření sledujících ozdravení provozu dlužníkova podniku a uspořádání vzájemných vztahů mezi dlužníkem a jeho věřiteli (§ 338 odst. 1 InsZ). Náležitosti reorganizačního plánu vymezuje ustanovení § 340 InsZ, ohledně uspokojení věřitelů se lze v reorganizačním plánu i odchýlit od ustanovení InsZ (§ 338 odst. 3 InsZ). Jelikož v průběhu plnění reorganizačního plánu mohou ještě dobíhat některé incidenční spory, musí reorganizační plán počítat s uspokojením sporných pohledávek pro případ, že výsledkem incidenčního sporu bude jejich zjištění, a to ve stejné míře, jako jiné zjištěné pohledávky téže skupiny. Obdobně musí být zajištěno splnění pohledávek vázaných na odkládací podmínku (§ 340 odst. 2 InsZ). U zajištěných věřitelů je v reorganizaci třeba počítat s uplatněním § 171 odst. 4 InsZ o uspokojení běžných úroků, které počínají přirůstat ode dne následujícího po dni rozhodnutí o způsobu řešení úpadku.
120
SMRČKA, Luboš in KOTOUČOVÁ, Jiřina a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010. s. 811. 121 RICHTER, Tomáš. Reorganizace podle insolvenčního zákona - 2. část. Právní rozhledy. 2008, č. 14, s. 508.
55
Zachování provozu dlužníkova podniku je možné dosáhnout za pomoci úvěru. Zajištění věřitelé dlužníka mají přednostní právo na uzavření smluv o úvěrovém financování (§ 41 odst. 2 InsZ). Vznikne-li zajištěnému věřiteli využitím tohoto práva pohledávka z úvěrového financování, má tato pohledávka v reorganizaci přednostní postavení. Podle § 357 odst. 1 InsZ je považována za pohledávku za majetkovou podstatou s předností uspokojení před všemi ostatními, kromě výdajů a odměny insolvenčního správce. Toto pořadí zůstane zachováno i v novém insolvenčním řízení v případě opětovného úpadku dlužníka. Jestliže zajištění věřitelé nevyužijí možnosti přednostně poskytnout úvěr k uskutečnění reorganizace, a tento úvěr poskytne třetí osoba, její pohledávka z úvěrového financování má stejné pořadí, jako pohledávky zajištěných věřitelů. Ti budou postiženi ještě tak, že se mezi ně rozdělí pohledávka z úvěrového financování třetí osoby, a to v poměru k hodnotám jejich zajištění (§ 357 odst. 2 InsZ). „Takto lze postihnout ty ze zajištěných věřitelů dlužníka, kteří jsou schopni, s ohledem na předmět své podnikatelské činnosti, úvěry poskytovat; jiné zajištěné věřitele nelze podle tohoto ustanovení postihovat a jejich zajištěné pohledávky podle něj krátit.“122 O přijetí reorganizačního plánu se hlasuje na schůzi věřitelů podle skupin stanovených reorganizačním plánem. Možné je též hlasovat mimo schůzi věřitelů (§ 346 InsZ), a to i před podáním návrhu na povolení reorganizace nebo i před podáním insolvenčního návrhu, za předpokladu, že se věřitelé měli možnost seznámit s informacemi, které by byly obsahem zprávy o reorganizačním plánu. Hlasování věřitelů ještě před zahájením insolvenčního řízení má význam z hlediska provedení ustanovení § 148 odst. 2 InsZ. Ustanovení § 347 InsZ vymezuje potřebné většiny hlasujících věřitelů ve skupinách pro přijetí reorganizačního plánu. Reorganizační plán musí být přijat všemi skupinami věřitelů, aby jej soud mohl schválit. Jako jednu z podmínek schválení reorganizačního plánu soudem stanoví § 348 odst. 1 InsZ dále to, že podle něj každý věřitel získá plnění, jehož celková současná hodnota je ke dni účinnosti reorganizačního plánu stejná nebo vyšší, než hodnota plnění, které by zřejmě obdržel, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. To však nebrání, aby konkrétní věřitel projevil souhlas
122
KOZÁK, Jan in KOZÁK, Jan, BUDÍN, Petr, DADAM, Alexandr a PACHL, Lukáš. Insolvenční zákon a předpisy související; Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení: komentář. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 483.
56
s nižším plněním. V takovém případě musí být tento věřitel v rámci reorganizačního plánu zařazen v samostatné skupině, protože § 349 InsZ neumožňuje výjimku z rovného uspokojení věřitelů v rámci jedné skupiny.123 Jelikož v praxi bude těžké souhlas všech skupin získat, InsZ umožňuje soudu reorganizační plán schválit i za předpokladu, že jej přijala alespoň jedna skupina věřitelů, s výjimkou společníků a členů dlužníka. Předpokladem schválení plánu přes nesouhlas většiny věřitelů je, že reorganizační plán zajišťuje rovné zacházení s každou zjištěnou pohledávkou v rámci každé skupiny věřitelů, která jej nepřijala, je ve vztahu ke každé této skupině spravedlivý (§ 349 InsZ) a je možné se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že schválení a uskutečnění reorganizačního plánu nepovede k dalšímu úpadku dlužníka nebo k jeho likvidaci (není-li likvidace plánem předvídána). Pokud tedy věřitelé včas nerozhodnou, že nepřipustí sestavení reorganizačního plánu dlužníkem (§ 150 a § 339 odst. 3 InsZ), může se stát, že bude přijat reorganizační plán připravený dlužníkem a schválený soudem přes nesouhlas většiny věřitelů, s podporou pouze jedné skupiny věřitelů, kterou může soud na návrh dlužníka jako předkladatele plánu cíleně sestavit (§ 337 odst. 6 InsZ).124 Odvolání proti rozhodnutí soudu o schválení reorganizačního plánu přísluší těm věřitelům, kteří hlasovali pro jeho nepřijetí. Pohledávky za majetkovou podstatou a jim na roveň postavené mají být uspokojeny přednostně kdykoli v průběhu insolvenčního řízení. Tuto zásadu respektuje i ustanovení § 348 odst. 1 InsZ, když jako podmínku schválení reorganizačního plánu stanoví, že tyto pohledávky byly uhrazeny nebo mají být podle reorganizačního plánu uhrazeny ihned poté, co se stane účinným. To z nich činí pohledávky reorganizačním plánem nedotčené a z tohoto důvodu by věřitelé pohledávek za podstatou a jim na roveň postavených neměli o reorganizačním plánu hlasovat. Pokud by zákonodárce chtěl, aby tomu bylo jinak, zřejmě by to vyjádřil v ustanovení § 337 InsZ – jejich pohledávky by musely být zařazeny do zvláštních skupin. Příslušný věřitel se však s dlužníkem může dohodnout jinak [§ 348 odst. 1 písm. e) InsZ].125
123
KOZÁK, Jan in KOZÁK, Jan, BUDÍN, Petr, DADAM, Alexandr a PACHL, Lukáš. Insolvenční zákon a předpisy související; Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení: komentář. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 469. 124 SMRČKA, Luboš in KOTOUČOVÁ, Jiřina a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010. s. 828 125 RICHTER, Tomáš. Reorganizace podle insolvenčního zákona - 2. část. Právní rozhledy. 2008, č. 14, s. 513.
57
Pohledávky, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170 InsZ) přijetím reorganizačního plánu zanikají, s výjimkou mimosmluvních sankcí postihujících majetek dlužníka nebo stanoví-li výjimku reorganizační plán (§ 359 InsZ). Účinností reorganizačního plánu se ruší zákaz započtení stanovený ustanovením § 324 odst. 3 InsZ. Ruší se též omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou a jeho dispoziční práva se řídí nadále úpravou stanovenou reorganizačním plánem. Dále zanikají práva všech věřitelů vůči dlužníkovi a jsou nahrazena právy uvedenými v reorganizačním plánu. Zanikají rovněž práva třetích osob k majetku, který náleží do majetkové podstaty, a vznikají práva nová osobám uvedeným v reorganizačním plánu. Nedotčena zůstávají práva věřitelů vůči spoludlužníkům a ručitelům dlužníka. Po účinnosti reorganizačního plánu lze proti dlužníku nařídit a provést výkon rozhodnutí nebo exekuci k vymožení pohledávky, stanovené reorganizačním plánem. Jde-li o popřenou pohledávku, pak pouze v případě, že navrhovatel přiloží pravomocné rozhodnutí soudu o zjištění takové pohledávky. Věřitelský výbor provádění reorganizačního plánu kontroluje způsobem v něm stanoveným a též na podkladě zpráv, které mu je povinen pravidelně podávat insolvenční správce, kterému náleží dohled nad činností dlužníka v průběhu provádění reorganizačního plánu. Věřitelský výbor si může vyhradit, že některé právní úkony, které mají zásadní význam, může dlužník s dispozičními oprávněními činit jen s jeho předběžným souhlasem, i když nejsou uvedeny v reorganizačním plánu. Zjistí-li věřitelský výbor při své kontrolní činnosti nedostatky, může navrhnout insolvenčnímu soudu opatření k odstranění těchto nedostatků, včetně opatření směřujících ke skončení reorganizace. Za účelem lepšího naplnění reorganizace lze reorganizační plán v průběhu reorganizace změnit. Schválení změny vyžaduje souhlas většiny věřitelů ve všech kategoriích a nezná postup dle § 348 odst. 2 InsZ. Ovšem ohledně těch věřitelů, kteří nevyjádřili svůj nesouhlas, platí, že se změnou souhlasí. Neschválí-li soud změněný reorganizační plán, zůstává v platnosti původní beze změny. Jako pojistka před nekalými praktikami v souvislosti se schvalováním reorganizačního plánu slouží ustanovení § 362 InsZ, jež umožňuje insolvenčnímu soudu schválení reorganizačního plánu později zrušit.
58
Nezdaří-li se reorganizace, insolvenční soud rozhodne o její přeměně v konkurs (§ 363 InsZ). To již není možné, byl-li reorganizační plán v podstatných bodech splněn. Jinak reorganizace končí rozhodnutím insolvenčního soudu, kterým soud bere na vědomí splnění reorganizačního plánu nebo jeho podstatných částí.
59
9.
Oddlužení Oddlužení je vedle reorganizace dalším alternativním způsobem řešení
dlužníkova úpadku. Při oddlužení „jsou konsolidovány dlužníkovy dluhy tak, aby byli nezajištění věřitelé uspokojeni částečně a zajištění v zásadě zcela a od zbytku dluhů byl dlužník osvobozen.“126 Právo domáhat se s úspěchem řešení úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, má pouze dlužník za podmínky, že není podnikatelem.127 Jiné osoby nejsou oprávněny návrh na povolení oddlužení podat. Je-li návrh na povolení oddlužení dlužníkem podán, insolvenční soud rozhodne o způsobu řešení úpadku, aniž by to věřitelé měli možnost ovlivnit. Tato úprava vychází z přesvědčení, že věřitelé by jen těžko dobrovolně přijali řešení, podle kterého část jejich dluhů nebude uhrazena, resp. nebude vymahatelná.128 Věřitelé v oddlužení participují až ve fázi po vydání rozhodnutí o povolení oddlužení; především jim náleží volba způsobu oddlužení. Základní podmínkou povolení oddlužení je, že nezajištěným věřitelům připadne alespoň 30 % hodnoty jejich pohledávek [§ 395 odst. 1 písm. b) InsZ]. Nic však nebrání tomu, aby se dotčený věřitel s dlužníkem dohodl, že obdrží plnění, které této hranice nedosahuje. Písemný souhlas nezajištěného věřitele s nižším než 30% plněním je povinnou přílohou návrhu na povolení oddlužení a musí obsahovat určení nejnižší hodnoty plnění, na které se věřitel s dlužníkem dohodl. Specifikum oddlužení spočívá v možnosti osvobození dlužníka od nesplacených částí dluhů, jestliže splní podmínky schváleného způsobu oddlužení. Osvobození se vztahuje na všechny pohledávky (s výjimkou § 414 odst. 4 a § 416 odst. 1 InsZ), včetně těch, které nebyly přihlášeny nebo k nimž se v řízení nepřihlíželo. Rovněž ručitelé a další osoby, kteří plnili za dlužníka věřitelům, nemohou vůči dlužníkovi uplatnit nárok 126
HAVEL, Bohumil. Oddlužení - zbraň nebo hrozba?. Právní rozhledy. 2007, č. 2, s. 51. Pojem dlužník, který není podnikatelem, je podle judikatury vykládán tak, že dlužník jednak nesmí být za podnikatele považován podle norem hmotného práva, a jednak nesmí mít dluhy vzešlé z podnikání, a to nejen ze své předchozí podnikatelské činnosti, ale i převzaté z podnikání jiných osob (např. dlužník převzal ručení za dluh z podnikání jiné osoby). Jako výjimka byla akceptována situace, kdy dlužník nepodnikatel nabyl dluhy z podnikání děděním. Pozdější judikatura přijala shovívavější výklad, když připouští, že určité dluhy z předchozího podnikání, které jsou menšího rozsahu, nemusí být překážkou povolení oddlužení, a pokud dlužník fakticky nepodniká, není překážkou ani jeho živnostenské oprávnění. Viz MARŠÍKOVÁ, Jolana. Insolvenční řízení z pohledu dlužníka a věřitele: příručka zejména pro neprávníky. 2. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2011. Praktická právnická příručka, s. 125126. 128 HAVEL, Bohumil. Oddlužení - zbraň nebo hrozba?. Právní rozhledy. 2007, č. 2, s. 51. 127
60
z titulu následného postihu. K osvobození dlužníka může dojít ale i přes to, že hodnota plnění, kterou obdrželi nezajištění věřitelé je nižší než 30 % jejich pohledávek nebo nedosahuje nejnižší hodnotu plnění, na které se s dlužníkem dohodli. V tomto případě se liší dosah osvobození, jelikož se vztahuje pouze na pohledávky, které byly zahrnuty do oddlužení a na osoby, které plnili za dlužníka s právem postihu vůči němu. Je však třeba, aby dlužník prokázal, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou věřitelé obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo při řešení úpadku konkursem (§ 415). Osvobození dlužníka od placení pohledávek spočívá v tom, že pohledávka v neuhrazeném rozsahu nezaniká, ale věřitel ji nemůže s úspěchem vymáhat (pohledávka má povahu naturální obligace). Osvobozením však není zbaven povinnosti k úhradě těchto pohledávek věřitelům ručitel, ani jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.129 Do do 3 let od právní moci rozhodnutí o přiznání osvobození má věřitel možnost podat návrh na odejmutí osvobození dlužníkovi, jestliže vyjde najevo, že ke schválení oddlužení nebo k přiznání osvobození došlo na základě podvodného jednání dlužníka, anebo že dlužník poskytl některým věřitelům zvláštní výhody. To neplatí, pokud to mohl namítat již před rozhodnutím o přiznání osvobození. Přiznané osvobození může též zaniknout ex lege (§ 417 odst. 2 InsZ). Vůči věřitelům, kteří se podíleli na podvodném jednání dlužníka, nebo kterých se týkaly nedovolené výhody, osvobození nezaniká.
9.1
Volba způsobu oddlužení
Oddlužení lze podle § 398 InsZ provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře. Ke způsobu oddlužení se dlužník vyjadřuje v návrhu na povolení oddlužení [§ 391 odst. 1 písm. d)]. Volba ovšem náleží věřitelům poté, co je rozhodnuto o povolení oddlužení. K projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí dochází zpravidla130 na schůzi věřitelů svolané za tímto účelem. Účast dlužníka na této schůzi je nezbytná, aby zde zodpověděl dotazy přítomných věřitelů, InsZ však již nespojuje s jeho nepřítomností bez řádné omluvy fikci zpětvzetí návrhu na povolení 129
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010. Možné je hlasování i mimo schůzi věřitelů, prostřednictvím hlasovacích lístků, a to i před podáním návrhu na povolení oddlužení nebo insolvenčního návrhu (§ 400, § 401 InsZ). 130
61
oddlužení.131 Nezbytná je účast také insolvenčního správce, jehož povinností je upozornit věřitele na skutečnosti, které podle něj odůvodňují zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (§ 395 InsZ). O způsobu oddlužení jsou oprávněni hlasovat pouze nezajištění věřitelé, kteří včas přihlásili svoji pohledávku (§ 402 odst. 1 InsZ). Vyloučení zajištěných věřitelů z hlasování vychází z předpokladu, že se tito věřitelé v obou formách oddlužení uspokojují z výtěžku zpeněžení zajištění. Ovšem zajištěným věřitelům je zakázáno hlasovat i v tom rozsahu, ve kterém je jejich pohledávka fakticky nezajištěná, když podle znaleckého posudku vypracovaného po rozhodnutí o úpadku je hodnota zajištění nižší, než výše zajištěné pohledávky. Nehlasují ani osoby dlužníkovi blízké a osoby tvořící s dlužníkem koncern. Na schůzi věřitelů vyslovený souhlas se způsobem oddlužení věřitel již není oprávněn změnit. Pokud schůze věřitelů nezvolí žádnou z forem oddlužení potřebnou většinou (§ 402 odst. 3 InsZ), rozhodne o způsobu oddlužení insolvenční soud. Věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou do skončení schůze věřitelů namítat, že jsou zde skutečnosti, jež by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (§ 395 InsZ). Zajištění věřitelé tedy nejen že nemohou hlasovat o způsobu oddlužení ani v rozsahu, ve kterém se jejich pohledávka považuje za nezajištěnou, ale nemohou se vyjádřit prostřednictvím námitek ani k povolení oddlužení jako takového. „Celkově je koncepce procesního postavení zajištěných věřitelů v rámci oddlužení (zejména v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře) oproti nezajištěným věřitelům nerovná. Přijatá úprava jakoby „trestá“ zajištěné věřitele za momentálně nedostatečnou hodnotu zajištění, mnohdy ovšem až tak, že jim odnímá práva věřitele vůbec, to znamená, že jim nepřizná ani postavení, které by měli jako běžní věřitelé pohledávky v oddlužení.“132 Řádně podané námitky musí insolvenční soud projednat a vypořádat je. Až poté rozhodne, zda oddlužení schválí nebo nechválí (§ 405 odst. 1 InsZ). Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení nebo věřitel, jehož námitkám nebylo vyhověno. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového
131
Blíže nález Ústavního soudu ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 19/09-1 (vyhlášený pod č. 260/2010 Sb.). KULKOVÁ, Radmila a ERBSOVÁ, Hana in KOTOUČOVÁ, Jiřina a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010. s. 977. 132
62
kalendáře může podat odvolání také věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.
9.2
Uspokojení pohledávek prodejem majetku
Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty spočívá v jednorázovém vyrovnání dlužníkových závazků z výtěžku stávajících aktiv dlužníka. Tato forma oddlužení je obdobou konkursu a je tedy při ní postupováno podle ustanovení InsZ o konkursu. Schválení tohoto způsobu oddlužení zakládá ve vztahu k majetkové podstatě obdobné účinky, jako prohlášení konkursu. Realizaci oddlužení prodejem majetku provádí insolvenční správce. Odlišnost tohoto typu oddlužení od konkursu spočívá v rozsahu majetkové podstaty. V oddlužení do majetkové podstaty nespadá majetek, který dlužník nabyl poté, co nastaly účinky schválení oddlužení, tedy od okamžiku zveřejnění rozhodnutí o schválení oddlužení (§ 398 odst. 2 InsZ). Jaký majetek konkrétně majetkovou podstatu tvoří, vymezuje soud v rozhodnutí o schválení oddlužení, ovšem nemusí jít o konečný výčet. Na rozdíl od konkursu tedy dlužníkovi zůstávají zachovány budoucí příjmy a aktiva nabytá po schválení oddlužení.133
9.3
Uspokojení pohledávek plněním splátkového kalendáře
Oddlužení plněním splátkového kalendáře spočívá v povinnosti dlužníka po dobu 5 let měsíčně poskytovat nezajištěným věřitelům úhrady ze svých příjmů. Rozsah měsíčních splátek je stanoven stejně, jako je tomu při výkonu rozhodnutí nebo exekuci, pokud jde o přednostní pohledávky. Pokud by měl dlužník jiný příjem, který nemá povahu mzdy nebo příjmu, který mzdu nahrazuje (např. úhrada pohledávky z titulu dříve uzavřené kupní smlouvy), i tento se použije na úhradu splátek, ovšem neplatí zde omezení výše uvedeným pravidlem pro výpočet exekučních srážek ze mzdy, použije se tedy zpravidla v plném rozsahu. Dlužník je povinen použít též veškeré své mimořádné příjmy a aktiva získaná darem nebo dědictvím na úhradu splátek, aby se věřitelům dostalo co nejvyššího možného uspokojení. Dlužník má právo v návrhu na povolení oddlužení požádat o stanovení jiné výše měsíčních splátek pro případ, že bude schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře. V takovém případě se zvyšuje rozsah minimálního uspokojení nezajištěných 133
KULKOVÁ, Radmila a ERBSOVÁ, Hana in KOTOUČOVÁ, Jiřina a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010. s. 962-963.
63
věřitelů na 50 % hodnoty pohledávek. To je zároveň motivací pro nezajištěné věřitele, aby hlasovali o přijetí tohoto způsobu oddlužení. Jejich souhlas s nižším uspokojením je i zde přípustný. Věřitelé se na schůzi věřitelů, svolané k volbě způsobu oddlužení, nebo při hlasování mimo ni, usnášejí na tom, zda doporučují žádosti dlužníka o stanovení nižších splátek vyhovět. Insolvenční soud o žádosti rozhodne, na základě tohoto doporučení věřitelů, v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž není vázán dlužníkem navrhovanou výší splátek.134 Srážky provedené z dlužníkových příjmů insolvenční správce rozvrhne mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek, způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Je-li pohledávka věřitele dosud sporná, dlužník uhradí částku na ni připadající insolvenčnímu správci, který ji věřiteli vyplatí po právní moci rozhodnutí soudu o zjištění takové pohledávky. Nedojde-li ke zjištění pohledávky, insolvenční správce rozdělí částku na ni připadající poměrně mezi ostatní věřitele. Zajištění věřitelé se uspokojují z výtěžku zpeněžení zajištění. Insolvenční správce zpeněží majetek, který je předmětem zajištění, po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, jestliže o to zajištěný věřitel požádá. Ke zpeněžení lze přistoupit až poté, co byla zajištěná pohledávka zjištěna. Při zpeněžení majetku a vydání výtěžku zpeněžení insolvenční správce postupuje podle pravidel daných pro konkurs. Pokud zajištěný věřitel o to sám nepožádá, jeho pohledávky nemusejí být v oddlužení plněním splátkového kalendáře vůbec uspokojeny. Zajištěný věřitel tak není nucen strpět prodej majetku tvořícího zajištění, když pro jeho zpeněžení z ekonomického hlediska právě není vhodná doba. Problém může nastat v případě, kdy je více věřitelů se zajištěním na stejném majetku, kteří se neshodují v otázce, zda má dojít ke zpeněžení. Přiměřeně by se dalo použít ustanovení § 293 InsZ, které upravuje udělování pokynů insolvenčnímu správci ohledně zpeněžení majetku sloužícího k zajištění. Toto ustanovení vyžaduje, jeli více věřitelů, aby udělovali správci pokyny pouze společně. To by mohlo vést k situaci, že věřitel s horším pořadím, který má v důsledku toho jen malou šanci na uspokojení ze zajištění, by svým nesouhlasem mohl zablokovat uspokojení věřitele s pořadím lepším, který zpeněžení požaduje. V této situaci je možné uvažovat o využití
134
KULKOVÁ, Radmila a ERBSOVÁ, Hana in KOTOUČOVÁ, Jiřina a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010. s. 963-964 a 968.
64
oprávnění insolvenčního správce odmítnout za určitých okolností pokyny věřitelů a předložit je k posouzení insolvenčnímu soudu.135 Insolvenční zákon dostatečně neřeší situaci, která nastane, když hodnota zajištění je nižší než výše zajištěné pohledávky. Jako logická se jeví aplikace ustanovení § 162 odst. 2 InsZ, podle kterého se pohledávka v této části považuje za nezajištěnou. Ta část pohledávky, která nebyla uhrazena ze zajištění, by tedy měla být uspokojena ze splátek jako ostatní nezajištěné pohledávky. Převládá ovšem názor opačný, podle kterého k uspokojení této části pohledávky nedojde.136 Je tedy otázkou, zda uspokojení zajištěných věřitelů v oddlužení plněním splátkového kalendáře pouze z majetku sloužícího k zajištění nezakládá neodůvodněnou nerovnost věřitelů.137 Dojde-li k podstatné změně okolností rozhodujících pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek, je to důvodem pro změnu rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Odvolat se proti tomuto rozhodnutí může věřitel, který podle něj obdrží na úhradu své pohledávky méně, než podle původního rozhodnutí. Pokud by však změna okolností způsobila, že podstatnou část schváleného splátkového kalendáře nebude možné splnit, přistoupí soud místo toho ke zrušení oddlužení a rozhodne o řešení úpadku konkursem (§ 418 InsZ).
135
KULKOVÁ, Radmila a ERBSOVÁ, Hana in KOTOUČOVÁ, Jiřina a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010. s. 1016-1017. 136 např. PACHL, Lukáš. Průvodce věřitele insolvenčním řízením. Právní fórum. 2008, č. 1, s. 13 nebo Maršíková, Jolana. Insolvenční řízení z pohledu dlužníka a věřitele: příručka zejména pro neprávníky. 2. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2011. Praktická právnická příručka, s. 119. 137 KULKOVÁ, Radmila a ERBSOVÁ, Hana in KOTOUČOVÁ, Jiřina a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010. s. 969.
65
Závěr Rozvinuté ekonomické vztahy jsou znakem moderní společnosti. Tržní ekonomika dovoluje podstupovat mnohdy riskantní obchodní transakce, jejichž motivem je dosažení zisku, bude-li obchod úspěšný. To však s sebou přináší vždy i negativní jevy, jakým je i stav, kdy dlužník není schopen splácet věřitelům své dluhy. Pro některé dlužníky pak není jiné řešení než jít cestou insolvenčního řízení, na jehož konci má dojít k uspořádání majetkových vztahů vůči osobám touto situací dotčeným. Pro věřitele tím nastává zcela nová situace, ve které se musí zorientovat a včasně reagovat, jinak hrozí, že jejich nárok nebude uspokojen vůbec. Tématem této práce je uplatňování pohledávek v insolvenčním řízení. Pouhé uplatnění pohledávky věřitelem v insolvenčním řízení, ať už formou přihlášky či jiným stanoveným způsobem, vždy ke zdárnému výsledku insolvenčního řízení nestačí. Je třeba, aby se věřitelé aktivně zapojili a v součinnosti s ostatními procesními subjekty dosáhli cíle insolvenčního řízení, kterým je co nejvyšší a zásadně poměrné uspokojení jejich pohledávek. Insolvenční právo by mělo věřitelům umožnit vykonávat vliv na řízení od samého počátku a umožnit jim rozhodování zásadních otázek, jakými jsou např. volba způsobu řešení úpadku nebo výběr osoby insolvenčního správce, neboť věřitelům vlastně náleží prostředky, o jejichž rozdělení v insolvenčním řízení jde. Na druhé straně by však mělo poskytovat určité zábrany proti tomu, aby jeden nebo několik věřitelů těchto oprávnění zneužili ve svůj prospěch na úkor ostatních věřitelů. Dosáhnout naplnění těchto požadavků v právní úpravě není jednoduchým úkolem. Domnívám se, že současnou podobu právní úpravy lze celkově hodnotit kladně, i když některá ustanovení považuji za problematická. Řadu nejasností bude muset odstranit až judikatura soudů, která, s ohledem na relativně krátkou dobu účinnosti insolvenčního zákona, nestihla ještě všechna tato ustanovení pokrýt. V některých případech si tak zatím při rozboru právní úpravy musíme vystačit s teorií. Kladně hodnotím snahu zabránit taktickému uplatňování pohledávek věřiteli, ovšem sankci za nesprávně přihlášenou pohledávku považuji za problematickou zejména z toho důvodu, že právní úprava nedává dostatečnou odpověď v situaci, kdy věřitel přihlašuje pohledávku, o níž si není jist, že ji v plné výši prokáže. Věřitel, který 66
se chce vyhnout platební sankci spojené s neprokázáním pohledávky alespoň v 50% výši přihlášené částky, nemůže dopředu předvídat, jak bude hodnoceno jeho chování v insolvenčním řízení, neboť podmínka nevykonávání práv v insolvenčním řízení je formulována značně neurčitě a výklad tohoto pojmu neposkytuje dosud ani judikatura. Jako příliš přísnou pak vnímám sankci v podobě nepřihlížení k pohledávce ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna, za předpokladu, že této sankci se nelze nijak vyhnout. Rovněž posílení práv věřitelů v podobě navrácení práva popírat pohledávky ostatních přihlášených věřitelů, k němuž došlo pod tlakem nálezu Ústavního soudu, nepřináší pro věřitele jen pozitiva, jak by se na první pohled mohlo zdát. Přestože zákonodárce přijal úpravu v podobě, která se snaží zabránit negativům spojeným s popěrným právem věřitelů za účinnosti zákona o konkursu a vyrovnání, nelze se zcela vyvarovat nebezpečí průtahů v řízení. Požadavek rychlosti řízení má přitom v insolvenčním řízení stěžejní význam, neboť na délce řízení závisí výsledné uspokojení věřitelů. Je tak otázkou, zda uplatnění tohoto práva věřitelům v důsledku nepřinese horší výsledky, než by tomu bylo, kdyby toto právo nadále neměli. Na poznatky z praxe si budeme muset ještě nějakou dobu počkat.
67
Seznam zkratek InsZ
zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů
o. s. ř.
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
vyhláška
vyhláška č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, ve znění vyhlášky č. 70/2011 Sb.
ZKV
zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů
ObčZ
zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
ObchZ
zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
SJM
společné jmění manželů
68
Seznam použité literatury a pramenů Knižní publikace HOSTINSKÝ, Jan. Věřitel v českém a evropském insolvenčním právu. 1. vydání. Ostrava: Key Publishing, 2009, 112 s. ISBN 978-80-7418-010-1. KOTOUČOVÁ, Jiřina a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010, 1122 s. ISBN 978-80-7400-320-2. KOZÁK, Jan, BUDÍN, Petr, DADAM, Alexandr a PACHL, Lukáš. Insolvenční zákon a předpisy související; Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení: komentář. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, 928 s. ISBN 978-80-7357-375-1. KOZÁK, Jan, BUDÍN, Petr a PACHL, Lukáš. Insolvenční právo. 1. vydání. Brno: Rašínova vysoká škola, 2008, 298 s. ISBN 978-80-87001-10-3. KUČERA, František. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) s judikaturou a souvisejícími předpisy. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, 306 s. ISBN 978-80-7400-163-5. MARŠÍKOVÁ, Jolana. Insolvenční řízení z pohledu dlužníka a věřitele: příručka zejména pro neprávníky. 2. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2011. Praktická právnická příručka, 440 s. ISBN 978-80-7201-862-8. RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008, 471 s. ISBN 978-80-7357-329-4. WINTEROVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. 6. aktualizované vydání, doplněné o předpisy evropského práva. Praha: Linde, 2011, 711 s. ISBN 978-807201-842-0. ZELENKA, Jaroslav a kol. Insolvenční zákon: poznámkové vydání s důvodovou zprávou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. 2. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2008, 796 s. ISBN 978-80-7201-707-2.
Časopisecké články DONNÉ, Michal. Řešení úpadku dlužníka reorganizací a způsoby jejího provedení. Daně a právo v praxi. 2009, č. 4. HAVEL, Bohumil. Novela insolvenčního zákona ve věci popírání pohledávek. Právní rozhledy. 2010, č. 10. 69
HAVEL, Bohumil. Oddlužení - zbraň nebo hrozba?. Právní rozhledy. 2007, č. 2. HOLEŠÍNSKÝ, Petr, POLITZER, Tomáš a STRNAD, Michal. Nové insolvenční právo v České republice (I. část). Právní rádce. 2007, č. 11. HOLEŠÍNSKÝ, Petr a STRNAD, Michal. Nové způsoby řešení úpadku dle insolvenčního zákona. Právní rozhledy. 2008, č. 1. PACHL, Lukáš. Průvodce insolvenčního správce insolvenčním řízením. Právní fórum. 2008, č. 3. PACHL, Lukáš. Průvodce věřitele insolvenčním řízením. Právní fórum. 2008, č. 1. POHL, Tomáš. Odpovědnost za škodu podle Insolvenčního zákona. Bulletin advokacie. 2010, č. 7-8. RICHTER, Tomáš. Reorganizace podle insolvenčního zákona - 2. část. Právní rozhledy. 2008, č. 14. RICHTER, Tomáš. ÚSTAVNÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY: Popírání pohledávek věřitelů v insolvenčním řízení. Návrh na zrušení části ustanovení § 192 odst. 1 věta první InsZ (rozhodnutí ve věci Europrofi CZ). Obchodněprávní revue. 2010, č. 4. SOKOL, Tomáš. K zákonnému ručení za nezjištěnou pohledávku. Právní rádce. 2008, č. 10. ŠEVČÍK, Daniel. Apendix insolvenčního zákona – povinnost věřitelů platit do majetkové podstaty v závislosti na výsledku přezkumu přihlášek. Bulletin advokacie. 2010, č. 3.
Internetové články PACHL, Lukáš. Vznik zajištění v průběhu insolvenčního řízení. Konkursní noviny
[online].
2011,
č.
11
[cit.
2012-02-18].
Dostupné
z:
http://www.konkursni-noviny.cz/clanek.html?ida=2679 K předchozímu číslu…. Konkursní noviny [online]. 2010, č. 20 [cit. 2012-0227]. Dostupné z: http://www.konkursni-noviny.cz/clanek.html?ida=2442 TARANDA, Petr. Ještě jednou k dopadům insolvenčního zákona na problematiku tvorby opravných položek. Daně a právo v praxi [online]. 2008, č. 12 [cit. 2012-02-18]. Dostupné z:
70
http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/doc-d4464v6416-jeste-jednou-kdopadum-insolvencniho-zakona-na-problematikut/?search_query=%24issue%3D1I70&search_results_page=1 PACHL, Lukáš. Novela insolvenčního zákona má možná problematická místa. Konkursní noviny [online]. 2011, č. 5 [cit. 2012-02-18]. Dostupné z: http://www.konkursni-noviny.cz/clanek.html?ida=2586 PACHL, Lukáš. Příjem z pronájmu nemovitostí sloužících k zajištění pohledávky. Konkursní noviny [online]. 2011, č. 10 [cit. 2012-04-08]. Dostupné z: http://www.konkursni-noviny.cz/clanek.html?ida=2660
Judikatura Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 3. 2009, sp. zn. MSPH 94 INS 3504/2008, 2 VSPH 87/2009-A. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 3. 2008, sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 8. 2008, sp. zn. KSBR 37 INS 497/2008, 29 NSČR 3/2008–A-20. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2008, sp. zn. KSUL 43 INS 384/2008, 1 VSPH 7-2008-A. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. KSHK 41 INS 128/2008, 1 VSPH 8/2008-P. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. KSOS 13 INS 93/2008-B-70. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. VSOL 46/2009-B-81. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. KSPA 48 INS 1513/2009, 1 VSPH 771/2009. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. KSUL 45 INS 150/2008, 1 VSPH 103/2008-P. 71
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. KSUL 45 INS 150/2008, 1 VSPH 94/2008-P. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3582/2010. Nález Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 14/10 (vyhlášený pod č. 241/2010 Sb.). Usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. III. ÚS 2101/09-1. Nález Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 14/10 (vyhlášený pod č. 241/2010 Sb.). Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 6. 1999, sp. zn. 31 Cdo 1908/98. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2009, sp. zn KSUL 45 INS 1285/2008, 1 VSPH 42/2009. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010. Nález Ústavního soudu ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 19/09-1 (vyhlášený pod č. 260/2010 Sb.).
Právní předpisy Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, ve znění vyhlášky č. 70/2011 Sb. Vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
Použité internetové zdroje http://www.insolvencnizakon.cz http://www.konkursni-noviny.cz/ http://www.danarionline.cz/ 72
http://portal.justice.cz/ http://www.concourt.cz/ http://nalus.usoud.cz/ http://www.beck-online.cz/ http://www.judikaty.cr/
Ostatní zdroje Důvodová zpráva k zákonu č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) Důvodová zpráva k zákonu č. 69/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (včetně důvodové zprávy) právní informační systémy ASPI a Codexis Academia
73
Abstract v českém jazyce Tématem
předkládané
diplomové
práce
je
Uplatňování
pohledávek
v insolvenčním řízení. Cílem této práce je analyzovat tuto problematiku z pohledu současné právní úpravy a judikatury a poukázat na některé výkladové problémy s ní spojené. Zohledněny byly rovněž nedávné změny právní úpravy, jakož i změny navrhované, které dosud neprošly legislativním procesem. Práce se člení do devíti kapitol. Úvodní kapitola pojednává o počáteční fázi insolvenčního řízení, od zahájení insolvenčního řízení až do rozhodnutí o úpadku. Je zaměřena především na institut insolvenčního návrhu a rozebírá jeho náležitosti a účinky. V návaznosti na podání insolvenčního návrhu je popsán postup soudu z hlediska variant, jak může být o návrhu rozhodnuto. Bez povšimnutí nezůstala ani problematika nedůvodně podaného návrhu a z toho plynoucí odpovědnosti navrhovatele. Druhá kapitola se zaměřuje na osobu věřitele jako účastníka insolvenčního řízení. Věřitelé jsou rozděleni do pěti skupin podle povahy jejich pohledávek. V rámci těchto skupin je vymezeno postavení věřitelů v insolvenčním řízení zejména v souvislosti se způsobem uplatňování jejich nároků. Následující dvě kapitoly tvoří klíčovou část této práce, a jak napovídá její název, týkají se vlastního uplatňování pohledávek v insolvenčním řízení. Podrobně je rozebrán obecný způsob uplatňování pohledávek věřiteli prostřednictvím přihlášky pohledávky, a taktéž jsou zmíněny způsoby zvláštní. Věnuji se zde rovněž problematice odpovědnosti věřitele za podanou přihlášku a poukazuji na důsledky nesprávného přihlášení pohledávky. Následuje výklad o přezkoumání přihlášených pohledávek, neboť řádně přihlášená pohledávka může být v insolvenčním řízení uspokojena až poté, co je zjištěna. Podrobně se zabývám popěrným právem s ohledem na nedávné změny insolvenčního zákona. V páté kapitole se věnuji dalšímu možnému postupu, na jehož konci může být zjištění pohledávky, a to v podobě rozhodnutí v incidenčním sporu o pravost výši nebo pořadí pohledávky. Vedle toho jsou popsány i další incidenční spory, jež mohou mít dopad na výsledné uspokojení věřitelů v insolvenčním řízení, přičemž jsou zdůrazněny možnosti věřitelů tyto spory iniciovat nebo zasáhnout do jejich průběhu.
74
Šestá kapitola je pak zaměřena na možnosti věřitelů ovlivňovat průběh insolvenčního řízení prostřednictvím účasti ve věřitelských orgánech a jako stěžejní je uvedena možnost volby osoby insolvenčního správce. Poslední tři kapitoly mé práce pojednávají o jednotlivých formách řešení úpadku, jimiž jsou konkurs, reorganizace a oddlužení. V těchto kapitolách se dotýkám otázek přípustnosti konkrétního způsobu řešení úpadku a popisuji nezbytné kroky směřující k jeho realizaci. Pozornost je věnována zejména tomu, do jaké míry se mohou věřitelé podílet na výběru způsobu řešení úpadku a na řešení navazujících otázek. A konečně závěrečné kapitoly rozebírají samotné uspokojení jednotlivých skupin věřitelů s ohledem na specifika vyplývající ze zvoleného způsobu řešení úpadku.
75
Abstract v anglickém jazyce The subject of presented Master’s degree thesis is Raising claims in insolvency proceedings. The purpose of this thesis is to analyze this issue from the view of present legislation and judicial decisions and to point out some interpretation problems. Recent amendments of legal regulation as well as proposed bills were taken into account too. This thesis is divided into nine chapters. Chapter One introduces an initial part of insolvency proceedings, which starts with the commencement of insolvency proceedings and ends with the decision on the bankruptcy. It is concerned with an insolvency petition and analyzes its requirements and effects. This is followed by description of a court procedure regarding the alternatives of decisions on the insolvency petition. The consequences of unfounded insolvency petition and subsequent liability of petitioner were not left without attention as well. Chapter Two is focused on the creditor as a participant in the insolvency proceedings. Creditors are divided into five groups by the character of their claims. In these groups is a position of creditors in the proceedings defined especially with regards to the way of raising their claims. Next two chapters represent the key part of this thesis. As its title suggests, it relates to raising claims in insolvency proceedings itself. The common way of raising claims by the creditors, represented by filing the applications, is properly described and special ways are mentioned as well. In this part I also focus on an issue of liability of the creditor for the application with pointing out the consequences of incorrect application of a claim. This is followed by the explanation of review of the registered claims because it is only properly raised claim that can be satisfied in the insolvency proceedings. I look closely into the right to deny the registered claims with special attention to the latest changes in Insolvency Act. Chapter Five deals with other possible procedures which can lead on to determination of a claim and it is a form of decision on incidental disputes on the authenticity, amount or order of a claim. In addition there are described other incidental disputes that can affect final satisfaction of creditors in the insolvency proceedings, possibilities of creditors to initialize these disputes or intervene in them are emphasized.
76
Chapter six analyzes the possible ways that the creditors can influence on the insolvency proceedings by their participation in the creditor’s bodies and a crucial right to vote the insolvency administrator is also pointed out. Last three chapters are concerned with methods of resolution of insolvency, i. e. bankruptcy, reorganization and discharge. In these chapters I mention the feasibility of methods of resolution of insolvency and I describe the steps that must be taken to their realization. I pay attention especially to the question of how can creditors control choosing method of resolving insolvency and how can influence deciding other related issues. And finally, the last chapters deal with satisfying of creditor’s claims in each method of resolving insolvency, showing some specifics as a result of the chosen method.
77
Název práce v anglickém jazyce Raising claims in insolvency proceedings
Klíčová slova věřitel
-
creditor
uplatňování pohledávek
-
raising claims
insolvenční řízení
-
insolvency proceedings
78