UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Přírodovědecká fakulta Katedra geografie
Michal Halady
Příspěvek ke geografii sportu: Úspěšnost na tenisových grand-slamech: prostorová analýza
Diplomová práce
Vedoucí práce: Doc. RNDr. Marián Halás, Ph.D.
Olomouc 2015
Bibliografický záznam Autor (osobní číslo): Michal Halady (R130144 – PRF) Studijní obor:
Regionální geografie
Název práce:
Úspěšnost na tenisových grand-slamech: prostorová analýza
Title of thesis:
Successfulness in grand slam tennis tournaments: spatial analysis
Vedoucí práce:
Doc. RNDr. Marián Halás, Ph.D.
Rozsah práce:
79 stran, 16 stran příloh
Abstrakt:
Záměrem diplomové práce je zjistit úspěšnost států světa v tenisových grandslamech za celé období otevřené éry tenisu. Práce dále analyzuje vývoj této úspěšnosti v čase, zachycuje přeskupování pozic států v průběhu sledovaného období a porovnává, jak si státy vedly v obou zkoumaných kategoriích. Dílčím cílem práce je popsat vznik a vývoj grandslamů, poukázat na změny, které přinesl nástup otevřené éry tenisu, a zařadit geografii sportu do vědních geografických disciplín.
Klíčová slova:
grandslamové turnaje, geografie sportu, tenis, analýza úspěšnosti, otevřená éra tenisu
Abstract:
The aim of the diploma thesis is to find out the success rate of states around the world in tennis Grand Slams for the entire period of the Open Era of tennis. The thesis analyzes the development of this success rate in time, captures the rearrangement of positions of states during the monitored period and compares how states were succesfull in both of the analyzed categories. The partial aim of the thesis is to describe the genesis and evolution of Grand Slams, mention the changes brought about by the advent of the Open Era of tennis and integrate the geography of sport to geographic scientific disciplines.
Keywords:
grand slam tournaments, geography of sport, tennis, analysis of success rate, Open Era of tennis
Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval samostatně na základě literatury a pramenů, uvedených v seznamu pouţité literatury.
V Olomouci dne 21. 4. 2015
................................... Michal Halady
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Doc. RNDr. Mariánu Halásovi, Ph.D. za odborné vedení, trpělivost a cenné, podnětné připomínky při zpracovávání diplomové práce.
Obsah 1 ÚVOD ..................................................................................................................................... 8 2 TEORETICKÝ VSTUP ...................................................................................................... 10 2.1 Geografie sportu ............................................................................................................ 10 2.2 Historie tenisu ................................................................................................................ 13 2.2.1 Historie Českého tenisu ......................................................................................... 16 2.3 Grand Slam .................................................................................................................... 18 2.3.1 Australian Open ...................................................................................................... 20 2.3.2 French open ............................................................................................................ 23 2.3.3 Wimbledon ............................................................................................................. 26 2.3.4 US Open ................................................................................................................. 29 2.4 Ostatní soutěţe ............................................................................................................... 32 2.4.1 Turnaje ATP ............................................................................................................ 32 2.4.2 Turnaje WTA .......................................................................................................... 33 2.4.3 Olympijské hry ....................................................................................................... 34 2.4.4 Davis cup ................................................................................................................ 34 2.4.5 Fed cup ................................................................................................................... 35 2.5 Pravidla tenisu................................................................................................................ 36 3 METODIKA PRÁCE .......................................................................................................... 40 3.1 Doba zkoumání a výběr časových intervalů .................................................................. 40 3.2 Státní příslušnost hráčů .................................................................................................. 41 3.3 Metody hodnocení států ................................................................................................. 42 4 ANALÝZA ZKOUMANÝCH SOUTĚŢÍ .......................................................................... 44 4.1 Analýza prostřednictvím progresivní metody ................................................................ 44 4.1.1 Australian Open ...................................................................................................... 48 4.1.2 French open ............................................................................................................ 50 4.1.3 Wimbledon ............................................................................................................. 51 4.1.4 US Open ................................................................................................................. 52 4.2 Analýza prostřednictvím solidární metody .................................................................... 53 5 ČASOVÝ VÝVOJ ÚSPĚŠNOSTI STÁTŮ ....................................................................... 58 5.1 Analýza prostřednictvím progresivní metody ................................................................ 58 5.2 Analýza prostřednictvím solidární metody .................................................................... 62 6 CELKOVÉ HODNOCENÍ A SYNTÉZA .......................................................................... 67 6.1 Srovnání výsledků z muţské a ţenské části................................................................... 67 6.2 Srovnání HDP a bodové úspěšnosti ............................................................................... 70 7 ZÁVĚR ................................................................................................................................. 72 8 SUMMARY .......................................................................................................................... 74 9 SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ ................................................................................... 75 SEZNAM ZKRATEK ............................................................................................................ 77 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................ 78
1 ÚVOD Tenis je pravděpodobně ten nejoblíbenější a nejrozšířenější individuální sport na světě. V posledních desetiletích je na vzestupu, dostává na tenisové dvorce stále více diváků, nových mladých nadějí a samozřejmě i financí. Je to hra s dlouholetou historií a velice zajímavým vývojem, kdy se dřívější zábava pouze několika šlechticů proměnila v hru, která je nyní zdrojem zábavy pro celý svět. Pro hrstku profesionálů a lidí kolem nich se pak tenis stal obţivou a ţivotním stylem. Kdyţ se dnes někdo podívá na tzv. „bílý sport“ v televizi a sleduje, s jakou lehkostí se někteří hráči pohybují, nebo jak plynulé a přirozeně vypadající jsou jejich údery, můţe se mu zdát, ţe to není nic sloţitého. Opak je však pravdou! Za někdy aţ neuvěřitelnými výkony hráčů se skrývá velká dřina a odříkání. Samozřejmě je do jisté míry důleţitý i talent nebo genetické předpoklady, ale kaţdý profesionál vám potvrdí, ţe bez pořádné dřiny se ani někdo, jak se říká, „nadaný od pána boha“ na tenisový vrchol nedostane. Pravdou také je, ţe samotný úspěch nezáleţí jen na samotném hráči, ale i na jeho rodině, trenérech a dalších lidech z jeho okolí. Aby se někdo v dnešní době dostal do tenisové špičky, musí se tenis stát jeho ţivotní cestou. V této práci se pak tenis dostává do kontaktu s geografií. I kdyţ se můţe zdát, ţe tyto pojmy jsou zdánlivě neslučitelné, jsem si jist, ţe vás tato práce přesvědčí o opaku. Z výsledků jednotlivých zápasů a turnajů se lze totiţ dozvědět mnohem více informací, neţ jen kdo se stal vítězem. Jestliţe tyto informace spojíme prostřednictvím geografie, vznikají velice zajímavé výsledky, které nám mohou říct, například které státy vychovávají v konkrétní době nejlepší hráče a zda je příčinou jen náhoda, dobrá práce s mládeţí, ekonomický nebo politický stav dané oblasti nebo něco jiného. To vše se bude má práce, která se zabývá analýzou úspěšnosti států a jejich hráčů z celého světa v profesionálním tenise, snaţit objasnit. Podkladem pro tuto analýzu budou výsledky ze čtveřice nejprestiţnějších turnajů, z tzv. „grandslamových turnajů“: Australian Open, French Open, Wimbledon a US Open. Analýza bude prováděna od roku 1968, kdy začala tzv. „otevřená éra tenisu“, do současnosti. Od tohoto roku do turnajů nastupují společně jak profesionálové, tak i amatéři. Došlo ke zvětšení konkurence v turnajích a tenis tak dostal obrovský impuls ke svému dalšímu rozvoji. Bude tedy velice zajímavé zjistit, které státy byly úspěšné a které naopak ne. Podle mého názoru by se na předních pozicích měli ukázat státy jako: Španělsko, Srbsko, Švýcarsko a USA.
8
Hlavním cílem je tedy zjistit jaké státy, pomocí jejich hráčů, byly v níţe určeném časovém období úspěšné, a které naopak úspěšné nebyly. Dále bude zkoumán vývoj této úspěšnosti, jak za jednotlivá pohlaví, tak i za jednotlivé státy a regiony. Tyto výsledky se pak v průběhu budou dávat do souvislostí s historickým a ekonomickým vývojem států i celých regionů. Dílčím cílem je zařadit geografii sportu do vědních geografických disciplín, seznámit se s hlavními představiteli, kteří se tomuto odvětví geografie věnují, a popsat její zatím ne příliš dlouhou historii. Práce je sloţena z pěti kapitol, přičemţ první dvě kapitoly představují teoretickou část práce, a následující kapitoly část praktickou. První kapitola obsahuje informace týkající se geografie sportu a její zařazení do geografie jako takové. Dále provádí čtenáře celou historií tohoto zajímavého sportu, vysvětluje princip hry a hlavní pravidla. Nechybí samozřejmě ani podrobná historie grandslamových turnajů, na něţ se tato práce zaměřuje, s různými změnami a legendami jednotlivých soutěţí, a krátké představení ostatních významných turnajů současnosti i minulosti. Druhá kapitola poté přináší analýzu států, kde jsou stanoveny pouţité metody výzkumu a výběr zkoumaných států a časového období. Třetí kapitola popisuje úspěšnost států v jednotlivých turnajích i celkově a poslední dvě kapitoly se zaobírají vývojem této úspěšnosti v čase a srovnáním úspěšnosti muţského a ţenského tenisu, jak v jednotlivých státech, tak za různé regiony.
9
2 TEORETICKÝ VSTUP 2.1 Geografie sportu Geografie sportu je celkem nová vědní disciplína, i kdyţ její prvopočátky sahají aţ k roku 1879. Frekvence publikací a velikost zájmu o tento obor byla v historii nízká, coţ se v posledních letech začíná měnit, a to díky průkopníkům geografie sportu, jako jsou Trudo Dejonghe a hlavně John Bale. Tento bývalý student britské univerzity v Keelu je jeden z prvních geografů, kteří se tomuto oboru geografie začali naplno věnovat. Byl to právě on, kdo napsal asi první sportovně zeměpisnou publikaci v Evropě jménem „Geography and football“. Tato publikace se zabývala provázaností zeměpisu se znalostmi místních fotbalových klubů a reprezentací. Největším dílem Johna Balea je pak bez pochyby publikace „Sports Geography“ z roku 1989 a její druhé vydání z roku 2003. Dá se říci, ţe tato kniha je jistou biblí sportovní geografie. Bale zde popisuje, co pojem „geografie sportu“ představuje a snaţí se o jeho přesné vymezení. Zaměřuje se zejména na sportovní aktivity obyvatel jednotlivých území a rozloţení sportovních aktivit v čase; vztahy mezi sportem, místem, prostředím a účastníky sportu; sport, jeho dopad na sociální a kulturní ţivot lidí a hospodářský rozvoj. V neposlední řadě se snaţí o propojení historie sportu se sportovní geografií. Bale v této knize dále uvádí, ţe geografie sportu pracuje na vědeckém základu a sportovní geografové by měli spolupracovat s jinými odborníky, jako například se sociology a ekonomy, coţ by posílilo postavení této oblasti geografie.1 Jak je uvedeno výše, první zmínka o geografii sportu je z roku 1879, kdy se autor Elisée Réclus ve své knize „Geographie Universelle“ okrajově věnoval teoriím vzniku kriketu. Mezi další publikace sportovně geografického charakteru patří článek z National Geographic „The Geography of Games“ z roku 1919, kde J. R. Hilderbrand popisuje spojení sportů a historií národů. Časopis American Journal of Education zase v roce 1940 vydal článek o původu a různosti profesionálních hráčů baseballu ve výchově jednotlivých států USA, na který o pár let později navázal finský geograf Jokl, který zpracoval podobnou práci, s tím rozdílem, ţe se týkala olympijských her v Helsinkách v roce 1952. Výsledkem se pak stala práce s mnoţstvím okomentovaných grafů, tabulek a statistik. Výše jmenovaný časopis
1
BALE, J. 2003. Sports geography. London and New York, Routledge. Online dostupné na: http://books.google.cz/books?id=sjwoQOyLAbwC&printsec-frontcover?
10
American Journal of Education publikoval na sportovně geografické téma dále článek z roku 1960 od Johna Rooneyho o původu profesionálních hráčů amerického fotbalu a migraci těchto hráčů ze středních na vysoké školy.2 O šest let později T. Burley upozornil na to, ţe by se geografie sportu měla více zaměřit na amatérský sport, který má větší sociologické dopady na společnost. Geografie sportu měla dokonce od roku 1987 svůj Mezinárodní časopis geografie sportu, jenţ však pro nedostatek vhodných publikací o pár let později zanikl. Autoři, kteří v něm publikovali své články, se nepovaţovali přímo za sportovní geografy, ale zařazovali tento obor spíše do oblasti sociální nebo kulturní geografie. Mezi sportovními geografy na evropské půdě měli největší zastoupení ti francouzští, jako například dvojice Mathieu a Praicheux. Jejich práce z roku 1982 popisovala tématiku Lotrinska a tamních fotbalových klubů. Přesněji se zaměřili na výkonnost těchto klubů a závislost kupní síly a ekonomické aktivity obyvatel na ní. Tato francouzská dvojice později vytvořila i popisný atlas „Atlas Sports en France“ a v roce 1987 publikaci „Sport en France“. Mezi další francouzské geograficko-sportovní autory se řadí Jean-Pierre Augustin a jeho dílo „Sport, géographie et aménagement“ z roku 1995.3 Mezi lety 1987 a 2000 dokonce vycházel mezinárodní časopis zaměřující se přímo na problematiku sportovní geografie, v němţ mohli geografové publikovat své studie a toto téma. Důvodem zániku pak byl nedostatek prací s tématikou geografie sportu a malá finanční podpora. V současnosti nic podobného nenajdeme, protoţe je obtíţné najít více geografů, kteří by se specializovali přímo na geografii sportu a nebrali ji pouze za součást kulturní nebo sociální geografie. Dále jistě stojí za zmínku zástupci Švédka a Nizozemí. H. Aldskogiuse se svou prací o provázanosti města Leksand a tamějšího hokejového klubu, Roosjens a Van Dam pak s rozmístěním profesionálních fotbalových klubů v Nizozemí. Roosjens a Van Dam ve své práci popisovali taktéţ ovlivňování ţivotů normálních obyvatel velkými sportovními stadiony, přičemţ se zaměřili hlavně na negativní faktory, které ţivot kolem stadionu přináší, jako je kriminalita a hlučnost. Navrhoval i to, ţe by se velká sportoviště měla stavět na okrajích velkých aglomerací, čímţ objevil novou oblast studie geografie sportu. Touto oblastí byla organizace a pořádání velkých sportovních akcí, při nichţ sportovní geografové
2
3
BALE, John a Trudo DEJONGHE. Editorial Sports Geography: an overview. 157. [online]. [cit. 2015-0227]. Dostupné z: http://users.telenet.be/trudo.dejonghe/pdf/sportgeography% 20an%20 overview.pdf BALE, John a Trudo DEJONGHE. Editorial Sports Geography: an overview. 158 – 162. [online]. [cit. 201502-17]. Dostupné z: http://users.telenet.be/trudo.dejonghe/pdf/sportgeography%20an%20 overview.pdf
11
ve spolupráci se sociology a ekonomy realizovali přestavby měst, zejména u olympijských her v roce 1992 v Barceloně, 1996 v Atlantě a 2000 v Sydney. Zde se objevila velká provázanost sportovní geografie s územním plánováním.4 Z nynějších publikací bych zde zmínil například práci „Sport in the City“ od Michaela Sama a Johna Hughsona, zabývající se vlivem sportu na územní plánování v regionálním měřítku, nebo knihu Davida Hassana „The History of Motor Sport“, která zkoumá vývoj automobilového sportu od vzniku ve střední Evropě po rozšíření do všech kontinentů.5 V roce 2003 pak nizozemský autor Van De Moortele zpracoval problematiku odlivu sportovních talentů z ekonomicky slabších zemí celého světa do zemí s finančně silnými a stabilními soutěţemi v Evropě a Severní Americe. Mne osobně zmíněné téma velmi zaujalo, jelikoţ právě odliv sportovních talentů je v současnosti pro některé státy značným problémem. Jestliţe hovoříme o současných publikacích, je třeba podotknout, ţe jedním z nových trendů v nich je pouţívání GIS (Geographical information system).6 Česká republika je v oblasti sportovní geografie na úplném začátku. Za zmínku však určitě stojí bakalářská a diplomová práce Jana Šichana, studenta Regionální geografie na Univerzitě Palackého v Olomouci, pod vedením RNDr. Mariána Haláse, PhD z let 2009 a 2011. Jeho práce s názvem „Časoprostorový vývoj kolektivních sportů v České republice“, se zaměřovala na rozdíly a vývoj v prostorovém rozčlenění vybraných sportů za posledních 50 let.7 Z aktivit studentů Univerzity Palackého bych vyzdvihl také diplomovou práci Marka Čermáka pod vedením Doc. RNDr. Václava Touška, Csc. „Sport a město Olomouc“ z roku 2010, zabývající se vztahem a postojem obyvatel města Olomouce k aktivnímu pohybu. 8 Za pozornost stojí také habilitační práce, která se týká prostředí Olomouce „Pohybová aktivita a prostředí v ţivotním stylu obyvatel České republiky“ Josefa Mitáše, (2011) z Centra kinantropologického výzkumu Univerzity Palackého v Olomouci, která má částečně geografický charakter a je součástí výzkumného záměru Ministerstva školství a tělovýchovy „Pohybová aktivita a inaktivita obyvatel České republiky v kontextu behaviorálních změn“.
4
5 6
7
8
BALE, J. 2003. Sports geography. London and New York, Routledge. Online dostupné na: http://books.google.cz/books?id=sjwoQOyLAbwC&printsec-frontcover? Routledge [online]. [cit. 2015-02-11]. Dostupné z: http://www.routledge.com/books/subjects/ SCSL1050 BALE, John a Trudo DEJONGHE. Editorial Sports Geography: an overview. 159 – 162. [online]. [cit. 201502-10]. Dostupné z: http://users.telenet.be/trudo.dejonghe/pdf/sportgeography%20an%20 overview.pdf ŠICHAN, J. 2011. Časoprostorový vývoj kolektivních sportů v České republice (Diplomová práce). Univerzita Palackého v Olomouci, Katedra geografie. ČERMÁK, M. 2009 Sport a město Olomouc: příspěvek ke geografii sportu (Diplomová práce). Univerzita Palackého v Olomouci, Katedra geografie. [online]. [cit. 2015-02-06]. Dostupné z: http://geography.upol.cz/soubory/studium/dp/2012-rg/2012_Cermak.pdf
12
V práci se poukazuje na to, ţe je ve strategických dokumentech ČR věnováno málo prostoru problematice aktivního pohybu. Dále uvádí zajímavé poznatky, které poukazují na prostorový pohyb obyvatelstva ve zkoumaném prostředí i poznatky o kvalitě ţivota populace v různých územích. Další geograficko-sportovní publikace u nás byly zveřejněny například ve čtvrtém čísle časopisu „Geografické rozhledy“ z roku 2012, které bylo celé věnováno geografii sportu.9 Geografii sportu provází v posledních letech, a to nejen u nás, velký nárůst zájmu geografů, kteří se této tematice začínají hojně věnovat. Díky tomuto zájmu počet sportovně geografických publikací neustále stoupá. Sport v současnosti není jiţ pouhou vsuvkou do společenského a kulturního ţivota obyvatel, z vrcholového sportu se stalo zaměstnání jako kaţdé jiné. Představuje skvělou oblast pro geografické zkoumání, ať uţ na profesionální nebo rekreační úrovni. Má také jistý vzdělávací účinek, jelikoţ zlepšuje nejen fyzické ale i mentální vlastnosti, napomáhá k výchově mládeţe a vštěpuje jim hodnoty, čímţ formuje celkovou osobnost člověka.
2.2 Historie tenisu Historie této hry sáhá do roku 1858, kdy právník a úředník smírčího soudu Henry Gem a člen sboru čestných průvodců panovníka Walter Clopton Wingfield, při státních příleţitostech na dvoře královny Viktorie v Edgbastonu ve Warwickshire, označili trávník a dali mu název tenisový dvorec.10 Jako oficiální hra byl tenis brán aţ od roku 1870. V roce 1874 si dal tuto hru patentovat výše zmíněný Walter Clopton Wingfield a to pod názvem sphairistike (sféristika). Tento název byl však o rok později změněn na lawn-tennis (tenis na travnatém povrchu), ve kterém byl o pár let později v roce 1977 uspořádán první muţský turnaj v tehdejším All England Crocquet and Lawn Tennis Clubu (nyní All England Club) ve Wimbledonu.11 Finále tohoto turnaje sledovalo na dnešní poměry pouhých 200 lidí. Ţeny se svého prvního turnaje dočkaly o dva roky později v Irsku. Předchůdce tenisu nalezneme uţ v dávných dobách. Například z řeckých nástěnných maleb víme, ţe hra podobná tenisu se hrála jiţ 500 let př. n. l. 12 Podle některých historických
9 10
11 12
TOMEŠ, J. (2012): Sport a geografie I. Geografické rozhledy, 21, 4, s. 6–9. PARSONS, John. Tenis: [ilustrovaný] průvodce světem tenisu. České vyd. 1. Překlad Pavel Bořkovec. Praha: Svojtka & Co., 1998, s. 8. Velká encyklopedie (Svojtka & Co.). LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1985, s. 308 SÁNCHEZ-VICARIO, Arantxa. Abeceda tenisu. Vyd. 1. Praha: Ikar, 1997, s. 9
13
pramenů má tento druh venkovní hry své kořeny v Egyptě a Persii. Úplné počátky tenisu, takového jak jej známe dnes, bychom mohli najít ve 14. a 15. století. Za vlády francouzského krále Ludvíka X. byla obdoba dnešního tenisu královským sportem, který byl hlavně výsadou šlechty a jehoţ obliba rychle vzrůstala. Hra se rozšířila na většinu evropských dvorů, kde se stala předmětem velkých sázek na výsledky. V 15. století ve Francii se této hře začalo říkat jeu de pamme (handbal). První zmínka o handbalu v Anglii, která je brána jako kolébka tenisu, je ze začátku 15. století, kdy vyšlo nařízení, které zakazovalo handbal a zároveň podporovalo ostatní aktivity, jako například lukostřelbu. Tento zákaz tkvěl nejspíše v nesnášenlivosti mezi Anglií a Francií, kde byla tato hra oblíbená. Za rozvoj handbalu v Anglii pak můţe zajetí francouzského prince Karla Orleánského Angličany. Karel byl, stejně jako jeho otec a děd, velkým příznivcem této hry. Na 25leté cestě po různých anglických vězeních byl jednou předán pod dohled Johna Wingfielda, který se rozhodl, ţe by se mohl Karel Orleánský věnovat své oblíbené kratochvíli, tedy handbalu. O pár set let později se přímý potomek Johna Wingfielda přičinil velkou mírou o oţivení a modernizaci tenisu tak, aby byl společensky přijatelný a mohla jej venku hrát obě pohlaví.13 Tento sport se samozřejmě neomezoval jen na Anglii a Francii. Hra byla v 16. století oblíbená i v dalších evropských zemích jako například ve Španělsku, Itálii, Švýcarsku a Belgii. V polovině 17. století se hra dostala za oceán do amerického New Yorku, kde vzkvétá i v současnosti.14 Vraťme se ale k modernímu pojetí tenisu, který se na přelomu 19. a 20. století začal dostávat do všech koutů světa, třeba i do Panamy, na Nový Zéland nebo do Durbanu. Konala se první mezinárodní mistrovství a zakládaly se tenisové asociace. I kdyţ se tenis bezpochyby poprvé hrál v Británii, jako první vznikla národní vládnoucí instituce ve Spojených státech. Tenisová asociace Spojených států (původně United States Lawn Tennis Association) byla zaloţena v roce 1881, na rozdíl od té v Británii, která vznikla aţ o sedm let později v roce 1888. Mezinárodní tenisová federace (ITF) byla zaloţena aţ v roce 1913. Dalším velkým mezníkem v historii tenisu je bezpochyby rok 1968, kdy byla konečně vyřešena otázka profesionalismu a amatérismu ve světovém tenise a to pomocí
13
14
PARSONS, John. Tenis: [ilustrovaný] průvodce světem tenisu. České vyd. 1. Překlad Pavel Bořkovec. Praha: Svojtka & Co., 1998, s. 8. -10. Velká encyklopedie (Svojtka & Co.). PARSONS, John. Tenis: [ilustrovaný] průvodce světem tenisu. České vyd. 1. Překlad Pavel Bořkovec. Praha: Svojtka & Co., 1998, s. 10. Velká encyklopedie (Svojtka & Co.).
14
tzv. otevřených turnajů. Do této doby prošel tenis dlouhým vývojem a to zejména ve změně techniky, taktiky a výzbroje (hlavně oblečení hráčů). V počátcích se hrály převáţně údery se spodní rotací, které vystřídaly údery přímé a později údery s rotací horní. Podobný vývoj byl i v taktice, kdy se nejdříve praktikoval tenis od základní čáry, později tenis celodvorcový aţ po taktiku zaloţenou na časté chození k síti. Vše záleţelo samozřejmě na soupeři a povrchu, na kterém se zápas hrál.
Open Era Open Era neboli otevřená éra světového tenisu je období od roku 1968 do současnosti, které se od let předešlých liší tím, ţe v turnajích nastupují současně amatérští i profesionální hráči. Před tímto rokem panovala ve světovém tenisu paradoxní situace, kdy se profesionální tenisté nesměli účastnit světových turnajů přístupných amatérům a nemohli účastnit ani grandslamů. Amatéři zase nemohli hrát na profesionálních turnajích. Na nejvyšší úrovni existovaly vedle sebe dvě nepoměřované skupiny tenistů. Po otevření amatérských turnajů i profesionálům se tenis velice rychle profesionalizoval.15 Jedním z hlavních rozdílů od minulosti je fakt, ţe hráčům jsou podle jejich umístění veřejně vypláceny peněţité odměny (tzv. prize money). I díky tomu se začal velice rychle smazávat rozdíl mezi amatéry a profesionály a závodní tenis se tak pro několik nejlepších hráčů stal povoláním a zdrojem obţivy.16 Historické tabulky jsou nyní často počítány právě od začátku této éry, protoţe turnajovým titulům z dřívější doby je přisuzována niţší hodnota, a to hlavně díky menší konkurenci neţ nyní. První turnaj otevřené éry se hrál v anglickém Bournemouthu v roce 1968, který vyhrál Australan Ken Rosewall, který ve finále porazil svého krajana Roda Lavera. Poté následovaly první grandslamové turnaje: Roland Garros, který vyhrál opět Ken Rosewall, Wimbledon a US open. Poslední z grandslamů Australian open se profesionálně otevřel aţ o rok později v roce 1969.
15
16
Otevřená éra světového tenisu. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2014 [cit. 2015-03-20]. Dostupné z:http://cs.wikipedia.org/wiki/Otev%C5% 99en%C3%A1_%C3%A9ra_sv%C4%9Btov%C3%A9ho_tenisu LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1985, s. 244
15
2.2.1 Historie Českého tenisu Český tenis je samozřejmě díky historickému vývoji silně spjatý s tím slovenským. Neorganizovaně se tenis na území Česka a Slovenska objevil jiţ před 18. stoletím, i kdyţ nelze doloţit, kdy přesně se na našem území objevila hra, z níţ se tenis vyvinul. Je však dokázáno, ţe kolem 16. století byly vybudovány herny pro hry s raketou. Samotné počátky organizovaného tenisu se pak datují do roku 1893, kdy byl v Praze zaloţen I. Český lawn-tenisový klub. V tom samém roce byl zaloţen i tenisový klub v Olomouci a Plzni. Tak jako po celém světě byl z počátku tenis výsadou šlechty a bohatých rodin, které si vybudovaly dvorce na zahradách svých domů. Tyto dvorce měly různý povrch, od hlinito-písčitých, přes cihlové, betonové a makadamové, aţ po dřevěné a travnaté. První turnaj byl pak odehrán v roce 1879 v Chocni. Od roku 1890 tenis začíná pronikat i do občanských kruhů a tvoří se první české lawn-tenisové společnosti.17 Roku 1895 se hrálo první mistrovství Koruny české, které se pravidelně konalo do roku 1914. Mistrovství se nejdříve konalo pouze ve dvouhrách, ke kterým se od roku 1900 přidal i turnaj ve čtyřhře. Právě toto mistrovství pak přispělo k velkému rozmachu tenisu u nás a k tomu, ţe se český tenis mohl pyšnit vysokou kvalitou našich hráčů. 15. 5. 1906 byla zaloţena Česká lawn-tenisová asociace s předsedou Václavem Důrasem, která se po vzniku Československa změnila na Československou lawn-tenisovou asociaci. Postupem času rozvoj českého tenisu úspěšně pokračoval, byly zakládány nové kluby, rozšiřoval se počet turnajů a začínaly se pravidelně organizovat turnaje pro hráče v dorostenecké kategorii. Z tohoto vycházely také pozdější úspěchy třeba i na olympijských hrách ve Stockholmu roku 1912, kde se L. Ţemla umístil ve dvouhře i čtyřhře na čtvrtém místě.18 V meziválečném období český tenis nadále vzkvétal, o coţ se starali zejména hráči jako L. Ţemla, J. Koţeluh, R. Menzel, L. Hecht, F. Maršálek, J. Maleček, J. Caska, J. Síba a F. Cejnar, kteří byli úspěšní i na mezinárodním poli. V roce 1919 se Československo stalo členem ITF (Mezinárodní tenisová federace) a od roku 1929 řídila tenis u nás Československá lawn-tenisová asociace. Dalším důleţitým mezníkem v meziválečné době byl rok 1921, kdy se Československá republika poprvé účastnila soutěţe o Davis Cup, coţ je tenisová soutěţ muţských reprezentačních druţstev, která byla zaloţena v roce 1900.
17 18
LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1985, s. 39-42 LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1985, s. 40-41
16
Po roce 1945 český tenis opět rychle navázal na předválečnou úroveň, kdyţ dvojice J. Drobný a F. Čermák sehrála několik solidních sezon v Davis Cupu. Prvně jmenovaný pak na tyto dobré výkony navázal i na grandslamech, kde se probojoval jednou do semifinále a jednou do finále těchto turnajů. V roce 1949 se v Československu změnil řídící orgán tenisu, kterým se stala ústřední sekce tenisu ČOS (sokol) a o tři roky později ústřední sekce tenisu SVTVS. Toto období přibrzdilo rozlet tenisu u nás, mnoho dvorců bylo zrušeno, mezinárodní tenisové styky zcela ustaly a s československým tenisem se ve světě přestávalo počítat. Jediným světlým momentem v tomto období bylo obnovení národního mistrovství Československé republiky. Vše se zase začalo obracet k lepšímu po zvolení K. Abraháma předsedou tenisové sekce, jenţ byl zvolen předsedou i o pár let později v roce 1957 tehdy uţ tenisové sekce ČSTV (Československý svaz tělesné výchovy). V této době se tenis u nás zaměřil na práci s mládeţí a mezi dospělými dominovali Věra Suková a Jiří Javorský. 19 Roku 1969, tedy rok po začátku open éry, se opět změnila organizace tenisu u nás, kdy se začala tělovýchova budovat na federálním základě, a tak vzniká Český tenisový svaz a Slovenský tenisový svaz. O rok později byla pak v zasedání obou svazů zvolena řídícím orgánem Československá tenisová asociace. V 70. letech byl tenis zařazen do systému vrcholového sportu a byla zřízena tréninková střediska mládeţe, coţ pomohlo zvýšit úroveň tenisu v ČSSR. Začátkem 80. let český tenis začal sbírat jeden úspěch za druhým. Janu Kodešovi se podařilo získat tituly na mezinárodním mistrovství Francie a ve Wimbledonu, na něj navázala Hana Mandlíková s titulem z US open, které se tehdy ještě jmenovalo mezinárodní mistrovství USA, a nakonec naše muţské druţstvo ve sloţení I. Lendl, T. Šmíd, P. Sloţil a J. Kodeš vyhrálo v roce 1980 Davis Cup.20 Poslední čtvrtina 20. století pak z českého pohledu patřila H. Mandlíkové, R. Tomanové, J. Novotné, H. Sukové, P. Kordovi nebo M. Mečířovi, kteří se dokázali ve stále těţší světové konkurenci prosadit a dostávat se do finále grandslamů, nebo grandslam dokonce vyhrát. Nesmíme také zapomenout na československou hráčku a jednu z nejúspěšnějších tenistek historie Martinu Navrátilovou, která však v roce 1975 emigrovala do USA a v roce 1981 získala americké občanství. Podobně na tom byl i Ivan Lendl, který se stal občanem USA v roce 1992.
19 20
LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1985, s. 42-43 LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1985, s. 43-47
17
V tomto století mezi naši špičku patří hráči jako J. Novák, N. Vajdišová, opory nynějšího Davis Cupového týmu, který tuto soutěţ dvakrát vyhrál, T. Berdych, R. Štěpánek, J. Hájek, L. Rosol a J. Veselý. Dále jsou to členky silného Fed Cupového (ţenská obdoba Davis Cupu) týmu, které tuto soutěţ ovládly třikrát z posledních čtyř let: L. Šafářová, K. Koukalová, K. Plíšková, B. Záhlavová-Strýcová, K. Siniaková, T. Smitková, L. Hradecká, D. Allertová a samozřejmě dvojnásobná wimbledonská vítězka P. Kvitová. Díky těmto, ale i ostatním hráčům se dnes český tenis řadí mezi tenisové velmoci. Pomáhá tomu samozřejmě výchova mladých hráčů, kde by se daly vypíchnout kluby z Prahy a hlavně prostějovský klub TK Agrofert Prostějov, který produkuje asi nejvíce talentů v České republice. Všechny kluby nyní zastřešuje Český tenisový svaz s prezidentem Ing. Ivo Kaderkou, CSc.
2.3 Grand Slam Počeštěně označováno jedním slovem grandslam. V původním smyslu jde o označení pro nejhodnotnější tenisový titul, udělovaný za vítězství ve čtyřech největších turnajích v jednom roce (tzv. „čistý Grand slam“). Od roku 1983 Mezinárodní tenisová federace rozhodla, ţe grandslam získá hráč, který vyhraje tyto čtyři turnaje bezprostředně za sebou (tzv. „nekalendářní Grand slam“).21 Těmito turnaji jsou Australian open, French open, Wimbledon a US open. V přeneseném významu jsou nyní tyto čtyři turnaje označovány jako grandslam nebo grandslamové turnaje a jedná se o nejvýznamnější události tenisového kalendáře, kolem kterých se točí ohromující částky ve výši milionů dolarů. Před začátkem otevřené éry roku 1968 byly pojmenovány „Championship“, od tohoto roku, kdy začala otevřená éra tenisu, mají, aţ na Wimbledon, v názvu „Open“. Do tohoto roku mizelo mnoho talentů do řad profesionálů, jelikoţ grandslamy byly turnaji amatérů, a tak turnaje přicházely o skvělé hráče. V mnoha evropských zemích také do této doby vládla antipatie vůči ţenskému tenisu, coţ se začalo měnit právě v tomto období. Dalšímu rozvoji grandslamů, hlavně z hlediska popularity a komerční stránky věci, pomohla televize. Z počátku dostávali na odměnách více peněz muţi, v současnosti se rozdíl v „prize money“ mezi muţi a ţenami na grandslamech úplně vyrovnal.
21
LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1985, s. 112
18
Na těchto čtyřech turnajích se, aţ na menší výjimky, kaţdý rok hraje dvouhra a čtyřhra ţen i muţů a k tomu smíšená čtyřhra, kde proti sobě nastupují vţdy muţ s ţenou proti další smíšené dvojici. V posledních letech se konají i turnaje juniorů, legend nebo vozíčkářů. V hlavních soutěţích dvouhry muţů a ţen nyní do prvního kola nastupuje vţdy 128 hráčů/hráček, z nichţ 32 hráčů/hráček je tzv. „nasazených“ podle ţebříčku (ATP u muţů a WTA u ţen). Dále se do turnaje dostávají hráči/hráčky z kvalifikace, ze které postoupí 12 – 20 tenistů (záleţí na ročníku a druhu grandslamu) po výhrách ve třech kvalifikačních kolech a několik tenistů postoupí jako tzv. šťastní poraţení. V dnešní době se hraje systémem na 5 setů u muţů a na 3 sety u ţen, kdy jsou všechny sety, kromě závěrečného, při stavu 6-6 rozhodovány tzv. „tie breaky“ (viz níţe). Rozhodující set (3. u ţen; 5. u muţů) za výše uvedeného stavu a ostatní sety, ve kterých tento stav naopak nenastane, pak neskončí, dokud jeden ze soupeřů nezíská nejméně 6 „her“ a přitom bude vést nejméně o dvě hry. Hraje se vyřazovacím způsobem aţ do finálového zápasu, ve kterém vítěz získá grandslamový titul. Jen pěti lidem za více neţ stoletou tradici grandslamů se podařilo ve dvouhře získat čistý Grand Slam. Do roku 1968 se tímto titulem mohou pyšnit Američané Maureen Connollyová Briknerová (1953), Don Budge (1938) a Australan Rod Laver (1962; 1969), kterému se to poté povedlo ještě jednou, jiţ v období otevřené éře tenisu. V otevřené éře tenisu, kdy je zkompletování Grand Slamu obtíţnější, jej získala i Australanka Margaret Courtová (1970) a Němka Steffi Grafová (1988), která dokonce jako jediná dosáhla na tzv. „Zlatý Grand Slam“, kdyţ zároveň s tímto úspěchem vyhrála i Letní olympijské hry. 22 Dalšími drţiteli čistého grandslamu jsou pak zástupci čtyřhry. V muţské čtyřhře to byli Frank Sedgman a Ken McGregor, v ţenské čtyřhře pak Martina Navrátilová s Pam Shiverovou, které dokázaly vyhrát dokonce 8 grandslamových turnajů za sebou. Maria Buenová a Martina Hingisová pak čistý grandslam získaly, kdyţ v průběhu roku tituly vybojovaly s různými spoluhráčkami. Výše jmenovaní Ken McGregor a Margaret Courtová pak získali čistý grandslam i ve smíšené čtyřhře, coţ se to povedlo i Owenovi Davidsonovi, který tituly vybojoval s různými spoluhráčkami. Drţitelé rekordu s nejvíce tituly v grandslamových turnajích jsou Roger Federer se 17 a Margaret Courtová s 24 tituly.23
22
23
Grand Slam (tenis). In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2015 [cit. 2015-02-20]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Grand_Slam_(tenis) tamtéţ
19
Tab. 1 Seznam hráčů, kteří vyhráli všechny čtyři grandslamové turnaje MUŽI
Stát
ŽENY
Stát
Roger Federer
Švýcarsko
Margaret Courtová
Austrálie
Rafael Nadal
Španělsko
Steffi Grafová
Německo
Roy Emerson
Austrálie
Serena Williamsová
USA
Rod Laver
Austrálie
Martina Navrátilová
Česko/USA
Fred Perry
Velká Británie
Chris Evertová
USA
Andre Agassi
USA
Billie Jean Kingová
USA
Don Budge
USA
Maureen Connollyová
USA
Doris Hartová
USA
Čistý Grand-Slam
Maria Šarapovová
Zlatý Grand-Slam
Shirley Fryová
Rusko USA
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Grand_Slam_%28tenis%29; vlastní zpracování
2.3.1 Australian Open Australian Open na začátku nesl název mezinárodní mistrovství Austrálie. Je jedním ze čtyř grandslamů, který se v dnešní době koná na začátku kaţdého roku, a tím otevírá sezónu jako první grandslam roku. První muţské mezinárodní mistrovství Austrálie se konalo roku 1905 v Melbourne. Tomuto turnaji předcházela jiţ o 25 let dříve mistrovství jednotlivých států Austrálie, jejichţ tradice byla velice silná, a proto trvalo celých pětadvacet let, neţ se mistrovství Austrálie scelilo. Jako první se konalo mistrovství státu Victoria v roce 1880 právě v Melbourne, které je nyní ustáleno jako domov Australian open. Australian open je však jediný z grandslamů, který v historii neměl stabilní dějiště. V začátcích se v pořádání turnaje střídala města Melbourne, Sydney, Adelaide a Brisbane.24 Na počátku se turnaje účastnili hlavně hráči z Austrálie a Nového Zélandu. Prvními velkými postavami mezi vítězi na tomto turnaji byli Novozélanďan Tony Wilding a Australan Norman Brookes. I přesto, ţe nastupovala taková esa jako výše zmínění hráči, turnaji se jen pomalu dařilo získat pevný opěrný bod. Další posun dopředu započal roku 1922, kdy zde konečně mohly soutěţit i ţeny ve dvouhrách, čtyřhrách a smíšených čtyřhrách. O další čtyři roky později byl název turnaje změněn na pouhé „mistrovství Austrálie“, kde se poprvé konal turnaj na nových kurtech v Kooyongu. Tento turnaj se konal na konci ledna, tedy v době, ve které ho vídáme dnes.25 Během následujících třiceti let turnaj vzkvétal. V období mezi lety
24 25
LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1985, s. 173 PARSONS, John. Tenis: [ilustrovaný] průvodce světem tenisu. České vyd. 1. Překlad Pavel Bořkovec. Praha:
20
1931 – 1935 utvořil Jack Crawford rekord v počtu vítězství, kdyţ vyhrál celkem čtyřikrát. Další a s velkou pravděpodobností nepřekonatelný rekord vytvořil Adrian Quist, kdyţ vyhrál desetkrát za sebou ve čtyřhře, přičemţ tato série byla přerušena na 5 let druhou světovou válkou.26 Po druhé světové válce australské mistrovství začalo přitahovat velké mnoţství skvělých hráčů. A díky tomu, ţe se nadmíru dařilo i domácím hráčům, navštěvovalo turnaj čím dál více diváků. Mezi legendy tohoto období z pohledu Australanů můţeme zařadit například: drţitele čistého Grand Slamu Kena McGregora, nejmladšího a paradoxně i nejstaršího vítěze turnaje Kena Rosewalla, majitelku nejvíce australských titulů Margaret Courtovou, muţe s největším počtem vítězství na turnaji Roye Emersona, Roda Lavera, Johna Newcomba a v neposlední řadě jednoho z nejlepších hráčů čtyřhry Tonyho Roche, a mnoho dalších. Problémem byl však kaţdoroční odliv nejlepších světových hráčů, kteří se připojili k profesionálním skupinám ve Spojených státech, coţ mělo za následek ztrátu podpory veřejnosti. Australané i přesto v těchto letech turnaj ovládli. Konkurenci jim tvořili snad jen američtí reprezentanti jako Don Budge, Arthur Asch, Jimmy Connors a Billie Jean Kingová. 27 S prvním rokem otevřené éry, roku 1969, se změnil i název turnaje na Australian Open. Během prvních dvaceti let otevřené éry však problémy turnaje přetrvávaly. V roce 1972 bylo rozhodnuto o změně termínu turnaje na období vánočních novoročních svátků. To potěšilo veřejnost, ale na druhou stranu velmi sníţilo kvalitu turnaje, jelikoţ mnoho hráčů turnaj vynechalo, aby mohli být přes svátky doma s rodinou. Dalším důvodem, proč do Austrálie nejezdili nejlepší hráči, byly malé odměny oproti ostatním grandslamům a také fakt, ţe australský turnaj se konal jako poslední, a v případě, kdy hráči neměli šanci získat čistý Grand Slam nebo nějaké lepší umístění v ţebříčku, australský turnaj prostě vynechali. Byly dokonce doby, kdy se turnaje nezúčastnil ani jeden tenista z první desítky kromě Australanů. V roce 1977, po změně termínu, se konaly dokonce dva turnaje v jednom roce, jeden v lednu a druhý v prosinci a o tři roky později udělali pořadatelé další riskantní krok, kdyţ změnili termín turnaje ţen na listopad. Tato změna nevydrţela dlouho a turnaj ţen se zanedlouho vrátil do stejného období jako turnaj muţů.28
26 27
28
Svojtka & Co., 1998, s. 44 Velká encyklopedie (Svojtka & Co.). LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1985, s. 173 PARSONS, John. Tenis: [ilustrovaný] průvodce světem tenisu. České vyd. 1. Překlad Pavel Bořkovec. Praha: Svojtka & Co., 1998, s. 44 - 45 Velká encyklopedie (Svojtka & Co.). PARSONS, John. Tenis: [ilustrovaný] průvodce světem tenisu. České vyd. 1. Překlad Pavel Bořkovec. Praha: Svojtka & Co., 1998, s. 44 - 45 Velká encyklopedie (Svojtka & Co.).
21
Prosincové datum zůstalo aţ do roku 1985. O rok později se Australian Open nekonal a od sezóny 1987 pak zůstává aţ do dnes aktuální lednový termín. Roky plné změn pak pokračovaly, kdyţ se roku 1988 změnilo naposledy dějiště turnaje. Ten se přesunul do nově vybudovaného Melbourne Parku (dříve znám pod názvem Flinders Park) s dvaceti šesti dvorci, ze kterých jsou nejznámější Rod Laver Arena (kapacita 14 820 míst), Hisense Arena (10 500 míst) a Margaret Court Arena (6 000 míst). Tato změna dějiště zaznamenala velký úspěch s 90% nárůstem návštěvnosti. Zároveň s tím se změnil i povrch hřiště z travnatého na tvrdý tenisový povrch, vytvořený ze směsi polyuretanové gumy a skleněných textilních vláken, poloţený na asfaltové nebo ţelezobetonové vrstvě.29 Všechny tyto změny pak napomohly k tomu, ţe dnes Australian Open představuje velmi uznávaný turnaj, který navštěvuje celá světová špička. Tab. 2 Nejúspěšnější hráči a hráčky Australian Open Stát Austrálie Austrálie USA Austrálie Austrálie Srbsko Austrálie Německo Srbsko/USA Austrálie Austrálie USA Švýcarsko Austrálie Česko/USA Švýcarsko Austrálie Austrálie
Hráči Margaret Courtová Nancye Wynneová Serena Williamsová Roy Emerson Dabhne Akhurst Novak Djoković Evonne Goolagongová Steffi Grafová Monika Selešová Ken Rosewall Jack Crawford Andre Agassi Roger Federer Joan Hartinagová Martina Navrátilová Martina Hingisová James Anderson Adrian Quist
Počet titulů 11 6 6 6 5 5 4 4 4 4 4 4 4 3 3 3 3 3
Vyhrané roky 1960,1961, 1962, 1963, 1965, 1966, 1969, 1970, 1971, 1973 1937, 1940, 1946, 1947, 1948, 1951 2003, 2005, 2007, 2009, 2010, 2015 1961, 1963, 1964, 1965, 1966, 1967 1925, 1926, 1928, 1929, 1930 2008, 2011, 2012, 2013, 2015 1974, 1975, 1976, 1977 1988, 1989, 1990, 1994 1991, 1992, 1993, 1996 1953, 1955, 1971, 1972 1931, 1932, 1933, 1935 1995, 200, 2001, 2003 2004, 2006, 2007, 2010 1933, 1934, 1936 1981, 1983, 1985 1997, 1998, 1999 1922, 1924, 1925 1936, 1940, 1948
Zdroj: http://www.ausopen.com/; vlastní zpracování V otevřené éře jsou dnes nejúspěšnějšími hráči ve dvouhře na turnaji Srb Novak Djokovič s pěti vítězstvími a Američanka Serena Williamsová s šesti vítězstvími. Mezi další úspěšné muţe bychom mohli zařadit Rogera Federera, Andre Agassiho a Matse Wilandera
29
Australian Open: The official site of the Grand Slam [online]. 2015 [cit. 2015-03-12]. Dostupné z: http://www.ausopen.com/event-guide
22
a mezi ţeny Steffi Grafovou, Moniku Selešovou, Martinu Navrátilovou a Martinu Hingisovou, která se stala v šestnácti letech nejmladší vítězkou turnaje. Ve čtyřhře pak mezi top hráče patří Bratři Brayanovi a Martina Navrátilová s Pam Shiverovou. Nyní vítězům jednotlivých dvouher náleţí Daphne Akhurst Memorial Cup, pojmenovaný po pětinásobné šampionce Daphne Akhurstové, pro ţeny a Norman Brookes Challenge Cup, pojmenovaný po šampiónu Normanu Brookesovi, pro muţe.30
2.3.2 French open Název French Open vznikl aţ s počátkem otevřené éry roku 1968, do této doby byl turnaj znám jako mezinárodní mistrovství Francie. Historie šampionátu se datuje od roku 1925, i kdyţ je pravdou, ţe samotný turnaj se hrál jiţ od roku 1891, avšak bez účasti zahraničních hráčů. Tehdy se jej mohli účastnit pouze hráči francouzského občanství nebo členové francouzských klubů. Hlavním podnětem k zmezinárodnění turnaje bylo zrušení mistrovství světa na antuce, které se do té doby konalo v Paříţi. Turnaj byl pořádán v paříţském Racing clubu do roku 1927, kdy se rozhodlo o vybudování nového stadiónu v jihopaříţské čtvrti Auteuil na kraji Boloňského lesa. Tento stadion měl kapacitu 13 tisíc diváků a začalo se na něm hrát od roku 1928. Stadion byl pojmenován po slavném francouzském vzduchoplavci Rolandu Garrosovi a byl obklopen dalšími sedmi antukovými dvorci, které jsou relativně pomalé a poskytují větší výhodu obrané hře. Počet kurtů se chvíli poté rozrostl na 24, z nichţ je největší kurt Phillippa Chatriera (s kapacitou 14 911 míst) a kurt Suzanne Lenglenové (10 056 míst)31 V prvních ročnících turnaj muţů ovládali domácí tenisté a to aţ do roku 1932, přičemţ tyto roky jsou povaţovány za zlatý věk francouzského tenisu. Jmenovitě to byli R. Lacost, H. Cochet, J. Brugnon a J. Borotr, kterým se říkalo „čtyři mušketýři“, a od té doby se vítězství dočkali uţ jen dva Francouzi. Ţenskou část turnaje ovládala asi nejvýraznější postava té doby, Francouzska Suzanne Lenglenová. Významnými osobnostmi v dalších letech byly čtyřnásobná vítězka Američanka H. Willsová Moodyová a Francouzka S. Mathieuová, která turnaj dvakrát vyhrála a byla šestkrát ve finále. V roce 1938 pak v tomto turnaji zvítězil Američan Don Budge, a jako první tak získal čistý Grand Slam. Po druhé světové válce byl velkou tenisovou postavou dvojnásobný vítěz J. Drobný a taktéţ dvojnásobní vítězové
30
31
Australian Open. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2015 [cit. 2015-02-20]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Australian_Open LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1985, s. 183-184
23
Američan M. A. Traberta a Frank Parker. U ţen to byly Američanky M. Osbournová, M. Dupontová, D. Hartová a samozřejmě M. Connollyová, které vyhrávaly jeden titul za druhým, a později je na předních příčkách vystřídaly hráčky z Anglie. Mezi lety 1956 – 1969 nastala v muţské části mezinárodního mistrovství Francie australská éra, která byla přerušena jen dva ročníky. Skvěle se dařilo hlavně poslednímu vítězi amatérského turnaje Australanovi Royovi Emersonovi, který v tomto období vyhrál dvakrát dvouhru a šestkrát čtyřhru, a Rodu Laverovi, který vyhrál v letech 1962 a 1969 a v obou těchto letech získal čistý Grand Slam. Od roku 1962 začala svou úspěšnou sérii také Australanka M. Courtová, která získala pět vítězství ze dvouhry a čtyři vítězství ze čtyřhry a smíšené čtyřhry.32 Roku 1968 se v Paříţi hrál vůbec první otevřený grandslamový turnaj, jehoţ vítězi se stali Ken Rosewall a v ţenské části Nancy Richeyová. Začátkem otevřené éry získal dva tituly český tenista Jan Kodeš (1970-71) a o rok později se stal nejstarším vítězem v historii Andrés Gimeno. Od roku 1975 do roku 1981 se stal opravdovou legendou turnaje Bjorn Borg, který v tomto období zvítězil šestkrát a jednou dokonce čtyřikrát v řadě. V těchto letech měla i ţenská část turnaje své favoritky. Byly to Američanky Billie Jean Kingová a hlavně Chris Evertová, které vyhrála tento turnaj sedmkrát v průběhu dvanácti let. Přicházely zde pomalu i české úspěchy jako vítězství ve smíšené čtyřhře u dvojice R. Tomanová a P. Sloţil, vítězství H. Mandlíkové ve dvouhře, nebo finálové účasti a vítězství v roce 1984 Ivana Lendla, poté co předtím pětkrát skončil jen jako finalista. Roku 1983 pak skončilo francouzské čekání na domácího šampiona, kdyţ se vítězství dočkal Yannick Noah.33 V 80. a 90. letech pak všechny ţenské hráčky zastínily souboje jiţ zmíněné Chris Evertové, Čechoameričanky Martiny Navrátilové a později Němky Steffi Grafové, které získaly ze čtyřiceti grandslamů třiatřicet. Roku 1989 se poté přepisovala historie, kdyţ se mladičký Michael Chang, který vedl novou vlnu mladých tenistů, stal ve svých 17 letech nejmladším vítězem turnaje. Na něj pak navazovali vítězové jako Američan Jim Courier, Španěl Sergi Brugera, Rakušan Thomas Muster nebo, mezi fanoušky velice oblíbený, trojnásobný vítěz turnaje Brazilec Gustavo Kuerten. V ţenské části tuto mladou vlnu v posledním desetiletí 20. století zastupovala Španělka Aranxa Sanchezova Vicariová a hlavně nejmladší vítězka turnaje Srbka Monica Selešová. Ta se stala, sedm týdnů před obhajobou čtvrtého po sobě jdoucího titulu, obětí německého šílence, který ji přímo na kurtu v Hamburku pobodal. Po tomto otřesném útoku se na trůn French Open opět dostala Steffi 32 33
LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1985, s. 183-184 LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1985, s. 183-184
24
Grafová, která zvítězila třikrát během čtyř let.34 Od začátku 21. století do současnosti je tento turnaj téměř výhradně ovládán Španěly, kteří z posledních třinácti let vyhráli jedenáctkrát. Zaslouţili se o to Juan Carlos Ferrero, Albert Costa a hlavně, doposud hrající legenda a nejúspěšnější hráč historie turnaje, devítinásobný vítěz Rafael Nadal, jehoţ nadvládu od roku 2005 přerušil pouze v roce 2009 Švýcar Roger Federer. Poslední domácí ţenskou vítězkou se stala právě na začátku tisíciletí Mary Piercová, po níţ přišla nadvláda Belgičanky Justine Heninové, která vyhrála mezi lety 2003 aţ 2007 čtyřikrát. Od té doby pak alespoň dvě vítězství v turnaji zaznamenala jen Ruska Maria Šarapovová. V posledních letech se podařilo vyhrát například i Američance Sereně Williamsové nebo Číňance Li Na.35
Tab. 3 Nejúspěšnější hráči a hráčky historie French Open Stát Španělsko Francie USA Francie Německo Švédsko Austrálie Francie USA Belgie Francie Francie Dánsko Španělsko Srbsko Francie Francie Švédsko Česko/USA Brazílie
Hráči Rafael Nadal Max Decugis Chris Evertová Suzanne Lenlenová Steffi Gráfová Bjorn Borg Margaret Courtová Henri Cochet Helen Willsová Justine Heninová André Vacherot Paul Aymé Hilde Sperlingová Arantxa Sánchezová Vicariová Monika Selešová Maurice Germot René Lacoste Mats Wilander Ivan Lendl Gustavo Kuerten
Počet titulů 9 8 7 6 6 6 5 5 4 4 4 4 3 3 3 3 3 3 3 3
Vyhrané roky 2005, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014 1903, 1904, 1907, 1908, 1909, 1912, 1913, 1914 1974, 1975, 1979, 1980, 1983, 1985, 1986 1914, 1921, 1922, 1923, 1925, 1926 1987, 1988, 1993, 1995, 1996, 1999 1974, 1975, 1978, 1979, 1980, 1981 1962, 1964, 1969, 1970, 1972 1922, 1926, 1928, 1930, 1932 1962, 1964, 1969, 1970, 1972 2003, 2005, 2006, 2007 1894, 1895, 1896, 1901 1897, 1898, 1899, 1900 1935, 1936, 1937 1989, 1994, 1998 1990, 1991, 1992 1905, 1906, 1910 1925, 1927, 1929 1982, 1985, 1988 1984, 1986, 1987 1997, 2000, 2001
Zdroj: http://www.rolandgarros.com/en_FR/index.html?promo=LANGUAGE; vlastní úprava
34
35
PARSONS, John. Tenis: [ilustrovaný] průvodce světem tenisu. České vyd. 1. Překlad Pavel Bořkovec. Praha: Svojtka & Co., 1998, s. 47 - 50 Velká encyklopedie (Svojtka & Co.). Roland Garros: The 2015 French Open - Official Site by IBM [online]. 2015 [cit. 2015-01-17]. Dostupné z: http://www.rolandgarros.com/en_FR/about/history/pasttournaments.html
25
Vítězce na French Open náleţí pohár „Coupe Suzanne Lenglen“, pojmenovaný po šestinásobné šampionce Suzanne Lenglenové, a pro muţské vítěze je připraven „Coupe des Mousquetaires“, pojmenovaný po čtyřech mušketýrech francouzského tenisu. Jelikoţ je rozloha areálu Roland-Garros poloviční neţ ostatní grandslamové areály, v posledních letech se hodně mluví o rozšíření stávajícího nebo přestěhování do jiného areálu.36
2.3.3 Wimbledon Wimbledon je třetím ze čtveřice grandslamových turnajů, který je povaţován za neoficiální mistrovství světa na travnatých dvorcích a vítězství v něm je hodnoceno jako největší individuální tenisový úspěch. Jedná se o nejstarší, nejslavnější a nejprestiţnější turnaj, který se koná na trávnících All England Clubu. Wimbledon nese název po stejnojmenném Londýnském předměstí, na kterém se kurty nacházejí. Otcem myšlenky uspořádat tento turnaj byl novinář Henry Jones, kterého podpořil vydavatel sportovních novin a jeden ze zakladatelů All England Clubu H. Walsh. Tito dva spolu roku 1877 uspořádali první ročník muţského turnaje, kterého se zúčastnilo 22 hráčů, a 200 diváků nakonec vidělo, jak finálový souboj vyhrál Spencer Gore. Turnaj ţen, jehoţ první ročník vyhrála Maud Watsonová, se začal hrát aţ od roku 1884, stejně jako čtyřhra.37 Hned ze startu turnaj slavil velký nárůst popularity, a to zejména po výkonech vynikajících dvojčat Renshawových, kteří dali této společenské hře charakter fyzicky náročného sportu, zavedli vícehodinové tréninky a zlepšili techniku úderů. William Renshaw dokonce drţí rekord s šesti vyhranými Wimbledony v řadě, celkově pak má na kontě 14 titulů, z toho 7 ve dvouhře a 7 ve čtyřhře. Z ţenských představitelek v těchto letech stojí za zmínku Charlotte Dodová se svým vítězstvím v necelých šestnácti letech, která celkem vyhrála pětkrát a nebyla ve Wimbledonu ani jednou poraţena. Také šest titulů Angličanky Hillyardové v tomto období stojí za zmínku. Následovalo kratší období poklesu zájmu o turnaj, do doby neţ bratři Laurie a Reggie Dohertyové nezapočali svou desetiletou nadvládu na přelomu tisíciletí. Tito bratři povýšili hru na závodní sport, hru zrychlili a opět posunuli techniku úderů na další úroveň.38
36
37 38
French Open. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2015 [cit. 2015-03-25]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/French_Open LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1985, s. 331 - 332 LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1985, s. 331 - 333
26
Od roku 1900 začínal Wimbledon vţdy šesté pondělí před prvním srpnem. Na začátku tisíciletí ovládla ţenskou dvouhru Britka Dorothea Lambert Chambersová se svými sedmi tituly a v roce 1907 pak Australan Norman Brookes ukončil třicetiletou sérii vítězství domácích hráčů. O dva roky později se stal Angličan Arthur Gore nejstarším vítězem historie dvouhry, po němţ se do listiny vítězů zapsali pouze další dva domácí hráči. Následovaly čtyři po sobě jdoucí vítězství Novozélanďana Tonyho Wildinga a čtyřletá pauza zaviněná válkou.39 Od roku 1922 byl zrušen systém vyzývacího zápasu, který do té doby zaručoval obhájci titulu souboj ve finále dalšího ročníku. Od té doby tedy nastupují i obhájci titulu hned do prvního kola. Toho samého roku byl vybudován nový stadión Church Road, který se stavěl z důvodu nedostatečné kapacity přecházejícího stadionu Worple Road se 7000 míst. Dá se říci, ţe Wimbledon je turnajem, kde se celý tenis vyvíjel a inovoval. Ať uţ jde o účast hráčů, která stále stoupala a v roce 1924 se ustálila na počtu 128, zavedení kvalifikace roku 1925, nebo systém nasazování hráčů do turnaje, který byl zaveden o dva roky později.40 Další kapitoly historie pak v muţské části turnaje psali hlavně výše zmínění francouzští „mušketýři“ a Američan William Tilden. Ty později vystřídal, se svými třemi výhrami v letech 1934 – 1936, Frederick Perry a stal se na dlouhá léta posledním domácím vítězem turnaje, který má dokonce svou sochu ve Wimbledonském areálu. V ţenské části to byla nadčasová hra Suzanne Lenglenové, která slavila šest titulů a po technické a koncepční stránce předběhla vývoj ţenského tenisu o dvě desetiletí. Po jejím odchodu k profesionálům pak nastala éra Američanky Helen Willsové s, do té doby rekordním, počtem vítězných turnajů. Vyhrála osmkrát.41 Po druhé světové válce byl nesporně nejlepším hráčem Jack Kramer, který však po pár ročnících přestoupil k profesionálům. Poté následovala patnáctiletá éra australských tenistů, která trvala do roku 1971 a skrývala jména jako například Rod Laver, Roy Emerson nebo John Newcombe. V ţenských soutěţích udávaly tón Američanky Osborneová, Betzová, Broughová, Hartová a po nich třínásobná vítězka a první ţena, která získala čistý Grand Slam, Maureen Connollyová. Dvacetiletou šňůru amerických vítězství přetrhla aţ roku 1959 Brazilka Maria Ester Buenoová se svými třemi tituly. Další roky byly pak ve znamení dvou tenistek: Australanky M. Courtové, která jako druhá ţena dosáhla čistého Grand Slamu,
39 40 41
LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1985, s. 333 - 337 tamtéţ LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1985, s. 333 - 337
27
a šestinásobné vítězky dvouhry B. J. Kingové. Některá jejich vítězství se pak jiţ dostala do období otevřené éry tenisu.42 Jedna z nejvýznamnějších událostí, na které se Wimbledon podílel ve vysoké míře, je pak vznik otevřené éry tenisu. All England Club naléhal na tenisovou federaci uţ v polovině 30. let, aby přijala otevřený tenis. V roce 1967 pak Wimbledon ohromil svět, kdyţ povolil, aby se profesionální turnaj konal na jeho Centrálním kurtu, čímţ dal najevo, ţe bez ohledu na ostatní povolí příští rok start amatérů s profesionály.43 Hned v prvních letech otevřené éry tenisu se blýskl Čech Jan Kodeš, který získal titul v roce 1973. Jinak mezi lety 1972 – 1984 převládaly americko-švédské souboje. Sedm titulů si pro sebe rozdělili Američané Stan Smith, Jimmy Connors, Arthur Ashe a John McEnrou, mezi které se vklínila s pěti po sobě jdoucími tituly švédská legenda Björn Borg. V roce 1985 vyhrál německý hráč Boris Becker, a stal se tak nejmladším vítězem historie turnaje. V ţenské části do roku 1988 pokračovala nadvláda Američanek. Byly to B. J. Kingová a Chris Evertová, které zpočátku drţely americkou vlajku nejvýše. Od roku 1978 však Wimbledonu kralovala Martina Navrátilová, která získala rekordních devět titulů ve dvouhře, z nichţ byly dva ještě s českým občanstvím, a jedenáct ve čtyřhře. Další tituly následovaly jiţ s občanstvím americkým.44 Posledních pětadvacet let bylo, aţ na pár výjimek, ve znamení dvou legend se sedmi Wimbledonskými tituly. V posledních deseti letech 20. století to byl Američan Pete Sampras, kterého po přelomu století vystřídal Švýcar Roger Federer. Roku 2013 skončilo dlouholeté čekání na domácího vítěze, kdyţ se titulu dočkal Andy Murray, jehoţ o rok později v zatím posledním ročníku vystřídal Srb Novak Djoković. U ţen to bylo velice podobné, kdyţ se na konci 20. století dokázala sedmkrát prosadit Němka Steffi Grafová. Začátek dalšího století odstartoval éru sester Williamsových, které si do roku 2012 rozdělily mezi sebe na půl deset vítězství, přičemţ se dokonce třikrát setkaly ve finále. Mezi érou S. Gráfové a sester Williamsových se podařilo ukořistit Wimbledonský titul i české hráčce Janě Novotné. Doposud poslední výhru v tomto turnaji zatím drţí další česká reprezentantka Petra Kvitová, pro kterou toto bylo jiţ celkové druhé vítězství.45
42 43
44 45
LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1985, s. 337 - 340 PARSONS, John. Tenis: [ilustrovaný] průvodce světem tenisu. České vyd. 1. Překlad Pavel Bořkovec. Praha: Svojtka & Co., 1998, s. 51 Velká encyklopedie (Svojtka & Co.). LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1985, s. 339 - 341 2015 Wimbledon Championships Website: Official Site by IBM [online]. 2015 [cit. 2015-02-09]. Dostupné z: http://www.wimbledon.com/en_GB/history/index.html
28
Vítězi muţské dvouhry náleţí putovní pohár „Gentlemen´s Singles Trophy“, pro ţeny je pak připravena tzv. „Ladies Singles Trophy“ známá pod názvem „mísa Venus Rosewater“. Tyto poháry se pak po kaţdém finálovém zápase rozdávají na Centrálním dvorci, který je jedním z celkových 49 dvorců v areálu All England Clubu, na kterých se Wimbledon hraje, a má kapacitu 15 000 míst.46 Tab. 4 Nejúspěšnější hráči a hráčky historie Wimbledonu Stát CZE/USA USA Velká británie Německo Velká británie USA Švýcarsko Velká británie Francie USA Velká británie Velká británie USA USA Velká británie Švédsko USA Velká británie Velká británie Austrálie
Hráči Martina Navrátilová Helen Willsová Dorothea Chambersová Steffi Grafová William Renshaw Pete Sampras Roger Federer Blanche Bringleyová Suzanne Lenglenová Billie Jean Kingová Lottie Dodová Charlotte Cooperová Venus Williamsová Serena Williamsová Lawrence Dohrty Bjorn Borg Louise Broughová Reginald Doherty Tony Wilding Rod Laver
Počet titulů 9 8 7 7 7 7 7 6 6 6 5 5 5 5 5 5 4 4 4 4
Vyhrané roky 1978, 1979, 1982, 1983, 1984, 1985, 1986, 1987, 1990 1927, 1928, 1929, 1930, 1932, 1933, 1935, 1938 1903, 1904, 1906, 1910, 1911, 1913, 1914 1988, 1989, 1991, 1992, 1993, 1995, 1996 1881, 1882, 1883, 1884, 1885, 1886, 1889 1993, 1994, 1995, 1997, 1998, 1999, 2000 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2009, 2012 1886, 1889, 1894, 1897, 1899, 1900 1919, 1920, 1921, 1922, 1923, 1925 1966, 1967, 1968, 1972, 1973, 1975 1887, 1888, 1891, 1892, 1893 1895, 1896, 1898, 1901, 1908 2000, 2001, 2005, 2007, 2008 2002, 2003, 2009, 2010, 2012 1902, 1903, 1904, 1905, 1906 1976, 1977, 1978, 1979, 1980 1948, 1949, 1950, 1955 1897, 1898, 1899, 1900 1910, 1911, 1912, 1913 1961, 1962, 1968, 1969
Zdroj: http://www.wimbledon.com/index.html; vlastní zpracování
2.3.4 US Open Poslední z velké čtyřky grandslamových turnajů je US Open, dříve známý jako mezinárodní mistrovství USA, Forest Hills nebo později Flushing Meadow. První ročník turnaje se konal roku 1881 na travnatých dvorcích casina v Newportu na Rhode Island. Účastnilo se ho tehdy 26 muţů ve čtyřhře a dvouhře. Vítězem se stal Richard Sears, který vyhrál i následujících šest ročníků, a utvořil tak rekord se ziskem sedmi po sobě jdoucích vítězství. V tom mu však velmi napomáhal tehdy ještě pouţívaný vyzývací zápas, který ho
46
Wimbledon (tenis). In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2015 [cit. 2015-03-10]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Wimbledon_(tenis)
29
jako obhájce zvýhodňoval. V prvním desetiletí 20. století jeho sedm vítězství napodobil další Američan William Larned. Drţitelkou prvního ţenského titulu v turnaji, který se konal roku 1887 tehdy ještě na travnatých dvorcích ve Philadelphii, se stala domácí Ellen Hansellová. Američanky pak byly po celou další dobu trvání turnaje jasně nejúspěšnější.47 Od roku 1924 se muţské i ţenské dvouhry přesunuly na travnaté dvorce stadiónu West Side Tennis clubu ve Forest Hills v New Yorku. Ve 30. letech to pak byl William Tilden, který turnaj ovládal, a podařilo se mu získat sedm titulů. V ţenské části turnaje pak zazářila Američanka pocházející z Norska Molla Malloryová se ziskem osmi titulů, na kterou hned navázala další Američanka Helen Willsová s tituly sedmi. V předválečné době se na tomto turnaji prosadili ještě francouzští mušketýři R. Lacoste a H. Cochet, které následoval Angličan F. Perry. Roku 1938 zde pak dovršil čistý Grand Slam Američan Don Budge. US open jako jediný ze čtyř grandslamů nebyl přerušen druhou světovou válkou. Po druhé světové válce se prosadili hlavně dva hráči, kteří později přešli k profesionálům. Těmi byli dvojnásobní vítězové Američané Jack Kramer a Pancho Gonzales. V tomto desetiletí se pak mezi domácí hráče dokázal dostat pouze Australan Frank Sedgman. Rokem 1956 byla zahájena velká série vítězství australských hráčů v čele s Kenem Rosewallem a Rodem Laverem, kteří během patnácti let vyhráli dvanáctkrát. Jejich nadvládu pak v roce 1973 přerušil český tenista Jan Kodeš. U ţen patřil začátek poválečné doby dvěma třínásobným vítězkám dvouhry: M. Osborneové-du Pontové, která k tomu přidala ještě osmnáct titulů ze čtyřher, a M. Connolyové. Tyto pak napodobily Brazilka M. E. Buenoová se čtyřmi výhrami, pětinásobná australská vítězka M. Courtová, a na přelomu otevřené éry tenisu Američanka B. J. Kingová se čtyřmi tituly.48 Roku 1975 byl travnatý povrch nahrazen umělou antukou a o tři roky později se přesunulo dějiště turnaje do Flushing Meadow, kde o další rok později, tedy roku 1979, došlo ke druhé změně povrchu na tvrdý gumoasfaltový potah. S těmito změnami se nejlépe v ţenské části turnaje prala Chris Evertová, která od roku 1975 vyhrála šest titulů, z nichţ čtyři byly v řadě za sebou. Na ni navázala Čechoameričanka Martina Navrátilová, která z pěti účastí ve finále dokázala získat čtyři tituly. V muţské části dal Jimmy Connors najevo, ţe je asi nejvšestrannějším tenistou, kdyţ dokázal získat tituly na všech třech površích. Výraznou osobnost těchto let představoval i americký hráč John McEnroe, který získal čtyři tituly,
47 48
LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1985, s. 197 LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1985, s. 97 - 99
30
a český tenista, který od roku 1992 získal americké občanství, Ivan Lendl. Ten byl od roku 1982 osmkrát po sobě ve finále a podařilo se mu urvat tři tituly.49 90. léta a přelom století byly roky domácího Peta Samprase, který se v roce 1990 stal nejmladším vítězem historie turnaje, a na tento úspěch navázal dalšími čtyřmi tituly a třemi účastmi ve finále. Jeho úspěchy pak byly proloţeny ziskem titulů hráčů, kteří tento turnaj dokázali vyhrát dvakrát, jako byli Švéd Stefan Egberg, Australan Patrick Rafter a miláček fanoušků Američan Andre Agassi, jehoţ ţena Steffi Grafová v těchto letech kralovala s pěti tituly v ţenské dvouhře.50 Němku do té doby dokázala potrápit snad jen Srbka, později americká občanka, Monika Selešová, která uţ se však po incidentu v Hamburku, kdy byla pobodána, nedostala do bývalé formy. Začátek století pak vyšel Švýcarovi Rogeru Federerovi, kterému se podařilo získat pět po sobě jdoucích titulů. V posledních letech si vítězství na turnaji rozdělili hráči jako Rafael Nadal, Argentinec Juan Matín del Potro, Novak Djoković, Andy Murray a poslední dosavadní vítěz Chorvat Marin Čilić. U ţen to byla, stejně jako na Wimbledonu, záleţitost sester Williamsových, přičemţ Serena získala šest titulů, včetně zatím posledního v roce 2014, a její sestra Venus dva tituly. Jejich nadvládu zde ale na pár let dokázal přerušit belgicko-ruský blok v čele s trojnásobnou vítězkou Kim Clijstersovou, Mariou Šarapovovou a Justin Heninovou.51 V současnosti se turnaj stále odehrává v Národním tenisovém centru Billie Jean Kingové ve Flushing Meadows v newyorské čtvrti Queens. Hlavní aréna Arthura Ashe, pojmenovaná po prvním vítězi US open v otevřené éře, se pyšní kapacitou 22 547 míst. Druhá největší je pak aréna Louise Armstronga s 10 200 místy. V celém areálu se nachází celkem 33 dvorců s tvrdým akrylovým povrchem „DecoTurf“.52
49 50
51 52
LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1985, s. 97 - 99 2015 US Open Official Site [online]. 2015 [cit. 2015-02-19]. Dostupné z: http://2014.usopen.org/ en_US/ about/history/years.html tamtéţ 2015 US Open Official Site [online]. 2015 [cit. 2015-02-19]. Dostupné z: http://2014.usopen.org/ en_US/about/index.html?promo=topnav
31
Tab. 5 Nejúspěšnější hráči a hráčky US Open Státy Norsko/USA USA USA USA USA USA USA Austrálie Německo USA USA Švýcarsko
Hráči Molla Malloryová Helen Willsová Richard Sears William Larned Bill Tilden Chris Evertová Serena Williamsová Margaret Courtová Steffi Grafová Jimmy Connors Pete Sampras Roger Federer
počet titulů 8 7 7 7 7 6 6 5 5 5 5 5
roky 1915, 1916, 1917, 1918, 1920, 1921, 1922, 1926 1923, 1924, 1925, 1927, 1928, 1929, 1931 1881, 1882, 1883, 1884, 1885, 1886, 1887 1901, 1902, 1907, 1908, 1909, 1910, 1911 1920, 1921, 1922, 1923, 1924, 1925, 1929 1975, 1976, 1977, 1978, 1980, 1982 1999, 2002, 2008, 2012, 2013, 2014 1962, 1965, 1969, 1970, 1973 1988, 1989, 1993, 1995, 1996 1974, 1976, 1978, 1982, 1983 1990, 1993, 1995, 1996, 2002 2004, 2005, 2006, 2007, 2008
Zdroj: http://www.usopen.org/; vlastní zpracování
2.4 Ostatní soutěţe Grandslamy samozřejmě nejsou jedinými turnaji v tenisovém kalendáři. Ten je nabitý téměř po celý rok nespočtem dalších turnajů. Pro zajímavost si řekneme něco o pár vybraných akcích, které moţná nemají takovou váhu jako grandslamy, ale nepochybně ovlivňují dění ve světě tenisu.
2.4.1 Turnaje ATP Association of Tennis Proffesionals, neboli Sdruţení tenisových profesionálů, je zájmová organizace profesionálních hráčů (muţů), která byla zaloţena v roce 1972. Hned ze začátku se ve vedení této asociace vystřídalo mnoho světových hráčů jako Jack Kramer, Arthur Ashe nebo John Newcombe. Organizace ovlivnila celý chod tenisu aţ do dnešní podoby a stala se určujícím činitelem světových turnajů. Mezi hlavní úkoly ATP patří kontrola všech významných turnajů a soutěţí, jejich finanční dotace, organizace účasti předních tenistů, rozhodování o termínech turnajů a uveřejňování světového ţebříčku, jehoţ pořadí je závazné pro všechny pořadatele turnajů při kvalifikování a nasazování hráčů do turnajů.53 Tento ţebříček je samostatný pro dvouhru i čtyřhru a zahrnuje body získané na turnajích okruhu ATP za posledních 52 týdnů. Započítávají se zde body z třinácti
53
LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1985, s. 13
32
tzv. povinných turnajů, coţ jsou grandslamy a turnaje Masters 1000, a pět nejlepších výsledků z turnajů ostatních. Pokud se hráč neúčastní povinných turnajů, počítají se mu namísto toho body z jiného turnaje. U muţů se tedy sčítají body za 18 turnajů + případná účast v Turnaji mistrů, kde se střetne kaţdý rok osm ţebříčkově nejlepších hráčů. Turnaje ATP organizují většinu mezinárodních turnajů v rámci ATP World Tour, která v současnosti zahrnuje kategorie Grand Slam, ATP World Tour Masters 1000, ATP World Tour 500, ATP World Tour 250, ATP Challenger series a Turnaje Futures, které sice pořádá Mezinárodní tenisová federace (ITF), ale jsou i tak hodnoceny v rámci ATP Tour. Prestiţ a bodové a peněţní ohodnocení těchto turnajů jde sestupně od Grand Slamů aţ po Turnaje Futures. Za zmínku ještě určitě stojí, druhá nejvyšší kategorie ATP World Tour, Masters 1000, která nyní obsahuje 9 turnajů (Indian Wells Masters; Miami Masters; Monte-Carlo Masters; Madrid Open; Rome Masters; Canada Masters; Cincinnati Masters; Shanghai Masters a Paris Masters). Rekord v počtu týdnů na prvním místě ATP ţebříčku zatím drţí Roger Federer, nyní se pak na výsluní ţebříčku vyhřívá Novak Djoković.54
2.4.2 Turnaje WTA Women´s Tennis Association (Ţenská tenisová asociace) je, stejně jako ATP, taktéţ zájmová organizace, akorát tenisových profesionálek. Byla zaloţena v roce 1973 s prvním velkým cílem, coţ byla snaha o zrovnoprávnění tenistek s muţi po stránce finančních odměn, coţ se v průběhu několika let podařilo. Ve vedení této asociace se vystřídalo mnoho tenisových legend jako B. J. Kingová, Chris Evertoví a Martina Navrátilová.55 Stejně jako ATP i WTA úzce spolupracuje s ITF, a to i v otázkách sestavování mezinárodního sezónního tenisového kalendáře. Samozřejmě si rovněţ vede vlastní ţebříček s kategoriemi turnajů, jejichţ klasifikace je nyní sestavena od nejprestiţnějších takto: Grand Slam, WTA Premier Tournaments, zahrnující i tzv. „Turnaj mistryň“, WTA International Tournaments, WTA 125s a Ţenský okruh ITF, pořádaný právě touto organizací. Nyní se na vrcholu ţebříčku drţí Serena Williamsová, rekord v počtu týdnů strávených na prvním místě však drţí Steffi Grafová.56 V ţebříčku WTA se kumulují body za posledních 52 týdnů z maximálně šestnácti turnajů, a minimální věková hranice je 16 let.
54
55 56
ATP World Tour: Official Site of Men's Professional Tennis [online]. 1994 [cit. 2015-02-09]. Dostupné z: http://www.atpworldtour.com/ LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1985, s. 369 WTA Tennis English [online]. 2015 [cit. 2015-02-09]. Dostupné z: http://www.wtatennis.com/tournaments
33
2.4.3 Olympijské hry Jediný tenisový turnaj na letních olympijských hrách se v poslední době můţe alespoň trochu rovnat popularitě grandslamových turnajů. Zde se hráči snaţí získat medaili nejen pro sebe, ale i pro svůj stát. Poprvé se tenis na olympiádě objevil v Aténách roku 1896, avšak jen v podání čtyřhry a dvouhry muţů. Ţeny se tohoto turnaje poprvé účastnily aţ o čtyři roky později. Tím se počet soutěţí dostal na dnešní počet 5, tedy muţská a ţenská dvouhra a čtyřhra a smíšená čtyřhra. Olympijské hry ve Stockholmu roku 1912 pak přinesly rekordní počet osmi soutěţí, kdy se turnaje hrály jak v hale tak venku. Tenis patřil mezi olympijské hry do roku 1924. Po delší časové pauze se řádný tenisový turnaj na olympiádu dostal aţ v roce 1988, kde českoslovenští reprezentanti získali tři medaile. Mezi těmito lety se sem ještě tenis dostal v roce 1968 a 1984 jako doprovodný sport. Od roku 1988 je tenisový turnaj stálou součástí olympijských her a od roku 2004 se výsledky z tohoto turnaje započítávají do ţebříčků ATP a WTP. Nejúspěšnějšími státy v těchto turnajích jsou zcela jistě USA, Velká Británie a Francie, která však na první dva jmenované státy hledí z povzdálí. Mezi jednotlivci pak vládnou Američanky Serena a Venus Williamsovy se čtyřmi zlatými medailemi a Brit Reginald Doherty s třemi zlatými a jednou bronzovou medailí.57
2.4.4 Davis cup Davis cup je mezinárodní soutěţ muţských druţstev zaloţená roku 1990 v USA pod názvem „The International Lawn Tennis Championship“. Podnět k jejímu zaloţení dala Americká tenisová asociace. Soutěţ se podle konečných představ měla stát mezinárodní soutěţí, které by se účastnily všechny členské země Mezinárodní tenisové asociace. První ročníky měly však pouze dva přihlášené státy, vůbec prvního vítěze této soutěţe, USA, a jediný tým, který nastoupil do všech ročníků, Velkou Británii. I tehdy se hrálo stejným systémem jako dnes, tedy 2 dvouhry, za kterými následovala čtyřhra a poté další 2 dvouhry. Za vyhraný zápas dostává dané druţstvo jeden bod a vítězem se stává ten, který získá alespoň tři body.58 V současnosti se počet účastníků ustanovil na 126, kteří jsou rozděleni podle úspěšnosti do skupin. 16 nejlepších týmů je v tzv. Světové skupině, která se utkává o Davisův
57
58
Tenis na letních olympijských hrách. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2014 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/ Tenis_na_letn%C3%ADch_olympijsk%C3%BDch_hr%C3%A1ch LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1985, s. 49
34
pohár. Zbytek se, taktéţ podle úspěšnosti, řadí do zón rozdělených napříč kontinenty a snaţí se postupně dostat aţ do světové skupiny.59 Historie Davisova poháru by se dala rozdělit na dvě etapy. První je etapa do roku 1973, kdy se o Davisův pohár utkávaly výhradně čtyři země, jeţ vítězily většinou ve velkých sériích. Byly to vůbec nejúspěšnější stát USA, Austrálie, která je s počtem titulů hned v závěsu, Velká Británie a v období čtyř mušketýrů také Francie. Jen málokdy se stalo, ţe v této době někdo nezvítězil vícekrát za sebou. Ve druhé etapě po roce 1974, uţ týmy, zúčastňující se tohoto turnaje, nedokázaly vyhrát více neţ dvakrát za sebou, coţ vedlo ke stále se zvětšující konkurenci. V tomto období se pak vítězství dočkaly, kromě výše zmíněných států, také týmy Švédska, Španělska, České republiky nebo Německa.60
2.4.5 Fed cup Fed cup nebo, jak se mu říkalo v začátcích, Federation Cup (Pohár federace) je obdoba Davisova poháru pro ţeny, kterou pořádá od roku 1963 Mezinárodní tenisová federace. Jedná se o největší mezinárodní týmovou soutěţ v ţenském světovém sportu.61 První ročník, kterého se účastnilo 16 druţstev, vyhrálo USA, které je do této doby zároveň i nejúspěšnější zemí se sedmnácti tituly. Mezi další úspěšné země se pak řadí s osmi výhrami Česká republika (Československo), která zároveň doposud drţí poslední vítězství, Austrálie a Španělsko. Celkem se účastní této soutěţe 95 druţstev, z nichţ se ve Světové skupině nachází osm z nich. Další druţstva jsou pak rozdělena do druhé světové skupiny a hierarchicky níţe postavených zón, jejichţ rozdělení je podobné jako v Davis Cupu. Stejně jako v obdobné muţské soutěţi se nyní i zde hraje na 3 body. Jediným rozdílem je, ţe se čtyřhra hraje aţ jako úplně poslední zápas.62
59
60
61 62
Davis Cup: The World Cup of Tennis [online]. 2015 [cit. 2015-03-19]. Dostupné z: http://www.daviscup.com/en/home.aspx http://www.daviscup.com/en/home.aspx Davis Cup: The World Cup of Tennis [online]. 2015 [cit. 2015-03-19]. Dostupné z: http://www.daviscup.com/en/home.aspx LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1985, s. 86 Fed Cuo: The World Cup of Tennis [online]. 2015 [cit. 2015-03-22]. Dostupné z: http://www.fedcup.com/en/home.aspx
35
2.5 Pravidla tenisu Od roku 1874, kdy byla hra patentována a byla vytvořena první základní pravidla, prošla tato tenisová pravidla obrovskými změnami. Jelikoţ docházelo k velkým změnám velikosti dvorce, tenisové rakety, oblečení atd., budou níţe popsána aţ pravidla současná a aktuální. Tato pravidla jsou však velmi obsáhlá, tudíţ zde budou popsány pouze ty základní. Celé znění pravidel je pak moţno shlédnout na stránkách Českého tenisového svazu.63 Hlavním tvůrcem a garantem tenisových pravidel je Mezinárodní tenisová federace (ITF), přičemţ některé doplňky mohou upřesnit příslušné národní tenisové svazy.64 Profesionální muţské a ţenské okruhy pak mají ještě vlastní příručky s pravidly, která se mírně liší v podruţnějších věcech, jako je například délka povoleného ošetření během zápasu. Základním principem hry je pak tedy zahrát míč raketou přes síť tak, aby soupeř na míč nedosáhl nebo ho nemohl vrátit zpět do soupeřovy části dvorce. Tenisové Dvorce Dvorec pro dvouhru je obdélníkového tvaru s délkou 23,77 m a šířkou 8,23 m. Pro čtyřhru se šířka dvorce mění na 10,97 m. Uprostřed dvorce je napjatá síť, která je na krajích vysoká 1,07 m a v prostřední části 0,914 m. Horní okraj sítě je potaţen páskou, jejíţ šířka musí být mezi 5 aţ 6,35 cm na obou stranách. Ve vzdálenosti 6,40 m od sítě jsou, rovnoběţně k síti, nakresleny čáry pro podání. Prostor na obou stranách sítě, mezi čarami pro podání a podélnými čarami, je rozdělen na dvě poloviny střední čarou pro podání.65 Všechny rozměry jsou pak počítané k vnějšímu okraji čar. Důleţité také je, aby byl za kaţdou základní čarou volný prostor nejméně 6,4 m, a po stranách od podélné čáry nejméně 3,6 m.66 Povrch, na kterém se hraje, je podle pravidel upravená hrací plocha. Tyto povrchy se dělí, podle vlivu povrchu dvorce na odskok míče, na rychlé, středně rychlé a pomalé. K pomalým dvorcům patří především ty antukové, na kterých se hraje například Roland Garros. Středně rychlým povrchem je většina drsnějších umělých povrchů, a například i dřevěná palubovka s nátěrem. Do dvorců s rychlým povrchem řadíme travnaté povrchy, na kterých se hraje například Wimbledon, parkety a umělé povrchy.67 Další dělení kurtů je pak 63 64
65 66 67
Český tenisový svaz [online]. [cit. 2015-03-19]. Dostupné z: http://www.cztenis.cz/ PARSONS, John. Tenis: [ilustrovaný] průvodce světem tenisu. České vyd. 1. Překlad Pavel Bořkovec. Praha: Svojtka & Co., 1998, s. 184 Velká encyklopedie (Svojtka & Co.). Český tenisový svaz [online]. [cit. 2015-03-19]. Dostupné z: http://www.cztenis.cz/docs/pravidla_tenisu.pdf LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1985, s. 80 LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1985, s. 254
36
na tvrdé a měkké. Měkký typ zastupuje antuka a tráva, přičemţ tyto dvorce jsou náročnější na častější údrţbu a nutnost kropení. Výhody měkkého povrchu pak představuje zejména větší šetrnost vůči pohybovému ústrojí hráče a delší ţivotnost míčků a obuvi. Mezi tvrdé povrchy patří
hlavně
povrchy
umělé,
jako
„Tartan“
a
„Saprin“,
betonové,
akrylové
a polymethylmethakrylátové. Hlavní nevýhodou tvrdých povrchů je větší zatíţení na pohybové ústrojí, na druhou stranu však umoţňují rychlejší hru a jsou zde minimální nároky na údrţbu.68 Při hře samotné, v případě dvouhry, proti sobě stojí dva hráči, jeden na kaţdé straně dvorce. Principem hry je, pomocí tenisových raket, dostat míč přes síť na druhou stranu dvorce. Hra začíná vţdy podáním, kdy se hráč, který podává, snaţí umístit míček do určeného území na druhé straně dvorce tak, aby co nejvíce ztíţil hru svému protihráči. Podávající stojí střídavě na pravé a levé straně dvorce a vţdy musí úderem zasáhnout území, které leţí úhlopříčně proti polovině dvorce, ze které podává. Pokud se hráči nepodaří strefit toto území napoprvé, má ještě druhý pokus. V případě, ţe se mu to nepovede ani na podruhé, ztrácí bod. Při podání můţe dojít k situaci, kdy míček škrtne o pásku sítě. Jedná-li se o druhé podání a míček po škrtnutí dopadne na správné území, podání se opakuje do té doby, neţ nenastane jiná situace. Ve stejné situaci u prvního podání se podání opakuje pouze jednou. Hráči se po podání střídají v odehrávání míče, dokud jeden z nich hru nezkazí tím, ţe: hráč podá dvakrát za sebou chybné podání hráč nevrátí míč do hry dříve, neţ se míč dvakrát za sebou dotkne země hráč vrátí míč do hry tak, ţe se míč dotkne země nebo objektu vně správného dvorce hráč vrátí míč do hry tak, ţe dříve neţ dopadne na zem, se míč dotkne stálého zařízení hráč chytí na raketu míč, který je ve hře, a úmyslně jej nese nebo jej úmyslně udeří raketou při úderu vícekrát neţ jednou hráč se kteroukoli částí těla nebo raketou (ať ji drţí v ruce či nikoli) nebo čímkoli, co má na sobě nebo co drţí, dotkne sítě, sloupků/tyček pro dvouhru, provazu nebo kovového lana, popruhu nebo pásky nebo země v soupeřově poli, pokud je míč ve hře
68
Povrch tenisových kurtů [online]. [cit. 2015-04-19]. Dostupné z: http://www.kurty-tenisove.cz/povrchtenisovych-kurtu
37
hráč odehraje míč před tím, neţ míč přeletěl síť na jeho vlastní polovinu; nebo se míč, který je ve hře, dotkne hráče nebo čehokoli, co má na sobě nebo co drţí, s výjimkou rakety míč, který je ve hře, se dotkne rakety, kdyţ jí hráč nedrţí hráč úmyslně a podstatně změní tvar rakety, kdyţ je míč ve hře ve čtyřhře se oba spoluhráči dotknou míče při odehrání.69 Při všech sporných situacích rozhoduje o stavu výměny hlavní rozhodčí, kterému většinou pomáhají i další rozhodčí, starající se hlavně o to jestli se míč dostal do dvorce nebo skončil jako tzv. „out“. Stav se ve hře počítá tak, ţe skóre podávajícího se uvádí jako první. A to tímto stylem: Bez bodů = „nula“ První bod = „15“ Druhý bod = „30“ Třetí bod = „40“ Čtvrtý bod = „hra“ Získají-li oba hráči/páry po třech bodech, je stav označován za „shodu“. Po „shodě“ má hráč/pár, který vyhraje další bod, „výhodu“. Pokud ten samý hráč/pár získá i další bod, pak tento hráč/pár vyhrává „hru“ neboli „gem“.70 Na počítání v sadě (v setu) existují dvě hlavní metody. První je „sada hraná s rozdílem dvou her“, kde sadu vyhrává hráč, který získal šest her a vede nad soupeřem s rozdílem dvou her. Pokud je třeba, sada pokračuje, dokud tohoto rozdílu není dosaţeno. Druhá je pak „Tie-break sada“, kde také vyhrává hráč, který získá šest her. Rozdíl je však v tom, ţe při stavu šest-šest následuje samotný tie break. V průběhu tie-breaku jsou body uváděny jako „nula“, „1“, „2“, „3“ atd. První hráč/pár, který získá sedm bodů, vyhrává „hru“ a „sadu“, pokud vede nad soupeřem s rozdílem dvou bodů. Jinak tie-break pokračuje do té doby, neţ se tohoto rozdílu dosáhne. Celý zápas pak můţe být hrán na 3 nebo 5 sad, kdy tedy jeden hráč musí vyhrát 2 nebo 3 sady, aby zápas vyhrál.71
69 70 71
Český tenisový svaz [online]. [cit. 2015-03-29]. Dostupné z: http://www.cztenis.cz/docs/pravidla_tenisu.pdf Český tenisový svaz [online]. [cit. 2015-03-29]. Dostupné z: http://www.cztenis.cz/docs/pravidla_tenisu.pdf tamtéţ
38
Tenisová výbava Hlavním komponentem tenisové výbavy je bezesporu tenisová raketa, skládající se z rámu a výpletu, který je tvořen střídavě propletenými strunami. Je zajímavé, ţe aţ do roku 1975 neexistovala pravidla, která by určovala rozměry, tvar či váhu raket, ani materiál, ze kterého by mohly být vyrobeny, stejně jako neexistovala pravidla pro výplet rakety. Nyní musí být vzorek výpletu všude stejný, nesmí být například ve středu řidší neţ jinde. Rozměry raket byly schváleny aţ v roce 1996, s platností od 1. 1. 1997. U profesionálů nesmí být vetší neţ: 73,66 cm u celkové délky; 31,75 cm u celkové šířky rámu a u povrchu výpletu 39,37 cm v délce a 29,21 cm v šířce.72 Rám rakety byl v minulosti výhradně ze dřeva, pro zvýšení pruţnosti pak i z několika různých druhů dřeva. Poté se začaly pouţívat rámy z kovu a různých plastických hmot, na které navazovaly rakety z nejmodernějších materiálů, jako jsou keramické materiály, hliník, skleněná vata, kevlar a titan, zpravidla v kombinaci s grafitem.73 Co se týče tenisového míče, ten musí mít hmotnost mezi 56 a 59,4 gramy. Odskok tohoto míče má být vyšší neţ 134,62 cm a niţší neţ 147,32 cm, pustí-li se volně na rovný tuhý povrch z 254 cm. Menší odchylky jsou povoleny podle místa pouţití, jelikoţ na rychlost míče po úderu má vliv také nadmořská výška.74 Oblečení pak bylo vţdy odrazem společenských zvyků. Muţi od konce 30. let nosili dlouhé kalhoty a bílé košile, coţ se změnilo aţ v poválečné době, kdy se objevily krátké kalhoty, které se rychle rozšířily. Ţenská tenisová móda začala dlouhými bílými šaty, kterým se postupně zkracovaly rukávy, a po válce se zkrátily i šaty samotné. V 30. letech se nosily dlouhé šortky nebo sukně, které se s postupem času zkracovaly, s tričky. V současné době převládá sportovní účelnost a pro tenis typická bílá barva musela ustoupit barevným kombinacím. Značnými změnami designu a kvality prošla i tenisová obuv, která nyní vypadá masivněji. Velký důraz je u tenisových bot kladen na podráţku, díky které je obuv dobře odpérována, takţe působí lehčeji. Důleţité samozřejmě je vybrat si vhodnou obuv pro různé povrchy dvorců. Oděv se v dnešní době stává hlavně módním prvkem, kolem kterého se točí velké peníze za kontrakty pro hráče, propagující jednotlivé značky.75
72
73
74 75
PARSONS, John. Tenis: [ilustrovaný] průvodce světem tenisu. České vyd. 1. Překlad Pavel Bořkovec. Praha: Svojtka & Co., 1998, s. 186; s.191 Velká encyklopedie (Svojtka & Co.). Tenisový klub Kruh [online]. 2013 [cit. 2015-03-19]. Dostupné z: http://teniskruh.webnode.cz/historieklubu/historie-tenisovych-raket/ Český tenisový svaz [online]. [cit. 2015-03-19]. Dostupné z: http://www.cztenis.cz/docs/pravidla_tenisu.pdf PARSONS, John. Tenis: [ilustrovaný] průvodce světem tenisu. České vyd. 1. Překlad Pavel Bořkovec. Praha: Svojtka & Co., 1998, s. 193 Velká encyklopedie (Svojtka & Co.)
39
3 METODIKA PRÁCE Jak bylo výše zmíněno, tato práce se zabývá úspěšností jednotlivých států v muţských a ţenských dvouhrách v grandslamových turnajích. Nejdříve je potřeba objasnit několik věcí, které jsou s tímto spojené. Jedná se například o výběr států, které jsou předmětem zkoumání; státní příslušnost jednotlivých hráčů; hodnotící metody; výběr časových intervalů a vůbec časového úseku, kterému se práce věnuje a srovnávání muţské a ţenské části. Zkoumané potom budou, jak bylo výše zmíněno, čtyři grandslamové turnaje: tedy Australian Open, French Open, Wimbledon a US Open. Právě tyto turnaje byly zvoleny z důvodu, ţe se na nich vţdy, aţ na menší výjimky, střetává celá světová špička. U ostatních turnajů by byla moţná časová kolize s jinými turnaji, tudíţ se v nich nemuseli objevit všichni hráči z vrcholu ţebříčku.
3.1 Doba zkoumání a výběr časových intervalů Tato práce se věnuje období od roku 1968 do konce roku 2014, tedy posledních 47 let. Tento časový úsek byl vybrán z důvodu, ţe od roku 1968 začala tzv. otevřená éra tenisu, coţ znamenalo velký průlom, kdy se do jednotlivých turnajů mohli hlásit jak profesionálové, tak i amatéři. Konkurence se zdvojnásobila a tenis jako takový dostal velký impuls ke svému rozvoji. Do výše zmíněného roku hráli na grandslamových turnajích pouze amatéři, a proto se mohlo stát, ţe, i kdyţ byly a jsou tyto turnaje povaţovány za nejprestiţnější, vítězem se nemusel stát nejlepší tenista daného období. Nyní uţ o turnajové trofeje bojují všichni aktuálně nejlepší hráči a hráčky světa. Výběr časových intervalů byl poté zvolen tak, aby jejich délka byla přibliţně stejná, a bylo tak moţné zachytit co nejlépe vývoj jednotlivých území. Další věc, která měla na výběr vliv, byl historický vývoj v některých zemích. Hlavně v Evropě, kde se mezi roky 1991 aţ 1992 udály velké změny, jako rozpad SSSR a Jugoslávie. Pro pozdější srovnání je pak dobré, aby se konec jednoho a začátek druhého intervalu nacházel právě v tomto období. Bude pak mnohem zřetelněji rozpoznatelné, jak si vedly země například SSSR a Jugoslávie před a po jejich rozpadu. Z výše zmíněných důvodů jsem zkoumaných 47 let tenisu rozdělil do čtyř intervalů tak, ţe tři z nich mají trvání 12 let a ten poslední let 11. Tyto čtyři intervaly se nacházejí mezi lety: 1968 – 1979 (dále „INT1“); 1980 – 1991 (dále „INT2“); 1992 – 2003 (dále „INT3“); 40
2004 – 2014 (dále „INT4“). Jedinou výjimkou je Australian Open, u kterého se první dva intervaly posunuly na 1968 – 1978 a 1979 – 1991, kvůli tomu, ţe se v roce 1977 konal turnaj dvakrát a v roce 1986 se vůbec nekonal. Takto zůstalo rozloţení počtu turnajů v jednom intervalu stejné jako u ostatních, tedy 12-12-12-11, a jelikoţ se v letech 1978 a 1979 Australian Open konalo v prosinci, sedí i návaznost turnajů s intervaly ostatních grandslamů.
3.2 Státní příslušnost hráčů Jednotlivé státy jsou samozřejmě v grandslamech reprezentovány hráči. Zde můţe nastat problém s určením, kam jednotlivé tenisty zařadit, jelikoţ se některé státy v průběhu zkoumaného období rozpadly a jiné naopak vznikly. Dalším problémem v rámci zkoumání můţe být, kdyţ některý hráč změní občanství nebo například emigruje, ať uţ v mládí nebo v průběhu své tenisové kariéry. Tato práce se zabývá, hlavně z důvodu lepšího srovnávání a vyhodnocování celkových výsledků, státy současnými. Hráči jsou pak ke státům řazeny na základě občanství. V případě dvojího občanství jsou jejich výsledky řazeny ke státu, ve kterém občanství získali jako první. V případě, ţe byl hráč občanem jisté svazové republiky nebo federace, jsou jeho výsledky počítány současnému státu, jenţ patřil do této svazové republiky nebo federace, a to podle národnosti hráče. Tyto zvláštnosti se vztahuji hlavně na státy jako je Jugoslávie (později i Srbsko a Černá hora) a SSSR, které se rozpadly v roce 1991 aţ 1992, a měly by tedy být součástí práce. Jelikoţ tyto státy později zanikly, hráčovy výsledky, i z dob kdy státy ještě existovaly, se automaticky zapisují současnému státu, jehoţ národnosti hráč je, tedy například Chorvatsku, Srbsku, Slovinsku, Rusku, Ukrajině, Litvě, Bělorusku atd. V případě změny občanství, se pak hráčovy výsledky přidělují státu, jehoţ občanem v dané době byl. Př. Martina Navrátilová – Československá hráčka, české národnosti, která v roce 1975 emigrovala do USA a 20. 7. 1981 získala občanství USA. I kdyţ byla M. Navrátilová československá hráčka, tak z důvodu ţe Československo jiţ neexistuje, jsou výsledky, které uhrála, připočítávány současnému státu, tedy České republice, jelikoţ je české národnosti. V roce 1975 sice emigrovala do USA, ale její výsledky byly připočítávány USA aţ od získání amerického občanství dne 20. 7. 1981.
41
3.3 Metody hodnocení států Pro hodnocení států a hráčů jsem si zvolil vlastní metody hodnocení. V první z nich jsou jednotliví hráči v grandslamových turnajích hodnoceni za postup do osmifinále a dále progresivní metodou. Progresivní metoda klade důraz na úspěšnost, ve které bodování stoupá geometrickou řadou od osmifinále, přes čtvrtfinále, semifinále a finále, aţ po vítězství v turnaji. V kaţdém jednotlivém kole od osmifinále po finále si proherci mezi sebe vţdy rozdělí 8 bodů, výherce celého turnaje pak získává bodů 16. Bodování tímto systémem bylo vybráno hlavně z důvodu, ţe je zde zohledněna stále se zvyšující obtíţnost výhry v zápase. Ta s postupem turnajových kol stálé stoupá, neţ ve finále dosáhne svého vrcholu. Zde pak platí známá věta, ţe „poslední krok bývá vţdy nejtěţší“. Bodování progresivní metodou je tedy následující: prohra v osmifinále
1 bod
prohra v čtvrtfinále
2 body
prohra v semifinále
4 body
prohra ve finále
8 bodů
vítězství v turnaji
16 bodů
Hlavním důvodem, proč je analýza prováděna aţ od osmifinále, a jsou tedy vynechána první tři kola turnaje, je niţší kvalita v těchto prvních kolech. Niţší kvalita zápasu byla zjevná převáţně v dřívějších letech a to častěji v ţenské části turnaje. Do průběhu osmifinále pole hráčů prořídne a v turnaji tak zůstanou pouze špičky tenisového světa. Tím samozřejmě nechci sniţovat kvality ostatních hráčů, jelikoţ i samotná účast na grandslamu je nyní, v této velké konkurenci, velkým úspěchem. Ve druhé části jsem pro srovnání zvolil v muţské části solidární metodu, která zohledňuje úspěšnost a také jen pouhou účast jednotlivých hráčů (států). Solidární metoda bere v úvahu všechny sety, které vyhráli hráči, jejţ se dostali alespoň do druhého kola turnaje. Druhé kolo je mezníkem zejména z důvodu, ţe se v začátcích open éry nejednou stalo, ţe někteří hráči neměli v prvním kole protivníka a postoupili rovnou. U této metody se v prvních letech můţe zdát, ţe mírně zvýhodňovala pořadatelské země, jelikoţ se zde objevovalo více jejich hráčů. To však bylo způsobeno spíše širokou hráčskou základnou těchto států neţ určitým zvýhodněním. Například nebylo moţné, aby se účastnili grandslamu hráči z USA nebo Austrálie jako domácí, a přesto nedosahovali kvalit ostatních. Výsledky pomocí této metody nám pak mohou objasnit, jak široké hráčské základny jednotlivé státy mají. 42
Př. Hráč A hrál v prvním kole s Hráčem B, přičemţ zápas prvního kola se hrál pouze na 2 vítězné sety a skončil 2:1 pro Hráče A. Další kola turnaje se jiţ hrály na 3 vítězné sety. Hráč A poté vyhrál i druhé kolo a prohrál aţ ve třetím kole 3:2 na sety. Hráč A – hráč se dostal do druhého kola, a budou se mu (jeho státu) tedy započítávat všechny sety, které vyhrál. 2 sety po vítězství v prvním kole + 3 sety po vítězství ve druhém kole + 2 sety po prohře 3:2 ve třetím kole = tedy celkem 7 setů Hráč B – jelikoţ nepostoupil ani do druhého kola vyhraný set se mu (jeho státu) nezapočítává. Tato metoda je časově extrémně náročná na zpracování dat. Pouţita byla tedy jen v muţské části turnaje. Důvodem proč nebyla pouţita v ţenské části je hlavně menší konkurence, prestiţ, ale i například finanční odměny v prvních letech otevřené éry, kdy nastupovaly na gradslamech ve většině pouze zástupkyně grandslamových domovin. To by jistě ve velké míře ovlivnilo výsledky a mohlo by dojít k jejich zkreslení. V současnosti se jiţ všechny výše zmíněné rozdíly mezi muţskou a ţenskou částí grandslamových turnajů srovnaly. Získané výsledky z obou výše zmíněných metod byly velice rozmanité a bodové rozdíly mezi prvním umístěným a jeho pronásledovateli byly markantní. Ještě markantnější pak byly rozdíly mezi státy nadprůměrnými a podprůměrnými. Uvedené skutečnosti znemoţnily vkládání absolutních hodnot do map nebo grafů, které by s takovými hodnotami byly velice nepřehledné, a u států s průměrným nebo malým počtem bodů/setů by rozdíly nebyly vidět téměř ţádné. Z tohoto důvodu mapy zobrazují zejména výsledky přepočtené na milion obyvatel, a absolutní zisky, ať uţ bodů nebo setů, jsou zobrazeny v přehledných tabulkách. Počet obyvatel v kaţdém ze čtyř intervalů je pak brán jako průměr počtu obyvatel z prvního, středního a posledního roku intervalu. Jedná-li se o počet obyvatel za celé sledované období, byl počet obyvatel získán průměrem čtyř výše zmíněných intervalů. Dalším ukazatelem, který bude pouţit pro přepočet nebo srovnávání bodů je HDP neboli hrubý domácí produkt (z anglického GDP – gross domestic product). HDP je celková peněţní hodnota statků a sluţeb, vytvořená za dané období na určitém území. V této práci bude HDP pouţito také v přepočtu na jednoho obyvatele a to vše k roku 2013.76
76
The World Factbook - CIA [online]. [cit. 2015-03-25]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/rankorder/2004rank.html
43
4 ANALÝZA ZKOUMANÝCH SOUTĚŢÍ 4.1 Analýza prostřednictvím progresivní metody V grandslamových turnajích, za předem stanovené období 47 let, bylo v této práci rozděleno celkem 18 048 bodů, tedy 9 024 v ţenských a stejný počet v muţských soutěţích. Tyto body byly rozděleny mezi 63 států, které získaly alespoň jeden bod. Jak můţeme pozorovat v níţe přiloţené tabulce (viz Tab. 6), jasně nejúspěšnějším státem se stalo USA, které získalo více neţ čtvrtinu všech bodů, a to přesně 5 335, a ukázalo tak, ţe má uţ spoustu let stabilně silnou tenisovou základnu. Body této země si rozdělili téměř přesně na poloviny muţi a ţeny. Podobně vyrovnané výkony v muţské a ţenské části měla i druhá nejúspěšnější země, kterou se stala Austrálie. Ta se sice umístila na druhém místě, ale počet získaných bodů nedosáhl ani dvou pětin bodů USA, tudíţ zde můţeme pozorovat propastný rozdíl mezi dvěma nejlepšími státy. Za druhou Austrálií se pak nachází další velký bodový odstup, za kterým následuje skupinka tří států s podobným počtem bodů. Těmito státy jsou Španělsko, které se mohlo opřít spíše o výborné výkony muţů, Německo, které naopak těţilo z výkonů ţen, a to díky výkonům Steffi Grafové, a Česká republika. Náš stát je sice malý, ale sbíral body po celé zkoumané období a to jak v ţenské, tak v muţské části. Mezi další tenisové velmoci posledních čtyřiceti sedmi let patří ještě Francie, Rusko a v muţské kategorii i Švédsko. Za nadprůměrné pak lze povaţovat státy jako Srbsko, Švýcarsko, Velká Británie, u muţů Argentina a v ţenské části Belgie. Z afrických států si pak nejlépe vedla Jihoafrická republika a ze států Asie nejvíce bodů nasbíralo Japonsko. Lze tedy konstatovat, ţe nejvíce bodů, aţ na menší výjimky, posbíraly velmi rozvinuté a ekonomicky silné státy světa a samozřejmě státy s historicky silnými tenisovými kořeny, mezi které patří zejména všechny domovské státy jednotlivých grandslamových turnajů. Na druhou stranu, málo bodů získaly, kromě států malých a málo vyspělých s ne moc rozvinutou tenisovou základnou, také státy s velkou populační výhodou jako Čína, Indie a Brazílie, za kterou sbíral body snad jen legenda brazilského tenisu Gustavo Kuerten. Špatných výsledků dosahuje i naprostá většina afrických států, a to i v rozvinutějších částech tohoto kontinentu. Moc dobře si pak nevedou, aţ na výše zmíněné Švédsko, ani vyspělé státy severní Evropy, coţ je ovšem, pro ne příliš přívětivé tenisové podmínky, pochopitelné. Některé státy, jako například Ázerbájdţán, Arménie, Nigérie nebo Norsko, se pak 44
do výsledkové tabulky zapsaly pouze jedním nebo dvěma body, coţ způsobil například jeden „náhodný“ úspěch v podobě postupu do osmifinále. Výpovědní hodnota těchto výsledků je však téměř nulová. Tab. 6 Počet bodů jednotlivých států v muţských a ţenských grandslamových turnajích Australian Open
French Open
US Open
Wimbledon
CELKEM
Státy
Muži
Ženy
Muži
Ženy
Muži
Ženy
Muži
Ženy
Muži
Ženy
Body
USA
537
603
328
541
817
920
680
909
2362
2973
5335
AUS
466
444
102
160
225
188
283
191
1076
983
2059
ESP
123
67
438
148
148
64
99
61
808
340
1148
GER
87
148
51
214
67
159
156
181
361
702
1063
CZE
105
128
141
132
151
119
89
179
486
558
1044
SWE
202
11
256
6
164
5
195
12
817
34
851
RUS
82
129
69
199
65
140
28
123
244
591
835
FRA
88
98
147
99
61
67
84
113
380
377
757
SUI
126
99
79
45
123
67
145
25
473
236
709
SRB
76
69
40
99
65
57
66
24
247
249
496
ARG
65
20
155
60
76
55
25
34
321
169
490
GBR
58
57
21
47
59
54
90
93
228
251
479
BEL
3
99
10
91
4
111
9
55
26
356
382
ITA
6
19
51
69
7
35
6
19
70
142
212
CRO
21
3
47
27
31
2
69
8
168
40
208
ROU
3
9
40
74
26
15
24
14
93
112
205
NED
24
8
22
14
33
8
53
24
132
54
186
RSA
36
19
5
25
19
19
27
27
87
90
177
BLR
0
41
0
25
2
24
7
23
9
113
122
SVK
23
23
8
14
18
10
7
8
56
55
111
AUT
16
8
29
11
10
15
3
10
58
44
102
CHN
0
45
0
19
0
13
0
13
0
90
90
BRA
0
0
67
3
5
4
4
3
76
10
86
JPN
4
25
1
16
9
12
3
14
17
67
84
BUL
2
14
0
15
1
18
4
21
7
68
75
POL
2
13
11
5
3
4
12
19
28
41
69
CHI
23
0
27
0
12
0
6
0
68
0
68
CAN
4
9
2
16
4
9
5
12
15
46
61
SLO
0
5
0
38
0
10
0
6
0
59
59
DEN
1
11
0
3
1
25
0
4
2
43
45
ECU
6
0
26
1
4
0
5
0
41
1
42
GEO
9
1
5
2
2
4
16
0
32
7
39
NZL
17
6
0
0
0
0
16
0
33
6
39
MEX
1
4
16
2
5
0
9
0
31
6
37
UKR
5
1
18
0
5
3
1
0
29
4
33
HUN
1
3
10
9
0
2
2
2
13
16
29
ISR
3
2
0
5
2
4
2
1
7
12
19
MAR
9
0
6
0
4
0
0
0
19
0
19
CYP
10
0
1
0
0
0
7
0
18
0
18
IND
0
0
0
0
8
1
8
0
16
1
17
LAT
0
2
6
0
1
3
0
3
7
8
15
PAR
0
0
14
1
0
0
0
0
14
1
15
INA
0
5
0
1
0
0
0
6
0
12
12
45
Australian Open
French Open
US Open
Wimbledon
CELKEM
Státy
Muži
Ženy
Muži
Ženy
Muži
Ženy
Muži
Ženy
Muži
Ženy
Body
PER
2
0
1
3
3
1
0
2
6
6
12
THA
1
1
0
0
1
1
1
7
3
9
12
EST
0
0
0
4
0
3
0
4
0
11
11
KAZ
1
0
0
6
0
0
0
3
1
9
10
ZIM
2
0
0
1
5
0
2
0
9
1
10
URU
0
0
4
4
0
1
0
0
4
5
9
COL
0
4
1
2
0
1
0
0
1
7
8
FIN
3
0
1
0
2
0
2
0
8
0
8
EGY
1
0
0
0
1
0
2
0
4
0
4
GRE
0
1
0
0
0
1
0
1
0
3
3
KOR
0
0
0
0
2
1
0
0
2
1
3
LUX
0
0
0
0
3
0
0
0
3
0
3
TPE
0
1
0
0
0
0
2
0
2
1
3
ARM
1
0
0
0
1
0
0
0
2
0
2
UZB
0
0
0
0
1
0
1
0
2
0
2
VEN
0
0
0
0
0
1
0
1
0
2
2
AZE
0
1
0
0
0
0
0
0
0
1
1
NGR
0
0
0
0
0
0
1
0
1
0
1
NOR
1
0
0
0
0
0
0
0
1
0
1
PUR
0
0
0
0
0
0
0
1
0
1
1
Celkem
2256
2256
2256
2256
2256
2256
2256
2256
9024
9024
18048
Zdroj: Michal Halady - vlastní analýza úspěšnosti 2015
V případě, ţe všechny tyto bodové zisky přepočítáme na milion obyvatel, vyskočí nám do popředí Austrálie s více neţ 119 body na milion obyvatel, jak můţeme vidět na mapě (viz Obr. 1). Za ní pak nalezneme Švédsko a také skupinku malých Evropských států, jako jsou Česká republika, Srbsko, Švýcarsko, Belgie a Chorvatsko, pronásledované Španělskem, USA, Argentinou, Novým Zélandem, Slovenskem, Běloruskem a dalšími. Na druhou stranu, bodově úspěšné státy s vysokou populací jako Německo, Rusko, Francie či Brazílie byly po přepočtu staţeny do průměru. Na mapě dále můţeme vidět, ţe většina afrických a jihozápadních asijských států jsou úplně bez bodu. Neúspěšnost těchto států můţeme přisuzovat špatné ekonomické situaci zaostalých států, nevhodným podmínkám pro tenis (např. pouštní prostředí, nesnesitelné horko, vysoká vlhkost vzduchu), politické situaci státu nebo kombinaci těchto faktorů.
46
Obr. 1 Počet bodů na milion obyvatel v grandslamových turnajích v letech 1968 -2014 (zdroj: Michal Halady – vlastní analýza úspěšnosti 2015; http://data.worldbank.org/) V další mapě (viz Obr. 2), která nám ukazuje zisk bodů v přepočtu na miliardu HDP jednotlivých zemí, můţeme pozorovat, ţe po přepočtu se mezi nejlepší dostalo 5 států, a to Austrálie, Švédsko, Česká republika, Chorvatsko a Srbsko. Posledně jmenovaný stát byl s více neţ šesti body na miliardu HDP (v paritě kupní síly) nejúspěšnější. Coţ je dáno převáţně tím, ţe ačkoli se Srbsko nemůţe pyšnit nijak velkým HDP, bodově se tento malý stát řadí mezi nadprůměr. V závěsu za těmito pěti státy je pak Švýcarsko a, moţná překvapivě, také Slovinsko, Gruzie a dokonce Zimbabwe, které do popředí dostalo jeho velice nízké HDP. V třetí vlně se pak spolu s Argentinou objevily další evropské státy jako Francie, Rumunsko, Bělorusko, Belgie, nebo Slovensko. Na druhou stranu ani obrovský počet získaných bodů nepomohl USA, aby se v přepočtu na HDP dostalo mezi nejlepší. To je způsobeno zejména díky tomu, ţe HDP tohoto státu je největší na světě. Další státy, které se přes velikost jejich HDP takřka nemohly v tomto přepočtu umístit na předních pozicích, byly Japonsko, Německo, Velká Británie nebo Francie. U velkých států jako je Čína, Indie, Mexiko, Brazílie 47
nebo Indonésie, zapříčinilo jejich nepřítomnost na nejvyšších příčkách naopak spíše bodové selhání.
Obr. 2 Počet bodů na miliardu dolarů HDP v grandslamových turnajích v letech 1968 – 2014 (zdroj: Michal Halady – vlastní analýza úspěšnosti 2015; http://data.worldbank.org/)
4.1.1 Australian Open Asi není překvapením, ţe na vedoucích pozicích na tomto turnaji se umístili domácí, tedy Austrálie. Ta měla hlavně v prvních letech obrovskou výhodu, kdyţ do prvního kola nastoupila někdy aţ polovina hráčů z domácí země, coţ velmi zvyšovalo šanci, aby se nějaký Australan dostal do bodovaných kol. Dalším faktorem, který nahrává všem domácím hráčům, je určitě poloha turnaje, která, ať uţ kvůli dlouhému cestování nebo časovému posunu, je hodně nepříjemná pro hráče ze vzdálenějších zemí. I přes tuto skutečnost je však Austrálie aţ druhou nejúspěšnější zemí za USA. Oba tyto státy pak dohromady nasbíraly skoro polovinu všech bodů z Australian Open a ostatní státy se na ně dívají z velké dálky. Kdybychom nebrali v potaz tyto dva suverénní státy, největší bodové obnosy bychom hledali převáţně u evropských států. 48
V muţské části mohli těmto tenisovým obrům vzdorovat hráči ze Švédska, Švýcarska, Španělska nebo České republiky. U některých těchto států trval tento „vzdor“ po většinu sledovaného období, u jiných jako například u Švýcarska je to zásluha jednoho nebo dvou hráčů. V tomto turnaji se oproti ostatním grandslamům bodově dařilo Srbsku, Kypru, Jihoafrické republice nebo Novému Zélandu. U posledně jmenovaného státu je evidentně důvodem úspěchu dobrá poloha k Austrálii, která napomohla hráčům této země k dostupnosti turnaje oproti jiným grandslamovým turnajům. Blízkost domova v tomto turnaji měla velký význam hlavně v počátcích otevřené éry a v době, kdy se turnaj konal mezi vánočními svátky. Tento termín odehnal spoustu kvalitních hráčů, kteří chtěli být přes svátky ve svých domovech, a napomohl státům domácím a méně vzdáleným. V ţenské části, která je ovládána taktéţ USA a Austrálií, se na dalších pozicích za nimi ocitlo Německo, Rusko, Belgie a stejně jako u muţů Česká republika. Z výsledků pak lze také vyčíst, ţe tento turnaj byl velmi oblíbený pro ţeny z Číny a Japonska, kterým se zde vedlo o poznání lépe neţ na ostatních turnajích. Jak můţeme vidět v níţe poloţené mapě (viz Obr. 3) po přepočtu na milion obyvatel se na úplném vrcholu stále drţí Austrálie, ke které se nyní přidala Česká republika, Švédsko, Švýcarsko a Srbsko. Zatímco USA spadlo do průměru, před něj se po přepočtu dostaly státy jako Španělsko, Slovensko, Chorvatsko, Bělorusko nebo Belgie. Bez bodu z Australian Open pak k africkým a západoasijským státům přibila Indie a některé jihoamerické státy, jako například Brazílie.
49
Obr. 3 Počet bodů na milion obyvatel v Australan Open v letech 1968 – 2014 (zdroj: Michal Halady – vlastní analýza úspěšnosti 2015; http://data.worldbank.org/)
4.1.2 French open Tento turnaj je díky svému povrchu velice specifický, coţ se projevilo i ve výsledcích. Je zde dobře viditelné bodové zlepšení u států jako Španělsko, Argentina, Brazílie, Francie, Itálie, Ekvádor, Paraguay, Chile nebo Rumunsko. Tyto státy jsou plné antukových specialistů, kteří jiţ od mladého věku hrají téměř výhradně na tomto povrchu, coţ se také jasně odráţí i ve výsledcích. Souhrnně se dá konstatovat, ţe antuce většinou dávají přednost státy Jiţní Ameriky a jiţní Evropy. Bodově nejlépe se umístilo opět USA. Pro tento stát je však obvyklé trénování na povrchu tvrdém a rychlejším, coţ se jasně projevilo na French Open, který je pro USA oproti ostatním turnajům bodově nejchudší. Mezi muţi zde má prvenství antuková země Španelsko, následovaná USA a Švédskem. Jak uţ bylo zmíněno, nadprůměrné výsledky zde zaznamenala, u ţen i u muţů, Argentina, domácí Francie, Itálie a Rumunsko. Pouze u muţů se pak prosadilo Chile, Paraguay a Rakousko a v ţenské části Slovinsko. U výše zmíněných zemí s antukovými specialisty je v tomto turnaji bodový zisk mnohonásobně krát větší neţ na ostatních grandslamech. Naopak, na své poměry málo bodů získala Austrálie a slabší je tento turnaj 50
také pro muţe z Velké Británie. Ţenskou část bodově ovládlo USA, následované Německem a Ruskem. Česká republika se pak i v tomto turnaji drţí mezi těmi úspěšnějšími účastníky. Ve French Open se, i po přepočtu bodů na milion obyvatel, očekávaně udrţelo vepředu Španělsko, které bylo doplněno pěticí států: Českou republikou, Švýcarskem, Chorvatskem, Srbskem a Švédskem. Na rozdíl od Australian Open můţeme pozorovat, ţe jihoamerické státy nezůstaly bodově na prázdno, coţ však naopak nemůţeme tvrdit o Norsku nebo některých státech Pobaltí.
Obr. 4 Počet bodů na milion obyvatel ve French Open v letech 1968 - 2014 (zdroj: Michal Halady – vlastní analýza úspěšnosti 2015; http://data.worldbank.org/) 4.1.3 Wimbledon Wimbledon a jeho rychlý travnatý povrch naopak výše zmíněným státům s antukovými specialisty dělá velké problémy, coţ je z výsledků dobře viditelné. Tyto státy zde, aţ na menší výjimky, dosahují nejmenšího bodového ohodnocení. Obě sledované kategorie znovu jasně ovládlo USA s více neţ trojnásobným počtem bodů neţ druhá Austrálie. Na předních pozicích pak nalezneme ještě Německo, jehoţ muţům se v tomto turnaji oproti ostatním velmi daří, Českou republiku, u muţů Švédsko a Švýcarsko a u ţen Rusko. 51
Své nadprůměrné výsledky zde zaznamenává Chorvatsko, Nizozemí a hlavně domácí Velká Británie, jejíţ bodový zisk je zde oproti ostatním turnajům téměř dvojnásobně vysoký. V přepočtu na milion obyvatel se na nejvyšších příčkách drţí stále Austrálie společně s malými státy z Evropy, jako Švédsko, Švýcarsko, Česká republika, Belgie a bývalí členové Jogoslávie, Srbsko a Chorvatsko, které si v přepočtu bodů na obyvatele vedou ve všech sledovaných turnajích nejlépe.
Obr. 5 Počet bodů na milion obyvatel ve Wimbledonu v letech 1968 – 2014 (zdroj: Michal Halady – vlastní analýza úspěšnosti 2015; http://data.worldbank.org/)
4.1.4 US Open Na US Open byl bodový rozdíl mezi USA a zbytkem světa, oproti ostatním turnajům, extrémní. Hráči tohoto státu získali téměř polovinu všech bodů z turnaje, a předvedli tak, co znamená pojem „výhoda domácího prostředí“. Dokázali dokonale vyuţít znalosti povrchu a podpory diváků, a konkurenci zcela odrovnali. Při náhledu do výsledků téměř nelze vyzdvihnout další stát, který by výsledkově vynikal na US Open oproti ostatním turnajům. Bodově se stále vysoko drţí Austrálie, Česká republika, Německo, Švýcarsko, Španělsko a Švédsko. Větší bodovou nadílku zde zaznamenaly také belgické a dánské ţeny. 52
Naopak sousedům USA, tedy Mexiku a Kanadě, se na US Open moc nedařilo. Přepočet bodů na obyvatele v US Open pak v tomto ohledu jasně potvrdil vedoucí postavení malých států střední a jiţní Evropy. Ty společně s Austrálií a Švédskem opakovaně získávaly nejvíce bodů. Jejich výsostné postavení zde nemohlo ohrozit ani nejlépe bodované USA, jehoţ body v přepočtu stačily v uvozovkách pouze na lepší průměr.
Obr. 6 Počet bodů na milion obyvatel v US Open v letech 1968 - 2014 (zdroj: Michal Halady – vlastní analýza úspěšnosti 2015; http://data.worldbank.org/)
4.2 Analýza prostřednictvím solidární metody Kromě bodů za jednotlivé postupy do osmifinálových a dalších kol, byl v muţské části grandslamových turnajů sledován počet získaných setů jednotlivých států. Ty za sledovaných 47 let celkově posbíraly 74 411 vyhraných setů, z toho 15 851 v Australian Open, ve kterém se setů posbíralo nejméně z důvodu, ţe na počátku otevřené éry se zde hrálo o jedno kolo méně a některá kola jen na 2 vítězné sety, 19 354 ve French Open, 20 019 ve Wimbledonu a 19 187 v US Open. Tato metoda zohledňuje úspěšnost, ale také samotnou účast, coţ nahrává státům, které tyto turnaje pořádají a také těm státům, které mají v širší světové špičce spíše 53
více průměrných hráčů, neţ pouze jednoho hráče světové extratřídy. I přesto, ţe je v rámci této metody zkoumána pouze muţská část, bodového ohodnocení se dočkalo 76 států, coţ je o třináct více neţ u předešlé metody. To je způsobeno zejména tím, ţe jsou zde hráči odměňováni jiţ od druhého kola, nikoli aţ od osmifinále. Nejvíce setů ve všech sledovaných soutěţích získali hráči USA, kteří celkově za 47 let vyhráli 16 308 setů, coţ je téměř 22 % z celkového počtu. To je způsobeno nejen díky tomu, ţe je USA jednou z pořadatelských zemí, ale hlavně díky tomu, ţe si ve světové špičce skoro po celou dobu drţelo stabilně větší počet hráčů. Oproti tomu většina dalších států disponovala většinou maximálně dvěma špičkovými reprezentanty. Podle očekávání se za USA umístily další země, které hostí grandslamové turnaje, a to Austrálie a Francie. U pořadatele French Open lze zaznamenat, jak bodování, zaloţené více na účasti, posunulo tento stát na příčky zcela nejvyšší, coţ bylo způsobeno větším počtem jejich tenistů v širší špičce. Hráči této země se v hojném počtu kvalifikují do grandslamových turnajů, kde však často vypadávají v prvních kolech, čímţ více ztrácí v první metodě hodnocení, která je zaměřena hlavně na úspěšnost v konečné fázi turnaje. Poslední z pořadatelských zemí, Velká Británie, se pak projevila poněkud hůře, kdyţ se před ní v počtu vyhraných setů dostalo Španělsko, Švédsko, Česká republika, Německo, Argentina a s těsným rozdílem dokonce i Rusko. Nikterak špatně si pak nevedly ani státy jako Chorvatsko, Itálie, Nizozemí, Jihoafrická republika a Švýcarsko. Z mnoha úhlů pohledu však výsledky získané pomocí této metody kopírují, aţ na menší rozdíly, které budou uvedeny níţe, výsledky z bodování prvního. Podíváme-li se na věc z hlediska jednotlivých turnajů, můţeme postřehnout, ţe například v Australian Open je rozdíl mezi prvním a druhým, tedy USA a Austrálií, nejmenší. Nejmarkantnější rozdíly mezi nejlepšími státy jsou jasně v US Open, kde je nadvláda domácích nejvýraznější. Další odlišností je pak předskočení Španělska v muţské části French Open hráči USA. Ve výsledcích tohoto turnaje je krásně viditelná výhoda domácího prostředí, kterou zde vyuţila Francie, a v počtu vyhraných setů se dotáhla na dva výše zmíněné nejúspěšnější státy. Podobné vyuţití domácího terénu pak v menší míře předvedla i Velká Británie ve Wimbledonu. Kdybychom zkoumali tabulku z celosvětového pohledu a zkusili tyto výsledky porovnat s vyspělostí států, zjistíme, ţe mezi úspěšné zde patří, aţ na menší výjimky, státy, které jsou demokraticky zaloţené a ekonomicky velice silné. Naopak státy se zaostalejší ekonomikou a rozvojové, jako státy Afriky a některých částí Asie a Ameriky, nejsou úspěšné takřka vůbec. Samozřejmě se zde objevují výjimky jako Čína, která má nyní skoro největší 54
obchodní trh, a jejíţ ekonomika pomalu předhání vyspělé státy Evropy a USA. Ta zde nezískala ani bod, a podobně je na tom třeba i Japonsko, jehoţ výsledky se s vyspělostí státu nedají vůbec srovnat. Na druhé straně můţeme zmínit Českou republiku nebo Chorvatsko, kteří se naopak blýskli výbornými výsledky, ale zcela jistě nejsou řazeny mezi ekonomicky nejsilnější státy světa. Zajisté by bylo moţné najít několik dalších výjimek, tudíţ není moţné říci, ţe by úspěchy v tenise šly přímo ruku v ruce s vyspělostí státu. Podobností mezi těmito dvěma jevy je však nesporně velké mnoţství. Tab. 7 Počet získaných setů v grandslamových turnajích za jednotlivé státy (1968 – 2014) Státy USA AUS FRA ESP SWE GER CZE ARG RUS GBR RSA SUI ITA NED CRO SRB CHI BRA AUT ROU BEL SVK NZL IND CAN ECU UKR POL ISR MEX MAR JPN HUN ZIM FIN DEN GEO CYP PER PAR
Australian Open French Open Wimbledon US Open Celkem 2908 2710 4841 5849 16308 2785 1083 2308 1550 7726 1179 2179 1279 1161 5798 979 2273 915 1302 5469 1022 1158 1143 1050 4373 802 846 1198 798 3644 611 962 745 775 3093 502 1321 368 680 2871 529 640 497 554 2220 374 309 990 499 2172 376 313 636 455 1780 412 420 474 468 1774 236 651 368 297 1552 305 304 460 374 1443 281 423 398 317 1419 235 251 284 229 999 119 345 165 268 897 85 366 172 178 801 212 266 128 188 794 85 274 222 150 731 129 237 192 136 694 203 128 156 165 652 150 86 229 13 478 54 33 195 154 436 141 50 120 107 418 59 172 63 116 410 95 124 66 78 363 28 163 128 43 362 106 39 81 109 335 21 116 98 91 326 92 99 61 68 320 64 54 87 75 280 13 162 46 19 240 43 21 91 84 239 69 60 48 56 233 23 34 78 67 202 33 43 83 21 180 73 28 58 20 179 18 59 20 79 176 26 68 29 48 171
55
Státy BLR COL ARM URU THA LAT UZB TPE KOR EGY KAZ BUL SLO LUX VEN NGR POR HAI NOR BAH GRE PAK PUR LTU BOL TUR IRL MON TUN BIH JAM DOM EST INA FIL KEN
Australian Open French Open Wimbledon US Open 23 11 63 33 47 35 31 29 28 3 80 8 28 9 27 8 40 21 21 21 28 26 3 50 8 17 20 3 13 34 24 19 10 21 14 28 21 22 17 17 4 19 10 25 18 16 0 18 16 10 4 3 36 7 22 19 0 0 5 13 0 7 22 0 2 11 0 17 0 12 0 4 0 15 0 3 5 4 9 4 0 0 0 4 0 5 3 6 0 0 0 2 3 0 0 0 0 3 0 6 0 0 0 0 0 4 0 0
Celkem 47 24 32 22 33 27 22 11 34 25 20 9 12 29 14 26 26 0 3 15 0 12 6 5 3 6 0 9 3 4 3 6 3 0 5 0
144 139 120 113 97 96 92 90 79 75 73 72 72 69 67 60 56 46 44 33 29 25 23 21 18 18 13 13 11 10 8 6 6 6 5 4
Zdroj: Michal Halady - vlastní analýza úspěšnosti 2015
V případě, ţe se počet vyhraných setů jednotlivých států převede v souvislosti na milion obyvatel, vyskočí na přední místa pět států v čele se Švédskem, které získalo v přepočtu 504 setů na milion obyvatel. Hned za Švédskem je umístěno Monako, které sice za 47 let získalo pouhých 13 setů, ale díky nízkému počtu obyvatel poskočilo mezi nejlepší, jako je Austrálie, Česká republika a Chorvatsko. Další státy, které po přepočtu setů vyrazily směrem k předním pozicím, se nachází pouze v Evropě. Zde je jasně viditelná linie států, vedoucí středem Evropy od malých středoevropských států jako je Česká republika, Slovensko a Rakousko, přes Švýcarsko a Francii, aţ po jiţně umístěné Španělsko. Na tyto státy dále navazuje Belgie a dvojblok z bývalé Jugoslávie, tedy Chorvatsko a Srbsko. Na níţe 56
poloţené mapě (viz Obr. 7) je moţné pozorovat, ţe drtivá většina Evropy a Ameriky získala alespoň pár setů, zatímco Africké a Asijské státy bodovaly jen sporadicky.
Obr. 7 Počet vyhraných setů na milion obyvatel v grandslamových turnajích za jednotlivé státy v letech 1968 - 2014 (zdroj: Michal Halady – vlastní analýza úspěšnosti 2015; http://data.worldbank.org/)
57
5 ČASOVÝ VÝVOJ ÚSPĚŠNOSTI STÁTŮ 5.1 Analýza prostřednictvím progresivní metody Během sledovaného 47letého období se úspěšnost jednotlivých států výrazně měnila, ať uţ to bylo kvůli politickým problémům států nebo pouze tím, ţe se v posledních letech tenis stále více vyrovnává. U některých států je viditelná jasná linie vývoje, ať uţ se stoupající či klesající tendencí, a u jiných států úspěšnost v průběhu let kolísá. U států s ne moc velkou hráčskou základnou je většinou příčinou výkyvu jeden dobrý hráč, jehoţ úspěchy zvednou bodový zisk daného státu, a po ukončení jeho kariéry se bodová hladina státu opět o úroveň sníţí. Jednotlivých systémů vývoje bodů a setů je velké mnoţství, které je moţné si názorně prohlédnout na níţe přiloţených mapách a tabulkách, tudíţ v této psané části práce se zaměříme převáţně na ukázkové příklady a na státy, které jsou nejúspěšnější. Rozdíly v časovém vývoji úspěšnosti států v jednotlivých grandslamech jsou poměrně zanedbatelné a ve velké míře se shodují s bodovým vývojem za všechny soutěţe dohromady, proto bude následující část práce soustředěna hlavně na něj. V začátcích otevřené éry byl tenis pod jasnou nadvládou dvou států, a to USA a Austrálie. Ty pro sebe získaly více neţ dvě třetiny všech bodů z INT1. Ostatní státy mohly bojovat akorát o „zbytky“, přičemţ tento boj se vydařil nejlépe České republice, Velké Británii, Švédsku a moţná překvapivě také Rumunsku, pro které toto období bylo jasně nejúspěšnější. Naopak velmi neúspěšný byl počátek otevřené éry tenisu pro Švýcarsko, Německo, Rusko a Srbsko, kdy poslední dva jmenované státy nezískaly v období INT1 ani jeden bod. Na své poměry se v těchto letech prosazoval i Nový Zéland, Gruzie nebo Slovinsko. Těmto státům pak dobré výsledky vydrţely jen po dobu dalšího období a poté bodově rychle upadaly. V období INT2 dříve nejúspěšnější Austrálie bodově spadla, kdyţ získala oproti předešlému intervalu přibliţně šestkrát méně bodů, coţ bylo zapříčiněno koncem kariéry australských legend, jako byl Roy Emerson, Rod Laver, Ken Rosewall, John Newcombe nebo Margaret Courtová. Tento bodový úpadek Austrálie pokračoval aţ do současnosti. Dalšími státy, pro které znamenalo toto období „ústup ze slávy“, jsou Velká Británie, Chorvatsko, Japonsko a Itálie. Na rozdíl od těchto států, USA ještě zvětšilo svůj bodový zisk a INT2 se pro něj stal nejúspěšnějším obdobím. Stejně tak byl INT2 vrcholem i pro Českou republiku, Švédsko a Německo. Tyto tři státy se s velkým bodovým ziskem zařadily hned za USA a všechny je spojuje, více či méně strmá, bodová ztráta v obdobích následujících. Stejná 58
situace se objevuje i u Bulharska, Argentiny a Ekvádoru, akorát v menších bodových hodnotách. I kdyţ se bodový zisk USA v letech INT3 zmenšil, nebyl tento pokles prozatím takový, aby první pozici tohoto státu mohl ohrozit někdo jiný. Mezi nejlepšími se pak stále drţelo Německo, které doplnily na předních umístěních další evropské státy v čele se Španělskem. To zaznamenalo oproti předchozím letem velký bodový nárůst a od INT3 se aţ do současnosti drţí na předních příčkách. Další státy, které v tomto období začínaly bodově stoupat, jsou státy západoevropské, jako Švýcarsko, Francie a Belgie, a v neposlední řadě se, po rozpadu Sovětského svazu, pomalu ale jistě dostávalo na příčky nejvyšší Rusko. I pro další státy, jako Chorvatsko, Nizozemí, Ukrajinu, Rakousko, Japonsko, Chile nebo Brazílii byly roky INT3 značně úspěšné. Zatímco na druhou stranu pokračoval strmý bodový pád Austrálie a Švédska. V posledních letech, tedy v INT4, se z rozpadu Jugoslávie a Sovětského svazu konečně oklepaly jejich bývalé členské státy a drtivá většina z nich zaznamenala velký bodový nárůst. Takovými státy jsou například Srbsko a Rusko, které pak dokonce stačilo předskočit i, na ústupu se nacházející, USA, a stalo se tak nejúspěšnějším státem posledního období. Podobná situace, akorát v menším měřítku, se pak objevuje také u Estonska, Běloruska, Lotyšska a Kazachstánu. USA se pak i přes bodový pokles dolů drţí stále v popředí, přesněji na druhém místě za Ruskem. Dále následuje Španělsko, Švýcarsko, jehoţ výsledky disponují stále stoupající tendencí, Belgie, která je na tom podobně, Francie a výše zmíněné Srbsko. Své maximum v INT4 zaznamenalo třeba i Polsko, Čína, Itálie, Dánsko nebo Kanada, a po desetiletích se bodově výrazněji prosadila Velká Británie. Na druhou stranu, i kdyţ se zástupci českého tenisu v poslední době stále dokáţou prosadit, bodově se INT4 ukázal pro Českou republiku jako nejslabší. To platí i pro Jihoafrickou republiku, Nizozemí, Rumunsko nebo, výše zmíněné státy, Austrálii a Švédsko. Velký propad po minulých úspěších zaznamenalo i Německo. Jak lze vidět v Tab. 8, za sledované období 47 let můţeme rozlišit několik skupin států z pohledu vývoje jejich výsledků (úspěšnosti). První skupinu reprezentují státy se vzrůstající úspěšností, mezi které se řadí hlavně státy Evropy jako Belgie, Bělorusko, Španělsko, Francie, Rusko, Srbsko a Švýcarsko. Samozřejmě u kaţdého z uvedených států je křivka růstu jiná. Například Španělsko se po období INT1 a INT2 drţelo bodově přibliţně stejně, poté přišel obrovský skok dopředu, který následovala další stagnace. Na druhé straně například u Švýcarska by měla tato křivka stálou stoupající tendenci. Druhá skupina je tvořena státy s klesající úspěšností, ke kterým patří hlavně Austrálie, Slovinsko a Rumunsko. Některé státy 59
bychom pak mohli zařadit do další skupiny, kde si účastníci drţí po většinu času relativně stejné výsledky. Zde je jasným příkladem Argentina, a kdybychom nebrali v potaz počátky otevřené éry, kdy bylo pro spoustu menších států velmi těţké se prosadit, bylo by moţné do této skupiny zařadit i Slovensko a Bulharsko. Poslední skupinu pak tvoří státy, jejichţ výsledky byly v průběhu let jako na houpačce, jako u Nizozemí, nebo státy, jejichţ bodový růst se v průběhu let zastavil a poté začal klesat nebo naopak stoupat. Z počátku rostoucí tendenci, která se v průběhu let zlomila v pokles, mělo například Švédsko, Německo, Česká republika a USA, u něhoţ se čeká na nástupce tenisových legend od poslední třetiny 20. století. Naopak nejprve klesající tendenci, která se po dosáhnutí minima změnila v růst, mají Itálie a Velká Británie. Tab. 8 Počet bodů v grandslamových turnajích za jednotlivé státy v předem určených časových intervalech Australian Open French Open US Open Wimbledon Státy INT1 INT2 INT3 INT4 INT1 INT2 INT3 INT4 INT1 INT2 INT3 INT4 INT1 INT2 INT3 INT4 INT1 USA 194 420 398 128 262 364 201 42 563 566 449 159 446 549 410 184 1465 AUS 721 142 23 24 201 23 16 22 276 23 78 36 294 82 78 20 1492 ESP 18 4 80 88 47 54 278 207 28 18 76 90 10 5 61 84 103 GER 13 111 91 20 35 102 109 19 10 104 89 23 8 168 119 42 66 CZE 21 150 33 29 96 128 24 25 40 170 43 17 58 81 56 73 215 SWE 8 138 63 4 69 150 24 19 25 92 44 8 70 104 20 13 172 RUS 9 4 52 146 18 10 50 190 7 5 55 138 19 4 26 102 53 FRA 15 19 85 67 63 64 65 54 10 16 54 48 15 23 62 97 103 SUI 0 2 95 128 0 9 41 74 0 8 61 121 0 4 45 121 0 SRB 0 20 32 93 0 36 18 85 0 17 17 88 0 11 10 69 0 ARG 24 27 17 17 47 67 32 69 29 46 27 29 6 19 22 12 106 GBR 67 12 4 32 44 7 0 17 52 11 11 39 96 10 33 44 259 BEL 2 3 24 73 1 1 43 56 0 0 34 81 1 0 34 29 4 ITA 1 4 6 14 45 12 9 54 5 2 6 29 3 4 5 13 54 CRO 1 4 7 12 27 4 31 12 5 1 6 21 1 4 53 19 34 ROU 0 2 7 3 72 15 14 13 28 4 6 3 28 4 2 4 128 NED 9 11 11 1 13 2 19 2 21 3 17 0 30 4 39 4 73 RSA 4 18 31 2 15 5 7 3 20 5 13 0 22 21 10 1 61 BLR 0 1 2 38 0 9 6 10 0 2 5 19 0 4 14 12 0 SVK 0 11 17 18 0 4 9 9 0 11 7 10 0 6 4 5 0 AUT 2 7 14 1 0 4 31 5 0 7 12 6 0 3 3 7 2 CHN 0 0 0 45 0 0 0 19 0 0 0 13 0 0 0 13 0 BRA 0 0 0 0 6 1 60 3 4 0 5 0 3 0 4 0 13 JPN 11 3 11 4 3 1 11 2 2 0 7 12 0 0 13 4 16 BUL 0 9 5 2 0 10 4 1 0 11 6 2 0 8 4 13 0 POL 1 0 0 14 7 4 0 5 1 2 0 4 2 3 0 26 11 CHI 0 0 13 10 10 3 8 6 2 1 5 4 1 2 1 2 13 CAN 2 4 1 6 0 10 1 7 1 6 2 4 0 2 3 12 3 SLO 0 5 0 0 24 12 1 1 6 2 1 1 4 2 0 0 34 DEN 2 0 1 9 0 1 0 2 1 0 0 25 0 0 0 4 3 ECU 0 1 5 0 1 25 1 0 0 4 0 0 0 3 2 0 1 GEO 9 0 1 0 5 1 1 0 2 2 1 1 15 0 0 1 31 NZL 11 9 3 0 0 0 0 0 0 0 0 0 5 10 1 0 16 MEX 0 3 2 0 16 2 0 0 4 1 0 0 9 0 0 0 29 UKR 0 0 3 3 0 0 18 0 0 0 4 4 0 0 1 0 0 HUN 1 2 0 1 10 5 3 1 0 0 0 2 1 2 0 1 12 ISR 0 3 0 2 0 0 2 3 0 2 0 4 0 1 0 2 0 MAR 0 0 7 2 0 0 6 0 0 0 4 0 0 0 0 0 0 CYP 0 0 0 10 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 7 0 IND 0 0 0 0 0 0 0 0 4 4 0 1 3 5 0 0 7 LAT 0 0 1 1 0 0 0 6 0 3 0 1 0 1 2 0 0
CELKEM INT2 INT3 INT4 Body 1899 1458 513 5335 270 195 102 2059 81 495 469 1148 485 408 104 1063 529 156 144 1044 484 151 44 851 23 183 576 835 122 266 266 757 23 242 444 709 84 77 335 496 159 98 127 490 40 48 132 479 4 135 239 382 22 26 110 212 13 97 64 208 25 29 23 205 20 86 7 186 49 61 6 177 16 27 79 122 32 37 42 111 21 60 19 102 0 0 90 90 1 69 3 86 4 42 22 84 38 19 18 75 9 0 49 69 6 27 22 68 22 7 29 61 21 2 2 59 1 1 40 45 33 8 0 42 3 3 2 39 19 4 0 39 6 2 0 37 0 26 7 33 9 3 5 29 6 2 11 19 0 17 2 19 0 0 18 18 9 0 1 17 4 3 8 15
60
Státy PAR INA PER THA EST KAZ ZIM URU COL FIN EGY GRE KOR LUX TPE ARM UZB VEN AZE NGR NOR PUR
Australian Open French Open US Open Wimbledon INT1 INT2 INT3 INT4 INT1 INT2 INT3 INT4 INT1 INT2 INT3 INT4 INT1 INT2 INT3 INT4 0 0 0 0 9 4 2 0 0 0 0 0 0 0 0 0 4 0 1 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 6 0 0 2 0 0 0 3 1 0 0 2 2 0 0 2 0 0 0 0 1 1 0 0 0 0 0 0 2 0 0 0 5 3 0 0 0 0 0 0 0 4 0 0 0 3 0 0 0 4 0 0 0 1 0 0 0 6 0 0 0 0 0 0 0 3 0 0 2 0 0 0 1 0 3 0 2 0 0 0 2 0 0 0 0 0 4 0 4 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 4 1 0 0 2 1 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 2 0 0 1 0 0 0 0 2 0 0 0 2 1 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 2 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 1 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 3 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 2 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 1 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1
INT1 9 5 0 0 0 0 3 5 2 0 4 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0
INT2 4 0 9 0 0 0 0 0 0 1 0 0 1 0 0 0 0 0 0 1 0 0
CELKEM INT3 INT4 Body 2 0 15 7 0 12 3 0 12 8 4 12 0 11 11 0 10 10 7 0 10 4 0 9 0 6 8 1 6 8 0 0 4 2 1 3 1 1 3 0 3 3 0 3 3 1 1 2 0 2 2 1 1 2 0 0 1 0 0 1 1 0 1 0 1 1
Zdroj: Michal Halady - vlastní analýza úspěšnosti 2015
Celkově lze pozorovat, ţe se za sledované období pomyslný tenisový trůn pomalu ale jistě přesouvá z USA a Austrálie do Evropy. Zejména pak do Švýcarska, Španělska, Francie a také do států, patřících v minulosti mezi státy bývalé Jugoslávie nebo Sovětského svazu, jako je Srbsko a Rusko. V přepočtu na milion obyvatel se pak úspěšnost států vyvíjela způsobem, ţe na prvních pozicích, v průběhu prvních dvou období INT1 a INT2, se drţela Česká republika, Slovinsko, Švédsko a Austrálie. Nikterak špatně si nevedlo ani USA a v INT1 Gruzie. Od INT2 se v popředí začalo objevovat Srbsko a vše se začalo měnit podle výše popsaného vývoje. Austrálie, Švédsko a Slovinsko od období INT3 pomalu klesali směrem k niţším příčkám, zatímco menší státy, které jsou řazeny do skupiny se vzrůstajícím počtem bodů během let, jako Srbsko, Švýcarsko, Belgie a v posledním období i Chorvatsko, se dostaly na příčky nejvyšší. Česká republika se, i přes menší bodový propad po přepočtu na milion obyvatel, stále udrţela vysoko. Od období INT3 se k nejlepším dotáhlo Španělsko, které následovalo v posledním období Dánsko, Bělorusko a Rusko, které na předních příčkách vystřídalo pomalu upadající USA.77
77
Příloha č. 9 aţ Příloha č. 12
61
5.2 Analýza prostřednictvím solidární metody Ve druhé zkoumané metodě, kdy se berou v potaz vyhrané sety muţů, se vývoj úspěšnosti států, u jednotlivých grandslamů a celkově, uţ liší mnohem více neţ v první metodě. Z tohoto důvodu zde bude nejdříve nastíněn vývoj celkový a poté budou krátce zmíněny některé odlišnosti u vývoje jednotlivých grandslamů. I kdyţ by se mohlo zdát, ţe vývoj úspěšnosti u této metody by mohl téměř zcela kopírovat metodu předešlou, není tomu tak. Ani průběh získaných setů jednotlivých států se nijak nepodobá vývoji bodů u metody první, protoţe zde výsledky ovlivňuje daleko větší počet hráčů, neţ pouze ti z úplné světové špičky. To lze vidět na příkladu Argentiny, která se bodově drţela po celé sledované období přibliţně na stejné úrovni, ale ve vývoji získaných setů od počátku otevřené éry do současnosti se jasně posunula nahoru. V níţe poloţené tabulce (viz Tab. 9), která zaznamenává jak celkový vývoj, tak i vývoj za jednotlivé grandslamy, můţeme shledat, ţe celkově za všechny grandslamové turnaje si v INT1 vedlo nejlépe USA. To mělo i zde stejný průběh úspěšnosti jako u předešlé metody, tedy bylo aţ do posledního období nejlepší. USA bylo stíháno Austrálií a za těmito dvěma státy se umístila Francie, Jihoafrická republika, jejíţ počet získaných setů aţ do současnosti jiţ jen klesal, Velká Británie a Česká republika. V INT2 se před jiţ výsledkově ustupující Austrálii, která se zde, na rozdíl od hodnocení bodového, drţela v popředí aţ do začátku INT4, na druhou pozici za USA dostalo Švédsko. Stálice Českou republiku a Francii zde doplnilo stále se zlepšující Německo a Argentina. V následujícím období INT3 se, aţ na vzestup Španělska, mezi nejlepšími změnilo jen pořadí. Aţ v INT4 se pak podařilo dostat Španělsku a Francii před USA. Mezi ty nejlepší se probojovala i výše zmíněná Argentina, Švýcarsko a Rusko, které zde ale nemohlo zazářit naplno, jelikoţ disponuje daleko lepší kvalitou hráčů v ţenské části, čemuţ se budeme věnovat níţe.
62
Tab. 9 Počet setů v grandslamových turnajích za jednotlivé státy v předem určených časových intervalech AUSTRALIAN OPEN
FRENCH OPEN
WIMBLEDON
US OPEN
CELKEM
Státy
INT1
INT2
INT3
INT4
INT1
INT2
INT3
INT4
INT1
INT2
INT3
INT4
INT1
INT2
INT3
INT4
INT1
INT2
INT3
INT4
SETY
USA
335
1145
984
444
882
1003
650
175
1475
2008
982
376
1826
2321
1121
581
4518
6477
3737
1576
16308
AUS
1337
798
454
196
524
208
288
63
1064
563
498
183
785
273
385
107
3710
1842
1625
549
7726
FRA
67
160
392
560
504
604
433
638
157
199
387
536
98
258
317
488
826
1221
1529
2222
5798
ESP
36
23
315
605
240
313
844
876
104
43
215
553
149
96
382
675
529
475
1756
2709
5469
SWE
8
459
491
64
125
662
288
83
173
514
329
127
92
488
383
87
398
2123
1491
361
4373
GER
54
209
314
225
137
254
273
182
121
309
432
336
22
142
361
273
334
914
1380
1016
3644
CZE
27
179
223
182
285
313
194
170
136
236
175
198
131
284
210
150
579
1012
802
700
3093
ARG
33
66
137
266
154
412
285
470
65
37
108
158
110
142
160
268
362
657
690
1162
2871
RUS
9
38
228
254
34
104
222
280
56
49
163
229
12
69
208
265
111
260
821
1028
2220
GBR
87
68
73
146
124
30
59
96
325
137
342
186
185
57
110
147
721
292
584
575
2172
RSA
28
155
160
33
160
55
66
32
290
165
152
29
191
134
99
31
669
509
477
125
1780
SUI
2
13
116
281
17
90
77
236
21
73
136
244
2
66
93
307
42
242
422
1068
1774
ITA
3
47
122
64
250
129
115
157
80
68
90
130
47
69
95
86
380
313
422
437
1552
NED
16
116
144
29
33
52
164
55
112
72
229
47
75
42
236
21
236
282
773
152
1443
CRO
3
32
60
186
142
64
73
144
49
28
150
171
74
34
68
141
268
158
351
642
1419
SRB
0
27
0
208
13
16
0
222
3
52
6
223
3
8
0
218
19
103
6
871
999
CHI
0
0
57
62
134
58
87
66
56
30
22
57
78
23
105
62
268
111
271
247
897
BRA
0
20
37
28
48
104
187
27
44
50
59
19
21
22
80
55
113
196
363
129
801
AUT
14
38
100
60
15
52
126
73
9
17
21
81
3
37
74
74
41
144
321
288
794
ROU
3
0
54
28
145
23
48
58
135
11
36
40
101
12
18
19
384
46
156
145
731
BEL
0
6
65
58
35
9
107
86
12
3
79
98
0
12
57
67
47
30
308
309
694
SVK
0
27
100
76
0
44
51
33
0
54
49
53
0
52
60
53
0
177
260
215
652
NZL
44
80
26
0
58
14
14
0
102
96
31
0
0
13
0
0
204
203
71
0
478
IND
7
36
6
5
20
6
4
3
96
93
3
3
76
59
12
7
199
194
25
18
436
CAN
12
32
50
47
0
13
8
29
0
34
42
44
8
31
21
47
20
110
121
167
418
ECU
0
10
42
7
17
111
32
12
6
27
27
3
15
62
34
5
38
210
135
27
410
UKR
0
0
50
45
0
0
94
30
0
0
22
44
0
0
48
30
0
0
214
149
363
POL
6
0
0
22
89
42
0
32
23
30
0
75
19
14
0
10
137
86
0
139
362
ISR
0
51
36
19
0
25
11
3
0
53
16
12
0
68
19
22
0
197
82
56
335
MEX
6
15
0
0
84
32
0
0
80
4
14
0
66
22
3
0
236
73
17
0
326
MAR
0
0
80
12
0
0
99
0
0
0
54
7
0
0
65
3
0
0
298
22
320
JPN
11
3
0
50
29
0
9
16
27
3
25
32
18
9
4
44
85
15
38
142
280
HUN
7
3
3
0
104
43
15
0
24
22
0
0
15
4
0
0
150
72
18
0
240
ZIM
0
0
43
0
0
10
11
0
35
0
56
0
38
3
43
0
73
13
153
0
239
FIN
0
13
9
47
0
17
16
27
0
7
9
32
0
15
5
36
0
52
39
142
233
DEN
0
0
23
0
12
3
16
3
40
0
32
6
23
0
38
6
75
3
109
15
202
GEO
33
0
0
0
34
0
4
5
67
0
4
12
21
0
0
0
155
0
8
17
180
CYP
0
0
0
73
0
0
0
28
0
0
0
58
0
0
0
20
0
0
0
179
179
PER
0
12
0
6
0
27
14
18
10
3
7
0
0
51
21
7
10
93
42
31
176
PAR
0
22
4
0
31
25
12
0
15
14
0
0
17
14
17
0
63
75
33
0
171
BLR
0
0
14
9
0
0
5
6
0
0
39
24
0
0
36
11
0
0
94
50
144
COL
0
0
0
33
15
0
0
32
8
0
0
27
6
3
6
9
29
3
6
101
139
ARM
0
0
22
9
0
0
29
0
0
0
23
5
0
0
23
9
0
0
97
23
120
URU
0
0
3
0
0
44
31
5
3
0
0
5
0
9
6
7
3
53
40
17
113
THA
0
0
9
19
0
0
6
3
0
0
20
7
0
0
15
18
0
0
50
47
97
LAT
0
0
0
8
0
0
0
40
0
0
0
21
0
0
0
27
0
0
0
96
96
UZB
0
0
3
18
0
0
4
17
0
0
28
0
0
0
22
0
0
7
85
92
TPE
0
0
0
26
0
0
0
3
0
0
0
50
0
0
0
11
0
0
0
90
90
KOR
0
0
4
4
0
0
0
17
0
0
4
16
0
0
13
21
0
0
21
58
79
EGY
3
0
0
0
13
0
0
0
34
0
0
0
25
0
0
0
75
0
0
0
75
KAZ
0
0
0
24
0
0
0
19
0
0
0
10
0
0
0
20
0
0
0
73
73
63
AUSTRALIAN OPEN
FRENCH OPEN
WIMBLEDON
US OPEN
CELKEM
Státy
INT1
INT2
INT3
INT4
INT1
INT2
INT3
INT4
INT1
INT2
INT3
INT4
INT1
INT2
INT3
INT4
INT1
INT2
INT3
INT4
SETY
BUL
0
0
0
21
0
0
4
10
0
0
0
28
0
0
0
9
0
0
4
68
72
SLO
0
0
0
21
0
0
0
22
0
0
0
17
0
0
0
12
0
0
0
72
72
LUX
0
0
0
17
0
0
0
4
0
0
0
19
0
0
0
29
0
0
0
69
69
VEN
4
3
3
0
14
11
0
0
10
0
8
0
6
0
8
0
34
14
19
0
67
NGR
0
16
0
0
0
0
0
0
0
18
0
0
0
26
0
0
0
60
0
0
60
POR
0
3
0
13
0
3
0
7
0
0
4
0
5
7
14
0
11
11
34
56
HAI
0
3
0
0
0
27
9
0
0
4
3
0
0
0
0
0
0
34
12
0
46
NOR
0
0
22
0
0
0
19
0
0
0
0
0
0
0
3
0
0
0
44
0
44
BAH
0
0
0
0
0
0
5
0
0
0
13
0
0
3
12
0
0
3
30
0
33
GRE
0
0
0
0
4
0
0
3
22
0
0
0
0
0
0
0
26
0
0
3
29
PAK
0
0
0
0
2
0
0
0
8
0
0
3
12
0
0
0
22
0
0
3
25
PUR
0
0
0
0
17
0
0
0
0
0
0
0
0
6
0
0
17
6
0
0
23
LTU
0
0
0
12
0
0
0
0
0
0
0
4
0
0
0
5
0
0
0
21
21
BOL
0
0
0
0
5
10
0
0
0
0
0
0
3
0
0
0
8
10
0
0
18
TUR
0
0
0
3
0
0
0
5
0
0
0
4
0
0
0
6
0
0
0
18
18
IRL
0
6
0
3
0
4
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
10
0
3
13
MON
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
4
0
0
6
3
0
0
6
7
13
TUN
0
0
0
0
0
0
0
5
0
0
0
3
0
0
0
3
0
0
0
11
11
BIH
0
0
0
6
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
4
0
0
0
10
10
JAM
0
0
0
0
2
0
0
0
3
0
0
0
3
0
0
0
8
0
0
0
8
DOM
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
6
0
0
0
6
6
EST
0
0
0
0
0
0
0
3
0
0
0
0
0
0
0
3
0
0
0
6
6
INA
6
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
6
0
0
0
6
FIL
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
5
0
0
0
5
0
5
KEN
0
4
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
4
0
0
4
CELK
2201
3938
5078
4634
4551
5066
5108
4629
5100
5126
5116
4677
4376
5058
5092
4661
16228
19188
20394
18601
74411
Zdroj: Michal Halady – vlastní analýza úspěšnosti 2015
Australian Open Tento turnaj se liší od ostatních hlavně v prvních letech, kdy byl jasně pod nadvládou domácích hráčů. Ti posbírali v INT1 čtyřikrát více bodů neţ druhé USA, které bylo na úplném vrcholu v ostatních turnajích. Kromě těchto dvou států se na Australian Open zprvu ostatní státy neprosazovaly téměř vůbec. V dalším období INT2 se pak pozice na prvních dvou místech vyměnily a ostatní státy se začaly pomalu dostávat do vyšších pater v počtu vyhraných setů. Nejlépe se tu předvedli hráči Švédska, kteří stejně úspěšně pokračovali i v INT3. V tomto období je pak podpořily další evropské státy jako Německo, Francie a Španělsko. Poslední dva jmenované státy se v INT4 dostaly i před, stále se propadající, Austrálii a USA. Na tomto turnaji lze pěkně vidět, ţe většina evropských států, které se nejprve Australian Open příliš nezúčastňovaly, s postupem let sbírá stále více a více setů. Zatímco výhoda domácího prostředí pro Australany se, se zvyšující se konkurencí, stále sniţuje.
64
French Open U French Open se sice z počátku Austrálie drţela na druhém místě za USA, avšak počet setů, které získala, nebyl zdaleka tak kolosální. Zde se jiţ od prvních let mnohem více prosazovaly státy s antukovými specialisty jako Španělsko, Argentina nebo Itálie, která zde oproti ostatním dosahovala jasně nejlepších výsledků. Jiţ od INT3 se naplno ukázala síla španělských tenistů na antukovém povrchu, na druhou stranu jde však vidět, ţe po skončení kariéry velkých tenisových hráčů 20. století z USA a Austrálie, jsou tyto státy na antuce o mnoho slabší neţ na ostatních površích.
Wimbledon Wimbledon zase přináší viditelnější převahu neevropských pořadatelských států, která u USA přetrvávala dlouho dobu, téměř aţ do současnosti. Státy, které se prosazovaly více ve French open, naopak na tomto turnaji opět výsledkově klesly. Domácí Velká Británie zde pak po celé sledované období získávala nejvíce vyhraných setů.
US Open V US Open se pak jednotlivé státy ve velké míře projevovaly stejným vývojem jako u Wimbledonu, kde nejúspěšnější USA vystřídalo aţ v posledním období INT4 Španělsko. Rozdíl můţeme vidět v tom, ţe státy s antukovými specialisty, aţ na Francii, se dokázaly o něco lépe prosadit právě na tomto turnaji. I ostatní státy amerického kontinentu pak na US Open disponují lepšími výsledky neţ na ostatních turnajích. Naopak Austrálie, pořadatel Australian Open, kde se dříve hrálo i na trávě, je tak úspěšnější na wimbledonských dvorcích. To pak platí i pro, Austrálii blízký, Nový Zéland a Jihoafrickou republiku. Pokud si pozorně prohlédneme výše přiloţenou tabulku (viz Tab. 9), je moţné určit, zda se některý stát za sledované období čtyřiceti sedmi let stal specialistou na některý z turnajů. To je moţné určit tím, jestli má některý stát za jednotlivé intervaly (INT1, INT2, INT3, INT4) nejvíce vyhraných setů, alespoň ve třech intervalech, v průběhu jednoho turnaje oproti turnajům ostatním. Uvedené platí například u Australian Open pro domácí Austrálii, která má počet setů v jednotlivých intervalech vţdy nejvyšší právě u tohoto turnaje. U French Open se za specialisty mohou povaţovat jiţ výše zmíněné státy s antukovými přeborníky, jako domácí Francie, Argentina, Španělsko, Itálie nebo další státy Jiţní Ameriky, jejichţ hráči většinou vyrůstají na antukových površích. Travnatý povrch Wimbledonu zase nejvíce sedí domácím, 65
dále téţ Německu a Jihoafrické republice. U tvrdého povrchu US Open pak není ţádným překvapením, ţe je jako stvořený pro hráče domácího USA. Specializace na jednotlivé turnaje je tedy viditelná u všech domácích států jednotlivých grandslamů, ale také u jiných států, kde je tato specializace zaloţena buď na poloze státu ke grandslamům nebo na povrchu dvorců. U dalších států je pak, spíše neţ specializace na turnaje a jejich povrchy, rozhodující, jak silnou základnu hráčů v daném období mají. V dalších mapách78 nalezneme úspěšnost států z hlediska vyhraných setů za jednotlivá období přepočtenou na počet obyvatel. V INT1 se za Austrálií, která disponovala ziskem 270 setů na milion obyvatel, umístily znovu státy s poměrně malým počtem obyvatel, jako Česká republika, Chorvatsko, Gruzie nebo Švédsko, které v dalším období INT2 jiţ zaujalo první příčku před Austrálií. V INT2 se v přepočtu na obyvatele mezi ty nejlepší posunulo USA, u něhoţ to však nemělo dlouhé trvání, a menší státy západní a střední Evropy. Nejprve se k České republice připojilo Slovensko a Švýcarsko, v INT3 pak i země Beneluxu, Monako, Španělsko a Rakousko. V posledním sledovaném intervalu se na úplný vrchol dostaly státy bývalé Jugoslávie, Chorvatsko a Srbsko, a spolu s nimi i Švýcarsko. Tyto státy pak v průběhu uvedeného období přeskočily jak Austrálii, tak i Švédsko. V INT4 výše zmíněné státy na výsluní doplnila ještě Francie, Bělorusko a Argentina. Na přiloţených mapách lze znovu postřehnout přesun moci do Evropy, která se, na rozdíl od zbytku světa, během let zbarvila do tmavších odstínů, které zde zobrazují úspěšnější státy.
78
Příloha č. 13 aţ Příloha č. 16
66
6 CELKOVÉ HODNOCENÍ A SYNTÉZA 6.1 Srovnání výsledků z muţské a ţenské části Následující část práce bude nejdříve zaměřena na to, jakou úspěšnost vykazovaly státy v průběhu let v muţské a ţenské části, a poté bude u některých států poukázáno na největší rozdíly. Nebude chybět samozřejmě ani srovnání celkových výsledků států za tyto dvě kategorie. Kdyţ porovnáme výsledky z ţenských a muţských turnajů, můţeme z Tab. 10 vyčíst, které státy se v průběhu let mohly opírat o obě nebo alespoň o jednu z kategorií. Tab. 10 Celkový počet bodů států v předem určených intervalech za muţskou a ţenskou část Státy USA AUS ESP GER CZE SWE RUS FRA SUI SRB ARG GBR BEL ITA CRO ROU NED RSA BLR SVK AUT CHN BRA JPN BUL POL CHI CAN SLO DEN ECU GEO NZL MEX UKR HUN ISR MAR CYP IND LAT
INT1 704 677 102 14 90 160 2 47 0 0 95 43 1 47 34 80 42 29 0 0 2 0 3 0 0 11 13 2 0 1 0 31 16 27 0 8 0 0 0 7 0
INT2 792 164 27 168 279 464 23 97 11 12 69 8 0 6 12 1 13 22 0 30 10 0 1 0 0 9 6 1 0 0 33 0 13 4 0 5 6 0 0 9 0
INT3 747 182 228 130 65 149 125 106 47 0 39 47 17 9 64 7 74 31 7 18 37 0 69 2 0 0 27 1 0 1 8 0 4 0 26 0 0 17 0 0 0
INT4 119 53 451 49 52 44 94 130 415 235 118 130 8 8 58 5 3 5 2 8 9 0 3 15 7 8 22 11 0 0 0 1 0 0 3 0 1 2 18 0 7
Muži 2362 1076 808 361 486 817 244 380 473 247 321 228 26 70 168 93 132 87 9 56 58 0 76 17 7 28 68 15 0 2 41 32 33 31 29 13 7 19 18 16 7
INT1 761 815 1 52 125 12 51 56 0 0 11 216 3 7 0 48 31 32 0 0 0 0 10 16 0 0 0 1 34 2 1 0 0 2 0 4 0 0 0 0 0
INT2 1107 106 54 317 250 20 0 25 12 72 90 32 4 16 1 24 7 27 16 2 11 0 0 4 38 0 0 21 21 1 0 3 6 2 0 4 0 0 0 0 4
INT3 711 13 267 278 91 2 58 160 195 77 59 1 118 17 33 22 12 30 20 19 23 0 0 40 19 0 0 6 2 0 0 3 0 2 0 3 2 0 0 0 3
INT4 394 49 18 55 92 0 482 136 29 100 9 2 231 102 6 18 4 1 77 34 10 90 0 7 11 41 0 18 2 40 0 1 0 0 4 5 10 0 0 1 1
Ženy 2973 983 340 702 558 34 591 377 236 249 169 251 356 142 40 112 54 90 113 55 44 90 10 67 68 41 0 46 59 43 1 7 6 6 4 16 12 0 0 1 8
Celkem 5335 2059 1148 1063 1044 851 835 757 709 496 490 479 382 212 208 205 186 177 122 111 102 90 86 84 75 69 68 61 59 45 42 39 39 37 33 29 19 19 18 17 15
67
Státy PAR INA PER THA EST KAZ ZIM URU COL FIN EGY GRE KOR LUX TPE ARM UZB VEN AZE NGR NOR PUR Celkem
INT1 9 0 0 0 0 0 3 0 0 0 4 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 2304
INT2 4 0 3 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 2304
INT3 1 0 3 2 0 0 6 4 0 1 0 0 1 0 0 1 0 0 0 0 1 0 2304
INT4 0 0 0 1 0 1 0 0 1 6 0 0 1 3 2 1 2 0 0 0 0 0 2112
Muži 14 0 6 3 0 1 9 4 1 8 4 0 2 3 2 2 2 0 0 1 1 0 9024
INT1 0 5 0 0 0 0 0 5 2 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 2304
INT2 0 0 6 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 2304
INT3 1 7 0 6 0 0 1 0 0 0 0 2 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 2304
INT4 0 0 0 3 11 9 0 0 5 0 0 1 0 0 1 0 0 1 0 0 0 1 2112
Ženy 1 12 6 9 11 9 1 5 7 0 0 3 1 0 1 0 0 2 1 0 0 1 9024
Celkem 15 12 12 12 11 10 10 9 8 8 4 3 3 3 3 2 2 2 1 1 1 1 18048
Zdroj: Michal Halady – vlastní analýza úspěšnosti 2015
V INT1, jak bylo mnohokrát zmíněno, ovládala světový tenis Austrálie a USA, a to v případě obou kategorií, ve kterých tyto země disponovaly velice vyrovnanými výsledky. Česká republika pak tyto vyrovnané výsledky u obou kategorií napodobila, akorát v menším bodovém rozsahu. Z dalších států, které se alespoň trošku v prvních letech otevřené éry tenisu zapojily do boje o grandslamové vavříny, můţeme zmínit Španělsko, Argentinu a Švédsko. Tyto státy byly úspěšné hlavně v muţské kategorii. V ţenské části se pak v prvním období dařilo Velké Británii. Zatímco v INT2 Austrálie zaznamenala pokles na obou frontách, ţeny USA zaţívaly nejdominantnější období a bodově odskočily i svým velice úspěšným muţským kolegům. Bodové ztráty Austrálie vyuţila také Česká republika a v obou kategoriích ji bodově přeskočila. U Argentiny a Španělska se rozdíly mezi muţskou a ţenskou kategorií z INT1 vyrovnaly, přičemţ ţeny o něco málo dokonce bodově předčily své muţské kolegy. Naopak u Švédska se tento rozdíl ještě znásobil. Tento stát se pak, v INT2 v muţské části, nejstatečněji pral s USA o grandslamové tituly. Zlepšení v tomto období zaznamenalo i Německo, a to především u ţen, a francouzští muţi. Prosazovat se zde v menší míře začaly i ţeny ze Srbska, ke kterým se pak jejich muţští kolegové přidali aţ o mnoho let později. Poslední veleúspěšné období pro obě kategorie pak v INT3 zaznamenalo USA. Muţi i ţeny této země získali téměř stejný počet bodů a naprosto ovládli své kategorie. V muţské 68
kategorii zaznamenalo Švédsko znatelný pokles bodů, na druhou stranu pro tenisty Ruska a Španělska bylo toto období velmi úspěšné. U posledně jmenovaného státu se pak v INT3 dostaly do popředí i ţeny. V ţenské kategorii se v tomto období dařilo také Švýcarsku, Francii a Belgii, která pokračovala v získávání úspěchů u ţen i v INT4. Poslední roky ve společnosti světové elity zaţila i muţská část Austrálie, jejichţ ţeny se v těchto letech jiţ vůbec neprosazovaly. V INT4 muţskou část ovládali muţi ze Španělska a Švýcarska, kteří ale nebyli podpořeni svými kolegyněmi. Dalšími úspěšnými státy v posledním období v kategorii muţů byly Srbsko, Francie, Německo, Argentina, a dozvuky své slavnější minulosti zde zaznamenalo USA. Na druhé straně mezi ţenami zabodovaly hlavně ruské hráčky, společně s těmi z USA, které si oproti muţům vedly, ve stále se vyrovnávajícím poli, dobře. Neztratily se zde ani ţeny Belgie, Francie, Srbska a Itálie. Z výše uvedeného vyplývá, ţe v INT4 mělo své hráče v obou kategoriích v popředí pouze USA. To bylo jasně lepší v ţenské části, naopak Francie a Srbsko zase vynikali spíše výkony svých muţů. Vývoj za posledních 47 let naznačuje, ţe v současnosti uţ bude nadmíru těţké, aby jeden stát ovládal jasně jak muţskou, tak i ţenskou část grandslamových turnajů. Důvodem je fakt, ţe se světový tenis neustále vyrovnává, a v případě, ţe se i nyní objeví nějaký stát (jeho hráči), který grandslamové turnaje ovládá, je to v drtivé většině jen na úrovni muţské nebo ţenské. Jestliţe srovnáme celkové výsledky za celé sledované období z ţenských a muţských turnajů, můţeme vidět, které státy se mohly za posledních 47 let opírat více o výkony svých muţských nebo ţenských zástupců. Mezi státy s dlouhodobě větší úspěšností v muţské části se řadí například výše zmíněná skupina států s antukovými specialisty v čele se Španělskem, do které dále patří hlavně jihoamerické státy jako Brazílie, Argentina a Chile. Nejvýraznější rozdíl mezi oběma kategoriemi lze pozorovat bezpochyby u Švédska, jehoţ muţi byli v průběhu všech intervalů jasně úspěšnější. Dalšími takovými státy jsou Chorvatsko, Nizozemí a Švýcarsko, jehoţ muţi jsou sice úspěšnější, avšak všechny tyto výsledky získali aţ v posledním období INT4. Naopak mezi státy, které se výsledkově mohly opřít spíše o výkony svých ţen, patří například státy bývalého Sovětského svazu, Bělorusko a Rusko, jehoţ ţeny hlavně v posledních letech grandslamové turnaje ovládaly. Dalšími takovými jsou státy Evropy jako Dánsko, Bulharko, Itálie, Slovinsko a Německo, které mělo velké úspěchy i u muţů, ale těch ţenských bylo viditelně více. Do této skupiny bychom pak mohli zařadit i Japonsko a Čínu, která své jediné body získala právě pouze v ţenské kategorii v INT4. 69
Poslední skupinu pak tvoří státy s poměrně vyrovnanou úspěšností v obou kategoriích. Do této skupiny řadíme všechny pořádající státy, tedy USA, Francii, Austrálii a Velkou Británii, a dále Českou republiku, Slovenko, Rumunsko, Srbsko nebo Jihoafrickou republiku. U těchto států byly celkové výsledky u muţů a ţen takřka stejné, coţ však neznamená, ţe body z obou těchto kategorií byly získány současně. Například ţeny Velké Británie sbíraly body převáţně v počátcích otevřené éry tenisu, zatímco muţi aţ v posledních letech.79
6.2 Srovnání HDP a bodové úspěšnosti Hrubý domácí produkt neboli HDP je ukazatelem, který se pouţívá v makroekonomii pro určování výkonnosti ekonomiky státu. V této části se zde tedy pokusíme srovnat bodové výsledky z tenisových grandslamů s HDP na obyvatele, abychom objasnili, jestli je výkonnost ekonomiky jednotlivých států nějak spojena s úspěšností v tenise nebo naopak, jak se jednotlivé ukazatele liší.
Obr. 8 Mapa HDP na obyvatele u bodovaných států (zdroj: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/, vlastní zpracování) 79
Příloha č. 1 aţ Příloha č. 8
70
Jak můţeme pozorovat na výše přiloţených mapách, Obr. 8. a Obr. 1., které zobrazují počet bodů v grandslamech na milion obyvatel a HDP na obyvatele, je rozloţení barev (tedy tenisové úspěšnosti a na druhé straně HDP na obyvatele), aţ na menší výjimky, velice podobné. Státy s vysokým HDP na obyvatele jako Austrálie, Nový Zéland a USA si v tenisovém světě vedou stejně dobře. V obou přiloţených mapách je také jasně viditelný pás úspěšných evropských států, který se táhne od Španělska, přes všechny Alpské státy (Francii, Švýcarsko, Německo, Rakousko a Itálii) a státy Beneluxu, aţ po Dánsko a Švédsko. Součást tohoto pásu tvoří také z jedné strany Velká Británie a z druhé strany Česká republika a Slovensko. Dále pak lze téměř totoţné barvy sledovat u bodovaných států Asie a Afriky, u které je moţné v obou případech velmi dobře zaznamenat jiné zbarvení Jihoafrické republiky, jako tenisově nejúspěšnějšího a nejspíš i ekonomicky nejvýkonnějšího afrického státu. Větší rozdíly v podobnosti těchto dvou faktorů lze nalézt například v Jiţní Americe, kde Argentina a Chile, země, které jsou tenisově poměrně úspěšné, jsou na tom v přepočtu HDP na obyvatele uţ daleko hůře. Identická věc je pak krásně viditelná na severu Balkánského poloostrova, který odhaluje seskupení, na body bohatých, států bývalé Jugoslávie a Rumunska. Na druhé straně, státy s vysokým HDP na obyvatele, které se však nevyznačují příliš velkou úspěšností v tenise, se nacházejí na severu Ameriky a Evropy. Jmenovitě jsou jimi Kanada a na starém kontinentu Finsko a Norsko, jejichţ pozice na severu jim neposkytuje nikterak dobré podmínky pro tento především letní sport. Poslední rozdíl, který je z map jasně viditelný, lze zaznamenat na východě Asie v podobě Japonska a Jiţní Koreje.
71
7 ZÁVĚR Po vypracování této diplomové práce a přečtení mnoha odborných či populárních knih a časopisů tenisového zaměření, více neţ kdy jindy obdivuji výkony některých hráčů. Nyní jsem jiţ zcela přesvědčen kolik práce, finančních prostředků a hodin strávených na tenisových dvorcích, stojí i malý úspěch. Kaţdý, kdo pak v grandslamovém nebo jiném turnaji dosáhne na samotné vítězství, si tento úspěch nepopiratelně zaslouţí. I proto je tenis, hlavně ten grandslamový, velkou studnicí neopakovatelných okamţiků, strhujících zvratů a dojemných příběhů, které kaţdý rok sledují, ať uţ přímo z hlediště nebo za televizními obrazovkami, miliony diváků po celém světě. V mé diplomové práci jsem shrnul nejzásadnější informace týkající se poměrně krátké historie geografie sportu jako vědní disciplíny, kterou jsem se snaţil zařadit do geografie jako takové. Uvedl jsem přehled nejzásadnějších publikací, spojených s tímto tématem, a představil zde několik hlavních představitelů. Dále následovalo podrobné zasvěcení do světa tenisu, kde jsem nejprve popsal bohatou historii tohoto sportu od předchůdců aţ po současnost, a následně i historii jednotlivých grandslamových turnajů, kde byly zmíněny nejdůleţitější milníky a samozřejmě také jejich nejúspěšnější hráči a hráčky. Pro úplnost pak nesmělo chybět představení ostatních významných tenisových soutěţí dnešní doby. V neposlední řadě zde byl popsán průběh a pravidla toho nejhlavnějšího, tedy tenisu, okolo kterého se celá práce točí. Následně přichází na řadu vlastní metodika, která je směrodatná pro praktickou část práce, kde nalezneme: způsob zařazení jednotlivých hráčů ke státům, metody přiřazování bodů a setů státům za jednotlivé výkony, a samozřejmě i výběr období, ke kterému se bude výzkum vztahovat, a výběr časových intervalů. Na výše uvedenou metodiku navazovala praktická část, která obsahovala analýzu úspěšnosti států, a to jak celkovou, tak za jednotlivé grandslamové turnaje. Nakonec zde byl objasněn i časový vývoj této úspěšnosti a nechybělo ani srovnání ţenské a muţské kategorie. Cílem této práce bylo zjistit, které státy byly v tenisových grandslamových turnajích, ve sledovaném období posledních sedmačtyřiceti let, úspěšné, a zaznamenat vývoj této úspěšnosti v čase. Dílčím cílem pak bylo zařadit geografii sportu do vědních geografických disciplín. Tyto cíle se podařilo na sto procent splnit, kdyţ bylo zjištěno, ţe nejúspěšnějším státem za celé sledované období bylo USA, které s obrovským odstupem pronásledovala Austrálie. Za dalším větším bodovým rozestupem se pak utvořila skupina evropských států, jako Španělsko, Česká republika, Německo, Francie, Švýcarsko, v muţské části Švédsko 72
a v té ţenské Rusko. Mezi nejúspěšnější dále můţeme zařadit poslední pořadatelský stát Velkou Británii a také Srbsko s Argentinou. Má úvodní hypotéza se tedy splnila, a i kdyţ výše jmenovaná čtveřice neobsadila všechny nejvyšší příčky, můţeme je najít mezi dvanáctkou nejúspěšnějších států. Jestliţe se na úspěšnost těchto států podíváme z časového hlediska, uvidíme, jak postupem času jasná nadvláda USA a Austrálie pomalu ale jistě mizela. Do popředí se v průběhu let dostávaly stále více státy evropské, jako v posledních letech Švýcarsko, u muţů Španělsko nebo u ţen Rusko, které tak výše zmíněné státy nahradily na příčkách nejvyšších. U srovnání muţů a ţen byly nejznatelnější rozdíly u Španělska, Švédska a Švýcarska, kde byli jasně úspěšnější muţi. Na druhé straně u Ruska, Belgie, Německa nebo Číny byly bodově lepší ţeny. Ve srovnání bodových zisků v přepočtu na obyvatele a HDP na obyvatele, můţeme pozorovat mnoho podobností, které nás ujišťují, ţe úspěchy v tenise jsou spojeny i s ekonomickou výkonností států. Celkově lze vidět, ţe tenis a úspěšnost v něm je ovlivněna mnoha faktory od výše zmíněné ekonomické výkonnosti, přes politické a sociální problémy, aţ po polohu a přírodní podmínky jednotlivých států. Dle mého názoru, se v budoucnosti dá očekávat upevnění prvních pozic v úspěšnosti právě evropskými státy, a to především Španělska, Ruska, Srbska a Francie. I přesto, ţe bodová úspěšnost USA se za sledované období výrazně sníţila, tento stát bych v ţádném případě nezatracoval. Jsem přesvědčen, ţe s jeho výchovou mládeţe a školstvím, které ve velké míře podporuje sport jako doplněk vzdělávání, bude společně se státy Evropy ve výsledkovém popředí.
73
8 SUMMARY In the analytical research of this thesis it was found that definitely the most successful state, during the reporting period of the Open Era of tennis, was the USA. It had the best results in both evaluation methods and proved so its very large base of players. In second place was situated Australia, which was strong especially at the beginning of the Open Era. Behind them with a big gap was ranked group of European countries, such as Spain, Czech Republic, Germany, France, Switzerland, Sweden and Russia. In temporal evolution, the initial domination of the USA and Australia was waned and over the years the leading positions began to appear more and more among European countries. In comparison men and women categories were the most noticeable differences in Spain, Sweden and Switzerland, where men were clearly more successful than women. On the other side, women were scored better in Russia, Belgium, Germany and China. Point gains per capita compared with GDP per capita, show us many similarities to assure that success in tennis is also linked to economic produktivity of states. Altogether it was seen that success in tennis is influenced by many factors, from the aforementioned economic produktivity, through political and social issues, to the location and natural conditions of each country. Regarding the actual success, in the future I suppose a similar trend as for now, that is a slow transfer of power from the USA and Australia to Europe.
74
9 SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ Tištěné dokumenty: AGASSI, Andre. Open: otevřená zpověď. 1. vyd. Brno: Jota, 2010, 414 s. ISBN 978-80-7217800-1. BALE, J. 2003. Sports geography. London and New York, Routledge. Online dostupné na: http://books.google.cz/books?id=sjwoQOyLAbwC&printsec-frontcover? ČERMÁK, M. Sport a město Olomouc: příspěvek ke geografii sportu (Diplomová práce). Univerzita Palackého v Olomouci, Katedra geografie, 2009. KIRCHNER, Jaroslav a Zdeněk ŢOFKA. Wimbledon a světové tenisové legendy. 1. vyd. Praha: Fragment, 2012, 181 s. Tenis. ISBN 978-80-253-1465-4. KIRCHNER, Jaroslav a Zdeněk ŢOFKA. Wimbledon a příběhy tenisových hrdinů. 2. vyd. Praha: Fragment, 2014, 189 s. Tenis. ISBN 978-80-253-2360-1. LEKIČ, Mirko. Učebnice tenisu. Praha: T/Production, 1997, 154 s., [6] s. obrazových příloh. ISBN 80-238-1649-7. LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1985, 382 s PARSONS, John. Tenis: [ilustrovaný] průvodce světem tenisu. České vyd. 1. Překlad Pavel Bořkovec. Praha: Svojtka & Co., 1998, 224 s. Velká encyklopedie (Svojtka & Co.). ISBN 807237-103-7. SÁNCHEZ-VICARIO, Arantxa. Abeceda tenisu. Vyd. 1. Praha: Ikar, 1997, 45 s. Beruška. ISBN 807202034x. SLEPIČKA, Pavel. Divácká reflexe sportu. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2010, 181 s. ISBN 978-802-4618-388. SOMMER, Jiří. Malé dějiny sportu: aneb o sportech našich předků... Vyd. 1. Praha: Fontána, 2003, 273 s. ISBN 8073361167. STOJAN, Svatopluk. Moderní tenis: rady, tipy a vtipy národního trenéra Švýcarska : říkají nám tenisová mafie. Vyd. 1. Praha: Atos, 1991, 92 s. ISBN 8090035655. ŠICHAN, J. Časoprostorový vývoj kolektivních sportů v České republice (Diplomová práce). Univerzita Palackého v Olomouci, Katedra geografie, 2011. TOMEŠ, J. Sport a geografie I. Geografické rozhledy, 21, 4, 2012, s. 6–9. ISSN 1210-3004 TOMEŠ, J. Sport a geografie II. Geografické rozhledy, 21, 4, 2012, s. 18–20. ISSN 12103004
75
Elektronické dokumenty: ATP World Tour: Official Site of Men's Professional Tennis [online]. 1994 [cit. 2015-02-15]. Dostupné z: http://www.atpworldtour.com/ Australian Open: The official site of the Grand Slam [online]. 2015 [cit. 2015-03-19]. Dostupné z: http://www.ausopen.com/ BALE, John a Trudo DEJONGHE. Editorial Sports Geography: an overview. 157 – 166. [online]. [cit. 2014-09-27]. Dostupné z: http://users.telenet.be/ trudo.dejonghe/pdf/ sportgeography%20an%20overview.pdf Český tenisový svaz [online]. [cit. 2015-02-09]. Dostupné z: http://www.cztenis.cz/ Davis Cup: The World Cup of Tennis [online]. 2015 [cit. 2015-02-19]. Dostupné z: http://www.daviscup.com/en/home.aspx Eurostat: Your key to European statistic [online]. [cit. 2014-09-18]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/eurostat/home Fed Cup: The World Cup of Tennis [online]. 2015 [cit. 2015-02-09]. Dostupné z: http://www.fedcup.com/en/home.aspx ITF - International Tennis Federation [online]. 2013 [cit. 2015-02-09]. Dostupné z: http://www.itftennis.com/home.aspx Povrch tenisových kurtů [online]. [cit. 2015-03-16]. Dostupné z: http://www.kurtytenisove.cz/povrch-tenisovych-kurtu Roland Garros: The 2015 French Open - Official Site by IBM [online]. 2015 [cit. 2015-0319]. Dostupné z:http://www.rolandgarros.com/en_FR/index.html Routledge [online]. [cit. 2014-09-11]. Dostupné z: http://www.routledge.com/ Tenisový klub Kruh [online]. 2013 [cit. 2015-02-02]. Dostupné z: http://teniskruh.webnode.cz/ Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. http://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana
[cit.
2014-09-06].
Dostupné
z:
WTA Tennis English [online]. 2015 [cit. 2015-02-19]. Dostupné z: http://www.wtatennis.com/ 2015 Wimbledon Championships Website: Official Site by IBM [online]. 2015 [cit. 2015-0319]. Dostupné z: http://www.wimbledon.com/index.html 2015 US Open Official Site [online]. 2015 [cit. 2015-03-19]. Dostupné z: http://www.usopen.org/
76
SEZNAM ZKRATEK ARG ARM AUS AUT AZE BAH BEL BIH BLR BOL BRA BUL CAN COL CRO CYP CZE ČOS ČSTV DEN DOM ECU EGY ESP EST FIL FIN FRA GBR GEO GER GRE HAI HDP HUN CHI CHN INA IND INT1 INT2 INT3 INT4
Argentina Arménie Austrálie Rakousko Ázerbájdţán Bahamy Belgie Bosna a Hercegovina Bělorusko Bolívie Brazílie Bulharsko Kanada Kolumbie Chorvatsko Kypr Česká republika Česká obec sokolská Český svaz tělesné výchovy Dánsko Dominikánská republika Ekvádor Egypt Španělsko Estonsko Filipíny Finsko Francie Velká Británie Gruzie Německo Řecko Haiti Hrubý domácí produkt Maďarsko Chile Čína Indonésie Indie Časový interval 1968 – 1979 (u Australian Open 1968 –1978) Časový interval 1980 – 1991 (u Australian Open 1979 –1991) Časový interval 1992 – 2003 Časový interval 2003 – 2014
IRL ISR ITA ITF JAM JPN KAZ KEN KOR LAT LTU LUX MAR MEX MON NED NGR NOR NZL PAK PAR PER POL POR PUR ROU RSA RUS SLO SRB SVTVS SUI SVK SWE THA TPE TUN TUR UKR URU USA UZB VEN ZIM
Irsko Izrael Itálie Mezinárodní tenisová federace Jamajka Japonsko Kazachstán Keňa Jiţní Korea Lotyšsko Litva Lucembursko Maroko Mexiko Monako Nizozemí Nigérie Norsko Nový Zéland Pákistán Paraguay Peru Polsko Portugalsko Portoriko Rumunsko Jihoafrická republika Rusko Slovinsko Srbsko Státní výbor pro tělesnou výchovu a sport Švýcarsko Slovensko Švédsko Thajsko Taiwan Tunisko Turecko Ukrajina Uruguay Spojené státy americké Uzbekistán Venezuela Zimbabwe 77
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 – Mapa počtu bodů v přepočtu na milion obyvatel v muţském Australian Open v letech 1968 – 2014. Příloha č. 2 – Mapa počtu bodů v přepočtu na milion obyvatel v ţenském Australian Open v letech 1968 – 2014. Příloha č. 3 – Mapa počtu bodů v přepočtu na milion obyvatel v muţském French Open v letech 1968 – 2014. Příloha č. 4 – Mapa počtu bodů v přepočtu na milion obyvatel v ţenském French Open v letech 1968 – 2014. Příloha č. 5 – Mapa počtu bodů v přepočtu na milion obyvatel v muţském Wimbledonu v letech 1968 – 2014. Příloha č. 6 – Mapa počtu bodů v přepočtu na milion obyvatel v ţenském Wimbledonu v letech 1968 – 2014. Příloha č. 7 – Mapa počtu bodů v přepočtu na milion obyvatel v muţském US Open v letech 1968 – 2014. Příloha č. 8 – Mapa počtu bodů v přepočtu na milion obyvatel v ţenském US Open v letech 1968 – 2014. Příloha č. 9 – Mapa počtu bodů, které získaly jednotlivé státy v grandslamových turnajích, v přepočtu na milion obyvatel v INT1. Příloha č. 10 – Mapa počtu bodů, které získaly jednotlivé státy v grandslamových turnajích, v přepočtu na milion obyvatel v INT2. Příloha č. 11 – Mapa počtu bodů, které získaly jednotlivé státy v grandslamových turnajích, v přepočtu na milion obyvatel v INT3.
78
Příloha č. 12 – Mapa počtu bodů, které získaly jednotlivé státy v grandslamových turnajích, v přepočtu na milion obyvatel v INT4. Příloha č. 13 – Mapa počtu vyhraných setů, které získaly jednotlivé státy v grandslamových turnajích, v přepočtu na milion obyvatel v INT1. Příloha č. 14 – Mapa počtu vyhraných setů, které získaly jednotlivé státy v grandslamových turnajích, v přepočtu na milion obyvatel v INT2. Příloha č. 15 – Mapa počtu vyhraných setů, které získaly jednotlivé státy v grandslamových turnajích, v přepočtu na milion obyvatel v INT3. Příloha č. 16 – Mapa počtu vyhraných setů, které získaly jednotlivé státy v grandslamových turnajích, v přepočtu na milion obyvatel v INT4.
79
Příloha č. 1 – Mapa počtu bodů v přepočtu na milion obyvatel v muţském Australian Open v letech 1968 – 2014.
Příloha č. 2 – Mapa počtu bodů v přepočtu na milion obyvatel v ţenském Australian Open v letech 1968 – 2014.
Příloha č. 3 – Mapa počtu bodů v přepočtu na milion obyvatel v muţském French Open v letech 1968 – 2014.
Příloha č. 4 – Mapa počtu bodů v přepočtu na milion obyvatel v ţenském French Open v letech 1968 – 2014.
Příloha č. 5 – Mapa počtu bodů v přepočtu na milion obyvatel v muţském Wimbledonu v letech 1968 – 2014.
Příloha č. 6 – Mapa počtu bodů v přepočtu na milion obyvatel v ţenském Wimbledonu v letech 1968 – 2014.
Příloha č. 7 – Mapa počtu bodů v přepočtu na milion obyvatel v muţském US Open v letech 1968 – 2014.
Příloha č. 8 – Mapa počtu bodů v přepočtu na milion obyvatel v ţenském US Open v letech 1968 – 2014.
Příloha č. 9 – Mapa počtu bodů, které získaly jednotlivé státy v grandslamových turnajích, v přepočtu na milion obyvatel v INT1.
Příloha č. 10 – Mapa počtu bodů, které získaly jednotlivé státy v grandslamových turnajích, v přepočtu na milion obyvatel v INT2.
Příloha č. 11 – Mapa počtu bodů, které získaly jednotlivé státy v grandslamových turnajích, v přepočtu na milion obyvatel v INT3.
Příloha č. 12 – Mapa počtu bodů, které získaly jednotlivé státy v grandslamových turnajích, v přepočtu na milion obyvatel v INT4.
Příloha č. 13 – Mapa počtu vyhraných setů, které získaly jednotlivé státy v grandslamových turnajích, v přepočtu na milion obyvatel v INT1.
Příloha č. 14 – Mapa počtu vyhraných setů, které získaly jednotlivé státy v grandslamových turnajích, v přepočtu na milion obyvatel v INT2.
Příloha č. 15 – Mapa počtu vyhraných setů, které získaly jednotlivé státy v grandslamových turnajích, v přepočtu na milion obyvatel v INT3.
Příloha č. 16 – Mapa počtu vyhraných setů, které získaly jednotlivé státy v grandslamových turnajích, v přepočtu na milion obyvatel v INT4.