Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Katedra teorie kultury (kulturologie)

Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Katedra teorie kultury (kulturologie)

Filmový festival

Diplomová práce


 
 


Kristina Šedivá




Vedení diplomové práce: PhDr. Vladimír Czumalo, CSc.

Praha 2008


 
 
 


Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě literatury uvedené v seznamu.

V Praze dne 20.8.2008

……………………. Kristina Šedivá

2

1.
 ÚVOD .................................................................................. 5
 1.1.


Proč jsem zvolila téma filmový festival .........................................5


1.2.


Jaké jsou cíle mé diplomové práce...............................................5


2.
 FESTIVAL A JEHO HISTORICKÝ VÝZNAM ...................... 7
 2.1.


Historický význam slova festival ...................................................7


2.2.


Vývoj slavností a proces jejich sekularizace.................................8


2.3.


Srovnání dávnověkých oslav se současnou podobou festivalů .12


2.4.


Filmový festival jako rituál...........................................................14


3.
 FILMOVÝ FESTIVAL A SOUČASNOST ........................... 18
 3.1.


Typologie současného filmového festivalu .................................18


3.2.


Dějiny filmového festivalu ...........................................................20


3.3.


Historie nejvýznamnějších evropských filmových festivalů ........21


3.3.1.


Benátky................................................................................21


3.3.2.


Cannes ................................................................................23


3.3.3.


Berlín ...................................................................................25


3.4.


Historie významných českých filmových festivalů ......................32


3.4.1.


Karlovy Vary ........................................................................32


3.4.2.


Febiofest..............................................................................41


3.4.3.


Mezinárodní festival pro děti a mládež Zlín .........................41


3.4.4.


Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava .............41


3.4.5.


Finále Plzeň.........................................................................42


3.4.6.


Anifest..................................................................................42


3.4.7.


Fresh Film Fest....................................................................43


3.4.8.


Jeden svět ...........................................................................45


3.5. Typologie a analýza struktury filmových festivalů ..........................46
 3.5.1. Festivaly specifického žánru ....................................................46
 3.5.2. Festivaly tvorby z konkrétní země či části světa ......................46
 3.5.3. Festivaly specifických kultur.....................................................47
 3.5.4. Festivaly, které se pořádají na specifickém místě či v konkrétním městě a jsou ohniskovým bodem všech premiérových a předpremiérových projekcí.................................................................48
 3.5.5. Analýza důvodů vzniku a existence filmových festivalů...........48
 3.5.6. Situace v České republice .......................................................50
 3.5.7. Analýza uspořádání programové skladby................................50
 3.5.8. FIAPF.......................................................................................53
 3.5.9. Statut........................................................................................55
 3.5.10. Přehlídka nebo soutěž ...........................................................55
 3.5.11. Význam filmových trhů jako součásti festivalů.......................56


3

3.5.12. Doprovodný program festivalu ...............................................57
 3. 5. 12. Festivalová znělka ...............................................................59
 3.6. Organizace filmového festivalu ......................................................61
 3.6.1. Formy organizací pořádajících festivaly v ČR .........................61
 3.6.2. Organizační struktura festivalu – štáb .....................................68
 3.7. Financování filmového festivalu .....................................................73
 3.7.1. Získávání financí z veřejného Sektoru ........................................73


4.
 ZÁVĚR .............................................................................. 82
 Seznam použité literatury ........................................................ 85
 Shrnutí ..................................................................................... 89
 Summary ................................................................................. 91


4

1. ÚVOD 1.1. Proč jsem zvolila téma filmový festival Předmětem této diplomové práce je filmový festival. Práce bude rozdělena do tří hlavních částí, které by měly tvořit ucelený pohled na historii vzniku festivalu, jeho vývoj a jeho současnou podobu. Tématem filmový festival jsem se rozhodla zabývat z toho důvodu, že se již osmým rokem aktivně podílím na organizaci Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech a na několika

dalších

jsem

během

let

měla

také

možnost

spolupracovat. Téma je pro mě pro mě zajímavé zejména z pohledu organizátora kulturní a společenské akce, ale ve své práci bych se ráda zabývala i významem filmového festivalu jako svátku uměleckého oboru, na který je konkrétní festival zaměřen. 1.2. Jaké jsou cíle mé diplomové práce 


V první části práce nahlédnu do historie podobných kulturně společenských událostí a pokusím se najít souvislosti mezi moderně pojatým festivalem a původním významem takových oslav. Budu se zabývat vývojem slavností a procesem jejich sekularizace.

Porovnám

dávnověké

oslavy

svátků

se

současnou podobou filmového festivalu. V dalších kapitolách této práce opustím historický kontext a význam kulturní a náboženské tradice a budu se věnovat současnosti.

Chtěla

bych

zpracovat

ucelený

přehled

nejdůležitějších filmových festivalů odehrávajících se v České 5

republice

a

v

Evropě.

Rozebrat

jejich

programovou

a

obsahovou skladbu a věnovat se kulturnímu i obchodnímu významu těchto svátků filmu. Dále se budu věnovat formám organizační struktury festivalů a způsobu jejich financovaní.

6

2. FESTIVAL A JEHO HISTORICKÝ VÝZNAM 2.1. Historický význam slova festival 


Z historického či mytického pohledu je festival zvláštním dnem anebo obdobím v roce určeným k oslavě události většinou spjaté s náboženstvím. V různých náboženských směrech je festival souborem oslav na počest Boha anebo bohů. Termín hody a festival jsou z historického hlediska jedno a totéž, avšak slovo hody se v sekulárním kontextu uchytilo spíše jako synonymum pro velkou hostinu. V křesťanském liturgickém kalendáři jsou dva hlavní svátky, svátek narození Ježíše Krista – Vánoce a svátek vzkříšení Ježíše

Krista

z mrtvých

–

Velikonoce.

V katolickém,

pravoslavném a anglikánském kalendáři však existuje i celá řada dalších svátků menšího významu, ke kterým se vztahovaly oslavy a festivaly. Již

většina

starodávných

egyptských

festivalů

byla

náboženského charakteru, ale vyskytovaly se i festivaly jiného typu – Ramses III například založil festival, aby oslavil své vítězství nad Libyjci. Hody za dob egyptských faraónů byly stanovovány

buďto

lunárními

cykly

anebo

egyptským

kalendářem, a bylo to vždy velké oslavy s množstvím jídla a pití. S těmito exhibice

čí

náboženskými performance,

oslavami které

byly

tyto

spojeny

pravidelné

různé události

doprovázely (např. divadelní či hudební vystoupení). Tyto zprvu doprovodné

události

k duchovnímu

programu

se

časem

osamostatnily a daly základ pojmu festival, jak ho známe v současnosti – jako pravidelně se opakujícímu programu 7

složenému z kulturních vystoupení, performancí, exhibic a soutěží. Latinské slovo festivus, znamená veselý, radostný; svátek, sváteční den. Anglické slovo festive je pak odvozeno ze slova festívus a znamená slavnostní; sváteční. Slovo festival jako podstatné jméno se začalo užívat v 16. století, kdy získalo význam hostina anebo oslava, vychází z něj i název festival jako

oslavná

událost

Z etymologického

kulturně

hlediska

bylo

společenského slovo

významu.

festival

poprvé

zaznamenáno v roce 1589, kdy vzniklo z přídavného jména festivalis - „náležící náboženskému svátku“. (zdroj:http://en.wikipedia.org;

http://www.etymonline.com;

http://www.perseus.tufts.edu) Festivaly různých typů plní rozličné společenské potřeby, ale mají také i účely zábavné. Tyto obdoby oslav skýtají mnoha lidem prostor pro společenská setkávání mající náboženský, společenský anebo geografický charakter. V dobách minulých sloužily festivaly také k tomu, aby starší předávali mladším své příběhy a tím postupovali mladším generacím své znalosti, ale také plnily jednoduchou formu seznamovacích akcí. Mnohé z těchto atributů převzaly současné festivaly, a to jak filmové, divadelní, hudební či jiné. 2.2. Vývoj slavností a proces jejich sekularizace 


Filmový festival je svátkem filmařů a příznivců filmu. Setká se zde početná skupina lidí různého věku, pohlaví i profesí, kteří několik dní po sobě oslavují filmové umění. Původ podobných slavností můžeme najít už v dávné historii. Všechny světové kultury a náboženství mají své svátky, které souvisí většinou

s nějakým

náboženským,

agrárním

nebo

společenským tématem. Největší rozšíření oslav, karnevalů a 8

hodokvasů

známe

v evropských

zemích

zejména

z dob

středověku a renesance. Vyjdu z konceptu Michaila Michajloviče Bachtina, který se ve své knize Francois Rabelais a lidová kultura středověku a renesance (2007) zabývá mimo jiné procesem sekularizace oslav založených na smíchovém principu od oficiálních náboženských svátků. Filmový festival ve své podstatě přímo neobsahuje čistý smíchový princip, ale určité paralely zde jistě najdeme. Festival je primárně určen oslavě filmu a film je ve svém jádru tvořen pro pobavení publika. Proces

sekularizace

lidových

oslav

a

karnevalů

od

oficiálních svátků měl dlouhodobý vývoj a byl ovlivněn několika aspekty. Podstatnou roli hrála potřeba jakéhosi protipólu vážnosti oficiálních svátků a ceremoniálů. Bachtin mluví o principu polarizace posvátného a zábavného. Například oslavy triumfálního

vítězství

provázely

akty

zesměšňování

oslavovaných vítězů; součástí pohřebních hostin zase bylo kromě oplakávání a truchlení i zesměšňování nebožtíka. Všechny tyto formy však byly rituálního charakteru a s lidovými oslavami a veselicemi souvisely jen vzdáleně. Jak uvádí Bachtin, byly zřejmě v původních vývojových etapách,

v podmínkách

předtřídního

a

předstátního

společenského zřízení oba aspekty božstva, světa a člověka stejně posvátné a oficiální. Postupným vývojem uspořádání společnosti a státu však tuto rovnocennost nebylo možné udržet a všechny smíchové formy

se

dostaly

do

pozice

neoficiálního

aspektu.

Osamostatněním však dostávají nový smysl v životě lidí, získávají komplikovanější podobu, prohlubují se a stávají se 9

hlavními výrazovými formami pro lidové prožívání světa a lidovou kulturu. Takový charakter měly i antické slavnosti a středověké karnevaly. Bachtin mluví o smíchovém východisku, které tyto karnevalové obřady osvobozuje od náboženského a církevního dogmatismu a mysticismu. Oficiální svátky byly pro hříšného člověka vždy svazující a měli výchovný charakter. Byly oslavami nějaké náboženské události, utvrzovaly v církví uznávaných pravdách a zároveň bylo jejich smyslem připravit se na vzkříšení a posmrtný život. O svátcích se lidé modlili a věřili v posvátnou atmosféru a mystické prožitky. Karnevalové

formy

jsou

všech

těchto

posvátných

a

mystických principů zbaveny a některé jsou přímo parodií církevního kultu. Odehrávají se mimo církev a náboženství a jejich smyslem nejsou vyšší ideály, ale lidová zábava. Karnevaly jsou druhým paralelním životem lidu, patří do jiné sféry bytí. V době karnevalu jsou si všichni rovni, karneval je pro všechen lid a neplatí pravidla běžného života. Karneval je jakýmsi druhým životem lidu, životem svátečním. „Karnevalu se nepřihlíží, karneval se prožívá, a žijí vněm všichni, protože je po výtce všelidový.“ (Bachtin, 2007, s. 14) ................ Pokud trvá karneval, neexistuje pro nikoho jiný život než karnevalový.“ (Bachtin, 2007, s. 13-14) Pojem

svátečnost

je

podstatnou

součástí

všech

středověkých a mimetických smíchových projevů. Bachtin se zabývá pojmem svátečnosti a vykládá ji jako jev, který neexistuje sám o sobě, nedá se libovolně určit, že nějaký konkrétní den bude sváteční. Svátečnost nevzniká sama o 10

sobě, musí být spjata s vyššími cíli lidské existence, tj. se světem ideálů. Svátečnost existuje v sepětí s časem. V jejím základu je vždy

určitá

koncepce

času

přírodního

(kosmického),

biologického nebo historického. Důležitým ovlivňujícím faktorem byly vždy přelomové události v životě přírody, společnosti nebo jedince jako smrt a znovuzrození, proměny a obnovení. „Právě ony vytvářely - v konkrétní formě určitých svátků- specifickou „svátečnost“ svátků.” (Bachtin, 2007, s.16) V podmínkách středověkého státního uspořádání se tato svátečnost,

tedy

sepětí

s vyššími

cíli

projevila

právě

v karnevalové a lidové podobě. Na rozdíl od oficiálních církevních a státních svátků, které odkazovaly jen na minulost a dávno utvrzené pravdy, byl karneval čistou formou oslav. Nevracel se k minulosti, ale hleděl do budoucnosti. Nebyl svázán žádnou stávající pravdou ani řádem. Oficiální svátky nevytvářely „druhý život“ ale jen utvrzovaly a sankcionovaly. Karneval se stal jejich protikladem, osvobozoval od všech hierarchických vztahů, norem a závazků. Od 16. století dochází k systematickému potlačování všech forem veřejné zábavy nižších tříd státní a církevní mocností. Tradiční venkovské karnevaly, masopustní oslavy a pouťové veselice byly potlačeny ve jménu morálky. Tančení bylo prohlášeno za neslušné, opilost na veřejnosti postavena mimo zákon a nošení masek zapovězeno. V jádru této represe, která kulminovala v 18. a 19. století, ležel přechod od tradiční k průmyslové společnosti. Starý kalendář svátků se sice shodoval se sezónními rytmy zemědělského života, ve světě řízeném

chodem

hodinového

stroje

však

neměl

místo.

Protestantská morálka vyžadovala úspornost a sebezapření. 11

„Já“ bylo od té doby chápáno jako pevné racionální jádro, obalené tlustými stěnami, izolované od všech ostatních entit, jemuž myšlenka sebezapomnění prostřednictvím bujarých slavností připadala nemravná a odpudivá. Patrně toto období represe vedlo Freuda k přesvědčení, že stádia civilizace mohlo být dosaženo pouze za cenu ztráty bezprostřednosti a potlačení animálních pudů (Ehrenreich, 2005). S příchodem 20. století došlo k opětovnému uvolnění morálky a demokratizaci volného času. Místo lidové zábavy, jež byla v moderní průmyslové společnosti potlačena, zaujaly dvě alternativy: potěšení z individuální konzumace a masová podívaná. Myšlenka, že nejhlubšího uspokojení lze dosáhnout v úzkém rodinném kruhu, se zrodila v 19. století. Se vznikem masové kultury ve 20. letech minulého století pak přišla individualizovaná zábava v podobě volnočasových aktivit a produktů zábavního průmyslu. 2.3. Srovnání dávnověkých oslav se současnou podobou festivalů 


Souvislost mezi karnevalem a festivalem bych hledala zejména ve formě, která obě tyto události určuje. Festival stejně jako karneval neexistuje v sepětí s lineárním časem. Je součástí času cyklického, opakuje se v pravidelných intervalech a není vázán na přírodní přeměny, ani vyšší ideály, postrádá mystiku a nehledí do minulosti. Princip lineárního a cyklického času vysvětluje V. Borecký ve své knize Porozumnění symbolu (2003) na základě teorie sociologa M. Mafessoliho. Mafessoli analyzuje fenomén moci a podobnou polaritu jako mezi konstantní mocí a proměnnou mocí klade mezi etiku a morálku, kdy etika je přirozená zatímco 12

morálka je systémem vnějších společenskokulturních represí. Mafessoliho tato úvaha vedla „k pojetí pozemní centrality, jako síly umožňující lidské umění žít a k odkrytí poetického a erotického času, který leží pod vnějším časem produkce a ekonomiky,

užitečným

lineárním

časem

obráceným

k budoucnosti. Tento podzemní cyklický čas, uchovávající organické spolubytí, se vrací, aby regeneroval ustrnulé hodnoty.

Souvisí

s překročením

individualismu

restitucí

symbolického, návratem mýtu a vpádem vášní.“ (Borecký, 2003, s.169) Součástí karnevalu jsou divadelně mimetické projevy, avšak nejsou hlavním jádrem karnevalové kultury. Součástí festivalu jsou filmové projekce, ale dalo by se říct, že festivalový život není v jádru založen jen na projekcích, stejně jako v případě karnevalu, když je festival, neexistuje jiný život než festivalový. Stejně jako karneval je festival jakýmsi svátečním životem filmového tvůrce a diváka. Zde se dá najít přímá souvislost s filmovým festivalem jako svátkem. Na festivalu také zaniká řád běžného života a vzniká nový festivalový. Hierarchie běžného života se vytrácí a vzniká nová

určená

společenským

postavením

festivalového

návštěvníka v rámci festivalového řádu. Zde bych ráda vysvětlila tuto tezi na malém příkladu. Člověk přijíždějící na festival má v běžném životě určité postavení ať z pracovního nebo

společenského

aspektu,

je

například

úspěšným

manažerem nebo začínajícím chudým hercem. Tito dva přijedou na festival a v akreditačním centru dostanou karty, které určují jejich možnosti na dobu jejich pobytu. Může se tak stát, že úspěšný manažer je nucen zařadit se do fronty s širokou veřejností a sedět v kině mezi studenty a „obyčejnými“ 13

návštěvníky, zatímco chudý začínající herec zrovna hraje ve filmu, který je uveden v programu festivalu, tudíž se mu dostává veškerých privilegií. Nestojí fronty na lístky, projekce sleduje z nejlepších řad a každý den obdrží pozvánky na večírek, kam je pozváno jen pár desítek vyvolených. V období karnevalu byli lidé také nuceni vzdát se svých oficiálních stavů a i vysocí církevní hodnostáři a učenci si dopřávali veselého rozptýlení, tedy oddech od serióznosti, kterou

v běžném

životě

určovalo

jejich

postavení

ve

společnosti. Podobně jako karneval žije festival nejen v kinosálech, ale v celém městě. Proniká do ulic na náměstí, do hospod, barů a prostupuje svým veselím celé město. Festival, stejně jako karneval, porušuje běžný řád věcí. 2.4. Filmový festival jako rituál 


Z antropologického hlediska bych filmový festival přirovnala k jakémusi novodobému rituálu oslavujícímu kult celebrit a hvězd. Rituál je historicky soubor aktivit, které mají symbolický význam. Rituály bývají určovány náboženstvím nebo tradicemi daného

společenství.

v pravidelných

Rituály

intervalech

nebo

se jen

mohou

odehrávat

příležitostně

v době

nějakých významných událostí, v závislosti na zvyklostech konkrétní společnosti. Odehrávají se bud na místě k tomu určeném, spojené s rituálem hlubším významem, nebo kdekoliv na veřejnosti, v soukromí nebo ve společnosti určité skupiny lidí. Antropologové objevili rituální chování po celém světě v každé známé kultuře. V základním smyslu jsou rituály jedním 14

z kulturních universalií. Liší se formou, ale vždy obsahují sociální funkci. Rituály hrají roli v běžném životě, ale mají velmi důležitou funkci, ve strukturování životních krizí, lidského vývoje, náboženských uspořádání a zábavy. Jedním z antropologů, který se věnoval studiu rituálů, byl skot Victor Witter Turner. Turner studoval rituální chování kmene Ndembu v severní Rhodézii . Rituál definuje jako, předepsané formální chování v situacích, které nejsou dány technologickou rutinou, ale mají vztah k víře a mystickému bytí a moci. Symbol, jež je součástí rituálu, je jen malou jednotkou, jakousi „úschovnou“ obsahující informace. Symboly mohou být objekty, aktivity, slova, vztahy, události, gesta nebo prostorové jednotky. Turner definuje rituální chování jako „stereotypní sled aktivit zahrnující gesta, slova a předměty odehrávající se na vymezeném místě, stvořené k ovlivňování nadpřirozeného bytí nebo sil ve prospěch cílů nebo zájmů aktérů rituálu“. (Turner, 1967, s. 19) Později

se

věnoval

srovnání

rituálního

chování

domorodých kmenů s rituály moderní industriální společnosti a v práci zveřejněné v Performing Art Journal uvádí: „Rituály v moderní společnosti, které mohou být postaveny za hranice institucionalizovaného náboženství a církve, sekt a jiných náboženských skupin, mají náboženský obsah.“ (Turner, 1982, s. 12) Turner je toho názoru, že moderní rituál má některé charakteristické znaky odlišné od kmenových rituálů, které studoval u kmene Nbembu. Hlavní rozdíl spatřuje v tom, že život domorodých kmenů je celý ovlivněn neviditelnými vlivy a proto je silně spjat s náboženstvím. Moderní společnost není 15

celá nábožensky založená a víra je chápána jako jev mimo politické a ekonomické sféry. Díky průmyslové revoluci a postupující institucionalizaci se víra stala fenoménem mimo hlavní oblast kultury. Moderní rituál není určován církví ani náboženstvím, není celonárodní, ale stává se záležitostí individuálních skupin, které nejsou spojeny příslušenstvím k nějaké kmenové nebo příbuzenské skupině. (Deflem, 1991) Pohlédneme-li na festival jako na rituál, najdeme několik společných znaků. Na jedno konkrétní místo se ve stejný čas sjede početná skupina lidí se stejným specifickým zájmem oslavující stejný kult FILM. Když půjdeme v úvahách ještě dál, můžeme kult filmu nazývat kultem celebrit spojených s filmem. Účastníci takového rituálu hltají v době jeho trvání cokoliv s filmem spojeného, stanou se davem dychtícím vidět a slyšet, všechno o zástupcích jejich „božstva“ filmových tvůrců, hereckých hvězd a filmových postav. Všichni společně pročekají hodiny ve frontách na lístky, na projekce, na filmové delegace a herecké hvězdy. Po večerech potom obcházejí večírky a sdělují si nezapomenutelné zážitky z celého dne. Kromě intelektuálních debat a filmových snímcích, se do těchto rozhovorů mísí drby, klepy a klevety, kterých se v krátkém časovém

období,

které

festival

trvá,

zrodí

neuvěřitelné

množství. Měla jsem možnost navštívit alespoň jednou většinu festivalů v Čechách, kromě těch úplně lokálních a specifických a můžu tvrdit, že každý festival je rituální honbou za lístkem do kina a pozvánkou na večírek. Filmoví profesionálové si už u snídaně v některém z festivalových hotelů nejdříve vyprávějí bohaté zážitky z předchozího dne a noci, diskutují nad zhlédnutými filmy a vylíčí se jako nejzábavnější společníci, 16

skvělí tanečníci a lvi salónů. Posléze začnou nenápadně sondovat, jaké akce se chystají na dnešní den, kdo má na starosti lístky a pozvánky a jak by se k nějaké dalo dostat. Nastává tak celodenní handlování, kdy je třeba využít všech kontaktů, známostí a diplomatických dovedností. Při každé příležitosti, je dobré pohovořit s nějakým důležitým hostem nebo

známým

hercem

a

upevnit

tak

své

festivalové

společenské postavení. Kromě přehlídky nejrůznějších módních výstřelků, večerních rób a perfektně střižených obleků je festival také místem, kde se ukazuje hmotné zajištění jedince. Nesmyslné utrácení a vystavování svého „majetku“ na odiv připomíná chování kmenu domorodých indiánů. Zatímco v běžném životě pijí a jí návštěvníci běžné nápoje a jídla, na festivalu mají prostor ukázat své gurmánské znalosti (a obsahy svých peněženek), v restauracích a barech se konzumují vybrané speciality mezinárodní kuchyně a otvírají se láhve závratné hodnoty – je festival, musíme si to užít a ukázat se, je mottem nejednoho festivalového návštěvníka. Festival je pro filmové profesionály a fanoušky svátkem. Po celoroční tvrdé práci se jejich díla prezentují v konkurenci filmů z celého světa. Mají možnost sledovat bezprostřední reakce diváků, kritiků i kolegů, filmy jsou celodenním tématem po celou dobu konání festivalu. Lidé z řad diváků mají možnost potkat své idoly tváří v tvář, můžou s nimi hovořit, poznat je blíž a lépe poznat a pochopit jejich tvorbu. Kde jinde než na festivalu, máte možnost položit dotaz svému oblíbenému režisérovi nebo sedět v kině vedle slavného herce a to třeba i několikrát za den.

17

3. FILMOVÝ FESTIVAL A SOUČASNOST 3.1. Typologie současného filmového festivalu 


Filmový festival v dnešním pojetí je prezentací nebo přehlídkou

filmů

v

jednom

nebo

vice

kinosálech

koncentrovaných většinou na jednom místě, v jednom městě. Programová skladba je obvykle složena z filmů natočených v nedávné době, zde samozřejmě záleží na konkrétním zaměření daného festivalu. Obvyklé jsou také retrospektivy významných tvůrců, nebo sekce zaměřené na určitý specifický žánr. Programové skladbě se však budu podrobněji věnovat v další kapitole práce. Filmové festivaly dávají novým talentům příležitost zazářit, představují ale i díla již dobře etablovaných a respektovaných filmařů. Festivaly se mohou lišit velikostí od těch obrovských, hvězdami zaplavených, jako například Cannes, Berlinale anebo Sundance, až po ty malé nezávislé a lokální s pouhou stovkou návštěvníků. Všechny festivaly mají však jedno společné: oslavují filmové umění a vyzdvihují umělce, kteří je vytváří. Filmové festivaly jsou společenské události organizované školami, univerzitami, soukromými společnostmi, lokálními úřady, státními úřady, asociacemi anebo filmovými sdruženími. Skýtají neznámým umělcům možnost prezentovat svá díla před živým publikem a možnost reflexe jejich filmů filmovými kritiky a odbornou i laickou veřejností. Filmaři, jejichž díla se dostanou na

filmový

festival,

také

získávají

ceněnou

propagaci

prostřednictvím mediálního zájmu a public relations, zároveň také jejich zviditelnění potenciálním nákupčím a agentům a 18

v neposlední řadě také finanční ohodnocení v případě jejich vítězství na soutěžním typu festivalu. Filmový festival je prostředím a místem, kde má náročnější divák možnost dostat se k filmové tvorbě, kterou by neměl šanci vidět v běžné filmové distribuci, anebo dané filmy díky svému alternativnímu zaměření proletí kiny tak rychle, že je sotva stačí zaregistrovat. Festivaly tudíž tvoří alternativní distribuční kanál, který do jisté míry suplují artová kina, a přináší kvalitu těm, kterým záleží na uměleckém zážitku v jeho nejkomplexnější formě, spíše než na zábavě. Jen v Čechách tak existují samostatné filmové přehlídky věnované filmu animovanému, dokumentárnímu, studentskému či dětskému. Obecněji zaměřené přehlídky typu karlovarského filmového festivalu či pražského Febiofestu se vymezují alespoň svým zaměřením na tzv. umělečtější část filmové tvorby. Na druhém konci spektra se pak nacházejí desítky menších, oblastních filmových přehlídek. Jen pražská kina Světozor a Aero hostí každoročně desítky festivalů, například Festival francouzského filmu, Dny evropského filmu, Mezipatra, Projekt 100, Der Film, Prague Shorts či Moffom. Pražská kina hostí ale i opravdu vyhraněné přehlídky jako je Festival otrlého diváka, festival Mental Power, Festival bollywoodského filmu a mystický festival Pražské brány. Během roku kina hostí další tematický či geograficky zaměřené přehlídky. Filmové

festivaly

se

především

v dnešní

uspěchané,

komerčně lačné době stávají kulturními oázami pro milovníky filmu a ostatních doprovodných akcí. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary se svými 135 820 prodanými vstupenkami 19

a přes 12 tisíci akreditovaných účastníků se stává jednou z největších a zároveň nejprestižnějších kulturních událostí v České Republice. (kviff.com, 2008) Filmové festivaly samozřejmě však nepřináší pouze filmové kulturní zážitky, ale velice často snoubí další kulturní události typu divadlo, fotografické výstavy, multimediální instalace, bohatý hudební doprovodný program. 3.2. Dějiny filmového festivalu 


První velký filmový festival na světě se konal v roce 1932 v italských Benátkách, ostatní významné evropské filmové festivaly jako Berlin, Edinburgh, Cannes, Moskva a Karlovy Vary vznikaly později v 30., 40. a 50. letech. Zajímavostí je, že Mezinárodní filmový festival v Edinburghu, který se poprvé odehrál v roce 1947 je nejdéle kontinuálně probíhajícím filmovým festivalem na světě. První filmový festival, který se konal v Severní Americe, byl uspořádán v roce 1953 pod názvem Columbus International Film & Video Festival, známý také jako The Chris Awards podle Film Arts Foundation v San Franciscu. Chris Awards je jednou z nejprestižnějších soutěží ve Spojených státech amerických. Letos, tedy v roce 2008, se bude konat již 56. ročník. Krátce po uvedení této dodnes významné filmové události byl založen v březnu roku 1957 Mezinárodní filmový festival v San Franciscu, zaměřený na celovečerní hraný film. Tento festival sehrál mimo jiné velmi důležitou roli v představení zahraničních filmů americkému obecenstvu. Již v prvním roce se zde uskutečnila projekce filmu Krvavý trůn japonského režiséra Akira Kurosawy a Žalozpěv stezky indického režiséra Satjádžita Ráje (z Apuovi trilogie). 20

(Wikipedia, 2008) 3.3. Historie nejvýznamnějších evropských filmových festivalů 3.3.1. Benátky 


Jako historicky první se na světové festivalové scéně objevil proslulý benátský filmový festival (Mostra Internazionale d'Arte Cinematografica di Venezia) v roce 1932. V té době se ještě jmenoval "Esposizione Internazionale d'Arte Cinematografica”, což

volně

přeloženo

znamená

Mezinárodní

přehlídka

kinematografického umění a byl součástí 18. Benátského bienále. Festival se tehdy konal na terase hotelu Excelsior na benátském Lidu, a přestože v té době ještě neměl soutěžní charakter, prezentovaly se zde filmy, které se staly klasikou světové kinematografie. Mimo jiné uvedu alespoň It happened one night od režiséra Franka Capry, Grand Hotel od Edmunda Gouldinga, Frankenstein Jamese Whalea, atd. Ůčastnili se režiséři takových jmen jako Raoul Walsh, Ernst Lubitsch, Nikolaj Ekk, Howard Hawks, George Fitzmaurice, Maurice Tourner a Anatol Litvak. Avšak nejen režiséři byli hvězdami první velké filmové události v Benátkách, na filmovém plátně zazářili take herecké hvězdy jako Greta Garbo, Clark Gable, Fredric March, Wallace Beery, Norma Shearer, James Cagney, Ronald Colma,Loretta Young, John Barrymore, Joan Crawford a Vittorio De Sica. Jako úplně první film byl dne 6. srpna 1932 v Benátkách uveden film Dr Jekyll an Mr. Hyde Roubena Mamouliana. Zajímavé je, že už tehdy tato filmová událost přilákala vice než 25 tisíc diváků, což je číslo, jakým se dodnes nemůže chlubit ani náš největší filmový festival v Karlových 21

Varech (do Varů například letos v roce 2008 přijelo 10.872 akreditovaných návštěvníků). (kviff.com, 2008) Druhý ročník festivalu se konal o dva roky později v roce 1934 a už byl soutěžním festivalem a od roku 1935 se stal každoroční událostí. Po pauze, která nastala v období 2. Světové války od roku 1943, se festival konal znovu v roce 1946, měl však jen přechodný charakter, protože v témže roce na jaře byl uspořádán historicky první ročník festivalu v Cannes. Své původní velikosti a slávy nabyl festival v Benátkách opět až v roce 1947, kdy měl rekordní návštěvnost 90 tisíc diváků. Tento ročník je významný i pro českou kinematografii, protože hlavní cenu tehdy vyhrál film Karla Steklého Siréna. Během let měl Benátský festival vždy zásadní vliv na světovou

kinematografii.

Významně

přispěl

například

k proslavení Japonské kinematografie v západním světě, když v roce 1951 udělil hlavní cenu Zlatého lva filmu Akira Kurosawy Rashomôn. Mnoho dalších filmů asijské provenience zde získalo ceny. Kinematografie východní evropy získala světovou pozornost zase díky Grand Prix za Steklého Sirénu. V šedesátých letech prošel Benátský festival proměnou pod vedením Luigiho Chiariniho, který kladl velký důraz na estetiku a kvalitu filmového díla a odolával sociálním a politickým tlakům a zásahům filmového průmyslu. Dalším významným ředitelem festivalu v Benátkách byl pak Carlo Lizzani, který na začátku 80. let získal festivalu zpět mezinárodní prestiž, která na konci sedmdesátých let trochu upadala. Gian Luigi Rondi, byl ředitelem festivalu od roku 1983 a změnil organizaci festivalu, zavedl trvalé programové sekce a 22

začal věnovat pozornost nejen současné kinematografii, ale i zajímavým tvůrcům z minulosti. V letech 1987 až 1991 byl již 14. ředitelem Benátského festivalu Guglielmo Biraghi (původně působil jako ředitel na festivalu v Taormině na Sicílii), ten na sebe strhl pozornost filmového světa zejména díky programové skladbě, která měla ve své době velmi mezinárodní charakter. Uváděly se filmy z Turecka, Libanonu, Korey, Indie, Norska, Švýcarska a dokonce poprvé v historii byl na filmovém festivalu uveden film z Kapverdských ostrovů. Jednalo se o O Recado das Ilhas od režiséra Ruye Duarte de Carvalho. V současnosti je ředitelem festivalu filmový kritik, režisér a dokumentarista Marco Müller (v minulosti byl také ředitelem festivalu v Rotterdamu). Zásluhou Müllera je mimo jiné, že festival

v Benátkách

uvádí

velké

množství

asijské

kinematografie. Důvodem je Müllerův velký zájem o sinologii. Festival

se

odehrává

každoročně

koncem

srpna

až

začátkem září na ostrově Lido v italských Benátkách. Projekce probíhají v historických prostorách Palazzo del Cinema na Lungomare Marconi. Jedná se o jeden z nejprestižnějších světových filmových festivalů, který je zároveň součástí Venice Biennale, veliké obroční výstavy současného umění. Hlavní festivalovou cenou je Zlatý lev (Leone d'Oro), který je předáván za nejlepší film festivalu. 3.3.2. Cannes 


Dalším

festivalem,

z hlediska

mediálního

zájmu

snad

největším a jedním z nejvlivnějších evropských, ne-li snad světových

festivalů

je

Mezinárodní

filmový

festival

ve

francouzském Cannes (Le Festival international du film de 23

Cannes), který byl založen v roce 1939. Festival se každoročně odehrává v květnu v Palais des Festivals et des Congrés v městečku Cannes na jihu Francie. Festival vznikl jako protiváha MFF Benátky, který byl v té době ovlivněn fašistickou propagandou. V roce 1939 francouzský ministr školství Jean Zay založil mezinárodní filmový festival v Cannes, jehož prvním prezidentem se stal Louis Lumiére. Deklarace války ze strany Francie a Spojeného království Německu 3. září 1939 start festivalu odložila. Festival byl znovu oživen v roce 1946. Přímořské městečko Cannes bylo pro konání festivalu vybráno pro jeho kouzelné umístění na slunečném Azurovém pobřeží jižní Francie. Pořadatelem festivalu byla v roce 1945 určena AFAA (French

Association

for

Artistic

Action)

pod

dohledem

Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva školství. V dalším roce byla založena nadace CNC (National Cinema). V roce 1946 20. září se konala první velká poválečná kulturní událost v Evropě Mezinárodní filmový festival v budově Casino de Cannes. Festival tehdy fungoval jako nezisková organizace, programová rada byla složena z filmových režisérů. Od té doby se kromě let 1948 a 1950, kdy byl pro nedostatek finančních prostředků zrušen, konal každý rok na začátku září, později od roku 1952 až dodnes v květnu. V roce 1968 byl festival přerušen kvůli politickým nepokojům. V počátcích byl festival spíše turistickou a společenskou událostí a měl charakter filmové přehlídky, protože cenu dostal skoro každý promítaný film. Později se díky velkému ohlasu, vzrůstajícímu počtu návštěvníků a zlepšení ekonomické situace stal festival v Cannes mediálně nejznámější událostí filmového průmyslu vůbec. Jen pro zajímavost v Cannes se nyní 24

každoročně akredituje na čtyři tisíce novinářů, zatímco v Karlových Varech je to kolem tří set. Neopomenutelnou událostí ovlivňující filmový průmysl a zároveň důležitost tohoto filmového svátku bylo založení filmového trhu Marché du Film v roce 1959. Během let své existence

se

Canneský

filmový

trh

stal

největším

a

nejvýznamnějším filmovým trhem na světě, kde se každoročně potkávají filmoví tvůrci, producenti, distributoři, nákupčí a obchodníci z celého světa. Českou republiku reprezentuje na trhu stánek Českého filmového centra, které pomáhá zprostředkovávat kontakty mezi zahraničními obchodníky a českými producenty. Zároveň prezentuje českou kinematografii jako celek. Hlavní cenou festivalu je Zlatá palma (Palm d'Or). V roce 2008 proběhl 61. ročník festivalu. 3.3.3. Berlín 


V neposlední řadě se mezi evropskou špičku po právu řadí Mezinárodní filmový festival v Berlíně - Berlinale. Festival byl založen v roce 1951, pouhých 6 let po 2. světové válce, jako pokus o obnovení zašlé německé umělecké slávy. Z iniciativy Američana Oscara Martaye se 9. října 1950 poprvé sešla komise, aby připravila podmínky pro založení Mezinárodního filmového festivalu v Berlíně. Kromě Martaye byli členy komise jeho britský kolega George Turner, dva reprezentanti berlínského senátního úřadu, čtyři zástupci německého filmového průmyslu a jeden novinář. Na tomto zasedání byla určena data konání a název Internationale Filmfestspiele Berlin. 25

Historicky prvním ředitelem festivalu se tehdy stal německý filmový historik Dr. Alfred Bauer. Bauer v minulosti pracoval pro Reichsfilmkammer (Říšskou filmovou komoru) a radil Britské armádě v otázkách kinematografie po druhé světové válce. První film promítnutý na festivalu byla Rebecca, adaptace stejnojmenného románu Daphne Du Maurier, režiséra Alfreda Hitchcocka z roku 1940. Cenu diváků obdržel na prvním ročníku Berlinale film Walta Disneye Cinderella (Popelka). Pod tlakem FIAPF1 bylo rozhodnuto, že v příštím roce budou všechny ceny udělovány na základě diváckého hlasování, protože posuzování filmů odbornou porotou bylo v té době podle regulí FIAPF vyhrazeno pouze festivalům kategorie A2, kterou Berlinale ještě nezískalo. Berlinale brzy získalo na růstu a popularitě a již v polovině 50. let zdárně konkuruje festivalům v Cannes a Benátkách. Jediné negativní ohlasy se ozývaly z východního Berlína, dle pravidel festivalu byly z programu kategoricky vyloučeny všechny filmy ze socialistických zemí a východní Berlíňané namítali, že festival tím pádem není tak úplně mezinárodní, jak se uvádí v názvu. Přesto tisíce východních Berlíňanů využilo možnosti navštívit projekce se zlevněným vstupným. Další ročník proběhl ve znamení velkého nátlaku FIAPF, který zakázal porotě udělovat oficiální ceny, respektive festivalu pořádat soutěž, protože to bylo do té doby výsadou jen Benátek a Cannes. Protože festival takového formátu jako Berlinale je na FIAPF víceméně závislý, reakce byla tehdy diplomatická a pomocí politických i neformálních intervencí se podařilo získat 























































 1

FIAPF (Federation internationale des associations de producteur de films) v překladu Mezinárodní federace asociací filmových producentů je organizací, která hají a pomáhá prosazovat právní a ekonomické zájmy filmového a televizního průmyslu. 2 Kategorie A je statut udělovaný festivalům organizací FIAPF, zaručuje určitou úroveň festival a zavazuje k dodržování regulí daných organizací FIAPF. Přináší festivalům prestiž.

26

oficiální statut festivalu uznávaný FIAPF. Velkou zásluhu na tom měl německý člen FIAPFu Dr. Günter Schwarz. V dalších

letech

prošel

festival

mnoha

změnami,

zejména politický tlak měl velký vliv na další vývoj. Přesto v roce 1955 dokázal Dr. Alfred Bauer získat dostatek financí, aby festival pořádně zpropagoval a předstihl ohlasy z předchozích let. V tomto roce se o festivalu mluvilo dokonce jako o olympijských hrách filmu. Další, tedy 6. ročník Berlinale, který se konal v roce 1956, už získal

kategorii

A

od

FIAPF

a

stal

se

rovnocenným

s věhlasnými festivaly v Benátkách a Cannes. Soutěžní sekce festivalu rázem získala mezinárodní význam a účast filmových profesionálů

a

novinářů

se

oproti

předešlému

ročníku

zdvojnásobila. A konečně přestali ceny udělovat diváci a rozhodování přešlo na odbornou porotu, což samozřejmě přidalo na prestiži a významu ceny Zlatý a Stříbrný medvěd. Prvním filmem oceněným odbornou porotou byl Invitation to Dance režiséra Gena Kellyho. V dalších

letech

se

festival

rozrůstal

nejen

počtem

návštěvníků, ale také přibývajícími kinosály. Díky konání mezinárodního stavebního veletrhu Interbau, získal festival nové prostory. Festivalové projekce se nastěhovaly do nového kongresového centra známého jako Dům světových kultur, začalo se promítat v kině ZOO-Palast, kde se projekce odehrávají dodnes. Festival obsadil centrum západního Berlína, tak jak si organizátoři a zejména Dr. Bauer přáli již dlouho. V šedesátých letech se díky vzniku kinematografických směrů jako Nouvelle Vauge (Nová vlna), Free Cinema (Svobodný film), Cinema Nuovo (Nová kinamatografie) a New German Film (Nový německý film) dostala velká kinematografie 27

z velkých studíí s hereckými hvězdami do krize a tím utrpěl i festival Berlinale. Jen málo lidí z odborné i široké veřejnosti hájilo porotu, když v roce 1960 udělila Stříbrného medvěda filmu A bout de souffle Jaena Luca-Godarda. A přesto se uvedení filmu Godarda a dvou

dalších

zástupců

Nové

vlny

(Pickpokets

Robarta

Bressona a The Angry Silence Guye Greena) stalo milníkem v historii kinematografie. Dr. Alfred Bauer se svým týmem spolupracovníků se však nevzdali a snažili se i nadále festival vylepšovat. Zredukovali soutěžní sekci a vytvořili nové programové sekce, zaměřené na různé filmové žánry, mimo jiné byla založena sekce Forum, která uváděla filmy, které by v soutěži neměly šanci, ale podle organizátorů si zasloužili stejnou pozornost. V roce 1967 byl festival přetransformován do soukromé společnosti Berliner Festspiele GmBH. Dr. Bauer vedl festival až do roku 1977, tedy úctyhodných 23 let. V roce 1977 byl ředitelem festivalu jmenován Wolf Donner. Wolf Donner vnesl do organizace festivalu mnoho zásadních změn a inovací. Realizoval agresivnější reklamní kampaň a zaměřil se zejména na mladé publikum. Dále rozvinul sekci Forum, kde se uváděly nové německé filmy. Donner se významně zasloužil o větší zviditelnění německého filmu v rámci festivalu, ale i mimo něj. V roce 1978 byla dokonce založena sekce s názvem Filmy pro 6tileté a starší, kde se uváděly dětské filmy. Tato sekce existuje

v trochu

jiné

podobě

dodnes

pod

hlavičkou

Kinderfilmfest. Velkou zásluhou Wolfa Donnera bylo také pozvednutí filmového trhu, který byl už tehdy neopomenutelnou součástí 28

festivalu. Donner přišel s návrhem posunout festival na dřívější datum, ještě před Cannes, což nakonec prosadil a brzy se ukázalo, že jeho rozhodnutí bylo velmi chytré. V roce 1978 se na trhu prezentovalo 36 zemí a díky vzrůstajícímu počtu vystavovatelů i návštěvníků se Donnerovi podařilo získat pro trh peníze ze státních fondů. Kariéra Wolfa Donnera na Berlinale však nebyla zdaleka tak dlouhá jako Bauerova. Již rok 1979, tedy 29. ročník Berlinale, byl jeho posledním a pravděpodobně také nejsložitějším. V tomto roce uvedl festival film Michaela Cimina The Deer Hunter (zabývá se válkou ve Vietnamu), což vzbudilo hlasité protesty zejména ze zemí východního bloku, festival byl nařčen z porušení svého motta, které znělo „zlepšování porozumění mezi lidmi celého světa“ a i západní země se pozastavovali nad rasismem obsaženým v Ciminově filmu. Výběrová komise spolu s Donnerem uvedení filmu obhájili, argumentem Donnera bylo prohlášení, že Berlinale je dost tolerantní a svobodný festival na to, aby mohl uvádět filmy s kontroverzním tématem. Socialistické

země

přesto

zareagovaly

stažením

filmů

z programu Berlinale. Donner nastartoval novou éru festivalu, obhájil svobodu výběru filmů, přitáhl mladé publikum, filmový trh pod jeho vedením expandoval, a přesto v roce 1979 přišlo velké překvapení v podobě jeho rezignace. Odešel do Hamburku pracovat jako kulturní editor časopisu Der Spiegel. Na jeho místo se rychle hledala náhrada, velké naděje si dělal dosavadní ředitel Fóra Ulrich Gregor, ale do funkce ředitele byl nakonec jmenován Moritz de Hadeln, který byl do té doby ředitelem festivalu v Locarnu. 29

Pod vedením Moritze de Hadelna bylo nejzajímavější období

konce

osmdesátých

let.

Berlinale

se

stalo

nejvýznamnějším festivalem pro kinematografii střední a východní Evropy. Mnoho filmů, které byly zakázány cenzurou, spatřily světlo světa právě na Berlinale. V soutěži se například objevil film Vadima Abdrashitova Sluga, a z československých děl třeba film Dušana Hanáka Já milujem, ty miluješ. De Hadeln dokonce ještě před pádem berlínské zdi navrhoval pořádat Berlinale paralelně v západním i východním Berlíně, což (aniž by to mohl tušit) se brzy stalo skutečností. Ve spolupráci

s Horstem

Pehnertem,

předsedou

Východoněmeckého filmového ústavu, tak dokázali, že v roce 1990 se festival konal v obou částech města, jak je tomu dodnes. Již

v minulých

letech

začali

organizátoři

zvažovat

přestěhování festivalu, kterému už nestačili dosavadní kapacity, a tak vznikla v roce 1996 myšlenka vybudovat nové festivalové centrum na Potsdammer Platz . S plánem vybudovat velký a moderní komplex kinosálů a zázemí pro organizaci festivalu přišel starosta Berlína Eberhard Diepegen. Plány na výstavbu moderních administrativních budov v té době už existovaly a některé byly rozestavěny a tak si nikdo nedokázal představit, jak by se do nich dal zakomponovat tak velký organismus jako je filmový festival. Iniciátoři přesídlení byli však také investoři a majitelé staveb společnosti Deutsche Bahn a Sony, které správně vytušily, že velká kulturní událost dodá jejich budovám na hodnotě. V roce 1999 se konal poslední ročník Berlinale na Kurfürstendammu. Rok 2000 přinesl oslavy hned dvou velkých událostí Berlinale, 50. výročí a stěhování na Potsdammer Platz. 30

V roce 2002 nastoupil na místo de Hadelna současný ředitel festivalu Dieter Kosslick. Za jeho působení se festival rozrostl na Potsdammer Platzu do obrovských rozměrů. Původně roztříštěné dejiště festivalu mezi moderní neosobní budovy a mrakodrapy, dokázal sjednotit a prostor Potsdammer Platzu doslova zaplavit festivalovým děním. Přestože se festival koná v zimě, začátkem února, kdy je mezi mrakodrapy značně nevlídně. Festival se rozrostl o nové kinosály a programové sekce se ustálily na současných: Soutěžní sekce, Forum, Panorama, Generation, Perspektive des Deutches Kino, Berlinale Specials, Berlinale Shorts, Retrospective a Homage. Paralelně stále probíhá dětský festival a novinkou je Berlinale Student Campus, což je velmi zajímavý program pro studenty filmových škol, kteří zde

mají

možnost

potkat

se

s

významnými

filmovými

profesionály, pod jejichž vedením se učí, jak prodat svůj projekt. Dalo by se říct, že Dieter Kosslick musí stále balancovat mezi komerčním rozmachem festivalu a udržením umělecké hodnoty, což je velký boj nejen Berlinale, ale v podstatě všech velkých filmových festivalů. Každý únor rozhoduje mezinárodní porota, který z filmů získá hlavní ocenění - Zlatého a Stříbrného medvěda (Golden, Silver Bear). Ceny jsou také udělovány v kategoriích Nejlepší režie, Nejlepší herec a herečka, Výjimečný umělecký přínos, Nejlepší hudba, Nejlepší evropský film a inovace ve filmu. Na festivalu jsou také udělovány ceny za krátký film. Stále významnější součástí Berlinale je EFM European Film Market, obrovský filmový trh. Zde mají mimo jiné velký prostor filmy ze střední a východní Evropy. Stejně jako v Cannes je zde 31

Česká republika zastoupena stánkem Českého filmového centra. O těchto třech festivalech se mluví jako o tzv. svaté trojici a zajímavé je, že tyto festivaly, díky své síle a tradici částečně určují termíny dokončování filmů, které se o uvedení na festivalu budou ucházet.

3.4. Historie významných českých filmových festivalů

3.4.1. Karlovy Vary 


Dnes již prestižní mezinárodní festival se řadí mezi nejstarší na světě. První nesoutěžní ročník se konal již v roce 1946, tehdy ještě v Mariánských lázních i v Karlových Varech. Rok 1948 přinesl změnu nejen v politickém systému, ale i v kultuře a dal směřování festivalu jiný směr, a to jak ve výběru programu, tak

i

hostů.

V témže

roce

se

poprvé

konalo

udělení

Křišťálového globu, o rok později hodnotila soutěž již porota. V roce 1956 byl MFF Karlovy Vary zařazen do mezinárodní organizace FIAPF, která mu udělila statut kategorie „A“ nespecializovaný festival se soutěží celovečerních hraných filmů. Vzhledem k tomu, že se v socialistických zemích mohl konat pouze jeden „áčkový“ festival, tak až do roku 1993 se odehrával festival bienálně a střídalo se držení kategorie „A“ s festivalem moskevským. Myšlenka

uspořádat

v Československu

filmový

festival

s mezinárodní účastí vznikla již před druhou světovou válkou. V poválečném období, kdy byl filmový průmysl zestátněn, se 32

k nápadu postavilo pozitivně i Ministerstvo informací a kultury a tak v srpnu 1946 proběhla první filmová nesoutěžní přehlídka v Mariánských Lázních a Karlových Varech. 

Prezentovala se nejen znárodněná kinematografie, v programu se objevily snímky ze zemí známých svou filmovou tradicí jako Anglie, Švédsko, USA či Francie. Program nebyl příliš bohatý co do počtu filmů, ale kvalita vybraných snímků byla na velmi vysoké úrovni. Nástup komunistického režimu v únoru 1948 hluboce ovlivnil další vývoj karlovarského festivalu na několik desítek let. Politická i společenská situace se výrazně odrážela na festivalovém programu, ale i ve skladbě zvaných hostů a politice udílení cen. V programu byl kladen velký důraz na propagandistickou sílu filmu. Organizátoři dávali prostor zejména snímkům oslavujícím socialismus, a pokud se do programu dostaly filmy ze Západu, šlo převážně o filmy zabývající se třídními konflikty a těžkým životem pracujícího lidu v prostředí kapitalismu. Celkovou atmosféru dokresluje i heslo 3. ročníku: "O nového člověka, o dokonalejší lidstvo" Několik dalších ročníků např. zaštiťovalo krédo: "Za ušlechtilé vztahy mezi lidmi, za trvalé přátelství mezi národy." Nezapomínalo se ani na ocenění, udělovala se celá řada cen, které u soutěžních filmů vyzdvihovaly pokrokové snahy. Například byly uděleny ceny míru, ceny práce, ceny boje za svobodu či sociální pokrok, ceny přátelství mezi národy, ceny boje za lepší svět a tak podobně. Přestože festival byl již tři roky soutěžní přehlídkou, 33

mezinárodní porota zasedala až v roce 1951. Předsedou poroty byl stejně jako v předcházejících a v řadě následujících let profesor A. M. Brousil. V letech 1953 a 1955 se festival nekonal. V druhé polovině padesátých let se mezinárodní atmosféra lehce uvolnila a ve festivalovém programu se začaly objevovat filmy z tzv. třetího světa. Na festival v té době zavítalo mnoho uznávaných filmových tvůrců ze Západní Evropy, zejména Francie a Itálie. Všeobecné

uvolnění

přineslo

více

změn

zejména

v šedesátých letech, kdy se na festivalu potkávaly nové trendy zahraniční

kinematografie

s významnými

snímky

československé nové vlny. Každým rokem přijela za filmy do Karlových Varů řada hereckých hvězd světové kinematografie a mnoho významných tvůrců zasedlo ve festivalové porotě. V roce 1956, tedy ve stejném roce jako Berlinale udělil FIAPF MFF Karlovy statut "nespecializovaný festival se soutěží celovečerních hraných filmů" (kategorie A). Zásluhou vysoké organizační úrovně a velmi kvalitního filmového programu se karlovarský festival stal v tomto roce nejdůležitější kulturní událostí a jeho postavení mezi ostatními festivaly se výrazně vylepšilo. Mezi hosty festivalu byli např. Luis Buňuel či Alberto Cavalcanti. V roce 1968, roce politické obrody vrcholící tzv. Pražským jarem se organizace karlovarského festivalu změnila od základu. Festival pro tentokrát přepracoval svůj statut: nekonala 34

se tradiční soutěž a místo mezinárodní poroty byly ustanoveny 3 nezávislé poroty (autorská, herecká a technická). V sedmdesátých letech, v období takzvané "normalizace" následujícím po násilném potlačení pokusu o politickou obrodu, se do popředí znovu dostala ideologie. Karlovarský festival se postupně proměnil v přehlídku nabubřelých sloganů filmů ze Sovětského svazu a "bratrských národů" často uváděných ve spojitosti s nejrůznějšími výročími a stranickými setkáními, která měla podpořit nelehký "boj za svobodu". Systém hodnocení filmů se opět inspiroval počátky padesátých let: nejrůznější poroty udělily v osmdesátých letech i čtyřicet cen v jednom ročníku. Ve všudypřítomné rétorice nevyhnutelně upadala, až na výjimky, kvalita programové nabídky, což se projevilo i v klesajícím zájmu o festival ze stran publika. Nejvyšší úroveň si v té době podržela informativní sekce, v níž měli diváci nadále možnost zhlédnout významné snímky světových tvůrců a filmy oceněné na jiných festivalech. Přesto se během těchto dvaceti let objevilo ve Varech několik významných hostů ze zahraničí jako např. Ken Loach, Krzysztof Zanussi, Yves Boisset, Franco Nero, Carlos Saura, Sergej Bondarčuk, Peter Fonda, Giuseppe De Santis, Monica Vitti, Guilietta Masina, Bernardo Bertolucci atd. Rok 1978 přináší velkou novinku, centrem festivalu se stává nově vybudovaný komplex hotelu Thermal, který byl navržen a postaven za účelem zlepšení kvality projekcí a zároveň koncentrace všech důležitých festivalových oddělení na jedno místo. Autory architektonických návrhů byli Věra a Vladimír Machoninové. 35

Zajímavostí je, že hotel Thermal je z ptačí perspektivy konstruován ve tvaru filmové kamery. V témže roce se poprvé koná soutěž debutů tvůrců ze všech kontinentů. Velké společenské a politické změny po listopadu 1989 konečně osvobodily karlovarský festival od politických tlaků. Více než zájmy státu začalo o existenci festivalu rozhodovat to, co je schopen nabídnout veřejnosti v silné konkurenci jiných filmových akcí u nás i ve světě. Velkým zlomem v organizaci festivalu se stal 29. ročník. V roce 1993 ustanovily Ministerstvo kultury, město Karlovy Vary a Grandhotel Pupp nezávislou nadaci, která byla pověřena přípravou

a

organizací

nadcházejícího

ročníku

festivalu.

Prezidentem nadace byl zvolen herec Jiří Bartoška, současný prezident festivalu. Došlo k několika zásadním změnám: Po téměř čtyřiceti letech střídání se s moskevským MFF se karlovarský festival začal opět konat každoročně. Organizátoři festivalu se rozhodli jednak nabídnout kvalitní program (korodinátorkou programu a posléze programovou ředitelkou se stala filmová publicistka a kritička Eva Zaoralová), ale i znovu přilákat na festival tvůrce a herce mezinárodního věhlasu. Programová nabídka byla rozdělena do několika přesně určených sekcí, jež se pak staly základem programu dalších ročníků: např. sekce Jiný pohled či Na východ od Západu. V roce 1995 byla kategorie A přidělena nově vzniklému MFF v Praze a tudíž o ní MFF KV na dva roky přišel. Davy mladých lidí, kteří zaplňovali kinosály, však daly jasně najevo, že konání karlovarského festivalu má své opodstatnění v 36

jedinečnosti prostředí půvabného lázeňského města, jež skýtá ideální atmosféru pro ty, kdo mají zájem zhlédnout řadu filmů, které se nikdy nedostanou do distribuce, ale i setkat se s jejich tvůrci a interprety. Jubilejní ročník festivalu navštívili mimo jiné Gina Lollobrigida, Mia Farrow, Jerzy Stuhr, Jon Jost, Teresa Villaverde a další. Festival v tomto roce poprvé představil soutěž dokumentárních filmů. Popularita festivalu začíná každým rokem narůstat. Počet účastníků se v roce 1996 oproti předchozímu ročníku téměř zdvojnásobil

(cca

6000

akreditovaných),

přijíždí

stovky

zahraničních hostů (producentů, distributorů, tvůrců a herců) i novinářů. Vyprodaná představení téměř všech filmů, davy lidí nepřetržitě okupující festivalové centrum i počet významných zahraničních hostů, mezi nimiž byli např. Gregory Peck, Alan Alda, Whoopi Goldberg, Julia Ormond (členka hlavní poroty), Pierre Richard a další přispěly k až oslnivému úspěchu festivalu, které se stává pro milovníky filmu téměř kultovním místem. V roce 1997 festival získal díky svému úspěchu z předchozích let znovu kategorii, A zatímco MFF pořádaný v Praze po dvou ročnících zanikl. Počet diváků opět vzrostl, i když ne tak dramaticky (cca 7000 akreditovaných), přesto se organizátoři snažili už předem vyřešit nedostačující počet filmových sálů a projekcí, aby zbytečně neodradili filmové nadšence, a zavedli některá nezbytná bezpečnostní opatření. Do programu bylo zařazeno rekordních 297 filmů, což v historii festivalu nemělo dosud obdoby. V rámci festivalu se uskutečnil také filmový trh. Vznikly festivalové www stránky, kde měli návštěvníci možnost sledovat každodenní zpravodajství z festivalu. Z hostů festivalu připomeňme Miloše Formana, Salmu 37

Hayek, Klause Maria Brandauera, Christophera Walkena, Geoffreyho Wrighta či Steva Buscemiho. Vzhledem ke změně zákona o nadacích, bylo od roku 1998 pořádání festivalu svěřeno akciové společnosti Film Servis Festival Karlovy Vary. Organizační tým minulých let zůstal zachován. Poprvé uvedli kritici časopisu Variety speciální filmovou sekci Dny kritiků Variety. Na festival přijeli Michael Douglas, Rod Steiger, Lauren Bacall, Ornella Muti, Saul Zaentz, Robert Forster, Paul Morrissey či Tim Roth. Jubilejní rok 2000 byl výjimečný i ve festivalových číslech. Více než 9 000 akreditovaných novinářů, hostů, filmových profesionálů, členů filmových klubů a studentů, více než 140 000 vydaných vstupenek, 536 projekcí 293 filmů. Pro filmové profesionály byla zavedena nová akreditace. Byla vytvořena nová podoba ceny Křišťálový glóbus i nové festivalové logo. Cenu vytvořili přední čeští umělci, návrh zpracoval Tono Stano ve spolupráci se studiem Najbrt a bratry Cabany, kteří se podíleli také na architektuře festivalu. Cenu realizoval architekt Martin Krejzlík. K hostům festivalu patřili např. Woody Harrelson, Dan Hedaya, Albert Hughes, Allen Hughes, Michael Legge, Susan Lynch, Károly Makk, Natascha McElhone, Pat Murphy, Franco Nero, Edward Norton, Carlos Saura, Julian Sands, Alicia Silverstone, Timothy Spall, Eli Wallach. V rámci 43. Ročníku MFF Karlovy Vary byl oceněn nově vzniklou cenou prezidenta festivalu Steven Gaydos, který již více než deset let spolupracuje s festivalem a dal vzniknout Variety Critic’s Choice, samostatné filmové sekci, do které vybírají filmy spolupracovníci a filmoví kritici z časopisu Variety. Mezi nejzajímavější host letočního ročníku patřili jitě Robert DeNiro, Christopher Lee, Less Blank, Shaffron Burrows, Danny 38

Glover a Ivan Passer, který udsedl v mezinárodní porotě. Novinkou

bylo

pořádání

takzvaných

Master

Classes,

otevřených debat s filmovými tvůrci, kde naprosto exceloval britský herec Christopher Lee. Všechny posluchače si na Master Class získal svým sympatickým, kulturním a moudrým vystupováním a také rozsáhlými znalostmi z (nejen)české kultury a historie. Na úvod dokonce zapěl árii z Prodané nevěsty. (kviff.com, 2008) Za období působení Jiřího Bartošky a Evy Zaoralové v managementu MFF Karlovy Vary prošel festival mnoha změnami, které ho pozvedly do popředí evropských kulturních událostí. Lze tvrdit, že se zejména programovou skladbou může rovnat festivalům, jako jsou Benátky, Berlinale, Rotterdam a Cannes. Co do počtu diváků jsou čísla ve srovnání se zmíněnými festivaly pořád nižší, což je dáno zejména omezenou kapacitou kinosálů. To je problém se kterým festival bojuje již mnoho let, ale bohužel bez velkých výsledků. Již čtyři roky dovážejí organizátoři nafukovací kino Espace Dorleans, podařilo se zrekonstruovat kino Čas a před zahájením 43. MFF Karlovy Vary proběhla výměna sedaček ve Velkém sále hotelu Thermal, přesto by festival potřeboval více kinosálů a hlavně lepší technické zázemí. Dokud se ve spolupráci s městem Karlovy Vary a vládou ČR nepodaří zlepšit technická úroveň projekcí a zázemí, bude čím dál tím těžší získávat na festival kvalitní snímky světové kinematografie. Již nyní se programové oddělení často potýká s problémy spojené s nechutí producentů a distributorů půjčovat na festival filmy, které byly vyrobeny pro mnohem vyšší technickou úroveň projekce. Organizátoři se nejednou dostali do situace, kdy zděšený 39

tvůrce sleduje se zatajeným dechem promítače, který se snaží zprovoznit desítky let starou promítačku a nikdo neví, zda vydrží do konce projekce. Vyšší nároky jsou kladeny také ze strany filmových profesionálů a zástupců filmového průmyslu, kteří jedou na festival hlavně pracovat, avšak podmínky, které jim město Karlovy Vary nabízí, jsou zoufale nedostačující. Například internet je ve většině karlovarských hotelů zatím pořád hudbou budoucnosti. Bohužel organizátoři nedostanou podobnou nabídku, jako kdysi v Berlíně Moritz de Hadeln, podmínky pro výstavbu nového festivalového centra ve Varech zatím určitě nejsou. Velké zlepšení si organizátoři slibují od dostavby nové sportovní haly, která je konstruována jako multifunkční prostor a měla by festivalovým divákům nabídnout sál pro 800 diváků. Další změna se týká také celkového vzhledu festivalu. V roce 1995povolal Jiří Bartoška ke spolupráci na designu festivalu fotografa Tona Stana, grafika Aleše Najbrta a scénografa Šimona Cabana, tato trojice dala vzniknout nové tváři festivalu, každý rok se od té doby propojuje design plakátu s festivalovou znělkou a celkovým architektonickým vzhledem festivalu. Za dob působení Šimona Cabana a jeho bratra Michala Cabana byly dokonce každý rok převlékány i hostesky u kinosálů do kostýmů korespondujících s designem daného ročníku. Od roku 2003 je s jednoletou pauzou architektem scénograf Martin Chocholoušek a na designu s ním spolupracuje studio Najbrt a fotograf Václav Jirásek. Zajímavostí je, že v letech kdy převzal vedení festivalu Jiří Bartoška, vznikla také unikátní festivalová databáze, kterou 40

dnes používají velké festivaly po celém světě, mimo jiné i Berlinale. 3.4.2. Febiofest 


Febiofest byl až donedávna mezinárodní přehlídka filmu, televize a videa. V roce 2008 se festival změnil na festival soutěžní a také změnil programové vedení. Festival probíhá v několika městech zároveň. Pražská přehlídka je ovšem programově i ekonomicky nezávislá na přehlídkách v ostatních městech. Febiofest vznikl v roce 1993 jako klubová akce a časem přerostla do putovního festivalu nabízejícího filmy různých žánrů a stáří. (febiofest.cz, 2008) 3.4.3. Mezinárodní festival pro děti a mládež Zlín 


Zlínský festival je historicky druhý nejstarší festival v ČR, byl založen v roce 1960 a jako festival se specializuje na tvorbu pro děti a mládež. Tento festival měl význam v jeho raných dobách, jelikož filmová tvorba pro děti a mládež byla v bývalém Československu velmi výrazná, v současné době jde spíše o anachronizmus. K dětské tvorbě přibral festival i tvorbu studentskou, když v roce 2004 založil společně s filmovou školou festival Zlínský pes. (zlinfest.cz, 2008) 3.4.4. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava 


Jihlavský festival je festivalem specializovaným, který se zaměřuje na dokumentární tvorbu. Festival byl založen jako nadšenecká akce v roce 1997 skupinou mladých filmových fanoušků, ze kterých se během období festivalu stali filmoví 41

profesionálové. V roce 1999 se festival stal mezinárodním a poprvé byla udělena Cena za přínos světové kinematografii. Rok následující byl prvním rokem, kdy festival udělil cenu za nejlepší český dokumentární film. Tento festival je jedním z nejprogresivnějších, který stojí za mnoha přínosnými kroky pro dokumentární film v ČR. Ve spolupráci s Institutem dokumentárního filmu organizuje workshopy a pitching fóra, která nejednomu z českých dokumentárních filmů otevřela dveře k zahraničním koprodukcím.Dalšími aktivitami, které stojí za zmínku je určitě vydáváni knižních publikací a provozování internetové půjčovny dokumentárních filmů, což velmi přispívá k propagaci a šíření dokumentární tvorby. Programový ředitel festivalu Petr Kubica vyučuje na pražské FAMU, ředitel Marek Hovorka vystudoval dokumentární tvorbu také na FAMU, festival společně založili, v době kdy Hovorka chodil ještě na gymnázium. (dokument-festival.cz, 2008) 3.4.5. Finále Plzeň 


Filmový

festival

Finále

Plzeň

je

každoroční

bilanční

přehlídkou českého dlouhometrážního filmu, kde se promítají filmy uvedené do kin v daném roce. Festival historicky existuje již od roku 1968, ale na dlouhou dobu se odmlčel. Jeho 22. ročník se konal v roce 2008. (filmfestfinale.cz, 2008) 3.4.6. Anifest 


Anifest je mezinárodní festival animovaných filmů, který se každoročně odehrává v Třeboni. Řídí se směrnicemi ASIFA, což je mezinárodní asociace animovaných filmů. Festival byl 42

založen v roce 2002, kdy proběhl první, nesoutěžní ročník za velice skromných podmínek. Nadcházející rok 2003 ukázal již směr, kterým se chce festival ubírat, a to stát se největší přehlídkou animovaného filmu v ČR a vybudovat si solidní pozici na mezinárodním poli. Festival má soutěžní i nesoutěžní sekce, v roce 2004 otevřel na jeden ročník AniMarket, trh animovaných filmů. (anifest.cz, 2008) 3.4.7. Fresh Film Fest 


Mezinárodní

festival

studentských

filmů

je

jedním

z nejmladších filmových festivalů v ČR. Byl založen v roce 2004 oddělením sekce studentských filmů z festivalu karlovarského. Navazuje na historický odkaz někdejšího festivalu CILECT, který existoval bienálně v „mezeře“ po festivalu karlovarském, který každoročně propůjčoval kategorii „A“ moskevskému festivalu. Festival se každoročně stával oázou pro studentské tvůrce,

jelikož

tehdejší

režim

zde

demonstroval

svou

benevolenci. Zakládajícími byli studenti pražské FAMU, prezidentem se stal Martin Pošta, který zastává tuto funkci dodnes. Začátky festivalu byly spíše nadšenecké,ale během čtyř let se podařilo vybudovat seriózní kulturní akci, která již přilákala významné filmové tvůrce a osobnosti. V porotě například usedli herec Tomáš Hanák, dokumentarista Pavel Koutecký, animátor Jiří Tyller, ilustrátor, grafik a tvůrce animovaných filmů Petr Sís, zakladatelka společnosti Sixpackfilm Brigita Burger-Utzer, Maria

Hatzakou,

programová

koordinátorka

sekce

Independence Days na Mezinárodním filmovém festivalu v Soluni (Thessaloniki IFF). 43

Festival je unikátní přehlídkou tvorby studentů filmových škol z celého

světa.

Filmy

oceněné

na

Fresh

Film

Festu

zaznamenaly později úspěchy i na větších a etablovanějších festivalech (například Umesh Vinayak Kulkarni, vítěz z roku 2005 uvedl své filmy na festivalech Berlinale, Rotterdam a MFF Karlovy Vary). Zároveň se každý rok snaží rozšiřovat program o prezentace multimediálního návštěvníkům

umění festivalu

a

fotografie.

představeny

V roce hned

2007

dva

byly

výrazné

multimediální projekty Network Streetart Prokopa Bartoníčka, člena umělecké skupiny Ztohoven a projekt laboratoře CIANT s názvem Lilith. Network Streetart je přezdíváno také jako novodobé graffiti, pomocí projekce nebo laseru se přenáší obraz z jakéhokoliv média přes počítačový server na stěny městských budov, auta apod. Lilith je ojedinělý projekt, kdy psychický a fyzický stav člověka je pomocí snímačů různých tělesných funkcí přenášen transformován do různých audiovizuálních kompozic, které reagují na jakoukoliv změnu stavu člověka. V principu můžete „hlavou“ ovládat zvuk a obraz, který vidíte na plátně před sebou. Kromě soutěžních a nesoutěžních kategorií se snaží festival přibližovat i ostatní filmové a umělecké žánry, především pracuje s multimédii a výtvarnou složkou. Letos na konci srpna proběhne 5. Ročník festivalu, který už není

jen

festivalem

studentským,

ale

nově

festivalem

studentských filmů a debutů. (freshfilmfest.net, 2008)

44

3.4.8. Jeden svět 


Spektrum nabídky filmových festivalů v Čechách doplňuje festival Jeden svět – festival dokumentárních filmů o lidských právech pořádaný nadací České televize Člověk v tísni. Tento festival má svou důležitou funkci nejen kulturní, ale jeho záměrem

je

otevřít

oči

a

seznámit

diváky

s problémy

porušování lidských práv na celém světě. Festival ukazuje filmy z válečných oblastí, ze zemí třetího světa, ale i z našeho bezprostředního sousedství. Snad nejlépe vystihuje podstatu festivalu Jeden svět následující citát jeho ředitele Igora Blaževiče: „Už devět let přinášíme silné a vysoce informativní dokumentární filmy, přibližující hlubší porozumění světa, jehož jsme součástí. Jeden svět je festival, který otevírá oči, nabourává stereotypy, který nutí přemýšlet, který vzbuzuje silné emoce, který zneklidňuje a zároveň inspiruje. Jeden svět je vnitřně hnán přesvědčením, že proti zlu, nespravedlnosti, potírání základního lidského práva na svobodu a potlačování lidské důstojnosti lze bojovat už tím, že zločiny vytáhneme na světlo, odhalíme je před zraky veřejného mínění a zároveň ukážeme, jaká nesmírná síla a hluboké přesvědčení je na straně těch, kteří o svobodu, o svá základní práva a důstojnost usilují.“ Igor Blaževič, ředitel festivalu Jeden svět (jedensvet.cz, 2008) Festival se koná každoročně, jeho hlavní část se odehrává v Praze a posléze putuje po mnoha městech České republiky, kde se promítá v kinech a ve školách pro studenty.

45

3.5. Typologie a analýza struktury filmových festivalů

3.5.1. Festivaly specifického žánru 


Žánrové festivaly nejsou na našem teritoriu příliš oblíbený typ, snad kvůli obtížím, které si organizátoři volbou tohoto zaměření na sebe připravují. Většina festivalů je plánovaná jako roční či půlroční událost. V případě žánrového festivalu je každoročně

nutné

vytvořit

program

složený

z množství

starších/archivních/mezinárodních titulů, které se zabývají určitým tématem, ale je třeba také sehnat dostatek relevantních předpremiérových filmů a novinek, za účelem přilákání pozornosti tisku a veřejnosti. Základní nevýhodou žánrových festivalů je, že není složité v krátkém či středním časovém období vyčerpat promítané filmy. Zde je nutné se zamyslet, jestli existuje dostatečná kvantita materiálu na zvolené téma, abyste byli schopní zajistit každoroční pořádání festivalu. Dokonce i oceňované žánrové festivaly se zdánlivě bezednými zásobami se mohou potýkat s nedostatkem produktů.

3.5.2. Festivaly tvorby z konkrétní země či části světa 


Festivaly uvádějící filmy jediné národnosti či lokality jsou populární a mají potenciál vybudovat si diváckou obec na základě toho, že mohou vidět málo známé a těžko přístupné filmy.

Počet národnostních festivalů se rozrostl natolik, že

v současné době již většina evropských zemí má svou větší či menší přehlídku domácí produkce povětšinou pořádanou 46

místním kulturním institutem. Tyto festivaly mají výhodu, že mají přístup k širokému spektru materiálů, které jsou spojené pouze tím, že používají stejný jazyk. Tak existuje v České republice festival německého filmu, festival francouzského filmu, festival španělského filmu, ale i Dny

evropského

filmu,

které

reprezentují

všechny

tyto

kinematografie pohromadě. (Eldridge a Voss, 2006)

3.5.3. Festivaly specifických kultur 


V poslední době je výrazný nárůst festivalů, zaměřujících se na rasu, pohlaví, sexualitu či nějaký handicap. Jen v Čechách existuje například již osmým rokem festival Mezipatra , který se zaměřuje na gay a lesbický film. Při pořádání takového festivalu, je důležité promyslet si, jak kulturní a umělecký aspekt festivalu funguje ruku v ruce se sociální tematikou a jestli je jisté, že festival s touto tématikou je schopen přitáhnout sponzory, fondy i diváky. Úzce zaměřené minoritní festivaly mohou být ošidné, co se týče hledání spolupráce

s partnery.

Lidé

z programového

oddělení

a

distributoři či prodejci mohou mít odlišné představy o divácích a konkrétních

filmech.

Distributor

nemusí

mít

zájem

se

ztotožňovat s diváky, na něž je festivalový program zaměřený, z důvodu strachu z negativního dopadu na film a jeho postavení na filmovém trhu. Český festival filmů s gay a lesbickou tématikou

Mezipatra

se

dlouhodobě

potýká

s finančními

problémy (ve větším rozsahu než většina ostatních festivalů), které přisuzuji jak příliš upjaté společenské náladě a malé odvaze

potenciálních

sponzorů

experimentovat,

tak 47

i menšinové skupině potenciálních diváků, které tento festival může přitáhnout. Zarážející je i fakt, že tento festival dostává od města Brna velmi nízkou roční podporu a záštitu nad festivalem opakovaně nepřevzali zástupci města ani kraje.

3.5.4. Festivaly, které se pořádají na specifickém místě či v konkrétním městě a jsou ohniskovým bodem všech premiérových a předpremiérových projekcí Jeden z nejrozšířenějších typů festivalů je obvykle uváděný jako občanská událost (např. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary a Febio Fest). Většina festivalů je vytvořena na základě myšlenky vzít co nejširší téma např. to nejlepší ze současné tvorby, a podobně, a na základě této presumpce uvádět zejména premiérové filmy. Festival se většinou dělí na premiérově uváděné filmy a předpremiéry. Premiérové filmy jsou například ty, které už byly v soutěžích, ale ve výsledku se jen těžko dostanou do běžné distribuce.

3.5.5. Analýza důvodů vzniku a existence filmových festivalů V této kapitole práce se zamyslím nad podstatou vzniku a existence

filmových

festivalů.

Jejich

základní

funkcí

a

nejčastějším důvodem vzniku je touha prezentovat širokému publiku filmy, které jinak nemají možnost dostat se do běžné distribuční sítě. Typický festival je tak především svátkem různorodosti kinematografie. Zatímco ve filmové distribuci mají zpravidla šanci spíše mainstreamově zaměřená filmová díla, na

48

filmových festivalech jsou nejčastěji prezentovány filmy, které už z principu pracují s umělečtějšími výrazovými prostředky. Proto jsou festivaly nazývány „svátky filmu“ – přinášejí svým návštěvníkům filmové zážitky, kterých by se v běžných kinech nedočkali. Této své funkci festivaly vděčí za svůj pozitivní mediální ohlas i za svou – nezřídka vysokou – návštěvnost. Od festivalů se přímo očekává, že budou plnit tuto funkci – tedy zprostředkovávat divákům informaci o té části kinematografie, kterou jinde nemají šanci poznat. Řada festivalů proto vzniká jako úzce profilované akce, zaměřené žánrově či tematicky na nejrůznější odvětví současné kinematografie. Velice často se lze setkat s relativně malými akcemi, především

v zahraničí,

kde

různé

spolky,

ambasády

a

zahraniční reprezentace na větší nebo menší ploše představují určitý výsek z domácí kultury a zvyklostí současné nebo minulé tvorby lokálnímu obecenstvu. Tyto aktivity mají především účel prezentační, mají za úkol obeznámit diváky a návštěvníky s danou částí filmové historie, nebo v současné době spíše prezentovat mladé talenty zastupující region. Českou republiku v této věci zastupují regionální Česká centra, která mají svá zastoupení ve 22 především evropských zemích. Česká centra (ČC) jsou příspěvkové organizace Ministerstva zahraničních věcí České republiky (do 1. 7. 2004 se organizace nazývala Správa českých center - SČC). Centrála koordinuje činnost českých center (ČC), jejichž posláním je vytváření příznivého a uceleného obrazu o ČR v zahraničí. Česká centra se zaměřují na tři základní oblasti, mezi něž patří:

49

kultura a vzdělávání – ČC představují nejkvalitnější projekty a tvůrce z celého spektra českého umění a školství, pořádají kurzy českého jazyka a filmové přehlídky. (czechcentres.cz, 2008) 3.5.6. Situace v České republice 


V současné

době

existuje

v České

Republice

kolem

šedesátky filmových festivalů a přehlídek, ale jen několik z nich splňuje podmínky těch seriózních, které mají dobré organizační, finanční a programové zázemí, tak aby v podmínkách ČR byly schopny přežít delší období, vybojovat si nárok na státní dotaci, případně sponzorské peníze a plnit své původně zamýšlené poslání. Za dobu posledních 15 let vznikla a zanikla celá řada filmových

festivalů

a

přehlídek

právě

z důvodu

bezmyšlenkovitého založení další kulturní akce. Je až zarážející, jaké oblasti společenského života mají dedikovaný vlastní filmový festival a nezbytně to vede k zamyšlení nad jejich potřebou. Neříkám, že tyto festivaly často neplní ušlechtilé poslání přibližování opomíjených či okrajových částí společenského života, avšak je nutné při jejich zakládání si položit otázku, jakým způsobem bude tato kulturní akce financována a zda je životaschopná.

3.5.7. Analýza uspořádání programové skladby 


Program je nejpodstatnější a nejdůležitější částí festivalu. Programová skladba festivalu je ta hlavní marketingová součást festivalu tvořící jeho tvář, a proto jsou lidé v programovém oddělení jedni z nejdůležitějších pracovníků festivalu, kteří na tuto skutečnost musí konstantně myslet. Je pravdou, že 50

v České republice existují festivaly, které svou programovou skladbou nepřekvapí, a přesto svou marketingovou kampaní dovedou přilákat celkem veliké množství lidí, ale to není dlouhodobě udržitelné. Klíčoví pracovníci programového oddělení by měli mít možnost cestovat po festivalech obdobného zaměření, aby nalezli filmy, které se potenciálně hodí do programu. Obvykle v ČR programové oddělení vede programový ředitel / ředitelka, výjimečně umělecký ředitel, jednotlivé sekce vedou kurátoři anebo dramaturgové a obvykle filmy do soutěží vybírá výběrová komise. Filmy se do výběru dostávají několika základními způsoby. Film na festival přihlásí a zašle jeho tvůrce nebo producent. Za tímto účelem je třeba dobře zvolit takzvanou festivalovou strategii, protože ne každý film se hodí na všechny festivaly svého žánru, aby měl film šanci dostat se do nejprestižnější soutěžní sekce, je třeba zvolit festival odpovídající kvalitě a úrovni filmu. Například film, který má šanci získat ocenění na festivalu v Karlových Varech, by třeba neměl mnoho šancí ve velké konkurenci v Cannes. Na druhou stranu pokud pošlete film do soutěže v Berlíně, nemusí mít zájem o jeho zařazení do soutěže jiné významné festivaly. Často je toto příčinou diplomatického vyjednávání a vyčkávání. Druhý způsob je ten, že zástupci programového oddělení jezdí celý rok po festivalech a chodí na projekce, které předem vytipují, poté zasedne programová rada a vybírá filmy z daného festivalu do užšího výběru. Filmy, které zaujmou, se od producentů přímo vyžádají.

51

Členové programové rady jsou také během roku zváni na projekce, často se stává, že o filmu vědí už v procesu jeho výroby a sled ují jeho vývoj delší dobu. Na výběru a posuzování filmů spolupracuje vždy tým členů programového oddělení spolu s posudkáři, kteří připravují podklady, na základě kterých se následně tvoří užší výběr filmů. V případě, že se v rámci konkrétního ročníku zavádí nějaká příležitostná nebo výjimečná programová sekce, oslovují se v některých případech externí spolupracovníci, odborníci na daný žánr nebo tvůrce. Filmy se na festival přijímají podle několika kritérií. Do soutěže jdou především ty, vyrobené v aktuálním roce, divácky nejzajímavější bývají světové premiéry. Záleží také na zaměření jednotlivých programových sekcí daného festivalu. Například v Karlových Varech jsou velmi oblíbené sekce Fórum nezávislých, která uvádí nezávislou filmovou tvorbu, Horizonty představují divákům výběr z filmů, které už byly někde oceněny, Otevřené oči zase prezentují divákům filmy z festivalu v Cannes, již jsem se zmiňovala o sekci Dny kritiků Variety, kam filmy vybírají přední filmoví kritici. Velmi zajímavé bývají sekce Pocta, které uvádějí filmovou tvorbu konkrétního tvůrce. Další součástí bývají filmy zařazené do programu u nějaké konkrétní

příležitosti,

například

u

příležitosti

uvedení

retrospektivy režiséra. Většina festivalů má své ustálené programové sekce.

52

3.5.8. FIAPF 


"Všechny filmové festivaly by měly přispívat k lepšímu porozumění mezi národy a podporovat rozvoj filmu a filmového průmyslu.“ (z pokynů pro mezinárodní filmové festivaly od asociace FIAPF / Fédération Internationale des Associations de Producteurs de Films.) FIAPF (Federation internationale des associations de producteur de films) v překladu Mezinárodní federace asociací filmových producentů je organizací, která hají a pomáhá prosazovat právní a ekonomické zájmy filmového a televizního průmyslu. Členy FIAPF je 25 producentů z 22 zemi z celého světa. Hlavní oblasti činnosti FIAPF jsou: • Autorské právo a s ním spojená legislativa duševního vlastnictví • Prosazení

legislativy

duševního

vlastnictví

a

protipirátské činnosti • Rozvoj digitálních technologií a jejich dopad na audiovizuální distribuční síť • Proces standardizace technologií • Regulace médií • Mechanismy financování soukromého a veřejného filmového sektoru • Obchodní problematika FIAPF mimo jiné reguluje mezinárodní filmové festivaly. Spolupráce s FIAPF dodává festivalu určitou prestiž a má pro něj ekonomický význam, zároveň je dodržování pravidel FIAPF

53

zárukou pro filmové distributory a jiné subjekty, které posílají na festival film. Jak jsem již zmiňovala v předchozích kapitolách na konkrétních

případech,

většina

velkých

festivalů

je

na

rozhodnutích FIAPF značně závislá. Zejména získaní a udržení kategorie A je meta, které není lehké dosáhnout a ještě těžší si jí udržet. FIPAF každý rok kontroluje stovky dokumentů a prověřuje tisíce detailů, aby měl jistotu, že festival si tuto kategorii stále zaslouží. V Karlových Varech se například každý rok vyskytují problémy s technickou úrovní projekcí. FIAPF od filmových festivalů vyžaduje dodržování těchto několika bodů: • dobré celoroční organizační zdroje • opravdu mezinárodní výběr filmů a porotců • dobré zázemí pro servis mezinárodních novinářů a tiskových korespondentů • přísná opatření proti krádeži a kopírování filmů • důkaz podpory místního filmového prostředí • pojištění všech zapůjčených filmových kopií proti krádeži, ztrátě nebo poškození • vysokou

kvalitu

oficiálních

festivalových

tiskových

publikací Festivaly se všeobecně dělí do několika kategorií. FIAPF uděluje akreditaci v těchto kategoriích: • soutěžní festivaly celovečerních filmů • soutěžní festivaly celovečerních filmů specializovaného žánru • nesoutěžní festivaly celovečerních filmů • festivaly dokumentárních filmů • festivaly krátkých filmů 54

V roce 2008 byla akreditace FIAPF udělena 48 filmovým festivalům na celém světě. (fiapf.org, 2008) 3.5.9. Statut 


Každý festival má již od svého založení svůj statut. Statut je soubor pravidel, jimiž se festival řídí, každý rok se aktualizuje a stává se závaznou směrnicí o organizace a struktury festivalu. Uvádí se v něm, kdo festival pořádá, v jakém termínu se koná. Závazně určuje složení a formu programových sekcí. Stanovuje, jaké filmy se mohou přihlásit a jakou formou bude rozhodnuto o jejich přijetí či nepřijetí na festival. Uvádí se zde, jaké bude složení poroty, atd. Stanovuje, v jakých kategoriích budou uděleny ceny a finanční odměny. Organizátoři se zavazují toto prohlášení dodržovat a v případě rozporů je možné se na něj odvolávat. 3.5.10. Přehlídka nebo soutěž 


Jak jsem již uvedla v kapitole o kategorizaci festivalů, festivaly se kromě zaměření dělí na soutěžní a nesoutěžní. Soutěžní festivaly mají často více než jednu soutěžní sekci, součástí výhry bývá i finanční odměna, čím se soutěž stává pro filmaře samozřejmě atraktivnější. Nesoutěžní festivaly bývají přehlídkou filmů, většinou jsou v hlavní programové sekci zařazeny filmy vytvořené za poslední rok, ale nemusí to být pravidlem. Nesoutěžní festivaly jsou z dramaturgického pohledu vystavěny jinak než soutěžní. Zařazují filmy, které by spolu třeba ani soutěžit nemohly. Často to bývá například tvorba filmových škol. 55

Mezi

nejslavnější

nesoutěžní

festivaly

patří

festival

v Londýně, pořádaný Britským filmovým institutem, festival v Kanadském Torontu nebo v Rakousku ve Vídni. V Čechách patří mezi nesoutěžní filmové přehlídky festival Letní filmová škola v Uherském Hradišti, před rokem to ještě byl Febiofest, který letos změnil statut a stal se festivalem soutěžním.

3.5.11. Význam filmových trhů jako součásti festivalů 


V kapitole o filmových festivalech jsem se již zmiňovala o filmových trzích pořádaných v rámci konání festivalu v Berlíně a v Cannes. Nyní se budu věnovat fenoménu filmového trhu podrobněji. Filmový trh je velmi hodnotnou součástí festivalu, zejména v případě, kdy festival navštěvuje dostatek zástupců filmového průmyslu, kteří mají zájem o nákup filmů. Největší takový trh se každoročně koná v Cannes, nejdůležitější pro země střední a východní Evropy je trh v Berlíně. Ve Spojených státech se koná filmový trh American Film Market v Santa Monice, pořádaný Nezávislou filmovou a televizní aliancí.Ten je ale samostatnou akcí a není součástí filmového festivalu, i když od roku 2004 je pořádán v partnerství s jediným festivalem ve Spojených státech, který má akreditaci FIAPF AFI Festem. Festival v kanadském Torontu, nemá svůj trh, ale přesto má velmi silné oddělení Film Industry3 a jezdí sem stovky filmových profesionálů. Film Industry projekce zde mají prostor celého jednoho multiplexu.

























































 3

Film Industry je v organizační struktuře festivalu oddělení, které poskytuje servis obchodníkům a profesionálům z oblasti filmového průmyslu

56

Jeden rok vznikl pokus o zavedení filmového trhu i na Českých festivalech, na MFF Karlovy Vary a na Anifestu v Třeboni. Bohužel ani jeden nezaznamenal větší úspěch a další rok se už nekonal. Filmový

trh

je

v podstatě

klasickým

veletrhem,

kde

vystavovaným artiklem je film. Zástupci filmových společností, nebo kulturních center a institucí, z různých zemí mají na trhu své stánky, kam je možné přijít a získat maximum informací o kinematografii, kterou nabízí. Na stáncích se pořádají různé propagační akce za účelem přilákat co nejvíce zajímavých osobností a obchodníků. V rámci trhu se také konají speciální „trhové“ projekce, na které mají přístup jen pozvaní diváci z řad producentů, distributorů a zástupců filmových festivalů. Tyto projekce slouží především jako jakési obchodní prezentace a ostatní diváci na ně nemají přístup. Z pohledu organizátorů festivalu je fungující filmový trh obrovskou výhodou. Přináší festivalu zejména finanční výhody, každé místo pro stánek se pronajímá a servis, který je vystavovatelům poskytován, je také zpoplatněn. Nezanedbatelné příjmy pocházejí z reklamy. Dalo by se říct, že s rozvojem filmového průmyslu a částečné komercializace filmových

festivalů

je

pořádání

filmových

trhů

logickým

procesem vývoje strategie získávání financí. Filmové festivaly už dávno nejsou jen slavnostní přehlídkou kinematografie, ale stávají se čím dál tím více i strategickým obchodním artiklem.

3.5.12. Doprovodný program festivalu 


57

Součástí

filmových

festivalů

bývá

také

nefilmový

doprovodný a kulturní program. Tento fakt má několik důvodů. V první řadě nabízí festivalovým návštěvníkům určitou formu vyžití a odreagování po filmových projekcích. Je pochopitelné, že divák nevydrží v kině celý den a večer. Divákům tak organizátoři

nabízí

doprovodný

program

buď

ve

formě

vzdělávací (workshopy, panelové diskuze, debaty a přednášky), nebo ve formě zábavné (tematické výstavy, koncerty, divadelní představení a různé jiné umělecké performance). Nakonec na festival se nejezdí jen koukat na filmy, ale zároveň se pobavit, seznámit a získávat nové kontakty. V jedné rovině stojí večírky pořádané při nejrůznějších příležitostech

festivalem,

sponzory

nebo

filmovými

společnostmi a institucemi pouze pro zvané hosty. V druhé rovině je to program široké obecenstvo z řad návštěvníků festivalu. Bývá zvykem, že se během festivalu konají

koncerty,

divadelní

představení

a

jiné

umělecké

produkce. Záleží na konkrétním festivalu a jeho profilaci. Větší důraz na kulturní program kladou spíše menší festivaly. V České republice má většina festivalů nějaký festivalový klub, kde se každý den konají koncerty a hudební produkce. Velmi zajímavý je hudební program, když organizátoři zvou především hudebníky, kteří mají s filmem něco společného. Například skládají hudbu k filmům, nebo jsou sami filmovými tvůrci. Festival v Karlových Varech měl v minulosti tyto snahy také, ale s pokročilou komercializací se od tohoto trendu ustoupilo a festivalové kluby dnes provozují sponzoři. Ti primárně sestavují program z pohledu komerčního přínosu více než kulturního. 58

Další důležitou složkou doprovodného programu jsou besedy s tvůrci, workshopy a semináře, kde se festivaloví návštěvníci

mohou

setkat

se

zajímavými

osobnostmi

z filmového prostředí a dozvědět se mnohem více o procesu výroby filmů. V Čechách se hodně filmových festivalů na tento druh doprovodného programu zaměřuje a workshopy a semináře jsou v podstatě už nedílnou součástí takových akcí. Oblíbené jsou zejména semináře pro začínající režiséry, scénáristy, semináře o nových audiovizuálních postupech, apod.

3. 5. 12. Festivalová znělka 


Festivalová znělka je samostatný filmový útvar. Většina festivalů má svou znělku, která se promítá před každou projekcí a slouží zároveň jako upoutávka na festival. Promítá se v kinech, v televizním vysílání a na dalších místech, kde lze festival propagovat. Některé festivaly mají stejnou znělku na několik let a obnovují jí jen jednou za čas. Je tomu tak například v Berlíně, v Benátkách nebo v Cannes. V Čechách se zavedl trend vytvářet na každý ročník festivalu znělku novou. Výroba znělky bývá prestižní záležitostí. Oslovení režiséři mají unikátní příležitost natočit za festivalové peníze krátké filmové dílko dle vlastního námětu, které se v rámci propagace festivalu dostane k široké veřejnosti prostřednictvím celostátního televizního vysílání a v době konání festivalu k tisícům diváků. Tato příležitost je v českém prostředí pro tvůrce velmi výjimečná. Historie festivalových znělek sahá k počátkům filmových festivalů a bylo by velmi zdlouhavé věnovat se konkrétním dílům. Proto bych se ráda krátce zmínila jen o znělkách MFF 59

Karlovy Vary, které vznikly v době od roku 1995 do roku 2008, tedy v době, kdy vedení festivalu převzal Jiří Bartoška, který zavedl tradici výběru jednoho režiséra jako autora znělky pro každý jednotlivý ročník. První novodobá karlovarská znělka vznikla v režii Jaroslava Brabce, ve spolupráci fotografa Tona Stana. Znělka měla obrovský úspěch a tak následovaly další. Autory znělek v dalších letech byli slavní režiséři jako Jan Svěrák, Saša Gedeon, Jan Hřebejk, Petr Zelenka, David Ondříček, kteří už měli za sebou celovečerní filmy, ale i mladé vycházející hvězdy jako Ivan Zachariáš, Martin Krejčí, kteří se později stali celosvětově uznávanými reklamními režiséry. První uvedení znělky je v Karlových Varech každoročně netrpělivě očekávanou událostí. První projekce probíhá při zahájení festivalu ve Velkém sále hotelu Thermal, kde je v tu chvíli přes 1200 hostů, kteří sledují projekci na obrovském plátně. Znělka je po projekci buď oceněna bouřlivými ovacemi, nebo vlažným potleskem. Na tom pak záleží, zda se od té chvíle režisér stává hvězdou ročníku, nebo raději jede rovnou domů. Myslím, že největší zklamání připravil divákům režisér David Ondříček, který vyhrál v anketě o nejlepší znělku a byl osloven, aby natočil znělku k jubilejnímu 40. Ročníku MFF Karlovy Vary. Diváci svůj názor pak během celého festivalu vyjadřovali tím, že tleskali při sponzorských odkazech a znělku nechávali bez jakékoliv odezvy. Velká nevole se zvedla v loňském roce, tedy 2007, kdy po nevalném úspěchu některých znělek předchozích ročníků rozhodlo vedení festivalu natočit jednu univerzální znělku, která vydrží na více let. K realizaci bylo osloveno grafické studio 60

Najbrt. Mikuláš Macháček ze studia vytvořil pod vedením Aleše Najbrta grafickou animaci. Rozhodnutí netočit další znělky se však ukázalo natolik nepopulárním, že se v tradici pokračovalo a pro 43. Ročník natočili Ivan Zachariáš a Martin Krejčí naprosto unikátní sérii pěti znělek, příběhů festivalové ceny Křišťálový globus. Jedná se o úsměvné příhody režisérky Věry Chytilové, prezidenta festivalu Jiřího Bartošky, režiséra Miloše Formana a herců Harveyho Keitla a Dannyho deVita s festivalovou soškou. Myslím, že tyto znělky měly bezkonkurenčně největší úspěch v historii MFF Karlovy Vary.

3.6. Organizace filmového festivalu 


V této části práce se budu věnovat zejména organizačním strukturám festivalů v České republice. Tato struktura je u festivalů po celém světě velmi podobná a proto v rámci rozsahu diplomové práce považuji za dostačující a dokonce zajímavější popsat situaci u nás. 3.6.1. Formy organizací pořádajících festivaly v ČR Mnoho festivalů operuje jako neformální uskupení skupina lidí, která se sešla, aby zorganizovala festival. Tito lidé se starají o všechny aktivity jako soukromé osoby: žádají o granty, uzavírají kontrakty na svá vlastní jména. K účelu neformální filmové akce se toto uspořádání hodí a není potřeba zakládat firmu, zejména pro začínající festivaly je to výhodnější, tedy alespoň dokud se časem nezavedou. Neformální organizace stále mohou čerpat výhody neformální struktury. 61

Existuje také možnost registrovat festival jako neziskovou organizaci. Registrování společnosti s ručením omezeným může být náročné na čas a finanční prostředky, což je především pro menší začínající akce poměrně nevýhodné.

3.6.1.1. Společnost s ručením omezeným 


Registrovat společnosti s ručením omezeným nabízí mnoho výhod, i když je potřeba zvážit i to, co to bude stát. Při zakládání obchodní společnosti je nutné okamžitě na počátku právně

oddělit

osobní

a

obchodní

finance,

je

velice

pravděpodobné, že se tento krok ukáže v dlouhodobém horizontu jako velice praktický. Omezení rizika i garantovaná forma ručení pro případ finančních problémů může působit věrohodněji na vaše případné partnery, nežli nadšenecké aktivitě několika jedinců. Shrnuto, čím větší projekt chcete uskutečnit, tím víc peněz budete potřebovat a bude vhodnější operovat jako společnost. Pokud uzavíráte smlouvy s organizacemi, jako jsou soukromé společnosti

–

sponzoři,

distributoři,

banky

atd.,

být

registrovanou společností vám dodá na důvěryhodnosti a také dodatečnou ochranu před chybami nebo nekalými praktikami. Obzvláště se to může ukázat jako vhodné v případech, kdy je to firma, nikoliv jednotlivci, která musí splnit veškeré finanční a jiné závazky. Je také dobré vědět, že majorita soukromých společností a veřejných fondů většinou nebude uzavírat smlouvy s jedinci, ale pouze s firmami. Většina společností organizujících festivaly v Čechách má formu společností s ručením omezeným, tedy společností, jejichž základní kapitál je tvořen vklady společníků a jejichž 62

společníci ručí za závazky společnosti do výše nesplacených vkladů základního jmění uvedeného v obchodním rejstříku. Společnost je právnickou osobou a odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem – v současné době minimálně 200.000 Kč v ČR (2008). Festivaly, které pořádají společnosti s ručením omezeným, jsou MFF Zlín (Filmfest s.r.o.), AniFest (AniFest s.r.o.), Fresh Film Fest (Fresh Films, s.r.o.) a Febio Fest (Febiofest s.r.o.) Při zakládání obchodní společnosti je v první řadě nutné myslet na společníky, se kterými hodláte společnost založit. V lepším případě by to měli být dlouhodobí obchodní partneři, jejichž obchodní chování v krajních situacích dobře znáte, jinak to mohou být přátelé, v horším případě známí, či náhodní lidé. Každopádně nelze dostatečně zdůraznit, jak nutné je předem nastavit, kdo bude jednatelem, kdo bude společníkem, majetkové a hlasovací podíly ve společnosti a pevně stanovit – alespoň pro počátek – systém fungování společnosti. V praxi se ukazuje jako vhodné stanovit oblasti, které má každý ze společníků na starosti, které pod něj kompetenčně spadají. Při prvních krocích je dobré mít kvalitního právníka, který všechny tyto oblasti důvěrně zná a může poradit při prvních krocích. Každopádně jej bude potřeba při sepisování společenské smlouvy, schůzkách u notářů a ostatních formálních úkonech se založením společnosti s ručením omezeným spojených. Více informací o založení tohoto typu společnosti lze v dnešní době jednoduše najít na internetu, takže zde není nutné rozvádět detailní postup, avšak zmíním zde kroky, které je nutné učinit: •

uzavření společenské smlouvy formou notářského zápisu,

•

složení základního jmění společnosti, nebo jeho části, 63

získání živnostenských oprávnění (živnostenských listů

• atp.), •

zápis společnosti do obchodního rejstříku,

•

registrace společnosti u finančního úřadu. Výhodou společnosti s ručením omezených je skutečnost,

že oproti neziskovým organizacím může generovat zisk, i když je diskutabilní, zda v podmínkách kulturních aktivit v ČR je tento ohled příliš relevantní.

3.6.1.2. Akciová společnost 


Akciová společnost je taková společnost, jejíž základní kapitál je rozvržen na určitý počet akcií o určité jmenovité hodnotě. Společnost odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem, akcionář za závazky společnosti neručí, ani není povinen hradit ztrátu společnosti. Tato forma společnosti se využívá především pro oblast většího podnikání. U nás je mezi všemi organizacemi pořádajícími filmové festivaly pouze jedna akciová společnost. Je to Film Servis Festival Karlovy Vary, organizátor Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech a od roku 2005 také pořadatelem Festivalu krátkých Praha. Tato akciová společnost vznikla v roce 1998 transformací z nadace a to kvůli změně zákona o nadacích.

3.6.1.3. Nezisková organizace Operovat

jako

nezisková

společnost

s sebou

přináší

spoustu výhod a také to může pomoci v získávání prostředků. 64

Charity jsou oproštěny od firemních daní a městských daní. Status neziskové organizace zvyšuje důvěryhodnost v očích sponzorů, dalších organizací a veřejnosti celkově. Také může být snazší získat peníze z určitých grantových fondů a státní správy. Ze zákonného hlediska neziskové organizace existují, aby plnily určitý účel, a jsou podle definice dobrovolnickou organizací, tzn. management nesmí být odměňován, ale na druhou stranu zaměstnanci mohou být placení. Zároveň je nelegální mít finanční zisk z těchto činností – například člen správní rady nemůže být zároveň zaměstnancem. Společnosti stojící za organizací filmových festivalů mají různé formy. Mohou to být, jak to i ve většině případů je, obchodní společnosti, ale iniciátory a pořadateli takových akcí mohou být také občanská sdružení či obecně prospěšné společnosti. Občas také najdeme i kombinaci dvou forem společností, které se společně podílejí na organizaci a pořádání jednoho festivalu. Většina z nich vznikla právě kvůli pořádání filmových festivalů, ale téměř všechny tyto společnosti mají ještě další aktivity. Těmi jsou převážně realizace dalších kulturních a vzdělávacích programů v oblasti audiovizuální či multimediální. Občanské sdružení je nejčastější právní formou neziskové organizace v ČR. Mezi další formy patří obecně prospěšná společnost, nadace či nadační fond.

3.6.1.4. Občanské sdružení 


Založit

občanské

sdružení

je

poměrně

jednoduchá

záležitost. Sdružení vzniká registrací u Ministerstva vnitra. 65

Každý má právo sdružovat se v občanských sdruženích a proto k jeho založení není třeba povolení, ale ohlášení neboli registrace po splnění zákonných podmínek, kterou provede Ministerstvo vnitra. Postup je následující: Sdružení mohou založit nejméně tři občané, z nichž alespoň jeden musí být starší osmnácti let (tvoří tzv. přípravný výbor). 4 členové výboru mezi sebou zvolí zmocněnce přípravného výboru, kterému budou doručovány písemnosti. Přípravný výbor sepíše návrh na registraci sdružení, k návrhu se připojí stanovy občanského sdružení ve dvojím vyhotovení. Návrh se stanovami se zašle na Ministerstvo vnitra. Neshledá-li Ministerstvo ve stanovách rozpor se zákonem, sdružení zaregistruje. Na adresu zmocněnce přípravného výboru zašle kopii stanov s vyznačeným dnem registrace a s otiskem razítka (ověřená kopie stanov). Právní subjektivita vzniká sdružení dnem registrace. Zpravidla se jedná o sdružení fyzických nebo právnických osob za účelem dosahování a ochrany společného zájmu. Podmínkou je, že se jedná o nenáboženské, nepolitické a nepodnikatelské sdružení. Občanské sdružení tedy prioritně nedosahuje zisku, nýbrž stanovených cílů. Případný zisk by měl být reinvestován a použit na dosahování společných zájmů. Jedním z občanských sdružení pořádajících jak filmový festival, tak přehlídku filmů, je Asociace českých filmových klubů, která vznikla v roce 1993 a v roce 1995 se odpoutala od Národního

filmového

archivu,

aby

se

stala

nezávislým

občanským sdružením. V současné době sdružuje AČFK v průměru 125 filmových klubů a má asi 22 tis. individuálních členů. Jejich činnost 66

spočívá v metodické pomoci filmovým klubům, v nákupu filmů a v jejich distribuci. AČFK je pořadatelem Letní filmové školy. Pod svá křídla převzala organizování každoroční přehlídky filmů Projekt 100 a ve své práci se stále důsledněji zaměřuje na práci s mládeží, k čemu je dedikovaný hlavně projekt Film a škola. (ACFK.cz, 2008) Dalším občanským sdružením, pořádajícím filmový festival je Jihlavský spolek amatérských filmařů, organizující festival dokumentárních film. Jeho dalšími aktivitami jsou publikační, organizační a dramaturgické činnosti. Občanské sdružení jako neziskovou organizaci využívají především kvůli možnostem žádat o různé granty a dotace. Vedle občanského sdružení můžete založit také jinou formu neziskové organizace. Záleží především na tom, k jakému účelu organizaci zakládáte: • Obecně prospěšná společnost Je subjektem poskytujícím obecně prospěšné služby všem za stejných podmínek. Zisk nemůže být přerozdělován mezi zakladatele nebo zaměstnance, používá se na financování dalších aktivit společnosti. Právní úprava: Zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech ¨ve znění pozdějších předpisů (novela – zákon č. 208/2002). • Nadace Je účelovým sdružením majetku zřízeným za účelem dosahování obecně prospěšného cíle. Nadační příspěvky se poskytují z výnosů nadačního jmění a ostatního majetku nadace. Právní úprava: Novela zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech ve znění pozdějších předpisů (novela – zákon č. 210/2002 Sb.) • Nadační fond 67

Je účelové sdružení majetku zřízené za účelem dosahování obecně prospěšného cíle. Nadační fond nezřizuje nadační jmění a pro dosažení účelu smí použít veškerý jeho majetek. Právní úprava: Zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech ve znění pozdějších předpisů (novela – zákon č. 210/2002 Sb.) (portal.gov.cz, 2008) 3.6.2. Organizační struktura festivalu – štáb 


Každý festival je jedinečný a proto se mohou různé akce od sebe

lišit

velikostí,

počtem

oddělení,

částmi,

které

se

outsourcují apod. avšak ve veliké většině případů bude každý festival mít následující oddělení: •

management

•

produkce

•

sponzoring

•

programové oddělení

•

guest service

•

informační technologie

•

marketing

•

film industry

•

architektura & stavba

•

grafika

•

public relations

•

tlumočení a překlady

•

finanční oddělení Management Vedení festivalů má na starosti především shánění dostatku

finančních prostředků, jednání se sponzory, žádosti o granty 68

z různých kulturních fondů. Dále samozřejmě celý chod firmy, rozpočet,

personální

otázky.

Management

schvaluje

a

rozhoduje o veškerých zásadních krocích v organizaci festivalu, počínaje zvaním hostů, přes design a architekturu, po udělování některých ocenění, která nepodléhají soutěži. Produkce Je jakousi pravou rukou managementu, má na starosti kompletní technické a personální zajištění festivalu (personální částí mám na mysli, všechny kromě vedení festivalu a vedoucí nejdůležitějších oddělení, o kterých rozhoduje management), Hlídá rozpočet, koordinuje proces výroby a poskytuje servis a podporu všem ostatním oddělením. Sponzoring Stará se o sponzory, jedná s nimi na nižší úrovni než management,

řeší

smlouvy

a

posléze

poskytuje

servis

sponzorům během festivalu. Udržuje obchodní vztahy se sponzory.

Spolupracuje

s oddělením

marketingu

a

guestservisu. Programové oddělení Programové oddělení odpovídá za sestavení filmového programu festivalu, zvaní hostů a filmových delegací, katalog a programovou

brožuru.

Připravuje

podklady

pro

oficiální

tiskoviny, spolupracuje na tiskových zprávách, poskytuje rozhovory a připravuje podklady pro webové stránky festivalu. V rámci konání festivalu koordinuje část Guest Servisu, úvody k filmům a besedy s tvůrci. 69

Hlavním koordinátorem je programový ředitel. Programový ředitel je zodpovědný za zajištění porotců, výběr filmů i složení výběrové

komise,

za

zprávy

o

jednání

programu,

za

programovou část tiskové zprávy. Hlavní programový stratég, zodpovědný za ustanovení, dodržování a upravování základní koncepce programových sekcí. Je zodpovědný za sestavení kompletního programu festivalu. Určuje, jací hosté a filmové delegace budou pozváni. Připravuje podklady pro tiskové konference, tiskové podklady pro PR oddělení, které je následně využívá pro prezentaci na internetu, v katalogu a ve festivalovém deníku a zároveň poskytuje potřebné informace novinářům. Rozděluje program do bloků. Dohlíží na naprogramování do sálů s ohledem na produkční potřeby (promítací formáty, překlad atp.). Poté co je naprogramováno, následuje náročná práce během festivalu, kdy je třeba koordinovat spolupracovníky, kteří se starají o delegace k filmům, moderátory, kteří mají na starosti úvody k filmům, tlumočníky, promítače, atd. Práce programového ředitele je náročnou manažerskou funkcí, která vyžaduje nejen odbornou kvalifikaci, vzdělání a přehled v dané oblasti, ale také výborné organizační a vyjednávací schopnosti. Součástí programového oddělení je programová rada. Každý člen programové rady se účastní všech zasedání a schůzek, aktivně na nich reaguje a komunikuje s ostatními složkami festivalu. Podílí se na návrhu poroty, vybírá filmy, nominuje další výběrčí. Je zodpovědným za průběh výběru, sepsání anotací a pomáhá s dalšími texty v programovém katalogu podle vůle editora katalogu. 70

Guest Service Má na starosti rozesílání zvacích dopisů, nákup letenek, ubytování,

akreditace,

protokol

a

související

služby

poskytované hostům. IT oddělení IT oddělení je s vývojem technologií stále důležitější složkou festivalů. Zajišťuje veškerý servis od správy sítě, přes webové stránky, festivalovou databázi, softwaru na programování projekcí a tisk vstupenek, systém akreditací až po finanční databáze. V podstatě bez fungujícího IT oddělení není fungující festival. Marketing Zodpovídá za výrobu inzerce a tiskových materiálů, plány inzerce a propagace festivalu, reklamní plnění sponzorských smluv, barterové dohody, prodej inzerce a reklamních ploch, výrobu reklamních znělek a bannerů. Marketingové oddělení spolupracuje

na

prezentacích

a

návrzích

plnění

pro

potencionální sponzory festivalu. Film Industry Oddělení

Film

Industry

zajišťuje

servis

pro

filmové

profesionály, nákupčí, producenty a distributory, kteří přijedou na festival. Poskytuje jim zázemí potřebné pro jejich práci, sjednává schůzky, poskytuje a zprostředkovává kontakty. Vydává tiskové a informační materiály pro akreditované Film Industry osoby. Pořádá odborné semináře a panely, programuje a koordinuje Film Industry projekce. 71

Architektura a stavba Navrhuje a realizuje výzdobu, reprezentační prostory a zázemí festivalu. Grafika Navrhuje a zpracovává veškeré tiskové materiály, reklamní bannery a inzerci. Dává tvář grafické podobě festivalu, která se většinou odvíjí od plakátu, který také vytváří. Graficky zpracovává reklamní a merchandisingové předměty. Public Relations Zajišťuje veškerou komunikaci s novináři a veřejností, zpracovává vyjadřuje

se

tiskové ke

zprávy,

všem

pořádá

otázkám

a

tiskové tématům

konference, spojeným

s festivalem. Koordinuje fotografy, festivalový deník a televizi. Úzce spolupracuje se všemi ostatními odděleními, především s programem, Guest Servisem a produkcí. Tlumočení a překlady Zajišťuje překlady všech filmů, vyrábí titulky, překládá všechny texty do katalogu, programové brožury a ostatních tiskovin. Tlumočí besedy, zasedání, workshopy, úvody k filmům a tiskové konference. Finanční oddělení Kromě běžné účetní agendy, zpracovávání faktur a smluv a udržování finančních toků, vyúčtovává státní dotace a granty udělené festivalu.

72

3.7. Financování filmového festivalu 


Na začátku je nutné sjednotit terminologii o sponzoringu. V podmínkách ČR se slovo sponzoring používá v souvislosti s financováním festivalů a jiných kulturních akcí, ačkoliv pravda leží někde jinde. Vzhledem k obecné nákladové nevýhodnosti sponzoringu jako takového se mnohem častěji pracuje na bázi smlouvy anebo dohody o reklamním plnění. V takovém případě organizace tento příjem za propagační službu zdaňuje (příjmy z reklamy), na straně dárce je tato úhrada za propagační službu plně daňově uznatelný náklad/výdaj (u podniku, podnikatele). Ze zákonné definice4 lze v případě sponzorství odečíst maximálně 5% ze základu daně, což činí tuto formu filantropie nerentabilní, proto se tedy volí forma reklamní. 3.7.1. Získávání financí z veřejného Sektoru 


Každá země má svá specifika ohledně financování kultury. O české republice to platí obzvlášť. Uvedu několik příkladů institucí, ze kterých lze v Čechách a ve střední Evropě získat finance na takovou kulturní akci. • Státní

fond

ČR

pro

podporu

a

rozvoj

české

kinematografie

























































 4 4

§ 20 odst 8. Od základu daně sníženého podle §34 lze odečíst hodnotu darů poskytnutých obcím a právnickým osobám se sídlem na území ČR na financování vědy a vzdělání, výzkumných a vývojových účelů, kultury, školství, na policii, na požární ochranu, na podporu a ochranu mládeže, na ochranu zvířat, na účely sociální, zdravotnické a ekologické, humanitární, charitativní, náboženské pro registrované církve a náboženské společnosti, tělovýchovné a sportovní, a politickým stranám a politickým hnutím na jejich činnost, dále fyzickým osobám s bydlištěm na území ČR provozujícím školská a zdravotnická zařízení a zařízení na ochranu opuštěných zvířat nebo ohrožených druhů zvířat, na financování těchto zařízení, pokud hodnota darů činí alespoň 2000 Kč. V úhrnu lze odečíst nejvýše 5% ze základu daně sníženého podle §34. Tento odečet nemohou uplatnit poplatníci, kteří nejsou zřízeni za účelem podnikání.

73

Státní fond ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie (dále jen SFČK) byl zřízen zákonem ČNR č. 241/1992 Sb. ve znění zákona č. 273/1993 Sb. Účelem jeho vytvoření bylo získat nové zdroje pro financování projektů v oblasti kinematografie. SFČK je spravován Ministerstvem kultury, v jeho čele stojí ministr kultury, který odpovídá za hospodaření s prostředky Fondu. V roce 2006 dosáhly příjmy SFČK 159,15 mil. Kč, výdaje byly ve výši 127,80 mil Kč. Rozhodující část výdajů tradičně tvoří dotace na podporu tvorby a výroby kinematografických děl, které činí cca 80 % všech poskytnutých podpor. Zbývajících 20 % poskytnutých podpor

je

podporou

na

distribuci

a

propagaci

kinematografických děl ve formě běžných výdajů. Orgánem, který rozhoduje o podpoře konkrétních projektů, je ze zákona třináctičlenná Rada Fondu, volená na tři roky Poslaneckou sněmovnou. Ta je ve svém rozhodování nezávislá na správci Fondu, tedy Ministerstvu kultury. Zákonem bylo stanoveno čtrnáct zdrojů příjmů Fondu, ve skutečnosti však Fond zajišťuje své poslání pouze na základě několika málo z nich. Jsou to především: 

příjmy za užití kinematografických děl, u nichž Fond

disponuje autorskými právy výrobce, která na něj přešla na základě zvláštního zákona (konkrétně se jedná zhruba o 950 filmů vyrobených ve Filmovém studiu Barrandov a Filmovém studiu Gottwaldov v letech 1965 až 1990) 

příplatek k ceně vstupného ve výši 1 koruny ke

vstupence na veřejné představení kinematografického díla 

úroky z prostředků Fondu uložených v bance 74

Další zdroje financování představují jen nevýznamný podíl skutečných příjmů Fondu. Zákon také vymezuje okruh činností,

na

které

mohou

být

prostředky

Fondu

kinematografie použity. Jedná se o oblast literární přípravy, výroby, distribuce a propagace české kinematografie, technický rozvoj a modernizaci české kinematografie, ale také o výrobu, distribuci a propagaci děl národnostních a etnických menšin, žijících na území České republiky. Situace státního fondu se dramaticky změnila v letošním roce (2008). Fond kinematografie letos mezi filmaře rozdělí 100 milionů korun ze státního rozpočtu, které však budou muset tvůrci vybraných projektů využít a vyúčtovat ještě v letošním roce. Volnější jsou pravidla na čerpání příspěvku pocházejícího z peněz získaných za obchodování se staršími českými filmy, jež fondu přináší obvykle přibližně dalších 80 až 100 milionů ročně. Dalším zdrojem financí bude letos stejně jako v následujících dvou letech pravidelný výnos z digitalizace v České televizi ve výši 12,5 milionu korun měsíčně. (mkcr.cz, 2008) • Ministerstvo kultury – odbor Média a audiovize Ze

strany

Ministerstva

kultury

jsou

dnes

festivaly

financovány prostřednictvím žádostí. V rámci výběrového dotačního řízení na odboru Média a audiovize. Tento odbor plní úkoly ministerstva pro oblast audiovize, rozhlasového a televizního vysílání, tisku a jiných informačních prostředků. Jednou z jeho činností je, že odpovídá za realizaci poskytování prostředků státního rozpočtu formou dotací. 75

Dotace jsou určeny na podporu veřejně prospěšných projektů přispívajících k šíření hodnotné audiovizuální kultury a jedním z okruhů jsou festivaly, přehlídky a výstavy v oblasti kinematografie a médií. Výběrové dotační řízení je vyhlašováno jednou do roka. O podpoře a její výši rozhoduje nezávislá komise odborníků a její návrhy schvaluje ministr kultury.  2004 - Dotace ze státního rozpočtu v oblasti audiovize a masmédií Na základě doporučení výběrové dotační komise bylo podpořeno 46 z 98 projektů a to v celkové výši 6,330.000 Kč /z toho bylo 18 filmových

festivalů

a

jako

priority

podpořeno,

přehlídek/. MK

a

Dále z

bylo

iniciativy

Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, 19 převážně festivalových

projektů

celkovou

částkou

65,953.000Kč.  2005 - Dotace ze státního rozpočtu v oblasti audiovize a masmédií Výběrová dotační komise doporučila k podpoře 48 z přihlášených 95 projektů částkou v celkové výši 7,142.000 Kč /z toho 29 filmové festivaly a přehlídky/. Jako priority MK a z iniciativ Poslanecké sněmovny bylo podpořeno dalších 13 projektů v celkové výši 65,897.000 Kč.  2006 – Dotace ze státního rozpočtu pro rok 2006 v oblasti médií a audiovize Na základě doporučení výběrové komise bylo podpořeno 56 projektů, z toho 27 filmových festivalů a přehlídek, celkovou částkou 76

9,134.629 Kč Dotace schválené rozpisem rozpočtu pro MK činily celkovou částku 77,757.000 Kč. (mkcr.cz, 2008) • Státní fond kultury Státní fond kultury, dále jen „Fond kultury“, je spravován Ministerstvem kultury a jeho ministr odpovídá za hospodaření s prostředky fondu. Fond kultury byl zřízen zákonem č. 239/1992 Sb., o Státním fondu kultury České republiky. Přestože podle zákona může Fond kultury obdržet dotace ze státního rozpočtu, cílem je získávat finance především z jiných zdrojů než z daní občanů. Základním problémem existence Fondu kultury byla od samotného počátku skutečnost, že zdroje stanovené přímo v zákoně se ukázaly buď jako nedostatečné, nebo pro Fond kultury nerealizovatelné. Fond kultury poprvé rozděloval své finanční zdroje až po deseti letech od svého založení, tedy v roce 2002. Nejvýznamnějšími vlastními příjmy fondu jsou příjmy z pronájmu nemovitostí, se kterými Fond kultury hospodaří a 50% odvod z příjmů z pronájmu nemovitých kulturních památek od Ministerstva kultury. Orgánem rozhodujícím o způsobu a výši čerpání prostředků Fondu kultury je Rada Fondu kultury, která má nejvíce 13 členů a funkční období rady je tříleté. Tento fond je ze strany festivalů využíván opravdu minimálně. Také prostředky, jimiž fond operuje, jsou velmi omezené. Podporu v minulých letech získal například Fresh Film 77

Fest. Spíše než filmové festivaly podporuje jiné kulturní činnosti. (mkcr.cz, 2008) • Visegrádský fond Mezinárodní visegrádský fond existuje od roku 2000. Posláním

tohoto

spolupráce

mezi

fondu Českou

je

podpora republikou,

rozvoje

užší

Slovenskem,

Maďarskem a Polskem. Fond finančně podporuje projekty v těchto oblastech: kultura, věda a výzkum, vzdělávání, výměny

mládeže,

rozvoj

turismu

a

„přeshraniční“

spolupráce. Všechny členské země hradí stejně vysoké příspěvky a jimi je tvořen rozpočet fondu. V roce 2006 se členské státy zavázaly přispívat ve výši 1,25mil. EUR. Celkový rozpočet je tedy 5 mil. EUR. (visegradfund.org, 2008) • Program MEDIA Program MEDIA je jedním z podpůrných programů Evropské unie. Byl založen v roce 1991 a soustředí se na zvyšování konkurenceschopnosti a oběhu evropských děl na mezinárodním audiovizuálním trhu. Česká republika se připojila k programu MEDIA v roce 2002. Podpora programu je určena pro nezávislé evropské audiovizuální společnosti.

Lze

s ní

přímo

financovat

vývoj

audiovizuálních děl a finančně podporovat společnosti a organizace,

které

se

zabývají

jejím

šířením,

tedy

podporou filmových distributorů, festivalů, trhů a kin. Dílčí programy MEDIA jsou: MEDIA Development, který je určený pro vývoj a přípravu audiovizuálních projektů všech žánrů, MEDIA Distribution, který se věnuje distribuci evropských filmů, vysílání televizních programů 78

a podpoře kin, MEDIA Promotion zaměřeného na filmové festivaly, trhy, burzy námětů a databáze AV děl, MEDIA Training specializovaného na projekty dalšího vzdělávání filmových profesionálů. (mediadesk.cz, 2008) • Media Promotion Jednou z částí Media Promotion je „Festival support“ neboli podpora filmových festivalů, které jsou zaměřené na evropský film. Podpora audiovizuálních festivalů je určena pro festivaly pořádané v členských zemích MEDIA s podmínkou, že 70% celkové programové nabídky festivalu musí tvořit evropské filmy zastupující alespoň deset členských zemí MEDIA. Dále platí podmínka, že festival nesmí být úzce zaměřen či specializován na nějaké odvětví, např. sportovní, ekologické, turistické apod. U jednotlivých žádostí se hodnotí podíl evropských a zahraničních filmů v programu, počet zastoupených zemí a přítomnost evropských filmových profesionálů a spolupráce

s

ostatními

festivaly.

Tuto

spolupráci

zajišťovala mezinárodní síť European Coordination of Film Festivals, která ale tento rok ukončila svou činnost. Dalším kritériem hodnocení je kvalita programu, počet národních a mezinárodních premiér, různorodost žánrů, dosah na diváky, tedy pozitivní vývojv počtu diváků a filmových profesionálů a v neposlední řadě i vliv na propagaci a distribuci evropských děl. Získané prostředky lze použít na pronájem vybavení, propagační a komunikační náklady včetně inzerce a tiskovin, přepravu kopií a náklady na titulkování a překlady. Lze získat až 50% celkových uznatelných 79

nákladů,

maximálně

však

35.000

EUR.

Projekty

prohlubující evropskou kulturní rozmanitost mohou získat až 60%. Podle ředitelky kanceláře Media Desk využívá Česká republika maximálně možnosti tohoto programu vzhledem k tomu, že u nás neexistuje festival, který by splňoval

podmínky

organizátoři

a

českých

nežádal festivalů,

o kteří

dotaci. splňují

Všichni kritéria

programu, o podporu pravidelně žádají a podporu také dostávají. Další podmínkou účasti je, že organizátoři mohou žádat nejdříve po druhém nebo třetím ročníku festivalu, z důvodu prezentace svých statistik. (mediadesk.cz, 2008) • Orgány místní správy Kromě peněz získaných na organizaci festivalu ze státního rozpočtu či od podpůrného projektu mezinárodní organizace můžou získat festivaly ještě příspěvky od orgánů místní správy, tedy kraje, měst a městských částí. Výše prostředků, které lze získat záleží na politické situaci v dané oblasti a také na samotném bohatství města anebo kraje. Další cestou, jak mohou filmové festivaly získat finanční prostředky od státu, jsou peníze, které jsou mezi ně

rozdělovány

z

iniciativy

Poslanecké

sněmovny

Parlamentu ČR a jsou udělovány formou pozměňovacích návrhů ke státnímu rozpočtu. • Evropský Regionální fond a Rozvojový fond Oba jsou strukturované fondy, které pracují na tom, aby byla EU soudržnější. ERDF rozděluje peníze skrz 80

představené cíle oblasti, INTERREG používá peníze v okrajových oblastech.

81

4. ZÁVĚR 


Tato diplomová práce byla vedena snahou zmapovat a analyzovat historický kontext a prostředí filmových festivalů v České Republice a v Evropě. Téma jsem zvolila proto, že se v prostředí filmových festivalů již několik let pohybuji a osobně jsem se dosud podílela na organizaci několika festivalů. Mé zkušenosti vycházejí

zejména

z prostředí

festivalu

v Karlových

Varech,

spolupracovat

na

organizaci

Mezinárodního ale

měla

filmového

jsem

Mezinárodního

možnost festivalu

dokumentárních filmů Jihlava, Prague Short Film Festival a Fresh Film Fest. Několik dalších filmových festivalů pravidelně navštěvuji. Filmový festival považuji za součást moderní kultury a historie vzniku takových kulturních událostí je dle mého názoru velmi zajímavým tématem. Práci jsem zpracovala ve třech hlavních částech. V prvních kapitolách jsem se věnovala historii oslav a procesu jejich sekularizace.
Provedla jsem analýzu starověkých oficiálních svátků a zabývala se procesem, kdy se postupně od těchto slavností, které mají pevný řád a pravidla oddělovaly svátky a slavnosti lidového charakteru, kde je naopak řád a oficialita potlačena. Na teorii M.M. Bachtina jsem se pokusila popsat proces sekularizace lidových slavností od oficiálních svátků a oslav. Porovnala jsem charakteristické znaky dávnověkých slavností se současnou podobou festivalu a to zejména filmového. 82

Dále jsem hledala souvislost mezi historií a současností na základě rituálního chování účastníků festivalů a slavností. Našla jsem

určitou

členů tradičních

podobnost společenství,

mezi lidu

rituálním z dob

chováním

středověku

a

renesance a moderní současné společnosti. Sledovala jsem formy rituálního chování mezi návštěvníky festivalů, zejména filmového festivalu v Karlových Varech. Pro tento účel jsem použila Turnerovo srovnání rituálů domorodých kmenů a moderní industriální společnosti. Na závěr mohu konstatovat, že rituální chování návštěvníků festivalu je zřejmé. Přestože původní význam slova rituál je v tomto případě posunut do odlišné polohy, stále můžeme popsat charakteristické znaky rituálního chování. V druhé části práce jsem se soustředila na filmový festival ve své současné podobě. V úvodní kapitole, jsem se zabývala typologií filmového festivalu, zaměřila jsem se na podstatu jejich existence, jejich roli v distribuční síti a jejich význam jako kulturní události. Dále jsem popsala dějiny vzniku a vývoje filmových festivalů. V dalších kapitolách jsem se věnovala vývoji a současné podobě velkých festivalů v Evropě a v České Republice. Orientovala jsem se zejména na ty, které považuji za významné nejen svou mediální známostí, ale i svým přínosem v rozvoji kinematografie. V kapitole zabývající se současnou podobou filmového festivalu jsem se pokusila analyzovat strukturu filmového festivalu, rozebrala jsem programovou a obsahovou skladbu, ale i organizační uspořádání. Poslední kapitola mapuje možnosti financování filmového festivalu. Pokusila jsem se popsat komplexně všechny 83

dostupné možnosti, od státních fondů a grantů až po evropské podpůrné a grantové programy. Tato kapitola by měla sloužit jako ucelený přehled možností financování nejen filmového festivalu, ale i podobných kulturních akcí. Psaní diplomové práce na téma filmový festival bylo pro mne v první řadě velkou výzvou. Vhledem k tomu, že nebylo snadné sehnat dostatek literatury a jiných informačních zdrojů, byla jsem často odkázána na rozhovory s lidmi z tohoto prostředí, kteří mi sdělovali své názory, zkušenosti a poznatky ústní formou. Věřím, že jsem nakonec dokázala získat dostatek literatury, názorů odborníků a informací z internetových serverů, které jsou často jediným zdrojem informací k tomuto tématu. Téma filmový festival je velmi široké a není možné ho v rozsahu diplomové práce pojmout do úplných podrobností, přesto doufám, že se mi podařilo zahrnout nejpodstatnější tematické oblasti.

84

Seznam použité literatury Bachtin, M. (2007): Francois Rabelais a lidová kultura středověku a renesance. Praha, Argo Bauman, Z. (2004): Myslet sociologicky : netradiční uvedení do sociologie. Sociologické nakladatelství, Praha Březina, V. (1997): Lexikon českého filmu. Praha, Cinema, Knižní klub Borecký, V. (2003): Porozumění symbol. Praha, Triton Hames, P. (2004): The Cinema of Central Europe. Londýn, Wallflower Press Heers, J. (2006): Svátky bláznů a karnevaly. Praha, Argo Kroča, K. (2002): Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary Kronika 1946 – 2001. Karlovy Vary, Mirror Promotion s.r.o. McQuail, D. (1999): Úvod do teorie masové komunikace. Praha , Portál Monaco, J. (2004): Jak číst film. Praha, Albatros Turner, V. W. (1967): The forest of symbols: Aspects of Ndembu ritual Ithaca. New York, Cornell University Press 85

Turner, V. W. (1982): From ritual to theatre: The human seriousness of play. New York, Performing Arts Journal Internet Anifest http://anifest.cz/2007/default.aspx?lang=cz 20.7.2008 Česká centra http://www.czechcentres.cz/scc/stranka.asp?ID=3&menu=3521 25.8.2008 Deflem, M. (1991): Ritual, Anti-Structure, and Religion: A Discussion of Victor Turner´s Processual Symbolic Analisysis, online kopie článku z Journal for Scientific Study of Religion, 30 (1): 1-25 http://www.cas.sc.edu/socy/faculty/deflem/zturn.htm 19.7.2008 Ehrenreich, B. (rok neuveden): Transcendence, Hope & Ecstasy. A historical look at political passion and fun. In: Zmag Online http://zena.secureforum.com/Znet/zmag/allarticles1.cfm 14. 3. 2006 Heslo Festivus. http://en.wikipedia.org/wiki/Festivus#Etymology_and_origin Heslo Feast. http://www.etymonline.com/index.php?term=feast 25.7.2008 Heslo Film Festival. Wikipedia, the Free Encyklopedida, English version, 2008 86

http://en.wikipedia.org/wiki/Film_festival 25.7.2008 Historie MFF KV (2008) http://www.kviff.com/cz/strucna-historie-festivalu/ 18.7.2008 Febiofest http://febiofest.cz/cz/about_febio.php?PHPSESSID=14d7ed2bd e98c7806498d9cb5fe523d1 19.7.2008 FIAPF http://www.fiapf.org/advocacy_home.asp 17.8.2008 Filmový festival Berlinale. http://www.berlinale.de/en/archiv/jahresarchive/2008/01_jahres blatt_2008/01_Jahresblatt_2008.html 19.7.2008 Filmový festival v Cannes. http://www.festival-cannes.fr/en/archivesPage.html 18.7.2008 Filmový festival ve Zlíně http://www.zlinfest.cz/dokument.php?id=DOC00001 19.7.2008 Finále Plzeň http://www.filmfestfinale.cz/cz/historie/ 25.8.2008

Fresh Film Fest http://freshfilmfest.net/index.php?option=com_content&view=art icle&id=148&Itemid=131&lang=cs 15.8.2008 Media Desk http://mediadeskcz.eu/cz/financovani/vyzvy/zobrazit/23evropske-audiovizualni-festivaly/0 19.8.2008 87

Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava http://dokument-festival.cz/sect_list.phtml?sect_id=28 19.7.2008 MFF KV Závěrečná tisková zpráva (2008) http://www.kviff.com/cz/ke-stazeni/ 18.8.2008 MKČR Média v audiovizi http://www.mkcr.cz/media-a-audiovize/default.htm 17.8.2008 Státní fond ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie http://www.mkcr.cz/statni-fondy/fond-pro-podporu-a-rozvojceske-kinematografie/ 17.8.2008

Statní fond Kultury Koncepce účinnější podpory umění na léta 2007-2013 http://www.mkcr.cz/scripts/detail.php?id=174 19.8.2008 Visegrad http://www.visegradfund.org/grants.html 19.8.2008 Zákony http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/696/_s.155/701


88




Shrnutí 


Téma této diplomové práce je Filmový festival. Je zpracováno z hlediska historického i současného. První kapitoly jsou zaměřeny zejména na vývoj a sekularizaci slavností, svátků a oslav. Provedla jsem analýzu starověkých oficiálních svátků a zabývala se procesem, kdy se postupně od těchto slavností, které mají pevný řád a pravidla oddělovaly svátky a slavnosti lidového charakteru, kde je naopak řád a oficialita potlačena. Jako spojovací linii tradičních oslav a současné podoby festivalů jsem zvolila právě téma spontánnosti, osvobození od hierarchických vztahů, norem a závazků. Dále jsem hledala souvislost na základě rituálního chování účastníků festivalů a slavností. Našla jsem určitou podobnost mezi rituálním chováním členů tradičních společenství, lidu z dob středověku a renesance a moderní současné společnosti. Sledovala jsem formy rituálního chování mezi návštěvníky festivalů, zejména filmového festivalu v Karlových Varech. V prostředí tohoto festivalu se již několik let pohybuji pracovně a zároveň jsem měla možnost porovnat prostředí MFFKV i s dalšími Českými a Evropskými festivaly, které pravidelně navštěvuji. Po kapitolách z historie, které jsem se snažila zpracovat zejména z kulturologického hlediska, následuje kapitola o historii filmového festivalu. Obsahuje přehled hlavních milníků vzniku a vývoje filmového festivalu od úplných počátků až po současnost.

Stručně

popisuji

také

historii

a

vývoj

nejvýznamnějších Evropských filmových festivalů, které udávají trend v pořádání podobných kulturních akcí. Rozebrala jsem 89

programovou skladbu od filmového programu, přes doprovodné akce až po komerční aktivity, které jsou součástí většiny filmových festivalů. Práce obsahuje také několik kapitol zabývajících se organizační strukturou filmového festivalu a možnostmi získávání financí.

90

Summary 


The theme of this thesis is the film festival from historical and contemporary perspective. The first chapters are mainly focused on the development and decosecration of festivities, sabbaths and celebrations. I have conducted an analysis of the ancient official sabbaths focusing on the process of a gradual separation of sabbaths and folklore festivities, in which order and formality are suppressed, from those festivities which have standing order and rules. As a connecting thread between the traditional festivities and contemporary form of the festivals I have chosen the theme of spontaneity, liberation from hierarchical relations, norms and commitments.

Further

more

I

was

looking

for

an

interconnection based on the ritualistic behavior of festival and festivity participants. I found a certain similarity between the ritualistic behavior of traditional community members, people from

the

Middle

Ages,

contemporary society.

renaissance

era,

and

modern

I have observed forms of ritualistic

behavior among festival visitors particularly those visiting Karlovy Vary International Film Festival. For several years I have been professionally involved with this Festival and simultaneously have had the opportunity to compare KV IFF with other Czech and European festivals, which I attend regularly. After the chapters from history which I have aimed to process mainly from cultural point of view, a chapter about the Festival history follows. It includes an overview of the main milestones of the Festival’s birth and development from the 91

beginning until today.

Also, I briefly describe history and

development of the most significant European film festivals which set the trend for organizing similar cultural events. I have analyzed the program composition as from the film program through the accompanying events up to commercial activities which all are the components of the majority of film festivals. The thesis also includes several chapters dealing with the organizational structure of a film festival and the possible financial resources.

92