UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA KULTUROLOGIE
Daniela Plná
Písmo jako kulturní fenomén
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Vedoucí práce: PhDr. Vladimír Borecký, CSc.
2006
Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala
samostatně
s využitím uvedených pramenů.
~.:"71'~ \~/<
.
i,. ••. (,
Lť
:,. . '-.:
,,~t<._-.:.
V Praze .,/....... 2006 .................................................................... .
2
Obsah:
1. Úvod ...............................................................................str. 5 2. Písmo jako kulturní nástroj ................................................. str. 7 2. 1. GiambaUista Vico - Jazyk a písmo .............................. str. 8 2. 2. Jan Assmann - Písmo jako
součást
kulturní
paměti ..... str.
11
3. vývoj písma ...................................................................str. 15 3. 1.
Pravěké umění
a
předstupně
písmových
systémů ........ str.
15
3.2. Obrázková písma a následující varianty ...................... str. 18 3. 2. 1. Klínové písmo ............................................... str. 19 3.2.2. Hieroglyfy .....................................................str. 21 3. 2. 3. Čínské (jinské) písmo a japonské písmo .......... str. 23 3.3. Fénické hláskové písmo ............................................. str. 24 3. 4. Hebrejské a arabské písmo .......................................... str. 25 3. 5. Řecké písmo .............................................................. str. 29 3. 6. Latinské písmo .......................................................... str. 34 3. 6. 1. Římská písma nápisová .................................... str. 34 3. 6. 2. Latinská knižní písma ....................................... str. 36 3. 6. 3. Rozvoj písma v období
raně středověkého
- doba
partikularismu ................................................. str. 41 3. 6. 4. Období
vrcholně středověké .............................. str.
3. 6. 5. Písmo v období 4.
Vědy,
zabývající
se
novověku ................................ str.
písmem
{paleografie,
43 45
gramatologie,
grafologie) ......................................................................str. 50 4.1. Paleografie .................................................................str. 50 4. 2. Gramatologie ............................................................. str. 57 4. 3. Písmoznalectví - grafognosie ...................................... str. 63 4. 4. Grafologie - psychologie písma ................................... str. 64 4.4. 1. Co je to grafologie ............................................ str. 65 4. 4. 2. Písmo jako "mozkopis" .................................... str. 68 4. 4. 3. Vliv sebekontroly na
písařský
projev ................. str. 70
3
4.4.4. vývoj grafologických
směrů ................................ str.
71
•
Francouzský grafologický okruh ..................... str. 74
•
Německý
•
Grafologie ve Švýcarsku ................................. str. 81
•
Itálie - kolébka grafologie ............................... str. 82
•
Grafologie v
grafologický okruh ........................... str. 78
českých
zemích ......................... str. 84
4. 4. 5. Písmo jako výraz a jako symbol.. ....................... str. 87 4. 4. 6. Nástin grafologického objektu ........................... str. 89 4. 4. 7. Validita grafologických
5.
Závěr
závěrů .......................... str.
91
.............................................................................. str. 93
6. Bibliografie .......................................................................str. 95 7. Obrazová
příloha ............................................................... str.
98
4
1. Úvod
Tato práce bude
představovat
kulturologický pohled na téma, týkající se
písma jako kulturního prvku, který lze zkoumat z pohledů. zaměří
několika
různých
Struktura práce se rozdělí do dvou základních linií. První část se na historickou perspektivu, která nám,
alespoň
v evropském
kontextu, pomůže objasnit hlavní pozadí vzniku písmového projevu a další Souhrnně
motivace jeho geneze.
bude tato kapitola zpracovávat téma:
Písmo, jeho vznik a vývoj. Druhá
část
se
zaměří
že zde bude kladen
na stanoviska důraz
tří
teoretických
na metody
jeho významem pro lidskou kulturu a paleografie,
gramatologie,
grafologie, která pro své největší
Důraz
prostor.
zvláště
netradiční
oborů
okruhů.
To znamená,
zabývajících se písmem a
společnost. Těmito
okruhy bude
pak psychologie písma neboli
pojetí písma zaujme z
těchto tří oborů
bude kladen na symboliku a výraz písma, dále na
dlouhodobou tradici a rozvinutou metodiku. Jeden okruh zastoupí
věda
klasické povahy, která
jasně
paradigmata a objekt svého výzkumu. Druhý okruh bude
definuje
představovat
"pouhý" postulát, který zachycuje pokus o novátorské pojetí našeho objektu.
Třetím
zároveň
vyhodnocuje své poznatky na
zástupcem je obor, jenž staví na empirické zkušenosti a základě
subjektivního pozorování.
Diplomová práce tuto metodiku nastíní v kontextu kulturologického studia, který
představuje
interdisciplinární
přístup.
V
práci
bude
zahrnut
historický, psychologický a metodologický pohled na toto téma a v závěru se pokusíme
objektivně
zhodnotit, jaké má grafologie možnosti.
Diplomová práce se bude opírat o teze a badatelů,
kteří
a
se v rámci svého studia setkali s tématikou písma.
K bližšímu pochopení role písma pro lidskou dva teoretiky,
předpoklady myslitelů
kteří
kulturologickému
společnost
se obrátíme na
se svými studiemi a svým pojetím velmi
přibližují
přístupu.
5
Vyslovíme
domněnky
Základy nové
vědy
o
Giambattista Vica, zamýšlející se ve své knize společenské přirozenosti národů
jazyka a písma ve vývoji
společností.
Vica též zajímá spojitost, která mezi
jazykem a písmem existuje. V této souvislosti Cassirera,
představitele
nad otázkou role
můžeme
zmínit Ernsta
novokantovců,
magdeburské školy
který se
Vicem zabýval ve své knize Filosofie symbolických forem. Jeho dílo však více
přispívá
filosofickému pohledu na stránku jazykovou.
Druhým teoretikem, zamýšlejícím se nad otázkou role písma pro lidskou přistupuje
kulturu, je Jan Assmann, egyptolog a helénista, který formě
jako k institucionalizované názoru
představuje
pomáhá uchovat a kulturních
komunikačního
součást
písmo
paměti,
kulturní
vysvětlit akulturační
sdělení.
k písmu
Podle jeho
která mimo jiné
procesy a výskyt, zánik a inovaci
prvků. stručným způsobem
Pro kapitolu, jejímž cílem je písma, budou
opěrným
bodem díla dvou
popsat historický
českých odborníků
přehled
- našeho
uznávaného typografa Františka Muziky a badatele v oboru vývoje písma Čestmíra
Loukotky.
Tito
dva
představitelé
se
důkladně
zabývají
ontogenezí písemného projevu. Popsání písemného vývoje nám poslouží k pochopení vzniku a
potřeb
šířila různým způsobem
av
písmové
činnosti,
různém časovém
která se v
různých částech
horizontu.
Jako protipól historizujícího pohledu na písmo nám poslouží Derridova vize hlubšího pochopení tohoto jevu. Písmo jako objekt zkoumání Jacques Derrida uchopuje tuto problematiku holistickým odmítá fragmentální postoj historizujících
oborů,
přístupem
které se písmem
zabývají. Nastíníme jeho snahu, pokoušející se odvrátit od pojetí dosavadních
přístupů
Tato diplomová práce
a
tradičního
k písmu.
přistupuje
k písmu jako k
předmětu
interdisciplinární
metodiky, jejímž cílem je zmapovat a popsat písmový projev jako
součást
kulturního celku. Popsání paradigmat následujících vědních oborů nám pomůže přiblížit
tento
záměr.
6
2. Písmo jako kulturní nástroj
Písmo a jeho ovlivňují
různé
podoby, které se
vytvářely
lidskou kulturu a civilizaci. Je to projevů,
lidských
Představuje
nesporně
člověka
živočišných
člověku
si
uvědomit
vytvořila
v rámci lidské
odnepaměti
provází
a
nejdůležitějších
jeden z
který nás odlišuje od jiných
fenomén, který
ovlivňovaly
po tisíciletí,
druhů.
a který pomohl
sama sebe i své okolí. Díky této schopnosti se společnosti paměť,
která pomohla zaznamenat
události, abstraktní i konkrétní myšlenky, ideje, normy i sociokulturní regulativy. Písmo zaznamenává materiální
potřeby
v prostoru a v
řeč
a
jednotlivých kultur a
zprostředkovává
národů,
nám duchovní i
zachycuje kulturní vzorce
čase.
sdělení) patřila
Dovednost psaní Uako nástroj
v
dějinách
evropského
kontinentu mezi privilegia. Z historické perspektivy zažívala gramotnost podceňována
vzestupy i pády, tedy i doby, kdy byla spíše Vevropské
kultuře
od antiky a
vzdělání uměla číst
až po dobu demokratizace
a psát jen vybraná skupina představitelé.
duchovní a církevní základů
středověku
vzdělanců
Vědomosti
konečně
na
papír.
Kdyby
nebylo
zachycených typickým lidským výrazovým nevěděli
bychom o našich
filosofické myšlenky staré
předcích téměř přes
- aristokracie,
a informace vzešly ze
vepsaných i vyrytých na kámen, papyrus,
pergamen,
přehlížena.
a
hliněné
svědectví,
jejich
prostředkem
nic. Písmo
tabulky,
-
písmem,
zprostředkovává
tisíce let, odhaluje nám životy a skutky
našich předků. Lidská kreativita neznala a nezná mezí, a proto si můžeme přečíst
literární díla nadaných
poetiků, myslitelů
a
spisovatelů různých
kultur a národností, která nám pomohou obohatit náš
vnitřní
život o nové
obzory. V
současné
pozdní
modernitě
seznamovat s okolním jiný
činitel sdělení
přirovnat
k objevu
děním,
nám elektronická media pomáhají se
v minulosti tomu napomáhal vedle
- psaný projev. Objev elektronických medií knihtisku,
který znamenal
totální zlom
řeči
též i
můžeme
v lidské
7
snadněji rozšířit
komunikaci, pomohl jí zrychlit a přístup
k
ručně
psaným knihám. Jak dnes několik
mediální vliv a o právě před
asi
pěti
nenávratně změnit
století
dřív
od sebe
několik
moderní
se o to pokoušel vynález knihtisku, tak
představíme
dva teoretiky
měly
už
společnosti,
století. Téma vznik a úlohu písma ve
způsobem.
První z historického hlediska
druhý z pohledu
zachovat kulturní
mění tvář společnosti
styl lidského myšlení a lidskou kulturu.
oba uchopují jiným společnosti,
kteří neměli
tisíci lety se objevily zárodky písma, které
Na následujících stránkách si dělící
k lidem,
komplexního
nástroje,
společnosti
uspořádání
který pomáhá
paměť.
2.1. Giambattista Vico - Jazyk a písmo
"Písmo je realita, která je na jazyku
částečně
nezávislá" (Jean, 1994,
str.55).
Giambattista Vico je
představitelem
italské filosofie osmnáctého století,
který svým dílem Základy nové vědy o společenské přirozenosti národů přispěl
k vytvoření
vědních oborů
jako je sociologie
či
historickou koncepci zakládá na právu a právním věnuje
dějin.
přístupu
k historii a
Svou
se mu více než jiným oblastem. Jelikož se zabývá různými faktory
ve vývoji
společnosti
a snaží se žádný neopominout, nezapomíná ani na
podstatnou jazykovou a než
filosofie
kořenům
zároveň
písma poskytuje
i písemnou vrstvu lidské kultury. Spíše
větší
prostor
původu
jazyka, jehož vliv na
písmo je zásadní, ani písmu však prostor neupírá. Podle tohoto velkého kritika francouzského racionalizmu a kartezianizmu prochází vývojem, který by sedal
přirovnat těmto
stádiím -
stádium nazval božským stádiem, liská vyznačovala
dětství,
mládí a zralost.
společnost
Dětské
se v tomto období
hrubostí a barbarským chováním. Herojský
věk
je druhým
8
přísní,
stádiem. "Lidé tohoto stádia byli aristokracie.
velkodušní a hrdí. Vládla
Používaný jazyk byl symbolický a písmo odpovídalo
herojským znakům, analogickým například středověkým erbům"(Budil, 1999,
str.
37).
stupeň
Poslední
charakterizoval ho jako období s svědomím.
úpadku
nejmenovitě
charakterizuje se velice
důkladně
jazyka i písma a snažili se
vědy
o
Vico jako
lidský
a
rozumem, povinností a
arbitrárními znaky"(tamtéž). Po
období se vývoj cyklicky vrací do
V úvodu knihy Základy nové
kteří
převládajícím
tvořeny
"Jazyk a písmo jsou
třetího
pojmenoval
prvopočátečního
stavu.
společenské přirozenosti národů
snahu dosavadních
učenců,
ve svých dílech zabývali odhalením
původu
a spíše
obecně
odpovědět
na otázku, co bylo
se v rámci jedné kultury objevil a posléze
rozšířil
systém
příčinou
znaků
toho, že
a písmen,
které usnadnily lidskou komunikaci. Protože však tito badatelé nedokázali najít na danou problematiku uspokojivou
odpověď,
popisuje Vico, že jeden
z nich uzavírá toto téma s tím, že: "písmo je výtvor boží". Tuto tezi Vico odmítá a snaží se najít jak se to stalo, věci původ
odpověď
způsobili
písmen a
po svém. Neboli: "Obtížnost pochopit,
si všichni
učenci
tím, že pokládali za
původ jazyků, ačkoli
dvě různé
ty svou povahou jsou spojeny"
(Vico, 1991, str. 178). Rozepisuje se o výrazech gramatika a charaktery. Gramatika znamená definici výstižně,
definoval více národy
nejdříve
umění
jako
mluvit, odkazuje na Aristotela, který ji
umění
psát. Podle všeho
používat písmo, protože byly
znamenají ideje, formy a modely, které byly je daleko
pádnější
artikulovaných
zvuků.
tvrzení,
uměly
zpočátku němé.
dříve
charaktery
veškeré
Charaktery
básníků,
což
než to, že by mohly být charaktery
Myslitel se
rozhodně
staví proti názoru, že by písmo
mohlo být formou artikulovaného jazyka a ne libovolnými znaky. Kdyby tomu tak bylo, musela by být všechna písmena u všech
národů
stejná,
protože jsou artikulované zvuky u všech stejné. "A tak v důsledku beznadějné nevědomosti
o tom, jak jazyky a písmena vznikly,
nepochopili ani myšlení prvních mluvu
mýtů
národů
učenci
v poetických charakterech, ani
a psané hieroglyfy"(Vico, 1991, str. 179). Všichni
učenci, kteří
9
se zabývají písmem, by
měli
věcí
obrazů
skrze fantastických
fakta,
tři
proto se
vycházet z
počátků,
kdy pohané chápali ideje
oživených substancí. Vico zde používá
tři
vesměs němé,
a
pravdy. První pravda: pohanské národy byly vyjadřovali
"úkonů
skrze
nebo
těles",
blízkost k jejich idejím; další pravdou je, že si musely svého majetku znaky; ve
třetí pravdě
zřetelná
u kterých byla zajišťovat
hranice
popisuje Vico, že všechny národy
používají mince. ,,všechny tyto pravdy nám tu podávají původ jazyků a písem a dále původ hieroglyfů, zákonů, jmen, rodových erbů, medailí, mincí a jazyka a písma, kterým mluvilo a psalo první národů"(Vico,
přirozené
právo
1991, str. 182).
Jeho typologie rozděluje písmo do tří okruhů: prvním okruhem jsou písma božská, která popisuje jako hieroglyfická a která podle Vica byla na počátku
používaná ve všech národech. Druhý okruh
představují
písma
herojská, "jimiž byly fantastické univerzálie, ke kterým vztahovaly různé druhy herojských věcí, jako k Achillovi všechny činy silných bojovníků, k Odysseovi všechny rady moudrých"(Vico, 1991, str. 369). A jako
třetí
druh jmenuje filosof episto/ární neboli vulgární písma, "která šla ruku v ruce s vulgárními jazyky. Tyto se skládají ze slov, která jsou jakoby rody oněch
jednotlivin, jimiž
dříve
mluvily herojské jazyky" (tamtéž).
jméno vulgární spojuje autor s významem lidovosti, v tomto
Přídavné
případě
to
znamená, že vulgární písmo a jazyky převládají v obyvatelstvu každého národa. Vyvstává otázka, jak tyto
tři
okruhy, jejichž principy platí i pro jazyky,
vznikly? Vico tvrdí, že je nutné lidé vznikli ve stejnou dobu bohy a
přiřkli
vytýčit
(vlastně
tezi, která
a
následně
němý,
herojský jazyk byl smíchán z artikulovaného i z v první
části
právě
vytvořili
souvisí i vznik
vždy s nimi vznik písem. Rozdíly tkví
pouze v tom, že božský jazyk byl jakoby
zmiňuje
bohové, herojové i
lidé se svou obrazotvorností
jim herojické vlastnosti a zásluhy), s tím
těchto druhů jazyků
O Vicovi se
říká:
jen
nepatrně
němého
artikulovaný;
jazyka.
své knihy Filosofie symbolických forem
Ernst Cassirer, představitel magdeburské školy novokantovců. Vidí ve
10
Vicovi
pokračovatele
Původní
epikurejské tradice. představy,
v reprezentativním znaku
jazykový projev netkví
ale jazyk se ve svém zrodu jeví jako tohoto názoru
můžeme
podle Cassirera najít v antice. "K tomuto prazákladu, který je
společný
emocionální afektivní a pudový znak.
člověku
a
zvířatům
a tudíž opravdu původ
vrátit, abychom pochopili
Kořeny
,přirozený',
jazyka. Ten není dílem pouhé konvence, stejně
arbitrárního stanovení a dohody, ale je bezprostřední počitky
jako
nutně
k životu
potřebuje
a
nutný a
stejně přirozený
samy"(Cassirer, 1996, str. 98). Písmo, které
jazyk, dle mého názoru, je od
dohody a konvence na rozdíl od jazyka, který spontaneitě
se musíme podle Epikura
potřebě sdělení.
začátku věcí
pravděpodobně
vznikl díky
Písmo vzniklo jako nástroj tohoto
aby zafixovalo a udrželo informaci v
paměti
nutné
sdělení,
jak jedince, tak celé
společnosti.
2. 2. Jan Assmann - Písmo jako
Přibližme
součást
kulturní
paměti
si nyní teorie a teze Jana Assmanna, známého egyptologa a
zároveň
znalce období helénismu. Jak již bylo výše
pomohlo
vytvořit
Jan Assmann "kulturní této
společnosti paměť
obšírně
pamět"
vnější
ve
paměť,
zabývá ve své knize Kultura a
dimenze
1. Mimetická
paměti
paměť,
která nám a
k tomu
pokynů, návodů
Paměť věcí,
chtěl
čtyři
rozlišit
Pojem
paměti.
"U
oblasti, z nichž kulturní
jen jednu"(Assmann, 2001, str. 23):
napodobováním písemných
bych
písmo
kterou se
paměť.
se vztahuje k jedné z vnějších dimenzí lidské
paměť představuje
2.
neboli kulturní
zmíněno,
umožňuje právě
veškeré jednání se
patří
používání
naučit.
například
a instrukcí.
do níž zahrnujeme vše
důvěrně
známé až po ulice,
domy atd.
II
3. Komunikativní
paměť představuje vědomí Patří
interakci s ostatními jednotlivci.
a
paměť,
která zahrnuje
sem jazyk a schopnost
komunikovat. 4. Kulturní
paměť vytváří Například
oblasti.
rituálů,
mimetické rituály mohou získat podobu přejdou
tzn. že také získají na smyslu a paměti
přecházejí předchozí tři
prostor, do kterého
kulturní, protože
paměti
z mimetické
představují určité zpřítomnění
do
kulturního
smyslu. zpřítomnění
5. Funkci
kulturního smyslu zastávají i
nepoukazují pouze na
svůj účel,
ale také na
svůj
věci,
smysl. Sem náleží
symboly, ikony nebo duchovní reprezentace, jako jsou věci,
kameny, náhrobky, chrámy, tzn. věcné paměti
Autor používá rozšířit
které
překračují
písma k automobilu, které
své pohybové možnosti,
představuje
podle
něj
externalizaci
pohybového ústrojí, ale tato možnost se nesmí
neboť může
dojít k ochromení pohyblivosti. paměť,
umožňující
sdělení
uchopení uložených
Právě
"nevídané
a informací,
zároveň
můžeme
představuje
rozšíření
opětovného
ale vede k ochromení
schopnosti" (Assmann, 2001, str. 26).
dospěl
k termínu kulturní
představit?
potřeba vnějšího
oblast. Ta
může
Při
uložení,
dočasné
paměť.
postupně
To
komunikační
při čemž komunikační
rozpojenosti nastává
systém si
potřebuje
zaznamenáno, což vyvolává veškerá
sdělení
vytvoří vnější
sloužit jako "úložný prostor" pro informace a
vše
potřebu
zachovat, zafixovat.
komunikačního sdělení
nějakým
být
určitého
Potřeba
se
Co si pod tímto termínem
sdělení
- tj.
následně
jeho znovu
způsobem
zaneseno,
pro kulturní smysl a jeho kodifikaci, skladování a zapojení.
přehánět,
tak písmo
Assmann pracuje s pojmem "rozpojená situace", z kterého svými kolegy
horizont
umožňuje člověku
přirozeného
přirozené paměťové
pamětní
(Assmann, 2001).
přirovnání
externalizovanou
které
rámce, který
pomůže
institucionalizované formy
vede k vynálezu písma, které se všude
rozšířilo
a
12
vzniklo
z jednoduchých
Assmann
uvádí
hospodářství,
tři
forem
tři
okruhy,
uzlové
symbolické
reprezentace:
identitu. Tyto oblasti hodnotí
důležité
paměť většinou
transformace
vnější komunikační
vystihuje to, co panuje a koluje
uvnitř
přísném
slova
skupiny jako aktuální smysl. "Teprve se vznikem písma v se objevuje možnost pro to, aby tato
vnější
sebe samotnou chápat a získala tak na
komunikaci stanovuje. Písmo tedy paměti,
inovací, obnova
oblast komunikace
komplexitě"(Assmann,
představuje
velice
vysvětlit
která pomáhá uchovat a
začala
2001, str.
především společnosti,
25). Nedotýká se to pouze individua, ale
kulturní
písmo).
oběhu.
Svým nástupem písmo umožní oblasti. Kulturní
rámce zajišťující
politická moc a mýty
jako typické oblasti kulturního
(například
záznamu
která
důležitou součást
výskyt
zlomů, střetů
a
převratů.
Hraje důležitou roli při akulturačních 1 procesech, kdy si jednotlivé kultury mohou
předávat
kulturní vzorce, ideje a artefakty. Jako u všech
komplexních dovedností a (viz.
příklad přirovnání
rozšíření
nástrojů
zde mohou fungovat zákony dialektiky,
písma k automobilu), kdy
docházet k jak
schopností, tak k jejich ochromení.
Další téma, které autor považuje za přechod
může
důležité
od rituální k textové koherenci.
vnímání zásadní a
v kulturní historii, rozebírá
Dříve
představovaly bezpečný pilíř
zemích, správné provedení rituálních
obřadů
byly
obřady
pro život ve
pro lidské
starověkých
mohlo vést k
přenosu
vědění, to platilo například pro Egypťany, pro Číňany i pro Židy. Po pádu
Chrámu roku 70 n.1. se pro judaismus
přesunula
koherence od rituální
k textové, protože ztrátou Chrámu je judaismus zbaven jakékoli rituální koherence. Pro každou kulturu je všeobecně
důležité,
dané hodnoty
jaké povahy je její minulost, jež
přítomnosti.
ovlivňuje
Minulost je kulturní konstrukt, který
1 "Akulturace označuje přechod od jedné kultury k jiné, i když ten se z hlediska nad řazené ,cílové' skupiny" interpretuje jako ,odložení divokosti a přijetí lidskosti'. Každopádně tak vzniká kulturní pluralismus, který vyžaduje určité ,kulturní vědomí', stejně jako znalost více jazyků vyostřuje jazykové vědomí" (Assmann, 2001, str.130).
13
se
řídí
přítomnosti.
specifickými motivy a formuje se rámcem
opakování a interpretace jsou podle Assmanna postupy
při
kulturní
paměť netvoří součást
v chodu
napříč
dvěma
Procesy
ekvivalentními
nastolování kulturní souvislosti - kulturní koherence. "Jelikož biologického
dědictví,
generacemi s využitím kulturních
musí se udržovat
prostředků.
záležitost kulturní mnemotechniky, tj. uložení, reaktivace a
Jedná se o zpřístupnění
smyslu"(Assmann, 2001, str. 80). Paměť může
být individuální nebo skupinová, díky individuální paměti má
jedinec možnost si zmiňuje,
není
že
paměť
vytvořena
vyplňuje
vytvořit
je
věcí
vlastní totožnost a identitu. Autor se
totožnosti. Skupinová
paměť
právě
se odlišuje tím, že
na biologické bázi, chybí jí neuronová báze. Její místo vědění
"komplex
kultura -
identitu, který se písně,
tance
úsloví, zákony, svaté texty. Obrazy, ornamenty, památníky, cesty a
někdy
objektivuje v
podobě
zajišťujícího
například
dokonce -
symbolických forem, jako jsou mýty,
u Austrálců - celé krajiny"(Assmann, 2001, str. 81).
Proces opakování je zachován v kulturní paměť potřebuje
stávají
ke svému uchování
předmětem svátečních
a
Tím, že každý proces garantuje
obřadů
a
rituálů
určité
díky tomu, že kulturní
vzpomínkové formy, které se
obřadních dění. předávání vědění,
se realizuje každá taková aktivita Provedení
paměti
předáváním
se kryje s
které
v možný
společnosti
způsob
předchozími obřady
podle autora nastává dojem cyklického, kruhového je typický pro kultury a
zajišťuje
bez písma. Za
dojít k nutkání procesu opakování, z
čehož
času.
určitých
identitu,
opakování. čímž
a rituály,
Tento moment okolností
se daná skupina
může může
vymanit pouze přechodem od rituální koherenci k textové koherenci 2 . Písmo se vyvinulo z prostého a jasného potřeby,
ne z
potřeby
důvodu,
ceremoniální komunikace,
a to z každodenní která
představuje
doménu rituálního opakování, stále stojící v základu kulturní koherence.
"Rituál je cosi více než pouhá ornamentalizace času, který je periodickým návratem totožných získává určité vzorcové uspořádání ... Rituál též zpřítomňuje určitý smysl". "Texty představují rizikovější formu předávání smyslu, neboť zároveň skýtají možnost odstranit smysl z oběhu a komunikace, k čemuž u rituálů nemůže dojít"(Assmann, 2001, str. 82). 2
úkonů
14
Písmo
je
nástroj vytváří
písemnictví korytu že
buď
vytvářející
písemnictví,
"proud tradice". Proud tradice je jako
vysychá nebo ho
některé
institucionalizované
rozšiřuje.
řeka,
která svém
Vyvstává tu otázka, co je
texty se udrží po staletí a
některé
v zapomnění, jiné se objeví a procházejí
toto
příčinou,
upadnou rychle
různými
pozměňovacími
procesy. Autor se dále zabývá tématem kanonizace a interpretace, která hraje v rámci
přerodu
od rituální k textové koherenci
důležitější
roli. Snaží se
zde obhájit tezi, že teprve kanonický, ne svatý, text si žádá výklad a stává se tak východiskem výkladových kultur. Tímto nebudeme, protože by se téma písmo jako
důležitý
příliš
směrem
vzdálilo od prvotního
se již ubírat
záměru
uchopit
kulturní jev.
15
3. vývoj písma
Písmo v historické vztahu
člověka
perspektivě
nám nabízí pochopit hlubší podstatu
samotná historie lidstva.
Kořeny
zpátky, kdy se však lidé
naučili
matka před
Země
nesrovnatelně
k psanému výrazu, který je
milionu let
psát? Arnold Toynbee v knize Lidstvo a
důvodu
5000 lety. Kdy, kde a z jakého
záznamů
oporami pro tuto
piktogramů
-
písmo vzniklo?
předchozích
této kapitoly je postihnutí písma a jeho času;
několik
druhu homo sahají
datuje objev prvních písmových
sledu, v prostoru a
mladší než
část
Předmětem
stádií v
budou historie
-
dějinném
starověkých
kultur, epigrafie a latinská paleografie, jejíž deskripce následuje ve
třetí
kapitole.
3. 1. Pravěké umění a předstupně písmových systémů
Teoretik dějin písma Čestmír Loukotka ve své knize vývoj písma uvádí, že
kořeny
písma se objevují již v primitivních projevech prehistorických
lovců, kteří
nebo
větve;
teritoria, v "Z
používali
z nich se
němž
počátku
různé značky
se
například vytvářely
pravěcí
při
lovu -
různé
šipky k označení
kamínky
směru
nebo
lovci pohybovali.
byla taková znamení
opravdu jen znamení, pouhé jasné. Sem
k orientaci
ještě
nezávislá na
značky, často předem
můžeme zařadit hlavně
kdy jednotlivý lovec následoval
větší
pokus lidstva o zachování jisté
řeči, neboť
smluvené, ale vždy
ukazatelé cesty, tak nutné v tlupu .... Zdá se, že je to
současné
to byla
případě,
vůbec
první
myšlenky blízké budoucnosti"
(Loukotka, 1946, str. 12). Mluvená však
řeč
je
potřebuje
prostředníkem
být
pro
přítomnost,
nějakým způsob
je to okamžité
sdělení,
které
zafixováno. Psaný i jiný grafický
projev pomáhá zachytit myšlenku, názor nebo událost. Tento fakt si již
16
uvědomovali
své
přežití
v nehostinném času
Postupem například
předci, kteří
naši
tuto
skutečnost potřebovali
pojmenovat pro
přírodním prostředí. vylíčit
vznikla nutnost
svému druhovi více podrobností, pravěká
popis lovného objektu. Tato
vykreslení, na které se
dnes díváme s velkým úžasem, vznikala v mladším paleolitu. Z pohledu oboru -
dějin umění můžeme
malířství
a
považovat tyto výtvory za
sochařství;
prvopočátek umění
jde o takzvané "výjevové obrazy".
současného
pozorovatele nastává problém rozeznat rozdíl mezi
a projevem
pravěkého tvůrce,
Přesto
projevy
pravěkých
můžeme
o tom dnes
výrazně
obyvatel
Pro
sdělením
pouze spekulovat.
posouvají lidskou kulturu
dopředu.
Jeskynní malby se objevují v mladším paleolitu (15 000 - 10 000 let př.Kr.),
jejich obrovský rozmach byl zaznamenán v období magdalénské dějin
kultury, se kterou teoretici pravěkého umění.
pravěkých
Z
schématické obrázky lidí, podávaly
zvířat
umění
spojují
nejzajímavější
výtvory
maleb se pak vyvinuly zjednodušené,
a
předmětů,
ty byly sestavovány do sérií a
určitá sdělení.
Velké nálezy pravěkého umění byly objeveny ve Španělsku a ve Francii, dále na
Ukrajině,
objevena
v jižní Itálii, na
jeskyně
v Altamiře, kde zvěře;
osmdesát maleb lovné dosahují až
Sibiři
tří_metrové
a v severní Africe. Roku 1879 byla
pravěcí
obdivuhodné je, že jednotliví
náměty
Vědci
zjistili, že
pravěcí malíři
drcené nerosty většinou obsahující
kysličníky
živočichové
pravěkých autorů
velikosti. Všechny tyto obrazy
vykazují totožné motivy - zoomorfní mamuti, jeleni).
výtvarníci vyobrazili na sto
(například
ke své
koně,
tvorbě
zubři,
používali
manganu a železa, míchané
s tuky nebo s vodou. Jako nástroje, sloužící k vyobrazení, sloužily jednoduché
štětce
ze
zvířecí
srsti nebo
případně
Postupem doby (po období lovecko zemědělské) začali
transakce hodilo
mít lidé
způsobem,
zařezávání
do
jehož
potřebu
"Jiným
sběračském
nastupuje období
zaznamenávat jednoduché
náročnost
dřívek.
samotné autorovy prsty.
směnné
by nebyla vysoká, pro tento předstupněm
byly vrubové
účel
se
hůlky,
17
které sloužily k evidenci zapůjčených věcí. Na hůlku se vyřezaly vroubky, hůlka se rozštípla a věřitel i dlužník dostali polovinu hůlky se stejným počtem
a druhem vroubků, což vylučovalo pozdější možnou manipulaci. ověřovala opětovným
Správnost se
přiložením
obou
částí
rozštípené
hůlky"(Čapka, Santlerová, 1998, str. 7). 3
Jiný efektivní způsob našli lidé v předávání informací pomocí šňůrek a uzlů,
tato forma nejlépe vyjadřovala určitý počet kusů a byla rozšířena po
celém světě, například v Číně, v západní Africe nebo v severní a jižní Americe. V Peru vypadala tato pomůcka tak, že na jeden hlavní pramen provázků
se navázalo několik dalších pramenů. Každý pramen byl určen
pro jiný druh zboží nebo užitkových Jednoduchý uzel
značil
Uzly byly barevné -
zvířat,
uzly znamenaly jejich
deset, dvakrát vázaný sto,
červená
třikrát
počet.
vázaný tisíc.
barva znamenala vojsko, žlutá zlato, zelená
obilí apod. "Šlo tu zatím o mnemogramy, prostředky k osvěžení paměti, jako například
uzly, vruby, šipky, všeliká znamení a
značky,
z nichž mnohé si
ku podivu zachovaly platnost až do dob historických a novověku
a dokonce až pod nes jako stále nejlépe vyhovující
ke
značení
Se
vzrůstajícím
cest a
podobně"
(obrázkové písmo),
člověka
vytvářeli
představuje
v
se
přibližujeme
zážitek,
vesměs
většinou
ale vždy v celých větu.
jednu
dějinách
společnou
ze života,
větách.
prostředky
ke
skutečnému
piktogramy a piktografické písmo písma podstatnou
kterou lze považovat za primární ve vývojovém "Piktografy mají
až do
(Muzika, 2005, str. 18).
duševním životem
písmu. Období, kdy lidé
určitý
některé
etapu,
řetězci.
vlastnost: ukazují nám jen jediný
někdy rozdělený
To znamená, že obraz
na jednotlivé momenty,
představuje
jednu celou
Jde tu o znázornění celých myšlenkových komplexů, ... " (Loukotka,
1946, str.15). Prostředků,
kresbám a 3
jak si předat informace nebo zprávy, bylo díky různým znakům
po
několik
tisíc let
nespočet.
Ale písmo v pravém
Úsloví "máš u mě vroubek" má pravděpodobně původ v těchto zářezech.
18
slova smyslu vzniká až v okamžiku, kdy pisatel použije soubory znaků,
které pomáhají konkretizovat a
zážitky nebo
nějaké
jasně vyjádřit
a
myšlenky, emoce,
představuje
údaje. Vznik písma
symbolů
dlouhý a složitý
proces, o jehož iniciaci se zasluhuje mimo jiné i vzájemný kulturní vliv regionů
jednotlivých
Předávání
a oblastí.
si
šíření artefaktů,
poznatků
představoval důležitý
v rámci obchodních nebo bojovných výprav akulturace nejen pro
zkušeností a
faktor
ale taktéž i pro ideje, sociokulturní
vzorce a regulativy, pro jejichž existenci byla nezbytná záznamová dovednost. Vzájemné kulturní setkávání a vývoj a
šíření
písma
důležitý
moment, po celé
střetávání představuje
planetě
nezávisle na
pro
času
a
prostoru.
3. 2. Obrázková písma a následující varianty
Obrázkové písmo provázelo lidstvo jako písemný nástroj lidské civilizace od
čtvrtého
rozdělit
do
tisíciletí
tří
před
letopočtem.
naším
Tento typ písma
můžeme
oblastí:
•
Ideogramy (pojmové písmo) - šlo o písmo znakové
•
Klínové písmo starých Sumerů
•
Hieroglyfické písmo (Čapka, Santlerová; 1994).
Pojmové písmo již zaujímá postavení písma
skutečného
a do dnešních
dnů se zachovalo například v Číně. Ideogramy vznikaly spojením několika piktogramů,
staletí
kterými bylo možné
přestal
piktogram
vyjádřit
myšlenku nebo ideji. "V
představovat předmět,
který
průběhu
původně označoval,
a jeho smysl byl dán kontextem" (Jean, 1994, str. 14). Dalším vývojovým
stupněm,
který
převrátil
dosavadní
způsob
stává objev homonyma (tj. pojem mající stejné fonetické pomůže vyjádřit těžko
zobrazitelný pojem. V
momentě,
projevu, se
znění),
kdy znak
které
přestává
19
být znakem pro pojem, ale pro zvuk,
přechází
písmo do další vývojové
etapy - fonetické písmo. "Principem fonetických písem je tady analysa řeči
na zvukové jednotky a grafické
vyjádření
každé z nich samotným nesrovnatelně
znakem" (Muzika, 2005, str. 20). Fonetický princip písma je jednoduší a obsahuje
méně znaků
zároveň
než písmo piktografické, ale
má jeden nedostatek, a to že je nutná znalost jazyka, ve kterém je psáno. K fonetickému písmu došli i
Egypťané,
poté co zjednodušili své hieroglyfy
na hieratické a démotické písmo, písmo velmi
přiblížily
všechny
Podle
písmové soustavy.
čímž předčili
českého
představují
značky
Tím se jejich
tomu, co nazýváme písmem. Takovým vývojem prošly
starověké
psaní hlásek,
úředníků.
znalce
Egypťané dospěli
i vzdělané a vyspělé
světové
až ke zvukovému
Babyloňany.
i domácí typografie Františka Muziky
mnemogramy, piktogramy, ideogramy a fonogramy hlavní
skupiny klasifikace, podle níž se
třídí různá
zřetelem
písma se
na
vnitřní
princip písmových soustav.
3. 2. 1. Klínové písmo 4
Toto písmo vzniklo v oblasti Mezopotámie (dnešní Irák) mezi třetím
hledat
tisíciletí
před
v písmu
naším
letopočtem.
obrázkovém;
Piktogramy svým
provedením
Původ
piktogramy
pak
přešly
umožnily jednoduší
bohužel se omezovaly pouze na konkrétní ideogramy: "Jejich podstatu
tohoto písma
tvoří právě
předměty
myšlenka
čtvrtým
a
můžeme
v ideogramy.
způsob
sdělení,
a jevy. Pokud jde o
(řecky
idea), a proto
dostaly název ideogramy. Pomocí piktogramů a ideogramů se dalo vyjádřit skutečně hodně, i když s jemnějšími rozdíly byly potíže"(Čapka,
Santlerová, 1994, str. 8). Sumerové používali jako psací materiál to, dostatek 4
hliněné
čeho
měli
ve své zemi
tabulky a rákos sloužící jako psací nástroj. Spojitost
od cuneus - lat. klín
20
vyjadřuje
mezi technikou psaním a pojmenováním písmového okruhu Loukotka takto: "Toto písmo nazýváme nyní
všeobecně
ono charakteristické prohloubení místa tam, kde a
přitlačil, čímž
písař
silnější počáteční
vznikly hlubší a
právě
klínové
pro
nasadil šikmo rydlo
Iinie"(Loukotka, 1946,
str. 22). Sumerové používali své písmo k velmi praktickým
záznamům,
které se týkaly obchodu a zemědělství. Jiný autor, špatné
Zdeněk
Louda, ve své knize Písmo popisuje Sumery jako
kreslíře, kteří
ideogramům víceslabičných
pro
svůj
k fonogramům.
a
dospěli
nedostatek rychle
Sumerský jazyk
slov, složených ze
zřetelných,
piktogramům,
k
obsahoval
neproměnných
podobný dnešním
rébusům;
označení
slabik
věcí).
(mnohé z nich byly samostatná slova, názvy konkrétních používali pro takto dlouhá
mnoho
Proto
znaky. Systém odvozování byl
slova se nahrazovala obrázky jiných
věcí,
jejichž názvy mají tentýž zvuk jako
části příslušného
slova. Tak vzniklo
písmo slabikové, ve kterém každá
značka vyjadřuje
slabiku, znamená
zvuk (ne ale hlásku). se
četly
Původní směr
zprava doleva;
Tuto soustavu od Asyřané,
později
se
psaní byl shora
začalo
Sumerů přijaly
a
ve sloupcích, ty
psát zleva doprava.
přizpůsobily
Chetité, Elamité, Peršané a
dolů
staří
své
řeči
i jiné kultury:
Arménci. Sumerský základ
písemného systému vládl v Mezopotámii - v Babylónii a v Asýrii, kde obyvatelé písmo zjednodušili, používali pouze př.Kr.
pádu Babylónie (roku 539 klínového písma pomalu naším
upouštělo
tři
sta až
pět
set
znaků.
Po
byla dobyta Peršany) se od užívání až zcela zaniklo kolem roku sto
před
letopočtem.
"Během
vývoje některé znaky již přestaly být grafickým zobrazením pojmů
a slov, ale staly se fonetickým záznamem slabik. A od takového fonetického písma slabikového hláskové a k té také
dospěl
nechyběl
vývoj ve
než krok k fonetické
skupině
abecedě
písem klínových .... za první
fonetickou abecedu z této skupiny bylo pokládáno staroperské písmo klínové z konce 6. století však již dávno
předtím
př.
Kr .... Vrcholu vývoje klínové písmo dosáhlo
ve fonetické, asi tisíc let starší klínové
abecedě
21
nálezů v Ras Šamra, starověkém syrském Ugaritu .... Ugaritská abeceda
o 29 písmenech je nejen mnohem starší, ale dokonce již ryze fonetická, zcela
oproštěná
od
přítěže
ideografického doprovodu" (Muzika, 2005, str.
31 ).5 Muzika též uvádí, že ji vědci spatřují jako nejdokonalejší formu klínového písma. Text se ve vývojovém
četl
žebříčku před
zleva doprava a obsahoval abecedu, stojící
abecedou fénickou.
3. 2. 2. Hieroglyfy
Mezitím co se na území Mezopotámie rozvíjelo klínové písmo, na jiném kulturním území, v Egyptě nebo ve vzdálenější Číně, vznikaly odlišnější písmové systémy. Egyptské písmo
tvoří
na rozdíl od strohého klínového
písma stylizované kresby, které již na první pohled v
sobě
skrývají
určitou
poetičnost.
Egypťané
stvořitele
si písma velmi cenili a brali ho jako dar od boha Thota, můžeme přeložit
písma. Název tohoto písmového systému
jako
písmo bohů. A jelikož byly hieroglyfy6 vytesávány na chrámové zdi, odvodili
řečtí
pisatelé,
kteří neuměli
hieroglyfy rozluštit, název od
híeros - posvátný a od slova glypho -
zaznamenávali z papyrové křížovým
buď
třtiny
na zdech
po lisování, sušení byla
nebo na svitcích vyrobených
proužků třtinové dřeni
rozřezávána
na pruhy o
vyráběny
a takto vzniklá látka
šířce
od jedenácti asi do
(Muzika, 2005).
Svou podobu, jak již bylo animálních
chrámů,
vysekávám. Své písmo
- Cyperus papyrus. Papyrové svitky byly
slepováním úzkých
třiceti centimetrů
vyřezávám,
řeckého
stvoření
zmíněno,
stylizovali
i do lidských bytostí,
skutečnosti stačilo znázorňovat
pouze
části
Egypťané
do kreseb
nebo k vyjádření
lidského
těla. "Buď
určité
rovnou
Pro nás je zajímavé, že chetitské hieroglyfy a klínové písmo se pokoušel rozluštit Bedřich Hrozný, 6 Slovo hieroglyf poprvé užil Clemens Alexandrinský roku 200 n. 1., později byli tímto slovem pojmenovány všechny záhadné a nerozluštěné nápisy - hethitské, aztécké, mayské aj. (Lokoutka, 1946, str. 18). 5
22
přímo
,zobrazovaly' slovo, například kresba býka znamenala slovo ,býk',
nebo nepřímo naznačovaly obsah slova, například kresba kyje - zbraně sousedních kmenů - označovala název ,Libye'. Mnoho slov vyjadřovali Egypťané způsobem,
která připomíná naše rébusy, tzn. vyznačování
hlásek hieroglyfy, jež znázorňovaly shodné názvy předmětů" (Čapka, Santlerová, 1998, str. 33). Svou grafickou soustavou byli Egypťané schopni vyjádřit na rozdíl od svých sumerských sousedů téměř vše; v jejich případě pojmenovanl "skutečné
písmo" se zdá jako adekvátní, protože je schopné obsáhnout
mluvený jazyk (dnes se mu nejvíce
přibližuje
koptština).
"Originalita a složitost tohoto písma vyplývá z toho, že je v podstatě tvoří tři
druhy
znaků:
piktogramy, stylizované kresby
živé bytosti kombinované se znaky pro
fonogramy, obrázky nebo jiné znaky téměř
vyjádření
vyjadřující
stejné rébusy jako Sumerové), a
představující věci
zvuk
konečně
nebo
myšlenek, dále
(Egypťané
používali
determinativy, znaky
k rozlišení o jaký druh jde (piktogram nebo fonogram)"(Jean, 1994, str. 26). Směr čtení či zvířat, mění.
řádce
egyptských
textů
se
podmiňuje směrem natočených
pokud se však v textu píše jméno
Hieroglyfy byly psány a
čteny
k pohybu, který
dělá
určitého vladaře, směr
se
zezdola nahoru a pak v následující
zleva doprava. Tomuto stylu se
připodobnění
hlav osob
říká
obrátka, což znamená
býk, když se na konci brázdy
otáčí.
Hieroglyfy sloužily, stejně jak u Sumerů klínové písmo, jako prostředek k zaznamenání smluv
či
účetnictví,
o uzavírání
k sepisování právních
sňatků. Egypťanům
události týkající se jak celé Důležitým nesmírně
říše,
předpisů,
obchodních
umožnilo písmo sepsat historické
tak i panovnické dynastie a její rodiny.
momentem je též rozvoj literatury, jejíž tradice je v bohatá a zahrnuje
nejrůznější
bohy a krále, romány, milostné slavnou Knihu mrtvých ze
písně
třináctého
Egyptě
žánry: mravní zásady, hymny na
epické
století
básně
před
naším
a bajky. Jmenujme letopočtem.
23
"Systém státního
zřízení
v
Písaři
rozsáhlou korespondenci. k hieroglyfickému písmu značně
700
př.
Egyptě
přibylo
i obchodní styky si vyžadovaly
písmo nové -
zjednodušené, kterého se užívalo v Kr. vzniklo v severním
vytvořili
si proto
Egyptě
hieratické
(kněžské),
běžném životě .... Kolem
dřívějšího
z
zvláštní rychlopis:
roku
oficiálního rychlopisu
nové písmo, tzv. démotické (lidové). Jeho vznik souvisel s tím, jak vzrůstala spotřeba
písma při vyhotovování různých písemných smluv"
(Čapka, Santlerová, 1998, str. 33 - 34). V dnešním Egyptě i na území
staré Mezopotámie nahradilo písmo hieroglyfické písmo arabské.
3. 2. 3. Čínské (jinské) písmo a japonské písmo Číňané vytvořili systém své abecedy už před dvěma tisíci lety před naším letopočtem
a tento systém používají dodnes. Kodifikace tohoto písma se
datuje kolem roku 1500
před
naším
letopočtem.
Stejně jako Egypťané připisují Číňané svému písma vznešený původ. "V
první
řadě císař
těles
a
objev
přírody,
úlomků
Chuang - ti, který vynalezl písmo po studiu nebeských zejména stop
želvích
krunýřů
ptáků
a
zvířat.
... Mnohem více objasnil
a jeleních lopatek, vyplavených na povrch
po rozvodnění jednoho z přítoků Žluté řeky v letech 1898 - 1899. Na těchto
stopami
úlomcích byly nápisy, které jsou zatím nejstaršími známými čínského
písma"(Jean, 1994, str. 46).
Čínské písmo obsahuje něco kolem padesáti tisíců znaků, většina z nich
zastarala, ale i tisíců znaků.
znát zhruba
přesto čínský vzdělanec
Na to, aby si
čtyři
tisíce
běžný občan
výjimečnost
mohl
přečíst
noviny, musí
určitě
znaků.
Japonská kulturní tradice má starobylé Japonská
musí disponovat znalostí devíti
kořeny
tkví mimo jiné v
a nelze ji
rozdělení
nepřipomenout.
mluvené a jazykové
struktury. Zprvu přejali písmo od Číňanů. Do druhé světové války
24
používali Japonci archaické písmo, které se po válce jednotnější
kombinace, používané v obou sférách. "Toto
změnilo
slabičné
v
písmo
má dva typy: hiraganu, která vznikla koncem 8. století a katakanu z konce jedenáctého století. Dodnes se však oba systémy kombinují s
čínskými
znaky. Specifiku jazyka dokresluje nejen
(znaky se píší shora
dolů
umístění
a zprava doleva), ale i to, že knihy
v prostoru
čtou
odzadu"
(Čapka, Santlerová, 1998, str. 41).
3. 3. Fénické hláskové písmo
Od
piktogamů
systém
znaků,
začínající
a
přejdeme
k písmu hláskovému, které
představovalo
z nichž každý zastupoval jednu hlásku. Prvním národem
používat hláskovou abecedu byli Féničané, kultura obchodníků
mořeplavců. Při
obchodech nastala
formy písma, aby nebyly
přístupné
potřeba
využít jednoduší a rychlejší
pouze jedné
skupině učených písařů.
Tím pádem vznikly dva systémy: abeceda severní a abeceda jižní (kolem roku 1300př. n. 1.). Jižní abeceda obsahovala dvaadvacet znaků a postupně vytlačila složitější
abecedu severní. Z této jižní formy vznikla a
dále se vyvíjela nejstarší abeceda
řecká.
Fénická abeceda neznala samohlásky, obsahovala pouze souhlásky, což znamená zvuky
či
fonémy, které jsou v mluveném jazyce slyšet jen se
samohláskami. Semitské jazyky (hebrejština, arabština) se velmi malým
počtem
z egyptských
hieroglyfů
samohlásek.
"Některé
vyznačují
také
semitské abecedy vznikly
(písmo fénické) a
některé
ze sumerského
klínopisu (písmo ugaritské). Existují názory, že fénické písmo pak bylo pak bylo
později
základem pro abecedu punskou (Kartágo), pak
moabskou, pak aramejskou, sábskou aj. Dokonce prý je možné, že z písma
moabského
vzniklo
písmo
starohebrejské
a
samaritské ... "(Bahbouch, 2002, str. 16).
25
3. 4. Hebrejské a arabské písmo
před
Asi vosmém století
naším
letopočtem
v oblasti dnešní Sýrie
(tehdejší Aram) vzniká abeceda aramejská, svou podstatou nejbližší abecedě
fénické. Aramejština znamená pro naši evropskou kulturu
mimořádný přínos,
jelikož aramejským písmem vedle písma hebrejského převzali
byl sepsán Starý zákon. Toto písmo pak svým
čtvercovým
základě
před
písmem, a
židé,
kteří
si je upravili
vystoupením Mohamedovým vzniká na
aramejského písma i písmo arabské.
"Do druhého stol. př. Kr. říkali Židé své řeči "y6hudit" teprve potom se ujal název "hebraisti" tj. hebrejština.
= řeč
Většina
židovská,
knih Starého
zákona vznikla až po návratu z babylonského zajetí, kdy všechen
veřejný
život Palestině ovládali kněží, kteří vlastně vládli Židům až do pádu Jeruzaléma a vyhnání Židů z Palestiny" (Loukotka, 1946, str. 76). Již roku 332
před
naším
letopočtem,
v
době,
kdy Alexandr Veliký dobyl Sýrii, celá
proto je Starý zákon psán z většiny
Palestina mluvila aramejsky,
aramejským písmem. Písmo, dnes známé jako hebrejské, tedy nevzniklo ze starohebrejské formy, ale z aramejské. Starohebrejské písmo bylo používáno
kněžími
velmi
zřídka
a upadlo v zapomnění. vývojový trend se
netransformoval rychle, ale naopak postupoval kterém bylo staré písmo zapomenuto,
způsobil,
pozvolně.
Proces,
při
že se z aramejského
základu vyvinula nová forma hebrejského písma - kvadrátní hebrejské písmo. Tento proces trval
přibližně dvě stě
používala ke psaní knih a k
nápisům
V této
době
vzdělanců.
jeho
ak
znění
účelům
rukopisů,
let. Kvadrátní podoba se spíše
kdežto starou formu využívali
monumentálního písma.
se projevuje velký vliv
řečtiny,
která platila za jazyk
Proto ani Starý zákon se nevyhnul z aramejštiny do
Stalo se tak ve
třetím
řečtiny
století, v
znamenalo
době,
řeckému přirozený
kdy mnoho
vlivu,
učenců
a
převedení
vývojový proces.
věřících
mluví pouze
26
řecky. Překlad provedli alexandrijští učenci a nazývá se Septuaginta 7 ,
tento naším
překlad
byl
pořízen
třetím
v Alexandrii ve
a druhém století
před
letopočtem
Ve spojení se židovskou tradicí nelze nezmínit další talmud,
představuje
který
hlavní
pramen
důležitou
novodobého
židovství a jeho vznik datujeme do prvních století našeho "Skládá se ze dvou
částí:
knihu, a to rabínského letopočtu.
první je sbírka menších nábožensko právních
spisů,
spojených do 63 oddílů v šesti knihách zvaný celkově Mišna. Druhá
část,
zvaná Gemara, což
filosofické
komentáře
přírodovědecká,
značí
ke
"úplné
Starému
zeměpisná,
vysvětlení",
zákonu
dějepisná
obsahuje jednak
a
jiná,
pak
pojednání
psaná
východní
aramejštinou asi v roce 500 po Kr. Řeči talmudu říkáme talmudská hebrejština,
ač
je to
vlastně
aramejský dialekt" (Loukotka, 1946, str. 77).
Písmo talmudu je však kvadrátní hebrejské písmo, které je již známé jako "hebrejské". Židovský národ se po vyhnání z Palestiny rozptýlil po celém světě, což nemohlo zůstat bez vlivu na hebrejštinu. Židé v exilu rychle přejímali jazyk národů,
mezi nimiž žili, což
původní
jazykovou tradici. A protože
snažili se jazyk písmo doplnili
přizpůsobit
značkami
liturgického jazyka,
mělo
za následek, že kněžím
zapomínat svou
záleželo na dodržení tradice,
a aktualizovat podmínkám, proto hebrejské
pro samohlásky,
čímž
začali
přizpůsobili
a
označili přízvuk
se zabývali takzvaní mássoterikové Uejich
úpravy trvaly od 6. - 15.století). Ti vytvořili pro všechny židl jednotný text jak Starého zákona, tak i talmudu. Loukotka uvádí, že existují
dvě
formy k označení samohlásek: babylonský
- podle babylonského talmudu a tiberiadský, zavedený rabínskou školou z
města
Tiberias. Druhý
způsob
používá diakritická znaménka pod
písmena. Dále rozeznáváme dva druhy výslovnosti náboženských
7
textů:
Výklad původu Septuaginty dodává, že "podle staré legendy překládalo Starý zákon 72 zaokrouhlené číslo 70 dalo podnět k jeho názvu" (Klimeš, 1994, str. 694). Nejstarší sjednocený spis se nazývá Codex petropolítanus.
učenců, 8
27
sefardim - typické pro
španělské
a portugalské židy, pak užívané jejich
potomky v Holandsku, Řecku, Bulharsku a Jugoslávii, v severní Africe a Číně; druhý způsob je aškenazim, ritus německých, polských, ruských židů
a i židů žijících na našem území.
Písařské
umění
křesťanskými
stylů
obou
umělci.
bylo
ve
středověku
silně
ovlivněno
V tomto období vzniklo písmo rabínské, které
vytvořil francouzský rabín Raschi Šelomo ben Yišaki z Troyes. Rabínské
písmo dál zdokonalili a
rozšířili španělští
Kvadrátní písmo bylo pro užívanější
běžné
rabíni.
psaní velice
kurzíva, jejíž vývoj trval od osmého
rabínského písma). Jsou známy
čtyři
náročné,
proto se stala
století(zvláště
druhy kurzívy: v
po zavedení
Německu,
v Polsku
a v Rusku; používaná polská kurzíva, italská forma Uiž zaniklá), dále levantinská, užívaná židy v blízkém
Orientě
a nakonec marocká, psaná
židy v severní Africe. Mezi židovskými variantami písma má který
patří
rozšířil
německý
dialekt,
zvláště
v Americe, kam se uchylovalo mnoho
rasovými útlaky.
Přejděme
Arabové
místo
do oblasti aškenazim, nazývající se též jidiš. Jidiš dialekt se
v Polsku, v Rusku a
židů před
důležité
k arabské
patří
kultuře, rozšířené
do semitské
větve
v
přední
Asii a na severu Afriky.
a považují se za potomky Ismaila, syna
Abraháma. "Nejstarší zmínka o Arabech pochází z doby asyrského krále Šalmansara III. (859 - 824 před n.I.). Podle vykopávek můžeme soudit, že Arabský poloostrov byl osídlen snad od roku 3000
před
n.l." (Bahbouch,
2002, str. 7). V sedmém století našeho velmi
důležitou
úlohu
letopočtu
při kulturně
vznikl islám, náboženství, sehrávající
- politickém stmelení arabských
Do té doby Arabové vzývali jiné formy přejímali
křesťanské
a židovské
přírodních
způsoby
kmenů.
náboženství, nebo též
víry. Myšlenky
nově
se
28
konstituovaného náboženského
systémů postupně přijala většina Arabů
a
s ním i jednotný jazyk a písmo. 9 předcházelo několika předislámských
Arabskému ornamentálnímu písmu forem - mezi
ně patří
formy sinajské, karmatické a kufické. Toto hláskové
písmo vzniklo z aramejštiny a bylo odnoží písma severosemitského. Arabská abeceda
čítá třicet čtyři fonémů,
dvacet osm souhlásek a šest
samohlásek. Písmo je psané jakoby jedním tahem, výjimkou jsou písmena d, Q, r, z, wa alif, které plynulost narušují. Arabština nemá velká písmena na
začátku
označují
slov. Samohlásky se
znaménky
nahoře
i
dole. "První psanou památkou arabské literatury je však teprve korán, dílo archanděl
Mohamedovo, jemuž je prý diktoval poloviny 7. století a byl sepsán
buď
původem
z velkého rodu Qoraiš,
Gabriel. Pochází z první členy
jeho rodiny
z Mekky. Písmo koránu a
pozdějších
Mohamedem, nebo
památek je rychlá kurzíva, upomínající
někde
i na stenografii a vzniklá
pod syrskými vlivy z písma nabatejského" (Loukotka, 1946, str. 81). Korán platil a platí dodnes za morální oporu k tomu, aby se
učili číst
evropskou kulturu různých
stejně, ať
může
kmenů 10 ,
univerzální
a psát,
společnosti,
působí
jako
proto nabádání
přirozená
věřících
kulturní norma. Pro
být zajímavý fakt, že arabština zahrnuje dialekty
přesto
řeč
prostředek sdělení,
koránu
představuje
nezaměnitelný,
jehož zásady se musí dodržovat všude
se jedná o kteroukoliv národnost.
S islámem nastupuje vláda kalifů, jejichž působnost sahala od Španělska až po Indii, na šlechtických dvorech se umělci
a literáti, ti poslední po
"Arabské
písmo
nejrůznějším
a
nesčetným
náboženství zakazuje zobrazovat
tvář
a
shromažďovali učenci,
zanechali krásná kaligrafická díla.
mimořádnou
má
tvarům
sobě
sjížděli
schopnost obměnám.
přizpůsobovat
Protože
9
na jeho
základě
muslimské
Boha nebo Proroka, stalo se písmo
hlavním ozdobným prvkem mešit a všech ostatních Především
se
se rozvinulo také
umění
pamětihodností.
arabesek a v arabské
Islámský kalendář se počítá od 1. Muharramu roku 1. Hižry - 16.7. 622 n.1.
29
kaligrafii se uplatnilo
nesčetné
stylů
množství
oplývajících neomezenou
fantazií, ... "(Jean, 1994, str. 59).
3. 5. Řecké písmo
Féničané
sehráli
důležitou
na Peloponéském přivedlo
poloostrově.
do styku s
námořního
perspektivě
roli v písmové
různými
i ve vývoji
obyvatelů
" ... Foiničané, které jejich povolání brzy řeckými
kmeny v oblasti dávných cest osídlení
kromě
jiného zboží i znalost písma ... "(Muzika, 2005, str. 46). Nejstarší
řecké
obchodu, importovali do
různých
nápisy se dochovaly ze sedmého století
míst
před
řeckého
naším
letopočtem,
historici
však nepopírají možnost, že Řekové začali psát už o dvě století dřív. Fénickou abecedu, která obsahovala dvacet dva znaků, převzali Řekové, přičemž
zavedli
písemné znaky nejen
pro souhlásky,
ale
i pro
samohlásky. Řecký jazyk byl natolik odlišný, že dosavadní abecedy nemohly jazyk postihnout, a proto byli Řekové nuceni si abecedu přizpůsobit.
Pro pojmenováni samohlásek
převzaly
písmena z aramejštiny
- tak vznikly A alfa, E epsilon, O omikron, Y ypsilon. Řecká abeceda se pak mohla pochlubit dvaceti šesti znaky, postupem znaky - digamma a koppa, takže se
počet
času
však zanikly dva
stabilizoval na 24 znacích.
Další krok, který znamenal odklon od stylu semitských
jazyků, můžeme
vidět ve změně směru psaní. Místo psaní zprava doleva začali Řekové
psát
zleva
doprava.
indoevropským
tvoří
řádka
čte
textu se
zleva napravo,
"Přechod
mezi
způsobem
tzv. bustrofedon, což je ten
způsob
semitským
psaní, kdy první
semitsky, tj. zprava doleva, ale druhá již
třetí opět
Také tvar písmen se
semitsky atd., stále
přizpůsobuje směru"
střídavě
a
obráceně,
tj.
až do konce textu.
(Loukotka, 1946, str. 103).
Bustrofedon se neudržel dlouho a vítězně z toho vyšel
způsob
psaní zleva
doprava.
30
V kulturní oblasti
středozemního moře nemůžeme
písemné památky (ze hospodářskou
minojského období), které
evidenci, psanou obrázkovým písmem na
(objevila se i nepodařilo
středního
pečetidla
vyluštit. Kolem roku 1900
ani toto písmo se
představovaly
hliněné
s tímto písmem). Prozatím se před
takzvané lineární písmo A, jehož znaky se
nepodařilo
opomenout krétské
odborníkům
vyznačovaly
starověké
na
toto písmo
letopočtem
naším
písma A pro
před
naším
potřeby řečtiny
tohoto písma se
letopočtem,
vzniká
zjednodušením,
jazyky a písma dosud
rozluštit. V pozdním minojském období, asi v
patnáctého století
tabulky
vzniká na
základě
polovině
lineárního
takzvané lineární písmo B, charakteristika
vyznačovala
tím, že znaky
označovaly
slabiky. Druhým
typem psali obyvatelé Řecka v období mykénské civilizace, v šestnáctém až dvanáctém století hliněné
před
letopočtem.
naším
V palácích byly objeveny
tabulky, které pochází z paláce v Pylu - v rozsáhlé archívu, který
zahrnoval údaje o vlastnictví
půdy
Mykénská civilizace zaniká koncem
a texty náboženského charakteru. třináctého
století, poté
přicházejí
na
řeckou pevninu nové kmeny. Řekové navazují kontakty s obyvateli Přední učí
Asie a v tomto období se
od
Féničanů
různá nářečí řeckých kmenů
variant úpravy semitské abecedy pro v nejstarším období celá
řada,a
hláskovému písmu. "Lokálních
avšak jejich význam a vliv na další
formálního vývoje, který tu sledujeme
především,
bylo směr
je celkem nepatrný,
... "(Muzika, 2005, str. 47). Pro studium dalších vývojových etap je které
vznikly
z
východodořeckou
archaické
řečtiny,
(iónský typ) a na
důležité
konstatovat, že varianty,
můžeme
rozdělit
větev západořeckou
na
větev
(dórský typ).
Řecké písmo východní bylo užívané v iónských sídlištích na západním pobřeží
Malé Asie a na okolních ostrovech. "U maloasijských Ionů
procházela abeceda vývojem pro
řečtinu nejpříznivějším
a proto také se
časem stala základem národního písma všech Řeků. Řecké písmo
západní zahrnuje skupinu abeced užívaných vostatním Peloponnesu, Thesalii, Euboji,
Lokridě
Boiotii a
rovněž
vachajských a chalkidských
31
koloniích v Itálii a na Sicílii. Pro další vývoj západní varianty
neměly
abecedy. Na druhé řecké
písma však tyto převaze
významu a také brzy podlehly
straně
však o to
významnější
ionské
je vliv západní formy
abecedy na vznik abecedy latinské" (tamtéž).
Západní typ a po
řeckého
řecké
určitou
abecedy vznikl kolem roku 474
před
letopočtem
naším
dobu se snažil konkurovat východnímu typu, nakonec jeho
vlivu podlehl.
Zjednodušeně můžeme
popsat vývojovou linii obou
větví
takto: z východní větve vznikla abeceda řecká a také azbuka 1\ z větve západní vznikla abeceda (malé abecedy) svým bratrem něco
vytvořil
římská
neboli latinská. "Podle
Metodějem přinesli
mladší cyrilicí, jež vznikla z
českého původu
minuskule
Konstantin (Cyril) tzv. hlaholici, kterou spolu se r. 863 na Velkou Moravu. Hlaholicí - a o řecké
majuskule (velké abecedy) - jsou
psány nejstarší písemné památky slovanských jsou
řecké
národů.
Z nich
některé
(Kyjevské listy z 10.stol. a Pražské zlomky hlaholské
z 11.stol.), jak napovídají jazykové prvky
české,
tzv. bohemismy.
Hlaholice a cyrilice se u nás užívalo až do konce 11.století" (Čapka, Satlerová, str. 13, 1994). Za zmínku stojí fakt, že
řecké
písmo dalo
vzniknout i jiným složitým soustavám, například písmu koptskému 12, arménskému nebo gruzínskému písmu.
Pro cíl této diplomové práce je
podstatnější
deskripce západního
směru,
ze kterého vzešlo latinské písmo, jehož postavení v evropské kulturní perspektivě představuje nepřehlédnutelný
faktor. Vzhledem k tomu, že
jedna z kapitol této diplomové práce se
věnuje
psychologii písma
v kontextu západoevropské kultury, budou dějiny latinského písma 13 11 Azbuka vznikla z cyrilice (z velkých řeckých písmen) a obsahuje 43 písmen, z toho 24 odvozených z řeckých uniciál. Písmena pro slovanské zvuky byly odvozeny z glagolice. V roce 1710 proběhla v Rusku reforma staroslovanského písma, kterou na příkaz cara Petra Velikého provedl Ilja Kopěvič. Písmena byla zjednodušena a přiblížila se k latince (graždanka). 12 Největší vliv helenizace můžeme pozorovat v Egyptě, kde řecký jazyk a písmo vytlačily staroegyptskou řeč a hieroglyfy, hieratické a démotické písmo. Teprve s příchodem křesťanstvím byla zavedena koptská abeceda, která byla odvozená z řeckých uniciál a písma demotického. (Loukotka, 1946). 13 Členění termínů, spojených s jednotlivými typy písem: A) podle velikosti písmen: 1. Majuskulní písmo: velká abeceda; písmena stejně velká, ohraničená dvěma linkami. 2. Minuskulní písmo: malá abeceda
32
s větším
popsány
důrazem.
Nástin
východního
proudu
poslouží
k dotvoření celkového obrazu písmového vývoje.
Od roku 403
před
naším
letopočtem
abeceda, kterou jako první vytlačila
normální abeceda
začali
se v
řeckých
polis zavádí jednotná
Atéňané.
používat
Tato takzvaná
všechny lokální varianty a stala se národním
písmem. Z historického hlediska je zcela pochopitelné, že kulturně
aténská podoba, jelikož tou dobou straně.
aténské
převládla
- politická síla dominovala na
Obsahovala, jak již je výše
zmíněno,
dvacet
čtyři
písmen 14. Normální klasická řecká abeceda po čtvrtém století před naším letopočtem.
podléhala už jen
písmen i jejich normální
součást
počet
různým trendům
a
vlivům,
jelikož se tvary
stabilizoval. Teprve používáním papyru, jako
psacích
pomůcek
nastal rozmach
řeckého
písemnictví.
Řekové používali štětec, nebo psací tyčinku, čímž vznikaly formy lehčí
oproti kapitálnímu písmu, Paradoxně
nejdříve
přepsaných
nejvíce
unciální, posléze kurzívní (Pípal, 1960). písemných
dokumentů
v
řečtině
bylo
vytvořeno až v římské době, kdy se Řecko ocitlo v době úpadku 15.
Na apeninském poloostrově 16 se usadil přibližně počátkem prvního tisíciletí
před
představoval otevřený
našim
letopočtem
vysoce
vyspělou
hospodářský
etruský národ, který pro své
součastníky
a bohatou civilizaci. Etruskové sdíleli
kontakt s
řeckými
koloniemi, což podporuje i
kontakt kulturní. "Řekové byli velicí mořeplavci a jejich lodě brázdily celé Středozemní moře.
Své písmo
předali pravděpodobně Etruskům,
na území dnešního Toskánska. Tajemství našeho umocňuje
řeckého
žijícím
dědictví
,etruská záhada' "(Jean, 1994, str. 64). Etruskové po
sobě
B) podle užití: 1. Knižní - dobrá čitelnost, úhlednost. 2. Listinné (diplomatické) - mírně nakloněné, volnějších tvarů. 3. Kurzívní - málo úhledné, hustě psané, volné tvary plynulé propojení mezi jednotlivými písmeny. 14 Loukotka i Muzika zmiňují příklad nejstaršího dochovaného pozůstatku řeckého písma z přelomu šestého až sedmého století př. Kr., vytesaného na noze kolosu střežící vchod do skalního královského hrobu v Abu - Simbel v Egyptě. Nápisy umožňují nahlédnout do žoldácké vjpravy řeckých vojáků ve službách krále Psameticha I. 1 Toto potvrzuje nález, který opět zmiňují jak Loukotka a Pípal. Byl to nález v z roku 1752 ve zříceninách Herculana, který představuje zbytek bibliotéky Lucia Pisonia Cesonia. 16 Tato neindievropská skupina sídlila mezi řekami Arnem a Tiberou, tj. dnešní Toskánsko.
33
nástěnných nápisů,
zanechali velké množství nepřeložených:
sice
dějin
duchovní kultury a
aby mohly sloužit jako
představovala řeckou
Muzika uvádí Etrusků.
klíč
k poznání jazyka,
písmu západního typu ... "(Muzika,
17
Etruskové zajisté velmi ovlivnili která
etruské nápisy jsou
z nich však vysvítá, že tu jde o hláskovou
příbuznou řeckému
abecedu velmi
doby bohužel
Etrurie, známých dosud jen z egyptských a
římských pramenů. Určitě
2005, str. 51).
nerozluštěné
"Zachované, dosud však
většinou příliš stručné,
současné
do
několik
Například
římskou
kolonii a která se pod
řeckým
vlivem vyvíjela.
jazykových skupin, jejichž základ je umberské
patří
staroitalskými písmy
kulturu, snad vyjma jižní Itálie,
písmo,
oskické
písmo,
přejat
dále
od
mezi
alpinská a adriatická, ale jak taky Muzika píše,
nejsou tyto formy příliš významné. Zajímavější je forma písma faliského 18, která
představuje
poslední
článek
mezi staroitalskými variantami a
archaickou latinkou. Faliské písmo obsahovalo osmnáct písmen, z toho pět
samohlásek.
3. 6. Latinské písmo
Existuje domněnka, že Římané převzali svou abecedu od Etrusků, je to však
podle
Jeana,
pravděpodobnější
domněnka
neopodstatněná,
je teorie, že latinka vznikla z
řecké
neboť
daleko
abecedy. "Historie
latinky počíná téměř současně s historii Říma. Město Roma, v budoucnu střed
civilizovaného
světa
samostatných obcí na osídlených kmenem
na celé tisíciletí, vzniklo spojením
skupině pahorků
Latinů, kteří někdy
nad
řekou
v 9.stol.
př.
několika
Tiberou, založených a Kr.
přišli
na Apeninský
poloostrov" (Muzika, 2005, str. 55). 17 Loukotka zmiňuje o jiné "záhadné" kultuře na území dnešní Itálie - o Messapiech, žijících mezi městy Brindisi a Tarentem, ačkoliv s řeckými koloniemi soupeřili, neubránili se jejich vlivu v písmu. 18 Faliskové byli obyvateli města Falerie na pravém břehu Tibery poblíže etruské oblasti (Muzika, 2005).
34
Čapka a Santlerová uvádí dataci archaického latinského písma do časového
letopočtem
až po druhé
Latinka archaická figurovala jako
předstupeň,
rozmezí od šestého století letopočtu.
století našeho
před
naším
který se skládal z dvaceti jednoho písmene a který vycházel z
řeckého
písma. Dalším vývojem vznikaly národní písmové formy. Dobu
můžeme
popsat takto: "Jde o dobu vlastního života kapitály. Jak v památkách epigrafických, tak také v památkách paleografických se vyskytuje v dvojím typu" (Čapka, Santlerová, 1994, str. 15).19 Římané vytvořili tři druhy písemného projevu: slavnostní (qudrata), knižní
a
běžný,
vzájemně
jejich vývoj je
spjat;
například běžné
písmo vzniklo
rychlým psaním písma monumentálního.
3. 6. 1. Římská písma nápisová
Nejprve vznikala
římská
písma nápisová - hlavní z nápisových forem přechod
jmenuje Muzika scripturu monumentalis, jejíž podoby je velmi pozvolný. Rané formy jsou
často
zaměňovány
římského
s archaickými
od archaické
písma monumentálního
prvky,
celková
konstrukce
jednotlivých forem se zcela nestabilizovala. Od poloviny druhého století získala
jistější
římské
konstrukci a tím dosáhla na vrchol své podoby. Na sklonku
éry se kvalita provedení
propojenost
římské
postupně
politicko-společenské
jednotlivých písemných
prvků.
zhoršovala. Muzika vidí úrovně
Uvádí: "S celkovou degenerací
písařství
na sklonku a po rozvratu
přirozeně
i základní monumentální forma, kterou byly
drobné i
rozměrnější
římského
19
upadlo
zpět
na
římského
impéria degenerovala
latinské nápisy ještě dlouho do
2005, str. 77). Deformace monumentálního stylu písařství
s propracováními
občas prováděny
středověku"
způsobily,
(Muzika,
že
římské
počáteční úroveň.
Nejstarší památkou latinského písma je tzv. Fibula Praenestina, zlatá spona asi ze 6.století nalezená v roce 1871 v Praenestě.
př.Kr.,
35
Variantu monumentálního písma představuje scriptura quadrata20 , název pro tento druh písma neznamená, že všechny písmena mají
čtvercový
tvar. Vedle tohoto tvaru se tu objevuje tvar kruhový i úzký, pro které se přesto čtvercovost
název hodí jen málo, hlavně
v prvních dvou staletí
svou nápisovou
účelností
Nutností každé
společnosti
proporcí ji charakterizuje velmi,
římského císařství.
Scriptura quadrata se
byla aplikována na kvadratické kamenné desky. vytvoření
bylo
neformální (například
zpráv, bez zúženého úzkoprofilové povahy
způsob předávání
slavností ráz), proto
se vyvinuly menší formy dokumentárního písma - scriptura acturia 21 , jejíž využití se neomezovalo pouze na starověkého
informovat o Muzika
Říma
se
nejrůznějších
určitý
prostřednictvím
politicko -
připomínky
jako
např.
společenských děních
vyhlášky
o
mohli
a akcích.
různá veřejná
zasvěcených
svátcích,
historických událostí, oznámení jmen magistrátu apod., byla černou
publikována nápisy malovanými
nebo
například
výsledky gladiátorských
červenou
způsobem
budov ... "(Muzika, 2005, str.129). Tímto vyhlásit
sdělení
nápisových
tyto nápisy specifikuje blíže: "V raném období
oficiální oznámení,
Občané
písemný materiál.
zápasů,
barvou na zdech se daly
veřejně
politické propagace a
agitace, obchodní transakce a jiné záležitosti podobné povahy. K dotvoření celkového pohledu na nápisové styly, bychom mohli zmínit scripturu cursivu, jelikož mnoho
voskových tabulkách, bylo
nápisů,
ovlivněno běžnou
kurzívní nápisy, které byly rychle "nejnižší V
kategorie
římského
některých případech
označení římských
vyrytých na zdech budov nebo na
načrtnuty,
spadají formální stránkou do
písmařství"(Muzika,
2005,
epigrafické památky tohoto druhu
než scriptura vulgaris. K úplnému písem, které
kurzívou. Muzika uvádí, že
představovaly
uzavření
str.
147).
neměly
jiného
okruhu nápisových
písmy majuskulovými,
doplňme dvě
formy: scriptura uncialis a scriptura impressa.
20
Římské písmo monumentální má i další varianty - úzká forma (vzácná forma, vytvořena
rravděpodobně
v zájmu úspory místa) a ornamentální forma (dekorativní účel). Acturius - pohyblivý, rychlý - rychlé tahy štětce způsobovaly lehkou volnou formu (Muzika, 2005). 1
36
3.6.2. Latinská knižní písma
Doposud jsme mohli sledovat vývoj majuskulových nápisových písem, které patřily do oblasti římské epigrafie 22 , nyní přejdeme do oblasti latinské paleografie. Budeme se držet Muzikovy klasifikace, ve které začíná
popisem knižního písma majuskulového.
Předtím
si však
ještě přiblížíme římské
písemné materiály, které se tou
dobou vyskytovaly nejvíce. Vyspělá řecká kultura i politická moc Římanů 23 vedla k
vytváření
umění.
obchod i olověný
plech,
písařské
dalších písem,
Využívalo se mnoho
později
od
pro diplomacii, armádu,
materiálů,
čtvrtého
třtinové
nebo
až pátého století je
rákosové
vystřídají
nutně
též souvisí technika psaní,
která se
potřebám.
ze sazí nebo z
drahých
Inkoust se
spisů
zpočátku
na tenký
na papyrus a pergamen. vývojové trendy postihly i
nástroje - rydlo,
středověku
potřebných
vyráběl
pero
(v raném
pera brková). S tím
přizpůsobila duběnek
dobovým
a pro zdobení
se používala organická i anorganická barviva,
stříbro
a
zlato. Rozvoj
písmařského
materiálu;
zpracovanl
zpočátku, stejně
souvisí
i
s rozvojem
písemného
jako u egyptské knižní produkce, sloužil jako
latinský materiál papyrus. Postupem
času
se ukázalo, že papyrus nemá
nejlepší písařské kvality a na jeho místě ho vystřídá pergamen 24 slouŽící mnohem lépe se svými byl objeven již ve "Pergamen se telecích
kůží
třetí
vyráběl
a ve
trvanlivějšími
století
vlastnostmi. Tento
před
naším
letopočtem
zdlouhavým zpracováním
starověku
nejlepší
písařský
pověst měly
v
ovčích,
materiál
Přední
Asie.
kozích nebo
výrobky toho druhu
"Epigrafie, epigrafika - nauka zabývající se studiem starých nápisů na trvanlivém materiálu na náhrobcích, stavbách, deskách aj.), jedna z pomocných věd historických"(Klimeš, 1994, str.156). 23 Římané porazili Řeky u Korintu r.146 př.Kr. 24 Jean popisuje důvod vzniku nového materiálu - ve 2.století př. Kr. odmítl Egypt dodávat nepřátelskému Pergamu papyrus, proto se musela vyhledat jiná psací látka, k tomu nejlépe posloužila zvířecí kůže (oslí, ovčí, telecí, kozí, někdy i kůže z gazely, z antilopy a dokonce i ze pštrosa). 22
(např.
37
z maloasijského
města
antičtí autoři
Pergamu, jemuž
připisovali
také
vlastní objev této látky"(Muzika, 2005, str. 150). Jestli tomu tak bylo nemůžeme
s jistotu tvrdit, jisté však je, že Pergam představoval pro
svět značku
tehdejší
kvality. předchozí
Dalším materiálem, který byl
dva v historické
perspektivě vyřadil,
z Číny
papír, jehož cesta do Evropy byla velmi dlouhá -
prostřednictvím
arabské před
v desátém století
kultury dorazil
naším
letopočtem.
knihtiskařské
v období nástupu
výroby knih. První knihy v
na evropský kontinent praktičností
Svojí
přesto
velmi pomohl
technologie zrychlit namáhavé tempo
římské kultuře tvořily
svitky,
pouze z jedné strany, což z praktického hlediska manipulaci, i
až
většinou
nepřinášelo
popsané
pohodlnou
se tento tvar zachoval až do šestého století.
Ve starověkém Římu písařskou práci plnili nesvobodní lidé, kteří ve větším písaři,
z jejichž
postavění
Knižní výroba se najatí
středověku
kolektivu psali podle diktátu. Ve
písaři tvořili
a hodiny
zavřený
zdobnými
uměleckými náročné
svá díla. Být
písařem představovalo
a
tvořit
zobrazeními.
klášterní
díly .... Nejlepším
a
šíření
knih.
v klášterních skriptoriích, kde mniši a
v těchto skriptoriích a
vazači:
při tvorbě
mniši a
písaři
nelehké psané dílo s vysoce "Kaligrafové,
se stávali
písařům
-
trávit dlouhé hodiny
umělci
kaligrafům
iluminátoři,
a jejich práce
- byly
svěřovány
práce, objednávané zpravidla šlechtickými nebo duchovními
hodnostáři
Vraťme
soustředila hlavně
iluminacemi
miniaturisté a
vyplývala podstatná role
hlavně
to byli
a vyžadující velkou
zručnost"
(Jean, 1994, str. 84).
se k latinskému knižnímu písmu v jeho
počátcích.
V archaickém
období byla na všechny textové projevy používána písemná forma archaické latinky, v
době
pravděpodobně vytvořil
kdy vznikla první forma nápisového písma, se
i první typ knižní podoby. V raném období vzniku
knižní podoby se odrazil silný vliv písem majuskulových, jež sloužily jako vzor jejich
písařům, kteří pravděpodobně těžkopádný
tvar.
museli vynaložit velké úsilí zachovat
Z epigrafických
vzorů
to
byla
scriptura
monumentalis a scriptura actuaria.
38
První klasickou formu můžeme jmenovat Capitalis quadratu - kapitálu kvadrátní,
představující
knižní
imitaci
kvadráty
nápisové.
V jejím
provedení může čtenář zřetelně vypozorovat, že její styl stojí na kontrastu silných a slabých tahů. Charakteristika: "Čtvercová kapitála se přirozeně vyznačuje přibližně čtvercovými
proporcemi širokých písmen, kruhovými
tvary oblých písmen stínovaných podle šikmé osy stínu, ... "(Muzika, 2005, str.152).
Capitalis rustica - kapitála rustická - další styl písma psaného nebo
malovaného, kterým byly do různých odolných i méně odolných materiálů publikovány nemá nic spíše od
veřejné
i soukromé dokumenty. Slovo rustikální v názvu
společného
vyjádření určité
přísného
s významem venkovský volnosti a lehkosti,
monumentálního
řádu.
či
selský, ale znamená zde
představující
kapitála na rozdíl
Kapitála rustická se dokáže docela
rychle vymanit z vlivu nápisového písma a vyvine se ve zcela konkrétní kaligrafický styl. Pokračujme
v deskripci jiné vývojové
fáze
latinské
abecedy,
jejíž
existence v následujících kulturních etapách evropské historie zaujímá nenahraditelné místo.
Během
druhého až
třetího
století
přicházejí
na
scénu jiné písmo s majuskulními prvky - unciála 25 , ta patřila především do knižního využití a stala se formálním latinským písmem. Unciála je písmo
křesťanské
rané
kultury,
jehož
čitelnost
prodlouženými tahy písmen D, F, H, L, P, Q, tvarech, které
převládaly,
byla
zdůrazněna
zároveň
v okrouhlých
se písmena zmenšovala.
Umožňovala
rychlejší
psaní a splňovala požadavek výše uvedené dobré čitelnosti, zároveň řse velice dobře hodila pro psaní na pergamen. Římskou unciálu bezpochyby ovlivňovala
charakterem
forma s
starších
římskou
řecký
variantou
unciál,
které
podobné,
si
jsou
dokonce
celkovým
provedením
"Původ názvu unciála není zcela bezpečně objasněn, někdy však jeho autorství bývá sv. Jeronýmovi (t420). starší paleografii jako uncialis byla označována všechna písma majuskulová a teprve v novější době byl význam unciály zúžen pro majuskulová písma zvláštní třídy, ... "(Muzika, 2005, str.164). Uncia - palec (Louda, 1936). 25
připisováno
v
39
některých
pro
písmen totožné.
určení
unciálou
spatřuje
písmen.
starověku
písmenem E, eta, jehož podoba je
nepřehlédnutelná.
Muzika v tom, že
Unciála
rukopisech
později
unciály
Především
křesťanské
římská
vyspěla
kaligraficky
řeckou
Rozdíl mezi
unciála obsahuje
až
v dokonale
římskou
a
větší počet
provedených
církevní literatury, psaných na pergamen. Ve
byla nejprve vykreslena formou se šikmou osou stínu, mnohem
- v šestém století našeho
letopočtu
vytvořenou
- byla
formou
s vertikální osou stínu. Majuskulové druhy třídu
římských
písem zastupovaly svého měla
knižních latinských písem, vedle ní
času
pouze jednu
své místo polokurzívní
knižní písma. Mezi nimi se objevila asi v pátém století smíšená podoba, která
kromě
unciálových
domnívá, že formy s
prvků
obsahovala i prvky kurzívní. Muzika se
neurčitou
příslušností
dokládají spíše zajímavé
individuální odchylky ve vývoji latinky. Polounciála, jejíž dataci paleografové
jednou ze smíšených abeced,
zařazují
pravděpodobně
do pátého století, je
vzniklé z knižního písma směřujícím
minuskulového. "Polounciála byla živým písmem,
rychle
k vyumělkovanosti; jako knižní písmo si zachovala a dále rozvinula výhody unciály" (Čapka, Sanlterová, 1994, str. 17).
V historii latinských písem nápisových a knižních majuskulových forem nemůžeme přehlédnout životě
vyplývalo
zvýrazňovaná
skupinu kurzívních písem, jejíž využití v
díky zešikmenému
vertikalita.
První z nich
sklonu
přirozeněji
představuje
běžném
než dosud
římská
kurzíva
majuskulová, tento název má všeobecný charakter a zahrnuje více
variant.
Počátek
využití majuskulové kurzívy se
v rozhraní od druhého do 2005).
třetího
století
před
Zjednodušeně řečeno představoval
pravděpodobně
naším
datuje
letopočtem(Muzika,
typ tohoto písma
zpočátku
pouhou modifikací písma majuskulového a zastupoval formu nápisových písem. "Veškerá kursivnost takového písma náčrtu
spočívala
v pouhé
zběžnosti
holé konstrukce základní formy monumentální"(Muzika, 2005, str.
40
římského vzoru.
Jedna větev se nechala ovlivnit římskou kurzívou
minuskulní, jiná zas římskou kurzívou majuskulní.
3.
6.
3.
Rozvoj
písma
v období
raně
středověkého
-
doba
partikularismu
Popsali jsme dobu
národních
rozdělení
písem, jejichž
závisí
na
regionálním uspořádání. Uvedli jsme, že po rozpadu Římské říše, se vývoj latinky po
určitou
dobu pozastavil. Tento moment však neznamená, že by úplně
latinská literatura důležitou
funkci -
těsně přimkla
k
zapomnění,
naopak
začala
zastávat
stala se jedním z opěrných sloupů křesťanského
"Křesťanská
náboženství:
několik
upadla v
církev,
latině, učinila
vítězící
nad pohanstvím, se na řečí,
ji svou liturgickou
západě
a tím se stalo, že
století není jiné literatury, než latinské, ... "(Loukotka, 1946, str.
123). Ačkoliv
latinka zaujala postavení oficiálního písma, neubránila se
různým
krizím a deformacím, podléhajících dobovému úpadku. Formy latinských textů neměly
jednotný ráz,
určitá
rozpolcenost vládla až do doby vlády
Karla Velikého (na trůn nastoupil v roce 768 n.I.). Panovníkovo mocenské i kulturní působení vytvořilo nakloněnou atmosféru k obnově klasické vzdělanosti,
jejíž tradice po pádu římského impéria ztratilo živnou půdu.
Karel Veliký si
vytýčil
největšímu počtu
za cíl
obyvatelstva, s tím
rozšíření vzdělaní.
Stinnou stránkou
pozorovat v bezhlavém úsilí původu
přiblížit křesťanské
přepsat
neodmyslitelně přehnané
souvisí zvýšení a
snahy o renesanci lze
a opravit všemožné rukopisy, o jehož
a kvalitě se zapochybovalo. "Panování Karla Velikého je
poznamenáno také rozsáhlým originálních celá
myšlenky a ideály co
řada.
textů,
k nimiž v
prováděním
průběhu
oprav
doby došlo
při
rukopisů.
Zkomolení
jejich opisování, byla
Z neznalosti a z nedbalosti mniši opakovali a rozmnožovali od
jednoho opisu k druhému chyby, které nakonec
úplně
měnily
smysl
42
178). K této
skupině řadí
Muzika další odnože: polokurzívní monumentální
majuskuly, raná majuskulová kurzíva, kurzívní modifikace dokumentární majuskuly a polokurzívní majuskule knižní. římská
Druhá skupina kurzívních písem,
kurzíva minuskulová, se
vyvinula z majuskulní kurzívy a paleografové zde mohou vysledovat silný vliv latinské unciály. stěhování národů,
Počátek
této kurzívy spadá
přibližně
z kraje éry
která se pojí i s jistým úpadkem římské kultury a
civilizace, ohrožována nájezdy a nápory evropských barbarských Roku 476 našeho hospodářsko,
světa.
se
římské
impérium rozpadá na dva
politicko - kulturní regiony: na západní a východní. Dopad
rozdělení římské říše
způsobem
letopočtu
kmenů.
se neodrazil pouze v politickém
uspořádaní,
svým
se projevil ve všech oblastech života tehdejšího známého
Avšak z paleografického pohledu
písmové
činnosti
místy se
téměř
nijak
zvlášť
zastavil.
neproběhly změny
v oblasti
rychle, naopak proces inovací se zbrzdil,
Barbaři "převzali
ve snaze o zvýšení vlastní
civilizační úrovně mnoho z kulturního dědictví starého Říma, především
latinský jazyk a latinské písmo" (Muzika, 2005, str. 202). I pokrok v latinské jazykové a písemné zájmů
se
přeorientovává
větvi začal
přes
tento fakt
stagnovat, ohnisko
na skupiny národních písem, které
můžeme
rozdělit podle přehledu, prezentované Satlerovou a Čapkou. V rámci regionů
barbarských
kmenů
raného
středověku
vznikají tyto písmové
okruhy: •
Langobardské (Italské)
•
Vizigotské (Španělsko)
•
Merovejské (území Francké
•
Irsko - anglosaské (území britských ostrovů)
Jak tito
autoři
směrodatnou; nastiňuje
dále
uvádějí,
říše)
nelze výše popsanou klasifikaci brát za zcela
pouze pomáhá
při
orientaci geografického významu a
nám teritoriální rozdíly latinských písem raného
středověku.
Bylo
by však mylné se domnívat, že všechna národní písma vznikla z jediného
41
přikázal
rukopisu. Aby zjednal nápravu, s
větší péčí
a na
základě
co nejlépe
Karel Veliký
provádět
ověřených pramenů"
nové opisy
(Jean, 1994,
str. 87). Bezesporu karolínská renesance ukazuje Karla Velikého v uvědomělém
a sofistikovaném
světle,
vytvořit
jehož snahou bylo
mnoho
změn
a reforem. Mezi jeho reformy, zajímavé pro téma vývoje písma,
patřila
i reforma písma.
Muzika popisuje legendu, v níž si benedikta Alchvina, který klasickou literaturu; přehledný
a
hlavně
měl
vladař přizval
na pomoc anglosaského
za úkol zrevidovat církevní texty a
neméně důležitým
přepsat
cílem bylo ustanovit a zvolit nový
ucelený styl písma. Tímto písmem, typickým pro
karolínskou renesanci, se stala karolinská minuskula. Muzika píše, že existuje více teorií o vzniku karolinské minuskule. z
římské
polounciály,
nebo
merovejské
Buď
uvádí kolektiv
či
minuskule
anglosaském stylu. V knize Vademecum pomocných autorů domněnku dřívějších paleografů
vznikla
věd
z
irsko
Novější
výzkumy se
přiklánějí
skoro ve shodném období v severně
Velikého, a to jak
různých
o monogenetickém určitém
k polygenetické teorii (tj.vzniká kulturních centrech
říše
zavedla
Karla
od Alp, tak i v Itálii).
Karolínská minuskule se "oprostila od kursivních a majuskulních postupně
-
historických
vzniku karolínské minuskule (tj. že jeho podoba vzniká v jednom centru).
přímo
důsledné oddělování
zpomalení rychlosti psaní nahradila
vlivů,
slov i jednotlivých písmen; vzniklé
vzrůstajícím počtem
zkratek. Tvary
písmen byly okrouhlé, pravidelné a úhledné, tedy estetické" (Čapka, Santlerová, 1994, str. 17).
3. 6. 4. Období
Co
přináší
Autoři
období vrcholného
přítomný.
dělí
na: knižní a listinnou.
vrcholně středověké
antické atmosféry, jejíž vliv v stále
tuto minuskuly
Vrcholný
středověku?
nově
nastupující
středověk
Doznívá zde vliv klasické éře křesťanské
kultury byl
se pokouší vymanit z kontextu
43
předchozí
se
vývojové etapy a snaží se
křesťanská
středověké
,,všechen úseku
době
měla
kulturní a
západní Evropy se
jednotě
beze zbytku zrcadlí ve svrchované a
umění.
Je
impéria. Je to doba
válek, rozkvětu klášterů a růstu politického významu
Gotický styl prostoupil vším, co a písmem
vzdělanosti
dědičky římského
společenské třídy, měšťanstva"
počínaje
gotika.
náboženský život tohoto
všech složek soudobé civilizace,
rytířství, křižáckých
vrcholně
Dominantní úlohu ve
především
téměř
to období vrcholné moci církve,
nové
řídit.
své vlastní vzorce, kterými by
hraje nový, zejména architektonický styl -
společenský,
dějin
slohové
společnost
vytvořit
konče.
(Muzika, 2005, str. 265).
člověka
obklopovalo, architekturou
Po karolínské renesanci, která na
určitou
dobu
oživila klasické ideje, nastupuje odlišný způsob písmového provedení gotičnost,
jejíž projev se ukázal být velmi rozmanitý. V rukopisech jsou
patrné rysy národních prvků, ačkoliv gotická abeceda měla pro každou oblast specifický ráz. Po celé západní Evropě se vyznačoval stejným slohovým rázem: dekorativností, dynamičností, lomeným obloukem a ostrostí jednotlivých prvků, čímž se rozhodně odlišuje od předchozích vzorů
klasických písem.
Gotičnost v písmovém provedení přežívá i svou vlastní slohovou epochu a
ty následující mu vtiskávají své charakteristické rysy (nejvíce pak barokní varianta). "Během 12. století (hlavně ve Francii) ztrácí minuskula právě dva své nejcharakterističtější znaky (okrouhlost a volnost) a stává se jak lámanou, tak také stěsnanou; toto stěsnání písma je motivováno i snahou šetřit drahým a také vzácným pergamenem" (Čapka, Santlerová; 1994,
str. 18). Gotická kaligrafie zahrnuje trojí základní spodobnění: základní (gotica
textualis) , dekorativní (textura) a
běžnější
(gotica textualis currens).
44
Jedním z hlavních prvků gotického písmového okruhu je gotická majuskula, která
úlohou bylo na dlouhý častěji
splňovala
zpestřit
čas
a
dekorativní a zdobné poslání, mimo jiné její
rozčlenit
stránky psané gotickou minuskuly, jež se
stala formální knižní formou. Díky více
používané
písaři,
minuskule
značně
důraz
klade gotická minuskule
vertikalitu, ubývají oblé tvary a
přibývají
formální,
seříznutému
hranaté kontury.
zachovala
si
peru,
na úspornou
Ačkoliv
byla tato
nadále
snadnou
reprodukovatelnost. Vrcholnou
podobu
gotické
minuskuly
představuje
textura 26 ,
JeJlz
standardní knižní forma se podle Muziky vyvedla až do krajnosti. V prvních
tištěných
tiskařským
písmem. Vedle textury se
knihách se po roce 1445 stala textura prvním
minuskuly, rotunda, čtrnáctého
výše
původně
využívat jiná varianta knižní
pocházející z Itálie. Vznikla v první
století a vyvinula se
zmíněná
začala
paralelně
s texturou. Rotunda,
polovině
stejně
jako
forma, vznikla z gotické minuskule.
Další knižní lomené písmo zastupuje bastarda. "Od 14. století se uplatňuje
i
přechodný
typ písma mezi písmem kurzívním a knižním - tzv.
bastarda. Vzniká jako plod akutní rukopisů
a
potřeby, podmíněné vzrůstem spotřeby
zesvětštěním písařství
písmo, které by se hodilo i k psaní
a
vyúsťující
čistopisů
ve snahu mít k dispozici
literárních
děl,
bylo písmem
úhledným a snáze čitelnějším" (Čapka, Santlerová, 1994, str. 18). Projevují se zde její Vzrůstající
s
dvě
formy: okrouhlá a hrotitá.
ekonomicko -
hospodářská
narůstající potřebou vzdělání
úloha
měšťanstva
(viz. kapitola Písmo v období
Dekorativní a stylizované
způsoby
běžné účely neosvědčily,
a proto bylo nutné rukopis
širší populace. Bylo
zapotřebí
souvisela novověku).
vyobrazení písemného projevu se pro
písmo zrychlit,
přizpůsobit potřebám
přidat
mu na dynamice a
Tato podoba gotické minuskule, "která ve starších paleografických příručkách, podle jejího, v pozdním obdobím téměř výhradního užívání v latinských knihách liturgických byla nazývána písmem misálovým. Dnes ale ... se pro ni obecně ustálil název TEXTURA, který je mnohem staršího původu"(Muzika, 2005, str. 302). V rodné Francii se jí říkalo lettre de forme, v Itálii měla název lettera francese. Texturou byla sepsána slavná díla Book of Kells a Durham Book - iluminační, ornamentální a figurální skvosty 26
středověku.
45
hlavně čitelnosti;
díky tomu vznikla gotická kurzíva. Již v
předchozích
historických etapách byly zde jmenovány kurzívní formy, které svou podstatou vystihovaly
běžnější
využití. Kurzívnost zde znamená zběžným
pohybem,
kličkami
smyčkami.
a
potřebné
písmové styly, určité
sklonění
pro každodenní
písma,
dále propojování jednotlivých
způsobené
písmen
různými
novověku
3. 6. 5. Písmo v období
Tato kapitola zahrnuje víc jak šest století dlouhý historický horizont zahrnující patnácté století až mnoho
dějinných mezníků,
lidské kultury. Prvním a
současnost.
těchto
Za
šest set let se stalo
jejichž vliv byl zásadní na následující vývoj
klíčovým
momentem na
vynález knihtisku, což pro zrychlení a
počátku novověku
rozšíření vzdělání
byl
znamenal velký
průlom. Široké vrstvy obyvatelstva získaly přístup ke knihám, které byly normálně
"ukryty" za zdmi klášterů. Jako druhý důležitý moment můžeme
jmenovat proces laicizace, písma na dvojí základní
větev,
způsobující
"rozštěpení
vývoje latinského
humanistickou a novogotickou"(tamtéž).
Vynálezcem knihtisku se stal, dnes
světoznámý
(ve své
době
opomíjený),
Johannes Gutenberg 27 . Gutenbergovo dílo platí za průlomový objev v oblasti lidské komunikace a
sdělení,
cituji: "... objev, který svým
významem pro kulturní život celého lidstva
může
být srovnáván pouze
s objevem písma" (Muzika, 2005, str. 314). Jak jsem již v úvodu zmínila, knihtisk v historické
perspektivě
pomohl posunout lidskou komunikaci k
vyššímu stupni informovanosti; na dosud
posledním
neJvyse
předchozí
dosaženým
úrovni stál objev písma a stupněm
elektronických médií. Jak obvykle bývá zvykem, dovednost i se svým autorem bývají svými 27
se
stal
vznik
objevný vynález,
součastníky podceňováni
a
Johannes Gensfleisch, zvaný Gutenberg 1397 -1468
46
nedostává se jim plného pochopení. Tomu tak bylo i v vynálezu,
jehož
ambice
nebyly
nikterak
vysoké
nejvěrnější
na pergamen a
podoby originálních
dokončovací
práce se
-
Tiskaři
reproduktorem "pouhých" rukopisných kopií. zachování co
případě tiskařského
rukopisů,
svěřovala
stát
se
jen
důraz
kladli
na
a proto se tisklo i
specialistům
Uako
například iluminátorům).
Proces postupného bezesporu
štěpení
společenské
na humanistický a novogotický
měla
podmínky. Doba humanismu
ideálům,
navrátit k antickým
směr
humanisté se pokoušeli "o
odrážel
za cíl se
vytvoření
nové
kultury na základech ,vzkříšení' kultury antické" (Čapka, Santlerová, 1994, str. 18). Italští humanisté, v dobrém úmyslu oživit myšlenky klasických antických
mistrů,
vytvářeli
nejvěrnější
pokoušeli se o co vědomi
pádem
neúmyslně
a
vystihnutí dobové podoby. Nebyli si však
toho, že rukopisy jsou pouhými se jim
děl
textové, ale i grafické opisy jejich
přepisy
podařilo
z raného
obnovit
středověku,
okrouhlou
a tím
minuskuly.
Základním tvarem humanistického písma je knižní okrouhlé humanistické písmo,
které
věrně
napodobuje karolínskou
minuskuly a
zároveň
majuskulová písmena mají tvar kapitály (v tišťěné podobě jí nahradila antikva). Dále se psané humanistické písmo udržuje v polokurzívní a kurzívní
formě. Během
písmařství přesunuje
osmnáctého století se centrum humanistického
do Anglie, kde
gotickým stylem, který setrvával na humanisté
začali
zpočátku soupeřilo
úřadech
se stávajícím
a soudních dvorech.
psát s písmovou variantou English Hand
forma Italian Hand), vznikající na humanistické písmo. V
Německu
počátku
Angličtí
(předchozí
sedmnáctého století jako školní
se humanistickým písmem psaly pouze
latinské texty, německé zůstávaly v novogotickém tvaru 28 . Ze
souboje
mezi
těmito
dvěmi
stylovými
proudy
vyšel
vítězně
humanistický směť 9 , převládající postupně v těchto zemích: zprvu to byla Ojedinělou snahu o zavedení humanistického písma do německé předlohy měli G.W.Leibniz, F. G. Klopstock a dále J. Grimm, kteří však neměli šanci na úspěch. 29 Českou kulturní a společenskou tradici v této době charakterizuje jistý kulturní odpor vůči stávající mocenským strukturám. Cituji: "Humanistické písmo nebylo u nás prosazeno direktivním zásahem státu, ale zásluhou kulturních a osvětových činitelů, především učitelů, kteří 28
47
Itálie Uiž 15.století), díky knihtisku se rozšířil
do Španělska, Anglie,
Francie, též do Nizozemí a do skandinávského regionu. Naopak způsob zakořenil
novogotický
zemích, kde se humanistický v devatenáctém století. opouštějí
Německa
na území dnešního
Němci
způsob
psaní svůj
dokonce
oficiálně
a v
českých
prosazuje až
národní rukopis - kurent
až v roce 1941, kdy se na školách za platný písmový vzor
stanovila latinka. Novogotický proud logicky navazuje na styl gotický, z toho vyplývá, že v tomto období figuroval spíše jako formální styl, jehož
uplatnění
bylo
převážně v rukopisech "monumentální" povahy30 (Čapka, Santlerová;
1994). Nadále písaři píší bastardou a gotickou kurzívou 31 , ze které se později
vyvinul kurent
(německé
"národní písmo), jehož typickým znakem
je ostrost kombinovaná s lomenými a oblými tvary. Oblíbenou variantou od poloviny šestnáctého století v
Německu
je písmo vzniklé z
německé
bastardy - švabach 32 , tento typ například v českých zemích vytlačil jiné varianty bastardy. Vademecum
v
věd
pomocných
Německu(německých
uvádí,
historických
že
psaných rukopisech) se udržely do dvacátého
století tyto základní druhy novogotického písma: poslední typ tiskové bastardy fraktura -
Frakturschrift;
německé
německé
písmo neboli kanzlei - Kanzelschrift a písmo kurent - Kurrentschrift. Kurent novogotického písma, vzniklým z
novogotické polokurzívní
představoval
potřeby
novogotické kurzívní
velmi užívanou formou
rychlého a
zároveň čitelného
písma. Fraktura se uplatnila v tiskové Kanzlei se
zpočátku
podobě
a sloužila jako ozdobné písmo.
využíval ke psaní
důležitých
listin a písemností
(dokonce vznikla kombinace fraktury a kanzlei - Frakturkanzlei, která se
dávali
tomuto
písmu
přednost
z
důvodů
nacionálních,
praktických,
estetických
a
didaktických"(Čapka, Santlerová, 1994, str. 20). 30 Například kancionály; novogotický styl se dále užíval pro diplomatické listiny. 31 Česká gotická kurzíva vyvrcholila ve 14.století, v době vlády Lucemburků. Na české variantě
se odrazil francouzský vliv. 32 Název vznikl podle německého městečka Schwabach.
48
hodila ke slavnostním rozdíl od švabachu
účelům).
tiskařského
Z
hlediska byl fraktura na
prostorově výhodnější, úspornější.
švabachu charakterizuje v první
řadě skutečnost,
"Fraktura oproti
že je písmo úzké a
špičaté, a tudíž úsporné ... "(Čapka, Santlerová, 1998, str. 89).
V české kultuře se fraktura a švabach 33 začaly prosazovat v šestnáctém století, švabachový vzor zde trval až do devatenáctého století, v druhé polovině
devatenáctého století zavedl školní
předlohy představoval
řád
latinku. Sjednocení školní
dlouholetý úkol, který se
podařilo
splnit až roku
1933, kdy ministerstvo školství zavedlo ve všech školních jednotnou písemnou měla
časem
individualitě.
výuku
žáků
základním
osvojí natolik, že si písmo mohou
V letech 1953 - 1958
návrhy však
humanistického písma, tato
pomůcky, usnadňující
plnit úlohu
které si
předlohu tvarů
nepřinesly
řada specialistů přínos
zvláštní
zařízení
předloha
tvarům,
uzpůsobit
své
navrhla reformu, jejíž
pro zjednodušení rukopisné
dovednosti. V tomto výčet
bodě stručný
vývoj písemného projevu
není zdaleka úplný
kulturních
okruhů,
než jsou zde
například
varianty, jako
(například
sledovala kontinuitu rukopisné tiskařský,
antikva a italika). Tato kapitola
činnosti,
téměř výhradně
provedení, protože rukopisné
nepřehlednou znaků
nebo další historické fáze a
znamenající velkou motivaci pro
typografický pokrok. Druhy moderních písem jsou od
masové kultury
od
i když jeho
písmové projevy mnoho dalších
uváděny;
renesanční
uzavřeme,
nadále
současný
dovednosti, a zastaralou. zůstávají
počátku
otázkou technického a typografického
trend zrychlování a zjednodušování opouští která
je
považovaná
za
nepraktickou,
Přesto kořeny ručně vytvořeného
systému
kulturním základem moderní a postmoderní
společnosti.
"v Čechách první užil švabachu český tiskař, řečený Beneda, který vydával v češtině kalendáře a jiné populární tiskoviny" (Čapka, Santlerová, 1998, str. 87).
33
49
4.
Vědy,
V
předchozí
by si
zabývající se písmem (paleografie, gramatologie, grafologie)
jistě
v popsání přiblížit
kapitole jsme si
stručně větší
zasluhoval daleko
tří různých
přehled
nastínili
prostor, ale
historie písma, který
záměr
této práce tkví
hledisek na druh této lidské kreativity. oborů,
paradigmata teoretických
svého zájmu a které jsou
Pojďme
si nyní
které písmo pojímají jako
určitým způsobem přínosné
střed
pro výzkum písma a
jeho variant. Ve svých postojích prezentují, že na písmo lze nahlížet z více hledisek. Jelikož tyto obory mají teoretický základ, nebudeme mezi obory praktické, jako
například
ně řadit
typografii a kaligrafii, jejichž cílem je pojmout činnosti,
písmo jako objekt praktikované
výtvarnoestetické
činnosti
nebo
techniky vizuálního provedení. Teoretické oblasti, které zde budou uvedeny se dívají na písmo skrze prizma historického vývoje, sémantické podstaty a dokonce i psychologické a symbolické stránky. stránce, zahrnuté
v psychologii písma -
největší
poskytnuta
Posledně zmiňované
grafologii, bude vědeckou
pozornost, pro svou
rozporuplnost, kterou vzbuzuje v široké i odborné
záměrně
nekonvenčnost
a
veřejnosti.
4.1. Paleografie
Jeden z
pohledů
důležitý
na písmo jako na
k písmu jako k
předmětu
metodologie bádání v kontextu vývojové perspektivy. Tato
vědecká
historicky
zaměřené
kulturní jev se konstituuje v
paleografii, jež
disciplína je vevropském pozadí Druhů
písem je v
celosvětovém
zúžíme naší pozornost
právě
přistupuje
zaměřena
kontextu
nepřeberné
na evropský okruh,
západoevropský okruh. Latinský jazyk regionu až do konce raného
na latinské druhy písma.
převažoval
středověku,
množství, proto
přesněji řečeno
na
v západoevropském
poté se prosadila národní
jazyková rozmanitost, která však nebránila existenci latinského vlivu v
některých
oblastech i
během novověku.
50
Zcela
jistě
by
při
výzkumu písemných památek
neměl
být
podceňován
vliv
národních jazyků, které vykazovaly v psaném projevu určitá specifika. Paleografie se profiluje jako analyzující a klasifikující obor, jehož má být poznání písmového vývoje na pozadí stylů
dějinných
přínosem
etap, dobových
a vlivů. Paleografický pohled představuje pohled historizující a určitého
omezující se pouze na genezi písma v rámci Přibližme
celku.
= starý
si název paleografie: "Termín je řeckého původu (palaios
a grafein
= psát)
písma"(Hlaváček,
a
označuje
v
podstatě
vědu,
která studuje stará
Kašpar, Nový, 2002, str. 25). Všeobecná charakteristika
postihuje její místo mezi historickými obory jako pomocnou Určitý
historickou. zaměřené
na
význam pro studium latinských
řeckou,
textů
mají i
vědu
odvětví
slovanskou, osmánskou a hebrejskou jazykovou
oblast. Záměr
v systematickém bádání v paleografické oblasti vidí autor L. Boyle
takto: "The intention was to make plain the link between who wrote in the past centuries and various elements of their life connected to the art writing. A palaeographer is thus someone who knows and who is able to recognise the link between history and writing,,34 (Boyle, 2001, str. IX). Jistou chybou by bylo
ztotožňovat
nebo
zaměňovat
paleografii s
dějinami
písma, což by se na první pohled mohlo snadno stát. Podstatný rozdíl mezi
těmito
obory tkví v tom, že
působnosti. Dějiny
dějiny
písma obsáhnou
písma sledují vývoj písma jako takového a
větší
při
úhel
výzkumu
pracují i s materiály a zdroji nemající s rukopisnou nebo epigrafickou činností
nic
společného. Těmito
materiály se míní
například
archeologické
poznatkya nálezy.
Překlad: "Záměrem bylo jasně definovat pojítko mezi těmi, kdo v minulých stoletích vytvářeli podobu psaní a mezi rozličností prvků, které na ně působily a jejichž existence vytvářela samotné umění psaní. Paleograf je tedy někdo, kdo je schopný si uvědomit a rozeznat spojitost mezi dějinami a psaním" (Boyle, 2001, str. IX). 34
51
Slovenský odborník na téma paleografický vývoj písma, Alexander Húščava, dělí
ve své knize Oejínya vývoj nášho písma paleografii podle
předmětu:
1. paleografie diplomatická, zabývající se studiem písma listin; 2. paleografie knižní, studující písmo pomocnou
vědu
bibliologie -
kodexů
(knih) a lze ji považovat za
knihovědy;
3. numizmatická paleografie, která se
zaměřuje
na písmo, vyobrazené na
mincích; tento styl je zahrnut do numizmatiky; 4. epigrafická paleografie - zde se zkoumají nápisy a písmové výjevy na
kamenech a jiných archeologických látkách.
Další
členění
Húščava
je vedené podle uchopení objektu,
rozděluje
paleografii na: 1. paleografii v širším slova smyslu - do této oblasti zahrnuje všechny památky, které nám
umožňují
shlédnout písmové odkazy;
2. dalším typem je paleografie v užším slova smyslu - sem
patří
písemné
památky, obsahující i ryté písmo voskových a jiných tabulek.
Jiný typ klasifikace
představuje
toto
rozdělení:
1. paleografie elementární, analyzující formu a grafické prvky písma, čímž
dává základ, jak
správně číst
a vykládat tyto památky
napříč
všemi érami a národy; 2. kritická paleografie - studuje grafické prvky, typické pro
určité
vývojové
etapy; z tohoto studia vyvozuje fakta, které pomáhají posoudit problém pravosti historických písemností.
Z jiného hlediska by se dala tato disciplína oblastí;
jistě
by se paleografie mohla
latinskou, anglosaskou a mohli bychom pokryli všechny jazykové okruhy. členění
podle
chronologických
rozdělit
rozdělit
podle národnostních
na
pokračovat
Samozřejmě
kritérií
řeckou,
fénickou,
dále, až bychom
by zde mohlo fungovat
souvisejících
s latinskou
52
středověká
charakteristikou - antická paleografie,
a
novověká (Húščava,
1951 ). Dosavadní poznatky v této oblasti výzkumu dosahují toho, že se paleografie profiluje jako disciplína, jejímž cílem je správné časové zařazení
písemných
pramenů. Následovně
čtení,
místní a
popisuje, zhodnocuje
a klasifikuje typy písem a stanovuje její modifikace, na pozadí historicko společenské
přístupem
geneze. Zásadním
k historickému posouzení
historických textů je zhodnocení a srovnání pokud možno co nejvíce písemných materiálů, které zahrnují široké spektrum písemných druhů.
Vademecum pomocných
věd
několik
historických uvádí
paleografických
kritérií. Pro první kritérium platí: "Pod pojmem ,stará písma' ... je nutné chápat všechny
písařské
současnost"(Hlaváček,
produkty až po
Kašpar, Nový, 2002, str. 27). Druhé kritérium nám fakt, že ně
přístupy
platí, že se
vztah
k dobově
přizpůsobují kvantitě
paleografie
historickým
různým materiálům
oborům
k ostatním vyjadřuje
a
kvalitě
třetí
písemných
vědy
Specifický pomocným
představuje opěrný
odrážející se v písemných památkách, s sebou nesou starověké
éry si
nálezům
se
zaměřují
Dějinné rozličné
bod na
etapy,
písemné
můžeme
epigrafické památky, které díky své trvanlivosti
tisíciletí a staletí. K epigrafickým
pro
kritérium. Toto kritérium popisuje
specifické a komplexní prvky písemných produktů.
převážně
zároveň
zdrojů.
historické. Zatímco ostatní se
materiály a písemné nástroje. Ze
jednoduchý
především
paleografii jako nezastupitelnou disciplínu, která pro ostatní pomocné
předkládá
jsou odlišné,
historickým,
zásadně
přečíst
přežily několik
dodatečně připojují
písmové
památky papyrové, z egyptské kulturní oblasti. Papyrové nálezy figurují jako hlavní
předmět
bádání
papyrologie, které nezáleží na druhu
písemnostech - zda mají charakter zaujímá mezi historickými nám
přináší
středověkou
úřední
nebo literární. Papyrologie
vědami starověkými
zásadní místo.
daleko bohatší rukopisný odkaz, který éru se nejvíce
uplatňuje
mění
Středověk
svou podobu. Pro
kodikologie, zkoumající listiny a
53
Novověké
dokumenty z diplomatického hlediska. dědictví
v tištěné
podobě,
památky odkazují své
která se dlouhou dobu snažila o nápodobu
rukopisných stylů. Čtvrté kritérium paleografie dává důraz nejen na "správné čtení", ale také na důkladné pochopení podstaty textů a změn
grafických
samozřejmě
a
mohou vzniknout
při
na
vysvětlení různých
textů. Autoři
opisování
Vademeca pomocných
historických shledávají tento moment za výrazné přesto
"zkomolenin", které
přiblížení
věd
k filologii,
neopouští historickou oblast.
Jedna ze základních úloh paleografie datování nedatovaných je páté
kritérium
identifikace výjimečně
představuje
textů"(Hlaváček,
s menším
období se dá časovým
či méně
rámcové
Kašpar, Nový, 2002, str. 29), což Autoři
paleografického výzkumu.
časového
"více
zařadit
dále tvrdí,
s třicetiletou
přesností,
bohatě
rozmezím. K tomu se
že
využívají
různé doposud známé poznatky ostatních oborů. Šestá podmínka se zaměřuje
na teritoriální vlastnosti, které se nesnadno specifikují.
K pochopení vývoje
způsobů
základní druhy psaní, materiálů
v
tohoto písmového provedení je nutné znát
regionů,
těchto druhů
kde se užívalo
odpovídá se stále
detailnější
znalostí
a fyziologie psaní i lidské anatomie, rozeznává se pera, které
výrazně ovlivňují
vývojem"(Hlaváček,
především
způsobu
a látek, jež byly využívány. "A na otázku po
současnosti
a
problémů
psaní, se
psychologie
několik způsobů
držení
vlastní duktus, který také prošel dlouhým
Kašpar, Nový, 2002, str.38).
Písemné materiály se dají rozlišit na
dvě
základní skupiny podle
původu:
na archeologické a na paleografické druhy. Látky archeologické povahy jsou
přírodního původu,
jako
například
voskové tabulky, které byly známy těchto
kámen,
hlavně
ve
dřevo
nebo hlína. Takové
starověku,
stojí na pomezí
dvou skupin, spíše se však blíží archeologickým
Paleografické prameny vykazují stopy po lidském
působení
zdrojům.
a opracování.
Vevropském kontextu plyne kontinuita takto - papyrus, pergamen a papír. A psací pomůcky
náčiní?
Jeho podoba a funkce se
na rytí, tesání, malování a
následně
měnila
postupem doby -
i k psaní.
54
Poznávací
značky
bývají zobrazovány
původu
pro místo
prostřednictvím
určení těchto značek upřesnění
pomoci k
obrazových
způsobem.
písmeny nebo kombinovaným
stáří
a pro
se nazývají filigrány,
značek, značek tvořených
Obor
zaměřující
přesné
se na
se nazývá filiogranologie. Filiogranologie
datace
nezařazených
může
písemností. Dalšími zajímavými
jevy jsou ligatury a zkratky, ty bývají také podstatné pro
porozumění textů.
Ligatury - grafické spojení dvou písmen v jedno pro
ušetření
prostoru
nebo zrychlení pohybu - mají dvojí podobu stylu spojení. Bud jde o prostřednictvím různých nefunkčních tahů
spojení dvou sousedních liter ve
směru
případ,
psaní, nebo nastává
tahy se navzájem prostupují. Zkratky způsobem.
v
čase
Ke zkratkám se vztahují
umožňují ušetřit
určitá
přizpůsobují
a prostoru, ale
kdy písmena splývají
velmi
důležitý" (Hlaváček,
pět bodů,
struktuře
určitých
slov
Kašpar, Nový, 2002, str.41).
efektivnějším
užitého jazyka a či
slovních spojení
Autoři
pak
uvádějí
kde popisují druhy užívaných zkratek: za prvé suspenze -
zkomolení; za druhé kontraxe - stažení; značkou
jednotlivé
pravidla: "Ta se modifikují nejen
se i
charakteru obsahu, který je pro frekvenci
místo
či
čtvrtý
zvláštního významu;
třetím
krok
bodem se míní zkrácení
představuje
použití
značky
relativního významu; za páté nadepsání písmena (modifikace prvního bodu)(Hlaváček,
Kašpar, Nový, 2002). představuje
Zvláštní kapitolu v bádání písmového projevu těsnopisu,
stenografie -
který se
vytvořil počátkem
sedmnáctého století
na území Velké Británie. Odtud pronikla snaha o
rozšíření
kontinentálních
přizpůsobila
zemí,
kde
se
stenografie
podmínkám. Své místo si našla ve Francii, v zemích.
Těsnopisné
hláskových
skupin
Německu
systémy: "Jsou založeny na zvláštními
geometrické a grafické
značkami.
těsnopisecké
systémy"
vytvoření
této metody do jazykovým
a též i v
vyznačování
Podle
nich
(Hlaváček,
se
českých
hlásek a rozlišují
Kašpar, Nový,
2002, str.43). Vedle tohoto
těsnopisného
provedení
textů
má své výrazné místo
kryptografie - disciplína zabývající se šifrovacími systémy. Snad v každé
55
společnosti
se vyskytla nutnost zatajit obsah písemností,
ať
politických nebo soukromých. Cílem vždy bylo skrýt smysl
z
důvodů
textů před
nežádoucími osobami za pomocí dvou metod. První z nich zastupuje systém
substituční,
nahrazující písmena
textů
jinými
předem
písmeny téže abecedy. Druhým systémem je systém určitá
názvu vyplývá, že se
transpoziční,
přesouvat
písmena budou
domluvenými z jehož
na jiná místa
v rámci textu. 35 Uvedli jsme metody a systémy, jejichž výzkum a pochopení vede k vědecké
podpoře
paleografické
vědy
výzkumů.
paleografických
stál
řeholník
Na
počátku
konstituce
Jean Mabillon, který vydal roku 1681 své
dílo Oe re diplomatica libri VI, tímto Mabillon paleografii zajistil vědecké
důstojné
ohodnocení. Dalšími významnými jmény jsou Scipione Maffei
nebo Bernhard Montfaucone,
kteří
se stejným dílem zasloužili o
základů
moderní paleografické
nastává
rozkvět
a rozvinutí praktického užití ve století devatenáctém.
V druhé
polovině
devatenáctého století se Theodor von Sickel jako jeden
průkopníků
z prvních
aplikace
jejichž
zasloužil o
sloužila
paleografických institucí a Německu
S
vědy.
vytvoření
Po stagnaci v osmnáctém století
rozšíření fotodokumentačních
k jasné
empirické
společností
se zasloužili
vědě.
O
zasvěcení
metod,
zakládání v dnešním
a ve Francii.
předchozích
stránek vyplývá, že se písmo v historické
zkoumat z mnoha
úhlů,
vždy je však závislé na
místě,
perspektivě
dá
času.
Od
prostoru i
dob vzniku paleografie, se vyvinulo množství metod a technik, které pomáhají datovat a dějinnou
postup,
přesně určit
úlohu psaného projevu.
při
kterém badatel dává
styl písma. Paleografie pomáhá objasnit Představuje
důraz
metodologický a objektivní
na empiricky dosažené informace.
Hledání způsobu utajovaných písem a systémů sloužící pro špionážní a vojenské účely jeden velice přínosný objev, a to objev slepeckého písma, vzniklého na základě tajného písma francouzského důstojníka J. Barbiera. Toto písmo se nazývá podle francouzského učítele z ústavu pro slepé Louise Brailla (1809 - 1852) (Hlaváček, Kašpar, Nový, 2002). 35
přineslo
56
4. 2. Gramatologie
Mezi teoretiky zabývající se písmem
patří
francouzský filosof Jacques
Derrida, který se pokusil stanovit paradigmata disciplíny zahrnující zákonitosti a mechanismy písmové podstaty. Tento obor, jiné na lingvistické
podstatě
stavějící
mimo
písma, se nazývá gramatologie. Cílem
gramatologie je vyplnit stávající mezeru v oborech, v jejichž ohnisku bádání figuruje písmo a jeho principy. Vycházejme z charakteristiky PhDr. Stanislava Poláka, který vědu,
ale jako
gramatologii popisuje ne jako praktikovanou
postulát,
tj.
termín
nedokazovaných východiscích v rámci disciplína
měla
v
době
nebo
teorie,
určitého
svého zrodu ambice
která
staví
na
oboru. Tato potenciální
překonat
"pouhá" historická a
faktická hlediska. Polák definoval rozdíl mezi gramatologií a paleografií tímto způsobem: "gramatologie je systematická věda studující písmo, aby zjistila jeho podstatu a
vnitřní
zákonitosti; paleografie je historická
věda
studující vývoj písma" (Polák, 1977). přišel
Jako první
s myšlenkou nového pohledu na zkoumání písma
I.J.Gelb, který se svou knihou The Foundation of Grammatology (1952) chtěl
vědu
o písmu. Hledal spojitosti mezi
uměním
a s náboženstvím, což by zajisté
konstituovat nový obor -
písmem a
řečí,
propojenost s
představovalo přínosný
interdisciplinární pohled na náš "kulturní nástroj
komunikace". Derrida však v tomto pokusu rámec, svou pozornost
zaměřuje
spatřuje
jen další
tradiční
na fenomenologický problém písmové
podstaty (polák,1985). Jacques
Derrida
vydal
roku
1967 titul
Gramatologie, a protože gramatologie
De
vytváří
la
Grammatologie
-
specifický pohled na
tématiku písma a jako jedna z mála o ní pojednává, budeme se o ní nejvíce opírat. Svou esej druhou
část
dělí
na
dvě části:
staví na interpretaci Rousseauova
teoreticko - kritická méně
část,
známého textu Esej
o původu jazyků. Úvodní kapitoly si kladou za cíl vyhnout se ose klasických kategorií historie,
dějin
idejí,
dějin
literatury a
hlavně dějin
57
filosofie (Derrida, 1999). Na
vědecká odvětví
paleografie a epigrafie se
vědní
obory, které mají za úkol
zde nahlíží jako na pouze historicko deskriptivně
zmapovat kde, kdy a jak vzniklo písmo, ale otázkou
proč
se
ani jedna nezabývá. Derrida se ve své koncepci gramatologie opírá o lingvistiku Je bez vší pochybnosti, že schopností se nedá
oddělit.
původ
obou dvou specifických
vědu
o
řeči.
vyjadřovacích
Opírá se o švýcarského lingvistu Ferdinanda
de Saussura, jehož celoživotním "posláním" bylo bádat v jazykové oblasti. Tohoto autora jazykovědy.
prvé
můžeme
De Saussure klade
řadě zdůrazňuje
lingvistické úlohy které trvale a paradigma
jasně
důraz
na
řeč,
základní úkoly lingvistiky: V
de Saussure v odhalování obecných
obecně působí
představuje
ve všech jazycích.
Třetí
a
vymezení a definovaní samotné
je podle
něj
definovat hlavní objekt
systém. De Saussure
zákonů,
neméně důležité jazykovědy. Před
nutné podstoupit velmi obtížnou cestu, jazykovědného
postihnout tuto dynamickou, neustále se řečový
tři
úlohu historického popisu jazyka, druhé kritérium
spatřuje
splněním těchto kroků
a to
považovat za faktického zakladatele moderní
uplatňuje
bádání - jazyka. Chce
měnící
strukturu, která
možnost, jak
adekvátně
tvoří
zkoumat
jazyk. Tou možností je interdisciplinární přístup více oborů, jako
například
psychologie, normativní gramatika a filologie.
Podle švýcarského lingvisty
představuje
jazyk znakový systém
vyjadřující
a popisující ideje, tím pádem na jeho podobu bude mít vliv i charakter znaku jako takového. Toto si de Saussure moderní lingvistiku jako
součást
obecné
vědy
uvědomuje
a stanovuje
o znacích - sémiologie
(sémiotika 36 ), svou pozornost zaměřuje na zkoumání vlastností znaku obecně.
De Saussure stanovuje v jazykové oblasti První aspekt charakterizuje
české
dvě
oblasti: langue a parole.
slovo jazyk,
představuje
systém
36 "Sémiotika (z řec. SÉMERION = znak): vědec. teorie zkoumající vlastnosti znaků a znakových soustav. Má tři hlavní obory: 1/ syntax - (teorie vnitřní struktury znakových soustav), 2/ sémantika sleduje znakové soustavy jako prostředek vyjádření smyslu, 3/ pragmatika (studuje vztah znakových soustav k těm, kdo je používají)"(Borecký, 1996, str. 136).
58
znakových hodnot mezi znakovými jednotkami. Tento aspekt představuje realitu na jedinci nezávislou, zároveň však stojí jako opěrný pilíř, jako podstata jazyka. Druhá oblast je charakterizována běžnou mluvou, nebo je
překládaná
jako
řeč.
Derrida k lingvistice dodává, že lingvistika chce být vědou o řeči. Lingvistice se její část
Tato
vědeckost přiznává
komunikuje
díky jejímu fonologickému základu.
s lingvistikou,
epistemologického vzoru všem humanitním svou oblast objektivity bude vždy
určuje řeč
představovat
zastává
vědám.
postavení
Lingvistická
věda
za
- jednota foné, glossy a logos. Písmo
oblast odvozenou, z historicky - metafyzického
pohledu jde o redukci na řeči.
jež
úroveň
nástroje,
původně
sloužícího mluvené
Mezi objekty samotné lingvistiky výzkum písma
nepatří,
není ani
definovaný kombinací psaného a mluveného slova; jejím jediným objektem je mluvené slovo. Řeč a písmo jsou dvěma systémy různých znaků,
jediným důvodem existence druhého je reprezentace prvního
(D8frida, 1999). V tomto kontextu považuje Derrida za představuje
jednotku slovo, které
jednotku artikulovanou, z toho pak vyplývá představuje
v této souvislosti
fonetický
vnějškový
zmiňuje
mluvený, zvukový projev. Derrida se dělení
konstrukční
členění.
Písmo
útvar, který reprezentuje
o dvojitém de
Saussurově
písmových systému, které jsou založeny na stejném principu.
Buď
se jedná o písmový systém zachycující slova, nebo reprezentují zvukové prvky. Derrida však s tímto definováním zcela nesouhlasí, jedná se o arbitrární
představu
na znaku, není
znaku a písmo
stavěno
písmu,
Saussurového Co Derrida
měly
měli
zamyslet nad piktogramy, ideogramy a
bychom
si
uvědomit
nesprávnost
de
ohraničení.
očekává
objekt u samého k
zajisté systém založený
na symbolu ani na figurativním principu, proto,
když bychom se podle Derridy fonetickém
představuje
od
vědy
o písmu? Míní, že by si
kořene vědeckosti
původu dějinnosti.
měla
a historie písma by se
Pozastavuje se nad možností
hledat měla
vytvořit vědu
o
svůj
obrátit vědě,
59
která už by neměla formu logiky, ale gramatiky. Historie možnosti dějin, které by už nebyly archeologií, filozofií dějin nebo dějinami filozofie? Derrida vznáší tuto otázku s pochybnostmi o tom, že tento druh myšlenky mohou pozitivistické a klasické vědy jen potlačit. Onto - fenomenologická otázka o bytí, tj. o původu písma by mohla paralyzovat nebo sterilizovat historický a typologický výzkum Písmo jako pojem by co znamená
věda
měl
faktů
(Derrida, 1999).
definovat oblast jedné
vědy.
Derrida se dál ptá,
o písmu, když je známé, že:
1. samotná myšlenka
vědy
se zrodila v
určité
epoše písma;
2. toto bylo myšlené a formulované jako úkol, idea, projekt v vyplývá
určitý
strukturálně
typ -
a axiologicky -
řeči,
z které
určených vztahů
mezi
mluvou a písmem; 3. v tomto ohledu byla tato idea propojená s pojmem fonetického písma; 4. nejužší idea všeobecné vytvořila
náhodné,
vědy
o písmu se z
určité dějinné
v
epoše a v
důvodů,
určitém
které nejsou
systému,
určený
vztahy mezi mluveným slovem a zápisem; prostředek
5. písmo neslouží pouze jako pomocný
především představuje
(nebo jako pouze její objekt), ale možnosti ideálních
objektů
ve službách
a tedy objektivity
vědy
podmínku
vědy; předtím,
než je
písmo jejím epistemé, je její podmínkou. 6.
dějinnost
je propojena s možností písma
stane objektem historie historické
dění
vědy
vůbec; předtím
historické, odkrývá
než se písmo
dějinnou
(Derrida, 1999).
Tak jako De Saussaure pokládá definici lingvistického objektu určující,
vyvstává tak i
písma. Sám Derrida
potřeba jasně
upozorňuje
díle se jasné definici vyhýbá. a
prostředek
systému,
řeči
- za
definovat objekt gramatologie -
na komplikovanost tohoto úkolu, ve svém
Můžeme
k zachování a k
stejně
oblast -
nahlížet na písmo jako na techniku
přenosu
idejí, myšlenek a jazykového
tak by sem však mohly
patřit
například
záznamy, což by ovšem nevystihovalo podstatu našeho
i zvukové
záměru.
Písmo je
60
především
systém a technika,
založená na
označení,
viditelných a fixovaných
předem
stanovených,
která (a to je podstatné) zachycuje
jazykový projev. Pak by tedy definice písma mohla znít takto: "Písmo je soustava smluvených, k viditelné, hmotné fixaci
určených znaků řeči"
(Polák, 1977).
Polák
přistupuje
k písmu dvojím
způsobem: buď
písmovým jevem jako o objektu sám o vnější působení
sobě,
na okolní faktory. První
se budeme zamýšlet nad
nebo budeme pozorovat jeho
přístup
lze pojmout z absolutního
hlediska, které nás navede na to, že písmo není pouze systém stanovených
znaků
se sémantickou funkci, ale že se stává viditelným
nositelem estetické funkce a že písmová stopa pohybu lidské ruky. Druhý
přístup
se
relativní hledisko: "nám ukáže, že předpokladem
předpokladem
psací látka, tj. materiál
zachycuje záznam
na relativní hledisko. Toto
jeho konkrétní realizace je na jedné
straně
na druhé
zaměřuje
vlastně
potřebný
řeč
a
člověk
a
zrodu písma je straně
píšící
ke zhotovení písemností"
(tamtéž). Netřeba zdůrazňovat, že obě hlediska jsou stejně důležitá a žádná z nich
nepřevažuje.
Pro písmo je typické, že hraje roli sémantické funkce, z jeho podstaty -
sdělovacího prostředku,
jsou písmové znaky
předem
Z toho vyplývá jasný
Tato složka, která psychické chtěla
závěr,
činí
písmovou
protože, jak je již uvedeno výše,
že písmo zahrnuje stránku sémantickou i a
z písma
vytvářeno
lidskou aktivitou a kreativitou.
důležitý
sociální faktor, je pod vlivem
a fyziologické podstaty pisatele. K vytvoření
postihnout všechny sémantiku,
vychází
smluvené.
způsobeno
estetickou, což je
neboť
rozměry
estetiku,
vědy,
která by
písma, by bylo nutné studovat
psychologii,
fyziologii,
technologii
a
sociologii. Sémantika písma se něco sděluje systémů
z
a o
soustředí
něčem
různých
na grafické
prostředky
a jejich funkci, která
vypovídá. K tomu slouží komparace grafických
kultur a
společností,
jak se v historickém kontextu
61
zlomů,
vyvíjejí. Zásadním momentem pro sémantiku písma je sledování vytváří
kdy se
mění
nebo
grafický systém, který zachycuje jazyk. Estetika
písma, jak sám název napovídá, se ztvárnění vnější
na výtvarno - estetické
písmových soustav a jejich grafických
vnitřní,
i
zaměřuje
znaků.
to znamená vlivy místní i dobové, zcela Zmiňovaná
perspektiva písmového výtvoru.
Sleduje vlivy
jistě
i individuální neméně
fyziologie psaní je
důležité
hledisko, které bychom neměli opominout. Fyziologie stála na
počátku
formování grafologie a stále stojí po boku grafologie jako věda,
pomocná
která zkoumá objektivní vlivy,
působící
na kurzívní typ prostředky,
psaného písma. Technologie písma se zajímá o psací
materiály a techniky. (Tímto se zabývá paleograie, grafognosie,
umělecká
grafika a typografie). Poslední zajímavý pohled na písmo, který má velmi blízko ke kulturologické vede jedním
k jakým
společenského
ale vliv
kdo je
účelům
určujícím
společnost
celospolečensky rozšířené,
prostředí
případě
Ohniskem zájmu je v tomto
společnosti,
sociologie písma, která
To znamená, že tato oblast se nezabývá vlivem
společnost,
písma na systémy.
směrem.
perspektivě, představuje
činitelem
stupeň
na písmové gramotnosti
zadávání písmové
předlohy,
písmo využívá, a jestliže není písmo
vyvstává otázka, které
společenské
vrstvy
písmo používají (Polák, 1977).
Kdybychom
měli
shrnout
myšlenku
vyplynulo by nám z toho, že se zde
gramatologických
vytvořil
paradigmat,
pokus o holistický
který by bral v úvahu všechny možné myšlenkové
směry,
které by se svou
orientací a svými myšlenkami dotýkaly písma ne pouze jako informativnosti. Pokus, který možná
přínosný,
v kulturologickém kontextu epistemé, na jediné obracela na něčím
řešení
vědecko
ještě čeká
směr,
prostředku
na dovršení, se zdá být
protože se neupíná na jediné
a východisko. V
- technický
přístup,
době,
kdy se lidská pozornost
jako by se myšlenka zabývat se
takovým jako je písmo v širším kontextu vytratila. Proto si
popíšeme písmo z pohledu
nekonvenčí
grafologie, která by nám mohla
62
poskytnout staronový pohled na tento objekt. představuje
s oborem, který
Předtím
se ještě seznámíme
pomocnou techniku a který je s grafologií
často zaměňován.
4. 3. Písmoznalectví - grafognosie
Obor zvaný písmoznalectví
představuje
metodu využívanou v soudnictví a
v této oblasti je též nazýván jako písmová expertíza. Cílem je porovnání rukopisů
strojopisů,
a
zjišťování
totožnost pisatele a psacího stroje.
Grafognosie zahrnuje soubor technik a metod, které pomáhají odhalit autorskou identitu. Co se
týče
studia této soudní praktiky je zajímavé "umění" předávají osobně
zmínit to, že sami písmoznalci své jako
řemeslo
předává
a tímto se
vzájemně doplňovaly
a
schopní písmoznalci se
svým
žákům
dál. Grafologie a grafognosie se vždy
představovaly
vzájemnou protiváhu. Nadaní a
zároveň věnovali
i psychologické stránce objektu
svého zkoumání. Písmoznalec
potřebuje paradoxně
na rozdíl od
grafologů méně znaků,
což ovšem neznamená, že je písmoznalectví o to jednoduší. Písmoznalec musí brát v úvahu fyziologii psaní, dále se psaní. Ke zkoumání jsou proměnlivost
psáno, a a
vzít
na podmínky vzniku
pouze grafické znaky -
například
a tahy písma, velikost jednotlivých písem, tlak, kterým bylo
neposledně
zároveň
potřeba
zaměřuje
rychlost písma. Tyto
veličiny
bývají na
sobě
závislé
pro pisatele charakteristické. Písmoznalci si mohou na pomoc
počítačové
programy, které mohou rukopisy nasnímat a pak výsledky
prezentovat v grafech. Grafognosie a grafologie píšícího
člověka,
směřují
skrze písmo k pisateli a k individuu
zatímco gramatologie se
zaměřuje
takové. Grafologie zaujímá místo mezi pomocnými obecnější vědy
teoretickou
na písmo jako vědami
v rámci
- psychologie. Charakteristika: "grafognosie pak není
vědou,
nýbrž jen pomocnou pracovní metodou, sloužící
63
speciálním účelům (zjišťování autorství, odhalování padělků a podobně) v věd
rámci rozmanitých
(např.
paleografie literární historie atd.) nebo
praktických oborů (právní praxe, kriminalistika atd.)" (Polák, 1985).
4. 4. Grafologie - psychologie písma
"Rubnere," řekl šéfredaktor, "půjdete se podívat na toho grafologa večer
Jensena, má dnes
produkci pro zástupce tisku; prý to má být
epochálního, ten Jensen. Pak o tom napíšete patnáct zabručel
"Dobrá,"
řádek."
Rubner s náležitou služební neochotou.
"Ale dejte pozor, aby to nebyl šéfredaktor.
něco
"Dobře
nějaký
švindl," kladl mu na srdce
to kontrolujte, pokud možno
osobně. Právě
proto tam
posílám vás, zkušeného člověka" (Čapek, 2000, str. 42). Náš aktér Rubner
ještě
čeká.
netuší, co ho na této "epochální produkci"
Slovutný grafolog Jensen mu poodhalí roušku charakteru jeho drahé choti. Poté co mu Jensen zač,
vysvětlí,
co je ve
skutečnosti
jeho manželka
odchází Rubner velmi zdrcen a plný pochyb, koho si to
Tuto
vtipnou
karikaturu
představy
o
tomto
vlastně
"zvláštním"
vzal.
oboru
v prvorepublikové éře nám vylíčil klasik české literatury. Z jakých důvodů Karel Čapek vyjádřil svůj posměch nad grafologií? Co ho k tomu vedlo? Kromě
osobních
atmosféru,
která
připomínek,
přehlédnout
na grafologii nazírá velmi
samozřejmě přetrvává
období se
nemůžeme
všeobecně
do
určité
míry dodnes. V
kriticky.
i intelektuální Tento postoj
českém meziválečném
na grafologii nahlíželo jako na "švindl", který je svou
metodou podobný spiritismu, výkladu z karet nebo astrologie. O tuto nelichotivou rakouský
pověst
pojišťovací
se u prvorepublikových úředník
intelektuálů
postaral jistý
Rafael Schermann, který bez jakékoli
grafologické znalosti napsal knihu Písmo nelže. Svým
"uměním" nepatřil
mezi grafology, protože své analýzy odvozoval od svých
pocitů
a
64
neopodstatněných
postřehů.
Spíše by se svým "uměním" patřil do
škatulky"paragrafologie". Na mnohé věda,
působí
pro její
grafologie jako kontroverzní
příznivce
podložená
zaujímá místo mezi zcela validními a do jisté míry
spolehlivými obory. Co je grafologie a Patří
nedostatečně
proč
vyvolává rozporuplné názory?
do škatulky šarlatánství, nebo jen její jméno pod vlivem moderní
technologie
přestává
být populární?
Všeobecně míněný
názor je takový,
že grafologický rozbor je velmi atraktivní záležitostí, ale spoléhat se na
něj
dá tak jako na horoskopy. Můžeme považovat grafologii za "dojmologii" nebo za
tradiční
pomocnou metodu personalistiky, terapeutických a
psychologických metod? Kdy, jak a
proč
bádání a analýzy
grafologie vznikla? Mohou být výsledky grafologického věrohodné?
V této kapitole se pokusíme
tyto otázky, které nám tak jako tak pomohou
vytvořit
odpovědět
na
náhled na písmo jako
na individuální výraz lidského projevu. Popíšeme si vznik a vývoj grafologických škol a osobností z domácího i ze Nastíníme si, co grafologie
představuje
zahraničního prostředí.
a co je objektem jejího zkoumání.
4. 4. 1. Co je to grafologie
Grafologie nám poskytuje specifický pohled na písmový projev, zejména na rukopis. Písmo zkoumá ne z historického ani ne ze semiotického hlediska, ale z hlediska povahového založení pisatele. Pro grafologa zaznamenává pisatel do psacího prostoru spolu se slovy také svoje momentální rozpoložení a stav, to se pak snaží objektivním způsobem vyhodnotit. Grafolog neposuzuje pravost rukopisu, ale
zaměřuje
svou
pozornost na obraz podstaty lidského smýšlení a charakterových rysů, zkoumá souvislosti mezi písmem a
člověkem,
který píše. Grafologie tedy
nezkoumá písmo samo, ale od pisatele vzešlou projekci, kterou zachytí na
65
psací prostor. Psaní bychom mohli pojmout jako normovaný proces, zapříčiněný
psycho - fyziologickými faktory.
"Grafologie je diagnostická metoda, jež mapuje v širokém
záběru
strukturu
a dynamiku osobnosti pisatele, a to i ve vzájemných vztazích. Nespokojí se tedy s pouhým výčtem vlastností a schopností pisatele"(Češková. Fišerová, 2004, str.13). používaná
izolovaně
grafologie
vzájemně doplňovat
knize Mluví písmo
neměla
Pro tuto diagnostiku platí, že by
bez interakce z jinými metodami, s nimiž se
vyjadřuje
a kontrolovat. Miloslav
může
Kučera
ve své
plně
využívat
nemůže
názor, že laik
být
psychologie písma pro neznalost jiných psychodiagnostických metod, ačkoliv
by se grafologie mohla na první pohled zdát jako velice
jednoznačná
a tudíž pro laika snadno pochopitelná. Grafologie má tu
vlastnost, která v
určitých
momentech
k rozboru a k analýze není některé
detaily by
měl
třeba
může
pisatelovu
být výhodou i nevýhodou -
přítomnost.
Což znamená, že některé
grafolog konzultovat s pisatelem,
mohou pisatelovy rysy
určit
s velkou
přesností
i bez jeho
momenty
účasti.
"Svým
charakterem spadá psychologie písma do kategorie tzv. projektivních metod, u nichž se
bezděčně
zrcadlí v testovém výkonu bud'
určité
osobnostní (povahové) rysy, nebo psychická situace osobnosti, nebo osobnost jako celek v konkrétním okamžiku (osobnost dynamický a seberegulující písma a její
důležitý
interpretativní
přístup,
systém)"(Kučera,
otevřený,
1991, str. 26). Psychologie
prvek - rozbor rukopisu - vyžaduje komplexní který by
neměl
sklouzávat k fragmentálnímu
myšlení. Fragmentální myšlení a uvažování, které není ideální ani v jiných vědeckých
oborech, znamená, že grafolog
pouze na jednu stránku rukopisu,
ačkoliv
zaměřuje
je velmi
svou pozornost
důležité,
aby se na
rukopis díval jako na celek, který mu poskytne komplexní informace o autorovi rukopisu. Základní podmínkou ke grafologickému bádání jsou poznatky získané empirickým jsou
přijaty
způsobem
- poznatky a informace získané
jejich následovníky,
kteří
navazují a
dřívějšími
pokračují
badateli
v badatelské
66
činnosti
a
směřují
jevu, dále ke
svou práci k pozorování a vyhodnocování zkoumaného
sběru
a
shromažďování materiálů,
které dávají podklad důležité,
k odbornému studiu problematiky. V tomto ohledu je velmi
grafologii vykonávala zkušená osobnost, která za své studium a rukopisů
nashromáždila a prostudovala mnoho
působení
podkladů,
a
aby
které
nabídnou bohatou praxi s analýzou rukopisu. při
Není obvyklé, aby se grafologové opírali pomoc si
přibírají
rozboru pouze o rukopis, na
i symbolické interpretace, které jsou v grafoanalýze
naprosto shodné s jinými grafickými technikami, zejména
například
s
kresebným Baumtestem, který posuzuje kresbu stromu.
Co lze grafologickým testem zjistit o pisateli? Jak je již výše
zmíněno,
jejím cílem je zmapovat strukturu a dynamiku pisatelovy osobnosti. Zaměřuje
se na celkovou podstatu lidské osobnosti, to znamená, že
nehodnotí pouze míru pozornosti zkoumaného subjektu. Grafolog je vytvořit
schopen zvládá využívá
zátěžové
svůj
například
komplexní
představu
o pisatelových rysech - jak pisatel komunikační
stresové situace, jaké má
životní prostor, jak má velké
sebevědomí,
sklony k introverzi nebo k extroverzi a jak
schopnosti, jak jestli má v
například
sobě
dokáže
spolupracovat se svými kolegy na pracovišti atd. Tyto charakteristiky se grafologie snaží popsat a zachytit vanalyzovaném písmovém projevu jedince,
který jako jakýkoliv jiný
charakterizovat každého
lidský
projev
a
výraz
dokáže
člověka.
Proč lidé vyhledávají grafologa? Vlaďka Fischerová a Dana Češková to
vidí takto: "Jednotlivci za grafologem sebepoznání.
Chtějí
jak se chová,
proč
blíže pochopit,
přicházejí
proč
nejčastěji
za
účelem
se k nim jejich okolí chová, tak
mají potíže v partnerských vztazích nebo opakující se
problémy stejného druhu v zaměstnání"(Češková, Fischerová, 2004, stL 13). Pokud si je pisatel svých potvrdit, v tomto neuspokojí na
případě
cestě
nedostatků vědom, stačí
od grafologa. Je
nasnadě,
mu je pouze
že grafolog klienta
po pochopení sebe sama, v tomto okamžiku by
měl
67
nastoupit terapeut, který základě
mnoho
může
dlouhodobě
s klientem pracovat
a na
i jiných projektivních metod než je grafologie. Není výjimkou, že grafologů rozšíří
působnosti
své studium a pole
s terapeuty blízce spolupracují.
Další
uplatnění
v oblasti personalistické praxe, kde se pokouší
určit
o terapii nebo
nachází grafologie vhodné
či
nevhodné
rysy jedince, který se uchází o dané pracovní místo (viz kapitola Validita grafologických
závěrů).
4. 4. 2. Písmo jako "mozkopis"
Písmo zobrazuje vědomé
komplexně
psychický stav a rozpoložení, zrcadlí nejen
prvky lidského chování,
pravděpodobně představuje
hrají
fenomén
větší
nevědomé
ale též
úlohu než složky
ovlivněný kulturně
písmo v rámci jednotlivých kultur a
složky,
vědomé.
které
Objev písma
- historickými faktory, vlivy na
národů
se kombinují s povahou
a duševním rozpoložením jednotlivce. Z toho vyplývá, že vznik písmové předlohy
jednotlivých národních oblastí jsou
zákonitostmi, které se grafologie snaží
ovlivňovány
abstraktními
osvětlit.
Grafologové neuvažují o písmovém projevu jako o rukopisu, nýbrž jako o "mozkopisu", který zanechává na psací ploše charakteristický otisk a výraz píšícího
člověka.
psací plochu procesy tedy
řízen
představuje
vytvářené
řídit bezděčné,
střídavého napětí
a
pouhý "nástroj", který
mozku, v
mozkovými centry, z nichž
Jeho úkolem je
atd.
Ruka
podvědomí.
vývojově
přenáší
na
"Psací pohyb je
nejstarší je tzv. pallidum.
rytmické pohyby tam a sem, využívající
uvolnění. Příklady těchto pohybů
. .. "(Veličková, 2002, str. 29).
jsou dýchání,
Jiné mozkové centrum,
mladší, tzv. striatum plní funkci mozkového centra, jež
chůze
vývojově
zapříčiňuje
brzdící
vlivy pohybu a v písmu se projevuje zpomaleným projevem a redukcí psacího pohybu. Mozkový kmen naopak vyváženost, to se
samozřejmě
zapříčiňuje
vyrovnanost a
i podle grafologického tvrzení
může
odrazit
68
na provedení rukopisu. Na psací ploše podle tohoto tvrzení je patrná zvýšená integrita tvarů a pohybu. Šedá kůra mozková - cortex se vyvinula ze všech
těchto
živočišných druhů
tím, že
center
nejpozději
vytváří
myšlení i konkrétní myšlení.
a lidský druh odlišuje od jiných
lidský intelekt,
Převaha
tvůrčí činnost,
tohoto myšlení se jeví v rukopisu
velkou snahou o kontrolu pohybu i tvarů
(Veličková,
2002).
Nevýhodou a zvláštností grafologie je, že není schopná rozeznat pohlaví pisatele, protože pisatel opačného
projevovat rysy
nebo
nepříliš
může
třeba
pohlaví. Muž
například
"zženštilost" a žena
abstraktní
stoprocentně
ve svém rukopisu
projeví svou jemnost až může zapříčinit
výchova
v rámci chování si
obecně
drsné rysy, což
velká akceptace své pohlavní role. činnosti
Pro bližší pochopení mozkové vysvětlíme rozdělení
a funkce hemisfér. Lidský mozek se skládá ze dvou
hemisfér: levá hemisféra obsahuje centra vykonávající racionální a konstruktivní myšlení, bývá Svým
působením
spojována s projevy mužského chování.
ovlivňuje
funkci pravé ruky.
abstrahovat a klasifikovat, umí se mozková
část,
zaměřit
Ovlivňuje
schopnost
na detaily. Pravá hemisféra je
která specifikuje chování ženské, s tím je spojována
intuice, citovost a duchovní život, mozku se nachází
řečové
umění
metafory i symboliky. V této
části
centrum. Odsud vychází "schopnost obsáhnout
lexikální významy a z pravé emotivní významy, schopnost rozlišovat intonaci řeči a výrazy obličeje, ... (Češková, Fischerová, 2004, str. 12). Pravá hemisféra logicky Různé
řídí
ruku levou a
vůbec
koordinaci levé
části těla.
myšlenkové proudy a východní náboženství tvrdí, že v každém
z nás vládnou oba principy, mužský i ženský. V každém z nás tyto principy k sobě
neoddělitelně patří,
obtížné s jistotou
určit,
proto je
například
zda se jedná o rukopis ženský
pro grafologa velmi
či
mužský.
69
4. 4. 3. Vliv sebekontroly na
písařský
V kapitole vývoj písma jsme si popsali těsně
písmového
umění
písaři
byli do
dlouhé týdny a
nepředstavovalo
promyšlený předávání
podoby,
a
to
novověku
duchovní
bylo
však žádný
vznešených myšlenek a
která byla od nich žádaná. výrazu však moc prostoru
grafologicky
plnohodnotně
přiblížil
nad kterými trávili
zasvěceným
představovali
názorů,
stylizovali
K vlastnímu neměli,
osobám, přesně
ale
prostředníky svůj
výtvor do
vyjádření
svého
proto jejich dílo nelze
zhodnocovat. Tato situace určité předlohy
nositeli
písaři, kteří
a
spontaneity,
Písaři
styl.
kdy pisatel se snaží psát podle
národů;
představitelé
určené
projev
přirozeného
aby se
písmového vývoje, který byl
Přepisování textů,
měsíce,
provedený
dějiny
a lokálních kultur a
umělecké řemeslo.
ovládali své
k
řeči
spjat s s vývojem
projev
připomíná
a snaží se
metodu,
změnit svůj
styl,
požadovaným vlastnostem - nazývá se grafoterapie. "Z
tohoto pohledu se
můžeme
na
středověká
knihy daným (nikoli svým vlastním)
skriptoria, kde mniši opisovali
způsobem,
intenzivně písaři
byli
nuceni zbavit se své individuality. Nebylo tomu tak docela. Mnich
měl
pracující grafoterapeutické dílny.
možnost vybrat si z jeho
vlastní
Může
podívat jako na
několika vzorníků
přirozenosti"(Češková,
Grafoterapie jako
způsob
se zdát, že tehdejší
písem to, jež nejvíce vyhovovalo Fischerová,
terapie se však mnoha
2004,
str.
10).
směrech neosvědčila
jako metoda úspěšná. Účinky tohoto způsobu se nemusí osvědčit, nikde není dokázáno, že vliv na lidskou povahu a změna
způsob
chování
může
mít
psaného stylu.
70
směrů
4. 4. 4. vývoj grafologických
Grafologie vznikla
hlavně
podmíněn
na území Evropy a její vznik byl i
zpodobňováním
ontogenezí hláskového písma, které svým bohatým
nemohlo zůstat bez povšimnutí. Našlo se několik učenců, kteří se zaměřili vztahů
na bližší zkoumání
mezi individuálním rukopisem a povahovými
rysy pisatele. Na konstituování pevných během
té doby se nechala
ovlivňovat
spočívala výlučně
grafologie
mezi povahovými rysy složení množiny získávány a
většinu
jejichž rukopisy byly analyzovány, a tak
obyvatelstva
principy"(Kučera,
výkladové
tvořila
negramotná
ovlivňováno
obyvatelstva, které však bylo
humanizace
přesvědčením
všeobecně
vzdělání
a
a jejich rukopisem, hrálo významnou roli
část,
dovednosti a rysy mohly zkoumat pouze na specificky
náboženským
načas
mnohými okolnostmi: "V období, kdy
ověřovány interpretační,
str. 26). Dokud
si dala grafologie
na empirických zkušenostech o vztazích
pisatelů
pisatelů,
základů
se rukopisné
tvořeném
vzorku
(písaři)
svou profesí
(duchovenstvo).
1991,
Proto
do
nebo
období
nebylo prakticky možné specifikovat a identifikovat
platné zákonitosti.
S rostoucím ekonomickým a
hospodářským
měšťanstva
vlivem
nastal
problém falsifikace obchodních smluv a listin. Vilém Schbnfeld ve své knize
Učebnice vědecké
grafologie pro
takto: "Písmo se stalo významným básníci a
učenci;
velký význam
činitelem
život
sebevzdálenějším
rukopisných listin
získal obchodním
sváděla
padělaly"(Schbnfeld,
řemeslo
písma se
pro svého
písemného
partnerem.
Užívali ho
Významnost
se
mnohých
i k tomu, aby se písma napodobovala a podpisy
mistrů písařství
se stalo nedílnou
samozřejmě
původce.
styku
1996, str. 14). S tímto problémem souvisí
specializace soudních jejichž
národů.
podpis, protože se brzy
příznačný
možnostmi
popisuje tuto situaci
v životě
měl vlastnoruční
poznalo, že individuální rukopis je Hospodářský
začátečníky
neboli soudních
součástí
znalců
okruhu soudních
nemohli nevyhnout
postřehu,
že
rozšíření
znalců.
písma, Znalci
nejpřirozenější
71
účelem,
podoba rukopisu je psaná ne za oficiálním
ale naopak
neformálním způsobem; v situaci, kdy pisatel spíše zaujat obsahem než formou. Proto mezi falsifikace
studovali
těmito
těch,
písmoznalci bylo mnoho rysů
propojenost povahových
kteří
autora
vedle
rukopisu
s písemnostmi, které jím byly sepsány. předloh
Postupný vývoj písmových interpretace byl vždy společenskou
ovlivňován dějinnými
Středověk
atmosférou.
dodržování dané
a s ním související princip jejich
předlohy
a
-
se nesl ve znamení striktního
vytýčené představy
o písmovém útvaru.
Renesance
přinesla uvolnění
éře začaly
prosazovat principy humanismu, které se v písmu projevily
a
očištění
kulturně
etapami a jejich
od dogmatismu,
opět
jednoduššími formami a konturami. Po renesanci se upjatost a
celospolečenská
zároveň
se v této
hlásí ke slovu grafologů
je
grafologie
a
neobyčejně silně působil
na
kontrola chování.l-což je podle
patrné i v písmovém projevu. věd
"vývoj
zasáhl
především
racionalizoval výklad grafických
teoretická
jevů.
Nejprve
východiska
počátkem
vývoj psychologie výrazu koncem 19. století a třicátých
vývoj fyziologie
počítačů ověřují
pomocí
a
čtyřicátých
20. století; poté
let a posléze matematika, která
empirii, tak teoretické
předpoklady
a
kromě
toho
umožňuje a usnadňuje nové formy validizace, ověřování platnosti pgie 37
písma -
zřejmě
tak bude
činit
1991, str. 27). Jak již bylo výše empirický výzkum, který
se stále zmíněno,
během
praktickými zkušenostmi generací
několika
Kučera),
dominuje v grafologické práci
století se prohloubil
nashromážděnými
grafologů.
Nyní se seznámíme s významnými nás. V
vzrůstající důležitostí" (Kučera,
představiteli
dostupných publikacích
grafologie ve
(například
světě
i u
Mluví písmo - Miloslav
které se zabývají historií grafologického
směru,
datují první
pokus o spojení vlastnosti rukopisu s pisatelem do období antiky a tento pokus
přičítají
římského
filozofovi Aristotelovi. Nebo jiný pokus je vypátrán u
historika Suetonla z prvního století
před
Kristem, který se
Miloslav Kučera ve své knize Mluví písmo uvádí pro termín psychologie písma zkratku - pgie písma.
37
72
podrobně
císaře
zabýval písmem
Augusta. V šestém století našeho
letopočtu se v Římě již objevují soudní znalci. Středověk však představuje
dobu
nepřející
zakládání grafologické metody. Zatímco renesanci, tj.
etapu mezi patnáctým a sedmnáctým stoletím, specifikuje Oldřich Ševčík pokladům
takto: "návrat k intelektuálním sféře
antiky - se odehrává nejen ve
myšlenky, v humanistickém studiu, ale
neméně,
a snad i
někdy
podstatněji, spektakulárněji, ve studiu, znovuobjevování. .. "(Ševčík, 2002,
str.168). Tato slova vypovídají o době, která přináší touhu po poznání, tradičních
která se odráží v mnoha ačkoli
zde ještě
nemůžeme hovořit
i nových oborech. To znamená, že
o profilování se grafologických
základů
v pravém slova smyslu, můžeme zaznamenat určité snahy poznávání například
písma. Za zmínku stojí sdružení soudních
znalců
písma, které pak Ludvík XV. povyšuje na
akademii. Zájemci o místo a speciálními zkouškami
v
Paříži
začlenění
(Kučera,
Do boje proti falšování
faktJ. že se v roce 1570 ustanovuje
do této akademie museli projít
1991).
důležitých
listin vytáhl Francois Demelle, který
roku 1609 vydal své dílo Návod k posuzování padělaných písem
neboli k srovnání písma s podpisem. Autor v této knize projevuje jisté známky scéně
povědomí
o rysech individuálního písma. Nedlouho poté se na lékařství
objevuje profesor
z
Bologně
Camillo Baldo se svým
pojednáním Trattato come da una lettera missiva si cognoscano la natura e qualita dello scrittore, které se zabývá tím, jak rozeznat pisatelovu přirozenost
a jeho povahové rysy. Vypozoroval, že k tomu, aby zkoumané
písmo mohlo být analyzováno z tohoto pohledu, musí rukopis vzniknout spontánně,
neformálně.
K tomuto
účelu
ideálně
slouží dopisní forma.
Kolem roku 1650 vychází spis Prorok neboli pojednání o
předpovídání
písma od Marcuse Aurelia Severina profesora anatomie a chirurgie z Neapole. I zde
můžeme
pozorovat jistý pokus o práci s rukopisem, ke
kterému se Severinus staví s velkým zájmem. Samozřejmě
pořádný
že tyto
nesmělé začátky
zájem až o století
později.
upadly v zapomnění a vzbudily Schonfeld uvádí, že
například
73
v
Německu
se zvýšil zájem o tuto sféru
tehdejšího kulturního
světa
- mezi
ně patřil
hlavně
představiteli
mezi
Leibnitz, Lavater, Grohmann a
dokonce i Goethe. Švýcar Johann Kaspar Lavater sepsal působivé pojednání, nesoucí název Fyziognomické fragmenty k podpoře lidského poznání a lásky k lidem. Počátkem
osmnáctého století usuzuje z písma Edouard Hocquard "ducha
a povahu
mužů
a žen". Mohli bychom jmenovat
nějakým způsobem
nespočet
jmen, které by
byly spojovány se zkoumáním písma za účelem
povahového specifikování, ale našim cílem je zmapovat vývoj od nesmělých pokusů
písmových analýz až po moderní grafologii.
Vznik a vývoj grafologických škol je i tradicí, proto další
dělení
podmíněn
národností a kulturní
budeme sledovat podle z národnostního
hlediska, zmapujeme tradici grafologie ve Francii, v Itálii, v
Německu,
ve
Švýcarsku a nakonec připojíme i představitele z českých zemích.
•
Francouzský grafologický okruh
Francouzská grafologie sice nezastává primární postavení v konstituování se nového oboru, zato se zasloužila o prvotní zázemí pro první samostatnou školu. Robert Saudek ve své knize
Vědecká
grafologie
popisuje: "R. 1830 existovala ve Francii skupina, zabývající se vykládáním písma; k ní náleželi: Bondinet, biskup Amienský, kardinál Régnier, arcibiskup Cambraiský a abbé Flandrin"(Saudek, 2000, str. 20). Je patrné, že v
počátcích
profilování moderní grafologie stojí
se mohli dostat se staršími i
novějšími
hlavně
duchovní,
kteří
rukopisy do osobního kontaktu více
než kdokoliv jiný. Posledně
jmenovaný duchovní abbé Flandrin stál u zrodu obsáhlé sbírky
rukopisů.
Flandrin však proslul jako
učitel
a rádce prvního
grafologa Jeana Hypolita Michona (1806 - 1881). Michon
věnovat
teologii, pak ze svého
záměru
skutečného
Původně
se
chtěl
ustoupil a své nadání
74
zaměřil
na výzkum písma a
rukopisů.
Roku 1875 vydává svou knihu
System de Graphologie 38 , ve které tuto metodu poprvé pojmenovává slovem grafologie. Postihuje zde rozsáhlý soubor grafologické teorie a praxe. Tento grafolog se roku 1871 zasloužilo založení první Grafologické společnosti (SOG)39 Největším Michonovým přínosem byl důraz na důkladně
analytický a deduktivní postup a samozřejmě snaha konstituovat
grafologii jako logický Jeho postup
při
uspořádaný
systém.
analyzování byl takový, že v rukopisu nacházel grafické
jevy, ze kterých selektuje pouze ty, jejichž povaha se odlišuje od psací předlohy. Vytýčil
k sobě
si jednotlivé prvky a s nimi spojené povahy a navzájem je
přiřazoval.
představoval
Tak
určitý
vytvořil
systém, kde každý písemný prvek
povahový rys. Svým bádáním došel k závěru, že
existují dvě skupiny znaků: jedním z nich byl znak stálý - signe fixe, který mohl být interpretován pouze jediným výkladem (toto fungovalo s všeobecně
rozšířenou představou,
že charakter je souhrn konstantních
vlastností. Michona však více zajímal druhý znak, a to znak negativní -
signe négatif. To znamená, že usuzoval z
nepřítomnosti určitého
znaku,
Kučera
k tomu
že autor rukopisu vlastnost spojenou se znakem nemá.
dodává, že: "Nevyskytování se jevu je "negativní signál" - nerozvážnost je např.
identifikována tím, že v písmu
(Takové dedukce lze
uvážlivě
chybějí
použít i v moderní pgii písma, ale jen tehdy,
jestliže výrazný grafický jev psychologicky opačnou,
grafické jevy opatrnosti.
vylučuje
vlastnost zcela
a je vyloučeno, že by mohla vyplynout z jiných jevů)"(Kučera,
1991, str. 28). Tradice předávání si poznatků a vědomostí se nezastavila ani v tomto případě.
Michonovým žákem se stal Jules Crépieux - Jamin (1859 -
1940), který si Saudek,
původně
jeden
z
za své povolání zvolil zubní
nejvýraznějších
osobností
lékařství.
české
Robert
grafologie,
Názvy jeho dalších děl jsou: Umění poznat lidi podle jejich podpisu1871 , Tajemství písma 1872, Praktická metoda grafologie 1878 39 Tato společnost byla roku 1976 přejmenována na Francouzskou grafologickou společnost (SFDG). 38
75
charakterizuje
tohoto
z francouzských
grafologů.
Francouze, Jest
"... nejznamenitější
takto:
nevyrovnatelný,
nadaný
vyznačuje
schopností románských ras, sympatetickou prozíravostí; konečně
bystrým zrakem, nevšední zkušeností, a několika
zjemnělým
desetiletí
2000, str. 23). Pro zejména
při
slavném
Dreyfusově
rukopisů"(Saudek,
se Crépieux - Jamin proslavil
procesu. Vydal mnoho publikací týkající
se grafologické tématiky, jmenujme
například:
Praktické pojednání o
grafologii (Traité pratique de Graphologie, 1885), Písmo a charakter Ecriture et le Caractere, 1887). pokračoval
se
vrozeným a prací
nadáním pro posuzování
nezasvěcenou veřejnost
zvláštní
Ačkoli
Crépieux -
(ť
zpočátku
Jamin
a navazoval na Michonovu tradici, záhy se s jeho stylem
grafologie rozešel. Nesouhlasil a odmítl tvrzení negativního znaku a rovněž předpoklad určitým
pevných grafických
charakterovým
důležitější
rysům
znaků,
které by
a vlastnostem.
Dospěl
můžeme
odpovídat
k závěru,
že
fragmentů.
Grafické
hodnotit pouze na
základě
je brát rukopis jako celek a ne jako souhrn
znaky, vyskytující se v rukopise,
měly
pozorného zhodnocení celkového písmového kontextu. Na rozdíl od přímočaré
Michonovy
zautomatizované teorie,
představoval
tento postup
naprostou novinku a vyvolal tím mezi grafology mírný rozruch. "Je také tvůrcem
tzv. výslednicové teorie, jež psychologicky rozlišuje mezi
vlastnostmi prvotními (primárními) a druhotnými (sekundárními), a ze dvou
nebo
několika
prvotních
vlastností
druhotnou"(Schonfeld, 1996, str. 15).
Při
usuzuje
na
vlastnost
posuzování rukopisu se snažil
postupovat od celkového pojetí rukopisu k jednotlivostem grafických znaků.
Ze svých
závěrů
následovně radikálně
podle
písma, které
Tím vlastně specifikoval tzv. grafické
které ovlivňovalo bližší výklady grafických prvků. "Popis
jednotlivých některým
devět typů
zúžil na šest základních kategorií, které stanovil
nejcharakterističtějších rysů.
prostředí,
k
vyvodil nejprve šedesát
typů
písma bylo možné dedukcí
ještě rozšířit
a dojít tak i
vlastnostem, jež se logicky odvodily, aniž by se daly
grafologicky doložit"(Živný, 1991, str. 93). Svou poslední snahu publikovat
76
své výsledky realizoval v knize ABC de la Graphologie z roku 1930. Na později
jeho dílo navázal a
rozvinul André Lecerf a pak Charles Gi/le-
Maisani (Psychologie písma 1969). době
Crépieux - Jamin byl ve své něj
v
velmi inovativní grafolog, bohužel se u způsobilo
projevil sklon ke konzervatizmu, což
příjímání
svůj
grafologických
směrů.
neoblomnou zatvrzelost
Stalo se to, že francouzská grafologie
novátorský a nápaditý vývoj zbrzdila. Crépieux - Jamin odmítl
přijmout
podněty
nové
hlavně
zázemích,
vývoje se na
vyskytují
všestranné přiblížit
ke
grafologického
grafologům
německým,
přesunulo
od
mezi kterými se
fyziologové a psychologové. Michonovou devizou bylo
vzdělání
přehled,
a velký kulturní
k lidským povahám a
německá
v jiných kulturních
devatenáctého a dvacátého století
grafologů
lékaři,
tvořily
Německa. Těžiště
z oblasti dnešního
přelomu
francouzských
a poznatky, které se
dotvořit
zdůrazňovala
grafologie
tak
svůj
což mu
jistě
pomohlo se
grafologický systém, ale
spíše zkoumání s
přírodovědeckou
orientací. "Jestliže ,francouzská škola' se koncentrovala na problém, co a jak se z psychiky
s
člověka
německou důkladností
a
promítá do jeho písma,
systematičností soustředila
německá
škola' se proč
na problém,
tomu tak je"(Kučera, 1991, str. 28).
Na
závěr
kapitoly o
začátcích
Francouzská grafologická
francouzské grafologie
společnost
můžeme
dodat, že
(SFDG) funguje doposud. Podle
Živného, české výrazné grafologické osobnosti, působící v Itálii, zažívá ve Francii grafologie na rozkvět.
Grafologická
pochlubit osmi tisíci příslušníci
jiných
Národní institut výzkumů
počátku
devadesátých let dvacátého století velký
společnost členy,
z
čehož
národů. Kromě vědecké
se
může
představují
společnosti,
zde fungují
Paříži
a Institut grafologických
v Boulogne sur Seine, Seskupení grafologických
Francie(GGCF) a Technická
letech
sedmnáct procent
grafologické
grafologie v
v devadesátých
společnost expertů
písma z
poradců
Paříže.
Ve
Francii má na rozdíl od České republiky státní uznání a garanci, ačkoliv je to povolání svobodné(Živný, 1991).
77
•
Německý
grafologický okruh
V tomto okruhu se objevilo
několik
grafologů, kteří
zviditelnění
grafologové
se zasloužili o
se
postavili
grafologie ve
k francouzské
tradici
spojitosti mezi procesem psaní a lidském pohybu. V
světě. Němečtí
kriticky,
zastaralosti. Pokusili se jít svou novátorskou cestou a
dvě
přínosných
velmi výrazných a
s názorem
začali
počátcích
zkoumat
zde figurují
osobnosti, berlínský písmoznalec Wilhelm Langenbruch a básník,
sochař
a grafolog Hans H. Busse.
Busse se v této
době
zamýšlí ve své publikaci Die Graphologie - eine
werdende Wissenschaft nad otázkou, zda a písmovém provedení.
"Odpověď
se hledala ve
vzniká (Entstehungweise der Schrift); tento osobní psací pohyb. Tím se světla.
proč
předmět
se povaha zrcadlí v
způsobu,
způsob
byl chápán jako
bádání - písmo - dostal do nového
K poznatku, že písmo je fixovaný pohyb, se pak
poznatek, že psací impulsů),
činnost
jejichž místem
vychází z pohybových
původu
jakým písmo
připojil
další
popudů (ústředních
je velký mozek, a že tudíž píšící ruka je
jen výkonným nástrojem mozku"(Schonfeld, 1996, str. 16). Schonfeld dále popisuje, že
četnými
pokusy bylo prokázáno, že rukopis je ve
skutečnosti
mozkopis. Langenbruch a Busse svými publikacemi zaujali jiné
dvě
osobnosti -
profesora fyziologie Wilhelma Preyera a psychiatra Georga Meyera, se zabývali výše Založili spolu s
zmíněnou
německým
kteří
souvislostí mezi psaním a pohybem ruky. společnost
filosofem Ludwigem Klagesem
Deutsche grafologische Gesellschaft, jejíž
působnost
trvala až do roku
1908. Wilhelm Preyer se ve své knize Zur psychologie des Schreibens do hloubky zabývá zákonitosti psacího pohybu. Svou knihou dal k založení
německého směru,
což
představovalo vědomý
protiklad ke
škole francouzské. Preyer se na rozdíl od Michona, který se zejména na tvar písmových
značek, zaměřil
podnět
soustředil
na psací pohyb. Tvary jsou
78
podle
něj
vyčíst
snahu: "odkrýt
pouhým východiskem pro pohyb psaní. Z jeho výzkumu lze nepřehledný
,znaků',
nános
jenž grafologii dusil a
objevit obecné zákony psacího pohybu, jež by pak dopomohly k
rozluštění
zvláštností tvarového
utváření.
Poprvé tu není východiskem
dušezpytného pozorování znak, ale celý komplex
symptomů
(tamtéž).
Georg Meyer je autorem práce Die wissenschaftlichen Grundlagen der Graphologie -
Vědecké
základy grafologie, jakožto psychiatr zkoumal
spojitosti mezi pohybovým výrazem a psychickým stavem u střídání
maniodepresí. Dokázal, že prudké těchto pacientů,
Meyer klade
ale i u zdravých důraz
na
jedinců,
psychických
rysů,
stavů
trpící
nejen u
se odráží na písmovém projevu.
psací zralost pisatele,
interpretace pisatelových celkových
pacientů
je nutná
protože z hlediska
určitá
ustálenost, která
v době dospívání není stoprocentní. Jakýkoliv grafický jev v rukopisu je ve spojitosti s jinými faktory, což tento fakt dodává rukopisu svou originalitu a jedinečnost.
Meyer
úměrná
četnosti
O
jejich
upevnění
postřehl,
že míra psychických
jevů
nemusí být
v rukopisu.
grafologických
základů
v
německém
kulturním klimatu se
zasloužila německý myslitel - Ludwig Klages (1872 - 1956)40, který ač původně
vystudoval chemii, se poté
věnoval
právem považovat za pravého zakladatele
zejména filozofii. Klagese lze
vědecké
grafologie, protože ve
své práci dokázal propojit teorii výrazu a psychologii osobnosti. Roku 1917
přepracovával
a
postupně
doplňoval
knihu s názvem Písmo a
charakter (Handschrift und Charakter). V této knize navrhuje dva základní
principy - princip písma jako výraz a princip písma jako výtvoru. U prvního principu lze aplikovat analýzu výrazového pohybu, z níž lze rozpoznat předpoklad,
určité
příčiny
v psychice.
U druhého principu
že veškeré lidské pohyby jsou
ovlivňovány
a
uplatňuje
spoluvytvářeny
Ludwig Klages napsal pracl Člověk a Země, která představuje manifest radikálních tehdejšího Německa. V této knize popisuje téměř všechna témata současného ekologického hnutí. Svými názory vyjadřoval nesouhlas s křesťanstvím, kapitalismem, s konzumem a s ideologií pokroku. Bohužel byl také považován za lidového fanatika, který připravil živnou půdu pro fašistickou filozofii.
40
ekopacifistů
79
neuvědomovaným vnitřním očekáváním
názoru, že fenomén písma je
jejich
úspěchu.
Jeho teze stojí na
ovlivňováno řídícími představami.
Klages nahlíží na písmo po dosažení zralosti jako na zautomatizovaný chtěný
pohyb, jehož proces se
můžeme
na pod prahem
vědomí,
proto ho
nazývat výrazovým pohybem. "Písmo je však i výtvorem, protože
ovlivňováno
oddělit,
vytváří
řídícími představami. Obě
někdy
může
výtvorem"(Kučera,
složky nelze v písmu vždy
být rukopis spíše výrazovým
přesně
pohybem, jindy
1991, str. 29).
Na Klagese navázala rakouská grafoložka Roda Weiserová, která se zaměřila rozšířila
na kriminální rysy v lidské povaze. Po rozsáhlém výzkumu Klagesovu metodu o pojem Grundrhythmus - základní rytmus.
Toto kritérium
označila
V roce 1961 vyšly
dvě
za
určující
v popisu morální
úrovně
pisatele.
publikace. První se nazývá Grafologická praxe od
Bernharda Wittlicha, která
pokračuje
v
Klagesově
zjednodušuje Klagesovy tabulky, které slouží jako
tradici,
pomůcka při
doplňuje
a
praktickém
rozboru. Druhou publikaci napsali Alice Enskatová a Helmut MOller
a
nese název Grafologická diagnostika. Tato dvojice autorů se pokusila vnést do této knihy ucelený systém a zpochybněné
zároveň
Klagesovy termíny a postupy.
Při
doporučují
dodržovat své jasně stanovené postupy:
1. První
krok
představoval
řazení
odstranit pro
ně
zkoumání rukopisu
proměnných
podle
smyslově
technických hledisek. 2. Druhý krok zachycoval grafické zvláštnosti a obecné významy
pěti
skupin proměnných (tempo, kinetická energie, profilování tvarů, směr pohybu,
vřazení
do prostoru apod.).
3. Následující bod se snaží o registraci 4. Na
závěr
proměnných.
zbývá interpretace nasbíraných informací.
Petr Živný zhodnocuje situaci grafologické tradice a škol v Německu v devadesátých letech tak, že oproti šedesátým
letům
je zájem o studium
grafologie (na vysokých školách v rámci kateder psychologie) na ústupu.
80
Německá
grafologická
společnost
V současné
pak zanikla.
fungovala pouze v letech 1897 až 1908,
době
existují
grafologů
Profesionální sdružení diplomovaných německy
grafologická jednota a Svaz
•
například
a
tyto organizace:
psychologů, Německá
mluvících diplomovaných
grafologů.
Grafologie ve Švýcarsku
Švýcarsko
se
nemůže
sice
grafologickou školou, zato jedním ze svých
pochlubit
svou
může výrazněji přispět
badatelů.
vlastní
samostatnou
ke grafologické tradici
Tímto badatelem byl Max Pulver (1889 -
1952), který svým dílem Symbolik der Handschrift (Symbolika písma, 1931)
přispívá
k problematice tím, že
upozorňuje
na vliv
nevědomí
na
podobu rukopisu. "Písmo je tedy nejen fixovaným posunkem, výrazovým pohybem, nýbrž také úkonem symbolickým"(Živný, 1991, str. 102). Pulver dále tvrdí, že psaní je vědomé
psaní
způsobem
nevědomé
představuje
vykreslení
nevědomý
vnitřní přirozenosti
pisatele a
obraz sebe samého -
svým
zobrazuje autoportrét pisatele.
Pulver sice
pokračoval
v
Klagesově
linii symboliky písma a snažil se
rozpracovat jeho teorie do hloubky, nemohl však souhlasit s jeho dvojznačností
grafických
znaků
as
přístupem
zcela nesouhlasil ani Vilém Sch6nfeld,
k tvarové úrovni, se kterou
ačkoliv
jí používá ve svém díle
Tuberkuloza, charakter a rukopis. 41 Sch6nfeld tvrdí, že není třeba
posuzovat osobností
úroveň
anticipační
cestou, ale že vyplyne po
podrobném rozboru sama. Vraťme
se k Pulverovi, o kterém Sch6nfeld píše: "Mluvíme - li tedy o
písmu jako o symbolickém úkonu, nemyslíme tím případy
poměrně
vzácné
symbolického obrazového výrazu, ale máme na mysli metodu
písmových symboliků, z nichž nejvýznamnější osobností je Švýcar Max Sch6nfeld například tvarovou úroveň ze své knihy Učebnice vědecké grafologie pro vynechal, protože zastává názor, "že žák při určování úrovně nikdy nezíská jistotu" (Sch6nfeld, 1996, str. 32).
41
začátečníky
81
Pulver. Aby nedošlo k
nedorozumění,
hned podotýkáme, že i pro
symbolika je rukopis písmovým výrazovým pohybem, s tím rozdílem, že jeho psychologické stanovisko je jiné"(Schonfeld, 1996, str. 33). Ve Švýcarsku funguje od roku 1950 Švýcarská grafologická společnost, kterou vedl výše
zmiňovaný
s holandskými a
německými
Menschenkunde. Co
jistě
•
Zeitschrift fOr
nijak zákonem nechrání. To znamená, že
grafologii zde mohou provozovat lidé bez podněcovat
časopis
kolegy a vydává
švýcarské grafologii nedodává na váženosti je
odvětví
fakt, že stát toto
Max Pulver. Tato škola je ve spolupráci
patřičného vzdělání,
což
může
podnikavé šarlatány.
Itálie - kolébka grafologie
zmiňovali nesmělé
V úvodu jsme položily
kořeny
pokusy grafologického bádání, které
a základy k následujícím
paradigmatům
vědy.
této
Jmenovali jsme Seutonia, Camilla Balda a Marca Aurelia Severina. Tito italští badatelé byli pro následující generace inspirativní a podnětní, ačkoli
velmi
ne vždy se vydali tou správnou cestou.
Za otce italské grafologie 1963), který
zároveň
patřil
k
můžeme
řeholnímu
považovat Girolamo Morettiho (1879 -
řádu
padesát let strávil pilným studiem
sv. Františka z Ancony. Celých rukopisů
a jejich grafologickým
výkladem. "Dospěl k závěru, že písmo poskytuje dostatek důvodů k tomu, abychom mohli na
základě
rozboru hodnotit jeho pisatele, a to jak
kladně,
tak záporně"(Živný, 1991, str. 107). Sepsal knížečku Učebnice grafologie, která byla podložena pouhou intuicí. Popisuje zde princip tzv. grafometrie - nauka, která tvrdí, že písmo se
mění
s velkou
individuálních odlišností. Teorie pracovala s kterým
přesností
číselnými
byly podle MoreUiho nabytých zkušeností
pro odlišení
hodnotami, ke přiřazeny
určité
vlastnosti.
82
Od roku 1970 navazuje na Morettiho tradici Grafologický institut G. Morettiho v Anconě. V Itálii dále funguje Italské grafologické sdružení (L: šlépějích
Associazione Grafologia Italiana - AGI). V Morettiho františkáni,
kteří
kráčí
i
vedou grafologické kurzy v rámci teologické fakulty sv.
Bonaventury. Další zajímavou osobností, která stojí za uvedení, je Marco Marchesan. začal
Tento grafolog se po seznámení s Morettiho knihami,
grafologií
zabývat systematicky a analyticky, snažil se na kritických základech položit novou strukturu grafologické metody. Marchesan
začal
jako první
používat termín "psychografologie" neboli psychologie písma. "Marchesan vyšel z Freudovy teorie ovlivněn silně
filozofie,
nevědomí,
i teologií, a
kterou upravil ve smyslu vlastní vytvořil
osobitý Psychický systém
(Sistema psichico), o který se jeho grafologie opírá. Formuloval celkem třicet
sedm psychografologických
zákonů
- Systém
zákonů
(Sistema di
leggi) - o tom, co se projevuje v písmu"(Živný, 1991, str. 109).
Grafologie se
rozšířila
všude tam, kde se píše latinkou, to znamená že se
uplatnila zejména západoevropských kulturách. Petr Živný se pokusil vystopovat grafologické pokusy i v zemích, kde se píše jinou abecedou, jako například v bývalém Sovětském svazu, v Izraeli nebo v Číně. Ve své knize Co
může říct
písmo popisuje jak osobní, tak
zprostředkované
zkušenosti s tamějšími grafologickými metodami, které jsou více akceptované.
Toto
lokální
metody
dlouhodobé tradice písma a vyžadují s kulturního kontextu
těchto
analyzují rukopisy jiných
jsou
rozdílnější přístupy,
národů.
národů
bezesporu
Grafologové
či méně
přizpůsobené
které
vyvěrají
všeobecně,
když
píšící latinkou, musí vzít v potaz školní
předlohu
a styl jakým se v té které oblasti
poměřují
se zkoumaným rukopisem, dále se pak snaží vyvozovat své
závěry,
vyučuje.
které korespondují s doposud nabytých
Tyto
předlohy
vědomostí.
pak
Není na
83
škodu konzultovat své postupy s rodilým grafologem, který písemný kontext své kultury zná
•
Grafologie v
přece
českých
jenom lépe.
zemích
Česká grafologie se může pochlubit několika osobnostmi, které se
výrazným způsobem zapsali do dějin jak české, tak i světové grafologie. tato
Bohužel
linie
je
v
současné
době
mírně
narušena
vlivem
komunistické éry, která tomuto bádání nikterak nepomohla, ba naopak jako v mnoha jiných
případech
uškodila.
Na našem území zažívala grafologie válkou, kdy dominovaly
dvě
rozkvět
v
době před
druhou
světovou
osobnosti - Vilém Schbnfeld a Robert
Saudek. Petr Živný se zamýšlí nad tím, kdo byl prvním grafologem v českých zemích. v
Stopy
časopisech
sloupek a
zavádějí
ho
Beseda lidu,
zároveň čtenáře
k jistému
Světozor
Josefu
A.
Karasovi,
který
a Zlatá Praha vedl grafologický
seznamoval s grafologickým
děním
ve
světě.
Dalším průkopníkem byla jistá Dolfína Poppéová , původním povoláním učitelka,
v grafologii
ač
samouk velice
úspěšná.
Tajemství písma (1896), Grafologie (1921), svůj
Robert Saudek
Sepsala práce s názvy
Učebnice
um a grafologickou dovednost
grafologie(1922).
přenesl
do anglosaské
oblasti, která se sama nemohla pochlubit vlastní grafologickou školou. Paradoxně
se o ucelení grafologických poznatků zasloužil právě Čech
Robert Saudek.
Angličané
se grafologií zabývali taktéž,
přejali
poznatky a
metodologii od francouzských a německých kolegů, kteří se zasloužili rozšíření
grafologického poznání více. Eric Singer
Saudka jako s více
jazyky:
představuje
Roberta
jednoho z grafologů, kteří kvalitně disponují a pracující "The
first
was
Robert
Saudek,
who
came
from
Czechoslovakia and finished his main work in England. He was a polyglot who wrote some of his books in English and some in German. He was
84
especially concerned with the differences between national characters and national copy - book writing 42 "(Singer, 1990, str. 36). Saudek se narodil v
Kolíně
nad Labem, studoval v
Německu
v Karlově, kde se proslavil spíše jako beletrista. Po první začal
pracovat v diplomatických službách a usadil se v
grafologii
věnoval
Saudek dával velký
důraz
na vliv školní
světové
Londýně,
vangličtině
naplno. Svá díla publikoval
předlohy,
univerzitě
na
i v
válce
kde se češtině.
tzn. že zkoumal
kaligrafický model: "Individuální písmo každého jednotlivce stojí pod vlivem školní
předlohy,
dle které jsme se
pro písmo dorostlých rozhodující ... , mění
rychle, již v útlém
značný"(Saudek,
věku,
naučili
neboť
psáti. Tento vliv není sice charakteristické vlastnosti Přesto
ráz našeho písma.
však vliv dosti
2000, str. 6). Saudek bral v úvahu nejen psychologický
faktor rukopisu, ale i mechanickou a fyziologickou stránku, která podobu rukopisu. Mezi jeho grafologická díla (1925) a Experimentální grafologie (1928). V
patří: Vědecká
posledně
ovlivňuje
grafologie
jmenované knize
uvádí ryze metodologickou a empiricky založenou grafologii, která je oproštěna
od metafyzických teorií. V
Saudek velký
přínos
který však místy Po Saudkovi
pro
připomíná
zmiňme
vytvoření přehledného
čele
Poradny pro
kontextu
představuje
analytického
přístupu,
suchý výčet hodnot a výsledků.
druhého
který se narodil roku 1909 v v
celosvětovém
volbu
důležitého
Chomutově.
badatele, Viléma Schbnfelda, V
polovině třicátých
povolání spadající
židovských náboženských obcí Velké Prahy,
pod
let stanul
Sociální
vědecky
ústav
přičleněnou
k
Československému ústřednímu psychotechnickému ústavu, kde nasbíral
velké množství rukopisných bohužel stal roku 1943 téhož roku
zemřel.
nevydané knihy
obětí
materiálů
nacistických
Díky jeho
příteli
Učebnice vědecké
(Polák, 1985). Schbnfeld se čistek
a
skončil
v
Osvětimi,
kde
Pavlu Eisnerovi se zachoval rukopis grafologie pro
začátečníky,
kterou po
"První byl Robert Saudek, který pocházel z Československa a který své hlavní dílo vytvořil v Anglii. Byl polyglotem, který psal své knihy jak v angličtině, tak i v němčině. Zejména se zaměřoval na charakterové rozdíly národů a na mezinárodní školní písmové předlohy"(Singer, 1990, str. 36).
42
85
válce roku 1948 nechal publikovat43 . "Pro Sch6nfelda byla grafologie diagnostickou metodou, o jejíž praktické použitelnosti, ale i možnostech a mezích, se Také
každodenně
Učebnice
výrazového
podstatnou
vědecké
přístupu
experimentálních
s
část
především
grafologie se opírá přístupem
přesvědčoval.
svého života
symbolickým
grafologů"(Sch6nfeld,
a
...
o syntézu
o
výzkumy
1995, str. 9). Autor se opírá o
Kalgesovy teorie, ale také se inspiruje Maxem Pulverem. K
uzavření
kapitoly
originální a
české
přínosnou
grafologické oblasti se nyní seznámíme s
grafoložku Julii Flanderkovou, která se narodila
roku 1904 v Praze. V letech 1922 až 1923 absolvovala kurs grafologie na pařížské Sorbonně.
V roce 1947 vydala svou velmi
úspěšnou
publikaci
Grafologie pro každého, která sloužila zejména jako
průvodce
grafologií
pro širokou
veřejnost.
V tomto (mimochodem ve své
žádaného) titulu popisuje svou - amatérem se
může
všech
větší
velmi
pravého grafologa: "Grafologem
stát každý, kdo dovede
z povolání jsou však kladeny vědce
představu
době
číst
a psát. Na grafologa
požadavky. Musí mít
svědomitost
a fantasii básníka, musí mít bohaté zkušenosti ve styku s lidmi tříd,
musí mít veliké všeobecné
být zcestovalý, musí mít talent konečně
vzdělání, hlavně
kombinační,
též jazykové, musí
intuici, rozvahu, takt, a
musí míti zvláštní zálibu, jakýsi šestý smysl,
právě
pro
grafologii"(Flanderková, 1947, str. 4). Flanderková požaduje od grafologa tzv. "lidský
rozměr".
Tato dáma se dožila vysokého
za svou grafologickou éru si i grafologii nikterak grafoložky, ale také V
současné
době
nepřálo,
v Praze
osmdesát
tři
let a
komunistického období, které
vytvořila
velké renomé kvalitní
především poradkyně.
funguje v Praze
oficiálně či neoficiálně věnují
bývají
během
věku
zpochybňovány
několik
organizací, škol, které se
grafologických analýzám
pro svou neprofesionalitu a
či
výuce.
Některé
nedůvěryhodnost.
Za
Roku 1995 bylo toto základní dílo české grafologie obohaceno o korektury, přehlednější odstavce a interpretační tabulky, které slouží k praktickému využití, velkou měrou se o to zasloužil PhDr. Jan Jeřábek. 43
86
zmínku stojí Grafologická komora
(předseda
PhDr.
Jeřábek),
Jan
Grafologická aliance České republiky (předsedkyně Zdeňka Tušková), Grafologická Asociace
(předsedkyně
větší
Tyto školy zde fungují po listopadu 1989, kdy dostaly k ustanovení. Každá z nich dává svou výuku
tvoří
kombinaci
práce
důraz
na jinou oblast výuky,
Kalix.
prostor
hlavně
si
podle vlastního plánu. Grafologická komora se opírá o s rukopisem
se
základy
terapeutického
působnost
Rogeriánské psychoterapie; za svou
tři
vydala
Grafologie, ve kterých se zabývá rukopisnými rozbory, světovou
či
Ing. Zuzana Dobiášová)
přístupu
sborníky
současnou
grafologií a odbornými publikacemi z oblasti psychologie, terapie
i kultury.
4. 4. 5. Písmo jako výraz a jako symbol
Lidé se od sebe odlišují způsobem jakým se vyjadřují, jak chodí, jak se pohybují, jak komunikují a jak se patří
projevy
mezi
charakterizují a Můžeme
lidské
ovlivňují.
například
výrazy,
dokáží esteticky projevit. Tyto
které
nás
Mezi projevy výrazu
patří zákonitě
například
levá ruka je snaží
určit
u
praváků
má pravá ruka
častěji spontánnější
a rozlišit, v
čem
a
tvoří
měli
Při těchto
rukama najednou jednoduché obrazce.
zjistil, že
více
vědomou
i rukopis.
taková, že tyto aspekty se čím častěji
a
silněji
například
kteří
kreslit
pokusech Lopez funkci, zatímco
nevědomě.
Grafologie se
se pisatel snaží ve svém písemném projevu
odlišit a stylizovat a co je prostým výrazem spontaneity.
sobě
způsobem
zmínit testování Miro y Lopeze, zkoumající jedince,
podstupovali myokinetické testování. Testovaní oběma
nějakým
často
inervuje
Skutečnost
bývá
prolínají. "Nauka o výrazu také zjistila, že
určitý
výraz
určité
svaly, tím
znatelnější
po
zanechává stopy. Tímto způsobem může dojít k vtisknutí nějakého
rysu do tváře nebo do držení těla"(Jeřábek, 2000, str. 28). Čím je písmový výraz
spontánnější,
tím
větší
má pro grafologa
výpovědní
hodnotu.
87
vyčíst
Vilém Sch6nfeld míní, že chceme-Ii z rukopisu neměli
pisatele,
charakteristické rysy
bychom opomenout, že "rukopis je nejen fixovaným
posunkem a výrazovým pohybem, ale i symbolickým úkonem. Tomu lépe uvědomíme-Ii
porozumíme,
si
ještě
počátku
jednou, že na
očividné,
vývoje byl obraz"(Sch6nfeld, 1996, str. 33). Je
písmového
že písmo prošlo
dlouhým vývojem, který jak jsme si uvedli v kapitole vývoj písma, byl determinován sociokulturním kontextem oblasti, kde či
vznikal. Grafologové, jako byl Ludwig Klages cestě
určitý
druh písma
Max Pulver se snažili
při
hlubšího pochopení fungování písma vycházet z psychologického
zázemí hlubinné psychologie C.G. Junga, jehož pojetí osobnosti je souhrn celků,
dynamických
nevědomých základů.
které vycházejí
nevědomí
velmi zaujala teorie kolektivního
a myšlenka
Tyto grafology archetypů,
jež
nikdy nemůžeme poznat přímo, protože jsou většinou zprostředkované. Jeřábek
takto:
ve své knize popisuje symbol ve spojení hlubinnou psychologií
"Podle
nevědomým vědomí,
hlubinné
psychologie
produktem, který
a proto
přirozeně
pravý
označuje
zahrnuje
přistoupila
V tomto kontextu
je
symbol
obrazem obsah
protiklady"(Jeřábek,
2000, str. 37).
může
být písmo, které je na ploše
trojrozměrné?
Grafologové berou v potaz tyto
rozměry:
šířku
ale
vytváří
též
hloubku,
která
se
grafologického výkladu se na psací ploše který je o
vyjádřen
tradiční
vertikalitu znaku, při
tlaku.
Podle
vytváří časoprostorový
proces,
pohybem ruky. Max Pulver
vytvořil
hypotézu, opírající se
pojetí osobnosti. Stanovil pásma, která svým
vycházejí z
rozčlenění
pásma na horní,
osobnosti na:
střední
přesahující
grafologie k písmu z prostorového hlediska
jako k trojrozměrnému útvaru. Jak
znaku
spontánním
tělo
členěním
- duše - duch. Na ploše se
a dolní pásma, každé z nich
vyjadřuje
člení
jiný skrytý
význam: •
Horní pásmo -
vědomí
nadindividuálního rázu, duchovní oblast, víra,
fantazie •
Střední
•
Následuje
pásmo řádka
vědomí
individuální; to, co
vědomě
prožíváme
jako pomyslná hranice
88
•
Dolní pásmo - toto pásmo představuje nevědomí, pudovou stránku naší osobnosti
(Jeřábek,
2000).
Jiný faktor je pohyb ruky, který
(alespoň
u latinky)
směřuje
od zleva
doprava. Symbolika podle Pulvera vyjádření toho, že pohyb jde od JÁ světu.
k TY. To znamená, že vycházíme z nitra a otevíráme se
Je
zajímavé, že národy, které píší zprava doleva, tedy jdou cestou TY - JÁ, bývají
tradičnějšími
kulturami,
které
západoevropské kultury mají tuto tendenci
netouží
po
expanzi,
zato
zřetelnější.
4. 4. 6. Nástin grafologického objektu
Popsali jsme si, na co se grafologie
zaměřuje,
jak probíhal vývoj jejích
myšlenkových proudů. Na co se grafologové zaměřují, když zkoumají rukopis? Které faktory a která kritéria posuzují? Ve zkratce si popíšeme jak postupují grafologové
při
rozboru. Je
nasnadě,
že současné grafologické školy (v Čechách) nemají jednotné osnovy, podle kterých by se
jednotně
stanovily pravidla postupu. V
zásadě
si však
jsou tyto postupy velmi podobné, rozdíl tví pouze v pojmenování a v
rozřazování těchto pojmů.
(2004) Jana Než grafolog
Jeřábka, přistoupí
který
účel
Pro náš
předsedá
Grafologické
osvojená školní předloha
•
věk,
•
psychický a somatický stav
•
psací potřeby
•
jakým způsobem pisatel drží náčiní
•
vnější
pohlaví, profese
či
okolnosti (místo,
dosažené
Grafologie
činitele:
vzdělání
během
světlo
učebnici
komoře.
k rozboru musí brát v potaz tyto
•
Samozřejmě
použijeme
psacího výkonu
apod.)
že grafolog musí mít
povědomí
o psychice pisatele a o
motorice pisatele.
89
Písmové znaky lze
rozdělit
podle následujících kritérií:
1. Komplexita znaku - podle ní se komplexity, což znamená, že
dělí
rozděluje
znak na znak vyšší a nižší písmo na písmo s bohatšími
písmovými prvky nebo na písmo, které jsou zjednodušené. 2.
Způsob určování
- tady se stanovují znaky dojmové (rytmus, pohyb,
harmoničnost), měřitelné
zjednodušení 3. Znaky 4.
či
(velikost,
šířka,
sklon) a popsatelné (vázání,
obohacení).
všeobecně
Stupeň vyjádření
se vyskytující - sem
či
znaky specifické.
patří silně vyjádřené
hodnoty, které jsou podle slov
Jeřábka většinou
znaky
či
znaky
střední
dána statisticky.
5. Kolísavost znaků. znaků
6. Skupiny
- mají vyšší
výpovědní
hodnotu
Znaky, které jsou v rukopisu zkoumány, se mohou a) komplexní dojmové znaky; b)
Proces psaní plynulost
se
můžeme utváří
měřitelné
(Jeřábek,
rozdělit
2000).
do dvou
tříd:
a popsatelné znaky.
chápat jako zautomatizovaný volní proces, jehož nacvičováním
školní
předlohy.
Tento
proces
automatizace je závislý na inteligenci i na nadání, vlastní každé individualitě.
Kategorie, které se opírají o výše popsanou symboliku a které se musí v grafologii brát v potaz jsou: pohyb, forma, prostor a představuje vytvářeny
čas.
Pohyb
dynamickou složku, forma prezentuje normy, které jsou kulturou
seberealizace. Prostor
a
společností,
vyjadřuje
zde
funguje
proces
postoj pisatele ke svému okolí i k svému
vlastnímu životu. Poslední kategorie vývoj a historický
zároveň
představuje
tempo, ontogenetický
čas.
90
4. 4. 7. Validita grafologických
závěrů
"Grafologii je možné chápat jako syntézu teorie, řemesla a duchovního umění.
Každý z
těchto
jejích prolínajících se
určité
kvality, které jsou
při
testy)
nezastupitelné"(Jeřábek,
aspektů přitom představuje
práci s rukopisem (ale
např.
i kresebnými
2003, str. 255). Tento citát, který se snaží
jednoduchým způsobem charakterizovat grafologické "umění", může mnohé kritiky tohoto oboru představuje postřehy
ještě
více utvrdit v názoru, že grafologie
"dojmologickou" metodou, která se opírá o subjektivní
grafologa.
Přesto
tyto
věty
specifikují faktickou realitu, která se
ke grafologii a k osobnosti provozující grafologické posudky vztahuje. Samotní grafologové považují a řemeslného
závěrů
svoje vlastní rozbory za dílo
charakteru. Stinnou stránkou grafologických
z nich vyvozených je
grafologové mohou
vytvářet
řídit všeobecně
teoreticky
zdůrazňují
nedojdou. Tento fakt je
těžko
posudků
posuzovatelná míra pravdivosti. Dva
posudky na tutéž osobu, a
ačkoliv
by se
platnými normami, ke zcela stejným podpořen
řemeslo
značně
měli
závěrům
Jeřábkem,
i výše citovaným
shrnuje aspekty grafologického umu - teorie, (míra empatie?), což jsou kriteria
a
i duchovní
který umění
individuální a závislá na
osobnosti.
Pro mnohé odborníky je otázka validity grafologických diskutabilní, že nemohou tento obor akceptovat za
v
věrohodný.
Grafologie výběru
to znamená, že se profiluje zejména (což je aktuální
zvláště
současné době)
vědeckou
natolik
metodu
je kritizována za to, že se považuje za platnou pracovníků,
posudků
jako pomocná personalistická metoda.
Grafologii je vytýkáno, že se pohybuje ve více vrstvách interpretace osobnosti zkoumaného jedince, což podle jejich pohybovat na zaměřuje
hraně
vědecké
se
může
objektivnosti. Grafologický rozbor se
na lokalizaci znaku, které se snaží
tzn. že validita rozboru tohoto
odpůrců
směru
zařadit
do
určitých
úrovních;
souvisí s vymezením a s daností
91
grafologických
parametrů,
jejichž charakteristika je vztažená na koncepci
definice osobnosti. Grafologie se od
počátku
snažila o propojenost
s psychologickými koncepcemi, ovšem mluvíme o
případech,
kdy šlo o
seriózní výzkum snažící se o zachycení objektivní reality. Kučera
Miloslav
ve
své
knize
Mluví
písmo
shrnuje
3
principy
freiburgského profesora psychologie a statistiky Oskara Lockowandta, které velmi
Kučera
považuje pro
důležité:
současnou
příznačné
psychodiagnostiku za
a
"princip objektivizace lidského chování a prožívání, tj.
snaha o snížení subjektivity psychodiagnostických
závěrů,
aby je bylo
možno zobecnit; princip kontrolovatelnosti jak podmínek zkoumání, tak výsledků;
jeho
spočívají Kučera
princip redukce spekulativních
na empiricky
představ
zdůvodněných tvrzeních"(Kučera, předpokladem
dále uvádí, že
na ty, které
1991, str. 33).
statistického zkoumání v rámci
grafologie je kvantifikovatelnost, tj. možnost pozorované grafické jevy měřit
(ne pouze jejich fyzická stránka, ale též možnost
tabulek, škál a stupnicích, jejichž existence
může
zařaditelnosti
pomoci
při
do
statistickém
zpracování informací). U grafologie vyvstává problém, co se znaky, které jsou
proměnlivé
a kolísavé, a to i v rámci jednoho rukopisného
exempláře.
Grafologové spatřují východisko v tom, že je nutný kvalitní výběr rukopisů, výběr
vhodných statistických metod a jistě i dostatek písmových podkladů.
Míra validity grafologických které
podněcuje
snaží opírat o
ke
dvěma
jasně
závěrů představuje
silným
stále diskutabilní téma,
protichůdným názorům.
Jeden z nich se
dané statistické výzkumy, které grafologii
přisuzují
nulovou validitu. Na druhé straně stojí názor, který důvěřuje osobnosti grafologa, jež letitou praxi kombinuje s již skeptik a
odpůrce
dokáží být až
musí
přistoupit
neuvěřitelně
zmiňovaným řemeslem,
pak i
na fakt, že tyto grafologické posudky
výstižné.
92
5.
Závěr
K problematice
písma
přistupováno
bývá
diplomové práci se k ní snažíme
přistoupit
které zachovává interdisciplinární
přístup,
řady
z
pohledů.
V naší
z kulturologického hlediska,
jenž usiluje o to, vyhnout se
redukci problematiky do jediné teoretické oblasti. Snažili jsme se proto v
přístupu
tři
k fenoménu písma kombinovat
hlavní aspekty: historický,
sémantický a psychologický. kteří
V úvodní kapitole jsme se seznámili s mysliteli, záměr
podporují kulturologický
Assmann vyzdvihují písmo jako je
rovněž utvářeno
jazyka a písma společností,
této práce. Giambattista Vico i Jan
důležitou součást
kulturního zázemí, které spatřuje
jazykem daného národa. Vico
důležitý
perspektivě
vliv ve vývojové mínění,
které, podle jeho
svými studiemi
v existenci
jednotlivých
důsledkům
podléhají
národů
a
cyklického
vývoje. V každém stádiu jejich vývoje nabývají jazyk i písmo jinou formu a podobu. Jan Assmann používá pro funkci písma externalizovaná
paměť,
tedy
Z kulturologického hlediska je důležitou
formu kulturní
zlomů, střetů
významný
paměť,
která
a inovací, obnova
akulturační
které
potvrzuje
domněnku,
více
rozměrech,
role
můžeme
si
uvědomit,
převratů.
vnější
že písmo
pomůže osvětlit
Písmo
uplatňuje
přibližuje
principy
písmo z více
formou.
představuje
a zachytit výskyt
rovněž
figuruje jako
stavějící
na kulturologickém
úhlů společenských věd.
Což
že se písmo jako kulturní fenomén rozprostírá ve
ve kterých plní
definovat
určitou
například
komunikační prostředek či
roli v rámci
jako kulturní
určitého
paměť,
kontextu. Tyto
historický odkaz,
individuální výraz.
Teorie a teze prezentované v této práci podporují pojetí písma jeho primární charakter v zachycení a informací. Písmo
termín -
faktor, podporující kulturní pluralismus.
Téma diplomové práce přístupu,
jež je prezentovaná
důležité
paměti,
příznačný
představuje
předávání
spatřující
myšlenek, idejí
prvek kolektivní i individuální
či
paměti,
93
z
čehož
vyplývá, že se
představuje
a individuální identifikace, Druhá kapitola
jako
přispívající
představuje
historický
prostředek kulturně
-
společenské
k vědomí kulturního celku. přehled
geneze písma od prvotních
pokusů
vizuálního záznamu až po propracované písmové systémy. Tento
přehled
zachycuje písmové variace
starověkých
Důraz
okruh zužuje na evropský kontext.
Třetí
kapitola je
oborů,
především
které vycházejí rozdělena
do
vytvořil
zmíněno,
tří okruhů
přesněji řečeno
s ohledem na popsání
zabývající se paradigmaty
představují
tyto obory
se jeho
za západoevropského zázemí.
v jejichž ohnisku zájmu figuruje písmo jako
již výše
následně
na evropskou,
na západoevropskou, písmovou tradici, se vědních oborů,
kultur,
tři
předmět
tří
bádání. Jak je
aspekty -
historický,
sémantický a psychologický. Historický aspekt zastupuje paleografie, která vznikla jako pomocná
věda
historická. Jejím cílem je zmapovat
písmové variace, zejména latinku. Specifika pomáhají
zařadit
určitých
druhů
písem
a klasifikovat písemné prameny, které jsou objektem
paleografického zkoumání. Gramatologie, jakožto druhý aspekt, neobsahuje žádnou metodologii, jelikož svou podstatou se profiluje jako postulát, který preferuje odklon od tradičního
pojetí historizujících
Představitelem
věd
gramatologického
přednost
a dává směru
holistickému
přístupu.
je francouzský filozof Jacques
Derrida, jehož východisko pramení mimo jiné z lingvistiky. Lingvistika věda
o jazyku - motivuje Derridu
vytvořit
novou
vědu
o písmu, jež bude
vycházet z písmového projektu, ze kterého vyplývají
strukturálně
a
axiologicky dané vztahy mezi jazykem a písmem. Stanislav Polák
přispívá
ke gramatologické problematice tezí, že k vytvoření nové
která by
se dokázala objektivním, holistickým
způsobem
písmového projevu, by se muselo
začít
vědy,
zabývat všemi složkami
studovat nejen sémantiku a
estetiku písma, ale též psychologii, fyziologii, technologii a sociologii písma (ta by definovala vliv
společenského
prostředí
na písmové
systémy).
94
Psychologie písma je rozebíraná ve povahy, která několika
ačkoliv
generacemi
veřejnost
o své
třetím
věda
okruhu jako
kontroverzní
staví na dlouholeté tradici a poznatcích, nabytých grafologů,
validitě.
I
nedokáže
přesvědčit
přesto představuje
odbornou i laickou
grafologie zajímavý
přístup
k písmu jako k individuálnímu výrazu, který nese otisk pisatelových charakterových stránku
rysů. Zároveň
rukopisného
grafologie poodhaluje
vyjádření,
méně
zkoumanou
a to symbolické vyobrazení,
které
grafologie ve svých tezích konstatuje. Celek této práce zachycuje postupy a pohledy na písmo jako fenomén, jehož existence sehrává
podněcuje
při tvorbě
snahy pochopit a definovat jeho roli, kterou
kulturního i individuálního významu. Písmo jako výtvor
inspiruje k zamyšlení a bádání o jeho
původu, podstatě
jako se zkoumají artefakty a ideje dané
společnosti,
a
směřování.
si
rovněž
Tak
písmo
zasluhuje objektivní prostor k jeho bádání. Cílem této diplomové bylo nastínit stránky a funkce písma, které se sice nedají jednoduše postihnout, ale seznámení se s nimi nad tímto prvkem lidské
může
jednoznačně
a
vést k zamyšlení
tvořivosti.
95
6. BIBLIOGRAFIE:
hieroglyfů
Anonym 1: Tabulka
a hieratického písma, dostupno na:
http://nefertiti.iwebland.com/people/hieros/hieros.gif, 20. 8. 2006 Anonym 2: Ukázka
tištěných
a psaných variant arabského písma,
dostupno na: http://www.almudallal.com/asa/2005/asa%20arabic.gif. 20.8.2006 současného
Anonym 3: Ukázka
hebrejského kurzívního písma,
dostupno na: http://www.smallsigns.netlimages/ktav_yad.gif. 20. 8. 2006 Anonym 4:
současného
Ukázka
hebrejského
tištěného
písma,
dostu pno na: http://web.mit.edu/kenta/www/one/jesus-hebrew.gif, 20.8.2006 Assmann J.: Kultura a Bahbouh Ch.:
Půvab
paměť,
Praha, Prostor 2001
arabské kaligrafie, Praha, nakl. Dar Ibn Rushd
2002 Borecký V.: Imaginace a kultura, Praha, Karolinum 1996 Borecký V.:
Porozumění
symbolu, Praha, Triton 2003
Boyle, L.E.: Integral palaeography, Belgium, Brepols Publishers a.v., 2001 Budil, I.T.: Mýtus, jazyk a kulturní antropologie, Praha, TRITON 1999 ,
Cassirer E.: Filosofie symbolických ~orem, Praha, OIKOYMENH 1996 Čapek, K.: Povídky z jedné kapsy, Praha, Levné knihy KMa 2000
Čapka F., Santlerová K.: Stručný vývoj písma, Brno, Masarykova
univerzita 1994 Čapka F., Santlerová K.: Z dějin vývoje písma, Brno, Masarykova
univerzita 1998 Češková O., Fischerová V.: Grafologie, psychologie pro každého;
Praha, Grada 2004
96
Derrida J.: Gramatológia, Bratislava, Archa 1999 Flanderková J.: Grafologie pro každého, Praha, nakl. Hokr 1947 Hlaváček
1., Kašpar J., Nový R.: Vademecum pomocných
historických, Húščava,
Jinočany,
věd
Nakladatelství H+H 2002
A.: Dejiny a vývoj nášho písma, Bratislava, Akadémia vied
a umení 1951 Jean, G.: Písmo Jeřábek
paměť
lidstva, Praha, Slovart 1994
J.: Grafologie, Praha, Argo 2004
Klages L.: Handschrift und Charakter, Leipzig, J.A.Barth nakl., 1926 Klimeš,
L.:
Slovník
cizích
slov,
Praha,
Státní
pedagogické
nakladatelství 1994 Kučera
M.:
Mluví
písmo,
Praha,
Avicenum,
zdravotnické
nakladatelství 1991 Louda Z.: Písmo, Praha, Jednota československých matematiků a fysiků
1936
Loukotka, Č.: vývoj písma, Praha, Orbis 1946 Muzika, Fr.: Krásné písmo ve vývoji latinky 1.,11., Praha - Litomyšl, Paseka 2005 Pípal, R.: Písmo a jeho konstrukce, Praha, Státní nakladatelství technické literatury 1960 Polák
St.:
Gramatologie
a
paleografie,
Archivní
časopis
27
Praha, 1977;dostupnona: ttp:/Imujweb.cz/www/paleografie/index.htm Polák St.:
Grafologie a její význam
archivních
prací
35,
Praha
pro paleografii, Sborník 1985;
dostupno
na:
http://mujweb.cz/www/paleografie/i ndex. htm Saudek R.: Experimentální grafologie, Praha, Aventinum 1928 Saudek R.:
Vědecká
Schonfeld V.:
grafologie, Brno, Schneider vydavatelství 2000
Učebnice vědecké
grafologie - pro
začátečníky,
Praha,
Elfa 2000
97
Singer, E.: A Manual of Graphology, London, Treasurepress 1990 Ševčík, O.: Architektura, historie, umění; kulturně - civilizační vývoj
v
Evropě
od antiky do
počátku
19. století, Praha, Grada 2002
Tardy, V.: Psychlogie XX.století V., Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1969 Toynbee A.: Lidstvo a matka
Země,
Praha, Práh 2001
Váchal B.: Egyptské hieroglyfy, Vesmír 2002,
roč.
81,
Č.
3, str. 150 -
151 Vico G.: Základy nové
vědy
o
společné přirozenosti národů,
Praha,
Academia 1991 Veličková
H.: Grafologie, cesta do hlubin duše; Praha, Academia
2002 Živný P.: Co může říct písmo, kapitoly z grafologie; Praha, Horizont 1991
98
7. Obrazová
příloha
Piktogramy
pták vedle vejce zna mená plod nost
několik ča r
padajfdch z nebe zna mená noc
d' ,D 7 k"r"I''7p n;" ř.i:, I\!1 zna menajf nepfátelstv Ji
~,~
.l...1o.,~.
J....QI
.,'d"."ě rCi'.l·nob~nc čáry
znamenajf pfátelsv.lf
1. Ukázka piktografických
znaků
(Váchal, 2002, str.150 - 151).
99
TI ==~T ~ $ ~T H< \ ~T t:~~~ ~ ~'T
ab
ir
an
aš
bur
ki
ip
g'a
kir
ne
pi
giS
lib
~ ==-~';T "T~ trn mu
gam
ik
lli
ma
la' (~~ t;::\f tug
ru
i
úl
up
2. Ukázka klínového textu - babylonské písmo (Muzika, 2005, str. 30).
y ("
u'
b fl
llJ.
P
4. Tabulka egyptských hieroglyfů a hieratických (kněžských) znaků; dostupno na : http://nefertiti.iwebland.com/people/hieros/hieros.gif., 20. 8. 2006
100
~
~
)
Jr,
~
"-
~
-(
" ~
=1
~ 'J"
ti
./,
J' ~
Ll c tt "
*'
>
v')
f~ ." \.
~~ 13 ~f:~~~ ~o ~ ,.. ...., i..:. 'r=
5. Dva druhy japonských písmových 151).
ro
.f-t
j]
znaků
- hiragana a katakana (Váchal, 2002, str. 150-
101
tÓn5!n1C:JJc
~P7)1el 6. Ukázka
současné
kurzívní formy hebrejského písma;
dostupno na : http://www.smallsigns.netlimages/ktav_yad.gif. 20. 8. 2006
"'~~;, ~iW" •
:
T
-
-
••
0"7i;'~D 1?~ "'~J;' ~'W"
O",,;',,;' 7. Ukázka
současného tištěného
,~~
hebrejského písma;
dostupno na: http://web.mit.edu/kenta/www/one/jesus-hebrew.gif, 20. 8. 2006
102
~jI&1'
...
0~1~)1JI >~I
~)~)J'.5) •
\.,p:J1 :u,!JbJI ~ jod I
~~I
("",+, I..J I :a 6:; I \ .J
8. Ukázka
tištěných
l5 \
a psaných variant arabského písma;
dostupno na: http://www.almudallal.com/asa/2005/asa%20arabic.gif. 20. 8. 2006
103
AJ\(R'1ll!~k'E$ a
b
a
b
b
g
g
d
g
e
e
?;
B H ® E9 O ~ <~ I ~ K le 11/\ IMt'~NOCrrM
h
ch
111
q
q
rh
m
r
r
th
m
r
n
t
i
n
t
í
i
n
U
o
ps
o
ks
Je
k
op
u
U
Je
i
ó
9. Řecké písmo archaické, 8. - 7. století př. n. I. (Muzika, 2005, str. 47).
ev
11
U-f
lJď3 ~ ~ ~yo ~
.
LM 5cf ~
Hlaholice
A,h~rA€~s~tHhK 4" ~'~
",w
i\M N I'~ ",.~ n,....
'i.~
~,.;.n."
<.,.f
,-.~
on c ~ 0,-
.'''"'''''
J'''&-'
f, ,,<,
.",.dÚ4>
T ,...-
,.~....,..
"'U
J
)i.<;P'}''''''"'
Hn)"
ovp X' W'i.fr 1 ........
r.....
",.cJ,i,
,,'e<
f.(X!>""';
II Y Ul"'lL b,...,.....1J~·n h Y~ li) JÁlK JH\ ce,
;,w
J •
,... .....
.ia.
I"'P'
Í"
f.)4·(Vf'
9'9"
j9'jtp
Cyrilíce
10. Dva typy písem vzniklé z
řecké
abecedy. Hlaholice a cyrilice se vyvinula z malé a
z velké řecké abecedy (Čapka, Santlerová, 1995, str. 13).
104
11. Latinka archaická 6.- 7.
stol.př.
n. I. (Muzika, 2005, str. 69).
105
12. Římské písmo monumentální, základní forma 1. stol. př. n. I. (Muzika, 2005, str. 73).
106
CN~ROSQVIl\fM ICVMMIS
fRt\lVSl\CR ISTlS
INGR(OfR.E[lVOTIS[~MNVNCl\DSVfSCEVOC"Rl
VfRfNOVOGELIOVSCl\NlSCVMMONTlS-VMOlt LIQVITV R [TZI PHY ROPVTRlSSfGlAIBf\RfS01Vlc DIPrlISSOl Nel Pll\Tll\MTVMM 1 H 1'Tl\.V RVS!\.Rt\'fRD INGEM[ltEIlSVlCO~OlRITYSSfl[ND[SCIRfVOMat
llll\SfGESDIMV M VOTIS R. ES POND[R[l~V~R.l ~GR.ICOl ~E &lSQV~ISOl{M B lSfRIGOR~SENS1T llllVSIMM IN SAIR V PE R V NTHORR. [~M ISS IS 13. Ukázka
římské
kapitály kvadrátní, 4. století (Muzika, 2005, str. 153).
MENALClS DAMOrlAS !ALAiMON .\\lN D10 Ml tf 1ol\\ Me t 1l\:C\Tl\T Mr I ev S'AN'M III bOi 1 l\AUNONVi kV M·! l30N lS'NV! f &Ml H'H lAD lDn·Ai GON unllN ff II X-o-5iMt I k-0ViS-ri CVS·l rSB~Jh\r I\AM t\VM'[OVi1'A(!N f·Mi·Sl Dl'! lAID'lAl-1 LlI-Vlli 1V L tCl CA Ll I NVS-oVl S-cV slOS- 5t S·MV1~! 1'1 Not-fO l\A il'SVC\-S·rfCOkHl,lAOSVbDVCl1V kAON1S DU\!AkC1VS'! Sl AVl.klS;r AMiN-o~lCl f NDA-ME.MfNtO N0V1MVS·ll'o..VH I 1AAN ~V{lS~1VfNl1~VStťl1\.ClS 11'~5i !orACl Li 5·NYM!t{Af·A.l~i l:·SACILl.Q..
14. Ukázka kapitály rustické, 5. - 6. století(Muzika, 2005, str. 162).
107
1'J II es Jp.'$lb Ah"ecocn N
lsbU }txq. cu l tUf~i\.S ft J%-p l"c;"es tCU Ito Jtum q uoquél NCéN J~té JlJl>-.es 1~ Ill>-
h>. t.;~t r~ lloclO ~ése05 ét )..(jCo\).~ u)tt.~ l).,... ~ 1f j\CU Nt
1'3 U t--1C e,čL toe xe llCé N
15. Řimská unciála, 5. století (Muzika, 2005, str. 164).
CCCiWU
11
16. Ukázka národního písma typu langobardské kurzívy, 8.století (Muzika, 2005, str. 205).
108
17. Visigotské národní písmo, 8. - 9. století (Muzika, 2005, str. 210).
18. Ukázka národního merovejského písma ze 7. století (Muzika, 2005, str. 213).
109
9'ub(rtb:G\p~m ·AUroutum pÁr
-rorum m»1u praďfir. Lo"~"t:a. c.optofi tAca.refflue,~c f fu r-'
puer.
f'9'tr tnco[.m,ll r./No;obfčupc(i.cq ~rAer·eI1111fCl.CUlo.
tdquod tp{l.,
co;sebxr u ert-rA;fxc.eb.M'YJ u'-' Non 19. Karolinská minuskula, 9. století (Muzika, 2005, str. 256).
20.Gotická majuskula ze 16. století, (Muzika, 2005, str. 256).
110
21. Ukázka švabachu z konce 15. století (Muzika, 2005, str. 276).
A~( ~ ~-<3L(E{ť ?d~S ~ Z)::t):!):o ~es -€ ~ ~ € ~.s
tQ;~~~J~~~Jf7~1
lJ ~ Jt~~tť flrÍA1Ci)~$) 22. Fraktura z první poloviny 16. století (Muzika, 2005, str. 285).
111
23. Frakturschrift, 16. století (Muzika, 2005, str. 294).
tZgcf~~JýJ! Jď§/~&?v?
y;?Z47 ~2;:/@? /~PYJf (/2 (:/[:/ .4/. . // - / //j
t:7
tl
-
24. Kurrentschrift, 19. století (Muzika, 2005, str. 504).
112
a~ $ i ~ .(5 ~ ~ ~ j';) ~ i ~ ~ ~ ~ ~ -:; :tt} ~~-~ L
~~ ~ §
~"
ll- , / C e / C cl i i:..' I .". 'ft " I'. f. r './" Aj' ,. V Id .z , J d$~~~&Y;~~ffY~L~~g~2$$YY~UV~$f%
.z..
t71Ý
a'#&~*.v/~~~
..... At/e>';P'
a$'(jt'gpYy$1ZJJ$X:lIb1Z{í~ a. [.
ot ~ Q/
C'
,t
i/
<{:1) '[.
L
"J.k
{
t ,;F'f;
I
J~ .f..
{}ť 'fA
i
k.'['
/I'lV '>V Q'
1V'
J J'X ~ m 'tl. U,if(/'
"'.v Ii cR:'Zk m
~ c é tb k ?" l 'ť.fP r: T:fZ <{;tJ
k
.-..v
4t
c-
I':.
_Af~ /~
II
v...;
l5 /L· w
,,... /r..J
t
J
.#'
j";
.V-
cr cu. v
.{
'Y'
r
a/ k C' é-. d.- ~/ I' jr j,/ ("Ii· .i. j-'''" t .tn/ /11' ". /1/ ol liJ 't 't !tJ CZ Jl ~'.J{ f'/..J J .J{~cltoP(/ ff
~ t/" v' j.. u· t· !Jl/Jl2ľ:J ff II 'V
lJ ;r
~~C'~~·ll~~~jS~-~.~
A'~~Jt _ _
r~
ce
.9J t ;r y.lt 'a J
é.. d.1:
f.
'ť cr !I;
rJ/.t
c' 6. t/ ~ -{
cf. dll a
.f.-
a
(f)
ce c
ť..
qh ci.·.i i' .A .I .m. /71/ J[ :t. JI ..r
ff- t Jl..ca J I
d.-!1J
"t
1 de ~ cil cfr'!' ff l"
Á
c,..'
cf .< j7 ť
L
7' /. d. l ;' J
;r Ý Jeh·
i
I
~.I
>tl
dt
.i".<).J./ ~
'"
I'
rL 7lt Tl (' ff'>
·1'
'ft.'
i·.J.J t "." ~ dli if f g-lf, 17 .l
-i
J
,j . /
.
.e
A
1/,1
#
CI
t: " ./,/ .f t
t
f' .Iv ~,v ~ j; /IfV /IV ". 'IV A'/ .F ~ it a J } X 1, 7!t Jl, II I' fr ft
lj $
,I<-
r'r
~ ~ AV IV' /F .u .f f ,- 1J., 1T 'fff Z
JÍ/ 4
ft
1909
1916
1.
rx
r.
1921
.l
1929
AC-
á: ě ť; ;f-t;éiJ f;:mn~~~~i;';~;'uvU;xi;z r 0/ 8 C C ~
1895
] , :::.
fl
-
i/ť rIÍ f J' dl 1/
1
7J X
c1't .%<3/ d cfr U 1í
c Ý' fl 5ť _'I :Ir 11 V'
fl ../ÍchJ i'~'.J _M~ "·/t "ť 9f ce cY 'fl'cI 7hJ 7 cl st cl cl <{l;Y
é
/'1'
1884
.c
dť Jl,!/' JI'-T'lI 'tf
cA. !iJ ce a.. t- c
1881
I { )(/
fl (/ dl'
d·:§ 't"
1849
1""4/
__ /V
$JA!ff':r~tr
.Jt31. g' i'
}
1930
1932
rt/
71' Z
1954
25. vývoj české školní písmové předlohy (Jeřábek, 2004, str. 60 - 61).
113
Diplomová práce:
Písmo jako kulturní fenomén
Uživatel stvrzuje svým prohlašuje, že v
čitelným
případě
podpisem, že si
použití jejího obsahu
zapůjčil
tuto diplomovou práci, a
či části
obsahu ji uvede mezi
ostatní literaturu a bude ji citovat podle všeobecných pravidel.
Dne
Jméno,
Název práce
Podpis
příjmení
114
