UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU. Analýza vybraných činností bez míče ve volejbalu u specializace libero

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU

Analýza vybraných činností bez míče ve volejbalu u specializace libero Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Doc. PhDr. Jaroslav Buchtel, CSc.

Veronika Dostálová

Praha, prosinec 2014

Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně a uvedla všechny použité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu. V Praze dne

Podpis

…………...............

……………………

Evidenční list Souhlasím se zapůjčením své diplomové práce ke studijním účelům. Uživatel svým podpisem stvrzuje, že tuto diplomovou práci použil ke studiu a prohlašuje, že ji uvede mezi použitými prameny.

Jméno a příjmení:

Fakulta / katedra:

Datum vypůjčení:

Podpis:

__________________________________________________________________________

Poděkování Za pomoc při zpracování této bakalářské práce bych chtěla poděkovat Doc. PhDr. Jaroslavu Buchtelovi, CSc. za odborné vedení, Mgr. Stanislavu Mitáčovi za odborné rady, Bedřichu Včelišovi za spolupráci při využití programu DartFish.

Abstrakt

V bakalářské práci se zabývám analýzou vybraných činností bez míče pozice libera ve volejbalu. Jednotlivé sekvence analyzuji pomocí softwarového programu DartFish, věnuji se situacím po podání spoluhráček i po podání soupeře. Pohyb rozebírám do okamžiku kontaktu libera s míčem a následně i po jeho dotyku. Teoretická část seznamuje čtenáře s volejbalem jako sportovní hrou. Věnuji se zde jednotlivým herním činnostem s důrazem na herní činnosti přihrávka a vybírání, což jsou hlavní funkce libera. V závěru teoretické části nechybí základní informace o diagnostických programech Datavolley a DartFish, které jsou využívány pro rozbory volejbalových činností. Ve výzkumné části je analyzován pohyb bez míče, který libero v průběhu utkání vykonává. Rozebírám vzdálenost přesunů při jednotlivých rozehrách, čas přesunů, výchozí postavení, postavení při přihrávce a při vybírání. Na základě výsledků jsou vytvořeny závěry, kde výsledky vyhodnocuji a porovnávám.

Klíčová slova: Libero, obrana, výchozí postavení, přesuny v poli, analýza, DartFish.

Abstract

This thesis focuses on the analysis of certain moves by the libero in volleyball when not in possession of the ball. I analyse individual sequences with the help of the DartFish software program, which I apply to situations following serve of my team and that of my opponent. Movement is analysed up to the moment the libero makes contact with the ball, as well as after contact. The theoretical section introduces the reader to volleyball as a sport. Here I address individual moves in play with emphasis on the actions of passing and digging, the libero's main functions. The conclusion of the theoretical section also provides basic information on the diagnostic programs Datavolley and DartFish, which are used for breaking down volleyball moves. In the research section, movement of the libero during a match while not in possession of the ball is analysed. I examine the distance of moves during individual rallies, the time of moves, starting positions, and positions while passing and digging. Conclusions are drawn based on the results, which are then evaluated and compared.

Key words: libero, defence, starting position, movement in the court, analysis, DartFish.

Obsah Evidenční list .....................................................................................................................3 1.

Úvod.........................................................................................................................9

2.

Teoretická východiska práce...................................................................................11 2.1 Volejbal.................................................................................................................11 2.1.1 Charakteristika volejbalu................................................................................11 2.1.2 Historie volejbalu...........................................................................................12 2.2 Herní činnosti........................................................................................................14 2.2.1 Nahrávka .......................................................................................................18 2.2.2 Blokování ......................................................................................................18 2.2.3 Útočný úder ...................................................................................................18 2.2.4 Podání............................................................................................................18 2.2.5 Přihrávka .......................................................................................................19 2.2.6 Vybírání.........................................................................................................22 2.4 Libero....................................................................................................................25 2.3.1 Vývoj pravidel pro post libera.............................................................................27 2.4 Sportovní výkon ....................................................................................................28 2.4.1 Individuální herní výkon.....................................................................................28 2.4.1 Somatické faktory ..........................................................................................29 2.4.2 Kondiční faktory ............................................................................................30 2.4.3 Technicko-taktické faktory.............................................................................31 2.4.4 Psychické faktory...........................................................................................32 2.5 Diagnostika IHV ...................................................................................................33 2.5.1 Datavolley......................................................................................................34 2.5.2 DartFish .........................................................................................................35

3.

Cíl práce, úkoly práce a pracovní hypotézy .............................................................36 3.1 Cíl práce................................................................................................................36 3.2 Úkoly práce ...........................................................................................................36 3.3 Pracovní hypotézy .................................................................................................36

4.

Metodika práce .......................................................................................................37 4.1 Charakteristika sledovaného souboru.....................................................................37 4.2 Výzkumné metody ................................................................................................44

5.

Výsledky a diskuse .................................................................................................45 5.1 Julie Kovářová ......................................................................................................46 7

5.1.1 Celkový pohyb...............................................................................................46 5.1.2 Postavení na příjmu a postavení při vybírání a vykrývání ...............................47 5.1.3 Čas a vzdálenost jednotlivých přesunů ...........................................................48 5.2 Markéta Chlumská ................................................................................................49 5.2.1 Celkový pohyb...............................................................................................49 5.2.2 Postavení na příjmu a postavení při vybírání a vykrývání ...............................50 5.2.3 Čas a vzdálenost jednotlivých přesunů ...........................................................51 5.3 Veronika Dostálová ...............................................................................................52 5.3.1 Celkový pohyb...............................................................................................52 5.3.2 Postavení na příjmu a postavení při vybírání a vykrývání ...............................53 5.3.3 Čas a vzdálenost jednotlivých přesunů ...........................................................54 5.4 Shrnutí diskuze......................................................................................................55 6.

Závěry ....................................................................................................................56

7.

Použitá literatura.....................................................................................................57

Seznam obrázků...............................................................................................................59 Seznam tabulek................................................................................................................60

8

1. Úvod Při výběru tématu bakalářské práce Analýza vybraných činností bez míče ve volejbalu u specializace libero, rozhodlo především to, že na postu libera dlouhodobě hraji. Největší pozornost ve volejbalu je koncentrována na útočné hráčky, díky kterým se získávají body. Ale aby vůbec mohlo dojít k útočnému úderu, musí se předtím míč ke koncovému hráči dostat a to hlavně prostřednictvím činností jako je přihrávka, vybírání a nahrávka. Všechny tyto herní činnosti má mezi svými hlavními úkoly libero. Většina studií a výzkumů se věnuje analýze herních činností jednotlivce s míčem, jejich technice, úspěšnosti, četnosti. Ale musíme si uvědomit, že se kromě těchto činností s míčem ve hře objevují i pohybové činnosti bez míče. Především ty, které předcházejí kontaktu s míčem, jsou velmi důležité pro úspěšné provedení herních činností. V této práci analyzuji pohyb bez míče v situacích po podání spoluhráček i po podání soupeře. Zaměřuji se na celkovou vzdálenost a čas pohybu v rozehře, délce a času přesunů po přihrávce podání do vykrývání, délce a času přesunů z výchozího postavení do pozice pro vybírání, délce a času přesunů do vykrývání po vybírání. Jako další bod sleduji umístění výchozího postavení v závislosti na přední a zadní nahrávačce, umístění postavení pro vybírání proti útokům z různých zón a umístění postavení pro vykrývání při útoku spoluhráčů z různých zón. První částí bakalářské práce je část teoretická, v ní představuji volejbal jako sportovní hru. Popisuji zde jednotlivé herní činnosti s větším důrazem na herní činnosti přihrávka a vybírání, což jsou nejdůležitější funkce libera. Část je věnována samotné specializaci libera a jednotlivých faktorům, které nelze opomíjet. Poslední část poskytuje informace o diagnostice individuálního herního výkonu, kde nechybí ani základní informace o diagnostických programech Datavolley a DartFish, které se ve volejbale využívají pro rozbory herních činností. Ve výzkumné části provádím analýzu pohybu bez míče z videozáznamů extraligových zápasů žen. Zvolila jsem si tři libera, která hrají v extralize žen a současně jsou v posledních letech v nominaci národního týmu ČR. Jedná se o libera extraligových týmů PVK Olymp Praha, VK Agel Prostějov a VK KP Brno. Nejdříve analyzuji každou hráčku zvlášť a následně je mezi sebou porovnávám. Analýza hráček je realizována v softwarovém programu DartFish, do kterého jsem vložila jednotlivé

9

sekvence. V těchto sekvencích sleduji pohyb libera bez míče a následně získaná data jsem zapsala do mnou vytvořených tabulek. Svojí prací bych chtěla poukázat na důležitost pohybových činností ve volejbalu bez míče s důrazem na pozici libera. Práce může být využita trenéry, především pro nácvik pohybu, který se nejvíce využívá v utkání nebo k nalezení správného místa pro postavení při vybírání nebo vykrývání. Poznatky z bakalářské práce využiju samozřejmě i já ve své volejbalové praxi, stejně tak je mohou využít další hráčky už hrající nebo se připravující na post libera.

10

2. Teoretická východiska práce 2.1 Volejbal 2.1.1 Charakteristika volejbalu Volejbal

řadíme

mezi

nekontaktní

týmové

síťové

sportovní

hry.

Charakteristické pro ni je ovládání společného předmětu, v tomto případě míče. Principem tohoto sportovního odvětví je vzájemná spolupráce, kdy se hráči snaží míč přehrát přes síť tak, že znemožní protihráčům míč zachytit či ho vrátit zpět na jejich hrací polovinu. Za každý úspěšný pokus se družstvu připočítá jeden bod, v setu tým vítězí, získá-li bodů 25. Mistrovská utkání se dle platných pravidel hrají na tři vítězné sety, turnajová a přátelská poté podle domluvy, zvykem bývá, že jsou uskutečňována na dva vítězné sety (Buchtel, 2006). Kaplan (1999) definuje volejbal jako pohybovou činnost zaměřenou na kultivaci lidské osobnosti. Kultivovány nejsou jen stránky tělesná a biologická, ale i stránka duchovní a skupina společenských vztahů. Cílem volejbalu je dosažení vítězství nad soupeřem, kdy na rozdíl od některých jiných sportovních her, nemůže být nerozhodný výsledek. Herní výkon není možný bez účasti soupeře a přímé výměny obranných a útočných kombinací. Utkání se prodlužuje časovou neomezeností a způsobem bodování, přičemž je zdůrazněn jeho dramatický charakter a koná z utkání systémové řešení herních situací s uplatněním strategie a taktiky. Hodně rozeher v nevyrovnaných utkáních klade vysoké nároky na přerušování a zapínání pozornosti, zvyšuje psychickou úroveň hráčů, což zvyšuje nároky na morálně volní vlastnosti hráčů. Tvořivý proces ve stále se měnících podmínkách, je rozvíjen nutností předvídání a bezprostřední reakce na činnost soupeře. Dramatičnost volejbalu závisí na výkonnostní úrovni, ale i na vyrovnanosti soupeře ve stejné výkonnostní úrovni. Volejbal podle Ejema (1988) patří k nejrozšířenějším sportům nebo sportovním hrám na světě. V historii mezinárodně organizované činnosti se povedlo zabezpečit pořádání pravidelných, divácky i sportovně zajímavých mezinárodních klubových i mezistátních soutěží, prosadit se do programu olympijských her, jako předpoklad všech těchto úspěchů sjednotit celosvětově pravidla a mnoho jiných kroků, které ve svém souhrnu přitahují na celém světě lidi všech věkových kategorií i obou pohlaví k praktickému provozování jejich oblíbené hry. 11

V průběhu svého rozvoje se volejbal značně změnil- původní hra, která byla plánována pro rekreační účely a neměla vnitřní organizaci, se postupně změnila v celosvětově rozšířenou, závodní olympijskou sportovní hru. Děj volejbalu je velice promyšlen, hodně organizován a obě družstva hru dopodrobna řídí tak, aby strhly vítězství na svou stranu (Ejem, 1988). Volejbalové hřiště je možné s malými náklady postavit ve sportovních areálech, v tělocvičně nebo ve volné přírodě. Je možné ho hrát ve všech prostředích, nevyjímaje prostředí lesa, koupaliště nebo chatových osad, je tedy i sportem na zdravém vzduchu (Kaplan, 1999). Volejbal můžeme charakterizovat podle několika hledisek, podle kterých dále rozdělujeme volejbal. První je výkonnostní hledisko, ve kterém rozlišujeme volejbal na rekreační, výkonnostní a vrcholový. Ze zdravotního hlediska dělíme volejbal zdravotně postižených lidí na čtyři formy: tělesně postižených ve stoji, tělesně postižených v sedu, neslyšících a mentálně postižených. V rámci organizačního hlediska rozlišujeme soutěže, ve kterých se může volejbal hrát (Buchtel, 2006). Ženský volejbal zaznamenal v posledních letech výrazný posun ve své kvalitě. Neustálé zrychlování a maximální preciznost vede k jednoduchosti. Stále více se svým pojetím blíží mužskému volejbalu. V současnosti špičkové hráčky dominují především rychlostními a silovými aspekty. Specifiky ženského volejbalu oproti mužskému však zůstávají hra v poli, díky které bývají rozehry delší a útok odrazem z jedné nohy, zkvalitňující útočné kombinace. Navzdory typologickým rozdílům hráček, se neustále zvyšuje jejich dynamika a technická vybavenost pohybu (Buchtel, 2006). 2.1.2 Historie volejbalu Volejbal, tak jak ho známe dnes je hodně vzdálený svou podobou volejbalu minulého století (Kenny, Gregory, 2006). Autorem volejbalu, jak se shodují písemné zdroje z různých kontinentů, je ředitel holyokské koleje profesor tělesné výchovy W. Morgan. Místo gymnastických cvičení, chtěl zařadit nenáročnou atraktivní formu tělocvičné činnosti. V tělocvičně tedy nechal studenty odbíjet basketbalovým míčem, přes tenisovou síť ve vyšší výšce. Vznik volejbalu je určen roku 1895 ve Springfieldu v Massachusetts pod názvem „mintonette“. Při představení nové hry na spriengfielské konferenci ředitelů YMCA, ji profesor tělesné výchovy A. T. Halstet přejmenoval na „to volley the ball“ (Buchtel, 2006). Jelikož basketbalový míč nebyl vhodný, Morgan v roce 1900 požádal A. G. Spaldinga o vyrobení prvního volejbalového míče podle 12

speciálních propočtů (Kenny, Gregory, 2006). J. J. Cameron uveřejnil roku 1896 pravidla hry, která se skládala z deseti směn, a hráč podával tak dlouho, než byl vyřazen ztrátou míče. Hřiště mělo rozměry 7,65 m x 15,33 m, výška sítě byla 1,98 m, na podání byly dva pokusy, míč na čáře byl považován jako chyba ve hře a mohl hrát libovolný počet hráčů. Volejbal byl v Americe vymyšlen pro zimní období studentům, ale za krátko se začal hrát i ve volné přírodě. Stal se jednou z nejoblíbenějších rekreačních her v amerických školách, v organizaci YMCA, na koupalištích apod., především díky malé náročnosti na hrací plochu a vybavení, jednoduchosti pravidel, kolektivní povahy, umožňující účast osob různého věku a pohlaví (Buchtel, 2006). Trenéři měli těžké volejbal učit, protože se pravidla často měnila, nejvíce se měnil míč a rozměry hřiště. Volejbal se rychle stal populárním po celém světě. Hra se dostala na Filipíny a do Číny v roce 1910, do Japonska roku 1913, v roce 1915 na Sibiř a do Polské armády, o rok později do Uruguaye, do Brazílie roku 1919 a 1922 do Sýrie (Kenny, Gregory, 2006). U nás se volejbal rozvíjí až po 1. světové válce, díky jednomu z předních propagátorů volejbalu J. A. Pipala, který působil v Praze jako ředitel YMCA od roku 1919. V roce 1921 mezinárodní křesťanská organizace mladých mužů YMCA, určila první

volejbalovou

organizaci

v našich

zemích,

Československý

volejbalový

a basketbalový svaz. Rozvoj podporovala československá armáda, kdy Ministerstvo národní obrany zorganizovalo první kurz pro tělovýchovné instruktory. Na tomto kurzu byly volejbal a basketbal představeny jako nové sportovní hry profesorem Pipalem. Volejbal si rychle našel příznivce a rozšiřoval se do středisek YMCA, vysokoškolského sportu, na střední školy, Sokola, Orla, apod (Buchtel, 2006). Na olympijských hrách skončilo naše družstvo mužů v roce 1964 v Tokiu na druhém místě a v roce 1968 na třetím místě. Ženy se na olympijské hry kvalifikovaly jen jednou, v roce 1968 a obsadily šesté místo. První mistrovství světa mužů se pořádalo roku 1949 v Praze a náš tým zde získal stříbrnou medaili. Titul mistrů světa se přivezl z Paříže roku 1956 a podařilo se i na domácím turnaji roku v Praze v roce 1966 (Buchtel, 2006). V tabulce historických výsledků světové volejbalové federace je uvedeno, že se muži zúčastnili všech MS, kromě let 1994 a 2014. Ženy v roce 1952 získaly na prvním MS bronzové medaile a stejné místo zaujaly v roce 1960. MS se zúčastnily dále v letech 1962, 1970, 1974, 1978, roku1986 jsme MS pořádali a v historii samostatné České republiky v letech

13

1994, 2002 a 2010 Dnes hrají obě družstva národních týmů světové soutěže- muži World league a ženy World Grand Prix. Mistrovství Evropy, které se jako první konalo v Římě roku 1948, dokázal náš tým vyhrát. Dařilo se až do roku 1971, a tato doba se nazývá „zlatá éra našeho volejbalu“. Na prvním ME žen v Praze, 1950, naše družstvo získalo stříbrné medaile a v roce 1955 ME vyhrály (Buchtel, 2006).

2.2 Herní činnosti Herní činnosti jednotlivce definujeme jako činnost, kterou provádíme díky komplexu pohybů s míčem i bez míče společně s myšlenkovými procesy, kterými řešíme vzniklou herní situace ve vztahu k ostatním hráčům na hřišti. Většina herních činností jednotlivce je úzce spojena s pohybovou činností, který se děje v jeho průběhu nebo po něm (Buchtel, 2011). Herní situace určuje několik faktorů a určité vztahy mezi nimi (viz. obrázek č. 1). Buchtel (2011) mezi herní situace řadí:  postoj a postavení hráčů  let míče ve vlastním a soupeřově poli, jeho rychlost, směr, výšku, atd.  počet provedených nebo ještě možných odbití míče  kvalita výkonu a výkonnosti spoluhráčů i protihráčů  speciální schopnosti nebo herní dovednosti spoluhráčů i protihráčů  důležitost a bodový stav v setu  prostředí, v němž se utkání koná

14

Obrázek 1 (Průběh hry při utkání, Buchtel, 2011))

Buchtel (2006) uvedl fázovou strukturu herních činností jednotlivců, která je dále zobrazena na obrázku č. 2:  činnost hráčů před odbitím - postavení a poloha nohou, trupu a horních končetin, přenesení hmotnosti těla, směr a způsob pohybu hráče,  činnost hráče těsně před dotykem s míčem- změny postojů a poloh,  provedení vlastního odbití - poloha trupu a končetin v okamžiku odbití míče, poloha míče vzhledem k hráči, jak a čím je míč zasažen,  činnost hráče po odbití - dokončení pohybů, poloha trupu a končetin, postoj nebo pohyb hráče. Herní činnost je sled jednoduchých pohybů. Ve všech modifikacích tohoto složitého pohybového řetězce setrvává něco základního, pevného a charakteristického (např. pro smeč nápřah, rozběh, atd.). Struktury se liší podle jednotlivých činností. V komplexu celé hry nelze dlouhodobě trénovat izolovaně jednotlivé činnosti bez herních souvislostí, jelikož každá individuální činnost je součástí herní kombinace (Haník, 2008).

15

Obrázek 2 (Rozdělení individuálních herních činností (Haník, 2008))

„Vítězství v dané rozehře je dílem volejbalového umu, pohybových dovedností, tělesné kondice, týmové souhry, realizace taktických pokynů, bojovnosti, obětavosti a leckdy i sportovního štěstí.“ (Haník, 2008, str. 45) Značná část herních činností je ve volejbalu kolektivní záležitostí, protože je součástí promyšleného jednání a spolupráce více hráčů, někdy i celého družstva, orientovaného na vyřešení herního úkolu vytvořeného danou herní situací. Tento zaměřený koordinovaný čin dvou až šestičlenné skupiny hráčů se nazývá herní kombinace (Ejem, 1988). „Rozdělením fází rozehry na dvě části se dostáváme k týmovým herním činnostem, které jsou znázorněny v následujících schématech podle toho, zda podává soupeř nebo vlastní družstvo.“ (Haník a kol., 2014, str. 15) „V rámci týmových i skupinových činností realizuje každý hráč individuální činnosti, kterými se snaží řešit aktuální herní situace. Individuální činnosti, můžeme rozdělit na základě jejich zakončení.“ (Haník a kol., 2014, str. 25) Pod pojmem individuální činnosti při kontaktu s míčem chápeme činnosti, kterými hráči řeší herní situace při doteku s míčem nebo při snaze o získání kontroly nad míčem. Zařazujeme sem i pohyby bezprostředně související s provedením herní činnosti (např. rozběh k útočnému úderu). Individuální činnosti bez kontaktu s míčem mají spíše povahu taktickou, přípravnou nebo zajišťovací. Při volejbalových rozehrách se setkáváme se spoustou takových činností, které nejsou zakončeny kontaktem s míčem. Jde například o přípravné pohyby na místě (zaujetí výchozího postavení, 16

zaujetí nebo úpravu střehového postoje, aktivační poskoky, pohyby částí těla, klamavé pohyby, atd.) nebo o přesuny z místa na místo vzhledem k vývoji herní situace (Haník, 2014). Ve volejbalu rozlišujeme 6 základních herních činností jednotlivce, Kaplan (1999) je rozděluje na převážně útočné - podání, přihrávka, nahrávka, útočný úder, obranné i útočné - blokování, převážně obranné - vybírání. Během rozehry se hráč mockrát přesouvá z výchozího do herního postavení a naopak. Následující obrázek (č.3) ukazuje herní pohyb, který vykonává hráč po ukončení jedné akce a před začátkem akce druhé. Hráč kontroluje pohyb ve volejbalové rozehře jen částečně, protože větší část pozornosti je zaujata čtením situace a přípravě řešení (Haník, 2014). Úspěšný přesun závisí na včasném začátku a optimalizaci počtu kroků, ve vrcholovém volejbalu tomu pomáhá umění sledovat a číst hru. Pohyb by měl být prováděn především v horizontálním směru, protože pohyb ve vertikálním směru přesuny zpomaluje a navíc ztěžuje čtení hry (Císař, 2005).

Obrázek 3 (Výskyt postavení při hře (Haník, 2008))

„Výchozí postavení hráče je pozice hráče, místně určená (zóna hřiště) nebo vztahově vymezená vůči jinému objektu (síť, spoluhráč). Je dána očekávaným vývojem herní situace. Herní postavení hráče je pozice hráče v rámci herní formace na začátku realizace herní činnosti nebo herní kombinace. Přechodné postavení hráče je pozice hráče po skončení jedné akce a před začátkem druhé.“ (Haník a kol., 2014, str. 26)

17

2.2.1 Nahrávka Odbití míče, který letí od soupeře a dále je usměrněné na některého dalšího spoluhráče tak, aby mohl provést útočný úder, se nazývá nahrávka. Je tedy druhým odbitím míče ve vlastním poli. Nahrávka se ve vrcholovém volejbalu provádí v ideálním případě odbitím obouruč vrchem ve výskoku (v 80% u vrcholových družstev). Když je první úder nepřesnější, nahrávka se může provádět odbitím obouruč vrchem po pohybu, v pádu, odbitím obouruč spodem nebo odbitím jednoruč vrchem. Základní rozdělení podle typu nahrávky je vysoká nebo rychlá (31% případů nahrávek u vrcholových týmů), která se dále mění podle jednotlivých signálů (Buchtel, 2006). 2.2.2 Blokování Blokování Buchtel (2006) vymezuje jako přehrazení určitého prostoru nad sítí, které provádí jeden až tři hráči přední řady. Cílem blokování je zabránit přeletu míče do vlastního pole, srazit míč do soupeřova pole, čímž dosáhne vlastní tým bodu. Blokování patří k finálním herním činnostem a plní úkoly jak obrany, tak i útoku a realizuje se nejčastěji proti útočnému úderu soupeře. Ve vrcholovém volejbalu můžeme během utkání sledovat jednoblok, dvojblok nebo trojblok. 2.2.3 Útočný úder Buchtel (2006) definuje útočný úder jako odbití míče do pole soupeře v průběhu rozehry, které se nejvíce provádí jednoruč ve výskoku tak, aby se znemožnilo soupeři udržení míče ve hře a dosáhnout tím bodu pro své družstvo. Účinnost útoku závisí na rychlosti letu míče, na umístění do nekrytého nebo nedostatečně krytého místa v poli soupeře, na výběru nečekaného typu útočného úderu a na využití soupeřova bloku k potřebné změně letu míče. 2.2.4 Podání Podání se charakterizuje jako odbití míče do pole soupeře způsobem, který předepisují pravidla a je jím zahájena každá rozehra. Plní především úkoly útoku a účinnost podání je určena rychlostí letu míče, rotací a křivkou letu míče, umístěním míče. V dnešním vrcholovém volejbalu se využívá především podání vrchní čelné plachtící z místa (v ženském volejbalu 60-70%) nebo ve výskoku a vrchní čelné podání, tzv. smečované (Buchtel, 2006).

18

2.2.5 Přihrávka Tato činnost bývá prvním odbitím míče na vlastní polovině hřiště (za předpokladu, že míč nebyl tečován blokem). Při přihrávce dochází k odbití míče letícího od soupeře, kdy je balon poté záměrně usměrňován na spoluhráče (nebo do míst, kam se spoluhráč přemístí) takovým způsobem, aby mohl být míč dále nahrán či byla provedena jiná herní činnost jednotlivce (Buchtel, 2006). Přihrávku v rozehře charakterizuje Buchtel (2011) jako odbití míče, které je provedeno jakýmkoliv způsobem, letící od soupeře v průběhu rozehry, a má stejný cíl jako příjem podání. Haník (2014) popisuje přihrávku jako odbití míče, který letí od soupeře po podání s cílem usměrnit míč k nahrávači a umožnit mu rozvinutí útoku. V podstatě je přihrávka založením útoku. Při dělení techniky platí, že výběr a způsob provedení přihrávky závisí hlavně na rychlosti letícího míče. Rozlišujeme přihrávku volně a rychle letícího míče (podání, 50 - 120 km/h). Přihrávka je kvůli tomu většinou aktem tlumení, čili pohybem těla nebo jeho částí těla vzad. Ve vrcholovém volejbalu je z pohledu komplexnosti přihrávka náročnou činností, která má své technické a biomechanické, kondiční a psychologické aspekty. Při přihrávce by měl být vhodný výchozí postoj podle Haníka (2014) uvolněný a klidný a v momentě nadhozu soupeře na podání, by měl přijímající hráč udělat krok vpřed. Když podávající hráč udeří do míče, provede přijímající hráč poskok nebo sérii rychlých poskoků na urovnání postoje. Po ukončení přípravných pohybů, které by se měly vykovávat na špičkách chodidel, se hráč dostane do střehového postoje. Dokončení pohybu se provádí s nohama vedle sebe, v širokém postoji, aby byl hráč připravený buď přihrát, nebo provést další úkrok. Při samotném odbití se paže nasazují tak, aby předloktí bylo daleko před trupem, což umožňuje dráhu tlumení, nohy se propínají a trup napřimuje. Paže jsou klidné a neprovádí pohyb, co nejdéle uchovávají velký úhel vůči trupu. U dolních končetin se úhly ve všech kloubech zvětšují. Tlumící pohyb paží začíná podle rychlosti letícího míče, hlava je tlačena mezi ramena, lokty jsou fixovány v propnutí a zápěstí se tlačí k sobě a dolů. Toto je ideální stav, ale ve hře se objevuje v menší míře, naopak se mění do různých variant, které nastávají podle herních situací. „Vnímání herní situace se při přihrávce soustředí na jeden ze tří základních typů podání (smečované, plachtící, ve stoje a plachtící ve výskoku), vyhodnocování

19

dráhy letu míče a na volbu jedné ze dvou základních technik (spodem nebo vrchem).“ (Haník, 2008, str. 257) Buchtel (2006) rozlišuje přihrávku podle technicko-taktické stránky: 1) podle způsobu odbití 

odbitím obouruč spodem



odbitím obouruč vrchem

2) podle herní situace 

přihrávka po podání (bývá označováno jako příjem podání)



přihrávka v průběhu rozehry

3) podle směru letu míče 

přihrávka na nahrávače u sítě



přihrávka na vbíhajícího nahrávače ze zadních zón hřiště



přihrávka k útočnému úderu

Existují různé varianty přihrávky, Haník (2014) rozlišuje následující: 

před tělem



těsně vedle těla



před tělem v úkroku



vedle těla v úkroku



s rotací trupu ve fixovaném postoji



s rotací kolem nesouhlasné nohy



ve dřepu únožném



v kleku na jedno koleno



v pádu stranou

20



přes rameno nebo zády ke směru odbití

Přihrávka je po podání druhou nejtěžší činností na psychiku, protože je úspěch považován za standard a neúspěch za zásadní chybu. Kvalita přihrávky, více než u jiných herních činností, záleží na technice provedení. Útok je moderním volejbalu rozhodujícím faktorem vítězství a přihrávka základním kamenem ofenzivy (Haník, 2004). Základem pro zdárné útočné kombinace je preciznost přihrávky. Kvalitu přihrávky určuje směr, délka a výška letu míče, kdy zdůrazňujeme směr přihrávky do prostoru k síti mezi zónu II a III, vysokou dráhu letu míče a vhodnou délku přihrávky. Na přihrávku podání se zaměřují hráči, kteří mají dobré technické vybavení a jsou i psychicky vyrovnaní. Díky stoupající výkonnosti specializovaných hráčů roste kvalita příjmu podání. Je možné sledovat taktické jednání hráčů, které vystupuje z jejich dovedností- lepší hráč přihrává větší prostor než hráč slabší (Malý, 1990). Haník (2004) uvádí hlavní a pro nácvik důležitý rozdíl mezi přihrávkou plachtícího a smečovaného podání. Přihrávka plachtícího podání vychází z pohybu nohou do místa, kde probíhá kontakt s míčem a následná přihrávka. Naopak při přihrávce smečovaného podání chybí výrazné přesunu ze střehového postavení a přihrávku tvoří hlavně součinnost paží, trupu a nohou. Přihrávka se řadí mezi nejdůležitější herní činnosti jednotlivce, protože její kvalita ovlivňuje výběr útočných kombinací. Při přesných přihrávkách se využívají rychlé útočné kombinace. Naopak když je přihrávka horší útočí se z normálních vysokých nahrávek, které jsou často zakončovány proti dobře seskupenému dvojbloku nebo dokonce trojbloku. Při přihrávce se více využívá odbití obouruč spodem, je to způsobeno tím, že odbití obouruč vrchem používá především nahrávač na rozdíl od „bagru“. Ostatní hráči totiž nemají dokonalou techniku odbití obouruč vrchem a volí raději odbití obouruč spodem (Buchtel, 2006). Stejně jako se vyvíjí volejbal jako hra, tak i jednotlivé herní činnosti doznaly v průběhu let několika změn. Co se týká technicko-taktických variant přihrávky, se v současnosti nejvíce využívá postavení ve třech hráčích. Do přihrávky se nejčastěji zapojují obě smečařky a libero. Jen v některých případech se řeší problémy na přihrávce zvýšením počtu přihrávajících hráček. Velký posun můžeme vidět v technice práce paží a nohou, především u smečovaných podání s potřebou tlumení míče (Buchtel, 2006).

21

Organizace při příjmu podání může být u každého družstva jiná. Příjmové formace se mohou lišit v závislosti na herní kvalitě a vyspělosti hráčů, ale i na odpovídajících individuálních úkolech v průběhu přihrávky i při přechodu do útoku po přihrávce. Při organizaci přihrávky podání se musejí dodržovat základní postavení v náležející rotaci tak, aby nebyla porušena pravidla. V současném špičkovém volejbalu se nejčastěji využívá formace, ve které přihrávají 3 hráči. Můžeme se setkat i s přihrávkou podání ve dvou hráčích, především u příjmu plachtícího podání (Císař,

2005). 2.2.6 Vybírání Vybírání můžeme označovat jako „hru v poli“, umožňuje pokračování ve hře, takže patří mezi nejdůležitější herní činnosti jednotlivce (Buchtel, 2011). O vybírání lze hovořit, pokud je míč odbit nebo odražen jakýmkoliv způsobem, který povolují pravidla. Cílem je zabránit dopadu míče na zem a znemožnit tak soupeři dosáhnutí bodu. Podle situace může být prvním, druhým, třetím a v případě teče blokem dokonce i čtvrtým odbitím v poli. Vedle hlavního úkolu přibývá další, v případě že jde o třetí odbití, hráč musí přehrát míč do soupeřova pole (Buchtel, 2006). Haník (2014) považuje vybírání za každé odbití míče po útoku nebo bloku soupeře. Z charakteru hry rozděluje: vybírání tvrdého útoku soupeře, vybírání ulívky soupeře, vykrývání, vybírání odražených míčů od vlastních spoluhráčů, vybírání odražených míčů od vlastního bloku a přihrávku míče „zadarmo“. Vybírání má hlavní cíl zpracovat útok soupeře a založit protiútok. „Obranná činnost hráče v poli je zejména činnost v herní obranné kombinaci. To nejdůležitější, což je výběr místa v návaznosti na činnost spoluhráčů a charakter herní situace, se děje ve fázi, kdy družstvo nemá míč pod kontrolou. Vlastní vybírání je tedy až posledním článkem složitého řetězce úkonů, čili dovednost jednotlivce, která korunuje jeho činnost v obranné kombinaci.“ (Haník, 2004, str. 94) Obranné systémy a jejich varianty určují postavení hráčů v obraně, z čehož vyplývá, že konkrétní postavení hráče v poli není stabilní, ale mění se s vývojem hry. Podle herních situací se hráč přesouvá do odpovídajícího postavení. Důležité je, aby hráč byl na místě dostatečně brzy, aby mohl rychle provést úpravu a zaujmout vyvážený postoj (Císař, 2005). 22

Buchtel (2006) rozeznává: 

vybírání míčů letících od soupeře



vybírání míčů letících od spoluhráče (míče odražené od vlastního bloku, míče odražené od sítě, míče nepřesně přihrané nebo nahrané spoluhráči, míče, které již předtím spoluhráč vybral do pole) Vybírání se nejčastěji provádí:



odbitím jednoruč spodem



odbitím obouruč spodem



jiným způsobem (nohou, hlavou, hrudí,…) Způsoby vybírání se mohou provádět:



na místě nebo po pohybu



v postoji, v pádu, ve výskoku Uskutečnění útočného úderu protivníka zpravidla předchází správný výchozí

postoj, který nastává ještě před samotnou činností vybírání (Haník, 2014). Úkolem vyčkávacího postavení je zvolit postavení všech šesti hráčů na hřišti, které je nejlepší pro kombinaci, která bude následovat. Vyčkávací postavení můžeme sledovat po vlastním podání i po ostatních míčích, které jsou přehrány k soupeři (Buchtel, 2011). Bránící hráč po provedení soupeřovi nahrávky vyhodnocuje, jak by mohla vypadat finální podoba útočného úderu, začne se přesouvat, kde bude vybírat a zaujme střehový postoj. Tento pohyb z výchozího postavení, zakončený zaujmutím střehového postoje, nazýváme herní pohyb. Aktivační poskok na špičkách chodidel, realizuje vybírající hráč v momentu úderu soupeře. Osa ramen by měla být kolmá na předpokládaný směr letu míče, trup se trochu předklání a oči sledují ruku útočícího hráče. V okamžiku úderu soupeře, by měly být všechny pohyby zastaveny. Kolena jsou před špičkami a ramena před koleny. Nohy v širokém rozkročení, aby se mohlo přenášet těžiště. Paže připravené před tělem v širším rozevření, dlaněmi nahoru a v loktech mírně pokrčené, tak aby hráč mohl míč odehrát nad i pod pasem, v ose i mimo osu těla případně i nad hlavou. Pozice rukou před tělem je vhodná pro fázi tlumení (Haník, 2014). V současném vrcholovém 23

volejbale se nejčastěji používá výchozí postavení zadních hráčů, při podání spoluhráče tak, že hráči v zóně I a IV jsou vzdálení 3 metry od sítě a 1-1,5 metru od čáry postranní. Toto postavení je nejvhodnější shromáždění hráčů k přesunu do základního postavení, které pružně reaguje na zvolenou podobu soupeřova útoku. Podle způsobu blokování se staví hráči zadní řady, na vysoké nahrávky se většinou seskupuje dvojblok, někdy i trojblok a na rychlé nahrávky se někdy nestihne seskupit ani dvojblok (Malý, 1990). Vybírání je důležité hlavně proto, že skoro 85% odbití přeletí přes síť a vyžaduje zásah v poli. Úspěšnost při vybírání u vítězného družstva by se měla pohybovat okolo 15%. Největší úspěšnosti vybírání by mělo dosahovat libero, v průměru 36%. Vyplývá to z toho, že vybírání spolu s přihrávkou jsou jeho hlavní činnosti (Buchtel, 2006). Vybírání je závislé na blokování, vždy probíhají v součinnosti. Dalším cílem vybírání, kromě zabránění dopadnutí míče na zem, je i míč zpracovat a vytvořit podmínky pro založení protiútoku (Haník, 2014). Probíhá v okamžiku neúspěšného nebo nevhodného blokování (Malý, 1990). Vedle technických aspektů, je důležité zmínit i další, které ovlivňují úspěšnost vybrání. Haník (2014) mezi ně řadí:  Psychologické faktory- odvaha, schopnost čelit bolesti, koncentrace na míč („zarámovaná pozornost“), motivace pro hru v poli  Taktické faktory- komunikace s předními hráči, komunikace s ostatními polaři, realizace pokynů trenéra, umění „číst“ hru protivníka  Kondiční faktory- zvládnout výdrže a přesuny v nízkém a polovysokém střehu, při tlumení míče udržet správnou techniku, rychlé starty na míč. Hráčům se při vybírání nechává prostor pro improvizaci, která vystupuje ze znalosti útočných směrů jednotlivých hráčů soupeře. Vykrývání vlastního útočníka se zúčastňují všichni hráči, kteří se bezprostředně nepodílejí na útočné kombinaci, především libero. Při útoku po vysoké nahrávce se na vykrývání podílí všech 5 zbývajících hráčů, při útoku po rychlé nahrávce vykrývá hlavně libero, případně nahrávač, protože ostatní hráči jsou zapojeni do útočné kombinace (Haník, 2014). Malý (1990) definuje vykrývání jako taktické jednání hráčů ve chvíli útoku spoluhráčů, které zabezpečuje obranu v poli proti útoku blokem. Při 24

vykrývání využíváme nízké střehové postavení, kvůli prodloužení dráhy letu míče odraženého od bloku. Snaha je dostat míč co nejvýše, proto je možné míč odehrát s pokrčenými pažemi. Buchtel (2011) do vykrývání zařazuje pohyb hráče a zaujmutí nejvýhodnějšího postoje a místa v oblasti celého týmu, čímž se tvoří dispozice pro úspěšné řešení vzniklé herní situace. Vykrývání můžeme dělit podle technického hlediska (pohyb hráče do střehového postavení, zaujetí volejbalového střehu, maximální soustředění pozornosti na řešení vzniklé herní situace) a podle hlediska taktického (vykrývání vlastního bloku, vykrývání vlastního smečaře, vykrývání spoluhráče, který vybral míč od soupeře a vykrývání prostoru ve vlastním poli vzhledem k druhu herní kombinace, kterou používá družstvo). Za poslední roky se vyvinula i herní činnost vybírání. Předpokladem k úspěchu je reakce na všechny odražené míče ve výchozím postavení. Zkvalitnilo se zpracování nejtvrdších míčů v obraně v poli. V poli je velká snaha odehrát v pádu co nejvíce míčů nad zemí, v ženském volejbalu převládá valivá pádová technika. Při vybírání nezáleží na vzhledu, ale především na účelnosti. Hlavní filozofií vybírání je, že hráčka míč vyhledává, pouze na něj nečeká. Obrana v poli je vizuálně atraktivní herní činnost, která do hry přináší atmosféru bojovnosti a pomáhá při budování vítězné mentality (Buchtel, 2006).

2.4 Libero Název libero, vychází z italského jazyka a v překladu znamená ,,volný´´. Cílem vytvoření této specializace bylo posílení obranné schopnosti týmů. Historie tohoto postu doposud nesahá příliš daleko, je tedy pro tento sport stále ještě dosti nová. Typické je, že tato specializace není specificky učena již od útlého věku. Bývá časté, že hráči do této role přecházejí z jiných pozic, protože byli dobrými přihrávači a polaři. Většinou libero přihrává větší část hřiště, než další přihrávající hráči. Nejčastější pozice libera je v zóně V, protože tam směřuje nejvíce útoků. Zdá se, že libero je správnou volbou jako specialista obrany (Císař, 2005). „Měl by být zarputilý bojovník, agresivní, nebojácný, mentálně odolný hráč usilující o každý míč, obratný a technicky zdatný, s dobrou kondicí.“ Na postu libera hrají většinou hráči menší postavy a jeho činnost na hřišti omezují pravidla. Má hlavní dva úkoly na hřišti, perfektně přihrávat podání i míče v průběhu rozehry a úspěšně vybírat míče letící od soupeře i vlastních hráčů (např. po 25

bloku). Libero by tedy mělo mít vysoký stupeň obratnosti- koordinační složku, reakční i lokomoční rychlost a dobrou úroveň anticipace. Jeho dalším důležitým úkolem je organizace obrany nejen v poli, ale i na síti. V poli určuje zejména postavení jednotlivých hráčů, kterým tým dosáhne dobrého zpracování míče a následného založení útoku. V posledních letech se ve vrcholovém volejbalu často využívá systém s nahrávajícím liberem. Nastává, když nahrávač vybírá první míč a nemůže tedy nahrávat. Ukázalo se, že zavedení postu libera splnilo očekávání, kterými byly: posílit obranu a prodloužit délku volejbalové rozehry. Volejbal se díky tomu stal atraktivnější a přitažlivější pro diváky (Buchtel, 2006). Preciznost a bezchybnost při přihrávce se u libera považuje za samozřejmost a každá chyba je brána za fatální. „Jako libero si chodíš do hřiště jen pro rány“, řekl Josef Smolka, který hrál na liberu v reprezentaci českého týmu. Přihrávka i vybírání vyžadují značnou psychickou odolnost, z čehož vyplývá, že by libero mělo být jednou z nejsilnějších osobností družstva. Obzvláště přihrávka je tak náročná na psychiku, že vyžaduje velkou osobnostní sílu, aby hráč na této pozici dokázal sjednotit vlastní individuální dovednosti se sociálně-psychologickými dopady činnosti této role (Haník, 2004). Pro libero pokračuje činnost po přihrávce, kdy se zapojuje do vykrývání útoku spoluhráče. V případě, že se libero při přihrávce nedotkne míče, je nutné, aby byl hráč na tomto postu připraven chovat se jako potencionální nahrávač a v případě potřeby realizovat nahrávku. Nelze tedy opomenout tuto činnost v komplexním tréninku liber (Haník, 2008). Libero nejčastěji hraje v zóně V nebo tam, kde jsou nejčastější údery útoků. U žen je to nejvíce zóna V, protože nejvíce se útočí ze zóny IV právě do zóny V. Každý tým to řeší podle svého systému, takže nelze jednoznačně určit, která zóna je pro postavení libera ta správná. K výbavě libera patří vysoký stupeň bojovnosti, předvídavosti a organizačních schopností. Je vhodná vyváženost výkonu v herních činnostech přihrávky i vybírání v poli, i když v dnešní době je již možné střídat dvě libera (Buchtel, 2006). Libero může být menšího vzrůstu, oproti ostatním specializacím, což je určeno hlavně úkoly, které při hře plní. Libero by mělo perfektně zvládat příjem podání ve všech zadních zónách hřiště (zóna I a IV, jsou hlavní, ve kterých libero přihrává podání, 26

ale může přihrávat i v zóně V- buď systémem týmu, nebo při pomoci přihrávající smečařce). Často také obsluhuje příjem míčů v průběhu rozehry (tzv. míče zadarmo). Další činností, která je od libera požadována je úspěšné vybírání míčů, letících od soupeře nebo spoluhráčů. Vedle těchto dvou činností je důležité, aby libero ovládalo nahrát na smeč (odbitím obouruč spodem v útočném pásmu a odbitím obouruč vrchem z obranného pásma). Vysoká úroveň koordinační složky pohybu - obratnost, reakční i lokomoční rychlost a prostorová orientace, pomáhají liberu ke zvládnutí výše zmíněných činností. Důležitá je organizace obrany, kterou má libero také ve svých úkolech. Úkolem libera je tedy z komplexního hlediska přispět společně s ostatními spoluhráči k realizaci obrany k její úspěšnosti (Buchtel, 2011). Při analýze pohybových aktivit volejbalových hráčů ve vrcholovém volejbalu zjistil Mroczek (2014), že pokud jde o funkce volejbalových hráčů na hřišti, je nejaktivnější post nahrávače, pokrývá vzdálenost 12,1 m během jedné rozehry. To může být vysvětleno faktem, že nahrávač je jediným hráčem, který často mění pozici z přední do zadní části kurtu. Hráč, který se pohybuje nejvíce po nahrávači je libero, 11,7 m. Pohyb libera je spojený s výkonem při jeho obraně a pomocných dovednostech a při neustálých změnách pozice během přihrávky a vykrývání. Libero se s danou hráčkou vyměňuje v zadní části hřiště na straně, kde je lavička družstva. Tato výměna není počítána jako střídání, kterých má družstvo k dispozici 6 na set (Císař, 2005).

2.3.1 Vývoj pravidel pro post libera  1998 (XXVI. kongres FIVB v Tokiu)- zaveden post libero.  2008 (XXXI. kongres FIVB v Dubaji) - každé družstvo si může ze seznamu hráčů určit až dva specializované obranné hráče „libera“ (jedno hrající a druhé náhradní).  2008 (XXXI. kongres FIVB v Dubaji) - Každé družstvo ve světových a oficiálních soutěžích se může skládat z nejvýše čtrnácti hráčů (12 řádných hráčů+ 2 libera). Pozice libera byla zavedena v roce 1998 a platí pro něj několik pravidel, která pro jiné hráče neplatí. Od ostatních hráčů je libero odlišeno jinou barvou dresu. Pravidla liberu umožňují vystřídat kteréhokoliv hráče zadní řady. Další odlišností od ostatních 27

hráčů je, že libero nechodí na podání, neblokuje a nesmí smečovat ve výskoku, pokud je míč v momentě úderu výše, než je horní okraj sítě. Také platí, že hráč nesmí dokončit útočný úder, je-li míč zcela výše, než je horní okraj sítě, a míč k němu směřuje od libera po vrchním odbitím prsty ve vlastní přední zóně (Pravidla volejbalu, 2013).

2.4 Sportovní výkon Sportovní výkony jsou prováděny ve specifických pohybových činnostech řešících úkoly, které udávají pravidla jednotlivých sportů, v nichž se sportovec snaží o maximální uplatnění výkonových předpokladů. Tyto činnosti (ovlivněné vnějším prostředím) znázorňují určité požadavky na organismus a osobnost člověka. Dokonalá koordinace provedení vystihuje vysoký výkon, jehož základem je komplexní integrovaný projev mnoha tělesných a psychických funkcí člověka, který podporuje maximální výkonová motivace. Můžeme rozlišit průběh činnosti a výsledek činnosti, kdy analýza průběhu činnosti má velký význam pro pochopená sportovního výkonu (Dovalil, 2012). Systémový přístup umožňuje vykládat sportovní trénink jako vymezený systém prvků, ten má určitou strukturu, tj. zákonité uspořádání a propojení sítí vzájemných vztahů. Individuální složky mohou být rázu somatického, fyziologického, motorického a psychického atd. Mohou být buď jednodušší a dobře identifikovatelné (somatické faktory) nebo složitější (koordinační schopnosti), (Dovalil, 2012).

2.4.1 Individuální herní výkon Individuální a týmový herní výkon v utkání jsou nejžádanější výstupy a součást cíle tréninku volejbalu. Oba výkony mají kromě cíle i několik jiných funkcí- fungují jako silný motivační faktor, kontrolní měřítko účinnosti tréninku a jsou jedním z nejsilnějších výběrových kritérií při tvoření různých reprezentačních družstev a při přijímání do sportovních škol a center přípravy mládeže. Individuální výsledek v týmových sportech neexistuje, jako výsledek bereme pouze výsledný stav utkání dvou týmů. Buchtel (2006) charakterizuje individuální herní výkon jako chování hráče prováděné v průběhu utkání nebo některé jeho části, která je smysluplná. Podrobněji chápeme výkon jako kvantitu a kvalitu jednání hráče, které realizuje v průběhu utkání nebo některé jeho části, společně s vlivem hráčova chování i jeho osobnosti na spoluhráče a protihráče. Do chování hráče počítáme všechny jeho pohybové činnosti, které uskutečňuje při své účasti v utkání. Musíme si uvědomit, že chování jednoho 28

hráče konkrétně ovlivňuje chování ostatních. A kromě přímého ovlivňování chování i psychického stavu spoluhráčů a protihráčů, dochází k ovlivňování svou osobností. Proto musíme tento vliv také započítávat do hráčova výkonu, i když je objektivní pozorování tohoto jevu těžko zaznamenatelné. V současném špičkovém volejbalu existuje několik různých a prakticky samostatných individuálních herních výkonů, u kterých rozlišujeme procesuální stránku a odpovídající činnostní charakteristiky jednotlivých herních funkcí hráčů. Nejčastěji tedy rozlišujeme individuální herní výkon podle vyskytujících se herních funkcí hráčů. Současně ale musíme zvažovat jejich varianty, odpovídající příslušným specializacím v družstvech, které využívají různé systémy hry. Mohou se tedy vyskytovat další herní specialisté: hráč střídající na servis, hráč střídající na přihrávku podání nebo dnes libero specializované na hru v poli nebo na příjem (Buchtel, 2006). 2.4.1 Somatické faktory Somatické faktory obsahují konstituční znaky jedince, které se vztahují k příslušnému sportovnímu výkonu. Jsou relativně stálé a v podstatné míře geneticky podmíněné činitele a hrají významnou roli ve většině sportů. Vztahují se k podpůrnému systému (kostra, svalstvo, vazy a šlachy) a z velké části tvoří biomechanické podmínky určitých sportovních činností. Podíl rychlých a pomalých svalových vláken je u volejbalistů 47:53% (Dovalil, 2012). Na jednotlivých postech ve volejbalu můžeme vidět různé postavy. Nová pravidla umožnila zrychlování světového volejbalu, čímž získávají stále větší význam silové komponenty. V praxi se somatické charakteristiky znázorňují tělesnou výškou a tělesnou hmotností. Za posledních 20 let se tělesná výška trochu zvýšila, na postu nahrávačky je požadavek moderní hry v rozmezí 172 - 185 cm (často se setkáváme i s nižšími nahrávačkami). Útočící hráčky by se měly pohybovat v rozmezí 178 - 188, hráčky na postu blokařek 182 - 192 a post libera kolem 170. Mezi částkové somatické faktory zařazujeme délky tělesných segmentů, délku paží, nohou, atd. a jejich vzájemné proporce. Do značné míry spolu tělesná výška, hmotnost a procento tuku u sportovců souvisí. Hmotnost těla se vztahuje k muskulatuře těla, k rozložení podle segmentů a může hrát významnou roli v použitelnosti hráčů. U volejbalistek se pohybuje průměrná hmotnost v rozmezí 62 - 80 kg. U špičkových hráčů je však rozptyl jednotlivých tělesných proporcí dost veliký (Vavák, 2011). 29

„Každý jedinec nemusí splňovat ideální míry, když má jiné vlastnosti a schopnosti, kterými to nahradí.“ (Vavák, 2011, str. 16) Somatotypy volejbalistek jsou hodně rozprostřeny v somatografu (Obrázek 4). Největší rozmanitost byla zaznamenána v ektomorfní komponentě (v rozmezí od 0,5 do 5). Nejmenší ektomorfie a nejvyšší endomorfie byla charakterizovány u liber a nahrávaček. Nejvyšší ektomorfie a nejnižší endomorfie a mezomorfie měly nejvíce společné smečařky a univerzální hráčky (Buśko, 2013).

Obrázek 4 (Rozdělení somatotypů v somatografu (Buśko, 2013))

2.4.2 Kondiční faktory Kondiční faktory zahrnují soubor pohybových schopností. Předpokladem je, že jde o projevy pohybových schopností člověka, o kterých vypovídají dané popisy pohybů (jejich trvání, rychlost, překonaný odpor, složitost pohybu, přesnost provedení atd.) (Dovalil, 2012). V moderním světovém volejbalu jsou potřeba dobře připravení hráči a hráčky, kteří jsou schopni zakročit do hry v průběhu pěti setů. Většinou není problém odehrát první set, ale aktivně zasáhnout do hry v pátém setu, už není jednoduché pro všechny. Navíc, když by nasazení mělo být od začátku do konce stejné, s dostatečnou razancí úderů a aktivním pohybem po hřišti. K optimální pohybové dokonalosti je nezbytné se propracovat, proto na sobě všichni hráči musí dlouhodobě a tvrdě pracovat. Fyzická zdatnost je faktor, na kterém můžou všichni pracovat, a není 30

k němu potřeba žádné mimořádné materiální zabezpečení. Je důležité zapřemýšlet nad možnostmi kondiční přípravy a uvědomit si, že fyzická příprava bez rozvoje dalších specifických volejbalových dovedností je samoúčelná. Rozvoj jednotlivých pohybových schopností tvoří základ pro rozvoj fyzické zdatnosti. Každý komplexní pohyb člověka potřebuje určitý stupeň rozvoje rychlosti, síly, vytrvalosti. Tyto kondiční pohybové schopnosti propojují a doplňují koordinační schopnosti, které mají schopnost spojit jednotlivé pohybové schopnosti kondiční povahy do očekávaného pohybového tvaru. Hráč bez schopnosti rovnováhy, orientační schopnosti nebo bez schopnosti vykonávat následující pohyby a jejich změny, nemůže hrát volejbal (Vavák, 2011). 2.4.3 Technicko-taktické faktory U herních činností jednotlivce rozeznáváme stránku technickou a taktickou. Technická stránka v sobě zahrnuje provedení pohybové činnosti a taktická stránka představuje výběr a realizaci optimálního řešení herní situace, které je nejvhodnější. Stránku technicko-taktickou nikdy nerozdělujeme, protože spolu úzce souvisejí. Můžeme však říci, že jsou obě stránky ve vzájemném vztahu, kdy je technická stránka podmiňující a taktická dominující. V posledních letech došlo ke změnám v oblasti technicko - taktické stránky hry, hlavně díky změnám v kvalitě provádění herních činností jednotlivce, které jsou vyvolány jejich přesným provedením. Ovlivňuje to i pečlivé dodržování taktických úkolů při provedení herních kombinací a systémů. Systém hry je u většiny týmů stejný, hraje se systém na jednu nahrávačku. V postavení při hře je nahrávačka před blokařkou: N-S1-B2-U-S2-B1. (Buchtel, 2011). Technické faktory souvisejí se specifickými sportovními dovednostmi a jejich technickým provedením a faktory taktické jsou součástí tvořivého jednání sportovce (Dovalil, 2012). V technické a taktické přípravě trénujeme a zdokonalujeme herní činnosti jednotlivce, rozšiřujeme jeho speciální dovednosti a učíme herní kombinace a systémy. Technika a taktika jsou úzce spjaté, ve vzájemném vztahu má dominantní místo technika. Bez určité úrovně technických dovedností hráče založených na pohybových schopnostech nemůžeme realizovat taktické úlohy týmu. Technika je charakterizována účelným způsobem řešení dané pohybové situace, přičemž volejbalista musí respektovat zákony mechaniky, biologické zákonitosti pohybu a pravidla hry. Rozeznáváme v ní dvě úlohy - osvojit si volejbalové dovednosti a stabilizovat naučený herní návyk, 31

a rozšiřovat míru variability naučeného pohybu. Taktika je optimální způsob vedení boje v konkrétních podmínkách. Hlavní úlohou taktiky je v tom, abychom vždy na místě, kde útočíme nebo bráníme, disponovali většími a efektivnějšími silami než protivník. Taktické řešení má ve hře následující stupně: vnímání a analýzu situace (poznání herní situace), myšlenkové řešení úlohy, motorickou realizaci vybraného řešení (praktické řešení) (Hančík, Belaj, Mačura, Horský, 1982). 2.4.4 Psychické faktory Faktory psychické pojímají kognitivní, emoční a motivační procesy, které se uplatňují v řízení a regulaci jednání a vystupují z osobnosti sportovce. I když struktura výkonu závisí na sportovní specializaci, mají u všech druhů výkonů podstatný význam faktory psychické. Je to především důsledkem velké náročnosti soutěžních situací na psychiku člověka a mnohé se vztahují přímo i zprostředkovaně k tréninku. Výkon se v užším psychologickém pohledu považuje za závislý na schopnostech a motivaci. Ve sportu se obecně uznává význam schopností, ale motivace bývá (především u schopného člověka) brána za téměř automatickou, to ale ne vždy odpovídá skutečnosti (Dovalil, 2012). Ani někteří špičkově trénování hráči neumějí svou fyzickou zdatnost a technicko-taktickou připravenost automaticky převést na sportovní pole. Důležitou roli mají i další faktory, které mohou ovlivnit pozitivně nebo negativně celý tento děj. Mezi takové faktory patří psychické vlivy, které jsou velmi podstatné pro sportovní výkon každého hráče individuálně. Vyplývají z mimořádné náročnosti soutěžně-herních situací na psychiku hráče, psychický problém však může vzniknout už v průběhu tréninkové činnosti. V tomto případě to může vycházet např. z vysoké náročnosti tréninkového procesu, špatné atmosféry v družstvu nebo tlaku zvenku na výsledek hry. Psychické dispozice, vzhledem k sportovnímu výkonu, vrcholí v motivaci. Sportovní výkon můžeme chápat jako součinnost schopností hráče s jeho motivací. Motivace je hnací silou každého hráče, sportovce, můžeme si ji představit jako vnitřní faktor, který podněcuje chování hráče na hřišti i mimo něj. Určuje vznik, směřování a intenzitu chování všech jednotlivců a má význam v síle a dynamice vnějšího projevu sportovce. Schopnosti dovedeme vždy rozpoznat, více či méně, ale motivace zůstává těžko analyzovatelným faktorem. Také proto, že zde vstupují do součinnosti i jiné faktory, např. emoce, charakter jedince, potřeby hráče nebo družstva, vůle vítězit apod. Zřejmě není možné stanovit univerzální nebo optimální profil pro hráče volejbalu, ani hráče pro jiný sport. Právě vzájemné doplňování a harmonizace družstva tvoří svou spoluprací 32

šesti hráčů souhrn vlastností a schopností, které se mohou využít v různých částech hry (Vavák, 2011). Podle psychologické typologie sportů se volejbal, společně s ostatními sportovními hrami, zařazuje mezi sport heuristické. V těchto sportech je důležité rychlé a efektivní řešení aktuální problémové situace a vyžadují především předvídavost a tvořivost. Ve skupinových výkonech hraje důležitou roli komplexní schopnost „umění vidět, číst hru“, což je základem hráčské inteligence (Dovalil, 2012). Aktivační úroveň člověka ovlivňuje motivace. Ta vypovídá o jeho aktuálním psychickém stavu, hlavně z pohledu kvantitativního, tj. z hlediska intenzity napětí („nabuzení“ organismu), které člověk prožívá. Velmi vysoká aktivace je doprovázena enormně zvýšeným svalovým napětím nejen v pracujících svalech. Naopak nízká aktivace souvisí s ochablostí, odevzdaností a apatií. Pro výkonnostní maximum je tedy žádoucí optimum aktivace, kdy je psychický stav označovaný jako zóna optimálního fungování (Perič, Dovalil, 2010). Všechny tyto teoretické poznatky se koncentrují v pozici libera. Ne všichni hráči unesou omezení, která jsou liberu dána pravidly, ne všichni pochopí, že libero může výrazně pomoci družstvu ke kvalitnímu a úspěšnému výkonu (Buchtel, 2006).

2.5 Diagnostika IHV Diagnostika, čímž chápeme sledování a hodnocení individuálního herního výkonu jednotlivých hráčů, v současně době patří ke každodenním „pracovním povinnostem“ trenérů a dalších členů realizačního týmu. Hodnocení se většinou provádí subjektivním odhadem hodnotitelů. Nejvíce je v současném špičkovém volejbalu využívána „statistická analýza děje hry“. Jehož základní myšlenkou je snaha popsat co nejdetailněji vše, co se v utkání vyskytuje a současně ohodnotit, jak byl splněn cíl herní realizace každé důležité činnosti hráče. Celý komplex hráčova chování ve hře můžeme z valné části popsat několika dimenzemi (herními činnostmi jednotlivce). Ale většina využívaných metodik herních statistik nezachycuje úplně celý komplex herního chování, protože k plnění svých cílů využívá víceméně pouze HČJ s míčem a činnosti bez míče vynechává (Buchtel, 2011).

33

Buchtel (2011) uvádí metody, které jsou využívány ke sběru dat: a) Metoda „tužka- papír“- je to nejstarší metoda záznamu dat o herním výkonu, který se používal už před druhou světovou válkou v americkém volejbalu. Stále se používá i v českém špičkovém volejbalu. Pomocí kreslení se zaznamenávají směry útoků a podání. Další možnost je pomocí tabulek nebo zápisů stenografického typu, tyto metodiky se doplňují. b) Metoda záznamů do magnetofonu nebo diktafonu- dnes už se tolik nevyužívá. Funguje na stejném principu jako zápis stenografického typu, s tím rozdílem, že je diktován do paměťového média a pak přepsán do tabulek. c) Metoda záznamu videokamerou- patří mezi nejmodernější postupy záznamů dat. Výhoda je, že po nastavení může zaznamenávat data bez přítomnosti živého pozorovatele, ale nevýhoda je stejná jako u předchozích metod, kdy se zaznamenaná data musejí zpracovat do jiného média. d) Metoda

záznamu

do

počítače-

považován

bez

pochyby

za

nejmodernější a nejpřizpůsobivější přístroj pro zaznamenávání dat. e) Kombinace

předchozích

metod-

nejmodernějším

záznamovým

systémem je kombinace počítače a videokamery. 2.5.1 Datavolley V současné době je Datavolley nejvíce používaná metodika ve špičkovém volejbalu. Tato metodika při záznamu zcela využívá možností poskytované soudobou technikou. Vznik je datován začátkem 90. let minulého století v Itálii a přebírá některé znaky metody MNI (metoda numerických indexů, ve které se přiřazovala čísla před i za číslo hráče, tak aby vystihovala charakteristiky předchozí i následující činnosti po kontaktu s míčem). Vedle samotného autora pomáhali při tvorbě a zdokonalování trenér mužů USA Doug Beal (působil v Itálii 2 roky) a holandský reprezentační trenér mužů Joop

Alberda.

V systému

můžeme

pracovat

v několika

režimech

složitosti

a podrobnosti, čímž se velmi zvyšuje jeho využitelnost. Díky počítačové automatizaci může jeden pozorovatel zaznamenávat statistiky obou družstev, což platí především pro 34

všechny míče končící rozehrou. Složitější je to pro dotyky s míčem v průběhu delší rozehry, ale je možné díky videozáznamů nezapsané údaje později dohledat. HČJ se zaznamenává v přesném pořadí, které začíná číslem hráče. Kód se skládá z maximálně 9 znaků tak, že některé se musejí shodovat s názvoslovím programu a ostatní se mohou přizpůsobovat statistickému pozorovateli. Počítač tedy přijímá následující formát záznamu: „NN S T E SZ RZ“ (NN- číslo hráče, S- kód HČJ, T- typ HČJ, E- účinnost, SZ-

zóna

provedení

HČJ,

RZ-

zóna,

kam

HČJ

směřuje).

Příjem podání je jednou z HČJ, kterými nelze dát bod. Tento fakt redukuje rozsah hodnotící škály, která souvisí i se škálou hodnotící podání. Vybírání je poslední HČJ, která se zapisuje do herních statistik. Bod touto činností můžeme pouze ztratit, ne získat (Buchtel, 2011). 2.5.2 DartFish Softwarový produkt DartFish, umožňuje kompletní zpracování videa a podporuje tím pracovní proces. Trenéři, učitelé, sportovní lékaři a fyzioterapeuti mohou zdokonalit trénink, lekce nebo výuku využitím softwaru DartFish. Možnost okamžité vizuální zpětné vazby zlepšuje komunikaci se studenty, sportovci, žáky a pacienty. Zprostředkovává vytváření detailních videoanalýz klíčových momentů pomocí kreslících nástrojů a textových nebo audio poznámek. Videa a vytvořené analýzy je možné sdílet na CD, DVD nebo internetu. DartFish je software, který využívají tisíce odborníků po celém světě pro různé druhy sportů. V roce 1997 po rozsáhlém výzkumu v oblasti zpracování obrazu a videa byla vytvořena a vyvinuta technologie SimulCamTM ve švýcarském federálním technologickém institutu v Lausanne. Po nadšených ohlasech výrobcůů televizních a sportovních diváků založilo v prosinci roku 1998 pět mezinárodních obchodních a IT specialistů DartFish. Technologie a know-how programu DartFish jsou velmi uznávané pro exkluzivní televizní vysílání a využití průlomových tréninkových aplikací pro sport, vzdělávání, zdravotnictví a další.

35

3. Cíl práce, úkoly práce a pracovní hypotézy 3.1 Cíl práce Cílem práce je analýza pohybových a herních činností libera, v situacích bez míče, a to z hlediska po podání spoluhráčů i po podání soupeře. K analýze bude použit analytický softwarový program DartFish.

3.2 Úkoly práce  Získání videozáznamů utkání, které budou sloužit ke sledování herní činnosti libera bez míče.  Rozbor videozáznamů z utkání (PVK Olymp Praha – VK Agel Prostějov, PVK Olymp Praha – KP Brno, VK Agel Prostějo - KP Brno), ve kterých budu sledovat herní činnosti libera bez míče.  Z výše zmíněných utkání bude proveden výběr video sekvencí, ve kterých jsou v akci zapojeny zkoumané hráčky na postu libera.  Podrobný rozbor činností po podání soupeře i spoluhráček vybraných hráček pomocí programu DartFish.  Charakteristika jednotlivých činností a následné porovnání hráček mezi sebou.

3.3 Pracovní hypotézy Na základě studia odborné literatury a vlastních hráčských zkušeností, jsme si stanovili následující pracovní hypotézy:

 Libero se po příjmu podání vždy dostává do pozice vykrývání.  Výchozí postavení libera pro vybírání v poli závisí na zadním či předním postavení soupeřovy nahrávačky.  Libera se v námi vybraných sekvencích jsou v pohybu více než 20 s.  Libera v námi vybraných herních sekvencích urazí vzdálenost nad 20 m.

36

4. Metodika práce 4.1 Charakteristika sledovaného souboru Sledovaný soubor je složen ze tří hráček na pozici libera. Jedná se o libera, která prošla v posledních dvou letech reprezentačním výběrem, z čehož usuzujeme, že jsou momentálně nejlepší v české extralize. Libera jsou z týmů, které se dlouhodobě umísťují na prvních příčkách v české nejvyšší soutěži žen. Hráčkám byl rozdán dotazník, kterým více charakterizujeme sledovaný soubor. Jednotlivé hráčky- libera se od sebe liší především věkem, s čímž souvisejí i hráčské zkušenosti. Respondentky dotazníky vyplnily dobrovolně, vysvětlili jsme jim záměry naší práce a poskytli jim veškeré důležité informace týkající se výzkumu. Sledované hráčky vyplněním dotazníku souhlasily s uvedením osobních údajů v této práci.

37

Osobní údaje Jméno a příjmení: Markéta Chlumská Datum narození: 10. 2. 1982 Výška: 177 Váha: 62

Obrázek 5 VK KP Brno- Markéta Chlumská (roz. Tomanová) (Stehlík, 2013)

Volejbalové začátky 1. Kdy jsem začala hrát volejbal? V 11–ti letech 2. Kde jsem začala hrát? Volejbalový klub DDM Spoj Brno 3. Kdo mě k volejbalu přivedl? Rodiče 4. Pod kterým trenérem? Petr Veselý 5. Na jakém postu jsem začala hrát? Zóna 4 – smeč

38

6. Libero jsem vždycky chtěla hrát nebo jsem byla donucena různými okolnostmi? (výška, zranění, rozhodnutí trenéra apod.) Rozhodnutí trenéra Kariéra 7. Za jaké kluby jsem hrála?  KP Brno ,  Longa Lichtenvoorde-Holandsko,  Prostějov 8. Pod kterými trenéry jsem hrála?  Miroslav Čada,  Mathias Eichinger,  Christopher Gonzales, 9. Od kdy hraji na postu libera (rok, v kolika letech)? Od roku 1999, bylo mi 17 let 10. Jakých největších úspěchů jsem za svou kariéru dosáhla (3-5)? o 1.místo na ME juniorek r.2000 o 10x 1.místo v extralize ČR o 1x 1.místo v nizozemské lize o Nejlepší přihrávačka základní časti ligy mistrů 2009/2010

39

Osobní údaje Jméno a příjmení: Julie Kovářová Datum narození: 14. 9. 1987 Výška: 178 Váha: 64

Obrázek 6 VK Agel Prostějov- Julie Kovářová (roz. Jášová) (Stehlík, 2010)

Volejbalové začátky 1. Kdy jsem začala hrát volejbal? Volejbal jsem začala hrát přibližně v sedmi letech, ale začátky byly spíše přehazovaná a učení se kontaktu s míčem. 2. Kde jsem začala hrát? V Českých Budějovicích. 3. Kdo mě k volejbalu přivedl? Pocházím z volejbalové rodiny, takže mě to k tomu vždycky táhlo. 4. Pod kterým trenérem? Moje první trenérka byla Alena Lundáková a její manžel Josef Lundák. 5. Na jakém postu jsem začala hrát? Na smeči.

40

6. Libero jsem vždycky chtěla hrát nebo jsem byla donucena různými okolnostmi? (výška, zranění, rozhodnutí trenéra apod.) Vždy jsem byla spíše přihrávající a technická smečařka a bylo mi nabídnuto jít do kadetského národního týmu jako libero. Kariéra 7. Za jaké kluby jsem hrála?  České Budějovice (kadetky, juniorky)  Slavia Praha  VKKP Brno  VK AURUBIS Hamburk  VK Agel Prostějov 8. Pod kterými trenéry jsem hrála?  Zdeněk Pommer ml.  Vojtěch Zach st.  Ondřej Marek  Jean Pierre Stalens  Helmut von Soosten  Miroslav Čada 9. Od kdy hraji na postu libera (rok, v kolika letech)? Od 14-ti v národním týmu, od 16-ti v klubu Slavia Praha. 10. Jakých největších úspěchů jsem za svou kariéru dosáhla (3-5)? o Titul mistra České extraligy a Českého poháru. o Zlato z Evropské ligy. o Nejlepší libero Evropské ligy.

41

Osobní údaje Jméno a příjmení: Veronika Dostálová Datum narození: 7. 4. 1992 Výška: 170 Váha: 65

Obrázek 7 PVK Olymp Praha- Veronika Dostálová (Driml, 2013)

Volejbalové začátky 1. Kdy jsem začala hrát volejbal? V roce 2000, v 8 letech. 2. Kde jsem začala hrát? Ve Studiu Sport v Praze- Uhříněvsi. 3. Kdo mě k volejbalu přivedl? Rodiče, kteří klub založili. 4. Pod kterým trenérem? Daniela Baumruková, trenérka a maminka v jedné osobě. 5. Na jakém postu jsem začala hrát? Na postu nahrávačky, smečařky.

42

6. Libero jsem vždycky chtěla hrát nebo jsem byla donucena různými okolnostmi? (výška, zranění, rozhodnutí trenéra apod.) Vzhledem k mé výšce, jsem byla od mlada rodiči připravována na přesun na post libera, i proto jsem post libera přijala s radostí. Kariéra 7. Za jaké kluby jsem hrála?  Studio Sport  PVK Olymp Praha 8. Pod kterými trenéry jsem hrála?  Daniela Baumruková  Miroslav Horáček  Stanislav Mitáč 9. Od kdy hraji na postu libera (rok, v kolika letech)? Od roku 2007, v 15 letech při přestupu do juniorek Olympu Praha. 10. Jakých největších úspěchů jsem za svou kariéru dosáhla (3-5)? o 1. místo extraliga kadetky 2008 o 2. místo na ME U18 v beachvolejbalu 2009 o 1. místo extraliga juniorky 2010 o 3. místo na ME juniorek 2010 o 2. místo extraliga ženy 2011, 2012, 2013

43

4.2 Výzkumné metody Jedná se o kvalitativní výzkum pomocí analýzy videozáznamů z utkání volejbalu extraligy žen, kde jsme se zaměřili na sledované hráčky. Po zhlédnutí videozáznamů jednotlivých zápasů, jsme si pro každou hráčku vybrali 16 sekvencí. Pro přesnější výsledky jsme vybrali sekvence pro libera, které byly na straně u kamery, protože kamera byla umístěna za koncovou čarou hřiště na jedné straně. Snažili jsme se vybrat sekvence tak, aby obsáhly všechny situace, které se při utkání objevují. Jednotlivé sekvence začínají ukončením předchozí rozehry, protože pohyb libera se odehrává i před zahájením rozehry (před podáním) a ukončeny oslavami rozehry. Z jednotlivých sekvencí byl dále analyzován pohyb bez míče při herních činnostech po podání spoluhráček i po podání soupeře pomocí softwaru DartFish, který umožňuje měřit vzdálenost v horizontálním směru, ale také vertikální směr při výskoku nebo, jak dlouhou dobu trvá určitý přesun. U libera nás zajímají hodnoty přesunů v horizontálním směru, čas a rychlost při jednotlivých přesunech. Dále jsme sledovali u jednotlivých hráček zvolené vyčkávací postavení a pozici pro vybírání nebo vykrývání po různých útocích (ze zóny 1, 2, 3, 4 a 6). Jednotlivé sekvence jsme sledovali v reálném čase, a poté zpomaleně. V tuto chvíli došlo ke kalibraci vzdáleností, pro kterou jsme využili rozměrů hřiště. Pro kalibraci byla do programu zanesena hodnota středové čáry 9 m. Pro přesnější výsledky jsme měli hřiště rozděleno na 9 stejných čtverců a po každé vteřině jsme přenášeli umístění bodu do druhého okna programu DartFish, ve které jsme měli narýsováno hřiště a určenou stejnou kalibraci. Výchozí bod jsme získali změřením vzdálenosti obou chodidel, a pak určením středu této vzdálenosti. Cílový bod byl měřen stejně jako bod výchozí. Pro měření časových parametrů jsme využili stopek, které jsou součástí programu DartFish. Výsledky jsme zapisovali do tabulek, které jsme pro tuto práci vytvořili. Výsledné průměrné hodnoty všech dat jsou zapsány do tabulek pro jednotlivé hráčky zvlášť, ze kterých je následně možné jejich porovnání. Pro znázornění pohybu v rozehře jsme vytvořili graf, ve kterém jsou zaneseny body, kde se hráčka objevila, vždy po 1 vteřině. Pro získávání dat byla využita maximální snaha o preciznost. Přesto je možné drobné zkreslení výsledků, způsobené kvalitou videa. 44

5. Výsledky a diskuse Výsledky jsou rozděleny do třech oblastí, které jsou samostatně vyhodnoceny a rozhodnou o pravdivosti námi stanovených hypotéz. První oblastí je hodnocení celkového pohybu v sekvencích a to jak z pohledu času, tak i vzdálenosti. Všechna data vyhodnocená v této oblasti jsou rozdělena podle sekvencí ze situací po podání soupeře a po podání spoluhráček, ale i celkový průměr všech hodnot. Tyto hodnoty jsou zapsány v tabulkách č. 1, 4 a 7. Pro lepší představu pohybu hráček jsme přidali obrázky č. 8, 9, 10, který nám znázorňuje jejich pohyb v nejdelších sekvencích. Ve druhé oblasti se věnujeme zvolenému místo pro postavení. Hodnotíme rozdíl výchozího postavení na přední a zadní nahrávačku soupeře, místo kde zaujímáme postavení pro vybírání po útoku soupeře z jednotlivých zón a místo, které zaujímáme při vykrývání útoku spoluhráčů z jednotlivých zón. Jsou uvedeny v tabulkách č. 2, 5 a 8. Poslední oblast nám pomáhá vyhodnotit jednotlivé přesuny. Hodnotíme čas i vzdálenost přesunů. Sledujeme přesuny po přihrávce do zaujetí postavení pro vykrývání útočného úderu spoluhráče, přesun ve hře do postavení pro vybírání útoků soupeře a následný pohyb opět do vykrývání vlastních spoluhráčů při útoku. Tabulky č. 3, 6 a 9 obsahují data z této oblasti.

45

5.1 Julie Kovářová 5.1.1 Celkový pohyb Tabulka 1 (Čas a vzdálenost pohybu v sekvenci- Julie Kovářová)

JK

Po podání soupeře

Po podání Celkový spoluhráček průměr

čas sekvence (s)

33,75

35,25

34,5

vzdálenost pohybu (m)

24,74

31,4

28,07

čas pohybu (s)

23,72

31,17

27,44

V tabulce číslo 1 máme zaznamenány průměrné hodnoty o čase sekvencí a o vzdálenosti i času pohybu dané hráčky. Jak můžeme vidět v tabulce, hodnoty ze situací po podání spoluhráček jsou větší. Je to dáno tím, že vybrané sekvence byly delší než sekvence po podání soupeře, kde jsou vybrány i sekvence jen s přesunem po přihrávce do vykrývání. Protože i tyto sekvence se objevují v utkáních. Ze sledovaných videí je zřejmé, že se hráčka nepohybuje pouze v situacích, kdy čeká ve vyčkávacím postavení, ať už před přihrávkou podání nebo před zaujmutím postavení při vybírání.

Obrázek 8 (Celkový pohyb v nejdelší rozehře- Julie Kovářová)

46

Tato sekvence, která je znázorněna na obrázku č. 8, byla vůbec nejdelší ze všech sledovaných, trvala 65 vteřin. Hráčka se z celého času pohybovala 50,02 sekund a absolvovala pohyb 54,34 metrů. Jedná se o situaci, kdy podával soupeř a daná hráčka měla postavení při přihrávce podání v zóně VI, začínala ve vzdálenosti 5, 1 m od levé postranní čáry a 3,34 m od středové čáry, tento bod jsme označili červeně. Můžeme zde vidět jednotlivé pohybové přesuny při vybírání útoku soupeřek i vykrývání útoků spoluhráček. 5.1.2 Postavení na příjmu a postavení při vybírání a vykrývání Tabulka 2 (Výskyt jednotlivých postavení- Julie Kovářová)

JK postavení při přihrávce výchozí postavení na nahrávačku postavení při vybírání po útoku soupeře postavení při vykrývání útoku spoluhráček

v zóně VI v zóně I přední zadní ze zóny IV ze zóny II ze zóny VI ze zóny I ze zóny III ze zóny IV ze zóny II ze zóny III ze zóny I

vzdálenost od levé postranní čáry (m)

vzdálenost od středové čáry (m)

4,56 6,54 3,52 3,15 2,51 1,36 1,88 2,05 1,84 2,46 3,69 2,98 4,5

5,76 5,38 3,91 4,22 5,05 5,04 5,49 4,07 4,74 3,67 3,86 3,32 4,66

Podle tabulky číslo 2 zjišťujeme, že hráčka výrazněji nemění vzdálenost při postavení po podání soupeře od střední čáry při přihrávce v zóně VI ani I. Tento rozdíl je pouhých 38 cm. Dále se nám potvrzuje hypotéza č. 2., kdy je výchozí postavení na přední nahrávačku soupeře blíže ke středové čáře než výchozí postavení na zadní nahrávačku soupeře. Jak jsme předpokládali, tak nejblíže k postranní čáře se hráčka dostává při vybírání útoků ze zóny II. Při útocích ze zón I, III se hráčka nedostane do vzdálenosti 5 m od středové čáry, což vyplývá jak z časové tísně při útoku z prvního sledu, tak z možného systému, který tým hraje. Nejvíce útoků pak bylo provedeno ze zóny IV, kde vznikaly větší rozdíly v individuálním řešení ve vzdálenosti od postranní 47

i středové čáry. Hráčka se zde jednou objevila při vybírání v zóně I, protože se nestihla přesunout do své zóny V. Co se týče postavení při vykrývání je z vysledovaných sekvencí zřejmé, že bylo postavení řešeno především podle času, který hráčka měla na přesun. 5.1.3 Čas a vzdálenost jednotlivých přesunů Tabulka 3 (Čas a vzdálenost jednotlivých přesunů- Julie Kovářová)

do vykrývání ZIII

čas (s) 2,61

vzdálenost (m) 4,9

do vykrývání ZII

3,02

3,08

do vykrývání ZII

2,59

2,51

do vykrývání ZIV

3,68

4,11

útok ze ZII útok ze ZIV útok ze ZIII útok ze ZVI útok ze ZI po útoku ze ZII po útoku ze ZIV po útoku ze ZIII po útoku ze ZI

3,4 3 1,71 2,37 1,4 3,35 4,05 2,72 3,54

5,03 3,34 1,31 2,69 2,3 4,86 4,9 4,1 3,35

JK přesun po příjmu v zóně 6 přesun po příjmu v zóně 1 přesun do postavení pro vybírání přesun do postavení pro vykrývání

Tabulka číslo 3 nám poskytuje informace ze všech zaznamenaných přesunů ve videosekvencích. V tabulce jsou hodnoty seřazeny podle četnosti výskytu. Nejčetnější jsou přesuny do vybírání útoku soupeře ze zóny IV a následně II. Daná hráčka nejčastěji vykrývala útoky ze zón II a IV. Nejdelší průměrný přesun můžeme vidět do vybírání útoku ze zóny II. Zahrnují se sem nejen přesuny z vyčkávacího postavení, protože do něj se mnohokrát ve hře daná hráčka ani nedostane. Tento pohyb tedy ve většině případů navazuje ihned po postavení pro vykrývání útoku spoluhráčky. Průměrný čas přesunu je nejkratší v případě přesunu do vybírání útoku ze zóny I, odkud zpravidla útočí diagonální hráčka soupeře. Jedná se o hodnoty 2,3 m z vyčkávacího postavení do postavení při vybírání v čase 1,4 s.

48

5.2 Markéta Chlumská 5.2.1 Celkový pohyb Tabulka 4 (Čas a vzdálenost pohybu v sekvencí- Markéta Chlumská)

MCH čas sekvence (s)

Po podání Po podání Celkový soupeře spoluhráček průměr 29

33,63

31,31

vzdálenost pohybu (m)

22,65

24

23,33

čas pohybu (s)

23,71

27,32

25,51

Opět můžeme v tabulce vidět velkou hodnotu u času pohybu vzhledem k času sekvence. Necelých 6 vteřin tedy hráčka nevykonává pohyb a nachází se ve vyčkávacím postavení.

Obrázek 9 (Celkový pohyb v nejdelší rozehře- Markéta Chlumská)

49

U této hráčky byla jako nejdelší rozehra vybrána situace po podání soupeře, když hráčka přihrávala v zóně VI. Můžeme zde vidět všechny přesuny, které nás zajímají. Celkový pohyb z obrázku č. 9 znázorňuje vzdálenost pohybu, který činí 37,44 metru za čas pohybu 39,6 vteřin. Celá sekvence trvala 45 sekund. Hráčka pohyb začínala v červeně označeném bodě, který se nachází 2, 03 m od levé postranní čáry a 5, 59 m od středové čáry. 5.2.2 Postavení na příjmu a postavení při vybírání a vykrývání Tabulka 5 (Výskyt jednotlivých postavení- Markéta Chlumská)

MCH postavení při přihrávce výchozí postavení na nahrávačku postavení při vybírání po útoku soupeře postavení při vykrývání útoku spoluhráček

v zóně VI v zóně I přední zadní ze zóny IV ze zóny II ze zóny VI ze zóny I ze zóny III ze zóny IV ze zóny II ze zóny III ze zóny I

vzdálenost od levé postranní čáry (m)

vzdálenost od středové čáry (m)

4,25 6,38 3,07 2,89 1,65 1,52 1,13 1,19 1,1 2,76 4,35 3,59 2,22

5,14 5,23 3,89 3,81 4,71 5,29 5,66 4,66 5,85 3,41 3,52 3,29 3,75

Při postavení na přihrávku můžeme vidět, že se ani u této hráčky neliší vzdálenost od středové čáry při postavení na přihrávku podání v zóně VI a I. Naopak se nám v tomto případě nepotvrzuje hypotéza č. 2, která tvrdí, že se místo výchozího postavení liší podle postavení soupeřovi nahrávačky. Tabulka č. 2 nám ukazuje, že hráčka moc nemění vzdálenost od postranní levé čáry při vybírání útoků z jakékoliv zóny. Nejčastěji se vyskytovalo vybírání útoku ze zóny IV, na kterém můžeme vidět, že hráčka řeší postavení vždy téměř stejně, největší rozdíl je 1,35 m, což je dáno zpravidla útokem soupeře proti jednobloku či dvojbloku. Hráčka se v jedné sekvenci vyskytla při vybírání v zóně VI, to bylo řešeno kvůli nedostatku času k přesunu při útočné kombinaci vlastního smečaře ze zóny VI- pipe, nakonec totiž v sekvenci k přesunu do

50

zóny V došlo. V jednotlivých sekvencích byl rozdíl postavení při vykrývání, z čehož vyplývá, že je řešeno podle jednotlivých situací, které při hře nastanou. 5.2.3 Čas a vzdálenost jednotlivých přesunů Tabulka 6 (Čas a vzdálenost jednotlivých přesunů- Markéta Chlumská)

MCH přesun po příjmu v zóně VI přesun po příjmu v zóně I přesun do postavení pro vybírání přesun do postavení pro vykrývání

do vykrývání ZII do vykrývání ZIV do vykrývání ZVI do vykrývání ZII do vykrývání ZIV do vykrývání ZVI útok ze ZII útok ze ZIV útok ze ZVI útok ze ZIII útok ze ZI po útoku ze ZIV po útoku ze ZII po útoku ze ZI po útoku ze ZVI

čas (s) 3,34 4,08 3,24 3,42 3,48 3,04 2,75 3,22 3,18 2,6 2,83 3,61 3,99 3,76 2,72

vzdálenost (m) 6,58 6,35 4,41 2,25 4,33 3,87 3,96 2,84 3,13 3,64 3,66 5,26 5,45 2,64 4,74

Po příjmu v zóně VI jsou přesuny do vykrývání útoků ze zón II a IV skoro stejné. To odpovídá i skutečnosti, že ze zóny VI je to stejně daleko do zóny II i IV. V tabulce č. 3, můžeme vidět, že nejkratší z pohledu času je přesun do vybírání útoku ze zóny III, jelikož se jedná o útok prvním sledem. Nejčastěji se vyskytují útoky ze zóny IV, jak pro přesuny do vybírání i vykrývání.

51

5.3 Veronika Dostálová 5.3.1 Celkový pohyb Tabulka 7 (Čas a vzdálenost pohybu v rozehře- Veronika Dostálová)

VD

Po podání Po podání Celkový soupeře spoluhráček průměr

čas sekvence (s)

30,63

30,13

32,38

vzdálenost pohybu (m)

19,57

18,81

19,19

čas pohybu (s)

18,94

22,98

20,96

V tabulce můžeme vidět větší rozdílnost času pohybu a celkového času sekvencí, rozdíl je větší než 11 s. Tato odlišnost je vidět i na průměrné vzdálenosti pohybu v jednotlivých sekvencích. Objevuje se zde i fakt, že délka námi vybraných sekvencí po podání soupeřek a po podání spoluhráček je skoro stejná. Při sledování zápasů PVK Olympu Praha jsme pro tuto hráčku neměli na výběr z mnoha dlouhých sekvencí.

Obrázek 10 (Celkový pohyb v nejdelší rozehře- Veronika Dostálová)

52

Na obrázku č. 10 můžeme vidět znázornění pohybu hráčky z nejdelší sekvence. Pohyb je sledován v situaci, kdy podává jedna ze spoluhráček, není zde tedy přesun po přihrávce podání. Celkový čas této sekvence byl 44 vteřin, ze kterých se hráčka pohybovala přesně 41,6 sekundy a vzdálenost znázorněného pohybu je 35,04 metrů. Můžeme zde vidět i pohyb mimo hřiště, kdy hráčka vybíhala pro míč, který byl nadražen blokem. Červeně označený začátek pohybu je 2, 33 m daleko od středové čáry a 3,78 m od levé postranní čáry. 5.3.2 Postavení na příjmu a postavení při vybírání a vykrývání Tabulka 8 (Výskyt jednotlivých postavení- Veronika Dostálová)

VD postavení při přihrávce výchozí postavení na nahrávačku postavení při vybírání po útoku soupeře postavení při vykrývání útoku spoluhráček

v zóně VI v zóně I přední zadní ze zóny IV ze zóny II ze zóny VI ze zóny I ze zóny III ze zóny IV ze zóny II ze zóny III ze zóny I

vzdálenost od levé postranní čáry (m)

vzdálenost od středové čáry (m)

4,28 6,56 3,02 3,38 2,09 1,14 1,59 1,69 1,48 2,88 1,9 4,76 3,12

5,9 5,8 3,25 3,37 4,81 4,85 3,91 4,19 4,85 3,2 3,23 3,1 2,93

U této hráčky znovu můžeme vidět minimální rozdílnost vzdálenosti od středové čáry při postavení na přihrávku v obou zónách. Nepatrně větší vzdálenost byla naměřena u výchozího postavení při zadním postavení soupeřovi nahrávačky. Při vybírání útoků ze zóny II se hráčka při zaujetí postavení pro vybírání vyskytuje vždy kolem 1 m. Stejně často se vyskytuje postavení pro vybírání útoku ze zóny IV, kde už jsou větší rozdíly při řešení jednotlivých situací. Hráčka nejčastěji vykrývala útok spoluhráček ze zóny IV, kde se mění především vzdálenost od levé postranní čáry, rozdíl je až 3,59 m.

53

5.3.3 Čas a vzdálenost jednotlivých přesunů Tabulka 9 (Čas a vzdálenost jednotlivých přesunů- Veronika Dostálová)

do vykrývání ZIII do vykrývání ZIV

čas (s) 2,44 2,92

vzdálenost (m) 3,81 4,38

do vykrývání ZII do vykrývání ZIV

3,16 2,77

3,04 4,34

útok ze ZII útok ze ZIV útok ze ZVI útok ze ZI po útoku ze ZIV po útoku ze ZII po útoku ze ZIII po útoku ze ZVI

2,95 3,65 2,64 6,44 2,85 2,82 3,17 2,94

4,11 3,49 2,5 6,4 2,67 3,76 3,26 2,61

VD přesun po příjmu v zóně VI přesun po příjmu v zóně I přesun do postavení pro vybírání přesun do postavení pro vykrývání

Nejdelší přesun do vykrývání vyšel pro útok ze zóny IV po přihrávce v zóně VI. Nejvíce se objevoval přesun do postavení pro vybírání útoků ze zóny II. Důvodem jsou silné diagonální hráčky soupeře (Širůčková a Carter) a častý útok středových hráček z dlouhé i krátké jednonohy. Největší hodnoty co se týče času i vzdálenosti se vyskytují u přesunu do vybírání útoku ze zóny I, přesun trval 6,44 s a byl dlouhý 6,4 m, ale v tomto případě šlo o přesun po vykrývání útoku spoluhráčky v zóně II rovnou do postavení pro vybírání. Je zajímavé, že přesun do postavení pro vykrývání útočných úderů spoluhráček ze zóny III trvá průměrně nejdéle, i když se jedná o nejrychlejší útočnou kombinaci.

54

5.4 Shrnutí diskuze Z pohledu času a vzdálenosti celkového pohybu byly největší hodnoty naměřeny u Julie Kovářové. V nejkratších sekvencích se pohybovala Veronika Dostálová. Rozdílné výchozí postavení na přední a zadní nahrávačku se vyskytlo u 2 ze 3 hráček, takže hypotéza č. 2 se nepotvrdila jen u Markéty Chlumské. U všech hráček se postavení při přihrávce nachází za 5 metrovou vzdáleností od středové čáry. Ve většině sledovaných sekvencí bylo zjištěno, že pozice při přihrávce v zóně VI je posunuta více k levé postranní čáře (k zóně V). Vyplývá to z rozestavení přijímající formace, kdy libero v zóně IV pomáhá přední smečařce, která kromě jednoho postavení přihrává podání vždy v zóně V. V průběhu sledování jednotlivých sekvencí jsem si všimla, že se hráčky skoro nedostávají do výchozího postavení. Výchozí postavení se objevuje vždy na začátku rozehry, v průběhu hry jen v případech, kdy je vrácen míč soupeři téměř bez útoku. Je to dáno především zrychlením hry ve volejbale v posledních letech. Hráčky tedy „neztrácejí“ čas zaujímáním výchozího postavení, ale rovnou upravují postavení pro vybírání. V mnoha případech tomu pomáhá i zkušenost hráčky nebo znalost soupeře, kdy daná hráčka ví, odkud bude veden útok soupeře. V některých rozehrách jsme zachytili i výskyt hráčky v jiných zónách, než ve kterých obvykle hrají. Jak bylo zmíněno v teoretické části, tak se nejčastěji využívá systém hry, kdy libero hraje v zóně V. Je to dáno především skutečností, že v ženském volejbalu se nejvíce vyskytují útoky ze zóny IV a směřují právě do zóny V. Julie Kovářová se v jednom případě objevila v zóně I, kdy se po přihrávce v zóně VI po vykrytí středové hráčky a rychlému přeletu míče nestihla přemístit do zóny V. Markéta Chlumská se po přihrávce v zóně I, po vykrývání útoku z „pipe“ zůstala na část výměny v zóně VI. Jsme si vědomi i skutečnosti, že v družstvu VK KP Brno hraje libero i v zónách VI a I, a to systémově proti vybraným hráčkám soupeře. Na základě pozorování naší bakalářské práce je zcela zřejmé, že každému obrannému zákroku v poli - postavení při úderu útočícího hráče, by mělo předcházet upravení výchozího či vyčkávacího postavení. Z vlastní hráčské zkušenosti vím, že se toto neděje především v mládežnických kategoriích. Tento elementární pohyb se dá ve zjednodušených podmínkách trénovat i ve cvičení dvojic při rozcvičování.

55

6. Závěry Cílem práce byla analýza pohybové činnosti hráček bez míče, ze situací po podání soupeře a po podání spoluhráček. První úkol a cíl byl splněn díky statistikům jednotlivých družstev, od kterých jsem získala videa potřebných zápasů. Z těchto videí jsem vybrala celkem 48 sekvencí pro bližší analýzu pohybové činnosti hráček, která byla provedena v programu DartFish. Postupně byl tímto plněn úkol 3 a 4. Poslední úkol byl splněn zapsáním výsledků do vytvořených tabulek navržených pro účely práce. Komentářem ke každé z uvedených tabulek jsme se snažili objasnit zajímavosti sledované hráčky vybraných sekvencí. Práce nám jednoznačně potvrdila první stanovenou hypotézu, která říká že, libero se po příjmu podání vždy dostává do pozice vykrývání. U dvou námi sledovaných hráček se potvrdila i druhá hypotéza, že výchozí postavení na přední nahrávačku soupeře je rozdílné od postavení na zadní nahrávačku soupeře. Rovněž třetí a čtvrtá hypotéze je potvrzena. Z větší části je ovlivněna pohybem v čase před samotnou rozehrou, což bylo i cílem naší bakalářské práce. Z výzkumné části naší bakalářské práce se ukazuje, že libero musí být připraveno z hlediska kondičního i psychického jinak než hráčky jiných specializací. V jednotlivých rozehrách urazí největší vzdálenosti spolu s nahrávačkou, neskáče, ale je v průběhu rozehry stále ve střehovém postavení. Proto by se měli trenéři této problematice věnovat v rámci individuálního zdokonalování libera v trénincích s míčem i v posilovně. V naší bakalářské práci se nám potvrdil název specializace libero. Protože jak jsme mohli vidět, hráčky na této pozici v rozehrách řeší různé situace a nelze přímo určit přesnou a jednotnou pozici pro vybírání útoků ze zóny IV. Libero se může objevit i v zónách I a IV, když je to pro tým lepší. Jednotlivé situace tedy mohou být řešeny „volně“- podle systému daného týmu anebo individuálním řešením hráčky na této specializaci.

56

7. Použitá literatura 1. BUCHTEL, J. a kol. Teorie a didaktika volejbalu. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1011-6. 2. BUCHTEL, J., EJEM, M., VORÁLEK, R. Trénink volejbalu. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1967-5. 3. BUŚKO, K. a kol. Somatotype-variables related to muscle torque and power output in female volleyball players. Acta Bioeng. Biomech, 2013, 15.2: 119-126. 4. CÍSAŘ, V. Volejbal: technika a taktika hry, průpravná cvičení. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. ISBN 80-247-0502-8. 5. DartFish: Video software solution online. DartFish> 2014 cit. 2014-10-17. Dostupné z: http://www.dartfish.cz/home/home.jsp. 6. DOVALIL, J. a kol. Výkon a trénink ve sportu. 4. vyd. Praha: Olympia, 2012. ISBN 978-80-7376-326-8. 7. DRIML, O. Nejkrásnější okamžiky finále Českého poháru žen 2012/2013. [online]. 2013 [cit. 2014-11-28]. Dostupné z: http://www.cvf.cz/?clanek=11355 8. EJEM, M. Volejbal. 1. vyd. Praha: Olympia, 1988. ISBN 27-015-88. 9. HANČÍK, V., BELAJ, J., MAČURA, I., HORSKÝ, L. Tréning vo volejbale. 1. vyd. Bratislava: Šport, 1982. ISBN 77-004-83. 10. HANÍK, Z. a kol. Volejbal: učebnice pro trenéry mládeže. praha: mladá fronta a.s., 2014. ISBN 978-80-204-3380-0. 11. HANÍK, Z., LEHNERT, M. a kol. Volejbal 1: Herní dovednosti a kondice v tréninku mládeže. 1. vyd. Praha: Unitisk, s.r.o., 2004. 12. HANÍK, Z., VLACH, J. a kol. Volejbal 2: Učební texty pro školení trenérů. 1. vyd. Praha: Olympia, 2008. ISBN 978-80-7376-078-6. 13. HANÍK, Z. Volejbal: viděno třemi. Praha: grada publishing a.s., 2008. ISBN 978-80-247-2744-8. 14. Historical

results.

[online].

©2014

[cit.

2014-12-01].

Dostupné

z: http://italy2014.fivb.org/en/history/history_results 15. Historical

results.

[online].

©2014

[cit.

2014-12-01].

z: http://poland2014.fivb.org/en/history/historical_results

57

Dostupné

16. KAPLAN, O. Volejbal: Technika, pravidla, herní systémy, průpravná cvičení. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-762-1. 17. KENNY, B., GREGORY S. Volleyball: Steps to success. II. Title, United States: Human Kinetics, 2006. ISBN 978-0-7360-6337-1. 18. MALÝ, Z. Metodický dopis: Soubor cvičení pro zdokonalování technickotaktické přípravy vrcholových hráčů volejbalu všech specializací. Praha: Sportpropag, 1990. 19. MROCZEK, D. a kol. Analysis of male volleyball players´motor activities during a top level match. Journal of strength and conditioning research/National Strength & Conditioning Association, 2014, 28.8: 2297- 2305. 20. NOVÁK, A., MAREK, O. a HANÍK, Z. Od bagru k přihrávce. Praha: Český volejbalový svaz, 2013. 21. PERIČ, T., DOVALIL, J. Sportovní trénink. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010. ISBN 978-80-247-2118-7. 22. SHONDELL, D., REYNAUD, C. The Volleyball Coaching Bible. Human Kinetics Publishers, 2002. ISBN 0-360-3967-8. 23. STEHLÍK, L. Julie Jášová. [online]. 2010 [cit. 2014-11-28]. Dostupné z: http://brnensky.denik.cz/galerie/volejbal_bulharsko__.html?mm=2415588 24. STEHLÍK, L. Volejbalistka Markéta Chlumská. [online]. 2013 [cit. 2014-11-28]. Dostupné z: http://brnensky.denik.cz/ostatni_region/volejbalistka-chlumska-cosezona-to-titul-20130428.html 25. VAVÁK, M. Volejbal: kondiční příprava. Praha: Grada Publishing a.s., 2011. ISBN 978-80-247-3821-5.

58

Seznam obrázků Obrázek 1 (Průběh hry při utkání, Buchtel, 2011)).......................................................15 Obrázek 2 (Rozdělení individuálních herních činností (Haník, 2008)) .........................16 Obrázek 3 (Výskyt postavení při hře (Haník, 2008))....................................................17 Obrázek 4 (Rozdělení somatotypů v somatografu (Buśko, 2013))................................30 Obrázek 5 VK KP Brno- Markéta Chlumská (roz. Tomanová) (Stehlík, 2013) ............38 Obrázek 6 VK Agel Prostějov- Julie Kovářová (roz. Jášová) (Stehlík, 2010) ...............40 Obrázek 7 PVK Olymp Praha- Veronika Dostálová (Driml, 2013) ..............................42 Obrázek 8 (Celkový pohyb v nejdelší rozehře- Julie Kovářová)...................................46 Obrázek 9 (Celkový pohyb v nejdelší rozehře- Markéta Chlumská).............................49 Obrázek 10 (Celkový pohyb v nejdelší rozehře- Veronika Dostálová) .........................52

59

Seznam tabulek Tabulka 1 (Čas a vzdálenost pohybu v sekvenci- Julie Kovářová) ...............................46 Tabulka 2 (Výskyt jednotlivých postavení- Julie Kovářová) ........................................47 Tabulka 3 (Čas a vzdálenost jednotlivých přesunů- Julie Kovářová) ............................48 Tabulka 4 (Čas a vzdálenost pohybu v sekvencí- Markéta Chlumská) .........................49 Tabulka 5 (Výskyt jednotlivých postavení- Markéta Chlumská) ..................................50 Tabulka 6 (Čas a vzdálenost jednotlivých přesunů- Markéta Chlumská) ......................51 Tabulka 7 (Čas a vzdálenost pohybu v rozehře- Veronika Dostálová) ..........................52 Tabulka 8 (Výskyt jednotlivých postavení- Veronika Dostálová).................................53 Tabulka 9 (Čas a vzdálenost jednotlivých přesunů- Veronika Dostálová) ....................54

60