UKÁZKY PRACÍ Z DRUHÉHO ROČNÍKU SOUTĚŢE LITERÁRNÍ PRÁCE (1. kategorie) V druhém ročníku nám studenti posílali práce na téma „Okno do mé duše“
Okno do mé duše Co je to vlastně duše? Je to naše svědomí nebo něco, co je za hranicemi našeho chápání? Já si myslím, ţe je to takový vnitřní hlas, který nás vede a pomáhá nám v situacích, se kterými si nevíme rady. Kdyţ uděláme pro někoho něco hezkého, zaţijeme příjemný pocit a dá se říct „klid na duši“. A zase opačně, kdyţ nám někdo způsobí něco špatného, tak nás to svírá a dalo by se to nazvat „bolestí duše“. Takţe bych si přál, aby okno do mé duše bylo otevřeno jenom hezkým věcem, které nás v ţivotě potkávají a zavřené těm špatným. Ale vím, ţe to tak zařídit nejde, a tak bych si aspoň přál, abych byl v ţivotě vnímavý k ostatním lidem, abych je dokázal pochopit a nepůsobil ji m bolest. Protoţe člověk by neměl druhým dělat to, co sám nemá rád. Teprve potom zaţije radost a klid v duši, z dobré věci kterou udělal pro druhé… Martin Mikunda, 13 let ZŠ 5. května, Rožnov pod Radhoštěm, 7. ročník
Každý člověk je jiný Někdo nosí čepici, Jiný zas pod kabátem jepici. Pejsek se s klidem vyčural na chodník, Na náměstí mává vietnamský obchodník. Pan doktor zrovna operuje člověka, Babička nechtě v louţi šlápla na mloka. Tlustá paní s batohem na zádech, Uklouzla a spadla na zadek. Sluţka v bohaté čtvrti slouţí A bezdomovci skáčou v louţi. Chudí po svých chodí, Bohatí se jen doma nudí. Tatínek nese doma obrovskou pugétu, Babička v tašce zas dvojitou nugetu. V servisu auta spravují, V restauraci narozeniny oslavují. Jiří Juřica, 12. let ZŠ Rokytnice, Vsetín, 7. ročník
OKNO DO MÉ DUŠE Moje duše je buď smutná a zklamaná nebo veselá a šťastná. Mé duši velice vadí špatné známky a nadávky. My s duší jsme kamarádi v dobrém i zlém. Oba máme svůj ţivotní cíl – podívat se do Ameriky na sochu Svobody, ale taky hrát házenou za Českou republiku, a spoustu jiného. Daniel Korbel, 12. let ZŠ Dr. V.Peška, 6. třída
LITERÁRNÍ PRÁCE (2. kategorie) OKNO DO MÉ DUŠE Po přečtení nadpisu mi tak nějak dochází,ţe jde vlastně o určitou metaforu. Oknem do duše není pochopitelně myšleno běţné okno, ale vlastně jakýsi otvor, díra, skulinka, kterou můţeme nahlédnout do těch nejtajnějších koutů lidské duše. U vzácných lidí, u těch, kteří věří na upřímnost, ho zahlédneme třeba i v jejich očích. Někteří jedinci se o své okno vůbec nestarají. Je jim jedno, jak je ostatní vidí - jsou zahleděni sami do sebe. Jejich okno vypadá jakoby bylo vyrobeno z kouřového skla. Vše je dobře skryto před okolím. Jiní lidé naopak chtějí, aby je okolí vidělo určitým způsobem, a proto své ,,nepatřičné" vlastnosti vlastně „odhazují a zametají" někam do prostoru, někam mimo okno. Veselí lidé mají okno proloţené barevnými kamínky do mozaiky. Taková mozaika vrhá odlesky, které vycházejí ven. Odtud moţná pochází ,,lesknou se mu oči". Navíc majitel působí jako magnet – kdo by se rád nepodíval na mistrovské dílo,kdo by se rád nepokochal vzácnou a originální mozaikou..A tak není divu, ţe veselí lidé nikdy nejsou sami. Pokud znáte někoho, kdo je pyšný, vězte, ţe si myslí ţe je jeho okno jiné, lepší neţ ostatní, je něčím mimořádné a výjimečné..Měli by si uvědomit, ţe kaţdé okýnko je originální a jedinečné a kaţdé má v sobě schované klady i zápory. Lidé, kterým někdo někdy ublíţil, mají své okno asi lehce popraskané. Takovéhle trhlinky se obvykle zahojí aţ po nějakém čase a vţdy po sobě zanechají nějakou jizvičku. Okna smutných lidí bývají neustále mokrá od deště – od slz. Někdy přes ty potoky ani není vidět na věci, které jsou na světě krásné. Škoda, moţná by to duši pomohlo… Pokud se straníte okolí a nikoho si nepustíte k tělu, máte nejspíš okýnko úplně zamrzlé. Ledové sklo jen stěţí pustí do duše paprsky přinášející radost. A zůstane to tak, dokud si to majitel sám neuvědomí. Cholerici, nebo jen lidé, které něco často naštve, mají zřejmě okno rudé. Během pěti sekund se umí rozpálit do vysokých teplot a trvá to nějakou tu chvilku, neţ se zase zchladí do původní teploty. Okna snílků jsou pootevřená a měkká na dotek. Proudí jimi spousta myšlenek a snů. Jsou lehce obalená párou, neboť mají malinko zkreslenou realitu. To realisti mají své okno naprosto čisté. Není na něm ani smítko. Věci jsou v něm takové, jaké jsou, všechno má svůj důvod. Kdybyste viděli okno naprostého pesimisty, zbledli byste. Je zašedlé, jako plíce kuřáků, a to rovnoměrně. Ale nenechte se zmást, vidět přes něj jde. Jen vše vidíte o pár odstínů tmavěji.
Zamlklí lidé jsou na první pohled nenápadní, ale o to víc můţe být jejich okno hezké. Schovávají si do něj vše příjemné, co je potkalo a radují se z toho uvnitř… A jaké je to moje okno? No, hodně barevné – ráda a často se směju. Je otevřené dokořán pro ostatní, ale dovnitř nepustí ţádnou zimu. Pro tu má vytvořenou síťku, která propustí jen to dobré. A kdyţ se náhodou trochu zamlţí, ty dobré věci ho ihned vyjasní. Navíc z něj neustále vychází nějaká melodie, která se ,,dere" ven. Kdybych byla prodavačka, řekla bych, ţe uvedené typy oken jsou jen jakousi základní řadou. Variace a kombinace jsou moţné. Kaţdý z nás je prostě originál. Myslím, ţe kaţdý z nás, by si měl dát tu práci a snaţit se nejen najít takové okno v lidech kolem, ale především nahlédnout nenásilně dovnitř, pokud nám to majitel umoţní. Občas je třeba vynaloţit mnoho úsilí, ale kdyţ pak poznáte skulinu - okno, kterým vidíte neskutečnou a nekonečnou hloubku vnitřní krásy, jsem si jistá, ţe to za pokus stojí. Martina Slámková 2. ZŠ Holešov, 9. ročník
SVĚTE, ZTICHNI Okno do duše je prý oko. Tak do očí mých se podívej. Co vidíš? To mi prosím povídej. Povídej, jak dlouho chceš. A já ti odpovím. Co uslyšíš? To ti zatím nepovím. Kdyţ do očí se zahledíš, a můj hlas si poslechneš, hned má duše bude ti blíţ, tak blízko, jak jen chceš. Bude ti pořád blíţ a blíţ, aţ srdce mé tlouci uslyšíš, aţ oknem k duši pronikneš, aţ poznáš mé touhy, skrytá přání, ţivota mého píseň uslyšíš, stále budeš mi blíţ, blíţ a blíţ. Dál uţ to nejde – to vím i já, teď já přijmu všechna rozhodnutí tvá. Nyní jdeš zpět, jak sis vyvolila, tou cestou dlouhou., chtíc vidět reálně svět, s tou velkou touhou. Jeden pohled stačí, to víme snad všichni, tak já si říkám, UŢ SVĚTE ZTICHNI!! Jakub Sláma, 14 let, ZŠOB Jaroměřice nad Rokytnou
TEN Kdo při tobě bude stát, kdyţ ostatní zklamou? Kdo tě bude vţdycky hřát, kdyţ ohně vyhasnou? Kdo ti vţdy pomůţe, aniţ by něco chtěl? Kdo ti bude pořád psát, aniţ by zapomněl? Kdo tě bude milovat nejen pro tvé tělo? Kdo tě večer uloţí a políbí na čelo? Kdo tě bude v noci hlídat? Kdo ti bude ráno zpívat? Jen ten, co tě miluje, co tady veršuje a co toto slibuje. Jaroslav Ďásek, 15 let ZŠ a MŠ Ostrovačice, 9. třída
JSI NÁVYKOVÁ Jsi návyková jako nejsilnější z drog, jsi můj ţivot, ale i můj hrob. Chtěl bych tě sevřít v náručí, abychom byli spolu, alespoň na chvilku, neţ dokončím školu. Ty měla bys mě a já měl bych tebe, jen si tak lehnout a dívat se do nebe. Uţ bez tebe nemohu dál ţít, mít v srdci smutek a ne smích. Kdo by mi mohl poradit? Říkají:"Najdi si jinou tady z okolí, na tu se vykašli, ta za to nestojí." Tímto proti nim bojuji, ţe ti píšu a veršuji. Jaroslav Ďásek, 15 let ZŠ a MŠ Ostrovačice, 9. třída
OKNO DO MÉ DUŠE Kaţdý má nějaké trápení, potěšení nebo zájmy. Sotva se narodíme, trápí nás, kdyţ nemůţeme říct, ţe máme hlad nebo ţízeň. Ale těší nás, kdyţ si můţeme cucat palec, nebo dostaneme hezkého medvídka. Kdyţ uţ jsme dospělí, trápí nás jiné věci. Počínaje štěstím našich dětí a konče všedními kaţdodenními starostmi. Ale naopak nás naše děti těší. No a mezi dobou, neţ se z dětí stanou dospělí, je ještě jedna fáze ţivota – a to takzvaná puberta. Nejtěţší část ţivota, kdy se z dětí stávají dospělí. Pubertu proţívá kaţdý od 13 do 22 let. V této fázi se ocitám i já. Kdyţ je holka v pubertě, začíná se více zajímat o svůj vzhled, o kluky, o zábavu, o své koníčky, o přátele… Tak by se dalo pokračovat dál, ale škola by se mezi těmi všemi věcmi nenašla. Teď, v osmé třídě, se začínáme připravovat na střední školu. Musíme mít dobré známky, abychom se dostali na vysněnou školu. Ale sotva dojdeme ze školy, hodíme aktovku do kouta a jde se na počítač nebo ven. Domácí úkoly se zvládnou o půlnoci nebo ve škole. A naučit se zvládneme před hodinou. Ale taky podle toho potom vypadají známky. Pololetí se blíţí, ale se špatnými známkami se jen tak nedostaneme tam, kam chceme. Více se učit a méně se zajímat o hlouposti. Ale copak to jde? Přátelé jsou zajímavější neţ slon indický, i kdyţ měří 3 metry. No jo, puberta je těţká a člověk potřebuje silnou vůli, aby ji bez problémů zvládl. Tereza Šarmanová, 13 let 3. Základní škola Holešov, 8. ročník
