A-38 Č.j.: KSPH 70 INS 11853/2014 – A - 30 Lubomír Mechura, Cedrová 1322, 252 42 Jesenice
USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Malým ve věci navrhovatelů RUBENDYAN CONSULT s.r.o., IČO: 248 10 398, se sídlem Jesenice-Osnice, Ibišková 545, okr. Praha-západ, PSČ 252 42, navrhovatel A,) RUBENDYAN CITY s.r.o., IČO 241 52 722, se sídlem Jesenice-Osnice, Ibišková 545, okr. Praha – západ, PSČ 252 42, navrhovatel B) oba právně zast.: Mgr. Jiří Kokeš, advokát se sídlem Na Flusárně 168, 261 01 Příbram III a navrhovatele Lubomír Mechura, bytem Cedrová 1322, 252 42, Jesenice, navrhovatel C) a navrhovatele Karel Klíma, bytem Cedrová 1322, 252 42, Jesenice, navrhovatel D), na zjištění úpadku dlužníka NOVERA GROUP, s.r.o., IČO: 276 51 002, se sídlem Říčanská 431, 252 42, Jesenice o prohlášení konkurzu na jeho majetek takto: I. N á v r h n a z j i š t ě n í ú p a d k u d l u ž n í k a NOVERA GROUP, s.r.o., IČO: 276 51 002, se sídlem Říčanská 431, 252 42, Jesenice a prohlášení konkurzu na jeho majetek se zamítá II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Navrhovateli RUBENDYAN CONSULT s.r.o., IČO: 248 10 398, se sídlem JeseniceOsnice, Ibišková 545, okr. Praha-západ, PSČ 252 42 se vrací zaplacená záloha na náklady řízení ve výši 15.000,- Kč , kterou je povinna uhradit Česká republika z bankovního účtu Krajského soudu v Praze do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Návrhem ze dne 25. 4. 2014 se navrhovatel RUBENDYAN CONSULT s.r.o., IČO: 248 10 398, se sídlem Jesenice-Osnice, Ibišková 545, okr. Praha-západ, PSČ 252 42 (dále jen navrhovatel A) domáhal, aby soud po provedeném jednání prohlásil úpadek na majetek dlužníka NOVERA GROUP, s.r.o., IČO: 276 51 002, se sídlem Říčanská 431, 252 42, Jesenice (dále jen dlužník) a prohlásil konkurz na jeho majetek. Uvedl, že dle jeho názoru jsou splněny předpoklady dle zák. č. 182/2006 Sb. v plném znění (dále jen IZ), neboť má za dlužníkem pohledávku ve výši 3.000.000,- Kč na základě faktury č. 20120033 se splatností 15.7.2013 tedy se splatností delší než 3 měsíce, vystavené za poskytování poradenské pomoci při přípravě realizace stavby, kterou dlužník ke dni zahájení řízení neuhradil. Navrhovatel dále uvedl, že dlužník má další věřitele, které označil a uvedl výši jejich pohledávek vůči dlužníkovi. Na svém stanovisku setrval i po provedeném ústním jednání svolané soudem za účelem zjištění úpadku dlužníka.
pokračování
Č.j.: KSPH 40 INS 11853/2014 – A - 30
Písemným návrhem ze dne 7.7.2014 pak do řízení přistoupil další věřitel a to společnost RUBENDYAN CITY s.r.o., IČO 241 52 722, se sídlem Jesenice-Osnice, Ibišková 545, okr. Praha – západ, PSČ 252 42 (dále jen navrhovatel B), který uvedl, že má za dlužníkem splatnou pohledávku v celkové výši 16.009.230,- Kč ke dni 6.6.2014 představující obvyklou cenu všech prací nezbytných k odstranění všech vad a nedodělků na stavbě bytový dům v Cedrové ul. čp. 1322 A,B a C v Jesenici u Prahy zapsané na LV č. 2260 pro obec Jesenice a k.u. Jesenice u Prahy u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha-západ (dále jen nemovitost), kdy dlužník byl investorem a současně zhotovitelem nemovitosti, která byla následně prodána navrhovateli B). Dále pak navrhovatel B) uvedl, že dlužník má další věřitele a se stejnou právní argumentací jako navrhovatel A) navrhl, aby soud rozhodl o úpadku dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurz. Písemným podáním ze dne 15.7.2014 (doručený soudu dne 23.7.2014) k podanému insolvenčnímu návrhu přistoupil navrhovatel Karel Klíma r.č. 490117/263, bytem Cedrová 1322, 252 42 Jesenice (dále jen navrhovatel C). Uvedl, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 13.350,- Kč se splatností do konce února 2014, představující nevrácenou vratnou kauci z důvodu ukončení smlouvy o podnájmu bytu ze dne 22.1.2013 uzavřené mezi jím a Lenkou Klímovou a dlužníkem. Svůj návrh pak osvědčoval výše uvedenou smlouvou, dohodou o zániku nájmu ke dni 25.1.2014 a příkazem k úhradě ze dne 5.12.2013. Písemným podáním ze dne 16.7.2014 (doručený soudu dne 23.7.2014) k insolvenčnímu návrhu přistoupil další navrhovatel Lubomír Mechura r. č. 790404/7349, bytem Cedrová 1322, 252 42, Jesenice (dále jen navrhovatel D), který uvedl, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 11.960,- Kč se splatností do konce února 2014 představující rovněž nevrácenou vratnou kauci na základě ukončení smlouvy a podnájmu ze dne 28.3.2013 uzavřenou mezi jím a dlužníkem. Svůj návrh pak osvědčoval smlouvou o podnájmu bytu ze dne 28.3.2013 a dohodou o zániku nájmu ze dne 25.1.2014. Dlužník v písemném vyjádření k podanému insolvenčnímu návrhu uvedl, že s tímto návrhem nesouhlasí a uvedl, aby soud po provedeném dokazování zamítl jako neopodstatněný. K pohledávce navrhovatele A) uvedl, že tento ji vystavil zcela neoprávněně, neboť vyfakturované služby nedodal, uváděné služby neposkytl a samotná faktura nemůže být bez dalšího důkazu o tom, že byly vykonané služby skutečně poskytnuty a ostatní tvrzení obsažené v insolvenčním nároku, zůstávají bez důkazů a jsou v rozporu se skutečností. Při ústním jednání pak toto písemné tvrzení doplnil tak, že dle jeho názoru je divné, proč na předmětnou zakázku ve výši cca 500.000,- Kč nebyla uzavřena písemná smlouva, neboť v obdobných případech i menších finančních případech byly uzavírány písemné smlouvy a uvedl, že pravost pohledávky měla být osvědčena ve sporném řízení. K tomuto stanovisku dlužníka pak navrhovatel A) vypověděl tak, že při ústním jednání se jednatel navrhovatele A) vyjádřil za jaké služby byla tato faktura vystavena, a že nebylo zapotřebí uzavírat smlouvu v písemné formě. Dále uvedl, že navrhovatel A) tuto pohledávku za dlužníkem řádně eviduje ve svém účetnictví a upozornil na skutečnost, že dlužník vyzval sám navrhovatele A), aby se u dlužníka přihlásil jako známý věřitel, z čehož vyplývá, že dlužník tento závazek eviduje a jeho nynější tvrzení o neexistenci tohoto návrhu je zcela účelové. K předložené pohledávce navrhovatele B) pak dlužník uvedl, že uplatněná pohledávka ve výši cca 16.000.000,- Kč není ničím osvědčena, přičemž se o cenu stanovenou znaleckým posudkem za odstranění údajných vad a nedodělků na stavbě, kterou dlužník jako investor a zhotovitel realizoval a kterou následně prodal navrhovatel B), přičemž posudek si nechal vypracovat navrhovatel B). Dále, jak uvádí, že předmětné vady a nedodělky nebyly
-2-
pokračování
Č.j.: KSPH 40 INS 11853/2014 – A - 30
navrhovatelem B) nikdy reklamovány, tudíž neexistují. Pokud jde o další jeho závazky, má uzavřeny s věřiteli splátkové kalendáře, které plní. K výzvě soudu se k závazkům navrhovatelů C) a D) se dlužník vyjádřil písemně podáním ze dne 1.8.2014 (doručený soudu dne 4.8.2014) tak, že uplatněné nároky neuznává z níže uvedených důvodů a navrhl, aby soud podané návrhy zamítl. Pokud jde o návrh navrhovatele C) uvedl, že na základě vyúčtování služeb s užíváním bytu vyplývá, že eviduje za navrhovatelem za dobu trvání nájmu nedoplatek ve výši 13.337,- Kč, přičemž tento nedoplatek je vymáhán žalobou vůči navrhovateli C) s tím, že uvedené pohledávky zanikly započtením závazku návrhu vůči zaplacené kauci, takže uváděné údaje navrhovatele C) jsou v rozporu se skutečností uplatněný nárok není nikterak prokázán a dále, že se jedná o šikanózní insolvenční návrh, o kterém bylo rozhodnuto Krajským soudem v Praze pod sp.zn. KSPH 70 INS 7892/2014. Pokud jde o navrhovatele D), dlužník rovněž odmítl, neboť veškeré své závazky vyplývající ze smlouvy o podnájmu ze dne 28.3.2013 jsou vyrovnány, kdy na poskytovaných službách vznikl přeplatek 2.199,- Kč který byl však zaslán navrhovateli D) poštovní složenkou dne 29.7.2014. Stejně tak, jako u navrhovatele C) dlužník považuje tento návrh za šikanózní, neopodstatněný a navrhuje ho zamítnout. Po provedeném ústním jednání insolvenční návrh navrhovatele A) a B) doplnil právní zástupce navrhovatelů A) a B) ve kterém uvedl, že dle jeho názoru je dlužník v úpadku. K návrhu navrhovatele A uvedl, neboť dle ústního jednání bylo dodatečně vylíčeno, za jaké služby byla předmětná faktura vyplacena s tím, že tuto fakturu řádně eviduje ve svém účetnictví a nemůže obstát tvrzení, že dlužník tuto pohledávku neeviduje, z čehož vyplývá, že navrhovatel A) byl vyzván, aby jeho známý věřitel dlužníku svoji pohledávku u dlužníka přihlásil. Pokud jde o pohledávku navrhovatele B, pak uvádí, že tento je aktivně legitimován k podání tohoto návrhu, neboť existence vad a nedodělků byla zjištěna a promítnuta ve znaleckém posudku a současně byla stanovena cena prací za jejich odstranění. Dne 26.5.2014 byl pak dlužník vyzván k úhradě částky ve výši 16.009.230,- Kč do 10ti dnů, kde do doručené výzvy s tím, že tato byla doručena 27.5.2014. Pokud jde o tvrzení dlužníka, že předmětné vady a nedodělky nebyly reklamovány, jak uvádí, že tuto reklamaci provedl písemně ze dne 26.5.2014. Dále navrhovatel B setrval na svém dřívějším tvrzení, že dlužník má více věřitelů jako např. Finanční úřad pro Středočeský kraj ve výši 5.422.321,- Kč a věřitele-nájemce bytových jednotek v insolvenčních návrzích navrhovatelů uvedených. Po provedeném dokazování učinil soud tento skutkový a právní závěr. Podle ust. § 136 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí. Podle ust. § 143 odst. 1 a 2 téhož zákona zamítne insolvenční soud insolvenční návrh, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku, tj. v případech, kdy insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh věřitele, jenž nedoložil, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, nebo nebyl osvědčen úpadek dlužníka. Doložením splatné pohledávky vůči dlužníku navrhující věřitel jednak prokazuje své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci), a jednak zčásti poskytuje skutkový podklad pro zkoumání tvrzeného dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku podle § 3 IZ, jejichž zjištění založené osvědčením nebo dokazováním rozhodných skutečností je základním předpokladem podmiňujícím rozhodnutí o úpadku dle § 136 odst. 1 IZ.
-3-
pokračování
Č.j.: KSPH 40 INS 11853/2014 – A - 30
Podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen „platební neschopnost“). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) že neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. Insolvenční řízení nelze zahájit ex offo, ale toliko na návrh účastníka. Úspěch věřitele, jenž se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku, závisí v tomto řízení nejen na tom, zda bude osvědčen úpadek osoby, proti níž návrh směřuje, ale předpokladem dosažení pro navrhovatele příznivého výsledku řízení je i to, že prokáže, že k podání návrhu je oprávněn. Proto zákon vyžaduje, aby navrhovatel doložil, že proti dlužníkovi má splatnou pohledávku (§ 105 IZ) tj. aby připojil ke svému návrhu veškeré listiny, z nichž lze spolehlivě učinit závěr o existenci jeho splatné pohledávky. Doložením splatné pohledávky vůči dlužníku navrhující věřitel jednak prokazuje své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci) ve smyslu § 97 odst. 3 IZ, a jednak zčásti poskytuje skutkový podklad pro zkoumání tvrzeného dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku podle § 3 IZ. Pokud se navrhovateli nepodaří prokázat oprávnění k podání návrhu (jinými slovy, nedoloží-li existenci splatné pohledávky vůči dlužníkovi), musí soud insolvenční návrh zamítnout dle § 143 odst. 2 IZ bez ohledu na to, zda z dalších zjištění lze usuzovat na úpadek dlužníka. Ohledně způsobu doložení pohledávky insolvenčního věřitele a rozsahu dokazování před insolvenčním soudem pokládá odvolací soud za potřebné poukázat na závěry vyjádřené pod bodem VIII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky publikovaného pod značkou Rc 52/98 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, které-byť se vztahují k řízení vedenému dle zákona o konkurzu a vyrovnání-se vzhledem ke shodě řešené problematiky uplatní i v řízení insolvenčním. Podle předmětné pasáže tohoto stanoviska povaha řízení o návrhu věřitele na prohlášení konkurzu) na vydání rozhodnutí o úpadku) nevylučuj, aby soud o skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, prováděl dokazování o tom, zda pohledávka věřitele skutečně existuje, ale není povolán k tomu, aby ke zjištění této skutečnosti prováděl rozsáhlé dokazování. Zjistí-li, že k závěru o existenci splatné pohledávky věřitele je třeba takové dokazování provádět, pak návrh )bez ohledu na to, zda účastníci učinili důkazní návrhy ve výše uvedeném směru či nikoliv) zamítne proto, že věřitel svou pohledávku za dlužníkem nedoložil. Obdobně postupuje i v případech, kdy jsou osvědčovány tvrzené pohledávky dalších věřitelů. K téže problematice se vyjádřil Nejvyšší soud i v rozhodnutí sp.zn. 29 Odo 204/2003 ze dne 31.1.2006, z nějž mimo jiné (s aplikačním dosahem i do poměrů insolvenčního řízení) plyne, že pokud jsou mezi účastníky sporné skutkové okolnosti případu, z nichž má být činěn závěr o tom, zda navrhující věřitel doložil splatnou pohledávku vůči dlužníku nebo zda osvědčil existenci některé z forem jeho úpadku, jednání není třeba nařizovat též v případě, že již v průběhu přípravy jednání vyšlo najevo, že sporné skutečnosti nebude možné osvědčit pouze listinami a že provedením věcně
-4-
pokračování
Č.j.: KSPH 40 INS 11853/2014 – A - 30
opodstatněným důkazních návrhů, výslechem účastníků či svědků, znaleckými posudky, ohledáním apod. by konkurzní soud (v případech, v nichž tvrzená pohledávka navrhujícího věřitele nebo pohledávka známého věřitele, kterou má být doložen dlužníkům úpadek, není pohledávkou pravomocně přiznanou rozhodnutím příslušného orgánu nebo alespoň pohledávkou vykonatelnou) nahrazoval sporné řízení. Z výše uvedeného se podává, že jakkoli není povinností insolvenčního navrhovatele dosáhnout před podáním insolvenčního návrhu v nalézacím řízení vydání pravomocného rozhodnutí, jímž by mu byla pohledávka vůči dlužníku přiznána (zvláště pak pokud důkazní materiál v rukou věřitele je do té míry průkazný a nezpochybnitelný, že již při předběžném posouzení nároku tohoto věřitele je zřejmě, že dlužníka obrana zásadně nemůže obstát), jiná situace nastává v případě, že argumenty dlužníka zpochybňují navrhovatelův nárok natolik kvalifikovaně, že přezkoumání a posouzení jejich důvodnosti vyžaduje prostor vyhrazený právě řízení nalézacímu, jež by v takovém případě bylo de facto řízením konkursním suplováno. Je třeba si uvědomit, že oproti rozhodnutí, jež toliko ukládá jedinou konkrétní povinnost, obvykle povinnost zaplatit určitou sumu peněz, rozhodnutím o úpadku dlužníka je zasahováno do práv příslušného subjektu nesrovnatelně větší měrou, a tomu také odpovídají procesní požadavky, jež se doložení aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele týkají. V posuzované věci ze spisu a provedeného dokazování vyplývá, že se jedná o věřitelský insolvenční návrh. Navrhovatelé A) a přistoupivší navrhovatelé B), C) a D) pak svůj návrh odůvodňují tak, že jsou splněny podmínky dané ust. § 3 IZ. Soud se nejdříve zabýval před zjištěním úpadku dlužníka otázkou, zda navrhovatelé osvědčili, že mají za dlužníkem splatné pohledávky a tedy, že jsou aktivně legitimováni k podání insolvenčního návrhu a dospěl k závěru, dle provedeného ústního jednání a předložených listin, že nikoliv. Pokud jde o navrhovatele A), svoji pohledávku ve výši 3.000.000,- Kč specifikuje tak, že toto bylo vyplaceno za poskytnutí poradenských služeb na základě ústní dohody. Svůj návrh pak osvědčoval ústním stanoviskem jednatele navrhovatele A), fakturu č. 20120033 se splatností 15.7.2012, skutečností, že předmětnou fakturu má vedenu ve svém účetnictví za příslušný rok a výzvou dlužníka ze dne 5.3.2014, aby u dlužníka, aby uhradil své závazky. Dlužník pak uvádí, že předmětná faktura byla vystavena neoprávněně, neboť předmětné služby mu nebyly poskytnuty, že neexistuje písemná smlouva na provedení těchto služeb, byť s ohledem v obdobních případech byly písemné smlouvy uzavírány a že tato pohledávka měla být nejdříve uplatněna v nalézacím řízení, než nebyla ověřena. Z provedeného dokazování pak lze učinit závěr, že navrhovatelem A) byla vystavena skutečně faktura č. 20120033 na 3.000.000,- Kč za provedené předmětné služby poskytované navrhovatelem A) dlužníkovi a že tato částka nebyla dlužníkem nikdy uznána a zaplacena. K osvědčení tohoto návrhu pak soud postrádal další důkazy, které by osvědčovali oprávněnost uplatněného návrhu a to zejména prokázané ústně uzavřené smlouvy, specifikaci provedených prací případně odsouhlasené dlužníkem, jehož i předání a převzetí dodávky navrhovatelem A) dlužníku. Předložením samotné faktury a tvrzení jednatele navrhovatele A), že byly práce provedeny (bez bližší specifikace) soud považuje uplatněný nárok za neosvědčený. Pokud jde o návrh navrhovatele B) tento vychází ze znaleckého posudku č. 197/2014 ze dne 25.4.2014 vypracovaného soudním znalcem na základě zaslání navrhovatelem B) za účelem zjištění a prozkoumání skutečně provedených prací dlužníkem jako zhotovitele pro navrhovatele B) jako dalších bytových domů v Cedrové ul. 1322, A,B a C v Jesenici u Prahy se specifikací vad a nedodělků u provedené stavby včetně navržení vhodných opatření k nápravě současného stavu s určením obvyklé ceny odstranění těchto zjištěných vad a
-5-
pokračování
Č.j.: KSPH 40 INS 11853/2014 – A - 30
nedodělků a ceny vlastních opatření k jejich nápravě stanoveného částku 16.009.230,- Kč . Dále pak svůj návrh osvědčuji výzvou ze dne 26.5.2014 k úhradě této částky ve lhůtě 10 dnů (dlužníkovi dne 27.5.2014). Dlužník odmítl jako neprokázaný, neboť uplatněná částka není ničím prokázána, přičemž se jedná o cenu stanovenou znaleckým posudkem za údajné vady a nedodělky. Dále uvedl, že předmětné vady a nedodělky nebyly reklamovány, a že znalecký posudek si zaslal navrhovatel B) sám a že uplatněný nárok je sporný a jeho výše je rovněž sporná. Soud považuje rovněž tento návrh za neosvědčený a to zejména z důvodu, že zápis o předání ze dne 21.12.2012 sice obsahuje soupis vad a nedodělků včetně termínu jejich odročení, avšak ve znaleckém posudku, který byl vypracován soudním znalcem v dubnu 2014 nelze bez dalšího dokazování zjistit, zda se jedná o vady a nedodělky specifikované v zápisu o předání a převzetí či o vady vzniklé užíváním objektu vzniklé běžným opotřebením. Rovněž tak chybí vyjádření dlužníka jako zhotovitele objektu ke znaleckému posudku. Za této situace, byť z tvrzení navrhovatele B) vyplývá, že vady a nedodělky reklamoval, nelze jednoznačně dovodit totožnost vad a nedodělků uvedených v zápise o předání a převzetí vad a nedodělků uvedených ve znaleckém posudku a tedy oprávněnost uplatněné pohledávky. Soud rovněž postrádá zápis z jednání o existenci vad a nedodělků specifikovaných ve znaleckém posudku sepsaný navrhovatelem B) a dlužníkem se stanoviskem dlužníka k jednotlivým vadám a nedodělkům případně písemné stanovisko, že dlužník toto odmítá provést. Soud i v tomto případě pak i tento insolvenční návrh považuje za neosvědčený. Pokud jde o návrh navrhovatele C) tento se domáhá svým návrhem prohlášení konkurzu na majetek dlužníka a to konkrétně pro pohledávku za dlužníkem ve výši 13.350,- Kč představující cenu vratné kauce vzniklé v důsledku dohody o ukončení nájmu ze dne 25.1.2014 podnájemní smlouvy o podnájmu bytu ze dne 22.1.2013 uzavřené mezi navrhovatelem C) a dlužníkem. Svůj návrh pak osvědčuje toliko přihláškou pohledávky, smlouvou o pronájmu ze dne 22.1.2013 a dohodou o ukončení nájmu ze dne 25.1.2014. Dlužník pak uvádí, že veškeré závazky vůči navrhovateli C) má vyrovnány, a že naopak má za navrhovatelem C) z titulu ukončení smlouvy ze dne 22.1.2013 pohledávku ve výši 13.337,Kč jako nedoplatek za poskytování služeb spojených s užíváním bytu a že tuto částku vymáhá po navrhovateli C) podanou žalobou v nalézacím řízení. Na základě tohoto zjištění nemá soud osvědčenu aktivní legitimaci navrhovatele C) k podanému insolvenčnímu návrhu a to zejména z důvodu, že mezi stranami je veden soudní spor a vypořádání závazků z podnájemní smlouvy ze dne 22.1.2014. Pokud jde o návrh navrhovatele D) na prohlášení konkurzu na majetek dlužníka, ježto se domáhá na základě stejného právního důvodu jako u navrhovatele C), tj. zaplacení částky 11.960,- Kč (vrácení vratné kauce po ukončení podnájemní smlouvy). Svůj návrh pak osvědčuje dohodou o zániku nájmu ze dne 25.1.2014 vzniklého na základě smlouvy o podnájmu ze dne 21.3.2013 a přihláškou své pohledávky. Dlužník ve svém vyjádření uvedl, že má veškeré vzájemné závazky s navrhovatelem D) vyrovnány, přeplatek který vznikl za poskytované služby s užíváním bytu ve výši 2.199,- Kč vrátil navrhovateli D) dne 29.7.2014. Soud při posouzení tohoto insolvenčního řízení z předložených důkazů navrhovatele D) (předložených listin již výše citovaných) nemá osvědčen uplatněný nárok navrhovatele D), neboť pouhým předložením listin a dále s ohledem na opačné tvrzení dlužníka nelze jednoznačně prokázat oprávněnost návrhu navrhovatele D). Soud na základě výše uvedených zjištění rozhodl o návrhu jak uvedeno ve výroku I tohoto usnesení.
-6-
pokračování
Č.j.: KSPH 40 INS 11853/2014 – A - 30
Soud dále uvádí, že toto usnesení nezakládá konečné rozhodnutí ve věci úpadku dlužníka a navrhovatelé mohou kdykoliv poslat další návrh a tento může být úspěšný za podmínek daných IZ pro zjištění úpadku. Pokud jde o škodu, kterou by bylo možno v důsledku tohoto rozhodnutí soudu uplatňovat, je nutno postupovat podle ust. § 147 IZ. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 o.s.ř. kdy úspěšný účastník nákladů nepožadoval.
P o u č e n í : Proti výroku I. tohoto usnesení se m ů ž e odvolat pouze insolvenční navrhovatel (navrhující věřitel), a to ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze. Proti výroku II. je odvolání přípustné a lze jej podat ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníkovi a insolvenčnímu navrhovateli se však toto rozhodnutí doručuje také zvlášť a lhůta k podání odvolání jim tak počíná běžet ode dne, kdy jim toto usnesení bylo doručeno zvláštním způsobem. V Praze dne 11. července 2014 JUDr. Tomáš Malý, v.r. samosoudce
Za správnost vyhotovení: Jana Vyskočilová
-7-
