UIVERZITA KARLOVA V PRAZE FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA POMOCÝCH VĚD HISTORICKÝCH A ARCHIVÍHO STUDIA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
STRAKOICKÉ ŠKOLY V LETECH 1918 – 1939
Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Jan Dobeš
Vypracovala: Kateřina Voldřichová
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
V Praze 18. července 2008
…………………………………
Děkuji touto cestou panu Mgr. J. Dobešovi za odborné vedení bakalářské práce.
V Praze 18. července 2008
……………………………….
OBSAH ÚVOD..................................................................................................................................................6 PRAMEY A LITERATURA..........................................................................................................7 1.
ŽIVOT VE MĚSTĚ V MEZIVÁLEČÉM OBDOBÍ ...........................................................9
2.
HISTORIE ŠKOLSTVÍ VE MĚSTĚ.....................................................................................12
3.
ŠKOLSTVÍ ZA PRVÍ REPUBLIKY ..................................................................................14
4.
TYPY ŠKOL.............................................................................................................................20 4.1. OBECNÉ A MĚŠŤANSKÉ ŠKOLY ....................................................................................................... 20 4.1.1. Obecná škola ve Strakonicích I ............................................................................................. 22 Stavba nové školní budovy ....................................................................................................................................................22 Ředitelé školy ........................................................................................................................................................................25 Život na škole ........................................................................................................................................................................25
4.1.2.
Obecná škola v ových Strakonicích .................................................................................... 26
Ředitelé..................................................................................................................................................................................26 Školní budova ........................................................................................................................................................................27 Život na škole ........................................................................................................................................................................28 Škola za hospodářské krize....................................................................................................................................................28
4.1.3.
Měšťanské školy..................................................................................................................... 30
Založení školy a její ředitelé ..................................................................................................................................................30 Školní budova ........................................................................................................................................................................31 Hospodaření školy .................................................................................................................................................................31 Školní léta 1919 – 1923 .........................................................................................................................................................32 Hledání nových prostorů pro školu........................................................................................................................................33 Život na škole ........................................................................................................................................................................34 Dívčí měšťanská škola...........................................................................................................................................................35 Chlapecká měšťanská škola ...................................................................................................................................................36 STŘEDNÍ ŠKOLA .............................................................................................................................. 37
4.2. 4.2.1.
Gymnasium............................................................................................................................ 37
Založení ústavu......................................................................................................................................................................37 Ředitelé..................................................................................................................................................................................38 Z městského gymnasia státní gymnasium..............................................................................................................................39 Hospodaření školy .................................................................................................................................................................40 Školní budova ........................................................................................................................................................................40 Charakteristika školy .............................................................................................................................................................42 ODBORNÉ ŠKOLY ............................................................................................................................ 47
4.3. 4.3.1.
Odborná škola pro ženská povolání (Rodinná škola) ........................................................... 47
Založení školy........................................................................................................................................................................47 Charakteristika školy .............................................................................................................................................................48 Ředitelé..................................................................................................................................................................................49 Financování školy..................................................................................................................................................................49 Školní budova ........................................................................................................................................................................50 Život na škole ........................................................................................................................................................................51
4.3.2.
Živnostenská škola pokračovací ............................................................................................ 51
Charakteristika školy .............................................................................................................................................................51 Školní budova ........................................................................................................................................................................52 Život na škole ........................................................................................................................................................................52
4.3.3.
Státní odborná škola pro průmysl stávkařský a pletařský ve Strakonicích ........................... 53
Založení školy........................................................................................................................................................................53 Charakteristika školy a ředitelé..............................................................................................................................................54 Hospodaření školy .................................................................................................................................................................54 Zrušení školy .........................................................................................................................................................................55
4.3.4. 4.3.5.
Odborná škola hospodářská.................................................................................................. 56 Hospodyňská škola ................................................................................................................ 57
5.
MĚSTO A ŠKOLY ..................................................................................................................59
6.
MÍSTÍ ŠKOLÍ RADY........................................................................................................61
4
ZÁVĚR..............................................................................................................................................67 SOUPIS POUŽITÝCH PRAMEŮ A LITERATURY ...............................................................69 SEZAM PŘÍLOH..........................................................................................................................70
5
ÚVOD Za téma své bakalářské práce jsem si zvolila školy všech typů v okresním městě Strakonice v období od vzniku republiky v roce 1918 do března 1939. Toto téma jsem si vybrala z důvodu mého zájmu o regionální historii a rovněž svou roli sehrál i můj zájem o dějiny 20. století. Dalším důvodem bylo, že se tomuto tématu doposud nikdo nevěnoval. Ucelená práce zabývající se tímto tématem dosud nebyla publikována a odborné články se tomuto tématu věnují jen okrajově, v rámci historie školství ve Strakonicích, kde je zmapována situace do vzniku republiky a následně historie škol po druhé světové válce. V meziválečné době školní inspektor Jan Dyk (1860 – 1926), v rámci svého díla Popis politického okresu strakonického, věnoval část druhého dílu právě školství, kde se zmínil o historii škol nejen ve Strakonicích, ale popsal stav školství celého okresu k roku 1925. Druhou publikací z tohoto období je Strakonice – propagace a adresář shrnující stav školství k roku 1933. Z prací, které vyšly v současné době, je třeba zmínit článek Ivany Říhové ve Vlastivědném sborníku Strakonice 3. Práce je rozdělena do šesti kapitol. První popisuje okresní město v meziválečné době především jako město průmyslové, ale i kulturní. Druhá kapitola se zaměřuje na historii školství ve městě sahající do druhé poloviny 13. století. Třetí kapitola je věnována stručnému popisu školství za první republiky, kde jsou připomínány některé významné zákony a změny, které přinesly. Dále je zde popsána příprava učitelů na jejich budoucí povolání, obsazování učitelských míst, učitelské úvazky a platy a výhody učitelského povolání. Nejobsáhlejší je čtvrtá kapitola tvořící jádro práce. V jejich podkapitolách je shrnut vývoj jednotlivých typů škol od obecných a měšťanských po školy odborné a střední seřazené podle data vzniku. Pokud bylo možné, snažila jsem se k některým osobnostem, především ředitelům škol, napsat stručný životopis. Bohužel jsem mohla vycházet jen z minima informací. Jako zdroj sloužily nekrology v místních periodikách nebo v městské kronice a kniha Milana Hankovce Významní rodáci Strakonicka. Ani školní kroniky příliš informací neposkytly. Pátá kapitola se zaměřila na vztah města a jednotlivých škol. Poslední kapitola se zabývá činností místních školních rad. Nakonec jsem zařadila několik fotografií. Veškeré názvy jsem převzala z pramenů a ponechala jejich původní pravopis. Při psaní velkých písmen jsem se řídila dnešními pravidly pravopisu.
6
PRAMEY A LITERATURA K popisu školství za první republiky jsem využila práci od Jaroslava Kopáče Dějiny školství a pedagogiky v Československu a k charakteristice postavení učitele práci Františka Morkese Postavení učitele v předmnichovském Československu. Bohužel tato práce neobsahuje poznámkový aparát a žádné zdroje informací. Vlastní jádro práce bylo zpracováno na základě studia pramenů uložených ve Státním okresním archivu ve Strakonicích. Využila jsem fondu Archiv města Strakonice, kde jsem měla k dispozici 4 kartony (K 187, K 201, K 221, K 238), které obsahovaly zápisy ze zasedání místních školních rad, včetně jejich rozhodnutí, a záznamy o většině místních škol. Z úředních knih tohoto fondu jsem použila zápisy o schůzích městské rady s informacemi o stavbách škol a obecním rozpočtu. A v neposlední řadě je třeba z tohoto fondu zmínit kroniku města Strakonice. Dalším důležitým pramenem se staly fondy škol obsahující výroční zprávy, protokoly z porad a konferencí, osobní a platové výkazy učitelů, matriky, soupisy žactva, katalogy žáků, inventáře, v některých případech i vysvědčení a fotografie, a samozřejmě školní kroniky. Z fondu Obecné školy ve Strakonicích I jsem využila dvě školní kroniky – první kronika (inv.č. 3, sig. II/1/3) z let 1891 – 31. 12. 1926 a druhá (inv.č. 4, sig. II/1/4) od 1. 1. 1927 do 2. 7. 1931. Kronika z let 1931-1940 není dochována. Rovněž jsem využila dvě kroniky z fondu Obecné školy (pětitřídní smíšená Bezděkov). První od roku 1867 do roku 1932 ( sig. II. /1-1, kniha 1) a druhá od 1933 do 1953 ( sig. II/1-2, kniha 2a). U obou fondů jsou k dispozici knihy se zápisy o měsíčních poradách a konferencích učitelského sboru. Ty obsahují stavy a docházku žactva, zprávy třídních učitelů o chování žáků, změny učitelského sboru, třídnictví, připomínky k učivu, zprávy z hospitací a inspekcí a v neposlední řadě informace o oslavách státních svátků a exkurzích. Z fondu Měšťanská škola jsem měla k dispozici pro dané časové období výroční zprávy dívčí školy z let 1897 – 1948 (1 karton sig.IIIB, 2/e) a školní kroniky: 1898 – 1928 kronika společná pro obě školy, 1922 – 1933 kronika dívčí školy, 1928 – 1937 kronika chlapecké školy, 1934 – 1951 kronika dívčí školy (inv. č. 3-6/II/1). Školní kroniky nejsou zdrojem informací jen o škole, ale i o městě (zasedání zastupitelstva, obecní volby atd.), jsou zde důležité události týkající se republiky a nechybí světové události. Vloženy jsou i novinové výstřižky. Fond Gymnasia z let 1920 – 19531 čítá 72 knih a 12 kartonů. Kronika popisuje období let 1928 – 1940 (sign. II/1). Knihy obsahují katalogy, seznamy žáků, třídní knihy, oběžníky, inventáře
1
1953 reformou přeměněno na jedenáctiletou střední školu.
7
a rejstřík ředitelského archivu. Spisový materiál tvoří jednací protokoly, protokoly z porad, osobní výkazy učitelů, platební výkazy učitelů. Dále fond obsahuje účetní knihu a pokladní deník. K dispozici jsem měla výroční zprávy ze sledovaného období (karton 15, sign. V.C/1). Fond Odborné školy pro ženská povolání z let 1892 – 1953, která je v pramenech jednoduše nazývána školou rodinnou, tvoří 61 knih a 2 kartony. Kronika zmiňuje roky 1925 – 1928 (kniha č. 2). Knihy tvoří katalogy, protokoly z porad, inventáře. Kartony obsahují výroční zprávy z let 1916 – 1946, osobní a platební výkazy učitelů, nevyzvednutá vysvědčení. Z fondu Státní odborná škola pro průmysl stávkařský a pletařský ve Strakonicích jsem využila výroční zprávy pro dané období (sign. VB/1). Fond rovněž obsahuje 45 knih – katalogy, 1 karton spisů – stanovy, protokoly ze schůzí, osobní výkazy učitelů, účetní knihy a vysvědčení. Následují 3 fondy – Pokračovací průmyslová škola, Učňovská škola zemědělská, Odborná škola hospodářská – s minimem informací o těchto školách. Pokračovací průmyslová škola má velmi torzovitý fond v časovém rozmezí 1869 – 1920, jehož 112 knih dokládá jen samou existenci školy, ale nezjistíme nic o historii školy. Není kronika ani žádné spisy, jen se dochovaly katalogy. Fondy Učňovská škola zemědělská a Odborná škola hospodářská mají jen prozatímní inventární seznamy. Učňovská škola zemědělská z let 1927 – 1960 má pro období první republiky jen dochována vysvědčení. Ve fondu Odborné školy Hospodářské se nachází katalogy z let 1922 – 1944 a hlavní kniha z roku 1925. Z tiskovin jsem využila týdeník Prácheň, Jihočech a Nová Šumava.
8
1. Život ve městě v meziválečném období Město Strakonice bylo součástí politického okresu Strakonice ležící v jihozápadní části Československé republiky. Skládal se ze tří soudních okresů - Strakonice, Horažďovice a Volyně. Celková rozloha okresu činila 86 328 ha.
2
Počet obyvatel přesáhl k 1.12.1930 70 tisíc obyvatel.3
Vlastní město Strakonice zaznamenávalo od 20. století trvalý růst počtu obyvatel.4 Strakonice se staly důležitým centrem průmyslové výroby v regionu. Již na počátku 19.století vznikla první textilní továrna na výrobu fezů firma Bratři Weillové. Spojením dalších továren na výrobu těchto tzv. tureckých čepiček vznikla na konci 19. století Akciová společnost rakouských továren na fezy sídlící ve Vídni. Se vznikem republiky se továrna přejmenovala na Akciovou společnost továren na fezy se sídlem ve Strakonicích a s odbočkami v Písku, v Mikulovicích ve Slezsku a Höszégl v Maďarsku. K výrobním artiklům (kromě fezů) patřily sukna, přikrývky, plstě, síta na výrobu papíru, barety, pletené zboží a autosukna. Po první světové válce, v roce 1919, vyrostl ve městě další významný podnik - Jihočeská zbrojovka. Později se proměnila v akciovou společnost a splynula s vejprtskou firmou Hubertus a přejmenovala se na Českou zbrojovku. Tento průmyslový podnik se nejprve soustředil na výrobu civilních i vojenských zbraní (automatické, osvětlovací i signální pistole, kulomety a ruční malokalibrové zbraně), později se zde vyráběla přesná měřidla, textilní stroje a jízdní kola (včetně náhradních dílů). Důležitým chemickým podnikem se staly Pošumavské závody na impregnaci dřeva a.s. Strakonice, které byly součástí České průmyslové banky v Praze. K dalším průmyslovým odvětvím patřila výroba stavebních hmot, tiskařský a dřevozpracující průmysl. Na konci 20. let došlo k dalšímu rozvoji textilního průmyslu. V létě 1928 byla založena společnost Ottavia, která se soustředila na výrobu pánských ponožek. Nově vzniklý průmyslový podnik se nezaměřil pouze na domácí trh, ale úspěšně vyvážel například do Holandska. Rovněž druhý textilní závod Fezko zaznamenával zvýšení poptávky po svém zboží, což se projevilo růstem pracovních míst, a tak v roce 1929 podnik zaměstnal 3 000 lidí. Již zmíněná Česká zbrojovka začala pracovat na tři směny a zvýšil se počet zaměstnanců.
2
Plošně největším soudním okresem byl strakonický s 33 848 ha, následoval okres volyňský s 26 646 ha a horažďovický s 25 843 ha. In: Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850 – 1970, Praha 1978, s. 328 – 334. 3 Přesněji 70 821 - nejpočetnějším byl okres strakonický s 30 411, druhý nejpočetnější byl okres volyňský s 21 469 obyvateli, okres horažďovický měl 18 820 obyvatel. In:Vlastimil HÄUFLER, Ekonomická geografie Československa, Praha 1978, s. 204. 4 V roce 1910 ve městě žilo 7491 obyvatel, v roce 1921 7723 obyvatel, 1930 9577 ob., 1935 11150 ob. Státní okresní archiv Strakonice, fond Archiv města Strakonice, Kronika města Strakonice.
9
K rozvoji průmyslové výroby bezesporu došlo díky elektrifikaci města. Strakonice se staly prvním elektrifikovaným městem v celém kraji (Písek byl napojen o 6 týdnů později).5 Mluvíme-li o průmyslové výrobě, měli bychom se zmínit rovněž o bankovnictví. K založení prvního peněžního ústavu došlo v roce 1863 a jednalo se o Občanskou záložnu. Následovala Spořitelna městská (1887), Živnostenská záložna (1903), filiálka Pozemkové banky (1913), kterou po likvidaci v roce 1923 převzala pobočka České průmyslové banky a Záložna Hermes v Praze. V peněžních ústavech se rozvíjelo především drobné střadatelství vypovídající o spořivosti občanů. Kromě poskytování běžných bankovních služeb se spořitelny a záložny věnovaly podpoře kulturních a charitativních akcí.6 Z politických stran největší oblibu získávaly levicové politické strany. V prvních obecních volbách v roce 1919 zvítězila sociální demokracie a získala post starosty, kterým byl zvolen JUDr. Václav Topinka. Druhé místo obsadila národní demokracie a s velkým odstupem následovaly ostatní politické strany. V roce 1924 poprvé v obecních volbách zvítězili komunisté. Výsledky obecních voleb v dalších letech ukazuje následující tabulka. Počty odevzdaných hlasů v obecních volbách ve Strakonicích7
Strana / Rok
1928
1932
1936
Československá sociálně demokratická strana
974
1025
959
Komunistická strana Československa
1036
928
771
Československá národně demokratická strana8
625
521
269
Živnostensko – obchodnická strana středostavovská
474
485
692
Československá strana národně socialistická
450
442
829
Československá strana lidová
302
417
433
Republikánská strana
308
380
938
-
862
269
Národní obec fašistická
5
Jan Zdeněk CVRČEK, Strakonice, Strakonice 1989, s. 349. R.G. ŠIMEK, Strakonice – propagace a adresář, Strakonice 1933, s. 42. 7 Jan OLEJNÍK, Město Strakonice a jeho samospráva, in: Vlastivědný sborník 3, Strakonice 2005, s. 102-105. 8 Ve volbách v roce 1936 tato strana kandidovala pod hlavičkou Národního sjednocení, které vzniklo spojením národní demokracie, Národní ligy a Národní fronty. 6
10
Ve volbách v roce 1932 zaznamenala velký úspěch Národní obec fašistická, která právě v době hospodářské krize získávala na svoji stranu velké množství voličů. V roce 1936 poprvé u voličů ve Strakonicích uspěla republikánská strana a obsadila 2. místo. Díky usilovné práci školního inspektora Jana Dyka vzniklo v roce 1920 muzeum, které určitý čas neslo název svého zakladatele - Dykovo vlastivědné muzeum. Majitelé zámku, Řád maltézských rytířů, muzeu vyhradili dvě místnosti. Řídící učitel a archeolog Bedřich Dubský tak mohl vystavovat své archeologické sbírky. Oba dva zmínění pánové stáli i za Popisem politického okresu strakonického z let 1922 a 1925. 9 Dvacátá léta přinesla městu i čilý stavební ruch. Kromě nových školních budov se postavily nové budovy okresního úřadu a okresního soudu. V nemocnici se postavilo nové dispenzární oddělení pro nemocné tuberkulózou (1924) a otevřel se nový pavilon chirurgického oddělení (1926). 10 Nedílnou součástí každého města byl bohatý kulturní, a především spolkový život. V centru tohoto dění stál Okresní osvětový sbor, který každý měsíc pořádal literární večírky, na jeho popud přijížděli do okresního města přední jihočeští politici a spisovatelé. Stál u zrodu ochotnického divadelnického spolku Tyl a převzal záštitu nad muzejními sbírkami, u jejichž počátků stál okresní školní inspektor Jan Dyk. Ke kulturnímu vyžití přispíval i pěvecko-hudební spolek Zvon. Společenský život by byl neúplný, kdyby neexistovala tělovýchovná jednota Sokol založená ve Strakonicích v roce 1868. Na konci 20. let se ustavily její odbočky v blízkých vesnicích v Radomyšli, Štěkni, Cehnicích, Jiníně a v Katovicích. Ve 30. letech se tyto odbočky osamostatnily a staly se samostatnými sokolskými jednotami. Charitativní činnosti se věnoval Spolek čsl. Červeného kříže a Podpůrná jednota Karel Havlíček Borovský. Po stránce sportovní se občané mohli vyžít ve sportovních klubech - např. fotbalové a hokejové mužstvo, Lown-tenisový klub, Masarykova letecká liga. Klub československých turistů se oproti tomu věnoval rozvoji cestování. K obraně státu byla ustavena na konci roku 1931 árodní střelecká jednota. 11 Ve výčtu jmen spolků a organizací bychom mohli pokračovat, ale pro základní charakteristiku nám postačí výše uvedený přehled.12 Nakonec stojí za připomínku přehled tehdejšího dobového tisku. K pravidelným časopisům patřil Pošumavský kraj, který byl krajským týdeníkem Republikánské strany zemědělského
9
J. Z. CVRČEK, Strakonice, s. 343. Tamtéž, s. 348-349. 11 R.G. Šimek, Strakonice, s. 112. 12 Jen v okresním městě Strakonice se setkáme v roce 1933 s téměř s 90 spolky, jednotami a svazy. 10
11
a malorolnického lidu v kraji českobudějovickém a byl vydáván od roku 1926 do 40. let a jako šéfredaktor zde působil Č. Diviš. Druhým periodikem byla Prácheň, demokratický týdeník pro zájmy českého Pošumaví, vycházející v letech 1919 – 1941 pod vedením M. Dvořáka. Dále to byla ová Šumava, jejímž redaktorem byl R. G. Šimek. Z časopisů vycházejících jen krátce stojí za připomínku studentský Bod varu (vycházel v letech 1932 a 1933) a trampský Mantrap (1933 a 1934).
2. Historie školství ve městě První zmínka se objevuje v době vlády Bavora II., jehož vláda spadá do druhé poloviny 13. století. Škola měla stát naproti hradu za Volyňkou. Písemná zmínka je v listině z roku 1318, ve které Vilém Bavor ze Strakonic potvrdil majetková práva maltézských rytířů.13 Ze 14. století pochází zpráva o strakonické klášterní škole, která je zmiňována v listině z roku 1373. Johanité se zde starali o 35 žáků. Pražský arcibiskup v ní podával zprávu papeži o řádu sv. Jana Jeruzalémského ve Strakonicích.14 Na dlouhou dobu je to poslední zmínka. Až ze 16. století máme dva doklady o existenci školy: první z roku 1557 mluví o uprázdněném kantorském místě, o které se ucházeli dva zájemci – Václav z Hazmburka a hofmistr rožmberského dvora Vít Švoger z Kolína, a druhá z roku 1578, kdy vznikl soupis inventáře strakonického hradu a v něm se objevil seznam jídla, které se posílalo do školy.15 Na přelomu 16. a 17. století můžeme ve městě najít řádovou katolickou školu a utrakvistickou školu.16 Na počátku 17. století se měla nacházet škola u kostela sv. Markéty a u tamního špitálu. Je doložena v listině velkopřevora Jana z Rožmberka z roku 1620.17 V rámci tereziánských reforem byla roku 1770 zřízena německá trojtřídní škola. O šest let později se přeměnila na německou trojtřídní školu normální. Jejím ředitelem byl maltézský kněz Jan Hrubý.18 Roku 1785 koupilo město dům (dnes na rohu ulice U sv. Markéty a Podskalské), který se přestavěl na školu. V následujícím roce 1786 zemské gubernium dalo souhlas k přeměně německé trojtřídní školy na školu hlavní. Byla založena erekčním instrumentem jako církevní škola a katechetou měl být vždy člen maltézského řádu.19 Tato škola nesloužila jen strakonickým dětem, ale i dětem z okolních vesnic – z Mutěnic, Pracejovic, Bezděkova, Droužetic a Radošovic. 13
Jan DYK, Popis politického okresu strakonického, Strakonice 1925, s. 4 -5. A rovněž Ivana ŘÍHOVÁ, Z historie školství, in:Vlastivědný sborník 3, Strakonice 2005, s. 221. 14 I. ŘÍHOVÁ, Z historie školství, s. 221. 15 Tamtéž. 16 J. DYK, Popis politického okresu strakonického, s. 4-5. 17 Simona KOTLÁROVÁ, Obecní kronika Strakonic 1916-1946, CD-rom – Virtuální procházka starými Strakonicemi, Strakonice 2005. 18 I. ŘÍHOVÁ, Z historie školství, s. 222. 19 S. KOTLÁROVÁ, Obecní kronika Strakonic 1916-1946, CD-rom – Virtuální procházka starými Strakonicemi.
12
Učitelský sbor příliš rozsáhlý nebyl, ačkoliv počet dětí velmi rostl.20 Skládal se z ředitele, katechety, tří řádných učitelů, jednoho pomocného a tzv. industriální učitelky, která vyučovala ruční práce a vaření.21 Do druhé poloviny 18. století také spadá první pokus ve Strakonicích zřídit gymnasium, neboť se zrušilo jezuitské gymnasium v nedalekých Klatovech. Nakonec byla dána přednost Písku před Strakonicemi.22 V letech 1815 – 1849 se při hlavní škole zřídil učitelský ústav – tzv. preparanda. V polovině 19. století příslušníci náboženské obce židovské měli k dispozici svou soukromou školu, která byla otevřená i ostatní veřejnosti. Vzdělávala především budoucí živnostníky a obchodníky.23 Rostoucí počet žáků přiměl městské zastupitele, aby dali souhlas k výstavbě nové školní budovy pro Bezděkov a okolní obce. V říjnu 1867 byla trojtřídní škola slavnostně otevřena. Celková částka na výstavbu činila 15 000 zl. Stavbu provedl zednický mistr Vincenc Teyšl podle návrhu stavitele Seidla.24 Už roku 1883 se stala díky velkému počtu dětí školou pětitřídní. Ještě v roce 1867 vznikla pokračovací škola pro zaměstnané dělníky a při škole fungoval kurz pro dívky.25 Nová školní budova byla postavena i na Podsrpu, kdy v roce 1788 krajský školní komisař Franz Kastner školu povolil. Školu navštěvovaly děti z okolních obcí – z Modlíškovic, Hajské, Předních a Zadních Ptákovic a později i z Kapsovy Lhoty. Pro nedostatek učeben se v roce 1884 postavila nová budova.26 Po vydání nových školských zákonů v roce 1869 muselo město zřídit měšťanskou školu pro dívky a chlapce. Městská rada 29. 6. 1870 podala žádost zemské školní radě, aby z již existující dvoutřídní průmyslové školy vznikla měšťanská škola. A tak 10. 5. 1871 č. 1205 zemská školní rada povolila ve Strakonicích měšťanskou školu chlapeckou a dívčí.27 Byla umístěna v budově obecné školy na Velkém náměstí. K jejímu otevření došlo 16.10 1871. V budově se vyučovalo do roku 1888, kdy se škola přestěhovala do nové školní budovy na místě bývalých kasáren. Tato budova později sloužila i pro Zimní školu hospodářskou, pokračovací kurz pro dívky a školu pokračovací.28 Z počátku 20. století pochází budova stávkařské školy v Husově ulici. A opět se v této době setkáváme se snahou otevřít ve městě gymnasium.
20
1802: 356 dětí, 1812:397 dětí a 1852: 731 dětí. I. ŘÍHOVÁ, Z historie školství, s. 222-224. I. ŘÍHOVÁ, Z historie školství, s. 222-224. 22 Tamtéž, s. 222-223. 23 Tamtéž, s. 225. 24 Tamtéž, s. 227. 25 Tamtéž, s. 227. 26 S. KOTLÁROVÁ, Obecní kronika Strakonic 1916-1946, CD-rom – Virtuální procházka starými Strakonicemi. 27 SOkA Strakonice, fond Měšťanská škola, kronika 1928-1937, inv.č.5/1/1. 28 I. ŘÍHOVÁ, Z historie školství, s. 230. 21
13
3. Školství za první republiky Vznik republiky nepřinesl do oblasti školství zásadní změny. Z roku 1919 pochází tři poměrně důležité zákony. Zákon z 3. dubna 1919 rušil celibát učitelek, zákon z 29. dubna 1919 upravoval obsazování učitelských míst29 a nakonec zákon ze dne 23. května 1919 srovnal platy učitelů a státních zaměstnanců. 30 Po vzniku republiky platily v Čechách pro školy osnovy z roku 1915, na Moravě z roku 1885, ve Slezsku z roku 1906 a na Slovensku a Podkarpatské Rusi z roku 1903.31 Po vydání Malého školského zákona32 se upravila výuka na obecných a měšťanských školách. Povinnými předměty se nově staly občanská nauka a výchova, výchovy ručních prací chlapeckých a dívčích, nauka o vedení domácnosti pro dívky a tělocvik. Náboženství zůstalo povinným předmětem. Kromě osnov zákon upravil povinnou školní docházku na osm let. Ministerský výnos ze 4. srpna 1923 zavedl nové předměty do učebního plánu měšťanských škol a vyšších ročníků obecných škol. Celkem byly na obecných a měšťanských školách zavedeny tři nové předměty – občanská nauka a výchova, ruční práce chlapecké a domácí nauky. V roce 1926 ministerstvo upravilo učební plán a opět stanovilo počet hodin pro jednotlivé předměty.33 Osnovy pro střední a odborné školy byly upraveny do roku 1923. Nově byla zavedena povinná maturita z českého jazyka.34 Učňovská mládež procházela živnostenskými školami pokračovacími, a to buď všeobecnými, nebo odbornými. Docházka byla dva až tři roky. Všeobecné školy u obecných a měšťanských škol se zřídily tam, kde bylo alespoň 20 učňů a vyučovali zde učitelé těchto škol.35 Od 20. let došlo k prudkému rozvoji měšťanských a obecných škol. Stavěly se nové školní budovy, neboť počty žáků navštěvující měšťanskou školu prudce rostly a zároveň rostl i počet přespolních žáků, kteří tyto školy navštěvovali. 36 Ve školním roce 1925/26 navštěvovalo v českých zemích měšťanskou školu 27 % a obecnou školu 72,3 %. V průmyslových oblastech měšťanskou školu navštěvovalo ještě větší procento žáků.37 Projevoval se ale nedostatek tělocvičen a hřišť. Při měšťanských školách se zřizovaly jednoroční učebné kurzy – tzv. IV. ročníky. V roce 1924 byly pro ně vydány jednotné osnovy. S měšťanskou školou nebyly tyto IV. ročníky spojeny v jednotný celek a financovala je obec. Malý školský zákon zavedl na obecných či občanských školách 29
Obsazování učitelských míst ještě upravil zákon ze dne 9. dubna 1920. I. ŘÍHOVÁ, Z historie školství, s. 231. 31 Jaroslav KOPÁČ, Dějiny školství a pedagogiky v Československu 1, Brno 1971, s. 116. 32 Zákon ze dne 13. 7. 1922 č. 226 Sb., jímž se mění a doplňují zákony o školách obecných a občanských. 33 J. KOPÁČ, Dějiny školství, s. 116. 34 Tamtéž, s. 136-137. 35 Tamtéž, s. 139. 36 Tamtéž, s. 112. 37 Tamtéž, s. 113. 30
14
pokračovací školy nebo kurzy s povinnou docházkou pro mládež ve věku od 14 do 16 let, pokud se nevzdělávala jinde. Učitelé obecných škol se na své povolání připravovali na čtyřletých učitelských ústavech, které byly buď dívčí, nebo chlapecké. Další možností bylo studium na pedagogických akademiích. Na rozdíl od učitelských ústavů nešlo o střední školy, ale uchazeči se přijímali od 18 let a akademie byly koedukované. Podmínkou pro přijetí uchazeče byl doklad o hudebním vzdělání (stačilo vysvědčení ze střední školy) a průkaz tělesné způsobilosti. Studium bylo bezplatné a trvalo 1 rok. V závěru studia, jak na ústavech, tak na akademiích, studenti složili zkoušku učitelské dospělosti (maturitu). Aby se stali definitivními učiteli, museli 20 měsíců působit na škole v tzv. čekatelské službě a poté složit zkoušku učitelské způsobilosti.38 Učitel na měšťanské škole musel složit zkoušku učitelské způsobilosti pro měšťanské školy, kterou mohl vykonat až po tříleté praxi na obecné škole. Posledním krokem k ustanovení učitele bylo složení slibu: „Přísahám a slibuji na svou čest a svědomí, že Československé republice budu vždy věren a její vlády poslušen, že budu veškery státní zákony zachovávati, všecky své úřední povinnosti dle platných zákonů a nařízení vykonávati plně, svědomitě a nestranně, úředního tajemství neprozradím a ve všem jednání jen ku prospěchu státu a zájmu služby budu dbáti.“39 Stát se středoškolským profesorem znamenalo vystudovat čtyřletou filozofickou nebo přírodovědeckou fakultu a poté složit zkoušku učitelské způsobilosti, která se skládala před komisí jmenovanou ministerstvem školství. Tato komise předkládala ministerstvu zprávu, která obsahovala i informace o kandidátech zkoušky. Zprávu dostaly i děkanáty fakult. Jiná byla situace u profesorů tělocviku, neboť tělesná výchova jako studijní obor neexistoval. Zájemci museli absolvovat tříletý učitelský kurz a následně složit profesorskou zkoušku z druhého aprobačního předmětu, který nemohl být libovolný, ale museli si vybrat z těchto předmětů: cizí jazyk, matematika, zeměpis, přírodopis a chemie.40 Nově ustanovený profesor měl v prvním roce snížený úvazek z důvodu hospitací u svých kolegů (6 hodin týdně). O povolání středoškolského profesora, vzhledem ke společenské prestiži a sociální jistotě, byl velký zájem a ministerstvo školství vedlo celostátní seznamy uchazečů – čekatelů.41 Když chtěl učitel získat místo na veřejné obecné škole, musel projít konkurzem, který vypisovala místní školní rada. Na chlapeckých školách se dávala přednos učitelům a na dívčích školách učitelkám. Ale dbalo se na to, aby na každé škole byla polovina učitelů a polovina učitelek. 38
František MORKES, Postavení učitele v předmnichovském Československu, 1994, s. 5. Tamtéž, s. 6. 40 Tamtéž, s. 6. 41 Tamtéž, s. 6-7. 39
15
Při výběru učitele se na prvním místě posuzovalo služební stáří a kvalifikace, na druhém místě se přihlédlo k rodinným poměrům a ke zdravotnímu stavu. Někdy se dala přednost legionářům a válečným veteránům.42 Na měšťanských školách se na prvním místě posuzovala doba, kdy uchazeč vykonal zkoušku učitelské způsobilosti, a přihlíželo se ke kvalifikaci, a na druhém místě se hodnotilo služební stáří. Nakonec se přihlédlo k sociálním poměrům uchazeče.43 Náročnější výběr byl při obsazování míst středoškolských profesorů a ředitelů. Rovněž uchazeč musel projít konkurzem a nástup byl stanoven vždy k 1. září. Kandidáti museli podepsat prohlášení, že v případě jmenování bez výhrad nastoupí. Při zvláštní poradě pedagogického sboru se stanovilo tzv. terno – pořadí kandidátů. Na prvním místě se hodnotila kvalifikace, dále služební stáří a nakonec se přihlédlo např. k vědecké, literární činnosti a k rodinným poměrům. Protokol o konkurzu se zaslal zemskému školnímu úřadu. Poslední slovo o obsazení místa měl ministr. Jmenovací dekret nakonec vydal zemský školní úřad. Pokud se obsazovalo volné místo ředitele, terno sestavoval zemský školní úřad (pedagogický sbor navrhoval terno jen v případě jmenování zatímního správce) a ředitele na návrh ministerstva a podle usnesení vlády jmenoval prezident republiky. Jmenovací dekret rovněž vydal zemský školní úřad.44 Za první republiky se vedly o každém učiteli tzv. kvalifikační tabulky. Každoročně se do nich zapisovala kvalifikace učitele, kterou posuzovaly pětičlenné komise ustanovené podle typu škol buď ministerstvem, zemským nebo okresním školním úřadem. Komise hodnotila např. pedagogické a odborné vzdělání, znalost předpisů, píli, svědomitost a vztah k žákům. Učitele komise o svém závěru informovala písemně a následně se mohl proti posudku odvolat. Toto hodnocení ovlivňovalo postup do vyšší platové třídy a zároveň se zapisovalo do osobního výkazu, který vedl nadřízený školský úřad a provázel učitele na všech jeho působištích.45 Učitelské úvazky se lišily podle typu školy.
42
Tamtéž, s. 22. Tamtéž, s. 22. 44 Tamtéž, s. 22-23. 45 Tamtéž, s. 8-9. 43
16
Týdenní hodinové úvazky učitelů46 Úvazky
Obecná škola
Měšťanská škola
Gymnasium
Úvazek učitele/ profesora
28
24
21 naukových nebo 25 nenaukových hodin
Úvazek ředitele
17-22
8-10
8
Úvazky ředitelů škol závisely na počtu tříd a započítávaly se jim pouze povinné předměty a ředitelům gymnasií tzv. naukové předměty. Předměty na gymnasiu se dělily na naukové a nenaukové (kreslení, hudba, vaření,…). Navíc se ředitelům a profesorům gymnasií snižoval počet přímých odučených hodin, neboť se započítávalo třídnictví (třída nad 20 žáků) za jednu naukovou hodinu, opravování písemných prací z vyučovacího jazyka za každou třídu rovněž za jednu naukovou hodinu a za jednu naukovou hodinu se považovala správa sbírek. Učitelům tělocviku se započítávalo řízení tělovýchovných her – 50 her představovalo jednu naukovou hodinu. Jestliže profesor vyučoval jak naukové, tak nenaukové předměty, koeficient přepočtu byl: jedna týdenní nenauková hodina se počítala jako 0,84 hodiny naukové.47 Učitelské platy se v této době skládaly z několika částí: služného (tarifní plat), činovného (drahotní příplatek a osobní příplatek), výchovného (rodinné přídavky), služebních a ředitelských příplatků a odměn za přespočetné hodiny.
46 47
Tamtéž, s. 10-11. Za první republiky měl týden 6 pracovních dnů. Tamtéž, s. 10-12.
17
Roční platy podle typů škol (v Kč)48
Obecné školy
plat obecné školy + 780,+1080,-
15 000 až 39 600,-
120 až 240,-
4 naukové předměty týdně 480,nad 4 hodiny 600,-
19-36. měsíc: 12 300,-
čekatelé - učitelky domácích nauk
1-18. měsíc: 10 500,19-36. měsíc: 11 700,-
definitivní učitelé
9 000 až 27 600,-
definitivní učitelučitelky domácích nauk
9 000 až 24 000,-
Přesčasové hodiny
Gymnasia
1-18. měsíc: 11 100,-
čekatelé
Tarifní plat
Měšťanské školy
1 hodina 100 až 200,-
I. Ředitelský příplatek
Činovné
Výchovné
600 až 1 500,-
600 až 2 100,-
II. I.
Kategorie A: 4 800,Kategorie B: 4 080,Kategorie C: 3 360,Kategorie D: 2 640,-
II.
1 nezaopatřené dítě: 1 800,více dětí: 3 000,-
stupnice: 8 280 až 12 480,stupnice: 6 240 až 9 600,stupnice: 7 200 až 3 960,stupnice: 6 600 až 3 636,-
1 nezaopatřené dítě: 1 800,více dětí: 3 000,-
Tarifní plat čekatelů se nazýval „adjuta“ a vyplácel se na obecné škole 3 roky. Výše platu záležela rovněž na velikosti sídla, ve kterém se škola nachází. Celkem byly 4 kategorie – A, B, C, D. Částka v tabulce odpovídá kategorii A. Sídla nad 25 000 obyvatel se řadila do kategorie B a adjuta byla o 4% nižší. Místa od 2000 do 25 000 obyvatel patřila do kategorie C a plat byl o 8% nižší a všechna ostatní sídla byla kategorie D, kde se plat snížil o 12%. Definitivní učitelé se zařadili do 11 platových stupňů. Učitelky domácích nauk dosáhly maximálně 10. platového stupně.49 Učitelé měšťanských škol byli rovněž rozděleni do 11 platových tříd, ale zvýšilo se jim ohodnocení o 780 korun (do 6. stupně) a o 1080 korun (při zařazení od 7. stupně výše). 50
48
Tamtéž, s. 14-17. Tamtéž, s. 14. 50 Tamtéž, s. 14. 49
18
O přesčasové hodiny vzhledem k jejich nízkému ohodnocení příliš velký zájem nebyl. Ředitelský příplatek byl stanoven na 600 korun ročně a zvyšoval se za každou platovou třídu o 150 korun, ale s určitým maximem.51 Základní služné profesorů (tarifní plat) bylo rozděleno na 9 platových stupňů. Po svém ustanovení (středoškolským profesorem se mohl uchazeč stát až po tříleté čekatelské době) byl profesor zařazen do prvního stupně a do vyšších stupňů postupoval po třech letech. Činovné vyjadřovalo prestiž školy a také vyšší životní náklady v určitých městech. Dělilo se na dvě stupnice. Do I. stupnice patřily vyšší průmyslové a vyšší zemědělské střední školy a 42 gymnasií a reálek. Ostatní připadly do II. stupnice dělící se podle místa školy – kategorie A, B, C a D. Podle stejného dělení se stanovovalo funkční služné ředitelů.52 Platové podmínky středoškolských profesorů za první republiky nebyly bohužel příliš ideální. Někteří učitelé raději odcházeli na Slovensko, kde je čekaly k platu vysoké příplatky. K určitému zlepšení došlo po vydání zákona č. 103 z 24.6. 1926 o úpravě platů.53 K výhodám učitelského povolání patřil nárok na slevu na železnici, ale jen pro učitele veřejných škol. Po zaplacení poplatku a kolku dostali roční zlevněnou průkazku pro první, druhou či třetí třídu. Ředitelé a správci škol měli nárok na naturální byt, který měl být pokud možno ve školní budově. Správci a ředitelé obecných a měšťanských škol měli mít alespoň dva pokoje, kuchyň a potřebné vedlejší místnosti. Ovšem ředitelé a správci gymnasií měli mít k dispozici čtyřpokojový byt. Jestliže byt ve školní budově nebyl, dostávali ředitelé tzv. školné podle velikosti sídla (400 až 600,- korun, ředitelé středních škol v Praze až 4 500,- ročně). Provoz bytu si museli platit v plné výši jako ostatní nájemníci.54
51
Tamtéž, s. 15. Tamtéž, s. 16-17. 53 Pavel FOJTÍK, Stoletá historie nymburského gymnázia s přihlédnutím k širším souvislostem českého středního školství (1903-2003), Nymburk 2003, s. 61. 54 Tamtéž, s. 24. 52
19
4. Typy škol 4.1. Obecné a měšťanské školy Obecnou a měšťanskou školu poprvé zavedl zákon ze dne 14. května 1869 stanovující pravidla vyučování na obecných školách. Zavedl učitelské ústavy, povinná školní docházka se stanovila od 6 do 14 let. Základní pravidla chování ve škole stanovil roku 1870 Školní vyučovací řád pro obecné školy, který mimo jiné rušil tělesné tresty.55 Jak už bylo zmíněno v kapitole Historie školství ve městě, roku 1770 byla na náklady obce i velkopřevorství maltézského řádu zřízena německá trojtřídní škola, která se od roku 1776 změnila na německou trojtřídní školu normální. Roku 1787 se přeměnila na školu hlavní, kde ředitel a katecheta byli kněží maltézského řádu. K učitelskému sboru dále patřili 3 učitelé, 1 výpomocný učitel a industriální učitelka. Do roku 1869 byla školou hlavní a měla 3 třídy pro chlapce, 3 třídy pro dívky a 4. třída byla společná. Poté nastala změna a po vydání nového zákona se nazývala pětitřídní škola obecná. Podle pohlaví byla rozdělena až 1877 na dvě pětileté třídy – chlapeckou a dívčí. Měšťanská škola byla otevřena na podzim 1871 přeměnou z dvoutřídní průmyslové školy. Podle zákona z roku 1922 mohla veřejná obecná škola být zřízena v každé obci, kde bylo nejméně 40 dětí školou povinných. Při každé veřejné škole obecné, kterou navštěvuje nejméně 400 dětí ze školní obce, se mohla zřídit veřejná škola občanská (měšťanská) chlapecká či dívčí nebo smíšená. Zákon stanovil i nejvyšší počet dětí v jedné třídě: pro školní roky 1922/23 až 1926/27 na 80 dětí a na školní roky 1927/1928 až 1931/32 na školách jednotřídních obecných na 65 a na ostatních obecných školách 70 dětí. Pro rok 1932/33 a dále se počet snížil na jednotřídních na 50 a ostatních na 60 dětí. Největší počet dětí na škole měšťanské se stanovil na školní léta 1922/23 až 1926/27 na 80 dětí a pro roky 1927/28 až 1931/32 na 70 dětí a pro školní rok 1932/33 a dále na 60 dětí.56 Dále se podle téhož zákona při školách obecných a měšťanských zřizovaly pokračovací školy nebo kurzy s povinnou docházkou pro mládež ve věku od 14 do 16 let. Povinná školní docházka trvala 8 let. Ve školním okrese strakonickém se na počátku 30. let nacházelo 80 obecných škol (19 jednotřídních, 29 dvoutřídních, 15 trojtřídních, 6 čtyřtřídních, 11 pětitřídních). Celkem je navštěvovalo 8247 dětí (k r. 1933) z toho 48,5 % hochů, a 51,5 % dívek a průměrně připadalo
55 56
I. ŘÍHOVÁ, Z historie školství, s. 228. Malý školský zákon z 13. července 1922 č. 226 Sb. z.
20
40 žáků na jednu třídu.57 Dále zde bylo 7 měšťanských škol (3 chlapecké, 3 dívčí a 1 smíšená), které celkem navštěvovalo 1563 dětí (k r. 1933) z toho 58% hochů, 42% dívek a průměrně bylo ve třídě 48 žáků. Školy byly přeplněné a v některých třídách ve Strakonicích bylo až 74 žáků.58 K povinným předmětům obecné školy patřilo náboženství, občanská výchova a nauka, čtení a psaní, jazyk vyučovací, počty s naukou o tvarech měřických, přírodopis, přírodozpyt, zeměpis a dějepis, kreslení, zpěv, ruční práce, tělesná výchova a jako zvláštní předmět mohla být zavedena nauka o domácím hospodářství.59 Zákon z roku 1922 zavedl nový vyučovací předmět - občanskou výchovu a nauku. Poprvé se začal vyučovat ve školním roce 1923/1924 a učební osnovy vydalo ministerstvo výnosem 11. 4. 1923, č. 44457. Stanovil se i nový počet hodin.60
Chlapecká škola
Dívčí škola
počet hodin
počet hodin
1.
20
20
2.
23
25
3.
24
26
4.
27
28
5.
27
28
Třída
Povinnými předměty školy měšťanské bylo rovněž náboženství, občanská nauka a výchova, jazyk vyučovací s naukou o písemnostech, dějepis a zeměpis, přírodopis a přírodozpyt, fyzika, počty s jednoduchým účetnictvím, měřictví a rýsování, kreslení, krasopis, zpěv, ruční práce, tělesná výchova a jako zvláštní předmět nauka o domácím hospodářství.61 Obecná i Měšťanská škola ve Strakonicích byly národnostně jednotné – všichni žáci se hlásili k československé národnosti. Výjimku tvoří školní rok 1938/1939, kdy se na Obecné škole v Nových Strakonicích 3 žáci přihlásili k národnosti německé. Většina žáků patřila k náboženství římskokatolickému. S odstupem následovala církev českobratrská a československá.
57
K. MRZENA, K. ŠEBESTA, Národní školství v politickém okresu strakonickém, in: Strakonice – propagace a adresář, s. 26. 58 Tamtéž, s. 27. 59 Zákon č. 226 Sb. ze dne 13.7.1922 jímž se mění a doplňují zákony o školách obecných a občanských. 60 Výnos ze dne 4. 8. 1923 č. 92189. 61 Zákon č. 226 Sb. ze dne 13. 7. 1922.
21
Na konec této kapitoly bych věnovala několik řádků školnímu inspektoru Janu Dykovi, který se řadí k nejvýznamnějším osobnostem města. Narodil se roku 1860 a začínal jako učitel ve Chříči, Kralovicích a v Dolní Bělé. Stal se zakladatelem městského muzea, městským kronikářem, předsedou mnoha spolků a korporací. Od roku 1908 zastával post okresního školního inspektora. V letech 1923 – 1924 byl starostou města Strakonice a až do své smrti v roce 1926 byl členem obecního zastupitelstva. Dále se věnoval i regionální historii. Napsal několik historických děl z Kralovicka a povídky a příběhy z Podlesí. Ke konci života začal psát Popis politického okresu Strakonického. Po jeho smrti obecní zastupitelstvo rozhodlo o založení „Dykova fondu pro chudé“.62
4.1.1.
Obecná škola ve Strakonicích I Stavba nové školní budovy
Škola se od svého založení několikrát stěhovala a nakonec se na delší dobu přemístila do budovy na náměstí. Od poloviny 20. let místní školní rada, obec i samotná škola začala řešit velký problém – nevyhovující školní budovu. Zemský školní inspektor při své inspekci zjistil, že budova školy nevyhovuje z hlediska požadavků hygienických, pedagogických a ani didaktických.63 Nato okresní školní výbor požádal 2. března 1925 místní školní radu, aby mu do 31. března sdělila, zda a kdy se bude stavět nová budova. Na začátku března toto projednalo
obecní
zastupitelstvo.
Bohužel,
chyběly
finanční
prostředky.64
I
tak
se v srpnu na stavbu vybral pozemek paní Štěpánové. Na podzim 1926 se konalo komisionální šetření o stavbě nové obecné školy. Místní školní rada vybrala z 3 návrhů jeden s heslem „Nejmenší zastavěná plocha“. V roce 1927 město ještě uvažovalo o přestavbě stávající školy, ačkoliv okresní školní výbor nařídil stavbu nové budovy už před dvěma lety.65 Členové obecního zastupitelstva předložili návrh na upravení staré budovy č.p. 141 a naznačili, že by oprava stála 350 tis. korun a během velkých prázdnin by přestavba byla hotova.
62
SOkA, fond Archiv města Strakonice, Kronika města Strakonice, list 19. A také J. OLEJNÍK, Město Strakonice a jeho samospráva, in: Vlastivědný sborník 3, Strakonice 2005, s. 99-100. 63 SOkA, fond Archiv města Strakonice, K187, Zpráva ze dne 8.1 1925. 64 SOkA, fond Archiv města Strakonice, K187, Zpráva ze dne 7.3 1925. 65 SOkA, fond Archiv města Strakonice, K187, Zpráva ze dne 23.2 1925.
22
Přehled počtu žáků od školního roku 1919/1920 do roku 1930/193166
700
600
500
400
300
200
100
19 30 /1 93 1
19 29 /1 93 0
19 28 /1 92 9
19 27 /1 92 8
19 26 /1 92 7
19 24 /1 92 5
19 23 /1 92 4
19 22 /1 92 3
19 21 /1 92 2
19 20 /1 92 1
19 19 /1 92 0
0
Chlapci 1.ročník
Dívky 1.ročník
Chlapci 2.ročník
Dívky 2.ročník
Chlapci 3.ročník
Dívky 3.ročník
Chlapci 4.ročník
Dívky 4.ročník
Chlapci 5.ročník
Dívky 5.ročník
Z grafu je patrné, že v prvních poválečných letech školu navštěvovalo nad 500 žáků, ale od roku 1923 nastal pokles počtu dětí. K hranici 500 žáků se škola přiblížila opět v roce 1930. Jednání o stavbě nové budovy trvala dlouhé 4 roky. Stavbu prováděla místní školní rada, která vypsala veřejnou soutěž a 20. června 1926 jednala o návrzích. Začátek stavby se neustále prodlužoval. Na jaře 1928 byly veškeré plány schváleny a do rozpočtu vloženo 1 500 000 korun na stavbu. Až městská rada vyzvala místní školní radu, že může se stavbou ihned začít.67 Místní školní rada uzavřela smlouvu s podnikateli podílejícími se na stavbě – se stavitelem Čeňkem Prokopem, elektrotechnikem Josefem Ženíškem, továrníkem J. K. Rudolfem z Plzně, s instalačním závodem v Praze C. Příhaněm & ing. Žilkou a elektrotechnikem Cyrilem Chvalem.68 Projektoval ji arch. Babuška z Prahy a postavil místní stavitel arch. Čeněk Prokop. Vyučovat se mělo začít od 1. září 1930. Původní rozpočet byl na 3 mil. korun. Obecní rozpočet na rok 1929 již počítal s více jak 3 mil. korun na stavbu. Obec si musela na stavbu půjčit u Občanské záložny, která poskytla 2,5 mil. korun, 66
SOkA, fond Obecná škola Strakonice I, školní kronika od 1891 do 31. 12. 1926 a od 1. 1. 1927 do 2. 7. 1931. Pro školní rok 1925/1926 školní kronika počty neuvádí. 67 SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 201, Dopis ze dne 29.4 1929. 68 SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 221, Nedatovaná smlouva.
23
a zbývající peníze poskytly ostatní peněžní ústavy.69 Peníze na stavbu poskytl i stát z dotací na stavby národních škol. V dubnu 1931 město potřebovalo ještě 500 tis. korun na vnitřní vybavení a na platby podnikatelům. Město se velmi zadlužilo a mělo problém půjčky s úroky splácet.70 Podnikatelé podílející se na stavbě museli město často upomínat a například staviteli Čeňku Prokopovi ještě v roce 1933 město dlužilo.71 Ten také zaslal v dubnu 1932 místní školní radě upravený rozpočet na stavbu školy už ve výši 3,7 mil. korun.72 I po dostavění budovy byla snaha získat peníze od státu, ale marně, neboť dotace na stavbu byla poskytnuta „v nejvyšší možné výši.“73 Obecní rozpočet pro roky 1933 a 1934 ještě počítal s více jak 800 tis. na školní budovu. Základní kámen byl položen 3. července 1929 a 21. června 1931 byla nová budova slavnostně otevřena a nazvána „Masarykovy obecné školy chlapecká a dívčí“. Název školy byl vybrán na zasedání místní školní rady dne 25. února 1930, tedy v roce jubilea pana prezidenta T. G. Masaryka. Budova měla celkem 14 učeben. Město uspořádalo slavnost, na kterou zvalo prostřednictvím inzerátů v tisku občany města, ale i představitele státu, kraje a okresu, poslance atd. V neděli 21. června byl v 9 hodin ráno sraz před radnicí, následovala cesta ke škole, projevy, prohlídka budovy a koncert legionářské hudby v parku.74 Velmi sugestivně slavnost popsal tisk: „Minulé neděle prožívalo naše starobylé město radostný svátek, jemuž samo nebe žehnalo…Mohutný průvod kráčel ulicemi města k majestátní budově nové školy s hudbou města Strakonic. Slavnost si zahájilo žactvo samo, a jak bylo patrno, jeho projevy byly prodchnuty láskou ke škole a vděčností k těm, kdož se o vybudování školy zasloužili.“75 Kronika města další průběh slavnosti popisuje následovně: „Slavnostní řeč promluvil ředitel měšťanské školy z Českých Budějovic, Eduard Moravec. Zapěn žactvem měšťanských škol za řízení odborného učitele Františka Filipa sbor Velké dílo dokonáno, jehož slova složila ředitelka zdejší měšťanské školy dívčí M. Žlábková, zhudebnil Dr. Jaroslav Mácha. Státní hymny zahrála městská hudba. Úvodní proslov k slavnosti pronesl místopředseda místní školní rady, Augustin Žáček, účetní okresní nemocniční pojišťovny. Starosta J. Škarda přečetl omluvné dopisy, zdravici p. prezidenta republiky, ministra školství dr. Dérera a jiných. Případné proslovy přednesli: vládní rada dr. E Weber, zemský školní 69
SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 221, Půjčky schválené okresním úřadem. Dluhy města ke konci roku 1930 činily 10,3 mil. korun. 71 SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 221, Dopis Čeňka Prokopa městské radě ze dne 27. 2. 1933. 72 SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 221, Dopis ze dne 23. 4. 1932. 73 SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 221, Žádost okresního školního výboru o zemskou podporu na stavbu budovy národní školy z roku 1932. 74 Prácheň 5. 6. 1931 a rovněž Nová Šumava 6. 6. 1931. 75 Prácheň 26. 6. 1931. 70
24
inspektor, vládní rada zdejšího okresního úřadu V. Boček, poslanec R. Beran, senátoři Hubka a Kříž a prof. Žák z Písku. Slavnost zakončena odevzdáváním klíčů správci školy J. Škardovi, který případným doslovem ocenil zásluhy všech, kdož se o postavení školy nejlepší snad na českém Jihu, přičinili.“76 Městská rada a místní školní rada posléze v tisku poděkovala všem účastníkům oslav – ředitelům škol, zástupcům úřadů, spolkům a žákům.77
Ředitelé školy Během příprav a samotné stavby nové budovy se ve vedení školy vystřídalo několik ředitelů. Svou dlouholetou učitelskou kariéru ukončil v roce 1925 (k 31. srpnu) ředitel Petr Hadraba, který na této škole strávil 34 let. Pocházel z Hoslovic, kde se roku 1855 narodil. Navštěvoval učitelský ústav v Soběslavi, ale i Průmyslovou školu ve Strakonicích a v Plzni a Sochařskou akademii v Mnichově. Po odmaturování se stal učitelem a roku 1882 nastoupil v Nové Vsi u Volyně, ale posléze odešel na Měšťanskou školu do Strakonic. Chvilku působil jako učitel na státní průmyslové škole v Kňaževu v Bulharsku a po svém návratu byl jmenován učitelem ve Štěkni. V roce 1891 se stal definitivním učitelem na Obecných školách ve Strakonicích. Ačkoliv v roce 1905 vykonal zkoušku na školy měšťanské, zůstal věrný škole obecné. Po Josefu Formánkovi v roce 1905 převzal post ředitele školy. Působil v několika národních i dobročinných spolcích - náčelník Sokola, předseda Národní jednoty pošumavské. Zemřel náhle 8. 5. 1933 ve věku 78 let.78 Na jeho místo nastoupil Adolf Kubíček, ale pouze na jeden školní rok, neboť odešel do Nových Strakonic. Josef Růžička, který ho vystřídal, na konci července 1930, odešel do penze a novým ředitelem se stal Josef Zoubek, který ve školním roce 1930/1931 odstoupil a nahradil ho definitivně od roku 1931 Josef Škarda, učitel na Obecné škole v Nových Strakonicích a v letech 1924 – 1932 starosta města za sociální demokraty.
Život na škole Ředitelé spolu s celým pedagogickým sborem dbali o výchovu a vzdělávání dětí a nezapomínali ani na významné dny naší historie. Ve školních kronikách můžeme najít programy jednotlivých slavností. Každoročně se slavil 28. říjen, Mistr Jan Hus a narozeniny významných osobností. Pamatovalo se i na Den dětí.
76
SOkA, fond Archiv města Strakonice, Kronika města Strakonice, list 48. Nová Šumava 4. 7. 1931. 78 Prácheň 12.5 1933. 77
25
Škola se starala o zdraví svých žáků, a tak se pravidelně provádělo přeočkování dětí. K nejčastějším nemocem patřily spalničky a chřipka. Život ve škole v době krize je popsán v následující kapitole, kde je toto období charakterizováno společně pro obě obecné školy.
4.1.2.
Obecná škola v Nových Strakonicích79
Škola vznikla v rozmezí let 1866 – 67 na pozemku, který se zakoupil od paní Josefy Hájkové za 700 zl. a 14. října 1867 se v ní začalo vyučovat.80 Nutno zmínit, že se jednalo o školu farní. Školu navštěvovaly i děti z okolních vesnic a to z Droužetic, Mutěnic, Pracovic a Radošovic. Na počátku 30. let se přidaly i děti z Ptakovic nad Volyňkou. Ačkoliv se na počátku 20. let město Strakonice a Nové Strakonice spojily v jednu obec, školní obce se nesloučily a volilo se do dvou místních školních rad.
Ředitelé Jedním z prvních ředitelů byl Jan Novotný. Narodil se v roce 1845 v Miroticích a na škole působil od roku 1866. Ředitelem se stal o 10 let později. Byl dlouholetým předsedou jednoty učitelské a členem řady spolků. Zemřel v roce 1929.81 Od roku 1926 stál v čele školy jako ředitel Adolf Kubíček, který odešel k 31. srpnu 1928. Od 1. září 1928 ho nahradil Antonín Pavlík. Ten ředitelský post zastával do roku 1935, kdy ho vystřídal Karel Pihera. Pocházel z Velkého Boru u Horažďovic, kde se roku 1883 narodil. Maturitu složil v Plzni a jako učitel začínal na menšinové škole v Hrobech u Duchcova. Tam působil jen dva roky a od roku 1904 nastoupil jako učitel v Jiníně. Následovala škola v Cehnicích a Česticích. Na Obecnou školu ve Strakonicích byl přijat v roce 1912.82 Po jeho smrti, 22. září 1936, nastoupil na uvolněné ředitelské místo od 1. října učitel Masarykových obecných škol ve Strakonicích I Josef Zoubek.83
79
Název Nové Strakonice pochází od roku 1869, kdy byla osada Bezděkov povýšena na město s názvem Nové Strakonice. V obou částech města v této době existovaly samostatné školy. Bezděkov byl známý židovskými textilními manufakturami a obchody na fezy. Samostatný správní celek Nové Strakonice se v roce 1920 sloučil se Strakonicemi v jednu politickou obec. Majetky obcí zůstaly rozdělené a správní orgány existovaly nadále pro každou obec zvlášť. Po celá 20. léta trvaly spory mezi celou obcí a osadou Strakonice II (Nové Strakonice). Důvod byl hlavně hospodářský, neboť Nové Strakonice měly pocit, že po sloučení dostávají méně peněz. V roce 1932 se spory ukončily ponecháním jediné obce Strakonice se společným majetkem i zprávou. S. KOTLÁROVÁ, Obecní kronika Strakonic 1916-1946, CD-rom – Virtuální procházka starými Strakonicemi, Strakonice 2005. 80 I. ŘÍHOVÁ, Z historie školství, s. 226. 81 SOkA, fond Archiv města Strakonice, Kronika města Strakonice, list 38. 82 SOkA, fond Obecná škola (pětitřídní smíšená Bezděkov), kronika 1933-1953, sig. II/1-2, kniha 2a. 83 Školní kronika do roku 1926 neuvádí jména ředitelů.
26
Školní budova Rovněž tato škola řešila problém s rostoucím počtem dětí, a tudíž s nedostatkem místa pro nové třídy. Přehled počtu žáků od školního roku 1917/1918 do roku 1938/193984 500
450
400
350
300
250
200
150
100
50
19 17 /1 91 19 8 18 /1 91 19 9 19 /1 92 19 0 20 /1 92 19 1 21 /1 92 19 2 22 /1 92 19 3 23 /1 92 19 4 24 /1 92 19 5 25 /1 92 19 6 26 /1 92 19 7 27 /1 92 19 8 28 /1 92 19 9 29 /1 93 19 0 30 /1 93 19 1 31 /1 93 19 2 32 /1 93 19 3 33 /1 93 19 4 34 /1 93 19 5 35 /1 93 19 6 36 /1 93 19 7 37 /1 93 19 8 38 /1 93 9
0
Chlapci 1.ročník Dívky 3.ročník
Dívky 1.ročník Chlapci 4.ročník
Chlapci 2.ročník Dívky 4.ročník
Dívky 2.ročník Chlapci 5.ročník
Chlapci 3.ročník Dívky 5.ročník
Od školního roku 1928/1929 začínal výrazně růst počet dětí navštěvujících školu. Škola žádala místní školní radu o povolení otevřít nové třídy v jednotlivých ročnících. Povolení nakonec musela vydat zemská školní rada, která vždy vyhověla. V tomto školním roce se do Nových Strakonic přistěhovali obyvatelé Strakonic I, neboť si zde postavili na pozemcích své nové domy. Celkem se pro tento školní rok jednalo o 11 dětí. V červenci 1929 se místní školní rada usnesla, že by škola měla stát na jiném místě, mimo tovární čtvrť v Komenského ulici.85 Na konci srpna 1929 místní školní rada žádala město o prodání nebo pronajmutí celé budovy radnice v Nových Strakonicích.86 V obecním rozpočtu na rok 1929 se dokonce počítalo s téměř 114 tis. korun na rozšíření školy. V tomto roce se adaptovaly místnosti radnice v jejím prvním patře a umístily se zde pobočky. Celkové náklady na úpravu tříd činily 2 492,35 korun.87 V následujícím roce se plánovalo upravit přízemí. Od počátku 84
SOkA Strakonice, fond Obecná škola (pětitřídní smíšená Bezděkov), kronika 1867-1932, kniha 1, kronika 1933-1953, kniha 2a. 85 SOkA, fond Archiv města Strakonic, K 201, Zpráva ze zasedání místní školní rady. 86 SOkA, fond Archiv města Strakonic, K 201, Žádost místní školní rady ze dne 25. 8. 1929 městské radě. 87 SOkA, fond Archiv města Strakonic, K 201, Dopis ze dne 10. 11. 1929.
27
30. let se stále častěji mluvilo o stavbě nové školní budovy, neboť její stav byl značně nevyhovující. Okresní školní výbor se velmi aktivně do celé záležitosti vložil. Zemská školní rada potvrdila rozhodnutí o nutnosti stavby nové školy a povolila umístění tříd v novostrakonické radnici, ale jen do 30. června 1933. Se stavbou se muselo začít nejpozději do konce roku 1932.88 V květnu 1932 proběhlo komisionelní šetření na umístění nové školní budovy.89 Bylo vybráno několik lokalit, které by připadaly v úvahu. Již se nezmiňuje dům č.p. 146 v Lipkách, o kterém se uvažovalo již v roce 192990, ale jednalo se o panskou zahradu, která bohužel tvořila jako památka nerozlučný celek s hradem. Dále šlo o pozemek školní zahrady a pozemek na rohu ulic Zátkovy a Československých legií. Zástupci obcí, jejichž žáci novostrakonickou školu navštěvovali, a místní školní rada preferovali variantu druhou, neboť třetí možnost by znamenala vydat vysokou částku na výkup pozemků. Zástupci města upozornili na špatné finanční poměry obce a žádali, aby stavba byla odsunuta. Ke stavbě nové školy tak nedošlo.
Život na škole V rámci pravidelných rodičovských sdruženích informoval např. školní lékař MUDr. J. Mácha rodiče o různých nemocech, neboť se ve škole vyskytovala řada infekčních nemocí (spála,…) Dále se zde projednávalo i financování pravidelných tzv. mléčných akcích. Bohužel i tehdy se neúčastnili ti rodiče, se kterými by bylo potřebné mluvit. V roce 1933 děti z Droužetic podle ministerského výnosu přestaly navštěvovat tuto školu a byly přiřazeny do Strakonic I. Dohromady se to týkalo 17 žáků, kterým se tak zkrátila cesta do školy. Škola za hospodářské krize Velkou úlohu obě obecné školy hrály v době tíživé hospodářské krize, kdy pro nejchudší děti a děti nezaměstnaných rodičů zajišťovaly každodenně mléko a pečivo (houska nebo rohlík). Ostatní si tuto svačinu mohli ve škole zakoupit. První stravovací neboli mléčná akce proběhla ve Strakonicích I od 1. března 1929 do 30. dubna 1929 pro 90 dětí. Ve školním roce 1930/1931 proběhla hned dvakrát – 1. kolo od 7. prosince do 30. ledna celkem pro 122 dětí, 2. kolo od 25. března do 28. dubna celkem pro 157 dětí. Podrobný popis těchto sociálních akcí zaznamenaly kroniky obecné školy v Nových Strakonicích. Od školního roku 88
SOkA, fond Archiv města Strakonic, K 221, Dopis okresního školního výboru místní školní radě ve Strakonicích I. ze dne 28. 11. 1931. 89 SOkA, fond Archiv města Strakonic, K 221, Protokol sepsaný dne 20. 5. 1932. 90 SOkA, fond Archiv města Strakonice, Zápis o schůzi městské rady v Strakonicích dne 16. 9. 1929.
28
1931/32 až do války ve škole probíhaly tyto tzv. mléčné akce pravidelně. Majetnější žáci si tuto svačinku mohli zakoupit a přispět tak na další porce zdarma. Školní kronika připomíná, že v době konání těchto akcí děti daleko raději chodily do školy, neboť o jídlo o přestávce nechtěly přijít. Jedním ze způsobů financování mléčných akcí byly školní besídky a divadelní představení určená pro žáky obecných i měšťanských škol a samozřejmě i pro širší veřejnost. Čistý výnos z těchto akcí se pohyboval okolo 1000 korun. Další peníze darovala místní školní rada, banky (Spořitelna města Strakonic, Občanská záložna, Okresní hospodářská záložna), podniky (Akciová továrna na fezy, Měšťanský pivovar), úřady (Okresní úřad), spolky (Spolek zahradníků, Spolek číšníků), Červený kříž, Hospodářské družstvo, Správa velkostatku a Obchodní grémium Strakonice a samozřejmě učitelský sbor. Školy spolupracovaly s dobročinnými spolky - Okresní péče o mládež, Masarykova liga, Červený kříž, Krejcarový spolek aj. V době Vánoc Krejcarový spolek pravidelně pořádal tzv. vánoční ošacovací nadílku, kdy chudé děti dostávaly oděvy a obuv. Tady přispívalo ředitelství Odborné školy pro ženská povolání (žákyně této školy vlastnoručně ušily zimní kabáty, šaty), redakce časopisu České slovo – jeho nedělní dětská příloha Slovíčko (posílalo oděvy, obuv a cukrovinky) a děti ze zámožnějších rodin přinášely do školy obnošené oděvy. Po celý školní rok 1932/33 dětem z nejchudších rodin škola poskytla zdarma veškeré školní pomůcky. Peníze poskytla i místní školní rada. Zde stojí za připomínku, že škola si ve své kronice velmi pochvalovala spolupráci s místní školní radou a dává ji za příklad ostatním radám. Přehled mléčných akcí91
Školní rok
Počet porcí
Časový rozsah zdarma
prodáno
25.1 – 19.3
3330
7075
4.4 – 16.4.
800
2600
1932/1933
5.12 – 8.4.
9360
9926
1933/1934
4.12 – 24.3.
6605
9182
1934/1935
3.12 – 13.4.
10037
9192
1935/1936
2.12 – 4.4.
9880
10137
1936/1937
14.12 – 3.4.
8300
6665
1937/1938
13.12 – 9.4.
9380
7655
1931/1932
91
SOkA, fond Obecná škola (pětitřídní smíšená Bezděkov), kronika 1933-1953, sig. II/1-2, kniha 2a.
29
4.1.3.
Měšťanské školy Založení školy a její ředitelé
Škola začala žákům sloužit od roku 1871. Roku 1883 byla přijata novela, která měšťanskou školu určila jako vyšší školu. Žáky připravovala pro průmysl a zemědělství a ke studiu na učitelských ústavech a odborných školách.92 Prvním ředitelem se stal Josef Sedláček, který se později stal ředitelem Pokračovací školy živnostenské a okresním školním inspektorem. Byl autorem několika odborných spisů z oblasti fyziky a hospodářství. Zemřel v roce 1924 ve věku 80 let.93 Josefa Sedláčka vystřídal v roce 1909 Josef Havrda. Ředitelem této školy zůstal i po vzniku republiky a patřil k významným osobnostem města. Byl členem obecního zastupitelstva a členem Okresního správního výboru Hospodářské záložny. Dlouhá léta působil v Sokole, v Okresní péči o mládež, v odboru Národní jednoty pošumavské, v Okresním osvětovém sboru, v učitelských spolcích a v muzejním spolku, kde se staral o knihovnu. Je autorem lidové povídky Švanda Dudák. Po svém odchodu v roce 1923 se stal ředitelem Živnostenské pokračovací školy a Školy pro ženská povolání. Zemřel 29. 8. 1938 ve věku 76 let.94 Obě školy, dívčí i chlapecká, byly umístěny na Siebertově třídě č.p. 194. Vlastníkem budovy byla místní školní rada. Do počátku 20. let byla správa školy společná jak pro chlapeckou, tak i pro dívčí školu. Teprve 1. července 1922 zemská školní rada souhlasila s administrativním rozdělením škol na chlapeckou a dívčí a zároveň se při dívčí škole zřídilo místo definitivní ředitelky s ročním přispěním 450 korun.95 Rozdělení schválilo 12. května 1922 obecní zastupitelstvo Strakonic a byl jmenován druhý ředitel.96 Dívkám patřilo I. patro a chlapcům 2. patro budovy. V této době byl ředitelem obou škol Josef Havrda. Tento post zastával od roku 1899 do 31. července 1923, tedy dlouhých 24 let. Prozatímním ředitelem na dívčí škole se stal Jan Vokroj.
92
I. ŘÍHOVÁ, Z historie školství, s. 229. SOkA, fond Archiv města Strakonice, Kronika města Strakonice, list 18. 94 SOkA, fond Archiv města Strakonice, Kronika města Strakonice, list 104-105. A dále Pošumavský kraj 1. 9. 1938 a Prácheň 9.9 1935. 95 SOkA, fond Archiv města Strakonic, K 187, Dopis ze dne 1. 7. 1922. 96 SOkA, fond Archiv města Strakonic, K 187, Zpráva ze zasedání městského zastupitelstva ze dne 12. 5. 1922. 93
30
Školní budova Školní budova byla postavena v letech 1887 – 1888 zednickým mistrem A. Albertem a celkové náklady činily 57 586 zlatých.97 Podle výročních statistických výkazů98 bylo umístění školy málo vhodné pro velký hluk, neboť ležela na nároží dvou ulic. Budova měla 5 učeben, 1 kuchyni, tělocvičnu, ředitelnu, 2 kabinety a byt školníka. Byla složena ze 3 postupných tříd, 3 pobočných (od školního roku 1933/34 2 tyto třídy, a od roku 1936/37 5 tříd) a 2 podpůrných (do školního roku 1932/33) a při 1. a 2. třídě byla zřízena vždy 1 pobočka (od školního roku 1935/36 pobočka i u 3. třídy). Nejprve se zde vyučovalo pouze jednomu cizímu jazyku, a to německému, a později se přidal jazyk francouzský a ruský. Žáci měli k dispozici knihovnu, školní zahradu a na zdravotní stav dohlížel školní lékař. Celá budova měšťanských škol velmi trpěla jejím neúměrným používáním, neboť sloužila i k sobotnímu a nedělnímu vyučování. Už na konci roku 1918 obecní úřad souhlasil s propůjčením tělocvičny ke cvičení dělnické tělocvičné jednoty ve Strakonicích. V létě 1920 městská rada povolila sdružení Čsl. mládeže socialistické konání přednášek ve školní budově. A kromě toho v budově sídlily i tyto školy: Obchodní škola pokračovací, Rodinná škola, Dívčí a chlapecká živnostenská, dále zde sídlila Učednická besídka, lidové vzdělávací kurzy, kurzy při Ženské škole průmyslové a Dívčí besídka učednická. Po odchodu Rodinné školy se prostory, které využívala, upravily stavitelem Fr. Vackem.99
Hospodaření školy K dárcům školy patřila Akciová společnost pro výrobu fezů, Krejcarový spolek, Městská spořitelna, místní pivovar a okresní úřad. Od 2. poloviny 30. let přibývalo peněžitých dárců. Z peněz se kupovaly hlavně učební pomůcky. Občané města pomohli zlepšit půdu na školní
zahradě
a
darovali
sazenice.
Kromě
finančních
darů
získávala
škola
i dary věcné. První roky po válce byly pro školy po stránce finanční obtížné.100 Bohužel velkou část výloh měšťanské školy připadalo na školy, které v ní sídlily.
97
SOkA, fond Měšťanská škola, kronika 1928-1937, inv.č. 5/1/1. Podle zákona ze dne 28. ledna 1919 č. 49 Sb. měla každá škola za povinnost ke dni 31.12 předložit do 15.1 okresnímu školnímu výboru výroční statistický výkaz. 99 SOkA, fond Měšťanská škola, kronika 1928-1937, inv.č. 5/1/1. Celkové náklady činily 5 594,82 korun. 100 Například na rok 1921 bylo dáno jak pro školy obecné tak měšťanské 112 000 korun. Ale díky úpravě služného školníkům a zavedením elektřiny do škol náklady vzrostly na 194 000 korun a z toho přes 118 000 korun připadlo na měšťanskou školu. Školní obec si tak musela půjčovat od městské spořitelny 50 000 korun s úrokem 6% a s 10 ročními splátkami. Ještě v roce 1922 Okresní správní komise zvýšila příspěvek pro obě měšťanské školy na 15 000 Kč. Na rok 1922 už z rozpočtu města připadlo 162 000 tisíc. SOkA, fond Měšťanská škola, kronika 1898-1928, inv.č. 3/II/1. 98
31
Školní léta 1919 – 1923 V září 1919 místní školní rada informovala okresní školní radu o zvyšování počtu žáků způsobené přílivem hlavně dětí z venkova. Školní rok musel kvůli tomu být odložen až na 16. září. Ve školním roce 1919/1920 se musela otevřít ve 3. ročníku dívčí školy i druhá třída a první ročník chlapecké třídy měl nově 4 třídy. Škole musela být propůjčena jedna učebna v okresním sirotčinci (okresní správní komise určila výši poplatku 200 korun, kterou platila místní školní rada a dále musela uhradit i otop)101, jedna třída byla v budově hospodářské školy102, dále byla k dispozici dána zasedací síň okresního výboru a tělocvična obecné školy. Ve školním roce 1920/21 měla škola již 14 tříd a na jaře muselo ředitelství školy zavést celodenní vyučování bez polední přestávky, aby se tak vyučování zkrátilo a žákům živnostenské školy odpadlo večerní vyučování. Dále se nově otevřel pro velký zájem 4. ročník i při dívčí škole (při chlapecké škole již fungoval). Dívky mohly spolu s chlapci navštěvovat kurz už od roku 1905, kdy byl schválen zemskou školní radou.103 Původně dívky navštěvovaly kurz ovšem nepovinně a na konci roku skládaly zkoušky. Od roku 1915 se i dívky staly řádnými žákyněmi. Od 1. září 1920 se otevřel samostatný dívčí kurz, který zemská školní rada povolila 10. prosince 1921 č. 115332.104 Trval jeden rok, účast byla nepovinná, rozšiřoval všeobecné vědomosti a připravoval pro rodinný život. Vyučovalo se zde všem předmětům jako ve škole měšťanské a němčina a francouzština se staly povinnými. Celý kurz financovala místní školní rada. Školné činilo 50 korun. K povinným předmětům patřily čeština, zeměpis, dějepis, přírodopis a zdravověda, přírodozpyt, počty s měřičstvím, kreslení, vychovatelství a občanská mravouka, zpěv, ženské ruční práce, němčina, francouzština, těsnopis. K nepovinným předmětům patřil tělocvik a psaní strojem. Celkem měly dívky 32 hodin týdně. Tento kurz trval jen dva školní roky. Ve školním roce 1922/23 se otevřel učební kurz pro 19 chlapců a 10 dívek, a tak 10. února 1923 okresní školní výbor nařídil, aby se stanovy a osnovy upravily pro kurz koedukční, společný pro chlapce a dívky. Ve školním roce 1921/22 škola přišla o místnosti v nové radnici a zároveň se projevil velký nedostatek učitelů, neboť 3 odešli na gymnasium. 101
SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 187. Hospodářská škola několikrát od roku 1918 upozorňovala místní školní radu, že místnost používanou 1 třídou měšťanské školy potřebuje pro vlastní učebny. Taktéž obecní úřad požádal Hospodářskou školu o ponechání třídy. 103 Schváleno 15. července 1905 č. 27586. SOkA, fond Měšťanská škola, kronika 1898-1928, inv.č. 3/II/1. 104 SOkA, fond Měšťanská škola, kronika 1898-1928, inv.č. 3/II/1. 102
32
Hledání nových prostorů pro školu Škola stále požadovala nové prostory. Konečně v srpnu 1922 se městská rada usnesla o rozšíření budovy a požádala místní stavitele o návrhy.105 K plánům a k rozpočtům se měl vyjádřit stavební rada Václav Dyk. Návrh podala stavební kancelář Ludvíka Stockého (cena 133 031, 38 korun) a stavitelé Josef Špalek a Josef Frank. Celkové předpokládané náklady měly být mezi 130 000 a 140 000 korun.106 Místní školní rada při jednání v říjnu nebyla návrhy příliš nadšena. Problémy s nedostatkem místa, i když z budovy se už roku 1924 odstěhovala Odborná škola pro ženská povolání a roku 1930 Živnostenská škola pokračovací, přetrvávaly do 30. let. Místní školní rada se usnesla, že ve školním roce 1932/33 budou do školy přijímáni žáci jen do vzdálenosti 4 km. Toto rozhodnutí bylo podle zákona, který jasně říkal: „Z okruhu o poloměru 4 km od budovy školní počítaných nesmí býti přijetí žactvu ze škol obecných do školy měšťanské vůbec odepřeno, prokáže-li se vzděláním obecnoškolským, aspoň pro prvních pět školních roků předepsaným.“107 Navíc se zvýšilo školné pro jednoroční učební kurz 4. ročníku na 200 korun. Tím měl být zajištěn pokles dětí. Na toto reagoval i místní tisk. Týdeník Prácheň 16. června 1933 upozornil na snahy menších obcí např. Radomyšle či Štěkně založit své měšťanské školy. Ale již 8. června 1930 místní školní rada v Nových Strakonicích marně navrhla obecnímu zastupitelstvu zřízení trojtřídní smíšené školy měšťanské.108 Do celé věci se vložilo i rodičovské sdružení při měšťanské škole chlapecké. Poslalo městské radě dopis, kde žádalo o místnosti po zrušené stávkařské škole.109 Ale nebylo vyhověno.110 Budovu získala Živnostenská škola pokračovací. V tisku se v souvislosti
s uvolněnou
budovou
po
stávkařské
škole
objevilo
několik
článků
pozastavujících se nad tím, že se má Živnostenská škola pokračovací stěhovat na etapy, a to v době, kdy měšťanské školy zápasily s nedostatkem místností.111 Ředitelství chlapecké školy upozornilo místní školní radu, že podle předpokládaného nárůstu počtu žáků ve školním roce 1935/1936 bude třeba 10 nebo 11 učeben oproti stávajícím 7. To znamenalo, že celou budovu, kde je celkem 12 učeben, by obsadila jen chlapecká škola.112 Ani tisku neunikl tento problém
105
SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 187. SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 187. 107 Zákon č. 189 Sb. ze dne 3. 4. 1919 o školách národních a soukromých ústavech vyučovacích a vychovávacích. 108 SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 201. 109 SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 201, Dopis ze dne 2. 6. 1935. 110 SOkA, fond Archiv města Strakonice, Zápis o schůzi městské rady v Strakonicích dne 3. 6. 1935. 111 Prácheň 29.3 a 12. 4. 1935. 112 SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 221, Dopis ředitelství Měšťanské školy chlapecké místní školní radě ze dne 14. 2. 1935. 106
33
s nedostatkem místa.113 Stavbu nové či rozšíření stávající školní budovy se prosadit nepodařilo a škola musela omezovat počty přijatých žáků. Od 1. října 1937 byla zřízena měšťanská škola v Radomyšli a ze Strakonic tam odešly pouhé 4 žákyně. Přehled počtu žáků od školního roku 1927/1918 do roku 1935/1936114 700
600
500
400
300
200
100
0 1927/1928
1928/1929 Chlapci 1. ročník
1929/1930
1930/1931
Dívky 1. ročník
1931/1932
Chlapci 2. ročník
1932/1933
Dívky 2. ročník
1933/1934
Chlapci 3. ročník
1934/1935
1935/1936
Dívky 3. ročník
Život na škole Škola pravidelně pořádala různé slavnosti – např. Den svobody, Vánoční nadílku pro chudé děti, Uctění památky Smetany, Narozeniny prezidenta, Dětský den, Vzpomínku na Jana Husa. Žáci se účastnili řady odborných přednášek z historie, ale i cestovatelských, přírodopisných a zdravotních přednášek. Pravidelně se konaly školní výlety po republice. Děti se stávaly členy dorostu Československého červeného kříže. Pravidelně probíhaly lékařské prohlídky kůže, zraku a chrupu. Bohužel se často objevovaly chřipkové epidemie.
113
Článek „Nutná potřeba dalších místností pro měšťanské školy v Strakonicích“ vyšel v Jihočechu 4. 4. 1935 a v Práchni 5. 4. 1935. 114 SOkA, fond Měšťanská škola, Školní kronika chlapecké školy 1928 – 1937, Výroční zprávy dívčí školy 1897 – 1948.
34
Dívčí měšťanská škola Byla založena roku 1871 spolu s chlapeckou měšťanskou školou. Samostatnost získala roku 1922. Prvním prozatímním ředitelem byl Jan Vokroj, který 1923 odešel do penze. Do 29. února 1924 byl ředitelem Benedikt Randa a od 1. března 1924 se definitivní ředitelkou stala Marie Tibitanclová (odborná učitelka z Kostelce nad Orlicí). Zastupující ředitelkou byla Anna Masopustová. Marii Tibitanclovou vystřídala Marie Vachtová, která odešla k 31. srpnu 1928 a prozatímní ředitelem se stal František Filip. Od školního roku 1930/31 do 31. července 1934 byla ředitelkou Marie Žlábková. Od školního roku 1933/34 se stal prozatímním ředitelem František Filipi. Pocházel ze šumavského Vacova, kde se narodil 7. března 1881. Měšťanskou školu navštěvoval ve Strakonicích a poté studoval na učitelském ústavu v Příbrami, kde roku 1900 odmaturoval. Působil na obecných školách ve Volenicích, Předslavicích, Vacově, Horažďovicích a v Radomyšli. Od roku 1912 se stal odborným učitelem Měšťanské školy chlapecké ve Strakonicích, kde působil do 1. 9. 1927, neboť téhož dne nastoupil jako definitivní učitel na dívčí měšťanskou školu.115 Od 1. července 1935 ho nahradila definitivní ředitelka Růžena Nováčková. V době hospodářské krize byly mnohé chudé dívky podporovány. Kromě mléčných akcí dostaly od Akciové společnosti na výrobu fezů či od svých spolužaček teplý oděv. Mléčné akce probíhaly jako u obecných škol vždy od ledna a končily nejpozději v dubnu. První doložená ze školní kroniky proběhla od 25. ledna do 20. března 1932. Přehled následujících akcí ukazuje tabulka. Přehled mléčných akcí116 Školní rok
Časový rozsah
Počet porcí zdarma
Cena porcí v Kč
1933/1934
8.1 – 28.2.
4009
1706,85
1934/1935
7.1 – 30.3.
6540
2986,40
1935/1936
7.1 – 4.4.
7780
3510,20
1936/1937
4.1 – 17.4.
7800
3892,16
1937/1938
3.1 – 30.4.
10400
4617,15
115 116
SOkA Strakonice, fond měšťanská škola, kronika 1922-1933, inv.č. 4/II/1. SOkA, fond Měšťanská škola, kronika 1934-1951, inv.č. 6/1/1.
35
Chlapecká měšťanská škola Ředitele Josefa Havrdu od školního roku 1923/24 vystřídal na krátkou dobu Josef Daněk, kterého ve stejném roce nahradil Václav Štětka. Ten na škole působil do roku 1927. Od školního roku 1928/29 se stal ředitelem Štěpán Pítra, který odešel do penze po 4 letech ředitelování dne 31. srpna 1931. Od 1. září 1931 se stal prozatímním ředitelem Stanislav Šebesta, který na škole působil od roku 1906. Od 1. července 1932 získal post definitivního ředitele. Během jeho delší nemoci od 1. června do 1. prosince 1935 ho zastupoval Vojtěch Herman. 16. dubna 1937 odešel Stanislav Šebesta na zdravotní dovolenou a zastupujícím ředitelem byl okresním školním výborem jmenován Vojtěch Herman. Od 30. let se konala pravidelná setkání s rodiči. Zvolila se osmičlenná rodičovská rada doplněná o 4 učitele. V době hospodářské krize napomáhala i chlapecká škola v sociální péči o děti z nejchudších rodin. Následující tabulka uvádí přehled mléčných akcí, počet porcí (mléko a pečivo) a cenu těchto porcí. Přehled mléčných akcí117
Školní rok
Časový rozsah
Počet porcí zdarma
Cena porcí v Kč
1931/1932
25.1 – 19.3.
3944
1932/1933
5.12 – 1.4.
7054
3237,85
1933/1934
8.1 – 24.3.
3720
1322,00
1934/1935
7.1 – 13.4.
6114
2986,40
1935/1936
7.1 – 4.4.
neuvedeno
Neuvedeno
1936/1937
7.1 – 23.3.
neuvedeno
Neuvedeno
Ve školním roce 1935/36 a 1936/37 proběhla kromě mléčné akce též akce ošacovací pro 32 dětí a polévková akce, na kterou věnovalo 300 korun Hospodářské družstvo. Děti v restauraci U Vachtů, kde seděly v oddělené místnosti, měly v pondělí, úterý, čtvrtek a pátek během poledne polévku zdarma. Za
školní rok 1935/36 se na darech vybralo celkem
4611,40 korun (od Rodičovského sdružení, okresního úřadu, dělnictva a úřednictva České zbrojovky, spořitelny města, Okresní péče o mládež, dorostu Čsl. červeného kříže atd.). Mléčná akce stála 3093,50 korun, polévková akce 291 korun a ošacovací akce 921 korun. Z darů tak zbylo 305,90 korun. Celkem fond sociální péče měl k 4. dubnu 1936 k dispozici
117
SOkA, fond Měšťanská škola, kronika 1928-1937, inv.č. 5/1/1.
36
2846,49 korun a peníze byly uloženy u Městské spořitelny. 1936/37 se vydalo z fondu 18418,40 korun na mléčnou, polévkovou a ošacovací akci, zdravotní péči a školní potřeby.118
4.2. Střední škola 4.2.1.
Gymnasium Založení ústavu
Město několikrát žádalo o zřízení střední školy (1777, 1906), ale bohužel marně. Změna nastala po nástupu přednosty okresní politické správy JUDr. J. Krninského na jaře 1919, který se začal zasazovat o otevření střední školy ve městě. Podklady mu připravil okresní školní inspektor Jan Dyk. 7. července 1919 o návrhu jednala okresní školní rada a ihned 10. července 1919 se městská rada usnesla podat žádost na ministerstvo školství a národní osvěty. V žádosti bylo zdůrazněno, že město má výhodnou polohu, počet studentů se odhadoval na 260 a s rozvojem města bude počet studentů růst. JUDr. Krninský ve spise z 15. prosince téhož roku upozornil na nedostatek škol ve svém okrese.119 Ministerstvo váhalo, a tak se městské zastupitelstvo rozhodlo na své schůzi 18. června 1920 založit městské reálné gymnasium na vlastní náklady a poslalo novou žádost na ministerstvo.120 Provedl se předběžný zápis do I. a II. třídy. Celkem se přihlásilo 118 zájemců. I JUDr. Krninský napsal na ministerstvo a zdůrazňoval, že okolní gymnasia v Písku a v Prachaticích nebudou novým ústavem ohrožena. Ministerstvo nakonec výnosem z 30. července 1920 č. 43884 vyhovělo a sepsala se zakládací listina. Město muselo gymnasium zřídit na své náklady a zavázalo se, že pro nejbližších 10 let nevzniknou státu žádné náklady. Ředitele a učitelský sbor město opatřilo na svoje náklady.121 Pro město to byly velmi tvrdé podmínky, za jakých zemská školní rada 13. srpna 1920 souhlasila s otevřením městského reálného gymnasia. JUDr. Krninský, který měl tuto zakládací listinu poslat městu, nahradil formulaci „pro nejbližších deset let“ slovy „pro nejbližší rok“, neboť se domníval, že stát brzy své stanovisko změní, a takto upravenou listinu poslal městu.122 I přesto se město rozhodlo za těchto podmínek školu otevřít. Kdyby město muselo po celých deset let hradit veškeré náklady, znamenalo by to vydat 3 – 4 mil. korun, a to bez stavby nové budovy. Jestliže by se nová budova postavila (16 tříd + odborné učebny), stálo by to město dalších 6 mil. korun. Celkem by město vydalo 10 mil. korun. Kuratorium se chovalo 118
SOkA, fond Měšťanská škola, kronika 1928-1937, inv.č. 5/1/1. Vojtěch NOVOTNÝ, Státní čsl. reálné gymnasium v Strakonicích, in: Strakonice – propagace a adresář, s. 97. 120 Tamtéž, s. 98. 121 VIII. Výroční zpráva, Zakládací listina školy, s. 7-8. 122 Pětadvacet let státního reálného gymnasia v Strakonicích, s. 15. 119
37
velmi šetrně, a když gymnasium přecházelo pod stát, náklady města a okresu nepřekročily 1 mil. korun. Ke snížení nákladů na školu přispěly dary, podpory (za 3 roky 61 961 korun) a školné, jehož výše závisela na majetkových poměrech žáka. A v neposlední řadě ke snížení nákladů pomohlo, že stát zdarma škole přiděloval pro kmenové třídy učitele.123 Od školního roku 1920/21 se mohla otevřít I. třída městského reálného gymnasia typu A. Místnosti se našly v prvním poschodí zámku a v budově Zimní hospodářské školy, nábytek byl zapůjčen u správy maltézského panství a staré lavice pocházely z Obecné školy ve Strakonicích I. Správu převzalo kuratorium, které bylo tvořeno zástupci města a později i okresu – 6 členů mělo město, 6 členů okresní správní komise, dále zde zasedal přednosta okresní správy politické a ředitel školy a zástupci okolních okresů. Byl volen předseda, místopředseda, jednatel, zapisovatel a pokladník. Svému zřizovateli předkládalo návrhy rozpočtů.124 9. září 1921 obecní zastupitelstvo zvolilo zástupce do kuratoria tehdy ještě městského reálného gymnasia.125 Členové byli voleni podle politických stran – z každé strany dva zástupci a jeden náhradník- celkem 6 členů a 3 zástupci. V prvním roce byla škola finančně podporována jen městem Strakonice. V létě 1921 se okresní správní komise ve Strakonicích usnesla, že bude přispívat polovinou na výdaje.126 Rovněž tak okolní okresy (blatenský, horažďovický a volyňský) a okolní obce přispívaly ze svých rozpočtů na gymnasium různými částkami podle svých možností. Ředitelé Prvním ředitelem ústavu se stal František Kukrál, profesor Státního reálného gymnasia v Pelhřimově. První učitelský sbor tvořili Josef Řehoř (tělocvik), Dalibor Štěpán (čeština, zeměpis, matematika, přírodopis, němčina), Jan Vokroj (kreslení, krasopis) a Antonín Voráček (náboženství a zpěv). Na konci školního roku 1921/22 učitelský sbor čítal včetně ředitele 13 učitelů.127 František Kukrál se narodil 18.3 1883 v Jehnědnu na Písecku. Vystudoval Gymnasium v Písku a v Českých Budějovicích. Po maturitě odešel na studia do Prahy. Po absolvování vysoké školy vyučoval klasické jazyky na Gymnasiu v Pelhřimově a po přeměně klasických gymnasií na reálná odjel do Dijonu, kde studoval francouzštinu a organizaci středního 123
Tamtéž, s. 18. Pětadvacet let státního reálného gymnasia v Strakonicích. Strakonice 1946. s. 16 125 SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 187, Zpráva městského úřadu ze dne 9. 9. 1921. 126 Pětadvacet let státního reálného gymnasia v Strakonicích, s. 16. 127 První výroční zpráva městského reálného gymnasia ve Strakonicích, s. 2. 124
38
školství, které rovněž poznával i v Srbsku a Řecku. V roce 1909 se stal profesorem klasických jazyků, ale studoval i jazyky moderní. Zabýval se přednáškovou činností a budoval osvětové sbory a instituce. Významná byla i jeho činnost publikační a nestál ani stranou politického života města, pracoval v samosprávě. Ze Strakonic odešel v roce 1927. Jeho novým působištěm se stalo Jiráskovo státní gymnasium v Praze.128 Ve funkci ředitele ho vystřídal Vojtěch Novotný. Od školního roku 1935/36 se stal prozatímním správcem školy Vojtěch Haas, jenž byl od následujícího roku ředitelem ústavu.
Z městského gymnasia státní gymnasium Od roku 1921 se město snažilo ústav postátnit. Škola měla vyhovující budovu radnice a učebny byly dobře vybaveny. Tehdy o postátnění školy žádalo spolu se Strakonicemi ještě další pět měst (Český Brod, Ivančice, Jaroměř, Přívoz a Tišnov). Zástupci těchto měst (za Strakonice starosta města Dyk a ředitel Kukrál) se sešli v Praze 17. května 1921, ale pro nedostavení se zástupců města Tišnova se jednání přesunula na 23. a 24. květen. Ministerstvo slíbilo, že ústavy se postátní do dvou let.129
Vláda dne 9. července 1923
rozhodla, že od 1. září 1923 ho převezme do státní správy.130 Až 13. listopadu 1923 kuratorium gymnasia a město Strakonice podepsaly návrh smlouvy o převzetí ústavu pod státní
správu.131
ve Strakonicích.
132
O
den
později
smlouvu podepsala
i
okresní
správní
komise
Do celé věci se zapojil i poslanec za stranu agrární Rudolf Beran.133
Převzetí školy se dále prodlužovalo a teprve 10. června 1924 ministerstvo schválilo návrh postátňovací smlouvy.134 Ve smlouvě o převzetí městského reálného gymnasia se město a kuratorium ústavu zavázalo, že bezplatně a trvale propůjčí státní školské správě místnosti v Nové radnici č.p. 1. Pokud by tato budova v budoucnu přestala vyhovovat, město samo postaví na vlastní náklady novou budovu, kterou bezplatně odevzdá státní školské správě pro účely ústavu. O budovu a místnosti se bude na svoje náklady starat město. Veškeré vybavení školy se zdarma převedlo na československý stát. Město a kuratorium na vlastní náklady opatřilo byt pro ředitele a byt pro školníka. Naproti tomu stát platil ředitele, profesory, učitele a zřízence. Veškeré příjmy 128
Pětadvacet let státního reálného gymnasia v Strakonicích, s. 23 – 23. Pětadvacet let státního reálného gymnasia v Strakonicích, s. 17. 130 V. NOVOTNÝ, Státní čsl. reálné gymnasium v Strakonicích, s. 98. 131 SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 187, Smlouva o převzetí městského reálného gymnasia v Strakonicích do státní správy. 132 SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 187, Notářské ověření podpisů pod smlouvou. 133 SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 187, Dopis R. Berana 21.6 1924 městské radě ve Strakonicích. 134 SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 187, Dopis Zemské rady školní v Praze městskému úřadu ve Strakonicích ze dne 20.6 1924. 129
39
ústavu (školné, příspěvky na pomůcky,…) plynuly do státní pokladny. Pokud by se škola zrušila a nebyla nahrazena rovnocennou střední školou, nebo kdyby přestal být vyučovacím jazykem jazyk český, je státní správa povinna místnosti i s vybavením (kromě sbírek pomůcek) vrátit městu a kuratoriu. Veškeré náklady spojené s převodem na stát (kolky, poplatky) hradilo kuratorium a město.
Hospodaření školy Městský úřad žádal ministerstvo o podporu na provoz školy pro rok 1924, neboť se zestátnění zdrželo. V červenci téhož roku kuratorium školy upozornilo městskou radu, že okresní správní komise neplatí příspěvky na školu.135 V nelehké finanční situaci města ministerstvo přispělo škole 10 000 korun a na další rok 1925 dalo 5 000 korun.136 Již v dubnu 1924 se okres zavázal přispívat škole 10 000 korun ročně.137 V květnu 1925 dostala škola od města 140 000 a v roce 1929 322 180 korun.138 Škola každoročně dostávala jak peněžité, tak věcné dary. Své dárce pravidelně zveřejňovala ve svých výročních zprávách. Vedle jednotlivců ústav podporovaly i úřady, finanční ústavy a podniky. Další částky do školní pokladny plynuly z poplatků od studentů. Za deset let existence gymnasia činily peněžité dary 77 941 korun.139 Školní budova Uvažovalo se i o stavbě nové budovy, ale na to město nemělo dostatek finančních prostředků. Zvítězila varianta adaptace radniční budovy z roku 1903.140 Doposud v této budově sídlil okresní soud a okresní správa politická, ale ministerstvo spravedlnosti a vnitra našlo dostatek peněz na postavení svých vlastních budov, a tak se mohly z radnice odstěhovat. Od počátku roku 1922 byly některé třídy přesunuty do radnice. V červenci 1926 městský úřad rozhodl o přestavbě přízemí radnice pro účely gymnasia a do 17. července museli stavitelé podat své návrhy a celý projekt musel být hotov do 31. srpna.141 Architekti byli vyzvání k předložení svých návrhů. Město oslovilo tyto stavitele: Karla Bublu z Plzně, Firmu Špalek a Frank, Ing. Miloslava Kartu, Ing. Čeňka Prokopa, Václava Rainera, Františka Tomíška a Františka Vacka. Své návrhy poslal Karel Bubla (cena 162 606,82 korun), Čeněk Prokop
135
SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 187. SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 187. 137 SOkA Strakonice, fond Archiv města Strakonice, Kronika města Strakonice. 138 SOkA Strakonice, fond Archiv města Strakonice, Kronika města Strakonice. 139 10. Výroční zpráva, s.27. 140 V. NOVOTNÝ, Státní čsl. reálné gymnasium v Strakonicích, s. 99. 141 SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 201. 136
40
(cena 163 294,38 korun), Václav Rainer (cena 163 632,60 korun) a Jos. Špalek a Jos. Frank (cena 159 093,01 korun).142 Vítězem se stala firma Špalek a Frank a stavba stála 175 275,84 korun. Město tento rozpočet bez námitek vzalo na vědomí.143 Celou adaptaci platila obec. Nábytek dodaly firmy Samec a Krňoul a školní lavice dodala firma Krňoul.144 V letech 19261928 se nově vybavily některé kabinety (chemická laboratoř, fyzika), což dokazují dochované účty. Z roku 1928 je inventární seznam přírůstků. Celá budova začala sloužit ústavu od školního roku 1927/28. Slavnostně byla škole odevzdána 28. srpna 1927.145 Zahajovací řeč přednesl František Kukrál, který také přečetl hold prezidenta republiky. Dále vzpomněl zemřelé příznivce ústavu, promluvil o dějinách vybudování střední školy ve městě. Prozatímní správce školy R. Píro poděkoval za všechny členy profesorského sboru a za všechny žáky prvnímu řediteli Fr. Kukrálovi, který mu předal správu ústavu. Poté zazpíval národní hymnu pěvecký spolek Palla a následovala prohlídka budovy. Slavnosti se zúčastnila část městské rady v čele se starostou Josefem Škardou, delegace městské rady z Písku, zástupci místních úřadů, škol i okolních, podniků, spolků, organizací, náboženských obcí, osvětových komisí a zástupci středních škol v Písku.146
142
SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 201, návrhy architektů. Rovněž SOkA, fond Archiv města Strakonice, Zápis o schůzi městské rady dne 4. 7. 1927, kniha č. 115. 143 SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 201, Zpráva z 26. 10. 1927. 144 SOkA Strakonice, fond Archiv města Strakonice, Kronika města Strakonice. 145 Pětadvacet let státního reálného gymnasia v Strakonicích. Strakonice 1946. s. 17. 146 VIII. Výroční zpráva 1927/28, s. 18.
41
Charakteristika školy Zaměření výuky gymnasia dokládá učební osnova ze školního roku 1923/24.147
Hodinová dotace v ročnících
Předmět
Celkem hodin
I.
II
III
IV.
V.
VI.
VII.
VIII.
Český jazyk
5
4
3
3
3
4
3
4
29
Latina
6
6
6
6
6
5
4
6
45
4
4
5
4
3
3
23
3
2
2
23
Francouzský jazyk Německý jazyk
3
4
3
3
3
Náboženství
2
2
2
1
1
2
2
2
3
Dějepis
8 3
3
14 4
Zeměpis
2
2
2
2
2
2
2
19
Matematika
4
3
3
3
3
3
3
2
24
Přírodopis
2
2
2
2
2
2
12
2
2
2 Chemie Fyzika
2
2
Deskr. geometrie
2
Filosofická propedeutika 3
2
6 4
4
12
2
1
5
2
2
4
Kreslení
3
2
10
Psaní
1
Tělocvik
2
2
2
2
2
2
2
2
16
Celkem hodin
30
30
31
32
32
32
32
32
251
1
K malým změnám v osnovách došlo od školního roku 1927/1928.
148
Vyučování
francouzštiny se přesunulo z tercie do kvinty a počet hodin se snížil na 20 a celkový počet hodin na latinu se snížil na 41. Ve školním roce 1932/1933 se latině vyučovalo až od tercie v počtu 29 hodin.149
147
50 let gymnasia v Strakonicích 1920 – 1970, Strakonice 1970, s. 10. Výnos ministerstva školství a národní osvěty ze dne 17. června 1927. 149 50 let gymnasia v Strakonicích 1920 – 1970, Strakonice 1970, s. 10. 148
42
Přehled počtu žáků od školního roku 1920/1921 do roku 1938/1939150 700
600
500
400
300
200
100
19 20 /1 92 1 19 21 /1 92 2 19 22 /1 92 3 19 23 /1 92 4 19 24 /1 92 5 19 25 /1 92 6 19 26 /1 92 7 19 27 /1 92 8 19 28 /1 92 9 19 29 /1 93 0 19 30 /1 93 1 19 31 /1 93 2 19 32 /1 93 3 19 33 /1 93 4 19 34 /1 93 5 19 35 /1 93 6 19 36 /1 93 7 19 37 /1 93 8 19 38 /1 93 9
0
1. ročník
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
Všichni studenti se hlásili k československé národnosti a jako u ostatních škol převládalo u studentů římskokatolické náboženství a s velkým odstupem následovala církev českobratrská a československá. Podíváme-li se na přehled zaměstnání rodičů studentů, zjistíme, že studenti rozhodně nepocházeli z bohatých vrstev. Většina studentů pocházela z rolnických rodin, následovaly rodiny živnostníků, úředníků a učitelů. Jen velmi malý počet pocházel z rodin dělníků, lékařů a advokátů a továrníků.
150
Pětadvacet let státního reálného gymnasia v Strakonicích. Strakonice 1946. s. 33.
43
Zaměstnání rodičů studentů ve školních letech 1926/27 a 1930/31151
1926/27
1930/31
Obchodníci
18
28
Živnostníci
42
35
Továrníci
1
0
Advokáti a lékaři
3
7
Zemědělci
71
75
Profesoři a učitelé
27
27
Úředníci a voj. gážisté
31
44
Zřízenci
22
22
Dělníci
8
10
Soukromníci
9
14
Jiní
5
19
237
281
Celkem
Škola se starala o nemajetné žáky. V roce 1924 byl založen Spolek přátel střední školy v Strakonicích.152 Ze stanov vyplývalo, že se bude starat o povznesení střední školy a hlavně podporovat její nemajetné žáky s dobrým prospěchem a chováním. Těmto žákům kupoval učebnice do knihovny pro nemajetné žáky, opatřoval jim školní pomůcky, poskytoval jim v nemocnici bezplatnou léčbu. Finanční prostředky do spolkové pokladny plynuly z pořádání výstav, koncertů, divadelních představení, přednášek a společenských zábav. Dále přispívali členové spolku a příznivci školy. Členem spolku se mohla stát jakákoliv fyzická i právnická osoba a dělili se na zakládající, skutečné, přispívající a čestné členy. V čele spolku stál výbor tvořený předsedou a 10 členy a 3 náhradníky. Jeden z členů sboru a jeden z náhradníků museli být členy profesorského sboru a právě oni měli na starost správu knihovny pro nemajetné žáky. Výbor spolku se scházel podle potřeby. Jednou za rok předseda svolal řádnou valnou hromadu. K zakládajícím členům patřil ředitel gymnasia František Kukrál,
151 152
Výroční zprávy gymnasia z let 1926/27 a 1930/31. O spolku více v VI. Výroční zprávě, s. 3-6.
44
advokát JUDr. Stanislav Zima a profesoři gymnasia Vojtěch Blažko a Josef Kotalík. V roce 1930 se jeho součástí stalo Rodičovské sdružení. Přehled příjmů a výdajů Spolku přátel střední školy ukazuje následující tabulka, z které je patrno, že spolek, až na malé výjimky, zakončil každoročně své hospodaření vždy s přebytkem.153
Časové rozmezí
Příjmy v Kč
Výdaje v Kč
5. 10. 1924 –13. 12. 1925
14 314,82
9 908,05
14. 12. 1925 – 12. 12. 1926
3 096,72
5 734,40
13.121926 – 18. 12. 1927
7 315,62
5 343,57
19. 12. 1927 – 17. 3. 1929
5 617,68
4679,50
18. 3. 1929 – 2. 3. 1930
8 953,79
8 941,70
3. 3. 1930 – 1. 3. 1931
11 642,83
7 248,15
2. 3. 1931 – 14. 2. 1932
8 181,19
8 605,05
15. 2. 1932 – 15. 2. 1933
11 373,08
8 601,60
16. 2. 1933 – 18. 2. 1934
11 118,55
2 394,75
25. 3. 1935 – 29. 2. 1936
12 821,87
10 497,00
1. 3. 1936 – 21. 3. 1937
16 725,26
13 763,00
Spolek investoval do knihovny chudých. Až ¾ žáků byly půjčovány učebnice, které tvořily největší položku při studiu školy. Řada žáků si nemusela po celou dobu studií zakoupit jedinou učebnici. Spolek a Rodičovské sdružení reálného gymnasia pořádal přednášky o výchově žáků a o spolupráci se školou, informoval rodiče o připravovaných reformách a o změnách ve studiu. A v neposlední řadě se obracel na peněžní ústavy, podniky, obchodníky, spolky a jednotlivce a žádal je o peněžitou podporu.154 Kromě spolku podporovaly méně majetné žáky různé nadace a fondy např. Josefa Minibergra, Josefa Loma, Kutnohorské studentské nadání, Studijní studentské nadání, Studentské nadání MUDr. Karla Vogla a Josefy Voglové, Nadání finančního ředitelství v Praze z dobročinného fondu
153
Ve výročních zprávách se od založení spolku 1924 každoročně zveřejňovala finanční zpráva o výsledcích hospodaření spolku. K příjmům patřily členské příspěvky, studentské příspěvky, příjmy ze studentských a společenských podniků, od veřejných korporací a dary. Výdaje na ošacení, stravování, knihovnu chudých, učební pomůcky, peněžní podpory, léky, administrativa, režie při studentské akademii. 154 Pětadvacet let státního reálného gymnasia v Strakonicích, s. 48-49.
45
přebytků důchodových pokut a Nadace Františka Moravy, které podporují studenty ústavu studujících lékařství na domácích univerzitách.155 Z Rakouska-Uherska se zachovalo placení školního. V roce 1921 vláda školné nově upravila.156 Jeho výše se vypočítávala podle výše příjmů rodičů. Byl-li ověřený roční příjem nejvýše 20 000 korun, žák nic neplatil. Minimální částka činila 100 korun a nejvyšší 1200 korun ročně. K výši školného se vyjadřoval učitelský sbor, který mohl studenta od placení osvobodit. V roce 1926 došlo k úpravě školného a výsledkem byla jednotná taxa 200 korun na jedno pololetí. Ve výjimečných případech se tato částka mohla snížit na polovinu.157 Dojíždějící či pěšky chodící studenti se mohli stravovat v rodinách svých spolužáků, a to zdarma, a od roku 1929 se mohli přespolní žáci najíst v hostinci pana Hurycha (polévka stála 1 korunu za porci).158 V roce 1933 se mohli stravovat v hotelu U Lišků, v restauraci Spolkového domu a v Protivínské pivnici.159 Stravování bylo pod dozorem prof. R. Píra. V době hospodářské krize se v zimních měsících vydávalo zdarma mléko pro nejchudší žáky. Žáci navštěvovali různé kroužky, které s pomocí školy sami zřizovali a vedli vlastní samosprávou. Jednalo se o kroužky: hudební, francouzské konverzace, literární a divadelní, debatní a žákovskou čítárnu.160 Nejstarším žákovským kroužkem byl od roku 1923/24 kroužek hudební. Prvním vedoucím se stal Zdeněk Pinta, kterého vystřídal Rudolf Fikrle, známý hudební skladatel a dirigent. Od roku 1928 do 1939 ho vedl ředitel kůru J. Matoušek. Ve stejném školním roce 1923/24 vznikl kroužek divadelní a recitační, který se později proměnil v kroužek literární a debatní. V roce 1933/34 literárně debatní kroužek vydával časopis Bod varu, který řídila profesorka Marie Šmrhová. Byl to jediný časopis ústavu vydávaný tiskem. K dalším časopisům patřily Banda a Rajčpajč. Divadelní kroužek se dlouho neudržel, vznikl také 1923. Vystoupil jen dvakrát ve školním roce 1924/25 a nadaní žáci pokračovali s profesorem V. Polívkou v dramatickém odboru Sokola. 1934/25 byla snaha založit školní loutkové divadlo.161 Ze sportů se studenti věnovali volejbalu, kopané, basketbalu, lehké atletice, zimním sportům a nechyběla turistická cvičení.
155
XI. Výroční zpráva, s. 20. Vládní nařízení ze dne 19.12 1921 č. 463 Sb. 157 P. FOJTÍK, Stoletá historie, s. 67-68. 158 IX. Výroční zpráva, s. 31. 159 XIII. Výroční zpráva, s. 31. 160 Pětadvacet let státního reálného gymnasia v Strakonicích, s. 20. 161 Pětadvacet let státního reálného gymnasia v Strakonicích, s. 29-30. 156
46
Od 1. srpna 1929 pod vedením J. Zoubka, učitele obecné školy, vznikla při škole meteorologická stanice měřící základní meteorologické prvky.162 J. Zoubek jí ochotně propůjčil svou zahradu. Ve školním roce 1934/35 byla zrušena. Kromě ní vznikla roku 1930 pod vedením prof. Vojtěcha Haase botanická zahrada na zapůjčené obecní zahradě. 4. června 1933 se poprvé na Podskalí uspořádaly první velké studentské majáles. A o pár dní později téhož roku 10. června se uskutečnilo představení Strakonického dudáka, které se zapsalo do dějin ústavu jako nejlepší divadelní představení. Režíroval ho profesor M. Dbalý a výpravu dělal profesor V. Polívka.163 Pravidelně si studenti připomínali národní svátky, narozeniny prezidenta republiky, ale i jiných významných osobností, navštěvovali výstavy, městskou knihovnu a muzeum a průmyslové závody. Konaly se přednášky na různá témata a nechyběla filmová představení.
4.3. Odborné školy 4.3.1.
Odborná škola pro ženská povolání (Rodinná škola) Založení školy
Původně se jednalo o školu pokračovací, která začala fungovat od roku 1893 jako jednoroční pokračovací kurz. Byla založena na popud ředitele měšťanských škol Josefa Sedláčka. Kurz měl nahradit klášterní vzdělání dívkám opouštějícím měšťanskou školu. V roce 1897 se díky městu kurz změnil na samostatnou Dívčí průmyslovou školu pokračovací. Ve školním roce 1908/1909 byla pod názvem Ženská průmyslová škola (dvouletá) podřízena ministerstvu veřejných prací. V roce 1916 se její součástí stala dvoutřídní Odborná živnostenská škola pokračovací. V roce 1920 nesla název Odborná škola rodinná a živnostenská.164 Zákon z roku 1922 upravil organizaci odborných škol pro ženská povolání a právní poměry učitelstva těchto škol. Definoval je jako „samostatné veřejné ústavy s vlastní správou, vlastním učitelstvem, vlastním inventářem, umístěné pokud možno ve zvláštní samostatné budově, jichž účelem je poskytnouti dívkám a ženám jak vzdělání pro domácnost
162
XI. Výroční zpráva, Přehled pozorování meteorologické stanice při reálném gymnasiu, s. 3-11. Pětadvacet let státního reálného gymnasia v Strakonicích, s. 30. 164 Výnos ministerstva ze dne 23. 4. 1920 č. 24420 změnil organizační strukturu. 8. 8. 1920 kuratorium školy odsouhlasilo změnu na školu rodinnou typu B s živnostenskou pracovnou a ministerský výnos ze dne 12. 11. 1920 č. 73571/20 změnu povolil. SOkA, fond Odborná škola pro ženská povolání, K 1, X. Výroční zpráva, s. 1. 163
47
a rodinu, tak i zprostředkovati vyučení v živnostech ženám přístupných.“165 Od roku 1925 se používal souhrnný název Odborná škola pro ženská povolání. Ministerský výnos upravil organizační statut a učební osnovy. Stala se dvouletou ženskou odbornou školou. 166
Charakteristika školy Podle stanov škola připravovala dívky teoreticky a prakticky pro život matky, hospodyně a občanky, prohlubovala jejich odborné znalosti, aby se mohly prosadit v budoucím povolání.167 Škola se dělila takto: 1. Dvouletá odborná škola pro ženská povolání 2. Živnostenská pracovna pro šití šatů (od roku 1910) 3. Lidové a speciální kurzy pro šití prádla, šatů a vaření (od 1925/26, přerušeno 1935/36) 4. Odborná živnostenská škola pokračovací pro učednice živností oděvních - dvoutřídní (od roku 1917) 5. Pětiměsíční škola pro vedení domácnosti (od školního roku 1930/31 do 1933/34) 6. Dívčí lidová škola pokračovací osmiměsíční (od 1934/35 do 1935/36)
Dvouletá škola pro ženská povolání připravovala dívky pro vedení domácnosti a rodiny a zároveň se mohly dívky po absolvování stát učitelkami domácích nauk, mateřských škol, mohly nastoupit do škol pro vychovatelky či sociální pracovnice. Živnostenská pracovna dala základ k osamostatnění v živnosti oděvní a dívky se mohly stát učitelkami odborných škol pro ženská povolání. Věk žákyň byl většinou od 14 do 16 let, přičemž 14 let byl minimální věk. Po obecné škole dívky navštěvovaly Odbornou živnostenskou školu pokračovací a po 1. až 4. třídě měšťanské školy odcházely na Odbornou školu pro ženská povolání. Dívky platily školné. Lidové kurzy sloužily ke zdokonalování zaměstnaným ženám, a pokud si to škola mohla dovolit, byly bezplatné, popřípadě kuratorium stanovilo mírný poplatek. Škola poskytovala dívkám i literární vzdělání. Učitelský sbor tvořili jak interní, tak externí učitelé, čítal okolo 10 vyučujících. Veškeré záležitosti školy se řešily na pravidelných měsíčních poradách. Žákyně pocházely z okresního města a jeho okolí, ale
165
Zákon č. 75 Sb. ze dne 17. 2. 1922. T. Herelová, Odborná škola pro ženská povolání v Strakonicích, in: Strakonice – propagace a adresář, s. 102. 167 První dochované stanovy ze dne 17. 4. 1916 (SOkA, fond Odborná škola pro ženská povolání, K 1, sign.IIIB/1-4, 1898-1948). Další nedatované stanovy jsou pro Průmyslovou školu dívčí ve Strakonicích, připojené k dívčí škole měšťanské (SOkA, fond Odborná škola pro ženská povolání, K 1, sign.IIIB/1-4, 18981948). 166
48
i mimo okres a kraj. Naprostá většina žákyň byla ve věku 14 – 18 let a hlásila se k národnosti československé a římskokatolickému náboženství. Ze školní kroniky zjistíme i zaměstnání rodičů dívek: převládali úřednici a pak následovali ve stejném poměru obchodníci, řemeslníci a rolníci. Správu převzalo kuratorium tvořené předsedou, místopředsedou, jednatelem a pokladním. Celkem 10 členů. Scházelo se 3x ročně a projednávalo hospodářské a finanční záležitosti, rozhodovalo o osvobození od školného, doplňovalo inventář školy. Podle zákona z roku 1922 hradilo věcné a správní náklady.
Ředitelé Dlouholetý ředitel Josef Havrda k 31. srpnu 1928 rezignoval na svůj post a městská rada mu, ačkoliv nerada, vyhověla a poděkovala mu za jeho práci pro školu. Přehled ředitelů školy:168 1896-1900
Josef Sedláček
1900-1904
A. Veselý (správce školy)
1904-1928
Josef Havrda
1928-1929
Marie Kramolišová
1929-1937
Terezie Herelová
1937
Marie Schmiedová (správkyně školy)
Financování školy Školu financovalo město za pomoci Zemského správního výboru, Obchodní a živnostenské komory v Plzni, Akciové továrny na výrobu fezů ve Strakonicích, Městské spořitelny, Občanské záložny, Živnostenské záložny, Hospodářské záložny a Národní jednoty pošumavské.169 Finanční příspěvky se svou výší lišily. Například Akciová společnost továren na fezy každoročně přispívala 500 korun.170 A v roce 1929 škola od města získala 80 780 korun.171 Bohužel rozpočet školy končil každý rok schodkem – například v roce 1923 město muselo doplatit 17 826,55 korun (náklad na školu toho roku byl 67 771,66 korun).172 A tak v březnu 1924 město požádalo okresní správní komisi o navýšení každoročních subvencí 168
SOkA, fond Odborná škola pro ženská povolání, K 2, Výroční zprávy. T. Herelová, Odborná škola pro ženská povolání v Strakonicích, s. 102. 170 SOkA, fond Odborná škola pro ženská povolání, K 2, Výroční zprávy. 171 SOkA Strakonice, fond Archiv města Strakonice, Kronika města Strakonice. 172 SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 187. 169
49
a také, aby pomohlo pokrýt náklady na nástavbu školy, neboť stávkařská škola bude zvýšena o 1 patro, a tak konečně bude mít rodinná škola nové místnosti. Jednalo se o částku 408 000 korun. Komise vše schválila.173
Školní budova Od svého založení byla škola umístěna v budově měšťanských škol. Od roku 1919 informovalo kuratorium městskou radu o nedostatku místa pro vyučování (k dispozici měla škola pouhé 2 místnosti) a o nedostatku pomůcek, a ačkoliv byl o tento typ škol u dívek velký zájem, dívky prý raději dávaly přednost okolním školám.174 Objevovaly se i určité snahy kuratoria školy, aby správu školy od něho raději převzalo samo město. V červenci 1922 škola požádala město o další učitelku a opět o další prostory – v jedné místnosti byly dvě třídy a jedna učitelka. Téhož roku kuratorium opět žádalo o budovu a navrhovalo dům č.p. 313 v Bavorově třídě. 31. října 1922 se město rozhodlo, že škole finančně pomůže - uhradí otop, světlo, atd.175
V létě 1923 ředitel školy Josef Havrda rezignoval. Důvodem bylo, že
neprosadil nové prostory pro školu. Městská rada ho požádala, aby neodcházel a slíbila nápravu. Josef Havrda tedy na místě ředitele setrval. Na školní rok 1923/1924 se hlásilo velké množství žákyň, a tak město z nedostatku prostor rozhodlo, že se dá přednost místním uchazečkám. Od roku 1925 se škola přestěhovala do nově postavené nástavby druhého patra odborné stávkařské školy (dům č. 361). Prostory se upravily podle plánu firmy Josefa Špalka a Josefa Franka a stavbu realizoval stavitel Václav Rainer. Stavba stála přes 491 tis. korun a vnitřní vybavení stálo přes 31 tis. korun. Vše hradilo město.176 6. května 1925 se uskutečnila slavnost k nastěhování školy do nových prostorů. Škola nesla nově název Odborná škola rodinná a živnostenská ve Strakonicích. Nově byl otevřen kurz francouzštiny, kurz kreslení střihů a kurz psaní strojem. Škola tak měla 1 patro se 4 učebnami, kuchyní, jídelnou a spíží, prádelnou, žehlírnou, šatnou, ředitelnou, sborovnou a kabinety. Tělocvičnu využívala v Masarykových obecných školách. V létě 1927 Sokol propůjčil škole svou tělocvičnu na 2 hodiny týdně po dobu 10 měsíců za poplatek 800 korun.177
173
SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 187, Dopis ze dne 13. března 1924. SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 187, Dopis ze dne 3. 4. 1919. 175 SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 187. 176 CD-Rom:Virtuální procházka starými Strakonicemi, in: Obecní kronika Strakonic 1916 – 1946. Strakonice 2005. 177 SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 201. 174
50
Život na škole Škola pořádala různé oslavy (narozeniny prezidenta, výročí významných osobností, Mikulášskou nadílku), přednášky (z historie, zeměpisné, zdravotní), exkurze (rozličných dílen a továren, škol), výlety, výstavy a filmová představení. Na konci školního roku se pravidelně konaly výstavy žákovských prací. V prvních letech po válce škola tyto výstavy nekonala pro nedostatek surovin a velkou drahotu. Vzhledem k malému množství finančních prostředků své výroční zprávy nedávala tisknout, ale psaly se ručně. V roce 1928 škola oslavila 35 let svého trvání. V prosinci uspořádala slavnostní akademii v místní Sokolovně a při této příležitosti se poprvé finančně podpořily žákyně této školy z Fondu Josefa Havrdy, který byl založen při odchodu ředitele Havrdy do penze a právě v roce 1928 dosáhl výše 10 tis. korun, které podle zakládací listiny fondu byly nutné k zahájení vyplácení podpor. Poté se od roku 1932 pravidelně v prosinci z tohoto fondu podporovaly chudé žákyně rodinné školy. O podporách rozhodoval učitelský sbor ústavu a hlasování bylo ústní. Pokud by nebyly vhodné uchazečky, peníze se měly použít na vhodné školní pomůcky. V případě zrušení školy měl finanční obnos uložený na vkladní knížce v Občanské záložně připadnout městu.178 Škola byla zrušena v roce 1949 a přeměnila se na zdravotní školu.
4.3.2.
Živnostenská škola pokračovací Charakteristika školy
Počátky této školy můžeme vysledovat už ve 2. polovině 19. století. Od roku 1868 existovalo pro budoucí živnostníky nedělní a večerní vyučování. Až po několika letech roku 1895 se založila škola nesoucí název Průmyslová škola. Po roce 1918 nastal rozkvět školy. Ve školním roce 1926/27 se rozdělila na Všeobecnou živnostenskou školu pokračovací a Odbornou kovodělnickou. Celkem se rozrostla na 5 tříd všeobecné školy, 7 odborných oddělení a na 4 třídy odborné kovodělnické. Na počátku 30. let ministerstvo školství povolilo 5 dvouletých odborných škol: všeobecnou, kovodělnickou, zámečnickou s deseti měsíci a tříletou odbornou stavební pětiměsíční. 179 V téže době škola potřebovala vybavovat učebny, ale měla nedostatek peněz. Školní výbor byl nucen se zadlužit u Občanské záložny.180 K ředitelům patřili Josef Sedláček, Josef Havrda a od roku 1921 Václav Štětka.
178
SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 221, Zakládací listina ze dne 8. 12. 1932. Václav ŠTĚTKA, Živnostenské školy pokračovací, in: Strakonice – propagace a adresář, s. 103. 180 SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 187. 179
51
Školní budova V roce 1921 vyvstala myšlenka postavení samostatné budovy pro školu. Od roku 1922 požadoval po městu školní výbor novou budovu, neboť dosavadní stav, kdy sídlila v budově měšťanské školy, byl nevyhovující. Bohužel, v měšťanských školách se dalo vyučovat jen v neděli a po vyučování. Městská rada o žádosti jednala, ale v brzké době škole nemohla pomoci.181 Téhož roku škola ještě jednou zopakovala svou žádost, a tak městská rada začala uvažovat alespoň o nových místnostech a to konkrétně v novostrakonické škole.182 1. února 1927 a v červnu téhož roku požádala místní školní rada o povolení přístavby křídla při Masarykových školách. O čtyři roky později škola navrhla, aby jí byly přenechány místnosti ve staré obecné škole.183 Rada města souhlasila, ale rozhodla, že do roka postaví novou budovu proti Masarykovým školám a do stavby nové budovy škola zůstane v měšťanské škole.184 Nakonec se městská rada rozhodla, že 8 místností ve staré obecné škole připadne Živnostenské škole pokračovací a další prostory získá městské muzeum a městská opatrovna.185 Od září 1931 se už učilo v nových místnostech a to denně a nedělní vyučování odpadlo.186 Konečně v roce 1935 získala svou budovu po zrušené stávkařské škole.
Život na škole Od svého založení škola do první světové války pořádala vždy na konci školního roku výstavy prací svých žáků. Během války i po válce se tato tradice neobnovila z důvodů finančních a změnou učebních osnov, kdy se kladl důraz hlavně na znalosti. Pro místní živnostníky a řemeslníky se místo výstav konaly „dny otevřených dveří“. Po válce i tato škola měla finanční problémy. V roce 1919 dlužila škola Občanské záložně 2453 korun a v roce 1920 výbor školy informoval městské zastupitelstvo o nedostatku peněz. Místní školní rada doporučila městské radě, aby škole pomohla. Škola žádala po městu peníze také na uhrazení výdajů spojených s účastí na výstavách.187 Obec požadovaný příspěvek vždy zaplatila.
181
SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 187, Jednání ze dne 18.2 1922. SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 187, Jednání ze dne 21. 11. 1922. 183 V červnu 1931 se Obecné školy ve Strakonicích I nastěhovaly do nově postavené školy. 184 SOkA, fond Archiv města Strakonice, Zápis o schůzi městské rady v Strakonicích dne 13.4 a 28. 4. 1931. 185 SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 201. 186 V. ŠTĚTKA, Živnostenské školy pokračovací, s. 103. 187 SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 201, Dopis ze dne 28. 12. 1925 s žádostí o uhrazení 3050 korun. 182
52
Rozpočet školy (v Kč)188 1928/1929
1929/1930
1930/1931
Celkový rozpočet
42 737
43 754
43 985
Požadováno po obci
3 000
3 500
3 500
4.3.3.
Státní odborná škola pro průmysl stávkařský a pletařský ve Strakonicích Založení školy
Ve městě mělo dlouholetou tradici punčochářství a později výroba fezů. Není tedy divu, že právě zde vznikla škola k výchově dílovedoucích a stávkařů. Na konci 19. století, v roce 1895, bylo povoleno ve městě otevřít odbornou školu, a to za podmínky, že obecní úřad poskytne místnosti, otop, světlo a školníka. Místnosti se našly v obecním domě č. 313.189 Velkým propagátorem školy byl purkmistr a ředitel továrny na fezy J. Thalberg. Vedle Strakonic se o založení školy ucházel Husinec a Prachatice. A stojí za připomenutí, že město Strakonice podporoval i tehdy říšský poslanec Masaryk. Správcem školy byl ustanoven František Nikodým (učitel na tkalcovské škole v Jilemnici). První rok probíhal večerní pokračovací kurz (v neděli dopoledne, v úterý a ve čtvrtek večer) pro prvních 42 zájemců. Učilo se ve staré budově v Bavorově ulici. Pravidelné denní vyučování začalo od školního roku 1896/1897 s 15 žáky.190 Vylepšilo se i vybavení školy stroji. Bohužel, stávající místnosti již škole nevyhovovaly, s pomocí ministerstva a obecního úřadu se tedy přistoupilo ke stavbě nové budovy, která byla slavnostně otevřena 18. 9. 1904 na Husově třídě. Nově se otevřel večerní kurz pro dívky.191 Po vzniku republiky se změnila organizace a učební osnovy školy. Ve školním roce 1923/24 bylo postaveno druhé patro školy, které sloužilo Odborné škole pro ženská povolání.192 Od ledna 1927 se zatímním správcem školy stal učitel Antonín Schmied. Teprve od roku 1928/29 se pro dostatek přihlášených studentů otevřel poprvé od převratu večerní 188
Pro roky 1928-1931 se dochoval rozpočet školy. SOkA, fond Živnostenská škola pokračovací, K 201. Antonín SCHMIED, Státní odborná škola pro průmysl stávkařský a pletárenský v Strakonicích, in: Strakonice – propagace a adresář, s. 100. 190 Tamtéž. 191 Tamtéž. 192 20. 7. 1923 vypsal obecní úřad veřejnou soutěž na nástavbu 2. patra stávkařské školy. 189
53
kurz pro 51 žáků. Dílny sloužící žákům se dělily na ruční a mechanickou dílnu, úpravnu, konfekci a zámečnickou dílnu.193
Charakteristika školy a ředitelé Vyučovací rok měl obvyklých 10 měsíců a týdně měli žáci 44 vyučovacích hodin. Podmínkou přijetí byl minimální věk 14 let a ukončení 3. ročníku měšťanské školy či nižší střední školy. Přednost měli žáci s praxí v textilním oboru, ostatní bez praxe museli do školního roku 1920/21 navštěvovat tzv. přípravný běh od 15. do 30. srpna. Po absolvování všeobecné školy odborné (1. ročník) mohli žáci pokračovat na speciální odborné škole trvající 1 rok (2. ročník). Každý žák platil povinné poplatky - složil 10 později 15 korun zápisného, poplatky za učební pomůcky, příspěvek na dílny a poplatek na případné uhrazení poškozených pomůcek či školního zařízení, který se na konci roku vracel, a úrazové pojištění 2,08 korun. Roční školné činilo 40 a později 50 korun, nemajetní mohli být osvobozeni. Případní cizinci by museli zaplatit za rok 100 korun (později 200 korun). Z cizinců se objevují Němci a Rusové, ale jen ve velmi omezeném počtu.194 Zaměstnaní dílevedoucí, dělníci a pomocníci mohli své znalosti rozšířit v dvouročním odborném běhu pokračovacím. Probíhal od 1. října do 30. dubna v neděli dopoledne a ve dvou všedních dnech večer. Kurz byl bezplatný, jen cizinci platili 20 korun školného. Zápisné činilo 5 korun a úrazové pojištění 2,08 korun.195 Od školního roku 1922/23 probíhaly i několikaměsíční zdokonalovací odborné kurzy a kurzy všeobecně vzdělávací. Po ukončení mohli žáci s dobrým prospěchem pokračovat na Vyšší škole pletařské v Aši, ale německé. Druhým ředitelem školy byl do roku 1927 František Buzek, který na škole působil 26 let. Poté se stal prozatímním správcem Antonín Schmied (1927 – 1933), kterého vystřídal Josef Filipi (1933- 1935) působící na škole už 30 let. Správu školy mělo na starost jako u většiny škol kuratorium.
Hospodaření školy Školu finančně podporovalo ministerstvo školství a národní osvěty, Zemský správní výbor, Správní komise obchodní a živnostenské komory v Plzni, okresní správní komise ve Strakonicích. Dále hmotné dary poskytovala Akciová továrna na fezy, ministerstvo
193
A. SCHMIED, Státní odborná škola pro průmysl stávkařský a pletárenský v Strakonicích, s. 101. SOkA, fond Státní odborná škola pro průmysl stávkařský a pletařský, sign. VB/1, Výroční zprávy. 195 Tamtéž. 194
54
školství a občané města. 196 V létě 1922 muselo město instalovat elektrické osvětlení ve školní budově za 10 269,82 korun. Celkovou částku pak požadovalo na ministerstvu veřejných prací. A teprve v květnu 1925 toto ministerstvo po dohodě s ministerstvem financí žádost města zamítlo.197 V roce 1923 ministerstvo školství a národní osvěty přispělo na zařízení školních dílen dvěma stroji v hodnotě 21 000 korun. Na rok 1924 bylo škole přislíbeno 360 000 korun na zakoupení 12 nejmodernějších strojů.198 Z tohoto důvodu škola požádala město, aby schválilo stavební práce k zvětšení místností, neboť na stroje nebylo místo, a navrhla, aby úpravy proběhly společně s výstavbou 2. patra na školní budově, které bylo určeno pro odbornou rodinnou školu. Obec souhlasila a rozhodla, že stavba začne podle počasí na jaře 1924.199 Velkou finanční částku dalo město škole roku 1929 – 172 898 korun.200
Zrušení školy V roce 1924 vláda ČSR uvažovala o přemístění školy do Jihlavy. Do věci se vložil i Ústřední výbor Národní jednoty pošumavské a po svém odboru ve Strakonicích žádal informace, co proti tomuto záměru vlády udělal.201 V březnu 1925 o této situaci jednala městská rada a postavila se proti.202 Tehdy k přemístění školy nedošlo. Bohužel po 10 letech se odchodu této střední školy ze Strakonic zabránit nepodařilo. Výnosem ministerstva ze dne 25. dubna 1935 se škola přeložila od školního roku 1935/36 do Brna a stala se součástí První státní textilní průmyslové školy. Pravdou zůstává, že počet žáků školy od školního roku 1931/1932 výrazně klesal.
196
Tamtéž. SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 187. 198 SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 187. 199 SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 187. 200 SOkA Strakonice, fond Archiv města Strakonice, Kronika města Strakonice. 201 SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 187, Dopis ze dne 2. 12. 1924. 202 SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 187, Rozhodnutí městské rady ze dne 23. 3. 1925. 197
55
Přehled počtu žáků od školního roku 1918/1919 do roku 1934/1935203 60 55 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5
19 18 /1 91 9 19 19 /1 92 0 19 20 /1 92 1 19 21 /1 92 2 19 22 /1 92 3 19 23 /1 92 4 19 24 /1 92 5 19 25 /1 92 6 19 26 /1 92 7 19 27 /1 92 8 19 28 /1 92 9 19 29 /1 93 0 19 30 /1 93 1 19 31 /1 93 2 19 32 /1 93 3 19 33 /1 93 4 19 34 /1 93 5
0
Chlapci 1. ročník
4.3.4.
Dívky 1. ročník
Chlapci 2. ročník
Dívky 2. ročník
Odborná škola hospodářská
Její dějiny začínají rovněž rokem 1895 a trvají do vypuknutí druhé světové války. Sloužila jako vzdělávací instituce pro budoucí zemědělce a tomu odpovídal i její původní název Odborná škola hospodářská pro vzdělávání mládeže pro oblast zemědělství. K jejím mecenášům patřily Hospodářský spolek pro strakonický okres, okresní výbor a město Strakonice. Škola podléhala ministerstvu zemědělství. Nejprve se vyučovalo v měšťanské škole, od roku 1898 v nově postavené budově, kde měli studenti k dispozici zahradu a pokusné pole. V roce 1920 koupilo tuto budovu kuratorium od okresního výboru. Žáci konali svou praxi na statku lihovarského družstva v Řepici. V roce 1929 se při škole zřídila zemědělská poradna. Samozřejmě spolupracovala s odbornými zemědělskými organizacemi (Zemědělská jednota, Okresní sdružení chovatelů hospodářského zvířectva atd.). První ředitelem byl Karel Nový (do roku 1923) a po něm následoval dipl.agr. František Končelík. Školu řídilo kuratorium.204
203
SOkA, fond Státní odborná škola pro průmysl stávkařský a pletařský, sign. VB/1, Výroční zprávy. K historii školy jen František KONČELÍK, Odborná škola hospodářská v Strakonicích, in: Strakonice – propagace a adresář, s. 29-30. 204
56
Přehled počtu žáků od školního roku 1922/1923 do roku 1931/1932205 60
50
40
30
20
10
0 1922/1923
1923/1924
1924/1925
1925/1926
1926/1927
1927/1928
1928/1929
1929/1930
1930/1931
1931/1932
Chlapci
4.3.5.
Hospodyňská škola
Jednoroční hospodyňská škola byla slavnostně otevřena v říjnu 1923 a k jejímu vzniku napomohl poslanec Rudolf Beran. Místo pro zcela novou školní budovu bylo vybráno nedaleko Odborné školy hospodářské. V květnu 1922 obecní zastupitelstvo přispělo částkou 20 000 korun na zřízení školy.206 Peníze byly určeny na stavební materiál – hlavně cihly a tašky - a město požadovalo, aby se zakoupily u místních obchodníků a také, aby se využilo vůbec služeb strakonických živnostníků. Bohužel se tak nestalo. Město i proto poslalo do kuratoria školy svého zástupce. Kromě města na stavbu finančně přispěla vláda částkou půl milionu korun. Plány vypracoval strakonický architekt Čeněk Prokop. Byla vybrána parcela č. 534. Původně se uvažovalo i o přístavbě ke školní budově č.p. 353, tedy k hospodářské škole. 7. října 1923 se škola slavnostně nastěhovala do nové budovy. Školu spravovalo ministerstvo zemědělství a kuratorium. První ředitelkou byla Marie Hálková. Pocházela z Černětic, kde se roku 1886 narodila. Vystudovala Hospodyňskou školu v Chrudimi, poté mlékařský kurz a několik let působila jako asistentka na velkostatcích a v chemické laboratoři. Dále vystudovala zemědělské inženýrství a od roku 1917 se stala učitelkou vaření na Letní hospodářské škole v Jindřichově Hradci. Od roku 1919 se zde stala 205 206
Tamtéž, s. 30. SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 187.
57
ředitelkou. V roce 1923 nastoupila jako ředitelka Hospodyňské školy ve Strakonicích. Publikovala v ženských rubrikách časopisů jako např. Venkov, Agrárník a Ženský obzor.207 Škola připravovala dívky pro domácnost po ukončení obecné nebo měšťanské školy. Její absolventky mohly dále studovat učitelství pro školy hospodyňské – přírodovědného oboru nebo vaření. Připravovala dívky jako hospodyně, kuchařky nebo jako pomocnice ve větších selských domácnostech. Kromě teorie dívky konaly praxi v dobře vybavené kuchyni s pekárnou, prádelně a žehlírně, mlékárně a drůbežárně. Nechyběla zahrada se zeleninou, ovocem a květinami a pokusné pole a chov skotu, drůbeže a vepřů. Škola byla zároveň i školou internátní. Škola pořádala i rozličné kurzy, hlavně kuchařsko - hospodyňské. Od roku 1930 bylo povoleno konání tříměsíčních hospodyňsko - kuchařských kurzů. Učitelé přednášeli i na venkově.208 Přehled počtu žákyň od školního roku 1923/1924 do roku 1932/1933209 60
50
40
30
20
10
0 1923/1924
1924/1925
1925/1926
1926/1927
1927/1928
1928/1929
1929/1930
1930/1931
1931/1932
1932/1933
Dívky
Před válkou se změnil její název. K 50. výročí narození rodáka Rudolfa Berana se spolu s Hospodářskou školou přejmenovala na školy Beranovy.210 207
Milan HANKOVEC, Významní rodáci Strakonicka, Strakonice 2005, s. 92. K historii jen Marie HÁLKOVÁ, Hospodyňská škola v Strakonicích, in: Strakonice – propagace a adresář, s. 31-33. 209 Tamtéž, s. 33. 208
58
5. Město a školy Jedním z největších úspěchů města Strakonice bylo bezesporu získání souhlasu od ministerstva k otevření střední školy – gymnasia. V roce 1920, kdy se škola slavnostně otevřela, byl starostou města Miroslav Javornický. Zprvu se jednalo o městské reálné gymnasium, které muselo financovat město. Tento stav netrval dlouho a v roce 1924 stát ústav převzal. Město se i nadále muselo starat o školní budovu. Nové prostory pro vyučování získaly strakonické školy v době úřadování starosty a pedagoga Josefa Škardy. Od 20. let město řešilo problém s nevyhovující budovou jak Obecné školy ve Strakonicích I, tak Obecné školy v Nových Strakonicích a přeplněny byly i Měšťanské školy – dívčí i chlapecká. Od roku 1922 nové prostory požadovala i Živnostenská škola pokračovací. V roce 1925 získala od města nové prostory Rodinná škola. Tehdejší ředitel rodinné školy Josef Havrda spojil své setrvání ve funkci ředitele právě se ziskem nových prostor pro školu. Obecní zastupitelstvo si J. Havrdy velmi vážilo, a tak se 6. května 1925 mohlo uskutečnit slavnostní nastěhování Odborné školy pro ženská povolání do nových prostor. Ředitel Josef Havrda pozval na oslavu celou městskou radu. Téhož roku kuratorium rodinné školy navrhlo, aby v něm zasedali 3 členové za město. V roce 1927 městský úřad ministerstvu navrhl, aby školu převzal do své správy stát. Důvodem byly rostoucí dluhy města. Ministerstvo zestátnění zamítlo.211 Už v roce 1922 bylo přislíbeno postátnění, ale pouze za podmínky, bude-li mít škola svou vlastní budovu. Proto se také přistoupilo k přístavbě druhého patra stávkařské školy.212 O několik let později v roce 1931 došlo k otevření Masarykových obecných škol. A právě Josef Škarda se stal správcem školy. Problém s Obecnou školou v Nových Strakonicích a Měšťanskou školou se vyřešit nepodařilo. Na počátku 30. let bylo město finančně vyčerpáno a již v prosinci 1931 požádalo v dopise zemskou školní radu o odložení stavby na neurčito. Argumentovalo finančními potížemi města, neboť nedávno dostavělo novou budovu obecné školy a kvůli rozšíření tyfu musí postavit nový vodovod.213 V době vrcholící hospodářské krize v roce 1933 město, aby uvedlo do rovnováhy obecní rozpočet, přistoupilo k určitým opatřením: stávkařská škola musela na topení ušetřit 3 000,- korun, o 20 104,- korun se snížil rozpočet Místní školní rady ve Strakonicích I. a v Nových Strakonicích o 3 597,- korun, o 2 000,- korun se snížil rozpočet gymnasia, 210
SOkA Strakonice, fond Archiv města Strakonice, Kronika města Strakonice. SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 201, Dopis ministerstva městu Strakonice ze dne 23. 2. 1927. 212 SOkA Strakonice, fond Archiv města Strakonice, Kronika města Strakonice. 213 SOkA, fond Archiv města Strakonic, K 221, Dopis ze dne 10.12 1931. Ke konci roku 1931 obecní jmění činilo 3 186 000 korun, ale dluhy 11 947 000 korun. 211
59
o 5 000,- korun rodinné školy a o 1 800,- korun rozpočet obchodní školy.214 Každoročně se do obecního rozpočtu započítávaly i schodky místních školních rad. Další opatření se týkala místních školních rad ve Strakonicích I a v Nových Strakonicích. Místní školní rada ve Strakonicích I musela městu vykázat svoje rezervy na vkladních knížkách a cennosti. Platby města místním školním radám se opožďovaly a ony je musely během roku upomínat o zaplacení dlužních částek, neboť musely splácet své závazky.
Rozpočty města Strakonice 1929-1936
215
(v Kč)
1929
1930
1931
1932
1933
1934
1935
1936
Neuhrazený schodek
629 927
960 724
788 753
706 287
737 015
733 177
658 905
318 037
Mimořádná potřeba (rozpočet)
7 650 000
2 000 000
4 500 000
12 747 417
není
1 855 272
2 000 000
3 000 000
Schodek Mšr Strak. I.
143 471
189 000
138 637
166 154
170 104
61 653
98 601
65 626
Schodek Mšr Strak. II.
34 000
73 411
37 130
31 903
28 597
24 737
21 641
32 780
Celkem schodky Mšr
177 471
262 411
175 767
198 057
198 701
86 390
120 242
98 406
18.10. 1928
14.40. 1929
6.10. 1930
25.9. 1931
17.10. 1932
23.10. 1933
8.10. 1934
7.10. 1935
0
0
0
0
Mimořádná potřeba (rozpočet)
5 010 000
0
1 871 541
2 000 000
Datum schválení
2.6. 1931
9.10. 1933
7.5. 1934
8.7. 1935
Datum schválení
Přepracovaný rozpočet Schodek
V polovině 30. let město nezabránilo odchodu Státní odborné školy pro průmysl stávkařský a pletařský. Město se marně na zasedání zastupitelstva 12. dubna 1935 postavilo proti odchodu školy. Upozornilo ministerstvo, že tato státní odborná škola „…umožňuje chudému jihočeskému a pošumavskému lidu dosíci bez zvlášť velkých výdajů odborného vzdělání, které je mu velmi dobře nápomocno k dobytí existence a jehož bude docela zbaven navždy, jestliže Státní odborná škola pro průmysl stávkařský a pletařský bude přemístěna do Brna, kde stane se chudému obyvatelstvu a dorostu Strakonic a celého kraje naprosto
214 215
SOkA, fond Archiv města Strakonic, kniha č. 117, Zápis o schůzi městské rady dne 10. 7. 1933. SOkA, fond Archiv města Strakonic, kniha č. 116, 117. Název místních školních rad zkrácen na Mšr.
60
nedostupnou a vyřadí je z účasti na tomto živnostenském odvětví,…“216 Zároveň zastupitelstvo neopomnělo připomenout, že průmysl stávkařský má ve městě bohatou historii. Jestliže bude škola přemístěna, město od ministerstva požadovalo, aby vznikla ve městě jiná odborná škola státní nebo dvouletá škola obchodní. Své stanovisko také zaslalo Národohospodářskému sboru jihočeskému v Praze, Obchodní a živnostenské komoře v Českých Budějovicích a v Plzni a Ústřednímu výboru Národní jednoty pošumavské v Praze.
6. Místní školní rady
Nejnižšími školskými úřady působícími v oboru ministerstva školství a národní osvěty byly místní školní rady. Jejich existence byla převzata z monarchie. Na rozdíl od monarchie, kdy ke členům rady patřili zástupci obce, duchovní správci křesťanských církví, zástupci židovské obce a zástupci školy, po vzniku ČSR se členy rady stali zástupci škol volení konferencí učitelstva a zástupci školní obce, které volilo obecní zastupitelstvo. Zákon z roku 1920 upravil postavení rady, která musela být zřízena v každé školní obci a měla statut veřejného úřadu. V čele rady stál předseda a k dispozici měl náměstka a oba dva volila místní školní rada ze svých řad. Funkční období trvalo čtyři roky. Dozor nad její činností měli okresní a zemští školní inspektoři. Scházela se minimálně jednou za měsíc.217 Před koncem války byla 27. dubna 1917 ve Strakonicích zvolena nová místní školní rada.218 Nově se jejími členy měl stát jeden zástupce izraelské obce náboženské. Celkem měla mít 5 členů a 2 náhradníky. Slib složili až 25. srpna 1917 a poprvé se sešli 1. září. Na konci roku 1917 obecní zastupitelstvo zvolilo Petra Kartu do okresní školní rady, který již na jaře 1920 odstoupil, a byl nově zvolen primář nemocnice MUDr. Šimon Kouba. Staré místní školní rady se podle zákona z 9. dubna 1920 č. 292 Sb.z. rozpouštěly a jejich činnost byla ukončena k 31. prosinci 1920. Od 1. ledna 1921 mělo obecní zastupitelstvo přistoupit k volbě nové rady. Volba byla stanovena na 15. ledna 1921. Ve Strakonicích I měla rada podle zákona celkem 15 členů – 10 zástupců školní obce (dvakrát více členů než zástupců škol), 5 zástupců škol a 3 náhradníci (jejich počet stanovil zákon) volení obecním zastupitelstvem. V Nových Strakonicích měla rada celkem 9 členů – 6 zástupců školní obce (4 členy volilo obecní zastupitelstvo ve Strakonicích, obce Pracovice 216
SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 221, Dopis obce města Strakonic ministerstvu školství a národní osvěty ze dne 15. 4. 1935. 217 Zákon č. 292 ze dne 9. 4. 1920. 218 Před tím proběhla volba naposledy 25. října 1912. SOkA, fond Archiv města Strakonice, K 187.
61
a Droužetice společně zvolily 1 člena a obce Račovice a Mutěnice rovněž zvolily 1 člena), 3 zástupci škol a 3 náhradníci.219 Od roku 1931 město Strakonice usilovalo o sloučení obou místních školních rad z důvodu komplikovaného úřadování (2 školní rozpočty), ale především se jednalo o špatné finanční poměry města. Proti sloučení se postavily venkovské obce patřící k Novým Strakonicím, a to z rovněž z důvodů finančních.220 Ještě po 4 letech nebylo jasné, jestli ke sloučení dojde, a tak se starosta města obrátil i na poslance Rudolfa Berana, aby intervenoval u zemské školní rady.221 K právům a povinnostem rady patřila správa školního fondu - přechovávala cenné papíry a listiny školy, starala se o školní budovy a pozemky, školní pomůcky, sestavovala rozpočet a výroční zprávy, vedla školní matriku, rozhodovala o přijetí nových žáků a starala se o chování mládeže i mimo školu.222 Rovněž vyřizovala řadu žádostí týkajících se platů nejen učitelů, ale i pomocných sil, dále jednala o opravách na školách, o obsazování učitelských míst ve školách. Vyjadřovala se k zavedení nepovinných předmětů (např. v roce 1924 se jednalo o modelování), na které finančně přispívala. Volila místního školdozorce pro školy měšťanské a místního školdozorce pro školy obecné, kteří radě předkládali požadavky učitelského sboru např. na dokoupení pomůcek nebo oprav ve škole. Na přelomu let 1919/1920 řešila nedostatek paliva, a proto ustavila v období od 1. ledna do 30. dubna čtvrtek dnem volna (před tímto rozhodnutím byl týden volna a ve středu a v sobotu se do školy chodilo jen na půl dne). Kromě uhlí ve školách v tomto období chyběly školní potřeby, rodiče je pro velkou drahotu nemohli zakoupit, a tak rada na své jednání 7. září 1920 rozhodla, že by se mohlo tovární dělnictvo podílet na zakoupení knih tím, že bude pracovat 1 – 2 hodiny přesčas.223 Zároveň odsouhlasila pořádání pouliční sbírky žáků na svátek sv. Václava, která nakonec vynesla 835,04 korun. Pět tisíc korun přidal starosta Strakonic a tisíc korun Dr. Krninský.224 Rovněž školám proplácela účty za inkoust a kalamáře, neboť již na konci roku 1918 se obecní zastupitelstvo usneslo, že si děti nemají nosit do školy vlastní inkoust. Vyjadřovala se ke stavbám školních budov. Školní kroniky se velmi pochvalně zmiňují o práci místních školních rad, kdy školám vycházely velmi vstříc v jejich potřebách.
219
Počet zástupců ze škol stanoví § 20 zákona č. 292 ze dne 9.4 1920 a počet zástupců volených obecním zastupitelstvem paragraf 21 téhož zákona. 220 SOkA Strakonice, fond Archiv města Strakonice, K 221, Dopis okresního školního výboru městu ze dne 4. 7. 1933 a dopis města Strakonice okresnímu školnímu výboru dne 29. 5. 1934. 221 SOkA Strakonice, fond Archiv města Strakonice, K 221, Dopis ze dne 31. 5. 1935. 222 Zákon č. 292 ze dne 4.9 1920. 223 SOkA Strakonice, fond Archiv města Strakonice, K 187. 224 SOkA Strakonice, fond Archiv města Strakonice, K 187.
62
Například ve školním roce 1928/29 přidělila každé škole jubilejní dar 5000 korun na učební pomůcky.225
225
SOkA Strakonice, fond Archiv města Strakonice, K 221.
63
Členové Místní školní rady ve Strakonicích I 226 1912
1917
1920
Antonín Císař
JUDr. Stanislav Zima předseda
Antonín Císař
ředitel okresních úřadů
MUDr. Šimon Kouba městský lékař
Zástupci školní obce
MUDr. Šimon Kouba člen obecního zastupitelstva
Václav Karta,
Václav Karta
majitel realit
člen obecního zastupitelstva
1925
městský radní, ředitel okresních úřadů
JUDr. Stanislav Zima Advokát
Hermína Hábová tovární dělnice
227
1929
1935
František Pižl
František Pižl – předseda
pekař
7.5 1934 umírá
Josef Brabec místopředseda
Čeněk Prokop stavitel
Františka Rektoříková
Bedřich Reiner
Bedřich Reiner
Alois Stejskal
Petr Habersberger
kupec
dozorce škol obecných
Krejčí
majitel realit
Jindřich Volf
Edmund Janda
Emil Cedl
městský radní
Úředník
Jindřich Volf JUDr. Stanislav Zima advokát
Antonín Císař městský radní, ředitel okresních úřadů
Emil Cedl
Alois Stejskal
Knihař
tovární krejčí
Marc Brock
Dr. Josef Mergl
Otto Sasch
Josef Šavrda
Josef Mergl Děkan
Petr Hadraba
František Škola truhlář
František Švehla František Otec truhlář
Josef Turek soudní oficiál
Náhradníci Karel Merkeles
Karel Merkeles člen obecního zastupitelstva
Karel Ossendorf poštovní adjunkt
226
Václav Kubata hostinský
Antonín Žáček Místopředseda, od roku 1934 předseda František Škola 29. 5. 1931 nahrazen Eduardem Kovaříkem Jaroslav Malý Josef Brabec Antonín Turek Emil Cedl Karel Trojan Petr Habersberger František Skotek
Jan Mann
zástupce pojišťovny
K. Friesel zahradník
Ant. Žáček úředník
Fr. Hrach skladník
Fr. Eger sklenář
Jos. Kotrba obchodník
Jar. Malý dělník
M. Pivnička tesař
K. Zdráhal obchodník
Emil Cedl papírník
M. Valentová dělnice
SOkA Strakonice, fond Archiv města Strakonice, K 187, K 201, K 221. Pro rok 1935 in: SOkA, fond Měšťanská škola, kronika 1928-1937. Pro roky 1925, 1929 a 1935 prameny uvádějí seznam všech 15 členů rady, ale pro předcházející roky nejsou všichni zástupci k dispozici. Jména a zaměstnání či funkce doslovně opsána z pramenů. 227 Místní školní radě zvolené roku 1920 skončilo funkční období k 31.1. 1925.
64
1912
1917
Bohuslav Martínek
Bohuslav Martínek člen obecního zastupitelstva
1920
1925
227
Jindřich Bříza dílevedoucí továrny
František Skolek
měšť. Škol
Petr Hadraba – řídící učitel obecných škol
65
Jan Zunt zástupce Slavie
Ant. Masák truhlář
Fr. Filip předseda
Alois Rejžek
Fr. Filip předseda
Šť. Pítra
Marie Škardová
Alois Rejžek
Al. Rejžek
Anna Petříková
Marie Škardová
Kr. Kuklová
Václav Šrámek
Jan Vydra
M. Kapounová (nahrazena J. Hermanovou)
František Filip
Josefa Křivánková
truhlář
Josef Havrda – ředitel
František Švehla
1935
Rektoříková Františka
František Straka
Zástupci škol
1929
Členové Místní školní rady v ových Strakonicích228
Zástupci školní obce
1935
229
1917
1920
1925
A. Kozel
Jan Domorázek
Eduard Vaněk jednatel rady, oficiál státních drah
Štěpán Vonášek rolník, předseda
A. Kraus
Karel Nikodém
Karel Pihera místopředseda
Prokop Novotný místopředseda
E. Miltner
Prokop Novotný Obchodník
Prokop Novotný obchodník
Augustin Samec obchodník
V. Kubata
Augustin Samec Obchodník
Josef Hájek strojvůdce v.v.
Karel Friesl majitel realit
J. Přech
Josef Polena (za Droužetice a Pracovice)
Josef Tetauer dělník
Josef Tetauer dělník
J. Pavlíček
Josef Poletář (za Mutěnice a Račovice)
Jan Jezl autodopravce František Šída rolník Josef Ouředník rolník
Náhradníci
Zástupci škol
B. Novotný
Karel Kostlivý
Augustin Samec obuvník
Jan Štěrba klempíř
A. Samec
Františka Rektoříková
Josef Šimák obuvník
Vojtěch Myšák sedlář
Adolf Samec
Karel Dort Železniční zřízenec
Marie Dvořáková dělnice
Bohumil Fišer
Bohumil Fišer předseda
Karel Pihera řídící učitel
Emanuel Kulovaný
Emanuel Kulovaný
Ladislav Fišer
Josef Škarda
Julie Petrášová Josefa Bursová
228
SOkA Strakonice, fond Obecná škola (pětitřídní smíšená Bezděkov), kronika 1867-1932, kniha 1, kronika 1933-1953, kniha 2a. Pro rok 1917 prameny neuvádějí 1 náhradníka a 3 zástupce škol, pro rok 1925 1 zástupce školní oce a 1 zástupce škol. Jména a zaměstnání či funkce doslovně opsána z pramenů. 229 V dopise obecního zastupitelstva okresnímu školnímu výboru ze dne 28. 6. 1935 o obnovení místních školních rad nejsou uvedena tato jména: Štěpán Vonášek, Karel Friesl a Josef Oučedník. SOkA Strakonice, fond Archiv města Strakonice, K 221.
66
ZÁVĚR Cílem této práce byla charakteristika škol v meziválečném období v jihočeském městě Strakonice. V roce 1918 ve Strakonicích existovaly dvě obecné školy, jedna škola měšťanská a čtyři školy odborné. Teprve po první světové válce v roce 1920 město získalo povolení zřídit střední školu – gymnasium. Na podzim 1923 se nově otevřela další odborná škola – Hospodyňská škola. Od roku 1918 se v celém strakonickém okrese postavilo 15 budov pro školy obecné a 1 budova pro školu měšťanskou a dále 3 nástavby u stávajících budov. Celkové náklady činily přes 10 mil. korun. Novou budovu ve Strakonicích z roku 1923 měla i nově založená Hospodyňská škola. Rodinná škola se nově v roce 1925 přestěhovala do přistavěného 2. patra Státní odborné školy pro průmysl stávkařský a pletařský. Gymnasium se v roce 1927 přestěhovalo do nově upravené budovy radnice na náměstí. Na přelomu 20. a 30. let se začala stavět ve Strakonicích I nová budova jak pro dívčí, tak chlapeckou školu obecnou. V létě 1931 byla slavnostně otevřena. Od poloviny 30. let se marně mluvilo o stavbě nové budovy pro měšťanské školy, neboť stav budovy a hlavně její vytížení bylo alarmující. Školy se vůbec v tomto období potýkaly s nedostatkem místa, neboť výrazně narostl počet dětí navštěvujících školy. Město hradilo školám provozní náklady. Většina strakonických škol žádala po městu, aby zajistilo opravy ve škole, uhradilo náklady na uhlí nebo dříví atd. Školy předkládaly městské radě i své rozpočty a popřípadě žádaly o finanční prostředky. Ovšem finance byly velkým
problémem.
Rozpočet
města
se
nacházel
pravidelně
ve
schodku.
Od 20. let se město postupně elektrifikovalo a i do školních budov se od roku 1922 zaváděla elektřina. Školy pořádaly pro veřejnost různá divadelní představení a besídky, lékařské přednášky a rodičovská sdružení, kde informovali rodiče o chování a prospěchu dětí. Učitelé se pravidelně scházeli na měsíčních poradách, kde hlavním tématem byl prospěch a chování žáků a učební osnovy a plány. Mnozí učitelé sehráli významnou roli v kulturním i politickém životě města. Zapojili se do činnosti řady spolků, především charitativních, tělovýchovných jednot a nevyhýbali se ani přednáškové činnosti. Někteří se stali členy obecního zastupitelstva, místních školních rad nebo učitelské jednoty. K nejvíce činorodým patřili ředitel Měšťanských škol ve Strakonicích Josef Havrda, učitel Obecné školy ve Strakonicích I Petr Hadraba a ředitel Obecné školy v Nových Strakonicích Jan Novotný. V době hospodářské krize sociální péče o žáky představovala téměř na všech školách získání ošacení, obuvi, prádla a v zimních měsících se pořádaly stravovací akce a nakonec se opatřovaly školní potřeby a učebnice. Školní potřeby dostávali nemajetní žáci téměř na všech školách zdarma. Byly kupovány z dotací místních školních rad, z výtěžků školních 67
divadel a z příspěvků peněžních ústavů. Některé školy půjčovaly dětem z chudých rodin téměř všechny učebnice. Nezapomínalo se ani na zdraví žáků, a tak v době hospodářské krize byli všichni žáci prvních tříd obecných škol rentgenováni v Masarykově lize proti tuberkulóze a všichni žáci vyšetřeni zubním lékařem. Bohužel v roce 1935 se město, známé svým textilním průmyslem, muselo smířit s odchodem Státní odborné školy pro průmysl stávkařský a pletařský do Brna.
68
SOUPIS POUŽITÝCH PRAMEŮ A LITERATURY 1. Archiv Státní okresní archiv Strakonice -
fond Archiv města Strakonice 1917 - 1940
-
fond Hlavní obecná škola 1771-1953
-
fond Obecná škola (pětitřídní Bezděkov) 1867-1955
-
fond Měšťanská škola 1866-1951
-
fond Státní reálné gymnasium 1920-1953
-
fond Odborná škola pro ženská povolání 1892-1953
-
fond Stávkařská škola 1893-1935
2. Periodika Prácheň Nová Šumava Jihočech 3. Literatura CVRČEK Jan Zdeněk, Strakonice, Strakonice 1989. DYK Jan, Popis politického okresu strakonického, Strakonice 1925. FOJTÍK Pavel, Stoletá historie nymburského gymnázia s přihlédnutím k širším souvislostem českého středního školství (1903-2003), Nymburk 2003. HANKOVEC Milan, Významní rodáci Strakonicka, Strakonice 2005. HÄUFLER Vladimír, Ekonomická geografie Československa, Praha 1978. KOPÁČ Jaroslav, Dějiny školství a pedagogiky v Československu 1, Brno 1971. KOTLÁROVÁ Simona, Obecní kronika Strakonic 1916-1946, CD-rom – Virtuální procházka starými Strakonicemi, Strakonice 2005. MORKES František, Postavení učitele v předmnichovském Československu, 1994. OLEJNÍK Jan, Město Strakonice a jeho samospráva, in. Vlastivědný sborník 3, Strakonice 2005. ŘÍHOVÁ Ivana, Z historie školství, in. Vlastivědný sborník 3, Strakonice 2005. ŠIMEK R.G., Strakonice – propagace a adresář, Strakonice 1933. 4. Výroční zprávy Výroční zprávy gymnasia 1920-1937 Pětadvacet let státního reálného gymnasia v Strakonicích, Strakonice 1946. 75 let gymnázia v Strakonicích. Jubilejní almanach, Strakonice 1995.
69
SEZAM PŘÍLOH 1. Město Strakonice ve 30. letech 20. století 2. Mapa strakonických škol 3. Pedagogický sbor Obecné školy ve Strakonicích I 4. Obecná škola v Nových Strakonicích z roku 1901 5. Josef Škarda 6. Antonín Pavlík 7. Josef Havrda 8. Pozvánka na otevření Masarykových obecných škol 9. Masarykovy obecné školy 10. Měšťanské školy ve Strakonicích 11. Plán budovy Měšťanské školy ve Strakonicích 12. Plán Měšťanské školy dívčí ve Strakonicích z roku 1925 13. Stanislav Šebesta 14. Budova gymnasia ve Strakonicích 15. František Kukrál 16. Vojtěch Novotný 17. Vojtěch Haas 18. Profesorský sbor v roce 1935 19. Státní odborná škola pro průmysl stávkařský a pletařský ve Strakonicích 20. Obecní úřad ve Strakonicích informuje o vypsání veřejné soutěže na stavbu 2. patra stávkařské školy 21. František Končelík 22. Odborná škola hospodářská 23. Hospodyňská škola ve Strakonicích 24. Výstava Hospodyňské školy ve Strakonicích 25. I. Výroční zpráva gymnasia 26. IX. Výroční zpráva gymnasia 27. Výroční zpráva Odborné školy pro ženská povolání 28. Výroční zpráva Státní odborné školy pro průmysl stávkařský a pletařský ve Strakonicích
70
1. Město Strakonice ve 30. letech 20. století (převzato: ŠIMEK, R.G., Strakonice – propagace a adresář, Strakonice 1933)
71
2. Mapa strakonických škol 1. Masarykovy obecné školy, 2. Obecná škola v Nových Strakonicích, 3. Měšťanské školy, 4. Gymnasium, 5. Stávkařská škola, 6. Hospodyňská škola, 7. Hospodářská škola (mapa převzata: KOTLÁROVÁ, S., Obecní kronika Strakonic 1916-1946, CD-rom – Virtuální procházka starými Strakonicemi, Strakonice 2005)
72
3. Pedagogický sbor Obecné školy ve Strakonicích I (pramen: SOkA, fond Archiv města Strakonice, fond Obecná škola Strakonice I)
4. Obecná škola v ových Strakonicích z roku 1901 (převzato: TYLA,V., Zapomenuté Strakonice, Písek 2003)
73
6. Antonín Pavlík, ředitel Obecné školy v ových Strakonicích (převzato: ŠIMEK,
5. Josef Škarda, učitel, starosta města a ředitel Masarykových obecných škol (převzato: ŠIMEK, R.G., Strakonice – propagace a adresář, Strakonice 1933)
R.G., Strakonice – propagace a adresář, Strakonice 1933)
7. Josef Havrda, ředitel Měšťanských škol, Odborné školy pro ženská povolání a Živnostenské školy pokračovací ( převzato: ŠIMEK, R.G., Strakonice – propagace a adresář, Strakonice 1933)
74
Antonín Pavlík, ředitel Obecné školy v Nových Strakonicích 1928 – 1935 (převzato: ŠIMEK, R.G., Strakonice – propagace a adresář, Strakonice 1933)
8. Pozvánka na otevření Masarykových obecných škol (pramen: SOkA, Fond Archiv města Strakonice, K 221)
75
9. Masarykovy obecné školy (KOTLÁROVÁ, S., Obecní kronika Strakonic 1916-1946, CD-rom – Virtuální procházka starými Strakonicemi, Strakonice 2005)
10. Měšťanské školy ve Strakonicích (převzato: ŠIMEK, R.G., Strakonice – propagace a adresář, Strakonice 1933)
76
11. Plán budovy Měšťanské školy ve Strakonicích (pramen: SOkA, fond Měšťanské školy, Kronika chlapecké školy 1928-1937)
12. Plán Měšťanské školy dívčí ve Strakonicích z roku 1925 (pramen: SOkA, fond Měšťanské školy, Kronika dívčí školy 1922-1933)
77
13. Stanislav Šebesta, ředitel Měšťanské školy chlapecké ve Strakonicích (převzato: ŠIMEK, R.G., Strakonice – propagace a adresář, Strakonice 1933)
15. František Kukrál, první ředitel gymnasia
14. Budova gymnasia ve Strakonicích (převzato: ŠIMEK, R.G., Strakonice – propagace a adresář, Strakonice 1933)
(převzato: ŠIMEK, R.G., Strakonice – propagace a adresář, Strakonice 1933)
78
16. Vojtěch ovotný, druhý ředitel gymnasia ve Strakonicích (1928-1935)
17. Vojtěch Haas, třetí ředitel gymnasia (1935-1945)
(převzato: ŠIMEK, R.G., Strakonice – propagace a adresář, Strakonice 1933)
(převzato: ŠIMEK, R.G., Strakonice – propagace a adresář, Strakonice 1933)
18. Profesorský sbor v roce 1935 (převzato: 75 let Gymnázia ve Strakonicích)
79
19. Státní odborná škola pro průmysl stávkařský a pletařský ve Strakonicích (převzato: TYLA, V., ZLATOHLÁVEK,J., Strakonice ve světle dobových pohlednic, Písek 2000)
20. Obecní úřad ve Strakonicích informuje o vypsání veřejné soutěže na stavbu 2. patra stávkařské školy (pramen: Prácheň 21.7. 1923)
80
21. František Končelík, ředitel Odborné školy hospodářské (převzato: ŠIMEK, R.G., Strakonice – propagace a adresář, Strakonice 1933)
22. Odborná škola hospodářská (převzato: ŠIMEK, R.G., Strakonice – propagace a adresář, Strakonice 1933)
81
23. Hospodyňská škola ve Strakonicích (převzato: KOTLÁROVÁ, S., Obecní kronika Strakonic 1916-1946, CD-rom – Virtuální procházka starými Strakonicemi, Strakonice 2005)
24. Výstava Hospodyňské školy ve Strakonicích (převzato: ŠIMEK, R.G., Strakonice – propagace a adresář, Strakonice 1933)
82
25. I. Výroční zpráva gymnasia
26. IX. Výroční zpráva gymnasia
(pramen: SOkA, Fond Gymnasium, K 15)
(pramen: (pramen: SOkA, Fond Gymnasium, K 15)
27. Výroční zpráva Odborné školy pro ženská povolání (pramen: SOkA, Fond Odborná škola pro ženská povolání, K 1)
28. Výroční zpráva Státní odborné školy pro průmysl stávkařský a pletařský ve Strakonicích (pramen: SOkA, Fond Státní odborné školy pro průmysl stávkařský a pletařský, Výroční zprávy)
83
