TVŮRCI KOPRODUCENT A PARTNEŘI

V KINECH OD 9. LEDNA 2014

TVŮRCI

scénář a režie – JIŘÍ VEJDĚLEK producenti – TOMÁŠ HOFFMAN, JIŘÍ VEJDĚLEK koproducenti – INFINITY, RWE kamera – VLADIMÍR SMUTNÝ střih – ONDŘEJ HOKR architekt – ADAM PITRA hudba – MILOŠ KRKOŠKA zvuk – PAVEL REJHOLEC, TOMÁŠ ZŮBEK výtvarník kostýmů – KATARÍNA ŠTRBOVÁ BIELIKOVÁ umělecký maskér – JIŘINA PAHLEROVÁ

KOPRODUCENT A PARTNEŘI

V HLAVNÍCH ROLÍCH

Johanka – TÁŇA PAUHOFOVÁ Jan – HYNEK ČERMÁK Vojta – ROBERT CEJNAR Ela – LUCIE ŠTEFLOVÁ Vojta 12 let – JAN MARŠÁL Vojta 5 let – GABRIEL BARRETO DE CARVALHO Ela 12 let – NATÁLIE HALOUZKOVÁ Doktor Lipský – JAN HARTL Aleš – VOJTĚCH DYK Beznoska – JAN BUDAŘ Ticháček – VÁCLAV KOPTA babička – TAŤJANA MEDVECKÁ

VZPOMÍNKY NEPOLÍBENÉHO „Něžné vlny jsou příběhem první osudové lásky. Zatímco Ženy v pokušení a Muže v naději jsem psal a točil už jako někdo, kdo za sebou přeci jen má pár milostných zkušeností, Něžné vlny jsou vzpomínkou na mé dětství a dospívání, tedy dobu, kdy jsem byl dosud nepolíbený a ve věcech lásky ještě pouhý samouk,“ představuje svůj nový film scenárista a režisér JIŘÍ VEJDĚLEK.

„Možná proto jsou oproti předcházejícím peprným a pikantním komediím přeci jen jemnější, laskavější a jak název napovídá, něžnější,“ dodává režisér, který Něžnými vlnami navazuje na své úspěšné příběhy o lásce a naději, které se nikdy nesmíme vzdát.

„Věřím, že se mi Něžnými vlnami podaří diváky okouzlit stejně tak jako mě kdysi svým vlnami okouzlila moje první láska,“ říká Jiří Vejdělek. „Byl bych rád, kdyby naše nová komedie divákům polechtala bránici, rozněžnila srdce, oči naplnila krásou a hlavu myšlenkou, že s námi strávili příjemný čas, a že alespoň na dvě hodiny mohli pustit své starosti k vodě.“

PŘÍBĚH ANEB CO DĚJE POD SUKNÍ…. Sympatický Vojta je nesmělý a jeho rodina praštěná. Cholerický tatínek, který kdysi nepřeplaval kanál La Manche, z něj chce mít závodního plavce a milující maminka, bývalá hvězda dětské lední revue, vidí v synovi talentovaného pianistu. Jenže Vojta má docela jiné priority – především rusovlasou spolužačku Elu, okouzlující akvabelu, která už v listopadu odjede do vysněné Paříže. Jestli Vojta rychle nepodnikne něco opravdu zásadního, zmizí mu Ela navždy za železnou oponou. Píše se rok 1989 a Vojtovi nezbývá nic jiného, než změnit chod dějin...

Hrdiny, členy jedné obyčejné české rodinky, jejíž život lemují milostné karamboly ve všech generacích, a její milující a milované přátele, vytvářejí výteční herci – TÁŇA PAUHOFOVÁ, HYNEK ČERMÁK, VOJTĚCH DYK, JAN HARTL nebo JAN BUDAŘ. V úlohách mladého páru se představí debutující ROBERT CEJNAR a LUCIE ŠTEFLOVÁ. Ve filmu zazní PÍSEŇ O LÁSCE skupiny NIGHTWORK.

Něžné vlny jsou o první lásce. O všech těch úskalích, kdy se zamilovanost objevuje v našem životě jako něco nového nepoznaného, o všech trapasech, které ji provázejí i o tom, že na tu první lásku se nikdy nezapomíná. Něžné vlny nás vrací do časů nedávno minulých, kdy život se zdál být beznadějný a přece plný snů a lidských radostí. „První zamilovanost si nevybírá a uhodí, kdy se jí zachce, bez ohledu na stávající politický režim. Mně, stejně jako celé mé generaci, bylo souzeno, aby naše první láska byla láskou za časů totality. Mne ale stejně vždycky víc zajímalo, co se skrývá za oponou dívčích sukní, než co se zrovna děje na jevišti dějin. Takže politiku v Něžných vlnách nenajdete. Spíš

než přednáškou z historie, jsou Něžné vlny kronikou milostných karambolů a trapasů. Jak mých vlastních, tak těch, kterými mě počastovali mí rodiče. Není divu, schopnost náležitě se ztrapnit, je v naší rodině po generace dědičná. A já jsem v této oblasti naprostý šampión,“ vysvětluje tvůrce časové ukotvení nového příběhu.

JAK VZNIKALI TI KRÁSNÍ BLÁZNI… HRDLIČKOVI Lesní dělník Jan Hrdlička poctivě trénoval, aby se mu podařilo uskutečnit svůj velký sen - překonat kanál La Manche.

„Můj filmový tatínek má v Něžných vlnách velký sen – přeplavat kanál La Manche. To je fantazie, ve které se odráží má vlastní touha, kterou ale cítím i v mnohých lidech kolem, dokázat něco výjimečného, překonat sám sebe a naplnit své sny bez ohledu na to, kolik lidí v okolí vás kvůli tomu považuje za blázna a kolik překážek musíte překonat a kolika rozbouřenými vlnami musíte proplavat,“ vysvětluje Jiří Vejdělek.

Lesní dělník Jan Hrdlička je trochu pruďas a trochu ten krásný hrabalovský blázen. Jeho představitel HYNEK ČERMÁK je naopak klidný typ, ale postava si získala jeho sympatie: „Na něm je přitažlivá ta zaujatost, ta jasná černobílost, ta jednoduchost toho, co je dobré a co je špatné. Tenhle chlap nemá

pochyby o tom, co je dobře a co je špatně, což je úplně skvělý stav a bylo fajn se do něj vžít,“ říká herec. Je jasné, že dostat do vody Jana Hrdličku, nebyl problém, ale jak dostat do vody Hynka Čermáka? Byly tam scény, které dělal nerad? „Nerad, to je špatné slovo, ale Jirka se mě před natáčením ptal, jestli umím plavat, tak samozřejmě jsem řekl: umím. Ale nenapadlo mě, že otázka umíš plavat, měla být položená jako spíš: uplaveš kilometr kraulem v šestnáctistupňové vodě…?A to je trošku něco jiného. Tak to jsem byl hodně překvapený, ale musím říct, že během natáčení jsem se toho kraula skoro naučil a budu ho dál pilovat,“ přiznává herec. Jak už bylo řečeno, v hlavní roli je ve filmu krásná a povznášející záležitost zvaná „první láska“. Nicméně…

„Něžné vlny nejsou jen o první lásce, ale také o lásce manželské a rodičovské a také o mužském přátelství a spojenectví, které dokáže zatočit se syčáky v okolí,“ připomíná režisér.

„Mě bavila a fascinovala ta Jirkova něžná představa o mamince, protože těch představ o maminkách je hodně, já sama mám taky úplně jinou a diametrálně odlišnou představu o maminkách. Ale ta Jirkova maminka byla něžná, romantická, příjemná a taková starostlivá a citlivá. A ve mně se asi otevřelo takové to něžné a romantické, což běžně až tak nemám a bylo mi to velmi blízké. Měla jsem pocit, že takového něčeho jsem neměla možnost se ještě ve svojí branži dotknout, a tak jsem si řekla, že tohle bude velká výzva a že do toho ráda půjdu,“ vzpomíná herečka TÁŇA PAUHOFOVÁ, na první setkání s rolí.

„Vztah tatínka s jeho ženou je úplně kouzelně vykreslený. To pro mě bylo inspirativní, ten pohled na takové to manželství, o němž si říkáte: oni jsou spolu 50 let a vy se ptáte - proboha, jak to udělali? A díky tomuto filmu a tomuto filmovému manželství jsem se potkal s Táňou Pauhofovou a to mimochodem taky stálo za to…“ souhlasí Hynek Čermák.

„Jedna z nejpříjemnějších věcí na natáčení pro mě bylo setkání s Hynkem a práce s ním. Protože on je pro mě symbolem chlapa, s nímž má žena pocit, že se má o co opřít a má se ke komu schoulit. A na druhé straně do té postavy Hynek dal tu dvojlomnost - i přestože postava tatínka je opravdu velmi impulsivní a lehce ztratí nervy, je to zároveň velký snílek a romantik a je něžná duše. A Hynek to má očích, to něžné a krásné. Já si myslím, že nám to absolutně fungovalo a byla jsem skutečně nadšená, že můžeme spolu dělat základ rodiny pro toho našeho filmového syna,“ říká Táňa Pauhofová.

JAK NAJÍT ŇOUMU… Natočil režisér JIŘÍ VEJDĚLEK příběh o sobě? Tak trochu ano, ale velkou roli v tom hraje samozřejmě autorská licence. Jiří Vejdělek je známým fabulátorem, a tak mu jen můžeme nebo nemusíme věřit, když říká:

„Některé epizody jsou ve filmu dost podobné tomu, jak se opravdu

odehrály, jiné jsem komediálně nadsadil, abyste se na můj účet více pobavili. Někdy se v hlavním hrdinovi poznávám, jindy si říkám, co je to za ňoumu, který se mnou nemá moc společného… Já jsem totiž v jeho věku býval ňouma ještě větší.“

A pak přišel CASTING: „Protože jsou Něžné vlny tak trochu příběhem mého dětství a dospívání, byl jsem poprvé postaven před zvláštní úkol, obsadit někoho, kdo bude svým způsobem hrát mě samotného. No jo, ale kde sehnat takového neuvěřitelného troubu, kterým jsem býval? Na castingu jsem potom viděl víc jak 1 500 mladých lidí. Nakonec má volba padla na Roberta Cejnara. On sice není ani zdaleka takový ňouma jako já, ale dokázal ho uhrát. A tady se také ukazuje jedna z výhod být režisérem - zatímco já jsem v pubertě řadu let vedl místní hitparádu v ohyzdnosti a mou legendární fotku z maturitního tabla prodávali v lékárnách jako laciné dávidlo, do role mého alter ega jsem mohl obsadit pohledného sympaťáka, od kterého jsem pak v průběhu natáčení musel odhánět rostoucí zástup ctitelek a obdivovatelek. Bylo to nutné, v Něžných vlnách Robert hraje stydlivého, trochu zakřiknutého, ve věcech milostných neznalého kluka, který teprve postupně mužní a stává se znalým. Kdybych na něj ty slečny, které se kolem něho začaly rojit, pustil, tak by mu nepochybně ten panický pel, pro který jsem ho do role obsadil, nadobro setřely. Takovou ztrátu nevinnosti bych už ani sebelepší režií nezakamufloval.“

Vojtu v dětských letech hraje JAN MARŠÁL, známý divákům z úspěšného seriálu TV Nova Gympl.

Zhruba v patnácti letech přebírá postavu ROBERT CEJNAR, který studuje střední filmovou školu Michael a role v Něžných vlnách byla jeho první velkou zkušeností s herectvím.

„Vojta mi je blízký v tom, jak poznává nástrahy života a žen a taky protože jsem v něm viděl maličko sám sebe,“ přiznává se mladý herec. Rodiče chtějí mít z Vojty velkého sportovce nebo slavného hudebníka. Také v Robertovi se prolínají tyto dvě linie. „Máma mě vedla od mala k judu a ještě k dalším sportům jako třeba taekwondo, a taky k americkému fotbalu, kde jsem nakonec zakotvil. Ale já sám jsem se rozhodl, že se chci věnovat herectví a později možná i režii,“ říká Robert. Pomohlo mu to, že je aktivní sportovec, že má fyzičku, nějakým způsobem při natáčení? „Filmový Vojta je naopak na sport trochu nešikovný, což jeho tatínka přivádí k zoufalství. Takže jsem vlastně musel spíš ubrat, aby ta moje neohrabanost působila věrohodně.“ Ve filmu se tvoje postava zamiluje do zrzky. Jakému typu dívek dáváš přednost v osobním životě? “Nemám přesně vyhraněný typ dívek, pro mě je důležité, aby byla milá, příjemná, chytrá a měla smysl pro humor. A věřím, že ta pravá se objeví ve správný čas.”

Objekt Vojtovy touhy je krásná akvabela Ela v podání LUCIE ŠTEFLOVÉ.

Lucie patří k výrazným talentům mladé herecké generace. Ke své první úloze v úspěšném televizním seriálu Místo nahoře se dostala rodačka z Mostu úplnou náhodou. Filmaři ji objevili v časopise Praktická žena, kde si jí všimla dcera spolupracovnice režiséra Karla Smyczka. „Fotila jsem tam tehdy módu dětských svetrů,“ vzpomíná Lucie na své modelingové počátky. Díky nim se stala seriálovou dcerou Simony Stašové a Miroslava Táborského, kterou ztvárnila i v pokračování seriálu s názvem Místo v životě. Na velkém plátně debutovala ve filmu Krev zmizelého, zahrála si v televizní adaptaci románu Ireny Obermannové Divnovlásky, filmové krimi Vendeta a excelovala v úspěšných televizních seriálech Vyprávěj nebo Život je ples.

Lucie je přirozený talent,

herectví nikdy nestudovala

a rozhodnutí věnovat se mu profesionálně nelituje: „Určitě bylo správné a nedovedu si představit, že bych dělala něco jiného,“ říká mladá herečka. „Myslím, že příběh bude lidem blízký, protože každý má někdy problém udělat ten první krok. A právě o tenhle první krok se hrdinové filmu snaží…“ říká Lucie a to ji vede k tomu, v čem je jí postava blízká. „Asi právě v tom, že má kolem sebe takové ňoumy, co nedokáží udělat první krok, ale zároveň je to roztomilé. Nejbližší mi byla tím, že si na nic nehraje. Má tam pár spolužaček, které si hrají na něco, co nejsou, ale Ela je taková svá. To se mi na ní líbí a myslím, že se to i filmovému Vojtovi na Ele nejvíc líbí…“

Ela však má nad sebou velmi přísný dozor, svou babičku, která to nemá ani se svou vnučkou ani v životě vůbec lehké..

„To teda nemá…“ souhlasí její představitelka Taťjana Medvecká. „Ale musím říci, že díky této roli jsem se setkala s opravdovou trenérkou akvabel a ta mi byla teda sympatická velice, a jenom jsem si říkala, že je škoda, že tam ta moje role nemá trochu větší prostor. Protože ta paní představovala za prvé úžasnou zkušenost, kterou má, za druhé jak to dělá ráda, jak jí ty holky respektují. Kdybyste viděli, jak byla studená voda v tom bazénu v Šárce…

a ona prostě nesmlouvavě:

a do vody a šup a tak

a rozplavat a otáčet a pořádně, no prostě úžasná osoba, silná persona, takže pro mě bylo lidsky zajímavé třeba tohle setkání.“ „Já na rozdíl od Ely mám velmi benevolentní rodiče, takže hodně nechávají volby na mně,“ srovnává Lucie Šteflová. „Jako malá jsem hrála na flétnu i na housle, tak v tom mě vedli, ale jinak já nejsem moc sportovně nadaná, takže kdyby mě chtěli vést v téhle oblasti, asi se jim to moc nepodaří,“ směje se herečka.

Mezi přátele rodiny Hrdličkových, kteří trochu zamotají city a popostrčí Vojtův osud, patří přitažlivý mladý hudebník Aleš v podání VOJTĚCHA DYKA, který je na venkov „uklizen“ pro svou slabost pro hezké ženy. Ta ho však neopustí ani na zdravém vzduchu. “Moje postava není typický svůdník, ale svůdník sympaťák, který se dokáže i zamilovat. Ne, že by měl každý den novou dívku, ale má jí každý druhý den. A dokáže se taky každý druhý den opravdu zamilovat. Myslím, že má fakt rád život.”

Druhým je pak doktor Lipský, lékař, který léčí na zapřenou, glosátor života, kterého hraje JAN HARTL. „Abych Vám řekl pravdu, mně se na tom líbil takový sarkasmus, ale přitom je to sarkasmus, který aktéry dějů má rád, nedělá si z nich legraci.“

MOJE PRVNÍ LÁSKA… „První láska je zlomový okamžik, kdy většinou poprvé v životě pocítíme, že nám na někom jiném záleží víc, než na nás samotných. To s člověkem zacloumá a hlavu mu to zamotá tak, že je schopen udělat cokoli, dopustit se jakkoli velkých hrdinských činů, nebo naopak neskutečných trapasů, jen aby svou vyvolenou zaujal a získal,“ vypráví režisér JIŘÍ VEJDĚLEK. „Na první lásce je nejkrásnější ta ryzost a neochvějná víra, že je tou pravou a jedinou. Nejkrutější je pak zjištění, že tomu tak není. Nejtrapnější, alespoň z mužského hlediska, je na první lásce to, že nás postihuje příliš brzy, jako kluky, kteří nemohou dívkám ani ženám v podstatě nic moc nabídnout, protože veškerá jejich přitažlivost většinou sestává z tváře plné pupínků a rozpačitého koktání.“

Na první lásku snad nikdo nezapomene. Nevěříte? Zde je důkaz: „První lásky jsou ty nejkrásnější, ta moje byla v mateřské školce. Pamatuji si, jak jsem se odhodlala dát svůj první polibek na záchodech svému spolužákovi, který se tvářil samozřejmě absolutně zděšeně a já potom taky a na nějakou dobu jsem s takovými srandami přestala. Ale byla to první láska a bylo to krásné,“ vzpomíná TÁŇA PAUHOFOVÁ.

„No jasně, to si vzpomínám, to bylo v mateřské škole a přetáhlo se to až na základní školu, a pak taková ta první vážná láska - bylo mi asi 16 a byli jsme spolu téměř sedm let, to bylo fajn,“ přidává se HYNEK ČERMÁK.

Také jejich filmový syn ROBERT CEJNAR si nese svou vzpomínku ze školky: „Ve školce to bylo, ona byla starší, jí bylo asi sedm, blondýna, šatičky, jako princezna… Ale vzpomínám i na tu vážnější první lásku, to mi bylo takových 16 nebo 17, jako Vojtovi.“ „Na první lásku se přece nedá zapomenout,“ přidává se LUCIE ŠTEFLOVÁ. „Moje první láska byl Vojta Novotný, byl to náš soused a bylo nám pět. Kupoval mi prstýnky v automatech a sliboval, že se jednou vezmeme.“

A nezapomněla ani TAŤJANA MEDVECKÁ: „První platonická láska se odehrávala v karlovarském hotelu Pupp, kam moje maminka chodívala na výpomoc do francouzské restaurace jako servírka a já jsem se tam občas objevila za ní, no a nejenom za ní – byl tam velký svět toho hotelu a taky číšník Milan Bureš, co se mi líbil. Měl myslím černé kučeravé vlasy, no řekla bych oči modré, a velké řasy.“

A režisér Jiří Vejdělek přidává ještě jednu praktickou zkušenost, kterou objevil při obsazování filmu: „Myslím, si, že se prožívání první lásky časem nějak zásadně nezměnilo. Mladí dnes řeší stále tytéž starosti jako kdysi my. Jen kulisy toho příběhu se trochu mění. Třeba, když jsem při castinzích dal mladým klukům úkol, aby dívku, se kterou hrají ve dvojici, pozvali na rande, některé to zaskočilo. „Teď hned? Naživo?“ divili se. „Jo, proč ne?“ divil jsem se pro změnu já. „To s ní mám jako mluvit? Přímo?“ „Jak jinak?“ „Přes internet. Napsal bych jí, ne?“ „To je lehčí?“ „Jasně. Můžu si to rozmyslet.“ Možná se dnes kluci při namlouvání vyhnou potupnému breptání z ostýchavosti, ale tím se v tom také nezocelí, jako k tomu byla nucena naše generace. Ale možná budou zase lepší v psaní a pravopise.“

TO SLOVO JE NĚHA…

Co by si měli lidé říkat po shlédnutí filmu? „Já doufám, že jim především bude dobře, že se budou usmívat, že budou mít pocit takového pelíšku vevnitř. Já jsem při čtení scénáře tento pocit upřímně měla, usmívala jsem se a říkala jsem si, že v tom filmu je všechno, v tom smyslu, že je tam napětí i láska, i úsměvné věci a těžké věci, i přátelství, že je to náš život,“ říká TÁŇA PAUHOFOVÁ.

„Jako na první dobrou, mě napadá slovo něha a to mě napadalo i po přečtení scénáře. Něha je to správné slovo, i když ta figura, kterou hraji já, je brutální blázen, tak i přesto něha,“ dodává HYNEK ČERMÁK.

„Hlavně by si měli něco říkat! Aby ten film v nich zanechal nějaký otisk, aby si z něj odnesli nějaký pocit. Nejhorší je, když člověk vyjde z kina a začne hned přemýšlet o běžných věcech. Takže je jedno, jestli v lidech film vyvolá vzpomínky na vlastní první lásku, na dobu, ve které vyrůstali, hlavně, aby jim to nebylo lhostejné,“ přeje si LUCIE ŠTEFLOVÁ.

„Na mě to působilo hrozně mile a Něžné vlny mi přišly jako trefný název. Víte, jak dneska té něhy trošku ubývá, a všecko je to takové drsné a akční a já nevím jaké. A tady to je taková milá a něžná vzpomínka na něco křehkého, hezkého. Třeba Táňa Pauhofová to je půvabná mladá žena, která tam určitě tu něhu přinese, nebo Lucie - říkala jsem si, kde se tady objevila v české kotlině takováhle dívka s alabastrovou pletí - to je typ Angličanky, mladá Cate Blanchettová, taková trošku víla, trošku čarodějka a navíc pro toho chlapce inspirace..,“ říká TAŤJANA MEDVECKÁ.

„Věřím, že se mi Něžnými vlnami podaří diváky okouzlit stejně tak jako mě kdysi svým vlnami okouzlila moje první láska,“ říká JIŘÍ VEJDĚLEK. „Byl bych rád, kdyby naše nová komedie divákům polechtala bránici, rozněžnila srdce, oči naplnila krásou a hlavu myšlenkou, že s námi strávili příjemný čas, a že alespoň na dvě hodiny mohli pustit své starosti k vodě.“

TVŮRCI A PARTNEŘI

JIŘÍ VEJDĚLEK, režisér, scenárista, producent

Divácky nejúspěšnější autor posledních let. Ve své filmové tvorbě dokáže mimořádně skloubit požadavek kvality a divácké úspěšnosti. Do celovečerní hrané tvorby vstoupil scenáristickou a režijní adaptací bestselleru Michala Viewegha Účastníci zájezdu. Film se stal divácky nejúspěšnějším titulem roku 2006, v kinech ho vidělo přes 800 tisíc diváků. Na MFF Tribeca v New Yorku 2006 získala herečka Eva Holubová ocenění za nejlepší ženský herecký výkon a porota udělila i speciální Cenu poroty pro celé herecké obsazení filmu. Následující komediální roadmovie Roming (2007) bylo uvedeno v oficiálním programu MFF v Torontu. Tragikomedii Václav (2007), u níž se znovu podílel na scénáři, vidělo v kinech 400 tisíc diváků. Četná ocenění znovu potvrdila silnou stránku režiséra Jiřího Vejdělka – schopnost práce s herci.

Film byl

oceněn dvěma Českými lvy pro herce Ivana Trojana a Jana Budaře v hlavní a vedlejší roli. Na MFF v Šanghaji 2008 získala Emília Vášáryová Zlatý pohár za nejlepší herecký výkon a Jiří Vejdělek spolu s Markem Epsteinem byli oceněni za nejlepší scénář. Film byl uveden v

programu řady

mezinárodních festivalů jako MFF Karlovy Vary, MFF v Palm Springs. Komedie Ženy v pokušení (2010) překonala milionovou hranici návštěvnosti (1 250 000 diváků), Eliška Balzerová získala Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli. Ženy v pokušení se staly nejúspěšnějším českým autorským filmem posledních více jak dvaceti let. Následná komedie Muži v naději (2011) pak zopakovala divácký ohlas a stejně jako Ženy v pokušení získala Českého lva pro divácky nejúspěšnější snímek roku. Také u Něžných vln je Jiří Vejdělek stejně jako u předchozích filmů autorem scénáře, režisérem a producentem.

TOMÁŠ HOFFMAN, producent

Společnost INFINITY producenta Tomáše Hoffmana je podepsána pod řadou divácky úspěšných filmových projektů uplynulých let. Producentsky se podílela na filmech Román pro ženy (2005, r. Filip Renč), Účastníci zájezdu (2006, r. Jiří Vejdělek), Roming (2007, r. Jiří Vejdělek), Nestyda (2008, r. Jan Hřebejk), Kawasakiho růže (2009, r. Jan Hřebejk), Signál (2012, r. Tomáš Řehořek). V roce 2010 stála za divácky úspěšnou komedií Ženy v pokušení (r. Jiří Vejdělek), v roce 2011 za neméně úspěšnou komedií Jiřího Vejdělka Muži v naději.

ENERGETICKÁ SKUPINA RWE, koproducent

Energetická skupina RWE, která současně nabízí dodávky zemního plynu a elektrické energie, zahájila na konci roku 2005 dlouhodobý sponzoringový projekt RWE – energie českého filmu. RWE podpořila, včetně snímků, které mají premiéru v roce 2013, celkem 34 celovečerních hraných či dokumentárních filmů: Jak se krotí krokodýli, Rafťáci, Účastníci zájezdu, Grandhotel, Bestiář, Medvídek, Gympl, Nejkrásnější hádanka, O rodičích a dětech, Tobruk, Nestyda, Líbáš jako Bůh, Oko ve zdi, 3 sezóny v pekle, Katka, Nickyho rodina, Ženy v pokušení, Kuky se vrací, Čertova nevěsta, Odcházení, Muži v naději, Román pro muže, HLAVA – RUCE – SRDCE, Signál, Soukromý vesmír, Líbáš jako ďábel, Ve stínu, 7 dní hříchů, Země česká, domov Tvůj!, Revival, Fulmaya, děvčátko s tenkýma nohama, Zuzana Michnová – Jsem slavná tak akorát, Klauni a Něžné vlny. Do projektu RWE – energie českého filmu dále patří dlouholetá podpora Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary a Letní filmové školy Uherské Hradiště. V oblasti krátkometrážních filmů RWE spolupracuje dlouhodobě s Českou televizí. Mladým talentům RWE pomáhá formou daru do tzv. systému vnitřních grantů FAMU, které jsou určeny na realizaci oborových cvičení a absolventských filmů. Od ledna 2011 je RWE hlavním partnerem udílení Cen české filmové kritiky a od loňského roku Ceny Pavla Kouteckého. RWE je spoluzakladatelem Filmové nadace RWE & Barrandov Studio.

SKUPINA NOVA, hlavní partner

Formou produkce, koprodukce nebo předkupu televizních vysílacích práv umožnila Nova natočení celé řady kvalitních a přitom divácky atraktivních snímků. Nejnověji se Nova podílí na novém filmu Jiřího Vejdělka Něžné vlny, v nedávné době Nova pomohla, mimo jiné realizovat romantický příběh Přijde letos Ježíšek, v hlavních rolích Libuše Šafránková a Josef Abrhám. Dále podpořila velmi úspěšnou komedii Kameňák 4, napínavý thriller režiséra Petra Nikolaeva Příběh kmotra nebo poslední filmový počin Jiřího Menzela Donšajni. O spolupráci na dalších českých filmech televize Nova jedná. Od loňského roku navíc Nova podporuje český film také pravidelnými příspěvky do Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie ve výši bezmála 100 milionů korun ročně. Od roku 2005 Nova koprodukovala více než čtyři desítky českých filmů, jejichž celková návštěvnost byla 14 milionů diváků. Ze souhrnu všech českých filmů natočených za uvedené období tvoří filmy, které vznikly ve spolupráci se skupinou Nova, více než polovinu celkové návštěvnosti. Kromě uznávaných režisérů, jako jsou Jan Svěrák, Jan Hřebejk, Vladimír Michálek, Juraj Herz, Petr Zelenka nebo Jiří Menzel, podporuje Nova i mladé režiséry. Mezi podpořené filmy patří i debuty Jiřího Vejdělka (Účastníci zájezdu), Tomáše Bařiny (Bobule) či Jana Prušinovského (František je děvkař). Vedle divácky úspěšných komedií se Nova podílí také na ostatních žánrech, od pohádek (Nejkrásnější hádanka, Čertova nevěsta) a akčních filmů (Na vlastní nebezpečí, Kajínek) přes dramata (O rodičích a dětech, Habermannův mlýn, Nevinnost, Kawasakiho růže) až po dokumenty jako Občan Havel.

Mezi nejprestižnější koprodukce TV Nova patří právě thriller Ve stínu Davida Ondříčka nebo film Vratné lahve Jana Svěráka, který se stal druhým nejnavštěvovanějším snímkem v historii České republiky, byl oceněn třemi Českými lvy a cenou diváků na festivalu v Karlových Varech. Obsluhoval jsem anglického krále režiséra Jiřího Menzela získal čtyři České lvy, včetně ceny za nejlepší film, ceny filmové kritiky na festivalu v Berlíně a nominace na Zlatého medvěda. Oceňovaný a úspěšný projekt Pavla Kouteckého a Miroslava Janka Občan Havel navštívilo v kinech 160 tisíc diváků, získal cenu Český lev za nejlepší dokument a nominaci na Evropskou filmovou cenu. Neoddiskutovatelnou uměleckou hodnotu přineslo drama Jana Hřebejka Kawasakiho růže, které získalo dvě ceny na festivalu Berlinale, včetně ceny za nejlepší film v nesoutěžní sekci Panorama, a také dva České lvy z devíti nominací. V neposlední řadě stála TV Nova i za českoněmeckým koprodukčním historickým filmem Juraje Herze Habermannův mlýn, které získalo Bavorskou filmovou cenu za režii pro Juraje Herze a cenu za nejlepší herecký výkon.

KONTAKT PRO MÉDIA Mediální zastoupení filmových projektů Uljana Donátová ([email protected]) Zuzana Janáková ([email protected])