TRNA VSKY SBORNiI( 1635 -1935
K 300. VYROCf ZALOZENf UNIVERSITY V TRNA VB VYDALA
UCENA. SPOLECNOST SAFARfKOVA V BRATISLAVB
v
BRATISLAVE
TISTENO VE STA.TNI TISKA.RNE
193 5
v
PRAZE
RUDOLF HOLINKA:
ZALOZENI TRNAVSKE UNIVERSITY. I.
Skoly v uherske reformaci XVI. stoletf. - Jesuitske rkolstvl a jeho charakteristika. - Stupne jesuitskych kolejf. Ratio studiorum. - Jesuitska universita v a jeji podstata.
S
i
_. f
kola mela v zapase mezi reform ad a protireformad vyznam zcela mimoradny. Prichylnost k evangelickemu dteni a mysleni se mila ze skol mestskych, fizenych humanisty, nebo rektory humanismu naklonenymi, jiz v cervandch reformy. Skola se stala heslem obnovene drkve potridentske, kdyz prechazela k boji 0 ztracene posice. V Uhrach vice neZ kde jinde rychly a uspesny postup reform ace pfinesl take obdobnou zmenu ve skolstvi. S farniky a kostely pfistupovaly k reformaci i skoly, a kde jich nebylo, vznikala starost, jak je pofiditi, aby se novemu hnuti nabozenskemu zabezpeCila mladez a tedy i budoucnost. Ze brzo byla pochopena u reformovanych protestantli dlileZitost skoly, svedci prvni znama synoda preSovska z r. 1545, jeZ si v druhem clanku statutli vsima skol a jedna 0 dozoru nad nimi. Pocet evangelickych skol velmi brzo vzrostl. Byly zakladany a vyddovany slechtou i mesty, a do pocatku XVII. stolet! lze napocisti na Slovensku z vyznacnejsich skol 18uddovanych slechtici a 17 skol mestskYch. 1 V celku stalo toto skolstvi na znacne urovni a bylo v tesnem, casto osobnim spojeni s evangelickou farou. Mladi theologove, kandidati far, byvali i na cas rektory skoly. V pfipravne tHde se uCilo cteni, psani a katechismu, vedle hudby a zpevu, v ostatnich tHdach se podavalo nizsi vzdeiani gramaticke, ve vetsim nebo mensim rozsahu podle okolnosti, byl-li osobni a vecny (hmotny) stay skbly priznivy. Za vzdelanim vyssim, zvlaste kdo se chtel stati knezem, odchazelo se ds> ciziny na nektere znamejsi akademie evangelicke, obycejne do Nemec a do Svycar. Pro chude zaky se zakladajl jiz v XVI. stoleti pfi evangelickych skolach z pietnich nadad a odkazli rlizne alumnaty a konvikty. Prednim ukolem techto skol bylo pojistiti si dorost pro drkev a sHiti obecnejsi vzdelani i ve vrstvach svetskych vlibec, hlavne mestskych za liCely namnoze praktickymi. Skolstvi evangelicke laicisuje a sekularisuje vzdelani. Nema vsak jednotneho ucebneho systemu, ani organisace personalni. Rys individualismu a jisteho atomismu, jenz zretelne pronika v evangelickem skolstvi, v jeho vyucbe a soustave, pfinasi urCite nebezpecenstv~,.. i:lk lze pozorov:ati zviaste .v _stol. XVII. Take na Slovensku se pornyslelo v prvni polovine XVII. stoleti na zalozeni • ~ :', f. ,,:
r
i.
•
K tomu srv. Jan Kvacala, Dejiny reformac.ie na Slovehsku 1517-1711.' (»Tranoscius« v Lipt. Sv. Mikulasi, 1935), str. 103, kde sestaven
1
--w
genera.lniho studia evangelickeho, jakesi akademie. S takovym planem se obiral (r. 1631) jeden z prednkh magnatu protestantskzch ;r
2
mnoho, jen to, ceho tteba, vzdy vsak dokonale a formalne bezvadne. Vychova Yule a smyslu pro presnost i slicnost projevu, ,navod ~ Fst~ in~ele~tua!nf, strfd: mosti a k myslenkovemu Hdu - to vse tak charaktel'lstlcke v JesUltske vychove prozrazovalo i zde rozhodujfd vliv otce zaklada!ele, s~echti~e a ;oj~ka, s;. Ignace z Loyoly. Je to v podstate nazor vybudova?y ~a z~!dade ~tudla ~llosofl~ Aristotelovy, podle niz jest v schopnostech pSYChlCkych rad a hlerarch~e nut~a a legitimni, jez charakterisuje cloveka, hodneho toho jmena.. Tato hlerarchl: podrazuje sensibilitu intelig;nei, in;aginaei r~zumu? .sH~ af!.ek~l;nf a .spon5ann1 sHe reflexivni. Jest absolutnl podm111kou spravnostlldel, pl'lmerenosb a uslech~ tilosti eitu. 4 Touto muzskou, prubojnou theorii 0 »hierarchii hodnot« v oblastl dusevni i spolecenske byla pr?niknuta »:nilitia Cl?ri~ti« v,e s1ch .nej~yraznej~kh a smerodatnych predstavitehch - s nl se setkavame 1 v JesUltskem systemu skolskem. Je na snade, do jakych nesnazi se dostala skola evangelicka konkurend jesuitskou. Jiz od pocatkll- jesuitskeho Hdu a jeho skolstvi vytvarely se zcela v duchu Konstituci Hdovych t r i t YP Y j e sui t sky c h k ole j i, jez tteba odlisovati od pouhych domu profesnkh (domus pl'ofessa) a neztotozi'iovati s ustavem skolnim, nebor pojem koleje jest sirSi. S tlmto rozlisenfm koleji SOUV1Sl ptirozene i trojf druh jesuitske skoly kolejni, jez se rozeznavaly podle poetu prednasenych predmetu, to jest, co se tyee rozsahu a uplnosti ucenL Kazdy z techto typu koleje byl podmfnen vnejsimi okolnostmi, s nimiz predstaveni Hdu poeitali pred zalozenim a potvrzenim koleje: melo vzdy svuj naleZity duvod, proe na urCitem mfste byla ztizena kolej jisteho typu. K zvlastnfm natizenfm 0 teto diferenciaei koleji doslo ovsem postupne, po nekterych obtlzkh a starostech s kolejemi, jeZ se vynotily zvIaste za generalatu Frantiska de Borja (1565-1572) a ktere asi Konstituce predvfdaly, nebor o typu skol, sustentaci, dotadch, personaIu atd. prinasejf jen obecne predpis~, povahy ovsem zavazne, nechavajfce pti tom dosti volnosti k dodateenym modlfikadm a dopInkum. 5 Jiz za zivota zakladatele Hdu se ukazovaly nevyhody toho, ze Tovarysstvo se ujalo ptHis eetnych kolejf a ze mnohe z nich byly nedostatecne dotovany. Proto jeste sv. If{nac r. 1553 vyd:l dekret, jimz zakazoval Hdu uv~~a~i sev,v H: zenf koleje, kde duchod nepostacoval aspon pro 14 osob. PodrobneJsl nal'lZe111 vydal cca 1'. 1564 general Hdu N. Lainez, jenz rozeznava pti tom jiz ~ti typy koleji (De variis modis Collegiorum et personarum numero, quae vldentur in singulis necessaria). 6 4 K teto interpretaci »psychicke hierarchie« u Aristotela srv. zvlaste Pierre Lasserre, L e R om anti s m e F ran l: a i s (Paris, Garnier). Preface de la deuxieme edition 1908, .p. XXP-XXI!I: 5 Cap. III.: De Scholasticis, qui in Collegii~ constit~entur. Cal?' V:: De doctnna, CUI ScholastlCl Societatis studere debent. Cap. VII.: De Scholts ColleglOrum Socletatts. Srv. G. M. Pachtler S. J., Ratio Studiorum et Institutiones Scholasticae Societatis Jesu per G e r man i a mol i m vi g e n t esc 0 II e c ta e con c inn a t a e d i 1 u c ida t a e. Tomus I. (Berlin 1887). Monumenta Germaniae Paedagogica ... Band II" pag. 19, 25, 36. 6 Rlatio Studiorum, 1. c., ipag. 333, 334-336.
3
Definitivnejsi podobu vynosu Lainezove dal teprve general Hdu Claudius Aquaviva obsahlym naHzenim z r. 1588, ptijatym Tovarysstvem r. 1590 Podle smernic v nem obsazenyeh se meli Hditi jesuite ptislibujice akeeptaci nektere koleje, i ti, kdoz se obirali myslenkou zaloziti kolej. NaHzeni Aquavivovo celilo stejnemu nebezpeci, jako dekret Ignadiv a vynos Lainezuv, aby totiz nevzrostl pHUS pocet koleji, nerozptylovaly se tak sHy Tovarysstva a aby kazda kolej mela zajistenu Hdnou dotaci. Proto hledel omezitikoleje »v krajich nenakazenyeh kadrstvim« na miru nejnutnejsi. Smeroval dale k tomu, aby vyueovani ve skole kazdeho jednotliveho typu koleje tvorilo uzavreny a zduvodneny eelek. Rozeznava jako Lainez Hi typy koleji, nizsi, stredni a vyssi (colle!(ii ratio. infima, media et suprema), a troji funkci kazd6 koleje, Hdovou, nebo koleJni v uzsim slova smyslu (domestica !(ubernatio), skolskou {institutio scholamm} a nabozenskou (ecclesiastica ministeria). I. Sprava koleje nizsiho stupne vYZaduje 5 kneZi: rektora, ministra, prefekta veei duehovnich, zpovednika a prokuratora. Ve skole tohoto nizsiho stupne koleje. se ma vyueovati podle Konstituci gramatiee, disciplinarp humanitnim, rhetotlee a jazykum, pHpadum svedomi (t. zv. kasuistice), a to jen hlavnim veeem z teehto predmetU, aby ziskane vedomosti, zvlaste z jazyku, poslouzily dob!e tomu,. ~do by s; ehtel" ve?ovati stav~ duehovnimu, jako tomu, kdo by ehtel vstouplt1 do sluzeb svetskyeh. Je tudd treba takoveto skole tri uCitelu gramatiky, jednoho pro predmet humanitni (humanitatis), jednoho pro rhetoriku~ jednoho pro jazyk reeky a zaklady dialektiky, lektora kasuistiky, prefekta skoly a korrektora, eelkem tedy devet osob. Duehovni funkci koleje nizsiho stupne musi zastavati pet knezi (kazatel, dva zpovednici pro seholastiky a dva pro lid). K temto 19 osobam knezskym treba pripoeisti nejmene 18 seholastiku-seminaristu, pobyvajideh v koleji, a 13 pomocniku k tizeni a vykonavani »veei a sluzeb svetskyeh« (ztizeneu a sluhu). Celkem tedy 50 osob nepoeitaje v to staree (vyslouzilce) a nemocne. Pro teehto 50 osob potreb~yeh koleji nizsiho stupne nezbytno tedy zabezpeCiti odpovidajid duehod, jestlize nekdo pomySH zaloziti kolej toho druhu. Ve v-yjimeenyeh ptipadeeh, here uvazi general, mozno redukovati poeet osob takove koleje na 40. Rozumi se, ze kolej pak musi miti nalezity dUm k obyvani, budovu skolni, knihovnu, kostel a zahradu. I~. Stredni stupeii koleje po stranee skolske rozsiruje ueebny program nizsi koleJe 0 trojroeni kurs filosofie, eimz se prirozene rozmnozuje nejen poeet posluehaeu a profesoru, nybd personalu vubec. Zakladatel koleje tohoto stupne musi byti ptipraven na sustentaei nejmene 80 osob. III. Vyssi stupeii koleje, neboli studium generalni eiIi universita, ptidava po stranee skolske k plnemu programu typu stredniho eelou fakultu theologickou, s jednim nebo dvema kursy seholastieke theologie, s jednim kursem sv. pisma a jazyka hebrejskeho. Profesorsky sbor se tim rozsW 0 Hi nebo etyti eleny ueid, 0 kanclere eele skoly universitni, prefekta fakulty theologicke a
jisty poeet ofieialu. Kdo se tedy obira tak zavaznou myslenkou, jako je zalozeni vyssiho stupne koleje neboli university, musi poCitati podle naHzeni Aquovivova s pevnym duehodem nejmene pro 120 osob. 7 Z tohoto naHzeni Aquavivova vidime, jaky ueebny plan mely skoly jesuitskyeh koleji vseeh tri stupnu pred definitivni redakd Rat i 0 stu d i 0 rum z r. 1599, ktera upravila s koneenou platnosti jesuitske skolstvi. Jiz pred tim se tedy rozeznaval troji druh skol, jako byly Hi stupne koleji: Nizsi skola, kterou byehom mohli nazvati nizsim gymnasiem, nebo humanitnimi tridami (classes !(l'ammaticae et litterarum humaniomm, nebo pouze litterae humaniores), gymnasium (s filoso£i1) a universita (tmive1'sitas, studium !(enel'ale). Avsak ueebny rozvrh a poeet trid jednotlivyeh skol nebyl dosud ustaleny, aekoliv vlivem K 0 n s tit u e i se smerovalo i zde stale zretelneji k jiste uniformite. Lze to ukazati na nekolika pHkladeeh. Podle rozvrhu prednasek ingolstadtskeho nizsiho gymnasia z r. 1568 mela tate skola 4 tridy: prima classis in Rhetoricis, sectmda classis, jez Cinila preehod mezi tridou humanitni a treti tridou gramatickou, tertia classis, vlastne treti a druM trida gramaticka, quarta classis, ve skuteenosti prvni trida gramaticka. 8 Take k tomuto typu nizsiho gymnasia patrila olomoueka skola jesuitska ve sve puvodni forme (pti zalozeni koleje r. 1566), s tim rozdHem, ze nemela ani rhetoriky a misto tri trid gramatiky jen dYe, nahrazujic prvni gramatiekou tHdu jakousi pHpravkou {infima}.9 Znaene starobyly utvar druheho typu jesuitske skoly - gymnasia s filoso£i1 - prozrazuje ueebny pian wiirzburske koleje z r. 1567, jeZ mel a 3 tridy gramaticke (grammatices classis infima, etymologia, syntaxis), tridu humanitni a rhetoriekou, kurs reetiny a hebrejstiny (prvni se poCital pozdeji do trid gramatickyeh a druhy k fakulte theologicke), tridu dialektiky, jez nahrazovala filosofii, pro niz se zadal pozdeji kurs trojrocni, a tridu theologie (theologica), jez vsak podavala jen zaldady nabozenstvi, nikoliv system theologie, a nebyla tedy ani nabehem k fakulte theologick6, kterou zHdili jesuite ve Wiirzburku teprve r. 1582.10 Koleji wiirzburske se podoM kolej ve Styrskem Hradci, ktera mela podle ueebneho rozvrhu z r. 1579 tyto tridy: schola infima, tertia !(rammatica secunda !(rammatica, prima !(rammatica, politior literatura (t. j. humanitas), rhetorical !(raeca, lo!(ica, sacra. l l Neni zde tedy kursu hebrejstiny, ktery ostatne do tohoto typu skoly nep atrl , za to vsak tridy gramaticke byly rozmnozeny
4
5
7 Rat i 0 stu d i 0 rum, 1., p. 337-340. To jsou tak zv. »Pot'1II111ae acceptandOf1l111 collegiorulII anna 1588 - acceptae a1l11O 1590, 19. AlIg.«. Pata generalni kongregace J'adu 1". 1593-1594 sniZHa pozadavky Aquavivovy v prvnim stupni koleje na 30, v druhem na 60, v tl'etim na 100 osob. I bid e m, 1., p. 340/340-341. 8 R a ti 0 stu d i 0 rum, I., p. 212-214. 9 Alois Kroess, S.]., G esc hie h ted e r b 0 h m i s c hen Pro v i n z d erG e s e lIs c ha f t J e s u, 1. (Wien 1910), str. 290-302. 10 Rat i 0 stu d i 0 rum, 1., p. 208-212. 11 R a ti 0 stu d i 0 rum, 1., p. 247-248, srv. Fr. v. Krones, G esc hie h ted e r K a r1 Franzens-Universitat in Gr az (Graz 1886), str. 120 an.
--~.
o pHpravku. Skutecnemu gymnasiu (s filosofii), jak ho pozdeji sankcionovala »R a t i 0 stu d i 0 r u m«, pfibHzilo se podstatne jesuitske gymnasium v KoHne n. R., jehoz skolsky plan z r. 1578/79 vykazuje tyto tHdy: etymologia, syntaxis (jen dye gramaticke tHdy misto tH), humanitas, rhetorica, logica, physica, metaphysica - tedy s uplnym trojrocnim kursem filosofie. 12 Pfipojenim trojrocniho kursu filosofie k nizsimu gymnasiu, vznika gymnasium s filosofil, stredni typ skoly jesuitske. PHkladem toho jest skola v Ingolstadtu, jeZ r. 1587 pfidala k tHdam humanitnim jeSte filosofii.13 Podobne v Olomouci, kdyz se v koleji postupne doplnily tHdy nizsi, bylo zHzeno (157,3-74) trojrocni studium filosoficke (vznikl tedy stredni typ koleje), obdarene privilegiem dsare Maxmiliana II., ze jesuite maji pravo udelovati, jako na jinych universitach obvykle stupne akademicke, to jest bakalarstvi a mistrovstvi svobodnych umenL 14 Jestlize k filosofii (plnemu gymnasiu s trojrocnim behem filosofie) bylo pfidano uceni theologicke (s kursy scholasticke theologie, sv. pisma, jazyka hebrejskeho, moralni theologie, po pHpade kontroversi), v predepsanem rozsahu 3 nebo 4 let, vznika stu diu m g e n era 1 n i, neboli u n i v e r sit a j e sui t s k a v pravem slova smyslu, jeZ aprobad Imrie a patricne vrchnosb svetske dostavala privilegium udelovati vsechny stupne akademicke ve filosofii a theologii. PHkladem takove university jest uceni ve Styrskem Hradci od r. 1585, kdy dosavadni gymnasium s neuplnou filosofil bylo doplneno filosofickymi prednaskami trojrocnimi a studiem theologickym a potvrzeno zakladad listinou arciknizete Karla II. (in Kenerale publicum studium ... et plane universitatem) s pravem udelovati vsechny stupne akademicke. 15 Definitivni »R a t i 0 stu d i 0 r u m« z r. 1599 kodifikuje dosavadni platna naHzeni pokud se v praksi osvedCila a pridava nektera nova, jeZ smeruji spiSe k uniformite ucebneho programu v jednotlivych typech skolskYch. Rozeznava ovsem zase Hi stupne skol a pfipousti je jako samostatne ustavy, ale prizpusobuje rozsah uceni v kazdem z nich tak, aby kdykoliv a kdekoliv k stavajidm tHdam humanitnim bylo mozno pfipojiti studium filosofie (fakultu filosofickou) a k filosoficke akademii uceni theologicke (fakultu theologickou). Jesuitske skolstvi jest zde pojato jako dokonaly a promysleny celek od prvni gramaticke tHdy az po nejvyssi kurs scholasticke theologie, s presnym rozvrhem hodin uceni jednotlivych predmetu, ferii, repetitorii, disputad, zkousek, promod a ostatnkh aktu universitnkh. Umnym prechodem mezi zakladnimi disciplinami a vhodne volenymi zkouskami ma na zreteli prospech toho, kdo po absolvovani bud' tHd humanitnkh, nebo filosofie chce vstoupiti v zivot prakticky, kdo se pfipravuje na knezske povolani jako seminarista, a ovsem 12 13
14 15
R a ti 0 Rat i 0 Kroess, Rat i 0
itoho, kdo touzi po hlubsim vzdelani filosofickem nebo theologickem, aby se stal uCitelem techto predmetu. 16 . Je pak podle »Ratio studiorum« z r. 1599 tento porad skol, tHd a rozvrh predmetu jesuitskych koleji: Studia inferiora maji pet tHd a trvaji pet let. Jsou to: 1. Infima classis Kl'ammaticae, v niz se uci pocatkum latiny a rectiny.17 2. Media classis Krammaticae, pokracuje v uceni mluvnidm obou jazyku. 18 3. Suprema classis Krammaticae, poskytuje uplnou znalost latinske mluvnice podle pHrucky Alvarezovy (grammatica Emmanuelis), vyzkousenou na snadnejskh textech Ciceronovych a v recke gramatice pokracuje,19 4. Humanitas, jez zdokonaluje v jazyku latinskem, uci recke syntaxi, pocatkum vymluvnosti na zaklade cetby spisu Ciceronovych, z historiku Caesara, Sallustia, Livia, Curtia a z basniku Virgilia. 20 5. Rhetorica, jejimz ucelem jest J1oskytnouti uplny navod k »v:fmluvnosti« a zdokonaliti v jazyku reckem ctenim spisu vynikajkkh autoru. 21 To jsou studia nizsi, gramaticka a hum ani sticka, classes inferiores, nebo take scholae studiorum inferiorum. Kdo se chtel stati knezem nemaje touhy studovati dale a nebo neobstal pH pfijimad zkouSce k vyssimu stu diu filosofickemu, byl poslan »ad casus«, t. j. do seminare, kde se prednasel dvoulety kttt's kasuistiky (seminarium casuum conscientiae, cursus casuum), jenz slouzil k vychove knezi pro Cinnost pastoracnL Vyucovali tam dva profesoH soucasne: jeden prednasel 0 svatostech a povinnostech, druhy 0 dekalogu, kontraktech (pfi VII. prikazani) a jinych ve-
stu d i 0 rum, I., p. 365; srv. v. Krolles, 1. c., 228-229, 239 n.
Edicev Ratio studiorum, I. c., II., p. 225-481. Gradus hujus scholae est rudimentorum perfecta, syntaxis inchoata cognitio ... Graece vero inferior quidem ordo legere et scribere, superior vero nomina simplicia, verbum substantivum et barytonum ediscet ... L. c., II., p. 442 squ. 18 (fradus hujus scholae est totius quidem grammaticae, minus tamen plena cognitio ... Ex Graecis ad hanc scholam pertinent nomina contracta, verba circumflexa et faciliores formationes. L. c. 434. 19 Gradus hujus scholae est absoluta grammaticae cognitio: ita enim recolit ab initio syntaxim, ut addat omnes appendices, deinde explicet constructionem figuratam et de arte metrica; in graecis autem octo partes orationis; seu quaecunque rudimentorum nomine continentur, dialectis ac difficilioribus annotationibus exceptis. L. c. 424. 20 Gradus hujus scholae est, postquam ex grammaticis excesserint, praeparare veluti solum eloquentiae, quod tripliciter accidit: cognitione linguae, aliqua eruditione et brevi informatione, praeceptorum ad Rhetoricam spectantium... Gruecae linguae pars illa pertinet ad hanc scholam, quae syntaxis proprie dicitur ... L. c. 414 . . 21 Gradus hujus scholae non facile certis quibusdam terminis definiri potest; ad perfectam enim eloquentiam inform at, quae duas facultates maximas, oratoriam et poeticam, comprehendit ... nee utilitati solum servit, sed etiam ornatui induIget. Illud tamen in universum dici potest, tribus maxime rebus: prueceptis dicendi, stylo et eruditione, conti ned ... Ex Graecis ad Rhetoricam pertinet syIIaburum maxime dimensio et plenior auctorum et dialectorum cognitio ... L. c. 398, 400.
6
7
stu d i 0 rum, 1., p. 230-232. stu d i 0 rum, 1., p. 304 squ.
1. c., 1., 380 n.
16
17
cech, duleZirych pro kneze; z vlastni theologie vsak jen to, ceho bylo nutne treba k porozumeni teto Iatce. 22 Druhym stupnem jesuitske skoly byla Phi los 0 phi a, studium filosoficke, take facultas philosophica, pristupne jen po zdarHem absolvovani ni251ho ueeni, trvajici tri roky a rozdeleno ve tE kursy. . Jesuite pokladali filosofii za pHpravu k theologii 23 a jejich vudcem pE ~tu diu filosofickem byl v prvni fade Aristoteles. 24 Cursus philosophicus v celku se 'pak skladal z techto eteni: Logica, v prvnim roce, v niZ se podaval vseobecny uvod podle logiky Toletovy nebo Fonsecovy a probirala se II. kniha Perihermenias, Topica a . Elencha. 25 Physica, v druhem roce, vykladalo se 8 knih Physicorum (s nekterymi vypustkami), kniha de Coelo a 1. kniha de Generatione. 26 Methaphysica, v tretim roce, Ide se probiraIa II. kniha de Generatione, knihy de Anima a Methaphysica (hlavne quaestiones de Deo et Intelligentiis). 27 Vedle techto kursu hIavnkh byly dva vedlejsi: Mathematica, kurs pE logice, jenz podaval v podstate jen Elementa Euklidova a neeo z geografie,28 Philosophia moralis nebo Ethica, kurs pE metafysice, s vyklady podle 10 knih Ethicorum. 29 Vrcholem a korunou skolstvi jesuitskeho, co teprve z ustavu Cinilo vysoke ueeni v pravem slova smyslu - studium generalni, take universitou zvane _ byla T h e'o log i a facultas theologica, studium theologicke, jeZ trvalo etyE roky a bylo rozdeleno v fadu paralelnkh kursu: 1. kill's scholasticke theolo f!,ie (scholastica theologia) byl nejdulezitejsi a mel byti za ctyE roky absolvovan. Prednaseli jej dva nebo Hi profesoE a latka 22 Srv. I. c. 240, 244, 246, 322, 324. Eo suam omnem operam atque industriam conferre studeat, ut peritos parochos seu sacramentorum administratores instituat. L. c. 322, srv. lez p. 240, 244, 246, 324. 23 Quoniam artes vel scientiae naturales ingenia disponunt ad Theologiam et ad perfectam cognitionem et usum ilHus inserviunt, et per se ipsas ad eundem finem iuvant, eas, qua diligentia par est, praeceptor, in omnibus sincere honorem et gloriam Dei quaerendo, ita tractet, ut auditores suos, ac praecipue nostros ad Theologiam praeparet, maximeque ad cognitionem excitet sui erea. toris. L. c. 328. 24 In rebus alicujus momenti ab Aristotele non recedat, nisi quid incidat a doctrina quam Aca. demiae ubique probant, alienum ... L. c. 328. ' 25 L. c. 332 squ. 26 L. c. 334 squ. 27 L. c. 336 squ. 28 L. c. 348 squ. 29 L. c. 344 squ.
8
traktovana byla vybirana a tHdena podle Theologicke Summy Tomase Aquinskeho. Jesuite aspofi v prvnkh dobach ddeli se nauky Tomasovy verM a nazy:vali ho svym doktorem ;30 2. kut's theolof!,ie moralni, ktery trval dva roky;31 3. ktt1's sv. pisma (biblicistika), prednasel se po dva roky, a sice v 2. a 3. roku theologie ;32 4. ktlt's jazyka hebrejskeho, trvajici jeden rok, v nemz se seznamovaIi posluchaCi i s elementy reCi chaldejske a syrske ;83 5. kurs kont1'ovet'sf (cursus controversiarum), 0 nemz se sice »Ratio Studiorum« vyslovne nezmifiuje, slueujk kontroverse s kursem theologie seholasticke, ktery se vsak fakticky ustavil na universitach italskyeh pro posluehaee »ultramontanni« I(t. j. vetsinou z krajin, kde ziIi katoHci s nekatoHky) a na universitach v zemkh ohrozenyeh protestantstvim. V zorem k temto prednaskam (spiSe disputacim) byly proslule Kontroverse Bellarminiho. 34 Jen takovy ustav, ktery mel vseehny tyto skoly v uplnosti (tHdy gramatick€ a humanitni, fakultu filosofickou, neboIi svobodnyeh umeni a fakultu theologickou) a s ueebnym programem, jak ho pOZadovaly zasady jesuitskeho skolstvi, nazyval se f!,eneralnlm studiem, tili universitotl, a mel narok na vseehna privilegia, jimz se teSily ostatni university nejesuitske. 0 to se staraIi jiz sami jesuite, dozadujke se a dostavajke zvlastnkh potvrzeni od papeze a paHiene vrehnosti svetske pro sve university. Jak patrno, un i v e r sit a j e sui t s k a se liSi od stfedovekeho i novovekeho typu university tim, ze n e m a f a k u 1 t Y P r a v n i eke ani 1 ek a r s k e, a mozno tedy rici - mame-Ii na mysIi tento pomer, ze neni uplna. Ale treba hned dodati, ze si jesuite vytkli za ukol uCiti jen takoveto universite a ze jen takova skola odpovidala jejich citeni, nazirani a - Melu. Pravi se o tom v Konstitucich slovy lapidarnimi, ktera vylucujl nedorozumeni: »Cum Societatis atque studiorum scopus sit, proximos ad eognitionem et amorem Dei et salutem suarum animarum juvare, cumque ad eum finem medium magis proprium sit faeultas Theologiae, in hane potissimum Societatis Universitates incumbent ...«35 Jesuitska universita je skolou zamerenou zretelne k cHi, ktery pokladali za nejvyssi, totiz k theologii, a ostatni studia, jez nesouvisela s theo10gH a nebyla k ni prupravou, nebyla take predmetem jejich zajmu. V teze kapitole Konstituci se zajiste cte: »Medicinae et Legum studium a Nostro Insti30 Sequantur nostri omnino in scholastica Theologia doctrinam S. Thomae eumque ut Doctorem proprium habeant ponantque in eo omnem operam, ut auditores erga illum quam optime afficiantur. Ale pokracujl: Non sic tamen S. Thomae adstricti esse debere intelligantur, ut nulla prorsus in re ab eo recedere Iiceat; cum illi ipsi, qui se Thomistas maxime profitentur, aliquando ab eo recedant, nee arctius nostros S. Thome alligari par sit, quam Thomistas ipsos. L. c. 300 squ. 81 L. c. 238 squ. 32 L. c. 234 squ. 33 L. c. 236 squ. 34 L. c. 115 squ., 306. 35 L. c., 1., p. 52 (cap. XII .. 1.).
9
tuto magis remotum, in Universita~i~us Sodet~tis ,v:l non tracta?,itur, vel salt~m Sodetas per se id oneris non susClplet.« JesUltska skola, nemaJlc fakulty pravnicke a 1ekarske, nebyla tedy uplnou universitou v d~eSnim slova smyslu. 36 Takovou universitou byla tedy jiz zminena akademie ve Styrskem Bradd i skola olomoucka, kdyz se r. 1617 stala generalnim studiem37 - takovou universitu mel na mysli a zalozil ji r. 1635 v Trnave P!tzm!tny, 0 cemz bude jeSte fee. Proto, kdo se chtel venovati stu diu pray nebo medidny, opoustel jesuitskou universitu po absolvovani filosofie a odchazel na universitu, kde tyto fakulty byly. Je pozoruhodne, ze jesuite i tehdy, kdyz dostali do sve mod starou kompletnf universitu, a nebo ze aspon mela fakultu juristickou a medidnskou, obsadili jen fakultu artistickou (filosofii) a theologickou, a to vyhradne svymi .silami s naprostou nesmluvnostf, ponechavajfce vsak pfi tom fakultu pravnickou (docela i pfednasky z prava kanonickeho) a lekafskou nejesuitum - ovsem i zde si vyhrazovali aspon dohled a kontrolu nad pfednaskami. Tak tomu bylo v Praze, kdyz doslo po neobycejne komplikovanem jednani k slouceni akademie jesuitske se staroslavnou universitou Karlovou a vznikla Carolo-Ferdinandea,38 podobne tomu bylo i ve Vidni 30 a jinde. Tfeba jeste jednou zdurazniti, aby se pfedeSlo popularnim omylum: na jesuitske universite, tedy jesuity zalozene podle jejich skolskych dekretu, po nasem smyslu neuplne, jak jsme to vyHcili nahofe, vyucovali jen jesuite - byla to jejich universita a byla jim universitou po vytce, neboe i papez i knizata dafili je privilegiemi, jako jine university uplne, ba casto je zahrnovali milostmi; na starych universitach uplnych, jez se dostaly v moc a pod dozor je.suitu - maio jich uniklo tomuto osudu - vyucovali jesuite jen na fakulte artisticke a theologicke, jeZ byly jejich nepopiratelnou domenou; pfednasky ire del a Com p a g n i e de 0 Ratio Stlldiorllm, ale s jehoz rozborem »Degres de l'enseignement« (str. 705 an.) nemohu ve vsem souhlasiti, nebot prave zde tl'eba miti vzdy na zreteJi vfvoj jesuitskeho skolstvi pre d Ratio stlldiormn. Rovnez pojef!! »s t u d i a sup e rio r a« byl vytvoren az v navrhu Claudia Aquavivy a teprve az po Ratio StlldlOrtlm odpovida skutecnemu stavu ve skolstvi jesuitskem; ale vzdy nutno l'Ozeznavati studia filosoficka a studia theologicka, nebot prva se mohou vyskytovati a casto se vyskytuji (jako »akademie«) bez dtuhych, s nimiz ve spojeni pak tvoH studium generalni, universitu. Strucne a ne vzdy presne informuje 0 tom take H. Bohmer, Die J e sui ten. Eine historische Skizze (Leipzig 1913), str. 132 n., a Molnar Aladar. A kiizoklatas tiirtenete Magyarorszagon a XVIII. s z a z a db a n, I. (Budapest 1881). str. 128-238; jinou Jiteraturu vseobecnejSi vypocitava Herzog-Hallck, Realencyklopadie fUr protestantische Theologie und Kirche. VIII. (Leipzig 1900), str. 742 n. 37 J. Schmid!, His tor i a e Soc i eta tis J e suP r 0 v inc i a e B 0 hem i a e pars III. (Pragae 1754), p. 49-50; srv. i Kroess, 1. c., I., 869 n. 38 Ignatius Kollmanll, Act a sac rae Con g reg at ion i s de pro p a g and a f 1 d e res Bohemicas illustrantia, tomi I., pars I. (Pragae 1923), p. 67 n. (c. 17), kde jesuitskY navrh, jak )>universitu Karlovu s akademii jesuitskou uzitecne spojiti«; jesuite nereflektuj{ na fakuItu pravnickou a lekarskou, kde maj{ uciti nejesuite juris periti (v tom i sacros canones) 11 medici. 39 Rud. Kink, G esc h i c h ted e r k a i s e r I i c hen Un i v e r sit a t z u Wi e h, I. .(Wien 1854). str. 308 n.; II., str. 434 n. 36
0 jesuitskem skolstvi srv. H. FOllqlleray S. ]., His t
0
J e sus en F ran c e, II. (Paris 1913), kde na str. 691-720 dukladny vfklad
10
na fakulte juristicke a medidnske konali ze zasady nejesuite, bud' knezi (teholni i svetstf), nebo laid, ale takovYchto universit uplnych Tovarysstvo »neakceptovalo« a ani jim v prvnim rozmachu sve skolske aktivity nebylo nakloneno. II.
Arcibiskup Mikttl!t'f Ol!th. - Zalozeni koleje jesuitske v Trnave. - Prvnf jesuite v Trnave. - Uceni v koleji a r!tz koleje. - Styky s jesuity videnskymi a prazskYmi. - Ce'fti jesuite v Trnave. - Z!tnik koleje a odchod jesttitt1 z Uher. PHchod jesuitli do Uher nebyl provazen pHznivou hvezdou. Dlouho nemohli zakotviti, ackoliv byli podporovani hierarchif i dvorem . Ale to se vysvetluje pfirozene ze soucasnych politickych i drkevnfch pomeru v Uhrach. Po bitve u Mohace se rozsHi protestantstvi merou netusenou. 40 Ohledy, ktere mel Ferdinand 1. k protestantske slechte z duvodli politickych, nemohly ovsem byti novemu vyznani pfekazkou a Hmska kurie, jez se nestarala vcas 0 obsazeni uprazdnenych benefidi po zabitych biskupech a prelatech, pfispela znacne k tomu, ze vetsina vysoke i stfedni slechty se stala razem ochrankyni a podporovatelkou evangelictvi na svych statdch - casto jen z touhy po zbozi zadusnim, jez rozchvacovala bud' pHmo, nebo je dostavala bez zakoniteho postupu zastavou od kraIovske komory jako odumrt. Tim vsak dana moznost protestantstvi, aby se ujalo a upevnilo, neboe take nizs! klerus mravne i hmotne zbidacely se nemohl novemu radostnemu hnutf stayeti na odpor. KatoHd byli prvnim naporem reform ace ohromeni, jejich organisace a kazen rozleptana, fary i skoly opusteny. Teprve snem z r. 1548, na nemz byly usneseny prvni zakony na obranu stare viry,41 podal ponelmd odvahy katolickym vrchnostem duchovnim a, pokud jeSte zbyly, i svetskYm. Byl to zvlaste vzdelany arcibiskup ostfihomsky, Mikulas Ol!th, jehoz residend se stala od r. 1543 Trnava, ktery se pokusil vyvinouti raznejsi Cinnost v duchu katolicke restaurace, odvoIavaje se na dekret Tridentskeho koncilu »De refo1'17zatione« a na vynosy receneho snemu. 42 Pozornosti zasluhuje pre de40 Srv. Zovanyi Jena, A reformaczi6 Magyarorszagon 1563-ig (Budapest 1921) Kvacala, 1. c.39 a n. 0 nasleddch bitvy u Mohace srv. Theodor Ortvay, Die S chI a c h t von M 0 hac s, i h r e U r sac hen un d F 0 1 g e n, »Ungarische Rundschau«. IlL, 1914. str. 592 a n., a zvl. Homan BaJint-Szek/!i Gyula, Mag y art ii rt e net, IV. (Budapest s. a.). str. 220 n.; opo6itdch aktivity katoJicke sl'v. Zovall),i, 1. c., str. 445 a n. 41 Decretlllll Ferdinal1di I. atl1li 1548, artie. 5.: Imprimis, quoad negotium reJigionis omnes ordines et status regni una voce sentiunt; cultum divinum et religionem ad pristinam normam esse redigendam et haereses undique tollendas, juxta admonitionem suae regiae majestatis. Cor pus Juri sHu n g a ri ci 1526-1608 (Budapest 1899), p. 222. 42 (paragr. 4) ... iidem etiam praelati pro facultatibus ipsorum scholas erigant, in quibus bonae liteme et vera reJigio doceatur, sic in dies magis prav.t dogmata tollantur et vetus reJigio repullulet: praedicatoresque boni per l'egnum dispergantur. L. c. 224.
11
11
vslm Olahova snaha 0 povznesenl katolickeho skolstvl. Provedl wipravu stare skoly trnavske 43 a zal~zi~ seminar ~ro vye~ov~ knezl, maj~ .v to~ :a pom?cnlka a radee dobrodruzneho humaU1stll vlasskeho Petra Illtctna, Jenz po svem odchodll z Polska a pred definitivnim zakotvenim v Olomoud (1561), kde se stal kanovnlkem, Zil hdu let v Uhrach jako probost svatotomasskY.44 Ale Olah brzo zpozoroval duleZitost jesllitskeho Hdll v missiich i ve vyehove mladeze a jiz nedlouho po zalozenl koleje v Praze a v Ingolstadtll pomyslel uvesti jesuity do Uher. Utvrzoval ho v tom zvlaste Jm DraskoviC, biskllp petikostelsky, jenz tehdy pobyval jako zpovednik II dvora v Praze a mel s.tyky s prazskymi jesuity.4G General Hdu Jakub Laillez byl myslenee Olahove naldonen a rozhodl se za urCityeh podminek akceptovati kolej.46 Odkazal Olaha na Jana Alfonsa de Vittoria, sllperintendenta videnskeho a prazskeho, jenz r. 1558 vedl obe koleje, a s kterym se Olah znal osobne. 47 K zalozeni koleje v Trnave doslo vsak teprve r. 1561, kdyz se podafilo ardbiskllPOvi zabezpeCiti kolej hmotne, a kdyz Vittoria mohl volne disponovati s nekolika jesllity, jichz prave tehdy v koleji videnske i prazske nebyl nadbytek. Na zadost OlahOVll potvrdil Ferdinand 1. kolej v Trnave a nadal ji duehody z opatstvi szeplaekeho (v stolid abaujske) a z probosstvi binskeho (v stolici ostfihomske).48 ZaHm take Vittoria opatfil 12 jesuitu, jichz bylo treba, aby se ~3 V Trnave byla od deBl doby skola s humanitnlmi predmety (gymnasium), vyddovana ardbiskupem, kapitulou i mestem, kterouz OUb r. 1554 zreorganisoval, coz bylo podle jeho slov nutne »tam ad propagandam religionem Christianam, cuius cura prima et praecipua esse debet, quam etiam ad gubernandas Respublicas ... «, srv. Frallkl Vilmos, A h a z a i e sku I f 0 I d i i s k 0 I a z a 5 a XVI. s z a z a d ban (Budapest 1873), str. 128 an., 323, kde text statut; srv. dale Bekeji Remig, o I a h M. na g y s zorn bat i i s k 0 I a jan a k s z e r v e z ese, »Szazadok« 1897, str. 882 n. 44 0 pusobnosti Illicillove v Uhrach plSe Koll!myi Ferenz, I} I i c i niP e t e r (Szazadok, 1895, str. 239 n., 342 n.); srv. i Soros Pongracz, tamze, 1897, str. 804; 0 jeho cinnosti na Morave Bohumil Navratil, B i sku pst v I 0 10m 0 u c k e a v 0 I baS tan i s I a v a P a v I 0 v s k e h 0, 1576-1579 (Praha 1909), str. '88 n.; tamze str. 336, c. 46, Illicinova zprava 0 jeho zasluhach ve skolstvl uherskem, zvl. v Trnave. 45 Zucastnil se take prvnl theologicke disputace v prazske koleji jesuitske r. 1558, srv. Alois Kroess, G esc h i c h ted e r b 0 h m i s c hen Pro v i n z de r G e sell s c h aft J e s u, I. (Wien 1910), str. 73. 46 Mesz/enyi Antal, A mag y a r j e z sui t a k a XVI. s z a z ad ban (Budapest 1931), str. 43 n. 47 [Imrich Tolvay] Ortus et progressus almae archi-episcopalis Societatis Jesu universitatis Tyrnaviensis a primis iJlius initiis ad annum usque M. ·D. C. LX. (Tyrnaviae 1725), pag. 7 (omylem plse P. Petfllm Victoriam) ; lvlesz/enyi, 1. Co 45 n.; 0 Vittoriovi srv. Kroess, 1. c. 41, 46 n.; Bohumil Navratil, Jesuite olomouctl za protireformace. Akty a listiny z let 1558-1619 (Brno, 1916), str. 1 n. (kde cit. W. W. Tomek, V y pis k y z pam e tl k 0 Ie j e j e sui t s k e, C. C. M., 1844, str. 198). 4-8 Fundacnl a dotacnl listinu Ferdinandovu (1. I. 1561) vydal Georgius Fejh, Jurium ac Iibertatum religionis et ecclesiae catholicae in regno Hungariae partibusque adnexis codicillus diplomaticus (Budae 1847) Suplementa, pag. 3-4; pravl se v nl: ... collegium Societatis Jesu, quae nostris temporibus in erudienda ',iuventute, cum circa religionem veram et catholicam, tum eHam honesta Iiterarum media summam dinoscitur facere diligentiam, in civitate nostra Tirnaviensi tradita rei huius perficiendi cura... Domino Nicolao Olaho... instituendum fundandumque duximus. Quapropter, ut collegio et fratribus... de vitae aliarumque rerum necessitatibus prospectum esse possit; abbatiam de Szeplak in Abaujvarien. et praeposituram de Been in Strigon. comitatibus adiacentes (jd jsou vakantnl, ale dem dobu v ruldch svetsk};ch se nachazejke rozlicne utrpely)
12
mohla ustaviti kolej nizsiho stllpne s ukolem skolskym i missijnim, takZe s~ jiz na podzim pocalo s vYllcovanim. 49 Za rektora koleje byl povol~n Jan ~e~dl, dOSlld profesor v Ingolstadtll; tfidu gramatickou vedl Theodoneh C~ntStU~, pfibuzny znameho Petra Canisia, ~ornonen;;ekeho ~:ov}nda~a; v poet1C~ uCiI Gerard Hero z Flander a v rhetotlee Tomas Zdelartc, receny Slovan, pllvodu charvatskeho. 50 Z ostatnkh clenu koleje se vzpominaji v soucasnych prameneeh Menhart Sandiget', Stepan Bisman, Jan Pfimik, David PItlfi, Jan Sartot', Antonin Ghttse, Theodor Busaetts a Palma laik, tedy Nemd a Holand'ane. Jedine Palfi byl »Hungarus«.51 Ale je dolozeno, ze prvni jesuite kazali v Trnave slovensky, nemecky a mad'arsky,52 jak toho vyhdovaly narodnostni pomery mesta i oko11, a jezto mezi zaky vstllplljidmi do skoly kolejni byli tez Slov~C1, jimz bylo nutno traktovati pocatky wa~a~i.~y jeji~h jazyk~~ (j.de ovsem J;~ o prvni tfidll), pak nelze pochybovatl, ze JIZ meZl prvlllmi JesUlty musel bytl Slovak, nebo aspon nekdo obeznameny s Hmto jazykem. 53 R. 1562 byl doplnen sbor trnavske koleje novymi cleny, aby se nahradila ztrata tH jesuitu (mezi nimi i Theod. Canisia), kteH toho rokll zemreli morem. Prisel Adam Holler, nemeeky kazatel, Stepan Rimel, jemuz byla porucena sprava statku kolejnkh a Pavel Hoffaeus, predHm rektor prazske koleje, jenz v Trnave pusobil nejakoll dobu jako profesor. 54 Soucasne vsak take doslo simul cum universis earumdem bonis temporalibus, utpote villis etc. memorato collegio Jesuitarum, in civitate nostra Tirnaviensi noviter opera et cura praefati domini Strigonien. fundato, accedente ad id Sacrae sedis Apostolicae dispensatione applicamus; eidemque in perpetuum dedimus: .. I. c. ~; Mesz/enyi l. Co 50 plSe, ze se tak stalo 21. ledna; spravneji 0l'tl~s et pr~greSSl~s p. 7 (»ips~s Kalendls Januariis«)' spojuje vsak casove zadost OJahovu a potvrzenl I donaCl Ferdmandovu v Jedno. 49 0 stavbe budovy kolejnl viz OrlllS et progl'esslls, p. 8. 50 »Thomas Sclavus sacerdos tradere coepit artem rhotoricam«, pravl OrlllS et progress1ls, p. 9; Mesz/ellyi, l. Co 53 plSe »P. Zdelarits Tamas ... h?;v~t volt, d~ j61 bes:~~~ magyarul is« (.uZil.!,de nejstarslch matrik trnavske koleje, zachovanych z castI v rukOPISU pozdeJsIho rektora k~leJe Jlfl~O Dobrotlokibo (1588-1649) »Historia Societatis Jesu in Austria, Hungaria, Transylvama, CroatIa, Bohemia Moravia Silesia... ab anno 1551... continens ortum et progressum, chovanem. dnes v kniho~ne budap~stske university (rkp. odd.) ve velke sblrce jesuitik »Collectio Hevel;eSS/ana~(, tom. I., pag. 1-96; 0 trnavske koleji tamze pag. 13-33. Take Ortlls et pl'ogl'esslls zna rukopIs Dobrollokiho a pfinasl z neho nejpodstatnejsl veci. . ". . . • 51 Meszlellyi, 1. c. 53, podle I?o~rono,kiho ~~ Co p. }8-~9; T.h. Bus~~us Je z?amy JesUlta, Jenz se r. 1578 stane konsultorem provmClalovym; pIse 0 nem K,oess I Navrattl (passIm). 52 Me,rzlenyi, l. c. 54. , h 53 Nelze-Ii mysliti na Tomase Charvata, potom, soude podle dochovaneho seznamu prvmc jesuitu trnavske koleje, byl by to asi onen Jan Pdmik, jehoz jm~no znl slova.nsky; nenasel jsen; ho vsak ani mezi jesuity koleje vldenske (kdez od pocatku studovah ruznl »SlavI« z Uher a odkudz asi vetsina nasich jesuitu pfisla), ani koleje prazske. 54 MeszIanyi 1. c. 58, podle rkpu Dobronokiho uvadl vsak pouze jmena (nekdy i znacne zko; molena, plSe na pr. »P. Rimaly Istvan«) nevslmaje si j~jich puv~du. an! pusob.no~ti v fadu, .~imz lze mnohe objasniti, zvlaste vztah koleje trnaske k ostatmm, zvl. vIdens.~~ a prazs~e. ~~am .H~ller, byl bratrem Alexandra Hollera, novicmistra a profesora v P~aze; pozdeJI vystoupI.1 z r~~u, I p,,rkye a stal se knezem evangelickYm ve Vldni; 0 obou plse na pro Kroess 1. c. 1. paSSIm a Jm!. Stepan Rimel, puvodem Svab, studoval ve Vldni filosofi! .a z jar.a, r. 1566 jes.t prefektem prave zal?zen~ koleje v Olomouci srv. Kroess, 1. c. 293; Navrattl, JesUlte 75 a paSSIm. Pavel Hoffaeus pusobd v Praze od r. 1558-1561 a v Trnave r. 1562; ,napsal dejiny zdejsl koleje za prvJ?1 rok, t. Z}. Init.ium Collegii Tyrnaviensis; rkp. (5 str.) chova se dnes v archIvu budapestske university, srv. Mesz/enyi, I. c. 53, 58. '
13
k zmene rektora. Seidl byl uceny jesuita, ale tak prudke povahy, ze se dostal do sporu i s arcibiskupem. Kdyz pak z toho vznikaly nesnaze i cele koleji, byl povolan z Prahy za rektora spanelsko-cesky jesuita Hurtado Perez, jenz s velikym prospechem spravoval kolej az do r. 1566, kdy se stal rektorem prave zalozene koleje 010moucke. 55 V nasledujidch letech setkavame se zase s novymi jmeny v trnavske koleji. 15 & Jiz r. 1563 vystHda H611era Jan Aschel'mann a r. 1566 se stane po Perezovi rektorem Petr He1'1lath, mad'arsky jesuita, a nejaky cas zdrZi se v Trnave i Stepan Szanto zv. Al'atol'.57 R. 1566 uci zde rhetoriku cesky jesuita Zikmund Dominacek z Pisnice, puvodem z kalisnicke rodiny slechtieke, jenz proslul v tadu jako recnik a znalec jazyku. Pusobil v Trnave az do zruseni koleje.58 Daleko vsak nejvyznamnejsi ze vsech jesuitu, ktef1 uCili v koleji trnavske anebo pracovali jako misionari, byl P. Baltazar Hostounsky zv. Hostovinus, jeden z 12 Cechu, ktef1 studovali v f1mske koleji jeste pod dohledem samot~eho zaklada~.ele tadu Ignace z Loyoly. Take tento bouflivy obhajce ceskeho Jazyka v koleJ! prazske a pozdeji organisator koleji polskych zdrZel se nejakou 55 Mesz/ellyi, I. c. 58 n. Hurtado Perez byl vicerektorem koleje prazske do r. 1560. Kdyz preSet z Trnavy do Olomouce a uvedl v zivot zdejsl kolej, venoval pine sve sHy protireformacnl cinnosti v, zemlch c~skYch. ~namy jsou jeho styky s biskupem Pavlovskym a domem Pernstejnskym; byi radcem Mane Mannquez de Lara, zeny Vratislava z Pernstejna, jez provadela katolickou restauraci na Litomyslsku. Zemrel r. 1576 jako zpovednlk Pavlovskeho. Srv. Kl'oess a Navl'atil, passim. 56 Vypocltava je Mesz/ellyi, I. c. 61, 62, 64, 77; jsou to ve vetsine Nemci Belgicane a Nizozemci, z nichz mnoH pusobili pIed tim nebo potom v koleji prazske olomo~cke nebo vldei'iske. Cirkulace jesuitu z techto kolejl a v techto kolejlch byla usnadnena tim, ze r. 1563 se oddelila kolej vldenska, prazska a trnavska (k nimz pfibyla r. 1566 olomoucka) od provincie hornonemecke a utvorena z nich nova provincie »rakouska«. Trnavska zustala v tomto svazku i nadale kddto ceske, moravske a slezske koleje byly pozdeji (1623) spojeny v provincii ceskou, srv.' Kl'oess, I.. c. I., str. 133, II., str. 73-75. Z tech jesuitu mnoM mozno doloziti z pflstupne literatury, jiz cltoyane ~D,t,!Jr, Kroess, Navl'atil); upozori'iuji zvlaste na Jana Octavialla, jenz je Clenem koleje brnenske )este r. 1600; Jana Aschermana, ktery pusobil potom na Morave a ve Slezsku' Michaela Card:mea (»Cardaneus«, Mesziellyi, I. c. 62, chybne »Kardani MihaIy«), pozdeji ~issionare v Mlkulove; Petra Edera, znameho jesuitu sve doby (srv. Kroess, I. c. I., 570, 883 an.), jenz ucil v Trnave gramatice, a KriStofa Strobe/a, pozdeji prefekta seminare olomouckeho (Navratil, I. c. 69~. R. 1566 pusobiJ v Trnave charvatsky jesuita JiH Tk(t/Cit a od r. 1565 i nejaky JindJ'ich Wmek, snad take Slovan (srv. Meszlenyi, I c. 62, 65). 57 0. Her,nathovi vlce u Meszienyiho, I. c. 62 n. Aratorovi venoval studii Fraknoi Vilmos, Egy magy~r )eZsulta .a XVI szazadban. Szanto Istvan elete (Budapest 1887) srv. i Stefan SZanto, ein ungan,s,cher JesUIt des XVI. Ja~lChunderts (Ungarische Revue, 1888, str. 821, asi tez od Fraknoie); srv. tez Andreas Veress, Matncula et acta alumnorum collegii Germanici et Hungarici ex regno Hungariae oriundorum I. Matricula (Budapest 1917), str. 1. 58 Dominacek, bratr inameho Jindricha Dominacka z Pisnice, studoval v Rime i v Dillingach u jesuitu a vst~JUpil d~ jejich radu. R. 1566 z rozkazu visitatora fadu Jeranyma Nadala, jenz pravetoho roku shledl kole) v Trnave, byl posJan ria Siovensko, aby v Trnave uCiJ rhetorice. Po zru-' sen.! koleje pusobiJ ve Vldni, ale jiz r. 11569 vystoupil z radu a ,objevuje se pak jako farar na nekterYch . rnlstech dominia rozmberskeho. Zanechal nekolik spisu bohate erudice a psanych vytJ'lbel?ou lab.nou. Rektor olomoucke koleje zapsal 0 nem r. 1568 »Sigismundus Dominatius •.. loqUItur lat~ne, boemice, germanice, italice«; srv. Karel Hrdin'tt, Z i k m u n daD 0 in i n ~ c k a: z P f s n 1 c e . Rom a (Sbornik yrad filolog. Jos. Kralovi k 60. naraz. Praha 1913, 254-258) a zvl. referat Boh. Navratila v Casopisu MatiCe Moravske 38, 1914 str. 181--184 kde cenne podrobnosti 0 Zlvote Dominackove z korespondence Kani:dbvy it Na(Ja/dvy; ,
14
dobu v Trnave, pravdepodobne v letech 1566--1567, snad tedy souCasne s Dominackem. 59 Budoud studium si vsimne zajiste i techto souvislosH pozorneji a snad se' podaH osvetliti ryrazneji Cinnost slovanskych a zvlaste ceskych jesuitu v trnavske koleji, ale jiz nyni se ukazuje konkretne na tomto priklade, cemuz nasvedcuji i zkusenosti z dejin jesuitskeho radu v Nemecku, v Cechach a na Morave, ze take katolieka restaurace, provadena tadem jesuitskym, tak vyznacne internacionalnim, nemohla nedbati ve svem rozmachu urCirych determinad plemennych a jazykovych ruznych zemi a naopak podporovala, ovsem jen jako akcidens a z duvodu praktiekych, vse - tedy i pocity vedomi narodni pospolitosti - jen kdyz bylo dodleno Melu hlavniho, jimz byla rekatolisace. Tedy jen z potreby tadu a z poznani pf1buznosti obou nareci byli posHani do Trnavy Dominacek, Hostounsky a snad i jini, 0 niehz dnes nevime, aby pusobili mezi zdejsimi Slovaky predevsim - ale pro nase narodni dejiny i tento drobny fakt, nalezite vysvetlen, neni bez uzitku. Styky katolickych Cechu se Slovaky v dobe reformacni a protireformacni nemaji ovsem toho vyznamu kulturne narodniho jako evangeliku ceskych a slovenskYch. Souvisi to zajiste s celkovym ryvojem a smerem dejin vetsiny ceske i slovenske obce narodni a take pf1zvuk a zakladni zabarveni techto styku je jine, nebot i duch protestantstvi je jiny - a ten byl za danych podminek dejinnych pfiznivejsi ceskoslovenske sounalezitosti a takrka ji vytvoril - ale prece jen pro to nelze vylucovati z historie usmernujfdho procesu ceskoslovenskeho podH neprotestantsky i kdyz byl povahy jine a nekdy snad i docela krizil drahy vyvoje, jak je razil vice lidory a provincWnejsi duch evangelictv1. Ostatne spoluprace Cechu a Slovaku na poli katolicismu a prostrednictvim katolietvi neni jdte tak doMe znama, abychom mohli pronaseti soudy obecnejs1. Jiste zde byla - bude ukolem dalSiho zkoumanf objasniti jeji raz a dosah. Kolej trnavska byla nizsim stupnem koleje jesuitske a prednasely se v nr jen gramatika, poetika a rhetorika - tedy »studia inferiora«. Je pravdepodobno, ze postupne pfibyly i dalSi dye tf1dy gramatieke, jak to vidime v kolejich jinych te doby, a ze uceni u trnavskych jesuitu trvalo take pet let, jako· jinde bylo zvykem: 3 tfidy gramaticke, tfida hum ani sticka (poetika) a tHda rhetoricka. Nebyla tedy v Trnave tehdy »studia superiora«, jak bylo by se mozno dohadovati podle »Assertiones« trnavskych, kde se vedle thesi gramatiekych, humanitnich a rhetoriekych mluvi take 0 filosofiekych a theologickych, ktere maji obhajovati studenti v kolegiu trnavskem na sv. Ondreje r. 1561. 6 (} Vse, co zname 0 trnavske koleji, odporuje nazoru, ze bezelo zde 0 tadne kursy 59 0 Hostounskem, vedle VlCka, FiajShanse a Jakubce srv. predevslm Kroess, I., str. 148-154 a passim, kde dulezite dosud nezname zpravy 0 tomto jesuitovi, jd vrhaji ostre svetlo na vyhraneny narodni smysl ceskYch jesuitu v XVI. stoleti; rovnez Jiterarnl cinnost Hostounskeho zda se byti ·nedocenena. 60 Srv. Meszienyi, t C. 76.
15
:z filosofie a theologie. Tech nikdy zde nebylo. Pravdou je vsak, ze rektor Seidl nekdy vynikajfci uCitel v Ingolstadtu, zavedl 0 sve ujme ajaksi mimo prog:am skoly kolejni zvlistni hodiny pro starSi studenty, ve kterych probiral elementy filosofie a nabozenstvi jako prupravu do knezskeho seminare - ale to jdte ani zdaleka nebylo studium filosoficke a theologicke, jak se s nim setkavame na jinych akademikh jesuitskych te doby, na pr. ve Vidni nebo v Ingolstadtu. I zde se teprve pozdeji ustaH »studia superiora« v pravem slova .smyslu, dlouho se experimentuje, nebot nebyl stale dostatek vhodnych si1. Az ke konci XVI., sto1. zesilil rad v nasich zemkh poctem i kvalitou svych clenu do te miry, ze »Ratio studiorum« mohlo jiz s platnosti pro cely rad vydati presna nafizeni 0 uceni filosofickem a theologickem, podle kterych se bylo treba fiditi kolejim, jez aspirovaly na studia vySS.l. Je vsak nesporne, ze Olah hledel zvelebiti kolej v Trnave i po strance skolske. Vyuzivaje sveho postaveni i svych znamosti s predstavenymi radu shromazdil v Trnave radu vynikajidch jesuitu a snad bylo neco pravdy i na povestech, ze hodla rozsifiti kolej v »studium generalni«.61 Vsem temto planum a nadejim byl vsak brzo konec. Hmotny zaklad koleje byl od pocatku labilni. Vedle vlastni dotace, 0 niz jsme jiz mluvili, potvrdil Ferdinand I. koleji jdte duchody z jinych statku duchovenskych (proboststvi myslyejske, zbozi v Sale n. V., pamd probosstvi turcanskemu a j.) a take cetni slechtici Cinili ruzne odkazy koleji. Arcibiskup patm ovsem mezi predni pfiznivce jesuitu a nezamdkal niceho, aby jim pomoh1. 62 Vdkera dobra yule nestaCila k udrZeni koleje. Jesuite ze statku zanedbanych a poloopustenych tezili s pocatku jen velmi malo pozdeji niceho, nebot se jich zmocnil Jan Zapolsky, jenz jimi podaroval sve verne many. Z tech vesnic, ktere jesuitum jdte zbyly, vybirali davky jen s nejvetS! obtizi, takZe vlastne od pocatku byli odkazani na ruzne milodary, pres to ze v rukou me Ii zapisy rozlehlych statku. Tento stay ovsem nemohl dlouho trvati, zvliste kdyz se pfidruzila k tomu neobHbenost jesuitu i mezi katoHky. Svetsky klerus na jesuity zehral a mnohdy se dtil pravem dotcen povysenym jednanim jesuitu, ktefi pohrdali nevzdelanymi a neukaznenymi plebany. Na zaklade relad rakouskeho provinciala Maggia a rektora videnske koleje Forslera rozhodl se general radu Borgia zrusiti trnavskou kolej. Formalne k tomu doslo jiz na III. generalni kongregaci radu; situace se ostatne stala neudrZitelnou, kdyz pfi velkem ohni v Trnave shorela i kolej \lplne. 63 A tak 15. z:.iH se rozdli jesuite z Trnavy a opustili habsburske Uhry vubec, provazeni pry jasotem »kacifu« a narkem katoHku ... 61
III.
Druhe ttvedenf jesttitu do habsbttrskych Uher. - Kolej V Kla'ftore pod Znievom. - P. Alfons Carrillo. - Pfenesent koleje do Saly n. V. - Moravsk!: koleje jesttitsklf' a stttdenti z Uher. - Z!tkony proti jesttitum. - Rozptylenf jesttitu. - Obl'ana Pltzmcmyova a konecny uspech strany katolicke. - Uvedenf jesttitt2 do Trnavy. - Vy pttzenf jesttitt? za vltlky s Bethlenem. Ackoliv jesuite neztraceli nadeje a ocekavali trpelive den navratu na Slovensko, prece jenom jejich »exil« (jak fikali) trval skoro dvacet let. Teprve za generalatu Claudia Aquavivy se podamo presvedCiti dsare Rudolfa II., ze jedine pomod jesuitu bude mozno zadrZeti expansi evangelictvl v Uhrach a byl to zase davny pfitel jesuitu Jm Draskovic, tehdy jiz ardbiskup kalocsky a predni dsarsky rada, ktery prorazil s timto nazorem u prazskeho dvora a dovedl ho obhajiti s nadsenim - stal se zatim r. 1585 kardinalem - proti odpurcum Tovarysstva. 65 A tak Rudolf, nedbaje vJstrah z ruznych stran, PQvolal diplomem ze dne 19. kvetna 1586 jesuity do Uher a udelil jim probosstvl turcanske s veskerym zbozim, aby z jeho duchodu mohli vydrZovati kolej, kterou predem potvrdil. 66 Koncem cervna byl rad, zastupovany rektorem videnske koleje Mikulasem Doniem a Janem Aschermannem, uveden kralovskymi komisari v ddeni statku probosstvi0 7 a jiz r. 1588 zacali jesuite vyucovati v koleji, kterou si zfidili v Klastore pod Znievom. R. 1596 byla otevrena mda rhetoriky, pfi ktere jiz zustalo. Tez tato kolej mel a jen »studia inferiora«; jako zvlistni kurs se pripominaji vyklady z kontroversi, jd zavedl Theod. Btlsaetts, prefekt koleje. 68 Od r. 1591 pusobili zde nejakou dobu Linhart Classovititts, o nemz se pravi, ze pochazi sice z Uher, ale ze mad'arsky zapomnel, a Gabriel SchembeJ'ge1'.69 Jako rektor pusobil zde Jan Zalnititls. 70 Zaku pribfyalo kaz-
0 r t use t IP r 0 g res sus, pag. II. Meszlenyi, 1. c. 56, 80; 0 r t use t, pro g res sus, pag. 12. 63 0 r t use t pro g res sus, p. 11-12; Mesz/enyi, 1. c., 83-84; 64 0 rt use t pro g res sus, p. 13; Franciscus Kazy, His tori a un i v e r sit a tis T y rna vie n sis So ci eta ti s .J e s u (Tyrnaviae, 1738), pag. 7. 0 neeo pozde;i se uchytili Jesuite v Sedmihradech, podporovani rodinou Bathoryovskou, a zalozili zde nekolik kole;i a resi-, .dend, ale i zde ke konci stoleti byli rozptYleru. Srv. Velks Laszlo, Va z La t 0 k II mag y a r
jezsuitak multjabol I. (Budapest 1912), str. 70 n.; Franz Patek, Die Jesuiten in Un g ,a r n (Ungarische Rundschau IV., 1915, str. 144 an.); zv1. vsak Meszienyi, 1. c. 86 an., kde zpracovana znacna literatura se zretelem k pramenum dosud netiStenym a tez neznamym. 65 Ortlls et progresstls, p. 17-18; Kazy, 1. c. p. 10; srv. ZsiJinszky IJ., A mag y a r p r 0testans egyhaz tortenete (Budapest 1890), str. 147 n. 66 Pravi se tam" obsazne: . . . Ut itaque ipsa catholica iuventus deinceps . . . accrescat . . . decrevimus benigne . . . in dictum regnum nostrum Hungariae . . . religiosos clericos societatis Jesu introducere, collegiumque pro iis instituere et fund are, in quo dicta iuventus erudiatur . . . Quapropter . . . praeposituram conventus ecclesiae beatissime virginis Mariae in comitatu Turotziensi exsistentem, per mortem . . . Stephani Radetii . . . de iure et de facto vacantem auctoritate iuris patronatus nostri regii, quo . . . utimur, simul cum omnibus eiusdem praepositurae Donis temporalibus, utpote totalibus castro Znio, nec non oppidis, villis .'. . tam in dicto Turotziensi, quam vero in aliis . . . comitatibus exsistentibus . . . ad eamdem praeposituram . . . spectantibus ... memorato collegio Jesuitarum applicamus ... et contulimus ... Srv. Stephanus Katona, Historia critica regnum Hungariae stirpis Austriacae, tom. VII., ord. XXVI. (Budae 1794), p. 241 squ. 67 Ortlls et progresslIs, p. 19; Katona, 1. c., p. 246. 68 Orttls el progress"s, p. 2I. 69 Veress Endre, Car rill 0 Al f 0 n s Q e s z u ita - at y a 1 ev e 1 e z e 5 e " e s i r a t a i (1591-1618), !Mon. Hung. Hist. Diplom. XXXII. (BudapeSt 1906), p. 3 a, n. 70 Veress, Mat ric u 1 a, p. 8.
16
17
61
62
deho roku a tez missie jesuitu byly uspesne. Rozbihali se po komitatu turcanskem, liptovskem, zvolenskem a zempHnskem - odevsad mohli hlasiti cetne konverse. Z pochopitelnych duvodu hledeli pusobiti predevsim na slechtu. V r. 1592 se pocitalo v rakouske provincii osm hornouherskych domicilu jesuitskych (residend a missii) s vice nez 300 cleny. Za tento rozmach vdecili neobycejne blahovuli uherske dvorni kancelare, jejiz sekretar Tiburtius Himmelreich, zvlastni pHtel radu, dovedl jim opatHti. ruzna drkevni obroci a prava, trebas jiz davno promlcena. Ale take odpurcu prib.fvalo, kdyz uspechy jesuitu ve skole i na kazatelne ohrozovaly ddavy vyznani evangelickeho. Jiz r. 1593 se daIy na snemu pokusy odstraniti Tovarysstvo z turcanskeho probosstvi a zanedlouho potom (1598) slechta okolnich komitatu otevrene hrozila, z<: vypudi jesuity z TurceY Tehdy zakroCiI u arciknizete Matyase visititor radu, SpanN Alfons Carrillo, jenz byl od r. 1596 designovan za rektora zdejsi koleje,72 ale ani nalehava vyzva Matyasova k prednim slechticum katolickym, aby branili kolej proti »uchvatitelum a skudclim«, nemela uCinku.73 Jesuite tedy ustoupili a 1'. 1598 prenesli kolej do Saly n. V. nechavajice v Klastore pod Zn. jen residenci. 74 Rektorem se stal zmineny Carrillo (do te dob] spravoval kolej Stepan Cassovius) a jiz 1'. 1600 mel a skola na 200 zaku, takze bylo nutno vedle 3 tHd gramatikalnich otevHti jeSte poetiku a rhetoriku, do niz vstoupilo ihned 16 zaku. 75 Tehoz roku byl sem poslan ze Styrskeho Hradce mad'arsky jesuita Petr Pazm!mYJ aby pomahal vicerektorovi Alexandrovi Dobokaimu (Carrillo byl stale na cestach) »v kazani a obraceni kad!~~<. 76 Ca~rillo s"e .snazil zatim zis~ati mezi slechtou podporovatele, jenz by vets1 donaCl u~ozml, aby se z koleJe stala »fundatio perpetua« a nebyla jen odkazana na mdodary, nebot duchodu staIych taktka nebylo. Ale nepodatilo 77 se. Zato rad nasel obetaveho priznivce v biskupu nitranskem Frantisku Forgachovi, z rodiny protestantske, jenz vlivem jesuity Possevina konvertoval a studoval pak v Rime u Bellarmina. 78 Jeho podporou se jesuite zase uchytili ba rozpro~treli sit sv,Ych missii az na nejvychodnejsi casti zeme. VyznamnJ Veress, Car rill 0, p. 261 n. Veress, 1. c., 262; 0 Carrillovi srv. tivod XXV. a n. 73 Veress, 1. c. p. 261; Ortlls et progresslls, p. 22, 23, kdeZ doMe charakterisovana situace: Et vero gr~ve, ac permolestuIT,l er~t Societatem eo tempore propugnare, quo eam tam atroces, et magni hostes ~mp~te~ant,. n.on e~~m .la!ll.d.e"plebe homines, sed viti primi nominis, ac dignitatis a sacris RO~!nJs ~1~enJ, ~lUIS, OdllS, lUlmleltlls, qU3s pal am gerebant, in eam insurgebant. . C:atr/I/o. p~se dne.9. IX. '1~99 ze Saly n. V. ~ard. Petru Aldobralldillimll: Io per ordine de mlel supeno~l resto lU H~~gana rettore. d~1 colleglO hungarico de Sellia et Thuroez luoghi p~r. fare ~olto l;:vamento ..sp!ntuale. a prOVlUela tanto bisogna, per la quale fine supplieo la benedlt.tlOne dl N. S ...V JlUem doplse (z 10. IX. t. r.): ... ut ... eommorer iam in Hungaria ubI a~am reetorem eollegii hungarici liberalitate ac pietate Suae M'Is Caesareae fundati hoc loc~ colleg~um s?e maioris fructus spiritualis translatum Turoczio, ubi tamen manet resid~ntia huic colleglO sublecta. Veress, 1. c. 339-340 341 345. 75 V , 76 eress, 1. e. 345, 362-363; Orllls' el progresslls, p. 23-24. Veress, 1. c. 357, 371. 77 Veress, 1. c. 347. 78 Homall B.-Szek/ii Gy., 1. c. V. p. 216 n. 71
'1'.2
18
bylo jejich pusobeni v LevoCi (1604) a take v Kosidch, kde se pred znamou akd Belgiojosovou 79 vynoH opet Pazmany ... 80 . Pokud byla kolej v Klastere a mela pouze nizsi tHdy gramaticke, studovali jejl :taci rhetoriku v jinych kolejich za hranicemi habsburskych Uher. Kdyz pak v Sale n. V. nova kolej nestaCila navalu mladeze, vi dime cetne :taky z Uher studovati ve Vldni a zvIaste v Olomouci. Moravska kolej byla ostatne vyhledavana casto hned po zrusenl trnavske r. 1567. Mnoho alumnu Hmske koleje Germanico-Hungarica pl'Odelalo sva nizsi studia v Olomouci. Kolej olomoucka, Hzena vynikajldmi jesuity, mel a jistou pHtazlivost pro Slovaky i Nemce z Bratislavska a Nitranska. 81 Ptispel k tomu i papeZsky konvikt »pro severni zeme« (Noricum), zalozeny v Olom~uci 1'. 1579, v, nemz by~o .,:,yhrazen"o nekolik mist i pro alumny z Uher (Hungan). Hned prvnlho roku Je pch tam sest. 82 V letech 1581-1597 shledavame mezi cleny noviciatu brnenskeho take nektere Slovaky a Mad'ary.83 V teto souvislosti neni bez v,Yznamu dodati, ze pro cizi novice, zvlaste Slovany (Polaky, Slovaky a Dalmatince), byla urcena v brnenskem noviciate denne jedna hodina k nauceni se jazyku ceskemu. 84 Z CIenu, kteH se pozdeji proslavili, Jfeba vzpomenouti Petra Pazmanya, jenz rrodelal noviciat brnensky 1'. 1588 a Vilema Lamormainiho, ktery sem vstoup11 r. 1590. 85 NekteH Uhti studovali take v koleji prazske a jindrichohradecke a ovsem ve Vidni a v Styrskem Hradci (v poslednich dvou zvlaste Mad'ari a Charvati).86 Pobyt Slovaku v moravskych kolejich ma take urCity kulturne historicky vyznam, trebas teprve minuci6snl a hlubsi studium bude moci objasniti tyto vztahy a jejich reflexy. Ale pocatkem XVII. stoleti se postavenl jesuitu v habsburskych Uhrach zho1'5ilo, nebot katolicka strana rozpoutajic nahle s podporou dvora serii nasilnosti proti evangeHkum kralovskych mest (1603) byla donucena k ustupu pred sjednocenou vuli stavu protestantskych a odium v,Ybojnictvi zustalo na nenavidenem Tovarysstvu. 87 Cisar sice v poslednim okamziku zaddel prekvapujidm Zpllsobem rozhorceni protestatltu, shromazdenych na snemu bratislavskem (1604), kdyz k 21 artikulum snemovnlm ptidal ze sve kdlovske plenipotence clanek XXII., jimz zakazal dotykati se otazky nabozenske na" s~eJ?1ech
!:
t{l'~~~(fl~~w::Jl' :~../"
J
0 nf srv. nynf Jean Oberllc, L e s Per sec uti 0 n s des u t h ev : i ~ n sen ~ I. <>;va qui e a u XVII" s i eel e (Strasbourg 1927), p. 13 a n., ~de UZltO starsl hteratury (Rlblnt, HiJrk, Mallalh, Szilagyi, ZsilillSzky) a Kvacala, 1. c. 143 . 80 Srv. jeho list z Kosic (31. XII. 1601) gener. radu CI. Aquavivovi: Franciscus HaliflY, Petri cardinalis Pazmany eccl. Strigon. archiep. et regni Hung. primat. epistolae collectae, I. (Budapestini 1910), p. 5 (c. 3); cituje se dale jako Epislo/ae. 81 Srv. k tomu osobnf data alumnu u Veresse, Mat ri cuI a, p. 4, 5, 7, 9, 10, 13, 14, 15, 16, 17, 19, 20, 21, 22, 23, 25. 82 Kroess, 1. c.!., str. 525, 548; Navratil, J e sui t e, str. 216 a passim. 83 Kroess, 1. c.!., str. 415, 418. 84 Kroess, 1. c. I., str. 424. 85 Kroess, 1. c. I., str. 421. 86 Veress, 1. c., passim. 87 Obertlc, 1. c. 14 n.; srv. i ZsilillSzky, 1. c. , , , I 79
1,9
ajecfnlm dechem potvrdil vsechny zakony, vydane na zvelebeni katolicke viry poeinaje od ~~. Stepana kr~!e.88 Napeti, jeZ ,p~ tomto absol~tisti~kem zasah~ mod panovn1Cl hrozllo boun, se vy~llo povstanlm Bocskayovym, trebas pHCina revolty nebyl~ ~na? v prvn.i rade an~ nab?zenska, I?-,e~ot byly ve hIe take zajmy stavovsko-pohttcke, prece Jen nabyIt v U1 rozhoduJlelho vlivu protestanti jimz zdar vyznani lezel na srdd a kteH vyuzivajice tisne dsarovy dovedli pos~nouti tuto o otazku v ~elo ied~anL8~ A tak mire~ videnskym (1606) byla pfiznana s~~vum uh~~skym nabozenska svoboda, ovsem »bez prejudice Hmsko-katolicke Vlre«, kterazto klausule byla nebezpecna evangelikum a rozlicne determinovala plnost one. s;o~ody. 90 Byl to vsak prvni zakon, jimz se do jiste miry sankcionovaly ;elt~e zlsky,re~ormaee v Uhraeh.91 Zalezelo nyni na protestanteeh, aby se lr~zl,ravym a ~aznym postupem domohli nedvojsmyslneho vykladu a do~rzo;anl .tohoto ~akona. Z~ poehopili .spra.vne, kde byl vlastni zdroj rekatoli"acn:e? s11 ': U~rae?, ukazuJ~ VIII. artlkul videnskeho mim, jimz se vyhlasuje ;l~d radem Jesultskym zemsky aeht: od te doby nemeli v Uhrach prava ddby.92 ~a.k?nem, ze ~o;arysstvo nemuze byti pfipusteno k ddeni statku, ehteli doelIth protestantstt stavove, aby mu byl zamezen navrat do Uher na vecne easy. 8~ Art. XXII:: ..U5 religi<:>nis ne~otium in publicis tractatibus et diaetis nemo temere moveat. P~avi se tam m.ezl JI.nym: IdcI~co ¥aJestas .S. S. motu proprio deque Regiae suae potestatis plenitu.. dme tam sanctl regis St~phanl hUJus gen.tls Hungaricae apostoli, quam vero omnium aliorum di vorum quondam Hungana~ regum S. ~aJestatis pr.aedecessorum decreta, constitutiones et articulos pro praefata sancta catho!1Ca Romana fide et relIglOne, quovis tempore praeclare et pie editos et
evul?a~os non .s~cus, ac Sl de verb~ ~d verbum ~raesentibus literis insertae, et inscripti essent, hoc speClal~ suo ~.rtl:ul<:> cleme?ter ratlflcat et confIrmat. Frakl16i Vilmos-Karolyi Arpad, Mag y a r or s zag g'y u I e s I em Ie k e k X. - Mon. Hung. hist. Comitialia _ (Budapest 1890) p 57 2' Cor?;ls [11m Hll11garie~ 1526---1608 (Budapest 1899), p. 956. Clanek XXII. je dsarova 'od~o;eJ na v zadost 'prot.~stant~kyc~ stav~ 0 . ~vobod u nabozenskou; j e to j en absol utisticke gesto a nikoliv »,neco v ohlStOru nevldaneho«, JestlIze Rudolf (pod vlivem arciknlZete Matyase a Forgache) uvedl timto zpusobem v pamet stavum jediny dosud stavajld zakon zemsky tykajfd se nabozenstvf jfmz bylrl?!fsne naJez~ sn~mu z r. 1524 proti kadrum. Jinak o bend, I.' c. 16-17 a Josef Ma~/1rek De J I n y Mad a r u a u her s k e h 0 s tat u (Praha 1934) str 153' Jepe Szekfii I c' 266 a n. ' " , . . 89 G. Len~~, De r Auf s tan d B 0 c s kay sun d de r Wi e n e r F r i e d e (Debrecen 1917) a Szekfll, I. c. 268 n. 9~ .1. art., 2 .. ~: Verum omnibus praedictis statibus et ordinibus liber religionis ipsorum usus et exerclt1l1;n permlt~etur, absque tamen praejudicio catholicae Romanae religionis; et ut derus, templa et t:ccleslae ~athollcorum Romanorum intacta et libera permaneant: atque ea, quae hoc disturbiorum tempore utnnque occup~ta fuere, rursum eisdem restituantur. Slovy »status et ordines« se rozumf podle ~ 1.: omne~ et smgulo~ status. e~ ordines intra ambitum regni Hungariae solum existentes t~ magnat~s: n?bIle~, quam. l1ber~s CIvItates et o~pi~a privilegiata, immediate ad coronam spectan: tla 9; . PaClflca.tlO Vle~l1:en~ls an!l1 1600. CO~PIlS 1"rtS Hll1Igariei, I. c. 960. .. Haec emm. PaclfIc~tlO Vlenn~nsls. pnmum fundamentum et basis publicae securitatis pro RelIglOne E;a?gellcorum m Hungana fUlt Hactenus enim intra octoginta admodum annorum decursu.m RelIgl~ Lut?erana ~t Reform~ta augmenta quidem per Regnum Hungariae maxima sum. s~rat, sed n1:1llIs. adJ~ta leg!bus secuntatem quandam promittentibus, nullaque Aulae protectione nJxa: .. HlStort~ .dlllomatlea ~e. statu religionis evangelieae il1 HllI1garia (s. I. 1710), pag. 19; srv. I Joannes Rlbml, MemorabIlIa augustanae confessionis in regno Hungariae a· Ferdinando I . usque ad III. (s. I. 1787), p. 347. . 92. VIII. art.: Hunga;i non consentiunt, quo jesuitae in regno Hungariae jura stabilia et possesSlOnana habeant et possldeant. Sua tamen Majestas juribus suis inhaeret. Corpus iilyis Hll11gariei, I. c. p. 964. . .
20
Jdte toho roku se jesuite rozdli na Moravu, do Rakous a Bavor ... Nastup evangelickyeh stavu pokracuje na snemu bratislavskem z r. 1608, kde prosadili approbaci 1. artikulu videnskeho mim v kapitulacnim (inauguracnim) diplomu Matyasove, ale jiz bez one zaludne klausule 0 prejudici, coz bylo skutecnym llspeehem. 93 Tehdy na snemu, za dramatickyeh okolnosti, vystoupil z povereni arcibiskupa ostrihomskeho Forgaehe Petr Pazmany na obranu jesuitfl a. v memorandu plnem obratne dialektiky, polemisujidm s protijesuitskym chlnkem videnskeho mim, vybizelliehotive katolicke stavy, aby vee !adu vzali za SVOU. 94 Nez nalehava petice, kterou katoHci podali Matyasovi, nebyla a nemohla byti za danyeh okolnosti vyslysena. 95 Pazmany, predni radee a oblipenee Forgaehuv, se nedal odstrasiti neuspechem. Nasledujid leta jsou vyplnena bojem 0 jesuity. Arcibiskup se snaZil pusobiti prostrednictvi!? papeze PavIa V. na zastraseneho Matyase, aby jesuitum byla vraeena kolej v Sale n. V. a zbozi k ni patrid restituovano. 96 Matyas uznaval sice pravo !adu na tyto statky, ale nemohl nic zmeniti na skutecnosti, ktera byla vyjadrena v naHzeni, jez se stalo zemskym zakonem, ze jesuite nemaji v Uhraeh prava ddby. Ale vynalezavost katoHku byla vetS! nez ostr~zitost evangeliku - nasel se konecne zpusob, jak obejiti zakon a zaehovati zdani respektu k zakonu. Zatim totiz turcanske proboststvi, jez bylo kdysi jesuirum via facti vyvlastneno a dostalo se do mkou svetskyeh, devolvovalo jako odumrt na kralovskou komom a tu Forgaeh zadal dsare, aby je udelil Hdu, a to tim zpusobem, ze pro verejnost nominelnim dditelem proboststvi se stane ostrihomsky arcibiskup, ale ze vseehny duehody z neho budou plynouti k rukam jesuitu. 97 Kdyz Matyas ztvrdil tuto transakci,98 uvedl arcibiskup jiz r. 1615 jesuity do Trnavy,99 a ti 93 Art. I. De negotio religiollis, ~ 1., I. c. (1608-1657), p. 8. Take art. VIll. De patribus Jesuvitis znova potvrzen, I. c. p. 14. 94 Ukazuje predevsfm na vnitrnf rozpor art. I. (0 svobode vyznanf a restituci chramu) a art. VII. (jlmz probosstvf a opatstvf majf zustati »in suo statu et fundatione«) s art. VIII., smerujfdm k vypuzenf jesuitu, kterym se odnlmajf kostely V Sale n. V., V Turci i zboZf probosstvf turcanskeho. Charakteristicky argument take pro Pazmanye sameho je V 3. odstavci memorialu: Plurimi inter Jesuitas sunt qui sanguinem et a baronibus et a nobilibus ducant, et ut de me hoc dicam et literis et possessione bonorum docere possum trecentis abhinc et eo amplius anmis majores meos nobiles fuisse, plurimum !pro Hungariae defensione sanguinem fudisse. Cum igitur leges Hungariae eam nobilitati praerogativam concedant, ut nec Regia Majestas nec Regnum ipsum proscribere quendam possit, nisi accusatum et convictum; qua fronte quis petere audeat, ut contra libertates Patriae nos Hungaria excludamur? Bpistolae I., p. 24 (c. 12). 95 Fejer, I. c. p. 123, no. 79. 96 O/ills et progresstls, p. 48-49; Feih, I. c. p. 128, no. 83; 0 Hdosti katolickych stavu na bratislavskem snemu z r. 1613, aby proboststvi turcanske bylo udeleno drkevnf osobe domad (0 jesuitech vyslovne nemluvf), srv. 19natii Batthyatl, Leges ecclesiasticae regni Hungariae et provinciarum adiacentium 1. (Albae-Carolinae 1785), p. 668; srv. i breve tehoz papeze uherskym pretatum na jejich dotaz, co nynf ciniti ( . . . deinde vos monemus concessiones a rege factas [to j. protestantum) null as et invalidas esse, nec vos ad earum observation em ullo pacto teneri . . . a jsou to »articuli perniciosissimi«) Fejer, p. 124-125, no. 80. 97 Fejer, I. C. p. 138, no. 92 (reg. z rukop. sbirky Kaprinayovy) srv. i Ortlls et progl'esslls, p. 51. 98 Fejer, I. C. p. 138, no. 91; srv. i Katona, 1. c., tom. X., ord. XXIX. (Vacii 1793), p. 602. 99 Jiz r. 1613 dal Matyas pozemek rozboreneho kIaStera jeptiSek radu sV. Dominika v Trnave jesuitum na zl'lzenl koleje, Fejer, I. C. p. 138, no. 90.
21
jeste toho roku otevreli kolej.1°o Administnitorem proboststvi byl jmenovan Pazmany.10l Ostatne jiZ tehdy se na smerodatnych mistech rozhodlo, ze Pazmany se stane nastupcem Forgach0vYm. Arcibiskup i dsar uCinili k tomu s neuveritelnou rychlosti vsechny pHpravy. Papez zasvecen do planu nevahal daot~ pa~ma.?yo;i ~?soluc~ ?d ,etyr. sliM do. te miry a na ten zpusob, ze nejen muze, nybrz ma pnJmoutl Jakekoh hodnostl a obroei drkevnU02 Zatim zemrel Forfoach :- dsar ~deli! kd!~v~kym pra:e:n patr~natnim exjesuitovi Pazmanyovi turcanske proboststv1, oS1rele po arC1b1skupOV1, »pravem a legitimnim dditeli«.1.o3 reversu se Pazmany zavazuje platiti z beneficia kazdy rok urCity duch~~ Je~U1tum na v~dri?~ani koleje, v Trnave a v pHpade, ze se nekdy zemskym n~n.~en1m dostane Jesu1tUm v Uhrach prava ddby, chce resignovati na obroN v Je~1ch prospech.10 4 Kdyz jdte toho roku byl jmenovan Pazmany arcibiskupem 5 ostr1homs.kYm10 - kratce nato zemrel hlavni sloup evangelictvi na Slovensku palatin }ifi ~hurz6 - jesuite jsou plni nadeji, zarizuji se v Trnave, uei a »0~rac~J1 kaC1~e«.106 Ne! ~~byt jesuit~ v tomto zatisi netrval dlouho, jak spravne predv1dal general radu Claudms Aquaviva. Vojna s Bethlenem vyn-:.itne .Tovaryss"t,vo JeziS?vo po treti z Uher. Jeho protektor Pazmany, vypovezen Jako nepntel vlastl, se uchyH do Vidne ... 107
V.
IV.
N,avl'at jeszfitll do Trnavy. - Arcibiskup Petr pazmany. - jeho re/ace 0 staVtl vtry v Uh~·ach. - Jeho snahy 0 l'estituci cfrkevnich statkil a zabezpeceni podpof' pro katoltcke fkoly. - Pazmany zakladatel koleji, seminaflt a konviktll jako prostfedkil katolicke restaurace v Uhrach. '
.~res ~va roky trval tento exil, ale bylo predem jisto, ze jesuite do Trnavy pflJdou, Jak se stalo skutkem r. 1622 po uzavreni miru s Bethlenem a likvidaci zemskych bouri. . Zarukou t?ho byl arcibiskup Pazmany, osobnost vynikajid, pravy »predstav1tel ~0~ern1h~,,~yslen! ka!olickeho« (Szekfu). Narozen r. 1570 ve Velkem Var~d1lle z rod1cu kalv1llskeho :yzna~i: studoval na jesuitske koleji v Kluzi, kdez brzo konvertoval a vstoupll do radu. Jako novie byl poslan do Brna a Krakova, odkudz pak ze zdravotnich duvodu oddel do Vidne, kde studoval az . 'llo~'dOrIITiSh eldProg:esSfls, P'. 94, ,kd~ podstat?y obsah listu kard. Forgache rakouskemu provincIa ~o~a u eo ?roVI Busaeovl 0 te vecI; srv. I Katona, 1. c. 596-598. , , Fra~kl, VJlmos, Pazmany Peter es kora 1. (BudapeSt 1868), str. 169 a n.· Fraknoi Vilmos Pazmany Peter 1570-1636 (Magyar t6rteneti eletrajzok, Budapest 1886) str 72 a n ' 102 Frankl, 1. c. 1., 179 n. ,. .
Jac . .Mil~er de !3r~sso" Epistolae, quae haberi poterant, S. R. E. cardinalis, archiep. Strigon. et H ung. pnmatJs Petn Pazmany ... 1. (Budae 1822) p 10-12 no IV 104 Miller de Brasso, 1. c.' 1., p. 12-13, no. V. , . ,.. 105 Frankl, 1. c. 1., 220 a n. 106 Orllls et progresSfls, p. 65. 101 Orllls el progreSSIlS, p. 71 squ. 103
22
do r. 1592. Potom navstevoval H~skou kolej· poslouchaje predmiSky Roberta Bellarmina. Od r. 1597 pusobil nauniversite ve Styrskem Hradci jako profesor filosofie i theologie. S p06itku stoleti se objevuje sporadicky v Uhrach (v Kosidch, v Sale n. V., v Radosni), aby od r. ,,;608 zusta~ zde .trvale; kdy'~ upozornil na sebe arcibiskupa Forgache. 108 Dals1 vzestup Jeho Jest nam J1Z znam. Jakmile se vratil do Uher r. 1622, rozvinul Pazmany mnohostrannou a usilovnou Cinnost. Stal se nespornym vudcem katolicismu v Uhrach kulturne i politicky. My si zde vsimneme v hrubych rysech jenom jeho snah 0 povzneseni skolstvi. Kdyz byla r. 1622 v Rime zalozena Kongregace na meni viry - Conf{regatio de propaf{anda fide - vyzval kardinaI Ludvik Ludovisi papezs~eh? nuncia pH videnskem dvore Karla Carafu, aby zHzeni Kongregace oznamll dsari, knizatum, prelatum a Hdum distriktu sve nunciatury a vyzadal si presnych relad 0 stavu viry v onech krajich s navrhy, kde by mely byti zHzeny missie, seminate, koleje a pod. V dobrozdani, jez poslal Kongregaci jesuita. V. Lamormaini, vlivny zpovednik dsaruv, jsou obsazeny jen hlavni smern1ce: maji se zakladati vsude a co nejrychleji koleje i seminate 0 postarati se o schopne kazatele, nebor vira v zemich dsarovych je v nebezpeei. Podrobneji a konkretneji mluvi reI ace specialni, tak zvIaste povestna »Relatio Bohemica«, kterou sepsal sam Carafa. »Penuria de sacerdoti« je zakladnim motem techto zprav. 10U Podobne 1 Pazmany informovan nunciem 0 zalozeni Kongregace a jejim Melu posHa do Rima jmenem uherskeho kleru obsirny memori~l, kde lapldarne rysuje nabozenske a drkevni pomery v Uhrach a naznaeuJe prostredky, jimiz bylo by mozno pomoci katolicke veci. Ukazuje predevsim, z: Uhry se deli spravne a mocensky ve tri easti: Uhry habsburske, turecke a Sedm1hrady. V habsburskych Uhrach je katolickou sotva desetina obyvatelstva, ostatni jsou vyznani luteranskeho nebo kalvinskeho. Krome arcibiskupa ostrihomskeho, jehoz residenci okupovali Turci, jsou pod mod dsarovou jen tri biskupove, kteH maji residenci, totjz jagersky, vesprimsky a nitranskY. Ostatni biskupove jsou bud' jen titularnimi, neb or eela jejieh diecese byla obsazena Turky, jako jsou ardbiskup kaloesky, biskup bosensky, ,eanad~~y: t~ninin:ky .a peti: ., kostelsky, nebo ze byli »oloupeni« 0 statky kalvlOY a )lnym1, takze V1a fach residence nemaji a drieti ji nemohou. Co se tyee drkevnich a nabozenskych pomeru habsburskych Uher - pokraeuje Pazmany - hlavni momenty jsou tyto: kralovskymi diplomy i zemskymi zakony jest pfiznana takova a tak slroka svoboda vsech vyznani, ze kdokoliv muze beztrestne nasledovati a sHiti sektu kteroukoliv. Ani odpadle mnkhy, reholnice a kneze, ba docela ani vlastni podFrankl, 1. c. 1., str. 6 a passim. . Ignatius Kollmann, Acta sacrae Congregationis de propaganda fide res gestas Bohemlcas illustrantia, tomi 1. pars 1. (Pragae 1923), p. 4 (cirkular kard. Ludovisiho), p. 17 no 4b; p. 49, no 10; p. 53, no 14. 108
109
23
dane sedlaky na statdch drkevnich neni dovoleno zadnym zpusobem nutiti, aby zanechali »bludu«, anebo aby si uchovali prave nabozenstvi, a to tak dalece, ze prelati na svem zboZ1 musi trpeti »sluhy pekelne« (t. j. kneze evangelicke) . Cirkevni jurisdikce je na tolik osekana, ze nelze ani visitovati farnosti obsazene nekatoHky, ani pripustiti na forum drkevni jine pre krome manzelskych; a jestlize nektere jine spory jsou vzneseny k soudu drkevnimu, tu mandatem soudcu svetskych jsou tazeny k svetskemu tribunaIu, jak bylo sankeionovano trestnim zakonem (mysH na zakon z r. 1618). Da~e vyklada Pazmany 0 nejnutnejsich opatrenich, jak pomoei katolidsmu v zer;:I1. V vcelyc,? Uhrach n~ni, akademie, ?eni v~rejneho studia, na nemz by se uc~o pr~dmet~~ h~ma?1tn1m, (humanlO;es ltterae) zpusobem naIezitym, krome male koleJe JesUltske, ktera byla nedavno »uvedena« do Trnavy a jest vyddovana areibiskupem, nebor je nyni zakazano - trebas dtivejsi zakony toh~ ~:znaji - aby jesuite meli v Uhrach statky. Take neni v celych Uhrach semmare, krome trnavskeho s fundad pro 12 kleriku, avsak i tento seminar byl v boutich poslednkh let znicen. Jezto neni skol a seminaru vznikl neuve~itelny ~edostatek. k?ezi. A ti, kterymi jdte drkev disponuje: jsou vetsinou Ignorant!, rozpustllC1, ba verejni kubenari. Ordinariove vsak je nemohou odstraniti, po~evadz nemaji jinych, kteti by je nahradili - nehlede k tomu, ze se vrchnost! duchovni pr:ivem obavaji, aby takovi knezi neupadli do kadrstvi kdyz .by,je odstranili, nebo aby farnid, pozbaveni takto kneze, si nepovolali heret!ckeho. kazatele. Jaky vyznam ma skola pro katolictvi, ukazuje na ptikl~de k<2nv1ktu pro slechticke hochy, zalozeneho papezem Rehorem XIII. a k~ale~ St~pan:m B:ithorym v Kluzi pri tamnejsi koleji jesuitske, ktery se tak shbne vyv!Jel" zev by dnes vdker,a .slechta sedmihra~ska, byl~ katolickou, kdyby tomu boure valecne nebyly zabramly. Proto navrhuJe Pazmany papdi aby prikazal jesuitum v Trnave rocni subvend 2000 zlatych na konvikt pro'vychovu slechticke mladeze a 2000 zlatych pro kleriky. Doufa, ze pak v kratkem case n~st~ne ': Uhrach zm~na ptizniva katolidsmu. Jezto vsak Uhry jsou velmi rozsahle a Jedno kollegmm nestaci, doporucuje sloziti ve Vidni 10.000 zlatych k vecnemu uroku, z nehoz by se vyddovala druha jesuitska kolej v Uhrach,110 Otazka katolickeho skolstvi a jeho zdokonaleni je predni starosti aktivniho du:ha ,Pazmanyova. Zduraznuje stale, jako »unum necessarium«, ze pokrok katOltctv1 v Uhrach neni myslitelny bez vzdelanych a Hdnych knezi. K tomu je ~~ak tr,eba seminar~ ~ skol tizenych jesuity.1l1 Nedostatek skol je hlavni priC1nou upadku katohc1smu v Uhrach. Veri, ze vzdelani vede nutne k poznan! 0
EPistolae, 1. c. 1., 293-295. ~n Po~oroval vsak i mestskou skolu trnavskou, mravne i hmotne, a bral ji v ochranu pled JesUlt~, kten z mnoha ruznych duvodli takovym skoIam neprali, sry. Epislolae 1. 312-313 C. 194' 110
.
449, c. 297; 458-459, C. 303.
'
24
,
,
prave virya jest nejuspesnejsi zbrani v boji proti nekatoHkum. 112 Durazem, ktery klade na skolstvi a svou virou, ze vzdelani je dirigujid mod v duchovnich dejinach lidstva podoha se Pazmany jine vyznamne osobnosti XVII. stoleti ale v tab ore protivnem, totiz Janu Amosovi Komenskemu. zakladani a uddovani ruznych 11stavu duchovnkh, seminaru a koleji bylo treba penez. Zadost Pazmanyova v reI ad z r. 1622, aby vypomohla papezska kurie, mel a spiSe jen vyznam demonstracni; Kongregace byla v pocatdch a pracovala pomalu a Imrie penez nemela. Proto vyvstavala hroziva otazka, jak zajistiti Hdny, normalni duchod temto objektum. Neklidna doba byia krajne neptizniva tez hospodareni na statdch duchovenskych, pokud se vubec uddely jeste v rukou drkve, a zaptiCinila i podstatne zmeny v pravnim nazirani i dteni: revolucni element Reformy zachvel i konservativni tradid 0 drZbe a uzivanf (possesioet usus) d:kevniho ?e~;£ida d?cela i v kruzkh, ktere proti re~o~mad boiovaly a zllstaly verny stare V1re. Vzmkaly tedy spory a zmatky. Amb1skup Pa"zmany byl nepochybne stedrym podporovatelem ustavu drkevnkh, ale nestacil na vse s temi duchody, ktere plynuly ptimo k jeho rukam, trebas sve statky dovedl spravovati a jejich rynosnost rozmnozovati s podivuhodnou obratnosti. Aby vytvotil potrebnou kontinuitu v podpor:ich temto ustavum, snazil se zabezpeciti materialni zakladny uherskych biskupstev. Jednak mnoho a se zdarem pracoval k tomu, aby drkevni statky, ktere se dostaly do dzich rukou, byly vybaveny a restituovany drkvi, jednak hledel zajistiti hlavne vyssimu kleru pravo na testamentarni disposici s mobilnimi vecmi. Tim se dostal nutne do sporu s kralovskou komorou uherskou, jd laborujk s defidtem, vrhala se na statky po zemrelych knezich, zabirala co se dalo, odvolavala se. pH tom na urCite ptipady z doby Maxmiliana II. a vytvotila tim jistou zvyk~ lost, podle niz sVrSky po zemrelych knezich prinaIdely kralovskemu fisku. Z podnetu Pazmanyova podal uhersky klerus dsari r. 1625 zvlastni informad »drca mobilia praelatorum, vita functorum«, kdez se dokazovala nezakonnost a tedy neplatnost spolii, a postup komory byl oznacovan za pouhon usurpad, rozchvacovani drkevniho zbozi. Na to odpovedela komora, ze pravem trva na zvyku, ktery se ujal od dob Maxmilianovych (klerus dokazoval, ze se tak delo vzdy jen nepr:ivem), nebor movitosti kleru patti kr:ilovskemu fisku (probare nititur mobilia praelatorum esse fisd regii) , a dtovala take nejaka natizeni zemska, a sice takovym zpusobem, ze velmi podstatne usnadnila
K
112 Sry.: Cum dies ac noctes cogitem, qua tandem ratione catholica religio serio promoveri possit nulla commodior ac efficatior mihi occurrit ratio, quam ut iuventus erudiatur, ac succrescentibus ~atholicis sensim catholici multiplicentur ... Epistolae, I. 477, C. 319. - Quantas in animarum salute procuranda difficultates experiar ob defectum scholarum, in quibus iuYentus educari deberet, exprimere brevi scripto haud possum ... Ibidem, 1. 476, C. 317. - Ungaria scholis indiget, pro quibus erigendis ego, si possem, sanguinem funderem ... Utinam viderent Illmi domini cardinales necessitates ac vastitates religionis in Ungaria, non duo triave collegia, sed viginti ac plura necessaria esse deprehenderent. Nam certe in hoc tanta 'licentia haeresis nullus alius modus est reparandae religionis, quam si a Patribus Societatis iuventus erudiatur... pfSe papeZskemu nunciovi Karlu Carafovi r. 1626, srv. Ibidr?!1l, 1. 508-511, C. 337.
25
Pazmanyovi polemiku se svym elaboratem, »plnym pomluv kleru a hrubych urazek«.n s Arcibiskup v padnem vy-kladu historicko-pravnim, neopousteje takticky basi positivne juristickou, dokazuje neudrZitelnost presumpce kralovske komory a doporueuje elsaH kassaci tohoto zloradu komory, v jejimz postupu vidi nikoliv plneni »kralovskeho pnlva«, nybrZ jeho zneuZivani, a konei vyznamnymi slovy: »Tim jen dovozuji, ze pred dobou Maxmilianovou takova spolia nebyla sbirana k fisku, od toho easu vsak nebylo zadnym zakonem nejake nove pravo nalezeno a potvrzeno. Jest tedy evidentni" ze pouhou usurpad se deje, co Cint kralovska komora se spoliemi. A jako Vase Velieenstvo se snazi napraviti jine omyly (errores) Maxmiliana dsare, necht i nyni ukHe svou dobrotivost, ktera zde, co se tyee spolii, je skuteene na miste ... 114 Energicka apelace arcibiskupova a tiche zasahy chytreho jesuity-zpovednika Lamormainiho, pohnuly dsare r. 1625 k vydani naHzeni, jimz se dovoluje vyssimu kleru, aby 0 polovici svych nemovitosti mohl uCiniti zavet (nemel vsak v ni zapominati pHspevkem na udrZovani pohraniCnkh pevnosti, v eemz ustupek komore) a druM eastka mela byti ureena k drkevnim potrebam, hlavne pro zakladani a udrZovani kapitulskych knihoven. 115 Tehoz roku piSe Pazmany 0 svem zameru, jak opatHti staly duchod na zHzovani ~ ~ydrZovani skol k vychove katolicke mladeze. Navrh je skvelou ukazkou arctb1skupovy vynalezavosti. Jest pry premnoho drkevnkh beneficii v rukou kacHu, jimz byla zastavena komorami. Pazmany uvazuje svolati uherske preIaty a vymoci na nich, aby dobrovolnou kontribud opatHli mezi sebou dosta. citelnou eastku k vykoupeni jednoho takoveho obroei, ktere pak melo byti duchovnimi osobami k tomu ureenymi tak dlouho spravovano az by z jeho Cisteho vytezku mohlo byti vykoupeno jine beneficium obvykiym postupem. Teprve potom rna byti ono prvni beneficium udeleno vhodne osobe se zavazkern, aby kazdeho roku platila tretinu z duchodu tohoto beneficia na skoly a na v,"ychovu mladeze, a sice k rukam takovych spravcu, ktere prelati sami oznaCl. A tak rna byti postupovano v ziskavani ostatnkh beneficii zastavenych ko:noram.i .kadrum. N a takovato beneficia, opatrena timto zpusobem, mozno ~~y uvahb" se souhlasem kleru,. placeni jedne tretiny vytezku k reeenemu ucelu - zcela ve smyslu dekretu tndentskeho koncilu »De scholis erigendis«.116 Je z~ejmo, ze timto zpusobem, theoreticky uvazovano, to jest nepoeitaje s obdzem1 v konkretnkh pHpadech, ktere by se pochopitelne vyskytly se strany kralovske komory i nekatolickych osob, jimz naHkana drkevni obroei byla komorou zastavena, bylo mozno hladce stahnouti nekdejsi duchovenske statky zpet do rukou drkve, aspon v habsburskych Uhrach. 113 114 115 116
EPistolae, Epistolae, Frankl, 1. Epistolae,
I., 439-443, C. 292. I., 450-454, C. 298. c., II., 147 a n. I., 477-479, C. 319.
26
Doslo-lik teto svepomoci drkve skutecne a do jake miry se osve?e~l~, ne~ :muzeme zde sledovati. Jiste vsak dusledne provadena nebyla. Je to v1~e!l take z toho, ze ani poz~eji nebylo z~e nejakeho vetsih~ fondu k podpor?Va 1 katolickych skol a semmaru. UkazuJe se to na synode : r. 1~30~ ~~y .Pazn;a~y. vymohl, ze vyssi klerus uhersky se zavazal - krome v~o:mne cast~ v zavetl platiti roene zvlastni kontribuci podle taxace ObroCl, Jako prav1delnou pod117 poru na vychovu kleriku. vv v v, v' v' Tyto akce Pazmanyovy smerovaly. vsechny, s menS1m Cl vets1m zvdarem, k tomu, aby se vytvotila jista pravidelnost. a zavazno~t pHspev~u. na ,skoly. a seminare. Uhedtl prelati si meli uvedomitl vaz~ost s1tu~ce? .P~~~tl sve povmnosti k drkvi v duchu naHzeni tridentskeho konCllu a zaJ1sbtl JeJl ?udou~nost. Ale poeatek uCinil Pazmany sam, nemoha za danych okolnostt na n1koho eekati. Do podzimu r. 1623 shromazdil z duchodu arcibiskup.skych st~tk~ 115.000 zlarych, ktere upsal na zHzeni alumnatu pro. uherske klenky.. :ve .v1~n1. Spravou ustavu, jenz nese jeho jmeno - . Paz~~lllanum - ?ove~!l ~e~U1ty. V zakladad lis tine (1623) vytyka presne Jeho ucel.- alumlll n;ap byb pnpravovani k stavu k.nezsk~n:u, hlavne pro ~astora~l n~ venko~;. »Defec~us sacerdotum« donucuJe awb1skupa k tomu, ze proh sve~u ~epslmu p~esv~d: ceni zada, aby k vyssim studiim filosofickym a t~e~log1ck~ r,ta uvn1ver~;te videnske byli pHpousteni jen nemnozi z chovancu, Jezto potrebuJe predevs1m vv k'e«. 118v »subjekty, ktere by mu byly oporou v praI(S1. k n~zs v' v Hned nasledujkiho roku (1624) a take ~e svych prost~edl~u zalozl1 v ~~nave konvikt pro slechtickou mladez (nobilium Ju~e!-1Um Sem1?armm):. Jeho u~elem bylo Ziviti chude chlapce slechticke, kteH c1~teh st~dovat1. v koleJ1. ~odmmkvo~ bylo »radne chovani a zboznost«, jinak byh V~llll, mohh st~dovah, ~o chtel~, a vystoupiti kdykoliv. 1l9 V pozadi tohoto proJek!~ byla ovsem »rest1~uc; }labozenstvi predku«, neboi uherske zemanstvo se hlas~l~ te~.~y ," naproste. vetsm~ k vyznani evangelickemu. Jezto se detem evangehku pnJet1 do konv1ktu vy-
r:
0
0
117 ••• placuit Sacrae Synodo novam ab omnibus hujus regni Praelatis contributionem et beneficiorum taxationem fieri, quae non praesentes modo, sed et eorum succes~ores ad s~Iven~am quot annis hujusmodi sponte susceptam, seu etiam impositam pe~sionem, obItget,.e 9U1bus I~ u~um collectis alantur clerici et in pietate ac literis instituantur ~Iu~1 ad statum eccles;astlCUffi obItgatl . '.: Carolus Pherf/y, Sacra concilia ecclesiae romano-cathoItcae m regno Hunganae... II. (Posonu 1742), p. 309. . "V , k VV! ov d 'k e iti 118 Epistolae, I., 353 squ., C. 230, ale r. 1633, kdy Je JIZ vice nez J ~uze tut~ po mm,~ zm n ve prospech vyss!ho studia, srv. Ibidem, II., 430-431, C. ~39. K zalozenl alumnaru srv. tez k7a~oIus Rim ely, Historia collegii Pazmaniani (Vlennae 1865), str. 7 a n., a Frail, . c.,
II., 119 str. Quod cum ad officii pastoralis euram ac soIIteltu .. d'mem I'11 u d ve1 maxlme . per t'mere I'ntelligamus, ut catholicae religionis ac honestarum disciplinarum ruina~, ~uas yel. bello~um strages .vel haeresum fraudes intulerunt, quantum Deo auxiliante vale~';ls pnstmo n~t?n. re~tlt';lamus. IdClre? conatus omnes eo direximus ut vias ac rationes avitae Rel1glOUls ac erudltlOUls m !ntegrum restltuendae sollicite indagaremu's ... pray! v uvode zakladad listiny konviktu, srv. EplStolae, I., 404 squ., C. 269, a Frankl, 1. c., II., 142-143. Konfirmaci Ferdinanda II., Pazmanyovy »fundace svobodneho seminare slechticu uherskych v Trnave« viz u Katony, 1. c., t. XII., ord. XXXI. (Budae 1794), p. 312 squ.
27
slovne neodplralo (naopak, byly vitany s tiehou radosti), a hmotne yJhody lakaly, byla tim dana nenapadna prileZitost k protireformacni akci nikoliv bezyJznamne, jak ukazuje daHi vYvoj. ' . Ale jedna ko~~j pro habsburske Uhry se zdaIa Pazmanyovi nedostaCitelnou, Jak ,,0 tom psal J1z v m;n:c:ran?u Propagande, a jeZto trnavska byla brzo preplnena, rozhodl se zalozlt1 JesU1tskou kolej v Bratislave (1626) sloziv ve Vidni castku 50.000 zlatyeh, z jehoz uroku byla vydr.zovana. 120 ' V.
Pazmanya jesttitska ' " ttmys { P' , I"" kolej . v. Trnave. - Stav koleJ'e do r. 1635 . - D avny azm.,an~ttv ~a oz~tz ttntvets/ttt v Uhtach. - 0 patrent financnfch prostredkiJ. _ Trnave " 0 k on f'tl'maCl. Zalozent , ., ttlZtverstt)! .v , ' - Zakladacf listz'na. - Jed nan! s ctsarem a. papezem. - Zasah jesttitiJ. - Potvl'zent fttndacnt listiny Pazmanyovy Fel'~tn~ndem II. - Jednant s kttt'if 0 papezskott konfirmaci. - Nezdar to~oto ~stlo~ant a pl'avdepodobne priCiny odpirani papeze Urbana VIII. _ Raz ttnt~eJ'stty. trnavske po sfrance narodnostni. - Pazmany jako ttherskostavovsky patrIOt XVII. stoleti. - Otevrent ttniversity a zahajeni prednafek. 0
. NejvetSJ. ~ajem projevoval Pazmany 0 trnavskou kolej. Rekli jsme ze arcibISkup ..Forgae~ povolal r. 1615 jesuity do Trnavy, a jakym zpusobe:n se postar~! pm o,~uehod z 'p~o~osts;vi turcanskeho. Pro kolej prestavel budovu nekdeJsIho klasteEa dom1111kanskeho a s pomoci jesuitu Kaldiho a Szeghih ." mu ~os~~l ze Styrskeho ,H;adee rakousky provincial Theodor Busaeus, ~b~~f n~.tr:~ pr~pravy k ubytova111 Tovarysstva. 121 Vlastnim obnovitelem koleje jako ue~~I~te, Jest tep-:,ve Paz,,~any. Jdte r. 1616 (1. srpna) na nalehani sle~hty a mest~nstv~ o~evrel 3 tndy trn~v~k~ koleje pod vedenim superiora P. Jmho ~~ldlho (111~lmam, ,,~!t,eram pnnoplOrum et grammatices, syntaxim), r. 1617 pnbyla.'po~t1ka ~ pnsttm rokem rhetorika, posledni tHda tohoto nizsiho typu s~ol'y' kol~J" tr~avska" zU,stala ~z do r .. 1635. Zaku se prihlasilo nad ocek~vanl mnoho JIZ pn otevren1. Povest koleJe se sima; r. 1617 se poCitalo zakU pres 600, z toho 13 Zv rodin nejprednejsich. Prichazelo take mnoho det! prote,st~ntskye~ -:: az ze Sarysskeho Potoku - cimz trpely skoly nekatoHku a nenavlst pr~t1. radu ~~rust.a~a: !e"z~o se t. r. do prvni tridy zapsalo na 300, byl nueen aroblskup pnstavlt1 Jeste Jeden trakt a pomysleti na radikalni prestavbu
ymz
120 Ep' I jimz vzka::[OP~;m~~ 537-538, ~. ~60;.0 odr: oru }, pravnfch namitkach bratislavskych luterami, evellant sed suam .»' .. bPS! (t. J. B~~tIs!avstI) laborant, ut religionem catholicam stirpitus
Ivi
quot
~~fi ~~~ne, lis:~!a;~ad'~;~~d:E;iSk~:i;f~r~~ 1v~~~8,ut a;t~~t~~tl~~~,' /~;~~. 5~iom5~.fi~t.0~i~~
,.. ' c. . er tnan ovu on I!maCl (z 23 zarl 1628) srv u K I 1 ' 6-' D:Jtny koleje. v hlavnfch rysech podava Schonviizky Bertalan A P a ony, . ~., kP.. 32 k 33 1. h fog y m n a s 1 u m t" r t ' ( P , 0 Z son y! 1 r. at. rala radu jesuitskeho ~ z·e ~.: 11 h~hzson(y }896), ~tr. 25 an., lamze i akceptace koleje ad gene121 0 U la ! e esc 1 0 az z 13. cervna 1631) str. 488 a n (text) rtllS ef PI'ogl'eSStls, p. 54-55. , . .
28
celekoleje. R. 1618 bylo Ziku jiz skorem 700 a nasledujkiho roku pres 800, z toho na 100 Ziku z predni sleehty zeme. Tehdy zakoupil Pazmany, aby usnadnil ubytovani zactva, dva domy, jeden pro sleehtice, druhy pro nemajetne, kteH tam bydleli zdarma. Z uCitelu koleje se vzpominaji r. 1616 Baltazar Emrich, Jan Kr. Schifferer, Vojteeh Capenides; r. 1617 vedle prvnkh dvou jdte Jm Jankovic} David Seifrid a Angelus Gaset; r. 1618 pribyl Frantisek Szeghi, jenz zacal vykladati rhetoriku. Valka s Bethlenem prerusila uceni v Zati r. 1619; skola byla sice otevrena zase r. 1622, ale teprve od r. 1625 se vyucuje radne, bez citelnejskh prestavek, a sice ve vseeh tHdaeh. R. 1626 dostoupil pocet Ziku cisla 900, v nemz bylo jiz mnoho konvertitu z protestantstvi. Nejistota z politicke situaee, jeZ se odrazela i koleji, byla odstranena smrti Bethlenovou r. 1629; tehoz roku se stal Pazmany kardinaIem. Jesuitsky historik eharakterisuje tento dalekosahly obrat slovy, z nichz prorazi jasot vitezstvi: »Kdyz vyslo purpurove slunee Pazmanyovo, zacaly se rozptylovati mlhy Kalvinovy ... «122 K Hem tfidam gramatiekym pEdali jesuite r. 1625 jdte pHpravnou tHdu (elementa latinitatis), takZe az do r. 1635 mel a trnavska kolej eelkem sest tfid: elementa, principia, gramatiku, syntaxi, poetiku a rhetoriku. R. 1625 byl prefektem skoly (praefeetus seholarum) Adam Holovi~itts a z uCitelu se jmenuji podle tfid: Tomas Jaszbereni, Michal CherittJ, Stepan Keresztes, Elias Dl'as,~ovskj} Jan Zednik} Jm Moyses; r. 1633: Benedikt SzOlossi, Pavel Beche} Pavel Heles'veni, Michal Vetschauer} Ondrej Lotze} Stepan B1'1la a prefektem Petr Bellecitts. 123 Uspech trnavske koleje, vzbuzeny zajem kulturni, potreby katolicke restaurace i obecne potreby uherskeho statu povzbudily Pazmanye, aby realisoval svuj davny plan - totiz zalozeni university.124 Cetne a nakladne podniky arcibiskupovy, nahore jsme se dotkli jen nekteryeh, jakoz i neobycejna jeho oehota a stecirost, s kterou podporoval kaZdou vee cirkvi prospesnou, vyprazdnovaly ovsem pokladnu, zvlaste v leteeh do r. 1630. Od te doby se zlepsila take vynosnost arcibiskupskyeh statku, jejichz sprava vubee za Pazmanye byla vynikajici a tak pocatkem r. 1635 muze zase disponovati s 60.000 zlatyeh. Vedle toho mel za dsarem dluh 40.000 zlatyeh, kdyz r. 1632 na svuj naklad pobyval s ee1ym syJm dvorem v Rime, kdez jako dsarsky legat jednal deW dobu u kurie o ruznyeh politiekyeh i drkevnkh zalezitosteeh fiSe. 125 Dluh tento se snazil 122 Data 0 koleji nejpecliveji utHdena, cerpana z kolejnich matrik, rna Orltls el progresSIIs, 1>.64-94. 123 DrIllS et progress/IS, p. 94-104. 124 V proposici k provincialnf synode r. 1630 pravf mezi jinym: Caeterum, quoties animo concipio episcopatuum Hungariae latissimepatentes dioeceses, non magna me subit admiratio, quod haereses et ex ea ortae morum corruptelae tam repente, tam valide invaluerint! pJ;aeterquam quod enim nulla in tota Ungaria universitas, ut celebrius studium publicum f\lerit, ex quo viri docti ad animarum curam admoverentur ... Episloiae, II., 115, c. 599; ,ale jiz dHve; v' jinych projevech, mozno znamenati jeho umysl zaloziti nejake »generalnl'studiulIl« v Uhrach. 125 Akta teto legace, jak je usporadal sam Pazmany, vydal Aloysius lib. baro Mednyanszky,
29
---------------------,.. pak umtstiti na nejakem zbozl, jak piSe 0 tom cisarovi v lish~ ze dne 20. bfezna 1635 kterym proSt 0 zaruku na onen dluh z f.fmske legace zastavou nejakeho zbozi, jezto se rozhodl z techto penez a z jine jdte castky, kterou upiSe ze sveho, zriditi fond pro jesuitskou kolej v Trnave na zalozeni a uddovani university, jejlz potreba je evidentnl pro duchovnl i svetskou spravu Uher, neboe dosud nebylo zde takove skoly, v niz by se uCila filosofie a theologie. 126 Znovu o stejne veei piSe cisati 29. brezna; zada, aby suma ryloh z jeho f.fmske cesty, - kterou urcil »tak svatemu a potrebnemu dHu, jako jest zf.fzeni uherske university«, byla pojiStena na zbozi rajeckem. 127 Ale jednani nevedlo k ciii a nepomohlo ani zprostredkovani olomouckeho biskupa kard. Dietrichstejna, s n1mz pojilo Pazmanye pHtelstvi odedavna. 128 Clsar potreboval penez a proto zastavil zbozi za hotove jinemu. Pres to vsak dluh nebyl pochybny a arcibiskup s nim pocitati mohl. Zrejme take dostal zaruku, ze dluh bude podle potreby likvidovan, a rovnez cisar, jak lze souditi z dalS1ho, schvalil predem myslenku Pazmanyovu zaloziti universitu a sHbil, ze ji potvrd1. Soucasne, nebo spiSe jdte pred jednanfm s cisarem oznamil pazmany svuj umysl generalovi Hdu Muziovi Vitelleschimu, ze totiz chce »zf.fditi universitu v trnavske koleji otcu jesuitu« a jeji spravu svetiti Tovarysstvu. General jmenem celeho Hdu universitu akceptoval,129 avsak pr1slusny dokument zaHm jdte nebyl dorucen.130 Dosahnuv predem souhlasu cis are i generaIa Hdu, po kratSim rozhodovanl o sidle university (pomyslel zajiste nejakou dobu na Bratislavu), vydal dne 12. kvetna 1635 listinu, kterou se zaklada universita v Trnave. V diplomu, v nemz arenga, pripomfnajici ponekud obraty ze zakladad listiny university styrskohradecke, splyva s narraci a jehoz intitulace obsahuje vse~hny podstatne atributy pravomoci Pazmanyovy, jako arcibiskupa metropohtnfho kostela ostrihomskeho, ifCi nekolika mnohoobsaznymi vetami, proc dochazi k tomuto pravnfmu aktu a za jakych okolnostf a podmfnek universitll v Trnave zaklada. Kdyz pry casto v duchu uzkostlive uvazoval, jak bv mohl rozsltiti katolicke nabozenstvi v Uhrach a prispeti k vaznosti nejuslechtilejsfho naroda uherskeho, tu mezi vsemi prostredky zdaI se mu onen nejprednejsi, aby bylo zf.fzeno nejake uceni obecne, jfmz by se zjemnil duch bojovneho naroda a kde by se nadanf pouCili, jak spravovati cirkev nebo stat. Az dosud vsak branily provedenf tohoto umyslu valky v zemi a zvlaste jine nezbytne fund ace. Nyni zajiste jiz ma po ruce nejnutnejsi prostredky k zf.fzeni university i souPetri pazmany ... Legatio Romana (Pestini 1830); piSe 0 nl take ne vzdy presne a spravne Lud. v. Past Of, G esc hie h ted e r Pap s t e i m Z e ita 1 t e r d e r kat hoI i s c hen R es tau rat ion u n d des D rei s s i g j a h rig e n K r i e g e s. Gregor XV. und Urban VIII. (1621-1644), I. Abteilung (Freiburg i. Bresgau 1928), str. 441-452 ;enz nezna edici MedlIyanszkeho. ' 126 Epistolae, 1. c., II., p. 560-561, C. 939. 127 Epistolae, 1. c., II., p. 563-564, C. 942. 128 Epistolae, 1. c., II., p. 562-563, C. 941. 120 Srv. pozn. 131 (vYklad 0 zakladad listine). 180 Srv. pozn. 135.
30
hlas general~ Hdu, aby byla zalozenapri jesuitske koleji v Trnave a sv~r~na peCi i sprave Tovarysstva. Jezto vsak df.fvejsi fund ace koleje trnavske 1 JInc duchody, ktere dosud mel a trnavska kolej, musi byti zachovany neumenseny (to jest, slouziti svemu pr~otnfmu Melu u:cenf v pl?em rozsahu) o~evzdal ,do rukou P. JiHho Dobronoklho, rektor: koleJe trnav~~~~ ~O~OO~ uherskych zlatzc~ v dolarech a soucasne zapsal Tovarysstvu, v osobe JIZ receneho rektora, dluzm upis cisaruv na 40.000 zlatych, coz dohromady dava castku 100.000 zlatYch. Zpusob ulozeni a uZlvani techto penez urcuje Pazmany takto: Tovarysstvo neche obratl zm1nenou castku bud' na zakoupeni statku nebo zalozeni uroku,. vzdy vsak mimo Uhry, na,mist~ bezpe~nem,' aby z p~zitku tejf~h .byla" urychlena stavba koleje a skol od zakladu a potrebm profesof1 vydrzovam. Az bude dokoncena nutna budova koleje i skol a cely kapital ulozen bud' na uroky nebo zakoupenfm statku, tu z jeho uroku necht jest rocne 1000 zlatych obraceno na vyzivu chudych studentu v burse sv. Vojtecha, vystavene Pazmanyem. Toutopensi vsak nen1 Tovarysstvo df.fve povinno, dokud nebude ukoncena stavba, a dokud take zbytek one castky, totiz cisarsky dluh 40.000 zlatych - z jehoz uroku jedine ma plynouti duchod 1000 zlatych burse - nebude vyplacen a umfsten zakoupen1m statku nebo urol
31
<:istYm uroyslem zve1ebiti katolicke nabozenstvi a povznesti »milou vlast«. V zaveru, prtmo basnickeho vzletu, prosi boha, aby se rou »zaHbilo v teto obeti dobre vule«.131 Zalozeni university v Trnave melo podle svedectvi fundatorova dye pflCiny a take dvoji uee1: podporovati katolickou viru v Uhrach a odCiniti knlturni nedostatek uherskeho statu, jemuz se nedostavalo vyssiho ueeni, tedy vedle propagace viry ve sluzbach obecne restaurace katolicke i vzdelani a osvetove uvedomeni naroda, jenz za danych okolnosti byl od sta let ve zbrani, aby rou byla dana skoln1 pflpravou moznost osvojiti si vySSi ukoly povahy osvetove na poli drkevni i statni spravy, jak toho zvlaste vyzadoval moderni stat od poeatku XVII. stolett Universita byla ovsem zalozena pro vsechny pflslusniky uhersk~ho st~tu, ? ee~vz se, jd.te zroin.ime .. Jesuite, kteH ji vedli ~ na ni uCili, vttskovah Ull1Verslte svym lllternaclOnahsmem dlouhou dobu vyraznou peed sv,eho, nazi~~n.i na stat a narod. Na otazku, jaka to byla universita, kterou Pa~ma~y Zt1?tl v .,!,rnave, ?dp~vid~ )asne zakladad listina. Pazmany ztizuje Ull1Versltu prr kole)1 trnavskych )esUltu, kde se do sud ueilo jen na skole nizsiho typu kolejniho, ve ttfdach gramatickych, humanitni a rhetoricke. To byla ta stara fundace, 0 niz Pazmany mluvi, ze ma zustati nedoteena, ktera vsak byla d~'pl?e,na r:~ univ~rs~tu je~uit~keho typu n~vou fund ad Pazmanyovou, to jest pnda.ll1m t~1 k~rsu ftlosoflCkych s paralelnllll kursem mathematiky pti logice .a ethiky prr fysIce, eventuelne pti metafysice (jinak fakulty filosoficke) a dvou :~klavd~ich kurs~ s~holasti;ke theolo~j~, ktere spolu se etyrmi jinym'i kursy, cast~cne ?ar;le1nlml .( sv; P!.sma, kasuIstlky, kon~roversi a jazyka hebrejskeho), tvorrly ucell1 theoiogicke ()lllak fakultu theoiogickou). T~rdi-li Pa~man~, ze zaklada universitu, mysH tim tedy jen »studia supenora«::- fl}osoft~kou a ~heologickou fak~ltu - zcela ve smyslu jesuitskem a podl: ~at1~ell1 »Ratto. studiorum«. Teprve vsak ve spojeni tech to fakult s dosavadni )esUltskou kole)i v Trnave, jejiz skola az do ttfdy rhetoricke inclusive pre~st~vuje st~dium. nizs~, vgymnasial~i (studia inferiora), mozno mluviti 0 ge~erainim Stu~1U, U?IVersIte, podle predstavy jesuitske. Tedy Pazmany zaklada J"en ,tak~ltu ftloso~~c~o~ a th:oloflickou, ,al~,administrativnim i ueebnym sloucell1m techto studu, )ez nutne predpokladaJi absolvovani studii nizsich az do rhet?riky a ~ravidelne jsou n~ te~ze miste, kde »studia inferiora«, povysuje fakttcky kole) trnavskou na Ull1Versltu. Byla to tedy universita jesuitska v duchu a programu skolskych naHzeni Hdu - nemela take jako ostatni jesuitske akademie Ci university pravnicke a lekarske fakulty. To treba miti na pameti, 131 Epistolae, 1. c., II., p. 578-579; zakladad listinu otiskli take: Katona, I. c., tom. XII., ord .. XXXI: (Budae. 1794), p. 739-;-742; Georgius Fejer, Historia academiae scientiarum Pazmamae ar;hlePlscopalts ac M. Theresianae regiae Iiteraria (Budae 1835), p. 15-17, N0 VI. Miller de Brasso, 1. c., II., 178-183, N° CXCIII.; Podhmdczky Janos, Pazmany Peter elete (Budapest 1840), p. 75-80; Torok Janos, Magyarorszag primasa II. Oklevelek (Budapest 1859), p. 140-142; Pauler Tivadar, ABu d ape s tim a gy ark i r. t ud 0 man y_ egyetem torteriete I. (Budapesten 1880), p. 110-113.
32
mluvi-li se 0 trnavske universite a proto jsme typum jesuitskych skol venovali uvodni kapitolu, aby se preddlo ruznym omylum a vylozili, pokud a jak .takova: jesuitska universita je universitou v beznem slova smyslu, pokud a Jak je uplna nebo neuplna, a proe tomu tak bylo. Po vydani zakladad listiny usiloval Pazmany, aby jeho fund ace byla potvrzena od papeze i dsare, obdarena privilegiemi a mohla se pysniti co nejskvelejsim krestnim listem. Souhlas dsaruv v zasade jiz obdrtel a s teto strany se nanejrys obaval liknaveho postupu obou kancelaH, totiz uherske a dvorske centralni (nemecke), jimiz akt tento musel projiti. Papezi Urbanovi VIII. poslal snad jdte v kvetnu memorial, v nemz rozvinul znova duvody, ktere ho vedly k zalozeni trnavske university. Vykiada tam, ze pohroma katolicke viry byla- pr~ve v Uhrach tak ve1i~a~ jezt~ ~e »~ celem ~ralo~stvi ~osud n~dosta:al~ universIty, kde by se dostatecne vzdelavah schopni spravcove kostelu studiemi filosofickymi a theologickymi«. Z toho duvodu, jakoz i proto, aby »se vypestily talenty nar?~a nikoliv tupeho~~, za~ozil v !rn~v~ jesuits~mu unive~sit~ (universitatem reh~lOs~~ pat~um "S?Cletatts Jes~ 1ll clVltate r:gl,a Tyr?aVIe?S~ erexi). Dale miuvi 0 JeJim flllancnlm vybavell1, a tu se dovidame, ze prave koupil pro ni za 60.000 z1. uroku od mesta Augspurku. Ma pry jiz souhlas dsaHlv, ktery universitu potvrdi a udeli ji privilegia (Pazmany doce1a piSe, ze konfirmaei a privilegia od dsare jiz obdrte1, coz neodpovida presne skuteenosti), prece vsak prosi jeste papeze, aby take on »ze sve moei po Kristu na zemi nejvyssi« propujCil »snazeni sveho prep~korneho sluzebnika pozehnani ~ privilegia dustojna apostolske stolice« - a SlCe podle normy, kterou on, arClbiskup, v zvlastnim spise predkhlda. 132 Tento memorial pro pape~e j k~ncept privilegii, ktera by si pro universitu pHI, posHa Pazmany auditorovi roty Korneliovi J. Motmannovi, jenz byl zaroven dsarskym duvernikem v Rime. V pruvodnim liste opakuje totez, co psal 0 universite papezovi (jen s tim toz: dHem, ze presneji rozliSuje, kolik kursu a jake zalozil), a klade MotmannOVl na srdce, aby vymohl potvrzeni university papezem, ktere poklada za »velmi potrebne«.133 Soueasne piSe vicekancleti kurie kardinalu Frantiskovi Barberinimu a generalovi tcidu jesuitskeho Muziovi Vitelleschimu, aby radou i jinak byli napomocni Motmannovi. Svoluje, bude-li toho potreba, aby auditor nebo general pozmenili text memorialu nebo ptilohy (koncept vysad) podle sveho dobrozdani a dava docela souhlas predem, ze Motmann muze po pHpade vyhotoviti jiny memorial,134 Zatim general tcidu listem ze dne 23. eervna formalne universitu akceptoval,t35 ale vyskytly se soueasne ruzne obtize, predevsim v rade samem, co v
Epistolae, I. c., II., p. 581-582, C. 953. Epistolae, I. c., 11., p. 582-583, C. 954. EpiJ'tolae, I. c., II., p. 583, C. 954; 0 C. Motmannovi a Frant. Barberinim srv. Pastor, I. c., 485, 487; 254-256 a passim. . 135 PlSe 0 tom Pazmany Dobronokimu 28. srpna t. r., srv. EplSlo/ae, 1. c., II.,. p. 602~603, C. 972. 132
133 134
33
....
------------------------------------------------------------------------~
se tykalo nekteryeh detailu, na nez pnive Pazmany kladl duraz. Areibiskup myslil predevsim, z duvodu nam bHZe neznamyeh, na inkorporaei nove zalozene trnavske university s universitou videnskou a psal v teze veei list konsi. ston videnske university, kde ji oznamuje zalozeni university v Trnave a prosi, aby ji vidensH universita »adoptovala za deeru«, jezto se domniva, ze by trnavsH universita »mohutneji rozkvetla ve sHnu slavneho a prastareho ueent videnskeho«.l36 Tehoz dne poslal Pazmany, v stejne veei, list cisafi, ureeny ovsem spiSe kralovske kaneelafi uherske, jako podklad k dalSimu Hzeni, nebot cisar byl, jak reeeno, informovan jiz dHve a projevil souhlas s potvrzenim uni::ersity. Pravi v nem, ze zalozil v Trnave universitu »po zpusobe university ve Styrskem Hradei s filosofiekymi a theologiekymi kursy« a zada cis are, aby ji potvrdil ze sve moei jako cisar rimsky i jako hal uhersky a ozdobil vysadami, jimz se tesi jine university; minutu teehto privilegii doruei osobne rektor trnavske koleje. Cisar ma -- prosi dale Pazmany -- pusobiti na videnskou universitu a naHditi ji zvlastnim dehetem, aby se usnesla inkorporovati svemu ueeni tuto »prvni a jedinou universitu uherskeho naroda«.137 Ale trnavsti jesuite, a snad Hd vubee, nebyli nakloneni teto myslenee Pazmanyove a zamitali predbezne inkorporaei. Aspon Dobronoki, prvni rektor trnavske university, piSe r. 1635 ve svem denniku, ze inkorporaei university s videnskou universitou zatim odlozili, az by videli, jake by to melo vyhody nebo nevYhody.138 Pazmany, patrne pod Hmto tlakem, ani horejsi list konsistofi videnske university neposlal a vzdal se toho planu. l39 JeSte v jine veei nesouhiasili jesuite s ardbiskupem. Pazmany ehtel, aby universita jim zalozena byla nazvana »universitou papeZskou« -- »Aeademia Pontifieia« nebo »Apostolica« -- a toto pojmenovani melo byti v konfirmaeni bulle cisarske, jejiz koneept sam sestavil a poslal do Vidne. Rakousky provincial jesuitu, jimz byl tehdy Jm Forro, dobry znamy areibiskupuv, piSe 0 teto zadosti Pazmanyove Dobronokimu zrejme v rozpacich: titul »Akademia Pontificia« vzbuzuje pry na mnohyeh stranaeh zavist, nevi proto, jestli se vubee ma trnavske universite davati tento azev, kdyz premnohe jine akademie, zvlaste vidensH, nemaji podobneho 40 tttulu.1 Dobronoki pozdeji zaznamenava, ze titul »Apostolica Universitas« se v konfirmaei cisarske nezamlouval z mnoha duvodu, ktere jesuite bedlive uvaZili, a proto tez cisar ho nepojal do sve potvrzovaci bully,141 jez byla koneene po nekterych urgencieh netl'peliveho areibiskupa vyhotovena s datem dne 18. Hjna 1635. Ferdinand, jako zvoleny cisar Hmsky, vyznava, ze od poeatku sveho pano-
r:
136 137
188 139
140 141 142
Epistolae, II., p. 596-597, C. 966. Epistolae, II., p. 597-598, C. 967. Text u Frankla, 1. c., III., 163, p. 3. Frankl, 1. c., III., 163. . Frankl, 1. c., III., 164, p. 1. Frankl, 1. c., III., 164, p. 1. Epistolae, II., p. 605, C. 974; srv. lamze p. 609-610, C. 979.
34
vani v tlSi i v ostatnich zemich maje V obzvlastni pozornost~ dobro svyeh pod" danych snaZil se v prvni fade, aby pravda nabozenstvi katoliekeho byla obnovena, chranena i Sirena a aby stay cirkevni i vrehnost svetsH si uchovaly sv~j puvodni lesk. K" vytvoreni s~at;t ,s ,krest:nsko~. ~isciplino~"zdalo ;e" mU"n:!uCinnejsim prostredkem zakladaOl ustavu StudlJOlCh, na nez skutecne ne.setl'li nakladem nasleduje v tom pHkladu svyeh predku cisare Ferdinanda 1. 1 Rudolfa II.' a zvlaste sveho otce Karla, areiknizete rakouskeho, chapajicieh spravne, ze »jen mnozstvi osob ueenyeh prispiva k majestatu Imperia«. Vybizel k tomu -- pokraeuje se v konfirmaeni listine -- take knihta a velmoze sveho dvora a proto se zadostiuCinenim vita Cin kardinala Pazmanye, jenz svymi nevidanymi zasluhami 0 cirkev a skolu v Uhrich nema sou pete a ktery poueen vlastni zkusenosti, co zmuze presne traktovani vedy proti postupujicim heresim a poznavaje, jaky vyznam ma v sir em svete snaha Tovarysstva JeziSova 0 poznani veci lidskyeh a bozskych, zalozil v krilovskem svobodnem meste Trnave ueeni generalni, neboli universitu podle Konstituci jesuitskeho Hdu. V druM casti narraee konfirmaeni bully cisar prijima obvyklym zpusobem fundaei Pazmanyovu podle zakladaci listiny, do slova inserovane, a potvrzuje ji ze sve plenipotenee jako cisar me Hmske i jako hal uhersk.y,. ve vsech art~ kuleeh a na veene easy. Bere ve zvlastni svou ochranu tuto amblskupskou UOlversitu i eele kolegium trnavske a doporucuje pHzni svyeh nastupeu. Sehvaluje vseehna ujednani 0 hmotnem zabezpeeeni university, predevsim smlouvu s Augspurkem, jiZ se dne 23. eervna uskuteenila eloJ.mee fondu 60.000 zl. a potvrzuje zvlast vsechna preventivni opatteni jesuitu, kdyby mesto z nejakyeh duvodu nedoddelo splatky uroku v stanovenem terminu a v ujednane vysi. Po speeifikaei nekterych eventualit (0 pHpadnem zakoupeni se jesuitu, 0 duehodeeh tureanskeho proboststvi, kdyz by universita byla prenesena) udeluje cisar a potvrzuje bez vyhrady trnavske universite vseehny vysady, immunity, exempce, vyhody, prava a t. d., kterym se tesi »gymnasia, studia generalni, akademie a university«, kdekoli v rlSi, v kralovstvich a provineiich, jako jsou university kolinsH, vidensH, mohucsH, ingolstadtsH, prazsH, olomoueH a styrskohradeeH. Proeez rektor trnavske university, jeji kancier, dekani fakult a ostatni doktori i profesori maji privo vsem, kdoz slozlli pHslusnou rigorosni zkousku, udileti stupne akademieke, jako jsou doktorat, licenciat, mistrovstvi a bakalarstvi. Vsichni takto legitimne promovani doktori, lieeneiati, mistri a bakalafi budou pokladani za takove na vseeh universitaeh evropskyeh a budou ucastni, po aktu promoenim, vseeh privilegiJ:, milosH, immunit a t. d., jichz pozivaji ostatni na jinyeh universitach, kdyz dosahli takovych gradu, at jiz ona privilegia spoCivaji v akteeh externich, jako jsou akademicke disputaee, professe, exam ina, eensury a sezeni, nebo v odznacieh, jako jsou koziSky, Idobouky doktorske, prsteny i jine insignie, jako zezlo a pecet, jez prislusi prede vsemi rektorovi ak~demie, jejimu kanciefi, dekanum fakult a profesorum. Vysvedceni 0 studiich a diplomy akademiekyeh stupnu, vydane touto »arci-
35
............
--------------------------------------------------------.~
l' p., srv. 1 Katona, 1. c., p. 742-743 (jen cast 0 privilegiIch).' ,. , • c., I., 308 n. . 146 W'. W. T.omek, G esc h i c h ted e r P r a U ' . at (Prag 1849), str. 251. g e r n 1 ve r Sit It n.; srv. 1 K 0 II mann, Acta I., I, p. 67 squ.·
universite olomoueke a styrskohradeeke, jejiz vzor koneene tanul Pazmanyovi na mysli, kdyz universitu v Trnave zakladal. Jeste pred potvrzenim cisarovym jednal Pazmany v Rime prostrednictvim Motmanna a general a tadu, nebot pokladal za »velmi potrebne«, jak psal auditorovi roty, aby take papez universitu potvrdil. Brzo vsak zpozoroval, ze vee u kurie valne a vytuSil take pHCinu toho, nebo snad byl informovan yeaS z Rima. Je to videti z listu, ktery poslal nekdy v eervenci, jiste vsak pred 1. zarim, generalovi tadu Vitellesehimu, aby presvedCive vyloziI vicekancleti kurie kardinalu Barberinimu, ze »zamestnani juristicke a lekarske v Uhraeh nekvete a neni ho treba«, a nalehal znova na ryehle vyHzeni sve zadosti. Tento prekvapujici argument Pazmanyuv, jimz mel pusobiti general na kardinala Barberiniho, byl jen vyehodiskem z nouze. Zda se, ze prostrednici arcibiskupovi v Rime byli hned s poeatku upozorneni na obtize jednani 0 papezskou konfirmaci, jezto trnavska universita nema pravnicke a lekarske fakulty. Pres to vsak Vitellesehi v dopise ze dne 1. zaH utesuje arcibiskupa, ze nebude obtizno presvedeiti 0 tom Barberiniho. Podamo-li se ziskati vieekanclere, neni znamo, ale papez se presvedCiti nedal. Jiz 8. zari v liste Dobronokimu si stezuje general radu na Pazmanye, ze prWs speeha, nebot vee pry je toho druhu, ze ji nelze vytiditi tak ryehle. Vitellesehi radiI (jeSte pred potvrzenim cisarovym) provesti nejake zmeny ve fundaeni listine a psal 0 tom Dobronokimu 3. listopadu, ze papezsky diplom nemuze byti vyhotoven dtive, dokud nebude poslana do Rima »formule fundaeni«, jak jest nyni upravena. JeSti~ v dopise ze dne 2. unora 1636 piSe, ze »vsemi prostredky« praeuje k tomu, aby se dosahlo papezsk6 bully a konfirmaee pro trnavskou universitu. Ale bez vysledku; papeZ se zdrahal dati trnavske universite potvrzeni a jako duvod se uvadelo u kurie (papezuv' nazor nezname), ze nema pravnieke a lekarske fakulty. Definitivni konee usiIovani Pazmanyova, aby obddel pro svou universitu papezskeho potvrzeni a vysad, vyzniva v lakonickem zaznamu Dobronokiho ke dni 25. srpna 1637, kdez se ete doslova: »Byl dori.leen dopis od nejdflstojnejsiho otee provineiala, jimz se zakazovala promoee na bakalare pti nasi akademii; duvod toho byl tento: kdyz jeSte za zivota zakladatelova byla zadana papezska konfirmaee a kdyz byla odeprena nasi akademii, ponevadz ptl ni neni studia pravniekeho a lekarskeho, obaval se nejdustojnejsi otee provincial, abyehom podobne jako akademie prazska nevbehli do tezkyeh zapletek, kdyz byehom ehvatali s promoeemi.« Zaznam Dobronokiho je poueny. Vyrozumlvame z neho predevsim, ze papez trnavskou universitu nepotvrdil, jezto nemela fakultu pravnicke a lekarske fakulty; za druhe, ze jesuite, aekoliv obdrZeli konfirmaeni listinu eisarovu a mohli tedy pravem prikroCiti k promoeim, jeSte r. 1637 pokladali za uziteenejsi zddeti se udelovani akademickyeh titulu i nejnizskh stupt'iu, apy se pry vyhnuli nebezpeei, jez stihlo universitu prazskou. Ovsem zaieZitost prazskyeh jesuitu byla mnohem slozitejsi a doeela jineho razu, jak jeSte uvidime,
36
37
b~skupskou un~versito~~<,. musi ~Yt.i pHj.i,many ode vseeh koleji, akademii, ka-
pttul a pod.; tem, kten Je obdrzelt, maJl dopomahati takova vysvedeeni k dosazen~ ~,odnost1 nej:n sv.etskYc1:~ nybd i e~~kevn~eh, tedy i kanonikatu a jinyeh beneftell, kde se vyzaduJe kratsl nebo delsl studmm na nejake akademii nebo doktorat. ' ., ~a~onee pHjima cis~r pod sv~j patronat universitu a kolej trnavskou i s jeJlml duehody a ,osobaml; zavazuJe slavnostne sve nastupee a dedice i uherske sta;lY! 14~uehovnl a svetske veSkery, aby ji branili, zvelebovali a' vysadami d an 1. ." :otv~zeni~ cisarov~n: se stala. trn~vsk.a ~niversita verejnopravnym uCl~lstem, Jako vIOvnoe,enny clen kolekttvu Jesultskyeh universit. Cisar zdurazt'iuje, z<; byla z~loze;n~ ~azmanye.m podle Konstituci Tovarysstva JeziSova a potvrzenlm zakla~~e~ hsttny arClblskupovy, kterou v konfirmaci inseruje od slova do ~lo~a, "rozl!sule .dostat.eene, ~ jakou universitu bezl. Treba si take vsimnouti, ~e Jlv nekohkrat )me,nuJe; »arCl?lSkufs.kou universitou«, nebo proste »akademii«, Ja,k :asto slula J.es~lts~a koleJ, bud Jen s kursy filosofiekymi, nebo s filosofickYr:l1 a. t~1eolog:,s~yml kur:y zarovet'i. Potvrzuje ji vysady, ktere byly udeleny u~lv~rsl~am .v rl~l, v zemlCh koruny eeske i v zemich domacieh. Co se tyee vldenske Ull1Verslty, ktera od r. 1622 byla sloueena se zdeJ's"l' kol .,. 't k "v'h ( 1 "" eJ1 JesUl s ou vys~! ? 5ypu a mder:l11) ,14-1 Je samozreJme, ze cisar dotyka se jen teeh privil~gl1, Jez byla P~opuJeena teto puvodni jesuitske akademii (s fakultou filosoflC~OU a theologlekou), nebot videt'iska universita zustala i po sloueeni up Ina to Jest ~ela ~~z faku~~u 'p~avniek0;t a lekarskou. Take, uvadi-li cisar prazsko~ Ull1Ver~l~u, be.zelo zaJlste Jen 0 vysady koleje prazskyeh jesuitu, kteH se sice zmocntll faktteky staroslavneho ueeni Kadova r . 1622 , a1e k pravnlmu " . d" 1'" . uJe 145 nall1,,~ ,s ~u~en~ unl,versity ~ koleji doslo az mnohem pozdeji. Jestlize tedy v~po~ltav~ ~lsa~ v ~eto so~:~~los,ti ta~(e universitu prazskou a videt'iskou, jejichz ~a".na pr1V11.egla, Jako uedlst uplnyeh, byla sirSi a skvelejsi nobility (nobihsslma , studla)., ne~ kterehokoliv z novotvan1 jesuitskyeh i take universit ~navs~e, mozn? pr~rozet;-e mysliti jen na vysady filosofiek~ a theologicke ff. ulty ~e~hto ull1ver~~t, t.. J~ na prava, jez byla udelena jmenovanymi panovniky JesUlts (~m ,akade~l1m )este pred sloueenim s universitami a byla prenesena fO .slO?eenl na ftlosoflCkou a theologickou fakultu nebo koneene na privie$la~ JeZ byla s~oleena vsem etyrem fakultam, jako bylo udelovani aka demlek,reh hodnostt a pod. Tr~avska ~niversita se podobala rozsahem svyeh kursu, eelou svou podstatou, Jako ull1versita po prednosti jesuitska, nejspiSe P,
f
~43 eNr, rist~ria, ~. 17-22, N° VI., konfirmace otiStena i jinde: Torok 1. c. p 143-146'
aliI:': i/'k
In,
v
....
--------------------------------------~
a te~y p?uk~z na akademy ~razskou neni. ~?bre na miste. Duvod, proc ueini! prov1~e1al ~adu toto op:tren1, ned?"ve~u S1 J1nak vysvetliti, nez ze jesuite stale eekalt do te doby aspon na prohlasen1 papeze bud' verejne v konsistofi nebo soukromne v audienci gener:Hovi radu, ze bere na vedomi fakt zaloze~i uniyersi~r, .aneb n~. uY!5e~i, z~ nebude khisti preldzek - a snad i pHpad prazsky Je . u.em1~, ost~a~1teJ~1m1. !rebas, tedy nepotfebovali papezske konfirmaee ani pr~vl~egl1, ;ycl~avalt aspon f,ormal~i~o ~zavreni eele akee, kdyz s tim jiz jednou z~eal.1: a ~~valt 5~k naJevo u~kosthvy zretel k prerogativam papezovym, zaehova:aJ1:e predevs1m bezvadny postup v jednani, ktere vypadlo davno v J·eJ·ieh neuspeeh. 146 ~dpirani p~peze Urbana VIII. prosbe Pazmanyove neni zeela jasne. Duvod k:ery se u kune uv~del, jest sice zavazny a mohl by staeiti, kdyby odstranovai vseehny poeh~bnost1 ~ .ale .~oh? ne?!. Pape! mohl proste potvrditi universitu trnavskou v te podobe, pk J1 Pazmany zalozi!. Universita styrskohradeeka jez b~~a ;zo:em Pazmanyovi, potvrzeni papdskeho dosahla. Jak patrno, je' zde neJaka zahada. . ~ad jesu!tsky za generalatu Muzia Vitellesehiho (1615-1645) zazi! krit1ek~ ?bdob1 ~ byl" nu~en casto odrazeti utoky ruzne povahy. General, »velmi ~boz~y a sv~ty m~z«, Jak ho eharakterisuje Pazmany, nemel toho vlivu u kurie, Jako, Jeho predehud~e Clau~ius A9uaviva, osobnost velkeho rozhledu a pronikaveho. ~ozu.~u. y1tel~eseh1 nemel potfebne raznosti, aby uddel v mezkh expans1 J~S~1tu nekterye~ provin:,ii, ,zvlaste rakouske (kde si vytvofil nebyval?u POS1ct. P. LamOrma1ll1, zpovedn1k dsaruv) a ceske. Ovsem take politicka a etrkevni s1tuaee byla nebezpecnejsi za generalMu Vitellesehiho. Od zalozeni Konweg aee na SHeni viry, ktera znamenite zasahovala i do ved jd byly dosud fa~t1ekou dorr:~n0.u j~suitskeho radu, prestava bezprostfedni pusobeni Tovary~stva na .knrl1 a JesU1te jsou odkazani na jednani s Kongregad kde se ovsem sblhaly z~J~y ruz?orode a jez pfir?zene brala ohled take na po~adavky jinyeh korpor,act. e1r~eovn1eh. NeprekvapuJe tedy, ze za daneho stavu mnohy navrh a p~,stulat JesU1tu Kongregad neprosel, anebo byl odlozen. Ba v nekteryeh pnp~deeh se K?ng~:gaee p~st~vila zeela rozhodne proti radu. Ukazalo se to psn~ ve sporn JesU1tu s prazskym ardbiskupem kardinalem Harraehem 0 univers1tu. Nemozno se zde s1fiti 0 pHCinaeh roztdky;147 staci vzpomenouti, ze
11:.:
dO )v~d~ul.nfk 0 ~?t~:~enf papezske jest vyHceno na zaklade denfku Dobronokiho, z nehoz neju eZl, eJs~,uryv y pn?a~l, Frankl,!. ,c., IlL, 164, p. 1.; 162, pozn. 2.; 164, p. 1., s interpretael listii gen.er~Ia r,adu, a pr~vmC1~Ia ra~ouskeho (tamze, str. 162, poz. 1.; 163, p. 3.; 164, p. 1.. 164 . 2.) a I1stu Pazmanyovych, cItovanych nahol·e. ' , p v • H 147Jeo t om ce['I· a Iteratura, srv. aspon: Tomek,!. c., 252 an.; Frant. Krasl, A r nos t h r abe .arr~ch (~raha 1886), ~tr .. 367 n.; Ant. Gindely, Geschichte der GegenreformatJ 0 n In B 0 h men v (LeIpzIg 1v~94), str. 13?-194; nejdokumentarneji vsak Kroess, 1. c., II., str. 10::-144, k~,e osvetlena zvl. cmnost kapucma Magniho, dosud nepl'His jasna i v praci Ginf;lyove ~ pro pocat~y sporu kard. Harracha s jesuity 0 universitu pfinasi data i Hans Kiewni1lg, un t I a t u r be! I c h tea u s De u t s chI and 1628-1635. Nuntiatur des Pallotto 16281630, 1., II. (Berlm 1895, 1897) passim, jichz ani Kroess nalezite nevyuzil.
38
tehdy duvernik Harraehuv, italskoc~sky kapudn Valerian (hr. Magni) pomod vlivnyeh pratel u lmrie roznitil v Kongregad tazeni proti jesuitum do te doby nev1dane. Bylo utoceno i na jejich monopol skolsky a doeela na theologicke fakulte mela prestati neomezena vlada jesuitu a dovolen pflstup i doeentum z jinych radu. Ve sporn byla patrna snaha Kongregaee, aby universita i po slouceni s koleji jesuitskou zustala autonomnim uCiliStem s jistym regionalnim zabarvenim; aby tedy nevyrustala z luna jesuitske koleje a nebyla jen vreholem skolstvi jesuitskeho. To jest zajiste nova orientace, jiz byla zasazena predstava o nenahraditelnosti Tovarysstva ve vyssim skolstv1. A prave v nejprndsi fasi tohoto boje 0 prazskou universitu, kdy Propaganda, aby utiSila obecne poboureni v Praze, zakazala jesuitum na cas akty universitni, domaha se Pazmany u kurie potvrzeni a vysad pro jesuitskou universitu v Trnave. Lze se dohadovati, ze stin prazskeho pflpadu, jimz se dostali jesuite v nemilost u papde a Propagandy, trebas se za ne dsar stavel s velkou rozhodnosH - byl jen jejich poslusnym nastrojem - padal i na trnavskou universitll a odsunul tuto zaiezitost stranou. A skutecne byla to doba nejmene pflhodna Hdati papezskyeh privilegii pro novou jesuitskou universitu, kdy premrStene naroky prazskyeh jesuitu podpirane interpretad rozlicnyeh privilegii, zapriCinily rozvrat na universite! K tomu jeSte tfeba podotknouti, ze Pazmany od sve »legaee Hmske« r. 1632, kdy jako dsarsky posel jednal v Rime 0 politickyeh a drkevnkh zalezitostech me, nebyl u kurie »persona grata«. Odvazny kardinal v audiend u papeze odsuzoval kurWni politiku, pfHis zavislou na Frandi, a obvinoval ji pHmo z nestastneho postaveni katolicke viry v Evrope. Je znamo, ze Urban VIII. tezko zapominal ... A tak Pazmany zaneehal u kurie dojem cloveka »prndkeho a tvrdohlaveho« a po jeho odchodu se slfily v Rime povesti, ze radi Ferdinandovi II., aby prernSil styky s papezem a podobne. Jiste ze Pazmany nemel nejlepsiho mineni 0 papdske politice a neradil k pfHisnemu spoleliani na dobrou vuli papezovu - ale to se v Rime vedelo. 148 A snad i tato imponderabilia mel a nejaky vliv pfi jednani 0 papezskou konfirmad pro trnavskou universitu. S dohady tem i mozno pOCltati, dokud nas uplnejsi znalost pramenu nepouCl bezpecneji. Pazmany se tedy nedockal »milosH« papezskyeh, uspokojil se vsak pHzni dsarovou a soustredil svuj zajem na universitu, ktera mela slouziti drkvi a »drahe vlasti uherske« nebo take, jak se nekolikrate vyjadruje, »narodu uherskemu« (hungariea gens). Tomuto pojmu treba rozumeti, jak mu rozumela 148 Srv. k tomu Frankl, 1. c., III., p. 8 a n.; od tehoz Frakn6i Vilmos, Mag y a r 0 r s zag e g y h a z i e s pol i t i k a i 0 s s z e k 0 t t e t e s e i a R 6 m a i s zen t s z e k k e I, III., 1526-1689 (Budapest 1903). str. 336 n., a zvl. Pastor,!' c., 443 n., kde hojnost piivodniho materi:i1u, ale vyznam legace Pazmanyovy ie patrne zkreslen, soudi-Ii Pastor, ze skonCila uplnym nezdarem _ vzdyi prece elSar aspon penize dostal, i kdyz ne tolik, co Zidal pazmany. Bohuzel nem zde misto rozebirati nespravny postup Pastoruv, jenz nevyuZiI velikeho materialu, ktery prinasl a jenz svedcl proti jeho Heenl.
39
doba - oznaeuji se tim prislusnici uherskeho naroda ve smyslu stavovskem a statne politickem bez ohledu na jazykovou nebo narodnostni pfIslusnost. 149 Z positivnich dat 0 universite trnavske vidime, ze nelze zde mluviti 0 »mad'arske« nebo »slovenske« universite v nasem slova smyslu. Byla to universita »uherska«. Studovali na ni uherStl statni pfIslusnici bez rozdilu kmenoveho a reeoveho puvodu, t. j. Mad'ari, Nemci, Slovani, zvlaste Slovaci a Charvati a nejen pfIslusnici stavovskeho naroda, to jest vlastni politicke obce narodni (slechta, zemanstvo a elenove kralovskych svobodnych mest) nybd take aspon v dobe pozdejsi poddani vrchnostl duchovnich i svetskych.' Nebyla uzavrena ani pfIslusnikum jineho politiekeho naroda, jako byli Moravani, Slezaci a Cdi. Za techto okoinosti jest historieky llpine zduvodnene, spaHujeme-li v zalozeni trnav~~e university dulezity kulturni moment nasich dejin narodnich. Zalozena v kraJl slovenskem, mela slouziti kulturnim poHebam Slovaku trebas nikoliv pouze, jim a, jak za daneho vyvoje narodnostnich pomeru uhel:skych bylo priroz:ne, ~ebyla a ne~ohla byti »slovenska« v dndnim slova smyslu. Jak techto moznostl bylo VyUZltO a pokud prospela skuteene narodne kulturnimu zivotu slovenskemu, jest jiz jina otazka, kterou mozno sledovati jen v sirSim ramci dejin narodnosti v Uhrach od stoleti XVII. O~se"m ~a~ladatel university Pazmany byl rodem Mad'ar a nelze pochybovatl, ze sl.teto kmenove pfIslusnosti byl vedom - nikoli vsak v tom vyznamu a ?osahu,. Jak. c~ce Szekfii, jehoz portret arcibiskupa je jinak znamenitou ukazk~u hl;tot1cl~eho a psychologiekeho umeni,150 Szekfu pravem upozornil na neksere .stranky zJevu Pazmanyova, zanedbane v praci Fl'akn6ie, jehoz trojsvazk~vy sp~s vybudovany na prekvapujicim mnozstvi puvodnich pramenu, je stale ddem zakladnim pro poznani cirkevni i politicke Cinnosti kardinalovy. SzekjU ta~e mluvi 0 vlastenectvi Pazmanyove a cely ten passus je zahalenou pDleml"kou s protesta~t~ky~i dej~pisci mad'arskymi - nez, pokud mohu souditi, za~el : te~~ .~pOSICl ,dale; ne: se" shoduje s historiekou skutecnosti. Jeho Pazma?y Je pI1lts".»~ad arskym clovekem« XIX. stoleti: rysy romantiekeho nadonaltsmu JSou C1rym anachronismem na osobnosti z rozhrani XVI. a XVII. stol~ti, vychova~e v Tovarysstvu JeZiSovu a proniknute stavovsky-statnim patriotlsmem. Nenl nutno se tim podrobneji zabyvati; jak byl Pazmany vzdalen 149 y~ajaky roz~iel narodnostny v slozeni tohoto naroda uhorskeho sa neuplatnuje' jeho clenom bol kazdy, kto budto zrodenim, pozemanenim, alebo prijatIm nadobudol vysadneho p~stavenia svoI:>odn~h~, bez,ohl'adu na recovll alebo narodnostnu prfslusnost ... A skutocne vsimame-li si obsahu oZr;tacen~a »naroc! ?hor~ky«, nemozeme nezistit, ze vedla zretelu stavovsb~ho .. : je zakladnym znakom pOI,mu leho ?~lrt1cko-uzemny taZ v tom smysle, ze »Hungarus« v tomto spojeni (natio Hungara atd.) .n~oznacule snad prfslusnika mad'arskeho kmena, ale Clena uhorskeho naroda v smysle statnom a p?lrt1c~om, tedy.v nasom smysle stya~nu prislusnost uhorsku, viazanu ovsem na svobodny stay ve~elno~ravn~. panlel Ra~aJ1t, K l' 0 C.l at k? m m. a d' a f i z a c i e, I. (Bratislava 1927), 67-68, SOz pla5l pIne 1 pro stolett XVII. Srv. 1 Zdenek Kallsta, U v 0 d d 0 l' 0 1 i tic k e ide 0 log i e c e,s kd e ~ Ok? a r 0 k a (Brno 1934), str. 34 an., kde analogicky vyklad 0 stavovskem pojmti »naro aces eho«. . 150 H6maJ1 B.-Szekf/; Gy., 1. c., V., p. 382 n.
40
kmenovemu a reCDvemu citeni moderniho nacionalismu, vysvita jasne z jednDho pfIkladu, ktery uv~du misto mnohych. Ke konci sveho ziv~ta, zakoupil pro synovce Mikulase, posledniho n;uz:~eho poton:~a t~hot~ staroZ1tneho rodu, nejake statky na Mor,ave. So~hlas C1S~.ru~ k tom~ JIZ m~l a !:dnalo s:' aby moravsti stavove inkolat uznalt a »pftJah« mladeho Mdmlase. Kdyz byl tedy vypsan snem. ~o~avsky.' pro~i~ Pazm~ny "ol~~,ou~~eho biskupa. kar~i~ala DietrichStejna, Jenz patnl meZl Jeho ?eJd~~e:neJsl. pra,t;le, aby se uJal ;reC1 na sneme a zaridil svou autoritou hladke »pf1Jetl« Mlkulase meZl moravske stavy. V jednom dopise kardinalovi DietrichStejnovi (1634), tykajicim se teto zal.e: zitosti, vypravuje Pazmany zaj!ma~ym zpuso~em, p;o~ ,~; rozhodl za]<:?u?lb sveho synovce prave na Morave. Jepch rod pry pochazl JIZ z doby sv. Stepana krale od onoho Hunt Pazmana, jenz priSel »z Germanie« a stal se vudcem vojska Stepanova. Od toho casu trval tento rod v Uhrach az dndniho dne, kdy po meCi zustava jiz jen jediny, devitilety chlapec. pazmany. s~ ,Preje, aby se rod vratil »do Germanie«, odkud vysel, a proto se rozhodl u6mb z posledniho muzskeho potomka sveho rodu »dokonaleho Moravana«,151 to jest elena moravske obce politicke, moravskych stavlL. "" ' Tak chapal Pazmany pojem »naroda« a »vlash«, neboe clovek XVII. stoleh myslil stavovsky a citil nanejvys lokalne p~tri,otick~; i k~yz si SV?U km~~ovou prislusnost uvedomovoval, nenalezl pro m vysadmho mlsta v hlerarchu platnych hodnot doby a jejiho myslenkoveho Hdu. ,. Pazmany Hdal v zakladaci listine, aby jdte tehDz roku 1635 bylo zahaJe~o universitni cteni kursem filosofickym. Kdyz konecne dosla cisarsld konf11'mace a ustaven profesorsky sbor, byla 13. listopadu otevrena trnavska universita s velikou slavnosti za ucasti slechty i lidu, kUru svetskeho i Hdoveho. 152 Za nadhern6 inscenace jesuitske odevzdal zakladatel prvnimu rektoru university, p, Jifimu Dobronokimu 153 funda~nil~stj~~ i konfirmaci cisafs,kou, opatrenou obema peeetemi, zlatou (bullou C1;) 1stf1brn~u s~kr~tem haL). P,? prosiovu Pazmanyove promluvil P. Tomas Jaszberent/ u J~nz dovozoval, ze pro dobro Uher neni nie dulezitejsiho nad zakhldani akademti. Druhy den - 14. listopadu - zahajil cteni" al~adem~cka P. Ma;tin kovic/ 55 profesor logiky, prednaskou 0 podstate ftlosofte rozumove. Tehoz
i
;al:
151 Nam praeter unicutn 110vennem puerum, germani fratris mei. f.ilium,. cui bona qU~7dam. in Moravia coemi, nemo superest virilis sexus ex paterna m.ea consangUlmtate, lta, quo~ .f~mll101a lsta a tempore sancti regis Stephani (ad quem ex Germama Hunt Pazman ductor mllltJa~ ve.nerat) hucusque perpetua successionis serie propagata, in unico puerulo haeret, quem Ge~maDlae lterum reddere ac tot aliter Moravum facere constitutum habeo. Eplstolae, 1. c., II., p. 532, c. 916. 152 Nasledujid liceni podano podle bezpecnych ~at DrIlls et pr;;gresslI!" p. 105-118. . 153 Casto vzpomlnany J. Dobrolloki byl r. 1626 mlstrem svobodnych umem a doktorem theO~Ogle na universite videnske a pOZlval tam velike vaznosti" srv., Scb~'atlf, 1.. c., 3.;>.9; ~yl spol~pracovDlkem arcibiskupoy:fm pH zakJadani a organisovanl trnavske UDlverslty; 0 leho Zlvote srv. tez Kazy, 1. c., p. 279-280. f 6 154 V letech 1626-1627 profesor videnske university, Scbrall ,I.e., 359, ,3 5. , y, 155 0 nem DrIlls· et progresslIs, passim, a Kazy, 1. c., 282-283, kde hlavDl data z leho Zlvota.
41
1:oku se jeste zacalo ~.., dve:na kurs~ ~asuistiky a kontr?ver~i, ta.kZe profesorsky sbor i rozvrh prednasek lllauguraclllho roku trnavske un1vers1ty mel tuto sestavu a podobu: Ondrej Hellesveni nejnizsi tridu (infima), FrantiSek Topos principia, Mich.al LuHic wamatiku,,Jan N.ddasivs!n:ax, Jm Blldaj poetiku, Jm Haman rhetonku, Martm PalkovIc log1ku, Stepan Keresztes kasuistiku a kontroverse (zaroven dekan jazyku, »linguarum«), Tomas laszbereni kasuistiku (zaroven dekan filosofie), Jm Dobl'onoki, rector magnificus. R. 1636 pribyl druhy profesor filosofie P. Stepan GOJzthoni a magister disciplin mathematickych. Rektorem koleje a university se stal dosavadni provincial rakousky P. Jm 56 Forro/ jenz byl od noveho provinciaIa rakouskeho P. Michala Summer157 eckera promovan na doktora theologie a Sam zase Martina Palkovice a Stepana Goszthoniho promoval na doktory svobodnyeh umeni a filosofie. N asledujiciho roku 1637, v zaii, prohlasil Palkovic - ritu academico - prvnich 24 posluchacu filosofie bakalari svobodnych umeni a filosofie. Pocatkem skoiniho roku 1637/1638 zacal prednaseti treti profesor filosofie, Mikulas Vesseleni, a .profes?r the~I~gie ~oralni, Martin Klin!!,enpe1'!!,er. Koncem roku po verejne d1sputaCl z cele fllosof1e bylo 11 kandidatu prohlaseno mistry filosofie. V skoInim.r. 1638/1639 pribyly dva kursy scholasticke theologie a tim magistrat univers1ty doplnen, jak to zadal Pazmany, jenz se vsak toho jiz nedozil. Od tohoto roku ma trna~ska universita fakultu filosofickou a theologickou, vsechny funkce qkademlCke obsazeny a profesorsky sbor v plnem poctu; v nizsich tridach (in humaniori literatura) v r. 1638 u61i: Ladislav Vid 158 elementa Stanislav S!wi~cki principia, Michal Na!!,y gramatiku, Tomas Furst syntax, Antonin Hemflm!!, poetiku, Maxmilian Kaspar Oderwolf rhetoriku; ve filosofii: Krystof Spadon zaklady ,iazyka hebrejskeho, Ondrej Guetsold ethiku a mathematiku, Michal T ani1 50 Iogiku, Mikulas Vesseleni fysiku, Stepan Gosthoni methafysiku; v theologii: Martin Palkovic kontroverse Lukas Krajacic theologii moralni, FrantiSek Pizzoni160 a Matyas BastjanCic ;cholastickou theologii; rektorem toho roku byl zase Jm Forr6. V sestem roce university (1640), v nemz bylo take osIa;eno ste vyroci zalozeni Hdu Tovarysstva JeziSova, pribyl jdte profesor sv. p1sma Kaspar Cornaells a ze Siovanu toho roku uci na universite ~~rtin Palk,ovic, jenz je dekanem theologicke fakulty, Jan Illraj, Lukas KraJaf'c, Ondr~J Z~dnf~, Jan Klobll'fickj a Filip KallsiC, Bylo by zajimave sledovati dale rozvoJ ulllvers1ty trnavske po vsech strankach, ale to jsou jiz dejiny jeji a nasim ukolem bylo jen vyHCiti »ortus« university, jak doslo k jejimu zalozeni a jaka byla podstata teto fundace. 156 ~azy, l: c., 274----279, vynikajfd jesuita mad'arsky, rakousky provincial od r. 1629-1636, srv, RatIo stlidlOrtlm, I., p. XVII.; srv. i FI'akn6i, A hazai ... iskolazas, p. 248. 157 Provincial em rakouskYm 1636-1639, ibidem, 158 V letech 1680-1684 rak. provincialem, ibidem, 1~9 Do r. 1636 clen koleje Germanico-Hungaricum, Veress, Matricula, p. 36, 1"0 V Jetech 1661-1665 rak. provincialem, Ratio stlldiorll1n, I., p. XVII.
42
VACLAV MENCL:
UNIVERSITNf BUDOVY V TRNAVE. azde mesto pozorujeme-li je jako jednotny a nedelitelny celek, m~ svo}i osobitou, pHsne vyhranenou fysiognomii, na niz spolupr~covaI~,~11stot1e s umenim. V kamennych jeho tazich jsou zvecne~y Jeh? ~epny. tak citlive jako ve tvafi cIoveka prozite radosti a zaly. Je pf1roze~e, ze to J~o~ jen veiika a slavna obdobi, kdy zivot v tepnach mestskeho .0rgall1s~u p~udceJ~ bi!, ktera tvoH charakteristicke rysy jeho imposantni~o }J,evu" Avsak 1 mezl temito periodami vzestupu a rozkvetu byl? to .obyceJne . J~n )ednou, k~y se podarilo lidskemu umeni spolu s geniem n;.ls.ta S1 podma~lt1" vs~ch"ny ruznorode prvky, z niehl mesto sestav~,a. vytvontl obraz tak umerny, ze uz nebylo pozdeji mozno tento soulad POrus1t1. , ". v Pro Trnavu, jak ji dnes zname, nadeSel tento osudov~ ?kamz~k tehdy, kdy~ obavany »nepfitel vseho kfesranstva«, Turci, se zmocll1h Ostfthomu ,a. ~dyz r, 1543 byla ostrihomska kapitula i s arcibi:kupe~ nueena se UChY}ltl, d~ Trnavy, Tato udaIost mela prirozene dalekosahly vyznam pro ~elk?vJ vY~~l tohoto mesta, ktere jako sidlo primaso;o se ~azem povzn~sl~?,lezl neJpr~dneJs1 inesta tehdejsich Uher a po strance Clrkevnl se stalo neJvyssl metropoh, skutecnym Rimem zeme, Uz tato okolnost sama byla by staCila k tomu, aby ;e t~ stavebni ruch razem znamenite povznesl. Avsak stastnou,,~hodou o~olnost1 ~f1: padlo arcibiskupovo presidleni prave do doby, kdy se zacma,lo ~rOvt1ref~rmac?! usiH drkve jehoz hlavnimi vudci vedle cisarskeho dvora byh prave ostfthOmS,~l . 'b'· k po've' a J'imi podporovani Clenove Tovarysstva JeZiSova. Presto, ze arCl is u ., , ,, . 'h d" p'" snad jinde vitezny nastup noveho bar~kni~o ,umell1 SOU;'1S1 J~n na,,? ne s" tlchodem jesuitskeho Hdu, je baroknl umell1 v !rnave s !lmto rad~m ~~sne s 'ato, Na podporu jeho protireformacni Cinnostl byJa,mu 1} Trnav~,~ve:~n~ ~chova mladeze, s pocatku jen ve forme kolej~, kter~ se vs~k "pozdep ptl;n! arcibiskupu rozrostla ve vysoke uceni, akademll,..,Ie pt1to~ene~ z~ tak dulezlte obdobi v dejinach Trnavy, ktera se ted' stala i mestem t.tn1V~;S1tr:l~, zanec?~lo v jejim architektonickem vyvoji nesmazatelne stopy, A Je ptlznacn7 pr? depny umeni v Trnave ze s pHchodem jesuitskeho Hdu se zacina, ale 1 s Jeho odchodem se konc1 nejskvelejsi jeji stavebni obdobi" ~teremt.t mest? dodnes de; kuje za svuj stylove jednotny vzhled, za svou vyvazenou slluetu 1 za malebne v"" interiery svych namest! a ulic, o jakesi stavebni Cinnosti jesuitske slysime v Trnave uz v dobe renesanc?1. Arcibiskup Mikula8 Olah (1553-68) po delSim vyjednavani s. rakouskym provincialem jesuitskeho Hdu dosahl to,tiz t~ho, ze r, 1~61 byh" do T~navy vyslani3 jesuitsti knezi; i usadil je prov1sorne v so~kromem dom~, ktery P!O ne pronajal a teprve v listopadu toho roku dokonCll stavbu noveho kolegla, kam je pak' prestehoval. Tento pokus OIahuv zustal vsak jen bezvyznamnou
ty
43
-------:----------.~
." d stavebnkh dejinach Trnavy; uz po sesti letech jesuitskeho pusobeni eplSO ou v ,. v dl b v, I ' v k'!( , t d Vste znlcH veIky pozar, Jemuz pa. a v 0 et ce a mests a Ltvrr se s 0 pa ev'ti medomy novy' J'esuits'Y 1 ' dOurn 1. sou vk I a pro toZe v ra, v'd kt' t t v t' ery se os a ne za 1m zneli dko, 'vo sa prateIil s ,mistnimvduchov~nstvem, ~emevI s d ostatek yroSb:e u ant mecenas~) aby svoji kolej opet vYZdvlhl z rumu, nezbylo mu nez aby Trnavu zase opusttl. VeIkolepa stavebni Cinnost drkve se pocina v Trnave teprve ve stoletf sedmnactem. Jdte na pocatku tohoto veku nebylo tu novejsiho kostela; vsechny chramy, ktere mesto tehdy melo, byly jdte z doby vrcholni gotiky, kdy pHzni krale Ludvika se Trnava stala na cas jednim z prednkh mest gotickych Uher. Eyla to predevsim velka basilika sv. Mikulase, stojid pobHz mestskych hradeb na vychodni strane, pri niz se nejenom uz od nejstadkh dob soustred'ovala farni sprava mesta, ale jiz si zvolil uhersky primas po svem prkhodu i za svuj katedralni kostel. V jihovychodnim rohu hradeb staval tehdy jeste asi dreveny klaster mnisek sv. Klary, ktere se tu usadily hned pfi zalozeni mestskeho pudorysu, a k nemu pHlehal goticky jejich kostel. Pri Dolni brane, odkud vychazela cesta k Bratislave, stal - podle stredovekeho zvyku - kosteHk sv. Heleny, nejstadi to architektura v meste, naleZejid k sousednimu spitalu; na zapadni strane byl ode davna klaster frantiskansky, s kostelem sv. Jakuba a konecne na severovychode mesta lezel klaster dominikanu, goticke staveni s pfilehlym kostelem sv. Jana Krtitele. Jinych kostelu v meste tehdy nebylo; vyjmenovane stavby kryly uplne stredovekou potrebu, coz je tim pochopitelnejsi, uvazlme-li, ze poctem svych klasteru predstihovala Trnava uz ve stredoveku obe predni mesta hornouherska, Bratislavu i Kosice. Nad zubatym cimbuHm hradeb mezi sindelovymi strechami jejich bast a bran vynikaly jeste na pocatku XVII. stoleti v prospektu mesta krome nekolika hrazdenych stitu prednich mesranskych domu jen obe veze farniho chramu, tehdy ne zcela jeste dokoncene, a cibulova helma mestske veze, stojld na rohu namesti; kostely radu zebravych a kazatelskych, verny tradidm svych rehoH, vezi nemely a vetsina domku, stojidch na uzkych parcelach v ulidch mesta, se spokojovala jen pHzemim, nejvys jednim patrem. Tento obraz .(Ilesta, v podstate stale jdte stredoveky, se zmenil, jakmile na zdejsi arcibiskupsky stolec dosedl jesuita Petr Pazmany (1616-37) a zapocal odtud sve rekatolisacni dilo v zemi. Bohatymi dary se ptiCinil 0 to, aby se vsem kostelum v jeho metropoli dostalo dustojne upravy, ktera by nejen odpovidala povym nazorum umeleckym, ale i vyhovovala narokum, jez na funkci i vy~ zdobu kostelniho interieru kladly nove methody drkevniho boje. R. 1629 venoval 140.000 zlatych na vnitlni vyzdobu a zaHzeni sve katedraly sv. Mikulase; zaroveii nove sklenul lod' kostela klarisek a na miste vetche kIasterni budovy postavil tu nove kHdlo, ktere svymi rozmery znamena prve novodobe zasahnuti do stredovekeho pudorysu mesta. Noveho vzhledu dostalo se vsak Trnave teprve obema velkymi novostavbami kIasterrtkh kOStelll: Hdu frantiSkanskeho (1633) a Hdu jesuitskeho, jicbZ volutova pruceH a cibulove veze daly Trnave jeji dnesni barokni siluetu. .
44
---_
........._ - - - - - - - - - - - - - - - - - . " '
Stavebni Cinnost jesuitska je pak po cele stoleti sedmnacte v mestc~ vudci. Kdyz jeste roku 1615 Pazmanyho predchudce, arcibiskup Fr. Forgach (1607 az 1615), pfivedl nazpet do mesta jesuitsky rad, nalezl pron misto v byvalem HiStere dominikanu pH kostele sv. Jana. Tehdy byla to budova jiste uz velmi stara, ponevadz dominikani ji ddeli uz od dob, kdy mesto bylo zalozeno (1238; neni vylouceno, ze jejich kostel byl nejstarSim kostelem v meste, ponevadz Trnava rna obraz sv. Jana Krtitele ve svem znaku). Skutecne se take z pisemnych pramenu dovidame, ze dominikansky kostel byl uz r. 1580 temer pusty, bez stropu i strechy, a klaster zcela opusten - stalo se tak patrne po velkem ohni mesta r. 1566. Jesuite, byvse sem uvedeni, nejnutnejsi si asi chatrne poopravili, protoze r. 1616 tu uz pobli vyucovati. Definitivniho kostela dostalo se jim 0 malo let pozdeji, a to, jak hlasa monumentalni latinsky napis v fimsovi jeho fasad, peCi a nakladem palatina uherskeho kralovstvi, Mikulase Esterhazyho, ktery od roku 1627 obyval by-valy Thurzovsky zamek ve Velke BytCi (DIVO IOANNI BAPTISTAE P. D. SQ. COMES NICOLAVS EZTERHAZI R. H. PAL.). Nekdy pred rokem 1628 byl stden gotleky dominikansky kostel a na staveniSti, takto vzniklem, polozil Esterhazy spolu se svou manzelkou Christinou, rozenou Nyari, r. 1628 zakladni kamen k novostavbe. R. 1629 byla stavba zapocata. a po osmi letech nakladem 80.000 zlatych dokoncena, takZe dne 30. srpna 1637 ji mohl jagersky arcibiskup Jm Lippay vysvetiti; na novy kostel pfi tom preSlo zasveceni sboreneho kostela dominikanskeho, totiz sv. Janu Kftiteli. Ve svem chrame zfidil pak Esterhazy rodinnou hl'Obku a byl tu r. 1645 take pochovan. Novy jesuitsky kostel (Obr. 2.) byl jednolodni stavbou, zbudovanou
Obr. 2. Pt1dorys akademickeho kostela sv. lana Krtitele.
v slohu raniho bal'Oka, s bocnimi kaplemi po stranach lodi a s dvojvezovou zapadni fasadou. Byl zaklen~t ;alenou vklenbo~ s ~u?etami, ': nlehz byla vlozena basilildlni okna, prorazena nad strechami bOC01Ch kapl1. Tyto kaple, .na kazde strane lodi v poctu ctyr, byly sklenuty prostymi krizovymi kienbami a do lodi se otviraly pulkruhovymi arkadami; tvofily pro sebe uzavrene prostory nemajice vzajemneho spojeni. Architektonleka vyzdoba vnitrku (Tab. III., 'obr. 7.) byla velmi jednoducha: byly to mohutne pilastry, polozene na pilWch arldd, jichz j6nske, hlavlee nesly ve ~ysi kle~ebnich pate~ l11:0hutnou rimsu, nad pi las try pravouhle zalomenou. J111ak steny presbytel'la 1 klenby lodi byly zcela hladke; jemnejsi vyzdoba se s pocatku soustred'ovala pouze na nekolik detailu, jako na pr. byla krasne rezana dverni kfidla a kovane mfize v nadsvetlidch ctyr bocnich dvefi v presbyteriu, kde se do sud zachovalo i stare zaskleni na ol<;)Vo. Tim vic se od prazdnych ploch proste vybilenych sten kostela odrazelo vnitrni drevene zafizeni, zejmena prebohaty a mnoha ornamentalnimi rezbami i drevenymi postavami svetcu vyzdobeny hlavni oltar (Tab. V., obr. 10.); jeho jemne polychl'Omovana, v rezanych cas tech silne pozlacena kulisa zakryva celou prucelni stenu presbyteria az po klenbu a ve svych ctyrech patrech, rozclenenych jeSte po renesancnim zpuso~~ polosloupy a fimsami, predvadi krome postav ze stareho zakona - proroku a ZIdovskych patriarchu - figury vsech tech svatych, kteH v baroknim duchovnim zivote nabyvaji stale vetsi duleZitosti. Letopocet, umisteny v Hmsovi n~d hl~v nim obrazem oltare, udava rok, kdy byl oltar postaven, 1640; cela prace stala pry 20.000 zlatych. Tento oltar, ac je prad cizozemskou - asi nektere rezbarske dHny videnske, zamestnavajid vlasske rezbare a castecne pracujid jeSte podle renesancnich vzorniku holandskych - zahajuje u nas !adu etazovych rane bal'Oknich oltaru, k nimz nalezeji i vsechny oltare bocnich zdejsich kapli; jejleh vysveceni souvisi asi s pozdejs~ ;pravou ~ r. 16: 1,. podle, ~tere ?yly, doo Trnavy za papeze Urbana VIII. z RIma poslany rehkvIe devitl mucedndm. Z puvodniho zafizeni z polovice XVII. veku se krome toho v kostele zachovaly 4 pary ch6rovych lavle v presbyteriu, balustrada pred hlavnim oltarem a zejmena pekne rezana drevena kazat~lna, 'p?chazejid z teze dHny jako hla.vni o~tar; Kdyz byla stavba roku 1637 1 uV01tr dokoncena, povolal sem palat111 vlasske stukatery, aby kostel vyzdobili. Byli to Giovanni Battista Rossi a Jacopo Tornini ktefi v letech 1639-55 provedli bohate stukovi v klenbach a arkadach vse~h osmi kapli. (Tab. IV., obr. 8.) Jeden z nleh, stylove pokroCilejsi, je autorem vyzdoby obou protilehlych kapli zapadnich. Jeho prace je slee znacne hrubsi nezli jsou stuky kapli ostatni:h, )e vsak soc~arsky vol?ejsi, ~~bot ,se u~ tolik nevaze na dany arehitektonieky ramee, ale uz s barokni plastlcnostl don zasahuje. Vyzdoba techto zapad~ich kapli se sous,tred'uje p!edevsim, na oramovani arkad: do vreholu arehivoity - na rozdll od arkad ostatn1Ch, kde kartuse neprerusujice arehivolty, jsou umisteny nad nimi - je vlozena bohata z~akova kartus,.k niz se po stranaeh druzl silne plastleke postavy bi-
46
47
-------------_ skupu jejichz roucho, tvrde azjednodusene po dane, zahaluje z casH tektonicky ramee' arkady. Vnitrni plochy arkady a pilastru vypliiuji prazdne ovaIne kartuse s bohatfmi listovymi ramci. Prad druheho mistra jsou stuky v ostatnkh sesti kaplkh. Jsou znacne plossi a na architekturu vazanejsi nez prace mistra predchoziho; v zaklade se jeSte opiraji 0 ornamentalni schema renesanenL Nad archivoltami arkad jsou rovnez .znakove kartuse, ktere se vsak, stejne jako postavy andelu, s rukama do prostoru lodi vztazenyma, vyznacuji jemnym zpracovanim a jeSte renesancni subtilnosti. Vnitrni plochy arkadovYch pasu, geometricky oramovanych, jsou vyplneny z cast! jeSte renesancnimi groteskami, z casti emblemy, s motivy Ze zivota vojenskeho nebo drkevniho. Hlavni stukova vyzdoba techto kapH se vsak sou.stred'uje na jejich klenbach; jejich diagonaIni brity jsou stukem rozsireny v pIoche pasy, lemovane bohatfm geometrickym ornamentem, jez se protinaji v ozdobnem svorniku. Vzperna funkce t&hto pasu je vyznaeena plastickou karyatidou nebo renesanenim motivem andHka, nesoudho kos s ovocem. Prsa klenby jsou vyzdobena malovanymi vyplnemi ponejvke trojHstkoveho tvaru, ktere jsou lemovany postavami putt!, do spiraly stocenou stuhou, rolverkem nebo akantovou rozvilinou. Rovnez okenni spalety v kapHch jsou zdobeny stukovymi ramci. Celkovy raz teto vyzdoby jasne prozrazuje italsky puvod stukateru, jeSte neaklimatisovanych, a jejich do sud renesancni orientaci. Tito misHi, pracujid v jesuitskem kostele, vyzdobili behem sveho pobytu v Trnave i nektere interiery v mestanskych domech; tak se do sud zachovala z roku1640 jejich stukovana klenba s bohatou figuralni vyzdobou v dome c. 1276 (c. 37) na SteHnikove ulici. . Novym jesuitskym kostelem v Trnave se do Uher po prve zavadi - treba ze jen v zjednodusenem provedeni - typ znameho jesuitskeho kostela rimskeho, II Gesu (1568-75), ktery v dejinach umeni na dlouho rozhodl 0 prostorovem i fasadovem reSeni barokniho kostela. Po prve u nas se v trnavskem pudorysu uplatnuje barokni myslenka subordinace vedlejskh prostor prostoru hlavnimu. Boeni kaple, ktere jako samostatne jednotky, navzajem vubee nespojene, provazeji po stranaeh sHednl lod', maji zcela jinou funkci nez dosavadni bocni lodi gotickeho a renesancniho kostela: nemaji totiz samostatneho urceni a jsou zde jen proto, aby zduraznily vyznam sHedni lodi a jeji dominantni charakter. Chybi zde sicekupole, v niz subordinacni myslenka italskeho baroka vrchoH, ale ta je i jinde u severskych kostelu na zacatku XVII. stoleH vzacnostl - vetsinou se s ni setkavame pouze u prad vynikajkkh italskych mistru (Solariho dom v Salcburku). Na rozdH od rimskeho typu nema vsak trnavsky kostel ani priene lodi, takZe presbyterium, ktere je zde, jako u vetsiny baroknkh typu, stejne siroke jako lod',splyvas ni v jediny prostor. Stejne tak jako v pudorysu je tento kostel,aplikad rimskeho barokniho typu, tak i jeho vystavba dusledne rozvadi rimskoubarokni myslenku. Bocni kaple jsou totiz i vyskove podrazeny ustrednimu prostoru a sVYmi temnymi oblouky
48
,...;
~
f-<
oj
11
;B
..
~
oj
Q
oj
;; V>
11 V>
0
..!<:
:t' u
·s OJ
"d oj
..!<:
'0"'-''
.J:l
'1J:.i
~
~ :>
~
0 0
>Ci
"""'
-S ~
(/)
p::i
>=
'.
<; 1:0
~
::,:
~
..!<: oj
'+< ,OJ
..!<:
V>
H-<
oj
..!<: ~
,.
oj
0
"d ;:l
>Ci
'"
'-'
.J:l
0
.
.,.
Tab. II.
V. Mencl: UNIVERSITNI BUDOVY v TRNAVB.
I
IC.:----r-:-. ."
"flr~"
. ,.\
;;...,--~
ObI. 5. Zapadni portal akademickeho kostela.
.r:( ..•. ~f :1I ~'-~',-."'.,,~.'I :..::...:...J 1.. :;;;;."",
'---
ObI. 6. Cast jizni bocni fasady akademickeho kostela.
L
V. Mend: UNIVERSITNI BUDOVY V TRNAVE.
Tab. III.
Obr. 7. Vniti'ek akademickeho kostela.
1
V. Mencl: UNIVERSITNI BUDOVY
v
TRNAVE.
Obr. 8. Jizni stena lodi v akademickem kostele.
Tab. IV.
Obr. 9. Vyzdoba klenby lodi v akademickem kostele.
..............
~~--~------------------------------------~---------------~
V. Mencl: UNIVERSITNI BUDOVY
v
TRNAVE.
Obr. 10. Hlavnf oltar v akademickem kostele.
i i
Tab. V.
V. Menci: DNIVERSITNI BUDOVY
v
TRNAVE.
Obr. 11. Budova slechtickeho konviktu.
Tab. VI.
vmiSeji rytmus do vznosneho prostoru hlavni lodi. Analysujeme-li vnitrni usporadani sten lodi, vi dime, ze se temer uplne podoba fimskemu vzoru. Na rozdH od dosavadnich domacich typu, kde se postranni niky na celou vysku kostela otviraly do hlavni lodi, takZe hlavni fimsa, nesoud klenbu, se zalomovala kolem jejich piHru, je zde stejne jako u fimskeho typu zduraznen dominantni vyznam lodi prubeznou hlavni fimsou, na niz spociva valena klenba s lunetami. Bocni zdi lodi jsou deleny plochymi pilastry s j6nskymi hlavicemi v jednotliva pole, do jejichz plochy se otviraji v pfizemi oblouky kapli. Na rozdil od fimskeho typu chybi tu empory, ale v architekture sten byl tento nedostatek nahrazen dvojid slepych oken v kazdem trave nad oblouky bocnich kapli. Je to analogie fimskeho typu, kde se bocni empory otviraji do lodi parem zamfiiovanych oken nad oblouky bocnich kapli. Jestlize tedy uz svym pudorysem zpusobil novy jesuitsky kostel nasilny vpad do starSi domad tradice, ktera dosud, po CelOli renesancni dobu, lpela na prostorach vlastne stfedovekych, znamena jeho pruceli (Tab. 1., obr. 4.) uplny obrat v dosavadni katolicke tvorbe u nas; jesuitske kostely, jez u nas fidi dam vyvoj architektury, z roku 1653-7 v TrenC1ne a z let 1671-81 v Kosidch, opakuji jen jeho schema. V podstate i tu jde 0 prizpusobeni Vignolovy £asady kostela 11 Gesu severskym zvyklostem, to jest 0 jeji doplneni dvema bocnimi vezemi; avsak tento asimilacni proces se na severu odehral uz kratce po roku 1600, takZe k nam prichazi forma do jiste miry uz hotova a v hlavnim rozvrhu de£initivni. Prave proto, ze trnavsky jesuitsky kostel neni jen jeden z pokusu 0 vytvoreni severskeho typu barokniho kostela, ale i jeden ze srastnych zpusobu takovehoto rozreSeni, dostalo se jim Slovensku hned na pocatku barokni doby architektury zrale a v pravde monumentalni; v nasich pomerech pak je to prvni novovekY nas kostel, jehoz umeleckou hodnotu je mozno odhadovati tymz mefitkem, ktere pred nim u nas vytvofily jen architektury pozdne goticke. Ve smyslu naznaceneho ryvoje treba rozeznavati na zapadnim pruceli naseho kostela cast stredni, odpovidajki Sifkou hlavni lodi a zakoncenou volutovym stitem, a obe bocni veze, trebaze jeho architektonicke deleni je predevsim horizontalni. Vyvoj nedospel zaHm jeste tak daleko, aby tuto £asadu proclenil ve smeru do hloubky; jen 0 malo starSi predchudce trnavskeho kostela, universitni kostel ve Vidni (1627:--31), ktery mu byl s nejvetsi pravdepodobnosH vzorem, rna £asadu zalozenu rovnez jen na jedine plose, jako kostel nas. Obe tyto £asady jsou duchem jeSte renesancni: jsou to siroke, mocnymi fimsami ve tfi etaze rozdelene vrstvy, z nichz kazda je svisle rozdelena plochymi pilastry. Zatim co vsak u kostela videnskeho tyto pilastry cleni i stfedni cast stitovou, takZe pilastry, odpovidajid vnitfnim hranam vezi, jsou zdvojene, je £asada v Trnave zjednodusena Hm, ze vlastni stena stfedni lodi je neclenena; ackoli se timto zpusobem dostaly steny veZi do teze plochy se stfedni cash pruceli, je prece toto reseni klidnejsi, znamenajk ve vyvoji barokni £asady krok
49
vpred. Jinak je s~oda p:ucel! vi~e~ske~o a trnavskeho vsk?tku d~konala: p~s v prizemi i v prvem patre ma kazdy dye patra oken - mohvy aedlkul s plashkaml, ktere ve Vidni zdobi prve patro, jsou v Trnave v p.rfzemi a na fasadach bocnkh, a na jejich mlste jsou mala slepa okna - a druM patro spoclva na zvlastnim soklu, z nehoz teprve vyn1staji posledni patra vezl a sHedni, 0 voluty opreny stit s tympanonem. V det.lilu lze ovsem na trnavskem pruceH poznati, ze je 0 sest let mladsl nez fasada kostela trnavskeho: voluty ve stite jsou uz promackle, elipticke, pilastry jsou hermove se supinovou ozdobou a portal se zdvojenym sloupovlm a rozlomenym tympanonem. (Tab. II., obr. 5.) Fasady postrannych kapH (Tab. II., obr. 6.) jsou ukonceny rimsou, jd sem probiha v pokracovanl rimsy nad prizemim hlavniho pruceH. Jinak jsou zcela pIoche; bez jakehokoli architektonickeho svazani stfidaji se v nich okna, bohatymi mfizemi opaHena, s uzsimi vyklenky, jejichz musle kryji kamenne sochy prorol& Nad okny a vyklenky i pod nimi jsou po MIne ramce se slepymi otvory. Zbytkem stredovekeho konstruktivniho citenl jsou operne pime, jez nad pulty techto kapH opiraji klenbu hlavni lodi; novemu slohovemu dteni jsou vsak prizpusobeny pozdne renesancnimi stitky, nasazenymi na jejich splavdch. Architekturu tohoto kostela lze odvoditi z Vidne tim spiSe, vime-li, ze jeho tvurcem byl Clen ve Vidni aklimatisovane vlasske rodiny Spazu (Spatiu), z niz vZeSla v Rakousku fada prednkh architektu XVII. veku. V sakristii je totiz dosud zachovan soudoby olejovy obraz, ktery zpodobnuje stavitele kostela, Petra Spaze, tehdy, v roce zasveceni stavby, prave tricetileteho (PETRUS SPAZ, AETATIS SVE 30 ANNO 1637 BASlLICAE S. lOAN. BAPT. AEDIFICATOR; na rubu jsou data renovad obrazu: 1781 a 1889). Lidova povest pak pravi, ze autor pry nepreckal dokonceni stavby, spachav z obavy pred jejim sesutim sebevrazdu; skutecne je napadne, ze rakouske archivni zpravy 0 tomto mistru mW - jako samostatny architekt jiste by se v dejinach barokni architektury cestne a trvaleji zapsal vedle svych slavnejskh pribuznych, kdyby mu byl osud do pHI, aby se po dokonceni trnavske prace vratil do Vidne. Lze se tedy jen domnivati, ze pri svem skoleni byl asi ucasten na stavbe jesuitskeho kostela ve Vidni, kdyz uz tam neprichazi - v dobe, kdy se pracovalo na projektu, teprve dvacetilety - v uvahu jako projektant a samotny vudce stavby, a ze odtud byl jesuity povolan primo do Trnavy, kde po prve asi projektoval samostatne. Kardinal-arcibiskup Petr Pazmany se sice uplneho dokonceni kostela nedockal, zemrelt jeSte tehoz roku, kdy byla hruba stavba vysvecena, avsak jeSte behem stavby, dne 12. kvetna r. 1635, zmenil dosavadni jesuitskou kolej pri novem kostele ve vysokou skolu, akademii, zaloziv tu fakultu bohosloveckou a filosofickou. Tato nova universita byla patrne s pocatku stale jeste umistena v budovach byvaleho klastera dominikanu, ktery zustal z vetSi casti asi stat, i kdyz byl stary kostel strZen; 0 stavbe budov akademie slysime proto az Iv druM polovine stoleti.
50
Vetsi starost pusobila Pazmanyovi i jeho nastupcum pece 0 Hdne ubytovani a zboznou vychovu mladych akademiku. K byvale jesuitske koleji totiz uz za dob jejiho prvniho zalozeni arcibiskupem Olahem nalezel je? jediny seminar, tak zvany »s tar y«. Pazmany po r. 1622 rozsifil tento semmar, vystavel vedle neho (1629) pro chude studenty »bul'sU SV. Vojt~cha« a (r. 1624) konvikt pro slechticke hochy. V sousedstvi tohoto stareho seminare, zvaneho tez »s v a t 0 s t epa n sky m«, zbudoval arcibiskup Jm Lippay (1642-:-66) llstav dalSi, tak zv. g en era I n i s em ina r c e r v e nyc h k I e r 1 k u (seminal'ium !{enel'ale rttbrorum) --.: chovanci totiz nosili cervenou reverendu - jmenovany vsak oficialne »Colle!{ium !{enel'ale cleri l'e!{ni Hun!{ariae«. Byla to budova na miste dneSniho statniho gymnasia v ulici Jana Holleho c. 3; z ni se tu zachoval jen rane barokni portal, se znakem zakladatelovym, s napisem »GeorgIVs LIppal arChleplsCopV s StrIgonlensls prIMas UngarIae LegatVs natVs VnlVerso Clero regn! apostolIcl« a s heslem »Coniunge te Deo et sustine«. Nove seminare vytvorily spolu s mestskou farou a kanovnickymi domy v meste novou ctvrt, venovanou drkvi, ktera sahala od akademickeho kostela az po arcibiskupskou kurii pri kostele sv. Mikulase. Tento akademicky okrsek se jeSte znacne zvetsil, kdyz doslo v druM polovine XVII. stoleti ke stavbe definitivni budovy pro vlastni universitu. Bezprostrednim popudem k stavbe bylo asi rozslteni akademie 0 fakultu pravnickou r. 1667, coz zpusobilo, ze stredoveky dominikansky klaster, ktery az dosud poskytoval skole utulek, nemohl uz vsechny tfi fakulty ve svych zdech pojmouti. I byl asi pred rokem 1678 strZen a na jeho miste toho roku zalozena nova universitni budova, a to peci byvaleho chovance trnavskeho kolegia, Ferdinanda Palffyho, ted' biskupa v Nitre. Stavba byla dokoncena roku 1688. Nova akademie bylo tfipatrove staveni 0 dvou traktech, jehoz pudorys tvoril pismeno L - snad i tu, podobne jako u jesuitske koleje v Kutne Hore, zalo~ene na tvaru litery F, hrala urCitou ulohu devotnost zakladatelova k cisari a Jeho jmenu, pro barokni m~ntalitu tak p~iznacna. Kfidlo ~ych~~ni navaz~v~lo ~~ akademicky kostel za Jeho presbytenem; tam se konC11o shtem, ktery Je Pr1zpusoben fasade sousedni sakristie a nad ni leziciho depositu. Odtud se pak rozprostiralo smerem k severu, kde navazovalo na kridlo severni; i to bylo trojpatrove a tahlo se rovnobezne s kostelem k zapadu az neco za prodlouzenou fasadu kostela. Obe kfidla uzavirala obdelny dvur, ktery se rozprostiral na obou dneSnkh nadvorich; na tuto stranu byly ve vsech patrech obou traktu akademie polozeny dlouM chodby, krizove sklenute, se zajimavym rytmem meziokennkh piliru, kdezto na strane venkovske lezely jednoduse zarizene saly. Vnejsi fasady jsou zcela hladke, jen s podokennimi rimsami; jen fasady obracene do dvora jsou 0 neco bohatSi, majke krome pasovych rims i vysoky Hd plochych pilastru s toskanskymi hlavicemi. Z vniHnkh prostor bylo honosneji ozdobeno pouze vretenove schodiSte, ktere lezi ve vychodnim traktu
51
za presbyteriem kostela; dodnes je po cele vYSce z pfizemku do tretiho patra pokryto baroknim stukovim, jez zakryva nejen klenby ramen i podest, ale kdysi zdobilo i spalety oken. Kartuse s akantovymi ramy i s venci z dubovych listll, akantove rozviliny i drobne andHCi figurky, bohate stuhy i girl andy ovocem propletene - to vse datuje tuto vyzdobu do doby tesne pred rokem 1700, kdy se akademie v nove budove zatizovala. Do doby kolem r. 1700 spadaji vsak uz dam stavebni i ozdobne prace na akademickem kostele i skole. Je to doba poeinajidho vrcholneho baroka, ktery na souboru budov trnavske akademie zan'echal hodnotne stopy zejmena ve vyzdobe kostelni lodi a presbyteria. Mecenasem university byl tehdy hrabe Pavel EsterMzy, od r. 1681 uhersky palatin, jehoz peCi 0 jesuitsky kostel dodnes dokumentuje dlouhy latinsky napis na rodinne hrobce EsterMzyovcu v presbyteriu chramu. Jeho nakladem vyzdobil r. 1699 vlassky stukator Pietro Antonio Conti cele presbyterium i klenbu a svrchni easti sten ve sHedni lodi, na nez pri stukaterskych pradch v prve pol. XVII. veku uz nedoslo (Tab. IV., obr. 9.); dilem tohoto mistra je asi i uvedena stukova vyzdoba universitniho schodiste. Pokroeily barokni ornament, pro nejz jsou typicke jemne zvlnene musie a drobna akantova rozvilina, pokryva tu v lehkych a subtilnich krivkach plochu klenby i lunet jimz se nyni v patkach dostalo fimsovych sokliktl, aby krivka klenby byla vy: leheena. Teprve z teto doby jsou akantove uponky, ktere pokryvaji tela pilastrll na arkadovych pilWch, jakoz i ornamenty, lemujid slepa okna nad arkadami; pri tom je vsude patrny rychly vyvoj, kterym prosel barokni ornament za onech padesat let, 0 nez jsou tato stuka mladsi prace Torniniho a Rossiho. Pusobivost ~e~o stukove dekorace byla ve smyslu optickych zakOntl te doby zvysena silnym JeJim vyzlacenim; na bilem podkladu jemne sadrove omitky jako nezne zlatiste predivo se svinovaly drobne akantove zavitnice, ovesene girlandami a tento barevny dojem, barokem dobre vyzkouseny, byl dovrSen, kdyz roku 1708 nez?amy uz vlassky freskar vyplnil prazdne ovalne kartuse v klenbach vyjevy ze zlvota sv. Jana. Kostelnimu interieru se tim dostalo optickeho a intimniho puvabu, zviastni barevne harmonie, zalozene na prejemnych odstinech zlatistych tontI, od starych zaslych zlaceni hlavniho oHare a kazatelny az po novotou se lesknoud, eervenave nadechy pozlatka na stukovi kleneb a sten. Dnes uz jen s urCitou davkou zkusenosti vedene fantasie si dovedeme predstaviti tento dojem. Sotvaze byla takto dokoneena vyzdoba chramu, nastal novy stavebni ruch na dvore university. Do roku 1718 bylo tu totiz postaveno nove kridlo skolni budovy, obracene podelnou stranou k zapadu, takZe se tim uzavrelo i na etvrte strane universitni nadvofi; soueasne vsak bylo toto nadvofi predeleno kratkou prieni spojkou ve dva mensi dvory a k severni strane kostela ptilozena kratka spojovad chodba. Schema vniHniho rozdeleni novych kfidel se podobalo ttaktUm starsim: do dvora se ve vsech patrech otvitala okna chodeb, navenek pak ueeben v~ salu; nove schodiste bylo vlozeno doptosHed traktu zapadniho, ktety se konCll na namesti pred kostelem volutovym stitem s veziekou, jak vime ze
soudobych vyobrazeni teto easti mesta. Vyska novych budov vsak byla jen dvoupatrova; fasady obracene do nadvoH byly zcela hladke, nekde s pfizemnimi arkadami, kddto do ulic mely mezi okny vysoke ramovani - byly tedy jdte jednodussi nd prl'lCeli postavena ve stoleti sedmnactem. Tehdy bylo take k vychodnimu prueeli akademie ptistaveno kratke kfidlo, jd v obou patrech obsahovalo po velkem salu, do tri poli sklenutem; zde byla ona dye jesuitska divadla, pro mensi i dorostlejsi chovance, z nichZ jedno zalozil sam Pavel EsterMzy. Stavebni program akademie byl tak naplnen; v nove budove se dostalo definitivniho umisteni bohate univetsitni bibliotece, vzadu, za klasterem, v ulici Jerichovske postavili moderni astronomickou observator, jejiz obdivuhodne zafizeni jeste r. 1786 popisuje Korabinsky, a koncem XVIII. stoleti zalozili pti universite i botanickou zahradu, plnou leCivych bylin s ueenymi latinskymi jmeny. Ale i konviktllm a seminarum v akademicke etvrti, shluknutym pri vychodni strane dnesni ulice Jana Holleho, se tehdy dostalo definitivni upravy. Na miste domu e. 2 v teto ulici zaloZil donad 17.000 zlatych atcibiskup Jm Szelepczeny (1666-95) novy seminar pro kleriky i osoby svetske, Mariansky (Se177inal'ittm Mal'ianlt177) J k jehoz vystavbe ptispela dary i katolicka slechta; budova, roku 1700 dokoneena, ma sice dnes fasadu uz moderni, ale jeji portal do sud nese pod zakladatelovym erbem napis: HonorI gLorIosIssIMae VltgInls Orbls CoeUqVe reglnae posVlt pIVs prInCeps GeorglVs SzeLepCsenl arChieplsCopV s StrIgonlensls. Ze stare barokni budovy se zachovaly pouze skrovne a neusporadane zbytky. Jsou to zlomky fasady, obracene dnes do gymnasialniho nadvofi, jez proztazuji, jak asi puvodni bud ova vypadala: vysoke masivni pilastry s jednoduchymi toskanskymi hlavicemi spojovaly dye patra oken, oramovanych pulkruhovymi sambd.nami. Moderni okna jsou hi ovsem pravouhla a dodateene pomod zazdivek vtesnana do starych ramu. VniHni saly jsou zcela jednoduse sklenuty, pouze kaple, obracena svym polygonalnim presbyteriem do seminarni zahrady, ma bohatsi vyzdobu; tak zejmena je tu krasna marianska socha v bohate zlacene barokni svatozari, jd svym postojem i libeznosti tvare ptipomina goticke krasne Madony. Brzy pote, kolem 1'. 1700, byla prestavena starSi renesaneni budova, dnes . e. 4 v teze ulici; jeji oblouekova atika, zobrazena na vsech starych pohledech mesta, byla pti tom ponechana a v budove zfizen konvikt pro vychovu knezi cizich narodnosti, tak zvane Seminaritlm Sal1cti AdalbeJ'ti eili Collef(ittm Illyrictlm. I tato budova si zachovala svuj puvodni portal v dndni moderni prestavbe, ktera ji zvysila 0 posledni patto. Avsak vpravde representativni architektury vznikly v Trnave teprve v dobe vlady Marie Terezie. Bylo to kratke, ale pro latinskou akademii slavne udobi let 1750-70, jakesi posledni vzepeti vsech sil, ktere osud Trnave dopral tesne pred pohtomou kulturni i hmotnou, ktera ji brzy pote eekala.
52
53
V Ie tech 1747-54 dala Marie Terezie nahraditi starou Pazmanyho budovu slechtickeho seminare, po ohni nouzove upravenou arcibiskupem Szelepcsenym, novostavbou ve stylu vIdenskeho vrcholnIho baroka, jez dodnes zdobI narozl ulic Seminarske a Jana Holleho a kopuH sve kaple se vyznacne uplatnuje o?r .. 1,,1.) Stejne jake. jine baroknI architektury v si~uet.e r:n esta . (Tab. u nas, Je 1 tate budova Jen oJedlllelou a s ostatll1m soudobym stavitelstvlm nesouvisejId transplantad dvorskeho umenI vldenskeho. JejI trojpatrova fasada opa~uje ve svem delenI bezne baroknI schema: nad bosovanym pHzemlm, ukonc:ny~ bohatou k?rdo~ovouo H~sou, s~oclvajI dye patra, spojena v celek vysoky~ ~ade~ plo.chych ,Pllastru; p1lastry JSou ukonceny volutovymi, pozdne barok?1m1 hlav~cem1, ktere nesou architrav a silne plastickou, ukoncujld Hmsu. Velm1 harmoll1cky je zde vyvazeno vodorovne a svisle clenenI ono obema n;ohutnymi, plastickfn;i !ims:mi~ :ot~, mekkym reliefem pilast;u, vyznivajIClch v plochem verttkalll1m cl.enell1 ptlzemku a obou hlavnich rIms jimz se ta~to dosta:a jemneho, rytmickeho zvlneni. Stejne srastne se podardo neznan;em~ a:~h1~~k.tu teto bu?e.~~ zme~c~ti i" moh~~n?u .hmot:r mansardove sHechy t~m" ze J1 ~Z1,:1l rado~,v1kyru. SteJne,,~slechtlly Je 1 deta11 fasady, od dekorattvnlCh kosovych mflZ1 v oknech ptlzemku a zvlnenych nadokennich Hms s muslem! nebo va;ami. az J?~ bohaty ~on~exn~ portal, nesoud kamenny balkon s bal,u~tradou a. ~aZal;l1. CiZ1 pro,vente,?Cl cele teto architektury potvrzuje jejI ~On;aCl l:ap~e, J~z svym centraln1m pudorysem a kopulovitym ukoncenim se rad1 mezt nekoItk malo staveb tohoto typu z baroknI doby na Slovensku. Barok~I }ml,turu doby fodnes hhl.s~ ?a~is nad portalem tohoto seminare, ktery zbozna Clsarovna venovala »reltglOn1 et bonis artibus«. S~ejne puv,a~na je vs~k i ,v~it~r:~}rch.i~ek~onic~a vyzdoba budovy. Hlavnim porta!em ,;,chaz1n;e, do" pred~llle~ JeJ1z m6zo;: dvere poskytuji malebny pruhled do n,a~votl! k~ere umer~ostt s~y~h prop"orCl.1 kamennou kasnou uprosHed pfipomlll~ ~aJske ~v~~y ~~r;~o:el~ych klasteru. )e~'l0 fasady jsou rozcleneny pilastry, Jez se stfldaJ1 s strs1mt pasy, prolomenymt otvory oken podobne jako na u~icnin:J?ruceH. J,;n plasticky detail je t~ znacne stfidmejsi v souhlase s drobn~m n:;tltkem, celeho prostoru. V kl~nutych, ch?dbach, jd obihaji kolem tohoto nadvotl, se m1sty zachovaly zbytky stukove vyzdoby nadokennich nil<. Velike zakl~nute saly jsou vetsinou bez bohatSI vyzdoby; pouze refektar v prlzemI k?nV1ktu rna klenbu ozivenou stfidmym stukovym motivem a z puvodnI jeho vyzdoby zbyl tu krome toho velky nastenny obraz Krista rozmnozujidho chleb v ?u~o~nlm bohat~m r?k?k?vem ramu. Stej~e jednodu~~1a je i vnitrnI vyzdob; eltpttcke k~ple, rozcler:ene p1~astry v osm polt, prolomenych okny; jejI dekorace se soust!e~~la v kopu!t, kde J~?~ d~ perspektivne namalovane architektury zasa,zen~ ct~tl ~r~ska, predstavuJ1Ct vYJevy z Apokalypsy a representujid prumerneho 1Ius~on1st1ck~ho ma~Ire te doby, ktery v pruceH kaple zvecnil sve jmeno (~aurenttus M~sZtnKer ~~n~. -;1. v..,. 1758~. Stylove stejne prokrocily byl i autor vyzdoby hlavntho schodtste, Jehoz valena klenba i poprsnlky oken jsou zcela
':1,
54
pokryty neklidnym stukovym ornamentem rokokovych hfeblnku, stuzek a kartusi. Kdyz konecne pHzni Marie Terezie se akademii dostalo r. 1769 i ctvrte fakulty, lekarske, byla tim ucelena nejen organisacne, ale i stavebne. Nova klasicistni regulace mesta vytvofila pred hlavnI fasadou jesuitskeho kostela obdelny prostor, tak zvane Akademicke namestI, Forum Academicum J jehoz jiznI stranu uzavlrala nova budova akademicke skoly (dnes C. 2 na Svatojanskem nam.) - dilo to mestskeho stavitele Hausmanna, - zatIm co severn! jeho frontu vytvofila klasicistnI kulisa lekarske fakulty (dnes c. 1). Touto regulad se dostalo stadimu kostelu velmi umerneho prostredi. . . Architektura nove budovy lekarske fakulty (Tab. 1., obr. 3.) v prlllctpu opakuje stare schema, ktere jsme uz poznali na barokni budove seminare: nad horizontalne bosovanym pHzemlm, ukoncenym Hmsou, spoclvajI dye patra, svazana vysokym radem j6nskych pilastru. Ale jak docela jiny je celkovy dojem teto nove architektury! PHzemi budovy, bosazI vodorovne rozvrstvene, se svymi jednoduchymi otvory oken, tvoH proporcionalne i architektonicky skutecny soki cele budovy, jlz dodavajI elegantni stIhlosti a vznosnosti vysoke pilastry, nesou~i zlomky architravu a monumentalni podsHeSnI Hmsu. Tento dojem zduraznuJ! vysoka olma prveho patra, s jednoduchymi supraportami, i olma patra druheho, ktera oblouky svych zaldenku rytmicky prerusujI pomyslnou horizontalu kladi. Stejnou monumentalni pHsnost vyjadruje i hlavni pruceH budovy, obracene do Akademickeho namesti; nad neclenenym soklem prlzemku s dvema strohymi portaly se vyplna sHednI risalit, zdurazneny dvojid pilastru, ktere nesou pHmocary trojuhelnlk ukoncujiclho tympanon~. Dobove zalibe, v robu.~t~Im d.ek~ru odpovida zejmena sHednI balkon, neseny po obou stranach dVO)1Cl maSlVnlCh konsol, spojenych navzajem ladnymi kHvkami zavesenych festonu. Toto k~a: sicky klidne prucelI, stfizlive ornamentiky, vznosnych propord a uslec~ttle siluety navrhla statnI stavebni komora bratislavska pod vedenlm Frantiska Hillebrandta; jeji stavitel G. K. Zillack pod dozorem Vavrince Landera, rovnez z teto komory, mezi lety 1770-73 take stavbu proved!. A tak nejranejsi i dohaslnajld vldensky barok daly Akademickemu namesti kazdy sve prucelI, jicM harmonicke spojenI bylo srastne Hillebrandtem vyreseno. A podobne jako Akademicky kostel je u nas jedinou znamou pra~i Spazovou, je i pruceH sousednI fakulty jedinou nasI do sud zachovanou archttekturou Hillebrandtovou - odtud plyne jejich veliky vyznam v dejinach barokniho umenI obou podunajskych zemi, v nichz tito mistfi pusobili, Slovenska i Rakous. Avsak v dobe, kdy se s nejvetslm urychlenlm pracovalo na dokoncenI vnitrn1ho zaHzenI nove fakulty, byly uz dny rozkvetu a blahobytu Trnavy secteny. Prva smrtelna rana dolehla na mesto v podobe dsarskeho patentu z roku 1773, jlmz se rusI jesuitsky rad v Uhrach. CtyH roky pote, r. 1777, dsarovna preklada universitu trvale do BudIn a ; . brzo po ni, po dvestepadesatiletem pobytu
55
......------------------------------------------------.--------------------------., v Trnav~, o~~hazi d? Ost.rihoma prim~s-:rcibiskup a r. 1822 opousti konecne Trnavu 1 ostnhomska kapitula. Mesto, Jez bylo po celou ctvrt tiskileti drkevni met!opoli Uhe!', ztra.d na~'az S.Vllj vyznam; poce~ne ll.rady, ustavy i slechticke rodlllY se vys~ehov~ly, UillV::SIt~1 budovy obsadllo vojsko, kostela na cas _ za francouzskych valek - uZIvah za lazaret a samo mesto kleslo na venkovske p:?vin,cialni sHedisko, zijki ted' uz jen z vytezku svych trhll a polniho hospoclarstv1. »Ergo vale, parva RO~1a, Ih~gnae Romae aemula; clerelinquo desolata tecta tua comptula; Rex " ' me mbet Ire Buclam , terra-mari urbem n 0 t am,. et1s . . f 11 post.h~c, illSI a. or, oppidorum famula« - tak zazpivali ji na rozloucenou rozP~Shl1 studenh-aka?emici, opoustejke ji s lehkym srdcem, a vestba ta ji tiZi a~"podnes. "Na starem. p~zlatku stuku v akademickem kostele, ktere kdysi tak zanly v svetle V~~kO~IC, J.sou nanes~ny vrstvy vapna, stukovi kleneb je poskozeno v?d~u, ~~}I~s,a~h ~ skulptu~ach oltaru useda prach; jen honosny napis n~ f:s~de, zvec~uJ1O J~eno pa!.ah~10,vO, a heraldicke trofeje, pIne praporcu, ~al~cnych bubn~ a z?roJe, ukonstenych tu pochovanymi cleny zakladatelovy r~?lllY :' t:~rec1~y~h",bltvach, .zavesene po stenach v presbyteriu, bezprosHedne pnp?mlllaj1 ne~vets~ dobrodlllce Trnavy, rozpravejke 0 starSkh slavnejskh dobach, kdy uhceml tohoto mesta kracely dejiny. '
p'ozkllalllkB·a. yoI tOl§rafie k obr. 5.-9. a 11. zapujCiI ze sveho archivu Slall/i re/eI'at ratls ave, ostatni fotografie poHdil autor.
Palllalc v
56
lia
ochrmlll
JAN VILIKOVSK Y:
CANTUS CATHOLIC!.
V
boji mezi katolicismem a reformad, jenz se od XVI. stoleti vedl v cele stredni Evrope, mela neobycejne velky vyznam duchovni pisen. K uspechum a rychlemu proniknuti dopomohl novemu uceni zajiste duraz, jaky kladla reformace na uzivani materskeho jazyka v bohosluzbe vllbec a predevsim ve zpevu; tak byla sirokym vrstvam lidovym otevrena cesta k daleko aktivnejsi ucasti a mozno Hci pHmo souCinnosti pri liturgickem aktu. Vidime ostatne, jak jiz od XIV. stoleti v Cechach a v Nemecku vzrusta po~et duchov: nkh pisni v jazyce narodnim, a jak si pres odpor drkevnkh autont postupne ziskavajidomovske pravo v chramech. Reformace nemecka v XVI. stoleti vystihla tuto zaIibu v zpevu duchovnkh pisni stejne dobre jako ceska v stolet! XV., a venovala se soustavnemu vybudovavani drkevniho zpevu, jenz se velmi rychle ujimal a rozsiroval a jiste nemalo pfispel k rozSHeni reformacniho uceni. Nepostacovalo braniti se proti zpivani techto" pisni ,v. cl:rame<:h, ja~ s~ o to s katolicke strany leckcles daly pokusy, bylo treba dati hdu mlsto pisni veroucne zavadnych jine, pravoverne, a tak zabraniti nebezpeci, ze bude za~lb,ou v zpivani pisni v materskem jazyce pfiveden i k nasloucbani nebezpecnym myslenkam. Proto se objevuji, pocinajk druhou polovid_ XVI. stoleti, ve velikem poctu katolicke kancionaly v Nemecku, pozdeji i v Cecbach a na Morave. Velmi nazorny doklad tohoto vyvoje od pasivni obrany a zakazu. k ,aktivnim;t potirani protestantskeho zpevu mame pr~ve u nas, ~de po p~l.eml~kych ~akta tech, jimiz se uCinnost bratrskych kanoonalli snazll zeslablt1 Vaclav Sttt1'11l} pricbazi r. 1601 jako lepsi zbran kancional Rozenplutitv. Podobne pomery, jako v cele sHedni Evrope, bylyv XVII. stoleti i v Uhrach, ba postaveni katolicke drkve bylo tu snad jeste obtiznejsi nez jinde, nebor reformace tu pronikla velmi silne a zapoustela stale hlubSi koreny. Proto by!o r. 1629 na diecesalni synode osthhomske v Trnave usneseno, ze se v katohc~ kych chramech nesmi zpivati zadna pisen, ktera by nebyla aprobovana. drkevnl vrchnosti (generalnim vikarem).l Aby se toto usneseni mohlo prakticky pr~ vesti, bylo ulozeno generalnimu vikafi, aby s vybranymi pomocniky p6krobl k sestaveni kancionalu pro diecesi ostfihomskou, jenz by byl vydan nakladem arcibiskupovym jako souhrn vsech pisni, jejichz zpev pfi drkevnkh ukonech bude dovolen; vsechny jine budou zakazany. 1 Viz C. PCtcr!!y, Sac r a e 0 n c iii a E c c I e s i a e Rom a n o·C a tho 1 i cae i n Regno Hungariae celebrata ... , Posonii, 1742, str. 254: »Et q~oniam ante, et post conciones, de more Patriae, cantiones vulgares per maglstros scholaru~. praeclllunt~: ?-emo paro: chorum deinceps permittat, ut ulla hui~smod,i c~ntilena d~c~ntet~r, ~ISI quae a Vicano G:ne~ah fuerit approbata. Iniungitur itaque, D?mlllo Vlcan<:, ut ads,CJtIs .ad.llltonb~s, quos oppor,tuno~ llld1c: a: verit, seiigat cantiones, quas IIIustnsSllllus Ar~u'Eplscopus l~pn~1 ~urablt, ad usum hUllls dJOecesls, prueter quus aliae, in ecclesia, vel processiolllbus, ac peregrlllatJOlllbus, non cantentur.«
57
Je pfirozene, ze takovy ukol nebylo mozno provesti l'hn d I d b" t h d" e a ze 0 re po't' " Opl1, ze se cen rem sna 0 vy anI tohoto kandona'i tIT hd h 'di 'b' k "k ' usa a rna v a te y 51 0 ate! IS upovo a 0 ne oltk roku pozdeji i sidlo ' 't U' .' staIa se vubec, jako ostatne byly i vysoke skoly v ,?n;Vhersl Y', hmve!sdl~al tato "h "b 1 d d h ' " )lnyc zemlC stre IS (em .z ne oz y ve en uc ovnl bOJ prott reform ad A "I l' '" I ' , , k ' pfedevsim ziskati znova pro katolidsmus slecht~ c ~o 1 ~eJ1 v, astnl u, 01 byl a podporovala i vsechny akce, smerujid k ziskan' dlUt~~ncl, ,?rgamsovala stred' ovalo vydavani polemick' ch a r " , 1 1 ,u, rnave se tak sou~lo~en,sktch, Ackoli jejich aut~fi vet~:~:g:~;~~~lisP~~u k~~~arskyc? i ~es~oJ~ k)lste,",ze teprve universita vytvotila predpoklady pro pI' 1U~t umvers1tnlm, tIc ou ClUnost i v tomto oboru J '" , ,anov1 ou a systemajehoz zadal dieces~i1ni Herus r '162e9Prokto I,?glC~ed' ~Ivesb 1 vydani kandonalu, "", , a nemuz OS 0 teprve' " I "t ' VIce "nez 0 20 poz , " d" e)l, 'v souvlsIost s Cinnosti trnavsk'e unlVerS1 y a to bm spiSe , b 1et " ze na nl y 0 Jeste neJspiSe mozno najiti hudebni odbor'l ' ] , Usneseni synody bylo totiz skute"n" l' n1
z poboznosti sve kl'eslanske ttztvaj!. Nasledujf po tem pime na katechismus: o svatostech Noveho Zakona, Letanie 1'ozli'Cne na vychody ci1'kevne, aneb p1'Ocessije; a putovan1. Z mnohu pilnost/, ku pote-sent lidu kl'estanskemu, znovu zeb1'ane, a viibec vydane. , .5 Cum facultate Illust1'issimi ac Reverendissimi domini, domini GeorKii Lippai, a1'chiepiscopi St1'iKoniensis, 1'eKni UnKariae Primatis. A. M. D. G. B. V. O. 55. H. A. P. R. 1655. Ma celkem 320 cislova-
C
t
llych stran, vpredu a vzadu pak po sesti stranach necislovanych, z nicM predni obsahuj1 predmluvu a obsah, zadni pak podavaj1 rejstHk. Po 45 letech vyslo dno v novem vydani, s nezmenenym titulem,6 »Vytiftene l' Te1'nave, zk1'ze Jana Ondreje Hormanna, Roktt Pane 1700. Rozsah dna se podstatne nezmenil, jen predmluva je vynechana a misto 320 rna kniha 322 cislovanych strano o jinych zmenach v tomto vydani provedenych zminime se nize. Na versu titulniho listu jsou uvedeny citaty ze sv. Jeronyma a Chrysostoma, doporucujid, aby krestane i zpevem projevovali uctu Bohu. 7 Na tyto dtaty navazuje i latinska trojstrankova predmluva, datovana ve SpiSske Kapitule 22. cervence 1655 a adresovana JiHmu Soosovi, probostu u sV. Stepana a kanovniku kapituly spisske. Nepodepsany vydavatel kancionalu promlouva nejprve 0 velmi chvalitebnem zvyku starych krestanu, zpivati Bohu hlmy, hymny a pisne nejen v chramech, nybd i pri zabavach a praci. Zvyk tento dosvedcuje nejen Pismo sv. je tu citovana 26. kapitola evangelia Matousova a Pavlova epiStoia efesskym (tyz citat, jenz je uveden na titulnim liste) - tak i otcove drkevni, na pro Augustin, jenz prohlasuje, ze puvodcem tohoto zvyku je sam Buh a apostole. Od nich pak jej prejala cela drkev katolicka a zavedla instituci zpevaku chramovych a postarala se i 0 jejich vychovu v chramovych skolach. Sv. Jeronym pak pHpomina, jak zbozni krestane na venkove oslavuji Boha zpevem zalmu i pH sve praci. Po tomto vseobecnem uvode, jemuz podobne Ize naj1ti v sou-
t'
c:
t
I.
Rozdelenf a obsah kancionlt!u. KandonaI rna po zvyku dob veI ' b ", , , Katholicke, latinske i slovenske! n ~~ °t slrdn~ t1~uI: Cantus Catholici. Pfsne .. ,,, . ove I s al'o avne z ktel'y'mi kl'est ' P nonyp na vyrocne svatky, slavnosti, rflri sluzbe Bozf, 'a v 1tnem ", 0 bvzIaJtnem ,~ne, v 'Casu an-
V nejff po pis. -
Pfedmlttva kancionalu. -
2 Za vydavatele mad'arskych Can t usc hI' , kanovnfk jagersky, at 0 J C 1 povazuje se mnohdy Peter Ragyoczi 3 V' , ' , 1z,na pr, Bartha J6zsef, A mag y ark a t h I ' k ' s z a z a d 1 g, Budapest 1901 str 35 Bartha pf t 0 Jk u ~ en e k k 0 1 te s z eta XVIII gyar katholikus egYhaz'i e~ek tOO 1, om 0 ,a~uJe,na dHo Babik J6zsef Ama: 4 Dekuji i na tomto miste vs m kd' ~ r ten e t e! Jez m1 nebylo p!lstupne, ' Postel1yi, jenz mi dal laskave Ie dise '" o~ m} ,tuto prac1, u,mozniIi: je to predevsfm Ms re Jan Emler, reditel universitnf knihovn/~S1~ druh~ 1,prek vy?am ~~!:1t1S Catholici, dale v, r, iSr, Jan raze, Jenz as ave zapuJcll do Bratislavy stare kancionaly
58
i
1
ceske, univ. prof, Dr. Dobroslav Orel, ktery pJ'ispel mnohymi cennymi pokyny, univ, prof. Dr. Vladimir Klecanda, jenz mi pomohl pJ'i opatrovanf potrebne literatury. Velkou vdecnostl jsem zavazan i d. p, M, Maderovi, spcavci knihovny Tranovskeho v Lipt. Sv. MikuIasi, a sprave Slovenskeho Narodneho Muzea v Turc, Sv. Martine, 5 Tu je jdte citat: S, Pavel k Epheskym Cap, 5, v, 19. Naplnenl budte Duchem Svatym mluvice sami sobe v zalmich, a v chvaIach, a v Pisnickkh duchovnych spfvajice, a chvalu vzdavajice v srddch svych Panu, 6 Jen ovsem jmeno arcibiskupa je jine: Cum facultate Eminentissimi ac Reverendissimi principis Leopoldi Cardinalis a Kollonicz, 7 Uvedu zde tyto citaty v plnem zneni, protoze pozdeji bude treba na ne odkazati: S. Jeronymus in Epistolam ad Ephesios cap, V, Sic cantet servus Christi, ut non vox canentis, sed verba placeant quae leguntur, Ut Spiritus malus, qui erat in Saul ejiciatur ab his, qui similiter ab eo possidentur. To jest: Tak nech spiva sluzebnik Krista Pana, aby se llbili, ne hlas spivajfdho, nez slova, ktera se ctu, Aby zly Duch ktery byval v KraIi Saulovi, vywzen byl od tych, kterl na podobne jsu od neho obsadll, S, Chrysostomus, Homilia in Psalmum 14, Quoniam ergo hoc genus delectationis (id est in Cantibus) est ilnimae nostrae valde cognatum, et familiare, ne daemones lasciva, et meretricia cantica introducentes, et omnia everterent. Psalmos Deus construxit, ut ex ea re, simul caperetur voluptas, et utilitas. To jest: Ponevadz tedy rozkos tato (totizto v spfvani) jest dusem nasim pdbuzna, i domacna,aby d'ablove uvozujice chlipne, a oplzne spivanl vseho neprevrkeli. spusobil Pan Buh zalmy a spevy: ze by z takovych ved spolu prichazeia kratochvlle a uzitkove,
59
casnych i starSieh predmluvach ke kancionalum katolickym a protestantskym prechazi autor k vlastnimu jadru: k vysvetleni pohnutek, jez jej pfivedly k vydani zpevniku. Nas narod pannonsky, pravi tu,8 jehoz slavu pfipominaji od nejdavnejsieh dob cetne pamatky, po prijeti krestanstvi - stalo se tak za vlady krale Svatopluka pusobenim apostolu Cyrilla a Methoda - vynikl nad ostatni v pr?jevovani zboznosti predevsim v duchovnim zpevu. To dokazuji jeho rozn:an~te a c!rkevnim .slavnostem i ~bec~ym. potf.ebam podivuhodne vyhovujid plsne. Kdyz pak Cynll a Method zlskah Knstovl Pannony, Bulhary, Moravany 1 ceskeho knizete Borivoje, dosahli od papeze Mikulase 1. dovoleni aby narody jimi po~dtene, mohl? kon:~i sluz~y bo~i jazykem matefskym - t~to povoleni bylo pry schvaleno 1 nadpnrozenym zpusobem, aby »kazdy duch chvalil pana«. Teto vy~a?y, uZlvati pfi obfadech misto latiny vlastniho jazyka, pOZlvali pravdepodobne 1 .Pannonove; aspon na to poukazuje zvyk, zachovavany v nekterych :hramech Jd~e, za nasic~ casu, !conati aspon cast mdnieh obradu (kanonu) Jazykem domaCHn, a Kyne, Glona a Credo se jim zpiva v temer vsech pan nonsky.ch. chramech. A duchovni zpev byl u Panrionu vzdy v takove oblibe, ze se s nlml v tom nemuze mefiti zadny jinym narod. Nejen v chrame vsichni ucastniei poboznosti zpivaji jako cviceni pevci, nybd neprestavaji zpivati pisne jimz se v kostele naucili, i pfi sv,Ych radovankach a pfi praci. .' PO. tomto historickem exkursu pfichazi jiz jen strucnejsi oduvodneni noveho p~dnlku: . Protoze duchovni pisne nepHzni casu, nespravnym opisovanim a mlmo to I nepHtelskymi upravami nekatoliku ztratily mnoho ze sve puvodni krasy, p?k~sil ~e vy~avat~l o~no:iti jejich puvo~~i zneni, ~by tak pfispel k povznesenl byvale zboznostt. VenuJe pak svou praCl SOOSOVt ponevadz zna jeho :boznost a hor~iv?st v ~sili 0 rozm~~i prave ~boznosti. Vyslovuje jeste nadeji, ze se mu podah bmto dtlem probudlt1 lasku a uetu k Bohu a svatym v mnohych lidech. j
Z predmlu~y jsou pro nas nejzajimavejsi historicke ~y~lady a~toro~y 0 Pannonech a jejich lasce k zpevu. Terminem Pan~oni o":,nac~Je tU. . ,ovsem, !ak plyne z jazyka kancionalu, pannonske Slovany a z nlCh opet predevsI~. . S~ovaky~ -:r: ato terminologie je v Trnave aspon sk~onkem XV!I. stoleti ,zc,ela. bez~a. ~etkav~n:e se s ni i v dilech znameho polyhlstora Mart111a SzenttVanytho j Jenz povaz~J.,.: za prve obyvatele Uher Pannony, jejichz jazyk byl slovanskY.9.PozoruhodneJsl nez tento fakt je vsa,k vzpominka"na apostolsk~ pusobeni .Cy:;l~~vo a Methodovo mezi uherskyml Slovany. JeJI pramen netreba ~le~a~l p'f1lts ~alek~, byly jim bezpochyby lekce breviate 0 tecbto svatych10 - aclcolt 1 pn tom Je Z:Jlm~ve, ze se tyto lekce vyskytuji jen ~ breviatich. diecesi prazske a olomou~ke (ml~? to i v Polsku), nikoli v uherskych . Ze styltsace tohoto o~st:v~e lze v.sak, SOUdlt1, ze autor tu neopisuje jen mechanlC~y ~vou, predlohu, ,nybrz. . 1 komb:ill.1Je san:o: statne: mluve 0 zavedeni slovanske ltturgle, vysl?vuJe m,rs,lenku, ze se s:eJne vysady dostalo i Pannonum, jako SVllj dohad (hmc cl'edtbtle est Prot?ze se pri tom dovolavi trvini, aspon ~astecneho, teto, vysa~y v ~ek5eryc? chramech na Slovensku, lze se domnivati, ze znal z vlastlll zkt:senO~,t1 ne,kt~re ze sl~ven skych staroverskych drkvL Jestlize. . se slova?,skou ~l~ur~l1 uvad} v souvlslost kostelni zpev lidovy, slucuje tu OVS~?,1 n~vz;J~n~ V:C1 ruznorode, ale t~to nesprivnost v detaile je pro nis vedleJsl, dulezlte Je, ze tu z autora miuvi ohlas vlastnkh zkusenosti a samostatneho premyslen~. ., ,,' , " , Kdo byl tento autor, zatim nevime; snad se Jeho Jmen? skr'yva v ~111:1alka:h; uzavirajidcb titulni list (A. P. R.) - pfi tom ne~z.e prehlednout;, ze ~t~Jne inicialky nacbazime i v mad'arskych CanttlS Catholtct r. 1651. teto pracl se nebudeme touto otazkou zabyvati, venujeme svou po~ornost ,dtlu s,am:,mu., , Rozdeleni kancionilu, jak je uvidi obsah, nazvany »Pol'adek tttttlttl! Ptsnt tohoto Kancionaltt«j je toto:
r
y
strana
Pisne 8
Gens nostra Panno?a, multis antiquorum encomiis, et monumentis celebrata, postquam sub
S.uat~plugo re?e: Belgra~1 sedem habente, viris apostolicis Cyrillo et Methodio Christi fidem ann un· tlantl~us, Chn~~1 adhaeslsset: quamvis in omni genere pietatis, maxime tamen psalmodiae excelluit. Patet I~ ex v~rus, tum ad solemnitates ecclesiasticas, tum ad alia tempora mire accomodatis cantibus. Aduna~ls ,Chnsto p<;r sacrum baptism a cum r~~e Sua~oplugo ~annoniis, nec nom Bulgaris, Moravis,
et B,onvoJo Bohem~ae ,duc~, a Romano pontJf!ce, NlColao Pnmo praefati viri sancti impetrant, ut gentlbus a se ?aPtl,z~tlS, hngua verna~ula oblr,e sacra ,liceret. Quod divino responso approbatum fer~ur, ~t OmOls SP,lfltus laudaret DomlOum. HlOc credlblle est, gentem etiam Pannonam hoc privi. leglO ohJ? us am /Ulsse; ~t ex consuetudine adhuc nostris temporibus, in quibusdam ecclesiis usitata patet, U?I Canonls pars, !I?gua ver,I?acula ad altare p.eragebatur; in chora vera Kyrie, Gloria, Credo, 10 omOlbus fere PannonlCls eccleslls de facto peragltur. In quanta vera fuerit semper aestimatione ap~d Pan?ones psalu::o?ia; ausim dicere, nullam illi gentem, in hoc genere parem reperiri, In sacris eOlm aedlbus ,ad ,adlvlOa con~regati, ~ons~o~miter psalmos et cantica pangunt, ut quot homines, tot c;antores dlxens,; et quod In temphs dldlCerunt, hoc in agapis, et symposiis, vineis, et campis ?~ICl~ono modulamlOe personant. Quoniam vera cantus iidem, admodum reverende domine, tum per IOlUnam temp?r?m, et falsas ~escriptiones: tum per inimicas Acatholicorum lituras, et innovationes, ~nultum de pnstlOo decore amlserant, conabar eosdem ad genuinum sensum reducere ut quae olim In. ~op~lo Pa?nonio vige~at ~evo~io, ad eandem rursum revocaretur. - Ffedmluvy nej~tarSlch kancion~lu n<;mecky<;h souborne otlskuJe )17, BJllmker, D ask a tho 1i s c h e d e u t s c h e K i r c h e nIl e dIn s e In enS i n g wei sen, 1., Freiburg i. Br., 1886, str, 187-240,
60
Adventni, neb 0 vteleni Syna BoZiho . o preradostnem Syna BoZiho narozeni Na Novy rok Na svate tri krali . Postne, a 0 umuceni Krista Pana o Slavnem a preradostnem Spasitele zmrtvych vsbini ,
1-20 21-60 64-66 64-66 67-102 naseho
103-130
9 Disser/a/io Para/ipomenica refilm lIIemol'abilitllll H//Ilgariae, Tyrnaviae 1699, str, 234: Primi incolae Pannoniae, fuere Pannones, Quorum idiom a erat, qllod defacto est, nempe Slavonicum, (Za Slovany povuzuje i Vandaly a ]azygy.) " , ., 'b 10 Viz Acta Sanc/ort/Ill Mar/ii, tomus II, str. '" 16 D: »In propms OfflCllS.' qUI us nunc u~~tur Ecclesiae Olomucensis, et Pragensis, et Polonica, ista traduntur .. ,: ~undatls tand<;n,l ec.cleslls, et Cristi opere perfecto, S. Clementis corpus Ro~am defer~nt; et a NlCo!a? I., POIl/lflce Impet1'
61
o .slavnem na nebe vstupcni Pana naseho JeziSe Krtsta . .' . .,. . . . . . . . . . . 131-136 o Slavnostl seslam Ducha Svateho na apostoly . 137-145 o nerozdHne a nejsvatejsi Trojici Svate . 146-151 N a den posveceni Chramu. . . . . 151-153 Na den BoZfho Tela 154-157 o ve1ebne svatosti oltar~i' . . . . . . . . 157-163 o ~lahoslavenne a vzdycI~y Pa~ny' Mari~ Rodicc~ BOZI . . . . . . 164-179 o Svatem Ignatiusovi. : : : 179-180 o svatych pannach. . . . . 180-181 Obecne (Na cas obecny). . . 182-226 Nasleduji pisne na katechismus. . . 227-248 Nasled~ji leta?ie a pisnicky rozlicne, z kteryml k~;st~?e na vychodech cirkevnych a na putovani uZlvaJ1 249-304 Pisne ranne . . 305-306 Pisne vecerne . 307-309 Pisen pred jidlem a po jidle 310 Pisen, za deSt, p. za vYJ' asneni P' . 311-312 . Isen 0 marnosti sveta . . . 312-314. . Tim je ~yeerpan obsah kancionalu, pokud se druM vydani shodu'e s r 'm
V d;u?em JS"ou na ~al!ich. stranach (315-322) pHdany Antiphony! jie~ 'lrv~ v~~a~l1 n:~elo. R~JS~lk Je abecedni, ale nikoli spoleeny pro vsechny pisne, ny .rz zvlast pro plsne adventni, vanoeni (s novoroenimi) postni a 0 umueenf I~~ls,ta Pana, o ..vzkfiSe~i, 0 nanebevstoupeni, 0 duchu S;atem, 0 Svatosti 01tarnl! 0 Mam a posleze spoleeny pro pisne obecne na katechismus a letanie V reJsthku druheho vydani nejsou vsak uvedeny pis~e nove pridane (str 315 az 322). . b V t~chto 23. oddilech (z nieM pisne obeene jsou jdte podrobneji roztrideny) o ~ahule kar:clOnal v prvem vydani celkem 290 pisni. Z nieh 'sou 62 Pisne la51llske, '2;27 ceskosl~venskych a 1 makaronska (latinsko-eeskoslov;nska). v druhtm vydanl bylo z ll1ch vynechano 11 pisni latinskych 1 makaronska a 9 eesko s ~,:e~s~ych, nove. pHd any 2 latinske a 6 eeskoslo~enskYch. Ma tedy druh~ vy.an; Jen 27~ pisni (nepHhliZime-li k napevu pisne Jesu duleis memoria p~Jate d~ ~anclOnalu v obou vydanich jen v prekladu; napev je pHdan v dru~ he~ vydanl "na str. 320). Celkem v obou vydanich je 64 r-&znych text-& latins~yc~, ~.~3 ;esko;lovenskych a 1 makaronskY. Je tedy tento slovensk' kanclo~l k~ 6seln~ daleko obsaznejsi a bohatSi nez stejnojmenny ka~cional ma ars y, vyd~ny r., 165:, jen~ ma 74 pisne latinske a 109 mad'arsk'ch. Jevi se edY }VrZenl madarskych hterarnich historik-& ze slovensky kan~onal je tor1 0 preklad mad' arskeho, jiz na prry pohled prj nejtnensim pochybne. Bylo
y.
t
62
by jiste velmi prekvapujid, ze by se za pouhe etyH roky mohl zdvojnasobiti poeet pisni mad'arskych, jiehz nemohlo byti pro mad'arsky kancional do r. 1651 shromaZdeno vke nez 109. Naprosto bezpeene vyvraceni teto these m-&ze pHnesti ovsem jen detailni rozbor kancionalu, vsimajid si vsech pisni. II.
Prameny trnavskeho kaneion!tlu. - Rukopisne p¥-edlohy? - Katolieke kaneionaly teske. - Hlavni pramen: kaneional Hlohovskeho. Podle udaje vydavatelova, srovnavajkiho se ostatne zcela s projevy vydavatelu kancional-& katolickych i protestantskych u nas i v ostatni Evrope, musime predpokladati, ze pH sestavovani Cantus Catholiei bylo uzito starSkh rukopisnych sbirek duchovnkh pisni, jez byly podrobeny peelive revisi, aby z nieh byly vymyceny nespravnosti, ktere se tam dostaly bud' nahodne pH opisovani pisni nebo byly umyslne zavedeny od protestant-&. Bylo by tedy treba pH pramennem rozboru kancion:Hu pHhh~dnouti predevsim k starym psanym kancional-&m slovenske provenience. Tento postup je vsak v nasem pHpade· vyloueen, protoze az dosud nezname ze Slovenska rukopisneho kancionalu, ktery by byl starSi nd posledni etvrtina XVII. stolett Uvadi se siee nekdy t. zv. kancional Daniela Ku:fky} jejz Fr. Sasinek} ktery z neho otiskll l radu pisni postnkh a 0 vzkfiSeni, datuje k r. 1614. Ale toto datovani je spojeno s velkymi potizemi. Pfedevsim prvni zprava, kterou 0 rukopise prinasi r. 1857 S vet 0 z 0 r,12 ,klade jeho sepsani k r. 1632, V. Houdek pak dokonce k r. 1674. 13 Pro spravnost tohoro data mluvi to, ze mezi pisnemi, jez z neho otiskl Sasinek} je i Jenz si t1'p~1 za nasi Spasiteli na:f} ktera se po prve objevuje v Citha¥-e sanetorum r. 1636 a pochazi podle tradiee (pro niz mluvf i akrostich Georgius) od T¥-anovskeho. Neni pravdepodobne, ze by Daniel Ku:fka byl mel moznost zapsati si tuto pisen do sveho sborniku jiz r. 1634 anebo dokonce 1614, kdy patrne jeste ani nebyla slozena. Take pisen Aeh oile muj vzhledniz z nebe je dosvedeena po prve az r. 1655, v Citha¥-e od r. 1674. Dokud nebudou tyto namitky vyvraceny, nelze tedy khlsti ani tento kancional do prve poloviny XVII. stoleti a proto nepriehazi pH nasi praci v-&bec v uvahu.H 11 Al'chiv stal'ych ceskoslovenskych listln, plsemnostl a dejepisnych povodln pre dejepis a literaturu Slovakov (vyd. Matica Slovenska), dll II., sv. 1., Turc. Sv. Martin 1873, str. 81-96. Sasinek neuvadl 0 rukopise nk vic, rna jen nadpis: Daniel Ktlsko. R. 1614. 12 S vet 0 Z 0 r, pHloha k S I 0 v ens k y m Nov ina m, 1857, c. 1, str. 1. »Psana jest (totiz s tar a k nih a, z nlz Svetozor podava ukazku) s velikou pilnosti r. 1632 od Daniele KIIska a obsahuje nejvlce plsne duchovne.« Rukopis patH! tehdy Sam. Tomasikovi. 13 Cas 0 pis v I as ten e eke hoM u z e j nih 0 s pol k u 010 m 0 u eke h 0, r. X., Olomouc 1893, str. 54-57. »Jmeno pisatelovo a dobu vzniku kancionalu podava tytulnl list plsnf obecnlch, na nemz napsano: Daniel Ktlsska (ci KIIssko) anna 1674, ac je mozno, ze clsti slusi 1634; je to napsano plsmem pHlis drobnym.« 14 Rukopis, jenz jeste za Hotldka byl ulozen »v muzeu v Turc. Sv. Martine«, ;e nyni nezvestnY.
63
J. VilikovskY: CANTUS CATHOLIC!.
Presto vsak nemusime se vzdavati pokusu 0 stanoveni, ktere pisne v Calltus eatholiei jsoustare. Dosavadni studie 0 Cit h are Tranovskeho ukazaly, ze ma: velike procent6 pisni spolecJ.?ych se starSimi utrakvistickymi i ceskobratrskymi kandonaly vydavanymi v Cechach. Protoze pak neni pravdepodobne, ze by vsechny tyto pisne uvadel na Slovensko teprve Tranovsky sam - naopak, je temer jisto, ze znacna cast jich patti k pokladu duchovnich pisni, uzivanemu a rozsifenemu na Slovensku odedavna - vyplyva pro nas odtud poznatek, ze muzeme i pfi studiu Cantus Catholiei a stari· pisni v· nich obsazenych uziti jako pomucky kandonal ceskych a moravskYch. Pfi durazu, jaky se v synodalnim uspeseni z r. 1629 klade na pravovernost pisni, prichazeji v uvahupredevsim ovsem kandonary katolicke. Z nich jsou nejdUlezitejsi dva, Rozenpltltuv a Hlohovskeho. Kaneional! to jest: Sebrani spevuv poboznych, kterych k duchovnimu poteseni, kazdy verejny kfesran na vejrocni svatky a jinych svatych pamatky i easy, uzivati muze, ktery r. 1601 v Olomoud u Jifika Handle vydal Jan Rozenplut zeSval'eenbaehtl! vznikl spolecnou pl'aci mOl'avskeho kleru. Take tento kandonal ma ukol podati obnovene a pl'vnimu smyslu navracene, podle vseobecne viry opraVene 15 pisne, here byly pokazeny ceskymi nekatoliky, hlavne brattimi, proti nimz se prudce obraci Rozenplut v sve predmluve. Take on, aby dokazal, ze cirkev katolicka nezavrhuje zasadne »spivani a modleni jazykem pfirozenym«, odvolava se na Cyrilla a Methoda, kteri pred 600 lety nafidili MoravanUm, aby zpivali vlastni reci, a vyzadali si k tomu povoleni (odpustky) stolice papezske. Pfipomina mimo to i sv. Vojtecha, jenz vymohl Cechum, aby jazykem slovanskym v kostelich zpivano bylo, »coz se do dneska na Hrade Prazskem, v kostele svateho Vita, zachovava. Podobne jako predmluva Canttls Catholiei upozon'iuje Rozenplut! ze lid za jeho casu v mnohych chramech zpiva svym jazykem. 16 Jeho kandonar (0 866 stranach mimo neCislovanou predmluvu a rejsttik) obsahuje ve tfech dilech, z nichz pl'vy (1-311) pfinasi pisne na vyrocni slavnosti, druhy na pamatky svatych (313-515), tfeti pisne 0 cirkvi svate a obecne (517-743),17 na 390 pisni, z nichz je 62 latinskych; tyto byly pfidany jednak proto, aby se zachovaly starobyle pisne, jednak s polemickou tendenci proti Bratfim, aby bylo patrno, jak se svym kandonalem odchyluji od ucedniku HusovYch. . Na tomto prvem velkem ceskem katolickem tiStenem kandonalu je za15 »I ponevadz, jak vsem jiz vedome jest, nabozenstvi v tomto moravskem markgrabstvi v takove roztditosti jest, videlo se nekterym poboznym lidem, ahy zase pHkladem svrchu dotcenych predkuv naslch, ty pisne stare obnovene, a prvnim smyslem, vedle viry vseobecne napravene byly, kterychz by lid obecni v chrame Pane poslouchajlce, i v domlch s celadkou svou, vedle navyklosti, Pana Boha chvalice, slusne uZlvati, a pred bludem kadrskym dusi svou, bezpecni byti mohli.« 16»Kazdy zjevne slysi, ze pH slavnostech vejrocnlch, tez ve. dni svatecni a nedelni, pred kazanim i po kazani, tu kde se od spravcuv drkevnlch Pisma svata vlastnim jazykem lidu obecnimu vy_ kl~d(lji,pisni poboznych starobylych, jazykem pl'irozenym uzivame.« 17 Str. 745-864 zabira »pHdavek sekvend«, ktere byly dohotoveny a sebnlny behem tisku a· proto neJ'nohly byti zarazeny ha sva mista.
64
lozen i druhy, jejz vydal r. 1622 rovnez v Olomouci u Jmka Handle knez Jitik Hlohovskf s nazvem Pisne katolicke k vfroen/m slavnostem, pamatkam boztch· svatfch, k l'ozlienfm 'Cast2m poboznosti kfeslanske. Je vypraven proti honosnemu kancionalu Rozenplutovu daleko skromneji, ale pHnasi na svyeh 515 stranach na 260 pisni, z niehz 24 latinskyeh, tedy co do poctu asi dye tretiny toho, co podal Rozenplut. Je rozdelen rovnez na tri dily; prvy obsahuje pisne na jednotliva obdobi drkevniho roku, druhy 0 P. Marii, andelieh, apostoleeh a svatyeh, Heti pisne modlitebni a obecne; take zde je pfipojen pfidavek, v nemz jsou zahrnuty predevsim latinske originaly nekteryeh pisni uverejnenyeh vpredu. V obou kancionaleeh jsou v rejstriku nektere pisne oznaceny hvezdickou, jez podle bezpoehyby spravneho dohadu /ire'Ckova oznacuje puvodni skladby vydavatelu (u Rozenpluta je pisni takto oznacenyeh 34, u Hlohovskeho 25). Z ostatnkh ceskyeh kancionalu katoliekyeh pHpomeneme tu jeSte Ceskf
Dekakol'd neb kancion!tl na deset dfliiv pres celf rok dIe slavnosti, 'Cast! a diilezitosti 1'ozdelenf, jejz vydal r. 1642 prazsky knihtiskar Jm Slpar (druhy svazek s pozmenenym nazvem vydal tehoz roku). Obsahuje jen 0 neco mene pisni nez Rozenplut, nema vsak pisni latinskyeh a odliSuje se od svyeh predehudeu i tim, ze v druhem svazku k pamatkam svatyeh pfinasi obycejne po dvou pIsnkh, z niehz prva je historieka, t. j. vypravuje, tu strucneji, jindy podrobne, eely zivot svateho. Z teehto HI kancionalu je pro nas nejdulezitejsi sbornik Hlohovskeho. Jiz pH zbeznem prohlizeni vsimneme si totiz, jmenovite pH prvem dile, znacne podobnosti s upravou Cantus Catholici. Jedna strana je venovana vykladu »K cemu, neb jak nastalo uZivani pisni?« Tu jsou uvedeny tri citaty, z niehz druM dva jsou identieke s citaty, vytiStenymi na druhe strane tituiniho listu Cantus Catholici (viz 0 tom vyse; jediny rozdil je v tom, ze cit at z Jeronyma ma u Hlohovskeho 0 vetu vke); take ceske preklady obou citatu se shoduji doslovne. Mimo to shoduji se tituly jednotlivyeh oddeleni kancionalu Hlohovskeho, zejmena zpocatku, doslovne s tituly tyehZ oddeleni Cantus Catholici, uvedenymi vyse (zejmena pH pisnkh adventnkh a vanocnkh).17a Poradi pisni neni upine identieke, nebor Hlohovskf po pfikiade Rozenplutove vsunul mezi pisne postni a 0 umuceni pisne na kateehismus (str. 115-142), ktere jsou v Cantus Catholici umisteny az za obecnYmi. Pres to jsou vsak tyto shody dosti pozoruhodne a opravnuji k ocekavani, ze se podafi naIezti mezi obema sborniky jeste vetS! pfibuznost. A skutecne nalezame v nieh temer 100 pisni spolecnyeh, a to nejen pisne starSi, ktere se vyskytuji na pro i u Rozenpluta, nybri i viastni skiadby Hlohovskeho, je-li vykiad /ire'Ckiiv 0 vyznamu zvlastniho oznaceni pisni v rejstriku spnlvny (mluvi pron ostatne jiz skutecnost, ze zadne z teehto pisni nenaeMzime v stejnem zneni 17 n Na pl'iklad: Pisne Adventni, neb narozeni; Na Nove leto.
0
vteleni Syna Boziho; Pisne
65
0
preradostnem Syna Boziho
v kandomllech starsich) .17h ]iz tento velky poeet spoleenych pisni sam 0 sobe by opravnoval k predpokladu blizsi souvislosti Cantus Catholici s Hlohovskjm. Shoduji s~ vsak nej~n pisne, nybd ph mnohych i nadpisy, tak pri pisni Hod pamatny dnes svetmle (Cantus str. 151, Hlohovskj 272) ma Hlohovskj napis: Na posveceni chramu. Ute-fene 1'ozjimani) neb vjklad chl'amu Pane) a toho) co k nemu naleZi) Cantus pale Na posveceni chramu. Vjklad ute-fenj) chramu Pane) a toho co k nemtt nalezi. Podobne pisen 0 spravedlivosti krestanske (Canttts str. 237, Hlohovskj 121) je oznaeena 0 pl'vni tastce spravedlnosti) kter~ jak m~ozi hfichove /l'oti ni te!i v obou kandonalech (jen Cantm vynechava slovo Jak). Podobnych dokladu by se dalo uvesti jeste vice (srv ..z naseho seznamu, nize otisteneho, eisla 67, 140, 182, 257, 293). Vedle toho JSou mnoM pisne opatteny v obou kancionalech notad uplne shodnou. 17C Uvazime-li jeSte, ze mezi temito pisnemi jsou, jak bylo jiz reeeno, i nektere vlastni skladby Hlohovskeho) nelze se ubraniti zaveru, ze vydavatel CantHs Catholic; pouzil ph sestavovani sveho zpevniku jako pomucky i dila Hlohovskeh~. T~nto .predpokl~~ je llplne ve shode s historickymi skuteenostmi. Trnavska Ulllverslta se tottz dostala zanedlouho po svem zalozeni do velmi ziveho styku s akademii olomouckou. R. 1643 ptiSli totiz do Trnavy mnozi studenti i nekteti profesori akademie olomoucke, kteti opustili Olomollc pred ?l!.zidm se vojskem svedskym,]8 a prva historie university vdeene phpomina JeFch zasillhy 0 organisaci hudebnihozivota universitniho. 19 Od chramoveho
a,
b
17 Na podeprenl tohoto nazoru Jireckova mozno uvesti preklad latinske plsne PileI' nattls in Betb!ebem: u Hlobot'Skebo rna preklad, v rejstHku oznaceny hvezdickou, incipit DiHdlko se narodilo (cely text plsne srv. nlZe), u Rozellplflla zni pisen takto (je u neho na str. 103-4): 1. Pue~' natus in Bethleem, z cehoz vesel Jeruzalem : Radlljme se, veselme se v tomto novem race 2. Slovo Otce Nejvyssiho spusob Iidsky podstoupilo : Radujme se atd. (te~to refren se opakuj~ v kazde strafe, C02 dale neoznacuji). ' 3. Vul, osllk neme zviratka znali byti Dite Pana. 4. T!i kralove z Sabba priSli, zlato, kadidlo, mirru nesli. 5. Hned dary obetovali, s poklonou novemu knlli. 6. V jesllch chaternych polozen, jsouce mocnym sveta panem. 7. P!i te radostne slavnosti dekujmez BoZi milosti. 8. Pochvalen bud' Buh v Trajici vecne veky trvajid. P?ro;,.n~~e-I! t~xt Hlo,bovskeb;;, s RozenpltltovYlIl, vidime, ze se od sebe znacne liSi, coz je tim d~lezlteJsl, ,z,e J,de 0 pr~k1~d ~ez~ latin.sk~, pisne. Z toho mozno plnym pravem vyvoditi, ze Jirecek vyznam zvlast111ho oznace111 P1S111 v reJstnku u HloholJskebo a Rozellplllla vysvetlil spravne e 17 Jsou to zejmena z naseho seznamu cisla 95, 130, 133, 159 190 192 204 238 241 243 245, 255, 269, 274, 281, 283, 297. ' , , , , , , 18 0 r t use t pro g res sus a I mae. .. U n i v e r sit a tis T y rna vie n sis . .. a d annu~ ~sque M. D. C. LX., Tyrnaviae (1725), str. 147-8: »Anno M. D. C. XXXXIII. Unl:,ersltatIs IX. numerus scholarium multum incrementum cepit accessione Olomucensium Acader;l1;o.ru~, q~o~ furor Svecic~s anno praeter lapso e suo Athenaeo, et patria exturbavit . " (dale uvadl )mena.ctyr pram?vovanych studentu) ... deferente R. P. Joanne Weyer (qui ante Olomucii, nun~9 vero hlC Theologlam praelegebat, eiusque decanum spectabilem agebat.« Or t us. e t p r ~ g res sus ... , str. 150: Jam vera musicum S. Adalberti Seminarium, fere Olom~lCenslbus MUSIS acceptum debemus, ea parte, qua Musicos Tyrnaviae Olomucium dedit. Deerat qUlppe hoc unum ad augusti templi nostri majestatem, quod oculos quidem magnopere
66
zpevu nen1 daleko ke zpevniku, a trebas v universitnim chramu musime myslit predevsim na zpev latinsky, nelze prece predpokladati, ze by za techto oko1nosH inohl zustati v Trnave neznam pred dvaceti lety vydany a diecesaln1 vrchnosti schvaleny a doporueeny kancional diecese olomoucke. Kanciona1 Hlohovskeho obsahuje ostatne, jak jsme llvedli i vyse, tez nektere pisne latinske. Za tohoto stavu ved je mozno poCitati s jeho pouziHm v Callttts Catholici jako s faktem. Nesmime ovsem ukvapene souditi, ze vsechny pisne, jeZ jSOll obema kancionalL'lm spoleeny, byly z Hlohovskeho proste prejaty do Callttts. Tuto moznost vyilleuje srovnani textu v cele rade ptipadu, tak na pro ph pisni Jezffi sladkd pameti (c. 84), kde v Hlohovskem chybi hned na poeatku (po pate strofe) tti strofy, ktere jsou v Canttts Catholici a jeZ nacMzime v shodnem zneni v textu teto p1sne v Dekakofdtt. Podobne odchylky i v eisle 87, 96, 260, 266 a jinde. Ostatne v teto studii nejde jen 0 zjisteni ptimych pred10h pisni obsazenych v Canttts Catholici) nybd predevsim 0 zjisten1 stati techto pisni a 0 rozhodnuti otazky, jsou-li tyto pisne v celku puvodu eeskoslovenskeho Ci jineho. Pro ten Mel staCi nam na tomto m1ste zjisteni, ze pres 100 pisn1 z 228 eeskoslovenskych textu prveho vydani (poeitame k nim i makaronskou III dttlci it/bilo v'Sichlli zaspfvajme) kterou nacMzime rovnez u Hlohovskeho) jsou stare pisne eeskoslovenske, zname a rozsirene u nas nejen pred rokem 1651 (datum prveho vydani mad' arskych Ca1ltus Catholici) , nybd z prevazne vetsiny jiz koncem XVI. a poeatkem XVII. stoleH a vyskytujid se r. 1622 pohromade v kancionale Hlohovskeho. Podrobnosti lze nalezti v seznamu pisni nize. Nekolik pisn1 z Cantm Catholici) jichz nenacMzime u H.lohovskeho) ma Rozenplttt (jsou to z naseho seznamu Cisla 36, 45, 70, 125, 147, 180, 284, 288), jine nalezame v Dekakol'dtt (6, 19, 64, 66, 68, 81, 85, 142, 158, 160, 186, 225, 268, 272, 274, 279, 295). Vetsinou jde tu pak nikoli 0 pisne, jez by byly vytiSteny po prve v Dekakol'dtt) nybd 0 stare pisne, vyskytujici se v tistenych kanciona1ech eeskych jiz od prve poloviny XVI. stoleti; uvadime je z Dekakol'dtt proto, ze to byl katolicky kancional easove nejbliZsi zpevniku trnavskemll. Celkove je mozno dolo ziti z techto i jinych stadkh eeskych kancionah1 pres 146 z 228 pisni Ca1lttts Catholici.
III.
Cithara Sancto1'tt1ll. -
Jefte jednott otazka 1'ttkopimjch predloh.
Celou tadll p1sni, jichz v eeskych kancionalech nenacMzime, phnasi pak pred rokem 1655 nejdu1ezitejsi protestantsky kancional slovensky, Cithal'a sanctoftlm ]itiho Tranovskeho) vydana po prve 1636 v Levoei a znovu do recrearet, at suavi Musicorum concentu non delectaret: verum praestitere id alumni Seminarii huius abunde arte sua, peri tis etiam et peregrinis auribus laudata.
67
I
r. 1655 jeste trikrat (1638, 1647, 1653). S ni maji Cantus Catholici spolecnych pres 20 pisni, bereme-li v uvahu vydani z r. 1653, do nehoz byla pojata ceia !ada pisni ze zpevniku, ktery k svemu vydani Lutherova Katechismu r. 1634 pojal Daniel Pribis. Mezi temito pisnemi nachazeji se pak nejen starSi pisne duchovni, nybd i nove skladby protestantskych auto1'll slovenskych ze XVII. stoleti, predevsim EW.se Laniho} totiz pisne At jest nuf srdce Smtltne
pro me nepravosti; At mne Pan Bt1h dtl trestati a Bud' Boze mt2j sam sudce (naseho seznamu c. 1, 3 a 12) a Tranovskeho: ChvalteZ jiz Pc'ma} neb jest jiste
dobry; Jenz si trpel za nas} SPasiteli nas; Jezls Kristus} SPasitel naf'; Pan Bt2h jest sila mal Velmi miluji tel Pane (naseho seznamu c. 71, 77, 86, 161,246). Ackoli se nam dnes tento postup, prejimani protestantskych pisni do katolickeho kancion:ilu, zda ponekud prekvapujki, neni v tom nic zarazejidho. Podobne postupuji vydavatele katolickych kancion:ilu nejen v Cechach, nybd i v Nemecku jiz od XVI. stoleti. Tento postup umoznoval jim jejich nazor, ze ~nohe z duchovnkh pisni protestantskych jsou puvodne pisne katolicke, preJate a mnohdy prepracovane (respektive podle jejich nazoru »pokazene«) protestanty; nazor tento je v principu jiste spravny, neboe nemuze byti sporu 0 tom, ze duchovni zpev protestantsky vysel z predpokladu a zakladu, danych vyvojem chramove hudby a zpevu v dobach predreformacnkh, a lecktera z oblibenych pisni protestantskych pochazi z dob daleko starSkh. Tize je ovsem tento princip prakticky aplikovat pfi vyberu pisni pro kancional; vydavatele kancionalu v stoleti XVI. a XVII. nemeli vetsinou moznosti podnikati pri kazde jednotlive pisni podrobne studie 0 jejim puvodu, a neni tedy divu, ze prejimali katoHci do svych edid pisne protestantske jako namnoze zase protest ante i pisne katolicke. Pokud jde 0 Cantus Catholici} byla tato moznost usnadnena i anonymitou prvych vydani Cithary} v nichz jmena autoru pisni zasadne nejsou uvedena 21 a jeSte dnes je mozno se 0 nich priti. Z porovnani se vsemi temito star simi prameny vypl,Yva, ze z 228 ceskoslovenskych textu prveho vydani je aspon 170 pisni starSkh, ktere jsou dolozeny tiskem jiz pred vydanim Cantus Catholici. Tento pomer jeSte vke vynikne, uvazime-li, ze v tomto kancionale je velky pocet kyriamin, Gloria a Credo (28 textu), z nichz se toliko mensi cast nachazi v jinych kancion:ilech, protoze zadny jiny vydavatel jim nevenoval tak systematickou pozornost. Odecteme-li tyto texty, muzeme konstatovati, ze na 80 procent pisni, obsazenych v Canttls 20 Viz }. Mocko, His tor i a po s vat n e j pie s n e s I 0 v ens k e j a his tor i a k a n ci 0 n a I.U' Lipt. Sv. Mikulas, 1909, str. 104. Laskavostl d. p. M. Madery mohl jsem r. 1934 studovat. v kmhovne Tranov~keho v Lipt. Sv. Miku~asi vydanl Cithary z r. 1636 (slgnatura 1./1.). 1674 (sIgn. 1./3.), 1684 (sIgn. 1./29.) a 1696 (sIgn. 1./8.). PH textovem porovnavanl s Cantm Catholici uzlval jsem vydanl z r. 1684, exempJare hudebnlho seminare filosoficke fakulty university Komenskeho v Bratislave, jejz mi laskave dal k disposici p. prof. Dr. D. o rei. 21 Na pl'. z plsnl Tranovskeho je toliko jedina JeZiH, darce milosti oznacena hned v prvem vydanl vYslovne jako jeho skladba latinskYm dvojvedlm: Omnes auctoris prima isthaec praeiit odas: Qua iuvenis Chris tum saepe colebat suum,
68
Catholici} jsou pisne stare, patrid k beznemu repertoaru duchovnkh pisni ceskoslovenskych, predevsim o~sem katolickych. Jiz timto konstatovanim je these mad'arskych literarnkh historiku, jakoby slovenske Cantus Catholici byly prelozeny z mad'arskeho vydani, vyvracena naprosto dokonale. DHve nez skoncime tuto partii sve prace, vsimneme si jeSte nekolika pisni. Jsou to Moc Bozi divna a nevymluvna (c. 114), My verlme v jednoho Boha (c. 116) a Podekujmez Panu Bohu} a vzdavajme!i test a chvalu jemu (c. 177). Prva z nich se nachazi tiStena po prve u Hlohovskeho - Jirecek aspon ji ve svem seznamu neuvadi a neni ani u Rozenpluta - , druhe dye pak v prvem vydani Cithary. 0 vsech trech techto pisnkh se zminuje totiz Tranovsky v predmluve sveho kancion:ilu,22 pH uvaze 0 potlzkh, s nimiz je vydavani pisni spojeno. Ocekava, ze se nekteH lide budou pozastavovati nad nezvyklym znenim nekterych vseobecne rozSHenych pisni. Prosi takove ctenare, aby mu uverili, ze pozmenoval text jen v pHpadech nevyhnutelnych, a to, byly-li jeho predlohy nejednotne nebo obsahovala-li pisen udaje vecne nespravne a odporujid Pismu: »Ku ptikladu, v one pisni adventni Moc Bozi divna... nekteH zpivaji: o Kristu Panu} ze se vtelf v Pannu} jini pak: 0 ,obe} Kriste} ze se vtelf'f jiste} a take i v imprimovanych exemplaHch stoji ... Nad one Credo p. 222 [= My verfme v jednoho Boha]} co u nas obecnejsiho? Avsak, verS 2. jedni zpivaji: Vstal z mrtvych skrze moc Boha otce} druzi: skrze sve svate Bozstvl; verS 3. nekteH repetuji vsecky skutky fidske} jini bez opakovani dokladaji zle i dobre ... Opet verS 4. 0 Duchu svatem, kteryz posel} druzi kteryz pochazl} ddke se litery (Johannis XV. v. 26), a to lepeji ... Tak v pisni 0 umuceni [= Podekujmez Kristtl Panu] verS 6. tichym hlasem} etc., jeSto evanjelista svedci (Matous 27), ze zvolal hlasem velikym} coz take za neposledni zazrak se pocita.« Z variant rukopisnych, jejichZ existenci tu Tranovsky dosvedcuje, nalezame v Cantus Catholici v pfsni Moc Bozi divna cteni 0 Kristu Panu} ze se vtelf v Pannu} kdezto Hlohovsky i Tranovsky maji 0 ,obe Kriste atd. V druhe nachazime predevsim kteryz posel} coz Tranovsky zrejme zavrhuje, v trett pisni pak tichym hlasem} kde Tfanovsky rovnez provedl korekturu, tentokrate ovsem bez podkladu rukopisneho. Ze vsech techto dokladu plyne zcela bezpecny zaver, ze aspon pfi techto trech pisnkh bylo pfi sestavovani Cantus Catholici pouzito materi:ilu rukopisneho; bylo by zajiste ponekud absurdni domnivati se, ze by jejich vydavatel byl otiskl"risne j~n podl; pr:dloh tiStenyc~ ~ pro.~~dl v te:t~ podle udaju predmluvy Tranovskeho zmeny Jen proto, aby JeJ odhsll od znenl pisni v Cithare. Marne-Ii vsak tento fakt zjiSten pri trech pisnkh, 0 nichz se nahodou Tranovsky v predmluve zminil, muzeme jej pfipustiti i pro pisne daW, pokud se jejich ineni neshoduje s dosud znamymi versemi tistenYmi. Tim je zaroven potvrzena spravnost zaveru, jejz jsme vyvodili ze slov predmluvy 0 chybach, vzniklych castym opisovanim v textech pisni v rukopisnych kancionalech. 22 List 10-11; celou tuto partii cituje J. Mocko, Historia posviitnej piesne slovenskej ... , str 56-57.
69
Celkove mozno tedy 0 predlohach, z nichz byly Cantus Catholici sestaveny, tid asi tolik: Daleko nejvetsi cast pisni byla vzata ze starSkh sborniku a to jak tiStenych, tak i rukopisnych, obsahujkich pisne, rozsirene po cele ceskoslovenske oblasti. Kdezto 0 rukopisech nevime nk bliZSiho, z tistenych kandonalu byl hlavnim pramenem zpevnik Hloho,vskeho. Od neho se odlisuji Cantus Catholici predevsim tim, ze nemaji pisni 0 svatych (krome 0 Ignatiovi z Loyoly a 11.000 pannach) a pak pomerne velkym mnozstvim pisni latinskych, jd je zcela v souhlasu s dominujidm postavenim latiny ve verejnem zivote uherskem. IV. Latinske pime trnavskeho kancion!tlu.
Velka cast latinskych pisni kancionaIu patti k obecnemu majetku narodu Evropy a jsou mezi nimi jak stare hymny z prvych stoleti drkevnich, tak 1 skladby pozdejsiho stredoveku. Ale znacny pocet je i textu, ktere dosud nebyly mimo mad'arske llzemi konstatovany a byvaji proto povazovany za dao puvodu uherskeho. Tu by bylo dillezite zjistiti, ktere z nich se nalezaji i v mad'arskych Canttts Catholici, nebot je pravdepodobne, ze aspon pokud jde 0 pisne latinske muze byti mezi stejnojmennym kancionalem mad' arskym a slovenskym, jd oba byly vydany v Trnave, uzsi vztah. Protoze vsak nam vydani mad'arskeho kancionalu nebylo pfistupne, musime se tu spokojiti konstatovanim ze aspon ctyfi z latinskych pisni naskh Cantus Catholici vyskytuji se v ~ad'arskem kancionale z r. 1651, totiz Ave rubens rosa, virgo s peciosa, Caelo fares pluunt flores, Resurgente domino iubi/emtts a mimo to latinsko-mad'arska In dulci iubilo. J. Danko,23 z nehoz tyto udaje cerpame, se domniva, ze z prvych tf1 pisni neni zadna dolozena mimo uzemi uherske. Upozornuje sice, ze D1'eves 24 otiskl take pisen zaCinajid Ave rubens rosa, ta pry je vsak docela odliSna. Toto ~vrzeni neni ~~ravne, nebot v. podstate se obe pisne shoduji, jen poradi strof Je ~ ~r~v~sa J1n~, a tu jes~e Dreves sam uva~li.' ze dva z jeho tf1 rukopisu maji poradl J1ne, ktere se shoduJe s Cantus Catholm. Nad to vsak treba konstatovati, ze tato pisen je i u Hlohovskeho, jehoz text je zneni Cantus Catholici dosti bHzky (na pro poradi strof je stejne). Take Caelo rores plttu12f flares je dolozena za uherskymi hrankemi, ovsem teprve pozdeji (1678 v Nemecku) .25 Zbyva tedy z tf1 domnele puvodnich pisni toliko jedina. Rada pisni latinskych, ktere jsou v naskh Cantus Catholici, vyskytuje se v rozSifenem vydani kandonalu mad'arskeho, ktere pofidil r. 1674 v Kosidch F. L. Szegedi;26 jsou to kato~kke
naseho seznamu cisla 10, 14, 18,29 (?), 31, 44, 48, 49, 51, 53,74, 105, 135, 137 (?), 139, 145, 149, 176, 197, 198, 207, 218, 220, 221, 226, 263, a temer stejny pocet se hoduje s druhym velkym mad'arskym kandonaIem J. Kajoniho Cantionale Catholicttm z r. 1676 (c. 16, 18, 29, 49, 53, 73,74, 79, 105, 135, 136, 137, 140, 145, 149, 196, 197, 199, 206, 207, 210, 211, 220, 223).27 Protoze vsak nam neni znamo, ktere z nkh se vyskytuji ve vydani z r. 1651, nemuzeme se zde pousteti do detailniho rozboru, jaky je pomer naskh Cantus Catholici k temto mad'arskym zpevnikum a zda snad nektera z jinde nedolozenych latinskych pisni nebyla tistena po prve v Canttls Catholici r. 1655. Jen bychom chteli upozorniti, ze aspon tfi z nich, totiz Omnis mundus itlCtmdetuf, Psallite unigenito Christo Dei filio a Redemptor ol'bis natm est ma i Hlohovsky, a jejich preklady v slovenskych Cantus Catholici jsou vzaty prave z neho. Take nektere jine z techto pisni jsou dolozeny bud' v Cechach nebo v Nemecku, tak predevsim Magnum nomen Domini Emmanuel; Dum virgo vagientem v Nemecku 1678; Stella caeli extirpavit rovnez v Nemecku 1677, jeji preklad - patf1-li Hvezda jama, Panna krltma opravdu k ni - v Cechach dokonce aspon jiz r. 1642 (v Dekakordu), nemuze tedy tato pisen pochazeti z Mad'arska (ostatne Danko ji ma z otisku, ktery pochazi teprve z r. 1752); take Beata immaculata byla znama v Nemecku jiz 1614. 28 Nemluvili bychom 0 teto otazce tak obsirne, ale od jejiho rozreSeni zavisi i posuzovani ceskoslovenskych prekladu techto pisni,. otiStenych v Cantus Catholici [jde tu predevsim 0 pisen Kdyz Panna plarfdmu (c. 92) a Jezf'si Kriste, nas milovnUe (c. 82)], a ovsem i presne urceni noveho pfinosu, jaky pro duchovni poesii zejmena na Slovensku znamena tento prvy slovensky katolicky kancional. Jako zajimavost treba konstatovati, ze v Cantm Catholici nepozorujeme vlivu duchovni poesie nemecke. Tim se tento zpevnik pozoruhodne liSi od protestantskych kancionalu slovenskych, v nkhz od sameho pocatku zaujimaji velmi vyznamne misto preklady duchovnich pisni nemeckych (s pocatku jsou to predevsim ovsem pisne Lutherovy, z nichZ nektere Tfanovsky jiz r. 1629 preklada i do latiny). N emusime tu snad mysliti na nejaky antagonismus proti nemCine, podle vseho byla zasoba domadch pisni tak bohata a rozmanita, ze ji nebylo treba rozmnozovati preklady z nemCiny. Ostatne velka cast pisni jak nemeckych, tak ceskoslovenskych vznikla prekladem pisni latinskych a vyskytovaly se tedy v domadch zpevnicich ve velkem poctu tytez melodie, jake bylo mozno najit v kancionalech nemeckYch.
rr:
23 J. Danko, Vet u shy m n a r i u m e eel e s i a s t i ~ u Hun gar i a e, Budapestini, 1893, str. 323, 329, 346. 0 A~e t:IIbens rosa str .. 381 (pravi: »Illterun per omnia a nostro differt«). 24 G. M. DreveJ, Can t Ion e s B 0 hem I cae (Analecta hymnica 1.), 1886, str. 51 c. 7. 25 W. !3~fllJlke:,.Das kath?lische deutsche Kirchenlied I, str. 417. 26 BoglSlch MIhaly, S z e g e d I Fer e n c z Len art e g rip ii s p ii ken eke s k ii n y v e 1674-e v. Budapest 1886, str. 9-12.
70
27 J. Dallko, Vet u shy m n a r i u m e eel e s i a s tic u m Hun gar i a e passim podle rejstHku incipitu. ' ; 28 Viz Baumkef, D ask a tho 1 i s c h e de u t s c h e K ire hen 1 i e d, 1., str. 299 a 340, III., 214-220.
71
V.
Canthus Catholici str. 65:
Nove pfsne trnavskeho kancionalu. - Vliv Cantus Catholici na pozdejf1 kancionaly. - Nove prameny k dejinam slovenske duchovnf pfme. - Vzajemne pthobenf duchovnf pfsne protestantske na katolickoit a katolicke na protestantskou. Po provedenem srovnani se starSimi kandonaIy ceskoslovenskymi zbfva pak v Cantus Catholici jeste na 40 pisni (nemluve ani 0 kyriaminech a ostatnich textech liturgickych), ktere se tu, pokud lze podle dneSniho stavu naseho vedeni soudit, objevuji tiskem po prve. K nim pak pHstupuje v druhem vydani jeSte dalSich pet textti (sesty, Pod tvt2j pta'fl se utfkame, neni slovenskeho ptivodu, nebor je v Cechach dolozen dtive, na pr. v Steyrove kandonale r. 1683). Techto pet pHdanych pisni (jsou to vesmes preklady z latiny) je patrne provenience slovenske. Obtiznejsi je posuzovani teto otazky pH pisnich ostatnich, obsazenych jiz v prvem vydanl. Prekvapuje totiz, ze se jazykovou formou nijak podstatne nelisi od pisni, kde je nepochybna provenience ceska. Nechceme-li se pousteti do nepodlozenych dohadti, musime ponechati presnejsi zodpovedeni tohoto dtileziteho problemu pozdejsimu studiu, pH nemz bude miti dtilezitou Ulohu i hudebni rozbor t&hto pisnl. Omezime se proto jen na nekolik poznamek. Jiz svym zacatkem na slovensky ptivod ukazuje Hajual vsichni zaspfvajme. Nektere z nich se vyskytuji i za hranicemi slovenskymi, a to v dobe daleko pozdejsi, tak na pr. Den se skloiiuje k skonanf (c. 35) a Ej panenka zmileneho s)Inka (c. 46) se nachazeji mezi lidovymi pisnemi moravskymi. 29 Velmi zajimavy problem poskytuje pisen Dejz Pan Buh vecer vzdy vesely, 0 niz pravi Cantus Catholici: »Spfva se pri kolede«. Tuto pisen ne-. podaHlo se nam nalezti v zadnem starSim ani pozdejsim tistenem kandonale,30 uverejnil ji vsak r. 1860 Fr. Su'iil ve sve sbirce narodnich pisni moravskych 31 v zapise pochazejidm od TelCe. Jeho text je ovsem d~leko kratsi, ma toliko 9 strof proti 19 stroHm Cantus Catholici (a to strofy odpovidajid stroHm 1-3, 5, 9-12, 19 starSiho textu) a i v nich se vyskytuji rtizne textove diferenee, ale 0 identite pisne nelze mW ani nejmenSi pochybnosti. Otiskujeme tu obe zneni, aby se 0 tom mohl kazdy presvedCiti. 0 vysvetleni souvislosti mezi tiskem z r. 1655 a 0 dye stoleti pozdejsim zapisem sberatele ve vzdalenem kraji moravskem se zde nebudeme pokouseti, mame tu vsak velmi zajimavf doklad stati teto pisne celym svym razem lidove. 32 29 Viz Bartos-Jallacek, N a rod nip I s n e m 0 r a v s k e, 1901, c. 1886, str. 1003 a c. 1900, str. 1016. 30 Naieza se v drobnem tisku (Clzkove?) plsnl vanocnlch, jenz je vsak podle vseho pozdejs! nez Callttls Catholici, viz vyse str .... 31 Moravske narodnl plsne s napcvy do textu vlozenymi. Sebral a vydal Frantisek SltSi/. V Broc, K. Wigkler. Str. 735, c. 834 mezi »poboznymi koledami«. »Od Telce-Korytko 1. 6-15 str.« 32 C. Zibrt v svem »B i b 1 i 0 g r a fie k e m pre h led u e sky c h n a rod n I c h pis n 1«, Praha 1895, str. 153, zaznamenava jen otisk Susilltv.
c
72
Sf/fii:
Nejprv panu hospodad. 2. A potom tez hospodyne, i celadee vse vase mile.
Dej Pan Buh dobry den vesely Nejprv panu hospodarovi. 2. Po tom pak pani hospodyni, naposledy vsem vasim lidem.
3. 0 ractd dale posluehati, coz my yam budeme spivati.
3. 0 racte dale poslouchati, o cem my yam budeme zpivati.
1.
1. Dejz Pan Buh vecer vzdy vesely
4. 0 Jezu Kristu, Synu Bozim, a !asee, ktera prebyva v nem. 5. 0 narozeni slavnem jeho, byl ditatkem a trpel mnoho.
4. 0 narozeni slavnem Jeho, byl jest detatkem, pfetrpel mnoho.
6. Byla jest matka JeZiSova Jozefovi zaslibena. 8. Josef pak Pannu Mariji pred purodem nepoznal j1. 9. I chtel jest opustit Mariji Pannu, a z ditatkem neehati samu.
5. Jozef pak s panenkou Maryji cheel ji opustit a jit pryc od nf. 6. Ukazal se mu andel ze sna: Neodehazej od panny Madje.
10. Prisel anjel k nemu ve sne:
Neodchazej ji, pravim tobe. 11. Neb eo se koli s ni narodi, z Dueha Svateho se zplodi. 12. Panna jest Syna porodila, vseho sveta Hospodina.
7. Co se z ni kolivek narodi, z ducha svateho se to zplodf. 8. Narodil se nam z ni spasitel, vselikeho sveta vykupitel.
13. Pro chudobu mista nemela, v jeslicky ho poloZila. 14. Tri krali priSli od vyehodu, klaneti se tomu rodu. 15. Sve dary jemu oferovali , Zlato, kadidlo, myrru dali. 16. Oferojme my viru prav6., da nam po smrti radost vecnu. Dum abscedittlr adamo, ctlm stella.
17. Nuz ty hvezda, nas predchazej, z trima kraIi ten dar sobe mej. 18. A yam, pane hospodad, dekujeme za vase dary. 19. Ze jsme tu byli, za zle nam nemej. Pane Boze yam dobru noe dej.
9. Ze sme priSli za zle nemejte, s Kristem panem tudy prebyvejte.
Amen.
73
~ezi ~isne~~, ~ten~ jsm~ nalezl~ v Cantus Catholici 1655 po prve, je jich ce!a skupma, Jez az dosud JSou v itterature znamy toHko z pozdejsich vydani C:thary sa::ctorun:' Jsou pred~vsi~ pisne vAch otee m/ij! vzhledniz na mne (c. 4), Buh se nam nym narodtl (c. 24), Cas radosti! veselosti svettl nastal nyn~ (c. 32), Dite mile tho chvf/e. narodilo se nam (c. 39), Ej panenka zmilene~~ sznka (c. 46), l!e.v prchltvosti.t~e!.P~ne,,(c. 126),0 Boze! sly'f me v~lam (c. 131), ~astY1'.1est Bt'ih" 1,:ul.,le~my (c. 175), Povezfe pastfrove (c. 189), Radostna novma! poslystez II (c. 200), Vesel se, lidske stvoreni (~. 258), Vzkfi'fenem~. K~'istu "Panu (c. 280),33 Zdrav bud') predobl'f Jezi'fi (c. ~94). BU,de ~e~y ptl ll1ch treba predpokladati obraceny pomer, nez uCinil ~~l1ak ': svem clanku 0 Cantus Catholici! kde pokladai i tyto pisne za preJate z. Ctthal'y.34 Zejmena dUldite je toto zjisteni pti pisni Bt1h se nam nyni naJ'~dtl! ktera se v nyn~jsich vydanich Cithary prima J i rim u Ban 0 vs k e m~, rek~oro.;i v Z~ine, a pti ~d1'av bud': pl'edobrf Jezt'fi! za jejiho~ au~ora Je v ~ltha~e oznacen J 0 a ChI m K a 11 n k a. Jejich autorstvi neni ovse~ prostym nalezem techto pisni v katoHckem kancionale r. 1655 zcela vyvraceno, ale stava se mene pravdepodobne. Rozhodne je t1mto konstatova?im ",v~;~en" do st~dia dejin duchovni protestantske pisne novy element, zduraznul1Cl, ze se pr; ~om nelze omeziti na vyluene studium kancionalu protestants.~y~h, po~o?ne lak? zase by bez prvych vydani Cithary nebylo lze tak uspokoJ1ve VylOZlh slozenl Cantus Catholici. Pokud jde 0 Banovskeho treba :uvesti jdte, ze akrostich (z nehoz prave se na jeho autorstvi usuzuje zni podl~ CanttlS Catholici niko!i. B~novsky, nybd Benowsk(y).35 DruM pisen pak )e podle Cantus Catholtct preklad hymnu Salve mundi satutare kdeZto v Clthare j.e jako original citovan Salve! Jestl summe bonus. Toto ~znaeeni neni ,na~zaJem ta~ pr~tichudne, jak se zda na prvy pohled: obe pisne totiz ~ochazeJ1 ze sedmldlln~h~ cyk~u, ~azvaneho »Rhytmica oratio ad unum quodlIbet m~n.-:bro.rum . Chmh pahenhs et a cruce pendentis«, za jehoz autora se, p~vazuJe (Jako J.e uvedeno i v Cantus Catholici) sv. Bernard z Clairvaux. 36 Plsen Salve mundl saluta1'e je pozdraveni nohou Kristovych kdezto Salve Jesu . stl1nme bonus oslavuje jeho bok. Obsah pisne Zdrdv' bud' predobl'j JeZi'ft neodpovida presne ani prve ani druhe z techto pisni latinskych nybd jevi se spiSe jako vybor celeho sedmielenneho cyklu. Pres to, ze misty jsou
mezi Cantus catholici a Citharou dosti znaene rozdily,37 jde 0 jedinou pisen, a bude treba podrobnym rozborem vysettiti jeji puvod i otazku autorstvi Kalhtkova. Podobne by bylo mozno postupovati i pti dalsich pisnich, ale nemuzeme ide venovati jejich srovnavani vice mista. Chteli jsme jen ukazati, jak plodne muze pusobiti pozorne studium trnavskeho kancionalu pti studiu slovensk~ hymnologie, a koHk specialnich otazek bude treba rozrditi, aby mohly bytl napsany aspon ponekud presne dejiny duchovni pisne na Slovensku. Pfi rozsirovani pisni a jejich prejimani z jednoho kancionalu do druheho musime vsak poeitati nejen s velkymi kancionaly a hromadnym prebiranim, nybd i s drobnejsimi tisky, obsahujidmi bud jen jednotlive pisne anebo souhrn nekolika pisni k urCite roeni dobe. Takoveto drobne tisky mely jiste daleko vetsi odber a pronikaly rychleji i tam, kam se velky kancional dostal jen pomalu anebo vubec nepronikl. Pfi jejich tisku byly asi rozhodujid pre devsim zretele obchodni, a nakladatel se asi ptilis neohlizel na puvod pisne, jen kdyz byla dostateene oblibena. Tak mohlo dojiti k spojeni pisni protestantskych a katolickych v jedinem tisku bez jakychkoli {lVah, jen z podnikavosti tiskarovy. Dochovaly se na pr. z Ie! sedesatych XV~I. stoleti t~i takove tisky trenCinskeho tiskare Nikodema Cizka. Jeden z ll1ch obsahuJe 9 pisni adventnich 38 s obsirnym titulem Pime Adventni! 0 zdcivna zManhn 'Jeslani syna Boziho s nebe! a /Jresvath1l vtelen! jeho! v zivote Blahoslavene Panny Ma1'ie! nyni zase znovu vytiJtene. V Treneine, v impressi Nykodema Czjzka. Leta 1662; v druhem podobnem tisku je sebrano 11 pisni velkonoenkh :39 Velkonoeni Pisnieky 0 vzkfi'feni z m1'tvfch Pan?t a Spasitele naJeho JeztJe K1'ista. Vyti'ftene v Tl'eneine v impress; Nykodema Czjzka. Leta .1660. Mezi nimi je jiz jedna, kterou jsme naSH v Canttls Catholici r. 1655 a ktera se objevuje v Cithare teprve roku 1674. Jdte zajimavejsi je dalSi tisk, bohuzel bez titulniho listu a i jinak neuplny, ale shodujid se ve vsem s ostat'nimi dvema tisky Cizkovymi a pocMzejid tedy podle vseho tez od neho;
;0
37
Canttls:
Citbara:
Zddv bud', predobr}' ]ezlSi, Spasiteli najmilejsi;
Zddv bud', predrahy ]ezlSi, Spasiteli nejmilejsi.
Hie, telo tve obnazene a lIa kNzi foztazene!
hle telo tve oslavene, a na tl'Jlnll zvelebene
Dej mlm svou milost poznati, v te milosti skonati.
dejz nam tvu milost poznati, v tve milosti dej skonati.
:ladna z techto plsnl se nevyskytuje v lireckove seznamu v H y m n 0 log I' aBo h m' C .. k '1 . e 1 c a. 'k' 1 ~ e v n e 1 sty, 1895, str. 132, 147. Maliak ovsem znal jen druhe vydanl z r 1700 U1 011 prve z r. 1655. . , , 8~, ~usln:~ ;sak ~odotknouti 0 interjekci Bt, jJZ poCIna druha strofa plsne, ze Calltlls Catholici ~lvaJI 1 na }/nyc~ mlstec? e~ proti ~t jinych versl, a neni tedy vylouceno, ze tomu tak muze byti 1 v tomto pnpade. ]de nam Jen 0 presne konstatovanl fakt. . 36 Srv. W. Battlllker, Das katholische deutsche Kirchenlied I F 'b 1. ~r., 1886, str. 496; text vydal Mone, La t e i n i s c h e H y m n end e s Mit t ~ 1 a'l t er~1 U~g Frelburg, 1853, str. 162-174. s ., "3 84
74
Nejvyznacnejsl hned v prve strafe:
38 Jsou to plsne: Pan Biib I'semohollcl; Hospodille, atee zadollcl; Vef-hne v jedllobo Boha; Vesele zpivejme, Boha; Posldn jest archandel; Zdl'ava jellz jsi pozdl'a1:ella; Moc Bozi divna; lakoz o tOI/i pl'oroci; VJtej leZll Kl'iste, z lIebeske. ". , . . , ,. , 39 Pall Bllh vSe1ll0hOllci vstal; VeselYi lIam dell lIastal, ·V Ilel1lZ; Radll/llle se vSlcknt lIylll clmc; VzkNseni Spasitele sveho; Vstall jest teto chvile ctny; Tfetiho dlle vstal Stvofitel; Uto chvile teto t'esele./'ydava; liZ! jest tlstal z IIIl'tllych dlles; VzkfHellhll1l Kristtt PaliN; lezlS Kl'istlis Spasitel lias; Ai ten JilllY lell IIdatllY.
,I.
75
tento tisk obsahuje pisne vanocni a mezi jeho 17 ctyri nedochovaly vubec a jedna toliko zacatkem) ktere se vyskytuji v Cantus Catholici 1655 a do 1674: Biih. se ~a~2 nyni ~a1'odil/ DI:e mile, teto
pisnemi (z nichz se vsak nachazime hned 6 pisni, Cithary pfichazeji teprve
chvfle, narodilo/ ELl!!!nenka/ AnJelove tt poslove/ Nastal nam den vesely, z 1'0dtt/ Dejz Pan Btlh vetet' vZdy vesely nejpl'v panu Hospodafi/ Vfem vec divna neslychana, ktefak,40 je tedy mezi nimi hned na prvem miste pisen pficitana Banovskemu, o niz jsme mluvili vyse. Pri pramennem stu diu a vzajemnem porovnavani. r~~nych , kancio~~lu bud~ tre~a bu~oucne prihHZeti i k temto dosud nepovSIm~utym zdroJum, ktere ovsem uz svou povahou byly daleko vice ne:?: velke kanclOnaIy vystaveny zkaze a proto se jen zNdka dochovaly. Ze .vzajemne p~oHnani duchovnich pisnf katolickych a protestantskych nebyl Jen proces, diktovany shom, pusobenim tistenych kancionalu obou vy~~a~i, moz~,o ~otvrditi i jinym zpusobem. V psanych starych kancionalech, JI;hz, ~e poo"n~)e koncem ~VII. stoletf zach?val. dost velky pocet a jez jsou prevaznou vets1Uou provenIence protestantske, nachazfme casto vedle b<~znych pfsnf. protestantskych i takove, jez nemohly byti vzaty odjinud nez z pramenu katohckYch. Tak hned v jednom z nejstadich sbornfku, t. Zv. kancionale Senickem 41 z r. 1692, jehoz zaklad tvoN Cithal'a sanctot'ttm, vyskytuje se hned ne~olik pfsnf, ktere jsou na Slovensku tiskem zachyceny po prve v Cantus Catholict a do Cithary nebyly prijaty, na pr. Posluchejte kreslane co jest stal~/ .Vfen; vec div~a, neslYc.ha~a, ~. dokonce i pisen Cernet se ja p;·jstrojfm, ktera Je znama na pr. z kanclOnalu Steyerova, ale neni dolozena ani v Cantus Catholici. V jinem kancionaIe (rukopis Slovenskeho Narodneho Muzea v Turc. Sv. Martine, sigmtura M-78) z r. 1723 nalezame pfsne Kdyz panna placfcfmu Vstup~nem~ Kfistu Panu" V;-/tej sladky Tefiteli: Nebo naopak v zpevnfk~ celkovfm ~~.kla?em katohcke~ z r; ~ 728 (v ~mhovne Tranovskeho v Lipt. Sv. Mlkulasl, SIgn. III. 20) Je cela rada pisni protestantskych, jako Ach jlt
matka zar11Zucena, Smutny tas nynejff, Pan Idlf lidu vel'nemtt, Plesej male stadetko, lak pekne sviti dennice atd. Jdte do sborniku, psaneho na samem sklonku XVIII. stoletf (Slovenske Narodne Muzeum, M-36), ac 0 jeho celkove protestantskem razu nelze pochybovati, jsou pojaty pfsne Dej Pan Biih vetel', Kdyz Panna platicfmu, Kfistu Panu k jeho chvale, Po zlem padu tloveka, Vstupenhmt Kristu Panu a Vitej sladky tefiteli. Lidovi zpevaci a pf-
s~ri se te~y zrejme valne nestarali 0 puvod pfsne anebo 0 jejf dogmaticky raz.. a zapisovah bez rozdflu pfsne protestantske i katolicke, kdyz se jim zaHbily. Toto pozorovanf neplatf jen 0 kancionalech slovenskych, bylo poEi, Pa~ellka s~ nedo;hovala, jen kustod obsahujid: Ej pa. Ostatni pisne tohoto Jistu jsou: N~staillam cas vel~1I1 vesely; V meste Beth/eme recelle,lI; Zvestlljem vam radost; liz slullce z hvezdy vyslo;, p':~er IlatliS IfJ Bethlehem s pl'ekladem Narodil se lIalll Spasitel; Narodil se lIam Kristll! Pall Pl'otoz l'Z. ' ·n Knihovna Tranovskeho v Lipt. Sv. Mikulasi, sign. 1. 11. 40
76
dobne zjiSteno i 0 rukopisnych zpevnickh macl'arskych42 a stejnou z~us~no~t by bylo bez pochyby mozno uCiniti i jinde. Muzeme se tedy don;lll.lvatt, ze vydavatele kancionaIu tistenych byli pri svem rozh~dovanf. vedem 1 ohl~dy na oblibu jednotlivych pfsni a snahou, ponechati ltdu z Jeho dotav~.d~:ch pisni vsecky, jez nebyly dogmaticky zavadne. Tento opatrny po~tup. p~1Uasel jiste dobre vysledky pri snahach 0 rekatolisaci a treba mu pricistt zash~?~ o uchovanf a pokracovanf jednotne tradice duchovniho zpevu i pri konfeslJ~l rozpoltenosti naroda. 0 tom poskytuje velmi nazornou predstavu fakt, ze z 230 (zhruba) pfsnovych textu ceskoslovenskych, obsazenych v druhem vydani Cantus Catholici z r. 1700, je na 90, tedy dobre dye petiny, v lipskem vydanf protestantskeho kancionalu (zde je vedlejsi, ze namnoze jde 0 ruznou versi jednotlivych pisni, asp on jejich puvod je tYz). Z toho je nejlepe videt, ze i pri velkych rozdilech mezi duchovnim zpevem obou konfesi zaznivalo mnoho pisni prave tak v chramech katolickych jako protestantskYch. VI.
Pomer Cantus Catholici k pfedloham. Samostatnost vydavatele Cantus Catholici neprojevuje se toliko pNnosem novych pfsni, nybd i upravou, jakou da:ral, text~m .stadf"m~ Ne~d~ j.sou ,tyt~ zmeny patrny na prvni pohled, tak zeJmena, Je-lt zmeneno 1UClplt plsn~. Na pro pfsen »0 vfre jakozto 0 zakladu vseho dobreho« (c. 277) se ~hod~J~ uplne s pisni, otistenou u Hloh,ovskeho Tech ctnost! i?ohem danyc~, JeJl zacatek vsak zni V trech ctnostt od Boha danych. V plsm na patero Clrkevnich prikazani (c. 28) je uplne nova prva strofa,43 patrne proto, aby byla prerusena jeji tesna souvislost s ostatnimi pisnemi, na nez prva strofa v zneni Hlohovskeho (a pred nim jiz Rozenplutove) vyslovne odkazuje. Podobne promeny v mensi Ci ve5!i mire n~c~azf~e:. ve vet sine 'pi~ni,,, kte.re js~u doo k~n: donalu prijaty ze starslCh sborniku. Muzeme tu uvestt nekoltk pnkladu, Jez by nazorne dokumentovaly tento. postup. Za, prvy dok,lad zvolili jsme pise~ De/atko se narodilo (c. 37). To Je Hlohovskeho vlastm preklad (nebo aspon uprava) stare latinske pfsne vZ?ikle. v" ~echach pocatkem ~Iy. s,to~eti, .Pue~ natus in Bethlehem. Hlohovsky steJne Jako Cantus Catho/tct ma 1 lat111sky text; ale jiz tento latinsky text se v obou kancionaIech dosti znacne odchy-
:H
42 Viz Horvath Cyrill, A mag y a r k a tho I i k use n e k k 0 I t e s z e t a s z a z a dig, Sarospataki Fuzetek, 1904, str. 56. 43
Calltlls Catholici str. 233:
Hlohovskf str. 359:
Clrkev svata vseobecna pet pril,azani vydava, z .moei narizene, a krestaniim predlozene.
Nad pHkazani sestera, dvoj e, i to desatera, patera jest v drkve jinych, z moei jeji naHzenYch.
77
XVIII.
luje, a tim byl vydavatel Cantus donucen k primerene llprave i pisne ceskoslovenske. Uvedeme zde zneni obou zpevniku: Latinsky text: CantllS str. 25: 1. Puer natus in Bethlehem, natus in Bethlehem, unde gaudet Jerusalem, unde gaudet Jerusalem.
Hlohovskj str. 81:
=
1. Puer natus in Bethleem
in Bethleem: unde gaudet Jerusalem, Alleluja, Alleluja.
2. Assumpsit formam hominis
=3.
Verbum Patris altissimi.
5. Ej ldf na sene v jeslech, a kraluje v veenych svetlech.
=2.
6. Hned volek i osel poznaI, ze to dfte jest .sveta Knil.
=4.
7. PriSli knili od vychodu, nesli kadilo i myrrhu.
[
Knilove z Saby pfijeli, ziatto, kadidlo, mirru dali. Do domu spolu vejdouce: ] uctili knfzed dfte.
8. Vsedse vespolek do domu,
kianeIi se tomu rodu. 9. V teto radostne slavnosti chv{tlmez Boha na vYsosti.
3. Per Gabrielem nuntium Virgo con cepit Filium.
=5.
10. Velebmd Svatu Trojici,
4. Tanquam Sponsus de thalamo processit Matris utero.
dekujfc jf po vse easy.
5. Hie jacet in praesepio, qui regnat sine termino.
=2.
6. Cognovit bos et asinus, quod puer erat Dominus.
=4.
<= 5.*>
7. Reges de Saba veniunt, aurum, thus, Myrrham offerunt. 8. Intrantes domum invicem
salutant novum principero'o 9. In hoc Natali gaudio, Benedicamus Domino.
=5.
10. Laudetur Sancta Trinitas
Deo dicamus gratias.
4. J ak mladozenfch z sve IMc posel jest Kristus z Marie.
=6.
'
T:x~ Hlohovskeho je tedy proti Cantus 0 4 strofy kratsi; ale na str. 105 doporucuJe Hlohovsky, aby se pri zpivani teto plsne na Tfi krale mezi 4. a 5. strofu Jeho text"u vl~.Zily ~trofy Reges de Saba, Intrantes domum, chybl u neho tedy ve skutecnosh tol1ko strofa 3. a 4. Tento stay jevi se pochopitelne i v ceskoslovenskem zneni pisne: Canttls str. 26:
Hlohovskj str. 82:
1. DetMko se narodilo,
=1.
jenz vsecek svet poteSilo. 2. Spusob lidsky na se vzalo
= 3. 810vo Otce Nejvyssfho
<Slovo> Otce nejvyzsfho.
spusob lidsky na se vzalo.
3. Skrz poselstv! Gabriele Pocala Panna v zivote.
z
tohoto srovnanl je jasne videt, ze strofy, ktere se vyskytuji u Hlohovskeho na str. S2, maji v Cantus Catholici znenl uplne shodne (az na to, ze v druM strofe jsou verSe navzajem premisteny). Ale strofy 7 a S, ktere jsou u Hlohovskeho na str. 105, jsou v Canttls prelozeny jinak. Tlm je potvrzen zaver, k nemuz vedou ostatne i strofy 3, 4, ktere se u Hlohovskeho vubec nevyskytuji, ze totiz vydavatel Cantus mel k disposici ph teto pisni Hlohovskeho jdte jiny text, dem, a mozno vysloviti domnenku, ze strofy, jez nenasel u Hlohovskeho, prelozil samostatne - na to ostatne poukazuje i slovo mladozenich v 4. strofe. Odkud vzal SVllj deW latinsky text, nelze zatlm rozhodnouti. Strofy l-S v stejnem poradl z ceskych rukopisu uve.rejnil Dl'eves, S strof (v poradl odpovldajldm v srovnanl s Cantus, str. 1, 2, 6, 7, S, 5, 9, 10)44 znenl ponekud odchylneho (cesky text je vubec jiny) ma Rozenplut, str. 103. Podobne rozdHy mezi Cantus Catholici a Hlohovskym, zpusobene tim, ze vydavatel Cantus mel ponekud odchylnou latinskou predlohu a pfizpusobil podle nl i znenl plsne prelozene, pozorujeme i pfi jinych plsnkh, na pro [meno Eozi velike (c. S6), Nastal nam den vesely, z 1'odu (c. 124), P!m [ezf:f Kristus vstal z 17Zl'tvych (c. 172). Nejmarkantnejsi jsou tyto diference pri plsni Spasite! sveta zplozen jest (c. 217), kde jak latinski pisen, tak ceskoslovensky preklad je i hudebne jinak upraven. Podobne hudebni zmeny, ktere si vyzadaly i zvlastnf upravy textu, jsou provedeny i v nekterych plsnkh ceskoslovenskych, kde latinski predloha' nenl v zadnem kancionale uvedena. Tak na pro plsen Ackolivek lidska chvala (c. 4) ma u Hlohovskeho dvoudHnou strofu, jejiz prvou cast tvoH ctyrverSl parem rymovane, repetici pak petiverSl (schema cele strofy Sa Sa sb sb Sc 8c sd 8d 8e); v Cantus Catholici je upravena na litanii tim, ze 44
78
Cantiones Bohemicae (Analecta hymnica 1.), str. 163,
79
c.
178.
po kazdem dvojverSi je vlozeno jako refren (ktery zpiva druhy zpevak) Kyrie
eleison, Kyrie eleison zaspivajme, PIma Boha vsichni chvalme, Zdrava bue! Panno Maria. 45 Tim je ovsem puvodni stroficka forma naprosto rozrusena; lichy vers devaty musil byt vynecMn (ojedinele z dvou takov.fch verSu utvoreno nove dvojverSi. Zcela podobne byla pretvorena v litanii i pisen Zdrava bue! hvezdo zadouci (c. 285), jeZ ma u Hlohovskeho zcela beznou formu ctyrverSove strofy (»zpiva se obeeni notou«; verS osmislabicny); v Cantus Catholici opet po kazdem dvojverSi vlozeno 0 Maria, Panno Cista, pl'osiz za nas tveho Syna, SPasitele Jezu Krista. Jinde nebyva uprava tak napadna, ale prece je dosti pronikava, tak v pisni Ctim tebe pobozne (c. 30) je v Cantus pridano opakovani posledniho verse, v Proc svet rytiruje (c. 194) opakovani posledniho pulversi, v pisni c. 123 se opakuje druhy a treti verS, kdezto u Hlohovskeho jen treti. Nekdy jsou diference jeSte mensi, jako kdyz v pisni c. 155 Cantus dosti dusledne prodluzuji textove oba verSe 0 jednu slabiku, nebo naopak v c. 107 posledni verS dusledne 0 jednu slabiku zkracuji. Tu je mozno pfipomenouti jako zajimavost, ze dost casto nacMzime textove zmeny v Cantus Catholici, provedene jen proto, ze jejich vydavateli byla chi neslabicna platnost liquid a nasal v nekterych souhlaskovych spojenich, tak na pro (v C. 76) mysl k Bohu pozdvihovati zmeneno v mysl k Bohu pozdvihati,. tamtez a peelive v bdeni tl'vati > peclive v bdeni trvati,. podobne (c. 273) taje tez mraz s17l1'tedlnosti > minul mraz srmtedlnosti,46 245 misto nesmrtedlnym polozeno 17lilosrdnYm,. 192 patme > zjevne, az kl'vavy > krvavy, 193 a kl've > krve,. 148 jestit sedm > jest sedm. Ve vsech techto pHpadech vidime v zneni Cantus Catholici bdelou peel jejich vydavatele, a i kdyby v nich nebylo vubec novych, dHve nedolozenych pisni, musili bychom mu pfiznati pomerne znacnou samostatnost.
VII.
Jazyk tmavskeho kancionalu. Pfi porovnavani Cantus Catholici s ceskymi kancionaly vynika jasneji i jazyk kancionalu, v nemz se velmi vyrazne zraci jeho slovensky puvod. Ten mozno pozorovati jiz na ortografii, ackoli celkove, pokud jde 0 hlaskovou platnost .jednotlivych pismen, je zalozena na soudobem pravopisnem systemu ceskem. Urelte zvlastnosti ji dodavaji sverazneho charakteru. Nemusime ani podotykat, ze je uplne odstraneno r (zustalo jen v kanonickem 1'zka a na neMozno tu snad podotknouti, ze tento refren se vyskytuje i v pisni Pan Blth v1emohucl 163). 46 Zde a v dalSkh partikh slova, jez jsou pred znamenim jsou vzata z »predlohy« (t. j. Hlohovskeho, Rozenpluta, Dekakordu, Cithary a pod.; 0 kterj kancionaI v danem pfipade jde, Ize zjistiti ze seznamu pisnI, na nejz je odkazano cislem); co nasleduje za znackou je zneni Cantlls Catholici. '
(c.
45
>,
80
kolika malo inistech zrejme jako tiskova chyba); neprekvapuje take, ze dvoji
I je rozliSovano jen sporadicky. Daleko pozoruhodnejsi je, ze tate grafika teme! nezna j jako znacku pro dlouhe i a vyjadruje tuto hlasku symbolem y, nejcasteji vsak indiferentne y : i, pfi cemz kvantita zhusta byva neoznacena podobne nepravidelne je oz~acovani kvantity ;ubec. Mekk~st s~uhlasek, s~ oznacuje Mckern (vlastne znackou -) nad souhlaskou, a to neJen pred tvrdyml samohlaskami, nybd i pred e, i (a ovsem i pred y, ktere rna stejnou hodnotu jako i). e se nevyskytuje, zmekceni predcMzejid souhlasky je bud' oznaceno Mckern nebo (pfi retnidch) odpada vubec. Jak v oznacovani mekkosti souhlasek tak i v kvantite prozrazuje se dosti casto hlaskovy stay slovenskY.47 Dvojhlaska ou (respektive au) je uplne odstranena a nahrazena dlouhym U, a to i v instrumentale (kvantita It nebyva vsak mnohdy oznacena). Velmi casto je odstranena prehlaska -ej, zejmena v imperativech a v superlativni predpone, ktera zni pravidelne naj-. s jako predpona i predlozka j~ velmi casto psano Z. I jinak pronika dosti casto tvar slovensky, na pr. prmuteny (c. 159), patriarchi (152, misto patfiat'si), prospevtlvat (152), smi'fany (171), slobodni (273), pomstva (67), pomstviti. (183), pohl'eb.e~i (152), pohl'eben (250), tl'pezlivost 183, 184, 246 (ale tt'peltvos~ 272)"genltlv plur. osob (133). Zajimavy je protiklad Rzehol'i (60): Gref!,ol't (152). Ze zvlastnosti tvaroslovnych: sporadicky se objevuje v 1. osobe singularu -em, na pro pt1jdem (1), casteji byva odstranovan tvar 1. osoby pluralu -em a nahrazovan -eme (pl'okaztljem, premyslttjem 89, nemtJzem 183, p/ljdem 255, vystrtzem 45). Podobne v minulem pHcesti jsou vetsinou odstraneny tvary bez I (probod 192, nemoh 240, vyved 241, n~~/ad 4~; "mohol 78, prel:1?ho! 86). Jako akusativ pluralu u o-kmenu fungup velml casto tvary genltlvnl. Take jako nominativ a akusativ pluralu. fel::liniu zajmena. ten vys~ytuje, s~ te misto ty, podobne pri neutrech v nommatlvll - akusatlvu pluralu byva casto -e misto a. Zhusta je akusativ sing. zajmena jej nahrazen tvarem ho (95, 188, 41), nekdy i mylne, na pro za ne misto za nej (209), je mist? jej (249). Tu a tam je take misto jenz kladeno ktcry (260, 183); misto lelim tvar jej, psano je (186). Syntakticky je zajimave zejmena nahrazovani instrumentalu padem predlozkovym: Bohem zfizena, prevedeno od Boha zl'izena (47), Bohem dany stejne od Boha dany (67), smrti zmeneno v skrz Sn7ft (188). Pochopitelne je odstraneni archaismu ny: misto za ny polozeno s nami 274 (ale 202 necMno). Dusledne jsou take odstranovany zbytky imperfekta: tak (c. 8) »Anjel k Panne Marii z nebe poslan byse, Pana sveho vteleni jivypra.vovase« prepsano: byvse, vypravovovavse. Stejne stav"fe, zaprevse, kde predloha rna stase: zaprevse (240); podobne zatrasla misto tresfse; byl ten'misto
r
47 zustalo na pI. v pisni c. 1 (str. 223) ryssi, c. 291 (str. 166) Me; nekolik ortografickYch ukazek z prveho vydani (cIslo tu znamena stranku): 15 sweie, 45 dyie, osobe, dobe, 46 zwestugie; 41, 52 narozeny [= narozeny), 161 rozpiyl, 37 k podiweny, 15 stworeny [= stvorenO, 41 lici'Y.
81
b 'fe (240); jednou sedfce misto sedffe (269), toliko jedenkrat zustal puvodni :ar nezmenen (stafe 269). Daleko zajimavejsi nez tyto znaky je vsak srovnani textu Cantus Catholici se star simi kancionaly po strance lexikalnL NemysHme Hm ani tak na fakt, ze jsou peelive vymyceny archaismy jako medle (76), vetce (8, 237), stl'ed (257), komonstvo (= panstvo 295) nebo spedelni terminy, jako ourad konfelsky (152, polozeno urad panskY). Pozoruhodnejsi jest jiz snaha, nahraditi slovo chol a uslovi v tyto doby jinymi vyrazy: prve slovo je sice ponechano v pisni e. 187, ale 84 misto choti nejzadostivejff dano vfecek najzadostivej'H; 186 jakZ panna povoH tomu choti svemu Panu Bohu >jak jest Panna povolila, a Bohu se poniZila; 222 (Maria) ... videla ty muky choff sveho > ty muky syna sveho; 284 choti Iidskych dusi > vildce Iidskych dusL Pro druhe slovo: 55 jakZto v tyto doby hledame zde vsi ozdoby > jako v tomto chrame) vseIiku ozdobu hledame. Uvadime tyto dva doklady zvlasr, protoze jde 0 slova, 0 nichz mluvi Trallovsky v dtovane jiz predmluve sve Cithary:48 »Vyhledava se ovsem take, jakoz v jinych vecech tak v pisnkh: ma-Ii smysl byti srozumitedlny, aby i slova nebyla zatemnela. Avsak vzdy nachazeji se slova nektera, kteraz se jiz temer zachovavati museji... Item, slova misty neobvykla, jakoz jest, chol t. zenich aneb nevesta. V te dobe) t. v te chvHi. Bt1h df) to pravL Kvas) coz nekdy znamena vec porusujid ... , nekdy pak hodovani a radost ... V tech a takovych slovkh a reeech, potrebi svate snaseIivosti. Vime zajiste, jak v jedne krajine, jedna ree velice se dell. Podle mista, uti homines cultiores, ita et stylus purior. A tak kfestansky etenari, jestlize tobe cutf aneb cuje odporne jest, vez, ze druhemu tve bdenf aneb bdf odpornejsL Nic mene vsak, kdyz jen smysl dobry, a my v nem svorni jsme, slov neslusi na vahu klasti, a zle vykladati, ale radeji prostejsim vysvetlovati.« Vidime tedy, ze Trallovsky byl postaven pred podobne jazykove problemy jako vydavatel Calltus Catholici a rdil je konservativneji: zachovaval i nezvykla slova a zadal, aby byla prostemu Iidu vysvetlena. Docela jine stanovisko zaujaly Cantus) ktere se snazi odstraniti pokud mozno vsecka takova slova, ktera by na Slovensku byla nesrozumitelna, a nahraditi je vyrazem domadm nebo aspon blizsim. Zasada tate neni ovsem provedena uplne dusledne, misty jsou i tate slova ponechana, ale 0 jeji existenci naprosto nelze pochybovati. Uvedeme tu jdte !adu dokladu, jez ovsem nechteji tuto latku uplne vyeerpati, nybd spiSe jen ilustrovati a prokazati tuto tendenci. Zajimavy je zpusob, jak se Cantus vyhnuly slovesu dfti) o nemz take mluvi Tranovsky: kdyz df'f hrffnym fidem je zmeneno v kdyz jest hrffnym rekne 112. Jina ze slov, kterym se vyhybaji,49 jsou: hrota (kopi 151, 192), svary (pOpl'a1JY 67), kouzla (vl'azby 67), paveza (21 on paveza ochrana >on presilna ochrana; 47 paveza moena podrobeneho > pomoc silna List 10, viz i J. Mocko, His tor i a po s vat n e j pie s n e s I 0 v ens k e j, str. 56. V dalSfm slovo pred zavorkou pochazl z predlohy, slovo v zavorce ie viraz, ilrnz Cantlls to ,slovo nahrazuj I, i'f~lo znamena CIslo pIsne v nasern seznamu. 48
49
, 82
zarmuceneho), siroba (47 UtoCistes siroby kazdeho >UtoCiSte cloveka hrisneho; 171 v sirobe > v uskosti), ovsem i siry (sire vdovy > smutne vdovy 183), 'iibalstvi (faldstvo 183), strasti (muky 222), nemaz (skoda 194), hore (2 pomoz v hori >pomoz k raji; 222 tim horem >bolesH), vrah ve vyznamu »d'abel« (156 jenz nas brani od vraha > od d'abla; 192 vytrh nas v1'ahu >vytrhl nas d'ablu), pl'fky (ddte 142), stezka (cesta 65). Ponekud prekvapuje odstraneni slova dedina (237 a da nam v raji dediml > popreje v nebi prfbytku; 19 louky i dediny > zahrady i luky) , Z adjektiv jsou to Ifty (zlostny 78), scestny (marny 76), oulimy (bezbozny 148), hmotny (zemsky 55), hebkj (ohen hebky > prutky 273), usluzwj (pon12eny 192), sliCny (krasny 297), stkvoucf (jasna 2), stkvostny (vsecek 194), napomocny (jsouc nam napomoeni 152), starozitny (starodavny 91). Dale partidpia zvcUcen (zmozen 192), ut1'yzneny (ztrapeny 240, 241), poftvany (klamajid 293), prohrebeny (probodeny 293), vyrceny (hlaseny 182), prirceny (slibeny 245). Z adverbii ocite (zretedlne 55), kvapne (nahle 183), bl'zO (nahle 194, snadno 225; srv. i ohen bl'zky >prutky 212). Ze sloves odolati (zviteziti 228), t,'yliCiti (vychvaliti 2), predbehla (predesla 241), se snazoval (usiloval 273), vypravuji (oznamuji 81), vzkazal (odkazal 186), poprfti (dopriti 55; poprej > dej 267; srv. i povolenim > dovolenim 122), nutka (tahne 83) ~ !e octn~~ (se pod~l 19~~, chvatala (chodila 192), vykleSl (vyhlad' 183), dstlt! (krOplt1 183; zhury dstll mannu > pustil 285), zlfti se na nas (pomstviti 183), stoW (jedl 192; stoIke >sedke 70), spytovati (take veci predivne v sobe spytovala >rozmyslela 8), pri povidati : od povidati (~a kftu jem;r. [Kristu] pri povfda) d' a?lu ve vse~ odpovida > slibuje ... odporuJe 41), brat! se (se brala > se zdvlhla 161, ac chcd-Ii se brati > pospkhati 148; srv. i: na se nebeskou zbroj bere) n12 d'abla, svet, telo spere >do zbroji nebeske se dava) z kteru svet, d' abla pl'emaha 4 ~), Hechtiti (neb jak ozdoby chram Hechtf) hanebnosti pak jej lecMf > neb Jak ozdobi chram peknost, poskvrnuje pak ohavnost 55), pobfhati ve vyznamu »vyhybati se« (hIed' krestane pobfhati kouzla atd. > odvl'atiti 67; vsecku rozpustilost pobfhaj > pohybaj 76), sespivejme (zaplesejme 73), nezze (nezre 78, 191, 295), bdfti (at coz Cinime, bdime nebo spime > ... cujeme nebo spime 118), hlasati a dloubati (dej, at Trojici hIasame a nedloubame > ... pozname a vyhlasime 130), hloubati (vseteene neslusi hloubati >bluditi 130). I kdyby se ukazalo 0 nekterem z techto dokladu, ze byl zmenen jiz v predloze, kterou Ccmtus Catholici mely, muzeme prece aspon tendend povazovati za dostateene prokazanou. Zaroven je patrno, ze pri stu diu postupneho pronikani slovenskych elementu do spisovneho jazyka nestaei se omeziti jen na konstatovani tech znaku, ktere jsou patrny na prvni pohled, nybd bude Heba si vsi~ati i, mozno-Ii tak rid, znaku negativnkh, totiz prvku (jmenovite ovsem lexlkalnkh) v stadim spisovnem jazyce uplne beznych, jimz se vsak slovenske texty vyhybajL Ovsem nelze vsechny vyrazove odchylky Cantus Catholici od star~kh textu vysvetlovati jen odliSnym jazykovym dtenim, pusobily tu mnohdy J1ste
83
iduvody jine, tak na pro kdyz je epitheton P. Marie u'flechtile Bozi zvtre (= nepochybne Dei creatura) nahrazeno jinym : u'flechtilj Bozf dome (c. 2). VIII. Seznam pisni v obou vydanich kancionalu.
V seznamu, ktery tuto otiskujeme, jsou uvedeny v abecednim poradi vsechny pisne obsazene v prvem i druhem vydani Cantus Catholici. Typograficky jsou od sebe odliseny udaje, cerpane z kancionalu, od poznamek, pripojenych autorem teto studie. Cislo za incipitem pisne udava stranu, na niz se pis en naleza v druhem vydani Cantus Catholici. Byla-li pisen jen v prvem vydani a z druheho je vynecMna, je to naznaceno rimskou 1. pred cislem strany; pisne v druhem vydani pridane oznaceny rimskou II. rovnez pred cislem strany. Pripojene udaje ukazuji, ktere z pisni jsou obsazeny v starSich kancionalech, s nimiz jsme Cantus Catholici srovnavaIi: Hlohovskj znamena kancional I. Hlohovskeho, vydany v Olomouci 1622; Rozenplut kancional Rozenplutuv, Dekakol'd pak tisk JiHho Sipare, a to jen prvy dH (viz 0 vsech vyse). Citovano je vesmes podle strano Cithal'a = Cithal'a sanctot'um, strana udana podle prveho vydani z r. 1636; vyskytuje-li se pisen teprve ve vydani Cithary z r. 1653, je to oznaceno Cithal'a 1653 (bez udani stranky).50 Je-Ii zoam autor pisne, je jeho jmeno pripojeno na konec (pH Hlohovskem, aby se jeho jmeno dvakrat za sebou neopakovalo, je v zavorce pridano slovo pilvodnt). K incipitum pisni jsou pripojeny v zavorce i nadpisy, jimiz je ta ktera pisen v Cantus Catholici oznacena, protoze tento udaj casto pomaM pri zjistovani pisne. Nasleduje-Ii za incipitem datum, znamena to, ze toho roku je pisen po prve dosvedcena; tate data jsou vzata z J. lil'etkova dHa »H y m nolo g i aBo hem i c a«, Praha 1878 (0 totoznosti vetsiny pisni jsem se presvedCil srovnanim udaju Jireckovych s Bratrskym kanciooalem z r. 1615). Odkazy na Hlohovskeho (respektive jiny kancional) neznamenaji ovsem, ze by kazda pis en, pri ktere takovy odkaz je pripojen, byla primo z uvedeneho kancionalu prejata do Cantus Catholici. Je-li pri nektere pisni citovano vice kancionalu, znamena to, ze se jeji text v Cantus Catholici misty vice shoduje s jednim, misty zase s druhym kancionalem. Pis en, pri ktere neni zadny udaj, vyskytuje se v Cantus Catholici po prve, pokud mi bylo mozno zjistiti, to jest neni uvedena v lil'etkove seznamu v Hymnolof[,ia Bohemica a nevyskytuje se ani u Rozenpluta) Hlohovskeho, v Dekakordu ani v Cithare sanct01'um (az do 1653). Sl'v. pred odkazem znamena, ze se pisen sice v citovanem kancionale vyskytuje, ale ve forme tak odchylne, ze pravdepodobne neb y I a do Cantus prejata odtud. 50 Udaje 0 tikhto plsnkh pl'ejlmam z dHa }. Mockov<1, His tor i a po s vat n e j pie s n e s I 0 v ens k e j a his tor i a k a n c ion a I u, protoze mi toto vydanf Cithdry nebylo pi'fstupno.
84
1. Ac jest me srdce smutne 223. Githard 550, Elias Lalli.
2. ACkolivek lidska chvala i anjelska jestnemala 269 (putnicka, 0 BI. P. Marie). Hlohovskj 291 (0 slaven! dt1stojne P. Marie). 3. Ac mne Pan Buh racf trestati 225. Githara 553, Elid'f Lalli. 4. Ach otce muj vzhledniz na mne, zadlim te 77. ,. . 5. Amo Deum, sed lib ere, amo, sed hoc amore II. 321. [Naray, Lyra cae/estts, 1695.] 6. Ana zemi budiz lidem pokoj, dobra ",:lIe vsichnem 185 (Gloria obecne 1). 1559. Dekakord 263: Na str. 186: DruM nota tehoz textu. 7. A na zemi pokoj lidem, kdyz svitezil sUny 105 (Gloria Pasch ale 2). . 8. Anjel k Panny Marie z nebe poslan byvse 13 (0 pannenstvi BI. P. Mane). Hlohovskj 11. 9. Anjelove anjelove jsu spivali; a pastyrom I. 40. Hlohovskj 40. 10. Ascendit Christus hodie, Alleluia. 132. 11. Ave hierarchia, coelestis et pia, 10. Sr. Hlohovskj 5. 12. Ave Maria, gratia plena. Tak pozdravil anjel 18 (0 pozdraveni anjelskem). 13.' Ave maris stella, Dei mater alma 166. 14. Ave mater Jesu Christi, quae de coelo concepisti 19. 15. Ave mundi spes Maria, ave mitis 177. 16. Ave rubens rosa, virgo speciosa 165. Hlohovskj 281. 17. Ave stella matutina, peccatorum medicina 176. 18. Beata immaculata virgo puerpera I. 62. 19. Boze Abrahamuv,' krali pane kraluv, my prosime 311 (za dest). Taborskj. Dekd-. kord 363. 20. Boze otce sesliz nam nyni Ducha svateho 193. Hlohovskj 389. 21. Bud' Boz~ niuj sam sudce 222. Cithara 1653. Elias Lani. . 22. Bud' pozdravena kraIovnci nebeska, zdravas bud' II. 315 (Ave RegUla coelorum slavonice). . 23. Buh ohnem svate svetlosti osvecuje (PsaI. 26) 205. Githal'a 571. 24. Buh pro nase zlosti jsa vzbuzen v prchlivosti 221. Githara 1653. 25. Buh se nam nyni narodil a misto vyvolil 26. 26. Caelo rores pluunt flores . . . Caelum plaudit 56. 27. Caelo rores pluunt flores. . . Rident sata 56. 28. Cirkev svata vseobecna pet prikazani vydava 233 (na patero prikazani cirkve svatej). Hlohovskj 359 »Nad p'fikazan! sestero«. 29. Cor tibi, Jesu, offero, 0 cordis sponsule 5 0 . . . 30. Ctim tebe, pobozne, Bozstvi zakryte 158 (Thomae Aquln., Adoro te devote). Hlohovskj 271. . . . , . 31. Cur mundJ!ls militat sub vana glona 312 (hymnus B. Jacopom de vamtate mundt). 32. Cas radosti, veselosti svetu nastal nyni 44. ~3. Ctvrta svatost jest poHni 245 (0 svatosti poHni a castHch jeho). Hlohovskj 132. 34. Dejz pan BUh vecer vzdy vesely 65. (Spiva se pri kolede, na svate tri krali.) 35. Den se sklonuje k skonani, vzdejmeZ chvalu s dekovanim 307 (vecerni). 36. Den vzkriseni Jezu Krista, Alleluia 111. Rozenpl"t 226. 37. Detatko se narodilo, jenz vsecek svet potesilo 26. Hlohovskj 82 (pt1vodl1i).
Pfeklad C. 198. 38. Dies est laetitiae in ortu regali I. 49. 39. Dite mile teto chvile narodilo se nam v tele 41.
85'
40. Dormi, fili, dorrni, mater cantat unigenito 52. 4i. DruM. svatost birmovani 241 (0 sv. birmovani a duchovnem bojovani). Hlohovskf 128. 42. Duch Pane svli svarumilostf naplnil srdce z prutkosti 139. Sr. Hlohovskj 247. Prek!ad C. 218. 42a. Dulcis Jesu, dulce nomen, dulcis Dei genitrix 1. 64. 43. Dum saevit Africus, tunc rosa rutilat 180 (de martyrio ss. Virginum). 44. Dum virgo vagientem somnumque postulantem 47. . 45. Duse svaty stvoriteli, prijd' nas verny Tesiteli 144 (hymnus Veni creator Spiritus). Rozenplttt 253. 46. Ej pannenka zmileneho synka nam porodila 31. 47. Ej pochvaImez rodicku Pane 174. Hlohovskf 279. 48. En virgo parit filium, iubilemus 45. Hlohovskf 479. 49. Exultet et laetetur, totusque iucundetur mundus 51. 50. Fit porta Christi pervia, fulget dies 54. Sr. Hlohovskj 480. 51. Gloria, laus et honor tibi sit 97 (hymnus, pro processione Dominicae in Palmis). 52. Grates nunc omnes reddamus Domino Deo 27 (S. Gregorii papae). 53. Gratulare, virgo, singulari privilegio, iucundare 59. 54. Hajnal vsichni zaspivajme, cest chvaIu Bohu vzdavajme 18. 55. Hod pamatny dnes svetime, a posveceni 151 (na posveceni chramu. Vyklad uteseny Chramu Pane, a toho, co k nemu naIdi). Hlohovskj 272. 56. Hospod~ne Boze vsemoMei, nepremozene moei, svli pomoei 146 (Kyrie svatodusni). 57. Hospodtne, Otce zadlid, Boze nas vsemoMei 1 (Kyrie 1. in adventu Domini). Cithal'a 5. 58. Hospodine, Otce zadliei, Boze vsemoMd 67 (Kyrie Quadragesimale). 1561. 59. Hospodine, studnice dobroty, otce nerozeny 21 (Kyrie Natale). 1501. 60. Hospodine, uslys nas, spomeii na nas 277 (letania 0 vzjvani Vsech svatych). Hlohovskj 207. 61. Hospodine, vecny otce, nebe, zeme, vsech nas stvorce 131 (Kyrie de Ascensione D.). 62. Hospod~ne, vecny pane, v smilovani tvem se radujeme 104 (Kyrie 2. Paschale). 63. Hospodme, vsech ved Pane, my prosime pokorne tebe 2 (Kyrie 2. in adventu Dom'ni). 1561. . 64. Hospodine vsemoMd, pane mily prezadlid 182 (Kyrie obecne 1). 1501. DekakOl'd 262. . 65. Hospodin ra~ii sam pastyr muj byti, nebuduc 202 (Psal. 22). 1615. Cithara 685. 66. Hvezda jasna, Panno krasna, ktera Krista krmila 172. Dekakord 367. Preklad 223. 67. Chces-li krescane plniti vuli BoH 230 (na desatero Bozi prikazani). Hlohovskj 354. J. Rozenplttt. 68. ChvaliZ ~ana jiznyni, dust rna, ze vsi sve sHy 211 (Psal. 102). Dekakord 359. 69. ChvaI Sl.one, Spasitele, pochvaI viidce i pastyre 155 (Hymnus D. Thomae Aquin. Lauda SlOn Salvatorem). Hlohovskj 266. J. Rozenplttt. 70. Chval slavneho jazyk lidsky tela Pane tajemstvi 155. RozenpltJt 287. Preklad C. 170. 71. ChvaI~ez jiz Pan a, neb jest jiste dobry 214 (ex Psal. 146). Cithal'a 520. J. Tranovsky. 72. Chvalte~ .Pa?a, n~b sl~si cest chvaIu tomu 205 (Psal. 146). 73. In dulC1 IUbdo vSlch111 zaplesajme 1. 59. Hlohovskj 70.
86
74. Infinitae bonitatis, et immensae charitatis 49. (De nativitate Domini.) 75. In natali Domini gaudent omnes angeli 1. 53. Hlohovskj 480. ., 76. Jak obycej oznamuje, stara zvyklost ukazuje 69 (Hymnus Ex more dOctl myshco). Hlohovskj 111. J. Rozen plttt. , 77. Jenz jsi trpel za nas, Spasiteli nas 83. Cithal'a 121. J. Tral1ovsky~ 78. Jestit psano davnym rokem Jeremiasem prorokem 75. Hloho~sk! 145 . . 79. Jesu Salvator, mundi amator, tu es florum flos 169 (D.e B. Vl;gtne Ma:!a). . . " 80. Jezu Kriste, jenzs zajiste stal se clovek 242 (0 svatosh oltarlll co se rna ventI. Tez o Svate Msi). Hlohovskf 130. 81. Jezu Kriste vykupiteli, jenz vstal z mrtvych 122. 1501.Deka~ord 162. 82. JdiSi Kriste, nas milovnice, ty jsi kvetuv kvet 170. Preklad c. 7~. 83. JeZiSi, me vyklipeni, milost, srdecne dychteni 136 (Hymnus Saluhs humanae sator). Hlohovskf 242 (JesttJ nostl'a re~emptio) .. <" , , 84. JeHsi, sladka pameti, jenz plodlS v srdCl zadostl 254 (Plesa111 sv. Bernarda, Jesu duleis memoria). Hlohovskf 93. Dekakord 76. 85. JeZiSi, vecny Boze, vsecka rna nadeje 220. 1559. Dekakor~ 385. 86. JeW Kristus, Spasitel nas, smrt premoh?l za nas 128. Clthara 176. J. Tral1ovskj. 87. Jiz slunce z hvezdy vyslo 28. Hlohovsky 60. , " 88. Jmeno BoH velike Emmanuel 1. 52. Hl~ho~sky 49. Preklad c',109. 89. Kazdy clovek na svatosti 239 (0 sedml svatostech Noveho Zakona vubec). Hlo· hovskf 125. . . , , , , 90. Kazdy s ochotnosti dekuj Panu Bohu z mdosh 198 (po kazalll). Hlohovsky 396 ( pt21Jodl1i). ," , ' 91. Kdo chce pravy krescan slliti 234 (0 vue, nadep a la;ce, vubec). Hlohovsky 116. 92. Kdyz Panna placidmu, a s~a zadaj!d~u 48. Prek~a1 :. 44. ., 93. Kriste, jenzs svatych pochvost anJeluv 309 (vzyva111, a poruce111 sobe anjelum Bozim). Hlohovskf 370. . 94. Kristu Panu k jeho chvale, prokriknem vskhni vesele AlleluJa 127. 95. Kristus priklad pokory, BUb nas milostivy 70. Hl~hovskf 113. 96. Kristus, Syn BoH, narodil jse nyni 27. Hlohovsky 46. 97. Kyrie Boze nas z nebe, my nyni zadame tebe, prijmi hlas pred sebe 183 (Kyrie obecne 2). . 98. Kyrie eleison, Christe eleison, Kyrie e1., Kriste poslys nas 260 (Letanla Lauretanska). Hlohovskf 295. . 99. Kyrie eidson, Christe eleison, Kyrie e1., Kriste poslys nas 267 (Leta111a 0 B1. P. Mariji z Svateho Pisma). . ., . 100. Kyrie eleison, Christe eleison, Kyrie e1., JdiSi poslys nas 249 (Leta111a 0 P. Jezlsl Kristu). Hlohovskf 411 .. . . , ' , , 101. Kyrie eleison, Kriste elelson, Kyne e1., Knste uslys nas 292 (0 vzyvalll Vsech svatych). Hlohovskf 214. 102. Kyrie fons bonitatis, Pater. ingenite 1. 22. . 103. Kyrie Virginitatis amator mc1yte 164 (Kyne de B. V. Maria). 104. Laetare puerpera laeto puerperio. 1. 63. 105. Laetare virgo Israel, qua natus est Emmanuel 5~. 106. Laus tibi Christe qui pateris 101 (Pro die Venens sancto). 107. Leto chvHe teto vesele vydava 123. Hlohovskf 186. Dekakord 155. 0
87
108. Lide verni k vyslyseni evanjelium spaseni 195 (pred kazanim, spiva se obzvlaste v nedeli druhu po Devitniku). Hlohovskf 391. 109. Magnum nomen domini Emmanuel I. 51. 110. Maria, rodicko BoH svata, prosi za nas Jezu Krista 262 (Treti nota letanie Lauretanske). 111. Mililj Pana Boha sveho, hned' z ceh~ho srdce sveho 233 (Na dvoje prikazani dokonale lasky). Hlohovskf 358. 112. Mily Pane, dej hodne slyseti slovo tve velebne 194 (pred kazanim spiva se ob. zvlaste v advente). Cithara 224. ' 113. Mittit ad virginem non quemvis angelum 4 (pros a de annuntiatione angelica). 114. Moc Bozi divna a nevymluvna co jest ucinila 14. Srv. Hlohovskf 33. 115. Modlime se otci svemu v pokore a v tichosti 224. 1559. 116: My veri me v jedneho Boha, Stvoritele nebe i zeme ktery 190 (Credo obecne 4). Cithara 222, ' 117. Na Bozi narozeni radilji se anjeli I. 53. Hlohovskf 45. Pfeklad C. 75. 118. Na lilze jduce tobe se modHme 308 (vecerni, prozba na ochranu anjelil). Hlohovskf 369. 119. Narodil se Kristus Pan, veselme se 46. Hlohovskf 44. Pfeklad C. 48. 120. Narodil jse nam vseho sveta Pan, kteryz byl od davnych casilv 63. 121. Nastal nam cas velmi vesely, a nesmirne uteseny 34. Hlohovskf 56. 122. Nastal nam den vesely beze vseho smutku 38. Hlohovskf 105. 123. Nastal nam den vesely, ;enzto z Panny Ciste 47. Hlohovskf 47. Pfeklad C. 127. 124. Nastal nam den vesely, z rodu krilovskeho I. 50. Hlohovskf 36. 125. Nebesky Pan, atby dokazal k nam dobrotu svu veliku 98 (canitur post Passionem). Rozenpillt 166. 126. Ne ~ prchlivosti tvoje Pane, rac trestati sluzebnika 207 (Psal. 6). 127. Nobis est natus hodie de pura virgine 46. Sr. Hlohovskf 483. 128. Nuz Velikonocni. chvalu krestane dajme Panu 107. 1501. Pfeklad C. 262. 129. 0 blahosiaveny cIovek, kteryz v dobrem 210 (Psal. 1). Hlohovskf 382. 130. 0 Boze otce, sveta stvoriteli 148 (0 tajemstvi Trojice svatej). Hlohovskf 255. 131. 0 Boze slys me volani, v tobe ja mam vse sve utani 208 (Psal. 60). 132. Obrance unavenych, Boze litostivy, uslys modlitbu mo;i 226. 133. Ode vsech vzdy pozehnana bud' Trojice nerozdilna 147. Hlohovskf 253. 134. 0 gloriosa virginum, sublimis inter sidera 168. 135. 0 gratiose JesuIe, duro cubans in stramine 53. 136. 0 Jesule dulce do cordium, cupido mentium 57. 137. 0 Jesule mi floscule, 0 mei pectoris animule 55. 138. 0 Maria, virgo pia, magna mortalium patrona 175. 139. Omni die dic Mariae mea laudes anima II. 320, 140. Omnis mundus iucundetur nato Salvatore I. 60. Hlohovskf 75. 141. 0 nebesky ~oze, otce vecny, v milosti sve nesmirny 138 (Kyrie 2. de Spiritu s.). 142. 0 Pane Knste smililj se, k nam jasnu tvarl obrat' se 311 (za vyjasneni). DekakOl'd 366. 143. 0 Pane smiIilj se nad nami, sve lasky stedre ude! nam 206 (Psal. 66). 1615. 134. 144. 0 presIavna Panno sveta, povysena nad nebesa 168. Preklad 145. 0 puer dilectissime, tu moves pectora 58. 146. 0 salutaris hostia, quae caeli pan dis ostium 158.
147. 0 slavna svata Trojice Alleluja 149. Rozenplttt 276. ., " 148. 0 spravedlnosti krestanske 237 (0 prvni castce spravedlnostt, kterl a mnOZI hnchove prod ni celi). Hlohovskf 121. 149. 0 stellula Maria fulgida, 0 Jesu genitrix 177. 150. Otce najmilostivejsiho, Stvoritele nebe i zeme, i v Jezu Krista 108 (Credo velikonocni) . , 151. Otce vecneho mudrost, pravda 88. Hlohovskf 153. Pfeklad C. 1.1 6 . 152. Otce Boze smililj se, 0 Boze smililj se 293 (jina starodavni letall1a). Hlohovsky 215. 153. Otce Boze vsemohud, slavny a divny v sve moei 305 (ranni). Clthara 499. 154. Otce nas, Boze nas, Stvoriteli mocny nas 184 (Kyrie obecne 3), ~559. , ~ 155. Otce nas, jenz jsi v nebi, uslysiz nas na zemi 271 (na modhtbu Pane). Hlohovskf 225. 156. Otce nas, jenzs na nebi, te kaz# tvor veleb! 228 (na modlitbu Pane). Hlohovskf 348 (ptlvodni). 157. Otce nas, mily Pane, dejz nam Ducha svateho 145 (Ante coneionem). Hlohov158. 159. 160. 161. 162. 163. 164. 165. 166. 167. 168. 169. 170. 171. 172. 173. 174. 175. 176. 177. 178. 179. 180.
c.
88
~!c:~t
vsemohUd, jenz vse ZiVlS SVll mod 310 (pred jidlem). 1561. DekakOl'd 407. 0 velika milost Syna Boziho 71 (jina starodavna). Hlohovskf 142. 0 vsemohUd Boze nas, dekujem tobe kazdy cas 306 (ran?,i). Dekakor~393. k' Pan BUb jest sila ma, vsecka obrana ma 213 (Psal. 26) '. Clthal'a ,559. J. ranovs y. Fan Bilh nas veliky, jest nade vse svaty 217 (0 radostt nebeske) . . . Pan Bilh vsemohUd vstal z mrtvych zadud 113 (canitur in processlOll1bus). Hlohovskf (p11vodnf) 171, sl'v.i 223. Rozenplllt 212. ,., Pan Bilh vsemohUd z velike sve moei poslal 5 (0 pOSelStvl anJe1skem), 1501. Neklad C. 113. Pane Boze budiz chvaia od nas krestanilv vzdavana 200 (po k~zani). Cithara 482. Pane mocny, Boze vecny, Stvoriteli otce prdaduei 1.03 (Kyne ~asc?ale). 1561. Pane smililj se, Kriste smililj se, Pane smililj se, JezlSl 251 (Letanla, ZIVOt a umu.ceni Pan a Jezu Krista v sobe obsahujid). Pane smililj se, Kriste smililj se, Pane smiIilj se, Kriste 257 (Letania 0 velebne svatosti oitarni). Srv. Dekakord 207. . Pane v prchlivosti tve nerac mne trestati 209 (Psal. 6). Clthara 400 , . .) Pange lingua gloriosi corporis mysterium 154 (Hymnus ~. Th?n:ae A qumabs, , Pan JeZiS Kristus Syn BoZl jediny 85 (de septem verbis Cnsb). Hlohovsky 154 . , _ _ ( pllvodni). Pan JeZiS Kristus vstal z mrtvych, AllelUIa 110. Hlohovsky 191. Preklad c. 226. Pan Kristus do nebe vstupil, kdyz smrt i d'abia obiupil 135. Passionem domini recolamus pariter fletu incessabili 91. Pastfr jest Bfrh milj jediny, krom neho jineho nenl ~01 (Psal; ~2). Patris sapientia, veritas divina 87 (Hymnus de passlO~e dommt) .. Podekujmez Panu Bohu, a vzdava:jmd cest i chvMu Jemu 84. Clthara 122 »Podeklljmez Kristll pantl«. . __ Podekl'ljmd vsichni spolu Panu Bohu mocnemu 27. C'!thal'a 1653. ~r~klad c.: 52. Pod tvlij plaM Se utikame, Pannenko Maria II. 318 (Sub tuum praeStdlUm). Steyr. Pod vecer tva ce1adka, co k slepiei kuritka 307 (vecerni). Rozenpillt 646, Dekakord 399.
89 i
J
181. Po krestanskem povolani 235 (0 nadeji). Hloh;vskf 118. 182. Po' krstu v svatem obcovani 238 (0 druM castce spravedlnosti, totizto ktere ctnosti v sobe obsahuje). Hlohovskj 123. 183. Poprej nam milost k spivani, Jezu Kriste 297 (jina letania starodavna). Hlohovskj 227. 184. Poprosmd Ducha svat<~ho, utesitele verneho 140. Cithara 205. 185. Poslan jest archanjel ku Mariji Panne 10. Hlohovskj 10. 186. Poslan jest od Boha anjel, jemuzto jmeno Gabriel 12. 1561. Dekakord 25. 187. Posledni krestanska svatost 247 (0 svatosti stavu manzelskeho). Hlohovskj 136. 188. Posluchajte krestane, co se jest stalo 32. Hlohovskj 84. 189. Povezte pastyrove, coz jste videIi nove, Zvestujte 42. 190. Po zlem padu Cloveka hdsneho 16. Hlohovskj 19. 191. Pozehnaj nas Boze otce, mod sve svate Trojice 199. Hlohovskj 376. 192. Prijmi Panno ruzenec, kdsny zlaty venec 272 (Rosarium, neb Ruzenec P. Marie s pripominanim zivota Pane). Hlohovskj 305. 193. Prisel cas uteseny, prevelmi vesely 36. Hlohovskj 86. 194. Proc svet rytiruje pod bidnu marnosti 313. Hlohovskj 459. Pfeklad C. 31. 195. Prvni svatost jest svaty krst 241 (0 svatosti krstu). Hlohovskj 127. 196. Psallite unigenito Christo Dei filio I. 60. Hlohovskj 73. 197. PuelIus nobis natus est, ex virgine Maria I. 70. 198. Puer natus in Bethlehem, unde gaudet Jerusalem 25. Sr. Hlohovskj 81 a 106. 199. Quo me Deus amore ultro proseqneris 157. 200. Radostna novina, poslystd ji, stad take mladi 37. 201. Radujme se krestane, neb krev z telem Pane pri oltari jsme videli 159 (0 pri-
jimani velebne svatosti pod' jednim spusobem). 202. Radujme se vsickni nyni cink veseIa spiv ani 119. 1501. Srv. Hlohovskj 193. 203. Raduj se kdlovno nebeska, AlIa. AlIa. Kterazto II. 316 (Regina caeli laetare). 204. Raduj se kdlovno nebeska, tes se, panno cista 265 (jina letania, na spusob lauretanske). Hlohovskj 298 (pt7vodni). . 205; Radujte se, 6 krestane, radujte se vsickni spolu 43. 206. Redemptor orbis natus est, Maria virgo mater est I. 57. Hlohovskj 485. 207. Resurgente domino jubilemus, exultemus, qui pependit 129. 208. Rozmyslejmd dnes my verni krestane, kterak Pan Kristus 73. Srv. Hlohovskj 163. 209. RozsevaCi z nebe nam poslany Jezu Kriste 196 (po khani). Hlohovskj 394 210. 211. 212. 213. 214. 215. 216. 217. 218. 219.
( ptlvodni). Sancta Messiae genitrix Maria, millies salve 178. Sanctissima, sanctissima Mater Dei, ave fulgens 176. Seslani Ducha svateho slavke hod dndny 142. Hlohovskj 248. Slava bud' Bohu na nebi, a pokoj lidem na zemi 22 (Gloria vanocni). Hlohovskj 38. Slava, chvaIa i cest bud' tobe, Pane nas, Kriste Spasiteli 98. Pfeklad C. 51. Slava na vysostech Bohu, a na zemi pokoj lidu, Alleluia 106 (Gloria Paschale 3). Slava na vysostech Bohu, ana zemi pokoj lidu, kteri maji 186 (Gloria obecne 3). Spasitel sveta zplozen jest, jemuz Panenka I 58. Hlohovskj 487. Pfeklad C. 206. Spiritus sancti gratia apostolorum pectora replevit 139. Spravedlivi plesajte, v Pann Bohu nadeji mejte, neb 200 (po kazani).
90
220. Stabat iuxta crucem Christi virgo mater corde tristi 95 (Planctus secundus de B.
V. Maria). 221. Stabat mater dolorosa, iu.'{ta crucem lachrymosa 92 (Planctus B. V. Mariae). 222. Stala math litujid, u dreva kdze placid 94. Hlohovskj 160. 223. Stella caeli extirpavit, quae lactavit dominum 171 (de B. V. Maria tempore:
pestis) . 224. Stvoriteli Boze Duse svatj, bozske rovne podstaty 137 (Kyrie de Spiritu s.). 1561. 225. Stvoriteli Duse svaty, z otcem synem tejz podstaty 143 (0 sedmi darich Ducha. sv.). 1522. Dekakord 242. 226. Surrexit Christus hod ie, Alleluia 109. 227. Svata Maria proz za nas Alleluja, byt byl syn tvUj 262 (druha nota letanie Laure-
tanske). 228. Svatost Zakona Noveho, pomazani posledniho 245 (0 svatosti posledneho pomazani). Hlohovskj 134. 229. Svaty Svaty Pan Buh nas na rysosti, Plna jsu nebesa 191 (Sanctus obecne 1). 230. Svatj Svaty Svaty Otec, Svaty Syn i tez Duch Svaty, vse jediny 192 (Sanctus 231. 232. 233. 234.
235. 236. 237. 238. 239. 240. 241. 242. 243. 244. 245. 246. 247. 248. 249. 250. 251.
obecne 2). Syn BoH jse nam narodil a nas hdsne 41. Cithara 40. Sesta svatost jest svaty dd 246 (0 svatosti ddu knezskeho). Hlohovskj 135. Takt jest tento den slavny 112. Hlohovskj 19B. Te Boha chvalime, Te Hospodina vyznavame 150 (Pisen ss. Ambroza a Augustina, Te Deum laudamus). Hlohovskj 475. Ten-to jest cas radostny, v nemz se narodil kdl ctny 39. Treti ctnost bozska jest Iaska 236 (0 lasce). Hlohovskj 119. Tretiho dne vstal Stvoritel z mrtvych 120. Hlohovskj 1B2. Tri krali znamenali hvezdu, kteruz jsu videli 64 (Na svate tri krali). Hlohovskj 103. Ty si moja radost, 0 JeZiSi, tys me poteseni, 0 JdiSi II. 319 (Meum tu gaudium). Umuceni naseho Pana Jezu Krista, jakoz zepsal 78. Hlohovskj 150. Umuceni naSeho Pana milostneho, vaz sobe 81. Hlohovskj 147 . Uslys prozby moje, Boze litostiry, a nechaj te muj hlas 203 (Psal. 101). Hlohovskj 405. Uteseny nam den nastal, v nemz Pan Jezu Krist 114. Hlohovskj 175. V Boha otce nebeskeho, nad nehoz nent mocnejsiho 189 (Credo obecne 3). Velebi Hospodina duse rna z radosti 172 (canticum B. V. Mariae, Magnificat anima etc.). Hlohovskj 27. Velmi miluji te, Pane, nerac zapomenut se na mne 216. Cithara 532. ,. Tranovskj. Vedme v Boha jedneho, a otce vsemohudho, nebe, zemi stvoddho 187 (Credo obecne 1). Vedme v Boha jedneho, otce vsemoMdho, kterys stvoril nebe i zemi 8 (Credo adventni 2). Vermez v Boha jedneho, otce nebeskeho, v bozstvi nerozdilneho 23 (Credo vanocni) . Vermd v Boha jedneho, otce vsemocneho 229 (Na Symbolum, aneb na sneseni apostolske). Hlohovskj 352 (pilvodni). Vermd v Boha jedneho, otce vsemohudho, v syna jeho mileho 68 (Credo Quadragesimale) .
91
252. Vermez v Boha jedneho, Pana najvyssiho, otce vsemohudho 7 (Credo adventnil) 253. VerJ?ez .v Boh~ otce, vseho stvoritele, toho dobreho otce 188 (Credo obeene Camtur m festIs apostolorum). 1522. 254. Vesele spivajme, Boha otce chvalme 8 (0 ctverem prist! Pane). Hlohovsky 1. 255. Vesel se a plesaj, duse ma ~ila 161. Hlohovsky 269. 256. Vesel se d~es ltd krestansky, neb Spasitel I. 60. Hlohovsky 75. Neklad C. 140. 257. V~sel se ~ralovno nebeska, raduj se matko bozska 263 (jina letania zlauretanskych spusobena). Hlohovsky 302. . 258. Vesel se, lidske stvoreni, prislo nam nase spasenf, radujme se 62. 259. Vesel ,se teto chvile lidske pokolenf, slavic pamatku mile 124. 1522. 260. Vesel~m ~lasem spfvajme, n:ro:enf pamatlijme I. 30. Dekakord 43. Hlohovsky 62. 261. V~s~lyt nam den. nastal, v nemz Spasitel zvltezil 111. Hlohovsky 202. 262. V~ctImae Pa.sch~lt laudes immolent Christiani 107 (prosa Paschalis). 26~. V~r~ a?J?lra?tl~n;, ~ov~m jubar solis 179 (de s. Ignatio, Soc. Jesu fundatore). 264. V~ta! kr~h naJvyzsI, 0 nas predrahy hosti, Pane Jezu Kriste I. 40. 265. V~ta~, k~a!ovno ne~eska, nadeje a sladkost lidska II. 317 (Salve Regina). 266. V~ta~ mtly J~zu v~ns~e, vltaj synu Panny Ciste 161. Hlohovsky 263. Dekakord 269. 267. VItaJ, s~adky -r:esItelt, vter;mosti osvetiteli 141. Hlohovsky 244. 268. V meste Bethleme recenem, narodil se Pan Kristus v nem All. 30 1 6 D k kOl'd 62. . 5 1. e a-
2:
269: 270. 271. 272. 273. 274. 275. 276. 277. 278. 279. 280. 281. 282. 283. 284. 285. 286. 287. 288. 289.
Vst~lt je~t tet'o c;hvile ,ctny Vr~upitel 116. Hlohovsky 178. Vst~p~n~mu K~lstu
Panu, zVItezIteli moenemu slavne v nebe 135. Vsn;p~l lest Kr~stus na nebe, Alleluia 133. Srv. Hlohovsky 240. Preklad C. 10. Vstuptl Jest Knstusna nebe, dokonal zde prad 133. 1531. Dekakord 234. Vseho s;e~a obn~ve~f nove plodf radovanf 126. Hlohovsky 196. J. Rozenplut. Vsemoh~c~ St~or,ltelt,v nebe ze~e moeny krali, nad te 76. 1522. Srv. Dekakord 108. Ysemohucl vecny Boze, v sameho te dufam 215. Cithara 561 Vsem vec div~a, neslychana, kterak Panna uslechtila 37. Hl~hovsky 83. V tredl c~nostI od "Boha, danych 234 (0 vfre jakozto 0 zakladu vseho dobreho). Hlohovsky 117 »Tech tfl ctnosH Bohem danych«. Vykupit~le mileho obzivujfd matko, ty si otvorena brana II. 315 (Alma Redemptons mater). Vzd:!me~ cest B~hu sv~mu z jeho dobrodenf 310 (po jfdle). 1559. Dekakord 408. Vzknsenemu Knstu Panu, zvfteziteli moenemu 126. yzkHSe~f ~pasit.ele sveho 118. Hlohovsky 184. Z~c?ove! n~ prt s~et;' slovu, a dej k nemu vfru Zivil 198 (po kazani). 1582. Za:1 prep,snu navstlVlI Gabriel 17 (Ktereho roku od stvorenf sveta pocat a narozel1 Knstus Pan). Hlohovsky 21. Zav!taj k n~m 6 z vYsosti, svatost plna vsech milost! 162. Rozenplut 304. Zdrava bud' hvezda zadud 275 (0 P. Mariji). HlohotJsky 287 Zdrava budiz morska hvezda, preslavna BoZi rodicka 167 N klad " 13 Zdrav~ bud' Maria Panna, milosti jsi BoZi plna 271 (po~dr:venf :~jelske) Hlo. hovsky 226. Zdrava bud' Maria Panna ... Pan BUb s tebu 229 (na pozdravenf anJ'eIske) Rozen. plut 621. Zdrava, jem jsi pozdravena anjelem poslem 11. Hlohovsky 15.
92
290. Zdravas Maria Panno, bozske milosti schrano 228 (na pozdraveni anjeIske). Hlohovsky 349 (plivodni). 291. Zdravas roze stkvUd, Panno velmi krasna 165. Hlohovskj 282 (pt7vodni). Preklad C. 16. 292. Zdrav bud' Kriste lasky pIny, k smilovani vzdy nachylny 99 (pozdraveni k predrahym ranam Pana Krista). 293. Zdrav bud' Kriste umuceny, v prave ruce probodeny 86 (0 peti rankh Krista Pana). Hlohovsky 158. 294. Zdrav bud' predobry JeZiSi, Spasiteli najmilejsi! HIe telo tve oslavene 89 (ex hymno S. Bernardi Salve mundi salutare). 295. Spfvajmd vsichni vesele chvalic sveho Spasitele Jezu Krista narozeni 35. 1522. Dekakord 39. 296. Spivajmd vsichni vesele Kristu, synu Marie I. 60. Hlohovskj 73 (pl}vodnf). Preklad C. 196. 297. Zvestujem vam radost prevelmi velikil 29. Hlohovskj' 42.
IX. Zav~1'.
Abychom aspon strucne shrnuli vysledky sveho zkoumani v odpoved' na otazku, od niz jsme vysli, muzeme tici: Z bohateho pisnoveho obsahu CantusCatholici patH aspon ctyH petiny pisni naprosto bezpecne k domaci, ceskoslovenske tvorbe pisnove, ve zbyvajici petine pak jsme nemohli konstatovati nk, co by mohlo opodstatniti predpoklad mad'arskeho vlivu. Mluviti 0 ceskoslovenskych Cantus Catholici jako 0 prekladu stejnojmenneho kancionalu mad'arskeho tedy nelze; stejny nazev obou kancionaI-u da se docela uspokojive vyloziti jejkh pllVodem a prosHedim - byly urceny predevsim asi pro obyvatelstvo diecese ostHhomske obou hlavnkh zemskych narodu. Byl-li jaky vliv starSiho mad'arskeho kancionalu na pozdejsi ceskoslovensky, mohl se projeviti jedine v pisnkh latinskych; tuto otazku bude vsak teprve treba resiti. Ostatne jiz z ciselneho porovnani obou kancionalu - v mad'arskem je mad'arskych pisni jen 109, v nasem ceskoslovenskych 228 - je jasne videt, ze sestavovatel kancionalu slovenskeho mel k disposici daleko vetsi mnozstvi duchovnkh pisnf nez vydavatel zpevniku mad'arskeho, a nepoHeboval proto sahati k prekladum z mad'arStiny. Konstatujeme tu tedy tyz zjev, jaky pH propagacni a polemick€ literature ceskoslovenske, vydavane v Trnave, zjistil Jaroslav VUek,51 ze totiz mad' arska literatura protireformacni pusobila na trnavskou ceskoslovenskou sotva znatelne, anebo vubec ne. Ba naopak, bude snad mozno uvazovati spge o vlivu pisnove tvorby ceskoslovenske na mad'arskou. V rukopisnem mad'arskem kancionale,52 oznacenem Cantionale et passionale hunf[,aricu11l Societatis 51 Jaroslav VlCek, K de j ina m 1 i t era t 11 r y s 1 0 v ens k e j III. Stara katoHcka Jiteratura trnavska. S 1 0 v ens k e P 0 h r a d y XVIII, 1898, str. 290. 52 0 tomto kancionale, chovanem v universitni knihovne v Budapesti, podava zpravu BogiJich·
93
jesu, Residentia Tut'ocensis a psanem po roce 1672, vyskytuje se totiz ceIa. !ada novych pisni mad'arskych, ktere se nenacMzeji v Hdnem tistenem vydani mad' arskych Cantus Catholici, ale zato se vyskytuji - podle Eo gisiche 53 - v ceskoslovenskych Cantus Catholici z r. 1700. Je-li toto tvrzeni spravne, pak je mozno jedine vysvetleni tohoto faktu, ze totiz tyto mad'arske pisne jsou prelozeny z ceskoslovenskych Cantus Catholici z r. 1655. Eogisich ovsem mysH na opacny pomer, protoze nezna prveho vydani naseho kaneionaIu z 1'. 1655, ale jeno nazor nemuze byti spravny, pl'Otoze v druhem vydani Canttls Catholici krome antifon na poslednkh 8 stranach neni ani jedine pisne, ktera by nebyla jiz ve vydani prvem. Ostatne i fakt, ze autor t&hto mad'arskych pisni, jak sam pfiznava, neumel dobre mad'arsky,54 ukazuje, ze nase vysvetleni je blizsi pravde. Ale i zde musime ponechati definitivni slovo dalSimu zkoumani, pfi nemz .bude treba i spoluprace hudebni vedy. 0 vydavateli kaneionaIu mozno riei aspon tolik, ze znal soudoba Offici a propria bud' diecese oloumoucke nebo prazske, a ze pfi sestavovani sveho dila vydatne pouzil posledniho velkeho kaneionalu diecese olomoucke, totiz Hlohovskeho. DalSimu patrani po anonymnim vydavateli snad i tyto skromne stopy mohou ponekud pfispeti. Vedle kaneionaIu tistenych uzival i sbirek rukopisnych, jejichz stopy se nam po. dafilo urCite zachytiti aspon v nekolika pisnkh. Je pro neho charakteristicka . i umirnenost vuCi protestantum, kterou se vyznacuje jeho jedina zminka 0 nich v predmluve kaneionalu; abychom tuto umirnenost dovedli spravne oceniti, staci pOl'Ovnati s nim predmluvy kaneionaIu nemeckych anebo trebas jen Rozenpltltovu. Pisne, jeZ cerpal ze starSkh sbirek, upravoval hudebne i jazykove, pfi cemz se snazil odstraniti z nich slova na Sloven sku neobvykia. Jak velky je jeho podil na graficke uprave kaneionaIu, nelze bezpecne rozhodnouti; jisto je vsak, ze prve vydani Canttls Catholici je aspon 0 neco bIizsi soudobym pravopisnym zvykiostem ceskoslovenskym nez druhe, i kdyz hIavni rysy ortografie -obou vydani zustavaji stejne.
Mihaly, Can t ion ale e t pas s ion a I e Hun gar i cum Soc i eta tis J e s u, Res iden t i a T u roc ens i s. XVU-i k s z a z a d bel i kat h. e n e k g y ii j tern e n y. Budapest 1882. 53 Bogisich, o. c. str. 47. 54 Pravf totii 0 sobe v predmluve: »Cum vero huius operis auctor non sit perfectus Ungarus, siquid in eo deprehendatur, quod poliri debeat, licebit censoribus addere, demere et debilem authorem, ad gloriam Dei promovendam adiuvare.« Bogisich o. c. str. 10 poznamka 1.
94
PRAMENY. HODEGUS -
PHOSPHORUS.
Z pocetnych spisov Petra Pazm1nya" najvyznamnejsf je I g a z sag r a v e?- ~ r 1 0 ,K a1 a u z (Sprievodca k pravde veduCl),. skratene znamy pod menom Hod e g u 51 (~pnevodca); Dielo je namierene proti protestantlzmu, kt0l!' vtedy v Uhorsku bol zapustil vefmi hlboko svoJe d' korene. Hod e gus svojou prfsnou orto ~xnou naukou katoHckou vyvolal odpor u~ors~~c? pro~e stantov: luteranov i kalvfnov. Tlt,o. CI~Il! POVlll: nosi branit sa. Lenze medzi domaclml ;eolog~l11 protestantskymi sa nenasiel zodpo.v~~ny pr?~lv nik, ktory by si bol trMal na protlva.znu k,ntlku Pazmanyovho diela. 2 Ked' prot;stantl sar~l1. ~ba dali svoju slabost a nedostatocnosi;" obratt!1 ~a o pomoc za hranice. Dobreho ~ece~1asa fre ~voJe snahy naSli v uhorskom palatll1ovl, ?rofovi Jurajovi Thttrzovi, horlivom" stupencovi ~rote,stan tizmu ktory sa ponukol, ze bude hradlt naklad na p~lemiku.3 Vieme vsak, ze Juraj Thttrzo Prve vydanie vyslo v Bratislave r. 161} (Szabo: Regi magyar konxvtar. I., c. 443) d'alSie 1623 (Szabo, 1. c., c. 532) a 163.1 (Szabo, 1. c., c. 673) tamtiez. Vsetky 3 vydal11a vo foliu. V rokoch 1894-1901 vys~y v,Buda; peSti nakladom Mad'arskej akadem~e suborne diela Petra pazmanya. Hod e gus Je v III. a IV. svazku. - My marne po ruke vo f.r a ntis k a n s k e j bib I i 0 t eke v Bra tiS l.aVe 2. (sign. 6243) a 3. (sign. ~22,4) vyd,al11e. Pre zaujfmavost uvediem rukopisne poznaI?ky v tychto exemptaroch. Signatura. 6243: »Llber Conventus Posoniensis PP. FranCl~ca:lOrum Con: cessus Pei Benigno Faikal ad mlSSlOnem eun~1 a Pre Adm. Rdo Provinciali Francisco Kelecsen.l, 1733 die 9. Decembris.« Signatura 6~24: »HIC liber dono datus est in cruda m~.tena ~b Admodum Reverendo Patre Joanne Sumeg?l, venerabilis Collegii Budensis S. J. actual! rector~ dignissimo pro usu simplici Frat~is Modestl Svach, pro tunc in conve?-tu Bu~ensl famulatum exercenti, cujus industna medlO ~enefactoru~ eodem quoque anno, scilicet 17 5 2 .ple 24 Martu Budae compactus est.« 2 Proti K a I a u z u povstali v Uho.rsku n~ pr.: Zvonar;c a N~gy. (Pazm~ny Pet:r pHonsagl, 1615) kalvfn Alvtllczl (Lelkt orvossag), Kecskemeti a'inL - Cfr. Zsilinszky Imre: A mag y a rh 0 nip rot. e g y h a z tor ten e t e. Budapest 1907, str. 318 a n. Pinter Jena: A mag y a r i rod a lorn tor ten e t e. II. sv. Budapest 1
zomrel uz v decembri roku 1616. 4 Jeho podnik tym vsak nestroskotal. Vsetku zodpovednost prevzala na seba vdova Alzbeta <;:.zobor~va.5 . Pazmany pfsal vacsinu svoJIch SPISOV madarsky. Tak bol napfsany aj K a I au z. Aby. mu ted a rozumela aj cudzina, bolo tr~ba pr:lozlt ho do latiny. Urobili tak protestantl sam!.. Pot~m az ho v rukopise poslali na chyrnu Ul11Verzltu doW i tt e n b erg u. Doniesol ho sem r. ~617 mlady grM Imrich TIJllrzo, je~iny syn J~raJov.6 Sbor teologickej fakulty wlttenberskeJ ve~el, ze sa podujfma na tazku ulohu .. Vybral zo svoJh? stredu najlepsieho Clena. sel110ra ~~kulty, Fndricha Baldllina, ktory mal podai k~ltlku na, H 0d ega. Baldllill skutocne sa PUStl! do prace ,a po desiatich rokoch vyslo jeho .dlelo pod n~ zvom: Phosphorus veri C.athollcis m i, d e v i a Pap a t use t v I a m r~ g i am ad E c c I e s i am v ere ~ a t h.o 11cam et Apostolicam flde!lter 1909 str. 200 a n. Frankl Vilmos: Paz man y Pet'e res k 0 r a. II. sv. Pest 1869, str. 413 . Kiss Janos, suborne diela Pazmanyove, V. sv., str. 173. 3 Pinter, 1. c., str. 201. 4 Kubinyi Mikl6s ml.: A r v a va r a. Pest 1872, str. 108. . , 5 Srovnaj niZSie dedikacny lIst Baldulllov. 6 Imrich Thlll'zo bol vo Wittenbergu znamy. Ako 18rocny mladik bol t~ r; 1615 r. e k tor 0 f1 un i v e r zit y. Univerzltna matnka ku dl;\u 27. jula 1615 rna 0 nom ten~o. zaznam:. »Penllustris generosus atque magl11ficus domj[~us comes Emericus Thurzo de Bethl:nffalva, ltber a.c haereditarius comes de Arva, eJusdemque comitatus Arvensis supremus ac perpetuu~ comes et:. illustrissimi comitis Georgii Hunganae proreg~s filius cui rectoratus sequentis hyberni semestns comi;sus fuit.« Tamtiez v poznam~e: »M?CXV. XV. Karl. Nov. Rector Academlae Wltten?ergensis electus et pronunciatus est c.orr;es Emen~us Thurzo ... « - Cfr. Asztalos Miklos: A ": It: tenbergi egyetem magyarorszagl halgat6inak nevsora 1601-1812. (Magyar prot. egyhaztorteneti ad attar, Budap;st, XV. rocnik, str. 11 7 .) - Mlady rektor al11 rok sa neteSil pobytu vo Wittenbergu." Otec ho po mesiacoch odvolal. Zomrel predcasne ako 23~oc: ny vo V. Bytci 19. X. 1621. - Cfr. KllbmYI Mikl6s : Bet hie n ff a I vi. g r 6 f . T h u r z 0 1m r e. (Magyar tortenelnu eletraJzok, IV., str. 11.)
19
95
m 0 n s t ran s, f ace m que p rae 1 u c ens legentibus Hodegum Petri Pazman n i 0 1 i m J e sui t a e, nun c Car d in ali sEc c 1 e s i a e Rom a n 0 - Pap i s t icae. Authore Friderico Balduino . . . Wittebergae, sumptibus Casparis Heyden. Anno MDCXXV1 (1626). 4 0. Stnln 40 1264.7 Aku ucast mala AlZbeta Czoborova na vydani tohoto diela, videt z dedikacneho listu Balduinovho. Len niekofko riadkov citujem: »Proinde recte et laudabiliter fecit Illustrissima Vestra Magnificentia, quod Hodego isti ex Ungarieo idiomate in latinum translato larvam veritatis detrahi et in quae avia, in quas error urn lacunas et falsi tatum praecipitia incautum lectorem abripi at, per ius tam refutation em demonstrari curavit. Quo nomine Hodegum istum latinitate donatum per filium carissimum, Illustrem olim et Magnificum Dominum Comitem Bmerieum Thurzo beatae recordation is, superioribus annis ad Collegium nostrum Theologicum, et ut de solida refutatione cogitaremus, rogavit . . . et nuper ad modum versionem ac refutationem Hodegi Pazmanniani, ut et eiusdem refutationis in idiom ate latino publicationem magnis impensis procuravit.«8 Take iste svedeetvo 0 zasluhaeh AlZbety czoborovej pri vydavani P h 0 s p h 0 r a podava aj sbor kolegia v prefacii: » . . . Oceasionem praebuit liber a quod am Petro Pazmanno Jesuita in Hungarica lingua seriptus et editus, latine vero sumptibus generosae et illustris Matronae, Dominae Elisabethae de Czobor, Comitissae Thurzinianae etc. pio zelo . . . versus et ad nos, ut nostrum de eo publico scripto daremus iudicium, missus.«O Nizsie potom uvidime, preco tuto okolnost tak prizvukujem. Rok po vyjdeni Phospbol'a bol Pdz1I1any hotovy s replikou: A set e t h a j n ale sill a g uta n b u j d 0 sol ute r i s t i k v e z eta j e, mely utban igazittya a vitebergai akademianak Friderieus Balduinus altaI kiboesatott feleletit a Kalauzra. Pazmany Peter, esztergomi ersek irta. Bechben . . . MDCXXVII (1627). 4 0. Stran 488. 10 Povazoval som za nutne uviest do suvislosti najma Baldllinov P h 0 s p h 0 r u s, lebo 0 tento
nam ide. Jeden pekne zachovany exemplar sa uehovava v pro v inc i a I n e j k n i z n i c i f ran tis k a n s k e j v Bra tis 1 a v e. .Signatura 7318. Ked' si pozorne preeitame titulny list P h 0 sp h 0 r a, iste neuj de nasej pozornosti, ze Balduin menuje Pazmdnya uz kardinalom: »n u n c Car din ali s« a ze rok vydania knihy je 1626. My vsak vieme, ze Pdzmal1Y bol menovany kardinalom az roku 1629 papdom Urbal10m VIII.l1 Je teda na titulnom liste patrny omyl 21ebo nevedomost, ked' Pazmany sa uz roku 1626 vola kardinalom. Tak isto ho Balduin nazyva aj v uvode svojho spiSU. 12 A prive pre tuto okolnost je nas exemplar zaujimavY. Lebo totiz tuto chybu zbadal uz hned' akiste jeden z prvyeh Citatefov Ph 0 s p h 0 r a, ked' na rube prednej predsadzky v nasom exemplari naznacil toto: »N 0 t a I e c tor: G r a d us i s t e, i n quo nun e est Paz man usc 0 n s tit u t u s, est proximus ad dignitatem Cardinalitiae: ac proinde bonus Pater et meus Praeceptor nihil abe r r a v i t Car din a I erne t Car d inem Pontificis religionis Pazman u m nom ina n doe t i n tit u I a nd 0, qui a e ~ tin pro x i map 0 ten t i a ad earn is(um (?), et quod ealamo Dominus ·Balduinus expressit, illud antea Pazmanus suo cordi imp res sit e t quo d f i a t i n ten d i t. D e use t fp s ius nov i t s c i en t i am etc 0 n sci en t i a m. Ads p ira t ... « Ako vidno, neni to dokoneene. Pisatef tejto poznamky menuje BaldI/ina »b 0 nus Pat e r e t p rae c e p tor m e u S«, eim sa priznava, ze bol ziakom Bald"inovYm. 13 Pozoruhodne vsak z celej poznamky je to, ako sa vysvetfuje ako by »t u z b a« Petra Pazmanya stat sa kardinalom: »s u 0 cor d i imp res sit e t quo d f i at in ten d i t«. Ono »nune« ale v poznamke svedCf, ze Pdz1l1any dte nebol kardinalom, ked' sa poznamka pisala. Bol este len »proximus« na tu hodnost. Mohlo sa vsak 0 Pazmdnyovolll kardinal:ite uz povrivat, lebo mal k tomu iste vsetky potrebne vlastnosti. Kril' sam pri akejsi prHezitosti odporueal pape-
7 Frankl, 1. c., str. 414. 8 Epistola dedieatoria je datovana 1. 1. 1626. 9 Praefatio ad lectorem je datovana 28. XII. 1625. 10 »L ute ran sky v 0 dca, u k r y v aj u cis a z ate m n u z 0 r n i e k u ... « Szab6, 1. c., 1., e. 558, Pinter, 1. c., str. 202. 11 Frankl, 1. c., ~26 a n. 12 »Petrus Pazmannus Doctor Jesuiticus, jam ad Cardinalitiam dignitatem eveetus.« (Na za-
eiatku uvodu.) » . . . non desunt, qui eum hoc ipso modo Cardinalitio galero inhiasse eredunt.« (Uprostred uvodu.) »A Pazmanno autem peto, ut, quia Cardinalitia dignitate impeditus responsurus haud dubie non est . ..« (Ku koncu llvodu.) 13 Uhorski evanjelici najeastejsie studovaJi vo Wittenbergu. - Cfr. Frankl Vilmos: A hazai es klilfOldi iskolazas a XVI. szazadban. Budapest 1873, str. 288. Asztalos Miklos, 1. c.
+
96
zovi piatich prelatov svojej krajiny do pozornosti. Mozno, ze aj P,!zmany bol medzi nimi, takZe jeho menovanie za kardinala sa mohlo oCakavat.14 'Ovsem Baldtlin z toho urobil p j' e dcas n e uz hotovu vec. Pdzmany sam vo svojej replike Balduillovi vel'mi vtipne odpoveda na svoj »k a r din a1a t«: »Na titulnom liste a potom v predmluve trikrit1 5 a inde tid n i era z pis e (Balduin), Z e s 0 m u z p 0 v y sen y n a k a r d in ala. A I e j a k B 0 h t a k ice 1 y s vet vie, z e k a r din a 10m n i e s 0 m. Nech teda sudi podl'a toho, kto rna trochu rozumu, ci mozno od neho vo veciach tajomnyeh eakat pravdu, ked' tol'kokrit v tak verejnych veciaeh s tol'kou opovazlivostou klame. Aj to falosne prorokuje, ze akiste preto mu neodpovedam, ako keby som bol hod nos t 0 u k a r din a Is k 0 u hat e n y. Predovsetkym aIe ja k a r din a 10m n i e s 0 m, a potom, i keby som nim bol, tym viac by som bol povinovaty postavit sa na obranu pravdy. (Pisal som tuto knihu r. 1627. Kardinalom som sa stal roku 1629.) «16 DalSia vee, ktori robi nas exemplar P h 0 sph 0 r a zaujimavym, su poznatky 0 jeho byvaIyeh majitefoeh. Z nasledujuceho vfkladu vysvitne, ze patri! grofke Barbore T hllrzovej, vdove po grMovi Kristofovi Erd8dYllltl, ba hid am samej AlZbete Czoborovej, pod ktorej patronatom sa vlastne P h 0 s p h 0 r u s vydaval. Svedci o tom rukopisna poznamka na prednej doske poznacena: »P h 0 s p h 0 rum i stu m D. B a 1duini donavit mihi Szomoliae Splis ac Magca Dna Dna Erdiid ian arne n s e s e p t. ann 0 1627. S. 1. P. C. mp.«
VysvetHme si najprv suvislost miesta »Szomoliae« a pani Erdadyovej. »S zorn 0 I i a« su dnesne S mol e n ice pri Trnave,17 ESte i dnes tam stoji pekny hrad, majetok rodiny Pdlffy. V minulych dobich sa tu vystriedalo viacero rodin. Tak ku koncu XVI. stor. panom hradu je grM Tomas E1'd8dy, po i'iom syn Kristof Erd8dy. Tento mal za zenu Barbom T !J/I/,zovli, deem uhorskeho palatfna, grafa Juraja T hllrzu a Alzbety Czobol'ovej.1~ KriStof Erd8dy zomrel 26. aug. 162t,19 V tom istom roku 19. oktobra zomre! aj 23rocny jediny muzsky potomok ehyrneho palatfna, spominany uz Imrich T !JIII'ZO.20) Ked' po tychto udalostiach Alzbeta Czobol'ova mala akesi nedorozumenia vo veciach majetkovyeh so svojou ovdovelou nevestou Kristinou Nyal'yolJOII, pre s t a h 0 val a s a niekdy roku 1622 k svojej tid uz ovdovelej dcere Barbore na hrad S mol en i c e. 21 A tu potom 30. marca 1626 aj dokonala. 22
Fral1kl Vilmos: Pazmany Peter es kora. str. 326. 15 Srovnaj poznamku 12. 16 »Kiinyvenek elsa Titulussaban, az-utan Eliiljaro Leveleben hiromszor, es egyeblit nem egyszer irja, hogy en immar Cardinalsagra emeltettem. Mind 1sten, 's mind vilag tudgya, hogy en Cardinal nem vagyok. ItHlye meg azert, a kinek esze vagyon, ha ettiil kell-e titkosb dolgokrul igazat varni, a ki ennyiszer, ily nyilvan valo dologban, illyen batorsaggal hazud. Azt-is hamissan profetaIlya, hogy en a Cardinalsag mel'tosagatul tartoztatvan, ketseg nelklil, valaszt nem irok az 0 feleletire. Mert, egy az, hogy en Cardinal nem vagyok: mas az, hogy, ha volnek, annal inkab kiitelztetnem az 19azsag oltalmara. (Irtam ezt a kiinyvet 1627. esztendaben. Card inalla lettem 1629-ben.)« - Suborne diela sV. V., str. 485. »A set<~t hajna1csillag vezetO« vysiel sfce r. 1627, ale Pazmany chystal potom (po r. 1629!)
o p r a v e n e v y dan i e. Veta, uvedena v zatvorkaeh, je z tohoto noveho vydania, ktore vydal vlastne J. Kiss, pri redakcii subornych die! v V. sv. 17 Stary tvar Smolenfc rna tieto variacie: Somolya, Somola, Zomolya, Zomolan a pod. Cf. Jedlicska Pal: Kiskarpati emlekek. 1., str. 183. 18 Kllbhzyi Miklos m!.: Arva vara, v pdlohe A. rodokmen. 19 J edljeska, 1. c., 11., str. 238. 20 Srovnaj poznamku. 6. 21 Kllbiny; Miklos: Bethlenffalvi grM Thurzo Imre, str. 152. 22 »1n arce Zomolan die 30 Martii anna 1626, actatis 48.« - Kllbinyi, 1. c., str. 152. Kl/binyi ml. v Arva vara na str. 115 kladie Smolenice do TrenCianskej stolice. V skutocnosti to bola stol. Bratislavska.
14
n.,
97
Ako sme uz vyssie videli, P h 0 s p h 0 r u s vysiel tid roku 1626, ale muselo sa tak stat, hadam, hned' zaciatkom roku, lebo dedikacny list Baldttinov AlZbete Czobomvej je datovany 1. januarom 1626. Ked'ze Baldllhz si tak vysoko viZi zasluhy svojej mecenasky, ako sme videli v citovanej casti z dedikacneho listu, je pravdepodobne, ze sem d 0 S mol e 11 i c j e j p 0 s I a 1 a j c est n y e x e m p I a r P h 0 s p h 0 r a. Z tohoto predpokladu potom vyehadzajuc domnievam sa, ze nas exemplar bude asi ten, ktory BaldI/in poslal do Smolenk AlZbete CzoborolJej. No a potom si uz snadno vysvetlfme, ze »D omin a E r d ii d ian a({ v s e pte m b r i 1627 dar u j e v S mol e n i cia c h pri nejakej prfIditosti Ph 0 s p h 0 r u s komusi, co sa podpisal
az
•......7<
len zaciatocnymi literami svojho men a : S. 1. P. C. Tuna je ovsem pozoruhodne, ze ErdIJdyovci boli ortodoxnf kat 0 I f e i, ved' Kristof zalozil aj frantiSkansky klastor sv. Katarfny pri Nahaci,23 kedzto na druhej strane je zase znama horlivost T IJtlrzovcov z a vie r u pro t es tan t sku. Eminentnym prfkladom toho je pnive Ph 0 s p h 0 r u s. T bllrzo·vci sfce zasluhou Pazmanyovou konvertovali na katolicizmus, ale stalo sa tak niekedy az po roku 1628, kedy uz Alzbeta Czoborova nezila. Tato zomrela este Dko protestantka, co tiez vysvita z Ph 0 s p h or a. Naopak ale Barbora Thll1'zova uz tym, ze sa dostala do rodiny s katolfckymi ErdIJdyovci, iste zaneehala vieru svojho otca uz prY, ackol'vek podl'a testamentu palatfna T hll1'ztl tie deti, ktore by odpadly od augustanskeho vierovyznania (ab orthodoxa Augustana confessione), mall' byt z dedietva vylucene. 24 A preea po smrti matkinej vsetky deti Juraja TIJtlrztl sa Mastnia v juli 1626 na Lietave pri uprave dedickych pomeroy, i Barbora. 25 Pri nejasnosti pramenov 0 tejto veci pridrzame sa faktu, ze bezprostrednou dar k y_ 11 0 una s hoP h 0 s p h 0 r abo 1 a B a rb 0 raE r dod y 0 v a rodena T h u r z 0 v a. Ked' sme si vysvetlili suvislost miesta a darkyne, radno by bylo zistii, kto vlastne bol tym obdarovanYm. Dovolfm si vyist z predpokladu, ze posledne dye litery skrateneho podpisu: P. C. sa maju cftai taleto: »Praedicator Csepr e ~ i ens i s«. Ihned' uvidfme, ze tento predpoklad je odovodneny, Medzi inym k miestu 2~
Jedlicska, I. c., I., str. 194; II., str, 194 a n.
N
Kllbillyi mI., I. e" str. 111. Kllbillyi mI., I. c., prfloha B., str. 173.
25
26 Budapest 1887, Toto mestecko hralo dosi dolezitu ulohu v dejinach reformacie v Uhorsku. Tak na pro r. 1591 sa tu konalo t. zv. »c 0 11 0 qui u m c s e pre g i ens e«, kde sa mali dohodnui luterani a kalvfni na svojieh vieroucnych cIankoch. Vysledok ale bol opacny: miesto dohody nastalo este vacsie rozstiepenie, Tu ucinleoval i Pazmanyov protivnfk Zvonaric. - Cfr. Farkas, I. c., 63 a n. 27 Farkas, I. cOo str. 407-420. 28 Stefan Lejthellyei stud oval voW itt e nb erg u. V univerzitnej matrike je takto naznaceny ku dnu 22. nov. 1609: »Stephanus Lej thenicius Hung.« Ked' r. 1643 konvertoval patron fary csepregskej gr6f Fr. Nadasdy, odisiel Lejthenyei do Hegyko (Heiligenstein) v Sopronskej stolici, kde aj niekedy po r. 1650 zomreI. Pri roznych smluvach a pod. sa podpisoval viacerymi formami: »Lejthenyei IstVan a feOlsei:i Templomhoz tartoz6 Praedikator« r.lebo »Stephanus Lej thenyeinus Praedicator su-
98
Csepregu ma vedie i hi okolnosi, ze uz v okt6bri tohoze roku 1627, kedy ErdIJdyova darovala P h 0 s p h 0 r u s nasmu dosial' len domnelemu »csepregskemu predik:itorovi«, stretame sa s istym Matejom SlInavskYfn, rektorom skoly v Csepregu, tid asi majitel'om nasho Ph 0 sp h 0 r a. Ale 0 tom az nizsie. Dejinami mestecka Csepregu v Sopronskej stolici v Mad'arsku sa zaoberal Farkas Sandor: C s e pre g me z 0 v a r 0 s tor ten e t e. 26 V tejto monografii uvadza autor aj csepregskych predikatorov luteranskych,27) medzi ktorymi na siedmom mieste je isty Stefan Lejthellyei, rodak zo Suchej pri Trnave. Bol predikatorom hornej fary v Csepregu od 21. juna 1621 do 25, novembra 1643. 28 Ked' uvazime okolnosti: miesto narodenia ned'aleko Smolenfc a ostatne udaje o predikatorstve v Csepregu, myslfm, ze shatley: S. 1. P. C. mazeme bezpecne nahradit plnym menom takto: »S t e p han u s L e j the n y e i P rae die a tor C s e pre g i ens i s«, Teraz mi priehodf poukazai na spomenutellO uz Mateja Sun a v s k e h 0, rektora skoly v Csepregu. Csepregska skola bola v XVII. stor. dost chYrna. 29 Farkas vo svojich dejinach Csepregu spomfna aj rektorov tunajsej skoly. Ako sam hovorf, nasiel ieh zo skromnyeh zprav len styroch.30 A nas Matej Slinavsky je jeden z rektorov, ktoreho Farkas nepozna. Bohuzial', ine zivotopisne data som nemohol najsi, iba to, co si sam do nasho Ph 0 s ph 0 r a naznaciI. Na prednej strane totiz toho listu, kde je rec aj perioris ecclesiae Csepreghiensis« a pod. -
o Pazmanyovom kardinalate, je rukou SlInavsMho napfsana elegia, kde sa vel'mi vyehvafuje P h 0 s p h 0 r u s, kdezto Hod e gus Pazmanyov' sa zavrhuje ako zhubny vodea, veduci do
j !
zatratenia. Na konci elegie je autor eelym menom jasne podpfsany a pripojuje i presne datum, kedy basnicku pfsal. Pre zaujfmavost uvediem ceUI elegiu:
ELEGIA IN PHOSPHORUM BALDVINI ET HODEGUM SEU POTmS GRASSATOREM VIARUMQUE OBSESSOREM PAZMANNI. Pazmanni partu jam nuper Hodoeperus exiit, Et se jactabat pandere ad astra viam. Credita res primum, visa est fraus nulla subesse Et tenuit multos perfidus iste Sinon. Vidit ut hunc Balduinus, Hodoegus, inquit, hie est, Qui solet insidias nectere pone vias. Nullum iter hie novit superas quod ducat ad arces, Per quod scandantur limina eelsa Polio Verum tartareos Manes, Herebumque profundum Reserat, et Stygios monstrat inire lacus. Quin tibi ab hoc caveas (moneo) praedone viator, Quieunque a Christi nomine nomen habes: Ad Styga praecipites Pazmanni trudit Hodegus, Noster at ad coelum Phosphorus aptat iter. Noctem habet et tenebras rugoso vertice sus-man, Sed vehit e coeli Phosphorus axe diem.
Cfr. Quam longe distat nocti lux alma diei, Discrimen tantum haec Fax et Hodegus habent.
Farkas, I. c., str. 411 a n. Asztalos, I. e" str. 115. Revai lexikon. XII., str. 683. - Tuna chcem poukazai dte na tuto vee. Proti Alvincziovmu spisu: Lelki orvossag zj avila sa replika: A Calvinista predikatorok tiiki:ire. Autor sa podpfsal ako Stefan Lethenyei. Literarna historia mad'arska povazuje toto meno za pseudonym Petra Pazmanya. Takto chcel, vraj, P. maskovat, ze v polemike nie je sam, ze ma i pomocnfkov. (Suborne vyd. V., str. 4.) Napadne tu maze byt to, ze P. si volil za pseudonym take meno, ktore skutocne jestvovalo a dosi l'ahko, ze P. Lejthenyeia aj poznal, lebo Csepreg mu nebol neznamy. 29 Farkas, I. c., str. 405. Frankl Vilmos: A hazai es kiilfi:ildi iskoIazas XVI. szazadban, str. 85. 30 Z nich na 3. mieste spomfnany Tobias Bl'tIllzt/Jik je rodak z Hlohovea; po r. 1622 bol superintendentom v Sintave. - Cfr. Farkas, I. c., str. 421. Bronislav Varsfk: Husiti a reform a cia n a S 1 0 V. Bratislava 1932, str. 197 a n.
Ergo i rasa eohors, quo ducit Hodegus, in Orcum, Nos imus, quo fert Phosphorus iste facem. Scribebat Matthias Sunyawski M. P. Scholae Csepr. Rector. Ao 1627 in ipso S. Andreae Festo. mpria. To, ze Stlnavsky do nasho Ph 0 s p h 0 r a napfsal tuto elegiu, neznamena, ze musel byi skutocne aj majitefom knizley. Ale da sa to predpokladai. Ci azda elegiu si dal napfsai Lejthellyei, ktory akiste nebol basnfkom? Baldttillov P h 0 s p h 0 r u s rna priamy vztah k Petrovi Pazlflallyovi, tym 'viae teda tento
nas exemplar, lebo su v nom zaujfmave po. znamley 0 kardinalate a tiez poznatky 0 vefkych protivnfkoch pazmanyovYch. Na tieto indivi· dualne znaky nasho P h 0 s p h 0 r a som cheel poukazat. Ako sa dostal do frantiskanskej kniznice v Bratislave, nemohol som zistit. 31 Vsevlad J. Gajdo1, OFM.
V tomto exemplari polemizuje s Balduinom aj neznamy pisatef niekofkych rukopisnych
poznamok na margu a bol nfm asi ten, co si na zadnej doske dolu poznamenal: »D i e 23 7 b r i s 1694 lee t ion e min e h 0 a v i.«
31
99
VERSE 0 PRE&fDLENf UNIVERSITY Z TRNAVY DO BUDfNA. Prelozenf university trnavske do Budfna, nachene Marif Terezif r. 1777, bylo pro Trnavu pohromou. Ohlas teto udalosti zaehyeujf mimo jine i verSe, ktere tu otiskujeme. lsou zaps any jednak v rukopise Magyar Nemzeti Muzeum v Budapesti, signatura 700. Qllart. Lat. (369 stran, z konee XVIII. a poeatku XIX. stoletf; jsou tu na str. 2-4), jednak v rukopise knihovny Tranovskeho v Liptovskem Sv. Mikulasi, signatura Xl. 21 (na str. 85-86; rukopis pochazf z osmdesatyeh let stoletf XVIII.) a nepoehybne by se nasly i jinde. Zda se, jakoby to byly jen easti z vetsfho eelku, jakehosi dramatickeho zpracovaru presfdlenf university. Aspon v uvodnfch verSfch se prosf 0 shovfvave posuzovanf hry, jejiZ prva seena predvede pry badku tH lidf, jeZ ukaze, komu je rozhodnutf o prenesenf university mile. Potom se bude o veei znovu jednati a Trnava vysle delegaty, kteH budou zadati, aby rozhodnutf bylo zmeneno. Tyto see ny, 0 niehz mluvf prolog, nejsou doehovany, nybrZ teprve epilog, v nemz se odchazejfd klerus 10uCf s Trnavou. Vyslovuje pH tom domnenku, ze sIava, kterou Trnave zfskaly jejf skoly a poeetne knezstvo, nynf razem poklesne; Trnava pry bude moei byti rada, podaH-1i se jf udrZeti vehlas a autoritu aspon po Selpiee. lejf mfsto v zemi zaujme nynf Budfn. Hrajeme zde snad naposled, pravf klerus obecenstvu, a tesfme se tomu, ze vy jste byli na-
sImi divaky. Trnava na to odpovfda: stezuje si na nevdek, jehoz se doZila za to, ze v nejhorsfch dobkh, kdy cele zemi hrozila zkaza 'od Turku., poskytla utulek Musam, postavila jim krasne budovy a peClive se 0 ne starala. Vsiehni, kdo nynf Hdf spravu zeme, jsou jejf odehovanei - a takto se jf odmenili. Za tfmto nal'kem nasleduje jeSte intermezzo, doehovane jedine v mikuWiskem rukopise: v nem vystupuje nejprve sluha Karel, uvazujfd v kreme, zda jft s eelou universitou do PeSti Ci zu.stat v Trnave a Ziviti se bud' sluzbou v pravnicke kancelari nebo obehodem. Protoze se vsak ani k prvemu ani druhem zamestnanf nehodf, a nevydelal by si na kavu a sve zene na eokoIadu, pu.jde za universitou treba az do Belehradu nebo i na konee sveta. Dam seena odehrava se rovnez v kreme: Ozogar tam najde smutneho vozku, a aby od neho dostal napft, predstfra mu, ze podle nejnovejSfeh zprav universita zu.stane v Trnave zaehovana. Vozka, poteseny, ze nepHjde 0 sve vydelky, da mu skuteene naHt. le zajfmave, ze tento poslednf vYjev neru psan jiz jen latinsky, jako byly ostatnf verSe, nybrZ z vetsf casti eeskoslovensky. Z toho byehom mohli snad soudit i na eeskoslovenskou provenienei predehazej fdeh versu. latinskYeh, j eZ sice nemajf literarnf eeny, ale zasluhujf povsimnutf proto, ze ukazujf, jak velkY vYznam mela pro Trnavu universita i v ohledu hospodarskem.
Eleg;a trallslat;on;s Academiae Tyrnaviensis BI!dalll. 1778.
(I). PrologtIJ. 1. Salvere vos iubeo, grati auditores,
aequi, hoc vos moneo, este spectatores. Nam seaenam, quam dabimus, nunquam lusit Plautus. ~ed e plenis cyathis propinavit Bacchus.
si forte reseitis, oeius reseire hoc, quaeso, non pig eat, breviter audire. Au.'{it Fama, qua abhinc abire iubemur, haec sit summa, propter quam !lodie letemur.
2. Hanc
3. Exhibebit prima tres scaena altercantes, quibus fama grata sit, genuine dantes. Propiores patria Budam gaudent ire, Trenesanus ad animam hoc non vUlt audiF~. 4. In senatu postea rem rumor vulgabit, iudex et Tyrnavia duqs ablegabit, qui dum palam fe~erint, qJlis horum sit finis, vestris erit actio Gratiis ac;clivis.
100
(II.) Clems valedicells TYl'llaviae et atldilol'ibtls. EpilogtlS. 1. Ergo vale, parva Roma, magnae Romae aemula,
derelinquo cuneta bona, tecta tua superba. Rex iam iubet ire Budam, terra mari urbem notam, Eris posthac, nisi fallor, oppidoFum famula. 2. Per diseessum cleri tuus omnis splendo,r co.rruit,
tot quaesita omnis fama velut umbra' periit. Quos ridebas, iam te rident, sortem tuam quando vident, una voce omnes dicunt: Mors iam tibi ingruit. 3. Per famosa regna tuam dilatasti gloriam, multas urbes reputasti tanquam fabri scoriam. Sed en moesta eoneidisti, clerum, seholas ami sisti, ob quod seelus, 0 infausta, luis poenam seriam. 4. Edt posthac Buda, spero, in hoc regno domina, nam tuarum cuncta laudum iam iam rap it nomina. Quae sepulta dudum haesit, reviviscens Phoenix redit. Sunt acerbae sortis Tuae haec infausta omina. 5. PH te ergo consolentur, hoc precamur unice, ut extendas tuum decus ultra Selpicz modice. Vive, vale, imus Budam, relinquemus te hie nudam, aliquorum si fors naevis es offensa, ignosce. 6. Vos iam oro, auditores, actis male pareite, quae non satis digna vobis videbantur, tegite. Si optatis melior a, ' Buda dabit suaviora. Hancce gazam deserentes, iter Budam capite. 7. Si postremam forte vobis nunc fabellam ludimus,
vos fuisse auditores, in hoc uno plaudimus. Si quae tamen placuerant, si quae mentem recrearant, gratulando vobis omnes, actum nostrum claudimus. (III.) Res pondet civitas Tyrnaviellsis. 1. Haeceine est gratitudo pro Iqngo hospitio?
Dum regno iam immineret proxima perditio, domos exstruximus Musis, fovimus has libris cusis. Hoene nobis, oh pro dolor, veritur in vitium ( !). 2. Sperabamus infelices nos laturos praemia.
Sed non audit rex iam preces, vana sunt haec omnia. Decus nostrae civitatis, plenum olim maiestatis, abit Budam clerus totus, universa studia.
101
3. Quorum nunc, Ungara tellus, niteris consilio, Tyrnava hos educavit digno suo solio. Velut hortulanus plantas fovit haec virtutes tantas: merritorum tamen horum nulla est reflexio. 4. Recordare, quae tunc erat facies Ungariae, dum vastaret eam quondam luna ferox Turciae. Strepitus inter armorum cessabat fervor doctorum, demolita iacuerunt Lycaea scientiae.
Ozogar cantando venit ad popblam. Bachus duxit nunc uxorem, diem dedit laetiorem. Ergo bene hauriamus, usque mane compotemus!
Tunc observat aurigam sedenfem in popina Irislem. Qllae!"it raliol1em trislitiall, el quia peCliniam /lOti habel, VillI/III ab eo pelit. AI/riga interrogat:
5. Ut efulgeret in dies chariforma(?) patria, Tyrnava mox reseravit sua Musis atria, erudivit rudes mentes, educando sapientes, qui tractare regni possent dextere negotia. 6. Sed en frustra lamentamur, derus iam nos deserit, intra muros sese nostros Mars, Bellona ingerit; Pallas hisce tremefacta petit Budensia tecta et sic totum decus nostrum ins tar fumi abiit.
(IV.) Carollls ill popilla argtlmentalls,
1111111
Ozogar.
Newer ty to, iam sunt cuncta a legatis bene facta. Knaze, zaci hic manebunt, a w Trnawe habitabunt.
Ozogar.
Kebi sy ty, pan Ozogar, prawdu mluwil, ad animam, bich ty s vinem hnedky sluZil. Sed mentiris, newerim ty. ChceS ty trossku moge dutky opaliti.
Auriga.
Isten nesek, prawda ge to, len ti mecum compotato. Mihi rich tar intimavit, ze Budenses superavit.
BlIdam transire debeat.
Pro illtrmnedio. 1. Ibit Budam schola, derus,
ibo ego. Sed sum servus. Winster Blundr! Quid agendum? Forte tantum moriendum. Deus mihi parcat ista. Liber ero patvarista. Sed famella domi vivit ubi illa tunc abibit? 2. Nec hoc yolo, sed mercabor, huc et illuc divagabor. Sieut iste kratochwilla, bona erit vita illa. Sed mercator debet scire false loqui valde mire, ego autem ad animam nunquam scivi illam viam. 3. Forte tantmll hie manebo, sed hie nihil laborabo, sicque nunquam caffe bibam nec femella csokoladam. Etiamsi Bellegradum, imo autem extra mundum ibit derus atque schola: ad animam, sequar ilia.
102
Powec ti mi, gako sa to mohlo stati, ze ti knaze do Bucina musa iti. Na cZo su mi sstiri kone? Na mu dussu, us mi wacek welmy stone.
Auriga ialll cOllvictllS ill eandem CllIII Ozogarolle laetitialll el'flmpit: Us ty werim, ergo naleg pane kellner, krk mu zaleg. A ga musim mogu zenu obweselit s tu nowinu.
Poznalllky: I. a IV. cast jsou dochovany jedine v rkpe mikulasskem (jejz v dalSfm oznacuji T), III. cast jen v budapestskem (v dalsim M), toliko II.je v obou. Uvadim zde nejdUlezitejsi varianty k teto casti (Hmske cislo oznacuje strofu; arabske vers): I 2 derelinquo desolata tecta tua comptula T, III 2 deputasti M, III 3 condidisti M; IV. strofa jen v T; V 1
Dii te maestam solentur M, V 2 ultra sapis M, V 4 te hie solam M, VI Vos iam rogo M, VI 2 videbantur unice M, VI 5 gazam destruentes M, VII 1 postremuffi M, forte modo hic T, VII 2 in hoc solo T, VII 3 placuerunt M, VII 4 recrearunt M. Nadpis zni V rukopise budapestskem: CUIII IIl1iversitas Tyrnavia translala est BlIdam.
103
ZPRAvy A POZNAMKY. POZNAMKY
o PRAMENECH K DEJINAM JESUITSKE KOLEJE TRNAVSKE A K ZALOZENI UNIVERSITY V TRNAVE. V Clanku »Z a I 0 zen i t rna v s k e u. n imohli jsme nastiniti jen hlavni linie dejin trnavske koleje az do zalozenl university a sledovati v hrubyeh rysech jednanl, jak doslo k zalozenl university. K podrobnemu a vsestrannemu osvetleni teto otazky, jez zustava i'estnym ukolem nasi vedy historicke, bude nutnb zaclti nejdHve s dukladnou prad heuristickou, neboi se dosud nedostava listare, ani jine edice pramenne, na niz bylo by mOZM zaloziti uplne vyhovujid histotii predmetu. S podstatou teto dejepisne Iatky souvisl, ze bude tIeba zkoumati predevsim ony velike komplexy materialu k dejinam jesuitskeho radu, pokud nebyl dosud vydan. Mam na mysli zvlaste deposita archivII generalJtll radII v R;m~, kamz ovsem pHstup neni svobodnY. V posledhl dobe cerpali z neho hojne oficielni historikove radu jesuite Bernhard Duhr a Alois Kroess. Z udaju Kroessovych jakoz i z jeho citatu vidime, ze z fondu tohoto archivu bude miti znacnou dulezitost pro nasi otazku zvlaste sbirka Get in an i a e e pis to I a e, listy z provincii »nemeckYch« (tedy i rakouske), hlavne provincialu, rektoru, konsultoru atd., posilane generalum radii jesuitskeho od r. 1559; pak E pis t 0 I a e Au s t ria e (listy prvnich dvou provincialu rakouskych) aRe g i s t rum Au s t ria e I. z let 1601-1620; II. z let 1620-1628 (opisy register dopisu generalu Aqllavivy a Vitellesehiho, zvl. Beeal1ovi, Lamormail1i11l1l, rektorum kalej! provincie rakouske a pod.). Cenny material k vnitrnlm dejinam koleji i eelych provincii obsahuji Lit era e ann u a e, rocni zpravy jesuitu, posilane predstavenym radu. Nas zde .zaii(l1aji v prvni r~de Lit era e a nfiu;ie .. S. J.. p,'ovinciae Austri.a~, z hkhz ve vetsi uplnosti se zachovala eela rada zvl. pio iet~. 16i7-::-1619; 1,6i9-1~2~; i625.!627. vii v;denjk~ }!arodllJ knihovn~ (c. 13;562, 13,56~, popis v Tabula(! codie. 11Ianusei'.) a. v byv:~11e fideikoniisni. knihovne knizai z. Lobk(Jvie (nyn! v illiiv. knih. v Praze) pro 1. 1608-1616; 1621-1623. Dulezite prameny k dejinam trnavske koleje a university se chovajl v arehivII IIniversity budape1tske a v rukopisnem oddeleni knihovny teze university. Jsou to jednak lis t y iIi s tin y, material povahy a k t 0 v e, jenz za svuj vznik vdeci koleji event. universite, jako skolskemu
v eis i t y«
ustavu povahy v ere j n 0 p r a v n L Do tc~to kategorie patH aspon provenienci ruzna a I b a a mat r i k y zapsanych studentu, nebo ordinovanych docentu, material vznikly take z fun k c e universitni, jehoz vYznam pro osvetleni narodnostnlch a kulturne historickych pomeru na universite je hespornY. Nutno upozorniti predevsim na velikou mnohasvazkovou sbJrkll jesuitik (matetialu originalniho i opisu, povahy a k t 0 v e ina r r a c n 1), ulozenou v rukopisnem oddeleni knihovny a nazyvanou podle jejiho puvodce, je~uitskeho historika Gabriela Hevenesiho »C 0 II e c t i 0 H eve n e s s ian a«. V I. svazku na pag. 1-96 jest od prvniho rektora trnavske university JiHho Dobronokiho (1588-1649) H istoria Societatis Jesu in Austria, Hun gar i a, T ran s y 1v a h i a, C r 0 a t i a, B 0 hem I a, M 0 r a v i a, S i I e s i a, Sty r fa, Cor I nth i a, Car n i 0 1 i a, 1st ria, C 0m:itatu Goriciensi et Tergestino ab afl;no 1551 et sequentibus aliis e Jus d emS 0 c i eta tis i: 0 n tin ens 0 rturti et progressum; na str. 13-33 je vy!lcena histoi'ie tfllavske koleie. XXVI. svazek sbirky obsahuje dopisy a jine zazna11lY Dobronokiho, vzdy se vztahem k trnavske universite. Cera tato kolekce (na 103 svazku) je duleZitym prfjmenem a nejen pro dejiny jesuitu v Uhrach; trebas z nl rozlii'ne ce!]jali Frankl, Krones, V dies, Meszlenyi a j., nen! ani zdaleka jeste zpracovana a nalHite vyuzita. Rovnez hebhc;le mozno vynechati statni arehiv miidilrsky, videfHky statni arehiv, arehiv arcibiskitpstvi {JjiYiho11lskeho i arehiv kapituly os/rih011lske, kde je lis tinny material zvlaste pro novem dejiny trnavske uniVersity a i nehoz take cerpaly nektere edice pratllehne (!IsM! PaZm~~ riyuv), 0 kterych se ha svelrt m{ste j eSte ziriinithe. Z edic prafllenT1 bbeCtl~ jesitifrkych zasluhuj{ pozarriosH ri~ktere svazky velike publikace jeshlt~ ske M b n u men t a H I H 0 r i titS 0 d et ii~ ~ i s J e s.u (Madrid btl t. ili94), precl¢v~{hl atty, ktere se tykaj! pflrtio nebd hepHirio dejln koliije a university trnavske, jako Lit era e qua d r im est res e x u n 1 v e r sis p rae t e r I nd i a met Bra s 1Ii a m loci s, 1 n qui bus a 1 1 qui deS 0 ci eta t e J e s u v e r s a b a nt u r, Rom a m m 1 s s a e I-IV. (Mattit1 1894-1897) a Ep1stolae P. H1erony-
104
mIN a d a I ·S. I. a ban no 1546 ad 1577 nun cpr i mum e d ita e ... I-IV'. (Matrit1 1898-1905). Z jinych vydani pramenu mimo tuto· radu slusi s1 vsiinnouti take edice Otty Bl'aunsbel'gera S. J.: B eat 1 Pet t 1 Can i s ii Soc i eta tis J e sue pis t 0 1 a e eta c t a. I-IV. (Friburgi Btisgoviae 1896-1905). P'tirozene i v doinacfeh listarlch a jinych sbirkach pramennfch, z niehZ nektere jsme pHlezitostne citovali v horejslm cIanku, lze najiti material, jenz ma urcity vztah k dejinam koleje a university v Trnave. Krome spisu Dobrol2okiho, jenz zustal v tukopise jest nekolik starSieh zpraeovani dejill ffllavske tl1livei'sity, vydanych tiskem. Casove i hodnotou treba jmenovati v prvnl rade trnavsky tisk Ortus et progressus alinae archi-episcopalis Societatis Jesu u n i v e r sit a tis T y rna vie n sis apr imis illius initiis ad annum usque M. DC. LX. (Tyrnaviae Typis Academicis per Fridericum Gall, anno Incarn. Verbi M. DCC. XXV, 16°-[IIJ-182 ss.), venovany od »rhetoriky trnavske« absolventum filosofie, kteH toho roku dosahli hodnosti mistrovske »ve svobodnych umerilch a filosofii« na trnavske i.miversite. Neni to ovsem kolektivn! prace, jak by se snad zdalo z vYrazu »rhetotika trnavska«. 0 tt Ii s e t pro g res s iJ. s napsal1 Emerkh Tolvay narozeny v HoliCi r. 1694, clen radu, j ehZ uti! v nizslch tHdach i na filosofil trnavske a byl take nejakou dobu spravcem zdejsi tiskarny. Prace Tolvayova je zdaHla a bohata puvodnimi daty. Cerpal z matrik I listin archivu kol~j niho a zrejme uZil, hlavne pro starSidbbu, histotie Dobrollokibo. Pi:> strucnem prehledu uherskeho skolstvi ve stIedovekli (do sti. 7.) lIcl vzrilk it tozvbj koleje jesuitske v Trnav.e a? do ial6zeili uriiversity (do str. 104. ) , jej iZ dej iny sledlije db t. 1<'560. Historii ttnavske. university db l:. 1700 vypravuje pak v samostatrie pHci dam nazvane : P tog i ell sus a I mae it t i: hie p 1 s cop a lis . . . un i v,e t s i tatis ... it ban h 0 1661 us que 1700 (Tyrnitviae 1728, 16°, ss. 68). AonallsHcky Zpflsob potlani potuslije po~ho piteIrie souvislosti, ale material shrbmazdeny Tolvdyelli v obou kniZk~i:h je velmi tenny, zv1aSte od t. 1615, kdy byli jesuite uvedeni po druhe do Trnavy. Vypocn~va. casto jiiteriyucitele v koleji,. mao stnysl pro statlstii:ka data, vsima si i vnitrnlho zivbia koleje (stavby koleje a tihiversity, slaitnosti, jesuHskYch her a j.) a zaznamelSrv. Georgius Fejer, Historia Ai:iideiTIiiie si:ientiatuin Pazmariiae archiepiscopalis ; . . (Budae 1835), p. 78.
Mva ruzne episody povahy kulturne histoticke. Po te stnince je prace Tolva)'ova stale cenna Ii z\\stane i nadale, pokud nebude radne vydan veSkery puvodoi material (listar a matriky) k dt!~ jinam trnavske university. U pHlezitosti steho vyroCi zalozenl universitynapsal trnavsky jesuita a pozdejS! pokracovatel v Historii Istvanfyove Frantisek Kazy dejiriy trnavske university: His tor i a un i v e r s i' tat i s T y rna vie n sis Soc i eta t is J e sua u tho reF ran cis e 0 K a z y s. J. sac e r dot e . . . (Tyrnaviae [ve 3 vydanlch} , 1735, 1737, 1738), jez se casto cituje a poklada za dilo uzitecne. Avsak, srovname-li historH Kazybo s obema knlZkami Tolvayovymi, vi: dime, ze Kazy je zcela zavisly na nich, ze zvlast~ starSi dejiny koleje a university, jak je poda~a Kazy, jsou jen prepracovanim (to jest pods tatnym zkracenlm) pHslusnych parti! Tolvayovyeh a ze Kazy vecne nie noveho nepfinesl, co by nemel To/vay. Cenne vsak jsou v II. knize III. casti spisu Kazyho »rectoruin elogia«, to jest osJavne zivotopisy rektoru a vyznatnnych pro' fesoru uriiversity trnavske jako byl JiH Forro, Jm Dobrolloki, Petr Beileczills} JiH TllrkoviC) Martin Pdlkovic, Stepah Ke!'eszteJ, Zacharias Tl'il1kel Kaspar Szarka, Jan Ballki, Michal Griboczi, Ladislav Sel1l2yei, Martin Szelltivalli, Jan Zanger, Jah Despotovic, Jan Kecske11letij Gabtie1 Hevelle]i aM. Dvouste vyroCi zalozenl. university byld asiavenb Jiz i:itovariou praci JiHho Fejera (H i s t 0tiii Acadelrtiiie sciehtiarum Pazmaniae archi-episcopalis ac Theiesiitnae . regiae litetaria,.; s c rip sit G e 0 r g ius F e j e r . . .. Budae 1835). Jak JIZ z nadpisu je pa:trno, klade Fe;er duraz spiSe nit tiCitelskou a vedei:koti.. stranIqi university a skti.tecne pHnasi u~itecria data ,0 spi' sovatelske cinnosti vYzmlcriej slch profesoru university az do r. 1834 a seznam\lje strucne 5 jejkh »cuiticuluni vitae«, co v kt
i05
z
Paliler Tivadar, ABu d ape s tim a g y a r kir. tudomany-egyetem' tortenete I. (Budapesten 1880). jenz si vsak vsfma predevsfm pozdejsfho vyvoje university; pro jejf pocatky spokojuje se take namnoze jen eitaty z dHa Kazyho. Take prace z dejin jesuitu v Uhrach poucujf rozlicne 0 trnavske koleji a universite, j ako jest Velics Laszlo S. J., Va z I at 0 k a mag y a r j e z sui t a k m u I t jab 0 I I.-III. (Budapest 1912) a zvIaste Meszlel1yi Antal, A mag y a r j e z sui t a k a XVI. s z ax a d ban (Budapest 1913), kde jsou pekne nastfneny dejiny prvnf koleje trnavske (1561-1567). Pro pochopenf nekterYch specialnIch problemu z dejin ,jesuitskeho skolstvf a jesuitske kulturne historicke expanse (jsou zde cetne analogie!) slusf pHhlednouti i k historii ostatnIch provincif jesuitskYch: Alois Kroess S. J., G esc h i c h ted e r bah m i 5 C hen Pro v i n z d erG e s e lIs c h aft J e 5 u. I.: Geschichte del' ersten Kollegien in Bahmen, Miihren und Glatz (Wien 1910), II.,!.: Beginn der Provinz, des Vnivel'sitiitsstreites und der katholischen Generalreformation bis zum Frieden von Prag 1635 (Wien 1927); Bernhal'd Duhr S. J., Geschichte del' J e sui ten in den L ii n d ern de u t5 C her Z u n g e i m XVI. J a h r hun d e r t (Freiburg im Br. 1907); . Tyz, G esc h i c h t e d e r J e sui ten in den Liindern deutscher Zunge i n d e r e r 5 ten H ii 1 f ted e s XVII. J a h r hun d e r t 5 II, 1, 2 (Fl'eiburg im Br. 1913); Henri FOllqtteray S. J., His t 0 ire del a Compagnie de Jesus en France des origines a la suppression (1528-1762) (dosud) I.-III. (Paris 19101922); Pietro Tacchi Ventllri S. J., S tor i a dell a Com p a g n i a diG e sui n It a Ii a; 1.II. (Roma 1910, 1922). Je pochopitelne, ze take listare Petra Pazmanye obsahuj{ nejeden cenny udaj k dejinam koleje a university trnavske. Edic listu PazmanyovYch je nekolik, ale dosud nelze Hei, ze vYzkum v tomto smeru je ukoncen. NejstarSf vydanf poHdil lac. Ferd. Miller de Brasso: Epistolae, quae haberi pot era n t, s. r. e. car din a lis, arc h i - e p is'C 0 piS trig 0 n i ens i set Hun g a ri a e p rim a tis, Pet riP a z man y, ad p 0 nt i f ice 5, imp era tor e s, reg e s, p r i ne i pes, car di i1 a I e s, a I i 0 s que i II us t res a e vis u i vir 0 s, d a t a e e t v i'Cissim ab illis acceptae, quas
colI e g i t e ted i d it ... tomulus I. (Budae 1822), tomulus II. (Budae 1822). Millerova edice obsahuje celkem 206 kusu, z nichz asi polovina pochazf od Pazmanye, a rna stale jeste cenu pro nektere listy Ferdinanda II., kardin ala Dietrichstej na a j., ktere dosud jinde publikovany nebyly. Jest vsak bex jakychkoliv poznamek a neudava ani provenienei, uchovanf a umfstenf vydavaneho materialu. Akta Hmske legace Pazmanyovy dal tisknouti podle puvodnf redakce kardinalovy Aloysius lib. baro Medllyanszky: Pet riP a z man y, s a era e Rom. e eel e s i a e cal' din ali s ... Leg a t i 0 Rom a n a (Pestini 1830). Zpusob edicnf je podobny jako u Millera. Noveho vydanf listu PazmanyovYch se ujal pozdeji Fral1kl, jenz si pH spisovanf zivota kardinalova shromazdil veliky material. Prvnf dH vysel pod titulem Fral1kl Vilmos, Paz man y Pet e r 1 eve 1 e z e 5 e. 1. (1605-1625). M 0numenta Hungariae Historica Diplomataria XIX. (Budapest 1873), avsak prace uvazla pH pl'vnfm dHe. Nez ani Franklova edicnf technika nevyhovuje, trebas vykazuje urcity pokrok proti Millerovi. Teprve teetf pokus 0 vydanf listu Pazmanyovych se do jiste miry podaHI. PoHdil je, v ramci universitnf edice spisu Pazmanyovych, Franciscus HallllY, Pet r i c a r din ali 5 Pa z man y ecclesiae Strigoniensis al'chie pis cop i e t reg niH u n gar i a e p r imat i 5 e pis t 0 1 a e ·e 0 11 e c t a e e d ita e a 5 e nat u a cad e m i cor e g i a s e i e nt i a rum u n i v e r sit a tis Bud ape s t in ens is . . . tomus 1. 1601-1628 (Budapest 1910), tomus II. 1629-1637 (Budapest 1911). Ve dvou imposantnfc.p svazdch nashromazdil z domadch i cizIch archivu na 1108 '29 listu, listin, memorialu a pod., ktere vysly zpod ruky kardinalovy nebo z jeho kancelare. Nenf to tedy listar v obycejnem slova smyslu, nybd jen soubor listi't jedne osoby. HallllY uvadf vsude proveniencnf data, signatury atd. a rovnez odkazuje na literaturu. Nedostatkem jest, ze nepHCinuje poznamek a v)'svetlenf 0 osobach, jimz se list posHa, a 0 nichz se event. v listu jedna. Prepis jenaprosto verny (ani zkratek nerozvadf) a ponechava i puvodnf interpunkci. Obojf vec se pro latinske texty z XVII. stoletf zcela bezpecne nehodf - snad jen pro texty mad'arske rna to nejaky vYznam. Skoda take, ze Halltly neobstaral uplnou korespondenci Pazmanyovu, tedy take kdc byl Pazmany pHjemcem a nikoliv jen vydavatelem. Jen z takove edice bychom si ucinili teprve naleZity obraz 0 mnohostranne cinnosti velikeho kardinala. Z obsahle literatury 0 Pazmanyovi treba uvesti aspon nektera dHa specialni. Jinak se jfm
106
+
pochopitelne . obfrajf vice nebo mene vsechny prace 0 uherskych dejinach XVII. stoletf (hlavne drkevne dej episne) . 'vedle stare, na svou dobu uzitecne prace Josefa Podhraczkeho (P a z man y Pet e r e s z t erg 0 m i e r s e k n e k, Mag y a r 0 rs zag p r f m as a n a k e s a l ' 0 m a i k azanseges anyaszentegyhaz cal'd~ n ali sa n a k e let e, Budapest 1836, kde 22 pHloh) , jest to predevsfm zakladnf trojsvazkovy spis kanovnlka Frallkla, jenz se psal pozdeji Praklloi, zaslouZileho mad'arskeho historika. Prace Franklova - Paz man y Pet ere s kora, I.-III. (Pest 1868-72) - je zalozena na mnozstvf puvodnfho materialu z domadch i zahranicnIch archivu i knihoven, hlavne Hmskych, a teebas jen parafrasuje prameny, zustane vychodiskem kazdemu dejepisci, jenz se bude obfrati Pazmanyem a jeho dobou. Jakousi synthesou teto prace je druhy spis Praklloittv 0 Pazmanyovi - Fraklloi Vilmos,
Pazmany Peter 1570-1637 (ve sbfrce »M a g y art 0 r ten e tie 1 e t raj z 0 k«, Budapest 1886) - v nemz zpracoval vYsledky novejsfho badanf od r. 1872 0 teto dobe. Vsechny ostatnf spisy a pojednanf 0 Pazmanyovi az do dneSnfho dne jsou vice mene zavisle na vyzkumech FranklovYch. Jsou to mezi jinymi: Josef Schwicker, Pet e r Paz man y u n d s e i n e Z e i t, Kaln 1888 (Vereinschrift der Garresgesellschaft), Franz Balogh, Paz man y Pet e r (Realencyklopiidie fUr protestantische Theologie und Kirche, XV., 3. Aufl., Leipzig 1904, str. 96-101, Aldasy A., Paz man y Pet ere 1 e t e (Budapest 1923) a j. Pozoruhodnou charakteristiku Pazmanyovou podava Julius Szekfii (Homan B.-Sekfii Gy. Magyar tartenet, V. (Budapest s. a.), str. 282 a n. Rudolf Holillka.
K TRNAVSKE LITERATURE POLEMICKE. Mezi ceskoslovenskymi publikacemi trnavske akademicke knihtiskarny zaujfmajf prednf mfsto ruzne spisky polemicke, namfrene hlavne ovsem proti luteranum. Az dosud nebyly systematicky prozkoumany, coz bylo nepochybne zpusobeno i okolnostf, ze jde vetsinou 0 tisky tezko pHstupne. Uvedeme tu nekolik dat, sebranych spfSe nahodne a z nichz je jasne videt, jak pozorne byla v Trnave sledovana soucasna literarnf produkce protestantska a pecovano 0 to, aby nezustala bez odpovedi. 1. PrvY z techto spisku je dosud znam jen podle nazvu; zaznamenava jej na pl'. i AI. Zelliger1 a uvadf jeho titul: »Katol. verSe o spravedlivem uspokojenf svedoma a odpovedi. Z nemeekeho Sim. Mayera na slov. jazyk prelozene. Trnav. 1715« podle mad'arske bibliografie Petrikovy. Ponekud podrobnejsf je informace, kterou 0 nem podava Matej Holko starsf v svem K at a log u k nih c e 5 k 0 5 1 0 v ens k y c h. 2 Uvadf tu spis Jana Blasia starSfho (dosud rovnez neznamy) D u c h 0 v n f po k 0 j s v ed0 mf e van j e Ii c k e h 0 k res tan a, aneb odpoved' na otazku, zdaliz a jak muze kdo v evanjelickej vfre p 0 k 0 j n e abe z p e c n e u m r f t i? a pHpojuje tuto poznamku: »Jsou verse, proti nimz a s nimi spolu na svetlo vysly Katolicke na-
proti verSe, 0 spravedlivem uspokojenf svedomf, a odpovedi na jeden kazdy luteransky smysl a faleSne domnenf. Spolu s vykladem ve Vfdni leta Pane 1713 v jazyku nemeckem skrze P. Simona Majer z Tov. JezfSova vydane, nynf znovu v jazyku slovenskem vytistene, in 80 instar partiturae musicae, pag. 107; succedit brevis articulorum seu capitum index) v Trnave v impressf akademickej R. P. 1715.« Nespokojuje se vsak ani tfmto obsfrnym zaznamem bibliografickym a pfipojuje jeste dam poznamku: »Qui Lutherano respondit, prolixior est, nec prorsus versifex sive rythmopoegus ineptus, at nullus theologus, mend ax vero magnus strenuusque calumniator.« Priznava tedy autorovi trnavskeho spisu verSovnickou obratnost, vylyka vsak nedostatek theologicke erudice a zaujatost. 2. I bibliograficky neznama zustala - pokud vidfm - daW polemicka publikace trnavska, jejiZ exemplar se dochoval v universitnf knihovne bratislavske. Jejf titul 'znf: Palli Lllthel'ani Ewallgelicy. K wystIJetlel1i Pl'awdy, A spolll K DllchotlJlletnti pl'ospechtl wssem prawdll miltlgjcym predlozel1i. W Tmawe, Wytissth!o u; Ympl'essy Kollegi Academ. Rokll Palle 1764. Ma 100 stran in 80. Nepodepsany jejf autor vyklada v kratke
1 Aloysius Zelliger, Pan the 0 n T y r n avie n s e, Tyrnaviae 1931, str. 66. . 2. Tento Kat a log se dochoval v opise Ribayove v knihovne Magyar Nemzeti Muzeum,
rukopis 5. Pol. Boh, Slav. (viz J. Vilikovsky, Dejiny literarnfch spolecnostl malo h 0 n t skye h, Bratislava 1935, str. 15 az 17). Citovane mfsto je zapsano na foliu 28 ....
107
pl'edinluve (str. 3-6) duvody, jez ho pHmely k sepsanl prace. Pozoruje velike rozdIly ve vH'e mezi jednotlivymi kl'esianskymi konfesemi. Kdyz rozmlouva s luterany, pozoruje, ze se vydavajf za jedine prave stoupence evange!ia; srovnava-li vsak jejich ueen! skuteene s evangeliem, doi:hazl k zaveru, ze »nejsu evanjeHci, ale Pseudoano Anti-EvanjeHci«. A to chce prokazati svou knlzkou. Nevystupuje vsak - aspon v predmluve - proti protestantum nijak zaujate, zaver predmluvy vyzn!va docela mirne: »Mam ve vsej povaznosti, i nazatlm chcem mW panuv LutheranllV. Nebo jsu !ide uctiv!, a cti-hodni. Milujem jich, jak mych krajanuv, ano mnohYch i jako krev mu, neb jsu. Vsecko dobre od Boha jim zadam, a nadevsecko spasenl veene, tak, jako sam sobe. I proto, co se Nabozenstv! dotyee, pravdu jim vypov!m ... Tuto mu horlivu lasku, a svatu zadost vid! Buh, a ty etenaru mily, bud'to jsi ty Katolik, bud'to jsi Lutheran, zjevne poznas, kdyz ree mu, co jedine od tebe zadam, merkovne preCItas.« Ve vlastn! praci, rozdelene na 24 kapitol, probfra hlavnl rozdny mezi ueen!m katolickym a luteranskYm a dokazuje, ze se protestanti ve vsech techto p!fpadech vesmes vzdalili od evangelia, a nemohou se tedy vydavati za prave evangeHky. Nebudeme se zabyvati rozborem jeho duvodu, uvedeme jen dye mista i jinak pozoruhodna: Aby. dokazal, ze drkev evangelicka nen! starS! nez vystoupen! Lutherovo, otisku;e (str. 19-22) v plnem znen! list superintendenta Eliase Utlibo,3 j!mz vyzyval k oslavam prveho stoletl jubilea drkve evangelicke t. 1617, a uvadl mimo to i dva exemplal'e zlatych jubilejnfch mind, vydanych tehoz roku, ktere se nachazej! v Trhave in callettiohe nummaria Societatis Jesu. Dale nO. str. 48-49 pH dukazu, ze »po vse easy v Cfrkvi Kristov~j obeta se Panu ciriila«, abrad se ke svYin odpurcum: »A vy mili Fani Lutherani v Uhersk~j Krajine niSt 0 tomto nechtete razumeti! Odpov!te 'vy: i u nas casein Msa se odbavu; e. Never/m. Ukazfe Missal. Predlozfte kn!hu Ceremonialsku, In Synodo Rosembergensi Anno 1707. narfzeriu, a zepsanu. toto .heni Missal, ale Ritual. TrilllosCius jest modlitebna kniha, a spoiu KancibnM, sest sto i osemdes~t plsen rozlicnych absahtij!d. Tit sice nacnazari! failicne pisne, ktere pod Kyrie, Gloria, Credo, i Antifony, ktet~ misto Introitu, jak author dokIad~, pres cely rok se spivaji. Ale v femto samem, ana i v celej tejto knize nezaleZf Msa. Neniuzem uverii, aby Tranoscius byl Missal, i z tei pd-
cmy, ze tam pamatka se cini mnohych predikantuv, a predikantek, 0 kterYch kalendar nk nevi. Tam, in edit. anni 1728, naleznes, jestli prvne litery latinske v pisnech, od kterYch verSe se zaCInaji, zloZfs: Joannes Kromholcius, fol. 414; Adam Plintovic, 483; Georgius Tranoscius, 696 etc.; Sophia Mirova 720; Euphrosina f'riilichin 421; Rosina Bisztriczka 195; etc .• Doctor Martin Luther, 989. Co vic, i JeZiS Kristus fol. 733 tak, jak predikanti a predikantky, ucten jest. Teto jsu knihy cirkevne panuv Lutheninuv. Prvni v Liptove zepsana: druha 5 predikantkami nadzpana (sic!): 0 Missali ani chYru.« Tato kritika kancionalu, zakhidaj!d se ovsem na neporozumeni, jest jiste zajimava, a dUlezita snad i potud, ze Riznerova Bibliografia vydan! Cithary Sanctorum z r. 1728 nezna. 3. Tretl kniha, 0 niz se tu chceme zminiti, je Kresiallske /lallreni 0 Svatem PiS/lie, a jebo pravhn SiIlYS/II. 4 V Trnave roku 1764. Vysla take anonymne a obrad se polemicky predevslm proti J. Totlsol'isovlI dnu »Otevreni Pisma S vat e h 0«, vydanemu 1746 ve Wittemberku. o cHi sve prace pray! autor (predmluva, str. 3-4): »0 nasich casoch to jiste jest, ze kdyz z Lutheranuv obecny lide katolicke uceni slysa, vsecko za pravdu uznavaju; ze pak tuto katolicku pravdu prijat nechcu, ta jest prfcina, ze predikanti tak ohavne katoHkuv a jejich uceru spisuju, ze ked'by to pravda bylo, jineho by katoHci nezasluZili, nez aby z celeho syeta vykoreneny byli .. ObzvIaSi velku krivdu katoHkom ciila, na nfch luhaj!~, ze Svate Pismo docela zapovrhuju a potupriju, jedine naIezkuv lidskych se priddaju. K toniu kond toto haucenl 'slum bude, aby vsetci videli, v jakej vaznosti u katoHkuv jest Svate Pismo. To pak predne svedClm, ze pravdu katolicku uprimne chcem ,vylozit; neb ve vecach nabozenstvi najmense Iuharstvl za syatbkradeznu ilost byt uznavain. Spolli .skrze tlitb knizecku odpovedeno bude pami Johanni Tons oris, kterY na svetlo vydal Ofevreril Pisma Sv~Mho ve Wittenberku; aby pravclu milujicf slysice obidve strany, uznall, ze jindepravda se nenachadza, oHem v optavdivej katolickej citkVi.« Vyklada pak v prvem dIle »0 1itere sv. ~isini!« {str. ~-5n, v dtup~in »0 sinyslu sv. Pfliina« (str. 51-107), v tretlm »0 nepochybn~ln tJ~ostred~u k, vyrozuhie~f~isina« (st,r., io~ az i80)' v ctvrtem a posleclhlm »0 tIankoch viry katolickej« (iin-238). i vYtek, here pro:. testantum cirif, VY:lri~va ne~dy, dosti sHne uhersky patriotislnus. Tak na pi. (Stt. 101): )>Roku
• 3 0, pl'edloze 5veho otisku prayi na str. 18: »Jeho (Hniho) Hst k panu David Janosovi na terl cas tej ze (totiz trenciahske) Slavriej shilid vlce-iSpanovi naps any tak, jako in drigiriali apud eandem inclytain faffiiliiuh se niiChadza, tu pred-
nesti slusne jest.« 4 Zelliger, Pan the 0 h T y t n a vie n 5 e, str. 131, uvaql pH nl jakd jmerii> atitora Art" dreahszky MeIc/lior; coz se shad vitilhuje na autora inad'arskeho prekliidu, Vydarieho 1169.
lOS
')
1610 v :liline synddaliter ustanoveno jest, aby Lutheranskej cirkvi predikanti sHbili, a plsmein ruky svej se zavaza!i, ze tuto khihu (totiz Libtum Concordiae) chcu ohlasovat, a podle nej Svate Pismo vykIadat. Nech toto dobre rozvaza pani Luthetani,ze jejich predikanti Pismo Svate ne podle smyslu, kterY Duch Svaty umlnil, ale, kterY jim predstavuju sest nemeckl predikantove, povinny jsu predkladat. Kde je ta sloboda evanjelicka, kteru celym hrdlem Lutheranskl predikanti vykrikuju, ze kazdy muze sudit o smyslu Pisma, kdelto pastyri usta maju s pdsahu zapecadene, aby jinac nemluvili, nez jak jim sest lide pochybny predpisali.« Dale str. 17: »Lutherani v Uherskej krajine te knihy za Pismo sv. uznavaju, ktere jim jinde tlaca, a sem pod tytulem BibH posllaju. Pred tym z Pisma s. byli zetreli EpiStolu s. Jakuba, Zjevenf s. Jana, a jine nektere, ale juz i p. Johannes (Tonsoris) tyto za prave Slovo Boze prijima.« Str. 40-41: »V Slovenskej Bibll Lutheranskej starodavnej jillac bylo, nel je vCll; poznaii to i sprostejsl lide, divili se, ale jako pred tym nakazenu Bibll za spravedlive Slovo Boze prij at moseli, tak vell nejsu jisty, zdaliZ dobre a ne na horSe jest premenena.«
ZajimavY je take vYklad 0 zavedenl a tozmenl reformace v Uhrach (str. 163-164): »Do nasej krajiny vdlo Lutheranstvf s vojskerri nemeckym, kdyz Ferdinand bojoval proti Zapolovi, Lazarus Schvendius, dsarskeho vojska vudce, kade iSel, vsade katolickYch knezuv vyhnal, kostely odnal, LutheranskYch predikantuv vlozil. Na ten cas biskupstvf ]agerske, Nitranske, Varadske, Petikostelske, Canadske v rukach svetskych panuv byly, kted se ne na ovce Kristove, ale na statky a duchodky starali; malo bylo katollckych knezuv, at!, jak ten cas byl, nevelmi uceny; panovala tehdy velka nevedomost a neumelost, a co z fiej nasleduje, rozpustilost byla v mravoch; ci zazrak jest, ze Lutheranstvl, a Kalvinstvl do krajiny se vtisklo? Klam jejich ta vec dopomahala, ze v us tach jejich nist nebylo, okrem ze ciste Slovo Boze ohlasuju, potupovali pak knezuv katoHckych, ze len lidske nalezky, jakozto: pasty, spoved, putovanl, odpustky prednasaju, a tfmto spusobem i vCll priddaju nevinnych v blude, jakoby katollci o vire, 0 Kristu nist nevedeli, nemluvili. :le sprosty lid toto uveril lahko, i tak nakloneny k slobode tela: Ci je to zazrak?«
I
·10
..
TRNAVSKA SKOLNI DRAMATA V SENIORATNI KNIHOVNE MALOHON'TSKE. Mezi knihami; jez r. 1813, v~novai senior4tni )
Alexis. Acta in cardinalitio Societatis jesu gymnasio . Posonii anna 1756. Quintus Fflbius. Acta Szeko1czae 1759. Ibra1ll1ls. Acta Tyrnflviae 1756. Cyrlls Mitior. Ada Tyrnaviae 1756. Oetavian1ls Caesar. Acta Tyrnaviae 1759. Titus. Acta in archiepiscopali Soc. Jesu gymnasio Trenchinii .1756. AdaxeiXes. Acta TrenchiiIii 1758. RomuluS et Reinus. Acta Trenchinii mno 17 59~ RegUlus. Anno 1758; BabiIas. Ada Neos6lii 1761: Aurelius; ACta Szakolezae anno 1758; Sanchus. Ada Szakoltzae i 75!L Aspar. Ada Tyrhaviae 175!!. Procopiris; Ada Trenchlrlil 1756. Je/laiIguirus. Ada aniia 17'56; Filius priidigus a patte diilcedens. Nedsdiir 1756. Ju~as Machabaeus. Scheinnitzii anna 1757. Saltus praemlum caput Joannis irl discd anni>
i 75(5,
.
,
Theiiphlluil iii liluem SpieIe vargestelit: 1m Jahi' 1759; Diivid; ih quiidb; THeaphilu5. Acta ScHemnitzii iihrid 1759.
1(>9
Theoxena. Acta Tyrnaviae· anno 1759. Cyl'lls. Tragoedia. Anno 1758. Cyl'lls. Ein Trauerspiel. Tyrnau 1758. Placuvius Calavius· in quarto. !terum: . Pacuvius Calavius. Schemriitzii an no 1759. Tale mezi knihami, jez venoval tehoz roku M. G. KovachiCh, je trnavsky tisk (Protokol str. 165): Moyses, nuper acta ab Academicis, nunc oblata Rhetorica etc., Tyrnaviae 1749.
K tomuto seznamu srovnej A. Nagy, Hazai tanodai dramak a Nemzeti M u z e u m k 0 n y v tar a ban, Magyar Konyvszemle 1883, str. 319, 326-329; tyz, Hazai tanodai dramak, Adalek a Mag y a r Nemzeti Muzeum konyvtara.ban taIalhat6 tanodai ddmak bibliog r a f i a j a h 0 z. Magyar Konyvszemle 1884, str. 32 nn. Ian VilikovskY.
A. A. Ballik: MUZEUM OSVALDOVO V TRNAVE.
MUZEUM OSVALDOVO V TRNAVE A JEHO ExpozlcIA o TRNAVSKEJ UNIVERZITE. Frantisek Richard Osvald (* 1845 v Hodru-
slovenskej katoHckej literatury koncom XIX. a :wCiatkom XX. storocia, po prevrate stal sa predstavitdskou osobnostou katoHckych Slovakov a cestnym predsedom Spolku Sv. Vojtecha v Trnave. Na uctenie jeho zasluh zalozena bola pri Spolku Sv. Vojtecha v Trnave dna 15. aug. 1934 »M u z e a 1 n aSp 0 1 0 c nos t Fr. R. 0 s v a 1d a«, ktora na svojom druhom valnom shromazdenI dna 15. septembra 1935 otvorila a verejnosti SPrlstupnila vlastne muzeurn, nazvane »M u z e 0 m 0 s val d 0 v y m«. Jeho sbierky, rozlozene v prlzemnych miestnostiach Spolku Sv. Vojtecha, vznikaly postupne z jednotlivych daroY, venovanych Spolku, z odkazu kanonika PavIa jedliCkll (t 1917) i z depozitov, a zahrnuju v sebe rozmanite pamiitnosti archeologickej, kulturnohistorickej, Iiterarnohistorickei, urneleckohistorickej i etnografickej hodnoty. Mat e r'ia 1 M u z e a 0 s val d 0 v h 0 vystaveny je v tychto priestoroyfch oddieloch:
I. na nadvorl: model sochy Jana Holleho v Borskom Sv. Mikulasi, kamenne i drevene pamiatky z trnavskej minulosti; II. na chodbe: pohrady na staru Trnavu, portrety a drobne kulturnohistoricke predmety; III. v prvej a druhej sieni: kerarnika, kroje, mafby na skle a drevorezby; IV. v tretej sieni : galeria slovenskych katoHckych dejatefov od cias Antona BernoIaka, vystrojena mnozstvom podobiznI, rukopisnymi ukazkami, kniznymi vydaniarni, osobnymi upomienkarni a biografickymi pomockami; V. vo stvrtej sieni: e x p 0 z I cia 0 t rna v s k e j u n i v e r z it e; VI. v piatej sieni: portrety Fr. R. Osvalda i P. ledliCk" s prfslusnymi osobnymi upomienkami; VII. v siestej sieni: pamiitnosti trnavskeho okolia, archeologicke, nurnizrnaticke i umeleckopriemyslove sbierky, portrety, a letaky .z r. 1848-9, 1918-9; VIII. v siedrnej sieni: parniatky mesta Trnavy, ako rukopisy, tykajuce sa najrnii cechoveho, cirkevneho i tlaCiarskeho zivota,! knihy, periodika a tlaCiva, vydane v XVI., XVIII. a XIX. storocf,2 vyobrazenia so vzta-
1 Take su np.:· Slovenske predpisy obuvnfckeho cechu v Trnave z r. 1556; slovensky yfucny list pre Jana Wangora, pIs any v Trnave r. 1682; slovensky vyucny list pre Ondreja Hladkeho, pIsany v Trnave r. 1684; slovensky vyucny list pre Ondreja Thorena, pIsany v Trnave r. 1684; slovenske predpisy sukenfckeho cechu v Trnave z r. 1695; slovenske predpisy zamocnfckeho cechu v Trnave z r. 1626 (fotokopia); slovenske predpisy kachliarskeho cechu v Trnave z r. 1635 (fotokopia); latinske a mad'arske listiny Petra Pazmaflya z r. 1619-33 (publikov.al vsetky F. Han u y: Pazmany Peter ... levelei. I. 1910, II. 1911. Budapest); Juramentalis liber regiae liberaeque civitatis Tyrnaviensis z r. 1722 (s textami mad'arskymi, nemeckymi a slovenskymi); latinske predpisy kozusnfckeho cechuv Trnave z r. 1730; latinska
vysadna listina pre trnavskeho knfhtlaciara Mich. Spafll'a/ta z r. 1841. 2 Medzi nimi np. J. SambllclIs: Ant 0 n i i Bonfinii Rerum Ungaricarum dec a des. Francofurti 1581. Fol. ss. 943 114 (Trnavskym rodakom Janom SambIiClisom-Bozom obstarane vydanie Bonfiniusovho dejepisneho diela 0 Uhorsku, pamiitne tym, ze Salllbllells pripojil k nemu yfber uhorskych kraf. dekretov (s. 1-114), ktore predstavuju prvy tlaceny zakonnIk v Uhorsku). - Z. Mossoezy: Dec ret a, Con s tit uti 0 n e set Art iculi Regum Inclyti Regni Unga,r i a e. 1584. Tirnaviae. Fol. ss. 752. (Prve vydanie uhorskeho zakonnfka, 0 vyzname ktoreho vid' B. Ivanyi: Moss6czy Zakarias es a magyar Corpus Juris keletkez e s e. 1926. Budapest, vef. 80, 55. 135.)
SI,
t 1926 v Trnave), najuspesnejsI organizator
110
1. Vchod do muzea.
3. Sien univerzity trnavskej.
+
I
P
L
i
2. Chodba v rnuzeu.
4. Sien univerzity trnav5kej.
hom k Trnave, rozliene muzealne predmety (cechove starozitnosti, odznaky mestskej moci, zbrane) a napokon ukazky z literatury 0 dejinach mesta. S i eei t rna v s k e j un i v e r zit y obsahuje povodiny a fotokopie rukopisov, knizne vydania, obrazy, pamiitne predmety a strueny vYber literatury; celkovY prehl' ad expozkie v hlavnych troch skupinach je takYto: A. R u k 0 pis y, priamo alebo nepriamo visiace s dejinami trnavskej univerzity:
su-
1. Listina rektora trnavskeho jezuitsk6ho kolegia v Trnave Mart. Palkovica z 20. marca 1656 0 hospodarskych poriadkoch kupenej zahrady (»hortum extra inferiorem portam dictae civitatis Tyrnaviensis, ad Wrge hegi habitum«). 2. Mad'arskY list otrihomskeho arcibiskupa Jur. Szechetlyiho, pisany z Bratislavy 20. augusta 1691 trnavsk6mu rektorovi Mart. Szentivanyimu o vystupnosti univerzitnych posluchaeov. (V sueasnom odpise.) 3. Listina u h 0 r s k 6 hop a I a tf n a z konca XVII. storoeia, ureujuca v osmich ustanoveniach pravny pomer medzi trnavskou univerzitou a trnavskym mestskYm uradom. (»Puncta ab Excellentissimo Domino Palatino Senatui, Civibusque Liberae ac Regiae Civitatis Tyrnaviensis propos ita, et in Consilio tam Ungarico, quam Intimo, ac Secreto approbata, et per Caesaream Regiamque Majestatem confirmata, circa Controversiam Academiae cum dicta Civitate Tyrnaviensi.«) (V sueasnom odpise.) 4. Listina rektora trnavskej univerzity Mart. Szentivallyiho, vysetrujuca koncom XVII. storoeLa smrt typografa Ondreja Haucka. (»Examinandi in causa mortis Andreae Hauck Factoris Typographiae Collegii Societatis ]esu, Tyrnaviae.«) 5. Rozsiahle foliove dielo Stef. Kregara, profesora pray na trnavskej univerzite. (»Tractatus Theoreticus in Decretum Tripartitum Juris Consvetudinarij Inclyti Regni Hungariae opera Perillustris, ac Generosi Domini Stephani Lad. Kregar, In Alma Archi-Episcopali Universitate Tyrnaviensi ejusdem Juris Professoris Ordinarij Concinnatus et Auditoribusque ab Anno 1735 usque 17 51 publice traditus«.) 6. Matrikula ziakov na t r e n e ian s k 0 m gym n a z i u v r. 1655-1775. (»Liber Scholarvm Archiepiscopalis Societatis J. Gymnasij Trencsiniensis Stvdiosorum Nomina Complectens Ab Anno Christi MDC.LV.«.) 7. S6pis elenov Spoloenosti JdlSovej v r ak u s k e j pro v inc i i r. 1770 podl'a jednotlivYch klastorov. (»Catalogus ,Provinciae Austriae Societatis Jesu Anno M.DCC.LXX«.)
8. Zapisnica trnavskej k r a r 0 v s k e j a k ade m i e od 9. nov. 1777 do 21. okt. 1780. (»Protocollum Academiae Regiae Tyrnaviensis ab AO. MDCCLXXVII ad Annum 1780. Pro Princip. Schola«.) 9. Supis majetkov bratislavsk6ho g e n era 1neho seminara r. 1785, s vykazmi 0 trnavskYch seminaroch. (»De statu Activo et Passivo Seminarii Generalis Cieri Posoniensis, secundum Puncta ab Excelso Consilio Regio Lucumtenentiali praescripta«.) 10. Sup ism a jet k 0 v trnavskej univerzity z konca XVIII. storoeia. (»Extractus Fundorum prius per Societatem, dein per Universitatem possessorum«.) , 11. Fotokopia vYsadnej listiny pre t I a e i ar e n M i k. Telegdiho z r. 1584. 12. Fotokopick6 ukazky z list/n, tykajucich sa s p 0 r u 0 t I a e i are n medzi trnavskym a bratislavskym jezuitskym kolegiom r. 1646 a 1662. 13. Fotokopick6 ukazky z rukopisneho bio-
grafick6ho diela Ale X. Szoretlyiho skYch spisovatefoch. (»Pannonia
0
uhorDocta«
z r. 1717.) 14. Fotokopie z rukopisneho diela Joz. Cseryho: Historia C. R. Scientiarum Universitatis Pestiensis. 1856. (Roky 1556-1634, 1635-80.)
B. K nih y, vydan6 trnavskou univerzitnou tlaCiarnou: 1. E:xipozkia obsahuje 6pln6 fotokopick6 exemplare dvoch trnavskych bibliografickych noviniek z r. 1701 a 1710: 1. Catharina/Gurzianorum Regin a, / Pro p rio san g u i n e pur p u rat a / The a t rod a t a. / Kat e r ina I Kralowna Gurzianska, wlastni k r w e 0 z d 0 / ben a n a d i wad lop r e ds taw e n a. / H 0 nor i / . . . / F ran cis c i Ant 0 n i j / G 1i s sin g e r, / . . . / A D ev inc tis s i m 0 Soc i eta tis J e s u G y mn a s i 0 S z a k 0 I c z a e d i cat a. / Ann 0 M.D.CCl. Men s e ] u n i O. / T y rna v i a e T y pis A cad e m i ci s, per J 0 ann e m And rea m H 1i r man n. - Vel'k. 80,' sS. 12. 2. Catalogus / Librorum. / Qui / in Academica / Societatis Jesu I Typographia / venales habentur. / T y rna v i a e / T y pis A cad e m i ci s, Ann 0 1710. - Mal. 80, sS. 24. Obsah: Libri Latini (s. 2-13), Libri Hungarici (s. 13-18), Libri Germanici (s. 19-20), Libri Siavonid (s. 20-22), Libri qui aliunde adferentur (s. 23-24).
111
II. Z q~tatnych kniznych zaujfmavosti spomenut mozno np.: Cantus' Catholici l655 (s fofokopickymi doplnkami prvych stniAok) a 170p; G. Coelius: CoIl e c tan e a in sac r '1 mAp 0 c a I y psi n 1682; H 0 r a Z I at t a S era ff ins k a 1696; Cor pus juri sHu n g a ri ci 1696; G. Hidi: C eIebriorum Hungariae utbium ceIe brio r a 1701; Mis s ,a Ie Rom a n u m 1702; Fax c h ron 0 log i c a 1702; J. Liczei: I t e roe con 0 m i cum 1707; A. Maczai: Pan e s p rim i t i a rum 1718; M. Kromholcz: Panna z Ust Draka witrzena 1724; L. T IJllr6czy: Un gar i a sui s cum reg i bus 1729; G r a d usa d Par n ass u m 1729; P. Rewa: Des a c rae cor 0 n a e ortu 1732; J. Koller: Cerographia Hungariae 1734; F. Kazy: Historia reg niH u n gar i a e 1737; F. Kazy: His t 0ria universit,atis Tyrnaviensis 1737 (1738) a i. III. Kniznu vystavu dopliiuje vitrina s ukazkami trnavskej kniznej viizby, typografickej upravy a ilustracnej techniky.
c. 0 l> r a z y, rozvesene y sieni univerzitnej
zahrnuje matriky gymnasijnfch tHd jesuitske koIeje trnavske od r. 1616 a od r. 1635/36 tez zaku theologie a filosofie az do r. 1693 (priCis. 26: macialnf knih. ostHhomska). »Albllm sive matricllla inc/ytae Facllltatis T heoJogicae ill Tyrnaviensi Societatis lem Universitate ab anllo 1638« do roku 1820/21 (rektorat). - Cis. 27: »Albllill sell matriClila Almae Universitatis TY1'llaviellSis Soc. lesll colltinens nomitJa eortl1ll qlli academic-o dtu in doctores alit baccalatll'eos Theologiae et Philosophiae Slillt promoti ab anllo 1636« do roku 1770 (rektorat). - Cis. 28: »Protocollllm Sell matrimla inc/ytae Facllltatis iuridicae regiae Universitati TY1'llaviensi incorporatae« od r. 1761-62 (univ. archiv). - Cis. 29: »Matricllia FaclIltatis medicillae TY1'llavi8llsis domillomtll medicinae stlldios01'llm et doct01'll1ll ad taCltltatem nostl'am repetentillm ab anno 1770 die 6 t • NoCis. 30: »Nomina vembris« (lek. fak.). eorllm, qlli praestitis praestandis ab inclyta FaCilItate Medica TY1'llaviellsi ill legitime examinat01'llm et approbatortlm artis pharmacellticae magistrol'Jlm relati sllllt, incipielldo ab a;~ni 1770 die 6. Novembl'is« (lek. fak.). Cis. 31: »MatriCIIla membl'omm et pl'otessomm philosophicae Famltatis ill TY1'l1aviel1si Soc. lesll Universitate«j prvni matrika fakulty filosoficke od r. 1635-1801 (fak. filosof.). - Cis. 32: »Mdtricllla Facllitatis pbilosophicae ill Universitate TY1'1lavielisi ab alilio scholastico MDCCLXXI. restallratae et allctae ulliversitatis pl'imo«, od r. 1771 resp. 1794 (fak. filosof. f. Cis. 34: »Protocollllm illc/ytae FaCliltatis illridicae I'egiae Univel'sitati TY1'llaviensi incol'poratae. Ilichoatllln cllra et collectione D. loalillis Zelellay imis patr;; prof. ordinarii et eotllm illclytae Famltatis hll'idic,!/ decani. Tyrnaviae 1776« (univ. archiv). - Cis. 35: »Protocolllim Fac/iltatis Medicae« od r. 1770 (fak. lek.). as. 36: rukopjsne protokoly 0 schuzfch profesorskeho sboru Jekarske fakulty od r. 1770 (fak. lek.). Cis. 37: »Promotiolltlm ad gradtls philosophicos tomlls qllilltlls ab anllo AlDCCXX« do r. 1766 (nar. mus. mad'.) Cis. 39: »Actllllm academicomm collegii Societatis lem TY1'l1aviae tom/Is XVII«, zacaty r. 1636 rektorem JiHm Dobronokim (univ. knih.). - Cis. 40: »Diarillln rectoratlls Tyrnaviellsis S. I. P. Ladislai Senllyei« z let 1686 az 1702 (univ. knih.). - Cis. 41: »Annllae collegii TY1'11avielisis Soc. lesll. Anllo 17111765« (univ. knih.). Cis. 42: »Diaritlm l'erttm tlotabiliortllll FaCliltatis pbilosophicae ab alll10 1773« do r. 1836/37 (fak. filosof.). Ctvrta skupina obsahuje rozlicne jine rukopisy, mezi nimi cis. 44: vlastnorucni list
expozicie: 1. VefkY portret Jur. Szelepcsenyi/;() (t ~ 68 5 ), ostrihomskeho arcibiskupa; olej 0mafba zo XVII. storqCia od neznameho majstra. (0 Jur. Sze/epcsenyim pozr. Gy. Paliler: We ss e len y i Fer e n c z n ado r. 1. 1876, s. 83.) II. Portret Gabr. Molitorisa (t 1637), farara v Suchej a v Smoleniciach; olejomafba zo XVII. storocia od neznameho majstra. (Vid' 1. Nemethy: S e r i e spa roc h i a rum e t par 0c h 0 rum. 1894, s. 799.) III. Portret Imr. ReuJII (t 1772), farara v Suchej a v Smoleniciach; oIejomafba z XVII~. storoCia od neznameho majstra. (Vid' 1. Nemethy: Series, s. 890-1.) . IV. Fotograficke reprodukcie podobiznf (P. Pazmany, J. Lippay, 1. Kollotlich, J. SambllCIIs, J. Klimo, F. POllley, A. Calmet, V. Trnka). V. Drobne vyobrazenia Trnavy a jej budov, suvisiace s Cinnostou trnavskej univerzity. Muzeum otvorene je v nedefu a vo sviatok od 8.-12. a kazdy stvrtok od 11215.-11217. hodiny. A. A. Banik.
1YRNAVIENSIA NA JUBILEJNl VYSTAVE KRA.L. MADARSKE UNIVERSITY PETRA PA.ZMA.NYA V BUDAPESTI. V slavnostnim ramci oslav 300. yYroci za!ozenf university Petra Pazmanya byla otevrena 26. zari 1935 jubilejnf universitni yYstava, usporadana zvlastni komisi za predsednictvi univ. profesora Emericha Szentpeteryho. Strucny uvod francouzskeho katalogu 1 vysvetluje usporadani vystavy, ktera chce ukazati pamatky vztahuifd se jak k vynikajidm profesorum, tak k universite same. , Vystava je rozdelena na 11 skupin, z nichz prvni prinasi 13 pamatek tykajidch se osobne ~akladatele university. . V druhe skupine jsou lis tiny vztahujid se ~ zlflozeni university, k jejimu vzrustu a k obpoveni jejfch privilegif. Z nich jsou vlastne s I 0 v e n i k a: cis. 14: zakIadad listina university trnayske arcibis!ct;pa Petra Pazmanya z 12. kvetna 1635 (zachovana ve dvou exemplaHch, v univ. archive a v nar. museu mad'.); -,- CIS. 15: konfirmace Pazmanyoyy fun,dace dsarem Ferdinandem II. z 18. Hjna 1635 (arch. 1 Catalogue de l'exposition jubilaire de \,ul1iversite royale hongrqise Pierre Pazmany de l'ludapest (1635-1935). Budapest 1935, str. 67 v male osmerce s 5 obr. pHlohami.
nniv.); - cis. 16: listina biskupa yacovskeho F. 1. Szegedyho a ostHhomskeho kanovnika JiNho Pongracze z 2. Iedna 1667, jakozto vykonavatelu posledni vule ostHhomskeho arcibiskupa )iHho Lippaye 0 fundadch arcibiskupu JiHho Lippaye a Emericha L6syho na zHzeni pravnicke fakulty v Trnave (arch. univ.); - cis. 17: posledni vule ostrihomskeho arcibiskupa JiHho Lippaye (1642-1666), jiz odkazuje 15.000 zl. r. na zHzeni pravnicke fakulty (archiv kapit. ostHhomske); - cis. 18: posledni vule Emericha L6syho, arcibiskupa ostHhomskeho (1637 az 1642) s odkazem na zHzeni pravnicke fakulty (archiv ostHhomske kapit.); - cis. 19: listina ds. Karla VI. z r. 1721 0 censurnim pravu university trnavske (univ. knih.); - cis. 20: diplom ds. Marie Terezie ze 17. cervence 1769, jimz dava universite trnavske statky opatstvi Dunaf6ldvar (arch. univ.) a cis. 21 s nedostatecnym regestem jako listina Marie Terezie z r. 1775 dana »en faveur« trnavske university (univ. arch.). Treti skupina obsahuje universitni matriky, protokoly a denniky. Z nich pod cis. 24 je »,(llbum sell malricllla Almae UniVersitatis TyrIlaviensis« od r. ~635 (rektorat). - Cis. 2'5
112
PazmanYl7v z 20. Hjna 1635 prvnimu rektoru university trnavske JiHmu Dobrollokimll 0 redakci a publikaci potvrzeni daneho Ferdinandem III. (nar. museum mad'.). - Cis. 66: rukopis Martina Szentivallyiho (1633-1705), prof. theologie na uaiv. trnavske: »Tractatlls de Deo trillo et 11110. - Tractatlls de ime et illStitia«. (univ. knih.). - Cis. 70: rukopis predmisek PavIa Kbl6sze, prof. pniva na univ. trnavske z r. 1756: »Tractatlls de antiqua fori prothonotarialis et 110va tabllla1'llm districllialill/ll ill callsiJ procedendi metbodo« (univ. knih.). Cis. 71 : v rukopisu zustale dflo Gabriela Nitraye, profesora v Trnave (1759-1792), datovane r. 1774: »Prillcipia illl'is Htlllgarici pdt'ati« (univ. knih.). - Cis. 72: rukopis slavneho dfla profesora trnavske university JiHho Zikmunda Lakitse (1770-80) »Institlltiolltlm illris ecclesiastici tomi f-ecll1ldi voillmen primllm« (univ. knih.). - Cis. 79: rukopisne dflo Vac1ava T1'IIky z Krovic, profesora anatomie (1770-1785) a pathologie (1785-1791): »Notatiolles medicae. Pathologiaecompelidilllll. Aetiologia. Semiotica etc.« (univ. knih.). - Cis. 82; poznamky posluchace JiHho Kih'tossyho z prednasek Jiffho Bel'zeviczybo, profesora filosofie na universite trnavske (1687-1690) (nar. museum mad'.). - Cis 83: puvodni rukopis prvniho dflu dfla Stepana Katolla, profesora hi storie na univ. trnavske od r. 1770: »Historia critica reg/lin Htl1lgariae« (uaiv. knih.). - Cis. 84: puvodni rukopis prvniho dflu Katonovy »Historia pragmatica HllIIgariae« (univ. knih.). - Cis. 90: rozl. rukopisy Jana KIt. HOI'vatha (1732-1799) profesora rysiky na univ. trnavCis. 106: »Cataloglls ske (univ. knih.). nov"s libromm collegii Tyrnaviensis Soc. lestl, conscriptlls allllO 1690. Tom, 1.« (uaiv. knih.). Pat a skupina obsahuje tisky, z nichz cis. 121-127 jsou trnavske these doktorske. V seste skupine jsou portrety, mezi mini cis. 127 obraz arcibiskupa Emericha L6syho (1637 az 1642), arcibiskupa JiHho Lippaye (1642 az 1666), profesora estetiky JiHho Aloise Szerdahelyibo (1774-1784). V devate skupine se tyka Trnavy cis. 216, almanach univ. tiskarny v Trnave z r. 1683 a v des ate pak universitni zezla, z nichz rektorske (cis. 229) a dekana fakulty filosoficke (Cis. 273) jsou dary pazmanyovy. Zezlo dekana Iekafske f,akulty (cis. 232) je z roku 1770, kdy byla fakulta zHzena. Katalog pfinasi na 5 pHlobach nekolik reprodukd vystavovanych predmetu, mimo jine titulnf stranu prvni matriky trnavske, Pazmallyiiv erb v matrice vyma!ovany a snimek universitnfch zezel. KI.
I
L
113
I
~ I \
OBSAH:
TRNAVSKY SBORNIK K 300. vyroci zalozeni university v Trnave
CLANKY:
Rudolf Holinka: Zalozeni trnavske university Vaclav Mencl: U niversitni budovy v Trnave . Jan Vilikovskj: Cantus catholici. . . . .
1
43 57
vydala v fijnu 1935 UCENA SPOLECNOST SAFARIKOVA V BRATISLAVE
peCi PRAMENY:
gen. tajemnika prof. dr. Vladimira Klecandy
Hodegus - Phosphorus (Vsevlad J. Gajdol) . . . " 95 VerSe 0 presidleni university z Trnavy do Budapesti (Jan Vilikovskj) . . . . . . . • . . . . . . • . 100
»Bratislavy«, Casopisu pro vyzkum Slovenska a Podkarpatske Rusi (IX. 3)
zpRAVY A POZNAMKY: Poznamky 0 pramenech k dejinam jesuitske koleje trnavske a k zalozeni university v Trnave (Rudolf Holinka). . . . . K trnavske literature polemicke (Jan Vilikovskj). . . . . . Trnavska skolni dramata v senioratni knihovne malohontske (Jan Vilikovskj) . . . . . . . . . . . . . . . . . . Muzeum Osvaldovo v Trnave a jeho expozkia 0 trnavskej univerzite (A. A. Banik) . • • . . . • . . . • . • • Tyrnaviensia na jubilejni vystave kral. mad'arske university Petra Pazmanya v Budapesti (Kl.) . . . . . . . . . . . .
jako otisk
v 1000 vytisdch. 104 107
Tiskem Statni tiskirny v Praze.
109 110 112
