Slovo šéfredaktora Svět se asi zbláznil. To je moje první reakce na současný stav věcí, tedy alespoň tak, jak nám ho předkládají média. V jejich současném žebříčku hodnot je na stejné úrovni smrt Bartošové, občanská válka na Ukrajině a výherce Eurosongu. Taky proto je část obsahu tohoto čísla věnována médiím a jejich vlivu na nás. Dále pak naleznete články o zahraničních výjezdech, soutěžích a také o tématu nejaktuálnějším - maturitě. Tímto přeji všem maturujícím hodně štěstí u maturit a všem čtenářům tohoto časopisu pevné nervy s tímto bláznivým světem. Za celou redakci šéfredaktor Marek Bělohoubek
A ještě citát jako bonus: Costa Nhamoinesu, fotbalista, obránce Sparty Praha, Zimbabwe, hovoří o životě v ghetu: „Všichni se snaží sehnat jídlo. Snaží se sehnat peníze. Každý den je pro ně bojem o to úplně základní. Proto mladí věnují velké úsilí do vzdělání. Je to cíl všech. A všichni vědí, že škola jim k tomu může pomoct. Takže je u nich na prvním místě. Vystudovat, získat místo někde ve firmě a vydělávat peníze pro rodinu. Probudil jsem se v pět hodin ráno. Připravil si snídani. Po ní si oblékl uniformu a šel pět kilometrů do školy. Po škole jsem si šel zahrát s kamarády. Pak jsem si dal sprchu a učil se až do večera. Tak to šlo stále dokola. Jen někdy nešla elektřina, a tak jsem musel naštípat dřevo a rozdělat oheň. A také jít ven a sehnat jídlo pro mladší sestru a bratra.“
Toto číslo připravili:
Marek Bělohoubek 3.A šéfredaktor
2.
Daniel Vrána 3.A zástupce šéfredaktora
Dobrý den v květnu! Mgr. Zbyšek Nechanický Konec druhého pololetí se přiblížil! Maturanti mají za sebou část státní maturitní zkoušky, začnou obhajoby maturitních prací a následovat budou ústní zkoušky společné a profilové části maturitní zkoušky. Druhé a třetí ročníky se (s výjimkou 2. L) chystají na praxe (19. 5. – 30. 5.). 2. L bude mít ve stejném termínu náhradní program pod vedením ředitele školy. První ročníky se chystají na sportovně turistický kurz do Machova mlýna (26. 5. – 30. 5.). 22. 4. se uskutečnilo přijímací řízení do prvního ročníku. Otevřeme opět čtyři třídy informatiků a jednu třídu technického lycea. Zápisové lístky máme a musím konstatovat, že se vyplatila každá dobrá propagace naší školy. Děkuji všem, kdo se na propagaci podíleli a podílejí. Ti, kteří budou v druhém pololetí nehodnoceni z nějakého předmětu, se zúčastní dodatečných zkoušek před vydáním vysvědčení v červnu. Není to tak daleko, jak se to zdá! Ty, co neprospějí z jednoho nebo dvou předmětů, čekají v posledním týdnu měsíce srpna opravné zkoušky. Hodně úspěchů v písemkách a u ústního zkoušení, ať se vysvědčení líbí nejen studentům, ale i rodičům.
3.
Prezentační dovednosti s profesionálem Mgr. Ivona Spurná Workshop se uskutečnil dne 1. 4. 2014 od 10:00 do 15:00 hodin v prostorách společnosti Hyundai Motor Czech, s.r.o. v Praze. Workshop byl organizován v rámci projektu Skills for the Future. Díky spolupráci se společností Junior Achievement měli naši vybraní studenti přednostně ze studentských společností možnost se zúčastnit bezplatného workshopu s názvem „Prezentační dovednosti“. Přednášku spojenou s tréninkem vedla paní Ing. Hana Ondrušková, která je profesionálem ve svém oboru. Paní Ondrušková trénuje komunikaci, zabývá se time managementem, prezentačními dovednostmi a spolupracuje s různými organizacemi v rámci tréninku komunikace. Paní lektorce patří náš velký dík, protože celá lekce byla provedena naprosto profesionálně, inspirativně, a všechny zúčastněné obohatila. Jelikož jsem byla se studenty na této přednášce také přítomna, přináším vám ve svých poznámkách pár informací, které vás možná zaujmou a v něčem alespoň trošku obohatí, tak jak jsme byli obohaceni i my. Dobrá prezentace spočívá zejména v tom, že víte, co chcete říci, co chcete publiku předat a této myšlenky se držíte. Nezáleží pak na tom, jaký máte strach z vystoupení, když se zaměříte na to, co chcete sdělit. Za úspěchem je pečlivá příprava, trénink, trénink, trénink..., kterým celý proces dokážete zautomatizovat natolik, že nebudete poté při samotné prezentaci již přemýšlet tolik nad tím, co říkat. Tip pro učení se, i pro prezentování: přečtěte si krátký odstavec, poté zdroj zavřete a NAHLAS řekněte, o čem daný text byl. Trénujete paměť i porozumění. Snažte se z prezentace vymýtit plevelná, pauzovací slova. Pokud trpíte častým opakováním určitého slova, pomocí kterého získáváte čas, snažte se ho vynechat. Trénujte, omezíte tak potřebu těchto přestávek. Prezentace nesestává jen z vlastního obsahu, který chcete předat. Prezentace začíná již ve chvíli, kdy se na vás obrátí pozornost publika. Pokud vám někdo předává slovo, ať už slovně nebo gestem, publikum obrací veškerou svou energii na vás. Nevyužít to – přicházíte o cenný úvod. Oční kontakt a jeho aktivní poctivé udržování během celé prezentace vám zajistí pozornost publika. Na pozornost nemá nikdo nárok, musíte si ji zasloužit. Dívat se skrze posluchače, nad ně, pod nohy, z okna, nenavázat kontakt očima – připravujete se o pozornost posluchačů. Díky tomuto kontaktu máte zpětnou vazbu jak vaše publikum reaguje, zda předáváte informace optimálně. Dynamika hlasu je dalším cenným spojencem. Plochý přednes, stále stejný tón hlasu, nevyužívání důrazu či ztišení – připravujete se o pozornost posluchačů. Pokud chcete upovídané publikum ztišit, nekřičte, naopak – ztište hlas. Chcete-li ještě lépe upoutat pozornost, vykročte směrem k osobám, které chcete utišit a mluvte více k nim. 4.
Prezentace končí ukončením. Má-li mít k vám a prezentaci respekt publikum, musíte ho především vyjadřovat vy sami. Utéci z podia s omluvami, že jste je zdrželi, a ať se možná ozvou, budou-li něco chtít, není vhodné ani optimální. Závěr musí být jasný – domluvíte, odmlčte se, poděkujte za pozornost nebo se jinak rozlučte.
Pokud prezentujete v týmu, slaďte své oblečení, ale především vystupování. Pokud své oblečení nesladíte, nic se neděje, ale chcete-li tak učinit, učiňte tak pořádně. Sladit chování je důležitější. Chcete-li zvolit uvolněný styl, může tomu odpovídat i oblečení. Pokud přijdete v oficiálním oblečení, přizpůsobte tomu i své chování. Předávání slova může být slovní, ale i přirozenější neverbální, například ustoupením z hlavní zóny prezentace a uvolnění centra pozornosti svému kolegovi prezentujícímu. Na způsobu předání slova se předem dohodněte. Pokud postáváte na okraji a sledujete svého prezentujícího kolegu, jděte publiku příkladem. Jste s kolegy v jednom týmu, neshoďte ho v případě přeřeknutí nebo nepřesností. Zachovejte pozornost a loajalitu. Jestliže nevíte, v jaké situaci budete přesně prezentovat, není na škodu obléci se více formálně, raději lépe než hůře. Pánský oblek mějte čistý a vyžehlený, kapsy neprověšované obsahem, a můžete jít s trendem doby, kterým je uvolňování i v oblasti oblečení, tj. nemusíte nutně mít kravatu, stačí košile s rozepnutým knoflíčkem. Nepokažte dojem z perfektního obleku nevhodnými botami. Pokud připravujete krátkou několikaminutovou prezentaci, perfektně si ji připravte, věty sepište a trénujte tak dlouho, dokud nebude perfektní. Pro objektivní představu, jak vaše vystoupení působí, využijte videonahrávku, na které odhalíte případné nevhodné pohyby, špatné rozmístění prezentujících, či jiné vady. Nevíte, kam s rukama? Využijte nějakou stabilizační „berličku“, kterou můžou být pevné desky obsahující váš tahák pro prezentaci, případně propiska, kterou v ruce držíte a tím ukotvujete. Pokud budete ale takovou propisku během prezentace mimovolně ničit, nebo s ní opakovaně cvakat, bude to mít neblahý vliv na pozornost posluchačů. Stejně tak papír, který je vaším tahákem – budete-li ho během prezentace mačkat či jinak ničit, budou si posluchači více všímat této činnosti, než vlastního obsahu. Chcete-li jako tahák použít malé kartičky, použijte opravdu pevné, které se špatně mačkají, a nápisy na nich mějte napsané nerozpíjivým inkoustem, který ani nervózní zpocené ruce nerozmažou. Pokud máte v rukou jakoukoli „kotvu“, která má pomoci s tím, že nevíte, kam s rukama, nesjíždějte k této pomůcce příliš často, i když jste nervózní z prezentování. Přicházíte tak o to nejcennější, čímž je kontakt s publikem, které svou pozorností a očním kontaktem s vámi vám dává zpětnou vazbu k tomu, co povídáte. Potřebujete-li něco napsat na tabuli či jiný podobný objekt, udělejte to, ale nepovídejte svůj projev tabuli. Otočte se zpět k publiku.
5.
Můžete přednášet bez pomůcek, pokud jste schopný řečník. Nemusíte v rukou mít žádné „kotvy“. Vaším nenásilným tahákem může být vaše promítaná prezentace. Nikdy ji nemějte přeplácanou množstvím textů, které by vás sváděly k předčítání. Není cílem prezentaci přečíst, má vám sloužit jako nenásilná osnova, díky níž nezapomenete na to, co je důležité předat publiku. Pokud i publikum příliš zahltíte množstvím textů v prezentaci, nebude věnovat pozornost vašemu výkladu a na oční kontakt budete muset počkat, než si dotyční texty dočtou. Čas, ač lze měřit hodinami, plyne subjektivně jinak. Pokud jste vystresovaní z toho, že právě musíte prezentovat, je vše zrychlené. Rychle buší vaše srdce, a i rychlost mluvy tomu může odpovídat. Na začátku své prezentace úmyslně zpomalte. I když vám to bude připadat pomalé (vůči vašemu aktuálnímu vnitřnímu rozpoznávání hodin), bude to publiku připadat normální. Jestliže máte mít prezentaci načasovanou na vymezený čas, posaďte si do publika spřátelenou duši, která vám bude pomocí kartiček ukazovat odpočet. V průběhu prezentace tak získáte představu, kolik času vám ještě zbývá. Vyzkoušejte si prezentaci několikrát na nečisto, natočte se na kameru, a podívejte se, jak při pohybu po místnosti vypadáte, jak prostor využíváte, jak to působí. Využijte tuto zpětnou vazbu, která ještě nic nepokazí. Jestliže vás tréma spaluje tak, že jste úplně paralyzováni, neptejte se svého mozku a rozumu, proč byste neměli být. On vám to vždy vysvětlí, proč jsou podmínky (subjektivní i objektivní) tak špatné, že prostě musíte být paralyzovaní. Udělejte prostě krok k publiku. Jděte, nemyslete. Přibližte se lidem, zahajte oční kontakt a prostě začněte. Přivítejte je. Seznamte stručně s tím, co jim budete vyprávět, a vyprávějte. Na konci to opět shrňte. Skočit rovnýma nohama do toho je lepší, než nad tím dlouze přemýšlet. Obelstěte mozek a nechejte, ať zafungují natrénované zautomatizované pohyby. Jak dlouho vydržíte mít trému, když už tam budete stát? Zkuste to. Za pár minut to opadne. Hysterie z toho nového zmizí, otupí se hrany. Uvolněte se. Není to boj, nemusíte mít zatnuté svaly v ramenou, zádech, břichu, nemusíte být nahrbeni a připraveni k útoku či obraně. Nemusíte si rukama chránit důležité orgány. Udělejte před prezentací úmyslně nějaké cviky, třeba dřepy, projděte se, přešlápněte. Uvolněte svaly. Svěste ramena. Dýchejte. Dýchejte hluboce až do břicha. Základem je mít jasno v tom, o čem hovoříte. Co chcete předat. Co je osnovou, kostrou. A toho se držet. Kvůli tomu tam jste, abyste toto předali. Kvůli vám tam posluchači jsou a věnují vám svůj cenný čas. Smyslem prezentace je, aby měla smysl! Pokud je z vašeho projevu zřejmé, že víte, co chcete sdělit, publikum vám odpustí i prohřešky v prezentaci, jako špatnou výslovnost, přeřekávání se, zakoktání se, špatnou dynamiku hlasu či chabý oční kontakt. Jestliže budete sice schopný prezentovat, ale publiku nic nepředáte, nebude z projevu jasná přidaná hodnota, stejně ztratíte pozornost, a nikdo si nic neodnese. Neztrácejte se
6.
v detailech. Před vlastní prezentací si ujasněte pár nosných témat, která musíte předat, a neutopte publikum v detailech. Pokud díky trémě trpíte chvěním svalů, nestahujte se ještě víc. Proti tenzi použijte pohyb. Uvolněte se. Dýchejte. Pokud budete mít během prezentace pití, a trpíte na chvění rukou, nemějte tekutinu v průhledné nádobě, protože ta váš třes spolehlivě prozradí. Stejně tak vaši nejistotu prozradí laserové ukazovátko. Chcete-li ho používat, nesetrvávejte s ním v jednom bodu, protože ho neudržíte ve stresu stabilní, a váš třes bude zveličen. Pokud ho chcete používat, podtrhávejte, kroužkujte texty, ale nesetrvávejte na místě. Mějte laser pod kontrolou. Bude působit komicky a rozptylovat, pokud budete laserem kreslit i mimo prezentaci, třeba na zemi. Nesoustřeďte se na chyby, které jste možná udělali. Chyby neexistují. Jde jen o cenné lekce na vaší cestě. Z nich se učíte a stáváte lepšími. Na začátku prezentace se publiku podívejte do očí, vzpomeňte si, jaký je účel toho, co chcete povídat, co chcete předat, a pomalu začněte. Na začátku sdělte, o čem budete mluvit, pak to rozviňte, dodržte osnovu toho, co chcete sdělit. A na konci nezapomeňte opět shrnout, o čem to bylo, a co podstatného by si posluchači měli z prezentace odnést. Nenechejte se odbočkami odvést od kostry prezentace. Začínáte tím hlavním, co chcete sdělit a tím také končíte. Tolik z mých poznámek, které jsem si pro vás na workshopu zapsala. Doufám, že vám budou k užitku, nám se tento seminář moc líbil, děkujeme paní lektorce za inspirativní lekci, a podotýkám, že vše, o čem mluvila, měla perfektně zvládnuté, protože naši pozornost udržela až do konce, a její vyprávění neztratilo smysl a kostru. Děkuji také organizaci Junior Achievement, že nám tento seminář zprostředkovala, a to zcela zadarmo, a jsme si vědomi toho, že takový působivý trénink a couching je normálně hodně draze placen. Akce probíhala v prostorách společnosti Hyundai Motor Czech, s.r.o. v Praze, která (nejen) s naší školou spolupracuje právě prostřednictvím organizace Junior Achievement v rámci projektu Skills for the Future, a u níž bude našich 10 studentů mít čtrnáctidenní praxi. Společnosti Hyudai tímto také děkuji za pěknou akci i za spolupráci.
CISCO Netacad Games Martin Beránek, vyučující Cisco Academy Jako každý rok, i tento se naše škola účastnila soutěže CISCO Netacad Games ve dvou kategoriích. Jedna kategorie byla pro týmy a druhá pro jednotlivce. Konkurence byla veliká, přesto se naše škola neztratila. Soutěž se konala na Fakultě informačních technologií ČVUT. Soutěž se týká technologií CISCO, přesněji zapojení prvků sítě podle zadání a vypracování teoretického testu. V kategorii týmů na praktickém zadání pracují členové družstva společně, test ale píše každý sám. Pořadí se určuje podle výsledků z obou částí. 7.
Kategorie HS3 Kategorie je zaměřená na družstva, přesněji na studenty středních a vyšších odborných škol. Zadání praktické části je většinou nějaká topologie, kterou musí studenti upravit podle zadání. Tento rok bylo zadání v interaktivní podobě na webové stránce. Ta přímo mapovala logickou reprezentaci topologie na fyzické stroje umístěné kdesi v sídle CISCO. Vše mělo znázorňovat příklady z praxe, takže se v zapojení ukázaly i příklady, které se přímo v CISCO CCNA 1 a 2 neřeší, ale byla k nim přidána nápověda. Nutno říct, že jsem počítal s menší zdatností našich studentů v této problematice, ale i s tím si nějak poradili. Teoretická část byla zahalena tajemstvím, protože se každý rok dělá jinak a je vytvářena lektory, kteří mají na starost přímo akademie CISCO. Nebylo mi ani dovoleno nahlédnout, nicméně podle dojmů studentů si myslím, že to tak strašné nebylo. Na test bylo okolo třiceti minut. Naši studenti jej, podle mého názoru, zvládli průměrně. Nicméně v tak velké konkurenci je i to velký úspěch. V závěru nám bylo ukázáno vzorové řešení úloh. Problémem snad ani nebyla neznalost studentů, ale čas, který na zadání měli. Jinými slovy, čas byla v hodnocení položka, kde se lámal chleba. Dle vyhodnocení náš tým skončil na hezkém osmém místě z patnácti týmů. Pokud uvažujeme kolik studentů se soutěže účastnilo, není to tak špatný výsledek a myslím si, že na něj studenti mohou být pyšní. Dovolím si přidat osobní komentář týkající se celé kategorie soutěže. Je škoda, že motivace studentů není tak veliká, aby se CISCO věnovali o něco více. Výsledky mohly být lepší. Nikomu nic nevyčítám, ale je nutné si uvědomit, že jít do boje předem poražený je předpoklad k prohře. Dalším problémem byl čas, který studenti měli na přípravu. Mohl jsem vybírat jen ze čtvrtých ročníků a ti moc času neměli, nicméně týmy v minulých letech na tom nebyly jinak, a jejich umístění bylo rozdílné. To jsou všechno spíše proměnné úspěchu a prohry. Já jsem byl spokojen s výsledkem, ale vždy se dá udělat víc a to se týká všech. Studentům Anně Dřevíkovské, Janu Havlovi a Jiřímu Havránkovi patří můj dík za vzornou reprezentaci školy. Musím říct, že jsme si to spolu užili. Prohlídli si prostory FIT ČVUT a doufám, že to pro všechny byla milá zkušenost.
Kategorie Netriders V této kategorii jsme zápolili jen na úrovni CCNA. Pokud jsme předtím mluvili o velké konkurenci, v tomto případě musíme uvažovat, že do kategorie se mohl přihlásit kdokoliv, kdo je studentem CISCO Akademie v České republice. Proto se náš jediný postupující reprezentant setkal jak se studenty jiných středních škol, tak i s vysokoškoláky. Podle mého názoru se snažil, jak jen to nejlépe šlo.
8.
V Netriders soutěží studenti sami za sebe, takže jsem nedělal doprovod, nicméně i tato část se konala na FIT ČVUT. Podle informací, které se ke mně dostaly, byla soutěž velice složitá. Pro tuto kategorii se totiž počítá se znalostmi celého CCNA programu. Protože studentů, kteří chtějí zápolit, je mnoho, má soutěž dvě kola. První kolo je školní. To se koná na každé škole zapsané v programu CISCO Netacad Games. Za nás tedy nastoupili studenti Jakub Kolář, Jiří Havránek a Jan Havel. Do národního kola se na krásném osmém místě probojoval Jiří Havránek. Soutěž probíhá na topologii znázorněné v aplikace CISCO Packet Tracer a v podobě otázkového testu podobného finalu z portálu Netacad. Bohužel se náš jediný reprezentant neumístil na prvních třech místech, proto nevíme, kolikátý doopravdy byl. Ale musím zmínit, že znalosti pana Havránka jsou na velice dobré úrovni a je škoda, že jeho snaha nebyla oceněna výherní pozicí. Co dodat, jen že snad příště to může vypadat jinak. Jsem rád, že máme možnost studentům dát tuto zkušenost z takové soutěže a doufám, že příští rok bude účast daleko větší. Děkuji těm, co dočetli do konce.
Národní kolo soutěže EXPO SCIENCE AMAVET Jiří Kvaček, 4. L Dne 24. a 25. dubna se uskutečnila odborná soutěž vědeckých projektů, přesněji národní kolo EXPO SCIENCE AMAVET konaná v Akademii věd České republiky. Již 13. března proběhlo regionální kolo na elektrotechnické fakultě ČVUT, ve kterém jsem já, a spolužák Jakub Kolář uspěli a postoupili tak do kola národního. Já se svým maturitním projektem týkající se polovodičů ve výuce fyziky, Jakub Kolář s přístrojem na měření magnetické indukce. Již jen vstup do prostor Akademie věd byl impozantní svým historickým vzhledem. Nainstalovali jsme své projekty na malinké stolky, které jen poster zakryl z poloviny. V 10:00 to vše začalo úvodním proslovem, kde jsme se dozvěděli plán celých dvou dní. Byla nám představena hodnotící komise a mohlo se začít. První dvě hodiny byly hektické z důvodu četných návštěv hodnotitelů, ale byl to dobrý cvik na obhajobu projektů při maturitní zkoušce. Ve 12 hodin byla pauza na oběd a zašli jsme si tak na výtečnou gulášovou polévku, přímo v prostorách Akademie věd České republiky. Odpoledne již probíhalo velmi volným tempem. Hodnotitelé již měli hotovo a výstava projektů byla otevřena veřejnosti. Čtvrtek nepřinesl moc zvědavců, ale to se napravilo hned v pátek. 9.
Páteční den začal exkurzí do Úřadu průmyslového vlastnictví v Bubenči, kde jsme se dozvěděli velmi zajímavých informací a prohlédli prostory úřadu. Podívali jsme se i do archivů, ale nejvíce nás zaujala sice již nepoužívaná, ale přesto funkční potrubní pošta, využívající se především pro žádanky o vystavení dokumentů z archivu. Následně jsme se přesunuli zpět do prostor Akademie věd, kde jsme další cca dvě hodiny prezentovali své projekty veřejnosti, a jak jsem již zmínil, tak ve větší míře. Ve 13 hodin začalo vyhlášení výsledků. Celkem bylo přítomno 38 projektů s 51 řešiteli. Každý dostal diplom o účasti a ti nejlepší několik cen, mezi nimiž byly ceny zahraničních společností jako např. Intel, ale třeba také ceny od fakulty jaderné ČVUT. Mezi hlavní ceny patřily stáže do Pekingu či do Houstonu. Tentokrát jsme se neprobojovali dále, ale myslím, že již úspěch ve formě postupu do národního kola velmi uznávané soutěže byl velkým úspěchem, na který se nezapomíná.
European Schools Gala 2014 Bc. Petr Hejhal, asistent ředitele Mezinárodní spolupráce se pomalu stala obvyklou doplňkovou a zpestřující činností naší školy. Do dnešního dne bylo realizováno několik zahraničních projektů, ať už v rámci evropského grantu nebo v rámci výměnného pobytu. Málokdo však ví, jakým způsobem probíhá příprava těchto projektů. Nejprve ze všeho je potřeba najít vhodné školy, které jsou otevřeny pro vzájemnou spolupráci. Byl jsem proto s paní Spurnou již podruhé požádán o reprezentaci naší školy na mezinárodním setkání zahraničních škol v Itálii, tentokrát v malém městečku Montegrotto, které leží nedaleko od Benátek. Dříve než jsme dorazili na cílové místo akce, měli jsme předjednanou schůzku s paní Claudií Caccio, se kterou jsme se znali již z minulého roku. Podařilo se nám s ní rozplánovat několik školních aktivit, na které se můžete těšit v příštím školním roce, obzvláště pokud vás láká divoký způsob života, jako je právě v Římě . Kontrolujte proto virtuální školu, kde vás s touto nabídkou v blízké době oslovíme. Nabuzeni úspěšným jednáním jsme se vydali navazovat další vřelé vztahy pro další podobné akce. Už dopředu jsme si rozplánovali, jaké země se nám jeví atraktivní z kulturního i vzdělávacího hlediska. Naše pozornost se tedy obrátila hlavně na země, kde prozatím žádný projekt realizován nebyl, jako je Itálie, Bulharsko, Rumunsko, Chorvatsko a jiné. První den se týkal víceméně jen uvítání a představení všech zemí, které dorazily. Další dny probíhaly prezentace jednotlivých škol, kde každá krátce představila svou kulturu, školu a zapojení do mezinárodních projektů. Obešli jsme si všechny prezentované školy a získali mnoho slibných kontaktů. Všechny přítomné školy zaujímají kladný postoj jak k EU projektům, tak i k výměnným pobytům studentů. Paralelně s prezentací škol se konal i turnaj ve volejbale chlapců a 10.
dívek, který byl příjemným zpestřením po dlouhých hodinách vyjednávání. Poslední den akce bylo proneseno několik závěrečných proslovů shrnujících celou akci. Zástupcům všech škol byl předán certifikát o absolvování European Open Day a nejlepší soutěžní týmy ve volejbale byly oceněny poháry. Chtěli bychom závěrem doporučit tyto mezinárodní aktivity všem studentům. Je to jedna z cenných zkušeností, se kterou se můžete pochlubit ve svém životopise. Poznáte zajímavá místa a hlavně zajímavé lidi. Seznámíte se zblízka s cizí kulturou a zdokonalíte si svou angličtinu. Nebojte se jazykové bariéry, ta vládne na obou stranách a po pár dnech budete sami překvapeni, jak se dokážete domluvit.
KONFERENCE SCIENTIX KYPR Mgr. Věra Krajčová V rámci projektu Scientix2 jsem se zúčastnila 11. až 13. dubna 2014 mezinárodní konference na Kypru. Součástí konference byly dva workshopy zaměřené na moderní výuku fyziky. Jeden z nich se zabýval měřícím systémem propojeným s PC, který byl ale na horší úrovni než ISES u nás v laboratoři fyziky, nicméně některé úlohy byly zajímavé. Druhý workshop byl zaměřen na propojení výtvarné výchovy a fyziky. Nikdy mě toto propojení v takové míře nenapadlo a předpokládám, že by se dalo využít v laboratorních pracích studentů prvních ročníků. Velmi užitečný byl pro mě seminář zaměřený na pořádání online konferencí. Setkání s učiteli z jiných států je vždy velmi inspirující. Těším se na spolupráci s Loreto Grammar School z Anglie, se kterou se budeme snažit pracovat na projektu Teentech.
Dva dny v Amsterdamu Mgr. Miroslava Trepková, vyučující výpočetní techniky Ve dnech 10. a 11. dubna 2014 navštívilo 30 studentů naší školy hlavní město Nizozemského království. Počasí nám přálo, a tak jsme mohli vychutnat uvolněnou a přátelskou atmosféru města – žije zde vedle sebe 750 tis. obyvatel asi 180 národností. Prohlídku jsme zahájili na náměstí Dam s Královským palácem, zastavili jsme se u Rembrandtova domu i nejužšího domu v Amsterdamu. Nemohli jsme vynechat nejznámější most Magere Brug a procházku po čtvrti „červených luceren“. Velmi nezvyklé a zajímavé pro nás všechny bylo setkání s tzv. coffe schopy – turistickou atrakci Nizozemska. 11.
Nocleh jsme měli zajištěný v centru města, takže následujícího dne jsme hned po snídani mohli z blízkého přístavu vyjet na okružní plavbu po grachtech – ty jsou chráněnou památkou UNESCO a jejich celková délka je 100 km. Pan profesor Kafka nás neúnavně seznamoval s historií země, města a jednotlivých významných staveb Amsterdamu, takže jsme se dozvěděli hodně nových a zajímavých informací. Poděkování patří všem studentům za spolupráci, díky které během studijní cesty nedošlo k žádným nepříjemnostem a dvoudenní pobyt jsme si báječně užili. Heel hartelijk bedankt. Spokojení studenti 3. ročníku na okružní plavbě po grachtech
ZÁJEZD DO AMSTERDAMU Martin Obadal, 2.B Ve čtvrtek 10. a pátek 11. dubna jsme se zúčastnili zájezdu do nizozemského Naardenu a Amsterdamu. Odjížděli jsme už ve středu večer a ve čtvrtek v ranních hodinách jsme dorazili do Naardenu. Tam jsme dostali chvíli volno na prohlídku města, kde jsme mimo jiné viděli pomník Jana Amose Komenského, a poté jsme se měli sejít v muzeu, které bylo právě Komenskému věnované. Viděli jsme například jeho hrob a mnoho panelů, kde bylo vždy popsáno určité období jeho života. Celé to zakončoval asi dvacetiminutový film, který shrnoval informace na panelech. Kolem poledne jsme dorazili do Amsterdamu, přijeli jsme přímo do centra, rychle vystoupili a vydali se směrem k hotelu. Pokoje ještě nebyli připravené, takže jsme museli chvíli čekat, ale nakonec jsme měli alespoň možnost odložit si zavazadla do jednoho pokoje, než budou připravené i ty další. Do té doby jsme měli rozchod. Po ubytování se měli sejít na náměstí Leidseplein, které by se dalo přirovnat u nás k Václavskému nebo Staroměstskému náměstí, odkud jsme se vydali na procházku starým městem. Zastavili jsme se například na Magere Brug, což je bíle natřený dřevěný sklápěcí most, který by se měl údajně zvedat každých dvacet minut, ale to jsme bohužel neviděli. Také jsme se vydali na Květinový trh, ale měli jsme smůlu a stihli jsme pouze sklízení stánků. Zastavili jsme se i u Rembrandtova domu nebo nejužšího domu. Posledním místem, kde jsme se byli ten den podívat, byla Čtvrť červených luceren. Tato část města je známá velkou koncentrací coffee shopů se 12.
širokou nabídkou lehkých drog a výloh plných lehkých žen. Druhý den jsme vyklidili pokoje a šli se nasnídat. Kdo chtěl, mohl si zajít do restaurace, kterou nám doporučili v hotelu a kdo ne, šel se nasnídat někam jinam. Sešli jsme se později u mola, odkud jsme vyjeli na okružní plavbu Amsterdamem po kanálech. Později jsme se vydali trajektem, který je pro pěší a cyklisty zdarma, na prohlídku umělých ostrovů. Kdo chtěl, mohl se jít podívat do námořního muzea, kde byla k prohlídnutí kopie obchodní lodi Východoindické společnosti, která kotví před muzeem. Úplně posledním místem, kam jsme se šli podívat, bylo muzeum Anny Frankové. Poté jsme si došli do hotelu pro uložená zavazadla a namířili si to k autobusu, který nás dovezl zpět do Prahy.
SSPŠ v domě Anny Frankové Mgr. Jan Kafka, vyučující dějepisu „Jednou přece tahle strašlivá válka pomine, jednou budeme přece zase lidé, a ne jen Židé! Nemůžeme být nikdy jen Nizozemci nebo jen Angličany nebo kýmkoli jiným, musíme vedle toho vždycky zůstat Židy. Ale my jimi také chceme zůstat!“ Tato slova si do svého deníku zapsala 11. dubna 1944 čtrnáctiletá Anne Franková, která se se svojí starší sestrou Margot, oběma rodiči a dalšími čtyřmi lidmi již druhým rokem skrývala před nacisty uprostřed Amsterodamu a právě prožila zatím nejděsivější noc svého života. Do domu se totiž vloupali zloději a přivolaná policie ukrývané málem odhalila. Anne se ve svých úvahách zabývá nejen staletým pronásledováním Židů, které s nástupem nacismu získalo dosud nevídanou podobu, ale Anne Franková především vlastní identitou, s kterou to nebylo zrovna jednoduché. Frankovi byli úspěšní židovští podnikatelé pocházející z Frankfurtu nad Mohanem. Anne zde však prožila jen prvních pět let života, s nástupem nacismu tu totiž pro Židy začalo být nebezpečno. Celá rodina se postupně přestěhovala do holandského Amsterodamu, kde Annin otec Otto získal významnou pozici ve firmě na marmeládu. Anne zde začala chodit do školy a namísto němčiny, kterou navíc rodina čím dál tím víc vnímala jako jazyk barbarů, si osvojila holandštinu, která se stala jejím hlavním komunikačním jazykem. To se plně projevilo i v deníku. V roce 1940 se ukázalo, že ani Amsterodam není dostatečně bezpečným místem. Po nacistické okupaci i zde začaly platit norimberské zákony a židovské obyvatelstvo bylo vystavováno čím dál větší diskriminaci. Když prvnímu z rodiny přišlo předvolání od SS, které věstilo deportaci do koncentračního tábora, nikdo na nic nečekal a započal přesun do úkrytu, který byl předem připraven. V konečném počtu osmi osob obsadili pronásledovaní dvě podlaží tzv. zadního domu, který z ulice nebyl vidět a navazoval na dům přední, kde sídlila otcova firma, z které ovšem musel již dříve odejít. Jeho bývalí kolegové se ukázali jako nejlepší přátelé, protože právě oni se s nasazením vlastního života o ukrývané celou dobu starali, sháněli jim jídlo, šaty a vlastně vše, co k přežití potřebovali.
13.
11. dubna 2014, téhož dne, co byly napsány úvodní řádky, jen o sedmdesát let později navštívili úkryt Anny Frankové studenti SSPŠ, kteří v Amsterodamu pobývali v rámci své studijní cesty do Nizozemí. Anne Franková by to tu poznala jen stěží. Úzké domy v sousedství dávno nahradila rozsáhlá budova muzea, kde celá prohlídka začíná. Moderně řešená expozice sleduje hlavní téma z různých úhlů. Vybrané citace z deníku doprovázené velkoplošnými fotografiemi uvádějí návštěvníky do světa mladého děvčete, které se na začátku července roku 1942 místo užívání si letních prázdnin muselo zavřít do zatemněných místností zadního domu, který také často v deníku příznačně nazývá „podzemí“. Zavřít se zde na předem neznámou dobu, odepřít si slunce, nebe, přírodu, jízdu na kole, zpívání a další věci pro energické a upovídané děvče zcela přirozené, žít zde v osmi lidech co nejvíce tiše a nenápadně, naučit se tyto lidi alespoň trochu snášet a respektovat, naučit se snášet sama sebe, což v pubertálním věku nemusí být lehké ani za normálních okolností, doufat, že se válka bude vyvíjet ke zdárnému konci rychle, že nebude dříve jejich úkryt odhalen... Zmiňovaná expozice návštěvníkům připomněla, v čem je síla Annina deníku, že je to mimořádný historický pramen, který ovšem jednu z nejtragičtějších epoch lidstva nezaznamenává z hlediska velkých dějin, čísel a statistik, válečných tažení, významných generálů a politiků, ale naopak z pohledu obyčejné holky s trochou literárního talentu, do které se i po oněch sedmdesáti letech můžeme snadno vcítit a skrze její deníkové zápisky vidět, jak krutě, nesmyslně a Průřez budovami, kde se nacházel úkryt. Vlevo přední dům, vpravo zadní. nespravedlivě mohlo nacistické zlo život takovéhoto človíčka zmrzačit. Vyvrcholením prohlídkového okruhu je bezesporu návštěva zachovaných interiérů předního a zadního domu, kde se rodiny ukrývaly, vše zmíněné se odehrálo a kde také vznikla většina deníku. Pochmurná autenticita místa podpořená zatemněnými okny a zachovanými detaily výzdoby působila na emoce návštěvníků zvláště intenzivně, některým studentům bylo dokonce zatěžko strávit zde několik minut navíc, než se pohne fronta. Oproti dvěma letům skutečně zlomek času. Následující expozice nám připomněla, že Annin příběh neměl šťastný konec, že krátce po spojenecké invazi do Normandie, která je též v deníku reflektována a která u ukrývaných vyvolala velkou vlnu nadšení a posílila jejich naději, byl úkryt odhalen, Židé i jejich ochránci byli pozatýkáni a období ukrývání následovala anabáze po koncentračních táborech celé Evropy, která již není deníkem zdokumentovaná. Vysilující přesuny nakonec Anne a její sestru dovedly do tábora BergenBelsen, kde na počátku roku 1945 podlehly epidemii tyfu, která se zde rozšířila kvůli katastrofálním hygienickým podmínkám. Jediný, kdo z ukrývaných koncentrační tábory přežil, byl Annin otec Otto. Ten se po válce do Amsterodamu vrátil a zde z rukou Miep Giesové, jedné z jejich bývalých ochránkyň, získal deník, který hned po zásahu policie ukryla a pečlivě uchovala. Po zralé úvaze jej pak v roce 1947 ve zkrácené podobě vydal a zajistil tak dílu mrtvé dcery nesmrtelnost. Lze rovněž říci, že jí vlastně 14.
splnil sen stát se slavnou spisovatelkou, o kterém v deníku několikrát mluví. Naopak se ani v nejmenším nenaplnily její obavy, že se nikdo později „nebude zajímat o výlevy třináctileté školačky.“ Anne Franková by asi dnes nevycházela z úžasu, kdyby viděla, že jejich nenápadný úkryt, schovaný za domy, které ničím nevybočovaly z malebné, ale zároveň jednotvárné amsterodamské zástavby, se stal jednou z nejnavštěvovanějších památek tohoto města, jakýmsi novodobým poutním místem, k němuž denně směřují početné zástupy lidí, a bez předchozí rezervace se nelze vyhnout frontám na několik desítek minut. Místem, na které si lidé přicházejí připomenout poselství, které je v deníku obsažené, dobu, která se již nesmí opakovat, a v neposlední řadě též Dům Anne Frankové – fronta před novou budovou muzea, za kterou se samotnou Anne Frankovou. nacházejí původní domy, kde se rodiny ukrývaly
Výměna se Slovinskem Matěj Müller, 3.A V uplynulém měsíci proběhla další z mnohých mezinárodních akcí naší školy, výměna s designérskou školou ve slovinském Mariboru, Srednja šola za oblikovanje Maribor. Na přelomu března a dubna přijela delegace studentů (převážně studentek) k nám do ČR. Byli lehce ohromeni vírem velkoměsta, neboť Praha se počtem obyvatelstva vyrovná polovině celého Slovinska a je zhruba desetinásobkem jejich domovského Mariboru. Přišlo jim až neuvěřitelné, že se v rámci jednoho města dají uspořádat pěší tůry náročnější, nežli v kdejakém pohoří. Dále jsme prošli několik uměleckých výstav (z obsáhlého seznamu zmíním a doporučím např. výstavu Tima Burtona v Domu U Kamenného zvonu) a naši hosté si zamilovali LaserGame natolik, že tam chtěli chodit takřka denně. Naše návštěva Mariboru se nesla ve trochu jiném duchu; kupř. jsme tam docházeli do školního vyučování, které často začínalo v i tak nelidskou hodinu, jako je 7 ráno. To ale neznamená, že by to nebylo zajímavé. Jelikož se jedná o školu designérskou, tak sice podobně jako na naší škole hodně používají počítače, ale k naprosto jiným účelům. Takže jsme se naučili například si vyretušovat obličej ve Photoshopu, k čemuž jsme přistoupili dosti svérázně a z úkolu „odstraňte nedokonalosti“ jsme si vytvořili úkol „přidejte dokonalosti“, viz foto. V hodinách jsme byli společně s místními, a ač jejich angličtina byla vesměs dobrá, občas jsme museli sáhnout k jakémusi prapodivnému mixu Češtiny, Slovinštiny a několika dalších slovanských jazyků. Podobnost našich jazyků vůbec vedla k několika vtipným situacím, od náhlých uvědomění, že diskutovaná osoba vám vlastně stále rozumí, po první námi
15.
uviděný nápis ve Slovinštině, který hlásal „Slovenske železnice“, což samozřejmě vyvolalo zmatení a průpovídky typu: „Vždyť z Vídně jseš v Blavě za patnáct, jak to, že jsme jeli šest hodin?!“ Maribor se nachází na severovýchodě Slovinska, blízko hranic s Rakouskem. Ač má celkem bohatou historii, místní obyvatelé jsou velice skromní (pokud nejde o fotbal nebo srovnávání s „žabary“ z Ljublany). Toto stotisícové město je druhé největší ve Slovinsku a provozuje dvě regionální televizní stanice a nespočet stanic rádiových. Ostatně, v místní pobočce státní televize a rozhlasu jsme měli prohlídku. Zkušenost to byla zajisté výborná a krom zábavy jsme získali mnoho užitečných kontaktů. Určitě mohu každému jenom doporučit zúčastnit se nějaké ze zahraničních aktivit naší školy, obzvláště když jich bude v následujícím školním roce ještě více, než letos.
Rozhovor s novým správcem studia Ondřej Výravský 4.A Jak si možná mnozí studenti uvědomili, letos nás i s celým čtvrtým ročníkem opustí kromě nynějších správců klubu také správce audiovizuálního studia. SSPŠ si tedy musela z řad studentů vybrat nového správce studia, který přebere žezlo správce po studentovi 4.A, Tobiáši Pikartovi, který se pečlivě staral o studio celé 4 uplynulé roky. Právě díky němu studio zaznamenalo řadu změn a to zejména lepší hardware pro počítač, vylepšení mixu, nové blány, činely k bicím a k nim také double pedál, což jistě ocenili mnozí bubeníci, kteří studio často navštěvují. Změn bylo samozřejmě více a taktéž mnoho organizačních věcí muselo být vyřešeno, aby se studio dalo vůbec používat. Takový správce studia má tedy opravdu dost co dělat a je nelehké tuto důležitou roli v chodu SSPŠ plnit. A právě na tento post se po domluvě s Tobiášem dobrovolně přihlásil student Šimon Karlesz, student třídy 1.D, kterému jsem položil několik otázek, týkající se jeho nové funkce správce audiovizuálního studia SSPŠ. Kdy tě napadlo stát se správcem audiovizuálního studia? „Já jsem vlastně k této funkci přišel, jak se říká "Jako slepý k houslím". Stalo se to tak, že jsem se jednou dohodl s mým předchůdcem panem Pikartem, že bych zašel do zkušebny a po pár dnech jsem se znovu s panem Pikartem sešel z důvodu opětovného navštívení zkušebny a v meziřečí jsme došli k tomu, že by potřeboval nějakého svého nástupce. Po chvíli jsme se dohodli, že bych to mohl být já a můj kolega pan Valter.“ Jak si věříš do nové funkce? „Myslím si, že to bude, jak se říká lidově, "v pohodě".“ Měl jsi nějakou konkurenci nebo jsi byl sám? „Pokud vím, tak konkurentem byl někdo ze třetího ročníku, ale nejsem si zcela jistý.“
16.
Bude ti v roli správce někdo pomáhat? „Ano, mým odborným asistentem a zástupcem bude výše zmíněný pan Zdeněk Valter.“ Myslíš, že se zvládnete starat se o studio a zároveň se učit? „Myslím si, že to zvládneme. :)“ Hraješ na nějaký hudební nástroj a jak dlouho? „Já osobně hraju na elektrickou kytaru po dobu čtyř let.“ Co posloucháš za hudební žánr? „Všechno co se týče metalu.“ Jaký máš dojem z aktuálního stavu studia? „Osobně si myslím, že studio je ve velmi dobrém stavu.“ Co bys na něm chtěl změnit? „Zatím jsem ve funkci dost krátkou dobu a s panem Valterem samozřejmě projednáváme nějaké změny, ale zatím bych je nechtěl prozrazovat, protože ještě není nic jistého. Zatím máme jen nápady.“ Co bys na něm nechtěl změnit? „Opravdu nevím, vše musím ještě zmapovat a prokonzultovat s kolegy.“ Měl jsi trému, když jsi před Radou rodičů předstoupil poprvé? „Samozřejmě menší tréma byla, ale po chvíli, když jsem se rozmluvil, tak opadla.“ Kdy se dočkáme první změny? „Jak jsem řekl výše, zatím jsou jen nápady.“ Co bys vzkázal studentům, kteří studio navštěvují a budou chtít navštěvovat? „Určitě se přijďte podívat a přeji Vám po americku: "Keep rocking".“
Stres maturita Kateřina Pilná, 4.A Pro začátek bychom si měli položit jednoduchou otázku. Proč se vlastně lidé kvůli maturitě stresují? Důvody jsou různé. Někdo má doma rodiče, kteří bdí na vzdělání svého syna či dcery, z důvodu, aby to někam dotáhli a pokud ne, tak je pořádně zlískají. Na straně druhé jsou rodiče, kteří naslibují hory doly jen ať ten papír už je doma a oni se nemusí stydět před sousedy. Ale zeptal se někdy někdo nás? Nás teenegeru co vlastně chceme? Většinou na našem názoru nezáleží. Většina maturantů je náctiletých a zkoušku dospělosti splní právě až ona- maturita. Netvrdím, že se mezi všemi těmi lidmi, co je čeká velká zkouška, nenajdou tací, co se snaží udělat zkoušku, protože prostě chtějí oni sami. Tvrdě dřou a doufají, že květnové období dopadne zdárně jako většina testů v posledních čtyřech letech.
17.
Ale co třeba ti, kteří tu maturitu prostě a jednoduše potřebují. Na základní škole se rozhodli pro obor, který je vlastně vůbec nezajímá a nebaví a oni se mučí celé čtyři roky, i když vlastně neúspěšně, protože jak se říká, když tě něco nebaví tak v tom nikdy nebudeš dobrý. To je právě ono, přesně tyhle lidé většinou školu flákají, a také většinou mají práci, kterou si z dlouhé chvíle najdou. Práci vám dají samozřejmě na výjimku, protože bez maturity lepší práci neseženete. A takto roky plynou. Vy se vší snahou doškrábete do čtvrtého ročníku a modlíte se, že to vyjde i čtvrtý rok, když vám všechny tři předešlé to lajdáctví procházelo. Myšlenkami jste jinde. Říkáte si "dejte mi ten proklatý papír a já vám tady odpřísáhnu, že už se k tomuto oboru nikdy nevrátím, jen ať už mám tu práci, co mě naplňuje a baví na plný úvazek". Bohužel tohle svým profesorům říct nemůžete (potopili by vás, jak jen by to šlo, ale neříkám, že všichni), píchá mě v uších, když si představím ten virvál, jak si jako dovolujeme pracovat, když pro nás má být prioritní škola a maturita. Ale bohužel nikdo není dokonalý, spíše mě mrzí princip uvažování lidí. Chápu, že zkouškou dospělosti si musí projít každý a že nic není zadarmo, ale stres, maturita? V životě jsou důležitější věci a stresovat se kvůli pár testům je naprostá zbytečnost. Buď se vše povede, nebo se povede jen část nebo taky nic, ale stresem se rozhodně nic nepřilepší. A co nějaké moudro na závěr? Chápu, že někoho obtěžuje v srpnu dělat doklasifikaci a v září až pokoušet štěstí. Sama bych tohle nechtěla, ale tomu se holt někteří nevyhneme. Nebudeme si nic nalhávat, když tahle situace nastane, většinou v tom máme prsty my, ne kantoři. Ale co. Jednou se to povede rozhodně všem. Hlavní je do toho jít s dobrou náladou a chutí, pak půjde vše líp a v první řadě tomu věřit. A já vám všem prostřednictvím Presíku přeju nezapomenutelné zážitky na maturitu (což rozhodně budou) a také hodně štěstí v květnových či zářijových dnech. Já se s vámi loučím, doufám, poslední prací za pozdní příchody. Ps. Ach to lajdáctví
Jak se vypořádat se stresem u maturity Pavel Janouš, 4.C Určitě jste každý ve svém životě zažili stres, ať už to bylo ve škole, v práci, u kamarádů, doma. Stres je opravdu nepěkná věc, která zasáhne až k citům. Stres se většinou u nás objeví, když nás čeká opravdu těžká zkouška a říkáme si pořád dokola, jestli jsme vůbec schopni ji udělat, splnit ji nebo u maturity projít. Nejčastěji se stres vyskytuje u lidí, kteří mají velmi nízké sebevědomí. To je špatné, sebevědomí je hodně potřeba k životu, je možné, že bez něho nedokážete skoro nic. Proto říkám z vlastního pohledu, že sebevědomí je nepostradatelná věc pro náš život, nebo dá se říci pro náš způsob života. A jak se s ním vypořádat u maturity? Je tu několik způsobů, jak předejít stresu. Co bych vám já jakoby student 4. C mohl poradit, je to, že si musíte věřit a hlavně nesmíte mít v hlavě typu myšlenky „Dám to vůbec? Co se stane, když to neudělám? Nemám vůbec žádnou šanci.“ Tyhle myšlenky prostě dostaňte z hlavy za každou cenu, buďte v pohodě, řekněte si, že to uděláte, a i když se stane, že se to nepovede, tak se přece svět nezhroutí. Pokusů máte víc, hlavně to nevzdávejte. Dalším doporučením je, že poslední den před maturitou bych strávil oddechově, je to nejlepší způsob, jak předejít stresu a uklidnit mysl. Můžete ho strávit s přítelkyní, nebo s přáteli anebo i s rodinou. Naplánujte si třeba menší výlet s rodinou, kino, minigolf, navštívení hradu nebo 18.
zámku. Nebo další možností může být to, že se podíváte na svůj nejoblíbenější film. Nebo dělejte to, co vás baví např. u mě je to zahrání online hry Dota2, fotbal, posezení s přáteli. Jako poslední možnost jsou určité návykové látky, které bych ale rozhodně nedoporučoval pro lidi, kteří ještě nemají zkušenosti s alkoholem či marjánkou. V dnešní době to lidi dělávají, takže se za to nemusíte stydět, ale být vámi, tak to nedělám, protože je tu možnost, že se objeví vedlejší účinky. Například u marjánky se může stát, že vám to bude chutnat a budete si dopřávat víc a víc, a nebudete mít pořád dost. To samé platí i u alkoholu, tam je sice riziko menší, ale ani tady trocha opatrnosti nikomu neuškodí. U maturit je opravdu stres naším nepřítelem, proto bych vám rád doporučil, abyste si poslechli písničku od zpěváka Boba McFerrina „Don’t worry be happy“ a věřte mi, že vám to uklidní mysl. Na závěr bych vám chtěl říct, že vám všem držím palce, abyste tu maturitu úspěšně udělali. Hodně štěstí.
Stres před maturitou Vojtěch Škořepa, 4.A Pro mě bylo v posledních dnech největším stresem vědomí možnosti oddálení řádného termínu maturity. Jako mnoho studentů přede mnou jsem měl problém splnit požadovaná kritéria pro úspěšné ukončení maturitního ročníku. Z hlediska známek nebyly podmínky příliš příznivé. Povedlo se mi udržet celkem dobrou známku z předmětu, který mi dělal veliké problémy v minulém ročníku. Na úkor toho se mi však zhroutil učební systém na zvládnutí látky některých dalších předmětů. Navíc rozvrh, podle kterého mám končit dvakrát v týdnu v 17:05 a jednou v 17:55, také nebyl zrovna nejšťastnější vyhlídkou stráveného času, který by se mohl využít například k přípravě na maturitní zkoušky. Dalším stresovým faktorem by mohlo být mé rodinné zázemí. Ne že by ke mně nebyli hodní, ale v případě věcí školních a věcí se školou souvisejících se podle mě snažili angažovat až moc. Není velice příjemné během mé práce na počítači týkajícího se domácího úkolu, zaslechnout zvýšený hlas otce stojícího ve dveřích, nabádající mě pomocí svého hlasu k vypnutí hry, ačkoliv na obrazovce probíhal zápis programovacích příkazů. Ostatně vyprávění starších osob o svých zážitcích, získaných během zkoušky, vyvolaných jakoukoliv absurdní situací, ve mně nevyvolalo žádané uvolnění či uklidnění, ke kterému, zřejmě, chtěl vypravěč u posluchače dospět. Je zajímavé, jak moc dokáže maturita přimět studenta uvadnout. Pocit skomírající čilosti postupně přestává být pouhým pocitem. Tento maturitní stres zdá se mi poněkud zbytečným. Chápu důležitost získání kladného prospěchu v této zkoušce. Avšak nechápu některé části obsahu zkoušky dospělosti. Ještě jsem nepotkal žádného dospělého, který by si pamatoval nebo používal nabyté znalosti nutné ke zkoušce jinde, než během svých studentských let ve škole.
19.
Maturitní projekt Daniel Fiala, 4.L Myslím si, že maturitní projekt pro čtvrté ročníky je velmi užitečný. Nejen pro to, že si člověk vyzkouší mnoho nových věcí, které před tím nepoznal. Jako přiklad uvedu svůj maturitní projekt. Byl to projekt AMS (AutoMoto student). Naučil jsem se spolupracovat ve skupině pěti lidí, což se mi bude v budoucnu určitě hodit. Pochopil jsem, že termíny, které si sám určím, musím dodržet. Posadil jsem se do aut, do kterých bych se normálně neposadil. Byl jsem spokojen jak s naším výsledným výstupem, tak se vším, co se na projektu muselo udělat. Maturitní projekt je předmět, který by se neměl brát na lehkou váhu a studenti by si ho měli užít a vychutnat do posledního kousku. Alespoň já jsem to tak udělal a proto jsem byl do poslední chvíle nadšený. Nejenom pro vlastní účely je zhotovujeme, ale také pro ostatní. Např. můj spolužák Tomáš Lášek vypracoval Galerii 4.L, což byl projekt, který byl hlavně pro ostatní na památku a pro připomenutí minulosti a krásných času na SSPŠ. Měl s tím mnoho práce, ale přes to to dotáhl do zdárného konce a výsledek je podle mého názoru velmi dobrý. Dalším projektem, který je spíše pro ostatní, jsou i různá skripta pro výuku FYZ., MAT., AJ., aj. To je také velmi dobrá cesta. Vezměte si, že vlastně studenti připravují učivo pro nižší ročníky a tím velmi pomáhají kantorům SSPŠ. Je to hodně práce, zhotovit celý maturitní projekt, ale myslím si, že to stojí za to. Já osobně jsem byl moc rád, že jsem si vybral takový projekt, jako jsem si vybral, protože se už asi od malička zajímám o auta a toto byla pro mě veliká příležitost se posunout ještě dál, než jsem byl. Řekl jsem si, že taková šance už se jen tak nenabídne, tak jsem to zkusil. V prvních chvílích jsem nevěděl, co si od toho mám slibovat, nebo co od toho mám čekat, ale po nějaké době jsem měl v hlavě jasno. Byla to správná volba. Začalo se organizovat natáčení, shánění aut, vybavení, a mnoho dalších věcí. Poté přišlo naše první auto a nedopadlo zrovna zdárně. Po postprodukci byl výsledek velmi slabý a tak jsme si řekli, že to musí být o 100% lepší. U dalšího auta už to bylo o dost lepší. Viděli jsme pokrok a to nás hnalo ještě dál a dál. Mým hraničním horním bodem bylo natáčení BMW B3 BiTurbo od Alpiny. To bylo něco neuvěřitelného a moje horní hranice. Proto si myslím, že každý by si to měl hodně užít a nebrat to jen jako povinnost a maturitní předmět, ale hlavně jako možnost poznat něco nového a zajímavého. Tedy alespoň pro mě tomu tak bylo.
Přínos maturitního projektu Josef Doležal, 4. D Nedílnou součástí školní části maturitní zkoušky je obhajoba maturitního projektu. Ten studenti čtvrtého ročníku zpracovávají po dobu celého roku sami, pod vedením konzultanta a garanta. Žáci mohou pracovat na libovolném projektu, který je navržen v požadovaném termínu a zároveň schválen ředitelem školy.
20.
Projekt je během roku hodnocen známkou jako ostatní předměty a to počtem získaných bodů z žákem navrhovaného maxima. Body navrhuje konzultant, který výstup žáka hodnotí po obsahové stránce a následně uděluje garant, který dohlíží na včasné odevzdání a kontroluje rozsah výstupů. Body jsou zapisovány do harmonogramu, který žák vypracuje na začátku školního roku a je to první výstup, který je žákovi bodován. Každý projekt má předepsané výstupy (harmonogram, plakát, prezentace a závěrečná zpráva), které žák rozšiřuje o sebou zvolený počet výstupů. Od školního roku 2013/14 se mladší studenti připravují na vypracování projektu v předmětu Studentský projekt, který má stejný průběh jako práce na maturitním projektu. Studentský projekt je dle mého názoru krok správným směrem, protože už mají žáci zažitý postup a lépe vědí, jakým způsobem si práci na celý rok rozvrhnout. Náplní mého maturitního projektu bylo vytvořit výukového materiály pro studenty druhého ročníku pro předmět Grafické systémy. Vytvořené materiály umožní žákům zlepšení dovedností nebo doučení dané látky v době nepřítomnosti ve výuce. Výkresy jsou dostupné na samostatném portálu virtuální školy. Na portálu je ke každému výkresu krátký postup, náhled a výkres ke stažení. Portál se skládá ze šesti částí, z nichž čtyři se zabývají programem AutoCAD 2013, ale lze je využít i pro výuku AutoCAD Mechanical. Zbylé dvě části se zabývají rýsováním v Mechanicalu a jejich studium nelze uplatnit při používání klasického AutoCADu. Ani mému projektu se bohužel nevyhnuly chyby, s kterými jsem se musel během roku vypořádávat. Největší problém, který mě provázel po celý rok, byla velká nestabilita programů. Oba programy vydržely běžet v kuse jen několik minut, a proto jsem musel výkresy kreslit několikrát od začátku. Myšlenka práce, kterou student vykonává samostatně po celý rok, je určitě velmi dobrá už jen proto, že se žák učí samostatnosti a dodržování termínů. Pro svou práci si také většina studentů musí zařídit vybavení nebo zapůjčení prostorů a učí se tedy jednat například s firmami. Naučí se také rozvrhnout si čas a úkoly, které musí odevzdat v předem daném termínu.
VIDEOKLIPY NA PODPORU FYZIKY MATURITNÍ PROJEKT Yevheniy Zakurdajev 4.D Účelem maturitního projektu bylo vytvoření videoklipů, které budou součástí prezentace vytvořené v programu Microsoft PowerPoint společně s poznámky k výukovému tématu a komentářem. Následná prezentace bude sloužit při výuce fyziky, k demonstraci některých fyzikálních pokusů, či na zatraktivnění výuky fyziky využitím moderních technologií. Videoklipy jsou zaměřeny zejména na studenty středních škol. Výstupem jsou prezentace v PowerPointu se zakomponovaným videem. Téma výstupního videa jsme vybírali z osnov fyziky pro třetí ročníky. Když jsme vzali v potaz náročnost tématu a jeho praktičnost při zachycení na videonahrávku, zvolili jsme témata: 1) Demonstrace elektromagnetických vln na vedení a v prostoru 2) Deskový kondenzátor a jak v něm měřit pole 3) Měřeni rychlosti světla 4) Měření světelného spektra
21.
Tento projekt pro mne byl velkým přínosem. Například v oblasti komunikace s vyučujícími, tvorbě videa a grafiky. Objevily se momenty, kdy jsem toho měl najednou hodně, ale i chvíle, kdy jsem toho musel udělat najednou méně. Za všemi těmito momenty ovšem stálo rozvržení mé práce. V těchto momentech mi ovšem vždy dokázal poradit můj garant pan profesor Ing. Jaroslav Zápotocký a můj konzultant paní profesorka RNDr. Zýková Renata. Tímto bych jim ještě jednou za vše poděkovat. Co se týče výsledku mého projektu, tak s tím jsem spokojený. Myslím si, že tento projekt by mohl pomoc vyučujícím fyziky pro názorné ukázky fyzikálních dějů a pro studenty příjemné odreagovaní od teorie a prožití praxe.
Jak se žilo - 90. léta Tomáš Morkus, 4.C Po historicky poklidném převratu nikdo neví, co očekávat od následujících let. Socialistický stát zanikl, je tvořena nová vláda, probíhají první svobodné volby po šedesáti letech. Na krátký čas vzniká Československá federativní republika. Vše není zas tak růžové. Stát se zbavoval podílu v podnicích, ne příliš vhodnou metodou pomocí kuponové privatizace. Kupóny byly užity jako speciální typ investiční měny. Každý zletilý občan měl možnost nakoupit si tzv. kupónovou knížku, jež byla opatřena body, které následně mohl s rozmyslem i bez něj směnit za akcie určitého státního podniku. Účast na této privatizaci byla dobrovolná, avšak procentuálně přesahovala jakékoliv svobodné volby, konající se od roku 1989. V průměru se účastnilo 74% obyvatelstva ve všech třech vlnách. Sílící rozpory mezi Čechy a Slováky vyústily v rozpad státu na dva samostatné celky. Došlo tomu tak na popud Slováků, kteří toužili po samostatném státu a vlastní identitě. K dohodě došlo roku 1992. Prezidentem po rozpadu byl opětovně zvolen staronový prezident Václav Havel. Havel setrval na prezidentském křesle celé desetiletí. Od roku 1993 je utvořena Česká republika. Po vleklých debatách a sporech si Česká republika uchovává dosavadní státní hymnu i vlajku. Nejsilnější politická strana je ODS v čele s tehdejším předsedou vlády Václavem Klausem. V hudebním světě nastává po velkém rozvoji disko žánru a masivní popularitě pop music návrat ke kytarové hudbě. Začátkem 90. let se do povědomí začíná dostávat seattleská skupina Nirvana, přivádějící na svět hudební styl grunge. Skupina neměla dlouhého trvání, v polovině dekády ukončuje svoji činnost z důvodů náhlé smrti hlavní protagonisty Kurta Cobaina. Stačila za sebou však zanechat tři studiová alba, z toho jedno mnohonásobně platinové Nevermind. Grunge velmi připomíná punk s okleštěnou basovou linkou a větší dynamičností. Druhá polovina dekády se nese ve znamení britpopu, reprezentovaného skupinami Oasis a Blur. Skupiny hledaly inspiraci v rockové hudbě šedesátých let, největší dopad na muzikanty pak měly formace jako The Beatles či The Who. Oasis nahráli jeden z nejsilnějších debutů, co se moderní hudby týče. Kapela však svou popularitou nedokázala překročit hranice Spojeného království, ale právě tam dokázala vyvolat mánii, nepodobnou humbuku okolo The Beatles. 22.
Díky otevřeným hranicím, se již nemusíme spoléhat pouze na živá vystoupení domácích umělců. Dříve zakázané české skupiny povětšinou vstoupily do mainstreamu, kde se již nesetkaly s takovým úspěchem jako za dob totality. Lidé začínají ve větší míře poslouchat hudbu pocházející ze zahraniční, jež je teď mnohem lépe dostupná. Oslavou umělecké svobody má být první koncert Rolling Stones v České republice, konající se na Velkém strahovském stadionu; jako předskupina byli vybráni Ollimpic. V této době na našem území vzniká a zároveň velmi rychle zaniká mnoho kapel nevalné kvality. Filmaři měli volné ruce, mohli tvořit již bez dohledu cenzora. Byly natáčeny snímky ze všech žánrových kategorií. Na svět se dostávají nápady, které dříve nebylo možné realizovat. Český film nemůže počítat s velkou finanční podporou státu. Mnoho českých snímků odkazuje na nedalekou minulost z dříve nevídaného pohledu. Mezi takovéto snímky lze jistě zařadit Tankový prapor, Pelíšky nebo Obecnou školu. Rozvíjet se začíná i komerční proud za účelem natočit film s největšími zisky, nehledě na jeho kvality. Za nejznámějšího představitele tohoto směru platí Zdeněk Troška. Microsoft představuje svou sadu knihoven, nám známou pod označením Directx. První Directx se neobjevil ihned u Windows 95, ale až u jeho pozdější verze Service Release 2. Herní vývojáři s Directemx započali pracovat, až po nějaké době kdy nabyli jistoty, že nebude v krátké době nahrazen. V roce 1992 probíhá připojení tehdejší České a Slovenské federativní republiky k internetu. Konkrétně je připojeno ČVUT v Praze. Internet v tehdejší době stále ještě představoval nerozvitou síť. Nikdo nedokázal odhadnout jeho budoucí potenciál a pozdější masivní popularitu.
Jak se žije Tomáš Morkus, 4.C S novým tisíciletím se toho moc nezměnilo. Kdo očekával konec světa či jednu z dalších revolucí, jeho předtuchy se nesetkaly s realitou. Po velkých změnách v malém časovém rozsahu, Česká republika dokázala vytvořit stabilizovaný samostatný stát. Na politických křeslech se postupem doby obměňují ti samí lidé, pokaždé jen oděni do jiných barev. V roce 2011 zákonodárci rozhodli, že by bylo vhodné svěřit do rukou lidu výběr hlavy státu. Přímé demokracii nechť učiněno zadost. Ne vždy je radno klást některá rozhodnutí na bedra lidu. Již pouhá nominace kandidátů se nejevila zcela reprezentativně. Vzpomínka na bratry Slováky také téměř vyčpěla, avšak nemalé sympatie stále přetrvávají. Po zkušenostech z minulosti si Komunistická strana stále drží své místo v obou komorách parlamentu. V posledních letech nabývá mezi voliči stále větší oblíbenosti, na čemž lze demonstrovat neschopnost vládnoucích stran a nespokojenost obyvatelstva. Oblíbenost klasických žánrů postupně upadá. Noví umělci chtějící hrát kytarovou hudbu, zkouší experimentovat s jinými žánry. Příkladem Kasabian nebo Arctic Monkeys, pocházející z britských ostrovů. Svými nahrávkami dokázali překročit vlastní stín a proniknout do povědomí všedního, méně uvědomělého publika. Vzniká tak spojení dvou odlišných žánrů rocku a elektronické hudby. Téměř vše ovládá duch neochvějné komercializace a vidina rychlého profitu, za nímž se někteří umělci plahočí, opomínajíc samotnou kvalitu produkce. Někdy postačí pouze 23.
šokovat. Avšak vyjde-li nahrávka oplývající novotou, kreativitou a samozřejmě i libozvučností dokáže upoutat pozornost mainstreamového publika. V posledních letech přicházejí na řadu holografické koncerty. Jedná se o zajímavý způsob, jak si připomenout vystoupení již mrtvých interpretů. S myšlenkou sympatizují někteří současní hudebníci např. Serj Tankian (System of a down). Bohužel by vymizel kontakt s publikem s ním i všechny aspekty živého vystoupení, na takovýto koncert byste podruhé nezašli. Domácím interpretům se na zahraniční scéně příliš nedaří. Jediná skupina, která dokázala na krátký čas zazářit, byli Support Lesbiens. Mezinárodní úspěch a expanzi do Ameriky očekávali i Sunshine, kteří měli za oceánem sjednaný kontrakt s nahrávací společností i dostatečnou mediální podporu. Bohužel vše bylo na poslední chvíli odvoláno. Ve filmovém průmyslu se téměř nic zásadního neudálo. Převratné snímky u nás natočeny nebyly. Rok od roku česká kinematografii produkuje několik snímků nevalné kvality. Obstojných snímků natočených v České republice za posledních dvacet let je opravdu pomálu. Někteří filmaři svalují vinu na stát, jenž poskytuje malé dotace, což zabraňuje růstu filmové branže. Je nasnadě položit si otázku, zda problém výsledné kvality souvisí vždy s financemi. S podivem lze však říci, že čím má snímek nuznější kvalitu (souzeno subjektivně i dle názorů kritiků), tím více lidí film do kinosálů přiláká. Mnozí vidí budoucnost ve 3D zobrazení obrazu, jež sice stále ještě není dotaženo k dokonalosti, ale obliba tohoto způsobu projekce po malých krůčcích roste. Ovšem očekávala se revoluce, jako u přechodu z černobílých televizorů na barevné, nic takového nebylo uskutečněno. Lidé se chovali zdrženlivě a snad i téměř nedůvěřivě. Pravdou zůstává, že technologie měla zpočátku své nedostatky. Internet potkává neočekávaný rozkvět. Postupně se stal nedílnou součástí našich životů. V současnosti patří mezi nejvýznamnější media. Z fyzických pamětí je sklon téměř vše nahrávat na síť z důvodu lepší dostupnosti. Dalším významným aspektem souvisejícím s internetem jsou sociální sítě. Lze je označit za fenomén dnešní doby. Podařilo se totiž nevídané a to odstranit strasti lidského kontaktu. Díky tomu si získaly mnoho kritiků, ale ještě větší počet uživatelů. Za zmínku stojí i server YouTube, který zapříčinil zánik mnoha hudebně orientovaných televizí. YouTube poskytuje také nesporné výhody začínajícím umělcům, kteří by jinak nebyli schopni vydobýt si tolik vytouženou slávu.
MÉDIA David Krummer, 4.C
Média a děti Ti nejslabší a nejzranitelnější z nás – malé děti – jsou vystavovány mediálnímu vlivu od prvního okamžiku, kdy přicházejí do styku s rozhlasem či televizí, nebo jsou jim produkty médií nějakým způsobem tlumočeny samotnými rodiči. Poslední dobou se stává trendem nechávat malé děti celý den sedět u televize a koukat na pohádky, zatímco jejich maminky, i přes neodmyslitelné povinnosti spojené s vhodnou výchovou, nemají na dítě čas, a pohádky pro děti považují za skvělý způsob, jak je zabavit. Naneštěstí jsou mnohé z dnešních,
24.
nevinně vypadajících, kreslených pohádek (zejména některých amerických) protkány násilím a nenávistí (nezřídka i sexuálními narážkami), což dítěti sice úspěšně poslouží jako příprava na skutečný svět, ale když je jim dítě vystaveno řadu hodin denně, navíc bez jakéhokoliv vysvětlení, začne k násilí tíhnout a způsobuje pak mnoho problémů sobě i svým rodičům. Pohádky ale nemohou za vše.
Tak jak? Je velmi obtížné uchránit děti a sebe před negativitou, destrukcí a manipulací působící dennodenně z televizních obrazovek. Například naše tři nejsledovanější televize. Jistě jste si všimli, na čem nejvíce bazírují. Ty veřejnoprávní se sice stále snaží o objektivitu a splňují tak podmínku mnohých lidí, kteří vyžadují dodržování určitých pravidel, ale ani tak se neubráníme jejich občasným úletům. Soukromé televize jsou kapitolou samy pro sebe. Reportéři se navzájem předhánějí o co nejzajímavější reportáž, která by zvedla sledovanost, a oni pak mohli dostat nějaký ten peníz navíc, zatímco zaměstnavatelé samotní vidí svůj zisk v reklamách, které se při vyšší sledovanosti stávají pro zájemce dražší. Reportáže o vraždách, mučení, znásilňování a do toho negativní hodnocení politického zřízení prezentujícího bezvýchodnost finanční situace, znepokojenost občanů, sociální nespravedlnost, zloději, šmejdi – to je jen krátký výčet témat, kterými se zabývají zprávy a které stovkám tisíc lidí každý večer tečou do hlavy a lidé spokojeně kývou, někteří pláčou, někteří vzteky rudnou, jiní už ten děsivý obraz světa neunesou, něco se v nich zlomí a končí to velice špatně. Televize to ale špatně vůbec nemyslí, potřebuje příjmy, aby fungovala. Problém je, že člověk je od přírody zvědavý a v neštěstí a různých problémech druhých se často vyžívá, nebo ho to alespoň zajímá a rád prožívá s tím spojené emoce. Někdo je na televizi tak závislý, že ji považuje za jediný zdroj ověřených a pravdivých informací. Člověk s průměrným rozhledem a přístupem k internetu, se smyslem chápat souvislosti, při zaslechnutí nějaké „zaručeně pravdivé informace“ nikdy slepě nevěří, ale prověřuje. Častokrát se dobere zcela odlišného závěru než reportéři v televizi. V televizi se to už bohužel bere tak, že lidem vysílají to, co chtějí slyšet, nebo co chtějí ti v televizi, aby bylo vysíláno.
Role médií Ukrajině
v událostech
na
Předem upozorňuji, že nejsem zastáncem ani jedné strany. V událostech na Ukrajině sehrála média velmi zásadní roli. Cokoliv se k nám dostalo, nejdříve proteklo spletitým systémem mediálního potrubí a pak bylo prezentováno velmi zaujatě proti Putinovi a Rusku celkově. A tak se rány na duších Čechů z dob komunismu opět otevřely a opět začaly hnisat nenávistí. Internetové diskuze se začaly hemžit sprostými slovy a přáními smrti ruskému prezidentovi. Dalším hřebíčkem byla liberecká radnice a tamější vyvěšení plachty s Putinovou podobiznou, které dominoval charakteristický Hitlerovský knírek. Za zmínku stojí projev Vladimira Putina, který s překladem živě vysílala čtvrtého března veřejnoprávní televize. Na sociálních sítích se lidé k jeho projevu většinou vyjadřovali velmi negativně. Jedna žena dokonce popisovala i nutkání jít na toaletu. Nejzajímavější na tom je, že ve 25.
chvíli, kdy prezident Putin hovořil o pozadí událostí na Ukrajině, o složení tzv. opozice (vzhledem ke geopolitickému rozměru událostí se bezpochyby jedná o velmi důležitý názor), překlad byl přerušen a mohli jsme slyšet pouze šustění papírů překladatelky. Televize se posléze na sociálních sítích omluvila za technické problémy. Další zajímavostí bylo chování redaktora veřejnoprávní televize, když se ze studia spojili s poslancem hnutí Úsvit, který jel osobně dohlížet na průběh krymského referenda. Pan redaktor nebyl spokojený s tím, co mu poslanec říká, a to, že referendum proběhlo naprosto v pořádku, dokonce bez vojenského dohledu. Různými otázkami se ho snažil navést k prohlášení, že referendum proběhlo nelegálně. Proto se okamžitě ohradil otázkou „Víte, že jde o první poválečné obsazení země jiným státem?„, načež se pan poslanec začal odvolávat na Kosovo, kde byla prý situace stejná. Rozhovor zakončil tím, že tam opravdu žádní vojáci nikde nebyli. V tu chvíli jsme mohli být svědky zajímavého kontrastu, když byly divákům ukázány záběry vojáků se samopaly. Nejde o to, zda se jedná o úmysl či nikoliv, je pouze důležité si umět informace ověřovat. Existuje více pohledů na to, co se děje a i více důkazů, jak se média neúnavně snaží něco dokázat. Vyhrát svoji vlastní válku.
Média Lukáš Pojer, 4.D Média, i když v trochu jiné formě, existují už dlouho. Dříve řečníci dokázali ovlivnit celé davy a svými řečnickými schopnostmi mohli například obrátit dav proti panovníkům a ty tak svrhnout. Nebo například lidé v čele různých církví, kteří dokáží zfanatizovat širokou masu lidí, a ne vždy k dobrému Média jsou nedílnou součástí dnešní doby a jsou všude kolem nás, ať už se díváme na televizi, čteme noviny nebo si prohlížíme internet. Mají obrovskou moc a velice lehce dokáží ovlivnit nebo změnit názory lidí. Jsou také důležitá pro náš přehled o tom, co se děje doma nebo ve světě. Dá se jim, ale věřit? Podle mě bohužel ne. Internet je kapitola sama o sobě, každý si tam může napsat to, co chce, ale málokdo si opravdu ověří, jestli to, co si přečetl, je pravda nebo ne. Na internetu lze najít stránky, které se tváří důvěryhodně a tvrdí, že na rozdíl od masmédií informují pravdivě, ale články jsou naneštěstí většinou plné konspiračních teorií, a tak se bohužel často neliší od bulvárních plátků. Dále tu máme televizi a zprávy, na které v ní koukáme. Myslím, že jde o nejsilnější médium dnešní doby. Mnoho lidí spoléhá, že je televize bude informovat pravdivě a bez cenzury, kterou jsme zažili v minulých letech, ale myslím, že pravda je úplně jinde. V první řadě bych čekal, že náš v televizních zprávách budou informovat o důležitých věcech a ne o tom, kde se narodila jaká zvířata. Bohužel mi přijde, že se televizní zprávy stále více přibližují bulváru, o čemž svědčí i to, že za zprávy nebo přímo do nich přidávají pořady s bulvární tématikou. Že se s neseriózností setkám u takových televizních stanic jako je Nova nebo Prima, mě moc nepřekvapuje, ale nic takového bych nečekal u veřejnoprávní televize. Příkladem mohou být reportáže a pořady v České televizi před volbami do poslanecké sněmovny, které se uskutečnily před několika měsíci. Česká televizi v různých debatách opomíjela některé politické strany a tím 26.
mohla a podle mě ovlivnila rozhodnutí některých lidí. U média, které je financováno z veřejných peněz, bych čekal větší serióznost a rovnost ke všem stranám. Mezi další sdělovací prostředky již dlouho patří tištěná média. Považuji za smutné, že nejčtenějšími novinami u nás je Blesk. Bulvární noviny, které se snaží hnát za senzací a co největšími titulky psát o všemožných skandálech „celebrit“ nebo se snaží někoho pošpinit. Moc nechápu ty publicisty a především fotografy, kteří takto dokáží znepříjemňovat život ostatním a házet na ostatní špínu, aniž by to byla pravda. Sice existují lidé, kteří zájem médií vyhledávají, ale myslím, že většina nestojí o to, aby za nimi celý den běhal někdo s fotoaparátem a fotil vše, co udělají.
Mediální ovlivnění Jan Dolejš, 3.L Mediální ovlivnění přichází, ať už se koukáme na televizi, posloucháme rádio nebo čteme noviny. Jsou ale velmi nutná k tomu, abychom přibližně věděli, co se kolem nás v danou dobu děje. Celý svět se ve 20. a 21. prvním století začal točit kolem médií, média rozhodují takřka o všem, dokáží být velmi přesvědčivá a také účinná, co se manipulace s lidmi týče. Člověk bývá zahlcován tolika nepodstatnými věcmi, které se ho vůbec netýkají, jelikož má život svůj vlastní. Média jsou všude kolem nás, ale díky nim se nesetkáváme pouze se zápornými prvky, jakou je manipulace a přesvědčování o pravdě z různých stran. Neznali bychom bez nich spoustu věcí, které mění historii, objevy léků, první krok na měsíci, nefandili bychom našim oblíbeným sportovcům apod. Bohužel ale převažují věci, které nejsou tak důležité pro náš rozumový vývoj, např. Kolik toho vypila Bartošová, kdo ji unesl, a že to nakonec únos nebyl. Ale lidé jsou zvědaví a závistiví, a tak hltají novinky z bulvárů. Logicky by takovéto věci lidi řešit neměli, zatěžovat si hlavu něčím tak nepodstatným, něčím, co jejich život nijak nepostihne. Je ale na každém z nás, jaké si budeme nechávat do hlavy vpravovat informace, ať jde o jakékoli. Není však možné člověku vysvětlit, že sleduje „špatnou“ televizi, že poslouchá „špatnou“ stanici rádia, že čte „špatné noviny“, každý je přesvědčen o té pravdě, které dá přednost. Malým příkladem, jak takové lidi lákat je Nova.
Televize Nova Určitě to každý zná, pokud ne každý, tak většina z vás ano. Díváte se na zprávy na televizi Nova, tedy na televizní noviny. Jsou to média jako každá jiná, snaží se sdělit aktuální situaci v Čechách, ale i ve světě. Ale pokud se občas zajímáte také o jiné zdroje, častokrát se můžete ale dozvědět překroucená fakta. Možná i to je následkem, že televize Nova vůbec nepoužívá to, odkud pocházejí informace, které jsou v reportážích zobrazeny. Třeba například sdílená videa z youtube kanálů, které jsou bez jakéhokoli označení o autorovi přehrávány lidem, co sledují tyto zprávy. Většinou se také vůbec ani fakty nezabývají, řeší se zde hlouposti a často se zde klade důraz na to, aby byl divák co nejvíce potěšen,
27.
vystrašen nebo také pln lítosti z osudů jiných. Koho přeci zajímá, kolik se narodilo štěňat paní Novákové. Televizní noviny jsou dost často vyplněny tím, co by lidé chtěli slyšet, nebo co by rádi slyšeli. Myslím si, že reportáže, které jsou v téhle zpravodajské relaci užity, jsou v dost velkém zastoupení naprosto nesmyslné a k ničemu. Jednou z takových reportáží například může být řešení toho, proč chleba namazaný marmeládou po pádu ze stolu dopadne na zem namazanou stranou, nebo co se stane s vodou v minus 17 stupních Celsia po dvou hodinách. Mockrát se také stává to, že i při té nejméně podstatné události, přijde do reportáže živý vstup, aby byla co nejzajímavější a také co nejaktuálnější, tedy co nejsledovanější. Dost mne mrzí, že televize Nova takto oblbuje lidi, ale člověk se bohužel i při dívání se na televizi musí občas zamyslet a ujasnit si, na co se to vlastně dívá. Jak je tedy zřejmé, televize Nova se hlavně snaží o největší sledovanost. Většina ostatních, ovšem dost nezanedbatelných věcí, jde přitom stranou.
Vliv médií Filip Blažek, 1.D V téhle době se dá říct, že každého z nás média ovlivňují. Ať už ve formě televize nebo počítače, všichni je vnímáme a jistě na ně máme jiné názory. Pokud jde o ten můj, cítím se rozpolcen pořád méně, když o tom přemýšlím dlouho. Jistě mají média i kladný význam, ale já bych se rád zaměřil na ten záporný. Samozřejmě, dozvídáme se pomocí nich aktuální dění ve světě a stíháme sledovat nejnovější produkty a nové modely aut. Zamyslí se ale někdo i nad tou stinnou stránkou? Já se totiž téměř denně chytám za hlavu, co to lidé zase vymysleli. Internet je plný reklam, zpráv, recenzí a hlavně kritiky. Hodně často přemýšlím, jak některé celebrity dokážou vůbec internet zapnout a číst si tam o sobě. Každý píše články o tom, jak ten udělal tohle, ta zas tamto. Přitom neřeší, proč to udělali, zajímá je jen, co udělali a jak je to špatné. Ale chápu, že je těžké tohle pochopit a mnohem jednodušší je napsat nějaký ten článek na internet a potom se hádat s lidmi, kterým se tohle nelíbí. Vždyť je to přece také kyberšikana. Nemůžu přímo říct, že by mě média ovlivňovala nějak moc, protože se jim hodně často i vyhýbám. Na světě je hodně zpěváků, kteří svými texty a hudbou pomáhají spoustě lidem. Dostanou za to hlavně urážky od lidí, kteří je neznají, a kteří možná nikdy jejich písničky neslyšeli celé. Potom tyto urážky bolí i fanoušky, protože jim poselství té hudby nějakým způsobem pomohlo a ostatní to takhle kritizují a potom je v depresích i ten zpěvák. Alespoň jednou denně narazím na nějakou tu zprávu médií a musím na chvíli odejít od počítače. Například když se někomu nepovede jeden zápas, tak ho na internetu hned zatracují a posílají ho do háje. Přitom další zápas vyhraje a všichni ho zase opěvují. Myslím, že neexistuje nic, co by dokázalo změnit můj názor, že lidé ztrácejí svoji lidskou stránku a stává se z nich jen dravá zvěř, která se rve o popularitu na internetu. Nikdo asi nepřesvědčí děti a mládež, aby média nesledovali, protože se nám natolik dostala pod kůži, že je to část našeho života, nutná stejně jako příjem potravy.
28.
Dnešní generace už je vůbec natolik vyspělá, že neznám člověka, který by večer nezapnul televizi nebo počítač a ty zprávy, recenze a kritiku si neprohlédl. Ze všeho nejhorší je, že se proti nim nedá bojovat, protože tímto vydělávají nejvíc a v této době je vše jen o penězích. Lidé tímto vydělávají na neštěstí druhých. Ještě se mi ale nepovedlo přijít na to, kde se to v těch lidech bere. Nebudu se tajit tím, že si myslím, že bychom přežili i bez médií. Všichni se začali starat o životy druhých více než o ten svůj a můj názor je, že lidé by byli mnohem šťastnější, kdyby druhé vypustili z hlavy a soustředili se jen na sebe, k čemuž by nenávisti plná média vůbec nebyla potřeba. Mrzí mě, že to někdy zachází do takových extrému, ale co se dá dělat? Médiím vzdorovat nemůžeme, zvlášť když denně nabírají na síle.
Co s bulvárem Yevheniy Zakurdajev, 4D Co s bulvárem? Vždy, když si kladu tuto otázku, si v hlavě říkám „Je vůbec přínosný?“ Vždyť většinou neuvádí ani potvrzené informace, ale i přesto spoustu lidi zajímá a kupují ho. I když třeba já bych si ho rozhodně nepořídil. Pojďme si tedy zamyslet, jaké má zápory a na závěr klady, protože přeci i ty též má. Jako první a nejhorší zápor je nepotvrzená informace. Většinou si bulvár informace ani neprověřuje před tiskem a to podle mě může způsobit vážné potíže. Též vlezlost reportérů, kteří snad nemají hranice, nebrání jim ani citové informace, natož osobní. Lezou do života slavných lidi tak, že většinu dovádějí k šílenství, například nedávný případ zpěvačky Ivety Bartošové. Sice ani já nemohu tvrdit, jak to doopravdy bylo, ale, podle mě média neboli bulvár také budou mít podstatnou část zásluhy na tom, že zpěvačka spáchala sebevraždu. Teď se pojďme zaměřit na klady bulváru, těch je tedy rozhodně méně než záporů, ale přeci nějaké jsou. Tak například jeden z kladů je, že se populární lidé sami občas chtějí dostat do bulváru. Například, když jejich popularita neboli rating padá, tak naschvál vytvářejí nějaké trapné nebo skandální situace, aby o nich média neboli bulvár, psala, tím samým si zvyšují popularitu. To je ale asi jediný kladný bod, dle mého názoru. Když to tedy to nějak shrneme, tak bulvár má tedy i nějaké klady i nějaké zápory, takže dle mého názoru celkově bych to zhodnotil neutrálně. Jednoduše řečeno, slavní lidé nemohou bez bulváru existovat. Nebo ne? Jaký je Váš názor na bulvár?
Jak nás média ovlivňují? Pavel Janouš, 4.C Jak nás média ovlivňují? Tak tohle téma si rozdělíme na dvě části, na pozitivní a negativní. Začneme tou pozitivní. Média v dnešní době jsou úplně všude, kde se pohybujeme, tedy kromě nevyspělých států, anebo u některých oblastí, které ještě nezasáhla nová technologie. Například ze států to může být Papua nová Quinea a oblast třeba Death Valley v USA. Tam ještě nevkročila ta nejnovější technologie pro rozšíření informací. Takže těmi pozitivními přínosy médii jsou největší plus samozřejmě informace, které jsou všude. Jsou to například informace o ekonomice, školství, učení, v mém případě to jsou informace 29.
týkající se maturity, tady mi opravdu média pomáhají. Dalším pozitivním bodem je, že můžeme zjišťovat situace kolem nás. Například když se v okolí stane nějaká havárie, tak rozhlasová média jsou ihned aktivní a lidé se snaží varovat třeba před únikem jedovatých látek. Nebo když někde v okolí hoří dům, aby si lidé dávali pozor kolem a popřípadě se evakuovali. Dalším pozitivním bodem může být například, když v televizi probíhají reklamy a budou zrovna ukazovat výhodný nákup. Kdy při nákupu nad 1000,- Kč dostane k tomu třeba dárek, například kvalitní tašku od Addiasu. Toto určitým zákazníkům vyhovuje a určitě to v nebližší době využijí. Dalším skvělým přínosem pro nás studenty je, když se nám v televizi se snaží nabídnout výhodné učení popřípadě doučování, ať už se jedná o angličtinu, němčinu, matematiku. Anebo to může být i znaková řeč, která se používá pro dorozumívání s neslyšícími lidmi. Je opravdu skvělé, co nás lidi dokážou naučit i pomocí médií. Většinou také využívají billboardy k rozšíření reklamy. Negativem médií je pak vlastně to samé. Za nejhorší považuji, jak se nám v televizi ty reklamy strašně vnucují, firmy nám vnucují svoje výrobky a pořád říkají ty samé lži. „Je to super! Nikde lepší nenajdete! Taková nabídka se už nebude nikdy opakovat! Jen u nás jsou ty nejlepší výrobky!“ Podobné lži najdete všude v reklamách. Když přijde ten čas a vy si to chcete zkusit, najednou zjistíte, že opak je pravdou. Je zase pravda, že to není u všech reklam, jen si ty informace musíte pořádně ověřit. Dalším strašným bodem je internet, který je nebezpečný, a vždycky bude, i když máte ochranu. Mnohdy to nestačí, například se vám na internetu zalíbí nabídka, ale budou po vás chtít osobní informace. Nebo třeba, že to musíte zaplatit hned a napíšete tam číslo své kreditní karty, abyste to mohli zaplatit. Jenže v tom bývá právě chyták a pomocí této informace se vám v některých případech snadno dostanou na účet. Vy budete v mžiku bez peněž a je malá šance na dopadení pachatele, protože přes internet vystopovat pachatele je opravdu obtížné. Proto je lepší to vyřešit na místě s dotyčnou osobou. Dalším častým problémem v téhle době jsou vztahy, lidé si pomocí SMS, MMS, Facebook, Skype, Twitter a dalších říkají osobní věci a právě díky těmto doménám, kde si píšeme s kamarády, rodinou nebo se šéfem, se to mohou dozvědět i jiní. Tak je možné, že se stane takzvaný „únik informací“. Ve vztahu se vám může stát, že si necháte neodhlášený Facebook, vaše přítelkyně to využije a rázem tam budete mít třeba domluvenou schůzku s jinou slečnou. Pak vás čeká tříhodinový výslech, což není hezká věc. Když únik informací souvisí s prací, tak vám někdo může ukrást nebo zkopírovat práci, na kterou jste dělal vy sám. Co bych chtěl říct na závěr? Dávejte si bacha na svoje soukromí a hlavně neposkytujte osobní informace.
Můj pohled na média Martin Obadal 2.B Média zprostředkovávají informace, přenášejí je ze zdroje na cílové uživatele. Můžeme je rozdělit do několika skupin, například média snažící se nám sdělit pravdivé informace z důvěryhodného zdroje nebo média, která se nám 30.
snaží sdělit jakékoliv informace, aby zaujaly cílové uživatele. Působí na nás ze všech stran akusticky, vizuálně a neustále si udržují naši pozornost. Začíná to již ráno při cestě do práce nebo do školy, když si pustíte rádio, při jízdě autem, míjíte billboardy s fotografiemi politiků nadživotních velikostí umocněné jejich hloupými volebními slogany, snažícími se vás přesvědčit, že jedině on a jeho strana je ta správná volba, pro vaše štěstí. Při cestě metrem dostanete noviny, zjistíte si, kdo koho přes noc pobodal, jaký politik se nechal podplatit, kolik krizí stihlo za poslední týden naši zemi zasáhnout a jaký to bude mít dopad na děti v Africe a tak dále. Můžete procházet okolo novinových stánků a vidět obrovské titulky v bulvárních novinách o tom, že někdo slavný přibral 15 kilo a nepustili ho kvůli tomu na horskou dráhu a že je o tom více napsáno na stranách 2 až 18. Já osobně nechápu, kdo se snižuje na takovou úroveň, aby četl bulvár. Zřejmě to budou lidé, kteří jsou znuděni vlastními životy a potřebují si přečíst každý „drb“, který uvidí, aby se o něm později mohli dohadovat s podobnými lidmi v parku. V práci nebo ve škole si pustíte internet, který je na to víceméně stejně jako noviny s tím rozdílem, že tady to máte hned, zatímco v novinách to uvidíte až zítra ráno. Večer si sednete k televizi, chcete se podívat na nějaké seriózní zprávy a místo toho vidíte reportáž o padání chlebů namazanou stranou na zem. Řeknete si, že tedy zkusíte nějaký film nebo jiný pořad, ale místo, aby začal ve 20:20, jak je napsáno v televizním programu začne ve tři čtvrtě na devět, koukáte na něj 15 minut a najednou tam skočí deseti minutová reklama. Samozřejmě je rozdíl mezi soukromou a veřejnoprávní televizí, která má příjem z veřejných peněz a tím pádem nemusí tolik vysílat reklamy jako televize soukromá a také se snaží dodržet vysílací čas zaznamenaný v programu. Já osobně tady popisuji média spíše jako prostředek negativní, ale jako všechno, mají i média podle mě nějaké ty světlé stránky, jako je například přenos sportovních událostí nebo v období voleb okamžité aktualizace výsledků a tak podobně. Internet je asi nejoblíbenějším druhem médií, protože se zde dá najít text jako v novinách, videa a dokonce i mluvené slovo a stačí k tomu pouze jedno zařízení. Můžete si rychle najít sportovní výsledky, filmy, hudbu a spoustu dalšího, takže si myslím, že internet obstojně konkuruje všem ostatním médiím dohromady. Rádio má také své výhody, nemusíte nic hledat, jen zapnete a posloucháte, a když nechcete slyšet zprávy, tak jednoduše přepnete. Myslím si, že bulvár v tištěné podobě má jedinou výhodu a tou je asi křížovka nebo něco podobného. Noviny mohou například informovat o různých kulturních akcích, jako koncerty, vydání nějaké knihy nebo něco úplně jiného. Když bych to měl nějak shrnout tak bych řekl, že podle mě mají média své výhody i nevýhody, ale kdyby neexistovaly noviny, bulvár a televize pravděpodobně bych citově nestrádal.
Média - Bulvár Vojtěch Jelínek, 4.A V dnešní době jsou média všude kolem nás. S médii se setkáváme doma, v podobě televize rádia nebo internetu a jen co vykročíme z domu, setkáváme se s mnoha dalšími. Na cestě do školy nebo zaměstnání můžeme vidět 31.
billboardy, bannery v dopravních prostředích nebo plakáty na sloupech. Odevšad se na nás valí informace a je na nás jak se jimi necháme ovlivnit. Média sama o sobě nejsou špatná, je dobré být dobře informován o tom co se děje u nás nebo v zahraničí, nicméně jsou také zneužívána k reklamě nebo ke snaze ovládnutí lidí. Média jako zdroj můžeme „získat“ i tím, že si dobrovolně koupíme časopis nebo noviny. Smutné je, kolik lidí se nechá ovlivnit bulvárními médii a já osobně ani nemůžu pochopit, proč to lidé čtou. Wikipedia říká, že bulvární médium je označení masového sdělovacího prostředku, v němž hrají klíčovou roli emoce (krev, sex) a aktualita, jejíž význam postupem času klesá. Vyznačují se pětkrát až desetkrát vyšším nákladem než seriózní média. Dále je jejich obsah charakterizován, mimo jiné, navozováním paniky, skandalizací, personalizací, populismem, povrchností, negativismem, jednoduchostí, jasností, vytvářením celebrit a prací s nimi, předstírání autoritativnosti a blízkosti konzumentovi. Provádí interpretaci jevů na základě zákulisních informací a drbů. Z toho mi vychází asi zatím jediné pro mě přijatelné vysvětlení, že lidé, kteří tento bulvár čtou, jsou lidé s nezajímavým životem, kteří hledají jakési vzrušení nebo dobrodružství alespoň v časopisech. Nudí se a jediný adrenalin v jejich životě je, když se dozví o tom, které celebritě vylezlo prso, která celebrita koho podvádí nebo kolik kdo zhubnul kilo. Co si budeme povídat, je to smutné, ale při dnešním způsobu práce a života, kdy člověk ráno vstane do zaměstnání, celý den pracuje, večer přijde např. v šest hodin unaven a většinou stále řeší stejné problémy je to možná i pochopitelné. Život takového člověka se krom víkendů skládá z této rutiny a už si ani neuvědomuje, že je v jeho životě něco špatně a dokonce je i líný dělat to, co ho baví a radši se podřídí tomuto způsobu života, aniž by něco měnil. Takoví to lidé, jsou asi těmi hlavními konzumenty bulváru a to, že titulky se pořád opakují, že „redaktoři“ těchto časopisů doplňují jenom jména a obrázky do připravených šablon jim nevadí, protože se to opakuje ve stejném rytmu, jako dny v jejich nezajímavém životě. Nemůžeme se potom divit, že bulvár patří podle statistik mezi to, co lidi nejvíce zajímá a dokud se nezmění lidé, kteří ho čtou, bude tu pořád.
Média Jiří Sojka, 4.A V dnešním světě je téměř pro každého jednou z nejvíce stěžejních věcí nějaký zdroj informací. Člověk chce být v obraze a vědět, co se ve světě děje a co jím hýbe. Těchto zdrojů, obecně zvaných média, nebo také masová média, je kolem nás spousta. Doba je pokročilá a umožnila rozšíření informačních zdrojů opravdu všude. Informace jsou dostupné téměř kdekoliv, ať už se jedná o internet, rozhlas, televizi, noviny nebo jakékoliv informační tabule, billboardy či reklamní bannery. Všude samé sdělení. Dozvíme se téměř vše, od nejbanálnějších věcí, kdy někdo někde například vyhrál v loterii, až po životně důležité věci jako jsou například průběhy válek a podobně. Někde jsem četl o tom, že dnešní člověk je informačně přehlcen a ne každý zvládá ten vysoký přísun informací zpracovat a vyhodnotit. Myslím si, že toto tvrzení je pravdivé. Lidé velmi často spoléhají na to, co vidí v televizi nebo čtou na internetu. Není to však úplně správně, protože ne vždy jsou informace přesné a pravdivé. Vždy bychom se měli informaci snažit zpracovat a 32.
utvořit si vlastní názor. K tomu ale bohužel často nedochází a lidé se nechávají přísunem informací ovlivnit. Zpravodajství se snaží být co nejrychlejší, zejména internetové servery, které mohou získanou zprávu okamžitě podat a zajistit si tak čtenost, jenže velmi často se stává i serióznějším serverům, že jejich informace není v té rychlosti ani pořádně ověřená a čtenáře tím takzvaně mystifikuje. Je-li řeč o mystifikaci, přivádí mě to k samostatné kapitole - bulvár. Bulvární média jsou mezi lidem velmi oblíbená. Vždy si někdo rád přečte nějaký ten drb nebo skandál. Vždy se někdo velice rád dozví, jaké kalhotky nosí jeho oblíbená herečka nebo kolik má na kontě ten a ten zpěvák. Já osobně považuji bulvár za odpad a nepovažuji ho za potřebný zdroj informací ve světě jednak proto, že se zabývá naprosto nesmyslnými tématy, ale hlavně proto, že je na denním pořádku publikace holých nesmyslů a vykonstruovaných lží, vytvořených jen proto, aby zaujaly čtenáře. Většinou pak následují nějaké soudní tahanice a jsou z toho ještě větší aféry. Zajímavým projektem v oblasti zpravodajství jsou Televizní noviny televize Nova. Musím podotknout, že název Televizní noviny je zde naprosto přesný, svým obsahem se totiž liší od seriózních zpravodajských relací, informujících o důležitých událostech. Náplní tohoto zpravodajství je minimum vážných témat, za to nedůležitých a vyhrocených událostí, tak aby vypadaly vážně, požehnaně. Dále se zde pak nacházejí i různé rubriky, které mají, podle mě, jen vyplnit vysílací čas. Jedním příkladem za všechny je rubrika Ladislava Hrušky, ve které vaří „levně a chutně“. Levně tedy opravdu vaří, ale jestli chutně, to ať si každý posoudí sám, já si to nemyslím. Závěrem bych rád uvedl, že sleduji Události na ČT1, čtu MF Dnes a neposlouchám Evropu 2.
Informační média Matěj Vonderka, 4.D Dříve se zprávy šířily pomaleji než dnes, nosili je poslové, přenášeli je tuláci, kteří chodili od vesnice k vesnici, komedianti a podobně. O něco později putovaly zprávy po světě díky vlakům a telegrafům. Dnes se zprávy šíří mnohem rychleji, rychlostí jakou lidé mohou psát nebo rychlostí jakou se po kabelech pohybují pakety dat. Dnes používáme různé druhy informačních médií. Začněme třeba novinami. Papírové pevné médium, které se dá snadno archivovat. Některé noviny jsou zdarma a některé si člověk musí koupit. Vychází každý den, proto neinformuje úplně v reálném čase. Hůře se sdílí, protože když je chcete někomu předat, musíte se s ním setkat. Dále tu máme rádio, mezi hudbou se sem tam objeví zprávy, které jsou o něco aktuálnější než u novin a možná ještě aktuálnější než u televize. Já osobně rádio neposlouchám za jiným účelem než je poslouchání hudby. Třetí médium, kterým se budu v pár větách zabývat, je televize. Televize má většinou víc zpravodajských bloků na více kanálech, které ale většinou mívají dost podobné zprávy a jelikož mají pevně stanovený vysílací čas, snaží se zajímavé a důležité zprávy doplnit těmi, které jsou možná až zbytečné. Televizní zprávy také zrovna moc nevyužívám.
33.
Posledním médiem je internet. Na internetu se dá sledovat spousta zpráv na mnoha zpravodajských serverech a to jak našich (českých) tak zahraničních. Zprávy se pak dále rozšiřují o další informace v komentářích pod článkem, do kterých přispívají lidé, kteří se daným tématem zabývají nebo byli u situace, o které byl článek napsán. Pravda, některé informace nemusí být stoprocentně pravdivé nebo můžou být úplně vymyšlené a tak si je člověk musí umět protřídit a ověřit si je třeba z více zdrojů. Zprávy jsou ale většinou nejaktuálnější a nejpohotovější a to jak na fórech, na zpravodajských serverech i na sociálních sítích (YouTube, twitter, facebook…). Internet je mým nejoblíbenějším médiem a využívám ho k získávání informací téměř denně, a to jak k získávání informací o počasí jako o světové i domácí situaci. Mediální manipulace s lidmi Média jsou skvělým prostředkem k manipulaci s lidmi. Vydávání určitých správ, které nemusí být lživé, jen správně používají svou pravdu a mění tak obraz na věc. Jedny ruské noviny kdysi psali o testu dvou vozů, jednoho amerického a jednoho ruského, americké auto ve všech testech vyhrálo. Ruské noviny poté napsaly: „…toto auto se ve všech testech neumístilo hůře než na druhém místě, kdežto jeho americký protějšek se nikdy neumístil lépe než předposlední…“, nikdo už, ale nezmínil, že se testu účastnily jen dva automobily. Nikdo nelhal, jen správně použil správná slova a některé „nedůležité“ věci si nechal pro sebe.
Média – YouTube David Slováček, 4.L Youtube.com. Tuto webovou adresu jistě nemusím nikomu představovat. Ale pro jistotu to raději udělám. Tento server slouží k nahrávání videí na internet, jejich přehrávání a sdílení. Pro zajímavost se na něj nahraje 100 hodin videa každou minutu. Další zajímavé číslo YouTubu je 6 miliard. Toto číslo patří k počtu přehraných hodin videa každý měsíc. Toť k YouTube obecně. Nyní se zaměříme na známé osobnosti tohoto serveru. Tím nemyslím jeho zakladatele Stevea Chena, Chada Hurleyho nebo Jaweda Karima, ale lidi, kteří se proslavili tvořením obsahu toho serveru. Začněme tím nejznámějším. Tedy aspoň co se týče odběratelů (lidí, kteří se přihlásili k odebírání jeho videí). Felix Arvid Ulf Kjellberg má těchto „subscriberů“ přes 26 miliónů. Nic vám to jméno neříká? Možná by bylo lepší ho představit pod jeho přezdívkou PewDiePie [pjůdipáj]. Ano, počet odběratelů tohoto švédského letsplayera (člověka, který natáčí, jak hraje nějakou počítačovou hru a přitom ji komentuje) můžeme přirovnat k počtu obyvatel dvou a půl Českých Republik. Toto první místo Felixovi přináší nemalé finance. Každý youtuber, který má přiměřeně velkou sledovanost, si totiž může zažádat o použití reklam v jeho videích. To je potom pro něj obrovská motivace. Čím víc odběratelů a zhlédnutí jeho videa mají, tím víc si vydělá. Takto si Felix přijde na neuvěřitelných 4 000 000 až 30 000 000 (slovy čtyři až třicet miliónů) korun měsíčně! Tento odhad má tak velikou toleranci, protože každý youtuber má zakázáno o jeho „výplatě“ říct komukoliv.
34.
Pro srovnání vám povím něco málo o nejodebíranějším kanálu československé scény. Tím je Daniel Štrauch zvaný GoGoManTV. Tento slovenský mladík již nasbíral přes 660 000 odběratelů. Zaměřuje se především na vlogy, což jsou krátké videa, kde autor komentuje například co se mu ten den (nebo jiné časové období) stalo. Mezi jeho nejsledovanější videa patří letsplaye ze hry Minecraft. Další osoba, nyní konkrétně z české youtubové scény, o které stojí zato si něco říct, je Adam Jícha. Já ho znám už od doby kdy se jeho odběratelé dali napočítat na prstech jedné ruky. Ale řekl bych, že většina jeho subscriberů Adamovy videa začala odebírat zhruba před rokem. V tomto období se totiž stala velmi smutná událost. Jeden český letsplayer (Martin, známý jako M4rty09) se zabil v autě při honičce s policií. Tehdy se o této události neustále mluvilo ve všech možných médiích. Někdo Martina hájil a vinu dával policii a někdo - jmenovitě televize Nova – obviňoval Martina a hlavně hry, které hrál a natáčel. Adam s reportáží TV Nova tak moc nesouhlasil, že na ní natočil reakci. Té si všimnul někdo z Novy a pozval ho do studia. Takže jsme Adama mohli vidět v televizi. Adam tak paradoxně může děkovat Nově za většinu jeho odběratelů. YouTube ale jistě není jenom o sezení za počítačem a koukání na videa. Youtubové komunity často pořádají různé srazy a dokonce i festivaly. Tam se fanoušci mohou sejít se svými oblíbenými youtubery, vyfotit se s nimi, nebo si od nich nechat podepsat například fotku. Můj spolužák Petr Štefan se jedné takové akce zúčastnil jako fotograf a nemohl si ji vynachválit. Setkal se tam totiž 33. nejodebíranějším youtuberem na světě Tobym Turnerem (kanál TobyGames, cca 6 500 000 odběratelů). Na závěry bych chtěl říct, že ačkoliv někteří youtubeři vydělávají velké obnosy peněz, říkají, že by dál pokračovali ve své tvorbě zadarmo.
Ideální učitel Tomáš Polák, 2.D Jako ideálního učitele si představuju někoho, kdo není přísný, dokáže naučit, je s ním sranda, nedává pětky za nesplněné domácí úkoly (nejen školou živ je svět), látce dokonale rozumí, ví co vyučuje, neřídí se striktními pravidly, ale zdravým rozumem, písemky hlásí předem a nechává dostatek času na domácí přípravu, při hodinách nezkouší (žáci se ničím nestresují, mohou se lépe soustředit), dokáže uznat svou chybu a nesnaží se nic zakecat – vždyť chybovati je lidské. Jako příklad ideálního učitele bych asi uvedl vždy usměvavého Lukáše Kotka nebo již bývalého Miroslava Housku
Ve škole se naučit, doma zopakovat Při ideální vyučovací hodině by se měl učitel snažit dokonale vysvětlit probíranou látku. Pokud je zapotřebí, aby si studenti psali při výkladu zápisky, musí učitel buď vykládat velice pomalu, aby žáci stíhali chápat látku a zároveň si dělat poznámky, nebo látku vyloží bez přerušení a potom nechá pro studenty čas, aby si udělali zápisky. Je mi jedno, který z těchto dvou způsobů si učitel zvolí, klidně i nějakou střední cestu. Hlavně by neměl vykládat látku moc rychle („aby se to stihlo“). Studenti si pak buď jen zapisují poznámky do svého sešitu a často chybně, jelikož vůbec nemají tušení, oč se jedná, anebo celou hodinu dávají pozor a snaží se látku pochopit, ovšem sešit budou mít čistý – obojí se zvládá těžce, obzvláště pak pro méně chápavé.
35.
Vím, že splnit toto je pro učitele velice těžké. Buď studenty látku naučí, ovšem ne v takovém objemu, jaký ukládají osnovy, anebo studentům vtluče do hlavy spoustu informací, které nenaleznou užitek, jelikož zůstanou nepochopeny. První příklad je daleko rozumnější, ale v praxi se setkáváme spíše s tím druhým. Pokud se učiteli povede žákům danou problematiku dostatečně vysvětlit, tak jejich domácí práce spočívá v jediném – zopakovat si učivo během několika minut místo hodin strávených marnou snahou o pochopení. Osnovy by měl učitel přizpůsobit aktuálním požadavkům studentů a ostatních předmětů. Striktní dodržování osnov nevede nikam… osnovy prostě nejsou dokonalé, ale učitelé to mohou zlepšit.
Je váš předmět skutečně tak důležitý? Nejčastějším omylem většiny učitelů je domněnka, že jejich předměty jsou nejdůležitější a ty ostatní jsou méně důležité. Ono ani není divu, když každý učitel je svým předmětem přímo fascinován a nezná nic jiného. Po vyslechnutí názorů všech učitelů dojdete k závěru, že každý předmět je moc důležitý, ale zároveň úplně méněcenný. Co z toho plyne? Absolutně nic. Učitel by se měl zamyslet nad důležitostí své látky – jestli je např. znalost průběhu chemických reakcí (se kterými se žáci v praxi ani nikdy nesetkají) důležitější, než třeba zeměpis – neumět vyjmenovat státy Evropy je ostuda, ale za neznalost v chemii vás nikdo kamenovat nebude. Tak nač zatěžovat hlavy nepotřebnými informacemi na úkor těch důležitých? Toto platí i v rámci jednotlivých předmětů – jsou snad dějiny Španělska pro české děti důležitější, než dějiny jejich rodné země? Závěr? Pokud bude učitel dávat svému předmětu a probírané látce takovou důležitost, jakou skutečně má, žáci to velmi ocení a hodiny budou daleko příjemnější.
SPORT JAKO RITUALIZOVANÉ NÁSILÍ Čerpáno Reflex17/2014 Psycholog Ciryl Hösch odpovídá ve své stránce tohoto časopisu na dotazy fanoušků. A co si tento uznávaný lékař myslí o chování fotbalových taky fanoušků? „Konrád Lorenz ve svém díle ukazuje, že sport je ritualizovaným násilím, a hraje tak ve vývoji lidstva nedocenitelnou úlohu při zneškodňování a kanalizaci vnitrodruhové agrese. Lorenz říká, že přátelské utkání v kopané nám dnes uspokojivě vynahradí vypálení sousední vesnice. Dříve se muži vyzbrojili, posilnili a vytáhli za humna, kde pobili nepřátele, znásilnili ženy, odvlekli děti a zapálili stodoly. Dnes totéž probíhá tak, že objednají autokar a odjedou jako „hosté“ k „domácím“ na „přátelské“ utkání ve fotbale, kde za ně jedenáct obětavců sehrává ritualizovaný souboj podle předem daných omezujících pravidel, přičemž doprovodné emoce vítězů a poražených jsou skoro stejné jako dřív, jen ztráty na životech a škody na majetku jsou podstatně menší. Není pochyb, že sport s sebou přináší řadu rizik a negativních jevů. Přesto mám za to, že navzdory zkorumpovaným bafuňářům a fotbalovým soudcům je ve vztahu k sousední vesnici přátelské utkání v kopané nesrovnatelně prospěšnější než vypálení příbytků, krádež dobytka, pobití mužů a znásilnění žen.“
36.