Texty z ČJ do NJ ORCHESTR a SBOR UNIVERZITY KARLOVY v PRAZE (OSUK) Stejně jako ostatní evropské univerzity mají svůj sbor a orchestr, ani naše Alma Mater nezůstává pozadu. Je nám ctí představit vám Orchestr a Sbor Univerzity Karlovy, hudební těleso, které bylo založeno z popudu hudbymilovných studentů UK v roce 2001 tehdejším rektorem Prof. Ing. Ivanem Wilhelmem, CSc. a které při rozličných slavnostních příležitostech nadšeně reprezentuje Univerzitu Karlovu. Od svých počátků je OSUK v pevných rukách šéfdirigenta a sbormistra Haiga Utidjiana, jenž má bohaté zkušenosti s vedením profesionálních i amatérských těles ve Velké Británii i jinde v Evropě. Historicky první společné veřejné vystoupení OSUK se konalo ve Valdštejnské zahradě na zahradní slavnosti pořádané Spolkem absolventů a přátel UK dne 26. června 2002. Od té doby vystoupil Orchestr a sbor UK ve slavnostních prostorách Karolina, Klementina, Českého muzea hudby, Betlémské kaple, Smetanovy síně Obecního domu a v mnohých kostelech v Praze i jinde v republice (kostel sv. Jiljí, kostel Nejsv. Salvátora, kostel sv. Josefa na Malé Straně, kostel sv. Jana Křtitele ve Svatém Janu pod Skalou a další). V roce 2006 se OSUK představil v Pantheonu Národního muzea při slavnostním předávání budovy bývalého Federálního shromáždění za přítomnosti vážených hostů včetně českého premiéra a na setkání pražského primátora s premiérem a dalšími váženými hosty byl OSUK opět pozván do Národního muzea 29. dubna 2008. OSUK každoročně koncertuje pro Spolek absolventů a přátel UK a pro Hlávkovu nadaci, tradičně pořádá také vánoční koncerty a příležitostně spojuje své síly a nadšení s dalšími domácími i zahraničními soubory. V rámci spolupráce s univerzitním sborem z Nijmegen byl letos OSUK pozván do Holandska zahrát a zazpívat Dvořákovo mistrovské dílo Stabat Mater, které s velkým úspěchem provedl společně s holandským sborem v Českém muzeu hudby 29. dubna letošního roku. Společným zájmem Orchestru a sbou UK je kromě nadšené snahy o smysluplné a kvalitní muzicírování také řada nehudebních a polohudebních aktivit, jako například zimní radovánky na horách, cyklovýlety, plesy pořádané u příležitosti založení souboru či setkání v hospůdce po pravidelných středečních zkouškách. ORCHESTR Orchestr Univerzity Karlovy v Praze má v současnosti přes padesát členů, nadšených amatérských muzikantů z řad českých i zahraničních studentů. Věnuje se především interpretaci děl světových i českých skladatelů, a to od období baroka až po současnost. V repertoáru tak nechybí skladby J. S. Bacha, J. Haydna, W. A. Mozarta, L. Beethovena, A. Dvořáka, B. Smetany, G. Faurého, F. Poulenca, D. D. Šostakoviče či I. Stravinského, které pravidelně uvádí na koncertech v Praze, ale i mimo hlavní město. Orchestr UK se svou hudbou snaží potěšit nejen svou Almu Mater, ale také pomoci tam, kde je třeba. Proto mezi jeho činnosti patří i několik benefičních koncertů pro Thomayerovu nemocnici v Krči, nadaci Archa či vystoupení, jehož výtěžek byl věnován na záchranu barokního kostela sv. Kříže v Liberci. Vedle Sboru Karlovy Univerzity v současné době orchestr úzce spolupracuje mimo jiné s Komorním orchestrem Vysoké školy ekonomické a se smíšeným pěveckým sborem Slavoš. O úspěšném vývoji tělesa a jeho dalším růstu svědčí i smělé plány do budoucna. Ke svému osmému výročí plánuje vydat CD, na kterém nebudou chybět ty nejlepší kousky z repertoáru. Na konci příštího akademického roku se orchestr navíc chystá na své první zahraniční turné do italské Pisy.
1
SBOR Sbor Univerzity Karlovy v Praze tvoří v současnosti třicet nadšených studentů a čerstvých absolventů Univerzity Karlovy, kteří do svých řad každoročně přijímají také zahraniční zpěváčky ze studijního programu Erasmus. Sbor spolupracuje rovněž s vynikajícími profesionálními sólisty z Opery Národního divadla či Opery Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Tak jako málokterý pěvecký sbor se Sbor UK těší z inspirativní spolupráce s vlastním orchestrem a užívá výhod, které tato úzká spolupráce skýtá. Repertoár Sboru UK díky tomu může zahrnovat velká díla světové i domácí klasické tvorby, za všechny jmenujme Händel: Mesiáš (výběr) a Zadok the priest, Haydn: Stvoření světa (výběr), Dvořák: Stabat Mater, Beethoven: Halleluja (Kristus na hoře olivetské), Jan Jakub Ryba: Česká mše vánoční, z modernější tvorby pak díla Faurého, Coplanda a dalších. Nechybí však ani drobnější skladby v a capella provedení, například Poulencovy Chansons Francaises či výběr českých lidových písní. Zkoušky sboru probíhají každou středu ve sbormistrově „skromném krcálku“, jak on sám důvěrně nazývá svůj letenský byt, který byl pro účely zkoušek odhlučněn a jehož dominantou je klavír z dvacátých let minulého století. Atmosféra zkoušek bývá velmi přátelská, společná snaha o hudbu je radostným procesem tvoření. Sbormistrův zápal je nakažlivý a přenáší se jeho energickými expresivními gesty i na zpěváky. Nadšení mladých muzikantů dokládají i slova sbormistra Haiga Utidjiana: „Nesmírně mě těší, že se všichni snaží o svůj nejlepší výkon a velice laskavým způsobem umožňují, aby moje vize, moje interpretace byla co nejpřesvědčivější. A tahle sympatie, tahle dobrá vůle jsou cennější než zlato. Protože když ji máte, lze udělat všechno.“ ŠÉFDIRIGENT Haig Utidjian studoval na univerzitách v Sussexu, Londýně a Cambridgi, na Accademie Chigiana v Sieně a na Vysoké škole Guildhall School of Music and Drama v Londýně, kde v roce 1995 absolvoval jako dirigent. Získal dirigentskou cenu Ricordi a stal se vítězem soutěže Boba Hardinga o stipendium pro mladé dirigenty. Dále prohluboval své vzdělání s Carlem Mariou Giulinim v Miláně, Richardem Schumacherem ve Valsoldě a Vilémem Tauským (který byl studentem Janáčka, Suka a Talicha) v Londýně. Pro svůj velký zájem o českou hudbu byl pozván Jiřím Bělohlávkem na roční stáž na pražskou Akademii múzických umění, kde navštěvoval specializované konzultace s Františkem Vajnarem a Josefem Kuchinkou a studoval u skladatele Juraje Filasa. Od té doby se Haig intenzivně věnuje propagaci české hudby ve světě. Haig debutoval v Londýně s Komorním orchestrem Barbicana v roce 1997. Řadu let byl šéfdirigentem Komorního orchestru Sussexu (s nímž pravidelně koncertoval v Královské kapli v Brightonu), uměleckým šéfem The Ensemble Duparc a šéfdirigentem symfonického orchestru a sboru Beethovenovy společnosti Cambridgeské univerzity (do jejichž repertoáru uvedl několik významných děl Druhé vídeňské školy). Také hostoval na různých místech v Anglii, ve Skotsku (jako hostující sbormistr sboru Královského skotského národního orchestru), v Jersey (zahajovací koncert I. mezinárodního festivalu), v Belgii (Jonge Filharmonie), v Itálii (Festival del Piccolo Mondo Antico), ve Francii (Festival International Albert-Roussel), v Polsku (Dolnoslezská státní filharmonie) a v Arménii (Arménská filharmonie). V České republice Haig Utidjian dirigoval koncerty v Praze, Teplicích, Mariánských Lázních, Berouně a v Ústí nad Labem, kde také působil jako asistent v Městském divadle. Podílel se na inscenaci Lišky Bystroušky a Netopýra a nastudoval s orchestrem představení Zahradnice z lásky, které bylo provedeno ve Stavovském divadle v Praze. Jeho spolupráce s orchestrem vyústila ve jmenování hlavním dirigentem Severočeského komorního orchestru.
2
Mezi další české orchestry, které v nedávné době dirigoval, patří Pražská komorní filharmonie, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Severočeská filharmonie Teplice, Západočeský symfonický orchestr Mariánské Lázně, Komorní filharmonie Pardubice, Komorním orchestr České akademie věd apod. V květnu 2001 Haig Utidjian přijal nabídku od rektora Univerzity Karlovy ujmout se vedení nově založeného, oficiálního univerzitního Orchestru a sboru UK. Nyní spolupracuje také s Komorním orchestrem Vysoké školy ekonomické v Praze, smíšeným pěveckým sborem "Slavoš" v Berouně a divadlem F.X. Šaldy v Liberci, kde mimo jiné dirigoval spojené síly libereckého divadla a Opery z německého Görlitzu při inscenaci Mussorgského Borise Godunova. Od roku 2007 je Haig také šéfdirigentem Evropského orchestru lékařských studentů. http://mujweb.cz/www/haig/hu.html Rozhovor s šéfdirigentem Orchestru a sboru Univerzity Karlovy Haigem Utidjianim vyšel 23. 4. 2007 na i-Foru v rubrice Rozhovory & portréty ORCHESTER und CHOR der KARLSUNIVERSITÄT in PRAG Genauso wie die anderen europäischen Universitäten haben ihren Chor und Orchester, so bleibt auch unsere Alma Mater nicht zurück. Es ist uns eine Ehre Ihnen das Orchester und den Chor der Karlsuniversität (tschechisch Orchestr a sbor Univerzity Karlovy = OSUK) vorzustellen, einen Klangkörper, der auf Anlass der musikliebenden Studenten der Karlsuniversität im Jahre 2001 von dem damaligen Rektor Prof. Ing. Ivan Wilhelm, CSc. gegründet wurde und der die Karlsuniversität bei unterschiedlichen festlichen Anlässen begeistert repräsentiert. Seit seinen Anfängen ist OSUK in festen Händen des Chefdirigenten und Chorleiters Haig Utidjian, der reiche Erfahrungen mit der Leitung sowohl professioneller als auch nichtprofessioneller Klangkörper in Großbritannien und anderswo in Europa. Der historisch erste gemeinsame Auftritt OSUKs fand am 26. Juni 2002 bei einem vom Verein der Absolventen und Freunden der Karlsuniversität veranstalteten Gartenfest im Wallenstein-Garten statt. Seitdem trat das Orchester und der Chor der Karlsuniversität in Prunksälen des Karolinums, des Klementinums, des Tschechischen Museums der Musik, der Betlehemskapelle, im Smetana-Saal des Gemeindehauses und in vielen Kirchen in Prag und anderswo in der Tschechischen Republik (St.-Jilji-Kirche, Salvatorkirche, Kleinseitner Josefskirche, St.-Johann-Baptist-Kirche in Svatý Jan po Skalou und andere). 2006 hat sich OSUK in Pantheon des Nationalmuseums bei der festlichen Übergabe des Gebäudes der ehemaligen Nationalversammlung im Beisein von geehrten Gästen samt dem tschechischen Premier vorgestellt und zur Begegnung des Premiers mit dem Bürgermeister Prags wurde OSUK wieder am 28. April 2008 eingeladen. OSUK konzertiert alljährlich für den Verein der Absolventen und Freunden der Karlsuniversität und für Hlávka-Stiftung. OSUK veranstaltet traditionell auch Weihnachtskonzerte und verbindet gelegentlich seine Kräfte und Begeisterung mit anderen hiesigen und ausländischen Ensembles. Im Rahmen der Zusammenarbeit mit dem Universitätschor aus Nijmegen wurde OSUK in diesem Jahr in die Niederlande eingeladen um dort Dvořáks Meisterwerk Stabat Mater zu singen und zu spielen, das er am 29. April dieses Jahres zusammen mit dem niederländischen Chor mit großem Erfolg im Tschechischen Museum der Musik aufgeführt hat. Das gemeinsame Interesse des Orchesters und des Chors der Karluniversität ist außer der begeisterten Bemühung um sinnvolles und hochwertiges Musizieren auch eine Reihe von nichtmusikalischen und halbmusikalischen Aktivitäten, wie zum Beispiel Winterspaß in den Bergen, Ausflüge mit Fahrrad, Bälle zum Gründungstag des Ensembles oder Begegnungen in der Kneipe nach den regelmäßigen Mittwochsproben.
3
ORCHESTER Das Orchester der Karlsuniversität in Prag hat zur Zeit über fünfzig Mitglieder, begeisterte Amateurmusikanten aus den Reihen sowohl tschechischer als auch ausländischer Studenten. Es widmet sich Interpretation von Werken nicht nur tschechischer Komponisten und zwar vom Barock bis zur Gegenwart. Im Repertoar findet man Kompositionen von J. S. Bach, J. Haydn, W. A. Mozart, L. v. Beethoven, A. Dvořák, B. Smetana, G. Fauré, F. Poulenc, D. D. Schostakovitsch oder I. Strawinski, die es regelmäßig in Konzerten auch außerhalb der Hauptstadt aufführt. Das Orchester der Karlsuniversität bemüht sich mit seiner Musik nicht nur seine Alma Mater zu erfreuen sondern auch dort zu helfen, wo ein Bedürfnis entsteht. Deswegen gehören zu seiner Tätigkeit auch einige Benefizkonzerte für die Thomayer Krankhaus in Krč, Archa-Stiftung oder ein Auftritt dessen Ertrag für die Rettung der barocken Heilig-Kreuz-Kirche in Liberec diente. Neben dem Universitätschor arbeitet das Orchester unter anderen mit dem Kammerorchester der Ökonomischen Hochschule und mit dem gemischten Chor Slavoš eng zusammen. Von der erfolgreichen Entwicklung des Orchesters und seiner künftigen Progression zeugen auch die kühnen Pläne für die Zukunft. Zu seinem 8. Jahrestag hat es vor eine CD aufzunehmen, auf der die besten Stücke aus dem Repertoir nicht fehlen werden. Am Ende des nächsten akademischen Jahres bereitet sich das Orchester auf seine erste Auslandstournee nach Pisa in Italien. CHOR Den Chor der Karlsuniversität in Prag bilden zur Zeit dreißig begeisterte Studenten und frische Absolventen der Karlsuniversität, die in ihre Reihen alljährlich auch die ausländischen Sänger aus dem Erasmus-Studium-Programm aufnehmen. Der Chor arbeitet ebenfalls mit hervorragenden professionellen Solisten aus der Oper des Nationaltheaters in Prag oder des F.-X.-Šalda-Theater in Liberec zusammen. Nur wenige Chöre dürfen sich aus der inspirierenden Zusammenarbeit mit einem eigenen Orchester freuen und die Vorteile zu genießen, die diese enge Zusammenarbeit hervorbringt. Repertoire des Universitätschors kann daher große Werke sowohl der einheimischen als auch der ausländischen Komponisten, unter anderen Händels Messias (Auswahl) und Zadok the Priest, Haydns Schöpfung (Auswahl), Dvořáks Stabat Mater, Beethovens Halleluja aus dem Oratorium „Christus am Ölberge“, die böhmische Weihnachtsmesse von J. J. Ryba, aus der modernerer Musik Werke von Fauré, Copland und Anderen. Es fehlen jedoch nicht einmal die kleineren a capella Kompositionen, z. B. Chansons Françaises von Poulanc oder eine Auswahl der tschechischen Volkslieder. Die Chorproben finden mittwochs in Chorleiters Wohnung in Letná statt, die für diesen Zweck so eingerichtet wurde den Lärm zu isolieren und deren Dominante das Klavier aus 20er Jahre des letzten Jahrhunderts bildet. Die Probenatmosphäre ist sehr freundlich, denn die gemeinsame Mühe um die Musik wird zu einem fröhlichen Prozess des Schaffens. Der Feuereifer des Chorleiters ist ansteckend und überträgt sich durch seine energischen expressiven Gesten auch auf die Sänger. Von der Begeisterung der jungen Musikanten zeugen auch die Worte des Chorleiters Haig Utidjians: „Es freut mich unendlich, dass sich alle um ihre beste Leistung bemühen und auf einer sehr netten Art und Weise ermöglichen, dass meine Vision, meine Interpretation möglichst überzeugend wäre. Und diese Sympathie, dieser gute Willen ist wertvoller als das Gold. Denn wenn Sie dies haben, dann kann man alles machen.“ CHEFDIRIGENT Haig Utidjian studierte an den Universitäten in Sussex, London und Cambridge, an der Accademie Chigiana in Siena, an der Hochschule Guildhall School of Music and Drama, wo
4
er 1995 als Dirigent absolvierte. Er hat den Dirigentenpreis Ricordi und das Wettbewerb Bob Hardings um Stipendium für junge Dirigenten gewonnen. Seine Ausbildung hat er mit Carlo Maria Giulini in Milan, Richard Schumacher in Valsolda und Vilém Tauský (Schüler von Janáček, Suk und Talich) in London. Für sein großes Interesse für die tschechische Musik wurde er von Jiří Bělohlávek zu einem einjährigen Studienaufenthalt an der Prager Akademie der musischen Künste eingeladen, wo er spezialisierte Konsultationen bei František Vajnar, Josef Kuchinka besuchte und wo er beim Komponisten Juraj Filas studierte. Seitdem widmet sich Haig intensiv der Verbreitung der tschechischen Musik in der Welt. Haig debütierte 1997 mit dem Kammerorchester Barbicana in London. Einige Jahre war er Chefdirigent des Kammerorchesters von Sussex, (mit dem er regelmäßig in der Chapel Royal in Brighton konzertierte), musikalischer Leiter des Ensembles Duparc und Chefdirigent des Sinfonieorchesters und Chors der Beethoven Gesellschaft an der Universität Cambridge (in deren Repertoire er einige bedeutende Werke der Zweiten Wiener Schule einführte). Er gastierte auch an verschiedenen Orten Englands und Schottlands (als gastierender Dirigent des Chors von Royal Scottish National Orchestra), in Jersey (Eröffnungskonzert des I. Internationalen Festivals), in Belgien (Jonge Filharmonie), in Italien (Festival del Piccolo Mondo Antico), in Frankreich (Festival International Albert-Roussel), in Polen (Niederschlesische Staatsphilharmonie) und in Armenien (Armenische Philharmonie). In der Tschechischen Republik dirigierte Haig Utidjian Konzerte in Prag, Teplice, Mariánské Lázně, Beroun und in Ústí nad Labem, wo er als Assistent in der Stadttheater wirkte. Er hat an den Inszenierungen der Oper Das schlaue Füchslein und der Operette Fledermaus teilgenommen. Mit dem Orchester hat er die Vorstellung Die Gärtnerin aus Liebe einstudiert, die im Ständetheater aufgeführt wurde. Seine Zusammenarbeit mit dem Orchester mündete in der Ernennung zum Hauptdirigenten des Nordtschechischen Kammerorchesters. Unter die anderen tschechischen Orchester, die er in der letzten Zeit dirigierte, gehören die Prager Kammerphilharmonie, das Sinfonieorchester des Tschechischen Rundfunks, die Nordtschechische Philharmonie Teplice, das Westtschechische Sinfonieorchester Mariánské Lázně, die Kammerphilharmonie Pardubice, das Kammerorchester der Tschechischen Akademie der Wissenschaften usw. Im Mai 2001 nahm Haig Utidjian das Angebot vom Rektor der Karlsuniversität an, das neu gegründete offizielle Orchester und den Chor der Karlsuniversität künstlerisch zu leiten. Zur Zeit arbeitet er auch mit dem Kammerorchester der Ökonomischen Hochschule in Prag, mit dem gemischten Chor „Slavoš“ in Beroun und mit dem F.-X.-Šalda-Theater in Liberec zusammen, wo er unter anderem die verbundenen Kräfte des F.-X.-Šalda-Theaters und der Görlitzer Oper aus Deutschland bei der Inszenierung von Boris Godunow von Musorgski. Seit 2007 ist Haig auch Chefdirigent des Europäischen Orchesters der Medizinstudenten. http://mujweb.cz/www/haig/hu.html Interview mit dem Chefdirigenten des Orchesters und Chors der Karlsuniversität Haig Utidjian erschien am 23. 4. 2007 in i-Forum in der Rubrik Interviews & Portraits.
5
Úryvek z příspěvku pro ročenku Formica (Zpravodaj pro aplikovaný výzkum a ochranu lesních mravenců) Lesní mravenci r. Formica vytvářejí veliká mraveniště, v nichž počet dělnic dosahuje až několika milionů. Jejich nadzemní částí je kupa hlavně z jehličí, drobných stébel a větviček. V ní jsou četné chodby a komůrky s mravenčími vajíčky, larvami a kuklami. V hloubi mraveniště jsou ukryty i mravenčí samičky (královny) snášející vajíčka. Potrava mravenců sestává ze dvou nejdůležitějších složek - ze sladké medovice, kterou získávají od mšic a z hmyzu, který loví na zemi i v korunách stromů. Význam lesních mravenců spočívá hlavně v tlumení nebezpečných hmyzích škůdců, ve zvyšování úrodnosti lesních půd a v rozšiřování semen mnohých rostlin. V mraveništích bývají larvy brouka zlatohlávka a vrbaře čtyřčetného, které zde prodělávají svůj vývoj. Mraveniště narušují někteří ptáci, černá zvěř a někdy i nezodpovědní lidé. Proto jsou některá z nich chráněna ochrannými kryty. Osamocené mravence loví do svých sypkých trychtýřovitých pastí larva mravkolva. Die Waldameisen bilden große Ameisenhaufen, in deren die Zahl der Arbeiterinnen bis zu mehreren Millionen reicht. Ihr oberirdischer Teil ist ein Hügel vor allem aus Nadeln, kleinen Grashalmen und kleinen Zweigen. Im Hügel gibt es viele Gänge und Kämmerchen mit Ameiseneier, -larven und -puppen. In der Tiefe des Ameisennestes sind auch Ameisenweibchen (Königinnen) versteckt, die die Eier legen. Die Nahrung der Ameisen besteht aus zwei wichtigsten Teilen – aus süßem Honigtau, die die Ameisen von Läusen bekommen und aus Insekten, die sie sowohl am Boden als auch in Baumkronen jagen. Die Waldameisen haben für die Gesundheit des Waldes eine große Bedeutung – sie vernichten gefährliche Insektenwaldschädlinge, erhöhen die Bodenfruchtbarkeit der Wälder, verbreiten die Samen vieler Pflanzen, usw. In Ameisenhaufen leben manchmal Larven von Rosenkäfer und Vierpunktkäfer, die hier ihre Entwicklung durchleben. Die Ameisenhaufen beschädigen manchmal einige Vögelarten, Schwarzwild und auch die unverantwortlichen Menschen. Deshalb sind manche bedrohte Nester mit Schutzgeflechten geschützt. Die alleinstehenden Ameisen jagt in ihre trichterförmigen Fallen die Larve des Ameisenlöwen.
6
Farnost sv. Kateřiny v Mladých Bukách První zmínka o farnosti je zároveň i první zmínkou o Mladých Bukách. Pochází z poloviny 14. století, kdy byl ustanoven farář místního kostela. Tím formálně vznikla i farnost. Někdy po roce 1424 však Mladé Buky vlastního kněze opět ztratily a přešly do správy vlčické farnosti. Do obnovení samostatnosti v roce 1682 byla mladobucká farnost pouze filiální k farnosti vlčické. Kostel je zasvěcen sv. Kateřině Alexandrijské – panně a mučednici. Byl postaven někdy ve druhé polovině 14. století (snad 1384), pravděpodobně ze dřeva. Kamenný kostel mohl být postaven až ve druhé polovině 15. století v pozdně gotickém slohu, který později posloužil jako presbytář dnešního kostela. Současný presbytář je sklenut křížovou klenbou na klínových zkosených žebrech, vybíhajících ze zdí bez konzol. Při restaurátorském průzkumu v presbytáři v roce 1999, byly na východní stěně nalezeny malby. Jedná se s největší pravděpodobností o iluzivní oltář, patrně pozdně barokní nebo rokokový. Za pravoúhle zakončeným presbytářem je v ose kostela přistavěna sakristie s křížovou hřebínkovou klenbou. K rozsáhlým stavebním změnám na kostele došlo v letech 1777 až 1787, toto datum je vytesáno na ostění hlavního vchodu. Zednický mistr Jan Jeschek tehdy nechal změnit tvar i umístění oken jak v lodi, tak v presbytáři a obvodové zdi byly zvýšeny o jeden metr. Klenba v presbytáři však zůstala v původní výšce a zvýšen byl pouze strop v lodi. Předtím mohl být dřevěný stejně, jako je tomu v sousedním kostele sv. Václava v Horním Starém Městě. Triumfální oblouk, který spojuje loď s presbytářem je půlkruhový a loď je sklenuta valeně s výsečemi nad osmi okny. Kruchta zaplňuje čtvrtinu lodi a stojí na dvou toskánských pískovcových sloupech. Varhany pocházejí z roku 1924, v současné době jsou však mimo povoz a sbírají se peníze na jejich opravu a rozšíření. Při bohoslužbách se proto zatím používá varhanní pozitiv z dílny místního varhanáře Víta Mišoně, který sem byl instalován v roce 2000. Pozdně gotická kamenná křtitelnice snad ze 16. století s torzem postavy sv. Barbory u nohy byla umístěna na evangelijní straně presbytáře. Víko je dřevěné, patrně z barokní doby a bylo zakončeno skupinou Kristova křtu, která byla na počátku 90. let odcizena. Křtitelnice je evidována v seznamu památek pod r. č. 1399. V první polovině 90. let byl kostel celkem třikrát vykraden, přičemž při první krádeži v březnu 1991 byly odcizeny nejvzácnější předměty, jako např. dřevěné sochy, svícny a bohoslužebné nádobí. Následně byl instalován zabezpečovací systém. Kompletní oprava kostela proběhla v letech 1997 – 2000 za významné finanční podpory rodačky z Kalné Vody Angely Weidner, která nyní žije v Německu. Při opravě byl presbytář vydlážděn světle krémovým mramorem ze severoitalského Botticina a tmavohnědým mramorem z českého Slivence, ze stejných materiálů je i obětní stůl, ambon a sedile. Řešení presbytáře navrhl renomovaný akademický sochař Petr Váňa. Pod dlažbu bylo instalováno podlahové vytápění. Kompletně opravený kostel byl znovu slavnostně otevřen 26. srpna 2000 obřadem žehnání oltáře královéhradeckým sídelním biskupem Dominikem Dukou. Od té doby se zde pořádají koncerty vážné hudby místních umělců i hostů ze zahraničí, např. z Austrálie. Zvonice, umístěna zcela netypicky samostatně, jihovýchodně od kostela byla vystavěna v roce 1599. Předtím sloužilo její přízemí jako vstupní brána na hřbitov, který se ještě v 19. století rozkládal těsně kolem kostela. V roce 1861 byla věž dostavěna do dnešní výšky. Na jižní zdi věže směrem ke hřbitovu je na úrovni prvního patra zvenku nápis v tmavě červeném pískovci Iacob Frumeti s letopočtem 1599 a nad vchodem na severní straně je dodnes dobře patrná maska z téhož materiálu jako nápis. Tato záhadná maska je v historických pramenech nazvána baphometem, což je jméno údajné modly templářů, přičemž bližší souvislost se však jeví zcela nejasně. Jiné vysvětlení podává pověst o dělníku,
7
který při stavbě věže nešťastně spadl z výšky na obličej, jelikož zmíněná maska má na čele prohlubeň. Z původních tří zvonů se dochoval se pouze jediný, zasvěcený svaté Barboře asi z roku 1520, ostatní byly zrekvírovány ve druhé světové válce. Poslední svěcení zvonů proběhlo v roce 1918. Fara byla postavena v letech 1728 – 30 podle návrhu rakouského architekta italského původu Antonína Erharda Martinelliho na místě staré budovy zbořené roku 1728. Má obdélný půdorys, jedno patro a typickou valbovou střechu. V severozápadní stěně je výklenek s barokní kamennou sochou Madony s Ježíškem, kdysi polychromovaná, pravděpodobně z nedaleké dílny M. B. Brauna v Kuksu. Fara byla naposledy opravena počátkem 80. let 20. století. V roce 2006 ztratila farnost v Mladých Bukách samostatnost a je nyní spravována farářem ze sousední farnosti v Horním Starém Městě. Kostel sv. Kateřiny v Mladých Bukách je kulturní památkou zapsanou v Ústředním seznamu kulturních památek (č. 3623) stejně tak jako křtitelnice (č. 1399) a masivní dřevěný kříž nad obloukem lodi. Pfarrsprengel „Zur Hl. Katharina von Alexandrien“ in Mladé Buky (Jungbuch) Zum ersten Mal wurde die Pfarrei und gleichzeitig auch der Ort Mladé Buky gegen die Hälfte des 14. Jahrhunderts erwähnt. Es war zur Zeit des römischen Kaisers und böhmischen Königs Karl IV. Damals wurde nämlich der erste Pfarrer angestellt, womit auch die Pfarrei entstanden worden war. Nach dem Jahr 1424 verlor die Pfarrei Mladé Buky ihren Pfarrer und trat unter die Verwaltung der benachbarten Pfarrei Vlčice über. Bis zur Wiedererrichtung der Selbstständigkeit im Jahre 1682 wurde also Mladé Buky zu einer Filiale (Schwesterpfarrei) der in Vlčice. Die Kirche ist der heiligen Katharina von Alexandrien – der Jungfrau und Märtyrerin eingeweiht. Das Kirchengebäude wurde wahrscheinlich in der zweiten Hälfte des 14. Jahrhunderts (vielleicht 1384) errichtet, vermutlich zuerst aus Holz. Die steinerne Kirche könnte erst in der zweiten Hälfte des 15. Jahrhunderts im spätgotischen Stil erbaut worden sein und nach dem Umbau diente sie als Presbyterium. Das jeweilige Presbyterium hat ein Kreuzgewölbe mit einem keilabgeschrägten Gerippe, das sich aus den konsolelosen Wänden hinausstreckt. Im Jahre 1999 wurde bei einer restauratorischen Untersuchung an der östlichen Wand des Presbyteriums ein Gemälde entdeckt. Es handelt sich höchstwahrscheinlich um einen illusionistischen Altar im Barock oder Rokoko. An der Achse der Kirche (hinter dem rechtwinkelig abgeschlossenen Presbyterium) befindet sich eine angebaute Sakristei mit Kreuzkammgewölbe. Während der Jahre 1777 bis 1787 wurden umfangreiche Umsetzungen an der Kirche durchgeführt, deswegen steht die Jahreszahl 1787 am Portalgewände eingeritzt. Der Mauermeister Jan Jeschek lies damals sowohl im Schiff als auch im Presbyterium die Form und Anbringung der Fenster ändern und die Mauern wurden um einen Meter erhöht. Die Wölbung im Presbyterium ist in der ursprünglichen Höhe erhalten geblieben und erhöht wurde nur die Schiffdecke. Vorher konnte die Kirche auch solche hölzerne Decke haben, wie z. B. die Nachbarkirche „Zur Hl. Wenzel“ in Horní Staré Město noch heute hat. Der triumphale Halbkreisbogen verbindet das Schiff und das Presbyterium, die Schiffdecke bildet ein Tonnengewölbe mit acht Ausschnitten über den Fenstern. Der Chor füllt ein Viertel des Schiffes auf und steht auf zwei toskanischen Sandsteinsäulen. Die Orgel stammt aus dem Jahr 1924, heutzutage ist sie leider außer Betrieb. Es wird Geld für ihre Restauration und Erweiterung gesammelt. Bei Gottesdiensten benutzt man daher ein Orgelpositiv, das im Jahr 2000 der einheimische Orgelbauer Vít Mišoň renovierte und installierte. Das spätgotische steinerne Taufbecken aus dem 16. Jahrhundert mit einem Torso der Figur der hl. Barbara wurde an der Evangelienseite des Presbyteriums eingebracht. Der
8
Verschlussdeckel ist aus Holz, offensichtlich aus der Barockzeit und wurde mit der Gruppe von Jesus Taufe beschlossen, die Anfang der 90-er Jahre entwendet wurde. In der ersten Hälfte der 90-er Jahre wurde die Kirche dreimal kurz hintereinander ausgeraubt, wobei gleich bei dem ersten Diebstahl im März 1991 die kostbarsten Gegenstände, wie hölzerne Statuen, Metallkerzenleuchter und liturgische Gefäße entwendet wurden. Anschließend wurde die Alarmanlage installiert. Die letzte vollständige Instandsetzung der Kirche verlief in den Jahren 1997 – 2000 dank einer bedeutsamen finanziellen Unterstützung von Angela Weidner, die in der Nachbarortschaft Kalná Voda geboren wurde und heute in Deutschland lebt. Während der Instandsetzung wurde das Presbyterium mit dem norditalienischen hellen Botticino-Marmor und mit dem tschechischen dunkelbraunen Slivenec-Marmor ausgepflastert. Aus dem selben Material wurde auch der Altartisch, Ambo und Sedilie erzeugt. Die architektonische Lösung des Presbyteriums entwarf der renommierte akademische Bildhauer Petr Váňa. Die Bodenheizung wurde unter die Pflasterung eingebaut. Die vollständig renovierte Kirche wurde am 26. August 2000 mit dem feierlichen Segnen des Altartisches von Königgrazer Residenzbischof Dominik Duka wiedereröffnet. Seitdem dient diese Kirche nicht nur den kirchlichen Zwecken, sondern sie wird auch zum beliebtesten Aufführungsort zahlreicher heimischer und ausländischer Tonkünstler. Der Glockenturm, der im Jahr 1599 erbaut wurde, steht seltsamerweise selbständig südwestlich von der Kirche. Zuvor diente sein Erdgeschoss als Eingangstor zum alten Friedhof, der sich noch im 19. Jahrhundert rings der Kirche ausdehnte. 1861 wurde der Turm in heutige Höhe emporgehoben. In der südlichen Wand, die zum gegenwärtigen Friedhof gewendet ist, wurde an der Ebene des ersten Stockes eine dunkelrote Sandsteintafel eingemauert, die eine Anschrift „Iacob Frumetti 1599“ trägt – den Namen des vermutlichen italienischen Architekten und die Jahreszahl des Baues. Über dem Eingang an der nördlichen Seite ist bisher gut erkennbare Maske aus dem selben Material wie die Anschrift. Diese geheimnisvolle Maske wird in den alten historischen Quellen als „Baphomet“ erwähnt, d.h. ein Götze der Tempelritter, dessen Zusammenhang zu diesem Turm jedoch völlig unklar scheint. Laut einer Sage sollte diese Maske an einen Arbeiter erinnern, der bei dem Aufbau des Turmes unglücklicherweise auf das Gesicht herabstürzte – daher die Vertiefung in der Stirn der Maske. Aus drei ursprünglichen Glocken ist bis heute nur eine erhalten geblieben und zwar glücklicherweise die älteste, die im Jahre 1520 der heiligen Barbara eingeweiht wurde. Die anderen Glocken wurden während des zweiten Weltkrieges zusammenschmolzen. Das letzte Glockenweihfest fand im Jahre 1918 statt. Das Pfarrhaus wurde in den Jahren 1728 bis 30 dem Vorschlag des österreichischen Architekten mit italienischen Wurzeln Anton Erhard Martinelli zufolge gebaut. Es steht an der Stelle des alten 1728 abgerissenen Gebäudes. Das Haus hat einen viereckigen Grundriss, ein Stockwerk und ein typisches Walmdach. In der nordwestlichen Wand befindet sich eine Nische mit etwa 1,7 Meter großer Barockstatue von Jungfrau Maria mit Jesuskind, früher polychrom, höchstwahrscheinlich aus der Werkstatt von Matthias Bernard Braun, der im unweiten Hospital Kukus wirkte. Das Pfarrhaus wurde im Laufe der 80er Jahre des 20. Jahrhunderts gründlich renoviert. Seit 2006 verlor die Pfarrei in Mladé Buky ihre Selbständigkeit und wird jetzt durch den Pfarrer aus Horní Staré Město administriert. Die Hl. Katharina Kirche in Mladé Buky ist als Kulturdenkmal in der Kulturdenkmalliste eingetragen (unter der Nummer 3623) genauso wie das Taufbecken (Nr.1399) und das massive Holzkruzifix, das über dem Triumphbogen hängt.
9
stravování: vlastní, polopenze 105,- Kč, plná penze 170,- Kč dle dohody
mimosezónní slevy zejména pro skupiny a členy YMCA
ubytování: od 180,- Kč za lůžko a noc 2-6 lůžkové pokoje se sociálním zařízením vlastním nebo společným
15 pokojů - sociální zařízení vlastní nebo společná bezbariérový apartmán v přízemí kaple, 2 společenské místnosti, jídelna, kuchyňka, lyžárna, sušárna, stolní tenis, ohniště, hřiště, pískoviště internet, telefon, fax, kopírka doprava mikrobusem
lyžování (vlek a lyžařská škola pro děti 600 m od domu), skiparky Černá Hora, Pec p. Sněžkou, Mladé Buky ad. skibus zdarma udržované běžecké trasy sáňkování a bobování pro děti hned za domem turistika, cykloturistika, přírodní a historické památky aquacentrum, solární centrum, masáže koncerty, kina, taneční kluby, výstavy … ad.
www.alberice.setkani.org
Tel: +420 736 537 122; +420 499 874 152; E-Mail:
[email protected]
tel: 736 537 122; 499 874 152; e-mail:
[email protected]
Weitere Infos und Bestellungen:
Unterkunft: ab 180,- Kč pro Bett pro Nacht 2- bis 6-Bett-Zimmer mit privatem Bad und WC oder auf dem Gang • Nebensaison-Ermäßigungen besonders für Gruppen und YMCA-Mitglieder • Verpflegung: eigene, Halbpension 105,- Kč, Vollpension 170,- Kč nach Verabredung Zur Verfügung: • 15 Zimmer – privates oder gemeinsames Bad und WC • barrierefreies Appartement im Erdgeschoss • Kapelle, 2 Gesellschaftsräume, Speisezimmer, Küche, Skiraum, Trockenraum, Tischtennis, Feuerstelle, Sandkiste, Spielplatz, Parkplatz • Internet, Telefon, Fax, Kopierer • Mikrobus-Transport Breite Auswahl der Freizeitaktivitäten in der Umgebung: • Skifahren (Lift und Skischule für Kinder 600 m vom Haus), Skiparks Černá Hora, Pec p. Sněžkou, usw. • Skibus gratis • Präparierte Langlauf-Loipen • Rodeln und Schlittenfahren für Kinder hinter dem Haus • Turistik, Rad fahren, Naturschönheiten und Sehenswürdigkeiten • Aquazentrum, Solarium, Massagen • Konzerte, Kinos, Tanzklubs, Ausstellungen, usw.
•
FREIZEIT, SPORT, TURISTIK, ERLEBNIS- UND BILDUNGSVERANSTALTUNGEN FÜR FAMILIEN UND GEMEINSCHAFTEN
malerisches und ruhiges Tal im Ostriesengebirge in der Nähe von Janské Lázně und Pec p. Sněžkou
www.alberice.setkani.org
Další informace a objednávky:
• • • • • •
•
Široká škála aktivit v okolí:
• •
• • •
K dispozici:
• •
•
REKREACE, SPORT, TURISTIKA ZÁŽITKOVÉ A VZDĚLÁVACÍ AKCE PRO RODINY A SPOLEČENSTVÍ
malebné klidné údolí východních Krkonoš v blízkosti Jánských Lázní a Pece p.Sněžkou
www.alberice.setkani.org
DOLNÍ ALBEŘICE 1, 542 26 HORNÍ MARŠOV Tel: +420 736 537 122; +420 499 874 152
BEGEGNUNG
DOLNÍ ALBEŘICE 1, 542 26 HORNÍ MARŠOV tel: +420 736 537 122; +420 499 874 152 www.alberice.setkani.org
DER
Erholungs- und Bildungszentrum der Bürgervereinigung YMCA Begegnung
HAUS
rekreační a školící středisko občanského sdružení YMCA Setkání
DŮM SETKÁNÍ
