Čtenářský deník
Jaroslav Hradil, III.B
Kytice Autor: Karel Jaromír Erben byl český historik, právník, spisovatel, básník, překladatel, sběratel lidových písní a pohádek a představitel romantismu. Narodil se v listopadu 1811 v Miletíně a dožil se 59 let. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové, pracoval v Královské české společnosti nauk a byl sekretářem Českého muzea, poté byl archivářem Prahy. Mezi jeho díla se řadí například Prostonárodní české písně a říkadla, Písně národní v Čechách a nejznámější Kytice z pověstí národních, zkráceně Kytice. Nakladatelství: Albatros Rok vydání: 1976 Básně: 1. Kytice 2. Poklad 3. Svatební košile 4. Polednice 5. Zlatý kolovrat 6. Štědrý den 7. Holoubek 8. Záhořovo lože 9. Vodník 10. Vrba 11. Lilie 12. Dceřina kletba 13. Věštkyně Personifikace: Poklad: Dávno kostelíček zbořen, umlkly již zvonka zvuky; a kde někdy stály buky, sotva jaký hnije kořen. ...nezmírněno v srdci žele, slza v oku nezhynula. I když výse slunce stálo,... Zlatý kolovrat:
A oči v důlky položil, a zhaslý oheň zas ožil; a panna vůkol pohlížela - však nikoho tu neviděla, než se samotnu.
Štědrý den: Vlažný větřík laškuje po osení mladém; sad i pole květovým přioděny vnadem;... Metafory: Štědrý den: Umřela, ach umřela panenská lilie! Poklad:
A ve hrozném předtušení běží žena — ach neběží, letí, letem ptáka letí, lesem, strání ji viděti,..
Svatební košile:
Epitetony: Poklad:
Na stěně nízké světničky byl obraz boží rodičky, rodičky boží s děťátkem, tak jako růže s poupátkem.
Dvéře tu jsou otevřeny do nejskvělejšího sálu; zlatem jen se svítí stěny, strop rubíny vyložený, pod ním sloupy ze křišťálu.
Svatební košile:
Bys byla jinak jednala, zle bysi byla skonala: tvé tělo bílé, spanilé, bylo by co ty košile!
Záhořovo lože:
Zastavil se poutník, zvedna líce bledé: „Jsem zatracenec“ - odpovídá tiše „do pekla cesta má, do satanské říše!“
Poklad Postavy: matka a dítě Obsah: Jde matka s dítětem do kostela, když cestou na místě, kde bývá kámen, stojí skála. Matka se rozhodne podívat dovnitř a najde tam neskutečné množství stříbra a zlata. Odloží dítě, nabere si stříbra tolik, kolik unese, a pospíchá domů. Doma stříbro vysype a vrací se do jeskyně. Tentokrát nabere zlato, ukonejší dítě a znovu utíká domů. Když se opět vrací, skála je zpět proměněna na kámen. Uvnitř zůstalo dítě. Matka rok truchlí. Poté jednoho dne opět spatří skálu – běží dovnitř, ale tentokrát ji už bohatství nezajímá, jen objímá své rok oplakávané dítě. Úryvek: Střídavý rým: Není zvuk to zvonka jemný, tratící se v blízké stráně: dřevatě to rachot temný, zvoucí lid do chrámu páně.
A B A B
Obkročný rým: A tu z vísky k boží slávě zhůru běží zástup hojný: veský lid to bohabojný, a dnes velký pátek právě.
A B B A
Vodník Postavy: vodník, jeho žena, jejich dítě a matka ženy Obsah: Vodník si jednoho dne šije botičky a kabátek – zítra má mít svatbu. Když další den chce jít mladá panna k rybníku si vyprat prádlo, matka ji prosí, aby nikam nechodila. Panna neuposlechne a jde. Začne prát a v tu chvíli se lávka prolomila a dívku voda pohltila. Žije pod vodou dlouho a vychovává malé dítě. Každý den prosí vodníka, aby mohla aspoň na chvíli promluvit s matkou. Vodník jí to jednoho dne povolí, ale s tím, že nesmí nikoho objímat a do večera musí být zpět. Ona ho ale neuposlechne, obejme se s matkou a nevrátí se. Vodník klepe na dveře, volá, aby se vrátila, protože se musí postarat o dítě. Matka mu řekne, že ať ho přinese na práh domu. Vodník ho opravdu přinese. Ale mrtvé.
Úryvek: Sdružený rým: „Ach nechoď, nechoď na jezero, zůstaň dnes doma, moje dcero! Já měla zlý té noci sen: nechoď, dceruško, k vodě ven.
A A B B
Perly jsem tobě vybírala, bíle jsem tebe oblíkala, v sukničku jako z vodních pěn: nechoď, dceruško, k vodě ven.“
A A B B
Vrba Postavy: muž, jeho paní a babička Obsah: Muž se ptá své paní, proč je ve dne svěží, ale v noci jako mrtvá. Neodpoví mu, a tak se jde poradit za babičkou. Dozví se, že duše jeho paní v noci pobývá ve velké vrbě. Proto vezme sekeru a jde ji zkosit. Když se vrátí domů, zjistí, že jeho žena náhle zemřela. Okamžitě se rozběhne zpět k vrbě a začne ji tahat na břeh. A vrba mu poví, že má z jejího dřeva postavit kolébku, aby dítě neplakalo a vyřezat píšťalku, aby mohlo s matkou mluviti. Úryvek: Sdružený rým: „Jaký shon to k mému domu? komu zní hodina, komu?“
A A
– „Umřela tvá paní milá, jak by kosou sťata byla;
A A
zdráva chodíc při své práci, padla, jako strom se skácí.“
A A
Hodnocení: Kniha se mi líbila, četla se dobře, jednotlivé básně měly zajímavý děj, vadily mi pouze starší výrazy.
