TÁBOR PLOUČNICE 2009 3.-14. SRPNA
HLEDÁNÍ HRADU GRÁLU
Lesy, nekonečné lesy… je začátek srpna, na obloze se tuší blíţící se úplněk. Řídnoucím lesem se k mýtině blíţí rytíř. Jeho zbroj naznačuje ţe není zvyklý vyhýbat se boji, jede pomalu, zdá se ţe hledá cestu. Kdesi daleko je svět lidí s jejich starostmi a radostmi, svět, kde se lidé rodí, umírají, hospodaří a obchodují, kde se modlí a odčiňují své hříchy. Lesní dívčina bez cesty bez naděje. Kam směřuje? Vede ho touha znovu objevit hrad Grálů, ale rytíř není sám, nedaleko od něj meškal početný zástup lidí a celou rozlehlou plochu louky a mýtiny pokrýval tábor. Tábor se zvolna probouzel k ţivotu, pod kotlíky v kuchyni praskal oheň. Nikdo nečekal, ţe by teplý vítr mohl přivát nějaké dobrodruţství. Nikdo nečekal, ţe by mohlo nastat něco tak vzrušujícího a významného, ţe by král Artuš usedl se svými rytíři k oslavě kolem kulatého stolu, kde si byli všichni rovni. Jak by k tomu mohlo dojít? Mladí rytíři se utábořili v krajině Monsavaltu. Nevěděli jak jsou od něj daleko, avšak věděli, ţe jej rytíři grálu mocně střeţí a ţe by to byl boj nad jejich síly. Ledaţe by se setkali s černým rytířem, nejstatečnějším z rytířů který hrad grálu hledal osamoceně jiţ mnoho let. A najednou se ocitli v úplně jiné krajině. Stačí mít jen odvahu vyjít na rytířskou stezku a naučit se rytířskému chování. Na cestě se vţdy najdou dobří pomocníci a ochránci.
3. 8. 2009
ZAČÁTEK VŠEHO. . . Vyjeli jsme ze Semil, a před táborem jsme se spojili s dětmi z Příbrami. U řeky Ploučnice už na nás čekali táborníci s mentálním postižením z Camphillu . V jeskyni jsme Merlinovi přísahali a byli rozděleni do čtyř skupin: Žlutí - rytíři slova, Červení - rytíři činu, Modří - rytíři lásky, Zelení - rytíři moudrosti. „Večer se každá skupina vydala za naprostého mlčení hledat poklad. My jsme šli na jih a našli jsme sáček s jaspisem s pásky naší barvy a papír se ctnostmi: statečností a umírněností. Žlutí šli na východ přinesli si tygří oko a víru a naději, modří ze strany západní avanturin se ctnostmi, láskou a nadějí, zelení si ze severu přinesli sodalit a ctnosti moudrost a spravedlnost. A fialovýCamphillští si jako kámen přinesli ametyst, jejich ctností byla čest.“ A tím začala naše rytířská cesta ke splnění devíti ctností…..viz. deník
PŘÍSAHA MERLINOVI „Pověst kterou obnovuji zvěstuje velkou věrnost, ženy pravé ženství, muži pravé mužství, kterou tvrdý kámen nikdy neohne.“
PRVNÍ RYTÍŘSKÝ SNĚM Slibme si navzájem rytířské kamarádství a nechť je pak připraven Artušův velký kruhový stůl.
Obohaceni o ochranné kameny a devíti ctnostmi jsme se vrátili do tábora k slavnostnímu ohni kde se konal obřad: „Velký duchu východu, záři vycházejícího slunce, nových počátků. Velký duchu jihu, ochránce úrodné země, stromů a trav. Velký duchu západu, duchu všech posvátných pramenů a řek. Velký duchu severu, neviditelný duchu vzduchu, praotče nebes. Prosíme, abychom mohli být s tebou spojeni, aby námi mohla protékat tvá síla a abychom ji mohli vyjadřovat pro dobro této planety a všech živých bytostí na ní.“
CO JSME DĚLALI? Kaţdodenní rozcvička a jídelna
Dnes ráno si každý klan rytířů navrhl svou vlajku a poté si šel dělat buď plášť, meč, kuš, šperky, keramiku, dřevěnou mísu a lžíci nebo píšťalku.
Poháry
Šperky
Meče
Kovářství
Pro střelce kuše
Pro pištce koncovka
Kdo chtěl mít na hostinu své nádobí, ... Dřevěné mísy a lžíce pro slabší, pro silnější mísy kamenné.
Pro dámy byl důležitý rytířský šat a pro rytíře plášť, někdo si ušil jen šátek a nakonec jsme vše obarvili. Středověké švadlenky by z nás měly radost.
První, den MILOSRDENSTVÍ Při čekání na Parsifala jsme mluvili o milosrdenství, co znamená umět druhému pomoci a umět odpouštět. Každá skupina se naučila znát různé byliny, z nich vybraly tu která náleţela k našemu klanu (měla léčit srdce, mysl a tělo). Z té jsme uvařili čaj, odvar, či mast. Na Havraní skále jsme našli zraněného rytíře se zlomeným srdcem Orgelůzou a vyléčili jsme ho svými bylinami. A u večerního ohně rytíři kulatého stolu rozhodli, komu bude náleţet zdatnost v milosrdenství. Matěj
Den STATEČNOSTI Získat ctnost statečnosti bylo velmi dobrodružné. Na náročné cestě nás čekalo množství úkolů, přebrodit řeku, slaňovat ze skály a nakonec do tábora dojet po řece na raftu.
JAK SE STAL PARSIFAL RYTÍŘEM Z dálky se blížil dusot koňských kopyt. Nevěděl jaký je to zvuk, ale říkal si: ,,Jestli je to ďábel neuteču před ním. Nebudu se ho bát, ale postavím se mu a zaženu ho pryč!“ Pevně sevřel svůj oštěp, z lesa vyjeli tři jezdci. Parsifal se vrhl na kolena doprostřed cesty: „Bože pomoz mi, já vím že mi pomůžeš!“ Denní stezku statečnosti jsme zvládli výborně, ale noční stezka statečnosti…… V lese jsme potkávali různé bytosti, zlé i hodné, vtipné a strašidelné. Statečně jsme to přežili.
Den SPRAVEDLNOSTI Obléhání hradu Beau- Repaire Od Parsifala jsme se dozvěděli že hrad Beau-Repaire je obležen nepřáteli a ve městě se rozhostil hladomor. Rytíř Klamádius si násilím chtěl vzít královnu Blanchefleur, ale ta ho odmítla. Klamádius očekával že město se vzdá. Rozhodli jsme se že Parsifalovi pomůžeme a pod jeho vedením jsme došli až pod Havraní skálu, k boji jsme dostali čelenky s čísly červené barvy a na skálu jsme se měli dostat tak aby nás hlídky neviděly a nevykřikly naše číslo, byli bychom mrtví. My jsme stejným způsobem zabíjeli černé hlídky. Podařilo se nám dostat nahoru získat vlajky, které nám byly ukradeny. Parsifal ve spravedlivém boji porazil zlého rytíře Klamádia a osvobodil Blanchefleur, která se stala jeho ženou.
Králův starý důvěrník radil: „Vyšlete 20 rytířů, ať vylákají červeného rytíře před hrad. Ať už boj dopadne jakkoliv, my se pokusíme vniknout do města branou.“ „Útočníci vyvrátili těžké kované dveře svrhli je na obránce a tak je pobili. Klamádius pochopil, že obléhání města je marné. Očekává červeného rytíře v souboji na louce před městem. Oba se svrhnou z koní, bijí do sebe meči, ale nakonec leží Klamádius na trávě, krev mu teče z úst a musí prosit o milost.“
Jak Parsifal přišel do hradu Grálu Za soumraku po řece připlula loďka. Ten který na ní sedí má šat zlatem vyšívaný a pozve Parsifala na svůj hrad k hostině. Je to král Rybář. Parsifal sebou bere celou svou družinu. A my jsme ve světle úplňku a ohňů svědky nevšedního zážitku. U ohně na trůnu sedí král Rybář po pravici sedá Parsifal. Krásná dívka přináší velký meč a daruje ho Parsifalovi. Další dívka přichází se vztyčeným krvácejícím kopím, obejde kruh a vrací se odkud přišla. Za ní se objeví divukrásná panna, na podložce nese pohár „GRÁL“ a v jeho záři slyšíme slova: ,,Nemožného nic tu není, čaromocí posvěcení, všechno pozemské se mění, aby došlo naplnění.“ Poté přinášejí mísu s vodou, chléb a víno. Každému z nás omyjí ruce a král nás pozve na hostinu. Vše probíhá v naprosté tichosti, král se tváří utrápeně, nikdo ani Parsifal si netroufne vyslovit otázku. „Proč trpíš králi?“ Hostina končí, Grál je odnesen a my se odebereme k spánku.
Den NADĚJE Brzy ráno nás probudí trubka, a z hradu volá panoš: „Jeď si, hlupáku, proklatá tvoje cesta, když ti náš ubohý pán nestál za to, abys otevřel tu svou línou hubu a zeptal se ho na věci, které jsi viděl. Copak jsi nepocítil ani trošku lítosti nad svým hostitelem?“ Parsifal je zoufalý. ,,Kdybych měl celý život bloudit, nemohu jinak než hledat Grál.“ Naše klany mu slibují že půjdou s ním. Před dlouhou cestou nás čeká očista a odříkání.
PRAVÁ INDIÁNSKÁ SAUNA
Přípravy byly náročné, každý dělal co mohl. Před saunou byl udělán z písku želví krunýř, který zobrazoval Zemi jak v ní věřili indiáni a od ohně, ve kterém se žhavily kameny vedla cesta, kterou nesměl nikdo překročit. Před vstupem do sauny byl každý očištěn zpěvem a bubnem. Sauna se šla po Třech kolech, první kolo jsme zasvětili vodě s písní na západ slunce, druhé zemi - kamenům a třetí přáním. Skoro všichni vydrželi až do konce
Den VÍRY Víra nás provázela celou pouť. Kdo nevěřil ten brzy odpadl. Ráno jsme vyšli z tábora a náš cíl bylo údolí Kukačka asi 2 km od Bezdězu, kde jsme měli přenocovat pod převisem. Po cestě jsme měli hledat znamení ale nic jsme nenašli, ale přesto jsme věřili že dojdeme do cíle. Cesta se vlekla, bylo horko, prodírali jsme se trním, nesli jsme těžký náklad. Teprve k večeru jsme našli náš skalní převis.
Ráno při východu slunce nás několik přišlo ke skále s otvorem. Ven vyšla ţena - poustevnice. Její obličej byl bledý a na sobě pouze ţíněnou košili a lněnou sukni. Ţila zde v odloučení a odříkání, ţiva tím co ji dala příroda. Kladla nám zvláštní otázky: „Co je pro nás smyslem života, odkud přicházíme, kam jdeme, kdo nás zradí, co je největším tajemstvím na světě…“ Při loučení nám do písku nakreslila, pomocí kruhu květ ţivota. A poradila ať nasbíráme semínka a ve tvaru květu ţivota zasadíme na hradě.
Černá madona na Bezdězu Místo jsme našli na prostoru bývalé zahrady Benediktýnů a do čtyř směrů J, V, Z, S, jsme vytvořili květ života a vysázeli semínka. Na mohyle se objevila do modrého šátku zabalená černá madona s červenou svíčkou. Z historie hradu jsme věděli, že kdysi dávno ji přinesli Benediktýni z Monsalvatu a její síla léčila. Tu naši jsme odnesli na oltář do kaple a zazpívali HALELUJA … Pak každý kdo chtěl před ní poklekl a přál si přání. Přidali se k nám také turisté, kteří si také klekli. Nakonec jsme společně zazpívali GLÓRIA … Z velké věže jsme si prohlédli náš kraj a pozorovali let orla. Grál jsme nenašli, ale naděje se zmocnila našich srdcí a vykouzlila před námi vidinu šťastného spočinutí v cíli.
Den Umírněnosti Tato ctnost vnesla do celého dne hodně vzrušení. Čekala nás bitva o Kamelot. Důležité bylo, dodělat meče a pak jsme byli rozděleni na dobré a zlé rytíře, vojáky, mágy, žoldáky… Se znalostmi základů šermířství, poučeni o tom, kde jsou hranice umírněného boje, jsme se pustili do bitvy. Začala ohromná řeţ. Někteří z nás pravidla nedodrželi a z boje byli vyloučeni. Bylo plno pláče a vzteku, umírněnost zůstala mnohdy zapomenuta.
Bitva se z lesa přenesla na louku a dobro nakonec zvítězilo, Kamelot byl zachráněn. Večer u kulatého stolu si kaţdý sáhl na vlastní svědomí a přiznal míru své umírněnosti.
Den LÁSKY Tak jak jsme těžce bojovali o ctnost umírněnosti, stejně mohutně nám šlo o konání dobra a předávání lásky. Každý jsme dostali losem (osudem) určeno komu budeme konat dobro. Ten den si skoro nikdo nemyl sám nádobí, objevovaly se nám milé pozornosti a dárečky. Teprve večer u ohně se náš dobrý osud prozradil. Bylo to krásné. Škoda, že jen jeden den.
Gavan a Orgelůza Nešťastná láska Gavana, rytíře kulatého stolu a zlé kněžny Orgelůzy, měla být dnes s naší pomocí zachráněná. Kněžna požádala Gavana o kvetoucí větvičku ze vzácného stromu, kterou jeden klan jedoucí na raftu přivezl ze zátočin Ploučnice a nechal na protějším břehu. Na břehu řeky jsme dostali stužku a v lese byl určen okruh kde byly lístky s Gavanovou básní Orgelůze, klany je musely najít a složit. V boji o rychlost jsme si mohli stužky, které znamenaly náš život, uloupit a pro nový si dojít přes vodu k čarodějnici, která nám ho za vyřešení hádanky darovala. Všechny klany báseň složily a darovaly Gavanovi. Toho nejhorší úkol teprve čekal. Pyšná Orgelůza ho poslala přes ďáblovu strž na protější břeh pro vzácný květ. A tak se Gavan nerozmýšlel a vrhl se doprostřed dravé a hluboké bystřiny. A tu pyšná kněžna zbledla tiše vykřikla, z očí ji vyhrkly slzy: „To je konec, bože! Vždyť já ho miluji!“ A tu se zmáčený Gavan objevil a podal květ Orgelůze. „Chtěla bych slyšet z vašich úst, že mi odpouštíte.“ Síla lásky zvítězila.
Den MOUDROSTI Stuha moudrosti na které bylo vyšito písmo z drahokamů, pojednává o stezce devíti květů devíti ctností vedoucích ke spáse. Kdo takovou stuhu vlastní, může se pyšnit rytířstvím. Každé ráno jsme si vyšívali na pásek s naší barvou symboly získaných ctností. S každým nastávajícím dnem se nám zaplňoval a k ctnostem přibývaly získané drahokamy.
Denní a noční stezka moudrosti Malé skupinky se po indiánských znameních vydaly do lesů. Po cestě je čekali moudří rytíři a zkoušeli naše vědomosti o přírodě, posuzovali naši úctu k ní, i hloubku naší moudrosti a logické uvažování. Večer stateční vyšli do lesů kde se setkali s kouzelníkem Merlinem. Přistoupit k němu mohl jenom ten, kdo měl na něj otázku. Hovořili o lidském trápení, o pomoci druhým i přírodě, o důležitosti přátelství, … Kámen moudrosti od Merlina se stal cenným pokladem na rytířské stuze.
Velká rytířská klání. Čekala nás poslední devátá ctnost, která zastřešuje všechny předchozí, samotná:
ČEST
Od rána panovaly přípravy na svatbu Gavana a Orgelůzy. Někdo sbíral ostružiny, vyráběl svatební dar, mnozí pomáhali v kuchyni a klany připravovali vystoupení na rytířskou hostinu. Po přípravách nastalo velké rytířské klání. Soutěžilo se ve střelbě kuší a lukem, rytířském šermířském boji, překonání řeky suchou nohou, běhu přes překážky, vytrvalosti, rychlosti a síle.
S osobní ctí jsme obstáli všichni
Svatba Gavana a Orgelůzy v posledním dnu tábora.
Svatební hostina Artušův kruhový stůl byl největší ze všech stolů světa. Rytíři ho prostřeli na louku mezi květiny poblíž řeky. Byl to velký kus hedvábí sestřižený do kruhu. Sem byla snesena vybraná jídla a slavná družina kruhového stolu zasedla. Nejznamenitější rytíři spolu s dámami jimž sloužili.
Rozpředl se přátelský hovor plný vzpomínek na rytířská dobrodružství, žertů, zdvořilostí a zábavy. Tanečnice tančily a novomanželé se dozvěděli jaké nástrahy jim manželství přinese. Na obloze svítilo a hřálo slunce, slunečná pohoda zavládla nad táborem. Když byli v nejlepším, objevila se prazvláštní žena, poselkyně Grálu vyslaná z hradu Monsalvatu, Kundry čarodějka. „Sláva tobě Parsifale, tvé jméno nám zvěstoval nápis na svaté číši. Sám Grál si přeje, aby ses ujal vlády nad ním. Ty, tvá žena Blanchefleur a tvá družina jste pozváni na hrad grálu.“
Rozhlaholily se slavnostní zvuky trubky a v slavnostním průvodu v čele s Parsifalem se rytíři, panoši a jejich dámy odebrali do posvátného lesa. Sám Artuš každého panoše opásal mečem, přijal od něj slavnostní slib a pasoval ho na rytíře. A tak se počet rytířů krále Artuše znovu rozšířil. Lesem se rozezvučela tichá hudba, nesla se shůry do hlubin a zase zpátky, dolů a vzhůru, z nebe na zem, od lidí ke hvězdám.
Ráno nastalo bourání. Celé táborové ležení, kuchyň, stany, řemeslné dílny byly složeny, louka dočista uklizena, tak jako by tam nikdy nikdo nebyl. Nic se nepřihodilo a neudálo, všechna dobrodružství zůstávají v našich myslích a srdcích.
V jeden krásný letní den přijdou poutníci opět. Rozbijí na louce svůj tábor - stany, kuchyň… a začnou nová dobrodružství.
26.7 - 6.8. 2010
…a my u toho budeme s nimi.
