2/13
ˇ SYNOD JEDNOTY BRATRSKÉ – VOLEBNÍ A PRELOMOVÝ Letošní synod, který proběhl 10. června, už víceméně tradičně v rámci manželské pastorálky, byl jedním z významných mezníků historie JB. Především jsme jako církev vstoupili do historicky zásadní, přelomové doby. Náš stát se po dlouhých letech postavil čelem k vinám, kterých se dopustil na církvích během komunistické éry, a umožnil tím nejen narovnání vzájemného vztahu, ale také postupné ukončení vynucené závislosti církví na státním aparátu. Jsme na počátku něčeho, co Jednota bratrská za celých šest generací po návratu do země svých otců nezažila. Čeká nás finanční nezávislost, svoboda v nakládání se svým vlastnictvím a nutně také dospělost a mnoho, mnoho zodpovědnosti a víry. Synod se tedy zabýval především touto otázkou budoucnosti a dalšího směřování Jednoty bratrské, a nadto volbou vedení,
které bude mít pro následujících pět let na bedrech úkol dobrého vykročení. Letos je tomu také právě deset let, kdy jsme jako církev vstoupili do smlouvy s Hospodinem. Proto také jádrem slova, které pro synod přinesl Evald Rucký, bylo ohlédnutí za uplynulou dekádou, ve které nás Bůh postupně vychovával, vedl, otevřel vůči lidem okolo, učil chápat své záměry a jaké místo v nich pro nás určil, začal nás vyučovat v duchovním boji, aby nás nakonec dovedl k výzvě dospělosti. Bylo to ohlédnutí plné vděčnosti a radosti. Jeho téma znělo: „Máme podíl na všem, co náleží Kristu, když setrváme do konce v počáteční důvěře.“ Židům 3,14 Evald Rucký své poselství otevřel povzbuzením, že pokud zůstaneme v živém spojení s Kristem, pak jsme podílníky všeho, co mu patří. V plnosti Jeho ducha (pouze v ní) překonáme vše,
co přijde, stejně jako to překonávali naši otcové už od prvotní církve. Evald Rucký potom shrnul vývoj JB od roku 2003 dodnes. Konstatoval, že JB je dnes zcela jinou církví, než byla. Z izolovaného společenství bez zjevení i autority se stala otevřeným Božím tělem plným Kristova života, církví,
...synod která rozumí duchovní situaci v životě jednotlivců i celé společnosti a dokáže na ni reagovat.
Souhrnem, co se duchovně odehrálo za 10 let od vstupu do smlouvy:
Objevili jsme Kristův život v nás, nově se sytíme Slovem. To proměnilo naši praktickou teologii. Jsme církví zcela jinou, než jsme byli před deseti lety.
Ze sborů uzavřených do sebe se stávají sbory otevřené a dávající život. Objevujeme i to, kde ještě v našem životě Kristus nevládne. Učíme se nově pečovat o Přicházející a Zůstávající. Vytváříme nový typ vedení sborů, zahrnující nejen péči, ale i pomocníky v oblasti hledání finančních zdrojů. Vidíme mocnosti, které drží lidi okolo nás, a vedeme s nimi boj. Zápasíme o mladou generaci, ať už v rovině apoštolství či budoucích blízkých spolupracovníků.
Identita: Apoštolství
Evald Rucký dále mluvil o apoštolské mentalitě v prvotní církvi i v jednotlivých obdobích Jednoty bratrské. Apoštolství nese stejné rysy: vyznačuje se životem z moci Ducha, vnímavostí na Boží hlas, také schopností překročit vlastní genetický kód, ochotu opustit staré jistoty a být odolní v protivenství. To vše pak vypůsobí průlom
Co teď může být naše apoštolství?
nových věcí – uskutečnění Božích záměrů. Máme mnoho příkladů, které nám mohou ukázat apoštolství v praxi: samozřejmě hned prvotní církev, která rozšířila evangelium do celého světa. Potom také stará Jednota bratrská, která znovuobnovila biblický model církve a položila základy gramotnosti, vzdělání, zdravotnictví či sociální péči, a stejně inspirativní je i obnovená Jednota se svou plností Ducha, jež vyústila v celosvětovou misii a překonání „bílého“ vnímání společnosti.
Pokračování v práci našich otců. Ve znovu objevení duchovního kódu Jednoty bratrské. Bůh nám chce vrátit jejich jmění, které ďábel české zemi ukradl poté, co naše předky vyhnal. Naše země byla zneužita mocnostmi rekatolizace, poté slavismu a humanismu, nakonec komunismu. Skrze komunismus ďábel zničil víru a církev učinil závislou na státu, pod jeho kontrolou. Jsme sedmá generace po návratu Jednoty do vlasti a jsme na počátku obnovení starého a otevření zcela nového.
2
...synod Co je tedy vlastně před námi?
Další a hlubší zakořeňování do Krista. Vytváření otcovské mentality Další rozvoj apoštolské generace – správci sborů musí být apoštoly, tj. vidět víc než jen svůj sbor. Duchovní boj. Vzít si hmotné dědictví, které tady zůstalo po našich vyhnaných otcích. Osamostatnit se od kapesného a dokázat se o sebe postarat. Finanční samostatnost přinese bezesporu také vnitřní zápas. Naše
Co se ještě dělo
sbory žijí v různých regionech, bohatých i chudých, někde se bude dařit, jinde ne, někdo bude situaci řešit duchovně a někdo duševně. Může nás to začít rozdělovat. Nebo nás to naopak může semknout. Budeme se navzájem potřebovat mnohem víc než předtím, můžeme tedy začít žít ještě víc jako rodina, objevit novou rovinu jednoty. Můžeme být svědectvím světu.
Volba
Druhým hlavním bodem letošního synodu byla volba Rady JB pro příštích pět let. Výsledek je takový: Byli zvoleni Evald Rucký, Petr Krásný a Martin Bukovský jakožto členové Úzké rady, jejímž předsedou byl znovu ustanoven Evald Rucký. Dále byla potvrzena Výkonná rada ve složení Petr Krásný jako předseda, Jan Morávek, Jan Křivka a Andrea Madudová. Novým předsedou synodu se stal správce holešovského sboru Milan Svoboda a revizní komisi povede Petra Michelová.
Petr Krásný nakonec poděkoval Janu Klasovi, který byl členem Rady doposud, za jeho práci v uplynulých letech: „Honzovi patří velký dík, odvedl skvělou práci, věrně dělal i věci, o kterých ne každý věděl – je třeba zmínit jeho zastupování Jednoty v ekumenických vztazích nebo nasazení pro archiv JB. Vážím si ho, Honza je skvělý parťák, přítel a zůstane zapsaný ve všem, co se v Jednotě v minulosti dělo. Do Rady neprošel o jediný hlas, což je silný mandát pro to, aby s námi i dál zůstal ve službě, kterou jsme spolu započali.“
Další dny manželské pastorálky sice již nejsou přímo synodem v jednacím slova smyslu, ale duchovně jsou s ním nedílně propojeny. Proto je dobré zmínit ještě některé další momenty. Kupříkladu vyučování o chvále. Petr Krásný v něm ukázal, že její význam je podle Nové smlouvy na hony vzdálený pojetí, na něž jsme byli po dlouhá léta zvyklí. Pojetí chvály jakožto hudební produkce, která nás má přiblížit k Bohu či uvolnit Jeho jednání mezi námi, je pouze upevňováním starozákonní mentality. A to Bůh rozhodně nechce. Doba centralizování Boží přítomnosti
3
...synod žádný emotivní zážitek naši duši trvale nenasytí. Skutečná chvála vzdávaná Bohu je to, co žijeme, ne to, co právě prožíváme. A my máme žít Kristův život. Ve vděčnosti za záchranu a vítězství, v pokoře, kdy jsme poznali, že bez Ježíše nejsme nic – tam se rodí chvála. Radostná, pokorná, vydaná, ne už zaměřená na sebe, ale bojovná, ta, která vyhlašuje Boží pravdy a je vítězná. do svatyně svatých je nenávratně pryč a vytváření speciální atmosféry, která by nás do ní uvedla, je zcestné, manipulativní a často i frustrující, protože
skrze církev – Kristovo tělo – Bůh zjevuje svoje soudy na zemi. Ne ve smyslu, že máme svět posuzovat, ale ve smyslu, že svým životem, modlitbami (i chválou) vykonáváme Boží vůli. Petr Pospíšil později vedl modlitbu, ve které jsme společně uvolňovali pro naši zemi soudy a spravedlnost, vyhlašovali Ježíšovo
vítězství nad duchem zlodějství a lži a otevírali jsme Českou republiku pro Boží plány. Tolik tedy zprávy ze synodu, které odrážejí aktuální dění v naší církvi i zemi. Je za co děkovat, je co vyhlížet, za co bojovat a na co se těšit. S modlitbou na rtech můžeme vykročit.
S tím souvisí i prorocké slovo Jana Klase a prorocká modlitba Petra Pospíšila. Slovo ze Zjevení 18,20 o tom, že
4
...okénko do archivu UZNÁNÍ JB ZA STÁTEM POVOLENOU CÍRKEV Milí čtenáři Jbulletinu, protože Jednota bratrská má poměrně obsáhlý archiv, ve kterém je uloženo množství zajímavých spisů, dopisů, opisů i podpisů, připravili jsme pro vás novou rubriku s názvem Okénko do archivu, abyste mohli nahlédnout i vy, kteří se běžně k bádání nedostanete. V tomto čísle jsme pro vás s naší archivářkou Lydií Halamovou vybrali opis jednoho dokumentu, který je zásadní pro českou Jednotu bratrskou.
Jde o dokument, ve kterém je zaneseno schválení Jednoty bratrské jako státem uznané církve v rámci RakouskaUherska. Jednota se o registraci přihlásila na základě říšského zákona z roku 1880. Sami ale můžete vidět, že máme k dispozici záznam až z roku 1919 a – jak již bylo řečeno – jedná se pouze o opis. Originál byl totiž
uložen v říšském archivu v Liberci, který však později vyhořel. V době oficiálního povolení (r. 1880) byla Jednota již nějakou dobu ve své vlasti činná. Do českých zemí se vrátila už po roce 1861, po vydání císařského ediktu (tzv. protestantský patent). První sbor obnovené Jednoty bratrské byl založen roku 1870 v Potštejně, poté vznikl sbor v Dubé u České Lípy roku 1872. Před první světovou válkou vznikly ještě další nové bratrské sbory, a to v Ústí nad Orlicí, Praze, Jablonci nad Nisou, Duchcově, Turnově, Mladé Boleslavi, Nové Pace a v Herzogwaldu. Jednota bratrská pracovala v českých zemích jak mezi Čechy, tak mezi Němci. Již od počátku se rozvíjela sociální práce mezi sirotky (sirotčince v Čermné a v Dubé u České Lípy) a též práce misijní (František Chleboun působil v jižní Africe mezi
Kafry a Hotentoty). Jak je vidět na dokumentu, církev zpočátku užívala názvy Evangelická církev bratrská nebo Ochranovská církev bratrská.
Oficiální název Jednota bratrská byl pro české bratrské sbory přijat až po vzniku samostatného Československa roku 1921.
5
...aktuálně CO JE NOVÉHO V PŘÍPRAVÁCH CHRASTAVSKÉ STŘEDNÍ ŠKOLY SOCIÁLNÍ A PEDAGOGICKÉ JANA BLAHOSLAVA Od posledních zpráv o střední škole Jana Blahoslava už uběhlo více než půl roku (informovali jsme vás na celocírkevní konferenci), takže bych rád napsal, co se změnilo a jaké máme další výzvy. Jak již víte, školu plánujeme provozovat v Chrastavě, přičemž vizi školy drží a podporuje hlavně chrastavský a liberecký sbor. Těch se také v budoucnosti bude provoz školy týkat asi nejvíce, i když to vypadá, že bychom lidské zdroje mohli získat i z dalších okolních sborů. Naším záměrem je, aby se ve škole otevřely dva obory maturitní (Sociální služby a Předškolní a mimoškolní pedagogika) a jeden nematuritní (Pečovatelství). Škola tedy bude zaměřena převážně na výuku v oblasti sociální problematiky, pedagogický obor pak bude připravovat studenty na práci v různých klubech a na práci s dětmi předškolního věku.
V ideálním případě bychom rádi otevřeli v září 2014, ale v tuto chvíli vypadá daleko pravděpodobněji termín pozdější.
budovy jakožto školy, ale zatím to není nic platné. V písemné formě máme s městem Chrastava uzavřenou smlouvu o smlouvě budoucí, ta je ovšem
nedostačující pro kladné vyjádření ze strany hygieniků, s odůvodněním, že je příliš obecná a není v ní uvedeno, jaké konkrétní místnosti bychom mohli
Nyní se nacházíme ve fázi přípravy, a to přípravy všech dokumentů a informací potřebných k registraci školy. Zatím se nám podařilo vypracovat učební plány pro všechny obory a vstoupit do jednání s městem Chrastava ohledně budovy. Na tomto bodě jsme však zatím uvízli. Město mělo, a stále deklaruje, že má, v plánu uvolnit nám budovu současné ZŠ, která by se přestěhovala do nově zrekonstruovaného objektu. Tuto rekonstrukci, a tím pádem i přesun, se ale zatím nepodařilo uskutečnit. Byli jsme proto domluveni na variantě postupného uvolňování a následného zaplňování budovy, tento kompromis byl ovšem pouze formou ústní dohody. Sice už máme pozitivní stanovisko ze stavebního úřadu k užívání dotyčné
6
...aktuálně od příštího září využívat. Ovšem nutno říci, že ani současný stav celého objektu není z pohledu hygienických norem příliš vyhovující. Vyvolali jsme jednání se starostou Chrastavy a ředitelem chrastavské ZŠ, aby se jasně vyjádřili, co nám mohou poskytnout. Jednání proběhlo 14. června s tím výsledkem, že dokud nezrekonstruují jinou budovu školy v Chrastavě, nic konkrétního nám neuvolní. Na tuto „naši“ rekonstrukci ještě nemají projekt. Takže jsme se dostali o velký kus zpět. Musíme nyní najít nový objekt vyhovující k registraci školy. Rádi bychom zůstali s vizí v Chrastavě, ale je i možné, že se budeme muset přesunout na další působiště chrastavského sboru, kde se nyní rozjíždí nová práce. Po posledních jednáních se rýsuje smlouva na budovu v bývalém objektu Elitexu v Chrastavě, kterou bychom mohli mít na dlouhodobý pronájem. To by bylo pro praktický provoz školy ideální místo, ale v tuto chvíli nám stejně nepomůže s její registrací, protože budova je nyní
pro výuku ještě nevyhovující. Stále tedy potřebujeme modlitby za prostory, které by nám umožňovaly školu zaregistrovat v dostatečné kapacitě.“ Zařídit další dokumenty potřebné k registraci již není problematické, kromě seznamu učitelů školy. Pro registraci totiž potřebujeme mít zajištěnou výuku všech předmětů ve všech oborech pro všechny budoucí ročníky (od prvního až do posledního v daném oboru). Tento seznam vyučujících musí vyhovovat všem požadavkům (potřebné dosažené vzdělání, aprobace pro dané předměty), musíme mít i stanovený počet učitelů, a to přesto, že v praxi by škola začínala
s jednou třídou, tudíž bychom tolik učitelů ani nepotřebovali. Je to docela velký problém. Většinu učitelů již máme, pár na obecnější předměty by se nám stále hodilo, ale hlavně stále nemůžeme do seznamu sehnat kvalifikovaného pedagoga na sociální předměty (jako Sociální služby, Socální politika a soc. zabezpečení, Právo, Pečovatelství). Zde bych potřeboval pomoc. Nejde o to, aby nyní nahlášený člověk na škole reálně učil – my totiž daného pedagoga máme, ten však v tuto chvíli ještě nemá dodělané pedagogické minimum, proto ho nemůžeme na seznam napsat. Pokud byste tedy o někom konkrétním věděli, budu rád. Po vyřešení výše zmíněných překážek dokompletujeme ostatní věci a podáme žádost o registraci školy. V této fázi budeme potřebovat dvě kladná vyjádření: stanovisko Libereckého kraje, bez nějž nezaujme pozitivní postoj ani druhý podstatný subjekt, a to
Ministerstvo školství ČR. V tomto opět prosíme o modlitby. I když to vypadá, jako bychom se zastavili, původní vizi opustit nechceme. Jasné vyjádření chrastavského starosty a ředitele školy nynější situaci vyjasnilo, přešlo se od nejasných slibů ke konkrétním závěrům, které sice nevypadají dobře, ale my můžeme začít hledat jiné prostory. Nemusíme se spoléhat na budovu, která nyní nevyhovuje a ještě dlouho vyhovovat nebude, můžeme čekat, co Bůh otevře dál a jak se vize školy bude posouvat. Jiří Helis
7
...výročí HESLA JEDNOTY BRATRSKÉ V ČEŠTINĚ SLAVÍ 140. ROČNÍK Útlá knížka s názvem Hesla Jednoty bratrské patří k duchovnímu odkazu naší církve. Jejich počátek je v roce 1728, kdy v Herrnhutu obcházel posel dům od domu a přinášel každé ráno heslo pro nastávající den. Aby bratři mohli být tímto slovem spojeni, i když se vydávali na cesty, začala Hesla od roku 1731 vycházet tiskem. Nejprve byl vybírán jeden verš na den, později se začalo losovat ze Starého zákona, ke kterému byl vybrán doplňující text z Nového zákona. A v této podobě vycházejí Hesla dodnes. Původním jazykem Hesel byla němčina, ale již za deset let započalo jejich překládání do dalších jazyků. Vycházela francouzsky, anglicky, holandsky a od roku 1873 také v češtině, a to v českém sboru v Berlíně-Rixdorfu. Spolu s misionáři se Hesla rozšířila nejen po Evropě, ale také do zámoří, kde byla
postupně překládána do dalších jazyků. V současné době vycházejí ve více než 55 jazycích v Evropě, Africe, Americe i Asii v nákladu několika milionů kusů.
Na fotografie a dokonce i video ze současného losování Hesel se můžete podívat na této adrese: http://www.ebu.de/losungen/
Překlady Hesel JB:
afrikaans, albánsky, anglicky, arabsky, balinézsky, basá, batak, bulharsky, česky, čičewa, čínsky, dánsky, estonsky, finsky, francouzsky, hindu, hmong, chorvatsky, indonésky, inuktetuk (eskymácky), islandsky, italsky, japonsky, kinyarwanda, kisuaheli, litevsky, lotyšsky, maďarsky, miskito, německy, holandsky, odiya, ovambo, papiamento, pedi, polsky, portugalsky, rongmei, rumunsky, rusky, rwandsky, simalungun, sisvati, sranang, slovensky, srbsky, surinamsky, svahilsky, španělsky, švédsky, tamil, thajsky, tibetsky, tswana, turecky, venda, xhosa, zulu. Hesla vycházejí také hebrejsky a řecky a ve slepeckém písmu.
8
...náš sbor SBOR JEDNOTY BRATRSKÉ V IVANČICÍCH Seznamte se s minulostí
První zmínky o Jednotě bratrské v Ivančicích se datují na konec 15. století. Sbor vznikl v roce 1536 a největší rozmach zažíval do 2. poloviny 16. století. Svým způsobem má prsty v historickém významu Ivančic habsburský císař Ferdinand. Vydáním svatojakubského mandátu v roce
1547 zesílila náboženská perzekuce v Čechách, v důsledku čehož byl o deset let později zavřen bratrský sbor v Mladé Boleslavi – dosavadní centrum Jednoty. Náhradou za Boleslav se staly Ivančice. Už v roce 1558 se do Ivančic přistěhoval známý obhájce a propagátor vzdělání Jan Blahoslav, který se zde zasloužil
o mnohé. V roce 1562 založil tamní bratrskou tiskárnu, v níž bylo vytištěno 18 titulů (duchovní literatura, kancionály), z toho dvě vydání Nového zákona, který Jan Blahoslav osobně přeložil (1564, 1568). Jan Blahoslav ovšem nepracoval sám. Obklopil se vynikajícím týmem překladatelů, tiskařů a grafiků, kteří po jeho smrti vydali Bibli Kralickou
v nedalekých Kralicích na Moravě (1593, 1596, 1613). Patrně od začátku působení sboru fungovala v Ivančicích také bratrská škola, která byla v roce 1575 rozšířena o vyšší latinské studium, šlechtický internát a povýšena na akademické gymnázium. S příchodem Esroma Rudingera se stala zřejmě nejlepší bratrskou institucí připravující ke kněžské službě v Jednotě, popř. studiu na univerzitě.
Stručně o Ivančicích
Otisk slavné historie není ve městě na první pohled patrný. Zůstala ulice Ve Sboru, kde bratří působili, pomník Jana Blahoslava, gymnázium po něm pojmenované, a v bývalém bratrském areálu je několik staveb – pamětníků té doby. Celkově jsou ovšem v nevalném stavu. Místní o historické Jednotě něco
9
...náš sbor
tuší, ale mnoho neví. Popularita staré Jednoty zdaleka nedosahuje věhlasu místního rodáka Vladimíra Menšíka. Město se slavnou historií čítá 10 000 lidí. V okolí 25 km je největší obydlenou lokalitou, ve které stojí i nemocnice s obslužností 60 000 lidí, dvě střední školy (z toho jedno gymnázium) a dvě základní školy. Také pro turisty jsou Ivančice poměrně atraktivní: protékají jimi tři řeky zčásti obklopené vinicemi, centrum města je příjemné a okolí zajímavé. Přes všechna zmíněná
pozitiva a snahy spolků i jednotlivců působí město spíše ospale, někde i zanedbale (pořád však lépe než před pěti lety). Čestnou výjimkou jsou například chřestové slavnosti. Patriotismus se zde moc nenosí, což je výhodou pro místní komunity Vietnamců a Arménů. Mnoho místních pracuje v nedalekém Brně. Skvělý potenciál města dusí také duch komunismu. Plodí pasivitu, uzavřenost, nezdravou kontrolu, strach před konkurencí. Dalším negativním jevem města jsou alkoholismus a zlodějství. Ivančice jistě nejsou náboženské město, ale i přesto se tu chce rozmáhat okultismus. Kromě nás je tu ještě katolická církev zhruba se stovkou aktivních členů, potom sbor adventistů a evangelíci, kteří se scházejí jednou do měsíce. Co se týče místních lidí, jsou celkově srdeční – takoví „moravští“. Ale k tělu si člověka moc nepouštějí. Není bez zajímavosti, že v našem sboru
není mezi sloužícími členy ani jeden místní rodák.
Novodobá historie sboru
Obrazně řečeno „zasypanou ivančickou studni“ se rozhodl znovu vykopat Míra Čížek. Přestoupil od metodistů do Jednoty a spolu se svou rodinou se usadil v Ivančicích v roce 1999. Postupně se kolem něj vytvořila skupina osmi dospělých lidí a několika málo dalších příznivců. V roce 2004 však Mirek z Ivančic a poté i z Jednoty odešel zpět do metodistické
církve. Tuto komplikaci řešil současný biskup Jednoty Jan Klas. Spolu s manželkou Ester každý měsíc dojížděli na víkend do Ivančic. Pomáhali udržet skupinku při životě, ovšem delegovat autoritu někomu z místních nemohli. V roce 2007 se proto z Nové Paky přistěhovala naše rodina. Máme z tohoto povolání velikou radost. Misijní ivančická skupina se brzy stala plnohodnotným sborem a já jeho duchovním správcem. Nastalo období sžívání, tříbení a překonávání nezdravých postojů nezávislosti. V létě 2010 nás posílili Marvánovi, kteří přišli z Prahy. Hned na podzim se sbor přestěhoval do nového pronájmu. Velká změna! Místo několika hodin v neděli jsme dostali k dispozici konečně prostory nastálo. Nazvali jsme je Zahradou (podle historického názvu Ostrov zahrad pro bratrský areál a první zahrady Eden). Naše aktivity pro veřejnost se začaly rychle rozvíjet.
10
...náš sbor Rok 2012 byl rokem bojů. Skončil však úlevou, že ve sboru zůstali ti, kteří ho chápou jako svou duchovní rodinu. Zůstali i naši přátelé. Začalo se prohlubovat porozumění těla, autority, týmu. Začali pravidelně přicházet noví lidé.
Co se aktuálně děje
V dubnu tohoto roku koupili Marvánovi 30 let starou budovu společnosti Telefónica v centru města. Má zajímavé parametry: podstava 12 x 30 m, tři podlaží včetně sklepa, nemalý okolní pozemek. Na sousedním pozemku plánuje město vybudovat park pro děti. Skvělá poloha! Postupná rekonstrukce (brzy začne) a investice do budovy však bude stát několik milionů. Pro sbor, jako výsadního nájemníka v této budově, se zde otevírá široké pole působnosti. Postupně chceme do této budovy rozšířit či přesunout své aktivity i zázemí (Nová zahrada). Zatím
začínáme upravovat okolní pozemek a jednu místnost pro sport. Aktuálně máme šest dospělých sloužících členů ve věku okolo třiceti/čtyřiceti let a jednu sestru starší generace. Dále jedenáct sborových dětí. Muži jsou však pouze dva. Modlíme se také za tři naše rodiny, které jsou duchovně rozdělené – jsou ve sboru bez táty a manžela. Máme se dobře spolu i s přáteli, kteří do sboru přicházejí. Pravidelně se věnujeme menším dětem (besídky), dorostu, ženám (večery
pro ženy, cvičení pro ženy), nárazově mládežníkům, začínáme sloužit mužům. Bůh nám otevřel dveře v nemocnici, navštěvuji zde nemocné, několikrát za rok pacienty potěší naši dorosťáci. Misijní přesah má i dramatický kroužek a setkání příznivců anglické konverzace. Chcete se za nás modlit? Budeme rádi a vděční. Zde jsou některé nejdůležitější potřeby: Tým vedoucích (já a Tomáš Marván) Muži – manželé našich sester a další muži kolem nás, toužíme po tom, aby ve sboru byly celé rodiny Pád ducha komunismu v mentalitě města, aby se Ivančice mohly po všech stránkách svobodně rozvíjet Dobré využití nové budovy, finanční a lidské zdroje
Rádi byste pomohli?
nám
prakticky
O prázdninách by měly probíhat dokončovací práce 1. fáze rekonstrukce
výše zmíněné budovy. Naskýtá se zde možnost pomoci našemu sboru formou brigády (hlavně natěračské práce) – např. výjezd skupinky pracantů na víkend. Můžete se ozvat na 604 916 965 nebo na
[email protected] Jelikož se blíží čas dovolených, naskýtá se příležitost zavítat právě do našich končin. Možná, že se s některými z vás právě o prázdninách v Ivančicích uvidíme :-). Zdeněk Chotaš, správce sboru
11
...Polsko JAK SE MAJÍ ŠEDOVI V NOVÉ SOLI Celá rodina Šedových s námi strávila nějaký čas na manželské pastorálce v Harrachově, proto teď můžeme přinést čerstvé informace, jak se jim aktuálně daří. Asi největší změnou je, že Pepa zhruba po půlroce snažení musel zavřít secondhand Baranek. Alespoň prozatím. Obchůdek byl dobrým a přirozeným kontaktním místem, ale finančně neprospíval. Šedovi však věří, že Bůh není omezen na jediné místo a že jim bude otevírat další a další cesty k lidem v Nové Soli. Co se týče finančního zabezpečení, mají Šedovi našetřené peníze, dostávají podporu z ústředí JB a také mají přídavky na děti z českého sociálního systému, takže nestrádají. Pepovi se nedávno skrze kamaráda (věřícího člověka, který ale do žádné církve nechodí) otevřela další možnost podnikat – zřídit jiný obchůdek (polskou francheeze) s novým oblečením.
Secondhand byl možná neúspěšný, ale dny Šedových v Polsku pokračují dál. Za dobu, co jsou v Nové Soli, již mají několik přátel, jak jednotlivců, tak rodin, i okruh známých, který se přirozeným životem rozšiřuje. Iva s dětmi je členkou místního klubu maminek, rodina se účastní akcí pořádaných nejrůznějšími městskými organizacemi a při procházkách v parku posiluje navázané přátelské vztahy. Místní časopis s nimi pořídil rozhovor. Procházka růžovým sadem to v Polsku není, jak říká Pepa: „Vše stojí dost času, emocí a často i obav z neznámého…“ Bůh však má své způsoby povzbuzení – Pepa nedávno běžel novosolský půlmaraton, a krom čestné účasti si jako překvapení odnesl i foťák, který mu pořadatelé vylosovali v tombole. Dozvěděl se o tom až druhý den, když šel za ředitelem tělovýchovné jednoty kvůli povolení uspořádat v parku Krasnala dětský den. Po přátelském rozhovoru o foťáku, maratonu a pobytu Šedových v Polsku
byl dětský den ochotně schválen. Akce je naplánována na červenec a pomoci s ní pojede tým z pražského sboru. Průběžně se také připravuje výstava o Jednotě bratrské, která by se měla konat na podzim v rámci oslav výročí založení Nové Soli. Díky tomu se plynule vytvářejí další a další kontakty. V duchu toho, jak zní i dokončení Pepovy citace: „Vše stojí dost času, emocí a často i obav z neznámého, ale uprostřed
toho můžeme vidět krásnou skládačku, kterou mezi námi Bůh obrušuje.“ Chcete-li si o životě Šedových přečíst podrobněji, tady je odkaz na jejich blog: http://jbnowasol.blogspot.cz/. Připomínáme, že budou velmi vděčni za každý, i krátký, komentář i email (
[email protected], iva.sedova@ gmail.com).
12
...ze světa JAK SE ŽIJE V PROVINCII EASTERN WEST INDIES Každého z nás asi jako úplně první napadne otázka, kde tahle provincie Jednoty bratrské vůbec je? Už jen proto, že čeština takové zeměpisné označení nezná. Jde totiž o historicko-
zeměpisnou kuriozitu, která nechtěně vznikla ve chvíli, kdy Kryštof Kolumbus zakotvil po nekonečné plavbě přes Atlantik na neznámém území a mylně je označil jako Indii. Ve skutečnosti,
jak již dnes víme, se vylodil kdesi na Bahamách, a když se pak omyl provalil, musel se název upravit na západní Indii – West Indies. U nás se této oblasti složené z množství různě velkých ostrovů říká Karibik a v jeho východní části leží ona provincie Jednoty bratrské. Právě tam, jmenovitě na ostrov St. Thomas, se moravští bratři roku 1732 vydali na svou první zámořskou misii, aby bez nároku na návrat do vlasti sloužili tamním otrokům. Vedl je David Nitschmann, první biskup obnovené Jednoty bratrské. Tato provincie JB dnes zahrnuje osm ostrovů, na kterých je 49 bratrských sborů: Antigua, Barbados, St. Croix, St. John, St. Kitts, St. Thomas, Tobago a Trinidad. Dohromady mají 19 510 členů. A protože nám tamní bratři posílají pravidelně svůj časopis, což je oproti dobám našich otců velká výhoda, můžeme vám rovnou za čerstva předat
něco málo z informací, jak žije Jednota bratrská v úplně odlišné části světa. Přestože karibská provincie Jednoty řeší problémy dost odlišné od těch našich (například vyrovnávání se s pozůstatky vlastní otrocké minulosti, zápas s návyky pevně zakořeněnými v africkém naturelu nebo péči o lidi nakažené virem HIV), prožívají tito bratři také ledacos společného s našimi
13
...ze světa zápasy. Jejich současným tématem je kupříkladu otázka po tom, jak naplnit Kristovu vůli, a to plným poddáním se Ježíši, odložením starého stvoření a závislostí na Jeho vedení ve všech situacích. Jednou z otázek, kterými se EWI provincie v současnosti také zabývá, je téma udržitelnosti neboli finanční soběstačnosti. Jak je vidět, nejsme jediní. V Karibiku si sice tuto otázku kladou v důsledku jiných okolností (u nás jde o oddělení církve od státu, v jejich případě o problém chudoby), zároveň je v našich myšlenkách ledacos společného. Karibští bratři kupříkladu z Písma vnímají, že církev musí rozvíjet a udržovat to, co sama má, a ne být závislá na podpoře zvenčí. Opírají se při tom o slovo apoštola Pavla (1. Tes, 4,11–12), kde Pavel povzbuzuje, že píle a schopnost se o sebe postarat vypůsobí respekt, úctu a zájem o Boží poselství.
Jak se vypořádat s chudobou, a především s pokřiveným přístupem k životu, práci a penězům, je palčivý problém, který řeší církev v mnoha koutech světa. Z našich řad to na vlastní kůži zažili kupříkladu Petr Boudný a Dan Dostrašil, když se snažili pomáhat církvi v Súdánu. Porazit chudobu v myšlení lidí je klíčové – ale také nesmírně náročné, protože je potřeba člověka posunout od závislosti k vlastní aktivitě. Karibská provincie Jednoty bratrské je právě před touto výzvou, dokonce na
téma soběstačnosti uspořádala celou konferenci. Chce podněcovat své členy k odvaze převzít zodpovědnost, začít rozmnožovat to, co církev už má
a v tom všem se spolehnout na Otce, který působí skrze svůj lid. Konkrétním příběhem z Bible, který karibští bratři použili jako praktickou ukázku, jak má Bůh v plánu se postarat, bylo dobře známé nasycení zástupů: učedníci vidí krizi, Ježíš vidí příležitost. Byla to chvíle, kdy Bůh ukázal, že z toho, co máme, vytvoříme mocí Ježíše Krista to, co potřebujeme. A to je Kristova soběstačnost.
14
...Jednota v akci POJĎTE S NÁMI NA ULICI! Turnovský sbor už šestým rokem pořádá pod širým nebem dětský den jménem Bouda na ulici. Bývá to veliký podnik se spoustou zábavy, zajímavostí a legrace pro všechny členy rodiny. Přečtěte si rozhovor s Petrem Boudným, správcem sboru v Turnově, který vypráví o tom, kdy a jak celý nápad vznikl a jak dodnes probíhá.
Petře, kde tahle myšlenka vznikla a jak už je to dlouho?
Několik let jsme v Turnově pořádali projekt s docela velkou partou amerických děcek, které na místních školách zadarmo stavěly hřiště a pomáhaly s angličtinou. Poslední den potom Američani pro české děti pořádali na jejich školách karnevaly na rozloučenou. No, a nás jednou napadlo to udělat jinak. Řekli jsme si, že rozlučku připravíme my, na jednom místě a pro
všechny. Takže jsme pronajali zábavní atrakce, požádali o uzavření naší ulice a uspořádali takovou velkou dětskou oslavu. Hned napoprvé měla ohromný úspěch. To bylo v roce 2008.
Byly s Boudou na ulici problémy v ulici? Jak reagovali sousedi?
Samozřejmě bylo potřeba dát sousedům vědět, proto jsme jim pár dní dopředu donesli dopisy s vysvětlením. Třeba v Německu je zvykem, že celá čtvrť čas od času uspořádá společnou akci, grilují si ty svoje bratwursty, hraje kapela, lidi
se sejdou a budují komunitu. Kdežto u nás se většinou hádáme. My jsme tedy naše sousedy pozvali, i když popravdě musím říct, že poprvé netušili, co vlastně uděláme. Ona zavřená ulice a na ní takový cirkus… Pár jednotlivců mělo problém, ale většina byla v pohodě, a navíc pak přišly jejich děti a vnoučata, což také pomohlo.
Teď už Bouda není na ulici, ale v parku, že? Ano, naše ulice se totiž v roce 2011 rekonstruovala, takže jsme museli vyřešit, co dál. Petr Gruber tehdy dostal nápad přesunout akci do parku. A protože park je obrovský, hledali jsme možnosti, jak celou akci rozšířit, aby byla každý rok v něčem jiná a přitažlivá. Zaprvé jsme se sami poohlíželi po nových atrakcích, ale také jsme hledali po Turnově, kdo má co zajímavého. Tím se stalo, že jsme začali „do hry“ zvát i další organizace,
15
...Jednota v akci občanská sdružení i jednotlivce. Oni jsou rádi, protože jde často o lidi obětavé, nasazené vyloženě dobrovolnicky, ale na jejich soukromou akci by přišlo leda tak pár desítek lidí. Kdežto Boudou na ulici jich projde několik tisíc.
Loni byl s námi třeba jeden kluk, co jezdí na motorce plochou dráhu. Na ledu. Je mistrem republiky, třetí nejlepší v Evropě, ale nikdo o tom neví. Na Boudě měl postavený stan, přivezl si motorku, bavil se s lidmi a říkal, že v životě nerozdal
tolik autogramů a nezažil takový zájem o svoji činnost. Bylo to pro něj skvělé povzbuzení.
Není to zároveň náročné, přizvat organizace, za které nemůžeš úplně ručit? Samozřejmě, s některými se dá domluvit a s některými ne. Třeba jeden jezdecký klub po hodině zjistil, kolik lidí parkem projde a že by byla věčná škoda toho nevyužít, a tak najednou začali vybírat 40 Kč za koně. Jenže my všude prezentujeme, že je všechno zadarmo. Šli jsme tedy za nimi, mluvili s nimi, ale oni se urazili a odešli. Pak je také skupina lidí (většinou se zabývají starými řemesly a životem v souladu s přírodou), kteří jsou různým způsobem namočení do okultismu. Pokud zůstanou u řemesel a pokud přijmou, že naše akce je, jaká je, dohodneme se. Někteří z nich odejdou sami, protože nás nakonec neskousnou. Dopředu odmítáme komerční stánky, prodeje různých nesmyslů. Nechceme
Letošní Bouda na ulici byla oproti předchozím ročníkům v jednom jiná – lilo jako z konve. Turnovští i jejich přátelé se několik hodin srdnatě drželi, ale pak bylo nutné vyhlásit konec akce, už jen proto, že mnohé atrakce v dešti nefungují, nebo se nesmějí používat. I tak se ale objevilo asi 150 statečných a z vyprávění věrných pomocníků vyplývá, že to nebyl žádný ztracený čas: Dětem, které přišly, déšť vůbec nevadil. Chovaly se, jako by se nechumelilo. Třeba jedna maminka nám vyprávěla, jak doma nahlas váhala, jestli vůbec někam chodit, když tolik prší, a její syn na to: „Maminko, tak si vezmem pláštěnku a holínky a půjdem.“ Bagr a paintbolové pistole, to byl prostě klučičí tahák! Perfektní byl i chlapík, který měl
16
být nějaká šílená pouť, kde jde jen o byznys. My stojíme o rodinný den, na kterém se celá rodina sejde a zapojí se do aktivit, den, kde si nezahrají jen děti, ale kde budou činorodí i rodiče.
Jak náročná je organizace?
Hodně. Kdybychom neměli partu přátel – Singles, Semiláky, Lomničáky, Liberečáky, i kamarády z mimocírkevních kruhů Bouda na ulici by nemohla být. Je potřeba tak 100 pomocníků. Obvykle akcí projde tak 5–6 tisíc lidí.
Jaký je na vás v Turnově ohlas?
Dneska je Bouda na ulici (v parku) považována za jednu ze dvou největších místních akcí. Lidi ji znají. Vybudovalo se docela dobré jméno. Ovšem takhle velkou věc děláme kvůli náročnosti jen jednou za rok. Abychom se turnovským připomněli, víc od toho nelze čekat. Když chceme být blízko k lidem a mluvit s nimi, dostat se trochu víc do hloubky, děláme něco malého.
vyrobené jakési knihy se staročeskými slovy ve stylu toho, jak se mluvilo v Turnově před 200 lety. Ten se také nenechal odradit počasím. A měl úspěch! Rozbalil ty své propriety pod jedním ze stanů a hlasitě svolával každého, kdo se kolem i jen mihnul. Otočil se tam snad každý a bylo to bezvadné! Věra Hlubučková
ročníky jsem nezažil, takže nemůžu srovnávat, ale řekl bych, že minimalismus toho letošního byl unikátní. Naštěstí Bůh není závislý na počasí, ale nevzdali jsme to bez boje, takže i když se to „lidsky“ nepovedlo, věřím, že to svoje ovoce přinese. Vojta Černý
I když pršelo, pár odvážlivců přece jen dorazilo, a i když se spousta věcí rozhodně neodehrála podle plánu, myslím, že si Bůh ten čas použil podle svého (jako ostatně vždy). Já osobně jsem poznal spoustu nových lidí, zapředl nespočet rozhovorů a přežil jsem to i s rybníkem v teniskách. Pár dobrých momentů tam určitě zažily i děcka, co se přišly podívat. V paměti mi utkvěl jeden romský kluk, co si přišel zastřílet z airsoftky, úspěch mělo i šplhání po přepravkách od piva, no a samozřejmě bagry! Předchozí
Bouda se nadmíru povedla. Stáli jsme tam pod stany v igelitových pláštěnkách, povídali si a hezky mrzli - nikdo se netvářil zklamaně (to jenom, když Bouďák oznámil, že musíme začít balit, nikomu se nechtělo), zhrzeně nebo podvedeně. Měl jsem pocit, že to byla situace, kdy jsme jeli v lodi a za bouře, ale nikdo to nezabalil – dojeli jsme na ten druhý břeh a měli radost z toho, že ať se děje cokoli, je to k Jeho slávě, ne naší. Standa Pohunek
17
...stalo se Pastorální konference
Pravidelná pastorální konference pro správce sborů proběhla 18. a 19. března. Hlavním tématem bylo pojetí večeře Páně, dále se mluvilo o aktuální situaci, do které nově vstupujeme po přijetí zákona o narovnání vztahu mezi státem a církvemi a po následném podpisu smlouvy se státem. Řešily se také praktické informace ohledně červnového synodu a volby vedení JB. Podstatná část byla věnována povzbuzování do modliteb a také do pokory a poslušnosti, které jsou základním předpokladem duchovního boje. Druhý den konference pak pokračoval v tomto duchu. Oblasti modliteb byly: církve v nové situaci, Ústavní soud České republiky, dále prohloubení pokory, poslušnosti i Boží moci v naší církvi, modlitby za mladou generaci a za veřejné záležitosti v rámci republiky i EU, stranou nezůstaly ani modlitby za světovou Jednotu bratrskou.
Setkání východočeských sborů
Sbory ve východních Čechách pořádají pravidelné společné bohoslužby, jejichž smyslem je poznat a podpořit místní sbor, u kterého setkání právě probíhá. Tentokrát se akce konala 21. dubna v Králíkách, kam kromě členů regionálních sborů dorazili také Evald Rucký a Petr Pospíšil, aby posloužili slovem a povzbuzením. Hlavním tématem bylo pozastavení nad tím, jak velkou hodnotu má život plně vydaný Bohu.
Moravská regionální konference
Společné setkání moravských sborů Jednoty bratrské se konalo 19. května v Holešově. Konference s názvem „Přejdi Jordán“ navázala na listopadovou celocírkevní konferenci, která se zabývala problematickými postoji současné církve a vybízela ke změně. Vyučování dále rozvíjelo témata dualismu, atraktivismu a vstupu do zaslíbené země. Společný čas byl dále věnován především modlitbám.
Manželská pastorační konference
„Pastorálka“ pro správce sborů s manželkami a další služebníky Jednoty bratrské se tentokrát konala v Harrachově. V jejím rámci již potřetí proběhl též synod JB (viz článek). Kromě společného setkání, sdílení a odpočinku byl čas naplněn modlitbami a povzbuzováním do budoucího období.
20 let Sboru Jednoty bratrské v Chrastavě V červnu jsme také oslavili jedno výročí – chrastavskému sboru je již 20 let. Slavnostní zahradní párty, která se konala 22. června, se zúčastnili zástupci vedení církve i města Chrastavy, bývalí správci sboru a množství přátel z Jednoty i z města.
CO NÁS ČEKÁ 6.–8. 9. 2013 Festival Jesusbreak v Králíkách 11.–13. 10. 2013 Get Together 5.0 v Liberci 25. 10. 2013 Zahájení Výstavy o bratrské v Nové Soli
Jednotě
16.–17. 11. 2013 Celocírkevní konference v Liberci
©2013 Vydavatel: Jednota bratrská, Boženy Němcové 54/9, 460 05 Liberec V, IČ: 47475111, www.jbcr.info; šéfredaktor: Ester Brožová, tisková mluvčí,
[email protected]; grafická šablona: Erik Černý; sazba a grafická úprava: Zdena Horáčková; korektury: Aneta Mladějovská. Jakékoliv užití obsahu tohoto časopisu včetně převzetí, šíření jinou formou či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez písemného souhlasu vydavatele zakázáno.
