STUDIJNÍ A VĚDECKÁ KNIHOVNA

STUDIJNÍ A VĚDECKÁ KNIHOVNA

TOP REALIZACE

5

HRADEC KRÁLOVÉ PROJEKTIL ARCHITEKTI PŘIPRAVILI MICHAL JANATA A MARTIN VERNER

Urbanistická koncepce Geometrie objektu knihovnicko-informačního centra (půdorys tvaru písmene X) přeškrtnutím pozemku toto místo neruší, ale zviditelňuje. Něco začíná. Budova je na pozemku posunutím k nábřeží řeky Orlice blíže k historickému centru – komunikuje. Na jižní straně je pozemek využit k parkování, které je zahrnuto do parkových úprav nezastavěné plochy pozemku (otevřené a přikryté zelení – mizí. Přechod parkoviště v korunách stromů, nechceme k takové instituci, jako je SVK, navrhovat povrchové stání typické pro příměstská obchodní centra). Budova SVK je ve svém parteru v místě vstupů do knihovny průchozí. Umožňuje tak volné úhlopříčné propojení Hradecké ulice s nábřežím řeky Orlice nebo s univerzitním kampusem. Otevřený parter se účastní na životě okolí, podporuje ho a ovlivňuje. Budova má pevný tvar a zaujímá jasný postoj. Je to instituce. Dává okolí smysl a orientační bod. Otevírá se uživatelům ze tří stran. Nabízí různorodé pobytové plochy v parteru (lavička, tráva, strom, průchod, knihovna). Parter mohou oživit doplňkové provozy v „nohách“ jihovýchodního a severovýchodního křídla (kavárna, galerie – výstavní síň, pronajímatelné prostory u průchodů budovou). Budova SVK

svým konvexním tvarem směrem ke strojní průmyslové škole zvětšuje odstup od této kulturní památky a dává možnost novým pohledům a vztahům dvou sousedních budov. Nepřevyšuje a nedominuje. Architektonické řešení Dům SVK je objekt půdorysného tvaru písmene X. Plášť budovy – litý beton – svým charakterem podtrhuje dynamičnost a čitelnost tvaru (odlitá litera). Plášť je perforován kulatými okny, zvolenými pro svou schopnost vytvořit intimní a soustředěné vnitřní prostředí. Okna jsou umístěna ve dvou parapetních výškách. V rámci řádového rastru jsou nepravidelně rozmístěná podle vnitřních prostor (kód). Velká prosklení na koncích ramene u Hradecké ulice zakončují a prosvětlují hlavní knihovnické prostory. Studovny v posledním patře jsou prosvětleny kruhovými světlíky. Okna na rameni se sklady jsou co do kvantity minimalizována. Objekt budovy je umístěn na dlážděné a mlatové ploše, která navazuje na okolní komunikace (chodníky, vozovky) a na zelenou plochu střech garáží. Garáž (parkování pro veřejnost) je umístěna v otevřeném soklu jižně před budovou SVK a zastřešena pouze rastrem sítí porostlých zelení. Garáží prorůstá

strom – stromořadí. Tyto stromy jsou vysazeny také v bezprostředním okolí budovy SVK. Barevná propojení stromů a fasády budovy tvoří výtvarný celek. Budova SVK je pevným a výrazným objektem respektujícím to kvalitní v okolí, se zážitkem průhledu a průchodu a s klidným vnitřním prostředím. Provozní a dispoziční řešení (popis orientován od hlavního vstupu) Budova je na západní straně obsluhována zásobovací rampou do suterénu, kde je manipulační prostor. V suterénu navazují na všechna nadzemní patra hlavní služební vertikální komunikace s výtahem a nákladní (evakuační) výtah s baterií čtyř knihovnických výtahů. Ve služebním – administrativním– severozápadním křídle jsou v rámci sociálního jádra navrženy dva knihovnické výtahy a požární schodiště uprostřed dispozice, které je používáno i pro krátké propojení kancelářských pater. Tyto vertikální komunikace procházejí celou budovou ve služební části. Knihařská dílna v suterénu má samostatný přístup pro zákazníky po schodišti v rohu jihozápadního křídla. Další provozy jsou technologické a skladovací

F OTO A N D R E A L H OTÁ KOVÁ , S K I C I R O M A N B RYC H TA

situace

TOP REALIZACE

s návazností údržbářské dílny. V suterénu záměrně neumisťujeme sklady a depozitáře z bezpečnostních důvodů (hladina spodní vody, stoletá voda = technicky náročné řešení). V druhé části suterénu – druhém rameni – je parkoviště pro návštěvníky a zaměstnance. Zaměstnanci mohou projít suterénem do služební části, návštěvníci vystoupí po schodišti do zádveří knihovny. V přízemí je budova proříznuta k Hradecké ulici. Nabízí tak možnost průchodu a rozptýlení dnes velké frekvence pěších a cyklistů (kryté stání kol). V odříznutých částech budovy – „nohách“ – se nabízí zcela oddělené prostory k pronájmu (literární kavárna a výstavní sál). Z průchodů vedou dva vstupy do vestibulu SVK. Vestibul je centrálním prostorem přes dvě patra. Je prosvětlen kruhovým atriem s hlavním schodištěm, které prochází celou budovou až ke střešnímu světlíku. Patro vestibulu s internetovým klubem je vizuálně propojeno dalšími kruhovými otvory. Ve vestibulu jsou dva výtahy. V zadní části vestibulu (za schodištěm) je vstupní obslužný pult (zřízení průkazky, vracení knih, prodloužení výpůjček, základní informační služba), terminály a volná místa k pobývání a setkávání. Od hlavního pultu vpravo je v průhledu vidět centrální šatna.

U centrální šatny je zádveří služebního vchodu se služební vrátnicí (kontrolním bodem), přímo napojené na vertikální komunikaci služební části. Tento přístup je možné použít pro semináře v konferenčním sálu, které mohou být nezávislé na provozu knihovny. Jihozápadní křídlo nalevo od pultu je ve všech patrech navrženo jako sklad knih. V 1. NP je depozitář s kompaktními regály a v části 2. NP klimatizovaný sklad. Všechny sklady jsou přímo napojeny na nákladní a knihovnické výtahy. V 2. NP severozápadního křídla, které je propojeno s ostatními služebními patry hlavním a únikovým schodištěm, je umístěno vedení SVK (ředitel, náměstci, vedoucí provozu, public relations, regionální funkce). Ve 3. NP jsou z prostoru vestibulu s obslužným pultem a se zázemím přístupné hlavní prostory volného výběru v severovýchodním a jihovýchodním křídle. V jihovýchodním křídle je vložena střední galerie 4. NP. Prostor je na obou koncích otevřen přes všechna tři patra knihovny s oknem na celou výšku. Na sever na staré město a na jih, je odcloněn slunečními žaluziemi, směrem na Nový Hradec. Intimní část uvnitř dispozice je přisvětlena kruhovými okny o výšce dvou parapetů. Nižší (600 mm), kde je umístěn stolek a čtenář si může s vybranou knihou přisednout k oknu, a vyšší

6

(1 500 mm) pro osvětlení vnitřní dispozice. Ve služební části je v severozápadním křídle ke starému městu umístěn administrativní provoz knihovny, ve 3. NP se nachází odbor služeb čtenářů, ve 4. NP pak doplňování a zpracování fondů. Stoupáme světelným tubusem do 5. NP studoven. Zde se v severozápadní části nachází studovna přes dvě patra a v jihovýchodním křídle jsou patrové studovny, přisvětlené kruhovými světlíky s rozptýleným světlem. Ochozy – galerie jsou nasvětleny kruhovými okny a koncový prostor přes všechna patra knihovny velkým štítovým oknem. V tomto patře v zadním severozápadním křídle k městu je umístěn konferenční sál a učebny. Lze je obsluhovat jak ze služební, tak z veřejné části SVK. Strop konferenčního sálu je vyzdvižen nad střechu budovy s horním osvětlením. Interiér Vnitřní prostory odlité z šedého betonu chápeme jako neutrální pozadí k výraznému barevnému řešení interiéru. Barva jako orientace (výběr), umělecký zážitek (obraz – reprezentace), nálada (odpočinkové prostory, studovny). Nedílnou součástí vnitřních prostor budovy je orientační systém a doplnění interiéru výtvarnými díly.

TOP REALIZACE

7

TOP REALIZACE ROZHOVOR

8

S AUTORY ROMANEM BRYCHTOU (RB) A ADAMEM HALÍŘEM (AH) Z PROJEKTILU

Jste úspěšní stavitelé knihoven. V lednu 2001 jste vyhráli soutěž na Státní technickou knihovnu v Praze a na podzim 2002 na Studijní a vědeckou knihovnu v Hradci Králové. Kdo byl v hradecké porotě? Roman Brychta Pokud si vzpomínám, byli to Miroslav Masák, Zdeněk Lukeš, Rostislav Švácha, Alena Šrámková jako náhradník, Oldřich Semrád za útvar hlavního architekta Hradce Králové…

pro celý kraj, a chtěli jsme ji udělat maximálně otevřenou, stejně jako se o to snažíme i u našich ostatních staveb. I když naše X byl momentální nápad, poté, co jsme do něj všechno nasypali, překvapivě to hned fungovalo a dispozice to takhle zafi xovala. I když X-dispozice není žádná novinka, znovu jsme se přesvědčili, že přes střední vertikálu se skvěle a přehledně distribuuje celý provoz. AH Ještě jsi zapomněl říct, že X parafrázuje označení místa v mapě, jakési zaškrtnutí.

Co vás napadne jako první, když se ohlédnete zpět? RB Nakonec se ten dům povedl hezky odlít, ale nebýt kluků betonářů, tak nevím, nevím… Adam Halíř Nutno dodat, že v závěru už byla situace pro architekty hodně vyhrocená. Protože jsme byli ve sdružení s Deltaplanem, fungovali jsme i jako projektanti. Takto jsme byli ke konci od stavby odsouváni. Museli jsme věnovat spoustu energie procesním záležitostem, a ne těm věcným.

Dalo by se za určitých okolností hovořit i o chromozomu X? RB To je pro nás úplně nový vhled. Spíše hovoříme o liteře, pevné odlité, vhodné k literárnímu světu, je to grafi cký symbol. AH A když pevná odlitá hmota, nedovedli jsme si představit, že ji něčím obkládáme. Potom je logické, že do ní provrtáváte kulatý otvor a nevyrábíte hranatou díru. Proto kulatá okna. A ještě jsme si hráli s myšlenkou kódu, přenosu informací. Někde jsme otvory seřadili do řady, někde rozházeli. V administrativní části jsou okna například srovnaná do jednoho parapetu. V části, kde je umístěný depozitář, jsou okna jenom pro orientační osvětlení.

Kdo se ještě umístil v soutěži, vzpomenete si? AH Druhá cena, myslím, nebyla a třetí dostali HŠH, Onex a Ateliér architektury Šuda Horský. Jak jste došli ke svému návrhu – písmenu X? RB Myslím, že to byl momentální nápad. Vedle stojí koželužská škola od Josefa Gočára, dál jsou rozsypaná sedmdesátá léta. Našli jsme i původní Gočárovu regulaci. Taky ji řešil takhle našikmo. I když nevím, jestli jsme ji nenašli až potom. Byli jsme šťastni, že knihovna dostala takovou významnou parcelu. Leží na rohu ulice u mostu přes Orlici, v těsné blízkosti historického centra. Říkali jsme si, že ji nemůžeme zaplácnout, zneprůchodnit, navíc když na pozemku za budovou – bývalém poli uprostřed města – vzniká kampus hradecké univerzity. Vizuálnímu kontaktu knihovny a centra jen trochu vadí zimní stadion – tréninková hala, která byla postavena snad pro mistrovství světa šestnáctiletých hokejistů. AH Nebo osmnáctiletých? RB Uvědomovali jsme si, že jde o knihovnu

Uvnitř na mě v nejvyšším podlaží velmi příjemně působí jakási hnízda pro čtenáře umístěná pod světlíky, ovšem chráněná od okolí regály. Světlo a bezpečí. AH Dnes v knihovnách panuje trend volného výběru, proto jsme chtěli nabídnout co nejvíce studijních míst a jejich variant – od velké studovny po devítimetrové boxy, takzvané týmové studovny, kde jste odizolovaný a můžete si v nich povídat, zpracovávat týmové úkoly. Navíc jsou tyto prostory pro čtenáře tvořeny nábytkem, takže lze případně poměrně jednoduchým posouváním dosáhnout přestavby. Studijní boxy v hradecké knihovně jsou úplně uzavřené, nevidíte do nich, naopak v STK v Praze jsou dveře prosklené. Měli jste pro změnu nějaký zvláštní důvod? RB Nevzpomínám si, jestli to nebylo v zadání. V Hradci jsme prostě udělali krabičky, skořápky.

AH V Hradci jsou na nich všude akustické panely, takže šlo i o technologické důvody. Odlévaná konstrukce, otvíravá kulatá okna… RB Samozřejmě že stavba to napadla, jde prý o nestandardní řešení. Odlévali jsme sedm zkušebních modulů. Na začátku stavby jsme se potkali s Milošem Filipim, hlavním betonářem dodavatele. Shodou okolností jsme se znali. Jsme ze stejného města a přibližně stejně staří – mladí. Naposledy jsme se snad potkávali na základní škole. Miloš vzal dům tak, jak byl vymyšlen. Vzal ho jako výzvu a snažil se nám vyjít vstříc. Vznikaly vzorky odlité fasády, kde se právě ladily detaily spoje okenního prefabrikátu s litým betonem. Myslím, že to byla výzva o to větší, že takhle velký dům z pohledového monolitu v Čechách ještě nestál. Celý dům je kompletně odlévaný na místě? AH Ano. Vyjma schodišťových ramen únikových schodišť a ostění kulatých oken ve fasádě. U těch byly dílenská dokumentace a technologický návod dolaďovány během kontrolních dnů. Ve vnější fasádě jsou totiž vloženy cementovláknité prefabrikáty. Ty se před prováděním fasády přikládaly společně s bedněním na hotovou hmotu domu. Určitý problém nastal s unikáním betonu mezi bedněním a prefabrikátem. Proto jsme vymysleli gumový profil, který tomu zamezil. Obecně problém byl s kotvením prvků procházejících vnitřní a vnější slupkou, protože vnější slupka – fasáda – se vlivem proměnlivých teplot oproti vnitřní o pár centimetrů hýbe. Podlahy se v průběhu podlaží mění. Proč? AH V prvním a druhém podlaží je odlévaná probarvovaná stěrka, v dalších podlažích marmoleum. Marmoleum je měkčí a kvůli akustice je tenhle povrch lepší, polyuretanová probarvovaná stěrka je naopak odolnější do zatěžovaných vstupních prostor, za pulty je už zase marmoleum. Akustika v zasedací místnosti se zdála – alespoň pro diktafon – poněkud problematická.

TOP REALIZACE ROZHOVOR

RB Řešení akustiky je tak trochu alchymie. Měli jsme problémy s dodavatelem. Oproti našemu navrženému nakonec přišel nějaký místní, který za výhodnějších podmínek zaručil stejné parametry. Teď nastávají fyzikální a technologické problémy s odstřelováním akustických pásků. Přesto objektivně vzato navrhujete prázdný prostor, který se později nějak zaplní, a co to udělá, nemůžete předem stoprocentně spočítat. Koncept výtvarného díla – malba na beton – vznikal od začátku, nebo dodatečně? RB Dvě šachty jsou vyzdobeny podle návrhu Martiny Novotné. Téma proměny forem mělo přinést do prostoru integraci. Potom svoji práci trošku rozšířila na přání paní ředitelky a vyzdobila i její kancelář a kancelář sekretářky. Musím uznat, že neznalý člověk, zvlášť když přijde teprve na stavbu, kde je nepořádek a tma, má z holého betonu strach. Nicméně máme zprávy, že už i zaměstnanci si na šedou barvu betonu zvykli.

Budova měla ještě o patro víc. Co se stalo? AH Kvůli rozpočtu se musel dům zmenšit. Takže se barák snižoval, a začaly se ozývat hlasy, že jsme to měli vědět už v soutěži, dokonce přijel s tímhle názorem i úředník z ministerstva. Problém byl ovšem v nekoordinovanosti mezi zadáním pro architektonickou soutěž a žádostí o zařazení do investičního programu. Ale myslím, že snížení tomu baráku nevadí, a také provozně je o to jednodušší. Odpadly z dnešního pohledu zbytečné provozy, jako například čítárna specializovaných časopisů. Instituce většinou nevědí, co si přát, když jim někdo dá tu možnost, tak si navymýšlejí na začátku třeba i kadeřnický salon… Snižování rozpočtu se promítlo i do kvality volného nábytku, ten už si ke konci domlouval uživatel přímo sám. Několik věcí námi navržených tam sice zůstalo, ale mohlo to dopadnout i lépe.

9

Grafi cký systém a design jste vyřešili a prosadili? RB Již v projektu interiéru jsme co do barevného řešení spolupracovali s grafičkou Zuzkou B. Horeckou z grafi ckého studia Kultivar. Tak vznikl systém barevného řešení interiéru – již zmíněné různé barvy podlah, dveří, obkladů... Kromě betonových stěn jsou v interiéru i omítané stěny, tedy jiné než šedé a betonové. Čistě bílé nebo barevné jsme omítané stěny nechtěli, protože negaci betonu jsme měli založenou na barevných podlahách. Proto vznikl návrh válečku, který reflektoval systém kulatých oken a bílou omítanou stěnu svým rastrem zjemňuje. Jedna z takto pojednaných stěn je stěna mezi centrálním komunikačním prostorem a ramenem se sklady. V budoucnu tak může v souladu s trendem na Západě dojít k otevření skladu a zpřístupnění knih i tam. Jsme zvyklí zpracovávat projekt až do takových detailů, jako je informační a navigační systém, vizuální styl. Chceme to

TOP REALIZACE ROZHOVOR

dělat nejpozději během projektování interiéru. V Hradci se to nepodařilo. Už jsme si mysleli, že se otevře nová budova se starým logem. Naštěstí se paní ředitelka nakonec rozhodla zadat nový vizuální styl a k naší radosti to byla studia Kultivar a Pixl-e, která vytvořila nové logo a zpracovala grafi cký manuál. Ovšem – knihovníci sice dostali nový manuál, ale po budově se pořád objevovaly nějaké nové vlastnoručně dělané cedulky. Grafi ci tam museli zajet a vysvětlit, k čemu vlastně manuál je a jak se má používat. Jaké přezdívky kromě Ementálu jste slyšeli? AH Ponorka. Asi kvůli těm oknům

připomínajícím okna kajut. Na internetu je to spíš stoka. RB Mám takovou zkušenost, že odpor se zvedl hlavně proto, že dům byl hodně dlouho zvenku hotový, ale uvnitř se stavělo, takže okolí vypadalo neutěšeně. Ozývalo se čím dál víc hlasů, že je to šedivé a tmavé a podobně. Dokonce i paní ředitelka dostala strach a bylo svoláno jednání. Museli jsme zdůvodňovat, proč barák není oranžový jako v projektu. Když jsme totiž v průběhu zjistili, že probarvený beton firmy nezvládnou, chtěli jsme použít alespoň oranžovou lazuru. Dokonce jsme ji předvedli a prokázalo se, že výsledek by byl ještě temnější než světle šedý beton, který by tak ztratil svou přirozenou strukturu. Tomu

10

ovšem předcházely tvůrčí debaty na střeše baráku a padaly i názory natřít ho na černo. AH Hradečáci zase argumentovali, že tam mají ty oranžové cihly a my že jsme to vyhráli právě proto, že knihovna měla být oranžová. My jsme argumentovali, že ty domněle oranžové cihly jsou ve skutečnosti taky černé, podívejte se naproti na Gočára, říkali jsme. Mentální vnímání červené cihly je jiné než skutečnost. RB A jak lidi kdysi vnímali režné zdivo, když stálo vedle štukovaného baráku? Je v Hradci něco, co byste teď, s odstupem času, řešili přeci jenom jinak? RB Ten hupek před vstupem. AH Jo, ten hupek.

TOP REALIZACE ROZHOVOR

13

LITÝ BETON JE ORGANICKÝ S MARTINOU NOVOTNOU, AUTORKOU NÁSTĚNNÝCH MALEB

Byl pohledový beton knihovny limitujícím, nebo naopak stimulujícím „pozadím“ vašich maleb? Betonový podklad byl rozhodně velmi inspirativní. Litý beton je svým způsobem podobný struktuře hornin, kamene, v tom je organický. Na betonové stěně jsou patrny náznaky vrstev, struktura, takže mi bylo jasné, že se při malování nemohu držet předem vytvořených náčrtů, že každá betonová stěna už vlastně načrtnuta je. Také barevnost podkladu mi vyhovovala, protože šedá je laskavá k ostatním barvám. Proč jste zvolila „organický“ námět? Považujete knihovnu za organickou architekturu? Organický námět jsem zvolila na základě předchozí zkušenosti s nástěnnou malbou. Malba na velké ploše se těžko komponuje jako celek, proto je příjemnější nechat ji rozrůstat a postupně doplňovat. Volba šestihranu jako základní buňky byla intuitivní, jako dítě jsem vyrostla na medu, včely a jejich žihadla byly všude kolem, takže to mám asi v krvi.

První, co mě napadlo, když jsem viděla plány knihovny, byl chromozom X, což je zásobník informací, které rozhodnou o ženském pohlaví dítěte. Knihovna je takovou velkou sochou na jeho počest. Nakolik vám schází monumentální nástěnná malba v dnešním privátním i veřejném prostoru? Mohli bychom se někdy dočkat oživení většího zájmu o ni? Jasně že nástěnná malba schází. Výtvarné školy chrlí každoročně spoustu šikovných výtvarníků a stěny všech Penny marketů a Lidlů vyzývají k pomalování. Škoda, že část peněz, které investují do tisku nových a nových letáků, nevěnují na zútulnění exteriéru. Třeba si rozhovor přečte nějaký osvícený šéf hypermarketu, pak máme naději. Knihovna je velkou hradeckou událostí. Nakolik je vám její architektura blízká? V ještě nezabydlené knihovně jsem strávila hodně času, takže jsem si mohla prostor dostatečně zažít. Líbí se mi její velkorysost, propojení pater, prostornost. Při pohledu ven z kulatého okna všechno působí liběji, jako

medailonek. Světlo a stín zde vytvářejí stále nové varianty obrazců na podlaze, zdech, v odrazu okenních skel. Knihovna mi opravdu připadá jako socha, možná trochu přísná, takže paním knihovnicím, které svoje pracovní stoly a okolí usilovně dozdobují kytičkami, hrnečky, obrázky, nelze vůbec nic vyčítat. Co byste uvedla jako své inspirační zdroje v pojetí malby a volbě barevnosti? Způsob, jakým maluji, určitě ovlivnila cesta do Peru, kouzlo pralesa, setkání s místní spirituální tradicí. Tam se mi asi ujasnilo, že prostor, se kterým se chci prostřednictvím malby dostat do kontaktu, je nekonečný a stále proměnlivý. Také cesta do Himaláje, výzdoba místních klášterů mě přesvědčily, že kromě šedivé, okrové nebo jinak monotónní reality existují jiné barevné světy, které také můžeme sdílet. Jak byste charakterizovala svou malbu a co je pro vás v malbě nejdůležitější? Malba je radost, zrcadlo mého momentálního rozpoložení, které ať už je jakékoliv, vždy stojí za to „přiznat barvu“, protože žádná není tak špatná.

TOP REALIZACE ROZHOVOR

14

S ŘEDITELKOU STUDIJNÍ A VĚDECKÉ KNIHOVNY V HRADCI KRÁLOVÉ EVOU SVOBODOVOU

knihovny v Hradci Králové bez architektonické soutěže neobejde, a tak jsme museli původně vypsanou soutěž na výběr projektanta zrušit a vyhlásit architektonickou soutěž, do které se přihlásilo 62 architektonických kanceláří. Vzhledem k tomu, že naše požadavky měly pouze doporučující charakter, vzniklo 62 tvarově i materiálově diametrálně odlišných návrhů. V roce 2002 jsme také podepsali s městem důležitou smlouvu o pronájmu pozemku s podmínkou začátku výstavby do roku 2005. Limitovala vás velikost pozemku? Pozemek je natolik veliký, že nás jeho velikost nijak neomezovala. Svazovala nás spíše dotace, protože předcházející novostavby knihoven jak v Liberci, tak v Brně byly o 100 mil. Kč dražší. Od začátku jsme věděli, že to bude muset být velmi úsporný dům obvyklých obrysů, kostka nebo kvádr na výšku. Budovu ve tvaru X si skutečně nikdo nepředstavoval. Co stálo na počátku nové budovy královéhradecké knihovny? Velice dlouho jsme usilovali o novou budovu, protože naše knihovna vždy sídlila v pronajatých prostorách. Nejprve jsme poskytovali služby na Eliščině nábřeží, a když už prostory kapacitně nedostačovaly, koupili jsme bývalou synagogu, kterou jsme zrekonstruovali pro potřeby knihovny. Byla zde umístěna půjčovna, technické a administrativní provozy. V roce 1994 za ministra Pavla Tigrida jsme museli synagogu vrátit Židovské obci v Praze. Od této doby jsme se zabývali přípravami na stavbu nové budovy. V roce 1998 jsme si nechali vypracovat zastavovací studii s dvěma budovami. Jedna byla určena pro provoz knihovny, druhá pro depozitář a zpracování fondů. Registrační list projektu s názvem Knihovnicko-informační centrum U Přívozu se schválenou dotací ve výši 394, 5 mil. Kč jsme obdrželi v červenci roku 2001. Tehdejší vedení s architektonickou soutěží nepočítalo. Ze dvou původních budov se nakonec měla kvůli menšího objemu finančních prostředků stavět zatím jen jedna. Uvažovalo se především o vertikálních komunikacích a sklady měly být v podzemí. Komora architektů v čele s Petrem Bílkem přesvědčila správce našeho dotačního programu na ministerstvu kultury, že se stavba

Vaše představa vertikály vycházela spíše z provozních, nebo z architektonických hledisek? Z provozních důvodů. Vertikální uspořádání se nám zdálo vysoce účelné, počítali jsme i s vertikálními dopravníky knih. Nakonec jste uvítala soutěž? Ano, byla jsem ve funkci ředitelky několik dní, a tak jsem se domnívala, že nám soutěž dá prostor pro výběr, čas na rozmýšlení a přinese nové podněty. Sešlo se velké množství návrhů. Dva jsme vyřadili pro formální nedostatky. Soutěžní komise pracovala několik dní, až vybrala čtyři návrhy. Udělila jednu první a tři třetí ceny. Vyhrál návrh ve tvaru X, který se posléze realizoval. V době, kdy probíhala naše architektonická soutěž, vítězství v ní ještě nezaručovalo, že autoři budou dům i projektovat. Musela se vypsat další soutěž na dodavatele projektu, a tím se stala projekční kancelář Deltaplan. Společně s výherci architektonické soutěže vytvořila účelové sdružení PRO KIC a vypracovala všechny stupně projektové dokumentace. Deltaplan byla podle mne v té době malá fi rma, spoustu profesí nemohli zabezpečit vlastními silami, takže si je najímali, což by nebylo jistě nic špatného, pokud by ovšem

nevázla koordinace. To byl hlavní kámen úrazu celého průběhu projektování. Takže malá projekční fi rma, mladí projektanti, špatná koordinace, nezkušený investor, a přede všemi stál tak veliký úkol. Vyhovuje vám půdorysné řešení budovy? Uspořádání do X je pro provoz knihovny ideální. Dům je čitelný, i když teď to myslím jinak než architekti. Jednotlivá křídla budovy mají různé funkce a středem probíhá centrální komunikace. Půdorys zajišťuje, že se cesty návštěvníků a knihovníků nekříží, což je pro provoz knihovny velmi důležité. V místech centrálních pultů se stýkají, ale nekříží se. Jak jste se vyrovnávali s rozpočtem? Když jsem požádala projektanty o první propočet nákladů, zjistila jsem, že jsme překročili původní plán o cca 80 milionů Kč. U takto rozběhnutého projektu se nedalo čekat na peníze z Evropské unie. Znovu jsme se nad projektem zamysleli, spočítali kapacity, upravili dispozice jednotlivých prostorů, snížili budovu o jedno patro a zkrátili křídla. Z velkorysé budovy se stal účelný a plně funkční dům, který váže ve službách přesně tolik personálu, kolik jsme měli naplánováno. Čas nám dal za pravdu a s velikostí domu jsme spokojeni nejen my knihovníci, tedy spíše knihovnice, ale i naši návštěvníci, stísněnost určitě nepociťují. Myslím si, že kapacita knihovny je pro populaci v Hradci Králové a v Královéhradeckém kraji, kterému také sloužíme (jsme krajská knihovna), optimální. Redukce byla učiněna v rámci projektu pro územní rozhodnutí a stála nás „pouze“ 500 tisíc Kč na úpravách projektu. Pak už plynule navazovaly další stupně projektové dokumentace. Jak se staví k nové knihovně obyvatelé města? Dům vyvolával a stále ještě vyvolává emoce. I já jsem si na změnu barvy venkovního povrchu musela zvyknout. Původní oranžovo-červená barva se v průběhu stavby změnila, či lépe řečeno zůstala šedivá. Myslím si ale, že knihovně přece jen sluší. Architekti původně navrhli probarvený beton. Žádná betonárka však nebyla schopná dodávat stejný odstín po celou dobu betonování

TOP REALIZACE ROZHOVOR

obvodového pláště. Ani oranžová lazura se neukázala jako vhodná, neboť ani tak by se nezaručila jednotná barevnost. A tak jsme po dohodě autorů s hlavním architektem města požádali o změnu stavebního povolení. Ve fi nále byl dům natřen bezbarvou lazurou a antigraffi ti nátěrem. V roce 2007 jsme obdrželi cenu České betonářské společnosti Vynikající betonová konstrukce. V roce 2008 se u nás sešla na svém semináři Česká betonářská společnost, jejíž členové byli budovou nadšeni. Stavba knihovny byla nominována i na cenu Událost roku 2008 v Hradci Králové, bohužel zůstalo jen u této nominace. Co se lidem nejvíc nelíbí? Šedá barva a beton. Někteří se stále ještě domnívají, že až seženeme peníze, tak budovu natřeme. Jste s něčím nespokojená, například z hlediska nesnadné údržby? Špatně se udržuje nerez, zejména výtahy. Jsou neustále osahané a nedají se pořádně vyčistit. Také výměna světel na některých vysokých stropech se už dnes jeví problematická, zrovna tak jako čistění oken, které se neobejde bez vysokozdvižné plošiny zvenku i uvnitř. Venkovní mlat zarůstá mechem, který odolává všem známým herbicidům, a nerovné betonové plochy před knihovnou dávají vzniknout velkým kalužím, když zaprší. Dřevěné lavičky už teď vypadají, že mají za sebou nejméně deset let života. Jak se tady cítí čtenáři? Máte nějaké odezvy? Interiér knihovny se návštěvníkům líbí a většina říká, že se zde cítí dobře. Když zůstanete delší dobu, přestanete beton vnímat. Čtenáři kvitují především velké prostory. Myslím si, že mohou být spokojení i s vizuálním stylem knihovny, na kterém jsme si dali hodně záležet. Od něj se pak odvíjí celý orientační systém. Ještě dolaďujeme webové stránky, které budou mít stejný design. Na vizuální styl jsme vypsali soutěž, vyhrála společně studia Kultivar a Pixl-e, která pak navrhovala a vytvářela i zmíněný orientační systém.

Jaká je věková a profesní struktura vašich čtenářů? Asi polovina z nich jsou středoškolští a vysokoškolští studenti. Další velkou skupinou jsou senioři. Méně je zastoupena střední generace. Jak je na tom knihovna kapacitně? Knihovny našeho typu knihy nevyřazují, ale trvale uchovávají, proto je trvalým problémem nedostatek skladových prostorů. V současnosti máme asi 1 200 000 knihovních jednotek. 100 tisíc knih vydaných za posledních 25 let je nyní volně přístupných v tzv. volném výběru, starší fondy jsou ve skladišti. Při ročním přírůstku 14 tisíc dokumentů jsou přímo v knihovně volné kapacity ještě na několik let. A vzhledem k tomu, že máme poměrně nový depozitář cca 4 km od nové budovy, nebudeme mít problém s uskladněním fondů dalších 30–40 let. Nová knihovnická generace bude mít v naší knihovně možná různé problémy, ale uskladnění fondů to rozhodně nebude. Jak probíhal dialog mezi vámi a architekty? Byl těžký a plný nedorozumění. Estetické požadavky se někdy křížily s praktičností a účelností a také technologickými možnosti našeho stavebního průmyslu, viz probarvený beton. Něco se vůbec zrealizovat nedalo, například membránový světlík, který neměl pro Česko patřičná schválení. V konferenčním sále měly být vnější látkové žaluzie. Nakonec jsme si prosadili hliníkové a jsme s nimi spokojeni. Kapitolou samou o sobě byla kulatá okna, která se původně měla otevírat pouze na jeden pant. Myslím, že budova je výsledkem určitých kompromisů a ústupků jak na straně architektů a tak investora i dodavatele stavby. Když jsme diskutovali o nábytku do kanceláří, přišli architekti s tím, že by měl být šedý a plechový. Barvu a materiál jsme odmítli, ale nakonec těsně před výrobou jsme zjistili, že šedý povrch nábytku bude ten nejlepší. Nerozptyluje a hodí se sem. Také jsme se nemohli dohodnout na barvě křesel, navržených žlutých jsme se báli kvůli zašpinění, ale nádherně oživila interiér.

15

Jak vám vyhovuje knihovna energeticky? Teplo přivádíme z opatovické elektrárny. Máme systém aktivace betonového jádra, celoplošně jsou prohřívány betonové podlahy. Určitou nevýhodu spatřuji v delší době reakce na změnu venkovní teploty. Když uhodí mrazy, tak trvá delší dobu, než se budova zahřeje na příjemnou teplotu. Bohužel i bohudíky beton je tepelně setrvačný. Na druhou stranu ve skladišti, kde není vůbec žádné topení, bylo i za velkých mrazů + 21 ºC. Vrátíme-li se na začátek, měla jste v soutěži nějakého favorita? Měla, byl to návrh ateliéru Onex. Byl velmi podobný Moravské zemské knihovně, nakonec od stejných autorů. Líbil se mi vzhledově, perfektně zapadl do okolí, ale z provozního hlediska je X rozhodně lepší. A zcela nakonec: Udělala byste něco jinak, kdybyste měla tu možnost? Kdybych mohla, asi bych si vybrala jinou projekční fi rmu, protože fi rma Deltaplan mi absolutně nevyhovovala, podle mne to odborně, koordinačně a lidsky nezvládli. Pokud bych měla současné zkušenosti, daleko víc bych hledala cestu, jak nestavět vítězný betonový projekt. Celých šest let obhajovat něco, o čem ani já nejsem stoprocentně přesvědčena, že je to to nejlepší, co mohlo na břehu Orlice stát, je dost schizofrenní. Přesto všechno si ale myslím, že dům jako knihovna je účelný, odráží určité postavení této instituce a rozhodně je nepřehlédnutelný. Jak návštěvníci, tak knihovníci i já jsme zde našli určitá pozitiva, pro která jsme si tento dům oblíbili a dobře se nám v něm žije.

TOP REALIZACE

16

půdorys 4. NP

půdorys 5. NP

půdorys 2. NP

půdorys 3. NP

půdorys 1. PP

půdorys 1. NP

TOP REALIZACE

pohled severní

pohled východní

17

English Study and Research Library, Hradec Králové The building is a structure with a ground plan in the shape of the letter X. The cladding of the building, cast concrete, serves to enhance the dynamism and clarity of the shape (a cast letter) through its character. The cladding is perforated with round windows, chosen for their ability to create both an intimate and concentrated inner environment. The windows are situated at two spandrel height levels. They are placed in irregular fashion in accordance with the inner space (code) as part of the framework of the overall arrangement. The major glazing at the ends of the wings on Hradecká street serve to light up and bring to an end the main library spaces. The study room on the top floor is lit up by circular skylights. The windows on the wings with storage areas are minimal in terms of quantity. The building structure is situated on a a paved, threshing floor surface which connects up with the surrounding areas (the pavements, driveways) and with the green surfaces on the roof of the garage.

pohled západní

STUDIJNÍ A VĚDECKÁ KNIHOVNA HRADECKÁ 2, HRADEC KRÁLOVÉ KLIENT Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové, Ministerstvo kultury ČR AUTOŘI Projektil architekti, s.r.o. / Mgr. akad. arch. Roman Brychta, Ing. arch. Adam Halíř, Ing. Ondřej Hofmeister, Ing. arch. Petr Lešek SPOLUPRÁCE Markéta Jurečková, Jan Kolář VIZUÁLNÍ STYL, INFOSYSTÉM Kultivar / Zuzana B. Horecká, Jana Honecová, Jean-Marie Delafontaine; Pixl-e / Ondřej Doležal, Pavlína Doležalová, Filip Mont VÝTVARNÉ DÍLO Martina Novotná GENERÁLNÍ PROJEKTANT PRO KIC – sdružení ateliérů Projektil Architekti, s.r.o.; Deltaplán, s.r.o. (Ing. Miloš Kosek, Ing. Petr Kniha) ZASTAVĚNÁ PLOCHA 2920 m2 OBESTAVĚNÝ PROSTOR 57 303 m 3 ČISTÁ UŽITKOVÁ PLOCHA KNIHOVNY 11 232,2 m2 KOMERČNÍ PLOCHA (KAVÁRNA) 285,6 m2 NÁKLADY 394,5 mil. Kč / 16,5 mil. eur REALIZACE 2008

TOP REALIZACE RECENZE

19

KŘÍŽIT A KROUŽIT TEXT MICHAL JANATA

Téměř na břehu řeky Orlice vyrostla budova, která svým nepravidelným rastrem kulatých oken a půdorysem ve tvaru chromozomu X navázala na osobitě kvalitní zástavbu Hradce Králové. Orlické nábřeží stálo mimo sídelní dynamiku mladého moderního města, což se dodnes projevuje dualitou mezi výrazně artikulovaným nábřežím Labe s Kotěrovým muzeem, Liskovými lázněmi a dalšími stavbami a málo regulovaným orlickým nábřežím. Nová knihovna vytvořila v orlické oblasti potřebnou další dominantu naproti architektonicky silné Gočárově koželužské škole. Budova nejen vhodně dotváří urbanistický kontext, ale sama poskytuje mimořádně kvalitní a různorodé pohledy na hradecké panoráma prostřednictvím atypických kulatých oken. Kromě několika dalších výrazných znaků je třeba si všimnout dvou základních: půdorysu a skladby oken. Půdorys ve tvaru chromozomu X je skvělým dokladem odklonu od napodobivě chápané organické architektury a vyvrácením domnělé mimetičnosti. Organická architektura v tomto smyslu není napodobeninou organického tvaru, ale spíše interpretací dualismu zápis/tvar. K vysvětlení této dichotomie je zapotřebí několika úryvků z knihy buněčného biologa Antona Markoše Povstávání živého tvaru: „V době, kdy tvarová, jevová stránka organismů byla jedinou dostupnou úrovní zkoumání, trval dost dlouho spor o to, jak tvary povstávají. (…) Až v pozdějším vývoji převládlo morganovské paradigma, podle něhož jsou vlastnosti organismu určeny vlohami – geny. Tato neobyčejně produktivní cesta vedla k objasnění molekulární podstaty genu a genetické informace a k formulaci centrálního dogmatu molekulární biologie. Důsledkem této úspěšnosti je pak vžitý náhled, že nejhlubší formativní příčinou je v živých organismech právě zápis – sled nukleotidů v nukleových kyselinách. (…) Když jsem se pokusil analyzovat ono napětí zápis – tvar, uvědomil jsem si, že pramení do značné míry z nerespektování hladiny popisu, na níž je příslušné poznání učiněno. V důsledku toho se z poznání jedné úrovně odvozují generalizace i pro úrovně ostatní. To platí jak pro redukcionismus molekulárních biologů, tak pro redukcionismus opačného znaménka

u strukturalistů.“1 Jinými slovy je to, co je v odborné literatuře považováno za organickou architekturu, projevem redukcionismu strukturalistů, kteří „preferují tvary, snaží se obejít bez zázemí, kterého biologie dosáhla za posledních 40 let, a přitom jsou do značné míry spekulativní, nerozvíjejí vlastní metody“.2 Použijeme-li Markošovu analogii, pak je obvyklé chápání organické architektury strukturalistické (napodobivě preferuje jen tvary), kdežto autor tohoto článku se pokouší uhájit i interpretační hladinu zápisu, pro nějž nalezl doklad v budově knihovny v Hradci Králové. Proč tak výstřední (zdánlivě daleko od interpretačního středu) odbočení formou exkursu do buněčné biologie? Protože se chvatem (tedy rychle, ale sevřeně) analogie dostáváme k tvrzení, že knihovna v HK je organickou architekturou, tedy nikoli tvarem, ale zápisem, a k podpoře tohoto tvrzení bylo nutné objasnit, co míníme slovem zápis. Knihovna má totiž naprosto nepopiratelně tvar pohlavního chromozomu X v metafázi mitotického dělení těsně před rozestupem do dceřiných jader. Náhoda? Pak můžeme za náhodu považovat cokoli, dokonce i samo mitotické dělení. A nesejde na tom, sestoupili-li architekti při volbě tohoto zřetelně organického tvaru pod hladinu molekulární úrovně. Důležité je, že zvolili za formu svého pojetí organické architektury nikoli tvar jako strukturalisté, ale zápis jako molekulární biologové. Byl jsem překvapen, že architekti Brychta a Halíř byli překvapeni mou analogií chromozomu X, protože nejen genetik, ale každý laik v půdorysu knihovny nemůže tuto do očí bijící podobnost nevidět. To ostatně dokládá v tomto čísle rozhovor s Martinou Novotnou. Ale v tom je ten vtip. Nevidíme napodobivý organický tvar, ale architektonicky vyjádřený zápis do buněčné struktury. Je to tedy architektonický symbolismus vyšší úrovně? Ano i ne. Ano, jestliže tím chápeme nenapodobivou interpretaci toho, co lze pokládat za živé. Ne, pokud vyvrátíme svůj vlastní argument výpadem, že jde přece rovněž o mimezi, byť ne okem nazřeného tvaru, ale chromozomu, který ostatně také může vyvolávat estetické nadšení, jak dosvědčuje James Watson, jenž v půvabné knize s názvem Geny, ženy a Gamow odhaluje milostná i vědecká pozadí svého objevu (spolu

s Francisem Crickem) šroubovice DNA v roce 1953: „Molekula DNA, kterou jsme nalezli asi před dvěma měsíci (v březnu 1953), byla daleko hezčí, než jsme předpokládali. Se dvěma polynukleotidovými řetězci, drženými pohromadě páry dusíkatých bází, adenin-tymin a guanin-cytosin, měla DNA komplementární strukturu, potřebnou pro přesné okopírování genu během replikace chromozomu.“3 Není to opět další poněkud nadbytečná odbočka, chceme-li ocenit „chromozomální“ tvar knihovny v plnosti jeho významu? A nepostupuje autor recenze tak trochu jako Laurence Sterne, když ve svém labyrintickém románu The Life and Opinions of Tristram Shandy na téměř tisíci stranách v tisíci odbočkách popisuje svoje zrození? Nešlo o text plný digresí jako u Sterna, jehož odbočky jsou jedním z literárně nejzdařilejších prostředků sebe/ironie, ale o to, že se s pojmy musí zacházet opatrně, nechceme-li degradovat jejich význam. Nevnímáme-li totiž hradeckou knihovnu jako organickou architekturu zápisu (postavenou proti organickému zápisu tvaru), pak proto, že příliš samozřejmě chápeme samo slovo organismus. Jiří Michálek podal ve své průkopnické studii o filozofi ckých interpretacích živého od Empedokla až po Heideggera nástin toho, jak se slovo organický usidlovalo v evropských jazycích: „Slovo organismus pochází z francouzštiny a důsledně je začal používat G. E. Stahl místo staršího corpus organicum (tělo ústrojné), a to jako výslovný protiklad vůči mechanismu (…) Například Kant v Kritice soudnosti používá jen spojení „organisierter Körper“, kdežto v pozdějším Opus postumum se slovo „organismus“ občas vyskytuje. Ujalo se tedy na přelomu 18. a 19. století.“4 Tento „lingvistický obrat“ v rozlišování mezi živým a neživým není náhodný. Jde o mnohem víc než o zavedení nového pojmu. Souvisí se změnou chápání toho, co je živé, a s ustavením biologie jako vědy, se sebepochopením pobytu, jak to exponuje ve slavné pasáži svého stěžejného díla Bytí a čas Martin Heidegger: „V řádu možného uchopení a výkladu je biologie jako „věda o životě“ fundována v ontologii pobytu, i když ne výhradně v ní. Život je jistý zvláštní způsob bytí, ale bytostně přístupný pouze v pobytu.

TOP REALIZACE RECENZE

Ontologie života je prováděna způsobem privativní interpretace; určuje, co musí být, aby mohlo být něco takového jako pouhý život. Život není pouhý výskyt, ale ani pobyt. A pobyt zase nikdy nelze ontologicky určit tak, že ho určíme nejdříve jako život (ontologicky neurčitě) – a pak k tomu ještě něco přidáme.“5 Chceme-li dát pojmu organická architektura původní významovou razanci, nesmíme zapomínat na mody sebepochopení, k nimž patří i porozumění hranici mezi živým a neživým, tedy za jistých historických okolností mezi organickým a neorganickým. Nebylo by třeba takovýchto exkursů, kdyby nepanoval takový zmatek kolem pojmu organická architektura a kdyby hradecká knihovna nevnucovala sama sebou až příliš (čemuž se nemůže prostě vnímatel stavby vyhnout) otázku dualismu zápis/tvar. Není náhodou, že ve folkloru se knihovně říká Ementál. Tím je akcentován a akceptován způsob perforace fasád, ale je to povrchní metafora. V architektuře je totiž půdorys tím, čím je v molekulární biologii zápis. Z něho je totiž jako z genového základu odvozen tvar budovy. Můžeme tak směle, při vědomí toho, že je možno, či spíš nutno sestoupit interpretačně hlouběji, nazvat knihovnu důležitým milníkem české organické architektury. Pokud ovšem budeme ochotni přehodnotit samotný pojem organická architektura. Ale ve hře je i otázka vztahu půdorysu (zápisu) a celkové tektoniky (tvaru) budovy. Druhým rysem se dostáváme k tvaru, tedy k tomu, co je viditelnější než zápis. Dvojí kódování biologického diskursu, jak ho nastínil v jinak velmi podnětné knize Anton Markoš, lze zpochybnit tím, že nelze odbýt strukturalisty jen jejich domnělou ignorancí čtyřiceti let studia zápisu. Mínil-li Markoš strukturalisty biology, jako byl Adolf Portmann, pak si lze jen těžko představit naprosto mylný příklad zdánlivé ignorance skrytějších sil při „povstávání“ organismů. Naopak, jak říká Portmann: „Pokud usilujeme o obsáhlejší představu o organismu, musíme se právě s ohledem na to, že se dnešní výzkum přiklání k neviditelnému světu, obrátit na viditelné jevy, tak, jak se nám dávají v oblasti přístupné naivním lidským smyslům. Hovořím o světě barev a tvarů, neboť ne

náhodou pojem (z)jev (Erscheinung) vnikl právě v této oblasti.“6 Obě interpretační úrovně jsou totiž nejen svárem tvaru a zápisu, ale především svárem mezi přirozeným světem a světem konstruovaným vědou, tedy mezi tím, čemu například v Krizi evropských věd říkal Edmund Husserl Lebenswelt, a mezi vědou s její metodicky plodnou reduktivitou, která však „filosofii takříkajíc utíná hlavu“.7 V jakém vztahu jsou fasáda a okna? Není půdorys, který jako z oka vypadl chromozomu X, jen jiným způsobem mimetismu? Jinými slovy nevloudil se do zápisu (chromozom sám o sobě) tvar (silueta chromozomu při jeho mnohanásobném zvětšení)? Byla by to pravda, za předpokladu, kdyby samotné křížení nepředjímalo výsledný tvar budovy. Do jednotlivých ramen kříže jsou totiž vřezána perforovaná kulatá okna, která u knihovny nemají u nás jinak obvyklý, funkcionalisticky nautický charakter. Jsou antimonadickým prvkem, chápeme-li monádu jako do sebe uzavřenou jednotku, neboť „monády nemají okna, kterými by něco vstupovalo nebo vystupovalo“, jak pravil Leibniz ve svém „metafyzickém románu“, jak Hegel jedovatě nazval jeho Monadologii. Na rozdíl od Leibnizových monád hradecká knihovna má okna. Jsou výrazem osmózy mezi vnitřkem domu a jeho okolím. A to je další organický prvek knihovny, látková výměna mezi vnitřkem a vnějškem. Podobně organická je i pravidelně nepravidelná konfigurace těchto osmotických otvorů. Jejich výsev na budově dokáže vnímání zpravidelnit až po delším „čtení“. Pak můžeme číst reverzibilně okenní výsev jako trojúhelník stejně jako vlnu nebo jako zvýšenou a sníženou verzi kolmice. Bohatstvím možných čtení, tedy tím, čemu v textové kritice říkají klasičtí filologové varia lectionis, různočtení, jsme na půdě diverzity, takové distribuce bohatství tvarů, které svou přemírou nezadusí, ale naopak život umožňuje. Tím jsme se ovšem vysmekli z otázky po vztahu půdorysu a fasády. Křížení dostává svůj smysl v okamžiku, kdy mu odpovídá interakce fasády a interiéru, kdy se ke křížení přidružuje kroužení. Křížením dochází k průniku dvou/čtyř původně samostatných prvků. Kroužením se tvar dotváří podobně jako džbán na hrnčířském kruhu. Podobně jako džbán v Heideggerově Věci nastoluje toto

20

křížení kroužením a kroužení křížením otázku dvojího pojetí prázdna, blízkosti a dálky: „Vše, co je zde, je dnes stejně blízko a stejně daleko. Vládne něco, co nezná žádný odstup. Všechno to zkracování a odstraňování vzdálenosti však s sebou nenese žádnou blízkost. (…) Bytování blízkosti je přibližování. Blízkost přibližuje dálku, a to jakožto dálku. Blízkost dálku uchovává. Tím, že uchovává dálku, je blízkost bytostně přibližováním.“8 A tím je i ono Heideggerovo součtveří (Geviert) země a nebe, božských a smrtelných. Křížit a kroužit je nejen jedna z možných metafor knihovny, ale znamená také bdělost smrtelných vůči božským (i smrtelným, tedy i vůči sobě), tedy dar, který je třeba dnes a denně získávat poznáváním, jehož je knihovna nikoli jen vnějším výrazem.

1 Anton Markoš, Povstávání živého tvaru, Praha 1997, s. 19–12 2 ibid., mírně upravený citát, s. 11 3 James Watson, Geny, ženy a Gamow, přeložil Jan Zdražílek, Praha 2004, s. 30. Tuto nesmírně vtipnou a svěží knihu kongeniálně přeložil Jan Zdražílek, s nímž jsem mnoho hodin diskutoval o tom, jak přeložit Genes, Girls and Gamow, aby i v českém názvu zůstala zachována aliterace, jež je v anglickém titulu. Ke dvěma zčeštěným G jsme hledali třetí, marně. Nakonec jsme se museli spokojit s tím, že se rýmují ženy a geny. Geny, gazdy a Gamow pochopitelně neprošlo, protože dívky nejsou gazdy. 4 Jiří Michálek, Corpus Organicum, Praha 2000, s. 8 5 Martin Heidegger, Bytí a čas, přeložili Ivan Chvatík, Pavel Kouba, Miroslav Petříček a Jiří Němec, Praha 1996, s. 68 6 Adolf Portmann, Hodnocení zjevu organismů, přeložil Marco Stella, s. 45, in: Biologie ve službách zjevu, Praha 2008 7 Edmund Husserl, Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie, přeložil Oldřich Kuba, Praha 1972, s. 31 8 Martin Heidegger, Věc, in: Heidegger, Básnicky bydlí člověk, přeložil Ivan Chvatík, Praha 1993, s. 27