Staré a Nové Práchňany. Společenská rubrika. Staré Práchňany. Ludmila Kvasničková

Čechtické noviny Čechtice, Černičí, Dobříkovice, Chrastovice, Jeníkov, Jizbice, Krčmy, Malá Paseka, Nakvasovice, Nové Práchňany, Otročice, Palčice, Růžkovy Lhotice, Staré Práchňany, Sudislavice, Zhoř.

Staré a Nové Práchňany Staré Práchňany

(Prachnian, Prachňan do poloviny 19. století, poté Alt Prachňan) je vesnička vzdálená 3 km jihozápadně od Čechtic rozkládající se v údolí potoka Mohelnice – a to na je­ ho levém břehu. Pojmenování obce je odvozeno podle místa, odkud přišli první osadníci koncem 13. století. Ti opustili Prácheňský kraj, tj. místo v dnešních jižních Čechách. Kraj se rozprostíral od Šumavy až po Příbram. Tito první osadníci hovořili nářeční němčinou. První pojmenování bylo právě v této němčině. Obyvatelé se usadili na levém břehu potoka dříve zvaného podle místa, kudy protéká, tj. Práchňanský potok, dnes nese tok název Mohelnice (stejně jako nedaleko ležící starobylá osada, která byla pojmenována podle místa mohyl po­ sledních křešínských vladyků). První zmínka o Práchňanech je z roku 1292, kdy jsou uváděny v souvislosti s dědiníky (jednalo se o svobodnickou osadu). V této době docházelo k osidlování nových míst a k zavádění těžkého pluhu, který byl vhodný k hlubší orbě oproti dřevěnému háku. Používání těchto hospodářských novinek započalo v oblasti Čech mnohem dříve. Do Práchňan přišli osadníci, kteří uměli nové nářadí používat a přinesli je do zdejšího kraje. Znali i trojpolní systém, který se rozšiřoval v našich zemích asi od roku 1250. Byly jim vyměřeny polnosti (tzv. plužina) a byla založena malá vesnice s návsí uprostřed. Do okolních míst se původně vyjíždělo přes dvory usedlostí. Vedly odtud čtyři hlavní cesty – směrem na Čáslavsko, Mohelnici, Čechtice a

Společenská rubrika Blahopřejeme občanům, kteří v měsíci listopadu oslaví 80 a více let:

František Hájek Dagmar Havlová Anežka Kumžáková Ludmila Kvasničková Ludmila Kamarýtová

Jeníkov Čechtice Čechtice Jeníkov Černičí

11 /201 4

Zhoř. Cesta na Mohelnici vedla odlišně od té, kterou použí­ váme v současnosti. Jezdilo se kolem č. p. 1 (u Zíků), kde býval zájezdní hostinec s polnostmi a hned v sousedství kovárna (č. p. 23). Z Práchňan tudy vedla cesta na Chyšnou. Napojovala se na cestu od Krčem. Další zmínky jsou až v ro­ ce 1388 v souvislosti s Křešínem. Vesnice Práchňany vznikala tedy v místech dnešních čísel popisných 1 – 8, ale tehdy zdaleka neměly tolik obytných budov. Jednalo se zřej­ mě o čtyři dvory – odtud název Ve Dvorech. V této části vesnice existovala kolem roku 1550 usedlost Bartoně z Práchňan: „Bartoň z Práchňan drží dvůr ve vsi Práchňanech v hromadu od Lukavce“. Roku 1616 se připo­ míná poplužní dvůr Ondřeje a Pavla – bratrů Losů, svo­ bodníků v Práchňanech. Jejich polnosti byly rozsáhlé, a tak se dodnes nedaleko Čáslavska zachoval název Za Losy. Po­ plužní dvůr byla nejstarší pozemková míra, která udává vý­ měru polností, která se dala obdělat spřežením dvou volků nebo s jedním koněm. Po třicetileté válce došlo k vylidnění venkova, zvláště v našich oblastech, kde se zdržovalo vojsko. V této době při­ šel do Práchňan rod Kletečků ze statku Želiv, zřejmě z ob­ lasti Kletečné. Rodina si koupila svobodnictví (dnes č. p. 8) a odtud se postupně rozrůstaly domy s hospodářskými sta­ veními. Ty vznikaly rozdělením původních hospodářství. Sta­ vení byla rovněž svobodná. Patřila ke druhé svobodnické čtvrti, tzv. Jeřábkově čtvrti (název podle pověřeného správ­ ce). Ve druhé svobodnické čtvrti jsou uváděny ve druhé polovině 18. století následující svobodné dvory: Jan Zeman (usedlost č. p. 12), Jan Kletečka (usedlost č. p. 6, chalupa), Josef Nebřenský (usedlost č. p. 1), Jan Zeman (usedlost č. p. 2), Matěj Zeman (usedlost č. p. 3), Martin Kletečka (used­ lost č. p. 4), Martin Kletečka (usedlost č. p. 5), Václav Kleteč­ ka (usedlost č. p. 7), Bartoloměj Kletečka (usedlost č. p. 8), Matěj Zeman (chalupa č. p. 10), Tomáš Zeman (chalupa č. p. 11), Václav Veselý (chalupa č. p. 13), Josef Hovorka (chalu­ pa č. p. 14), Jan Zeman (chalupa č. p. 23 – kovárna), dědic­ tví po Zemanovi (chalupa č. p. 25). Na návsi byla po třicetileté válce postavena kaplička se zvonicí, která byla postupně přestavována až do dnešní podoby. Stěny kaple jsou zdobeny lizénami. V 19. století tam

Z Čechticka

Dům č. p. 20 ve Starých Práchňanech v roce 201 4 zcela jistě zvonek oznamoval jak ráno, tak poledne a kle­ kání. Zvoník rozezníval zvony i při jiných příležitostech. Na­ příklad za zemřelé se zvonilo v rytmu pole – louky – lán, nebo šup tam s ním. V polovině 18. století zde došlo i k židovskému osídlení, a to je doloženo v č. p. 20. Dále je v židovských záznamech uváděno, že v č. p. 20 byla na půdě zřízena v polovině 19. století židovská modlitebna, která byla již na konci 19. století označena slovy „nyní používána k obytným účelům“. V č. p. 20 naposledy bydlela židovská rodina s příjmením Lustigovi. Ti dům s polnostmi a vinopalnou prodali rodině Nebřenských z Nových Práchňan, kterým dům vyhořel. Lustigovi se vystě­ hovali do USA. Farností patřily Staré Práchňany ke Křešínu. Proto se dodnes zachovalo místo posledního odpočinku občanů právě v Křešíně. Stejně tak byla vesnice ke Křešínu přiškole­ na. Teprve když byla postavena nová škola v Čáslavsku (roku 1907), chodily děti tam. Od roku 1961 Staré Práchňany patřily do školy v Čechticích. Právě kvůli historické pří­ slušnosti k farnosti jsou zde jak pouť, tak posvícení drženy podle Křešína (na sv. Bartoloměje a Havla). Matrika byla do roku 1728 v Lukavci, poté po znovupostavení kostela v 80. létech 19. století byla v Křešíně, nyní je v Košeticích. Po roce 1848 po zrušení poddanství rozdíly mezi svo­ bodníky a ostatními rolníky zmizely. Dosavadní držitelé hos­ podářských usedlostí se stali jejich přímými vlastníky a tím berními poplatníky. Staré Práchňany v létech 1869 ­ 1920 byly osadou obce Čáslavsko v okr. Ledeč, v roce 1921 – 1930 osadou obce Čáslavsko v okrese Ledeč nad Sázavou, v roce 1950 byly osadou obce Čáslavsko v okrese Pacov a od roku 1961 jsou částí obce, později městyse Čechtice v okrese Benešov. Ve Starých Práchňanech bylo v létech 1780 – 1790 evi­ dováno 5 usedlostí, v roce 1848 zde žilo 209 obyvatel v 21 domech, v roce 1869 bylo při sčítání lidu zjištěno 22 domů se 182 obyvateli, v roce 1890 pak mají 160 obyvatel ve 23 domech, v roce 1910 – 144 obyvatel ve 21 domech, v roce 1930 – 22 domů se 112 obyvateli, v roce 1950 – 76 obyvatel ve 22 domech, v roce 1970 – 20 domů s 64 obyvateli, 1980 – 15 domů s 45 obyvateli, 1991 – 36 obyvatel. V roce 2011 žije 21 obyvatel v 8 domech z celkového počtu 20. Dvanáct domů je tedy víkendových. V roce 2014 zde žije 25 obyvatel.

 

Dům č. p. 20 ve Starých Práchňanech v malbě - vzpomínka Heleny Šafrové na poválečná léta Práchňany vůbec nenajdete. Jsou zde pouze uvedeny „Prachnian“ na levém břehu potoka. To samé se dozvídáme i z mapy z poloviny 18. století. V roce 1783 při tzv. Prvním vojenském mapování nalézáme opět pouze jednu osadu Prachňan na levém břehu. V roce 1836 je zaznamenána při Druhém vojenském mapování nejen osada Práchňan na levém břehu, ale i Neu Práchňan na pravém břehu potoka. V roce 1876 je už uváděna běžně osada ,,Alt­ Práchňan" a ,,Neu Práchňan". První písemná zmínka o obci pochází z roku 1787. Po­ jmenování Nové Práchňany obec získala proto, že se na­ chází pouze tzv. „co by kamenem dohodil“ – vlastně jen přes zmiňovaný potok – blízko tehdejších Práchňan, dnes pro lepší rozlišení Starých (tedy i starších) Práchňan. Přifařena, matrika vedena a přiškolena byla obec ke Zhoři. Později chodily děti do školy v Čáslavsku (od roku 1907). Na měš­ ťanku musily docházet do Čechtic. Dodnes se slaví jak pouť, tak posvícení podle kostela na Zhoři (na Povýšení sv. kříže a na Terezii). Ves vznikla původními čtyřmi chalupami vpravo při cestě do Čáslavska – zvané dodnes V Chalupách č. p. 2, 3, 4, 5 (vyhořelo) a později č. p. 6 (dříve hospoda Na Radosti, nyní nové č. p. 26). Chalupy postavil majitel pravonínského statku pro poddané – čeledíny a děvečky, které je za nájem osídlili a chodili pracovat do Čáslavska na pravonínský sta­ tek (až do roku 1910). Poté přibyly při cestě na Zhoř chalupy další, ty byly součástí Jeřábkovy druhé svobodnické čtvrti – tedy byly to domy pro pracující na některých svobodných dvorech v Tisku a Bukové, a některé další domy určené k podnájmu patřily k panství křivsoudovskému. Domy na levé straně cesty do Čáslavska vyrostly až kolem první světové války. Před druhou světovou válkou v roce 1939 přibyly domy č. p. 24 a 25. Dům s číslem popisným 1 v Nových Práchňanech nenajdete. Nalézá se na okraji Starých Práchňan a číslo má bývalá hospoda „u Zíků". Je to chybou tereziánského, nebo později stabilního katastru a s nimi spo­ jeným číslováním domů. O tom, že obyvatelé neměli tak jednoduchý život a mu­ seli se ohánět, aby uživili své početné rodiny, svědčí i fakt

Nové Práchňany (Neu Prachňan)

Malebná středočeská víska leží tři a půl kilometru jihozá­ padně od Čechtic, se kterými ji spojuje silnice vedoucí dále do Čáslavska. Rozkládá se po pravém břehu potoka Mohelnice. Potok pramení nedaleko vsi v jizbických lesích, sbírá další malé potůčky a pramínky a v Křešíně ústí do Martinického potoka. Potok Mohelnice tvoří hranici mezi Sta­ rými a Novými Práchňany. Zajdete­li za vesnici směrem k jihu, ocitnete se rázem v Kraji Vysočina.

Mapa z poloviny 18. století

Na Müllerově mapě Čech z roku 1720 osadu Nové

Čechtické noviny

11/2014

Strana 2

Z Čechticka zaznamenaný ve farních záznamech. Jak si kromě ná­ mezdní práce rodiny přivydělávaly? Krom toho, že si pronají­ maly pole, aby se lépe uživily, od poloviny 19. století si v Nových Práchňanech braly rodiny tzv. „prážata“. I když mě­ ly dost svých dětí, mladé maminky, hlavně dělnice a dom­ kářky, si dojížděly do Prahy do porodnic pro děti pražské, které by jejich matky ve městě neuživily, nebo se o ně nemohly z nějakého důvodu starat. Pěstounky musely mít k podpisu smlouvy vystavený farní průkaz, kde bylo po­ tvrzeno, že jejich vlastní děti nejsou mladší šesti měsíců. Pokládaly za šťastnou náhodu, když dítě dostaly domů hned napoprvé. Často jely i třikrát, než si dítě přivezly spolu s nejnutnějším prádlem, kontraktem (smlouvou), rodným listem s označením domovské obce dítěte, náhradou za cestu, obnosem pět zlatých a měsíčním platem na výživu a ošetřování za první měsíc ve výši šest zlatých. Tento plat jim pak byl vyplácen každý měsíc po předložení průkazu pří­ slušného farního úřadu, že dítě je naživu. Výplaty obsta­ rávaly většinou hokynářky při svých jízdách do Prahy za zbožím nebo se pěstouni obraceli na místního faráře ve Zho­ ři, později i na záložny ve městech. Výživné šest zlatých se vyplácelo do jednoho roku. Pak už pěstounka musela sama obstarávat dítěti šatstvo a prádlo a příspěvek činil do tří let pět zlatých, do šesti let tři zlaté. V šesti letech byla povinna pěstounka dítě vrátit. Nebylo vzácností, že rodina vy­ chovávala stejné množství dětí vlastních a prážat. (Prážata si braly i rodiny ve Starých Práchňanech.) Nové Práchňany od roku 1869 do roku 1920 byly osa­ dou obce Čáslavsko a patřily pod okres Ledeč, v roce 1921 ­ 1930 nadále patřily k obci Čáslavsko, ale okres byl přej­ menován na Ledeč nad Sázavou. V roce 1950 změnila osa­ da příslušnost k okresu: je stále osadou obce Čáslavsko, ale v okrese Pacov. Největší změna však nastala od roku 1961. Nové Práchňany jsou částí obce, posléze městyse Čechtice v okr. Benešov, a patří do Středočeského kraje. V Nových Práchňanech se dochovaly tyto záznamy o po­ čtu domů a obyvatel. V období 1780 – 1790 je popisována vesnice se čtyřmi domy, počet obyvatel není uveden. Vzhle­ dem k tomu, že běžně v rodinách žilo kolem 10 členů, dá se předpokládat, že zde bydlelo asi 40 lidí. V roce 1848 se již hovoří o 141 obyvatelích v 15 domech. V roce 1869 bylo na­ sčítáno 15 domů se 102 obyvateli, v roce 1890 zde žije 90 obyvatel v16 domech. Při sčítání lidu v roce 1900 je 104 obyvatel, v roce 1910 je uváděno 14 domů s 94 obyvateli, v roce 1930 vzrostl počet obyvatel na 140 v 21 domech. Po druhé světové válce při sčítání v roce 1950 je zaznamenán přírůstek dvou domů, žije zde 83 obyvatel ve 23 domech. Po změně příslušnosti ke Středočeskému kraji a okresu Bene­ šov se uvádí v roce 1961 – 90 obyvatel, v roce 1970 pak 61 obyvatel v 18 domech. V roce 1980 je nasčítáno 36 obyvatel v 15 domech, v roce 1991 zde trvale žije 25 lidí, v roce 2001 mají Nové Práchňany 22 lidí. Při dalším sčítání v roce 2011 zde žilo 24 obyvatel v 8 domech (z 23 domů, tj. 15 domů je víkendových). V roce 2014 mají Nové Práchňany dvacet dva obyvatel. Čerpáno z různých zdrojů. Zpracovala Mgr. Bc. Lenka Proschková Poděkování p. Marii Kolandové za laskavé konzultace Fotografie R. Kolandová, L. Proschková, 2014

Práchňany ve vzpomínkách I Kořeny

Pradědeček Josef Nebřenský III. (*1853) bydlel v Nových Práchňanech. Ústní tradice uvádí, že snad měl být (podle vy­ jádření pana faráře) potomkem nějakého polského šlechtice – emigranta Nebrzenskeho. Jako malé dítě (11 let) osiřel a mu­ sel jít do služby ke svému strýci do Šebířova mlýna. Teprve když dorostl a oženil se, mohl začít hospodařit na polích svých rodičů. Poté koupil bývalou vinopalnu ve Starých Práchňanech, pole po rodičích spojil s polnostmi, které patřily k vinopalně a stal se hospodářem ve Starých Práchňanech 20. O svém dětství Josef Nebřenský vyprávěl na pastvě své vnučce, mojí mamince. Dědeček byl známý svou mimořádnou pamětí, pamatoval na to, v kterém roce bylo velké sucho a kdy naopak bylo deštivé léto, pamatoval si na to, kdy přišla velká bouře a potloukla obilí, pamatoval si na to, kolik telátek (pra­ sátek) se v kterém roce narodilo atd. Prababička Anna Nebřenská (roz. Adamovská, *1860) o svém dětství příliš nemluvila, mamince utkvěla v paměti pouze jedna historka, kterou jí babička vyprávěla. Prababička Anna měla jít za družičku na svatbu jedné své kamarádce. Jak to dřív bývalo zvykem, jednalo se o svatbu domluvenou rodiči obou stran. Ani ženich, ani nevěsta se tomu nebránili, nicméně když nevěsta jela s družičkou v bryčce do kostela, dolehla na ní tíha okamžiku, rozhodla se povoz zastavit a s mojí babičkou utekla, takže ze svatby nic nebylo. Nevěstě se to nijak nevy­ mstilo, naopak měla v budoucnosti dost nápadníků, ale ženich měl ostudu na několik let a měl problém se oženit. Traduje se, že tato prababička byla velmi hodná žena, kte­ rá byla proslulá tím, že přála své rodině, chase i cizím lidem. Nikdy z hospodářství neodešel nikdo hladový. V rodině se vy­ práví příběh pošťáka, který si zařídil donášku pošty k Nebřenským vždycky v době oběda. Prababička mu pokaž­ dé dala oběd nebo něco jiného k snědku. Na vsi tehdy bylo zvykem se „upejpat“ a tak hospodyně věděla, že musí hosta pobízet a přemlouvat. Dělala to velmi vehementně, až už to rodině přišlo příliš a prababičce domlouvali, že tolik pobízet nemůže, že třeba host opravdu nechce, a ona ho tím svým nucením obtěžuje. Prababička si to vzala k srdci, a když příště pošťák přišel, jako obvykle mu nabídla, ale když odmítl, už ho dál nepřemlouvala. Jenže on měl samozřejmě hlad, a protože nevěděl, jak to udělat, tak se zeptal: „Co jste to, panímámo, před chvílí říkala?“ Babička to pochopila a jídlo mu přinesla.

Modlitebna Na půdě stavení č. p. 20 ve Starých Práchňanech (nad kůlnou) bývala židovská modlitebna, na kterou upomínaly vybledlé zelené hvězdy na půdních trámech. Moje maminka vzpomínala, že se tam jako dítě chodila na ty téměř vybledlé hvězdy dívat. Pradědeček na modlitebnu vzpomínal, že se tam židé chodili modlit a podle své tradice se modlili každý po svém, takže pozorovatelům v kůlně se to jevilo jako brebentění. Na půdu vedly strmé dřevěné schody a venkovští výrostci se jednou pobavili tím, že odstranili jeden schodový stupeň a zakřičeli, že hoří. Židé začali prchat a na chybějícím schodu padali jeden přes druhého. Kluci z té židovské valné hromady měli pochopitelně velkou švandu, ale neuvědomovali si, že to mohlo skončit vážnými úrazy. Helena Šafrová, roz. Střádalová

v Sudislavicích PohledNáves na Nové Práchňany, domy postavené kolem 1. sv. války

Pohled na Nové Práchňany, domy v nejstarší zástavbě

Čechtické noviny

11/2014

Strana 3

Informace pro občany

Práchňany ve vzpomínkách II Křížek

U silnice za vesnicí Staré Práchňany směrem na Křešín stál v poli křížek. Kovový křížek byl umístěn na betonovém (kamenném) podstavci. U křížku stály dva rozložité stromy, které poskytovaly dostatek stínu pro odpočinek lidí pracují­ cích na poli, a nebo pro poutníky na cestě. Protože hned u křížku bylo naše pole (říkalo se, že je to pole „u křížku“), tak se moji prarodiče o křížek starali a automaticky se bralo, že je to „Nebřenských“ křížek. Ale jestli ho dal postavit ně­ který z našich předků, nevím.

Poznámka pamětnice Marie Kolandové: Babička Nebřenská byla rozená Vejmoláková z Dobříkovic. Když se přivdala do Starých Práchňan, rozhodli se na hřbitově na Zhoři místo klasického křížku dát nový pomník na rodinný hrob. Tento křížek převezli do Starých Práchňan a umístili jej ke svému poli.

Kaplička U Kněžny, foto L. Proschková 201 4

Krátce po komunistickém převratu cestáři opravovali křížky v okolí a ten náš z nějakého důvodu vynechali. Babič­ ka se zlobila a rozhodla, že takhle to nejde, že je křížek po­ třeba natřít – podstavec se bílil a křížek se natíral černou barvou, pod krucifixem byla malá ploška s nápisem zhoto­ veným stříbrnou barvou. Protože byl nápis nečitelný, dospě­ la babička k rozhodnutí, že je potřeba název obnovit.

Křížek na cestě na Mohelnici, nápis K úctě a chvále Boží (křížek Nebřenských)

Úkol padl na mého tatínka, který byl stavební inženýr, a tudíž byl schopen graficky křížek opravit. Tatínek se tedy ujal úkolu a napsal na křížek: „Všeho do času, pán Bůh na věky“, což bylo v době tuhého stalinského komunismu dvojsmyslné a tatínkovi to přišlo pikantní. Po vykonání této práce se tatínek vrátil domů a hlásil splnění úkolu. Babička měla radost, že i náš křížek je opra­ ven, a šla se na „oštaficírovaný“ křížek podívat. Když uviděla nápis, zhrozila se, přiběhla domů, zoufale lomila rukama a prohlašovala: „Cos to vyvedl, vždyť oni nás všechny za­ vřou!“. Popadla kbelík s vápnem a honem nápis zatřela, rychle, dokud ho ještě nikdo neviděl. A pak se sešla rodinná porada, na které se rozhodovalo, co na křížek napsat. Padaly různé návrhy vážně i nevážně míněné. Např. „Dej nám Bože do­ čkati se lepších časů“, „Dokonáno jest“, „Pane Ježíši, smiluj se nad námi!“. Jenže všechno by to znělo komunistickému duchu a sluchu dvojsmyslně. Celá akce skončila tím, že ta­ tínek na křížek napsal „Ke cti a chvále Boží“. Když jsme v roce 2012 putovali krajem mých předků, křížek jsme našli. Stromy už u něj nestály, křížek byl zarostlý plevelem, nachýlený ke straně a nápis téměř nečitelný. Pravděpodobně ho během uplynulých let někdo opravoval a z neznalosti znění zkomolil na „K úctě a chvále Boží“.

Křížek u silnice na Staré Práchňany od Čechtic (Kolandův křížek) ke článku na str. 1 0

Helena Šafrová, rozená Střádalová

Zápis z rady č. 1 5/201 4 v Čechticích dne 20. 1 0. 201 4 1.

Rada bere na vědomí dílčí přezkoumání hospodaření městyse Čechtice za pololetí roku 2014.

5.

Rada schvaluje darovací smlouvu na činnost mládeže

2.

Rada

doporučuje jednání o odkoupení s vlastníky pozemku p. č. 2669 k. ú. Černičí o výměře 187 m2.

6.

Rada schvaluje přijetí darovací smlouvy č. 4/2014 pro ZŠ

3.

Rada vzala na vědomí, že byly podepsány smlouvy na

7.

Rada

8.

Rada vzala na vědomí žádost pana Martina Kerouše o odkoupení části obecních pozemků v Otročicích. Rada rozhodne o vyvěšení záměru až po místním šetření.

9.

Rada schvaluje datum rozsvícení vánočního stromu na

4.

Regeneraci zeleně veřejných ploch městyse Čechtice s firmou Zahradnické služby Jan Lhotka a Svozovou techniku městyse Čechtice s firmou SAP spol. s r. o. Snět.

Rada vzala na vědomí, že Fond dopravní infrastruktury

vyhlásil dotaci na výstavbu bezbariérových a bezpečných chodníků. Rada schvaluje, aby původní projekt na chodník k novým parcelám byl rozšířen o protější chodník a na dotaci byla řešena ulice Vlašimská komplexně.

Čechtické noviny

Sokola Čechtice ve výši 20 000,– Kč. Čechtice.

schvaluje další nákup škrabaného asfaltu z rekonstruované dálnice.

neděli 30. 11. 2014 (1. neděle adventní).

10. Rada schvaluje zakoupení nových svítidel na vánoční strom v Čechticích na náměstí.

11/2014

Strana 4

Volby do obecního zastupitelstva Výsledky voleb ze dne 1 0. a 11 . 1 0. 201 4 Sídla volebních okrsků volebního obvodu Čechtice: Okrsek č. 1 – Čechtice Okrsek č. 2 – Malá Paseka Okrsek č. 3 – Staré Práchňany

Okrsek č. 4 – Nakvasovice Okrsek č. 5 – Jeníkov Okrsek č. 6 – Otročice Zpracovala L. Proschková

Čechtické noviny

11/2014

Strana 5

Školní okénko Redakce: Jakub Mazaný a Vít Šimon (8. třída) Autor grafiky: Jakub Mazaný (8. třída)

Pátá třída v roli básníků Tulipán

Brok

S. Starečková, T. Vopálková, E. Matušková

V. Klejnová, N. Šimonová

Byl jeden les a v něm žil pes. Jmenoval se Brok byl pěkný cvok. Byl hodně chlupatý kožich až na paty. Rád honil kočky s modrými očky. Jednou však Bročka prohnala kočka. Od té doby Broček nevšímá si koček.

Tulipáne, tulipáne, ty jsi tady pánem. Krásnou korunku máš, své dceři ji pak dáš. Krásnou žlutou barvu máš, každému ji rozléváš. Rosteš u mne na zahradě, máš se tam jak v krásném hradě.

Ohlédnutí za projektovým dnem Den vzdělanosti Projektový Den vzdělanosti proběhl v Základní škole Čechtice už 24. 9. 2014. Osmá třída se na něm podílela tím, že ve skupinách zorganizovala scénické čtení a výtvarnou soutěž pro žáky z nižších ročníků. Jednotlivé skupiny osmáků navštívily nižší třídy a četly zde a hrály pověsti Boleslavská bratrovražda a Drahomířin boží soud. Po scénickém čtení dohlíželi osmáci na tematickou výtvarnou soutěž v přidělených třídách. Zde uvádíme několik zážitků ze scénického čtení z pohledu osmáků.

Nikola Filipová

Líbilo se mi, že jsem se jednou mohla podívat na učení z druhé strany jako vyučující. Líbilo se mi, že děti poslouchaly a za­ pojily se do konverzace. Velice pěkné byly obrázky, které děti nakreslily. A líbilo se mi, že děti byly komunikativní. Také jsme se naučili něco z české historie. Zažila jsem dvě zábavné hodiny, kdy se děti snažily něco naučit.

Veronika Holejšovská

Na předčítání se mi líbilo, že se všechny děti snažily poslouchat a byly potichu, ačkoli si toho moc nepamatovaly. Bylo to na ně moc informací. Byla jsem také nervózní, ale postupně ze mne tréma opadávala. Myslím, že nejvíce se dětem líbilo, když jsme i nějakou krátkou scénku zahráli. Děti se styděly, moc nekomunikovaly a nespolupracovaly. Projektové dny jsou o spolu­ práci mezi mladšími a staršími. To se musí děti ještě naučit.

Monika Filipová

Líbilo se mi, že děti byly hodné a v klidu poslouchaly a že všichni kreslili. Také se mi líbilo, že jsme od paní učitelky dostali bonbóny. Dále se mi líbilo, že paní učitelka pustila dětské písničky a děti k tomu zpívaly. Nelíbilo se mi, že nás Lucka Boudní­ ková opustila, protože jí bylo špatně.

Anička Paťhová

Když jsme přišli do třídy, tak jsme pustili hudbu a děti v prvních lavicích si zacpávaly uši. Kamarádům Matějovi a Honzovi se tato muzika prý ale líbila… Bylo mi líto, že někteří nakreslili Václava v kombajnu. Plno dětí kreslilo to, co jsme hráli a to bylo cílem. Výtvarná soutěž se dětem líbila, ale jak to tak chodí, nemůže vyhrát každý...

Lukáš Urbánek

Při scénickém čtení děti dávaly pozor a opravdu poslouchaly. Ale zdálo se mi, že text byl pro děti moc dlouhý. Překvapily mě pak obrázky od dětí. A tak nakonec obrázky vyhrály všechny. 8. třída ZŠ Čechtice

Čechtické noviny

11/2014

Strana 6

Poklady z naší půdy

Bambitka

Ořechové struhadlo

Bambitka má banánový tvar. Skládá se ze dvou hlavní s křesadly a dřevěné pažby s kohoutkem. Hlavně jsou narezlé. Každá hlaveň má vlastní kohoutek. Když se kohoutek zmačkne, uvede se do chodu křesadlo, ve kterém je umístěn střelný prach. Střelný prach se vznítí, tlakem se dostane do hlavně proud vzduchu a ten vyrazí náboj z hlavně. Bambitka je zajímavá, protože je velmi stará. Bambitku našel Jirka Zeman na půdě.

Houdiniho zámek

Tento robustní zámek je převážně z oceli a mosazi. Měří přesně sedm centimetrů a váží 400 g. Přední stranu zámku zdobí nápis ZOGEE. Mosazná klíčová dírka vy­ padá jako muffin. Zámek dokáže zamykat skříně, truhly i různé jiné věci. Horní část klí­ čové dírky je oddělitelná pomocí tla­ čítka, ukrývá se za mosazným plátem. Zajímavostí je, že první klí­ čová dírka nefunguje a jak se otvírá, je veliké tajemství, které sděluje ma­ jitel pouze kamarádům. Zámek našel Kuba Boudník na půdě, když hledal vosí hnízda. Ku­ bova babička ho vyhrála v tombole.

Struhadlo je dřevěné, je asi tři­ cet centimetrů dlouhé. Skládá se ze tří částí (pojízdná násypka, víko je s úchytem, prkénko z břitem). Do násypky se oříšky na­ sypou a posouváním oříškové ná­ sypky přes břit se oříšky nastrouhají. Kousky oříšku vy­ padnou spodní částí prkénka. Struhadlo dostala rodina Honzíka Růžičky od dědy, který ho pro ně nechal vyrobit. Jan Růžička, Zuzana Komínková, Petr Souček, Nicol Šimonová a Michal Vlček; 5. třída

Kolektiv 5. třídy

Kolektiv 5. třídy

Školní knihománie

ZŠ se obrací s prosbou o pomoc na všechny občany. Čím můžete pomoci? Pokud máte doma knihy, které nepoužíváte, nebo je chcete dokonce vyhodit, můžete je nezištně věnovat škole.

Poděkování

Srdečně děkujeme za Vámi věnované knihy základní škole.

Darovat můžete jakékoliv knihy, časopisy... (na žánru nezáleží). Materiál můžete přinést do školy kdykoliv. Děkujeme Vám za podporu dětí a vzdělanosti.

Vybíráme z našich křestních jmen

Felix – 1 . listopad

Jméno FELIX znamená štěstí, šťastný. Je to jméno původem latinské. Nosí jej celkem 341 obyvatel České republiky.

Martin – 11 . listopad

Jméno MARTIN znamená bojovný, zasvěcený bohu Martovi a je to jméno původem latinské. Nosí jej celkem 178 134 obyvatel České republiky.

Karel – 4. listopad

Jméno KAREL znamená král, (svobodný) muž, chlap (z něm. Karl) a je to jméno původem staroněmecké. Nosí jej celkem 122 786 mužů České republiky.

Nikola – 20. listopad

Jméno NIKOLA znamená vítěz nad lidem. Nosí jej celkem 29 677 obyvatelek České republiky. Jméno NIKOLA má i mužskou variantu, kterou nosí 944 mužů.

Gratulujeme nositelům těchto jmen! Čechtické noviny

11/2014

Zpracoval Jakub Mazaný, 8. třída

Strana 7

Kultura ve škole Festival 1 3+ v Divadle v Dlouhé Divadlo Tramtarie Olomouc představení Jiřího Jelínka Poslední případ Sherlocka Holmese Žáci 8. třídy ZŠ Čechtice navštívili 15. října 2014 divadelní představení v pražském divadle ,,Poslední případ Sherlocka Holmese". Představení bylo uvedeno v rámci divadelního Festivalu 13+ v Divadle v Dlouhé. Autorem hry je zároveň její režisér a hlavní protagonista Jiří Jelínek. Sekundují mu dva mužští Watsonové a dvě dívky. Představení podává slavného detektiva skutečně v netradiční moderní formě. K tomuto pojetí odkazují i sportovní kostýmy. Slavný detektiv řeší své detektivní případy spíše než dedukcí metaforou, parodií a vtipem. Detektivkou se inspiruje jen velmi vzdáleně a volně. Kromě okrajových detektivních zápletek se v příběhu objevuje zápletka milostného vztahu nahlížená z pozice dnešních teenagerů. Je­li hra o něčem, pak je především o hravosti ve všech jejích formách, často užívá slovní komiku, narážky a vtipy. Hravost umožňuje i scéna – role zavěšených balících papírů, které se mění žertovným kreslením, prostříháváním a trháním v různá exotická i méně exotická místa. Proměny scény ještě podtrhuje hojně užívaná stínohra. Jelínek si hraje i s diváky, aktivně je zapojuje do hraní a vymýšlení vtipů. On i další herci komunikují přímo s diváky. Diváci mohou rozhodnout i o konci hry. Žádný okamžik nevyznívá trapně. Jelínek hrou přímo cílí na věkovou skupinu třinácti – patnáctiletých. Ostatně posuďte sami, zeptali jsme se osmáků, jak se jim představení líbilo.

Veronika Holejšovská

Nebylo to normální divadlo, na které jsme zvyklí. Bylo lepší v tom, že herci s námi komunikovali. Pracovali také s balícími papíry, malovali na ně. Bylo zde příjemné prostředí a děti z jiných škol nás nerušily a dopřály nám pěkný zážitek. Po skončení jsme se všichni mohli zapojit do soutěže ve ztvárnění svého jména, kterou pořádala firma Stabilo. Z Prahy jsme přijeli spokojení s pocitem krásna.

Nikola Filipová

Divadlo se mi velice líbilo. Nebylo to takové typické dlouhé a nudné divadlo. Hercům se velice povedla stínohra. Povedené bylo také zapojení diváků do hry. Hra byla založena na slovních hříčkách…Po představení jsme měli malou přednášku o tom, jak správně dělat graffiti. Pak jsme si to zkoušeli. Hotové výtvory budeme posílat do soutěže. Můžeme hrát o fixy značky Stabilo a lístky do divadla.

Adéla Růžková

Divadlo se mi líbilo… Konec byl zajímavý, protože jsme si ho mohli vybrat…

Anna Paťhová

Toto představení bylo zvláštní. Nepochopila jsem úplně děj, ale líbilo se mi to. Byla to vlastně parodie na Sherlocka Holmese. Myslela jsem, že to bude obyčejné divadlo, ale byla jsem mile překvapena… Mgr. Jaroslava Sýkorová

Nekrolog Petr Vejvoda

Výlet 5. třídy do Prahy

V půl osmé ráno, 15. října 2014, jsme se sešli před ško­ lou a jeli do Prahy. Cesta nám trvala dvě hodiny. Nejprve jsme šli do Mořského světa. Průvodce nám vyprávěl o růz­ ných rybách a dával nám otázky. V akvariu byli murény, úho­ ři, želvy, žraloci, pilohřbet, čtverzubec, mořští koníci a drobné mořské ryby. U posledního akvária nás zaujala „chlupatá mužská ruka“. Takovou tam měli zvláštní rybu. Klukům se nejvíce líbilo, když Vojta sypal krmení pro ryby do otevřeného akvária a ryby se přihnaly tak, že vystříkla voda až na Kubu. Někdo zase obdivoval elektrického úhoře, který dával elektrické šoky. Po prohlídce akvarií jsme zhlédli film o podmořském životě. Pak jsme se přemístili na Harfu do Dinoparku. Nejprve jsme se podívali na působivý 4D film o dinosaurech. Po fil­ mu jsme vylezli na střechu nákupního centra, kde byly modely dinosaurů, z nichž některé uměly hýbat končetinami a řvát. Největší predátor se jmenoval raptor. Na střeše byl také točící tunel s planetami.

Petr zemřel dne 14. října 2014 (bylo mu 16 let). Byl ubodán, když se snažil zachránit své tři spolužač­ ky. Ty byly totiž napadeny ženou (Barborou Vorlovou) trpí­ cí schizofrenií. Petr cvičil parkur, hodně riskoval skoro ve všem. Vždy, když se něco stalo, neváhal pomoci, proto jeho reakce na tento čin nikoho nepřekvapila. Vždy se dokázal někoho zastat, byla s ním i legrace. Petr nám všem bude chybět. I těm, kdo ho neznali, protože čin, který udělal, je hrdinstvím, a to opravdu velkým. Tak mladý člověk obětuje svůj život za cizí! To je opravdu hrdinský čin. Petr stál za právem a spravedlností víc než kdokoliv jiný, je to vzor mnoha lidí a oprávněně. Podle mého to byl frajer, tohle by udělal málokdo. Tereza Kletečková, 8. třída

Na závěr jsme si šli odpočinout a pojíst do McDonalda a KFC. Z výletu jsme se vraceli šťastní zpátky do Čechtic, kde si nás vyzvedli rodiče. Dominik Tulach, Jan Rukavička, Tereza Vopálková, Nicol Šimonová, 5. třída

Čechtické noviny

11/2014

Strana 8

Pro naše občany Výlet do neznáma

Ve čtvrtek 16. října 2014 vyrazila skupina důchodců pod vedením paní Renaty Kolandové na „tajemný" výlet. Cíl cesty byl vylosován až v autobuse. TELČ! Všichni se zaradovali, protože renesanční perla mezi městy láká tisíce našich i zahraničních turistů. Vedoucí zájezdu měla perfektně připravenou trasu, všichni účastníci obdrželi před odjezdem plánky i charakteristiky míst, která jsme měli navštívit. Po půl osmé ráno začalo naše putování... První zastávka byla v Nové Říši. Na začátku 13. století se zde začal budovat klášter patřící dlouhá léta premonstrátorům, prohlédli jsme si překrásný opatský kostel sv. Petra a Pavla s bohatou barokní výzdobou, připomněli si některé významné rodáky městečka. Na okraji města Telče se tyčí vyhlídková věž Oslednice. Původně zde měl stát jen vysílač, který by pokryl okolí signálem, avšak v roce 1999 se začala stavět konstrukce, jež by sloužila zároveň jako rozhledna. Tyčí se tu 36 metrů vysoká železná konstrukce s ochozem ve výšce 31,2 metrů. Rozhledna byla slavnostně otevřena roku 2000. I když jsme nahoru nestoupali, poněvadž byla zavřena, příjemná procházka za slunného počasí a půvabný rozhled do kraje stály za zhlédnutí. Telč je právem zapsána na Seznamu světového dědictví UNESCO. Náměstí Zachariáše z Hradce, historické domy s barevnými štíty, dlouhá podloubí zasluhují obdiv. Návštěva telčského zámku nás přenesla v čase o několik století nazpátek. Původní hrad byl s vkusem přestavěn na skvostné sídlo, kde se dnes snoubí renesance s gotikou. S příjemnou průvodkyní jsme procházeli Modrým, Divadelním, Africkým, Mramorovým, Zlatým i Císařským sálem. Poté jsme zavítali do zámecké zahrady s arkádami, kašnou s vodotryskem a následně do galerie, kde se v současné době nachází výstava filmových kostýmů a fotografií. Po čtrnácté hodině se stal cílem naší cesty hrad Roštejn, který se nachází asi 8 km od Telče. Stojí zde od poloviny 14. století na skalnatém výběžku ve výšce 667 metrů. Na skalisku tvořila obranný předvoj osmiboká věž, ke které přiléhal hradní palác. Z gotického hradu udělal Zachariáš z Hradce renesanční lovecký hrádek, byl přistaven rytířský sál a kaple. Tato přestavba nebyla poslední, Roštejna se dotklo i zdobné baroko, ale z původní výzdoby toho kvůli požárům mnoho nezbylo. I když musíte zvládnout poměrně hodně schodů, návštěva hradu vás okouzlí. Vzhledem k pozdnímu odpoledni jsme museli odložit plánovanou návštěvu expozice betlémů v Třešti. Ale určitě tam zavítáme příště!. Poděkování patří také panu P. Studničkovi za bezpečnou jízdu a Úřadu městyse Čechtice za poskytnutí autobusu. Vlasta Kubalová

Program MC Jakoubek říjen – prosinec 201 4

Tradiční zpívání na čechtické radnici

Opět v tomto školním roce zveme maminky (i tatínky) s dětmi na společné setkávání na faře v Čechticích. Mateřské centrum bude probíhat každý lichý pátek v měsíci od 9.30. Děti se mohou těšit na veselé a hravé programy a jejich maminky na příjemně strávené dopoledne. Pro maminky, které si jen chtějí se svými dětmi pohrát bez řízeného programu, je k dispozici VOLNÁ HERNA. Ta bude vždy přístupná každý sudý pátek od 9.30. 7. 11. 2014

Pohádka Hrnečku vař! – vede K. Veletová

se koná

30. listopadu 201 4 od 1 5.30 Program: Vystoupení pěveckého sboru ZŠ Vystoupení dětí ze ZUŠ Vlašim Dílnička pro děti Vánoční minitrh Svařák, káva a čaj

21. 11. 2014 Ekocentrum Čapí hnízdo – V lese 5. 12. 2014 Čteme s nečtenáři – Husa Líza a vánoční hvězda – vede M. Říhová Termíny VOLNÉ HERNY: 14. 11., 28. 11. Těšíme se na viděnou. Kontakt: Ludmila Kasperová, 605 148 189

Čechtické noviny

11/2014

Strana 9

Informujeme... Běžecké závody

Na podzim jsme se zúčastnili s našimi dětmi dvou bě­ žeckých závodů. Nejprve jsme si vybrali „Benešovský běžecký festival", který se konal poprvé. Neděle 21. 9. 2014 na­ bídla nejen pěkné počasí, ale i hojnou účast ve všech ka­ tegoriích. Běh městem Benešov měl i početné fanoušky a diváky. Hoši závodili v kategorii starší žáci I., trať měři­ la 1 100 m, okruh vedl kolem centra a běžel se dvakrát. Martin Hyna obsadil 2. místo a Jakub Hyna 8. místo ve velké konkurenci. Diplomy a medaile předávala bývalá světová rekordmanka Jarmila Kratochvílová. Druhý závod se jmenoval „Běh zámeckým parkem" a letos se konal již 11. ročník v neděli 5. 10. 2014. Hoši závodili ve stejné kategorii. Martin Hyna obsadil 1. místo a Jakub Hyna 3. místo. Trať vedla kolem řeky Blanice, běžel se jeden okruh a počasí bylo chladnější, ale na­ štěstí nepršelo. Bohužel kromě nejmladší kategorie byla účast cel­ kově malá. Závody jsme zvolili jako podzimní přípravu pro naše závodníky branných závodů. Děkujeme sponzorům: TJ Sokol Čechtice a Zeměděl­ ské družstvo Čechtice. MUDr. K. Hynová, J. Hyna

Běh zámeckým parkem, Vlašim, Martin Hyna 1. místo, Jakub Hyna 3. místo

Staré Práchňany ve vzpomínkách Marie Kolandové

Paní Marie Kolandová bydlí ve Starých Práchňanech už od svého narození, a to od roku 1925. Je opravdu dobrou a vní­ mavou pamětnicí. Utkvěly jí nejen vlastní vzpomínky, ale i některá vyprávění maminky Marie Kletečkové (1894 – 1971) a babič­ ky Vincencie Kačenové (roz. Kletečkové ze St. Práchňan č. p. 10, 1873 – 1947). Ochotně se s námi o některé vzpomínky podělila. „Z babiččina vyprávění vím, že dlážděná cesta z Čechtic na Lukavec se stavěla v roce 1890, kdy jí bylo sedmnáct let. Pů­ vodně měla silnice vést od horního křížku (tzv. Kolandova křížku) lukami pod Starými Práchňany. Tento křížek zde nechala po­ stavit maminka mého tatínka Marie Kletečková (1865 – 1933), stromy sázel můj tatínek Vincenc (Čeněk) Kletečka v roce 1904. Byly to dva jasany. Jeden z nich je již dnes poražený. Při stavbě silnice se však nepodařilo vykoupit pozemky a louky od sedlá­ ků, a tak byla cesta nakonec vedena středem vesnice, čímž byly definitivně odděleny domy č. p. 9 a č. p. 21. Babička jako že­ na také pomáhala. Roztloukala palicí velké kameny na drobné, a ty byly použity na dlažbu této stavby. Pro babičku to byla forma přivýdělku. V této době v Nových Práchňanech stálo na pravé straně vozovky jen několik domů. Posledním z nich byla hospo­ da zvaná "Na Radosti" č. p. 6, která dnes již nestojí a je nahrazena novým moderním domem. Dále se asi deset domů nacháze­ lo při cestě na Zhoř. Další domy byly přistavěny až později, nejvíce kolem první světové války. Tato válka zanechala v obou vesnicích nesmazatelné stopy. Někteří otcové a synové se domů z bojiště nevrátili. Byli to Antonín Kletečka (SP č. p. 21), Vin­ cenc Kletečka (SP č. p. 10), Josef Mářinec (NP č. p. 2), a pan Kozák (SP č. p. 2).

Lesní víla

Moje maminka pocházela z Čáslavska. Do školy chodila na Zhoř. V roce 1907 byla dostavěna nová škola v Čáslavsku a tak měly děti konečně usnadněný školní život. Nebylo to totiž vždy jednoduché chodit ve dřevácích na Zhoř pěšky. Já už jsem chodila do školy v Čáslavsku. V té době byla obecná škola pětiletá. Poté následovala měšťanka v Čechticích. Zde se platilo školné, kte­ ré bylo první rok 50 Kč a druhý a třetí rok za 80 Kč. Další roky už jsem chodit nemohla, musela jsem pomáhat v hospodářství. Školné za čtvrtý a pátý rok bylo ve výši 400 Kč, a to si mnozí rodiče dovolit nemohli. V roce 1929 se začala stavět silnice na Mohelnici. Byla vedena jinudy než původní cesta, která míjela zájezdní hostinec „u Zíků." V důsledku toho hospoda později zanikla. Elektřina byla do vesnice zavedena v roce 1941 a 1942. Zasloužili se o to Josef Kletečka a František Kozák. Ti dojeli v těch­ to válečných létech do Českých Budějovic a vyřídili povolení. Rozvody provedla pražská firma. Lidé se na elektrickou síť připo­ jovali postupně. Všichni si nemohli dovolit hned zaplatit přípojku. Na druhou světovou válku mám však i další vzpomínky. Můj manžel byl tři roky totálně nasazený nedaleko Vídně, podobně jako další občané Ladislav Sviták ze Starých Práchňan a František Brýl z Nových Práchňan. Nemohu však zapomenout ani na tento válečný příběh. Na konci druhé světové války hnali Rusové přes Práchňany německé zajatce směrem na Tábor. Němci byli příšerně vyhladovělí, nevěděli, co se s nimi bude dít dále. Jedna Němka nesla na rukou malé dítě. Hlasitě naříkala a prosila o jídlo pro tohoto kojenečka. Maminka jí nalila mléko, podala jí ho, ta však vypila obsah sama se slovy, že ona má hlad také. Pokračovali v pochodu dále a tato Němka u Strnadova mlýna nevydržela psychický tlak, najednou popadla dítě, udeřila jím o kamenný patník a pak chtěla i ona sama ukončit svůj život skokem do rybníka. Někdo ji zezadu zastřelil. Těžko říci, co se jí honilo hlavou. U Strnadova mlýna byla pohřbena i s dítětem. Ale asi po dvou letech jejich těla rodina exhumovala a odvezla domů do Německa. Poválečná léta nám přichystala nejen radosti, ale i starosti. V roce 1947 bylo veliké sucho. Studny, které mělo každé sta­ vení, vyschly, lidé byli bez vody. Proto se občané rozhodli, že si vybudují obecní vodovod. Voda je dodnes vedena z několika studní. Zemní práce si lidé dělali sami ručně. I já jsem chodila pomáhat. Na konci padesátých let pak byl vybudován komplex JZD. Ale rok 1961 pro nás znamenal změnu největší. Obě vesnice se oddělily od okresu Pacov a obce Čáslavska a staly se součástí obce Čechtice, a tím nově spadly pod Středočeský kraj. Kořeny nás starší obyvatele ale pořád táhnou ke Křešínu, Čáslavsku, Mohelnici... a myslím, že tento fakt ještě nějakou dobu potrvá." Děkuji Vám za poutavé vyprávění. Podle paní Marie Kolandové ze Starých Práchňan zapsala L. Proschková

Čechtické noviny

11/2014

Strana 10

Informace pro občany Vysvěcení zvonů Poděkování našim hasičům

Chtěla bych Vám pochválit a poděkovat za Vaše hasiče, které byli u mé autonehody 14. 09. 2013 na rallye v Humpolci. Naprosto sehraný team, který ví co má dělat a udělat!!! Svou práci odvedli na 100 %. Já osobně jsem jim poděkovala, ale i tak mám pocit, že to je málo. A tak píši i Vám, abyste věděli, co máte v obci za šikovné chlapi (hasiče). Moc děkuji a pevně věřím, že to dáte vědět i vašim spoluobčanům. Prosím neodsuzujte náš koníček (rallye), je jako každý jiný. Děkuji S pozdravem Věra Ilič

V neděli 19. října 2014 byly v Nakvasovicích vysvěceny při mši svaté nové zvony. Vysvěcení proběhlo při příležitosti nainstalování nového elektrického zvonění.

Ohlédnutí za divadelním představením Studený

I takto uklízejí někteří naši chalupáři ve Starých Práchňanech

V sobotu 11. října v 19.30 hodin zahrál v čechtické sokolovně Divadelní spolek Studený rozpustilou komedii Jevana Brandona Thomase CHARLEXOVA TETA. Děkujeme za příjemné zpestření podzimního večera. Byl to pěkný zážitek. Renata Kolandová

Pojízdná prodejna

Fotosoutěž 201 4

Fotosoutěž byla uzavřena. Postupně zveřejňujeme zajímavé fotografie. Příspěvek od Natálie Rajhelové, Copak z tebe bude?

Čechtické noviny

Po několika letech se do našich vesniček vrátila pojízdná prodejna. Benešovská pekárna Miva se svým bohatým sortimentem zajíždí do Nakvasovic a Jeníkova. Tamní občané každé pondělí a čtvrtek ráno mají možnost nakoupit čerstvé pečivo, zákusky, chleba, ale i jogurty a další. Je to jistě příjemná změna k lepšímu, za což jim děkujeme.

10/2014

Strana 11

Informace pro občany

Připomenutí Připomínám občanům, kteří chtějí inzerovat nebo psát do Čechtických novin, že svoje články mají posílat na e­mailovou adresu matrika@mestys­cechtice.cz.

Setkání důchodců

Říjnové setkání našich důchodců se uskuteční od 14 hodin v hasičském domě v Čechticích.

v pondělí 24. listopadu 201 4

Zlatnictví

Redakce je na Úřadě městyse Čechtice.

Snubní prsteny Prodej a opravy šperků Zakázková výroba Výkup zlata Vše za výrobní ceny!!!

Renata Kolandová, odpovědná redaktorka

4. ročník šachový turnaj

V sobotu 29. listopadu 2014 se uskuteční v klubovně šachový turnaj neregistrovaných hráčů. Začátek v 8.30 hodin, startovné 100 Kč, občerstvení zajištěno.

Jana Míková, tel. +420 603 449 474

Zájemci o hru se mohou přihlásit

E­mail: zlatnictvi­[email protected]

na tel. čísle 739 245 847 – pan L. Košťál

Provozovny:

nebo

po dohodě – sobota + neděle, možno i večer www.zlatnictvi­prsteny.cz Ládví – Kamenice, Luční ul., Praha­východ

na tel. 317 853 320 – městys Čechtice

Jeníkov 2, Čechtice, okres Benešov

Petr Hozman nabízí čalounění sedacích souprav, židlí, starožitného nábytku. Tel.: 736 1 64 701

Podzimní tvoření v klubovně Listopadová podzimní dílnička pro volně příchozí dospělé, ale i děti se uskuteční v pátek 28. listopadu od 18.00 hodin. Budeme se věnovat batikování. Pro lepší organizacii prosíme případné zájemce, aby svou účast nahlásli na Úřadě městyse Čechtice do pátku 21. listopadu 2014.

Prodám rodinným dům č. p. 1 02 v Čechticích.

Tel.: 606 639 578

Čechtické noviny – Vydává Úřad městyse Čechtice – povoleno pod číslem MK ČR E 10759 – odpovědná redaktorka Renata Kolandová. Redakce a grafická úprava Mgr. Bc. Lenka Proschková. Fotografie na první až třetí straně: Staré a Nové Práchňany, R. Kolandová, L. Proschková. Tisk ZŠ Čechtice. Uzávěrka je vždy 20. dne předcházejícího měsíce. Redakce neodpovídá za obsah článků a formulace autorů. Počet výtisků 600 ks. V listopadovém čísle se zaměřujeme na naše obe Staré a Nové Práchňany. V následujících číslech se zaměříme na další okolní obce. Barevný výtisk naleznete na www.mestys­cechtice.cz

Čechtické noviny

11/2014

Strana 12