Vážení a milí čtenáři! Po půl roce jsme tu zpět, abychom Vám připomněli události, které se staly v druhém pololetí tohoto školního roku. Uskutečnila se olympiáda v německém a anglickém jazyce, byli jsme v Babylonu, v divadle v Mladé Boleslavi a to dokonce dvakrát – Miláček, Eguus. Naši studenti také bodovali v projektu Finanční gramotnost a Youth Business Project. Opět se bylo lyžovat v Alpách a zdokonalit se v angličtině ve Spojeném Království. Za tři roky, které stojím v čele La Puerty si prošla značnou evolucí, věřím, že v tomto trendu bude pokračovat i v novém složení. Všem čtenářům děkuji za zájem, budoucím „pisatelům“ držím palce. Přeji příjemné čtení
Stanislav Kaňka, šéfredaktor
Deutsch macht uns Spaß!
26.1.2010 proběhlo na naší škole školní kolo soutěže
v Konverzaci v německém jazyce. Jak to tak bývá každým rokem, olympiáda probíhá ze dvou částí. Poslech a konverzace na vybraná témata. Témata byla nejspíše vhodná, jelikož obě zúčastněná děvčata podaly dobré výkony. Na prvním místě se umístila Andrea
Žížalová ze 3.P a na druhém místě Eliška Češkova, též ze 3.P. Děvčata postoupily do okresního kola, kde si taky nevedla špatně. Obsadila 10. a 12. místa. Doufejme, že příští rok bude taky tak úspěšný Andrea Žížalová, 3.P
Yes. Well. No. Why? 11. února proběhlo školní kolo olympiády v anglickém jazyce pod vedením Mgr. Arnošta Sameše. Stejně jako každý rok byla olympiáda tvořena ze dvou částí – poslech a konverzace. První místo získal Stanislav Kaňka, druhé Jan Matlas.
Výsledky ostatních soutěžících (Tomáš Mozola, Erik Paliza,
Dominik Půlpán, Petra Pecharová) byly vyrovnané. V okresním kole konaném 18. února obsadil Stanislav Kaňka krásné 3. místo a Jan Matlas 8. místo. Gratulujeme a doufáme, že příští rok bude stejně úspěšným. Michaela Švecová
Vodní zorbing aneb každoroční výlet do Babylonu! Ve čtvrtek 25.2. jsme se vydali do Babylonu do Liberce. Popravdě, stalo se to na naší škole skoro tradicí, že se tam jednou za rok vyrazí. A určitě je to každý rok zábava. Vyrazily jsme kolem 8 hodiny z Lípy a na místě jsme byli přibližně kolem 10 hodiny. Teď už zbývalo se jen rozhodnout zda navštívíme
Lunapark nebo Aquapark. Většina z nás volila vodní svět a určitě to chyba nebyla. Měli jsme bezmála 3 a půl hodiny na vodní radovánky a myslím, že nejvíce jsme se vyřádili na tobogánech, kde jsme i přes zákaz jezdili po skupinkách. Skupinkách? Omyl! Skupinách. Nebo si pár spolužáků vyzkou-
šelo vodní zorbing. Vypadalo to velmi lehce, ovšem z dojmů zúčastěných mě ten pocit pře-
šel. Po hrátkách ve vodě jsme se vydali na oběd a pak jsme měli pár minut rozchod. Někdo to využil k návštěvě lunaparku
a někdo se např. vydal do 4D kina na krátký film. Kolem 15 hodiny jsme se vydali na vlak a jeli zpět domů. Myslím, že výlet
do Liberce stojí každý rok za to a příští rok tomu nebude jinak! Andrea Žížalová, 3.P
Maupassant trochu jinak
Ten kus, na který jste dneska přišli, se jmenuje Miláček – touto větou Georges Duroy (Petr Mikeska) zahajuje dramatické zpracování románu Guye de Maupassanta. Dramatizaci provedli Petr Mikeska a Pavel Khek. S čistým svědomím mohu říci, že se jim to povedlo velice dobře. Propojili myšlenky autora s aktuálními motivy a dnešním pohledem na svět, které je schopné pochopit i mladé, současné publikum, například neuvěřitelné gymnastické kreace při sexu hlavních postav nebo když v nevěstinci při stripýzu hraje písnička Sweet dreams od skupiny Eurythmics. Ironický a cynický příběh o člověku, který se díky své kráse a schopnosti okouzlit ženy a využívat je a díky nim se
dostane až mezi francouzskou smetánku, je nadčasový. Není nikdo, kdo by se nechtěl mít dobře, být úspěšný a obletovaný ženami. Roli milovníka a svůdce velice přesvědčivě zvládl Petr Mikeska, na kterém bylo velmi patrné, že si tuto roli užívá, a neméně dobře mu sekundovali Jana Kovalčíková, Roman Teprt, Karolína Frydecká a mnoho dalších výborných herců. Velice dobře bylo zvládnuto provedení výpravy. Přeměna mezi jednotlivými prostředími byla plynulá a nikde to nevázlo. Jak se na konci představení ukázalo, všechny kousíčky do sebe zapadaly. Dveře, které celé představení sloužily jako dveře, současně plnily funkci obrazu, na kterém
byl vyobrazen Bůh s tváří Miláčka. Povedená byla též parodie na jednoho českého hudebního moderátora, který v určité fázi svého života nosil kožichy, ano, byl to Leoš Mareš, vedle kterého se objevila korpulentní dáma v masce banánu a na hlavě měla kostru rybičky, já jsem v ní poznal Halinu Pawlowskou. Neuráželo to, celé představení bylo velice vkusné, možná pro někoho až na poslední větu, která má však velkou vypovídající hodnotu o našem životě nejenom ve Francii v 19.století, tak i v dnešní době - „život je těžký, lehká jsou jenom hovna“ – pronesl ji dekadentní básník Norbert de Varenne (Petr Halíček), který celé hře dodával ironický a cynický nádech.
Toto představení jsem viděl několikrát a nikdy jsem se u jeho dvou a půl hodin nenudil. Pokaždé mě nabilo příjemnou energií, což se ne vždy při sledování divadelního představení děje. U tohoto
jsem si ani jednou nepomyslel – kdy už konečně bude přestávka. Povedlo se geniálně spojit klasiku s modernou. Myslím, že tato hra byla cílena na nejširší publikum a tyto diváky taky dokáže všechny
uspokojit. Jako divák jsem byl více než spokojen a pokud se naskytne další příležitost, tak toto divadelní představení navštívím znovu. Stanislav Kaňka
Kulturní vzdělávání - Equus
Jak je již každým rokem zvykem, tak i letos jsme zavítali do Mladoboleslavského městského divadla na trochu té kultury. Tentokrát nám náš „otec“ literatury na naší škole, Mgr. Karel Minařík vybral hru od známého anglického dramatika Petera Shaffera Equus. Klasicky jsme se na představení vypravili autobusem a také náležitě oblečeni. Tedy až na pár vyjímek, kteří jaksi opomenuly, že jdou do divadla a ne jen tak někam. Přece jenom když už se chceme kulturně vzdělávat v divadle, tak snad se vším všudy. Oblečení nevyjímaje.
Doufám, že příště si dají jistí studenti konečně říct. Hra Equus byla od začátku velice poutavou. Ať už v napínavém ději nebo třeba hereckém obsazení, které se mimochodem velice zamlouvalo širokému mladému obecenstvu. Hlavního hrdinu Alana Stranga ztvárnil mladý herec Matouš Ruml známý hlavně díky roly Lexi v televizním sitcomu Comeback. U pánů jednoznačně zabodovala mladá herečka Veronika Kubařová, která hrála slečnu od koní Jill. Příběh se točí kolem labilního chlapce Alana a psychologa Martina Dysarta, který
je pověřen těžkým úkolem, tedy chlapce vyléčit. Alan totiž způsobil dost bestiální čin. Vypíchal několika koním oči. Dysart se snaží racionálně sám sobě objasnit co vlastně chlapce k tomu vedlo. Snaží se získat Alanovu důvěru. I to je velice těžké. Nakonec se mu to, ale podaří a dovídá se celou pravdu. Equus je jedinečným zážitkem. Skvěle napsaná hra, a také skvěle zahraná. Zkrátka Mladoboleslavské divadlo stojí za to! Barbora Štolúnová
Spoška opět boduje
V dubnu letošního roku se konal 1. ročník celostátní soutěže „Finanční gramotnost“. Z celé republiky soutěžilo celkem 310 školních družstev a hlavním posláním soutěže bylo vzbudit zájem co nejvíce žáků a pedagogů o finanční gramotnost a současně neformálně posoudit úroveň znalostí žáků druhého stupně základních škol a žáků středních škol v oblasti finanční problematiky.
Soutěž by měla školám ukázat, že věnovat se více finanční gramotnosti má smysl. Jen tak namátkou vyberu pár otázek, které se v testu vyskytovali, např. „co jsou to obligace“, „co je to dluhová past“ ale objevili se i delší slovní úlohy při kterých se člověk trochu zapotil. Soutěž slavila velký úspěch a již nyní je potvrzený 2. ročník. Nejlepší studenti z našeho školního kola (Nikola Jedličková, Stanislav Kaňka, Dominik
Půlpán) postoupili do okresního kola a obsadili krásné 4. místo. Gratulujeme. A pokud mohu mluvit za sebe, byla to pro nás výborná možnost jak otestovat naše dosavadní znalosti. Děkujeme tedy především paní inženýrce Dlouhé, že nám tuto možnost dala a do soutěže školu zapojila. Dominik Půlpán, 3.P
Po totalitě se pustíme do xenofobie V loňském roce jsme společně bojovali proti totalitě, letos proti xenofobii. Po loňském natáčení dokumentárního filmu do projektu „Bojovníci proti totalitě očima dětí“, tak i v letošním školním roce se naše škola účastní multimediálního projektu AntiXeno –
primární prevence rizikových jevů a xenofobie na středních školách. Cílem projektu je vymyslet, připravit a natočit videoklipy, které budou sloužit jako učební pomůcka na všech školách České republiky. Projekt je zaměřen na problémy tolero-
vání názorů a zvyků jiných kultur, potlačování xenofobie, znalost lidských práv a úcta k lidem, ukázání hodnoty lidského života… V letošním roce jsme v rámci projektu navštívili projekci „Jeden svět na školách“ (v článku „Helena Třeštíková -
Katka“). Také začínáme sbírat náměty na videoklipy a tvoříme první verze scénářů. Našim prvním výstupem je vybrané logo. Studenti účastnící se projektu vytvořili návrh svého loga, které bude reprezentovat celý projekt. Z deseti odevzdaných návrhů, bylo
tajnou volbou vybráno logo od tvůrkyně Kateřiny Sedláčkové, které k vítězství gratuluji a děkuji i ostatním tvůrcům. V příštím roce dojde k samotnému natáčení a postprodukci videoklipů. Už se na to těšíme, těšte se i Vy! Stanislav Kaňka
Problematika životního prostředí zachycená kamerou Opět se naše škola, respektive pár studentů v čele s Mgr. Minaříkem vydala na projekt Jeden svět na školách, který se i letos konal v Novoborském kinosále. V podstatě nikdo neměl ponětí na co, že to jdeme tentokrát. V kině jsme se dověděli, že se bude jednat o několik krátkých dokumentů zabývající se problematikou životního prostředí především v Africe – v Kenye. Vypalování a kácení 10000 titisíce hektarů pralesů, a také o ničení prostředí jednou rafi-
nérskou firmou, tedy úniky ropy do přírody. Dokumenty byly točeny africkými domorodci. Ale s upřímností, mě to nějak od začátku prostě nebavilo. Jeden z mnoha a mnoha dokumentů s tímto tématem. Nechci říct, že je špatně že se takové filmy točí. Naopak. Ale v tomto konkrétním počinu nebylo skoro nic, co by mě šokovalo. Neustále omývané věci bez nápadu na řešení problému. Je sice pěkné, že se někdo stará, vadí mu co se kolem něj děje, ale co takhle
poskytnou z problému jasné východisko a nezabývat se stokrát ohranými frázemi? Po skončení se naše skupinka sešla před kinem a živě diskutovala nad dojmy. Většina účastníků byla toho názoru, že je dokument neoslovil. Nic nového, nic co by tento problém někam posunul. No co, i přesto nás to neodradí od další účasti na tomto projektu. Třeba to příští téma smaže neúspěch toho letošního. Barbora Štolúnová
Lyžařská show v Aprice
V březnu je zima a v zimě se lyžuje, a proto jela SPoSŠka na hory. No jen si to představte Alpy, sluníčko, sníh tak co víc si přát? Ano. Je sice pravdou, že do Alp jsme jeli, ale sněhu tam moc nebylo a sluníčko vylezlo, jen když se mu opravdu chtělo. Přesto jsme si to všichni užili. Cesta autobusem byla pro všechny jistě velmi vyčerpávající. Slečna delegátka byla pěkně ukecaná a někteří jedinci
byli protivní anebo naopak až moc aktivní. Když jsme přijeli do Apricy, pobrali jsme svoje kufry a šli se ubytovat. Ještě téhož dopoledne se od nás očekávaly ohromující lyžařské výkony. Během dvou hodin to většina lidí vzdala a šla "odpočívat" :). Podobně tomu bylo i další dny. Pilovali jsme lyžařskou i snowboardovou techniku a užívali si sluníčka.
Počasí nám přálo hlavně poslední den, kdy jsme závodili ve slalomu. Ten den přišel vhod každý opalovací krém, který si kdo přivezl s sebou. Já osobně bych tam klidně ještě zůstala, ale na druhou stranu doma je doma. Musím však přiznat, že cesta domů, bylo to nejhorší, co jsem za ten týden zažila. Veronika Škodová
Sprechen Sie Deutsch? Ano, mluvíme! Jak jsme si jistě všichni všimli, už od března tu na škole máme návštěvu z Německa. Sice jsou na škole momentálně jen tři účastníci, ale od března do května tu bylo účastníků více. Myslím si, že Němci byli přátelští, ochotní nám naslouchat, i když to zrovna někdy nebylo jednoduché a hlavně byli učenliví. Paní učitelka Pecháč-
ková je brala na hodiny němčiny a byly to velmi zajímavé hodiny němčiny. Bylo vtipné poslouchat, jak se učí češtinu a hlavně jejich výslovnost. Největší problémy jim dělalo „č“ a „ř“. Ale myslím si, že pár jedinců z nich byli opravdu pilní a mnohdy nás dokázali i překvapit, jak dobře se učí česky.
Němci tu byli za projektem, který jim byl udělen německým úřadem práce. Měli natočit film o dětech ve školce
v Německu a u nás. Jako dárek pro školku Klíč vyrobili dřevěný domeček. Musím říct, že se jim povedl Ale všechno jednou
končí. Ke konci května se musei vrátit, tak uspořádali večírek na rozloučenou, kde se všichni dobře bavili. Myslím,
že takovéto návštěvy prospějí nejen Němcům samotným, ale také nám, studentům. Andrea Žížalová
Helena Třeštíková - Katka Je tomu zhruba tak rok kdy se nemalá část našich studentů vypravil do kina s Mgr. Minaříkem na poutavý dokumentární film v podání Heleny Třeštíkové René. V našich řadách vyvolal tento snímek dost emocí a na většinu přítomných nechal dojem. Proto jsme se letos vydali se stejným kantorem na Třeštíkové druhé velmi úspěšné dokumentární ztvárnění Katka. Večer před představením se několik studentů shromáždilo v hale Crystalu a byli jsme zvědavý čím nás Helena dostane tentokrát. Bylo příjemné vidět že takových jako jsme byli my tam bylo opravdu dost. Plné kino. Plné očekávání. Příběh se točil kolem mladé, kudrnaté, velmi pohledné dívky. Z prve se zdálo, že vlastně o nic nejde. Prostě časosběrný dokument o normální dívce. Ale z omylu nás vyvedla scéna, kterou jistě nikdo nečekal. Katka si bez rozpaků píchla pervitin. Zkrátka příběh o hol-
ce, která začíná s drogou. Ze začátku se zdálo, že jí to nijak nemění, stále radostná, stále v pohodě.
Šok byl vidě Katku po několikaleté závislosti. Z krásné mladé dívky se stala vrásčitá, ošklivá stará žena. Veškerý elán byl ta tam. V dokumentu vystupovali i dva muži, respektive ex přítel a současný přítel. Oba pochopitelně drogově závislí. Stejné trosky jako ona sama. Stalo se i něco zcela nemyslitelného. Katka otěhotněla. Téměř neuvěřitelné bylo, že se jí narodila zcela zdravá holčička. Teda až na jednu „maličkost“ Drogově závislá. Takové děti jako tato holčička mývají většinou stejný osud. Jejich matky je odloží a dostanou se do kojeneckého
ústavu. Tento případ nebyl výjimkou. Jak se říká, z rozjetého vlaku se jen těžko vyskakuje. Z počátku se Katka chtěla skutečně léčit. Několikrát byla na detoxu, ale ani jednou nezabral. Celý příběh nemá konec. Asi většina tuší, jak to s Katkou dopadne. Možná že se z toho dostane. Možná se jednou při sledování zpráv že tato kdysi krásná a mladá dívka svůj boj prohrála. Možná. Ani jsme se nenadáli a byl konec. Celý sál mlčky seděl a jen zíral. Nevěřícné pohledy, smutek, vztek. Pro normálního člověka zcela nepochopitelné. Mě osobně tento příběh opravdu zasáhl. Musím říct, že kdybych srovnala Třeštíkové předcházející tolik úspěšný dokument René a Katku, tak mě rozhodně víc „dostala“ Katka. Skvělý odstrašující případ, který mohu jen doporučit! Barbora Štolúnová
Život je opravdu jenom náhoda Za aktivitu ve školních a mimoškolních projektech dostali studenti třetího a čtvrtého ročníku divadelní představení „Tak takhle to bylo aneb život je jen náhoda“. Hru hrálo Divadelní studium Josefa II. V hlavních rolích excelovali Petr Suchý (jako divák), Bohuslav Bartoš (jako homeless) a Karel Minařík (jako opožděný
divák). Trochu černá medie o vztahu a dvou cizích lidí, kteří dou potkají. Takové
skorokoosudech se náhonáhodné
setkání mohlo nastat včera, může nastat dnes, může přijít zítra, může se přihodit každému z nás. A co když se k tomu přidá manipulace jednoho člověka druhým? To pak jde veškerá legrace stranou. Děkujeme učitelskému sboru za hezký dárek, udělal radost. Stanislav Kaňka
Do Anglie za památkami
Dne 9. května jsme odjeli z České Lípy na 6-ti denní zájezd do Anglie. Cesta byla dlouhá, ale přesto krásná. Přejeli jsme Německo, Belgii, Holandsko a ve Francii jsme najeli na Eurotunel. Cesta Eurotunelem byla pro některé velikým zklamáním. Slibované rybičky jsme nezahlédly . Největší atrakcí našeho zájezdu byl náš pan průvodce, který
měl ohromnou znalost anglické historie. Sice to všechno četl z hodně starých papírků, na které si pamatuju pouze v hodinách dějepisu ze základní školy, ale četl nám to s láskou a jako pohádku na dobrou noc. Naše cesty za památkami nám zpříjemňoval veselými písněmi a sám je pěvecky doprovázel. Byl to opravdu nezapomenutelný zážitek. Pokud byste se chtěli
přiblížit poslechem písní k našemu výletu, pusťte si píseň „It's A Long Way To Tipperary“ alespoň padesátkrát dokola . Viděli jsme katedrálu sv. Pavla, Buckimghamský palác a parlament. Dále lázeňské město Bath, univerzitní městečko Oxford, oblíbené Stonehenge a mnoho dalších památek. Ubytovali nás v anglických rodinách a měli jsme tak příle-
žitost poznat anglický styl života. Nejhorší zážitek z rodin měl asi náš učitelský doprovod – pan učitel Sameš. Druhý den chtěl utéci z domova, jelikož do pokoje, který mu byl vypůjčen, se nevešel.
Pokud by si teď někdo z těch, kteří nejeli, říkali jaké je to štěstí, že jste nejeli, mýlíte se. Opravdu se to vydařilo, a když písně přežili řidiči „Karel & Karel“ tak bych jela znovu. Řidiči byli příjemní, fotit nám
nikdo nezakázal a zájez se opravdu povedl . PS: Podšálky jsme snad vraceli. Jan Matlas a Kateřina Ježová
Youth Business Conference
Ekonomický klub se zapojil do projektu Youth Business Conference, který se zaměřuje na rozvíjení aktivity a kreativity mladých lidí. Ti mají na výběr ze tří soutěží: Youth Business Project, kterého se zúčastní Michael Jansa, Standa Kaňka a
Nikolas Kožurik, dále je to Youth Business Idea, do kterého je zapojen zbytek ekonomického klubu a jako poslední soutěž je Youth Business Knowledge. V sobotu 22. 5. 2010 se konala na VŠE v Praze celostátní konference, kde byl připraven
celodenní program se zajímavými přednáškami, a součástí bylo vyhlášení vítězů. Na krásném 3. místě se umístil náš student 2. ročníku Nikolas Kožurik. Gratulujeme! Andrea Žížalová
Školní knihovna online a free Společně se Standou Kaňkou a týmem naší školní knihovny jsme pro celou SPoSŠku připravily internetové stránky školní knihovny. Na adrese www.sposs.webnode.cz je možné stáhnout méně
dostupné knížky v elektronické podobě zcela zdarma. Bohužel, školní knihovna neobsahuje všechna díla povinné četby, jelikož některé nejsou dostupné ve formě e-book.
Uvítáme jakoukoli pomoc při hledání zbylých knih a doufá-
me, že se Vám stránky líbí. Za tým školní knihovny
Kateřina Ježová.
Vote for you Otázka: „Půjdeš volit?“ „Nevim, mě politika nezajímá.“ Ding, ding, ding – špatně. Tebe nezajímá? A co by tě mělo zajímat? Vždyť ty daně budeš muset platit taky, těmi zákony se taky budeš muset řídit. Jistě, naše politická scéna občas vypadá jako nepovedená tragikomedie, ale v ten den máš šanci alespoň něco udělat. Nebo snad myslíš, že až se probudíš ze zimního spánku a budeš chtít změnit svět, pustí tě k tomu někdo? Jasně, jestli jsi doktor nebo tramvaják,
můžeš stávkovat. Ale kolik z nás tu šanci má? Další otázka: „Proč nejdeš volit?“ „Vždyť je to jedno, se nic nestane, když bude o jeden hlas míň.“ Ding, ding, ding – špatně. Co když právě tvůj hlas bude TEN hlas, a rozhodne o … no budoucnosti světa asi ne, ale co třeba tvojí budoucnosti? Anebo jinak. Co když si tohle řeknou všichni. Dneska máme 20% volební účast. Co těch 80%? To jsou 4/5 obyvatelstva! Ty to nezajímá? Viz první otázka. Pokud si to teda rozmyslí i těch 20%,
co pak? Nepůjde volit nikdo a politici si to rozdělí mezi sebou? No, Bůh nám pomáhej. Takže volit, volit, volit. A poslední otázka. Koho? Rozhodnout se jenom podle programu asi nejde, to můžeš volit kohokoliv, všichni to přece s námi myslí dobře. Ale co třeba tohle: dáme vám zadarmo tohle a tamto, dávky na to či ono a takový a makový přídavky. A státní rozpočet bude samozřejmě vyrovnaný. No není malinko na hlavinku? Petra Pecharová
In x Out = věčný spor Otázka mladých: „Být in nebo out?“ Podle mě je to jedno. Stejně jsme všichni jedny a ty samé ovečky, co věrně následují svého pasáčka. Hlavně být svůj. Když někomu připadá in chodit ve volných a o tři čísla větších tričkách a s kalhotama sepnutýma páskem u kolen, no prosím. Ale pak se budu smát, až přede mnou někdo takový zakopne. Někdy mi to připadá jako že se tihle „týpci“ a „borci“ chtějí
vrátit do svých dětských let, ve kterých zakopávali o vytahanou punčochu. Tomu stylu se říká „Hip-Hop“. Prý je in. Co se ale stane, jestliže má někdo rád třeba rock, metal nebo punk? To je hned out? Myslím, že ne. Rock vládne světu, metal ho ničí a punk si z něj dělá srandu. Co dělá hip-hop? Ten jen skáče sem a tam… Kdybych se neměla držet pouze u hudby a stylu
oblíkání, snad každý mi potvrdí, že out je určitě kousání nehtů. Každý to alespoň jednou zkusil. Padne na vás nervozita před dlouho očekávaným dnem D a už je z toho kousací liga. Co se týče zlozvyků, kouření jim asi vévodí. V dnešní době více in je umět přestat kouřit a vydržet. Out? Vůbec začínat s tím. Cigarety jsou asi stejně oblíbené jako alkohol. I když se jako „out“
zlozvyk nepočítá. Zejména u mladé populace ne. Vždyť když teď mladý člověk nepije, ostatním „důležitým“ lidem se zdá, jako když nežije. Skoro všichni se těší, až budou moci pít. Pak se opijí „na káry“ a diví se, že si nemůžou vzpomenout, co všechno dělal, s kým to dělal a vidí jen následky. Někdy se volá po bujarém večírku do záchodové mísy. To musí být opravdu in… K tomu se mu všichni smějí, že toho moc nevydrží, když se vrátí mezi „chlastací partu“. A určitě
každý, kdo zažil takovou či podobnou noc, slibuje na všechny svatý a lže si do vlastní kapsy, že: „Už nikdy nebude pít!“ To je ovšem lež jako věž. A lži spolu se sliby, které člověk nesplní, jsou out! Všichni určitě znáte tu situaci na Silvestrovské oslavě, kdy si dáváte různá předsevzetí, že přestanete kouřit, budete se víc učit, zhubnete, přestanete tak moc krmit psa, jelikož je tak vypasený, že si ho leckdo plete s krásně vykrmeným
čuníkem. Stejně pak se ty sliby neplní, a další rok se to opakuje. Dostaví se chuť na cigaretu, neodoláte. Chuť na zmrzlinu, neodoláte. Pes se na vás kouká psíma očima, neodoláte a sliby se mění v prach. Ať už je to jak chce, pro každého je in a out něco jiného. Někdy je in zelená, někdy zase out. To máte jedno. Stejně se to mění jako ponožky, tak proč se tím zatěžovat? Kateřina Ježová
Bilboardy, retuše, prázdná slova = české volby Každé čtyři roky se v České republice konají volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Již měsíce před tímto dvoudenním svátkem demokracie se politické strany snaží zaujmout voliče, aby jejich hlas vhozený do urny byl pro jejich stranu. Volební kampaň je celostátní a velice masivní. Voliči nemají možnost vyhnout se sloganům na billboardech nebo heslům na lavičkách v parcích. Čím je politická strana větší, tím vynakládá větší obnos prostředků na svou kampaň. Je to však v pořádku?
Peníze, které jsou použity na retušování obličejů politických špiček a jejich tisk na biliardy, placení průzkumů veřejného mínění a propagaci leaderů, by se místo toho mohly použít na financování následků povodní nebo na umoření státního dluhu. Když už jsou tyto nemalé peníze vynakládány, měly by být z peněz politické strany nikoliv z peněz všech daňových poplatníků. V České republice dostávají politické strany peníze od státu za dosažení určitého procentuálního výsledku ve volbách a za každého svého zvoleného poslance. Tyto pří-
spěvky plně pokryjí stomilionové náklady na volební kampaň. Politické špičky hlásají z tribun, že by se mělo šetřit a rozesílají složenky na uhrazení státního dluhu, neměly by však začít u sebe?! Ne pouze říkat, co se má dělat, ale chopit se odpovědnosti a začít s tím něco činit. Proč místo strašení a osobních ataků neudělají něco pro náš stát. Potřebuje občan opravdu vědět, kdo je své manželce nevěrný, kdo má nemanželské dítě – ne, nepotřebuje. Tento druh informací by se z morálních důvodů vůbec neměl používat. Kdo má stavební firmu, která má mili-
ardové zakázky zadávané státem, který z poslanců má nejvíce náhrad a kdo spáchal jaký přestupek popřípadě trestný čin. Možnost získat tyto informace díky volební kampani je přínosná, pouze však v případě, že jsou ověřené a podložené fakty a není to pouze výkřik do tmy politickým
protivníkem. Na základě těchto informací a všeobecného znechucení voliči rozhodli v letošních volbách. Lidem se tento styl politického hašteření nelíbí a plně využili svého práva kroužkovat. V nejednom případě „vykroužkovali“ člověka, se kterým nebyli spokojeni a kte-
rému už dále nedávají svou důvěru. Udál se první krok k uzdravení české politické scény, snad politici tuto výzvu českých obyvatel vyslyší a udělají další potřebné kroky k ozdravení politiky. Stanislav Kaňka
Pro krásu se musí trpět Celkem běžná situace. Určitě ji mnozí z vás také zažili. Kolem skupinky mladých jinochů prochází sličná slečna. Ozve se zahvízdání a následně výkřik typu: „Hm, cool!“, ale třeba i: „Tak ta je in!“ A cože přesně to znamená? Nic jiného, než že ta dívka zapadá do současného módního trendu. Jedno pořekadlo praví, že pro krásu se musí trpět. Když se ohlédneme do historie, najdeme hned několik příkladů, které to vzali doslova. Jako první mě napadá dlouhá éra korzetů. Doba, kdy se ženy nechávaly dobrovolně svázat do vyztužených kusů látky ve víře, že s čtyřiceti a méně centimetrovým pasem budou, jak bychom dnes řekli „in“. A ještě tu máme jeden příklad. Malá drobná chodidla Japonek. Au. Dnes bychom tomu sice říkali
týrání, ale tenkrát to prostě bylo „v kurzu“. Ale vraťme se do současné doby. Dnes si sice nenecháváme (snad) lámat nohy, v tričku také (většinou) můžeme dýchat, ale stejně pořád něco z toho sebetrýznění ve jménu módy přetrvává. Kdo vůbec určuje tu in postavu, s konfekční velikostí 34, do které se všichni snaží tak úporně snaží nacpat? Kdo určuje ten trend, podle kterého jsou lidé škatulkování na „in“ anebo „out“? Říkáme jim módní návrháři. A zatímco my, prostí lidé, tleskáme těmto ikonám toho dokonalého světa se zlatým pozlátkem, ony okupují a svazují svět módy a stylu. Kupříkladu několik posledních let je „in“ až extrémně vychrtlá postava. Nic proti, ale že by bylo mým snem být
samé žebro, každou chvíli omdlívat kvůli nedostatku cukru, denně se dřít při cvičení a na jídlo se dívat tak akorát přes sklo výkladní skříně? Ne, děkuji. Raději si koupím pizzu a vyrazím ven s přáteli. Ovšem celkem mě znervózňují některé výzkumy. Teď nemluvím o těch, které počítají, kolik dívek a chlapců zemře na anorexii nebo bulimii. Ne, mluvím tu o pracovních podmínkách. Z výzkumů vyplývá, že atraktivní a in lidé mají lepší možnosti při zaměstnání. No pardon, ale to že mám něco v hlavě, neznamená, že to musím mít i na hlavě. Ale bohužel, šaty dělají člověka Takže buďte in, atraktivní a potom úspěšní. Ale tu pizzu si stejně neodpustím. Petra Pecharová
Maturita nemusí být jenom nuda! Jako každý rok, se učitelé u maturit nenudili. I letos tu bylo hodně vtipných momentů a díky paní učitelce Alici Čechové se o vtipné hlášky při zkouškách s vámi podělíme.
Kristýna Ševčíková Bachovský absolutizmus vznikl na popud národního obrození Romaneto má ohromně tajuplnou zápletku. Neruda byl fejetonář, podepisoval se jako trojúhelníček. Kristýna:“Synonyma jsou slova stejného významu.“ Zkoušející, který dává obvykle najevo svou spokojenost, je-li odpověď správná, na to nereaguje. Po chvilce dodá: „Ano, je to tak.“ Kristýna: „ Já že mi nekejvete.“ Petr Lukavec Druhá vlna válečné literatury přichází s Arnoštem Lustigem. Eliška Veselá Pábitel je povídkář. Yveta Greplová Dílo Karla Čapka je RUR (čte ovšem rur)
Mirek Knopp Moravsko-panonské legendy psali lidi od Cyrila a Metoděje. Byli to jejich učedníci. Zkoušející: „Proč byly na našem území snahy o zavedení křesťanství?“ Mirek: „Aby lidi, kteří nic nemají, aspoň něco měli.“ Andrea Gričová V Bibli jsou evangelia čtyř apoštolů. Byli to Matouš, Lukáš, Jan a Mareš. V Bibli je kniha Genesis (čte dženesis). Jaroslav Soukal Autoři v období Bachova absolutizmu byli smutní. Zkoušející: „ V některých sbírkách Neruda nedodržel to, že se Májovci nebudou věnovat národním tématům. Ve kterých?“ Jaroslav: „ Myslím, že některou se sbírek někomu věnoval.“
Hřbitovní kvítí, Večerní písně, zní to jinak. Neruda byl pochmurnější. Karolína Světlá se přestěhovala do Ještědu pod Světlou. Neruda napsal povídku, Jak si pan Vorel vykouřil pěnovku. Nina Skálová An apple never falls far from the tree. Ano, to je pravda, ale ne vždy. Jsem úplně jiná než mamka a táta. Nevím, kde mě našli. Eliška Mullerová Nemohla bych učit. No možná bych mohla učit malé děti, ale jen ty hodné. Heslem naší školy se stane: „SPoSŠ je pro hodné.“ Radek Bečka Zkoušející: „ Jak se dostaneme k dědictví?“ Radek: „Přes nebožtíka.“
