TRIFID
Jakub åwiek Lháfi – kniha tfietí Tato kniha ani Ïádná její ãást nesmí b˘t kpírována, rozmnoÏována ani jinak ‰ífiena bez písemného souhlasu vydavatele. Copyright © by Jakub åwiek, 2011 All rights reserved. Translation © Robert Pilch, 2013 Cover © Piotr CieÊliƒski, 2013 © Stanislav JuhaÀák – Triton, 2013 ISBN 978-80-7387-665-4 Stanislav JuhaÀák – Triton, VykáÀská 5, 100 00 Praha 10 www.tridistri.cz
kniha třetí
J A K U B
Ć W I E K
Stanislav Juhaňák – TRITON Praha
kniha třetí
J A K U B
Ć W I E K
PROLOG Súdán, souãasnost „UÏ? Tohle je v‰echno?“ nechtûl vûfiit pan Czarnolaski. „KvÛli tomuhle v‰ecka ta mr... ehm, v‰echna tahle námaha?“ Pfied ním na dfievûn˘ch paletách stál prost˘ kamenn˘ sarkofág. Vyroben˘ z obyãejného kamene a bez jak˘chkoli ornamentÛ nevypadal nijak impozantnû. Zvlá‰tû pro nûkoho, kdo oãekával pfiinejmen‰ím ·alamounÛv poklad. Czarnolaski si jemnû otfiel zpocené ãelo – pofiád na nûm mûl opruzeniny od koÏeného klobouku – a potáhl si kalhoty zatíÏené koÏen˘m biãem. Pak se otoãil a do kouta stanu vyslal k ‰éfovi expedice nejhnûvivûj‰í ze sv˘ch pohledÛ. „Co to, kurva, vlastnû je, pane Wiesi?“ Archeolog se zhluboka nadechl. Byl to huben˘, vyschl˘ muÏ s úsmûvem jako z lahve denaturátu a kÛÏi v obliãeji mûl napnutou tak, aÏ se zdálo, Ïe s kaÏdou grimasou zaãne praskat. S takovou vizáÏí musel mluvit buì pfiesvûdãivû, rychle a obratnû, nebo zapomenout na jakékoli granty a sponzory. Profesor Wies∏aw Tutka ke svému ‰tûstí nikdy nemûl potíÏe s dobr˘mi monology. „Tohle, pane Jane, je sarkofág svatého Eustacha z druhého století,“ fiekl, pfie‰el k nûmu a poloÏil ruku na kamennou desku, „zvaného Eustachem ¤ímsk˘m podle místa svého pÛvodu. NeÏ se stal katolick˘m svat˘m, jmenoval se Placid a byl fiímsk˘m vojákem vyzna-
8
Jakub åwiek
ãujícím se bojovností a odvahou. Císafi ho za zásluhy jmenoval velitelem legií v Malé Asii. Legenda tvrdí...“ „Îe nalezl nûjaké skvûlé poklady? ProtoÏe jinak o tom nechci vÛbec nic sly‰et,“ skoãil mu do fieãi Czarnolaski a po‰krábal se na mohutném bfii‰e. Pod nosem a v prohlubních pod oãima se mu tvofiily kapky potu. Jeho naducané tváfie získaly rÛÏovou barvu a vypadal teì jako rozzufiená verze prasátka Porkyho. „Nemusí to b˘t zlato. Staãí svat˘ grál, napfiíklad, nebo jiné podobné haraburdí.“ Pfiejel prstem po desce a s odporem se podíval na u‰pinûné bfií‰ko. „Dal jsem na tuhle expedici dvacet tisíc dolarÛ, pane Wiesi,“ dodal, zatímco se pofiád díval na svÛj prst. „KdyÏ jste mi fiekl, Ïe jste nûco objevil, pfiiletûl jsem prvním letadlem, i kdyÏ jsem mûl dÛleÏitou schÛzi a navzdory skuteãnosti, Ïe kaÏd˘ den mé nepfiítomnosti stojí firmu obrovské peníze. A vy mi dáte kamennou bednu s mrtvolou?!“ „Vlastnû vám ji ve skuteãnosti nedám,“ zaváhal archeolog a zaãal si hrát s propleten˘mi prsty. „Súdánské zákony t˘kající se v˘vozu památek jsou velmi pfiísné a...“ Ztichl pod tíhou byznysmenova pohledu. Do stanu nahlédlo nûkolik studentÛ, ale kdyÏ vidûli probíhající scénu, okamÏitû zase vycouvali. Tutka jim to nemûl za zlé. Ostatnû, kaÏd˘ z nich snil o své budoucnosti s vlastními vykopávkami a granty. A jejich budoucnost závisela ve stejné mífie jak na známkách a profesorovû mínûní, tak na dobr˘ch vztazích se sponzory, jako byl Czarnolaski. Zdálo se, Ïe archeolog nemÛÏe spoléhat na nikoho kromû sebe samého a své vlastní hlavy, napûchované aÏ po okraj m˘ty, legendami i obyãejn˘mi táborákov˘mi povídaãkami. Obãas mûl Tutka pocit, Ïe jich je tam mnohem víc neÏ skuteãného vûdûní.
Lháfi / kniha tfietí
9
„Poslouchejte,“ fiekl po chvíli pfiem˘‰lení. „Legenda tvrdí, Ïe kdysi bûhem lovu Placid narazil na jelena, v jehoÏ paroÏí záfiil zlatem PánÛv kfiíÏ. To byl okamÏik obrácení na víru a voják od té chvíle kráãel cestou Kristovou, pfiestoÏe tím pfii‰el o v‰echny své v˘sady. Stal se nájemnou silou nûkde v Egyptû, aÏ císafi, kter˘ si nedokázal poradit s barbarsk˘mi nájezdy, pfiikázal vyhledat ho a znovu postavit do ãela legií. Placid, uÏ coby Eustach, se vrátil, a jak tvrdí legenda, podporován BoÏím dobrodiním, získal mnoho velk˘ch vítûzství. V té dobû mûl také vidûní, jeÏ mûla za následek vznik evangelia, v souãasné dobû se fiadícího k apokryfÛm.“ Zatímco archeolog mluvil, Czarnolaski celou dobu pfiikyvoval. Sotva v‰ak Tutka skonãil, v byznysmenovû obliãeji se znovu objevil znechucen˘ v˘raz. „No a?“ zeptal se. Profesor si rezignovanû povzdechl. BÛh mu byl svûdkem, Ïe se mu snaÏil fiíct pravdu. Teì uÏ nezb˘valo nic jiného neÏ celému vûdeckému svûtu dobfie znám˘ klasick˘ bluf na sponzory. „Existuje velká ‰ance, Ïe u jeho hrobu nalezneme indicie t˘kající se místa úkrytu Placidova obrovského majetku,“ fiekl jedním dechem. Za‰klebil se grimasou a` la Jolly Roger a dodal: „Dnes by mûl mít mnohamilionovou hodnotu.“ „A pfiísné súdánské zákony?“ „Ka‰leme na nû, udûláme to potichu.“ Czarnolaski se uvolnil, dokonce vycenil dokonale rovné zuby. Profesor Tutka – kter˘ ve skuteãnosti nikdy v Ïivotû nesly‰el o pokladech svatého Eustacha – dokonale vûdûl, jak cenn˘ je tento úsmûv. Po odeãtení daní a podobn˘ch vûcí pfiestavoval ekvivalent dvou t˘dnÛ v Súdánu, ve stanech uprostfied písku, dal‰ích ãtrnácti dnÛ vytfiepávání ‰korpionÛ z bot a krkÛ zale-
10
Jakub åwiek
pen˘ch pískem jako vnitfiek ozdobné láhve. Jednou vûtou – prodlouÏen˘ ãas bádání. „Co kdybychom teì za‰li ke mnû a já bych vám povyprávûl o tûch pokladech?“ navrhl, viditelnû povzbuzen˘. „Vy první, pokud mÛÏete.“ PfiiblíÏil se k v˘chodu ze stanu a pootevfiel ho, vpou‰tûje dovnitfi oslnivé sluneãní paprsky. Pustil byznysmena pfied sebe a pak se díval, jak muÏ kráãí táborem a pokou‰í se od opasku odepnout satelitní telefon, v ãemÏ mu v˘raznû pfiekáÏelo mohutné bfiicho. „Blbec,“ zabruãel pod nosem. Je‰tû jednou se zadíval na svÛj skvûl˘ objev, pofiád ukr˘vající svÛj obsah, s bronzov˘mi skobami, které upevÀovaly desku ke zbytku sarkofágu. Koukl se... a ztuhl. Sarkofág obklopovala temnota, hustá jako mlha a ponurá jako hudba Black Sabbath. Jen jeho. „Není nutné b˘t nervózní,“ ozval se najednou pfiíjemn˘ muÏsk˘ hlas vlevo od Tutky. Archeolog se ohlédl a spatfiil ãernû obleãeného muÏe se snûd˘m obliãejem, ãern˘mi, rovnû stfiiÏen˘mi vlasy a postavou hodnou sportovce nebo modelu. Obleãení, které onen ãlovûk mûl na sobû, elegantní, se stojáãkem, naprosto jistû nepatfiilo k nejlevnûj‰ím. Vlastnû by se Tutka mohl vsadit, Ïe jen na muÏÛv ãern˘ golfov˘ svetr by urãitû padla celá jeho v˘plata. „Kdo jste?“ „Splnûn˘ sen kaÏdého archeologa,“ odpovûdûl muÏ. „Milionáfi s vá‰ní pro archeologii. Pfii‰el jsem od vás odkoupit vበnález.“ Tutka vrhl kradm˘ pohled na sarkofág, kter˘ se teì skoro utápûl ve tmû. Byly vidût uÏ jen rohy. Co je to za pitom˘ trik? pomyslel si. A co je to vlastnû za ãlovûka? „Sarkofág není na...“
Lháfi / kniha tfietí
11
MuÏ mávl rukou a Tutka najednou zjistil, Ïe nemÛÏe mluvit. Vydû‰enû zvedl ruku k obliãeji a pfiejel prsty po místû, kde mûl je‰tû pfied chvílí ústa. Teì tam byla jen hladká kÛÏe. Chtûl kfiiãet a cítil, Ïe ze‰ílí, jestli to okamÏitû neudûlá. VÏdyÈ ty uÏ jsi ze‰ílel, promluvil hlas v jeho hlavû. Potfiebuje‰ je‰tû nûjaké dal‰í dÛkazy? Je‰tû jednou si pfiejel dlaní po kÛÏi, hledaje ústa, ale ãím víc se snaÏil, tím víc tam nebyla. Tajemn˘ muÏ v ãerném poskytl archeologovi chvíli, aby si uvûdomil novou situaci, a pak navázal na pfieru‰en˘ rozhovor. „Nemám v úmyslu vás oklamat, pane profesore,“ fiekl. „Za chvíli odsud odvezeme sarkofág, ale na jeho místû necháme kuffiík. Bude v nûm tolik penûz, Ïe vám budou staãit na bádání aÏ do zatracené Apokalypsy. Pokud si myslíte, Ïe je to poctivá dohoda, prosím pfiik˘vnûte.“ Tutka pfiik˘vl. „Skvûlé!“ rozzáfiil se muÏ. Doslova. Z jeho úst, nosu i oãí náhle vytrysklo tak silné svûtlo, Ïe byl archeolog nucen stisknout víãka, ale i tak záfie pálila, jako by hledûl pfiímo do stowattové Ïárovky – jako kdysi, kdyÏ po nelegální studentské demonstraci skonãil na policii, místo na koleji. KdyÏ znovu otevfiel oãi, muÏ v ãerném uÏ tu nebyl. Ostatnû, stejnû jako sarkofág. A profesorova ústa, která se jaksi nevrátila na své místo. Zato se objevil ãern˘ kuffiík stojící na dfievûn˘ch paletách. Uvnitfi, na sametem vystlaném podkladu leÏely dva svazky bankovek. Malé, sotva pár tisíc dolarÛ. A tohle má staãit aÏ do Apokalypsy? prolétlo Tutkovi hlavou.
âást první
PROSTù TEDDY
15
Kapitola první New York Prostû Teddy miloval jízdu na koleãkov˘ch bruslích. A New York. A ze v‰eho nejvíc, pokud se dalo vûfiit novinov˘m rozhovorÛm, miloval jízdu na koleãkov˘ch bruslích po New Yorku. V dopravní ‰piãce. Vypadal úplnû obyãejnû – ‰tíhl˘ ‰estnáctilet˘ nebo sedmnáctilet˘ kluk s vlasy ostfiíhan˘mi ve v˘‰ce dolní ãelisti, obleãen˘ do voln˘ch kalhot a mikiny s kapucí. Znaãkov˘ batoh, v u‰ích sluchátka. KdyÏ se protahoval mezi auty stojícími v dopravní zácpû na Broadwayi, jen v˘jimeãnû zlehka zavadil o nûãí zrcátko. Prostor jako by se nepostfiehnutelnû roztahoval podle jeho potfieb. Lidé – ti, ktefií si v‰ímali i nûãeho jiného neÏ svého vlastního hamburgeru – ho vesele zdravili a on jim nûkdy odpovídal mávnutím a obãas se jen vesele usmál. Pak – vyuÏívaje zmûnu barvy semaforu, ke které do‰lo vÏdycky, kdyÏ byl v polovinû broadwayského úseku – se Teddy chytil nárazníku nejbliωího taxíku a jel tak, udrÏuje rovnováhu, asi sto metrÛ, aby potom vklouzl do Sto desáté a uhánûl dál k Central Parku. Policista sedící na ãelní masce sluÏebního auta zaparkovaného pod billboardem s Teddyho fotografií chlapci vesele zasalutoval. Teenager mu zamával. * * *
16
Jakub åwiek
Nedlouho poté, pfiesnû ãtvrthodinu po dvanácté, Prostû Teddy pro‰el otáãecími dvefimi budovy GoodTV. UÏ nemûl na nohou brusle. Vymûnil je pfied vstupem dovnitfi za tenisky. Vytáhl sluchátka z u‰í, ale pfiehrávaã nechal hrát, díky ãemuÏ kaÏd˘, kdo ‰el kolem, vûdûl, co poslouchá nejpodnikavûj‰í teenager na svûtû. Málokdo ale poznal Satrianiho „Surfing with the Alien“. „Dobr˘ den, pa...“ zaãal port˘r, usmûvav˘ stafiík s bíl˘mi vlasy a hlubok˘m dolíãkem v bradû, jenÏe chlapec ho gestem zadrÏel. „Prostû Teddy, pane Korczyƒski.“ Jako jedin˘ v celé budovû dokázal správnû vyslovit emigrantovo jméno. „Mohl bych si u vás do veãera nechat brusle? Moc vás prosím.“ „Ale samozfiejmû, pane... ehm, Teddy. Jako vÏdycky.“ Chlapec se usmál. NeÏ port˘rovi pfiedal batoh, vytáhl z nûj mal˘ leták. „Dûkuji. Kdybych pro vás mohl nûco udûlat, neost˘chejte se fiíct si pfiímo.“ „Vlastnû...“ Stafiík se pozornû rozhlédl, aby se ujistil, Ïe je nikdo neposlouchá, a pak sklonil hlavu k chlapci. „Nûco by tu bylo, Teddy. Je mi hloupé o to prosit, ale...“ „Co se stalo, pane Korczyƒski?“ „Chtûl jsem se zeptat, jestli... mám trochu úspor a nevím, kam bych je... ehm, mûl uloÏit...“ „Zbrojní prÛmysl.“ Prostû Teddy se usmál a pokrãil rameny. Jenom tohle? fiíkalo ono gesto. „Je to bezesporu nejjistûj‰í investice. A mÛÏete pfii té pfiíleÏitosti splnit svou obãanskou povinnost a poskytnout na‰í vládû nûjak˘ ten cent na lep‰í a lep‰í technologie.“ „Zbrojní prÛmysl, ano?“ Port˘r vytáhl z kapsy zápisník a tuÏku. „Ale co konkrétnû? Která firma?“ „Je‰tû dnes vám po‰lu detailní rozpis,“ odpovûdûl Teddy vesele a vyrazil k v˘tahu. „Je‰tû jednou dûkuji, Ïe se mi postaráte o brusle.“
Lháfi / kniha tfietí
17
Sotva do‰el k v˘tahÛm, ozval se zvonek a dvefie kabiny se otevfiely dokofián. Chlapec ve‰el dovnitfi. * * * Nahofie zjistil, Ïe schÛze uÏ zaãala. „âekají na tebe, Teddy,“ fiekla korpulentní padesátiletá ãerno‰ka pracující v GoodTV jako hlavní sekretáfika. „A v salonku pro hosty ãeká pan Yakamoto alespoÀ na vstupní rozhodnutí. Musí‰ si pospí‰it, protoÏe létá v˘hradnû japonsk˘mi aerolinkami a letadlo mu letí za tfii hodiny. Bojí se, Ïe to nestihne a Ïe to jeho firmu bude stát dodateãné náklady.“ Prostû Teddy se podíval na hodinky. Zahanbenû zjistil, Ïe má více neÏ ãtyfiicetiminutové zpoÏdûní. „Do háje, dneska jsem mûl ty brusle nechat na pokoji!“ plácl se do ãela. „No, pfiinejhor‰ím poletí na leti‰tû helikoptérou ze stfiechy, pokud to bude nutné. A jestli to nestihne, uhradíme ve‰keré náklady. Ale stejnû bûÏím. Hodí‰ mi do zasedaãky kolu a hot dog?“ Susie vycenila bílé zuby. „Jasnû, zlato.“ Prostû Teddy popadl papírovou sloÏku leÏící na stole a rozbûhl se do konferenãního sálu. Sotva ve‰el, ovanula ho vÛnû d˘mkového tabáku, sladká smûs vi‰ní a vanilky. Teddy tu vÛni mûl rád a kromû toho se snaÏil zachovat ve‰keré tradice z dávn˘ch dnÛ, kdy byl je‰tû majitelem Prostû Bob. Patfiilo k nim právû koufiení d˘mek a objednávání jídla do konferenãního sálu. Vytváfielo to pfiíjemnou atmosféru nezávazného pfiátelského setkání. „Dobr˘ den, pánové!“ zvolal a usadil se na své místo v ãele stolu. „Omlouvám se v‰em za zpoÏdûní.“ âlenové rady se rozesmáli, jako by fiekl dobr˘ vtip. Nûkdo pronesl, Ïe se nic nedûje, kdosi dal‰í pfiipomnûl,
18
Jakub åwiek
Ïe kdyÏ se tehdy opozdil on, to bylo tehdy skuteãné zpoÏdûní... „Ano, Marku... pamatujeme si to,“ pfieru‰il ho Teddy. „No, kdyÏ uÏ jsem tady, tak co máme dnes v plánu?“ Pfielétl zrakem po shromáÏdûn˘ch lidech. Kdokoli z nich – jen tak, na první pohled – mohl b˘t jeho otcem nebo dûdeãkem. V podstatû v‰ichni s v˘jimkou tlustého Charlieho Turnera, spoleãníka z Nebrasky, na sobû mûli obleky, ale skoro nikdo si nevzal kravatu. Dalo by se to povaÏovat za úspûch dvou generací pfiedsedÛ. Obrovsk˘ krok na cestû k Prostû... „Zaãnûme panem Yakamotem,“ navrhl Ben Kaufman, právník sedící po jeho pravé ruce, s tváfií jako ukradenou z Munchova obrazu. „Sedí v salonku pro hosty a hodnû spûchá. Zdá se, Ïe dal‰í su‰i uÏ by si chtûl dát doma.“ Úãastníci schÛzky znovu vybuchli smíchy a právník pfiisunul k chlapci dva listy papíru. ZáleÏitost se t˘kala podmínek, za nichÏ mûla GoodTV pfievzít asijsk˘ koncern Shicho – tokijské mediální impérium, v souãasné dobû ve fázi postupujícího úpadku. Pfiedstavovalo Ïivotní práci dvou generací rodiny Yakamotov˘ch, takÏe nebylo divu, Ïe host sedící v salonku bral celou záleÏitost velmi osobnû. Dokonce s sebou pfiivezl sadu ostr˘ch nástrojÛ a pfiítele s meãem pro pfiípad, Ïe by mise byla neúspû‰ná. Prostû Teddy se peãlivû zaãetl do podan˘ch dokumentÛ. V jednom z nich byla shrnuta oãekávání asijsk˘ch partnerÛ, v druhém nabídka GoodTV. UÏ jen z jejich rozdílu by bylo moÏné nakrmit celou Etiopii... Nebo pfiinejmen‰ím objednat v‰em EtiopanÛm dobrou veãefii o nûkolika chodech. KdyÏ ta ãísla porovnával, Susie pfiinesla do konferenãního sálu tác s plechovkou koly a hot dogem. Tur-
Lháfi / kniha tfietí
19
ner vyuÏil pfiíleÏitosti, objednal si ãínu a zároveÀ pfiítomné pobavil vtipem o tom, proã mají âíÀané ‰ikmé oãi a co to má spoleãného s r˘Ïí. Ostatní, pochopitelnû, zareagovali se sobû vlastní tolerancí. Nakonec Teddy odloÏil dokumenty a pfiisunul si tác. „Podle mû,“ fiekl a kousl do hot dogu, „vypadá celá vûc následovnû. Pan Yakamoto pfii‰el s férovou nabídkou, která chrání jeho zamûstnance a zaji‰Èuje odpovídající pozici i jemu samotnému. ZaslouÏí si ji, protoÏe od základu vybudoval nejvût‰í mediální impérium v Japonsku.“ Napil se koly a pfielétl pohledem po ostatních. I to byl dÛsledek dlouholetého úsilí – nikdo ho nepfieru‰oval, dokud nedokonãil my‰lenku. „Na druhou stranu,“ pokraãoval, kdyÏ polkl, „musí nበkoncern dbát o co nejvût‰í profit pro své akcionáfie. Právû proto je pro nás nejv˘hodnûj‰í nabídka z na‰eho dokumentu.“ Zvedl dotyãn˘ papír a zamával jím nad hlavou. „Jednou vûtou: patová situace,“ prohlásil viditelnû rozãarovan˘ Kaufman. Od zázraãného dítûte oãekával zázrak, ne opakování oãividn˘ch vûcí. I kdyÏ, na druhou stranu, z prázdného ani ·alamoun nenalije. „KdyÏ je to tak, pak myslím, Ïe je nejvy‰‰í ãas, aby pan Yakamoto...“ „Ne tak rychle!“ Prostû Teddy se je‰tû jednou podíval na oba papíry, naãeÏ je sloÏil a strãil si je do kapsy. „Na japonském trhu mi velmi záleÏí, takÏe pfiedpokládejme, Ïe se obû nabídky shodují, a pfiipravme smlouvu. Rozdíl pokryji z vlastních zdrojÛ.“ Otoãil se a usmál se na zaskoãeného Kaufmana. „Pfiedpokládám, Ïe to vyfiídíme asi za hodinku, co vy na to? Nበhost musí stihnout letadlo.“ Pozvedl k ústÛm plechovku s kolou, ale neÏ se napil, dodal:
20
Jakub åwiek
„A chci, aby uÏ tento t˘den kanály Shicho vysílaly mé programy, ano? Nejvy‰‰í ãas postarat se o jejich Ïluté du‰e.“ âlenové nejuvolnûnûj‰ího pfiedstavenstva na svûtû mohli na ten Ïert zareagovat jen jedním jedin˘m zpÛsobem... * * * „Potfiebuji chvilku pro sebe,“ fiekl Susie, kdyÏ procházel kolem jejího stolu. „MÛÏe‰ bûhem nejbliωí ãtvrthodiny do mé kanceláfie nikoho nepou‰tût? V Ïádné záleÏitosti.“ Sekretáfika pfiik˘vla, coÏ bylo pro Teddyho dostateãnou zárukou, Ïe bude mít klid. Svého ãasu pracovala Susie jako kaskadérka a pak po mnoho let jako ãlenka ochranky. Dokonce i teì, se svou postavou a ve svém vûku, dokázala b˘t opravdu hrozivá. V její ruce se i se‰ívaãka stávala vraÏednou zbraní. Prostû Teddy ve‰el do své kanceláfie a zavfiel dvefie. Rozhlédl se po prostorném, ale pfiitom útulném interiéru pfiipomínajícím spí‰e vnitfiek lovecké chaty neÏ kanceláfi geniálního teenagera. Stûny mûly dfievûné obklady, na podlaze leÏely pfiedloÏky ze zvífiecích koÏe‰in. Vlevo, u obrovského okna, stál masivní dubov˘ pracovní stÛl – pfiesnû naproti elegantnímu krbu, nad nímÏ visel portrét Prostû Boba, jako vÏdy s pfiihlouple vycenûn˘mi zuby. Jen obsah polic zabírajících v‰echny zdi se do interiéru pfiíli‰ nehodil – ve vyrovnan˘ch fiadách na nich stála DVD s filmy v‰ech moÏn˘ch ÏánrÛ. Od romantick˘ch po horory, od rodinn˘ch kreslen˘ch po tvrdé porno. Stovky, moÏná tisíce diskÛ. Prostû Teddy pro‰el kanceláfií, naãeÏ se posadil na místo za stolem. Zapnul poãítaã a pohodlnû se uvelebil, dal si ruce za hlavu a nohy poloÏil na stÛl.
Lháfi / kniha tfietí
21
„Tak dobfie,“ fiekl prázdné místnosti. „Máme nûjaké zprávy?“ Na okamÏik se nic nedûlo, ale chlapec viditelnû neoãekával okamÏitou odpovûì. Poãítaã místo aby zahrál uvítací melodii, pfiedstavil se hlasem Alana Rickmana jako Metatron, BoÏí hlas. Byla to samozfiejmû scéna z filmu „Dogma“, tak plného majestátu – pokud samozfiejmû pomineme finále, slapstick –, Ïe si Teddy vzpomnûl na staré ãasy. Na dny, kdy Metatron skuteãnû promlouval ve jménu BoÏím. Nejmlad‰í pfiedseda na svûtû se pfii té vzpomínce usmál. „Tak co? Jak dlouho mám ãekat?“ zeptal se je‰tû jednou. „ProtoÏe se za chvíli musím vrátit na jednání a...“ V koutû u krbu se setmûlo a po chvíli se z ‰edivé mlhy vytvaroval muÏ. Úplná materializace mu chvíli trvala, ale nakonec získal podobu snûdého muÏe v elegantním obleãení se stojáãkem. „Jsem zde, pane,“ fiekl a sklonil hlavu v pokorné úklonû. „A pfiiná‰ím dobré zprávy.“ Prostû Teddy sundal nohy ze stolu. „Jak dobré?“ zeptal se. „Ty nejlep‰í, pane.“ MuÏ v ãerném se usmál. „Nalezli jsme ãtvrtého.“ „Tak to je opravdu dobrá zpráva,“ prohlásil Prostû Teddy. Pokud cizinec oãekával nûjaké zvlá‰tní nad‰ení, velmi se pfiepoãítal. V chlapcovû tváfi totiÏ nebyl ani stín radosti. Dokonce vypadal trochu smutnû. „·koda Ïe uÏ nestihnu z Yakamota vytáhnout raná Kurosawova díla. Mám jenom nûjaké mizerné ripy.“ „Pane, mÛÏeme pfiece poãkat, aÏ...“ „Ne!“ zavrtûl chlapec hlavou a stiskl tlaãítko interkomu. „Susie, oznam radû, Ïe jsem musel neodkladnû odejít,“ fiekl do mikrofonu. „Dal‰í rozhodnutí aÈ pfiijmou sami. AÈ uÏ rozhodnou jakkoli, já je podpofiím.“