Existencialismus
Úvod: existence • Existence: pojem, který vyjadřujeme, že je něco skutečné, že to je • Takto se můžeme tázat na existenci Boha, můžeme mluvit o existenci věcí, jevů a vůbec všeho, co má bytí • Pojem existence je ovšem někdy chápán také v užším slova smyslu a to sice jako specifický způsob bytí vlastní pouze člověku • Existence je takovým bytím, které si uvědomuje samo sebe • Takto o existenci hovoří zejména tzv. filozofie existence v 19. století a existencialismus ve 20. století
Úvod: filozofie existence • Začíná u dánského filozofa Sørena Kierkegaarda, který žil v první polovině 19. století • Kierkegaard vybízí člověka, aby si sám našel vlastní smysl života a svou vlastní pravdu • Člověk má za svou existenci zodpovědnost, kterou za něj nikdo nemůže převzít • Stádovost a dogmatičnost je zlem • Kierkegaard navrhuje pro člověka nalezení smyslu života ve víře
Existencialismus • Existencí člověka se intenzivně zabýval na počátku 20. století filozof Martin Heidegger, který ovšem nechtěl být považován za existencialistu • Mnoho existencialistů Heidegger ovlivnil: např. J.-P. Sartra • Člověk by měl podle Heideggera žít autenticky (svébytně)
Existencialismus • Hlavní představitelé literárního existencialismu: • Jean-Paul Sartre • Albert Camus
• Oba byli Francouzi • Existencialismus se obecně zabývá lidským životem a jeho smyslem • Sleduje člověka hlavně v krajních polohách: ve vztahu k smrti, k utrpení, k samotě, k úzkosti a zoufalství • Toto všechno bylo samozřejmě výraznější v čase válek a po nich, proto tehdy byl existencialismus nejsilnější
Jean-Paul Sartre • Žil v letech 1905-1980 • Francouzský filozof a spisovatel • Žil se Simone de Beauvoir, autorkou knihy Druhé pohlaví • Získal Nobelovu cenu za literaturu (1964), odmítl ji převzít • Jeho existencialismus je ateistický • Inklinoval také k marxismu
Jean-Paul Sartre: Nevolnost • Román psaný formou deníku • Hlavní hrdina trpí pocitem zbytečnosti a úzkosti, hledá smysl života • V románu jsou i filozofické úvahy
Jean-Paul Sartre: Zeď • Soubor povídek • V povídce Zeď se řeší několik pro Sartra a existencialismus typických problémů: • • • •
Nutnost každého člověka neustále volit, i když neví, jestli volí správně Nevolit nic a být pasivní je přitom také druh volby Řeší se také vztah ke smrti: hrdinové jsou odsouzeni k smrti Jaké to je vůbec nebýt?
Jean-Paul Sartre: Bytí a nicota • Filozofická kniha inspirovaná Heideggerovým spisem Bytí a čas
Jean-Paul Sartre: Mouchy • Existenciální drama • Zpracování řeckého mýtu o Orestovi a Elektře • Na místě Erinyí jsou zde mouchy (výčitky) • Také motiv postavení se tyranii
Albert Camus • • • •
Žil v letech 1913-1960 Francouzský filozof a spisovatel, narodil se v Alžírsku Ještě před Sartrem dostal Nobelovu cenu (1957) Zemřel při autohavárii
Albert Camus • Jeho existencialismus je také ateistický • Vycházel z Kierkegaarda, ale právě v ateistickém postoji se s ním velmi rozcházel • Člověk si podle něj v jednu chvíli (během krize) uvědomí absurdita života: „Proč tohle dělám? Jsem opravdu šťastný?“ • Tuto absurditu nemůže ignorovat, ale může proti ní revoltovat • Tzv. absurdní člověk žije naplno i přesto, že chápe život jako absurdní • Je chybou se tvářit, že absurdita života a smrt neexistují • Je ale také chybou se tvářit, že je možné je překonat (např. posmrtným životem)
Albert Camus: Mýtus o Sisyfovi • Filozofický esej • Zpracování řeckého mýtu: odtud i pojem „sisyfovská práce“ • Sisyfův život je absurdní a beze smyslu • Sisyfos je ale nakonec šťastnější, než jiní lidé, protože si absurditu svého života uvědomí a přijme ji
Albert Camus: Cizinec • Tato novela vyšla ve stejném roce, jako Mýtus o Sisyfovi (tj. 1942); spolu tvoří nejvýznamnější dvě Camusova díla • Děj se odehrává v Alžírsku • Témata: absurdita, volba, lidství, odcizení, smrt • Samotný hlavní hrdina je popsán jakoby cize: i on je nám cizincem • V existencialismu častý motiv lidské vzdálenosti jednoho člověka od druhého • Všichni jsme si v jistém smyslu navzájem cizinci • Člověk je zároveň jaksi cizincem ve světě, který mu vždy zůstane z větší části neznámým prostředím a který je oproti člověku mnohokrát větší i časově delší
Albert Camus: Cizinec • Hlavní hrdina je konfrontován s jinými postavami • Chybí mu, na rozdíl od nich, některé vlastnosti: typicky lidské afekty, touhy, lidské hodnoty – i díky tomu je nám odcizen • Hlavní hrdina se chová většinou lhostejně a ničemu nepřikládá větší hodnotu: mnohé věci vnímá jako bezvýznamné a nedůležité • Hlavní hrdina se také vyhýbá smrti, dělá, jako by smrt nebyla skutečná • Zabývá se drobnostmi, zbytečnostmi a povrchními věcmi • Svět lidí je pro hrdinu čímsi cizím a on je v něm cizincem
Albert Camus: Cizinec • Motivy zabití a provinění • Motiv fyzické (sexuální) lásky: to jediné, co hlavní hrdina ještě jakž takž prožívá • Motiv života, který nemá žádný pevný bod: žádnou víru, žádnou oddanost nějaké ideji • Motiv pasivity: hrdina by mohl začít hledat a utvářet smysl svého života, ale neudělá to, nechce se mu
Albert Camus: Cizinec • Hlavního hrdinu do určité míry vytrhne z bezvýznamného života chvíle, kdy se dostane do určité krize • Tehdy se teprve začíná snažit pochopit svůj život a jeho absurditu • Alespoň sám sobě přestává být trochu cizincem • V průběhu novely se stává více a více lidským, více smířeným s konečností a nesmyslností života
Albert Camus: Mor • Román • O městě nakaženém morem • Lidé se v něm semknou a společně bojují • „Mor“ může také odkazovat k nacistické hrozbě
Absurdní drama
Absurdní drama • Především v 50. a 60. letech • Absurdita: absence smyslu, formy i logiky, pojem existencialismu • Absurdní drama má často existenciální rozměr: motivy úzkosti, bezmoci, cizosti k lidem, osamění člověka, ztráty smyslu a zničujícího stereotypu běžného života • V absurdním dramatu přechází absurdita z tématu i do formy • Forma je často pokřivená a odlišná od klasického dramatu, mimo jiné je poukazováno na to, jak jazyk ztrácí svou schopnost přenosu významů a jak se i v něm ztrácí smysl
Eugène Ionesco • Žil v letech 1912-1994 • Francouzský dramatik rumunského původu • Také si velmi hraje s jazykem • Antijazyk: postavy nejprve rozmlouvají normálně, ale postupně se přestávají vnímat a každý si mluví jen to své; nakonec už jejich mluva ani nedává příliš smysl a říkají jen nesmyslná slova a hlásky
Eugène Ionesco: Plešatá zpěvačka • Několik postav vede hovor, který dává stále menší a menší smysl • Často říkají jen nesmyslné fráze, rozhovor navíc je čím dál víc agresivní • Ionesco se místy při psaní dialogů inspiroval příručkou anglické konverzace • Hra končí říkáním úplných nesmyslů a nakonec v podstatě pouhým vydáváním zvuků • Poukazuje na moderní dobu, v níž narůstá nemožnost se mezi sebou domluvit, jazyk bývá zneužíván (fráze, propaganda, reklamy)
Eugène Ionesco: Židle • Na scéně jsou jen postavy stařenky a stařečka • Vítají imaginární zástupy důležitých postav, které však nehrají žádní herci, stařeček a stařenka pro ně přinášejí více a více židlí • Nakonec stařeček a stařenka mají pocit naplněného života a spáchají sebevraždu, zatímco postava řečníka má tomu všemu dát smysl a přednést stařečkovu řeč – místo toho však začne řečník pouze vydávat nesmyslné zvuky • O prázdnosti a přeludovosti života, o pocitu smyslu, i když smysl chybí, o beznadějné absurditě, která ve skutečnosti naplňuje naše životy
Samuel Beckett • Dramatik a prozaik • Původem z Irska, žil ve Francii • Tvořil francouzsky, sám potom své hry překládal do angličtiny • Obdržel Nobelovu cenu (1969) • Zaměřoval se na jazyk a na to, jak ztratil v moderní době svou dorozumívací funkci, na což poukazuje často nesmyslným používáním jazyka ve svých hrách
Samuel Beckett: Čekání na Godota • Divadelní hra • Spočívá v dialogu dvou tuláků, kteří čekají na jakéhosi Godota • Jejich dialog je často zmatený, popř. je o ničem (mluví jen proto, aby se mluvilo, aby „zabili čas“) • Opakuje se scéna s chlapcem, který oznamuje, že Godot ten den nepřijde, Godot ale nakonec vůbec nepřijde • Godot symbolizuje jakýsi pomyslný lepší zítřek, jakýsi obrat v našich životech, o kterém stále mluvíme, ale který nikdy nepřijde • Hra vyjadřuje vládu stereotypu a bezvýchodnost z něj • Motiv beznaděje a nemožnosti změny
Samuel Beckett: Konec hry • Název nejspíš převzat z šachů, kde na konci hry bývá obvykle málo figur, Beckett sám byl nadšený šachista • Čtyři postavy: • Hamm: nedokáže stát a je slepý • Clov: Hammův sluha, nedokáže sedět • Nagg: Hammův otec, nemá nohy a žije v popelnici • Nell: Hammova matka, nemá nohy a žije v druhé popelnici
