Příloha č. 3 k rozhodnutí o registraci sp.zn. sukls107754-5/2010 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1.
NÁZEV PŘÍPRAVKU
Bisoprolol Pfizer 5 mg potahované tablety Bisoprolol Pfizer 10 mg potahované tablety
2.
KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna potahovaná tableta obsahuje bisoprololi fumaras 5 mg, což odpovídá 4,24 mg bisoprololum. Jedna potahovaná tableta obsahuje bisoprololi fumaras 10 mg, což odpovídá 8,48 mg bisoprololum. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3.
LÉKOVÁ FORMA
Potahované tablety Bisoprolol Pfizer 5 mg potahované tablety Žluté, kulaté bikonvexní potahované tablety s vyraženým „I“ a půlicí rýhou na jedné straně a s vyraženou číslicí „11“ na druhé straně. Tabletu lze dělit na dvě stejné poloviny. Bisoprolol Pfizer 10 mg potahované tablety Žluté, kulaté, bikonvexní potahované tablety s vyraženým „I“ a půlicí rýhou na jedné straně a s vyraženou číslicí „13“ na druhé straně. Tabletu lze dělit na dvě stejné poloviny.
4.
KLINICKÉ ÚDAJE
4.1
Terapeutické indikace
Léčba hypertenze. Léčba chronické stabilní anginy pectoris. 4.2
Dávkování a způsob podání
Dospělí: Dávkování musí být stanoveno individuálně. Doporučuje se začít s dávkou 5 mg denně. Obvyklá dávka je 10 mg 1x denně, maximální doporučená denní dávka je 20 mg. Pacienti s poruchou funkce ledvin: U pacientů se závažnou renální poruchou (clearance kreatininu < 20 ml/min) by dávka neměla překročit 10 mg denně. Dávku je možné rozdělit do dvou dávek. Pacienti se závažným poškozením jater: Není potřebné upravit dávkování, ale tyto pacienty se doporučuje pečlivě sledovat. Starší pacienti: Obvykle není potřeba upravit dávkování. Na začátku léčby se doporučuje podávat nejnižší možné dávky. 1/8
Děti do 12 let a dospívající: Bisoprolol se nedoporučuje pro použití u dětí mladších 12 let a dospívajících vzhledem k chybějícím údajům o bezpečnosti a účinnosti. Délka léčby: Bisoprolol je obvykle určen k dlouhodobé léčbě. Náhlé ukončení léčby může vést k přechodnému zhoršení onemocnění. Zvláště u pacientů s ischemickou chorobou srdeční se léčba nesmí ukončit náhle. Doporučuje se postupné snižování dávky. Způsob podání: Bisoprolol tablety se užívají ráno s jídlem nebo bez jídla. Tablety se polykají celé, nerozkousané s dostatečným množstvím tekutiny. Perorální podání. 4.3
Kontraindikace
Bisoprolol je kontraindikován u pacientů: - s akutním srdečním selháním nebo probíhající srdeční dekompenzací vyžadující i.v. inotropní terapii - s kardiogenním šokem - s AV blokádou druhého nebo třetího stupně (bez pacemakeru) - se sick sinus syndromem - se sino-atriální blokádou - se symptomatickou bradykardií - se symptomatickou hypotenzí - s těžkým bronchiálním astmatem nebo těžkou chronickou obstrukční plicní nemocí - s těžkými formami periferního arteriálního okluzívního onemocnění nebo Raynaudovým syndromem - s neléčeným feochromocytomem (viz bod 4.4) - s metabolickou acidózou. Bisoprolol je kontraindikován u pacientů s hypersenzitivitou na bisoprolol nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku. 4.4
Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Zvláštní upozornění: Zvláště u pacientů s ischemickou chorobou srdeční nesmí být ukončení léčby provedeno náhle, pokud to není jasně doporučeno. Při náhlém přerušení léčby existuje zvýšené riziko přechodného zhoršení onemocnění (viz bod 4.2). Opatření: Bisoprolol se musí podávat opatrně pacientům s hypertenzí nebo anginou pectoris a chronickým srdečním selháním. Zvláštní opatrnosti je třeba při podávání bisoprololu u pacientů: - s diabetes mellitus s velkým kolísáním hladiny cukru v krvi. Bisoprolol může maskovat příznaky hypoglykémie (např. tachykardie, palpitace nebo pocení); - s přísnou dietou; - s probíhající desenzitizační terapii. Podobně jako jiné beta-blokátory může i bisoprolol zvýšit sensitivitu vůči alergenům i závažnost alergických reakcí. Podávání adrenalinu nemusí mít vždy očekávaný terapeutický účinek; - s AV blokádou 1. stupně; - s Prinzmetalovou anginou; 2/8
-
s periferním arteriálním okluzívním onemocněním. Zesílené příznaky se mohou objevit především na počátku léčby.
Pacientům s lupénkou nebo s lupénkou v anamnéze se mohou beta-blokátory (např. bisoprolol) podávat pouze po důkladném zvážení poměru rizika k prospěšnosti léčby. Bisoprolol může maskovat příznaky tyreotoxikózy. U pacientů s feocytochromem nesmí být bisoprolol podáván dříve než po blokádě alfa-adrenergních receptorů. U pacientů podstupujících celkovou anestézii snižuje beta-blokáda výskyt arytmií a ischemie myokardu během indukce a intubace a v pooperačním období. V současné době se doporučuje, aby udržování beta-blokády pokračovalo peri-operativně. Anesteziolog musí být informován o beta-blokádě, kvůli možným interakcím s jinými léky vedoucími k bradyarytmiím, oslabení reflexní tachykardie a snížené reflexní schopnosti kompenzovat ztrátu krve. Pokud je nutné beta-blokátor před operací vysadit, je třeba to provádět postupně a ukončit přibližně 48 hodin před anestézií. U pacientů s bronchiálním astmatem nebo jinou chronickou obstrukční plicní nemocí, která může způsobovat symptomy, se doporučuje současně podávat bronchodilatační léčbu. Ojediněle se může u pacientů s astmatem objevit zvýšení rezistence dýchacích cest, a proto může být nezbytné dávky beta2stimulantů zvýšit. 4.5
Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Nedoporučené kombinace Antagonisté kalcia, jako je verapamil a v menší míře diltiazem: negativní vliv na kontraktilitu a atrioventrikulární převod. Intravenózní podávání verapamilu pacientům léčeným beta-blokátory může vést k závažné hypotenzi a atrioventrikulární blokádě. Centrálně působící antihypertenziva (např. klonidin, methyldopa, moxonidin, rilmenidin): současné podávání centrálně působících antihypertenziv může dále snížit centrální sympatický tonus a může vést ke snížení tepové frekvence a srdečního výdeje a k vazodilataci. Po náhlém vysazení, zejména před ukončením beta-blokády, může dojít ke zvýšení rizika „rebound hypertenze“. Kombinace, u nichž je nutná opatrnost: Antiarytmika třídy I (např. chinidin, disopyramid, lidokain, fenytoin, flekainid, propafenon): bisoprolol může zvýšit jejich účinek na převodní čas atrioventrikulárního převodu stejně jako jejich negativní inotropní účinek. Antagonisté kalcia dihydropyridinového typu (např. felodipin a amlodipin): společné užívání s bisoprololem může zvýšit riziko hypotenze. U pacientů se srdečním selháním nelze vyloučit zvýšení rizika dalšího zhoršení funkce komory jako pumpy. Antiarytmika třídy III (např. amiodaron): bisoprolol zvyšuje jejich účinek na převodní čas atrioventrikulárního převodu. Parasympatomimetika: současné užívání může zvýšit převodní čas atrioventrikulárního převodu a riziko bradykardie. Topické beta-blokátory (např. oční kapky pro léčbu glaukomu) mohou mít aditivní účinky k bisoprololu. Inzulín a perorální antidiabetika: bisoprolol může zvyšovat jejich vliv na snížení hladiny cukru. Blokáda beta-adrenoreceptory může zakrývat příznaky hypoglykémie. 3/8
Anestetika: oslabení reflexní tachykardie a zvýšené riziko hypotenze (viz bod 4.4). Digitálisové glykosidy: současné podávání může prodloužit převodní čas atrioventrikulárního převodu, snížit tepovou frekvenci. Nesteroidní protizánětlivé léky (NSA): mohou snižovat hypotenzní účinek bisoprololu. Beta-sympatomimetika (např. isoprenalin, dobutamin): kombinace s bisoprololem může snižovat účinek obou léků. Sympatomimetika aktivující beta- i alfa- adrenoreceptory (např. noradrenalin, adrenalin): kombinace s bisoprololem může odhalit vazokonstrikční účinky zprostředkované alfa-adrenoreceptory těchto látek, které vedou ke zvýšení krevního tlaku a zhoršení intermitentní klaudikace. Takové interakce jsou pravděpodobnější u neselektivních beta-blokátorů. Současné podávání s antihypertenzivy i s dalšími léky na snižovaní krevního tlaku (např. tricyklická antidepresiva, barbituráty, fenothiaziny) zvyšuje riziko hypotenze. Kombinace, které je nutno brát v úvahu: Meflochin: zvýšené riziko bradykardie. Kortikosteroidy: snížení antihypertenzního účinku v důsledku retence vody a sodíku. Inhibitory monoaminooxidázy (s výjimkou inhibitorů MAO-B): hypotenzní účinek beta-blokátorů a rovněž riziko hypotenzní krize. Rifampicin: mírné zkrácení poločasu bisoprololu způsobené indukcí enzymů, které metabolizují léky v játrech. Obvykle není nutná úprava dávkování. Deriváty ergotaminu: Zhoršení periferního oběhu. 4.6
Těhotenství a kojení
Těhotenství Farmakologické účinky bisoprololu mohou negativně ovlivnit průběh těhotenství a/nebo plod/ novorozence. Beta-blokátory obecně snižují placentární perfúzi, což může být spojeno se zpomalením růstu plodu, úmrtím v děloze, potratem nebo předčasným porodem. U plodu nebo novorozence se mohou vyskytnout nežádoucí reakce jako např. bradykardie, hypoglykémie. Je-li léčba beta-blokátory nutná, upřednostňuje se léčba selektivními blokátory beta1- adrenoreceptorů. Bisoprolol se nedoporučuje užívat během těhotenství, pokud to není nezbytně nutné. Je-li léčba považována za nutnou, je třeba monitorovat uteroplacentární průtok krve a růst plodu. V případě výskytu jakýchkoliv škodlivých účinků na těhotenství nebo plod je třeba zvážit alternativní léčbu. Novorozenec musí být pečlivě monitorován. Příznaky hypoglykémie a bradykardie se obvykle objeví během prvních 3 dnů života. Kojení Není známo, zda se bisoprolol vylučuje do mateřského mléka. Bezpečnost expozice dětí není známa. Proto se užívání přípravku Bisoprolol Pfizer během kojení nedoporučuje. 4.7
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Ve studii s pacienty s ischemickou chorobou srdeční neovlivnil bisoprolol schopnost řídit. Avšak v důsledku individuálních reakcí na užívání bisoprololu může být u některých pacientů schopnost řídit a 4/8
obsluhovat stroje snížena. Platí to zejména na začátku léčby, při její změně a při souběžném požití alkoholu. 4.8
Nežádoucí účinky
Během léčby bisoprololem byly zaznamenány následující nežádoucí účinky s následující frekvencí: Velmi časté (≥1/10) Časté (≥1/100 až <1/10) Méně časté (≥1/1000 až <1/100) Vzácné (≥1/10 000 až <1/1000) Velmi vzácné (<1/10 000) Neznámá četnost (na základě dostupných údajů nelze odhadnout) Psychiatrické poruchy: Méně časté: deprese, poruchy spánku. Vzácné: noční můry, halucinace. Poruchy nervového systému: Časté: závratě*, bolesti hlavy* Vzácné: synkopa Poruchy oka: Vzácné: snížená tvorba slz (nutná opatrnost u pacientů, kteří používají kontaktní čočky). Velmi vzácné: konjunktivitida. Poruchy ucha a labyrintu: Vzácné: zhoršení sluchu. Srdeční poruchy: Méně časté: poruchy AV převodu, zhoršení již existujícího srdečního selhání, bradykardie Cévní poruchy: Časté: pocit chladných nebo necitlivých končetin, hypotenze, zejména u pacientů se srdečním selháním Méně časté: ortostatická hypotenze Respirační, hrudní a mediastinální poruchy: Méně časté: bronchospasmus u pacientů s bronchiálním astmatem nebo s obstrukční plicní nemocí v anamnéze. Vzácné: alergická rýma Gastrointestinální poruchy: Časté: gastrointestinální obtíže jako nevolnost, zvracení, průjem, zácpa Poruchy jater a žlučových cest: Vzácné: hepatitida Poruchy kůže a podkožní tkáně: Vzácné: hypersensitivní reakce jako svědění, flush, vyrážka Velmi vzácné: alopecie. Beta-blokátory mohou vyvolat nebo zhoršit psoriázu nebo vyvolat vznik vyrážky podobné psoriáze . Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně: Méně časté: svalová slabost, svalové křeče
5/8
Poruchy reprodukčního systému a prsu: Vzácné: poruchy potence. Celkové poruchy: Časté: únava* Méně časté: asténie Vyšetření Vzácné: zvýšení triglyceridů, zvýšení jaterních enzymů (ALT, AST) * Tyto příznaky se vyskytují zvláště na začátku léčby. Jsou většinou mírné a obvykle vymizí během 1-2 týdnů. 4.9
Předávkování
Mezi nejčastější příznaky, které je možné očekávat po předávkování beta-blokátory, patří bradykardie, hypotenze, bronchospasmus, akutní srdeční selhání a hypoglykémie.K dispozici jsou jen omezené zkušenosti s předávkováním bisoprololem, protože bylo hlášeno jen několik případů předávkování. Zaznamenány byly bradykardie a/nebo hypotenze. Všichni pacienti se uzdravili. Existuje široká interindividuální variabilita v citlivosti na jednorázovou vysokou dávku bisoprololu. Velmi citliví jsou pravděpodobně pacienti se srdečním selháním. Obecně platí, že pokud dojde k předávkování, léčbu bisoprololem je nutné přerušit a doporučuje se podpůrná a symptomatická léčba. Na základě očekávaných farmakologických účinků a doporučení pro jiné beta-blokátory je třeba uvážit následující všeobecná opatření, pokud jsou klinicky oprávněná. Bradykardie: podání intravenózního atropinu. Jestliže odpověď není dostatečná, je možné opatrně podat isoprenalin nebo jinou látku s pozitivně chronotropními vlastnostmi. Za určitých okolností může být nutné zavést transvenózně kardiostimulátor. Hypotenze: je nutné podat intravenózně tekutiny a vazopresorické látky. Užitečný může být intravenózně podaný glukagon. AV-blokáda (druhého a třetího stupně): pacienty je třeba pečlivě sledovat a léčit infuzí isoprenalinu anebo dočasnou stimulací. Akutní zhoršení srdečního selhání: podat i.v. diuretika, látky s inotropním účinkem, vazodilatancia. Bronchospasmus: zahájit léčbu bronchodilatátory, např. isoprenalinem, beta2-sympatomimetiky a/nebo aminofylinem. Hypoglykémie: podat i.v. glukózu. Omezené údaje naznačují, že bisoprolol je obtížně dialyzovatelný.
5.
FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1
Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: selektivní beta-blokátor ATC kód: C07AB07 6/8
Bisoprolol je vysoce beta1-selektivní blokátor adrenoreceptorů bez vnitřní sympatomimetické a membrány stabilizující aktivity. Vykazuje pouze velmi malou afinitu k beta2-receptoru hladkého svalstva průdušek a cév a rovněž beta2-receptorům účastnících se metabolické regulace. U bisoprololu se tedy obecně neočekává vliv na odpor dýchacích cest a na beta2-receptory zprostředkované metabolické účinky. Jeho beta1 selektivita přesahuje terapeutické rozmezí dávkování. Bisoprolol se používá k léčbě hypertenze a anginy pectoris. Stejně jako u jiných beta-1-blokátorů, způsob účinku u hypertenze je nejasný. Nicméně je známo, že bisoprolol výrazně snižuje aktivitu reninu v plazmě. Antianginózní mechanismus: Bisoprolol inhibicí srdečních beta receptorů potlačuje odpověď aktivace sympatiku. To vede k poklesu tepové frekvence a kontraktility a tímto způsobem snižuje spotřebu kyslíku v srdečním svalu. Při akutním podání pacientům s ischemickou chorobou srdeční bez chronického srdečního selhání snižuje bisoprolol tepovou frekvenci a tepový objem a tím i srdeční výdej a spotřebu kyslíku. Při chronickém podávání zpočátku zvýšený periferní odpor klesá. 5.2
Farmakokinetické vlastnosti
Bisoprolol se téměř úplně absorbuje z gastrointestinálního traktu. Spolu s velmi malým first-pass efektem v játrech je dosaženo vysoké biologické dostupnosti, přibližně 90%. Na plazmatické proteiny se váže přibližně 30%. Distribuční objem je 3,5 l/kg. Celková clearance je přibližně 15 l/hod. Plazmatický poločas eliminace (10-12 hodin) si udržuje 24 hodinovou účinnost po podání jedné dávky denně. Bisoprolol se vylučuje z organismu dvěma cestami, 50% se metabolizuje játry na inaktivní metabolity, které se potom vylučují ledvinami. Zbývajících 50% se vylučuje ledvinami v nezměněné formě. Protože eliminace probíhá ledvinami a játry ve stejné míře, úprava dávkování není potřebná u pacientů s poruchou renální nebo hepatální funkce. Kinetika bisoprololu je lineární a není závislá na věku. U pacientů s chronickým srdečním selháním (stupeň NYHA III) jsou plazmatické hladiny bisoprololu vyšší a poločas je prodloužený v porovnání se zdravými dobrovolníky. Maximální plazmatická koncentrace v rovnovážném stavu je 64±21 ng/ml při denní dávce 10 mg a poločas je 17±5 hodin. 5.3
Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Předklinické údaje nepoukazují na žádné zvláštní riziko pro člověka na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po opakovaném podání, genotoxicity a kancerogenity. Podobně jako ostatní beta-blokátory způsobuje bisoprolol mateřskou (snížení příjmu jídla a snížení tělesné hmotnosti) a embryo/fetální toxicitu (zvýšený výskyt resorpcí, snížená porodní hmotnost novorozenců, zpomalený fyzický vývoj) při vysokých dávkách. Není však teratogenní.
6.
FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1
Seznam pomocných látek
Jádro tablety: Mikrokrystalická celulosa, Hydrogenfosforečnan vápenatý Koloidní bezvodý oxid křemičitý 7/8
Krospovidon (typ A) Magnesium-stearát Potahová vrstva tablety: Hypromelosa 2910/6 (E464) Oxid titaničitý (E171) Makrogol 400 Žlutý oxid železitý (E172) 6.2
Inkompatibility
Neuplatňuje se. 6.3
Doba použitelnosti
2 roky 6.4
Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem. 6.5
Druh obalu a velikost balení
Potahované tablety jsou dostupné v blistrech Polyamid/Al/PVC/Papír/Polyester/Al a v HDPE lahvičce s PP uzávěrem obsahující sáček silikagelu. Velikost balení: Blistr: 20, 28, 30, 50, 56, 60, 90, 100 potahovaných tablet HDPE lahvička: 30, 500 potahovaných tablet Na trhu nemusí být všechny velikosti balení 6.6
Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Všechen nepoužitý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
7.
DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Pfizer, spol. s r.o., Stroupežnického 17, 150 00 Praha 5, Česká republika
8.
REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)
Bisoprolol Pfizer 5 mg potahované tablety : 41/820/11-C Bisoprolol Pfizer 10 mg potahované tablety : 41/821/11-C 9.
DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
14.12.2011 10.
DATUM REVIZE TEXTU
14.12.2011 8/8
