Současné nedemokratické režimy

Současné nedemokratické režimy

JEDEN SVĚT NA ŠKOLÁCH Člověk v tísni, o. p. s. Sokolská 18, 120 00 Praha 2 www.jedensvetnaskolach.cz e-mail: [email protected] Editorky: Kateřina Suchá, Ludmila Součková Na přípravě DVD se podíleli: David Vrzal, >0< mowshe Jazyková úprava: Andrea Bláhová Grafická úprava: >0< mowshe Rok vydání: 2008 © Člověk v tísni, o. p. s. Všechna práva vyhrazena

SOUČASNÉ NEDEMOKRATICKÉ REŽIMY JEDEN SVĚT NA ŠKOLÁCH OBSAH

Barma – utajená válka Filmová synopse

4

Aktivita – Dovolená v Barmě

5

Otázky a odpovědi

12

Severní Korea, jeden den života Filmová synopse

15

Aktivita – Cenzoři

16

Aktivita – Reportáž ze Severní Koreje

18

Otázky a odpovědi

24

RADY A DOPORUČENÍ PRO PRÁCI S DOKUMENTÁRNÍM FILMEM

[ 3 ] Jeden svět na školách

28

BARMA – UTAJENÁ VÁLKA Sarah Macdonald VB / 2006 / 49 min.

O současné situaci v diktátorským režimem ovládané Barmě se kvůli tamní cenzuře dovídáme jen občas z útržkovitého televizního zpravodajství. O to cennější svědectví přináší ve své reportáži zkušený dokumentarista Evan Williams, který se se značným rizikem vydává na cestu do pohraničních oblastí Barmy. Během ní zjišťuje, že tamní vojenská junta kromě potlačování základních práv a svobod místních občanů již několik desetiletí vede etnickou válku hraničící s genocidou proti menšinovému národu Karenů. Obětmi této války se stávají obyčejní vesničané, kterým často zbývá jen únik do džungle a pokus dostat se za hranice do utečeneckých táborů. Williams se přidává ke guerillové skupině a na vlastní kůži zažívá, v jak otřesných podmínkách jsou tito lidé nuceni přežívat. Autentické záběry přibližují život lidí v neustálém strachu z napadení vládními vojáky. Þ


SOUČASNÉ NEDEMOKRATICKÉ REŽIMY FILM

BARMA – UTAJENÁ VÁLKA AKTIVITA

DOVOLENÁ V BARMĚ ČAS:

3 vyučovací hodiny

CÍLE: – nahlédnout na situaci v Barmě z různých úhlů – přemýšlet a diskutovat o otázkách demokracie a svobody – uvědomit si hodnotu svobody a rovných příležitostí – formulovat své názory, vyjádřit své postoje, naslouchat druhým POMŮCKY: papíry, psací potřeby, encyklopedie, učebnice zeměpisu, internet, anglicko-český slovník, pracovní listy (žádost o vízum, informace o cestování do Barmy, fotografie z Barmy, informace o situaci v Barmě) POSTUP: 1. V první části žáci získají základní informace o Barmě. Nejprve je vyzveme, aby metodou brainstormingu uváděli, co je napadne při vyslovení slova Barma. Bez komentáře zapisujeme výsledky brainstormingu na tabuli nebo na flipchart. 2. Každý, kdo jede do Barmy, musí získat vízum. Vyplnění žádosti o vízum (pracovní list č. 1) je tedy dalším úkolem. Formulář obdrží žáci v angličtině, tedy v té podobě, v jaké by jej ve skutečnosti vyplňovali na kterémkoli zastupitelském úřadu Barmy v zahraničí (pro české občany je akreditováno velvyslanectví Barmy v SRN). Při vyplňování mohou použít slovník nebo jim poskytneme český překlad (ŽÁDOST O VÍZUM – MYANMAR /BARMA/; celé jméno klienta; číslo pasu; datum vydání; místo vydání; platnost do; pas vydal; jméno otce; datum narození; místo narození; povolání; adresa trvalého bydliště;e-mailová adresa; národnost; náboženství; rasa; pohlaví – muž/žena; datum příjezdu; datum odjezdu; adresa ubytování v Barmě; důvod návštěvy Barmy; stručný popis cesty; hotel). Na základě vyplněné žádosti o vízum pak v roli úředníka rozhodneme, zda zájemci cestu do Barmy povolíme, nebo zamítneme. Tak rozdělíme žáky do čtyř skupin (turisté, cestovatelé, novináři, skupina se zamítnutou žádostí). 3. Ve třetí části aktivity plní žáci zadané úkoly podle toho, do které skupiny byli zařazeni: 1. skupina – turisté Skupina dostane k dispozici fotografie Barmy z katalogu cestovní kanceláře zobrazující Barmu jako skvělé místo pro exotickou dovolenou – písečné pláže, bungalovy v místním stylu, zlaté pagody... (pracovní list č. 2). Úkolem každého člena skupiny je představit si, jak by mohla probíhat dovolená v Barmě. Skupina pak společně napíše dopis z dovolené, ve kterém vylíčí, jak dovolenou v Barmě prožila, a zachytí tak Barmu z pohledu klasického turisty. 2. skupina – cestovatelé Cestovatelé putují po Barmě „na vlastní pěst“, chtějí poznat její obyvatele a kulturu. Skupina ví, že možnosti cestování po Barmě jsou omezené a že budou pravděpodobně během pobytu sledováni. Obdrží fotografie představující běžný život v Barmě (pracovní list č. 3) a informace o zemi z webových stránek Ministerstva zahraničních věcí ČR (pracovní list č. 5). Úkolem skupiny je o fotografiích diskutovat a pokusit se pojmenovat, co na nich vidí. Skupina si píše cestovní deník, do kterého své postřehy zaznamenává. 3. skupina – novináři Skupina novinářů jede do Barmy s tím, že chce napsat reportáž o politické situaci v zemi a pravdivě [ 5 ] Jeden svět na školách


BARMA – UTAJENÁ VÁLKA AKTIVITA

informovat o tom, jak se žije obyčejným obyvatelům Barmy. Počítají s tím, že budou sledováni barmskou policií, což je v tomto státě běžná praxe. Skupina obdrží informační materiály k situaci v Barmě (pracovní list č. 4 – fotografie s politickými hesly, část barmských novin the New Light of Myanmar) a Otázky a odpovědi k filmu. Úkolem skupiny je na základě získaných informací napsat článek o současné situaci v Barmě. 4. skupina – zamítnuté žádosti Poslední skupina nedostane vízum (důvod zamítnutí žádosti je nekonkrétní), a do Barmy tak nemůže vycestovat. Dostane k dispozici encyklopedie, časopisy a texty, přístup na internet, pomocí kterých vyhledají základní údaje o Barmě (např. poloha, politické zřízení, počet obyvatel, etnické menšiny, základní historická data, průmysl a zemědělství). Na základě získaných informací připraví společně prezentaci Barmy. 4. Po splnění úkolů se všechny skupiny sejdou k diskusi, v rámci níž si představí své výsledky. Debatují nad tím, co zjistily, a společně uvažují o významech slov demokracie, totalita a lidská práva. 5. V poslední části aktivity proběhne projekce dokumentárního filmu Barma: utajená válka (49 min.).

REFLEXE: Na závěr provedeme reflexi zhlédnutého filmu a celé aktivity. Shrneme, co se žáci dozvěděli nového, jak se během aktivity jednotlivé skupiny cítily, co je nejvíce zaujalo apod. DOPORUČENÍ: Aktivita nezačíná projekcí filmu – dokument je vhodné zařadit až na závěr společné práce. Přináší žákům prožitek a možnost nahlédnout na situaci z různých úhlů. Film slouží jako informační materiál k dokreslení celkové situace. Některá fakta by měli žáci zjistit dříve, než se je dozvědí z dokumentu. ZDROJ: Kol. autorů: Průřezová témata prostřednictvím dokumentárního filmu / ZŠ. Člověk v tísni – Jeden svět na školách, Praha 2007. (upraveno) ZDROJ: Kol. autorů: Sociální spoty. Člověk v tísni – Jeden svět na školách, Praha 2006. (upraveno)

Poznámka: Pokud je v textu uveden pojem žák, je tím myšlen žák ZŠ i SŠ (podle školského zákona) bez ohledu na to, zda je to dívka, či chlapec.



BARMA – UTAJENÁ VÁLKA PRACOVNÍ LIST Č. 1

VISA APLICATION FORM – MYANMAR Full Name of clients

:

Passport number

:

Date of Issue

:

Place of Issue

:

Date of Expiry

:

Issuing authority

:

Father Name

:

Date of Birth

:

Place of Birth

:

Occupation

:

Permanent Address

:

E-mail Address

:

Nationality

:

Religious

:

Race

:

Gender

:

Arrival Date

:

(mm/dd/yy)

Departure Date

:

(mm/dd/yy)

Address in Myanmar

:

(mm/dd/yy)

(mm/dd/yy)

(mm/dd/yy)

Male

Female

Purpose of entry to Myanmar

Brief Tour itinerary

Hotel

:




autor: Mar

ie Peřinová

w.invia.cz

autor: ww

autor: Jaroslav Valůch

autor: Mar

ie Peřinová

O MYANMARU (BARMĚ) Myanmská unie neboli Myanmar – to je dnes oficiální název Barmy (vlastní Barma je pouze jeden ze států této unie). Pro neuvěřitelné množství nádherných památek bývá také někdy označována jako „zlatá země“ nebo „země zlatých pagod“. Před světem je zahalena rouškou tajemství, záhad a neuvěřitelných historek. Myanmar však překvapí výborně fungující infrastrukturou a velice přátelským obyvatelstvem. Tato chudá země, kde se dvě třetiny obyvatel živí pěstováním rýže, má všechny atributy stát se turistickým magnetem jednadvacátého století – několik set kilometrů pláží se stovkami ostrovů, fascinující vnitrozemí se spoustou skvostných památek z období největšího rozkvětu barmské říše, horské oblasti s nedotčenou přírodou (tygři, levharti, medvědi). Více než polovina země je stále ještě zalesněna. Myanmar je proti všem předsudkům a přes vnitřní rozpory oázou klidu, bezpečí a buddhistické tolerance. NGWE SAUNG – plážové letovisko Ngwe Saung leží na nejdelší pláži Myanmaru, tvořené jemným bělavým pískem a omývané hebkými vodami Andamanského moře. Letovisko je velmi poklidné, vhodné pro milovníky skutečného odpočinku a idylických chvil při sklence barmského čaje či

něčeho ostřejšího na terase při západu slunce. Podobně idylických míst již na světě vskutku není mnoho. Vychutnejte si tu pravou asijskou idylu, dokud ještě je. SUNNY PARADISE RESORT***, NGWE SAUNG, MYANMAR — KLIDNÁ DOVOLENÁ U MOŘE Popis: restaurace, tři bary, karaoke, pokojový servis a trezory v recepci, byznys centrum Zábava a sport: bazén s dětským brouzdalištěm, biliár a kulečník, dětské hřiště, půjčovna windsurfů PROGRAM ZÁJEZDU: 1. den Praha – Odlet z Prahy do Bangkoku. 2. den Yagon – Přílet do Bangkoku, pokračování do Yangonu, transfer do hotelu, ubytování. 3. den Yangon > Ngwe Saung – Snídaně. Fakultativní prohlídka Yangonu včetně největší zlaté pagody na světě – pagody Shwedagon. Odpoledne čtyřhodinový přejezd venkovskou barmskou krajinou delty řeky Iravádí do Patheinu, přejezd přes řeku Bassein a příjezd do letoviska Ngwe Saung. Ubytování v hotelu. 4.–8. den Ngwe Saung > Yagon – Snídaně. Pobyt u moře v tomto klidném a romantickém letovisku, možnost výletů na šnorchlování, vodních sportů, zapůjčení bicyklů. 9. den Ngwe Saung, Yagon – Snídaně. Odjezd do Yangonu, odbavení, odlet do Prahy. 10. den Přílet do Prahy zdroj: www.invia.cz (upraveno)




autor: Jaroslav

Valůch

slav Valůch

autor: Jaro

autor: Jaroslav

Valůch

autor: Ja

roslav Va


lůch



VŮLE LIDU Postavte se proti těm, kd o se spoléhají na vnější zdroje, chovají se jako příživníci a mají negativní pohled na svět. Postavte se proti těm, kd o se snaží ohrozit stabilitu státu a pokrok ná roda. Postavte se proti cizím ná

rodům vměšujícím se do vnitřních záležitostí stá tu.

Bojujte s vnitřními a vnějš ími destruktivními elementy jako se společný m nepřítelem. autor: Jaroslav Valůch




INFORMACE O CESTOVÁNÍ DO BARMY MYANMAR K vstupu na území Myanmaru je vyžadován cestovní pas, jehož platnost přesahuje platnost víza o tři měsíce. Pas s vízem je běžně kontrolován nádražích, v hotelech apod. Vstupní vízum není udělováno automaticky. Ministerstvo zahraničních věcí ČR doporučuje českým občanům, aby si před cestou ověřili u zastupitelského úřadu navštěvovaného státu, zda se podmínky pro vstup a pobyt nezměnily. Čeští turisté mohou požádat o myanmarské vízum na kterémkoliv zastupitelském úřadě země v cizině (pro ČR je akreditováno velvyslanectví Myanmaru v SRN). Vízum lze zajistit také na zastupitelském úřadu Myanmaru v Bangkoku (Thajsko). Při podání žádosti na zastupitelském úřadě Myanmaru v Bangkoku je požadován pas a tři fotografie, poplatek za vydání víza činí 800 thajských bahtů. Vyřízení žádosti trvá jeden pracovní den a platnost víza je čtyři týdny. Přihlašovací povinnost vyřizuje ubytovací zařízení. Lze dovážet přiměřené množství věcí pro osobní spotřebu neobchodního charakteru (400 ks cigaret, 2 l alkoholu, 1 l parfémů, videokameru s třemi kazetami, fotoaparát s třemi filmy, přenosné rádio – poslední tři věci, stejně jako cennosti, je nutné deklarovat při příletu kvůli předodletové celní kontrole). Platí přísný zákaz dovozu narkotik a zbraní. Nelze vyvážet artefakty archeologického významu, starožitnosti (mince, barmské bronzové a mosazné váhy, zpodobeniny Buddhy a náboženských motivů), drahé kameny (pokud nebyly koupeny ve zvláštních turistických prodejnách nebo v letištním duty-free shopu). Pro případnou celní kontrolu před odletem je nutné starostlivě uschovat všechny účtenky o zakoupeném zboží. Pro dovoz cizích valut neplatí omezení, je však nutné dovezenou částku deklarovat, dovoz a vývoz domácí měny kyatu je zakázán. Po příletu je každý turista povinen vyměnit v letištní Myanmar Foreign Trade Bank 200 dolarů na tzv. FEC (Foreign Exchange Currency). Toto nařízení neplatí pro děti do věku dvanácti let a organizované hromadné zájezdy s cestovními kancelářemi. Ve velkých hotelích lze používat Visa Card, American Express a Master Card. V případě nouze lze kontaktovat zastupitelský úřad ČR v Bangkoku nebo konzulární odbor Ministerstva zahraničních věcí Myanmaru, tel. 221538, ústředna 222844. V případě krajní nouze volejte pobočku Transakta Myanmar Ltd., tel. 542997. Myanmar není v důsledku napjaté vnitropolitické situace a vlády vojenského režimu turisticky tak navštěvovaným státem, jako je tomu v případě Thajska a dalších států regionu, i když samotná země má dostatek atraktivních historických památek. Cizinci přijíždějící do země jsou v podstatě na každém kroku pod dohledem policejních orgánů a možnosti jejich pohybu a cestování po zemi jsou z různých důvodů omezovány. Rozhodně se v případě individuální turistiky doporučuje kontaktovat místní cestovní kanceláře. K cestě do Myanmaru lze použít pouze letecké spojení, není možné používat suchozemské hraniční přechody. Podle sdělení velvyslanectví Myanmaru v Bangkoku nelze k cestě do země použít ani soukromé vozidlo. Velice nebezpečný je pohyb v blízkosti thajsko-myanmarských hranic. Důležité je dodržovat základní hygienická pravidla a mít zásobu základních léků (proti průjmu, zvracení apod.). Při individuální turistice doporučujeme zajišťovat dopravu s předstihem a počítat s dostatečnou časovou rezervou pro návazné spoje. zdroj: webové stránky Ministerstva zahraničních věcí České republiky [ 11 ] Jeden svět na školách


BARMA – UTAJENÁ VÁLKA OTÁZKY A ODPOVĚDI

1.

Jaká je historie Barmy? Barma (dnes oficiálně nazývaná Myanmar) byla kolonizována Brity v letech 1886–1948 a během druhé světové války byla okupována Japonskem. V roce 1948 získala nezávislost a v zemi byla zavedena parlamentní demokracie. Ekonomicky byla Barma jednou z nejrychleji se vyvíjejících a nejbohatších oblastí jihovýchodní Asie, neboť má bohaté přírodní zdroje. Vždy byla známá přízvisky jako „zlatá země“ či „země zlatých pagod“. Od vzniku nezávislého státu však měla řadu politických problémů, spojených s požadavky početných etnických menšin o větší autonomii a neochotou centrální barmské vlády tuto autonomii poskytnout. V zemi tak vypukla občanská válka, během které postupně sílila moc a význam armády natolik, až v březnu 1962 provedl generál Nei Win vojenský převrat. Tím započalo dlouhé období vojenské diktatury. Nei Win vyhlásil program barmské cesty k socialismu, jehož součástí bylo znárodnění majetku, zrušení zahraničních investic a izolacionismus země. Od počátku nový režim také tvrdě potíral své oponenty a kritiky – rozpustil parlament a pozastavil platnost ústavy. Byla zavedena cenzura, noviny ovládla vládní propaganda a tisíce lidí skončily za vyjádření svého odporu ve vězení. Tato politika vedla k naprostému ekonomickému kolapsu, na který poukázala Organizace spojených národů, když v roce 1987 zařadila Barmu mezi „nejméně rozvinuté země“. V roce 1988 vyvrcholila frustrace obyvatel z ekonomické krize a nesvobody a statisíce lidí se vzbouřily proti vojenské vládě a žádaly demokracii. Přestože generál Nei Win pod tíhou masových demonstrací rezignoval, vlády se zmocnila nová vojenská junta a represivní režim v Barmě tak pokračuje dodnes. Nová junta sice upustila od socialismu a povolila opět soukromé podnikání a částečně i zahraniční investice, dodnes však výrazně potlačuje lidská práva a omezuje svobodu obyvatel Barmy. Přestože oficiální název vojenské junty v Barmě zní Státní rada pro mír a rozvoj, řadí se dnes bezpochyby k nejrepresivnějším režimům světa. V roce 1989 junta změnila oficiální název země na Myanmarský svaz, opozice a také mnohé zahraniční informační zdroje však nadále používají název Barma.

2.

Existují nějaké formy protestu proti vojenské juntě? Po celou dobu vlády vojenské junty v Barmě stále některé skupiny obyvatel protestují proti vojenskému režimu, především proti jeho represím a nespravedlnosti. Za to jsou však tvrdě trestáni. Již v červenci 1962, jen několik měsíců po Nei Winově převratu, se konalo protestní shromáždění na Rangúnské univerzitě proti omezování akademických svobod. Vojáci demonstrující studenty násilně rozehnali a vyhodili do vzduchu budovu studentských svazů. Největší demonstrace proti vojenské juntě vypukly v roce 1988. K protestům, jež započali a vedli především studenti, se brzy přidaly i další skupiny obyvatel. Statisíce lidí demonstrovaly v Rangúnu a dalších městech Barmy za změnu režimu. Vojenská junta však do ulic vyslala vojáky, kteří demonstrace brutálně potlačili. Tisíce lidí byly zabity, tisíce zatčeny a desítky tisíc dalších uprchly ze země, především do sousedního Thajska. Aby vojenská junta alespoň částečně uklidnila své obyvatele, nechala vyhlásit všeobecné volby a povolila registraci nových politických stran. Přes masivní vojenskou propagandu a k překvapení junty ve volbách v roce 1990 drtivě zvítězila opoziční Národní liga pro demokracii (NLD); a to přesto, že nejznámější osoba této strany – dcera bojovníka za nezávislost a neochvějná zastánkyně demokracie Aun Schan Su Ťij – byla ještě před volbami uvržena do domácího vězení. Vojenská junta po volbách odmítla předat moc nově zvolenému parlamentu a řadu jeho členů nechala uvěznit. Aun Schan Su Ťij, která za svůj nenásilný boj za demokracii získala v roce 1991 Nobelovu cenu míru, zůstala v domácím vězení a s krátkými přestávkami na svobodě v něm dodnes strávila již více než třináct let. V 90. letech minulého století vypuklo několik dalších větších protestů proti vojenskému režimu. Naposledy zažila Barma velké protivládní protesty v roce 2007. Vláda nechala v srpnu ze dne na den výrazně zvýšit cenu benzinu, což vyvolalo všeobecnou nespokojenost obyvatel, již tak trpících chudobou a vysokou mírou inflace. Protesty se rozšířily do řady měst a jejich organizaci v mnohém převzali buddhističtí mniši. Právě podle barvy jejich rouch se demonstrace začaly nazývat šafránová revoluce. I tyto pro-




testy však armáda tvrdě potlačila – několik desítek lidí bylo zabito a tisíce byly uvězněny.

3.

Jaká je dnes (září 2008) v Barmě situace a dá se odhadnout, jak se bude nadále vyvíjet? Vojenská junta v Barmě plošně porušuje lidská práva svých obyvatel. Zprávy mezinárodních organizací pravidelně dokumentují případy politicky motivovaných útoků, mučení, znásilňování, věznění bez udání důvodu, využívání nucené práce a dětských vojáků. Režim tvrdě potlačuje jakýkoli projev odporu. V barmských věznicích je v současné době zadržováno téměř dva tisíce politických vězňů. V domácím vězení zůstává i vůdkyně demokratické opozice Aun Schan Su Ťij, v současné době jediná vězněná držitelka Nobelovy ceny míru na světě. Půlstoletí vojenské vlády dostalo kdysi nejbohatší zemi regionu na pokraj ekonomického kolapsu. Hrubý domácí produkt na obyvatele ve výši 2294 USD řadí zemi dle statistik Mezinárodního měnového fondu na 140. místo ze 180 států světa. Organizace Transparency International označila v roce 2007 Barmu společně se Somálskem za dva nejzkorumpovanější státy světa. Téměř polovina státního rozpočtu je vyčleněna na udržování čtyřistatisícové armády, zatímco do zdravotnictví plyne ročně přibližně jen 55 korun na hlavu na rok. Situaci v Barmě zhoršil cyklon Nargis, který ji zasáhl v květnu 2008. Zničující bouře si vyžádala nejméně 130 000 obětí na životech. Mezinárodní společenství odhadla, že se po cyklonu ocitlo až 2,5 milionu lidí ve stavu nouze. Statisíce lidí zůstaly bez střechy nad hlavou, v bídě a bez pitné vody. V oblastech zasažených cyklonem přitom žije polovina z 50 milionů obyvatel Barmy. Vládnoucí vojenská junta ale výrazně zkomplikovala poskytování humanitární pomoci, když v prvních týdnech po katastrofě nepovolila vstup do oblasti zahraničním humanitárním organizacím, usilovala o kontrolu nad humanitární pomocí, a dokonce zatýkala ty Barmánce, kteří se rozhodli jet do postižených oblastí a rozdávat pomoc nakoupenou ze soukromých peněz. Nynější situace nenapovídá, že by v blízké době mohlo dojít v politickém životě ke zlepšení. Ve zmanipulovaném referendu byla v květnu 2008 schválena nová ústava země. Ta však nezaručuje dodržování lidských práv, vyčleňuje armádu mimo kontrolu exekutivní, legislativní a soudní moci a automaticky zaru-

čuje jejím příslušníkům čtvrtinu křesel v parlamentu. Na rok 2010 vojenská junta naplánovala všeobecné parlamentní volby, neočekává se však, že by povolila jejich svobodný a spravedlivý průběh. Přes brutální represe a omezování svobody v zemi působí opoziční strany a neformální skupiny, které vyzývají vládu k dialogu s opozicí, usilují o propuštění politických vězňů a informují barmské obyvatele o základních lidských právech. Drobné sociální skupiny také svépomocí uskutečňují projekty na pomoc nejchudším obyvatelům a ohroženým skupinám (například sirotkům či pacientům nakaženým virem HIV) a vytvářejí tak základ pro občanskou společnost, byť silně omezovanou autoritářským režimem.

4.

Ve filmu se mluví o Karenech, kteří jsou nuceni opouštět své domovy a prchat před barmskou armádou do sousedního Thajska. Kolika lidí se to týká a je kromě Karenů vystavena v Barmě stejnému útlaku i jiná skupina obyvatel? Barmský vojenský režim utlačuje všechny etnické menšiny, které tvoří zhruba třetinu z 50 milionů obyvatel země. Nejhorší situace je však právě ve východní Barmě, kterou obývá především zhruba sedmimilionová karenská menšina. Karenové jsou poslední z etnických menšin s větší rebelskou armádou, která bojuje proti režimu za svá práva se zbraní v ruce. Barmská armáda v této oblasti za posledních deset let vypálila na tři tisíce vesnic a jejich obyvatele zavraždila, vyhnala nebo přesídlila. Ti, kterým se podařilo uprchnout, podávají otřesná svědectví o počínání vojáků, jež zahrnuje zabíjení mužů, znásilňování žen, mučení apod. Rozsáhlé oblasti byly ve jménu boje proti ozbrojeným rebelům zaminovány, avšak nejčastějšími oběťmi nášlapných min jsou právě vesničané prchající „do bezpečí“. V sousedním Thajsku žije v uprchlických táborech na 200 000 příslušníků různých etnických menšin, nejčastěji právě Karenů. Odhadem až milion dalších obyvatel Barmy žije a pracuje v Thajsku mimo tábory, většinou nelegálně. Dalších zhruba 600 000 osob přežívá v pohraničních pralesích Barmy. Situace těchto „vnitřních uprchlíků“ je o to horší, že se k nim humanitární pomoc dostává mnohem obtížněji.




5.

Co dělá mezinárodní společenství na pomoc obyvatelům Barmy? Barmská vláda je pravidelně kritizována na mezinárodní scéně za potlačování lidských práv. Valné shromáždění OSN schválilo od roku 1991 celkem sedmnáct rezolucí, upozorňujících na různé problémy od potlačování lidských práv přes existenci politických vězňů až po neochotu vlády zahájit v Barmě demokratizaci. Od roku 1990 do března 2008 navštívili různí vyslanci a vysocí diplomaté OSN Barmu celkem sedmatřicetkrát, aby pomohli zprostředkovat dialog mezi opozicí a vládou. Situací v zemi se zabývá i vrcholný orgán OSN – Rada bezpečnosti –, neboť občanská válka, nestabilní situace, vysoký počet uprchlíků, nekontrolované šíření viru HIV, tuberkulózy a malárie i vysoká produkce drog ohrožují také bezpečnost okolních států regionu. Přestože k tomu byla mnohokrát vyzývána, neschválila však Rada bezpečnosti závaznou rezoluci vůči Barmě, protože ji vetovaly Rusko a Čína, které situaci v Barmě považují za vnitřní problém země. Vlády USA a Evropské unie vyhlásily proti barmskému režimu částečné ekonomické sankce a zákaz prodeje zbraní. Sdružení zemí jihovýchodní Asie (ASEAN), jehož je Barma členem, je však k situaci méně kritické. Na celkový mezinárodní nátlak však barmská vojenská vláda nereaguje vůbec anebo činí pouze malé ústupky, které nedávají naději na brzký přechod k demokracii.

Odpovědi na otázky vypracovala: Marie Peřinová a Jan Líska, společnost Člověk v tísni Odkazy a kontakty: Člověk v tísni, o. p. s. Sokolská 18, 120 00 Praha 2 www.clovekvtisni.cz, e-mail: [email protected] Barmské centrum Praha Jarešova 397/10, 149 00 Praha 4 www.burma-center.org Amnesty International Provaznická 3, 110 00 Praha 1 tel.: 224 243 600, e-mail: [email protected] Webové stránky: www.burmalibrary.org Doporučená literatura: Bečka, J.: Dějiny Barmy. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2007.


SEVERNÍ KOREA, JEDEN DEN ŽIVOTA Pieter Fleury Nizozemsko / 2004 / 48 min.

Hlavní postavou poklidným tempem plynoucího snímku je severokorejská dělnice Hong Sun Hui. Kamera ji sleduje od ranního doprovázení její dcery do školky přes pracovní den v továrně na oblečení až po večerní sledování televize. Stejně jako řada jejích spoluobčanů je Hong přesvědčená, že největší radostí je uctívání „milovaného vůdce“ a že za většinu problémů jejich chudé země mohou „američtí imperialističtí psi“. Film ukazuje bez komentáře, ale zato v dostatečně výmluvných záběrech neuvěřitelnou, až hrůzně absurdní intenzitu, se kterou totalitní režim Severní Koreje vymývá každodenně svým občanům mozek. Úsměvnější momenty ve snímku nabízí pohled na kurz angličtiny zdánlivě nezatížený všudypřítomnou propagandou. Þ



SEVERNÍ KOREA, JEDEN DEN ŽIVOTA AKTIVITA

CENZOŘI ČAS:

35 minut

CÍLE: – seznámit se s pojmy cenzura, cenzor, vyzkoušet si práci cenzorů – uvědomit si, které informace chybějí lidem v zemích s vysokou mírou cenzury POMŮCKY: pracovní list č. 1, výtisk aktuálního českého deníku, papíry, psací potřeby, nůžky, lepidlo POSTUP: 1. Rozdáme žákům kopie pracovního listu č. 1, ve kterém mají možnost seznámit se s pojmy cenzura, cenzor a s další informacemi k tématu. Následuje krátká diskuse o historii cenzury a o jejím používání ve státech s nedemokratickým zřízením. 2. Před druhou částí aktivity nejprve navodíme ve třídě tuto situaci: Žijete v 70. letech minulého století. Pracujete jako cenzoři v ČSSR, kde vládne Komunistická strana. Lidé mají zakázáno cestovat do zahraničí, mají omezený přístup k informacím, nemohou si v obchodech koupit jiné zboží než to, které bylo vyrobeno v jejich zemi. Ve školách je povolena výuka pouze jednoho cizího jazyka, a to ruštiny. Od 50. let obyvatelé této země nevědí, co se děje ve světě. Pouze vy, cenzoři, kteří upravují veškeré zprávy ze zahraničí, máte informace. 3. Nyní si žáci vyzkoušejí práci cenzorů. Nejprve se rozdělí do pěti skupin. Každá dostane z deníku jednu stránku podle rubriky (kultura, sport, politika zahraniční, politika domácí, ekonomika). Jejich úkolem je upravit články tak, aby je mohli číst lidé ze země s vládnoucím komunistickým režimem (např. Severní Korea). Mohou stříhat, škrtat i doplňovat informace. 4. Po zpracování „nových“ stránek deníku je vyvěsíme na nástěnku nebo na tabuli a diskutujeme o nich. V hodinách angličtiny lze pro srovnání využít také pracovního listu č. 4 z aktivity Dovolená v Barmě (ukázka z barmských novin the New Light of Myanmar). REFLEXE: Závěrečnou reflexi provedeme formou diskuse, během níž klademe otázky jako: Jaké informace jste museli škrtnout? Vyskytly se takové zprávy, které jste vůbec nemohli použít? Proč? Sledujete zprávy na zahraničních televizních stanicích nebo na webových stránkách? DOPORUČENÍ 1: Aktivitu lze použít k oběma filmům ze sady Současné nedemokratické režimy. DOPORUČENÍ 2: Aktivitou lze navázat na projekce a diskuse k filmům o československých dějinách, především na filmy z období komunistického Československa. DOPORUČENÍ 3: Na aktivitu lze navázat zadáním eseje na téma ČSSR DNES aneb Představte si, že by sametová revoluce v roce 1989 dopadla jinak. Jak by se u nás teď žilo? (Inspirovat se můžete literární soutěží vyhlášenou programem Jeden svět na školách v roce 2006 – viz www.jedensvetnaskolach.cz, sekce pro žáky a studenty / soutěže.) ZDROJ: Kol. autorů: Sociální spoty. Člověk v tísni – Jeden svět na školách, Praha 2006. (upraveno) [ 16 ] Jeden svět na školách


SEVERNÍ KOREA, JEDEN DEN ŽIVOTA PRACOVNÍ LIST

CENZURA A MÉDIA CENZURA Mnozí vládci ve všech koutech světa se od dob vynálezu knihtisku snažili omezit přístup obyvatel svých zemí k informacím, které by mohly ohrozit jejich postavení. Pálení knih v nacistickém Německu, zatýkání novinářů a spisovatelů v bývalém Československu a zakázané filmy jsou jen výsekem z mnoha projevů cenzury. Často uplatňovanými opatřeními cenzury bylo také přidělování vydavatelských licencí pouze vybraným vydavatelům nebo omezení přísunu papíru některým nakladatelům. Na Kubě si v současné době odpykává trest ve vězení mnoho novinářů a spisovatelů. V Severní Koreji, Barmě, Číně, Vietnamu, Íránu a v mnoha dalších zemích nevycházejí noviny a nevysílají ty televizní nebo rozhlasové stanice, které nejsou pod naprostou a přísnou státní kontrolou. CENZURA Za cenzuru se obvykle pokládá přímý zásah, úplné nebo částečné odstranění, popřípadě přepracování materiálu, který se cenzorovi nezamlouvá. Cenzura je instituce (reprezentovaná jednotlivcem či orgánem), jež je schopna „zvenku“ zasahovat do činnosti médií a podoby jejich výstupů. Burton, G., Jirák, J.: Úvod do studia médií. Barrister&Principál, Brno 2003. LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD Každý člověk má právo na informace a každý má právo svobodně vyjádřit svůj názor. Tak by se dal velice stručně shrnout obsah článku 17 Listiny základních práv a svobod, která je součástí Ústavy České republiky. Tento článek také uvádí, že cenzura je nepřípustná. ČLÁNEK 17 LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD (1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. (2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. (3) Cenzura je nepřípustná. (4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. (5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.

STÁTY S NEJVÍCE OMEZENOU SVOBODOU TISKU NA SVĚTĚ (podle průzkumu organizace Reportéři bez hranic z roku 2004) 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Severní Korea Kuba Barma Turkmenistán Eritrea Čína

7. 8. 9. 10. 11.

Vietnam Nepál Saúdská Arábie Írán Maledivy



SEVERNÍ KOREA, JEDEN DEN ŽIVOTA AKTIVITA

REPORTÁŽ ZE SEVERNÍ KOREJE ČAS:

45 minut

CÍLE: – pochopit, co znamená ztratit svobodu či být v ohrožení života – získat informace o politické situaci v Severní Koreji – zaujmout postoj k nově získaným informacím – všímat si způsobu zacházení s pravdou a lží – umět odhalit manipulaci a propagandu POMŮCKY: pracovní listy č. 1, 2, 3, 4 nebo 5 pro každého, barevné tužky – tři různé barvy pro každého žáka POSTUP: 1. Aktivita využívá článku s podrobným popisem cesty po Severní Koreji, kterou absolvovala reportérka BBC (článek je rozdělen na čtyři části). Vysvětlíme žákům, za jakých podmínek reportáž vznikla: Reportérka pořadu BBC This World Olenka Frenkielová dostala pozvání a mohla jet do Severní Koreje natáčet, aby podle tamních úřadů mohla vyvrátit lži, které o této zemi šíří západní média. Jako každý jiný novinář ovšem dostala dva vládní přidělence, kteří cestu organizovali a postarali se o to, aby reportérka viděla jen to, co vidět má. 2. Požádáme žáky, aby se rozdělili do pěti skupin. Každá skupina bude pracovat s jedním pracovním listem. Všem žákům v dané skupině rozdáme kopie příslušného pracovního listu. 3. Potom si každý žák svůj text samostatně přečte a označí si v něm jednou barvou výroky, které je podle něj možné považovat za lež – tedy manipulativní a propagandistické věty, které zakrývají skutečnost. Druhou barvou si žák označí výroky, které jsou podle něj pravdivé, a třetí barvou zaškrtne ty informace, které ho zaujaly a považuje je za nejdůležitější. 4. Když jsou žáci s prací hotovi, porovnají své označené pasáže s pasážemi spolužáků ve skupině, společně diskutují, proč za pravdivé či lživé označili právě tyto pasáže, a snaží se najít shodu. 5. Nakonec přijde prezentace jednotlivých skupin – mluvčí každé skupiny seznámí ostatní spolužáky s tím, co se z textu jeho skupina dozvěděla nového, co ji zaujalo a co označila jako výroky lživé nebo naopak pravdivé. REFLEXE: Reflexe probíhá v jednotlivých skupinách během celé aktivity. Na závěr shrneme informace, které se žáci z článku dozvěděli. Ve společné diskusi zjišťujeme, podle čeho se rozhodovali při hledání lživých, respektive manipulativních nebo pravdivých výroků. DOPORUČENÍ: Aktivitu lze zařadit jak před projekci filmu, tak po něm. Film může sloužit jako informační materiál pro znázornění či dokreslení situace v Severní Koreji. ZDROJ: Kol. autorů: Průřezová témata prostřednictvím dokumentárního filmu / ZŠ. Člověk v tísni – Jeden svět na školách, Praha 2007. (upraveno)

Poznámka: Pokud je v textu uveden pojem žák, je tím myšlen žák ZŠ i SŠ (podle školského zákona) bez ohledu na to, zda je to dívka či chlapec. [ 18 ] Jeden svět na školách


SEVERNÍ KOREA, JEDEN DEN ŽIVOTA PRACOVNÍ LIST Č. 1

ŠTĚSTÍ VE MĚSTĚ I NA VESNICI Cesta začala v Pchjongjangu, pulsující metropoli plné se na nás podívej, v čele s naším velkým generálem mladých, zdravých a především poslušných lidí, kteří (Kim Čong-ilem – pozn. redakce) zvítězíme.“ nezřídka na ulici tančí a stále něco oslavují – snad to, Návštěva kolchozu nebyla vybrána náhodně. Zprávy že mají takové štěstí a žijí v zemi, která se před pa- o hladomoru v Severní Koreji, který měl za posleddesáti lety, na rozdíl od ubohých příbuzných na jihu ních deset let údajně připravit o život tři miliony lidí, poloostrova, ubránila americké agresi. Alespoň tak se v západních médiích objevují často. Pohled na rekordní úrodu, se kterou mají zemědělci zní oficiální verze dějin korejské války, jak ve zdejším družstvu plné ruce práce, měl se ji učí děti na severokorejských školách. tento mýtus vyvrátit. Směli jsme navštívit základní školu, kam Stejně měla zapůsobit návštěva v jednom kdysi chodil nynější prezident Kim Čong-il. z místních domků, kde mladá vesničanka Dnes je vyhrazena elitě – dětem předstakrmila kuřata a prasata. Na otázku, zda vitelů Korejské strany práce, zdejší monose jí tu žije spokojeně, odpověděla: „Ano, polní komunistické státostrany, které jsou tato vesnice je šťastná. Je bohatší než ostatpřes svůj nízký věk – osm až devět let – poní, neboť se nám dostává přízně našeho liticky velmi uvědomělé. Jméno amerického prezidenta znají, a do- Olenka Frenkielová, velkého generála a velkého vůdce. Protože si generál naší provincie velice považuje, konce vědí, co by mu chtěli vzkázat: „Chtěl reportérka pořadu vždycky máme dobrou úrodu a nikdy se nebych mu říct, aby opustil Jižní Koreu a přeBBC This World musíme strachovat o to, co budeme jíst.“ stal vraždit jihokorejské děti. Naplňuje mě Tato žena v domácnosti se rovněž nemusí to hněvem.“ A co si podle tohoto školáka myslí Spojené státy americké o jeho zemi? „Spojené obávat, že by zmeškala svůj oblíbený pořad. Severokostáty čekají na příležitost k okupaci celého Korejského rejská televize ho totiž opakuje každý den, a to hned několikrát: „Máme tu speciální vojenské přehlídky, poloostrova. Jsou naším zapřisáhlým nepřítelem.“ K tomu, aby Severokorejec nabyl těchto znalostí, kterých se náš velký generál osobně účastní. Ukazují ovšem není třeba chodit na elitní školy. Stačí sledo- je v televizi znovu a znovu, aby si to mohl užít úplně vat státní média nebo jednoduše pozorně číst vzka- každý člověk v zemi. Večer se na stejnou přehlídku dízy na všudypřítomných transparentech lemujících váme s celou rodinou pohromadě.“ severokorejské silnice. Stojí na nich například toto: Zdroj: www.zpravodajstvi.ecn.cz (upraveno) „Pomstíme se USA jadernými bombami. Světe, dobře




DOSTANEME KOHOKOLIV Z domečku, vyzdobeného nijak překvapivě portréty spikl celý svět, a jejich přirozenou reakcí je odhodlání obou Kimů, visícími svorně vedle sebe na čestném tomuto spiknutí čelit stůj co stůj za použití veškerých místě nade dveřmi, se přesouváme v dodávce ve spo- dostupných prostředků: „Nikdy neodpustíme nikomu, lečnosti dvou přidělených dozorců na další místo za- kdo se snaží škodit naší zemi nebo našemu velkému vůdci a kdo se snaží narušovat naši suverenitu. Dávejranžované cesty – k hranicím s Jižní Koreou. Na rozhovory s vesničany ale není čas – v Pchanmun- te si pozor. Jestli zaútočíme jako první, nebo až jako druzí, podle toho, jak se budou chovat ostatdžomu, ležícím v demilitarizované zóně ní, je na nás.“ oddělující Severní a Jižní Koreu, totiž čeká „Jak dobře víte, máme odstrašující progenerál Kan Ho Sop, který nám nabízí zcestředek, s nímž můžeme udeřit kdekoliv la odlišný pohled na historii korejské války, na světě. Dostaneme kohokoliv, kdo by nás než na jakou je zvyklý zbytek světa. Stanchtěl napadnout – ať už Američany, Brity, dardní výklad, podle nějž konflikt propukl nebo Němce, a to ještě předtím, než na nás poté, co vojska komunistického severu stačí zaútočit. Neptejte se mě jak. To vám provedla invazi na jih od 38. rovnoběžky, neřeknu.“ tady neplatí: „Korejskou válku rozpoutaly Spojené státy ve snaze okupovat tuto zemi. Olenka Frenkielová, Jsou to jen plané výhrůžky choré mysli? Zřejmě ne. Odborníci varují před podceňoJejich cílem je podrobit si celou Asii a Koreportérka pořadu váním nebezpečí, které severokorejský rerejský poloostrov k tomu chtějí využít jako BBC This World žim znamená pro Korejský poloostrov a díky odrazový můstek.“ raketám středního a dlouhého doletu i pro „Nemyslíte si ale, že vám někdo podal zkreslené informace? Celý svět je přesvědčen o tom, odlehlejší oblasti. „Severní Korea má jak prostředky, že na počátku války byl vpád severokorejské armády. tak schopnost vyrábět základní chemické a biologicDokonce existují dokumenty, které to potvrzují...“ na- ké zbraně. Je schopná zničit celý Korejský poloostrov a rozšířit chemické nebo biologické, případně dokonce mítáme. „I kdybyste měli důkazy, nikdy bychom je nepřijali, jaderné zbraně do mnohem rozlehlejší oblasti,“ říká protože to celé je podvod. A naši nenávist k USA by to John Woflstahl, který pracuje v Carnegieho nadaci pro také nezměnilo. K smrti Američany nenávidím. Budu mír, sídlící ve Washingtonu. „Máme o tom spoustu důs nimi bojovat až do konce. Zabiju je, sám přežiju a za- kazů – výpovědi lidí, kteří zběhli, nebo zadržené chechráním naši revoluci. A už mi neříkejte nic dalšího, mikálie, které Severokorejci dováželi, odposlechnutou co o nás Američané prohlašují. Jestli s tím nepřesta- komunikaci či informace od vyzvědačů přímo na místě,“ dodává. nete, tak tento rozhovor ukončím.“ Paranoia, která z vyjádření generála Kan Ho Sopa Zdroj: www.zpravodajstvi.ecn.cz (upraveno) jen čiší, není v Severní Koreji ničím zvláštním. Tamní obyvatelé vyrůstají v přesvědčení, že se proti nim




DĚDIČNOST VINY Severní Korea ovšem nepředstavuje nebezpečí jen kdy i čtyřicet let. Někteří přišli se svými rodiči ješpro své okolí, ale především pro své vlastní obča- tě jako batolata a od té doby tam žili jako zvířata.“ ny. Podařilo se nám najít několik severokorejských V této severokorejské verzi někdejších sovětských uprchlíků, kteří prošli tábory pro politicky nepoho- gulagů jsou podle Kim Jonga vězni postupně likvidodlné osoby. Byl mezi nimi i Kim Jong, někdejší ar- váni těžkou prací a hladem. Sám byl různými způsomádní důstojník, dnes majitel prádelny v jednom by mučen, aniž tušil proč: „Vůbec nehorší mučení bylo, když mě zavřekalifornském městečku. Vyrůstal jako li do malé místnůstky, kde mi voda sahala sirotek. Až když vstoupil do armády a zapo pás. Nemohl jsem si sednout ani lehnout čal vojenskou hierarchií strmě stoupat a musel jsem tak zůstat osmačtyřicet hodin. vzhůru, zjistilo se, že jeho otec byl kdyKdyž jsem se zhroutil, zvedli mě a znovu si popraven za špionáž pro Spojené státy přinutili stát. Nedalo se to vydržet.“ americké. Přestože byl Kim Jong loajální „Vidíte tuhle jizvu na zápěstí?“ ukazuje voják ochotný položit za své vůdce život, na svou ruku. „To je od toho, jak mě přistal se obětí tzv. pravidla dědičnosti viny. poutali želízky a nechali mě viset ze stroV Severní Koreji totiž nejsou trestáni jen viníci, ale i jejich potomci až do třetí ge- Olenka Frenkielová, pu tak, že jsem se země dotýkal jen špičkami prstů. Bylo to nesnesitelné.“ nerace, aby tak „sémě zločinu“ bylo zcela reportérka pořadu „Jindy mě zase nechali klečet tak, že mi vymýceno. A tak byl Kim Jong bez jakéhoBBC This World tyčí zezadu přimáčkli nohy k zemi a pak koliv obvinění poslán do koncentračního po nich dupali ve svých vojenských botách. tábora: „Nikdy jsem svého otce neviděl, přesto jsem byl potrestán za něco, co měl provést Nehty se mi už zahojily, ale dřív jsem je měl celé polámané od toho, jak mi pod ně strkali ostré bambusopřed desítkami let,“ říká. „Z toho, co jsem v táboře viděl, mohu říct, že tam vé třísky. Byl to strašný zážitek. Nemohl jsem se ani většina lidí první generace umře. S jejich potomky, zabít, i když jsem se o to pokoušel.“ kteří tam stráví celý svůj život, se nakládá hůř než Zdroj: www.zpravodajstvi.ecn.cz (upraveno) se zvířaty. V táboře byla spousta lidí jako já – potomci odsouzených, kteří tam prožili dvacet, třicet, ně-




NEDOSTATEK ELEKTŘINY Těžko říct, zda obyčejní lidé v Pchjongjangu tuší něco ská vláda nicméně tyto informace popírá. Hwang, jeo nezměrném utrpení politických vězňů v severokorej- den ze dvou vládních přidělenců, kteří nás provázeli, ských gulazích. Oficiální verze zní, že s vězni se v Se- takové zprávy označil za výmysly: „Většinou lidé říkaverní Koreji zachází dobře. Lidé zde nemají ve zvyku jí jednu a tu samou věc – že v Severní Koreji umíráme zpochybňovat oficiální vyjádření. Ovšem jsou věci, hlady a nemáme tu žádná města a žádnou elektřinu, které se zatajit prostě nedají, například problémy v se- že je to svět naprosté temnoty. Sama jste ale viděla, že města i světla tu máme! Je to snad svět verokorejské distribuci elektřiny, což je temnoty? Viděla jste někoho hladovět? Nedalší populární téma západních médií. viděla.“ Výpadek elektřiny nastal k nelibosti hostiNa námitku, že při natáčení mimo Pchjontelů zrovna ve chvíli, kdy náš štáb natáčel gjang jsme projížděli celé hodiny zcela neov jedné ze sportovních hal v Pchjongjangu světlenými oblastmi, měl Hwang pohotovou demonstraci korejského národního sportu, odpověď: „My do vesnic elektřinu dodátaekwonda. Problémy v dodávkách elekváme, ale nemůžeme ji dodávat všem soutřiny, které ještě zesílily poté, co Spojené časně. Máme pro to přesný harmonogram státy americké uvalily na Severní Koreu ropné embargo, není možné přehlédnout. Olenka Frenkielová, a vesnice se v dodávkách střídají. Když jsme byli v oblastech, o nichž mluvíte, zrovna Nedostatek energie souží Pchjongjang nareportérka pořadu na nich nebyla řada. Takový je náš systém.“ tolik, že v noci jsou osvětleny jen pomníky BBC This World Satelitní záběry nicméně ukazují něco jiobou Kimů, zatímco občanům nezbývá než ného. Korejský poloostrov v noci vypadá hledat cestu v přítmí. Mimo hlavní město je situace ještě horší. Můžete celé hodiny projíždět jako jin a jang, dva známé principy východní filozofie městečka a vesnice, kde není žádná elektřina, žádný zobrazované jako dvě poloviny jednoho kruhu; jedna benzin, žádné světlo, prostě nic. Natočili jsme záběry temná, druhá světlá. Kapitalistický jih září světly, zatěchto potemnělých vesnic i přesto, že jsme k tomu tímco sever je naprosto temný, s výjimkou hlavního nedostali povolení. Důvodem, proč jsme ho nedostali, města Pchjongjangu. bylo zřejmě i to, že právě z těchto oblastí přicházejí Zdroj: www.zpravodajstvi.ecn.cz (upraveno) zprávy o vážném nedostatku potravin. Severokorej-




POKUSY NA LIDECH Pro řadu Severokorejců je noční můrou, ovšem reálnou, slouží. Všichni jsme byli vedeni k tomu, abychom věřipobyt ve vězeňských táborech. Některé z jejich výpově- li, že veškeré špatné věci, které se Severní Koreji děly, dí naznačují, že zlo, k němuž za zdmi těchto utajova- byly jejich vina. To, že je poloostrov rozdělen, že jsme ných zařízení dochází, si nijak nezadá se zrůdností, jíž chudí a jako země se nevyvíjíme. A lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem k těm dětem umírajícím v bolestech pose kdysi dopouštěli vědci hitlerovského Německa. Podle bývalé vězeňkyně Sun Ok-li slouží tábory jako ciťoval nějaký soucit. Ve společnosti a v režimu, kde jsem tenkrát žil, jsem cítil jen to, že jsou obří laboratoř pro testování chemických láto nepřátelé, a neměl jsem pro ně naprosto tek. Vězňům v tomto experimentu přísluší žádné sympatie či lítost.“ role pokusných králíků: „Velitel mi přikáDůkazy o tom, co se děje v severokorejských zal vybrat padesát zdravých vězeňkyň. Jevěznicích, se podařilo získat až nyní. Kim den ze strážců mi pak dal koš plný zelných Sang Hun, který se dlouhá léta věnuje oblistů. Řekl mi, ať je nejím, ale ať je rozdám hajobě lidských práv, totiž získal cenný těm ženám. Začala jsem jim je podávat důkaz – dokument, který byl nedávno proa najednou jsem uslyšela, jak ty, které už pašován ze Severní Koreje. Jasně se tu vyje začaly jíst, volají: ,Ach, moje břicho, můj světluje, že političtí vězni jsou využíváni žaludek, prosím, pomozte mi...‘ Když jsem Olenka Frenkielová, k účelům biologických experimentů na lirozdala všechny porce a otočila se, uviděreportérka pořadu dech a k účelům výroby biologických zbraní. la jsem scénu jako z pekla. Nikdy na ten BBC This World Každý z těchto dokumentů nese jméno jinéstrašný pohled nezapomenu. Všechny křiho vězně. Pokud jsou pravé, jedná se o první čely a zvracely krev. Černá krev jim vycházela i z konečníku. Nikdy bych si nemyslela, že člověk skutečný důkaz strašných zločinů severokorejského může vyzvracet a ztratit takové množství krve za tak režimu na vlastních lidech. Kim Sang Hun je o jejich krátkou dobu. Bylo to opravdu jako v pekle – všech pa- pravosti přesvědčen: „Formát dokumentu odpovídá sedesát žen zvracelo a křičelo bolestí. Po dvaceti minu- verokorejským standardům, také kvalita papíru svědčí o tom, že pochází ze Severní Koreje. Navíc má oficiální tách byly všechny mrtvé.“ Vědomí, že k pokusům na lidech docházelo, tíží i bý- razítko úřadů, které se na těchto experimentech podívalého šéfa bezpečnosti v táboře 22, Kwon Hjuka. Jeho lejí. A to nemohou popřít. Také jsou zde uvedena jmésvědectví potvrzuje hrůzy, které líčila Sun Ok-li. On na obětí a okolnosti, popisující kde, jak a proč na nich sám mnohokrát přihlížel pokusům na lidech: „Sledo- pokusy probíhaly. Kromě toho jsem slyšel svědectví val jsem testování dusivého plynu na jedné celé rodi- dvaceti nebo třiceti lidí a všechna potvrzovala jeden ně – otec, matka a syn s dcerou. Rodiče sice zvraceli fakt – že biologické experimenty na lidech probíhají a umírali, ale do poslední chvíle se snažili své děti za- už mnoho let naprosto systematicky. Počet obětí těchto chránit dýcháním z úst do úst. Poprvé mi tehdy došlo, testů je značný, je to velmi rozšířená praxe.“ že i vězni jsou schopni mocných lidských citů. Tenkrát Zdroj: www.zpravodajstvi.ecn.cz (upraveno) jsem byl přesvědčen, že si takovou smrt naprosto za-



SEVERNÍ KOREA, JEDEN DEN ŽIVOTA OTÁZKY A ODPOVĚDI

1.

ideologie čučche vzrůstá jeho kult, který se vztahuJaká je historie korejského režimu? Režim KLDR je dnes z mnoha důvodů považován je i na jeho rodiče, prarodiče, první manželku a postuza nejtužší na světě, nejrepresivnější vůči vlastnímu pem času i na jeho nejstaršího syna Kim Čong-ila. Projevy Kim Il-songova kultu jsou v KLDR vidiobyvatelstvu a zároveň také nejvíce ohrožující světovou bezpečnost. V 17.–19. století byla země v izolaci. telné na každém kroku. Na ulicích stojí jeho obrovské Po jejím skončení v roce 1876 se sice reformní křídlo sochy, v každé domácnosti visí jeho obrazy, na jeho konfuciánské společnosti snažilo o modernizaci a za- počest se skládají písně, básně a revoluční opery, točí chování nezávislosti, nicméně po rusko-japonské vál- se filmy. Téměř všichni lidé nosí na klopě odznáčky ce (1904–1905) se Korea stala japonským protekto- s jeho podobiznou. Ve vyučování jsou každý den vyrátem (1905) a později, v roce 1910, byla Japonskem hrazeny dvě hodiny na studium jeho spisů a studentům a „vyvoleným“ je doporučováno, aby se těmto spianektována až do osvobození v roce 1945. Po ukončení války v Evropě začalo i osvobozová- sům věnovali ještě dvě hodiny v noci. S jeho osobou ní Koreje – SSSR ze severu a USA z jihu. Vojenskou jsou spojeny i příděly ošacení (jedenkrát ročně) či polinií se stala 38. rovnoběžka (přibližně dnešní hranice). ukázky na obiloviny. Jeho jméno je s přídomky vysloSSSR tuto linii dodržel, i když se vojska USA vylodila vováno například při zahájení a ukončení denního v Koreji téměř o měsíc později. S vojsky přišli na sever programu či při každém jídle. Porušení, třeba i dítězemě i sovětští poradci, kteří si jako svého člověka při- tem, je trestáno pracovním táborem. Od roku 1972, kdy se nechal zvolit prezidentem vezli Kim Il-songa, u nás známého jako Kim Ir-sen. Ten postupem času získával moc a zbavoval se nejpr- republiky, se Kim Il-song snažil o vznik první totave „třídních nepřátel“, pak emigrantů – zejména z řad litní dynastie na světě, tedy o nástup svého syna korejských dobrovolníků v Čínské lidově-osvobozenec- Kim Čong-ila, jemuž postupně předával civilní i vojenké armádě (ČLOA) – a během čistek po korejské válce ské funkce a připravoval ho tak na převzetí moci. To (1950–1953) i potencionálních odpůrců z řad svých bý- se nakonec po Kim Il-songově smrti v roce 1994 za podvalých spolubojovníků. Největší čistka proběhla v roce pory armádních složek podařilo. Přesto je Kim Il-song „stále s námi“ (nový pozdrav), nový „čučche“ kalendář 1956 a byla namířena proti kritikům kultu osobnosti. Režim na severu země vznikl původně pod sovět- se počítá od roku jeho narození a některé jeho funkce skou patronací. Dne 9. září 1948 byla KLDR – po odmít- (prezidentská) mu zůstaly „navěky“ a nebudou obsanutí všeobecných voleb pod záštitou OSN – vyhlášena zovány. Jedná se v podstatě o zbožštění. Kim Čong-il (nar. 1942) je rovněž obestřen tasamostatným státem a po odchodu vojsk USA i SSSR se zde rozpoutala se souhlasem Stalina i čínského vůd- jemstvím. Na veřejnosti se objevuje jen zřídka a ješce Mao Ce-tunga občanská válka. Ta problém rozdělení tě méně často mluví. Vystudoval leteckou školu země nevyřešila, ale potvrdila status quo – tedy dva v bývalé Německé demokratické republice a Kim Il-songovu univerzitu, posléze agitoval pro novou kultustáty na Korejském poloostrově. Utužení režimu nastalo po vypořádání se s „vnitř- ru a v roce 1980 byl díky otci na sjezdu strany prohláním nepřítelem“, posléze bylo posilněno i roztrž- šen jeho následníkem. O jeho osobě koluje řada fám kou se SSSR, ideologií čučche (soběstačnost, spoléhá- (že je epileptik a ve svých pěti letech utopil mladšího ní na vlastní síly) a příklonem k rozvojovým zemím. bratra) a polofám, podle kterých je poživačný, po celé V současné době (2004) jsou za korejské nepřátele zemi má síť vybraných dívek, které musejí mít určipovažovány USA, Japonsko a Korejská republika, té parametry (podmínkou je například výška 164 cm) za přátele naopak Čína, bývalý SSSR a rozvojové a které za „zásluhy“ posléze vdává za své přátele (na rozdíl od otce, který měl tyto dívky na krevní transzemě. fúze). Pokud mu nevyhoví, jsou ubity (jako například jedna známá herečka). Nemá žádné skrupule, ale je Kdo jsou hlavní postavy korejského režimu? Především to byl Kim Il-song (1912–1994), který je do- inteligentní. Pokud potřebuje ovlivnit světovou veřejdnes poněkud záhadnou postavou. Vystupoval jako nost, dokáže působit přirozeně a uvolněně. bývalý protijaponský partyzánský bojovník, ale spíše si přivlastnil cizí zásluhy a byl do Koreje dosazen Sověty (byl důstojníkem Rudé armády). Od nastolení

2.




3.

Jak se Severokorejcům žije? Obyvatelstvo KLDR je rozděleno na určité kasty. Podle toho také vypadá jejich život, bydlení, jídlo, zaměstnání a další. Rozdíly mezi životem ve městech a na venkově jsou obrovské – na vesnici nejsou poukázky a příděly, lidé si musejí pomoci sami. V nejlepších podmínkách žije z pochopitelných důvodů armáda, ale také vybraní jedinci (například výjimečně hezké či nadané děti, které jsou cvičeny na ukazování zahraničním návštěvám nebo pro teroristické akce). Ve společnosti existuje systém takzvaného pětidomí (podle čínského vzoru, ale jde o tradiční korejský pohled), podle kterého „hlava“ zodpovídá za činy ostatních „částí těla“. Tento systém funguje tak, že pokud se jedinec proviní, je potrestána rodina, případně i širší společenství. To je příčinou, proč jsou lidé stále ve střehu a vzájemně se hlídají. Naprosto běžná jsou i udání mezi příbuznými. Nedílnou součástí života v KLDR jsou pracovní tábory. O jejich existenci se ví už dlouho, ale otevřeně se o nich mluví (samozřejmě mimo KLDR) až od začátku devadesátých let, kdy vzrůstá počet lidí, kterým se ze Severní Koreje podařilo uprchnout. Mezinárodní společenství monitoruje přibližně 20 těchto táborů, ale některá území na severovýchodě jsou pro svět nepřístupná a lze očekávat, že právě tam je těchto táborů nejvíce. Podle „závažnosti“ trestných činů jsou lidé posíláni do různých „typů“ pracovních táborů. Například za ekonomický přečin se viník dostane do mírnějšího pracovního tábora, kam je s ním umístěna i jeho rodina. Vlastizrádci, což jsou lidé, kteří se provinili proti režimu (čímž je myšleno například i špatné připnutí odznáčku či neutřený obrázek vůdce), jsou umísťováni do likvidačních táborů. Nutno zmínit, že jsou lidé běžně trestáni i bez řádných soudů, a to i v případě trestu smrti. Nelze se divit, že z výše uvedených důvodů dochází často k rozvodům a k případům, kdy se rodiče zříkají svých dětí a naopak.

4.

Je znám počet vězňů a umučených či zabitých lidí v Severní Koreji? Vzhledem k politickému režimu, kvůli němuž je KLDR uzavřeným státem, nejsou žádné objektivní oficiální statistiky umučených či zabitých lidí k dispozici. Lze se ale domnívat, že se bude jednat o čísla

velmi vysoká. Odhady počtu vězňů se různí, pohybují se mezi 50 000–200 000 osob. Vzhledem k vysoké úmrtnosti je stanovení konkrétního čísla téměř nemožné.

5.

Má Severní Korea skutečně jaderné zbraně? Pokud ano, je reálné, že by je použila? Roku 1993 odstoupila KLDR od smlouvy o nešíření jaderných zbraní a v říjnu 2002 pak Pchjongjang prohlásil, že bude dále vyvíjet jadernou zbraň. Od ledna 2003 přesvědčuje svět, že ji má, což vyvrcholilo údajným pokusným odpálením jaderné bomby na podzim 2006. Situaci ještě stupňuje tvrzením, že tuto zbraň „použije ve vhodné době proti vhodnému cíli“. Může se jednat o vydírání, ale není možné brát tyto hrozby na lehkou váhu, také z toho důvodu, že by mohly v regionu severovýchodní Asie způsobit i spuštění japonského jaderného programu a obnovení jihokorejského. Otázka, zda KLDR jaderné zbraně má, je nezodpověditelná – určitě má dostatek plutonia, mluví se i o „nákupu“ sovětských jaderných vědců po rozpadu SSSR. Kromě spekulací o jaderných zbraních je ale jasné, že KLDR disponuje nebezpečným raketovým programem a je jedním z největších vývozců konvenčních zbraní na Střední východ.

6.

Existuje v zemi opozice nebo nějaké projevy odporu? Pokud se objeví nějaké prvky odporu, rozhodně se nedá mluvit o opozici. Jde spíš o individuální projevy zoufalství, které dopředu počítají s vězněním a následnou smrtí. Za vyjádření nesouhlasu lze určitě považovat také emigraci.

7.

Jezdí severokorejští studenti studovat za hranice? Pokud ano, jak snášejí „náraz“ reality? Ano, studenti jezdí studovat za hranice, předtím jsou ovšem podrobeni důkladným prověrkám. Tuto možnost samozřejmě dostanou jen politicky spolehliví jedinci. Ze zkušeností lze říct, že se po dobu studia drží v izolaci, stejně jako třeba severokorejské dělnice. Realitu kolem sebe vnímají jako součást propagandy, jako kamufláž. Jsou předem „připravováni“ na to, že plné výkladní skříně a životní úroveň jsou jen prostředek ideologického boje nepřítele. Nicméně po návratu ze studií jsou tak jako tak zařazeni do jakýchsi




izolačních táborů, kde jsou v případě pochybení nebo „nákazy“ „napraveni“.

8.

Často se mluví o hladomoru v KLDR. Jaké jsou jeho následky? Od poloviny osmdesátých let 20. století trpěla Severní Korea opakovaně nedostatkem potravin. Vláda nejprve snižovala příděly jídla, posléze se snažila (samozřejmě neúspěšně) řešit problémy prostřednictvím různých pochybných kampaní (například „Za dvě jídla denně“, „Chovej si svou krysu“). Od poloviny devadesátých let tak v KLDR dochází každoročně k hladomorům. Potravinová pomoc z celého světa je rozdělována mezi funkcionáře a armádu, k potřebným se většinou nedostane. Podle odhadů zemřel od roku 1994 do roku 2004 na následky hladomoru přibližně jeden milion lidí. Asi polovina obyvatel trpí v současné době podvýživou. Rodiče často řeší tuto bezvýchodnou situaci tím, že své děti doslova odhazují nebo vraždí. Časté jsou také potraty vivisekcí.

9.

Do jakých států nejčastěji lidé ze Severní Koreje utíkají? Nejčastěji míří do Mandžuska, kde je velká korejská menšina, nebo do Jižní Koreje. V Mandžusku jsou záchytné tábory pro uprchlíky, které zakládají a spravují mezinárodní nevládní organizace. Velmi zde pomáhají i japonští dobrovolníci. Korejská republika se přílivu uprchlíků ze severu brání. Představují pro ni ekonomickou zátěž a zároveň nebezpečí nasazení severokorejských špionů. Velmi obtížná je celá procedura vstupu do země i následná adaptace. Naprosto nepřátelská je k severokorejským uprchlíkům Čína. Mezi KLDR a ČLR existuje smlouva o navracení uprchlíků, která stimuluje Číňany k deportaci těchto lidí za odměnu nebo k jejich zneužívání (u žen častá prostituce).

10. Jaké vztahy panují mezi Severní a Jižní Koreou? Proč jsou jednání o sjednocení neúspěšná? Jižní Korea (oficiální název Korejská republika) má, stejně jako její severní soused, ministerstvo pro národní sjednocení, z něhož mají vycházet podněty pro případné sjednocení země, respektive strategie, kterou ovšem určuje prezident. Novou etapu v korejsko-korejských vztazích zahájil předešlý prezident Kim Tä-džung, který po nástupu do funkce vyhlásil takzvanou „sluneční politiku“, která se měla odlišovat od „politiky cukru a biče“ jeho předchůdců. Dosáhl

řady menších ústupků, ale za zlomový je považován summit z června roku 2000, kdy se sešel prezident Korejské republiky Kim Tä-džung a jeho severokorejský protějšek Kim Čong-il. Ovšem kromě faktu, že se setkali, a několika drobností (například setkání rozdělených rodin, výměn kulturních delegací a pokračování několika projektů financovaných Jihem, například dálnice a železnice z jihu na sever), se ve vztazích nic podstatného nezměnilo. Drobnostmi lze tyto události nazývat, protože setkání rozdělených rodin je určeno jen pro kamery a silnice i dálnice je možné kdykoliv uzavřít a používat separátně. Navíc jde o jednostranné cestování, jako tomu bylo v případě Diamantových hor, které byly otevřeny pro turistické výpravy z Jihu, ale KLDR z nich vystěhovala své obyvatele. Pro Severokorejce to znamená jen další okleštění území, ve kterém se budou pohybovat, a běžní Jihokorejci se na sever také nedostanou. Důvody, proč jednání neuspěla nebo se zdají neúspěšná, pramení z politiky, která nemíní sjednocení zcela vážně – jednotlivé kroky sice vypadají jako pokrok, ale nikdo z nejvyšších politických představitelů si vlastně nepřeje porušit status quo a spíše panují obavy z ekonomických následků případného sjednocení (to se potvrzuje i v malé ochotě přijímat uprchlíky ze Severu).

11. Jaké byly postoje naší republiky ke KLDR před listopadem 1989 a jaké jsou nyní (2006)? Vztahy Československa (ČSSR) k Severní a Jižní Koreji byly od počátku ovlivněny faktem, že jsme patřili k takzvanému socialistickému bloku a řídili jsme se politikou Moskvy. Proto jsme od počátku uznali pouze KLDR a během korejské války také Sever podporovali. Po válce jsme se stali jedním ze čtyř států takzvané Dozorčí komise neutrálních států (kromě nás ještě Polsko, Švýcarsko a Švédsko), které měly operovat v demilitarizované zóně, ale které se po roce 1954 stáhly na sever (my a Polsko) nebo na jih (Švýcarsko a Švédsko). Poté, co Československá republika navázala diplomatické styky s Korejskou republikou (1991), byla komise vypovězena ze země. Přestože naše styky s KLDR ochladly, nebyly nikdy přerušeny úplně a v roce 2005 bylo znovuotevřeno naše velvyslanectví v Pchjongjangu. To ovšem souvisí především s tím, že byla ČR v roce 2004 oběma stranami požádána, aby se stala jakýmsi zprostředkovatelem při jejich jednáních.




12. Jaké jsou možnosti dalšího vývoje? Všechny prognózy vývoje v KLDR jsou závislé na mnoha variabilních jevech, ale konstantou jsou stabilita uvnitř KLDR a jednání mezinárodního společenství. Lze říci, že pokud bude Severní Korea v izolaci, pak bude přímo úměrně agresivní, což znamená i aktivizaci jaderného programu či verbální a jiné výhrůžky. Nelze vyloučit ani další korejskou občanskou válku, přestože situace není tak vážná jako před 50 lety. Rovněž připadá v úvahu, že kdyby projevila Jižní Korea slabost, anektuje ji KLDR ve jménu takzvaného sjednocení. Poslední možnou a často diskutovanou alternativou je rozpad režimu zevnitř, ale ten se podle všeho zatím zdá velmi stabilní a daleko pevnější než po nástupu Kim Čong-ila v roce 1994. Opozice v podstatě neexistuje, armáda je pod kontrolou a vůdce nemá evidentně potíže zvládat menší problémy s těmi, kteří s ním nesouhlasí. Podle všeho se nynější stav zakonzervoval a odborníci neočekávají v nejbližším období žádné radikální změny.

Odpovědi na otázky vypracovala: Miriam Löwensteinová, Univerzita Karlova v Praze Odkazy a kontakty: Internetové portály: www.infoservis.net www.clovekvtisni.cz Doporučená literatura: Catchpole, B.: Korejská válka 1950–53. BB Art, Praha 2003. Chinnery, P. D.: Korejské krutosti. Zapomenuté válečné zločiny v Koreji (1950–1953). BB Art, Praha 2003. Kang, Cchol-hwan: Pchjongjangská akvária. FRA, Praha 2004. Dvorchak, R. J.: Korejská válka 1950–1953. Dějiny konfliktu očima korespondentů. JOTA, Brno 1996. Eckert, C. J. a kol.: Dějiny Koreje. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2001. Janoą, J.: Dokonale utajená Korea. Libri, Praha 1997. Kol. autorů: Korea. Data a fakta. Nakladatelství Jan, Praha 1997.


SOUČASNÉ NEDEMOKRATICKÉ REŽIMY JEDEN SVĚT NA ŠKOLÁCH RADY A DOPORUČENÍ PRO PRÁCI S DOKUMENTÁRNÍM FILMEM

RADY A DOPORUČENÍ PRO PRÁCI S DOKUMENTÁRNÍM FILMEM 1. Zhlédnout film před projekcí Je dobré film vidět před plánovanou projekcí – pak je možné vybrat dokument tak, aby svou náplní, rozsahem i náročností odpovídal naladění a možnostem třídy. Nestačí si jen přečíst synopsi; téma filmu je někdy zpracováno náročnou formou, jindy je pro některé skupiny studentů neúnosná délka snímku nebo nevhodná forma sdělení. 2. Nezačínat kontroverzními tématy Zkušenosti ukazují, že není vhodné začínat práci s dokumentárními filmy projekcí snímků zabývajících se kontroverzními tématy. Na diskusi o nich je dobré být připraven a mít už značné zkušenosti; to platí jak pro pedagoga, tak pro studenty. 3. Přítomnost lektora Na besedu o složitějších tématech je vhodné – pokud je to možné – přizvat lektora. Nejlepší zkušenosti jsou s lidmi z praxe (terénní pracovníci, členové občanských sdružení, přímí účastníci akcí nebo aktéři jevů, o kterých film pojednává). Finanční náklady spojené s pozváním lektora je možné řešit s podporou vedení školy, sponzorů apod. 4. Přítomnost asistenta Pokud jsou aktivity, které pro studenty chystáme, organizačně náročné, vyplatí se využít ve třídě pomoc asistenta. Tím může být někdo z kolegů, ale také některý z ochotných rodičů. 5. Pozor na očekávání Je dobré mít na paměti, že především zpočátku nemusí výsledek projekce odpovídat našim očekáváním. Důvodů může být několik: výběr nevhodného filmu, neochota nebo neschopnost studentů diskutovat, celkově špatné naladění, nedostatek zkušeností atd. Ale i zdánlivě odmítavé projevy žáků (agresivní výkřiky, znevažování situace apod.) jsou odpovědí a aktivitou, kterých lze využít pro další práci a citlivě usměrnit. Nenechte se odradit. 6. Příprava techniky před projekcí Doporučujeme nepodcenit přípravu projekce – jak po stránce technické (výběr učebny, bezchybný chod techniky, zatemnění atd.), tak po stránce pedagogické (dostatek znalostí o problematice, využití interaktivních metod, osobní vklad pedagoga apod.). 7. Cíl projekce Cílem projekce by nemělo být pouze získání nových faktů a rozšíření znalostí, ale spíš pochopení souvislostí a přehodnocení některých postojů. Dokument nenabízí hotové recepty, spíš odkrývá další možné úhly pohledu na složitou problematiku. Je dobré představit si konečný výsledek pracovního bloku a stanovit, čeho chceme dosáhnout. Důležité je domluvit se s žáky a přesně pojmenovat, co od nich očekáváme. I malé cíle jsou velmi významné. 8. Lze využít jen část filmu Z časových důvodů, respektive vzhledem k omezení délkou vyučovací hodiny, je možné využít jen některé části filmu tak, abychom mohli dál pracovat s tématem, které snímek nabízí. Téma filmu může být příliš těžké, a tak [ 28 ] Jeden svět na školách

SOUČASNÉ NEDEMOKRATICKÉ REŽIMY JEDEN SVĚT NA ŠKOLÁCH RADY A DOPORUČENÍ PRO PRÁCI S DOKUMENTÁRNÍM FILMEM

ukončení v pravý čas, komentář situace nebo vložení vhodné aktivity mohou výrazně přispět ke vstřícné reakci ze strany studentů. Celý dokument je pak možné zhlédnout v rámci dobrovolných odpoledních projekcí. 9. Reflexe Velmi důležitou součástí práce s dokumentárním filmem je reflexe. Dokument zachycuje fakta, emoce a často ukazuje drsnou realitu. Studenti všechny tyto momenty vnímají a silně prožívají. Reflexe jim umožňuje bezprostředně po projekci reagovat, vyjádřit se a uvolnit napětí. Existuje mnoho způsobů a technik, kterými je možné reflexi provést (volné psaní, pětilístek, rýmování, vyjádření pocitu zvukem či pohybem, vytvoření mandaly aj.). Při volbě techniky je dobré zvážit její vhodnost pro danou třídu nebo skupinu žáků. 10. Práce s mapou Při každé projekci filmu, který se neodehrává v ČR, je vhodné pracovat se slepou mapou, na kterou si studenti zakreslí zemi, k níž se děj filmu vztahuje. 11. Nenutit všechny dělat všechno Není vhodné studenty do hraní aktivit nutit. Může se stát, že některá z aktivit bude některým žákům nepříjemná. Pak je dobré „obsadit“ tyto žáky do rolí pozorovatelů, kteří sledují počínání zbytku třídy a mohou pak k průběhu činnosti poskytnout důležitou zpětnou vazbu. 12. Filmové kluby Promítání dokumentárních filmů lze využít nejen v běžné výuce, ale je také možné zakládat školní filmové kluby, pořádat víkendové akce zaměřené na konkrétní téma, spolupracovat s jinými školami… Možností je celá řada. 13. Osobnost pedagoga Klíčem k úspěchu je osobnost pedagoga. Je třeba, aby šlo o člověka s přirozenou autoritou, schopného na sobě pracovat jak profesně, tak osobnostně, empatického, vyzývajícího svým osobním příkladem k odmítání rasistických, xenofobních a šovinistických postojů. Mělo by jít o osobnost schopnou se žáky diskutovat, respektovat jejich postoje a nemoralizovat. A to jste právě vy. 14. Pojďme společně hledat, jak to jde, a ne, jak to nejde.


Současné nedemokratické režimy

Recommend Documents