S K A L N Í H R O B K Y V E S TA R É Ř Í Š I Petra Vlčková
Tajemno, jeû obklopovalo smrt a moûnou posmrtnou existenci, vûdy poutalo pozornost lidstva. Tento z·jem vy˙stil ve vznik öirokÈ ök·ly n·boûensk˝ch p¯edstav, kterÈ tyto jevy osvÏtlovaly a vykl·daly. PodobnÏ jako jinÈ n·rody i starovÏcÌ EgypùanÈ shledali myölenku o pomÌjivosti pozemskÈho ûivota a nevyhnutelnosti smrti pouze obtÌûnÏ p¯ijatelnou. Toto dilema vy¯eöili nahlÌûenÌm smrti jako p¯echodu, pomyslnÈ Ñbr·nyì, z jednÈ formy existence ËlovÏka do dalöÌ. SkuteËn˝ lidsk˝ ûivot se odehr·val v˝hradnÏ na zemi a byl ËasovÏ omezen˝ okamûiky zrozenÌ a smrti. Posmrtn˝ ûivot byl naopak celistvÏjöÌ, a aËkoli cesta k jeho dosaûenÌ byla pln· nejistot a nebezpeËÌ, pro ty, kte¯Ì se na nÏj p¯ipravili a ˙spÏönÏ proöli zkouökami, trval vÏËnÏ.1 Jednou z podmÌnek, jeû musely b˝t splnÏny pro dosaûenÌ posmrtnÈho ûivota, byla i stavba hrobky, skuteËnÈho Ñdomu ûivota pro vÏËnostì. StavebnÌ podoba nekr·lovsk˝ch hrobek samoz¯ejmÏ prodÏlala ve staroegyptskÈm obdobÌ mnoho promÏn. Dva z·kladnÌ typy nekr·lovsk˝ch hrobek v tomto obdobÌ tvo¯ily mastaby a skalnÌ hrobky. Nezn·me vöak mechanismy, podle kter˝ch se ¯Ìdil v˝bÏr stavebnÌ podoby budoucÌ hrobky. Nelze rovnÏû konstatovat, ûe by urËit˝ typ hrobek byl preferov·n pouze ˙zce vymezenou soci·lnÌ skupinou obyvatelstva. ObecnÏ lze ¯Ìci, ûe tÈmϯ vöechny staroegyptskÈ hrobky byly skalnÌmi hrobkami v p˘vodnÌm smyslu tohoto slova, neboù jejich poh¯ebnÌ mÌsta byla vytes·na do rostlÈ sk·ly. V egyptologii je vöak termÌn skalnÌ hrobka pouûÌv·n pro pops·nÌ konkrÈtnÌho a specifickÈho typu hrobek. TermÌn skalnÌ hrobka tak popisuje poh¯ebnÌ mÌsto, jehoû kultovnÌ kaple byla cel· nebo pouze z Ë·sti vytes·na do rostlÈ sk·ly. Tento stavebnÌ detail odliöuje skalnÌ hrobky od mastab, u nichû byla kaple zabudov·na do nadzemnÌ Ë·sti hrobky. SkalnÌ hrobky sest·valy z obÏtnÌ kaple a poh¯ebnÌho mÌsta, jako tomu bylo u vöech staroegyptsk˝ch hrobek, ale tyto z·kladnÌ elementy byly spojeny zp˘sobem, kter˝ se velmi liöil od uspo¯·d·nÌ prostor v mastab·ch. P¯edstavÌme-li si ide·lnÌ podobu skalnÌ hrobky, pak v pr˘ËelÌ byla sk·la hladce otes·na a nad vchodem a po jeho stran·ch byly naps·ny jmÈna a tituly vlastnÌka hrobky. Kr·tkou vstupnÌ pas·ûÌ n·vötÏvnÌk vstoupil do vnit¯nÌch prostor hrobky, kterÈ sest·valy z jednoduchÈ kaple Ëi z nÏkolika vz·jemnÏ propojen˝ch mÌstnostÌ. V z·vislosti na v˝znamu a majetku majitele byly stÏny mÌstnostÌ zdobeny kolorovan˝mi reliÈfy Ëi v·zan˝mi sochami. Hrobka mohla b˝t 187
SKALNÍ HROBKY
vybavena i serdabem ñ nep¯Ìstupnou mÌstnostÌ spojenou s kaplÌ pouze mal˝mi pr˘zory, kam byly umisùov·ny sochy majitele. V z·padnÌ stÏnÏ kaple pak byly vsazeny nepravÈ dve¯e, jeû p¯edstavovaly hlavnÌ mÌsto uctÌv·nÌ kultu zem¯elÈho. V podlaze p¯ed nimi ˙stila öachta Ëi sestupn˝ koridor, kter˝ vedl do poh¯ebnÌ komory. V jednÈ hrobce se mohlo nach·zet vÌce öachet, v nichû byli poh¯beni ËlenovÈ rodiny. Jako p¯Ìklad takovÈho ide·lnÌho uspo¯·d·nÌ m˘ûe slouûit skalnÌ hrobka kr·lovny Meresanch III. (obr. 1). Skupina skalnÌch hrobek byla vnit¯nÏ velmi heterogennÌ a v˝sledn· stavebnÌ podoba byla odvisl· od mnoha faktor˘ a vliv˘. Tato skuteËnost ËinÌ jejich klasifikaci tÈmϯ nemoûnou. DomnÌv·me se, ûe vznik skalnÌch hrobek na memfidsk˝ch nekropolÌch
Obr. 1 P˘dorys skalnÌ hrobky kr·lovny Meresanch III. v GÌze, podle Simpsona, W.K., The mastaba of Mersyankh III. Boston 1974, pl. l.
188
SKALNÍ HROBKY
a jejich rozö̯enÌ je jednÌm z v˝sledk˘ celkovÈ zmÏny p¯Ìstupu star˝ch Egypùan˘ k posmrtnÈ existenci a jejÌmu zajiötÏnÌ, k nÌû doölo na p¯elomu t¯etÌ a ËtvrtÈ dynastie, tj. na samÈm poË·tku StarÈ ¯Ìöe (kolem 2700 p¯. n. l.)2. Tento typ nekr·lovsk˝ch hrobek by tak byl spojen s trendem ekonomizace a zefektivnÏnÌ staveb hrobek a prov·dÏnÌ z·duönÌch kult˘, jehoû jednÌm z projev˘ byl i vznik a uspo¯·d·nÌ nekr·lovskÈho poh¯ebiötÏ v GÌze. Nelze se vöak domnÌvat, ûe by skalnÌ hrobky tvo¯ily dalöÌ v˝vojovou f·zi mastab. PotÈ, co se etablovaly jako druh˝ z·kladnÌ typ nekr·lovskÈ z·duönÌ architektury obdobÌ StarÈ ¯Ìöe, rozö̯ily se po celÈm ˙zemÌ Egypta a na mnoha poh¯ebiötÌch byly oba typy pouûÌv·ny souËasnÏ. Na ˙zemÌ Egypta existujÌ dvÏ z·kladnÌ skupiny skalnÌch hrobek. Jsou odliöenÈ geografick˝m rozmÌstÏnÌm, dobou svÈho vzniku i pouûit˝mi architektonick˝mi a v˝zdobn˝mi detaily. PrvnÌ se nach·zÌ na z·padnÌm b¯ehu Nilu v okolÌ hlavnÌho mÏsta StarÈ ¯Ìöe Memfidy, kde se skalnÌ hrobky vyskytujÌ tÈmϯ na vöech poh¯ebiötÌch. JednotlivÈ nekropole tvo¯Ì souvisl˝ p·s poËÌnajÌcÌ na severu Ab˙ Raw·öem a konËÌcÌ na jihu MÈd˙mem. Znalost stavebnÌ podoby skalnÌch hrobek vöak je do znaËnÈ mÌry ovlivÚov·na stupnÏm archeologickÈho pozn·nÌ jednotliv˝ch nekropolÌ. Druhou skupinu lze oznaËit za hornoegyptsk˝ okruh. MasovÈ rozö̯enÌ skalnÌch hrobek tu je podmÌnÏno geografick˝mi podmÌnkami panujÌcÌmi v ˙dolÌ Nilu. Nutnost vyuûÌt veökerou dostupnou p˘du pro zemÏdÏlskÈ ˙Ëely a relativnÌ blÌzkost strm˝ch b¯eh˘ nilskÈho ˙dolÌ vy˙stila ve stavbu p¯ev·ûnÏ skalnÌch hrobek. Stavba skalních hrobek V nÏkolika pÌsemn˝ch pramenech m·me zachov·ny doklady o okolnostech vzniku skalnÌch hrobek. Postavit si hrobku byla jedna z podmÌnek, kterÈ musel starovÏk˝ Egypùan splnit, aby dos·hl vÏËnÈho posmrtnÈho ûivota. Obvykle si stavbu hrobky, aù jiû mastaby nebo skalnÌ hrobky, za¯izoval jejÌ vlastnÌk. PanovnÌk jako projev ocenÏnÌ daroval pouze urËitÈ stavebnÌ a v˝zdobnÈ elementy, jako nap¯. sarkof·g z kvalitnÌho v·pence, sochu Ëi z·rubnÏ dve¯Ì vyrobenÈ z tvrd˝ch druh˘ kamene, na jejichû tÏûbu mÏl monopol. Pouze nÏkolika hodnost·¯˘m byla panovnÌkem darov·na hrobka cel·, coû svÏdËÌ o jejich vlivu a p¯·telsk˝ch vztazÌch. Tato skuteËnost potÈ byla v˝slovnÏ zmiÚov·na v autobiografick˝ch n·pisech. Tak nap¯. tajemnÌk rannÌho domu Debeheni, jehoû skalnÌ hrobka se nach·zÌ v GÌze, ¯Ìk·: ÑCo se t˝k· tÈto hrobky, byl to kr·l HornÌho a DolnÌho Egypta Menkaure, nechù ûije, je Ëil a prospÌv·, kdo mi daroval jejÌ mÌsto. Stalo se tak p¯i jeho cestÏ k pyramidÏ... Jeho veliËenstvo vyËlenilo 50 ¯emeslnÌk˘, aby na nÌ kaûd˝ den pracovalo ... Jeho veliËenstvo na¯Ìdilo vyËistit mÌsto od sutÏ a postavit hrobku, ... (a) p¯ivÈst k·men z Tury pro obloûenÌ kaple. SpoleËnÏ s neprav˝mi dve¯mi a (druh˝mi) dve¯mi pro tuto hrobku, vyroben˝mi spr·vcem muûstva, dvÏmi vrchnÌmi dohlÌûiteli 189
SKALNÍ HROBKY
¯emeslnÌk˘, kr·lovsk˝m tesa¯em a kamenÌkem, mi p¯inesli sochu, jeû vypadala zcela jako ûiv·...ì Jiû zmÌnÏn˝ Debeheni n·m rovnÏû poskytuje i popis rozmÏr˘ svÈ hrobky: ÑKr·lovsk˝ v˝nos, kter˝ byl uËinÏn pro spr·vce kamenÌk˘ ..., o stavbÏ hrobky dlouhÈ 100 lokt˘, öirokÈ 50 lokt˘ a ... lokt˘ vysokÈ... NÏkdy se st·valo, ûe kamenÌci öpatnÏ odhadli kvalitu skalnÌho podloûÌ, do nÏhoû hrobku hloubili. PodloûnÌ v·penec mohl b˝t tak nekvalitnÌ, ûe nebylo moûnÈ do nÏj vysekat mÌstnosti, nosnÈ pil̯e a v˝zdobu, neboù se drobil. V tomto p¯ÌpadÏ ponech·vali hrobku nedostavÏnou a p¯Ìsluön˝ hodnost·¯ si nechal vybudovat novou na jinÈm mÌstÏ. Skupina takov˝ch nedokonËen˝ch hrobek je vyhloubena p¯edevöÌm do skalnÌ stÏny z·padnÏ od paty Rachefovy pyramidy. Výzdoba P¯i v˝zdobÏ skalnÌch hrobek byly pouûÌv·ny urËitÈ postupy, jeû nebyly v takovÈ m̯e typickÈ pro mastaby. P¯edevöÌm se jedn· o v·zanÈ sochy, kterÈ ve skalnÌch hrobk·ch naöly svÈ p¯ednostnÌ uplatnÏnÌ. Tato skupina soch, oznaËovan˝ch jako v·zanÈ, zn·zorÚuje lidskou postavu jakoby vystupujÌcÌ ze skalnÌ stÏny, ze kterÈ byla vytes·na a s nÌû je st·le pevnÏ spojena zadnÌ Ë·stÌ tÏla. NejËastÏjöÌm typem zobrazenÌ je jednotliv·, vzp¯ÌmenÏ stojÌcÌ muûsk· postava, Ëasto vytes·na v samostatnÈ nice (Irukaptah). Niky se sochami byly vytes·ny buÔ do stÏn kaplÌ Ëi pil̯˘, jeû architektonicky Ëlenily vnit¯nÌ prostory skalnÌch hrobek. Vedle tohoto typu se ale rovnÏû vyskytujÌ jak p·rovÈ sochy, tak mnohon·sobnÈ zobrazenÌ majitele hrobky uvnit¯ jednÈ niky (Debeheni, Meresanch III. ñ obr. 2). V˝znam mnohon·sobn˝ch zobrazenÌ nenÌ dosud jednoznaËnÏ objasnÏn. Jejich poËet byl pravdÏpodobnÏ stejnÏ promÏnliv˝ jako poËet volnÏ stojÌcÌch soch v soudob˝ch mastab·ch. Zar·ûejÌcÌ je i skuteËnost, ûe mnoho velk˝ch skalnÌch hrobek neobsahuje û·dnou v·zanou sochu, zatÌmco v hrobk·ch pomÏrnÏ skrovn˝ch rozmÏr˘ jich bylo nalezeno velkÈ mnoûstvÌ. Pr˘mÏrn˝ poËet v·zan˝ch soch, pokud jimi byla hrobka vybavena, je kolem 6. Avöak nejvÏtöÌ dosud nalezen˝ poËet soch v jednÈ hrobce je 29. Nechal si ji vytesat Kaherptah a nach·zÌ se na V˝chodnÌm poh¯ebiöti v GÌze. UmÏleckÈ provedenÌ v·zan˝ch soch vykazuje urËitÈ spoleËnÈ znaky. StojÌcÌ sochy zaujÌmajÌ strnul˝, tÈmϯ aû nep¯irozen˝ postoj. ObliËeje jim lemuje paruka kryjÌcÌ uöi, jeû spad· tÈmϯ na ramena, kter· jsou velmi öirok·. Naopak jejich hrudnÌk je p¯Ìliö ˙zk˝. RovnÏû modelace sval˘ je potlaËena ñ postavy tak budÌ ploch˝ dojem a nemajÌ naznaËeny û·dnÈ podrobnosti. Dojem ûivosti jim tak prop˘jËuje pouze v˝razn· polychromie. KromÏ v·zan˝ch soch byly stÏny skalnÌch hrobek samoz¯ejmÏ zdobeny i reliÈfy, jejichû v˝zdobn˝ program se neliöil od soudob˝ch mastab. 190
SKALNÍ HROBKY
Obr. 3
191
SKALNÍ HROBKY
VyskytujÌ se bÏûn· tÈmata, jako nap¯. pr˘vod nosiˢ poh¯ebnÌ v˝bavy, jejÌ v˝roba, plavba po Nilu do Abydu a S·jÌ Ëi scÈny dokreslujÌcÌ pr˘bÏh zemÏdÏlskÈho roku. Skalní hrobky na memfidských pohřebištích Jak jiû bylo uvedeno v˝öe, skalnÌ hrobky se nach·zejÌ na vöech nekropolÌch leûÌcÌch na z·padnÌm b¯ehu Nilu v oblasti b˝valÈ staroegyptskÈ metropole Memfidy. Na jednotliv˝ch poh¯ebiötÌch byly up¯ednostÚov·ny urËitÈ stavebnÌ elementy, jeû byly pomÌjeny jinde. NejstaröÌ zn·mÈ skalnÌ hrobky byly vytes·ny v GÌze do teras kamenolomu, kter˝ byl vyuûÌv·n p¯i stavb·ch Rachefovy a Menkaureovy pyramidy. PrvnÌ skalnÌ hrobky lze datovat do obdobÌ vl·dy Menkaurea a byli do nich poh¯beni p¯ÌsluönÌci Rachefovy rodiny. Tato skupina hrobek se nach·zÌ bezprost¯ednÏ p¯i RachefovÏ vzestupnÈ cestÏ. Mezi vlastnÌky tÏchto skalnÌch hrobek pat¯Ì Menkaureovy ûeny ñ kr·lovny Persenet a Chamerernebty I. a jejich synovÈ ñ princovÈ Nebemachet a Nikaure. StavitelÈ tak vyuûili prostor, kter˝ vznikl l·m·nÌm kamene pro stavbu dvou jiû zmÌnÏn˝ch pyramid. Podle nÏkter˝ch egyptolog˘ vöak leûÌ poË·tky skalnÌch hrobek v severnÌ Ë·sti poh¯ebiötÏ v Sakk·¯e, v ˙tesech poblÌû starovÏkÈho Anubeionu. NejstaröÌ hrobky zde mÏly vyuûÌt p¯ÌrodnÌch puklin ve skal·ch, kterÈ byly teprve sekund·rnÏ upraveny ËlovÏkem. Bohuûel zmÌnÏnÈ hrobky jsou velmi poniËenÈ a nebyly v nich nalezeny dostateËnÏ chronologicky pr˘kaznÈ n·lezy. StavebnÌ podoba kaple byla ovlivnÏna mnoha faktory; p¯esto je t¯eba konstatovat, ûe ve skalnÌch hrobk·ch na memfidsk˝ch nekropolÌch nebyly pouûÌv·ny û·dnÈ specifickÈ typy kaplÌ, jeû by byly pouûÌv·ny v˝hradnÏ pro tento typ nekr·lovsk˝ch hrobek. Zd· se, ûe skalnÌ hrobky v GÌze byly projektov·ny tak, aby vyhovovaly jak kvalitÏ skalnÌho podloûÌ, tak moûnostem a p¯·nÌm jejich vlastnÌk˘. Proto se nevyskytujÌ dvÏ hrobky, jeû by byly totoûnÈ. Gíza V GÌze se nach·zÌ nejvÏtöÌ poËet skalnÌch hrobek v memfidskÈ oblasti. Dosud nebyly souhrnnÏ zpracov·ny a vzhledem ke st·le probÌhajÌcÌmu archeologickÈmu zkoum·nÌ gÌzskÈ nekropole nebylo moûnÈ p¯esnÏji stanovit ani poËet skalnÌch hrobek, jeû zde byly doposud objeveny. SkalnÌ hrobky byly v GÌze stavÏny od druhÈ poloviny 4. dynastie po konec StarÈ ¯Ìöe. Jejich v˝skyt se soust¯eÔuje do nÏkolika poËetnÏ v˝znamn˝ch skupin (obr. 3). GÌzskÈ skalnÌ hrobky pat¯Ì sv˝mi p˘dorysy k nejrozvinutÏjöÌm v r·mci memfidsk˝ch poh¯ebiöù. Obvykle majÌ nÏkolik mÌstnostÌ, jeû jsou oddÏleny z·stÏnami zdoben˝mi reliÈfy Ëi ¯adou pil̯˘. Mezi nejv˝znamnÏjöÌ hrobky na gÌzskÈ nekropoli bezesporu pat¯Ì skalnÌ hrobka Debeheniho, jeû se nach·zÌ jihov˝chodnÏ od Rachefova 192
SKALNÍ HROBKY
pyramidovÈho chr·mu v tzv. Centr·lnÌm poli a je p¯Ìstupn· n·vötÏvnÌk˘m (obr. 4). Nejenûe se jedn· o nejvÏtöÌ skalnÌ hrobku v GÌze, ale spoleËnÏ s hrobkou kr·lovny Meresanch III. p¯edstavuje vrchol pouûitÌ v·zan˝ch soch p¯i v˝zdobÏ skalnÌch hrobek. Hrobka je datov·na do obdobÌ po polovinÏ 5. dynastie a jejÌ v˝zdoba byla velmi poniËena venkovany, kte¯Ì v hrobce uctÌvali mÌstnÌho svÏtce Sidi Hamida es-Semmana, kter˝ v nÌ p¯eb˝val. Hrobka je zn·ma sv˝mi reliÈfy, kterÈ se vztahujÌ k z·vÏreËn˝m f·zÌm poh¯ebnÌho ritu·lu a n·pisem, kter˝ zmiÚuje n·vötÏvu panovnÌka Menkaurea na staveniöti v GÌze, p¯i kterÈ rozhodl o stavbÏ Debeheniho hrobky. Na reliÈfu je zachycena scÈna vztahujÌcÌ se k ukonËenÌ poh¯ebnÌch ritu·l˘, kdy byla socha zem¯elÈho vytaûena na st¯echu hrobky a zde byla vykon·na obÏù. Ve v˝chodnÌ stÏnÏ jednÈ z mÌstnostÌ v hrobce se nach·zÌ 13 v·zan˝ch soch vytesan˝ch do jednÈ spoleËnÈ niky, jeû se od sebe liöÌ pouûit˝m typem odÏvu. Sakkára Na sakk·rskÈ nekropoli se, podle souËasnÈho stavu pozn·nÌ, skalnÌ hrobky vyskytujÌ pouze ojedinÏle. S postupn˝m prohloubenÌm pozn·nÌ archeologickÈho bohatstvÌ se vöak tento obraz dozajista zmÏnÌ. Specifick˝m znakem sakk·rsk˝ch hrobek je menöÌ podlouhl˝ otev¯en˝ dv˘r Ë·steËnÏ vysekan˝ do sk·ly, v jehoû stÏnÏ se otevÌral vchod do vlastnÌ kaple. Dv˘r mohl slouûit jako shromaûdiötÏ p¯Ìbuzn˝ch p¯i vzpomÌnkov˝ch ritu·lech. DalöÌm znakem jsou pomÏrnÏ malÈ rozmÏry hrobek a pouûit˝ typ kaplÌ, jeû jsou oznaËov·ny jako koridorovÈ. Rostl· sk·la v Sakk·¯e nedosahuje pot¯ebnÈ kvality a tvrdosti a proto byly stÏny kaplÌ i v·zanÈ sochy potaûeny tenkou vrstvou omÌtky, do nÌû byly provedeny koneËnÈ detaily reliÈfnÌ v˝zdoby i polychromie v·zan˝ch soch. MenöÌ skupinka 11 skalnÌch hrobek se nach·zÌ poblÌû vzestupnÈ cesty pat¯ÌcÌ k pyramidovÈmu komplexu panovnÌka Venise. Mezi nimi je dominantnÌ skalnÌ hrobka knÏze Irukaptaha, p¯edstavenÈho ¯eznÌk˘ (obr. 5). Tato hrobka, pomÏrnÏ skromn˝ch rozmÏr˘ (koridorov· kaple mÏ¯Ì 13,5 x 2,5 m), se pyönÌ 19 v·zan˝mi sochami v r˘znÈm stupni dokonËenÌ, jejichû polychromie, aË poniËen·, dodnes udivuje ûivostÌ barev. Na v˝chodnÌ stÏnÏ (obr. 6) se nach·zÌ 7 dokonËen˝ch, tÈmϯ identick˝ch soch, jeû zpodobÚujÌ Irukaptaha. Na pil̯Ìch oddÏlujÌcÌch jednotlivÈ niky jsou vytes·ny nejd˘leûitÏjöÌ tituly a jmÈno vlastnÌka. Tato hrobka n·m mimo to poskytuje informace o procesu vzniku v·zan˝ch soch. Nejprve byla na sk·lu schematicky naËrtnuta postava a nika. O jist˝ch nejasnostech v rozvrûenÌ jednotliv˝ch soch svÏdËÌ i trojn·sobnÈ opravy provedenÈ Ëervenou a Ëernou barvou. PotÈ byly postavy a niky hrubÏ vytes·ny do rostlÈ sk·ly, postavy byly ohlazeny a pokryty vrstvou omÌtky, jeû vy-hladila nerovnosti sk·ly. Pokud bylo zapot¯ebÌ zd˘raznit detaily, byly p¯id·ny dalöÌ vrstvy. Celek byl nakonec opÏt vyhlazen a pokryt polychromiÌ. 193
SKALNÍ HROBKY Obr. 4 P˘dorys skalnÌ hrobky Debeheniho v GÌze, podle Hassan, S., Excavations at Giza IV. Cairo 1943, fig. 120.
Abúsír Doposud nem·me v Ab˙sÌru p¯Ìtomnost skalnÌch hrobek archeologicky jednoznaËnÏ prok·zanou, p¯esto lze jejich existenci p¯edpokl·dat. BÏhem odkr˝v·nÌ poh¯ebnÌho komplexu soudce Kara a jeho syna Intiho byly p¯i vybÌr·nÌ jednÈ z öachet objeveny v·pencovÈ bloky s v·zan˝mi sochami knÏze Pepi-Meriheriöefa, jehoû kr·snÈ jmÈno bylo Meri (obr. 7). Byly nalezeny dohromady 3 bloky, do nichû bylo vytes·no 5 nik s v·zan˝mi sochami. Na pil̯i, kter˝ dÏlÌ jednotlivÈ niky, je vytes·no jmÈno Pepi-Meriheriöefa a jeho tituly. V·zanÈ sochy jsou doplnÏny fragmentem z ide·lnÌ autobiografie majitele. Na z·kladÏ nejbliûöÌch paralel
Obr. 5 P˘dorys skalnÌ hrobky Irukaptaha v Sakk·¯e (de Rachewitz, B., The Rock tomb of Irw-k3-pth. Leiden 1960, pl. 1)
194
SKALNÍ HROBKY
ze Sakk·ry lze p¯edpokl·dat, ûe bloky poch·zÌ ze stÏn hrobky, jeû sv˝m v˝zdobn˝m programem imitovala soudobÈ skalnÌ hrobky. D˘vodem, proË nebyly postavy Pepi-Meriheriöefa vytes·ny do rostlÈ sk·ly, m˘ûe b˝t velmi öpatn· kvalita podloûnÌ sk·ly v Ab˙sÌru. Toto uspo¯·d·nÌ nem· v dosud publikovan˝ch hrobk·ch obdobu. Avöak vlastnÌ hrobka Pepi-Meriheriöefa dosud Ëek· skryta pod pÌskem Z·padnÌ pouötÏ. Hornoegyptský okruh skalních hrobek Maxim·lnÌho vyuûitÌ se skalnÌ hrobky doËkaly v oblasti HornÌho Egypta, v provinciÌch. Tento typ hrobek dokonale vyhovoval geografick˝m podmÌnk·m v ˙dolÌ Nilu. StrmÈ ˙boËÌ skal lemujÌcÌ tok Nilu a jeho ˙rodn˝ p·s zemÏdÏlskÈ p˘dy poskytoval dostatek prostoru pro vytes·nÌ skalnÌch hrobek. V okolÌ spr·vnÌch center jednotliv˝ch nom˘ tak vznikla cel· skalnÌ poh¯ebiötÏ, kter· byla pouûÌv·na od druhÈ poloviny StarÈ ¯Ìöe.3 V˝voj skalnÌch hrobek v provinciÌch vûdy podlÈhal silnÈmu vlivu centr·lnÌ memfidskÈ oblasti, avöak tyto vazby byly lok·lnÏ determinov·ny a odstupÚov·ny i v r·mci jednÈ lokality. Z centra st·tu byli do provinciÌ vysÌl·ni umÏlci, kte¯Ì se potÈ podÌleli na v˝zdobÏ hrobek v˝znaËn˝ch hodnost·¯˘. Ve stavebnÌch a v˝zdobn˝ch elementech se tak projevovala cel· ¯ada faktor˘. Mezi nejd˘leûitÏjöÌ pat¯ily lok·lnÌ tradice a v˝voj jednotliv˝ch poh¯ebiöù; vliv sousednÌch kraj˘; v·ha spr·vnÌch center, ke kter˝m poh¯ebiötÏ p¯in·leûela v r·mci spr·vy sjednocenÈho Egypta; lok·lnÌ odliönosti a individu·lnÌ odchylky. Mezi nejd˘leûitÏjöÌ poh¯ebiötÏ, na nichû se nach·zejÌ skalnÌ hrobky, pat¯Ì Meir, Hagarsa, el-Beröa a p¯edevöÌm Kubit el-Hawa u Elefantiny. AËkoli nÏkterÈ skalnÌ hrobky v provinciÌch byly datov·ny do 4. dynastie, hlavnÌ obdobÌ jejich rozkvÏtu spad· do 5. a 6. dynastie. Na poË·tku stavitelÈ hledali zp˘sob, jak p¯enÈst klasick˝ typ nekr·lovskÈ poh¯ebnÌ architektury, hrobku typu mastaby, do skalnatÈho prost¯edÌ. Vznik· tak unik·tnÌ kombinace mastaby a skalnÌ hrobky ñ tzv. skalnÌ mastaba. SkalnÌ stÏna byla nejprve opracov·na a upravena tak, aby jejÌ sklon odpovÌdal obvyklÈmu sklonu u mastab, tj. p¯ibliûnÏ 85∞ñ90∞. PotÈ byla vytes·na do sk·ly chodba, kter· obtÈkala ponechanÈ tÏleso skalnÌ mastaby. StÏny tÈto obÌhajÌcÌ chodby byly zdobeny reliÈfy Ëi v·zan˝mi sochami. Ve vlastnÌ ÑmastabÏì byla vÏtöinou vytes·na chodba, do jejÌû z·padnÌ stÏny byly usazeny nepravÈ dve¯e majitele hrobky a pop¯. jeho manûelky. V podlaze tÈto chodby se rovnÏû otevÌrala ˙stÌ öachet, z jejichû dna byly p¯ÌstupnÈ poh¯ebnÌ komory. RovnÏû v provinciÌch nach·zejÌ ve v˝zdobnÈm programu uplatnÏnÌ v·zanÈ sochy. VyskytujÌ se zde v procentu·lnÏ mnohem vÏtöÌm poËtu neû na memfidsk˝ch nekropolÌch. BÏhem 5. dynastie doch·zÌ k rozvoji skuteËn˝ch skalnÌch hrobek. Pokud se poh¯ebiötÏ nach·zÌ v blÌzkosti Nilu, je na jeho b¯ehu malÈ p¯ÌstaviötÏ, z nÏhoû vede vzh˘ru k hrobce otev¯enÈ schodiötÏ. VlastnÌ vstup m˘ûe b˝t zdoben dvojicÌ mal˝ch hrub˝ch obelisk˘. HonosnÏjöÌ hrobky majÌ pr˘ËelÌ zdobenÈ i pil̯i. SouË·stÌ vnit¯nÌho uspo¯·d·nÌ hrobek se 195
SKALNÍ HROBKY
mohou st·t i sloupovÈ Ëi pil̯ovÈ sÌnÏ. VÏtöina skalnÌch hrobek vöak m· st·le jednoduch˝ p˘dorys. Tradice skalnÌch hrobek se v provinciÌch udrûela i po p·du StarÈ ¯Ìöe. V n·sledujÌcÌm obdobÌ se rozvinuly v samostatn˝ typ s osobit˝m v˝vojem, jenû vyvrcholil v hrobk·ch NovÈ ¯Ìöe. SkalnÌ hrobky p¯edstavujÌ v˝znamn˝ pramen naöeho pozn·nÌ ûivota, umÏnÌ a myölenkovÈho svÏta star˝ch Egypùan˘. Tento typ poh¯ebnÌ nekr·lovskÈ architektury se nad·le rozvÌjÌ i po p·du StarÈ ¯Ìöe. Na nÏkolika m·lo p¯Ìkladech jsem se pokusila nastÌnit rozmanitost a pestrost tÈto skupiny hrobek.
Pozn·mky: 1 K problematice poh¯ebnÌch p¯edstav Egypùan˘ v ËeötinÏ ñ Verner, M., Pyramidy. TajemstvÌ minulosti. Academia, Praha 1997; B·rta, M., Sinuhet˘v ˙tÏk z Egypta. Egypt a Syropalestina v dobÏ AbrahamovÏ. Set Out, Praha 1999, 170ñ223. 2 Viz Miroslav B·rta, ÑPojetÌ Ëasu ve spoleËnosti a hmotnÈ kultu¯eî, ArcheologickÈ rozhledy XLIX, 1997, 278 - 293. 3 K tomuto tÈmatu ñ Brunner, H., Die Anlagen der ƒgyptischen Felsgr‰ber bis zum Mittleren Reich. [ƒgyptologische Forschungen, 3] Augustin, Gl¸ckstadt 1936; Dodson, A., Egyptian rock-cut tombs. [Shire Egyptology, 14] Princes Risborough, Shire 1991.
196
OBRAZOVÁ PŘÍLOHA – PETRA VLČKOVÁ
Obr. 2 SkalnÌ hrobka kr·lovny Meresanch III. v GÌze, pohled na stÏnu zdobenou v·zan˝mi sochami (Simpson, W.K., The mastaba of Mersyankh III. Boston 1974, pl.VI) Obr. 7 Jeden z v·pencov˝ch blok˘ s v·zan˝mi sochami Pepi-Meriheriöefa z Ab˙sÌru (foto Kamil VodÏra) Obr. 6 Pohled na v˝chodnÌ stÏnu v IrukaptahovÏ hrobce