Sekce průmyslu Odbor ekonomických analýz Říjen Analýza mezinárodní konkurenceschopnosti ČR v roce 2013

Sekce průmyslu Odbor ekonomických analýz Říjen 2013

Analýza mezinárodní konkurenceschopnosti ČR v roce 2013

Obsah

ANALÝZA KONKURENCESCHOPNOSTI .......................................................................................................................... 2 EXECUTIVE SUMMARY ............................................................................................................................................... 2 I.1 POJETÍ KONKURENCESCHOPNOSTI ........................................................................................................................... 4 I.2 Necenová konkurenceschopnost ............................................................................................................................... 5 I.3. Konkurenceschopnost ČR dle IMD World Competitiveness Center ........................................................................ 10 I.4 Cenová konkurenceschopnost ................................................................................................................................. 12 II.1 Struktura zahraničního obchodu a přidaná hodnota vytvořená v ČR ..................................................................... 17 II.1.2 Zapojení zahraničního obchodu ČR do globálních řetězců (ukazatel nutný dovoz pro vývoz) ............................ 22 II.1.3. Podíl meziprodukce ............................................................................................................................................. 30 III.1. Možná východiska ze současného vývoje ............................................................................................................. 32

1

ANALÝZA KONKURENCESCHOPNOSTI EXECUTIVE SUMMARY Součástí implementace strategie mezinárodní konkurenceschopnosti (dále jen SMK nebo Strategie) přijaté v roce 2011 je sledování a pravidelné zveřejňování měřítek cenové a necenové konkurenceschopnosti a jejich analýza. Ministerstvo průmyslu a obchodu proto již v roce 2011 zpracovalo Analýzu mezinárodní konkurenceschopnosti, která zmapovala východiska a stav jednotlivých ukazatelů v době přijetí SMK. Nově předkládaná Analýza hodnotí vývoj v oblasti konkurenceschopnosti, který Česká republika zaznamenala v posledním roce, a srovnává jej se stavem v době přijetí Strategie. Česká republika se v oblasti mezinárodní konkurenceschopnosti nadále propadá a vzdaluje se tak cílům vytčeným v SMK. Zatímco v roce 2011 byla Česká republika v žebříčku globální konkurenceschopnosti sestavovaném Světovým ekonomickým fórem na 38. místě, letos se propadla až na 46. místo. Bez ohledu na pokles v jednotlivých pilířích je přitom základním znakem tohoto propadu skutečnost, že zatímco ostatní země pokročily v nezbytných reformách, ČR spíše přešlapuje na místě a ztrácí tak svou pozici i v porovnání s ostatními zeměmi regionu. Zároveň pokračuje i proces postupného poklesu cenové konkurenceschopnosti, což dokumentuje vývoj sledovaných indikátorů konkurenceschopnosti, které definuje SMK jako objektivní ukazatele pravidelného monitoringu vývoje české ekonomiky. Nedílnou součástí Analýzy je vzhledem k otevřenosti české ekonomiky hlubší analýza vývoje zahraničního obchodu. Z hlediska mezinárodní konkurenceschopnosti se Analýza podrobně zabývá zapojením české ekonomiky do globálních hodnotových řetězců a s pomocí nových metod statistiky zahraničního obchodu se zaměřuje na přidanou hodnotu skutečně vytvořenou v české ekonomice. Východiskem Analýzy v roce 2011 bylo srovnání přeshraniční statistiky zahraničního obchodu s novou metodikou v tzv. národním pojetí. Toto srovnání ukázalo, že přínos zahraničního obchodu pro českou ekonomiku je bohužel daleko nižší než ukazují čísla přeshraniční statistiky. Souvisí to s nízkou přidanou hodnotou vytvořenou podniky lokalizovanými v ČR. Výrobní jednotky jako součásti globálních hodnotových řetězců jsou totiž v České republice často umístěny v segmentech těchto řetězců s velmi nízkou přidanou hodnotou, často mají pouze kompletační či montážní charakter. Proto je potřeba vytvořit příznivé podmínky pro posun ČR do vyšších pater hodnotových řetězců, s vyšší přidanou hodnotou, což klade vysoké nároky na rozvoj inovací a zapojení vědy a výzkumu do praxe. Tuto úlohu má plnit právě implementace SMK. Předkládaná analýza doplňuje sledování vývoje zahraničního obchodu o třetí pohled, který umožňuje v letošním roce zpřístupněná databáze OECD a WTO TiVA – Trade in Value Added. Tato databáze umožňuje určit skutečně přidanou hodnotu jednotlivými zeměmi a jednotlivými sektory. Dává tak daleko lepší obrázek o zapojení země do globálních hodnotových řetězců a o propojení jednotlivých zemí a sektorů. Výsledky analýzy potvrdily naše předchozí zjištění a rozšířily náš pohled o návaznosti na ostatní země regionu. Česká republika patří mezi státy, které jsou na jedné straně nejvíce integrovány do světové ekonomiky, ale na druhé straně vytváří jen velmi malou přidanou hodnotu. Opět se tak ukazuje naléhavost implementace opatření SMK a vytvoření příznivého prostředí pro posun v konkurenceschopnosti opačným směrem než doposud, tedy směrem k zemím, které v konkurenci ostatních dokážou lépe obstát. 2

To je základní podmínkou pro obnovení dlouhodobého udržitelného růstu české ekonomiky se všemi pozitivními dopady na životní úroveň obyvatel a jejich zaměstnanost.

3

I.1 POJETÍ KONKURENCESCHOPNOSTI

Konkurenceschopnost je pro každou ekonomiku velice důležitá, neboť je podmínkou udržitelného a dlouhodobého růstu. Česká republika je exportně zaměřená země. Zeměpisná poloha, levná pracovní síla a investiční příležitosti přilákaly v posledních dvaceti letech do země zahraniční kapitál spolu s moderními technologiemi. Statistiky však ukazují, že v posledních letech příliv investic zpomaluje, cena pracovní síly roste a s přispěním dalších ostatních faktorů ztrácí země na konkurenceschopnosti. To potvrzují i výsledky měření univerzity IMD (Institute for Management Development), která měří čtyři základní parametry, kterými jsou ekonomika země, kvalita státní správy, kvalita podnikatelského prostředí a kvalita infrastruktury, a to jak základní, tak infrastruktury odvozené, jako je školství, zdravotnictví a podobně. IMD jde v měření poměrně hluboko, ale porovnává pouze 60 zemí. Další žebříček pak sestavuje Světové ekonomické fórum (World Economic Forum – WEF), které hodnocení zpracovává pro více než 144 zemí a opírá se o 12 pilířů. Z hodnocení WEF se vycházelo také při vytváření Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR – Zpět na vrchol 2012-2020, která vznikla na MPO a která navazovala na dřívější analýzy MPO a NERV a kterou v září 2011 přijala i vláda ČR. Konkurenceschopností se MPO zabývalo dále v roce 2011, kdy její rozbor byl součástí Analýzy vývoje ekonomiky ČR za rok 2011. Po dvou letech je potřeba se k tomuto tématu vrátit a zjistit, zda-li ČR v konkurenceschopnosti dále zaostává, popř. zda-li se přibližuje vyspělým ekonomikám. Definice konkurenceschopnosti dle OECD Konkurenceschopnost vyjadřuje schopnost společnosti, odvětví, regionů, národů a národních celků generovat relativně vysoké úrovně jak příjmů z výrobních faktorů, tak jejich využití na udržitelné úrovni za současného vystavení mezinárodní konkurenci. Konkurenceschopnost je obecně ovlivněna celou řadou faktorů. Úspěšnost země ovlivňuje především necenová konkurenceschopnost. Aby daná země byla maximálně úspěšná a prosadila se v konkurenci ostatních vyspělých států, musí dosahovat maximální efektivity ve sféře veřejného sektoru. Veřejný sektor má zásadní vliv na fungování ekonomiky, neboť určuje pravidla, za kterých dochází k hospodářské aktivitě. Bezproblémově fungující instituce jsou důležité pro budování konkurenceschopné a na inovacích založené ekonomiky. Do necenové konkurenceschopnosti bezesporu patří také vzdělanost a zaměstnanost, infrastruktura a inovace, které pomáhají vytvářet nová pracovní místa a následně zvyšují kvalitu života občanů. Mezi základní ukazatele úspěšnosti firem působících v dané zemi na mezinárodních trzích patří rovněž cenová, respektive nákladová, konkurenceschopnost. Pro její měření jsme použili základní indikátory – reálný efektivní měnový kurz, jednotkové náklady práce a produktivitu práce. Na základních identifikátorech, založených na tzv. „tvrdých“ datech, ilustrujeme postupnou ztrátu cenové (i nákladové) konkurenceschopnosti české ekonomiky. Ta je dána pouze z části přirozenou konvergencí k vyspělým ekonomikám přibližováním cenové úrovně. Hlavní příčinou je zejména zaostávání v technologickém vývoji, nízká míra zavádění inovací a výsledků vědy a výzkumu do praxe.

4

Podle Světového ekonomického fóra se v roce 2013 Česká republika posunula v žebříčku hodnocení konkurenceschopnosti zemí o sedm příček směrem dolů, z 39. na 46. pozici (Zdroj: The Global Competitiveness Report 2013). Její propad není zapříčiněn pouze zhoršováním domácích podmínek, ale také tím, že se ostatní hodnocené země zlepšují. Jinými slovy řečeno, zatímco ostatní usilovně pracují na zlepšení svého podnikatelského a inovačního prostředí, ČR spíše přešlapuje na místě. Graf č.1: Srovnání ČR s jinými státy dle dosažené konkurenceschopnosti v roce 2013

Rozvoj finančního trhu

Inovace

Výkonnost podniků

Instituce 7 6 5 4 3 2 1 0

Infrastruktura Makroekonomická stabilita ČR Zdraví a primární vzdělání

Polsko Rakousko Švédsko

Velikost trhu

Vyšší vzdělání

Technologické prostředí

Efektivita trhu zboží Efektivita trhu práce

Pramen: The Global Competitiveness Report 2013

I.2 Necenová konkurenceschopnost Provedeme-li srovnání ČR s vybranými zeměmi, které v konečném umístění hodnocení konkurenceschopnosti dopadly lépe a jsou naším vzorem z důvodu efektivního fungování veřejné správy (např. Švédsko, Rakousko) a Polskem, které nás v žebříčku poprvé při letošním hodnocení přeskočilo (skončilo na 42. příčce), zjistíme, že právě kvalita institucí sráží naše konečné umístění nejvíce. Níže uvedený graf potvrzuje nelichotivé postavení institucí, které si v meziročním srovnání pohoršily o čtyři příčky na 86. místo ze 144 sledovaných zemí. Mezi slabá místa patří i nadále možnost protěžování při rozhodování vládních úředníků, nadměrná regulační zátěž, slabá důvěra veřejnosti v politiky, nízká průhlednost hospodářské politiky vlády. I nadále dochází ke značnému plýtvání s veřejnými zdroji.

5

Graf č. 2: Překážky v podnikání respondenty v r. 2013


Přehled v tab. č. 1 ukazuje vývoj v jednotlivých pilířích konkurenceschopnosti v posledních čtyřech letech a dává jasný signál o tom, ve kterých oblastech se ČR k vytyčenému cíli, což je dostat se do roku 2020 mezi 20 nejvyspělejších zemí, vzdaluje, popř. přibližuje. Tab. č. 1: Pozice ČR v jednotlivých pilířích konkurenceschopnosti Pilíře konkurenceschopnosti

GCI

2009

2010

2011

2012 2013

Index GCI 1. Instituce

31

36

38

39

46

Institutions

62

72

84

82

86

2. Infrastruktura

Infrastructure

48

39

36

38

39

3. Makroekonomická stabilita

Macroeconomic stability Health and

43

48

43

42

55

33

43

51

53

60

primary Higher education and training Goods market

24

24

30

38

39

27

35

36

41

48

20

48

42

75

81

8. Technologické prostředí

efficiency Labor market efficiency Technological

30

32

31

31

34

9. Velikost trhu

environment Market size

40

42

40

40

41

10. Výkonnost podniků

Business performance Innovation

25

34

36

35

38

25

27

33

34

37

Financial market 42 48 53 57 development Pramen: The Global Competitiveness Report 2009, 2010, 2011, 2012 a 2013.

58

4. Zdraví a primární vzdělání 5. Vyšší vzdělání 6. Efektivita trhu zboží 7. Efektivita trhu práce

11. Inovace 12. Rozvoj finančního trhu

Meziroční hodnocení (2012 a 2013)

Absolutní snížení hodnocení mezi lety 2009 a 2013

-15 -24 9 -12 -27 -15 -21 -61 -4 -1 -13 -12 -16

Za posledních pět let sledování si ČR v pilíři institucí pohoršila o dvacet čtyři příček. Příčiny jsou známé a zůstávají stejné jako v loňském roce, tedy nenastartování reformy státní správy, vyšší míra korupce a stav soudnictví. Možným východiskem pro posun k vyšší konkurenceschopnosti v tomto pilíři by bylo přijetí nového služebního zákona, který by nově upravil práva a povinnosti zaměstnanců ve státních úřadech, a především elektronizace veřejné správy, která by snížila počty jednotlivých úkonů a celý postup by výrazně zrychlila a zefektivnila. Elektronizace by měla zasáhnout i do oblasti soudnictví, kde se počítá s programy eSbírka a eLegislativa, které mají 6

za cíl ji zefektivnit snížením počtu úkonů a délky soudních řízení. Elektronizace je však dlouhodobý proces, není možno ji zavést během krátkého časového období. Oblast institucí je třeba považovat za velmi důležitou, neboť významně ovlivňuje a formuje podnikatelské prostředí (správa daní, ukončení podnikání, zahájení podnikání, vynutitelnost smluv, atd.). Graf č. 3: Vnímání korupce v ČR a ve srovnávaných zemích (zmíněná respondenty v %)

Zdroj: The Global Competitiveness Report 2013

Kvalita institucí (vláda, veřejná správa) a institucionálního prostředí je obecně ovlivněna působením negativních vlivů, z nichž nejvýznamnější je zřejmě míra korupce. Korupčnost je dána nedostatečně jasným oddělením státu a trhu, veřejné a soukromé sféry, nadměrnou a nesystémovou regulací a prohlubuje morální úpadek společnosti z důvodu narušení veřejného pořádku a fungování právního systému. Důsledkem je snížení důvěryhodnosti země pro zahraniční investory, nízká efektivita využití zdrojů a potažmo ekonomická výkonnost. Míra korupce, která je v České republice vyšší než v sousedních zemích, souvisí s málo transparentním a špatně fungujícím veřejným sektorem. ČR v současné době umožňuje anonymní držení akcií, přičemž nedostatečně transparentní vlastnictví akcií může souviset s korupcí, daňovými úniky a praním peněz.

7

Graf č. 3: Faktory negativně ovlivňující podnikání v ČR (zmíněny respondenty v %) dostupnost veřejného zdravotnictví inflace dostatečná infrastruktura vládní nestabilita nedostatečná schopnost inovovat nedostatečně vzdělané pracovní síly nedostatečné vážení si práce kriminalita politická nestabilita restriktivní pracovně-právní předpisy přístup k financování daňové sazby daňové předpisy neefektivní státní byrokracie korupce 0,0

5,0

10,0

15,0

20,0

25,0

(%) 2013

2012


I aktuální hodnocení Světového ekonomického fóra potvrzuje, že nejproblematičtějším faktorem negativně ovlivňujícím podnikání v ČR se i v letošním roce stala korupce, kterou zmiňuje téměř každý pátý respondent. Zatímco v loňském roce korupci zmínilo 19,1 % respondentů, letos to bylo o 1,9 % méně. Vnímání korupce je tedy v ČR nadále tradičně silné, což dokazuje graf č. 3. Ve srovnání s ostatními státy se drží na předních místech nejproblémovějších faktorů ČR, zatímco v ostatních srovnávaných zemích je úroveň vnímání tak nízká, že ani není zastoupená v prvních pěti nejproblémovějších faktorech dané země. Vnímání korupce v Polsku a Rakousku se objevuje na 10 místě, ve Švédsku až na 12. místě v žebříčku faktorů negativně ovlivňující podnikání. Nicméně je nutné zdůraznit, že se jedná o vnímání korupce, nejedná se tedy o měřitelná, tzv. tvrdá data. Dalším nejproblematičtějším faktorem je neefektivní státní správa a náročnost daňového systému, resp. výběr daní. Pravidla výběru daní ve srovnání s jinými členskými státy EU vnímají respondenti jako složitá, navíc se sazby často mění, což přispívá k vyšší administrativní zátěži. Tento problém se opakovaně objevuje i v předcházejících hodnoceních konkurenceschopnosti. Původně v roce 2015 měl začít fungovat projekt Jednotného inkasního místa (tzv. JIM), který by nahradil tři inkasní místa pro výběr poplatků (finanční úřad, správu sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovnu) pouze přihlášením do internetové aplikace. Projekt jednotného inkasního měl být pro dobrovolné zájemce k dispozici v roce 2014, nicméně proces se z politických důvodů pozastavil a start jednotného inkasního místa Ministerstvo financí navrhuje odložit o dva roky.

8

Konkurenční schopnost domácích podniků, a tedy i konkurenční schopnost ekonomiky jako celku, ovlivňuje kvalita podnikatelského prostředí. Důležitou roli v jeho tvorbě hraje byrokratická zátěž, legislativa, vymahatelnost práva. Pokles v konkurenceschopnosti zaznamenal i pilíř infrastruktury, který v meziročním srovnání zaznamenal pokles o jednu příčku. Dopravní systém je nedostatečně propojen mezi železnicemi a jinými druhy dopravy. Vláda ČR hodlá přijmout novou dopravní politiku pro období 2014-2020 a střednědobý plán rozvoje dopravní infrastruktury, který by měly zlepšit strategické plánování v rozvoji dopravy. V oblasti zdraví a vzdělání pozice ČR také nadále ztrácí. Tentokrát meziročně klesla o sedm příček, avšak za posledních pět let ČR klesla o dvacet sedm příček. Důvodem je pomalé tempo zavádění zejména školních reforem, jejichž prioritou jsou testování žáků na základních školách, jednotné státní maturity, školné a půjčky pro studenty. Zavádění reforem bohužel vázne. Vláda připravuje revizi zákona o vysokých školách, která má za cíl od roku 2016 akreditační postup, a to konkrétně za účelem rozvoje odborněji zaměřených bakalářských programů. Vláda si od tohoto opatření slibuje přiblížení vysokoškolského vzdělání blíže k potřebám trhu práce. Z pohledu konkurenceschopnosti je velkým problémem aktuální situace v základním a středním školství, což dokládá mezinárodní srovnání PISA (Programme for International Student Assessment – program OECD), které měří dovednosti v matematice, čtení a vlastivědě. Za minulého režimu studenti ČR obsazovali jedno z prvních míst, v roce 1997 ČR obsadila sedmé místo a v roce 2009 až 27. místo. S tím souvisí i kvalita přicházejících studentů na vysoké školy, která se rok od roku zhoršuje. Pro potencionálního investora jsou výsledky špatným signálem a svědčí o horší kvalitě budoucí pracovní síly. Ministerstvo školství připravilo strategii pro vzdělávání do roku 2020, která obsahuje deset nejzásadnějších bodů, které mají být pro české školství určující. Materiál odborná veřejnost hodnotí pozitivně. Problém vykazuje i oblast technického školství. Vážný nedostatek technicky vzdělaných lidí, vycházejících z učňovského, středoškolského i vysokoškolského studia, má negativní vliv na tuzemský průmysl. Řada současných investorů tak kvůli chybějící technicky kvalifikované a nedostatečně jazykově vzdělané nové pracovní síle zvažuje odchod ze země, nebo své investice rovnou umisťuje do příznivějších lokalit. Pomoci v tomto směru by mohla podpora ze státního rozpočtu, příspěvek z evropských fondů a především větší angažovanost soukromých firem a vzájemná spolupráce výrobních podniků a škol. Cílem by mělo být vytvoření prostředí, ve kterém půjdou peníze z podniků přímo do vzdělávání namísto složitého přerozdělování přes státní rozpočet. Je navrhována úprava zákona o dani z příjmu a to tak, aby motivovala ty podnikatele, kteří se starají o vzdělávání učňů. Projekt, na kterém se podílí Hospodářská komora ČR, Svazu průmyslu a dopravy ČR a zástupci Ministerstva školství a který zvýhodňuje zaměstnavatele, kteří poskytují školám své lidi, prostory, stroje a know-how a připravuje učně, středoškoláky a vysokoškoláky pro uplatnění v technických oborech, byl 10.10. tohoto roku přijat senátem a podepsán prezidentem. Ve zdravotnictví se již projevují zavedené reformy. Výdaje na zdraví od roku 2009 mírně klesají, pacienti si na péči více připlácejí ze svých zdrojů. Regulační poplatky, dentisté, optika, atd., jsou příklady, kdy si pacient ze svého připlácí, což má pozitivní vliv na ozdravení financování zdravotní péče a na uvědomování si významu zdraví.

9

Nejdůležitějším faktorem pro konkurenceschopnost však jsou inovace, neboť představují klíčový nástroj na cestě k dlouhodobé ekonomické prosperitě. V této oblasti si Česká republika pohoršila a meziročně klesla o tři příčky. Podle srovnávacího přehledu Unie inovací z roku 2013 procentní podíl výzkumu a vývoje související s podnikáním na HDP vzrostl v roce 2011 na 1,11 % z 0,88 % v roce 2009. Hlavní zásluhu na zvýšení má především zaměření výzkumu a inovací na inovativní odvětví v průmyslu, jako jsou motorová vozidla a elektrická zařízení.

I.3. Konkurenceschopnost ČR dle IMD World Competitiveness Center Pokles v žebříčku konkurenceschopnosti potvrzuje i IMD World Competitiveness Center (dále jen „IMD“), který v novém vydání „Yearbook 2013“ porovnává konkurenceschopnost 60 zemí. Ze srovnání vyplývá, že nejlépe si vedou USA, Švýcarsko, Hong Kong, Švédsko a Singapur. Česká republika se v roce 2013 umístila na 35. místě, meziročně klesla o dvě příčky, avšak za posledních pět let si pohoršila o šest příček. Obě jmenované studie tedy nezávisle na sobě potvrzují pokles především v oblasti institucí. IMD srovnal jednotlivé pilíře celkové konkurenceschopnosti ČR, mezi něž zařadil ekonomický výkon, efektivnost řízení státu, efektivnost podniků a infrastrukturu. Jak vyplývá z následujícího grafu, celková konkurenceschopnost ČR se v čase průběžně zhoršuje, a to platí i o jejích základních pilířích. Graf č. 2: Umístění ČR v podle jednotlivých sledovaných faktorů IMD v r. 2013 Ekonomický výkon

Efektivnost řizení státu

Efektivnost podniků

Infrastruktura

Konkurenceschopnost celkem 45 40 35

29

30

30

29

35

33

25 20 15 10

31 25

41

40

36 25

29

35

34

33 26

28

29

29 30

38 30

40 34

29

5 0 2009

2010

2011

2012

2013

Zdroj: IMD World Competitiveness Yearbook 2013, graf Odbor ekonomických analýz MPO

Umístění ČR vychází z hodnocení 333 faktorů, z nichž je 116 subjektivních a 217 objektivních. Subjektivní data vyjadřují pocitový názor respondenta, kdežto objektivní data jsou číselná, tzv. „tvrdá“ data. V pohledu na strukturu a jednotlivé faktory ovlivňující konkurenceschopnost vychází najevo, že ČR není v žádném faktoru nejlepší. Nejpříznivější umístění se jí dostalo ve faktoru „Reálná krátkodobá úroková míra“, který patří do pilíře „Efektivnost řízení státu“, kde je ČR na třetím místě. V GINI Indexu, který měří rozsah alokace příjmů uvnitř ekonomiky (také pilíř Efektivnost 10

řízení státu) je ČR na pátém místě. Na osmém místě je ČR ve Strategii zásobování energetickými zdroji (Infrastruktura) a ve Vývozu zboží (Ekonomický výkon). Na desátém místě skončila ČR ve čtyřech faktorech, a to v Podílu obchodu na HDP (Ekonomický výkon), v Reálné míře zdanění podniků (Efektivnost řízení státu), v Politice centrální banky (Efektivnost řízení státu) a v Míře zdravotních problémů (Infrastruktura). Při pohledu na jednotlivé faktory z opačného konce je ČR na 57. místě ve Spolupráci veřejného a soukromého sektoru v infrastruktuře (Infrastruktura), na 54. místě v příspěvku zaměstnavatelů na sociální zabezpečení (Efektivnost řízení státu). Na 53. příčce se ČR umístila ve faktoru Reálný růst HDP (Ekonomický výkon), na 52. místě ve faktoru Telefonních tarifů (Infrastruktura). Na 51. místě skončila v Potřebě ekonomické a sociální reformy (Efektivnost podniků). Na 50. místě se ČR umístila celkem pětkrát. Ve faktoru Reálného růstu HDP na hlavu (Ekonomický výkon), ve faktoru Procedury při zahájení podnikání (Efektivnost řízení státu), ve faktoru Vytváření podniků (Efektivnost řízení státu), ve faktoru Důvěryhodnost manažerů (Efektivnost podniků) a v Zákonech týkajících se životního prostředí (Infrastruktura). Graf č. 3: Umístění ČR v podle jednotlivých sledovaných faktorů IMD v r. 2013 (četnost umístění) 7

6

5

4

3

2

1

0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 … 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60

Zdroj: IMD World Competitiveness Yearbook 2013, graf Odbor ekonomických analýz MPO

11

I.4 Cenová konkurenceschopnost Součástí implementace Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR je zveřejňování údajů o cenové a necenové konkurenceschopnosti. Aby bylo jasné, jak se přijatá opatření objektivně zpětně v ekonomice projevují, stanovila SMK pro ověření měřítka cenové konkurenceschopnosti. Do měřítek cenové konkurenceschopnosti Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti zahrnula reálný měnový kurz, jednotkové náklady práce, produktivitu práce na odpracovanou hodinu, tržní podíl na světovém obchodu a směnné relace. Cenová, respektive nákladová, konkurenceschopnost patří mezi základní ukazatele úspěšnosti země na mezinárodních trzích. Měří se pomocí tzv. reálného efektivního měnového kurzu (Real Effective Exchange Rate), který zahrnuje nejen vývoj nominálního kurzu české koruny vůči zahraničním měnám, ale i vývoj cen a mezd v domácí ekonomice i u konkurentů. Vyjadřuje tedy konkurenceschopnost domácí produkce zboží a služeb vůči zahraničí. Ve skutečnosti klesající cenová konkurenceschopnost vůči zahraničním výrobcům znamená, že na zahraničních trzích upadá zájem o české zboží a služby a na domácím trhu roste poptávka po zboží a službách zahraničního původu. Graf č. 4: Vývoj kurzu koruny vůči eurozóně (EURO)

Zdroj: ČNB, Eurostat, propočty a graf Odbor ekonomických analýz MPO

12

Graf č. 5: Vývoj kurzu koruny vůči USA (USD)

Zdroj: ČNB, Eurostat, propočty a graf Odbor ekonomických analýz MPO

Cenový kanál konvergence ČR k vyspělosti eurozóny a USA se začal vyčerpávat již koncem 90. let, kdy se inflační vývoj přiblížil úrovni cenové stability a vyrovnal se cenovému růstu ve vyspělých západních ekonomikách. Pozdější vyšší výkyvy domácí cenové hladiny byly vyvolány zejména administrativními opatřeními, jako jsou úpravy regulovaných cen a daní. Z dlouhodobého pohledu česká ekonomika postupně začala ztrácet konkurenceschopnost – cenovou výhodu. V kontextu ČR je však třeba zdůraznit, že ztráta konkurenceschopnosti je zčásti dána přirozenou (a také žádoucí) konvergencí domácí ekonomiky směrem k vyspělejším státům. Ta by, podle odhadů, měla činit přibližně do 3 % reálného zhodnocení kurzu ročně. Míra inflace v domácí ekonomice, v porovnání se základním obdobím (1. čtvrtletí 2001), vzrostla ve 2. čtvrtletí 2013 o 30,9 %, zatímco v eurozóně o 29,6 %, resp. o 32,6 % v USA. Úpravy daní, zejména DPH v letech 2008 a 2012 – 2013, zvýšily cenovou hladinu v ČR, takže proti eurozóně převrátily cenový diferenciál do kladných hodnot, zatímco vůči cenové hladině USA zůstal záporný. Rychleji rostoucí spotřebitelské ceny v USA pomáhaly českým exportérům, cenová konkurenceschopnost ČR na tomto dolarovém trhu stoupala, na trzích eurozóny tomu bylo naopak. Rozdíl v cenových hladinách byl však částečně eliminován nominálním oslabením kurzu koruny v posledním roce, a to vůči oběma referenčním měnám. Zatímco nominální kurz koruny ve srovnání se 1. kvartálem 2001 vůči euru ve 2. čtvrtletí 2013 vzrostl o 25,8 % a vůči dolaru o 47,5 %, reálně kurz koruny vůči euru zhodnotil o 36,1 % a vůči dolaru ještě více, o 87,9 %. Ve vztahu k nákladům práce však reálný kurz v ČR roste daleko rychleji. Česká ekonomika jako celek totiž v delším časovém horizontu čelila kombinaci růstu nákladů na pracovní sílu a nominálnímu posilování kurzu koruny. Dosud pro ni však platilo, že reálné zhodnocování bylo spíše odrazem rostoucí produktivity, než nadměrného růstu mezd a cen, nebo neadekvátně rychlého nominálního zhodnocování. Nicméně recese domácí ekonomiky v posledních dvou letech se nepříznivě podepsala také na vývoji jednotkových nákladů práce, které stoupaly daleko výrazněji, než tomu bylo v eurozóně a v USA. V porovnání se základním obdobím 13

(1. čtvrtletí 2001), vzrostly ve 2. čtvrtletí 2013 v ČR o 91,8 %, zatímco v eurozóně o 35,4 %, resp. o 39,4 % v USA. Reálně kurz koruny, deflovaný jednotkovými náklady práce, vůči euru zhodnotil o 90,9 % a vůči dolaru o vysokých 161,9 %. Ve zpracovatelském průmyslu se podniky v průběhu recese více zaměřily na hledání rezerv v nákladových položkách, což se pozitivně projevilo ve zvýšení efektivnosti a růstu produktivity práce. Pokles jednotkových nákladů od poloviny roku 2011 byl doprovázen vysokým nárůstem produktivity práce, vyjádřené přidanou hodnotou k hodinovým osobním nákladům. Souběžně došlo ke zpomalování růstu zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu, která od 2. čtvrtletí 2012 přešla v meziroční pokles. Na konci roku 2012 zaznamenala produktivita práce dramatický meziroční propad, na což měla významný vliv vysoká základna 4. čtvrtletí předchozího roku, což se zrcadlově promítlo ve vysokém nárůstu hodinových osobních nákladů. Graf č. 6: Produktivita práce, jednotkové náklady, zaměstnanost

Zdroj: ČSÚ, propočty MPO

Odkrývání rezerv zčásti kompenzovalo nepříznivé ekonomické a podnikatelské podmínky, které se promítaly do produktivity práce prostřednictvím úrovně tvorby přidané hodnoty. Graf č. 7: Směnné relace

Zdroj: ČSÚ, propočty MPO 14

Jedním z faktorů jsou směnné relace, které se po dlouhou dobu vyvíjely nepříznivě, když dovozní ceny rostly rychleji, než vývozní ceny. Od počátku roku 2013 postupně dochází k obratu. Významným měřítkem konkurenceschopnosti je vývoj tržního podílu na světovém obchodě, který se za ČR v roce 2011 opět mírně zvýšil na 0,83 % (po předchozím oslabení v roce 2010). Tento růst je tažen obchodem se zbožím, kdežto obchod s komerčními službami oslabil. Tržní podíl agregátu zemí EU 27 se dlouhodobě snižuje (v roce 2011 na 34,88 %) a to jak u zboží, tak komerčních služeb. Je to hlavně důsledek razantního nárůstu rozvíjejících se asijských a jihoamerických ekonomik. Graf č. 8: Vývoj tržního podílu na světovém obchodě (srovnání ČR a EU 27)

Zdroj: WTO, propočty MPO

V dynamice meziročního růstu exportu vykazuje ČR dlouhodobě vyšší tempa ve srovnání s celosvětovým exportem i s průměrem za země EU 27. Je to z velké části dáno exportním charakterem malé ekonomiky, s výrazným vlivem zahraničních nadnárodních korporací.

15

Graf č. 9: Export zboží a služeb

Pramen: OECD, září 2013

V problémových obdobích, zejména v období celosvětové recese, se tento předstih ekonomiky ČR vytrácí. Zde se projevuje propojenost firem do globálních hodnotových řetězců, na které byl dopad recese dosti značný. Ekonomický vývoj celé nefinanční sféry je výrazně ovlivněn zpracovatelským průmyslem. Meziroční dynamika produktivity práce a jednotkových pracovních nákladů nemá v posledních dvou letech nefinanční sféra takové výkyvy, jaké vykazuje zpracovatelský průmysl, pozitivním jevem je udržení růstu zaměstnanosti v roce 2012. Graf č. 10: Vývoj tržního podílu na světovém obchodě v nefinanční sféře

Zdroj: ČSÚ, propočty MPO

16

II.1 Struktura zahraničního obchodu a přidaná hodnota vytvořená v ČR S rozmachem globalizace dochází v ekonomice k jevům působícím napříč zeměmi, které tradiční statistika ohraničená v rámci dané země nedokáže postihnout. Fenoménem globalizace jsou globální hodnotové řetězce, jejichž činnost neobsahuje pouze obchod, ale také marketing, investice a rozvoj produkce. Technický pokrok, výše nákladů, přístup ke zdrojům a trhům a také hospodářské reformy v jednotlivých zemích urychlily v průběhu posledních dvou dekád fragmentaci výrobních procesů napříč zeměmi s využitím komparativních výhod jednotlivých lokalit. Vzrostl tlak na efektivnost a zostřila se konkurence. V důsledku stále vyššího zapojení do globální ekonomiky narůstají v zahraničním obchodě rozdíly mezi toky zboží a toky financí, makroekonomické ukazatele vykazují stále větší disproporce mezi údaji přeshraniční statistiky a platební bilance. Tradiční pohled na zahraniční obchod tak ztratil svou vypovídací schopnost o exportní výkonnosti, efektivnosti a konkurenceschopnosti země. Výrazněji se to projevovalo u menších otevřených, proexportně zaměřených ekonomik jako je ČR. V rámci zapojování do globální ekonomiky působí v ČR podniky, které zde nemají sídlo (tzv. nerezidenti) a které jsou součástí nadnárodních firem. Zapojení těchto kapacit do globálních hodnotových řetězců v ČR je však často v hodnotově nižších částech těchto řetězců a spíše se jedná o výroby náročné na dovoz a kompletačního charakteru s nízkou přidanou hodnotou. Přeshraniční statistika pak nedává, a z podstaty věci ani nemůže dát, přesnější obrázek o tom, jaká přidaná hodnota byla u vyváženého zboží v ČR vytvořena. Pro dokreslení uvádíme, že zatímco podle přeshraniční statistiky ČR v roce 2012 dosáhla OB přebytek ve výši 306 mld. CZK, podle národních účtů to bylo jen 69 mld. Kč. Hodnota vytvořená v ČR byla ve výsledku daleko nižší. Navíc rozdíl mezi saldem národního pojetí a přeshraničního pojetí neustále roste. Na tuto skutečnost reagoval ČSÚ z podnětu ČNB a od roku 2011 začal nově publikovat data o zahraničním obchodě respektující změnu vlastnictví podle rezidentů a nerezidentů (podle národních účtů), která jsou harmonizovaná s platební bilancí. O rozdílech mezi údaji z přeshraniční statistiky a údaji podle změny vlastnictví rezidentů a nerezidentů a jejich vypovídací schopnosti bylo pojednáno v předchozí Analýze konkurenceschopnosti za rok 2011. To, co bylo zjištěno v Analýze konkurenceschopnosti 2011 si můžeme ověřit i sofistikovanějším způsobem, tzv. měřením přidané hodnoty v zahraničním obchodě, kterým se zabývá OECD (TIVA Measuring Trade in Value Added). V letošním roce zveřejnila první výstupy, založené na bázi harmonizovaných dat o zahraničním obchodě a input/output tabulek za většinu ekonomicky významných zemí, vypovídajících o úloze jednotlivých zemí a odvětví v globálních hodnotových řetězcích. I prostřednictvím této metody, porovnáme-li údaje o exportu ČR z dostupných dat za rok 2009 za všechny tři pohledy na zahraniční obchod, lze vidět, že oproti přeshraničnímu exportu je export podle změny vlastnictví o 13 % nižší (ČSÚ) a export domácí přidané hodnoty je nižší dokonce o 39 % (OECD, TIVA), viz graf č.11.

17

Graf č. 11: Různé pohledy na měření zahraničního obchodu

Zdroj: ČSÚ, graf MPO

Databáze TiVA vychází z harmonizovaných input-output tabulek, která vznikla ve spolupráci OECD a WTO, univerzit a dalších výzkumných institucí a představuje zajímavý způsob využití input-output analýzy zahrnující modelování přímých a nepřímých dopadů zahraničního obchodu na jednotlivé ekonomiky a odvětví. Hlavním důvodem potřeby těchto dat je slábnoucí vazba standardní statistiky zahraničního obchodu na makroekonomické ukazatele (HDP, zaměstnanost) vzhledem k fragmentaci produkčního řetězce u řady výrobků (zejména elektronika, auta, apod.) a vysokým podílem obchodního obratu generujícího relativně nízkou přidanou hodnotu. S tím souvisí také ztráta vypovídací schopnosti tzv. země původu u těchto typů produktů, protože fakticky je zemí původu více a je víceméně náhodou, který článek v řetězci je poslední. Databáze TiVA rozlišuje země původu podle jejich podílu na přidané hodnotě finálního výrobku. Mění se tak současně i teritoriální struktura obchodní bilance jednotlivých zemí při zachování její celkové výše. Výhodou standardních údajů statistiky ZO je vysoká frekvence, aktuálnost dat a jejich podrobnost. Zobrazují bezprostřední dovoz a vývoz bez dalších návazností (ať už teritoriálních, či odvětvových). U produktů nezasažených fragmentací, zejména nerostné suroviny, zemědělské produkty, apod. je vypovídací schopnost o hodnotě i bilanci obchodu mezi zeměmi dobrá. Tato data jsou také lépe využitelná pro formování zahraničně-obchodní politiky, protože tam jde zejména o ovlivňování přímého obchodu. Naopak data o obchodu s přidanou hodnotou mají svůj smysl pro zachycení komplexních dopadů zahraničního obchodu včetně nepřímých efektů a pro objektivnější vyjádření obchodní pozice země vůči zahraničním partnerům. Jejich využití je zejména v makroekonomických modelech a v analýzách dopadů vnějších šoků na ekonomickou výkonnost a zaměstnanost v jednotlivých zemích. Periodicita těchto dat je pouze roční a se zřetelným časovým odstupem, jejich struktura není tak podrobná (cca 18 skupin odvětví) a nejsou k dispozici všechny země (v současnosti 40 zemí). Podíváme-li se na vývoj salda zahraničního obchodu podle ČSÚ, zjistíme, že saldo podle změny vlastnictví je výrazně nižší (v roce 2010 dokonce záporné) oproti saldu podle přeshraniční statistiky a rozdíl mezi nimi narůstá (viz graf č.12). 18

Graf č. 12: Porovnání vývoje salda ZO podle změny vlastnictví a přeshraniční statistiky

Zdroj: ČSÚ, graf MPO

Větší rozdíly mezi saldy jsou zejména s vyspělými zeměmi jako Německo, Velká Británie, Francie, malé rozdíly jsou se Slovenskem a Rakouskem – v náš neprospěch. S některými zeměmi vykazuje ČR u obou charakteristik záporné saldo, přičemž např. s Čínou, Koreou a Japonskem není propad salda podle změny vlastnictví tak hluboký, jako podle přeshraniční statistiky. Jde zřejmě o obchod mezi zahraničními subjekty přes hranice ČR. U zemí, ze kterých dovážíme energetické zdroje (Rusko, Norsko), je záporné saldo podle změny vlastnictví hlubší, než podle přeshraniční statistiky. Z hlediska odvětví zpracovatelského průmyslu je největší rozdíl mezi saldy u výroby počítačů, kde při kladném saldu podle přeshraniční statistiky bylo saldo podle změny vlastnictví hluboce záporné. U největšího odvětví – výroby automobilů, je kladný rozdíl velmi malý. Pokud se týká nově zveřejněných údajů OECD a WTO o přidané hodnotě v zahraničním obchodě, uvádíme níže základní informace i o ukazatelích ovlivňujících přidanou hodnotu jako je mezispotřeba a nutný dovoz pro vývoz a jejich úloze pro vývoz a to v členění podle odvětví. V mezinárodním porovnání se zaměřujeme na našeho největšího obchodního partnera Německo a další okolní partnery, kteří jsou svou ekonomickou úrovní našimi konkurenty. Podíváme-li se na podíl přidané hodnoty ve vývozu okolních zemí, z dostupných dat za rok 2009 mělo Německo tento podíl 73 %, podobně Polsko 72 %, zatímco ČR 61 %, Maďarsko 60 % a Slovensko 56 % (průměr za OECD byl 76 %). Ve srovnání s rokem 1995 tento podíl klesl Německu a Slovensku o 8 procentních bodů, ČR o 7 proc. bodů, ale např. Polsku a Maďarsku o 13 proc. bodů.

19

Graf č. 13: Domácí přidaná hodnota obsažená ve vývozu podle zemí (%)

Zdroj: OECD

Velikost poklesu podílu vyjadřuje jak průběh zapojování do globálních hodnotových řetězců, tak také, do kterých jeho fází. Přitom startovací (VaV, inovace, design) a ukončující (marketing, logistika) fáze vykazují vyšší úroveň tvorby přidané hodnoty, než vlastní výroba. Tento ukazatel je ovlivněn také velikostí ekonomiky a obdařeností surovinovými a energetickými zdroji (těžba také stojí na začátku hodnotových řetězců). Nejvyšší podíly (kolem 90 %) tak vykazuje Rusko, Brazílie a Austrálie. Globální hodnotové řetězce se koncentrují zejména do některých odvětví. Zahraniční přidaná hodnota, obsažená v exportu měla v roce 2009 v Německu největší podíly (okolo 35 %) v hutnictví, chemickém a automobilovém průmyslu a tyto podíly se oproti roku 1995 zvýšily o cca 10 proc. bodů. V ČR je zahraniční přidaná hodnota nejvíce obsažena v elektrotechnickém průmyslu (63 %), automobilovém průmyslu (49 %) a textilním průmyslu (44 %), s nejvyšším nárůstem podílu v elektrotechnickém průmyslu. Graf č. 14: Zahraniční přidaná hodnota obsažená v exportu ČR podle odvětví (%)

Zdroj: OECD

V Polsku měla zahraniční přidaná hodnota největší podíly v automobilovém průmyslu (39 %), elektrotechnickém průmyslu (34 %) a hutním a chemickém průmyslu (shodně 33 %). 20

V Maďarsku byly podíly: elektrotechnický průmysl 54 %, automobilový průmysl 49 % a přes 40 % mělo hutnictví a také strojírenství. U obou těchto zemí byl vysoký nárůst podílu u většiny odvětví ve srovnání s rokem 1995. Na Slovensku vykázal největší podíly zahraniční přidané hodnoty v exportu automobilový průmysl (58 %), elektrotechnický průmysl (57 %) a přes 40 % byl také v chemii, strojírenství, textilním a hutním průmyslu. Míru integrace do hodnotových řetězců vyjadřuje také podíl dovozu pro mezispotřebu, která je obsažena ve vývozu. V roce 2009 byl podíl mezispotřeby na vývozu v Německu cca 50 %, přitom v Polsku to bylo přes 40 %, ale V ČR, Maďarsku a Slovensku to bylo přes 60 %. Z hlediska odvětví to bylo nejvíce u výše zmíněných odvětví, přičemž přes 80 % se tento podíl dostal v Maďarsku u textilního a automobilového průmyslu a v ČR u elektrotechnického průmyslu. Graf č. 15: Podíl dovozu pro mezispotřebu pro vývoz ČR podle odvětví (%)

Zdroj: OECD

Z hlediska původu tvorby přidané hodnoty převažují v jednotlivých odvětvích ČR ostatní evropské země, se sílícím vlivem asijských ekonomik. V elektrotechnickém průmyslu byl nárůst asijského podílu tak masívní, že se stal dominantní. Graf č. 16: Importovaná přidaná hodnota podle regionů do odvětví v ČR, %

Zdroj: OECD

Data OECD ukazují také, jakou roli hrají služby v exportu. Zatímco v Německu tvořily služby obsažené v exportu v roce 2009 téměř 50 %, v ostatních sledovaných zemích to bylo kolem

21

40 %. Převažovaly domácí služby, které u Německa a Polska představovaly cca 80 %, když u ČR, Maďarska a Slovenska tvořily asi dvě třetiny.

II.1.2 Zapojení zahraničního obchodu ČR do globálních řetězců (ukazatel nutný dovoz pro vývoz) Zapojení ekonomiky do mezinárodních hodnotových řetězců je patrné z ukazatele nutný dovoz pro vývoz. Jinak řečeno kolik haléřů z jedné vyvezené koruny bylo nutno dovézt. V grafu č. 17 je zaznamenán nutný dovoz pro vývoz celkem za celou ekonomiku pro vybrané středoevropské státy. Čím je hodnota vyšší, tím je intenzivnější zapojení daného státu do sítí mezinárodních hodnotových řetězců. Je zde ovšem velký vliv velikosti ekonomiky. Čím je ekonomika větší, tím bývá hodnota ukazatele nižší. Největší zapojení do hodnotových řetězců je patrné u postkomunistických ekonomik Maďarska, Polska, Slovenska a České republiky. Z hlediska zapojování se do hodnotových řetězců v čase je nejrychlejší nárůst hodnoty ukazatele v Polsku. Graf č. 17: Nutný dovoz pro vývoz celkem 60% 50%

40% 30% 20% 10%

0% 1995 až 2000 2001 až 2005 2006 až 2010

ČR 29,1% 45,6% 48,3%

Polsko 16,8% 24,7% 30,6%

Slovensko 35,4% 50,3% 48,6%

Maďarsko 47,7% 58,6% 55,8%

Rakousko 30,0% 34,6% 34,7%

Německo 20,4% 25,8% 27,2%

Zdroj: Data OECD, výpočty MPO

V grafu č. 18 je nutný dovoz pro vývoz pro zpracovatelský průmysl, který je hlavní vývozní agregací, a proto hodnoty pro zpracovatelský průmysl jsou vyšší než za celou ekonomiku. Jinak výsledky z mezinárodního srovnání jsou obdobné jako pro ekonomiku celkem. Největší zapojení do hodnotových řetězců je patrné u Maďarska, Slovenska a České republiky. Nejnižší u Německa, Polska a Rakouska. V následujících grafech jsou vybraná odvětví zpracovatelského průmyslu. V grafu č. 19 je nutný dovoz pro vývoz ve výrobě potravin. Zapojení do mezinárodních hodnotových řetězců je zde nižší, než ve zpracovatelském průmyslu. Největší zapojení má Slovensko. 22

Graf č. 18: Nutný dovoz pro vývoz ve zpracovatelském průmyslu 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10%

0% 1995 až 2000 2001 až 2005 2006 až 2010

ČR 34,8% 54,1% 53,8%

Polsko 19,4% 31,5% 38,6%

Slovensko 43,7% 58,5% 57,8%

Maďarsko 53,8% 64,0% 63,0%

Rakousko 34,7% 40,4% 41,5%

Německo 22,7% 28,0% 29,0%

Rakousko 19,7% 23,7% 28,1%

Německo 18,8% 21,7% 22,9%


Graf č. 19: Nutný dovoz pro vývoz ve výrobě potravin 40% 35% 30%

25% 20% 15% 10% 5%

0% 1995 až 2000 2001 až 2005 2006 až 2010

ČR 26,1% 34,4% 31,8%

Polsko 15,9% 19,6% 22,3%

Slovensko 32,1% 37,9% 38,7%

Maďarsko 30,1% 36,9% 32,0%


V grafu č. 20 je znázorněn nutný dovoz pro vývoz ve výrobě textilu. Největší zapojení vykazuje Maďarsko a Česká republika. Zajímavé je, že nejnižší zapojení má Polsko. Ve výrobě potravin nejsou tak dlouhé hodnotové řetězce. Převládá zde velké mezistátní propojení, např. Polsko – ČR, a proto jsou podíly nutného dovozu pro vývoz vysoké. Z grafu č. 21 je patrné, že hodnoty pro nutný dovoz pro vývoz ve výrobě dřevěných výrobků jsou opět nižší, než ve zpracovatelském průmyslu. Důvodem je, že výroba dřevěných výrobků není typické odvětví, kde působí globální hodnotové řetězce. Stejná situace je ve výrobě papíru (graf 23

č. 19). Hodnoty jsou nižší, ale jejich vzájemné porovnání odpovídá zpracovatelskému průmyslu. Opět to není odvětví pro dlouhé hodnotové řetězce. V grafu č. 22 je zachycen nutný dovoz pro vývoz ve zpracování ropy a koksování. Podíly jsou vyšší než ve zpracovatelském průmyslu a jejich rozložení mezi státy je ovšem jiné. Ropu dováží všechny státy, ale např. Polsko má dostatek svého koksovatelného uhlí, což pravděpodobně zapříčiňuje nejnižší podíly nutného dovozu pro vývoz. Svůj vliv zde také má skutečnost, že v Polsku je sídlo nadnárodní společnosti ve zpracování ropy. Zajímavý je nejnižší podíl u Maďarska a nejvyšší podíl u Německa. Německo pravděpodobně potřebné uhlí většinou dováží. V grafu č. 23 je zachycena situace ve výrobě chemických výrobků. Nutný dovoz pro vývoz je zde hodně závislý na struktuře chemického průmyslu a dostupnosti domácích surovin. To pravděpodobně zvýhodňuje Polsko. Graf č. 20: Nutný dovoz pro vývoz ve výrobě textilu 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10%

0% 1995 až 2000 2001 až 2005 2006 až 2010

ČR 31,8% 56,4% 55,0%

Polsko 15,5% 32,5% 35,8%

Slovensko 27,1% 41,4% 46,8%

Maďarsko 34,7% 64,1% 60,5%

Rakousko 39,0% 40,6% 41,6%

Německo 31,8% 36,8% 36,5%


Graf č. 21: Nutný dovoz pro vývoz ve výrobě dřevěných výrobků 45%

40% 35%

30% 25%

20% 15%

10% 5%

0% 1995 až 2000 2001 až 2005 2006 až 2010

ČR 21,1% 30,8% 28,7%

Polsko 13,6% 25,0% 28,4%

Slovensko 22,6% 26,1% 34,8%

Maďarsko 38,8% 43,2% 41,0%

Rakousko 21,7% 30,0% 32,0%

Německo 15,4% 18,0% 20,7%


24

Graf č. 22: Nutný dovoz pro vývoz ve výrobě papíru 50%

45% 40%

35% 30% 25% 20% 15% 10% 5%

0% 1995 až 2000 2001 až 2005 2006 až 2010

ČR 28,5% 42,6% 38,8%

Polsko 18,4% 28,7% 30,2%

Slovensko 35,4% 44,0% 41,4%

Maďarsko 43,9% 45,5% 40,2%

Rakousko 29,5% 35,6% 36,3%

Německo 18,1% 20,4% 20,3%


Graf č. 23: Nutný dovoz pro vývoz ve zpracování ropy a koksování 80% 70% 60%

50% 40% 30% 20% 10%

0% 1995 až 2000 2001 až 2005 2006 až 2010

ČR 57,7% 78,1% 71,0%

Polsko 34,5% 56,8% 60,0%

Slovensko 50,5% 77,0% 68,9%

Maďarsko 38,3% 57,6% 54,9%

Rakousko 51,4% 57,3% 69,6%

Německo 60,4% 73,0% 76,2%


Graf č. 24: Nutný dovoz pro vývoz ve výrobě chemických výrobků 60% 50%

40% 30% 20% 10%

0% 1995 až 2000 2001 až 2005 2006 až 2010

ČR 33,8% 49,2% 48,6%

Polsko 19,9% 32,8% 36,5%

Slovensko 43,3% 53,6% 51,9%

Maďarsko 40,5% 47,7% 44,1%

Rakousko 35,0% 41,4% 39,9%

Německo 22,2% 33,6% 31,1%

Zdroj: Data OECD, výpočty MPO 25

V grafu č. 25 je znázorněn nutný dovoz pro vývoz ve výrobě gumárenských výrobků a plastů. Hodnoty jsou srovnatelné se zpracovatelským průmyslem. V grafu č. 26 je situace ve výrobě nekovových materiálů. Hodnoty jsou nižší, protože to opět není odvětví s dlouhými hodnotovými řetězci. Situace ve výrobě kovů je v grafu 27. Zajímavý je vyšší podíl u Německa než u Polska. Pravděpodobně zde hraje roli polské uhlí. Nutný dovoz pro vývoz ve výrobě kovodělných výrobků je v grafu 28. Výroba strojů je typické odvětví pro existenci delších hodnotových řetězců (graf 29). Nižší hodnoty Německa jsou pravděpodobně dány sídlem hlav globálních hodnotových řetězců a vysoce rozvinutým strojírenstvím. V Polsku pravděpodobně existencí velkých domácích strojírenských podniků (BUMAR, atd). V grafu č. 27 je nutný dovoz pro vývoz ve výrobě počítačů, kde vzhledem k charakteru technologických specifik, může hodnota ukazatele dosahovat prakticky 100%. Zapojení do hodnotových řetězců ve výrobě počítačů je především v České republice a v Maďarsku. Jde o odvětví, kde existují pravděpodobně nejdelší globální hodnotové řetězce. Graf č. 25: Nutný dovoz pro vývoz ve výrobě gumárenských výrobků a plastů 60% 50%

40% 30% 20% 10%

0% 1995 až 2000 2001 až 2005 2006 až 2010

ČR 42,6% 58,8% 56,3%

Polsko 20,8% 32,6% 38,8%

Slovensko 45,3% 57,7% 56,4%

Maďarsko 47,6% 59,7% 57,0%

Rakousko 35,8% 38,4% 37,8%

Německo 23,2% 25,8% 28,3%


26

Graf č. 26: Nutný dovoz pro vývoz ve výrobě nekovových materiálů 40% 35% 30%

25% 20% 15% 10% 5%

0% 1995 až 2000 2001 až 2005 2006 až 2010

ČR 24,2% 37,6% 32,4%

Polsko 17,7% 19,8% 22,7%

Slovensko 35,0% 38,8% 32,8%

Maďarsko 31,7% 33,3% 34,9%

Rakousko 20,1% 24,2% 25,7%

Německo 12,5% 16,3% 19,3%


27

Graf č. 27: Nutný dovoz pro vývoz ve výrobě kovů 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10%

0% 1995 až 2000 2001 až 2005 2006 až 2010

ČR 39,2% 46,5% 55,3%

Polsko 22,7% 31,8% 40,5%

Slovensko 50,3% 52,6% 49,8%

Maďarsko 54,4% 61,2% 52,1%

Rakousko 38,8% 46,9% 47,6%

Německo 31,6% 40,7% 41,5%


Graf č. 28: Nutný dovoz pro vývoz ve výrobě kovodělných výrobků 50%

45% 40%

35% 30% 25% 20% 15% 10% 5%

0% 1995 až 2000 2001 až 2005 2006 až 2010

ČR 30,9% 43,7% 44,0%

Polsko 16,8% 26,6% 32,9%

Slovensko 39,1% 45,8% 42,6%

Maďarsko 32,2% 42,8% 43,0%

Rakousko 25,6% 31,7% 32,7%

Německo 18,1% 20,0% 23,3%


Graf č. 29: Nutný dovoz pro vývoz ve výrobě strojů 60% 50%

40% 30% 20% 10%

0% 1995 až 2000 2001 až 2005 2006 až 2010

ČR 33,5% 49,6% 50,2%

Polsko 19,8% 26,2% 32,7%

Slovensko 42,4% 54,4% 51,5%

Maďarsko 37,5% 47,0% 49,5%

Rakousko 34,1% 35,8% 37,6%

Německo 18,9% 23,2% 24,7%


Graf č. 30: Nutný dovoz pro vývoz ve výrobě počítačů 90%

80% 70%

60% 50%

40% 30%

20% 10%

0% 1995 2000 2005

ČR 46,3% 79,6% 85,0%

Polsko 22,5% 24,6% 34,4%

Slovensko 32,4% 70,0% 53,5%

Maďarsko 78,3% 71,6% 78,7%

Rakousko 29,8% 46,5% 39,2%

Německo 31,2% 39,3% 39,1%


Protože středoevropské státy jsou ekonomicky navázány především na německou ekonomiku a vlajkovou lodí německého vývozu jsou auta, je v grafu 31 nutný dovoz ve vývozu v automobilovém průmyslu. Zapojení do hodnotových řetězců ve výrobě aut je vyšší než za ekonomiku celkem. Zajímavé je, že u nejvíce zapojených států dochází k mírnému snížení závislosti vývozu na dovozu a u větších ekonomik, vykazujících nižší hodnoty ukazatele (Německo a Polsko), dochází k nárůstu hodnoty ukazatele. Graf č. 31: Nutný dovoz pro vývoz ve výrobě automobilů 90%

80% 70%

60% 50%

40% 30%

20% 10%

0% 1995 2000 2005

ČR 41,2% 66,3% 55,6%

Polsko 23,0% 40,4% 52,6%

Slovensko 67,3% 80,9% 53,5%

Maďarsko 70,9% 78,5% 73,8%

Rakousko 53,3% 61,2% 58,7%

Německo 25,1% 31,4% 34,2%


29

II.1.3. Podíl meziprodukce Na zapojení jednotlivých států v mezinárodních aktivitách se můžeme podívat také přes podíl jejich mezispotřeby na celkovém vývozu či dovozu. V grafu č. 32 je vývoj struktury vývozu a v grafu č. 33 vývoj dovozu za Českou republiku. V grafech č. 34 a č. 35 pro Polsko, v grafech č. 36 a č. 37 pro Slovensko, v grafech 38 a 39 pro Maďarsko, v grafech 40 a 41 pro Rakousko a konečně v grafech 42 a 43 pro Německo. Jedná se o výběr sousedních zemí, které jsou naším významným obchodním partnerem, nebo svou polohou a úrovní představují rovnocenného konkurenčního partnera. Oproti očekávání je podíl mezispotřeby nejnižší u států s nejvyšším podílem nutného dovozu pro vývoz (graf. č. 44 a 45). Graf č. 32: Struktura vývozu ČR Mezispotřeba

Graf č. 33: Struktura dovozu ČR

Ostatní

Mezispotřeba

180

160

160

140

140

Ostatní

120

120

100

100

80

80


Graf 34: Struktura vývozu Polsko Mezispotřeba

Graf 35: Struktura dovozu Polsko

Ostatní

Mezispotřeba

200

Ostatní

250

180 160

200

140 120

150

100 80

100

60 40

50

20 0

2008

2009

2010

2011

2008

2009

2010

2011

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

0


2007

2006

Ostatní

2005

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

0 2001

10

0 2000

20

10 1999

30

20

1998

40

30

1997

50

40

1996

60

50

1995

70

60

1994

80

70

1993

80

1994

Mezispotřeba 90

2004

Ostatní

90

1993

Mezispotřeba

Graf č. 37: Struktura dovozu Slovensko

2003

Graf č. 36: Struktura vývozu Slovensko


2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1993

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1997

1998

0

1996

20

0 1995

20 1994

40

1993

40

1994

60

60

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2003

Ostatní

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1993

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

0

2003

0

2002

20

2001

20

2000

40

1999

40

1998

60

1997

60

1996

80

1995

80

1994

100

1993

100

1995

Mezispotřeba 120

2005

Ostatní

120

1994

Mezispotřeba

Graf 39: Struktura dovozu Maďarsko

2004

Graf 38: Struktura vývozu Maďarsko


Graf č. 41: Struktura dovozu Rakousko

2008

2009

2010

2011

2008

2009

2010

2011

2007

2006

2005

Ostatní

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1993

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

0

2003

20

0

2002

40

20

2001

60

40

2000

80

60

1999

100

80

1998

120

100

1997

140

120

1996

160

140

1995

180

160

1994

180

1993

200

1995

Mezispotřeba

200

2004

Ostatní

1994

Mezispotřeba

2003

Graf č. 40: Struktura vývozu Rakousko


Graf č. 42: Struktura vývozu Německo Mezispotřeba

Graf č. 43: Struktura dovozu Německo

Ostatní

Mezispotřeba

1600

1400

1400

1200

1200

Ostatní

1000

1000 800 800 600

600

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1993

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

0

1995

0

1994

200

1993

200

1994

400

400


Graf č. 44: Podíl mezispotřeby na vývozu ČR

Polsko

Slovensko

Maďarsko

Rakousko

Graf č. 45: Podíl mezispotřeby na dovozu

Německo

ČR

70%

Polsko

Slovensko

Maďarsko

Rakousko

Německo

70%

65%

65%

60%

60% 55%

55%

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

45%

1995

40% 1994

50%

1993

45%

1993

50%


31

Vývoj mezispotřeby v zahraničním obchodě charakterizuje specifika jednotlivých ekonomik a úlohu nadnárodních firem, kterou v nich hrají. Obecně má významný vliv na podíl mezispotřeby na zahraničním obchodě úroveň ekonomiky, její odvětvová struktura, kdy některá odvětví vykazují vysokou zapojenost do globálních hodnotových řetězců oproti jiným odvětvím, a velikost ekonomiky. Dále se pak projevuje existence bilaterálních obchodních vazeb při čerpání a poskytování zdrojů sousedních zemí při využívání výhody nižších dopravních nákladů. Samotná struktura mezispotřeby se značně změnila, když dříve převládal materiál, suroviny a energie pro produkci, která měla národní charakter, zatímco nyní hrají velkou roli subdodávky, polotovary a komponenty pro výrobu, která tímto dostává mezinárodní charakter. Ve výše uvedených grafech je patrná vyšší úroveň a velikost ekonomiky Německa, které má nejnižší podíl mezispotřeby na zahraničním obchodě, přičemž podíl na dovozu má vzestupný trend, kdy v roce 2011 přesahuje 60 %, kdežto podíl na vývozu osciluje kolem 50 %. Podobný trend vykazuje Rakouská ekonomika. Naproti tomu ostatní sledované země střední Evropy si udržují vysoký podíl mezispotřeby na dovozu, s poměrně velkými výkyvy, při tendenci snižování podílu mezispotřeby na vývozu, hlavně u Slovenska a ČR. To může signalizovat rostoucí charakter montáže konečných produktů, bohužel s nižší přidanou hodnotou v těchto zemích. Vývoj podílů mezispotřeby je ovlivněn řadou dalších faktorů, které mohou být v jednotlivých odvětvích různé a jejich účinky se mohou i eliminovat. Rostoucí závislost na vzájemných subdodávkách tak dává jiný pohled na konkurenceschopnost, která už není otázkou jen firmy konečné montáže, ale jednotlivých dílčích dodavatelů z různých zemí.

III.1. Možná východiska ze současného vývoje Analýza konkurenceschopnosti 2013 ukázala, že nepříznivé závěry z předcházející analýzy vycházející z výsledků národních účtů jsou daleko hlubší, jak vypovídají nově publikované údaje OECD o přidané hodnotě obsažené v celkovém vývozu ČR. Česká republika v oblasti mezinárodní konkurenceschopnosti nadále ztrácí a vzdaluje se cílům stanovených Strategií mezinárodní konkurenceschopnosti. Analýza konkurenceschopnosti 2013 dále potvrdila silnou integraci české ekonomiky do globálních hodnotových řetězců, které jsou v České republice umístěny v segmentech řetězců s velmi nízkou přidanou hodnotou a které mají často pouze kompletační či montážní charakter. Naše ekonomika je tímto z velké míry ovlivňována strategickými rozhodnutími centrál nadnárodních řetězců, tedy mimo území ČR. TiVA poukazuje i na skutečnost, že obdobná situace je i v okolních zemích regionu. Významnou roli zde hraje ekonomika Německa, která tvoří jádro klastru zemí střední a východní Evropy, na kterou jsou jednotlivé aktivity úzce navázány. Prostřednictvím Německa mají okolní země větší šanci pronikat svými subdodávkami lépe na světové trhy. Východiskem ze současné situace je vytvoření příznivého socio-ekonomického prostředí pro posun ČR do vyšších pater hodnotových řetězců, s vyšší přidanou hodnotou, což klade vysoké nároky na rozvoj inovací, zapojení vědy a výzkumu do praxe, vzdělávání a financování. Jedním z řešení je účinná podpora domácích inovativních malých a středních firem, které se zapojují do hodnotových řetězců ve stupních s vyšší přidanou hodnotou. 32

Prokazuje se tak naléhavost vytvoření příznivějších podmínek pro posun směrem k zemím, které v konkurenci ostatních dokážou lépe obstát. To je základní podmínkou pro obnovení dlouhodobého udržitelného růstu české ekonomiky se všemi pozitivními dopady na životní úroveň obyvatel a jejich zaměstnanost.

Zdroje použité při přípravě analýzy: The Global Competitiveness Report 2013 – 2014 http://www3.weforum.org/docs/WEF_GlobalCompetitivenessReport_2013-14.pdf The Global Competitiveness Report 2012 – 2013 http://www3.weforum.org/docs/WEF_GlobalCompetitivenessReport_2012-13.pdf The Global Competitiveness Report 2011 – 2012 http://www3.weforum.org/docs/WEF_GCR_Report_2011-12.pdf The Global Competitiveness Report 2010 - 2011 http://www3.weforum.org/docs/WEF_GlobalCompetitivenessReport_2010-11.pdf The Global Competitiveness Report 2009 2010 https://members.weforum.org/pdf/GCR09/GCR20092010fullreport.pdf The Global Competitiveness Report 2008 2009 https://members.weforum.org/pdf/GCR08/GCR08.pdf Mechanismus implementace Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky pro období 2012 až 2020 a Strategie konkurenceschopnosti 2012 – 2020: Zpět na vrchol Statistika OECD http://stats.oecd.org/ ČSÚ http://www.czso.cz/ Databáze zahraničního obchodu UN Comtrade http://comtrade.un.org/db/

33

Sekce průmyslu Odbor ekonomických analýz Říjen Analýza mezinárodní konkurenceschopnosti ČR v roce 2013

Recommend Documents