Screening a diagnostika vývojových poruch

Screening a diagnostika vývojových poruch

1.

Vývojová dysfázie V poslední době významně přibývá dětí, které trpí vývojovou nemluvností čili dysfázií. Speciﬁcky narušený vývoj řeči se projevuje ztíženou schopností nebo neschopností naučit se verbálně komunikovat, i když podmínky pro rozvoj řeči jsou přiměřené. Tato velmi komplikovaná vada řeči s mnoha příznaky zasahuje celou osobnost člověka.

Děti s vývojovou dysfázií se často celkově vyvíjejí odlišně než jejich vrstevníci, protože se jedná o poruchu vývoje mozku, která se vyskytuje asi u 3–5 % dětské populace a u nezralých novorozenců je její výskyt až osmkrát vyšší. Děti s touto vadou řeči mají problém s porozuměním řeči a následně i s její realizací.

3–5 % dětské populace

Je to obdobné, jako když cizinec, který umí asi 50 slov, musí zvládnout normálně žít a domluvit se v cizí zemi. Ví, co chce říci, ale neumí se slovně vyjádřit, proto používá všechny možné způsoby ke komunikaci a nerozumí slovním projevům okolí, tudíž často dochází k nedorozumění. Dobře se však orientuje podle situace, pochopí hodně z logiky věci. Děti s vývojovou dysfázií mívají nevyrovnaný celkový vývoj, a to i ty velmi inteligentní.

Jak probíhá vývoj u dysfatiků Jak již bylo uvedeno výše, vývoj těchto dětí probíhá odlišně než u ostatních dětí. Odlišnosti a příznaky jsou velmi pestré, navíc se ještě různě kombinují. Zhruba je však lze rozdělit do několika skupin:

Projevy vývojové dysfázie v hrubé motorice 

Dítě je od počátku vývoje v hrubé motorice velmi neobratné, např. se těžko učí šlapat na kole, neohrabaně chytá a hází míč, nedokáže stát na jedné noze, nedovede napodobit pohyby při cvičení.



Nebo je dítě naopak velmi pohyblivé, zbrklé, do všeho se vrhá po hlavě, nebojí se, všechno se učí samo, ale pokud se něco naučí špatně, má velké problémy naučit se tuto pohybovou dovednost správně, zvláště jedná-li se o soustavu pohybů, které jdou za sebou. Až při učení složitějších pohybů se projeví problémy s koordinací pohybů.

Velká neobratnost a neohrabanost

Problémy s koordinací pohybů

březen 2014


Aktivity podporující rozvoj hrubé motoriky Aktivity s míči Opičí dráhy

Nejlépe se hrubá motorika rozvíjí při přirozených dětských aktivitách na hřištích a při běžných tělesných cvičeních. Proto je vhodné zaměřit se více na všechny aktivity s míči a také využívat tzv. opičí dráhy (dítě má provést tři a více úkonů podle pokynu, např. doskákat po pravé noze ke stromu, sebrat ze země šišku, strefit se do nějakého terče a doplazit se nazpět). Pro dysfatiky je velký problém přesně dodržet sled pokynů. Jestliže dětem činí nějaká činnost potíže, mají tendenci se jí vyhnout. Právě vhodný výběr pohybových aktivit, které musejí být dítěti přiměřené, a postupné navyšování obtížnosti jsou velkou pomocí při rozvoji hrubé motoriky u těchto dětí. Samozřejmostí je dobrá stimulace ze strany pedagoga. Obecným problémem, jenž se v současnosti rozmáhá, je to, že děti mají méně pohybu, proto uvedené příznaky mohou mít i děti, které žádnou vývojovou poruchou netrpí. Jedná se třeba o vození dítěte autem z domova až ke dveřím mateřské školy nebo vození tříletého dítěte na kočárku. Obyčejná chůze je pro vývoj zdravého dítěte velmi důležitá a prospěšná.

Projevy vývojové dysfázie v jemné motorice 

Dítě je neobratné a opožďuje se ve všech činnostech souvisejících s jemnou motorikou.



Dítě postupuje překotně ve všech činnostech souvisejících s jemnou motorikou.

Aktivity podporující rozvoj jemné motoriky Zvládnutí sebeobsluhy

Hry, stavebnice, práce s papírem

Nejlépe jemnou motoriku rozvíjí zvládnutí sebeobsluhy. Ve třech letech by dítě mělo umět správně držet lžíci, s pomocí by se mělo umět obléknout, dojít si samo na toaletu, umýt si ruce apod. V pěti letech by mělo být schopné se samo obléknout. V šesti letech by dítě mělo zvládnout zavázat kličku u bot. Tato dovednost se u dysfatiků opožďuje a je potřeba s nimi tyto činnosti speciálně nacvičovat. Učitelky mateřských škol jsou však často svědky, že ani ostatní děti tyto dovednosti neovládají, neboť pro rodiče je rychlejší vše udělat za ně. Obratnost rukou je vhodné procvičovat také pomocí různých her, stavebnic, prací s papírem či jinými materiály.

Projevy vývojové dysfázie v grafomotorice 

Dítě odmítá kreslit.



Dítě kreslí, ale po svém. Odmítá správné držení tužky, nedokáže napodobit jednoduchou kresbu.



Křečovité držení tužky, dítě nezvládá nakreslit rovnou čáru, patrný až třes.

březen 2014

1.


1.

Aktivity podporující rozvoj grafomotoriky V kolektivu dětí s dobrou stimulací jsou přece jenom větší možnosti motivovat dítě tak, aby uchopilo tužku, pastelku nebo štětec do ruky a začalo kreslit či malovat. Začíná se od jednoduchých technik, třeba prstovými barvami, ale pro řečový rozvoj je kreslení velmi důležité, ne-li přímo klíčové. Praxe potvrzuje, že pokud dítě začalo více kreslit, došlo i k vývojovému skoku v řeči. Děje se tak proto, že mozková centra leží v těsné blízkosti a částečně se překrývají.

Kreslení je klíčové pro řečový rozvoj

U předškolních dětí se doporučuje kurz grafomotoriky. Jestliže se u dysfatiků intenzivně necvičí grafomotorika, mívají později v základní škole problémy s psaním častěji než ostatní děti.

Vývoj motoriky mluvidel 

Velká neobratnost mluvidel, až dysartrické rysy.



Lehká neobratnost mluvidel.

Dysartrické rysy

Pokud je u dítěte patrná velká neobratnost mluvidel, pak neumí vyslovit většinu hlásek. Proto cvičí správnou výslovnost pod vedením klinického logopeda. Děti, které mají dobrou motoriku mluvidel, často nemají ani velké problémy s grafomotorikou. Výslovnost u nich může probíhat jen nepatrně opožděně, což může paradoxně způsobit, že se tyto děti dostanou do odborné logopedické péče pozdě. Nácvik správné výslovnosti u dětí s vývojovou dysfázií se provádí, až když je obsahová stránka řeči dobře rozvinutá; rozhodně není artikulace v terapii řeči prioritou.

Řečový vývoj dítěte s vývojovou dysfázií 

Vývoj řeči se opožďuje, a když se začne více rozvíjet, vyvíjí se abnormálně.



Nebo dítě může začít mluvit stejně jako ostatní děti, ale není mu rozumět, komolí slova, vytváří si vlastní slovník, přehazuje slovosled ve větě.

Komolení slov, chybný slovosled

Aktivity podporující řečový vývoj Podporovat řečový vývoj všemi způsoby, ale vždy vycházet z řečových možností dítěte a zároveň akceptovat rozumový vývoj dítěte, který je na vyšší úrovni než řečové schopnosti. Vývoj řeči u těchto dětí bývá porušen ve všech jazykových rovinách: foneticko-fonologické, morfologicko-syntaktické, lexikálně-sémantické a pragmatické. Děti s vývojovou dysfázií mají také zkrácenou verbální paměť, tzn. že se hůře učí zpaměti básničky, písničky, říkadla. A když se je naučí, rychle je zapomenou, pokud se neopakují. Trénování verbální paměti je pro další řečový vývoj velmi důležité. Jestliže se ve třídě učíte nějakou písničku, pro dítě s vývojovou dysfázií je běžný nácvik v kolektivu nevhodný; písničku se takto nenaučí. Ale stimulačně je pro dítě dobré vidět, že ostatní kamarádi rádi zpívají.

Akceptovat rozumový vývoj Vývoj řeči porušen ve všech jazykových rovinách

Trénování verbální paměti

březen 2014


Jak s dítětem účinně pracovat, aby se naučilo slova písničky 1. Pomalu slovo za slovem přeříkáme celou písničku, zdůrazňujeme krátká slova, především zájmena a zvratná zájmena „se, si“. 2. Vysvětlíme jednoduchými větami, o čem písnička je. Rozhodně nepoužíváme souvětí a složitou větnou stavbu. 3. Zkontrolujeme, zda dítě rozumí i jednotlivým slovům, výrazům. Není vhodná otázka: „Rozumíš tomu?“, ale vždy se zeptáme konkrétně na dané slovo a ujistíme se, že dítě význam slova zná. 4. Zjistíme, zda má dítě všechna slova v aktivním slovníku (umí je používat v běžných situacích). Pokud ne, musíme slovo nacvičit, aby si je dítě zapamatovalo. 5. Učíme dítě písničku individuálně, po částech. Text písničky předáme rovněž rodičům. 6. Současně píseň zpíváme s celou třídou a kontrolujeme, co dítě zná, co je schopno s ostatními zazpívat. 7. Jakmile zvládne zazpívat celou písničku samo, náležitě je oceníme.

TIP Nabádejte rodiče, aby si s dítětem opakovali s přestávkami novou básničku nebo písničku na pískovišti, na procházce, v dopravních prostředcích… – asi hodinu každý den. Dítě se ji zhruba po 14 dnech naučí. Cvičení verbální paměti u dítěte s vývojovou dysfázií vyžaduje hodně trpělivosti a vynalézavosti.

Vývoj zrakového vnímání Porucha pozornosti

Pravolevá orientace

U dysfatiků probíhá většinou jako u ostatních; dítě mnohdy kompenzuje zrakovým vnímáním zhoršené sluchové vnímání. Problémem bývá častá porucha pozornosti – pak dítě přehlédne některý detail. Zrakové vnímání je také potřeba trénovat, aby se předešlo specifickým poruchám učení, které vývojovou dysfázii často doprovázejí. Nejběžnějším problémem je pravolevá orientace.

Vývoj sluchového vnímání Opožděn na různých  úrovních



březen 2014

Vždy se opožďuje, ale na různých úrovních. Nejvíce se opožďuje ve schopnosti rozlišovat slova a části slov ve větě. V této oblasti dochází k poruše.

1.


1.



Dítě potřebuje delší čas, aby pochopilo, co se mu sděluje, potřebuje si to „přeložit do své řeči“.



Bývá zhoršená sluchová paměť.



Opožďuje se dozrávání fonematického sluchu.



Kvůli zhoršenému sluchovému vnímání vždy dochází ke zhoršenému rozumění řeči.

Zhoršená sluchová paměť

Aktivity podporující rozvoj sluchového vnímání Děti s vývojovou dysfázií jsou často živé, obecně jim unikají detaily, mají výpadky pozornosti, a když se k tomu přidá, že neporozumějí pokynu, který pedagog vysloví, mohou neprávem získat nálepku zlobivého dítěte. Pokyny těmto dětem sdělujte jednoduchou větnou stavbou. Jedna věta, jeden pokyn. Pohlídejte si zároveň oční kontakt s dítětem. U malých dětí je potřeba zkontrolovat porozumění i jednoduchého pokynu.

Oční kontakt

Děti s vývojovou dysfázií spotřebují na sluchové vnímání řeči více energie než ostatní děti. Je to obdobné, jako když na vás někdo celý den mluví cizím jazykem, ze kterého znáte jen několik slov, a vy máte na tuto řeč stále nějak reagovat. Automaticky se vám mozek po nějaké době vypne a prostě přestanete vnímat. Totéž prožívají děti s vývojovou dysfázií každý den v mateřské škole. Doma tyto děti ve věku kolem dvou až tří let často zacpávají mamince pusu, když jim chce číst z knížky nebo zpívat. Nejraději mají v televizi jednoduché kreslené pohádky, kde se příliš nemluví; hrané už pro ně často bývají náročné. Ony totiž při těch kreslených nemusejí poslouchat, co postavy říkají, a přitom pochopí děj, odpočinou si. Zde je důležité vedení klinického logopeda, jenž zjistí, na které úrovni se dítě ve sluchové diferenciaci nachází, a doporučí individuální postup nácviku sluchového vnímání. Pedagog v mateřské škole by měl mít na paměti, že je potřeba u dítěte kontrolovat porozumění všemu řečenému a zjednodušit větnou stavbu. Složitému vysvětlování tyto děti neporozumějí.

Vedení klinického logopeda

Zjednodušit větnou stavbu

Zhoršená orientace v prostoru a v čase Zhoršená orientace v prostoru a v čase souvisí s porozuměním řeči. Pro dítě je těžké zapamatovat si a rozlišovat předložky. Všechny děti s vývojovou dysfázií měly například problém rozlišit předložku „na“ a „nad“ a pochopit jejich význam, obdobné je to s předložkami „po“ a „pod“, jen s tím rozdílem, že vysvětlení rozdílu se mi většinou vůbec nepovede, a tak čekám, až děti začnou číst. Pak již rozdíl pochopí.

Problém rozlišovat a zapamatovat si předložky

Také pochopení časových údajů se u dětí s vývojovou dysfázií opožďuje. Déle trvá, než chápou rozdíl mezi dny a měsíci apod. Děti jsou nakonec schopné naučit se, jak jdou dny nebo měsíce za sebou, ale požádáme-li je, ať vyjmenují dny, nejdříve se zeptají: „Je jich sedm, nebo dvanáct?“ a teprve poté je vyjmenují. Řada těchto problémů odezní, jakmile děti začnou číst. březen 2014


Proto je důležité, aby dítě bylo dobře připraveno na čtení a učinila se všechna preventivní opatření, která zabrání případným specifickým poruchám učení.

Odborná péče se vyplatí Těžké vybudovat zdravé sebevědomí

Včasná odborná péče

Logopedická terapie

Jak je zřejmé z výše napsaného, bývá u dysfatiků velmi těžké vybudovat zdravé sebevědomí. Mnozí dospělí, kteří v dětství trpěli vývojovou dysfázií, byli schopni vystudovat vysokou školu a jsou velmi dobří ve svém oboru. Museli se však naučit s vadou řeči žít. A zvládli to navzdory tomu, že se v minulosti této problematice nevěnovala taková pozornost jako dnes. Dnešní diagnostické a terapeutické možnosti jsou mnohem lepší než dříve, proto je důležité, aby se děti s vývojovou dysfázií včas dostaly do odborné péče, a měly tak možnost žít plnohodnotný život. Pokud je ve vaší škole dítě, které vykazuje příznaky vývojové dysfázie, spojte se s klinickým logopedem, který má dítě v péči. I mateřská škola určitě může v logopedické terapii pomoci. Pokud však dítě v logopedické péči není, rozhodně ji rodičům doporučte. Kliničtí logopedi spolupracují s dalšími odborníky, jako je např. foniatr, neurolog či psycholog, kteří mohou dítěti pomoci a zároveň nabídnout ucelenou logopedickou péči.

březen 2014

1.

2.

Prevence a diagnostika logopedických vad

Možnosti logopedické prevence Prevence řečové výchovy neboli logopedická prevence souvisí s fyziologickým vývojem řeči. Lze ji provádět formou logopedických chvilek, dechových, fonačních a artikulačních cvičení, tanečních, pohybových a sluchových her. Je vhodné zaměřit se na rytmizaci slov, hru s rýmy a procvičování grafomotorických dovedností.

V předškolním věku se řeč vyvíjí přirozeně a nové návyky se upevňují automaticky. Kolem sedmého roku se řečové funkce uzavírají a jakékoliv další změny se děti musejí učit. Logopedická prevence je zaměřena především na gymnastiku mluvidel, dechová cvičení, sluchové hry, rytmizaci slov, rozšiřování slovní zásoby, rozvoj zrakové orientace, sluchové a zrakové paměti. Nejde o nápravu řeči, ale o rozvoj komunikačních schopností.

Rozvoj komunikačních schopností

Možnosti rozvoje komunikačních schopností Gymnastika mluvidel je cvičení rtů a jazyka, které připravuje mluvidla na vyslovení některé hlásky. S dětmi, s nimiž pracují kolegyně v mateřských školách, opakují a procvičují určité skupinky hlásek ve slovech, větách a říkadlech. Až se hlásku podaří vyvodit, používají se pracovní listy, sešity na grafomotoriku apod. Jeden z důležitých bodů spočívá v opakování a dokončování úkolů v sešitech, v pracovních listech, ale i v běžné řeči. Je třeba opakovat říkadla, vyprávět krátký děj, příběh, pohádku. Pokud jde o výslovnost, měli bychom být důslední a děti opravovat.

Gymnastika mluvidel

Logopedická prevence se v některých mateřských i základních školách realizuje buď skupinově, nebo individuálně, např. v odpoledních hodinách či v rámci kroužků. Vždy je však nutný souhlas rodičů a jejich úzká spolupráce. Vždyť právě v rodinách by měl být položen základ pro fyziologický vývoj řeči.

Logopedická prevence

Na začátku každého školního roku se jeví jako vhodné provádět u dětí depistáž za účelem zjištění úrovně výslovnosti. Školy spolupracují se školským poradenským zařízením (PPP nebo SPC), případně s klinickým logopedem. Kontrolní vyšetření dětí speciálním pedagogem vede buď k zařazení dítěte do následné odborné péče SP centra zaměřeného na tuto problematiku, nebo v případě jednodušších problémů může za metodické podpory odborníků odstraňovat tyto nedostatky přímo proškolený pedagog.

Depistáž

březen 2014


PORUCHY ŘEČI A LOGOPEDICKÉ VADY Dyslalie Vadná výslovnost jedné či více hlásek

Chybná výslovnost sykavek a hlásek r, ř

Dyslalie je vadná výslovnost jedné či více hlásek. Výskyt dyslalie v nižších ročnících ZŠ dosahuje až 25 % populace, ve vyšších ročnících nepřekračuje 15 %. Známou skutečností z logopedické praxe je převaha výskytu dyslalie u chlapců. Poměr je tu asi 60 : 40 % v neprospěch chlapců. Z hlediska jednotlivých druhů dyslalie je nejčastější chybná výslovnost sykavek a hlásek r, ř. Na výkon čtení nemá dyslalie vliv, ale vady výslovnosti se mohou výrazněji promítat do pravopisu, neboť dítě píše tak, jak samo mluví a jak samo sebe slyší. Prevenci dyslalie je třeba zacílit do raného věku dítěte – již okolo jednoho roku. Sociální prostředí musí dítěti poskytovat nejen vzor správné výslovnosti, ale má i stimulovat zvukově-významovou rovinu řečového vývoje tak, aby do ZŠ nastupovaly děti se správnou výslovností.

Rhinolalie (huhňavost) Zavřená huhňavost

Otevřená huhňavost

Smíšená huhňavost

Projevuje se změnou rezonance zvuku hlásek při artikulaci. Její výskyt je častý – až u 18 % dětí předškolního a mladšího školního věku. U zavřené huhňavosti je patologicky snížená nosovost jako následek přechodného zmenšení nosové a nosohltanové dutiny (např. v případě rýmy) nebo trvalého zmenšení (při vývojových anomáliích). V rámci logopedické prevence jsou potřebná důkladná vyšetření a spolupráce s odborným lékařem ORL. Logopedickou korekcí, která zahrnuje správnou výslovnost nosovek a trvalý návyk správného dýchání přes nos, lze zabránit opakovanému dorůstání nosních mandlí. U otevřené huhňavosti je patologicky zvýšená nosovost. Prognóza je při funkční otevřené huhňavosti dobrá, po absolvování logopedického nácviku lze dosáhnout správné řeči. Při orgánově podmíněné otevřené huhňavosti závisí úspěch logopeda na výsledcích chirurgické a neurologické léčby. Při smíšené huhňavosti jde o kombinaci otevřené a zavřené huhňavosti. Prognóza je příznivá při včasném lékařském ošetření.

Palatolalie Vývojová vada řeči provázející rozštěpy patra

Palatolalie je vývojová vada řeči provázející rozštěpy patra, případně kombinace rozštěpů patra, čelistí a rtů. Rozštěp je vrozený orgánový defekt, při kterém je nedostatečný patrohltanový uzávěr. Řeč charakterizuje opožděný vývoj, proto se fyziologický dysgramatismus a dyslalie vyskytují u dětí s rozštěpem ještě ve věku, ve kterém se u ostatních dětí již neobjevují. Bývají přítomny i nosní šelesty. Hlas se může tvořit nesprávným způsobem. Typická je zvýšená a deformovaná nosovost. Porušena je i mimika a gestikulace doprovázející artikulovanou řeč. Logopedická prevence je zaměřena na nácvik správné řeči, nosního dýchání a zvládání psychosociálních problémů spojených s rozštěpem (estetický vzhled).

březen 2014

2.


2.

Breptavost Breptavost spočívá v narušení plynulosti mluvení, při kterém je charakteristické extrémně zrychlené tempo řečové produkce. Mezi rozličnými příznaky dominuje překotnost tempa řeči, jehož důsledkem je vynechávání slabik, přeříkávání, opakování slabik; dochází i k deformaci obsahu – odbočení od tématu nebo vynechání podstatných informací; postižen bývá i přízvuk. Dalším příznakem je nepravidelné tempo řeči, monotónní mluva. Brebtavé dítě si poruchu samo neuvědomuje, a je-li korigováno, mluvní projevy ovládá. Řeč je obtížně srozumitelná pro okolí. Při prevenci je důležité, aby nejbližší okolí – zejména rodina a mateřská osoba – bylo vzorem pomalého, klidného řečového projevu.

Narušení plynulosti mluvení Překotnost tempa řeči

Koktavost (zadrhávání) Zadrhávání znamená poruchu plynulosti mluvního projevu způsobenou křečemi svalstva dechového, hlasového, artikulačního a dyskoordinací jeho činnosti při mluvení. Objevuje se přerušování mluvené řeči, tzv. tony (protahování zejména prvních slabik nebo slov) nebo tzv. klony (opakování slabik či slov). Dítě si uvědomuje svůj handicap, postupně se může měnit postoj ke slovní komunikaci a sekundárně může dojít i k vyhýbání se mluvené řeči.

Porucha plynulosti mluvního projevu

Mutismus Mutismus je ztráta schopnosti mluvit, mající neurotický nebo psychotický podklad. Pokud se mutismus zužuje na určitou osobu, osoby či situaci, jde o výběrový mutismus. Je vázán na dětský věk.

Ztráta schopnosti mluvit

Vývojová dysartrie Vývojová dysartrie představuje vývojové i získané obtíže při hláskování, vyslovování vůbec. Obtíže mají konstantní charakter. Při dysartrii se nevyskytují poruchy porozumění řeči ani poruchy vnitřní řeči. Jde o poruchu, která je způsobena poškozením mozku a mozkových drah. Je jedním z příznaků dětské mozkové obrny anebo získaných poruch, například degenerativních onemocnění CNS.

Obtíže při hláskování, vyslovování

Vývojová dysfázie V posledním období se častěji setkáváme s tzv. vývojovými dysfáziemi. Jedná se o velmi závažné poruchy specificky narušeného vývoje řeči, které mohou být zaměňovány (diferenciální diagnostika) za sníženou úroveň rozumových schopností. Používáme pojem „vývojové dysfázie“ v množném čísle, neboť je jich celá řada, různě se kombinují a různě ovlivňují komunikační a vzdělávací potřeby dětí a žáků. Ve školním věku se často vyskytnou obtíže při zvládání školních dovedností – čtení, psaní, počítání. Jedním ze symptomů je výrazná diskrepance mezi úrovní verbálních a neverbálních schopností ve prospěch neverbálních. Dysfatické dítě se může jevit jako jedinec s opožděním rozumových schopností.

Výrazná diskrepance mezi úrovní verbálních a neverbálních schopností

březen 2014


Rozdíl mezi osobou s mentálním postižením a dysfatikem spočívá právě ve skutečnosti, že u jedince s opožděním rozumového vývoje jsou narušeny rovnoměrně všechny složky osobnosti, zatímco u osoby s vývojovou dysfázií je opoždění v jednotlivých oblastech značně nerovnoměrné a může dosahovat rozdílu i několika let. Jak vyplývá ze samotného označení VD, nejsou narušeny pouze fatické funkce jakožto nejvyšší řečové funkce, ale celá osobnost dysfatického jedince – od percepčních funkcí, jako je zrakové a sluchové vnímání, rozlišování a paměť, přes motoriku jemnou, hrubou a motoriku mluvních orgánů, grafomotoriku až po kognitivní funkce.

Dysfatické rysy

Nedostatečná je také pravolevá, prostorová a časová orientace. V mateřské škole se můžeme setkat s dětmi vykazujícími tzv. dysfatické rysy.

Sekundární logopedická prevence Riziková populace

Sekundární logopedická prevence se už netýká všech dětí, ale jen části dětí, tzv. rizikové populace. Jde o široký pojem – do rizikové populace můžeme zahrnout děti předčasně narozené, s nízkou porodní hmotností, děti z rodin s jistou dědičnou (hereditární) zátěží (např. sluchovým postižením) nebo z okruhu rodin sociokulturně znevýhodněných. Ve vyspělejších evropských státech dochází několikrát denně do porodnic logopedické terapeutky, aby ohroženým dětem v inkubátorech stimulovaly obličejovou oblast, tedy podporovaly pohyblivost mluvidel. Jedná se pouze o příklad, který jsme vyhledali na internetových odkazech, nicméně jde o úžasnou ukázku sekundární logopedické prevence. Možná by pro naše účely stačilo více informovat maminky již v porodnicích…

Terciární logopedická prevence

Nalezení kompenzačních mechanismů

Ve skutečnosti bychom už o prevenci hovořit neměli. Terciární logopedická prevence je zaměřena na tu část dětské populace, která již trpí nějakým narušením komunikační schopnosti. Snahou je, aby se toto postižení neprohlubovalo a nezhoršovalo. Jedná se o nalezení kompenzačních mechanismů, abychom co nejlépe zajistili přístup k informacím a možnost vzdělávání pro tyto děti a žáky.

březen 2014

2.

Dechová cvičení a hry

3.

Zábavné hrátky s dechem Správné dýchání má zásadní význam pro dospělé i pro děti. Má vliv na psychiku dítěte, zlepšuje schopnost koncentrace a v neposlední řadě přispívá ke správnému držení těla. Proto je dobré zařadit do bloku, kdy s dětmi cvičíme či zpíváme, i dechová cvičení.

Dechová cvičení Dechová cvičení se věnují práci s dechem. Jedná se o základní prevenci nežádoucích jevů (mluvení při vdechu, arytmie dýchání…). Tato cvičení provádíme v klidových polohách, ale také při pohybových aktivitách, do nichž lze zapojit celý tělesný aparát, nebo jen jeho jednotlivé části. Dýchání nosem by mělo být dostatečně hluboké; při cvičení využíváme motivační hry a prvky (nádech nosem – výdech ústy, při výdechu jsou děti jako vítr „ffffffff“, jako had „ssss“, jako mašinka „šššššš“, sfoukávají pampelišku, foukají do větrníku, foukadla s míčkem, nafukují tváře, praskají bubliny…). Zároveň se věnujeme práci s dechem v rámci tzv. hospodaření s dechem. Vzhledem k tomu, že tento proces je do jisté míry ovladatelný vůlí, můžeme dech zrychlovat – zpomalovat –zatajit – prodlužovat nádech a výdech… Pokud toto dítě nezvládá, jeho mluvní projev bývá trhaný a působí až neobratným dojmem. Během dýchání nosem je nutné zvládnout také správnou klidovou polohu jazyka – zuby u sebe, jazyk opřeme celou plochou o horní patro a špičku jazyka máme za spodními zuby.

Dýchání nosem

Hospodaření s dechem

Náměty na motivační hry a aktivity 1. Voníme ke květinkám Děti požádáme, aby si představily, že drží v ruce krásné a voňavé kytičky a k nim přivoní. Paní učitelka připomene, že je třeba nadechovat nosem, pak vydechnout společně s vyslovením „áááá“. 2. Foukáme do peříčka Děti dostanou peříčko na niti, nit drží v ruce a při výdechu foukají do peříčka. 3. Vánek, vítr, vichřice… Každému dítěti dáme papírek, který zmuchlá do malé kuličky. Papírovou kuličku si položí na dlaň. Nejprve do ní fouká jemně jako vánek. Pak víc a víc… – jako větřík, vítr, vichřice, orkán.

březen 2014

Dechová cvičení a hry

Venku, například na hřišti či školní zahradě, mohou děti tuto hru doplnit i odpovídajícím pohybem a stupňovat jeho intenzitu.

4. Bříšková houpačka Děti si lehnou na zem, položí si dlaně volně na bříško a zhluboka dýchají: nádech–výdech. Paní učitelka jim připomene, aby sledovaly, jak se bříško pohybuje. Děti pohyb pozorují a uvědomují si, jak se bříško houpe nahoru a dolů. 5. Malujeme sluníčko Děti si lehnou na záda, paže mají volně podél těla. S nádechem posunují paže do vzpažení (kreslí sluneční paprsky), s výdechem připažují. 6. Foukaná ozvěna Učitel zafouká brčkem nějaký rytmus (např. dvakrát krátce, jednou dlouze) a děti to po něm opakují jako ozvěnu.

Možné obměny pro dvojice 1. Tancující peříčka Jedno dítě si položí na rovnou dlaň peříčko. Druhé dítě jemně a dlouze fouká tak, aby peříčko co nejdéle „tancovalo“ a nespadlo z kamarádovy dlaně na zem. Anebo si jedno dítě položí peříčko někam na své tělo (ve stoji, v sedu, lehu). Kamarád nejprve peříčko jemným pomalým foukáním „roztancuje“ – a nakonec je silně odfoukne pryč.

2. Brčka Děti dostanou silné brčko. Každý si pofouká svou ruku brčkem od prstů až k rameni. Pak stejným způsobem postupuje u svého kamaráda z dvojice. Foukání na různé části těla

březen 2014

Anebo jedno dítě stojí a zavře oči. Kamarád mu pofouká některou část těla (pata, loket, koleno…) a první dítě pojmenuje část těla, na kterou mu kamarád foukal.

3.

Sluchová cvičení a hry

4.

Cvičení na rozvoj sluchového vnímání Správný sluchový vývoj dětí ovlivňují tzv. zvukové kulisy. U dětí dochází k „zacpání uší“, což je přirozená obrana organismu před nadměrným hlukem (např. hluk ve třídě). Dítě se takto odnaučí naslouchat, čímž trpí nejen vývoj rozlišování jemnějších zvuků, ale i schopnosti poslouchat lidské hlasy.

Postup při cvičení Cvičení provádíme v tichém prostředí, vedeme děti k soustředění, zaměření pozornosti na sluchové vjemy: 

Poznávání předmětů podle zvuku (cinkání klíčů, šustění papíru), rozlišování hudebních nástrojů, dopravních prostředků, zvířat aj.



Určování délky zvuku



Určování intenzity zvuku



Poznávání písní podle melodie



Poslech CD, magnetofonových nahrávek, vyprávění

Rozvoj komunikačních schopností

Gymnastika mluvidel

Nácvik sluchové paměti Nedostatečně rozvinutá sluchová paměť je jednou z příčin obtíží ve sluchové analýze a syntéze. Porucha se projevuje obzvláště tehdy, provádí-li dítě cvičení bez zrakové podpory. 

Zapamatování hlásek, slabik, slov, číslic.



Rozvíjení vět (dítě k vyslovené větě přidá slovo a potom celou větu zopakuje).



Zapamatování melodie (dítěti přehrajeme 3, 4, 5 tónů a dítě je zopakuje, popřípadě určí, který tón byl změněn).



Rozklad věty na slova, tvoření věty ze slov (učitelka vysloví větu, dítě ji zopakuje, počítá jednotlivá slova a za každé slovo položí na stůl jeden kus stavebnice).

Rozklad věty na slova

březen 2014


Rozklad slova  na slabiky

Rozklad slova na slabiky, skládání slabik do slov (poznávání určité slabiky, určení první, prostřední, poslední slabiky ve slovech, určování stejných slabik ve slovech, tvoření slov z přeházených slabik apod.).

Rozklad slov  na hlásky

Rozklad slov na hlásky, skládání hlásek do slov (poznávání hlásky ve slově, rozklad slov na hlásky, například – učitelka: mele; dítě: m-e-l-e; skládání slov z hlásek, například – učitelka: l-e-v-á, dítě: levá; tvoření slov z pomíchaných písmen apod.).

Vnímání a reprodukce rytmu Příčin, proč není dítě v důsledku nepřesného vnímání schopno vytleskat vyslechnutý rytmus anebo proč se v daném rytmu nedokáže pohybovat, může být několik:

1. Dítě rytmus neslyší. 2. Dítě rytmus vnímá správně, ale nedostatky jsou v pohybovém vyjádření. 3. Dítě není schopno udržet daný rytmus. Při opakování zrychluje, nebo zpomaluje.

Příklady na procvičování rytmu: 

Děti poslouchají dvě rytmické struktury a určují, zda jsou totožné, anebo ne.



Při poslechu rytmu vyhledává dítě odpovídající grafický záznam (krátký tón, dlouhý tón).



Reprodukce rytmu vnímaného dotykem (vyťukávání na záda druhého, do dlaně apod.).



Provádění snadných cviků, chůze, běhu v daném rytmu.

Sluchová diferenciace Obtíže ve sluchové diferenciaci se významnou měrou odrážejí v písemném projevu. Jde o problémy při rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek, rozlišování slabik dy-di, ty-ti, ny-ni, rozlišování zvukově podobných hlásek. Nesprávně vnímané hlásky mění smysl slova, a tudíž i jeho pravopis. Například: myška – miska, na noze – na nose, bílá – byla.

Příklady na procvičování sluchové diferenciace:  Hmatová podpora

březen 2014

Při nápravě problémů s rozlišováním tvrdých a měkkých slabik můžeme použít hmatovou podporu, a to použitím tvrdé (dřevěné) a měkké (molitanové) kostky. Dítě vždy předloží správnou kostku při vyslovení slova měkce, anebo tvrdě. Jde o to, aby si uvědomilo jednoznačný hmatový vjem. Například: šišlat – měkká kostka, domino – tvrdá kostka.

4.


4.



Postup při nápravě obtíží v rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek: Nejprve předříkáváme slova (můžeme použít i obrázky) a dítě píše čárky a tečky podle délky slabik. Například: tělo (. .), motýl (. /); holčička (. . .), kočárek (. / .), bič (.), lístek (/ .) atd.

Rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek

Píšeme tečky a čárky (v různém pořadí) a dítě má vymýšlet slova, která mají/nemají délku. Například: sám, dým, chléb / kapusta, dřevo, hotel… Můžeme použít i techniku nápravy cvičení pomocí bzučáku, kdy se délka slabik vyťukává. Dítě před zaznamenáním délky rytmus slova „vybzučí“ na bzučáku, případně zapíská na píšťalce, zapíše grafický záznam rytmu pod obrázek a doplní délku.

Další cvičení na rozvoj sluchového vnímání 

Rozpoznávání zvuků z přírody, hlasy zvířat, známé zvuky z okolí – nahrané na kazetě, CD, v PC.



Hledat sluchem zvuk mobilu nebo jiného zvukového předmětu (dítě se orientuje jen sluchem, oči mu zavážeme šátkem).



Rytmizace básničky, písničky s využitím rytmických nástrojů (bubínků, ozvučných dřívek, zvonkohry apod.).



Rytmizace slov – vytleskávání slov na slabiky s tím, že dítě určí, kolikrát zatleskalo (nejprve 1–3slabičná slova: pes, květ, kočka, kočička; později 4–5slabičná: televize, lokomotiva).



Rozeznávání hlásek na začátku a později i na konci slova: souhlásek (u šikovných dětí i samohlásek) – myška, pes, koza (určení samohlásky na konci slova je pro dítě těžké).



Při problémech ve sluchovém vnímání nejprve zřetelně a důrazně vyslovujeme požadovanou hlásku, kterou dítě odzírá; postupně pak přecházíme od zrakové podpory jen ke sluchovému vnímání počátečních a posledních hlásek.



Sluchové rozlišování slabik: la-la, la-le, mo-mo, mo-ma, ba-ba, ba-da (dítě oznamuje, zda slabiky slyší stejně, nebo jinak).



Sluchové rozlišování slov: pes – pes, pes – pec, les – les, víla – vila, mele – mile, naše – vaše.



Najít obrázky (předměty) k danému písmenu (které dítě slyší): S – stůl, salám, sova; O – okno, oko, ovečka.

Rytmizace slov

Vnímání počátečních a posledních hlásek

Najít obrázky

březen 2014




Vyhledat mezi obrázky jeden obrázek, který nezačíná stejným písmenem (kráva, klec, kniha, stůl).



Vymyslet slova začínající písmenem A, M, K, T atd. (postupně můžeme konkretizovat výběr slov – ze skupiny zvířat, jmen, rostlin, oblečení, potravin apod.).



Spojit obrázky s daným písmenem (které dítě slyší): P – pes, páv; L – letadlo, lyže (aktivitu zařazujeme, pokud dítě zná tiskací písmena).

Sluchová paměť 

březen 2014

Sluchová paměť – zapamatování 3–5 slov (jména dětí, zvířata, ovoce…), rozvíjení vět přidáváním slov (Tatínek – Tatínek čte – Tatínek čte noviny – Tatínek čte noviny v kuchyni).

4.

Hlasová cvičení

6.

Motivační hry a pohádky na podporu správné funkce řečového ústrojí Prostřednictvím zábavných her a pohádek si děti dokonale procvičí motoriku mluvidel i výslovnost a rozšíří si slovní zásobu. Terapie spočívá ve vyvozování hlásek, nápravách výslovnosti, orofaciální stimulaci apod. Tyto postupy se primárně opírají především o správné dýchání, obratnost mluvidel a správnou funkci řečového ústrojí.

Lze využít mnoho způsobů, jak tyto oblasti procvičovat – ať již se záměrem preventivním, či reedukativním. V mateřských školách se přímo nabízí tzv. hudebně-pohybové činnosti (hudební výchova). V hudebně-pohybových činnostech se zabýváme: 

dechovým cvičením



hlasovým cvičením



artikulačním cvičením



rytmizačním cvičením



samotným zpěvem

Hudebně-pohybové činnosti

Hlasová cvičení Hlasová cvičení provádíme pro ovládání fyziologicky správně vytvořeného hlasu. Věnujeme se hlasové hygieně, aby dítě zbytečně nepřepínalo hlasivkové vazy, nekřičelo a dodržovalo přiměřenou hlasitost. Kromě toho se snažíme vyvarovat tvrdých hlasových začátků. Ty vznikají ve chvíli, kdy výdechový proud prudce rozrazí hlasivky. Časté používání tvrdého hlasového začátku může vést i k poškození hlasivek. Naopak podporujeme měkký hlasový začátek, který vzniká pozvolným a pomalým přimknutím hlasivek, jež teprve poté začnou kmitat. Důležitá je tedy celková uvolněnost dítěte a prožívání příjemných pocitů (zpívání slabik na známou písničku s pohybovým doprovodem, např. ukolébavku). Hlasová cvičení rozvíjejí taktéž zvučnost, sílu a barevnost hlasu, k čemuž využíváme motivační hry (Tichá pošta; Na šeptanou; děti vyluzují zvuky jako myš, medvěd, ptáček…).

Hlasová hygiena

Měkký hlasový začátek

Motivační hry

březen 2014

Hlasová cvičení

Artikulační cvičení

Oblast rtů, dolní čelisti, jazyka a měkkého patra

Při artikulačních cvičením se zabýváme uvolňováním, rozhýbáním, posilováním a ovládáním motorických svalů, tedy motorickou obratností mluvidel a jejich přesnou koordinací. Procvičujeme oblast rtů, dolní čelisti, jazyka a měkkého patra. Nesmíme zapomínat, že není důležitá rychlost cviku, nýbrž přesnost cvičeného pohybu. Proto začínáme pomalu, využíváme hry a pro kontrolu zrcátko či zrcadlo a cvik zrychlujeme postupně.

Motivační příběh: Pohádka o jazýčku V jedné pusince bydlel malý jazýček. Každé ráno, když vstal, pořádně se protáhl, podíval se, zda svítí sluníčko, nebo zda venku prší. Pokud zjistil, že svítí sluníčko, vydal se na procházku po pusince hezky z koutku do koutku a také se pohoupal na houpačce. Potom potkal koníka a pěkně si na něm zajezdil. Protože začalo pršet, rychle se schoval do jeskyňky za spodní zoubky. Najednou dostal jazýček velkou žízeň, a tak si vyčaroval mističku s vodou a všechnu vodičku vypil. Když dopil, očistil si pusinku – nejdřív horní ret, potom dolní ret a nakonec pro jistotu očistil celou pusinku dokolečka. A to už byl večer, jazýček se protáhl a šel spát.

Pedagog sedí před dětmi na koberci, děti sedí v řadě nebo v půlkruhu (pohlídat, aby všechny děti dobře viděly). Pedagog začne vyprávět pohádku a postupně ji doplňuje správnými pohyby jazyka.

Posloupnost cviků 1. Protažení jazyka z otevřených úst ven (nevyplazovat co nejvíce, hrozí dávivý reflex). 2. Pohyb jazyka směrem nahoru k nosu – ústa otevřená (vyvarovat se „připlácnutí“ jazyka na rty). 3. Pohyb jazyka směrem dolů k bradě – ústa otevřená. 4. Pohyb jazyka „z koutku do koutku“ – ústa otevřená (jazyk by měl trochu vyčnívat z úst). Houpačka

5. Pohyb jazyka z úst ven a dovnitř „houpačka“ (při zpětném pohybu by mělo nastat uzavření úst).

Koník

6. Pohyb jazyka v ústech z horního patra dolů – „koník“ (jazyk není přitisknutý celou plochou k hornímu patru, přitisknutá je především přední a střední část jazyka).

Jeskyňka

7. Špička jazyka se lehce opře o spodní zoubky – „jeskyňka“ (ústa otevřená).

březen 2014

6.

Hlasová cvičení

6.

8. Střídavý pohyb jazyka z úst ven a dovnitř – „lízání vody z misky“ (hlídat pohyb zespoda nahoru). 9. Pohyb jazyka po horním rtu z koutku do koutku. 10. Pohyb jazyka po dolním rtu z koutku do koutku. 11. Kruhový pohyb jazyka po horním i dolním rtu. 12. Protažení jazyka – stejné jako na začátku.

DOPORUČENÍ 

Každý cvik je vhodné několikrát opakovat (minimálně 4×).



Postupným opakováním se soustředíme na správnost provedení, především ve chvíli, kdy se děti pohádku naučí a odříkávají ji společně s pedagogem.



Před touto aktivitou se děti vysmrkají, vhodné je zařadit i krátké dechové cvičení.



Během aktivity je důležité dětem připomínat nutnost polykání (při cvicích děti více sliní), např. po každém cviku.



Vyplatí se nakreslit na čtvrtky jednotlivé cviky, rozstříhat je na čtverečky a použít je jako zrakovou oporu anebo jako hru při skládání pohádky.

Opakování cviků

Nutnost polykání

Možné obměny 

Pohádku lze zkrátit – pouze popisovat cviky (např. „jazýček šel na koníka, na houpačku…).



Pohádku může vyprávět i jedno z dětí, pedagog dohlíží na správnost provedení.

březen 2014

Všestranný rozvoj jazykové a řečové kultury

7.

Hudební činnosti v logopedické prevenci Hudba a řeč mají společné znaky, společné výrazové prostředky: melodii, tempo, rytmus, přízvuk. Všechny hudební činnosti tedy různou měrou ovlivňují i řeč dětí. Fyziologickým základem ovlivňování percepce i reprodukce hudby a řeči je témbrový sluch.

Témbrový sluch znamená sluch pro barvu tónu, jímž v hudbě rozlišíme např. tóny klarinetu od příčné flétny. Fonematický sluch, jímž rozlišíme např. „š“ od „ž“, je považován za funkci témbrového sluchu. Sluch pro výšku tónu zase výrazně souvisí s vnímáním melodie – intonací řeči.

Fonematický sluch

Součástí logopedické prevence jsou artikulační, řečové, sluchové a rytmické hry, hry se slovy, slovní hádanky a vokální činnosti. V duchu integrativní pedagogiky lze do nabídky ve všech vzdělávacích oblastech začlenit různé druhy hudebních aktivit.

Atypický vývoj řeči Cílovou skupinou logopedické prevence jsou všechny děti. Zvýšenou pozornost v této oblasti však zasluhují zejména ty, jejichž řeč se z nejrůznějších důvodů vyvíjí atypicky. K českým dětem s přetrvávajícími vadami řeči, zakřiknutostí, chrapotem, huhňavostí, poruchami plynulosti řeči atd. přicházejí do školek a škol děti s odlišným mateřským jazykem. Velikost skupiny dětí se specifickými potřebami v oblasti řeči tak často překračuje 20 %.

Organické propojení hudební a jazykové oblasti V takové situaci mohou být skupinově realizovatelné činnosti propojující hudební a řečovou oblast optimální součástí vzdělávací nabídky. Stanou se prostředkem rozvoje hudebních i jazykových dovedností, prostředkem kultivace celkového projevu dětí i prožitkem souhry a respektování pravidel ve skupině.

Kultivace celkového projevu dětí

V hudební oblasti směřují tyto činnosti k:

V hudební oblasti

pozitivnímu aktivnímu prožitku ve spojení s hudební činností; navození a upevnění zpěvního hlasu a dalších žádoucích pěveckých návyků; zpřesňování intonace jednoduchých melodických útvarů ve vhodném tónovém prostoru;  zpřesňování rytmické složky pohybových a instrumentálních projevů dětí.   

březen 2014


V jazykové oblasti

V jazykové oblasti umožňují tyto činnosti:

budovat pasivní a aktivní slovní zásobu;  podporovat správnou artikulaci, slovní přízvuk a melodii řeči v češtině;  získávat některé předčtenářské dovednosti, jemně stimulovat analyticko-syntetické uchopení jazyka. 

Propojení těchto činností

Záměrem propojení těchto činností je:

urychlení zapojení hudebně nerozvinutých dětí a „nezpěváků“ i dětí-cizinců do hudebních her;  prodloužení doby koncentrace na činnost. 

Příprava a realizace her Aby byly oboustranně využity výhody, které spojení hudebních a řečových činností nabízí, dodržujte při jejich sestavování následující metodiku: Jednoduché opakované melodie

Pulzace a metrum

Hudební akcent

Záměrná práce s pauzami

1. Základem vokálních činností jsou jednoduché opakované melodie (v malém rozsahu, nejčastěji a1– d1, s převahou klesavých melodií) ve spojení se zásobou slov a slovních spojení cíleně vybraných k osvojení některého lingvistického jevu (např. protiklady přídavných jmen). 2. Pro zachování pulzace a metra, jež dodává celé hře plynulost, jsou slova a slovní spojení pro některé činnosti strukturovány do skupin podle počtu slabik (např. dvojice antonym přídavných jmen: tříslabičné slovo k dvouslabičnému – veselý × smutný, kyselý × sladký). 3. Zvolená melodie i metrum podporují hudebním akcentem zároveň i správný přízvuk slovní. 4. Záměrně se pracuje s pauzami – poskytují delší časový interval pro výbavné myšlenkové procesy při budování aktivní slovní zásoby a podporují prosociální komunikační návyky. Pauzu vyplníme jednoduchou hrou na tělo a děti si pak „neskáčou“ do řeči, resp. do zpěvu. 5. Pomalejší tempo v rámci hry vytváří příznivé podmínky pro koordinovanou činnost všech výkonových složek podílejících se na artikulaci i pro upevnění pěveckých návyků.

DOPORUČENÍ K doprovodu činností používejme altovou zvonkohru (přednostně před klavírem), jež umožňuje oboustranně oční kontakt i sledování artikulace. Hra na zvonkohru je navíc vizuálně výraznější než hra na klavír. Děti jsou pak samy záhy schopné správný úhoz napodobit při vlastní hře.

Pohybové a instrumentální aktivity

6. Přiměřené, snadno organizovatelné pohybové a instrumentální aktivity mohou v některých případech umocnit efektivitu celé činnosti.

březen 2014

7.


7.

V praxi lze využít různých hudebních činností v následujících jazykových oblastech:          

dechová, rezonanční a artikulační cvičení; řada českých samohlásek (v slabikách i na konci slova); tvary množného čísla podstatných jmen; zdrobněliny podstatných jmen; protiklady přídavných jmen a příslovcí; shoda rodu přídavných a podstatných jmen; řadové číslovky; předložky (význam předložek a přízvuk na předložce); počet slabik ve slově; hláska na začátku a konci slova.

TIP

NĚKOLIK KONKRÉTNÍCH PŘÍKLADŮ Z PRAXE Příklad první

U dětí, jejichž mateřštinou je ruština, často přetrvává i při dobré slovní zásobě a minimalizaci agramatismů nesprávný přízvuk. Krátké příběhy se zpívanými úryvky (viz notová příloha) vytvářejí prostor pro opakované vnímání i reprodukci správného přízvuku na předložce, který je podpořen i hudebním akcentem.

Nesprávný přízvuk

Učitel/ka vypráví dětem: Když se malá Anička jednou ráno vzbudila, protřela si oči, zjistila, že je pondělí, a už se moc těšila do školky. Těšila se (učitel/ka zpívá, mírným kýváním trupu a plácnutím na nohu na první dobu v taktu zdůrazňuje akcent) na… Zpěv: Na holky, na kluky, na pastelky, na míče, na hřiště, na panenky. Učitel/ka se ptá dětí: Těšila se Anička na hřiště? Na kuchyňku? atd. (Děti reagují, učitel/ka pro kontrolu opakuje zpěv, děti se podle chuti připojují. Obdobně pokračuje rozhovor po každém dalším zpěvu.) I Filip ráno vyskočil z postele a těšil se do školky. Těšil se… Zpěv: Na knížky, na kostky, na honičku, na auta, na vlaky, na Aničku. (Rozhovor…) Vstával i pan učitel nebo paní učitelka a ráno u snídaně si představoval/a, co bude přes den s dětmi dělat, a už se také těšil/a do práce. Zpěv: Na děti, na hračky, na zahrádku, na kávu, na klavír, na pohádku. (Rozhovor…)

březen 2014


A tak se všichni sešli ve škole a o tom, co spolu dělali přes den, si povíme zase někdy příště. (Učitel/ka vymyslí na stejném principu pokračování příběhu, např. s tématem hledání – kde hledala Anička bačkoru, učitel/ka klíče a Filip míč.) Příklad druhý Cvičení na vyrovnání vokálů

Okruh českých samohlásek

Pevnou součástí pěvecké průpravy jsou cvičení na vyrovnání vokálů, jejichž cílem je vyvážené znění všech samohlásek na jednom opakovaném tónu i v melodii. Sluchová analýza samohlásky je ovšem i v závěru předškolního období dítěte teprve na samém začátku. Následující cvičení tento proces jemně stimulují, vymezují okruh českých samohlásek a zároveň vedou k žádoucím pěveckým dovednostem. Děti, jejichž jména začínají souhláskou, postupně říkají „své první písmeno“. Učitel/ka k hlásce připojuje řadu samohlásek (í-é-á-ó-ú nebo á-é-í-ó-ú: Pepík – P – pí-pé-pá-pó-pú) a na jednom tónu klidným tempem, s měkkým nasazením, na jeden dech předzpívá a děti opakují. (Děti pak většinou spontánně zjišťují, proč se nezpívalo podle Adama a Evičky…) V návaznosti si vytvoříme zásobu slovních spojení, v nichž jsou zastoupeny samohlásky v těchto řadách (nebo obrácených), např. jíme vánočku, přijde sám domů – předzpíváváme je dětem střídavě s řadou pouhých samohlásek. Děti většinou zbystří pozornost, zaujme je podobnost zpívaného, ačkoli ještě nedokážou analyzovat, co ji způsobuje. Příklad třetí: To je zlaté posvícení…

Z perspektivy logopedické prevence můžeme přezkoumat i repertoár a tradiční metody práce s písní. Předškolní děti mají vřelý vztah k nonsensu, a tak se nabízí otázka, zda už náhodou „Ovčáci“ nespadají do této kategorie i v případě česky hovořících dětí. Řečově neobratným dětem a dětem-cizincům můžeme nabízet řadu pěveckých aktivit, které nejsou přímo závislé na úrovni porozumění. Příkladem je zpěv melodií tradičních dětských písní na vhodnou neutrální slabiku (např. Pec nám spadla – bum), využijeme jako „mezihru“ mezi slokami písně. Metodami orffovské školy pracujeme i s umělou písní pro děti – z textů (jejichž slovní zásoba je aktuálnější než u písní lidových) vybíráme vhodná slova k rytmizaci a opakováním jednoduché předehry z nich vytváříme mezihry i doprovod ke zpěvu. Tím vším urychlujeme zapojení dětí s atypickým vývojem řeči do hudebních aktivit.

březen 2014

7.

7.


březen 2014


7.

Montessori pomůcky pro rozvoj jazykové oblasti Montessori pedagogika rozvíjí dětskou mysl v několika oblastech. První z nich je oblast smyslová. Děti si potřebují svět prohlédnout, ohmatat, očichat; neučí se vědomě. Smysly jim pomáhají svět pochopit. Proto je práce se smyslovým materiálem také přípravou na matematiku a geometrii; navíc pojmenování předmětů a jejich vlastností rozvíjí jazykové schopnosti dětí.

Pomocí smyslů si děti prohlížejí a doslova ohmatávají geometrické tvary a tělesa, odhadují jejich počet, získávají představu o množství a velikosti. To pak využijí v matematické přípravě, kde se věnují přípravě na počítání. V jazykové oblasti se děti seznamují s písmeny, připravují se na čtení a psaní. Další z rozvíjených činností je oblast praktického života. Tady mají děti připraveny aktivity, jako je přelévání, třídění, přesýpání… Tyto aktivity podporují rozvoj jemné motoriky, spolupráci ruka–oko, napomáhají soustředění a koncentraci.

Příprava na čtení a psaní

Hmatová psací písmena Jednou za základních pomůcek pro výuku psaní v Montessori školkách jsou hmatová písmena – psací písmena vytvořená drsnou linií na hladkém podkladu. Dítě prsty sleduje drsnou linii písmen, čímž si ukládá do paměti jejich tvar. Propojuje se zde vizuální, hmatová a pohybová paměť. To pomáhá k lepší fixaci tvarů písmen v mysli dítěte. Tvar písmene pak opisuje do krupice vysypané na mělkém podnose. To, že se ještě nemusí věnovat správnému držení tužky, ale pouze opakuje nacvičený pohyb, je pro dítě snazší. Stejně jako to, že je písmeno větší, zvláště pokud dítě dosud nemá dobře rozvinutu jemnou motoriku ruky. Teprve později se učí psát tato písmena tužkou.

Propojení vizuální, hmatové a pohybové paměti

Náhradu hmatových písmen lze vytvořit i doma. Stačí na to smirkový papír rozstřihaný na menší formát. Písmenka se na jednotlivé karty napíšou. Není to sice ideální, ale poslouží docela dobře. A tác s krupicí najdete doma snadno.

Abeceda ke skládání písmen Další specifickou Montessori pomůckou je abeceda ke skládání slov – samostatná psací písmena vyrobená z tenkého plastu. Dítě může uchopit každé písmeno do ruky a z písmen sestavit slova. Pomocí těchto písmen může sestavovat slova v době, kdy ještě nedokáže psát. A tím, že je zatím psát nemusí, se cele soustředí jen na jednu oblast,

Psací písmena z tenkého plastu

březen 2014


Dvojbarevná abeceda pro odlišení samohlásek a souhlásek

které věnuje plnou pozornost. Používá se dvojbarevná abeceda pro odlišení samohlásek a souhlásek a dítě současně trénuje sluchovou analýzu – rozeznávání všech zvuků, které potřebuje k vyslovení slova. Místo zvuků pokládá symboly – písmena. Pro práci doma využijeme časopisů a novin. Vystřihneme velká písmena z nadpisů. Děti se je učí poznávat a později z nich sestavovat jednoduchá slova.

Keramická abeceda

Čtyři sady písmen

Další, poněkud náročnější, ale o to hezčí možností je vytvořit si keramickou abecedu. Materiál najdeme v prodejně s obklady. Keramika je estetickým a na pohmat příjemným materiálem. Ty nejmenší obklady, použitelné právě v domácím prostředí, jsou čtverce o rozměru asi 1,5 cm. Barevným lihovým fixem napíšeme na kostičky jednotlivá písmena. Můžeme barevně rozlišit souhlásky a samohlásky. Stejná písmena předepíšeme do mřížky na papír nebo nějakou pevnou desku. Desky i sady písmen si vytvoříme čtyři – velká a malá tiskací písmenka; velká a malá psací. Děti pak mohou přikládat stejné tvary na sebe, případně malé tiskací písmeno na velké tiskací atd. I z těchto písmen pak mohou tvořit slova.

Využití polepek Činností, která bude děti doma určitě bavit, je použití polepek. Na malé papírové samolepky napište názvy předmětů, které se nacházejí v domácnosti, a na patřičné předměty je nalepte. Děti pak mohou procházet bytem a „číst“ jednotlivá slova. Vlastně ještě nemusejí umět tak docela číst, aby si přečetly, že na stole je napsáno STŮL. Později jim to ztížíme. Děti dostanou samolepky a samy najdou správná místa, kam je nalepit. Najde se celá řada dalších možností, jak trénovat čtení a psaní. Pište si s dětmi vzájemně vzkazy, čtěte všechny nápisy, které potkáte například na procházce či na výletě, nebo napište dopis kamarádovi.

březen 2014

7.

7.


březen 2014

9.

Praktické pomůcky, nástroje a prostředky

Logopedické herní prvky na školní zahradě Školní zahrada se může stát velmi zajímavým a podnětným místem, které dětem a žákům poskytne nejen potřebnou relaxaci, zklidnění a možnost užitečným způsobem vybít energii, ale také prostor pro netradiční výuku. Právě takovou zahradu má díky Nadaci Proměny sídlištní Církevní základní škola logopedická Don Bosco a mateřská škola logopedická v pražských Bohnicích.

Církevní základní škola logopedická Don Bosco a mateřská škola logopedická se zaměřují na speciálně pedagogickou a logopedickou péči v oblasti výchovy, vzdělávání a zájmových aktivit dětí ve věku 3–15 let s poruchami řeči, učení a pozornosti, opožděným řečovým vývojem a autismem. Kromě pobytových teras, polyfunkční herní plochy, relaxačních sítí, paravánu a přenosného ohniště najdete na Zahradě Don Bosco tři neobvyklé herní a zároveň didaktické prvky z tvůrčí dílny skupiny STRAŠNÉ DÍTĚ / ENFANT TERRIBLE, a sice palindromatickou průlezku, logodomek a citoprůlezku. Autorkou zmíněných herních prvků je výtvarnice MgA. Lenka Klodová, Ph.D.

Palindromatická průlezka VELIPSESPILEV Palindrom je výraz (věta, slovo, ale také sekvence jakýchkoli symbolů či znaků), který se čte stejně zleva doprava i zprava doleva (pochopitelně s tolerancí mezislovních mezer a diakritiky). Zahrada Don Bosco má průlezku VELIPSESPILEV („V elipse spí lev“).

Palindrom

Průlezka respektuje pravoúhlý charakter zahrady a její dělení na zóny. Jelikož jsou jako nosný výtvarný prvek zvolena písmena, nepracuje se příliš s modelací terénu, je zachována stávající rovinu (při dodržení povinné úpravy povrchem tlumícím pády). Průlezka je umístěna v relaci k osám budovy a plotu, který ohraničuje pozemek.

Písmena jako nosný výtvarný prvek

Věta, která se dá číst stejně z obou stran, je zároveň situována rovnoběžně s veřejným chodníkem vně plotu, a nabízí tudíž stejnou zprávu domácím (při pohledu z okna školy) i návštěvníkům či chodcům. Dominantní „opičí dráha“ je asi 20 m dlouhá stavba z dřevěných písmen – jednoduchých konstrukcí spojených příčkami, sítěmi a provazy tak, že tvoří jednu dlouhou průlezku. Výška písmen je přibližně 1,50 m. Pro větší čitelnost je vlastní tvar písmen opatřen jednotnou barvou v přírodním odstínu.

Opičí dráha

březen 2014


březen 2014

9.


9.

Citoprůlezka Citoprůlezka spojuje pohyb a akci se slovním ekvivalentem, slovní vyjádření emocí jsou generována hrou. Jedná se o dřevěnou průlezku, která obsahuje plošinu, žebřík, skluzavku, houpadla, hrazdu, síť a lezeckou stěnu. Některé prvky mají v sobě výtvarně zakomponovaná citoslovce, která provázejí danou aktivitu.

Zakomponovaná citoslovce

březen 2014


březen 2014

9.


9.

Logodomek Logodomek soustřeďuje speciální logopedické prvky při zachování estetického charakteru a přitažlivosti pro děti. Multifunkční dřevěná stavba bez podlahy o rozměrech 4 × 3 m a výšce 2–2,30 m plní jednak praktický účel jako úschovna pomůcek pro venkovní hru a nářadí, jako zázemí při zahradních slavnostech, ale především obsahuje na svých stěnách řadu didaktických a herních pomůcek a zařízení.

Didaktické a speciální prvky

Tato výbava kombinuje prvky klasické dětské hry (házení míčků, prosévání písku), prvky, které mohou pomáhat při speciálních cvičeních a rehabilitacích (foukací prvky, zvukovody, prstová bludiště), a prvky didaktické a speciální (stěna se zrcadlem pro didaktická cvičení). K domku přiléhá pískoviště, do něhož se vyklápí jeden segment z domku a tvoří tak herní stůl. Herní prvky jsou extenzí didaktických logopedických pomůcek. Napomohou pedagogům v odborné výuce a přispějí k rozvoji nových hravých metod logopedické výuky. Svým výrazným vzhledem rovněž upozorní okolí na zvláštnost školy, čímž přitáhnou pozornost širší veřejnosti k problematice dětí se speciálními potřebami.

Multifunkční dřevěná stavba bez podlahy

březen 2014


březen 2014

9.

9.


březen 2014


březen 2014

9.

9.


březen 2014


březen 2014

9.

Screening a diagnostika vývojových poruch

Recommend Documents