Rukověť pro začínajícího vedoucího oddílu

Rukověť pro začínajícího vedoucího oddílu

Pionýr J AK NA TO ANEB R UKOVĚŤ PRO ZAČÍNAJÍCÍHO VEDOUCÍHO ODDÍLU s. 3 z 48

Rukověť pro začínajícího vedoucího oddílu metodický materiál

Pionýr je objevitel nových cest, směrů a hlasatel pokrokových myšlenek; značí ideu hledání, touhy po poznání; zkráceně vystihuje zásadu být moderní, průkopnický. Naše sdružení chce svojí prací plně dostát významu tohoto pojmu.

- 2004 -



Než začneš… Rozhodl - rozhodla ses založit nový oddíl. Ať je Ti „náct“, „cet“ nebo „sát“, než předstoupíš před děti, zkus si odpovědět: proč vlastně...  Byl - byla jsi sám - sama někdy v nějakém oddíle?  Máš alespoň hrubou představu o tom, co a jak budeš s dětmi dělat?  Na jak „staré“ děti se cítíš?  Uvědomuješ si, že dělat dobře „oddíláka“ vyžaduje ochotu věnovat této činnosti mnoho volného času na přímou činnost s dětmi, i na přípravu jednotlivých schůzek a dalších akcí (a možná se i vzdát některého Tvého dosud oblíbeného zájmu, asi i pozměnit to, čemu se říká „životní styl“)? Ještě bychom měli připojit naše přesvědčení, že máš rád - ráda děti, že jim chceš předat to nejlepší, co znáš a dokážeš. A bezpochyby znáš Pionýra a máš o něm příznivé mínění, neboť v něm chceš jako oddílový vedoucí působit. Máš to štěstí, že jsi prožil - prožila šťastné roky v dobrém oddíle? Pokud máš za sebou cestu „dítě – instruktor“, pak máš velkou šanci stát se dobrým vedoucím, kamarádem „svých“ budoucích dětí. Ale - být „hlavou“ všeho dění v oddíle není jednoduché, a proto nepodceňuj nutnost poctivě se na novou životní roli připravit. Máš dobrý základ v tom, že vlastní zkušenost můžeš „přetavit“do svého osobitého a originálního podání. Nebyl/a jsi nikdy v žádném oddíle a přesto se chceš stát vedoucím? Nejsi bez šance, ale o to víc se budeš muset zpočátku víc učit. Chybějící vlastní zkušenost můžeš nahradit tím, že se budeš snažit předat dětem to, co sám - sama dobře umíš, co Tě zajímá a „bere“. Může to být třeba Tvůj koníček (samozřejmě využitelný z hlediska věkových zvláštností „Tvých“ dětí i podmínek, možností a vybavení pro činnost Tvého oddílu). DOBŘE... Vycházejme tedy z Tvého pevného rozhodnutí, že se chceš dozvědět něco o poslání a umění vedoucího oddílu, jehož smyslem není nic méně ani více, než umožnit dětem a mladým lidem trávit užitečným způsobem kus života mimo rodinu a školu. Není to nijak jednoduchá práce a určitě Ti dá brzy někdo najevo, že bys mohl - mohla dělat něco „užitečnějšího“, výnosnějšího, snad i zábavnějšího... Po čase a při dobré práci ale zjistíš, jako mnozí jiní, že život s dětmi Ti přinese kromě starostí i nečekané radosti, respekt u slušných lidí a „vydržíš-li“ pár let, tak i přátelství, pomoc a podporu těch, které začínáš vést. Tím, že Tě pionýrská skupina pověří funkcí vedoucího oddílu, dává velkou důvěru a současně Ti svěřuje obrovskou odpovědnost. Abyste Ty i „Tvoje“ děti mohli společně prožít chvíle, na něž se nezapomíná celý život, spěchej pomalu. Před prvním setkáním s nimi si poctivě pročti a prostuduj několik upřímně míněných rad, které jsme pro Tebe v této „Rukověti“ připravili.

autoři



Jak bude Tvůj oddíl vypadat? Dříve než začneš shánět děti, musíš mít v hlavě (a také na papíře) základní obrys budoucího oddílu. Nelze spoléhat na to, že se věci nějak vyvinou. Tvůj oddíl bude zpočátku batole, vyžadující velkou péči a mnohé nápady, náměty, i zamýšlení… Zprvu to bude jistě náročné, ale věř, že to co vložíš do oddílu na začátku, v něm hluboce zakoření. Daleko pevněji, než později dodávané a měněné věci. Určitě neškodí, podíváš-li se do „cizí kuchyně“ jiného, už zaběhlého oddílu. Jak ale bude vypadat Tvůj oddíl, to je jen na Tobě. V této části Ti předkládáme několik základních námětů, jejichž realizace Ti určitě pomůže. Tým vedoucích Pomůže Ti, najdeš-li si 1-2 kolegy - kamarády či spolupracovníky. Jsi-li sám - sama, lze oddíl založit také, ale bude to složitější. V osobním životě každého člověka se může přihodit leccos nečekaného. Ve skupince vedoucích lze tyto vlivy omezit a oddíl může „dobře šlapat“ i přes osobní problémy nebo třeba i onemocnění. Pozor ovšem na opačný extrém – velké množství vedoucích. To také nedělá dobrotu a komplikuje systém rozhodování a fungování oddílu. Nicméně tento problém asi nebude tak častý. Víš asi z praxe, ze školy nebo zaměstnání, že někdo má výborné nápady, ale nedovede je realizovat, jiný je pilný a zdatný, ale všechno se mu musí napřed vysvětlit, další by se rozdal samou dobrotou, ale nevšimne si, že ho někteří zneužívají...V malém týmu lze rychle a dobře řešit i problémy a neshody „na rovinu“. Zaměření oddílu Důležitou otázkou je zaměření vznikajícího oddílu - „o čem bude“. Samozřejmě lze uvažovat, že budeme dělat od všeho trochu, ale něco by mělo být tou hlavní náplní. Něčím, s čím se mohou děti ztotožnit, co je zaujme víc, než nabídky dalších dobrých i nedobrých „volnočasových“ aktivit. Příliš všeobecné oddíly jsou pro děti někdy nečitelné a ty pak nedokáží odpovědět na otázku (rodičů i kamarádů): „A co vlastně v tom vašem oddíle děláte?“ Opačným extrémem je úzká vyhraněnost. Vhodné zaměření oddílu tedy může být třeba orientace na výlety do přírody s poznáváním krajiny, ale chybou by bylo, kdybychom se upnuli třeba jen na objíždění hradů a biflováním jejich historie. Velkou výhodou Tvého nového oddílu bude, když ve svém zaměření nabídne něco, co děti jinde nepoznají. V dnešním počítačovém a přetechnizovaném světě jsou to často činnosti velice prosté, které považujeme mnohdy za nezajímavé (snad proto, že jako děti jsme o ně neměli nouzi). K těmto činnostem mohou patřit třeba netradiční sporty, (nemyslíme jen ty, které se objevují v různých moderních brožurkách, ale i sportovní hry s jednoduchými pravidly a pomůckami, třeba už zapomenuté). Také mnohé hry v přírodě dnes děti téměř neznají a mohou je doslova nadchnout. Kluky, ale i dívky také baví hry bojové, tedy takové, v nichž se snažíme fyzicky přemoci soupeře. Ty sice kladou více nároků z hlediska bezpečnosti i psychiky dětí, ale šikovný vedoucí by to měl bez problémů zvládnout. Při výběru zaměření oddílu je ještě třeba stanovit prostředky, které budeš potřebovat a používat. Těch je řada. Základním prostředkem jsou v našem sdružení hry, jimž je věnována samostatná kapitola dále v textu. Dále to může být třeba systém zkoušek, důkazů, které děti plní, žebříček různých hodností, které lze získat, motivované dlouhodobé hry a soutěže, systém bodování, různé pionýrské i vlastní oddílové odznaky a odborky… Není však nutné, ani praktické vymýšlet za každou cenu nové věci (a objevovat už objevenou Ameriku), lze samozřejmě i použít náměty z jiných oddílů nebo z literatury.


Duch oddílu Zaměření oddílu bude ovlivňovat programovou náplň, ale ještě důležitější je duch oddílu. Spokojit se s tím, že do mého oddílu budou děti rodiči jen odloženy po škole, aby se nepoflakovaly na ulici (a tak se zkrátka budou hrát nějaké hry), to asi není to pravé ořechové. Oddíl by měl být jiný než prostá parta dětí ze školy. Měl by mít cosi svého, jedinečného, neopakovatelného, nenahraditelného… Pravidla hry... IDEÁLY PIONÝRA Především proto potřebuje nějaká „pravidla hry“. Je Poznání samozřejmě jedno, jestli je nazveme oddílové zásady, sedmero… ale Pravda určitě mají své místo. Ani tady nemusíme nutně příliš vymýšlet. Lze Přátelství sáhnout k jiným oddílům nebo do literatury. Čím přísnější budeme Pomoc ve volbě a prosazování pravidel zpočátku, tím lepší a kamarádštější Překonání a také pevnější bude náš oddíl. Pozor ovšem, zvolená pravidla platí pro každého beze zbytku Příroda – tedy i pro vedoucí! Pozor také na opačný extrém. Pokud vytvoříš Paměť celý zákoník, tak se Tvá snaha mine účinkem. Pravidel by mělo být pět, nejvýše deset, měla by být stručná a jednoznačná, měla by navazovat na při rozeně formulovaná větná vyjádření Ideálů Pionýra (viz příloha č. 1). Výhodné a správné je nechat tvorbu pravidel částečně na dětech. Když se totiž samy k něčemu rozhodnou, tak to snáze dodržují. Nečekej však s tím příliš dlouho, zajímavá a dobrá pravidla při dobrém řízení vytvoří i nové děti na jedné z prvních schůzek. A při jejich tvorbě také lépe poznáš, jaké děti jsou, nahlédneš jim snáze do jejich dušiček (ukáže se třeba, co od Tvého oddílu opravdu očekávají, jaké jsou jejich představy a modely „správného oddílu, správné party“). O názvech a symbolech oddílu Obdobné je to i s pojmenováním - nemít název, být jenom „oddíl“, to snad ani nejde. Ale vybrat ten nejlepší a nejvhodnější není snadné. Proto je lepší, když nějaký čas zůstaneme bez názvu, než abychom název dětem hned nadiktovali, nebo nějaký kvapně vybraný (a často nevhodný, zavádějící či dokonce směšný) museli - navíc ještě i třeba opakovaně - později měnit. Hledání názvu oddílu (později i družin) spolu s dětmi věnujeme několik minut z každé schůzky a hledání probíhá společně 1. Potřebnou a nezaměnitelnou atmosféru v oddíle vytváří i používání symbolů a jiných podobných prvků. Znak oddílu (jistě související i se zaměřením a názvem) ukazuje všem: „To jsme my a jenom my!“ a přispívá jistě i k oddílovému duchu i hrdosti. I když se to zdá někomu možná neuvěřitelné, oddílový pokřik - když jde do tuhého při nějakém sportovním utkání, je vynikající doping. Zpevnění oddílové party mohou pomáhat i oddílové čapky, líbí-li se to dětem, pak i třeba nějaký praporek, oddílová trička atd. Sjednocující prvky užívané Pionýrem (viz barevná vložka) jsou dobrým základem, který je možné rozvíjet a vystavět na něm i vlastní oddílové tradice.

1

neshazujte vážně míněné návrhy dětí; a držte se osvědčeného: zde není místa pro recesi


Klubovna oddílu Mít „vlastní střechu nad hlavou“ je úžasná věc, protože… KLUBOVNA - je … přístav; … magnet; … „zbrojnice“; … zrcadlo; … vizitka. Klubovna může být centrem dění, je v ní doslova cítit tep, a pak je její existence skutečně nenahraditelná. Je báječné, podaří-li se oddílu (nebo alespoň skupině) zajistit si „svoji klubovnu“. Nemá-li klubovnu pionýrská skupina, ve které oddíl vzniká, nezbývá než napnout všechny síly, abyste ji získali. Má-li ji skupina, jde o zajištění přístupu do ní, vymezení prostoru pro váš oddíl (nástěnka, skříň, polička,…). Nějakou dobu lze pracovat v určitých náhradních prostorách, například po dohodě i v prostorách školy, ale není to úplně to pravé, mělo by jít opravdu pouze o dočasné řešení. Sehnat klubovnu jinde je zejména ve větších městech problém. Tržní nájemné za nebytové prostor y obvykle přesahuje naše možnosti. Podaří-li se ovšem najít nějaký málo využitý sklep, kůlnu, půdu - stává se „budování klubovny“ často nejlepším tmelem oddílové party: je to něco, co je vidět a každý člen rád ukáže, který hřebík osobně zatloukl, co do klubovny vyrobil, přinesl...Samozřejmě vlastní klubovna vyžaduje větší péči a víc času a prostředků na její údržbu, úklid, vytápění, osvětlení... Jsou i oddíly, které se scházejí v bytech svých vedoucích, což ovšem může mít i svá rizika. Oddílová rada Tato zajímavá instituce není v oddíle povinná, ale rozhodně bychom se nad ní měli zamyslet. Sestavení (případně volby) a udržování oddílové rady nám přinese samozřejmě různé starosti navíc, ale na oplátku přinese mnoho zajímavého do programu. Co to vlastně je? Jsou to vedoucí a děti, kteří se pravidelně scházejí nad plánováním činnosti oddílu. V radě nejsou samozřejmě všechny děti. Některé oddíly zde mají tzv. rádce, někde i podrádce a někde to jsou prostě zkušenější děti, které mají touhu se do přípravy programu zapojit, nebo lze uspořádat i volby z řad dětí (což může být i docela zajímavá a zábavná hra, směřující k výchově k občanství a demokratickému chování). Průběh schůzek oddílové rady musí být řízen a musí být písemně zaznamenán. Jinak je to zbytečná činnost. Oddílová rada může plánovat činnost, spoluvytvářet kalendář akcí, úkolovat jednotlivé členy v konkrétních přípravách, diskutovat o problémech… Každý člen by měl mít možnost se na radě vyjádřit. Je užitečné, když má každý človíček v oddíle nějakou svoji „funkci“, o něco se dlouhodobě stará. Můžeme mít kronikáře, redaktora oddílového časopisu, strážce zkoušek, zapisovatele docházky a bodů, pokladníka…. Svěřená (nebo volená) funkce vyvolává v dětech pocit vlastní důležitosti, odpovědnosti a rozvíjí jejich dobré vlastnosti. Důležité ovšem je, aby pověřené dítě mělo ke své „funkci“ předpoklady a chuť ji vykonávat.


Tradice Nic oddíl nestmeluje tolik, jako jeho tradice. Některé z nich vyplynou ze samotné činnosti (například první a poslední schůzka v pionýrském roce, tábor, vítání jara, oddílové svátky, turnaje a soutěže atd.), jiné vzniknou zcela nahodile. Nebraň se jim, naopak je pěstuj a rozvíjej. Nemůže je však tvořit jeden člověk, vlastním tvůrcem musí být aktiv a aktivita oddílu. Vyzkoušeno, úspěch zaručen Chceš-li, aby činnost Tvého oddílu byla smysluplná, aby měla „náboj“ a jiskru, snaž se o následující:  Součinnost s rodiči Komunikace s rodiči je velice nutná a nelze se bez ní obejít. Dítě je pro normální rodiče tím nejdražším, co mají, a názor rodičů (i jako zákonných zástupců) je třeba vnímat a respektovat. Nejdůležitější je jejich informovanost - kalendář akcí (o tom ještě bude řeč). Rodiče mají právo znát obsah činnosti oddílu. To lze zajistit třeba schůzkou rodičů nebo jejich pozváním na nějaký oddílový podnik. V obou případech musí být vedoucí dobře připraven. Musíš počítat s tím, že i leckterý rodič byl možná kdysi členem nějakého oddílu (třeba i v jiném sdružení) a že bude mít chuť své představy s Tebou konfrontovat, pečlivé maminky zase rády vyjadřují své obavy o zdraví dětí, jejich stravování na akcích a táborech atd. Kromě kalendáře rodiče může zajímat (někdy dokonce musí) potřebné vybavení, jaké platí v oddíle pravidla, co děti plní, jaký program je pro ně připravován… Mnozí rodiče se zcela jistě přijdou podívat, kdože to jejich dítko vede. Nesmíme proto podcenit svůj vzhled, účes, oblečení, způsob vyjadřování. Během činnosti oddílu se mohou vyskytnout různé problémy. I tady je třeba být s rodiči ve spojení a neřešit věci bez nich. Zvláště pokud se jedná o kázeňské záležitosti, ale může jít také o různé zvláštnosti, které mají základ ve zvyklostech rodiny (např. vegetariánství), osobnosti dítěte, zdravotních problémech… Zkušenost ukazuje, že můžeme někdy taktně pomoci i rodičům, upozornit je třeba na nestandardní chování dítěte v oddílovém životě, konzultovat s nimi, jak je to doma, ve škole.  Poznávání dětí Také s dětmi neustále komunikuj – potřebují to. Sleduj, jaké vztahy jsou mezi staršími a mladšími. Pozornost si zasluhuje i vztah k „nováčkům“: oddíl se nesmí uzavírat do sebe, musí dbát na neustálé doplňování členů, jinak mu hrozí izolovanost a následně i zánik. Vznikne -li v oddíle až příliš pevná parta několika kamarádů nebo kamarádek, můžeš ji jistě využít a pověřovat náročnými úkoly - pozor ale, aby se „neutrhla“ od ostatních, nevznikla parta primadon, „starých mazáků“ - odtud už je jen malý krůček např. k šikaně. Je účelné si svá pozorování zaznamenávat. Výsledky pak zohledňuj při plánování činnosti (posledníčkovi dej možnost zvítězit, největšího machra uč přijímat porážky, citlivému dítěti věnuj dostatečnou pozornost…). Během půl roku bys měl mít nějakou poznámku u každého dítěte. Jestliže tomu tak není, nebo je u některého z dětí postřehů velmi málo, zkus se na toto dítě přímo zaměřit a zjistit příčinu, proč tomu tak je. Ovšem pozor! Děti v každém okamžiku také pozorují Tebe a též vyhodnocují Tvé chování. To měj stále na zřeteli.


 Zvyšování nároků Zpočátku budou děti v Tvém oddíle překvapeny z ledačeho, ale postupem času získají zkušenosti a budou zvyšovat nároky na Tebe jako na vedoucího. Je přirozené, jestliže i Ty budeš zvyšovat nároky na ně. Osvědčeným modelem je v tomto směru systém hodností nebo různých zkoušek a důkazů, které musí dítě splnit, aby danou hodnost (nebo odzn ak) získalo. Je dobré, když tyto podmínky neobsahují jen dovednostní a fyzické úkoly, ale zahrnují i morální vlastnosti a požadavky. Budoucnost, perspektiva oddílu Ještě před vytvořením oddílu se také musíš zamyslet nad tím, jakou bude mít Tvůj oddíl perspektivu do budoucna. Chceš-li být vedoucím jen rok, dva, také dobře, ale zkušenost ukazuje, že správný vedoucí „zraje“ aspoň tři roky, po nichž se teprve může spokojeně ohlédnout za tím, co dokázal. Pokud chceš, aby Tvůj oddíl nezanikl ani po Tvém odchodu, musíš na tom pracovat vlastně již od jeho vzniku. Je to systematické vedení dětí k odpovědnosti a samostatnosti. Když třeba nabereš do oddílu děti kolem třinácti let, pak počítej s tím, že si z nich nástupce vychováš nejdříve za pět let. To je dost dlouhá doba. Pokud tuto otázku opomeneš, může se snadno stát, že nevytvoříš oddíl, ale jenom jakýsi kroužek s životem po dva až tři roky, pro děti vlastně jen „jeden z mnoha“, jimž prošly a na který brzy zapomenou.

… jak se vlastně „narodí“ oddíl? V předchozí kapitole jsme se zabývali potřebnou přípravou a nyní: Vzhůru do toho! Zkus svoji představu uvést v život. Není to jednoduché, na papíře či v myšlenkách to je snazší, ale neklesej na mysli. Každý začátek je těžký. A je nezbytné počítat s tím, že se spíše více věcí zcela nezdaří nebo se neujmou podle Tvých představ - nic z toho by Tě však nemělo zaskočit! Získání dětí Jak získat děti? Nejprve si dobře zmapuj situaci tam, kde chceš oddíl založit. Kolik je tu dětí? Jak tráví svůj volný čas? Působí v místě pionýrská skupina? Pracují tu s dětmi i další občanská sdružení? Jakou činnost dětem nabízejí? Čím se bude lišit Tvoje nabídka od ostatních? Dobře si promysli, jak děti pozveš na první schůzku. Pamatuj, že první dojem ze vzájemného setkání a prožitků je pro Tebe i pro děti dost důležitým momentem v konečném rozhodování, zda se do další společné práce skutečně pustíte. Braň se „prostému náboru“, který za Tebe bude dělat někdo jiný. Jenom Ty můžeš dětem přesvědčivě sdělit, co je s Tebou v oddíle čeká. Konkrétní podoba pozvání může být velmi rozmanitá místo od místa. Často se však využívá začátek školního roku. Jestliže zvolíš tuto variantu i Ty, oslov děti hned začátkem září. Později již mohou mít děti naplněný volný čas různými kroužky a Tvůj oddíl by přišel jako jeden z posledních. Zkus také děti nějak vtáhnout do děje. Připrav třeba jednoduchou hru, kterou si mohou zahrát přímo ve třídě během Tvého


povídání nebo nakopíruj letáčky 2 s nějakou soutěží. Pokud budeš jen povídat a nakonec rozdáš papírky s kontakty, tak děti nemusí o činnost projevit zájem, protože prostě neuvidí a nepochopí, co je v novém oddíle čeká. Nejsi-li úplně osamocen, osvědčilo se připravit nějakou nabídkovou akci (soutěž, hru…). Vzpomeň si na své dětství. Co lákalo Tebe? Dobrodružství? Tajemno? Vidina dobré party kamarádů, které jsi možná postrádal ve své třídě? První schůzka Co určitě musíš mít: - její program, dobře připravený; - vhodně zvolené prostředí - místnost, plácek, hřiště; lesík, - připravené přihlášky nebo jejich „vzor“, mají-li si je děti například namalovat samy. Nečekej, že hned napoprvé přijde hodně dětí. Začni i s „málem“. V začátku je Tvým úkolem číslo jedna vyvolat zájem, udržet ho a k několika prvním členům postupně přibírat další (jejich kamarády, sourozence, příbuzné). Chce to trpělivost, nápady, jasnou představu o budoucí činnosti. Na prvním setkání však v žádném případě nezahlcuj děti informacemi, nedávej plané sliby. Jen načrtni a nejlépe na konkrétním příkladě ukaž, co byste mohli v oddíle dělat. Čím přitažlivější, nápaditější a originálnější bude první setkání, tím větší šance, že i příště děti přijdou a dokonce s sebou přivedou další. Nezapomeň na méně známou zábavnou hru, překvapení, vyvolání pocitů radostného očekávání, co bude příště. Obrovskou chybou by však bylo, kdyby pouze první setkání bylo „bombou“ a ta navazující už nestála za nic. Ujišťujeme Tě, že bys svou „kariéru“ jako oddílový vedoucí rychle ukončil/a. Zdůrazňujeme: 1. Nikdy nepodceňuj současné děti (bez ohledu na to, zda žijí ve městě nebo na venkově) js ou velice náročné a vybíravé, i když jednostranně orientované pokud jde o činnosti ve volném čase. 2. Jejich důvěra se obtížně získává, nerady se organizují a zavazují k nějakým povinnostem. I proto musí být Tvůj START promyšlený do puntíku. 3. Neměla by Tě zaskočit ani případná přítomnost (některých) rodičů na úvodní schůzce. Naopak můžeš se je pokusit zapojit do dění, požádat o spolupráci, pomoc, svěřit své představy. Známá pravda je, že rodiče, kteří sami prožili hezké dětství v nějakém oddíle, Ti rádi pomohou, možná i poradí. Věnuj jim čas, získáš jejich důvěru a tu budeš vždycky potřebovat. A ještě něco: Pro získání dalších členů 3 může dobře zafungovat pozvání kamarádů, sourozenců4. A další... Má-li oheň hřát, musí se držet v plameni. Ať už budeš mít z první schůzky s dětmi radost, nebo rozpaky, neztrácej tempo. Prober si v duchu, co se povedlo, proč a jak, co Tě zklamalo, co nevyšlo... Čeká Tě přece druhá schůzka. Nenech se zaskočit, když na ni už některé děti nepřijdou. Nemusí to být Tvoje vina - třeba zasáhli rodiče, kteří rozhodli, že synek se bude věnovat „perspektivnějšímu“ fotbalu nebo hokeji, dcerka tančení či hudební výchově. Pokračuj v náboru - hledej i mezi svými známými, vrstevníky, kamarády, příbuznými další děti, které by bylo možné oslovit a získat. 2

důležité je i zpracování - pokud možno originální, nápadité, bez (pravopisných!) chyb, je-li materiál oboustranný, jednu věnovat dětem, druhou rodičům… 3 podaří-li se ti později rozšířit počet členů nad 12 členů, doporučují zkušení členit oddíl na družiny (její velikost je nejpříhodnější v počtu 6 - 10 členů) 4 později, když už oddíl běží, může přivedení nováčka, který vydrží, přinést body do celoroční bodovací soutěže


Druhá schůzka určitě nesmí být opakováním té první. Opakovat by se mělo jen to, v čem vidíš budoucí oddílové tradice a rituály - dlouhodobá pojítka celé oddílové party. Stejný způsob zahájení, zakončení... Budeš-li mít ale pocit, že to „nezabírá“, zkus to ještě jednou, dvakrát a nenápadně najdi jiné řešení. Nové hry, bude-li zájem o úspěšnou hru z první schůzky, zařaď ji znovu. Máš-li představu o možném zaměření oddílu, vymysli jednoduchou soutěž - sondu, co o tom děti vědí, jak je téma zaujme. Děti určitě očekávají něco nového, co jinde nezažily, nezklam je. Jistě to bude těžší u těch starších, které už třeba se zklamáním prošly nějakým jiným oddílem. Po schůzce si s nimi třeba můžeš popovídat o jejich dosavadní zkušenosti. Mnoho neslibuj, ale na další schůzce zkus něco z jejich představ realizovat. Začni organizovat první oddílový výlet - třeba jen na půl dne. Měl by být ještě v prvním měsíci po vzniku oddílu. Kam? Máš několik možností: tam, kam chce většina... Tam, kde to nikdo nezná... Můžeš začít výzvou k „tajné výpravě za...“ - pokladem pirátů, neznámým místem přistání mimozemšťanů, vypravit se můžete třeba i na nějakou rekonstrukci dávné bitvy, zrovna tak ale za nalezištěm chráněných rostlin, živočichů... Taková výprava samozřejmě vyžaduje d ůkladnou přípravu, tím spíš, že začínáš. Když dětem slíbíš něco, co se Ti pak nepodaří splnit, zajistit, zařídit - přestanou Ti věřit. Nejsi-li výborný plavec, nezvi děti na koupaliště, nudí-li Tě historie, bude pro děti nějaká stará zřícenina jen zbytečnou kulisou. Začni tedy u toho, v čem se vyznáš, co je Tvým koníčkem, pro který při vlastním nadšení a zápalu dokážeš nadchnout a zapálit i jiné. Možná přijde jen pár dětí - napoprvé. Společné zážitky a dobře vymyšlený program Ti ale pomůže dát dohromady první základy příští dobré oddílové party. Většina silných oddílů s mnohaletou tradicí nezačínala jinak. Vznik oddílu s sebou nese i oficiality a dokumenty Mezi ně patří i registrace oddílu na pionýrské skupině nebo přímo prostřednictvím krajské rady Pionýra, jde-li o samostatný oddíl. Bez vyplněného Registračního listu a jeho potvrzení, seznamu jeho členů (vychází z přihlášek5) oddíl oficiálně neexistuje. Chtělo by se říci, to přece není podstatné? Nu, pro desetiletého Romana, začínajícího člena, asi opravdu nikoli, tomu se musí především líbit činnost - ale třeba jen do té chvíle, než si při florbalovém mači podvrkne kotník… A v tu chvíli je ve hře úrazová pojistka, která se ovšem vztahuje jen na plánované akce organizačních jednotek… Zkrátka a jednoduše - pořádek dělá přátele, vždy a všude. Proto není „narození“ oddílu dokonalé bez „rodného listu“, a tím je vyplněný a potvrzený dokument, který se jmenuje Registrační list pionýrského oddílu 6.

Plánování činnosti V oddíle nelze v žádném případě žít „ze dne na den“. Chceš-li, aby se Tvůj oddíl vůbec dočkal nějakých narozenin, musíš mít sám určitou představu - perspektivu, pro kterou postupně 5 6

ty musejí být podepsány dítětem i zákonným zástupcem(!) k získání je na webu, ale dá ti ho vedoucí PS či zástupce krajské rady Pionýra - záleží, kde se budeš registrovat


získáváš i děti a aktivně je do veškerého dění v oddíle vtahuješ tak, že jsou jeho spolutvůrci. Jednotvárnost ubíjí, improvizace je sice někdy možná, ale nemůže být programem. Nestačí jen vědět o příští akci, ale vidět před sebou i vzdálenější cíle, co bude například vrcholem v celoroční činnosti. Občas člověk musí vyslechnout poznámku: „Nač plánovat, když je potom stejně všechno jinak?“ Zde je na místě VELKÉ ALE - třeba jaký to byl plán a co všechno a proč je jinak?!? Dobrý plán není neměnné dogma, které se musí splnit za každou cenu. Nicméně - nestanovení si určitých pravidel, hranic a postupných cílů je nezodpovědnost a hloupost! Zkušenost říká: Dobrý a promyšlený plán, je předpokladem úspěchu. A záhy se přesvědčíš, že zde se šedá teorie vskutku splétá s košatým stromem praxe. Základem je stanovit si: - co chceme dosáhnout; - kdy toho chceme dosáhnout; - jakých prostředků a metod použijeme; - co tím sledujeme (jaký chceme výsledek); - co to bude stát; - kdy a jak to budeme vyhodnocovat (kontrolovat). Jaké plány budeš tvořit? Základem je ROČNÍ PLÁN. V něm si stručně v bodech stanovíš, čeho chceš dosáhnout, kdy a jak, co k tomu budeš potřebovat (zázemí, spolupráci rodičů, pomůcky, finance). Součástí ročního plánu by mělo být kromě rozvržení obsahu a forem činnosti během roku také stanovení úkolů oddílové rady (je zmíněná jinde), družin a pevné stanovení termínů schůzek. Do plánu oddílu jistě patří i základní úkoly plánu pionýrské skupiny, případně i větší akce a události v regionu, v obci apod. Roční plán si podrobněji můžeš rozpracovat do ČTVRTLETNÍCH plánů, v nichž můžeš reagovat například na roční období, stanovit konkrétní úkoly pro družiny i jednotlivce, zahrnout skupinové a ostatní akce Pionýra, kterých se oddíl zúčastní, časové rozdělení úkolů a akcí a také odpovědnost jednotlivých členů oddílové rady a oddílu. Posledním, třetím typem plánu je BODOVÝ PLÁN každé jednotlivé akce. V něm si časově rozvrhneš celou akci, sepíšeš potřebné pomůcky, vybereš hry, rozvrhneš a rozdělíš úkoly (co se bude dít v celém oddíle, co v družinách, kdo povede jednotlivé činnosti: vedoucí, zástupce, instruktoři, vedoucí družin, pověřený člen oddílu, družiny, zdravotní zajištění, stravování apod.). Poznámka: V Rukověti příliš o financování nehovoříme, ale je nezbytné mít na paměti, že vždy musíme mít i představu základní peněžní rozvahy (kolik asi budou stát výlety, víkendové výpravy a podobně. Ale zejména plány dílčích akcí (výprav…) musejí mít též část hospodářskou rozpočet. Příprava schůzky Základní kostrou činnosti budou schůzky. Konají se pravidelně, zpravidla jednou týdně, v délce většinou 1,5 - 2 hodin. Nicméně ve svém časovém rozvrhu musíš také počítat s přípravou schůzky, která mnohdy může zabrat i stejný čas jako schůzka samotná. Nepodceňuj přípravu a nesnaž se naškrábat program schůzky pět minut před jejím zahájením. Už vůbec nespoléhej na to, že Tě něco napadne až na schůzce, improvizace je někdy možná, ale i to, co a jak improvizovat, musíš mít promyšlené.


Ideální je, když si program vytvoříš den předem a zcela ! Poznej ! přirozené je, že jej máš písemně. Můžeš mít třeba na schůzky (ale i na ! Objevuj ! další akce) jednoduchý formulář, kam si vše potřebné píšeš. Obsah ! Osvoj si ! formuláře je na Tobě a měl by Ti dobře sloužit. Může třeba obsahovat kolonky: datum, vede (pokud je vás ve vedení více a střídáte se), ! Zahraj si ! plánovaný program, skutečný program (oboje s časem), sdělení (co ! Vyzkoušej ! potřebuji dětem sdělit – informace o výletě, pomůcky na další akci…), ! Vytvoř ! poznámky, účast dětí a získané body… Tyto formuláře potom pečlivě ! Udělej ! vyplňuješ během přípravy i samotného vedení schůzky a zakládáš si je do svého zápisníku vedoucího či do desek v klubovně, když je třeba, aby k nim měli přístup i ostatní vedoucí. Máš-li počítač, je vše ještě jednodušší. Nad skladbou programu schůzky je třeba se dobře zamyslet. Činnosti by se měly vhodně střídat a doplňovat. Nejprve je třeba schůzku zahájit, aby děti dobře věděly, že se začíná. K tomu nám mohou posloužit pokřiky, nástupy (menší oddíly třeba i v kruhu) nějaký zahajovací rituál… Fantazii se zde meze nekladou, nicméně nesmírně důležité je začínat schůzky včas. Po zahájení je dobré dát nějakou živější hru, aby se děti vybouřily. Následně střídáme činnosti pohybové a rozumové, pomalé a rychlé… Dynamika schůzky je velice důležitá a vedoucí si pro ni musí vytvořit dobrý cit (například je vhodné zařadit nějakou dovádivou hru, když vidíme, že děti jsou neposedné, naopak pokud vnímáme jejich únavu, zařadíme klidovou činnost). Důležité věci (sdělení informací o výletě…) nenecháváme úplně nakonec, stejně jako nedáváme pár minut před koncem nějaký super program. Mohlo by se nám stát, že schůzku budeme kvůli tomu přetahovat a to je především s ohledem na rodiče nevhodné. Kromě naplánované činnosti má dobrý vedoucí vždy po ruce různé drobné hry a programy pro rozličné příležitosti (vybouření, zklidnění, relaxace - pak může i „improvizovat“…). Neví totiž dne ani hodiny, kdy se mu můžou hodit a kdy je z různých důvodů vhodnější jimi nahradit původně plánovaný program. O zakončení platí podobné zásady jako při zahájení. Kalendář akcí Kromě základních schůzek počítej s výpravami, expedicemi – alespoň 1x měsíčně. Každý takový víkendový „podnik“ musíš mít dobře připravený. To je již náročnější než příprava schůzky, proto je výletu věnována samostatná kapitola. Víkendové akce (a jiné aktivity mimo čas pravidelných schůzek) musíme plánovat dostatečně dopředu. Tím vzniká kalendář akcí. Jak moc dopředu budete v oddíle plánovat, o tom rozhoduješ Ty, ale počítej s tím, že rodiče mohou mít také své představy o trávení víkendů (chalupa, příbuzní…) a potřebují kalendář akcí dostatečně dopředu. Mnoho oddílů plánuje činnost vždy na celý školní rok předem, dá se však dobře existovat i s plánem na půl roku dopředu. Nezapomeň, že děti mají i různé školy v přírodě, lyžařské zájezdy apod. a nemělo by Tě překvapit, že jich přijde jen několik, protože většina kamsi vycestovala se školou. Další dělení už není nutné, některé oddíly ale mívají i aktuální plány na měsíc. Kalendář akcí obsahuje data výletů a krátkou upoutávku na ně (kam se pojede, co tam, předpokládaný poplatek). Konkrétní informace (odjezd, účastnický poplatek…) bychom měli vydat nejpozději měsíc před akcí. Více se o tom dovíš v samostatné kapitole o výletech.


Při jeho přípravě je nezbytné se podívat do nabídky Pionýra 7, neboť náměty z ní, mohou příjemně a účelně oživit a doplnit naše vlastní záměry (viz také ještě dále). Vše, co bylo o plánování řečeno, je NUTNOST a pravda pravdoucí. Víme, že v začátcích je to práce pro každého vedoucího složitá a obtížná, a tak se nezdráhej přijmout dobré rady, jsou ze života:  I když si zpočátku nebudeš s plánováním vědět rady, nepodléhej pokušení nějak to odbýt nebo dokonce obejít. Věř, že tím „neošidíš“ Pionýra, který to po svých vedoucích žádá, ale z hlediska vlastní perspektivy oddílového vedoucího ošidíš především sám sebe a svým způsobem i děti. Vést dlouhodobě a úspěšně pionýrský oddíl tak, že jednotlivé činnosti k sobě řadíš nahodile, bez „ladu a skladu“, jen „aby se něco dělalo,“ vždy vedlo ke špatnému konci. První Tě totiž „vypískají“ děti. Bezkoncepčnost, schůzky odlišující se asi jako „vejce od vejce“ Ti zaručí skutečně krátkodobé působení ve funkci oddílového vedoucího. A navíc: nejen Ty, ale celý Pionýr díky tomu může na dlouho ztratit důvěru v dalekém okolí. A proto se přece oddílovým vedoucím nestáváš.  Neboj se ptát zkušenějších, raď se s nimi, ptej se. S jejich pomocí určitě celé plánování po čase zvládneš a sám poznáš, jak důležité pro úspěch Tvojí práce s dětmi je. Příprava výletu Po několika úvodních schůzkách určitě budeš chtít s dětmi podniknout také něco jiného: například víkendový výlet. Není důvod, proč bys to měl dlouho odkládat. Naopak – vydařený výlet může jen umocnit „první dojem“, přesvědčit děti, že si dobře vybraly, že má cenu do Tvého oddílu chodit. Také Ty je poznáš blíž, přesvědčíš se, zda vůbec budete moci něco z turistiky, tábornictví a zálesáctví, či ochrany přírody v oddíle pěstovat. Všechno určitě dobře dopadne, když se na oddílový výlet pečlivě připravíš a když dokážeš do příprav zapojit i děti. V průběhu času si určitě vytvoříš vlastní metodickou knihovničku, z níž budeš čerpat náměty. Toto povídání ber jen jako několik málo rad pro začátek, abys vůbec první výlet dokázal/a připravit a na nic důležitého nezapomněl/a. Proč výlet Pěší turistika zlepšuje „fyzičku“ dětí. Děti se potřebují protáhnout, vždyť prosedí mnoho hodin ve škole, doma u televize a u počítače. Samozřejmě, že zátěž musí být úměrná jejich věku. Pro začátečníky nemůžeš naplánovat dlouhou trasu, ani je vést extrémně náročným terénem. Všechno chce svůj čas. Věř, že se „rozchodíte“. Pěší turistika to není jen „pochod“. Je to také poznávání přírody, kraje, lidí, dějin naší země. Je to umění postarat se o se be (i o druhé): uvařením jednoduchého jídla, poskytnutím první pomoci, opravy poškozeného oděvu. Nespoléhej na to, že příroda sama o sobě udělá program. Děti si povětšinou samy – bez Tvého upozornění – málo čeho všimnou. Půjdou nejspíš s hlavou sklopenou a budou si vyprávět, co viděly v televizi, než aby sledovaly „přímý přenos“ krásy kolem sebe. I to je budeš muset naučit. Ruku na srdce: umíš se Ty dívat kolem sebe? Dokážeš bezpečně určit polní či luční květiny, stromy v lese nebo u cesty, brouka či motýla? A co víš o hradu, který chcete navštívit? Bylo by laciné spoléhat jen na průvodce! Ne vždy půjdete dovnitř, hrad můžete jen míjet. Mnoho zajímavého můžeš dětem povědět Ty. Něco mohou zjistit samy – třeba v čase přípravy výletu. Anebo jako úkol hry na trase. No vidíš, tak ani ten výlet se nedá nijak ošidit.

7

existuje Kalendářní plán soutěží a akcí Pionýra, který obsahuje nabídku na celý rok


Délka výletu Nejprve si ujasni, zda půjde o jednodenní či vícedenní výlet. Zpočátku půjde spíše o jednodenní výlety, možná jen polodenní vycházky do nejbližšího okolí, ale tak po půl roce můžeš zkusit vyjet s dětmi i na celý víkend. To je samozřejmě náročnější, ale zase o stupínek zajímavější než jednodenní výlety. Víkendové výlety mohou směřovat do budovy (dnes lze poměrně snadno najít celou řadu levného ubytování pro oddíly, vítaným pomocníkem je v tomto směru Internet), ale také do volné přírody pod stan (nebo dokonce pod širák, když je pěkné počasí). Výlety se stanováním lze ovšem provádět v období květen – září a nutno dodat, že pro začátečníky doporučujeme jezdit nejprve v červnu. Nejen počet dní, ale i hodina začátku a konce výletu je důležitá při plánování. Je samozřejmě ovlivněna odjezdy a příjezdy dopravních prostředků, které hodláme během výletu použít, koncem školního vyučování (jestliže vyrážíme na výlet v pátek), ale také ročním obdobím. Nedoporučujeme odjíždět ani vracet se z výletu za tmy. Východ a západ slunce se dá dnes také snadno najít a nezapomeneme na časovou rezervu (asi půl hodiny až hodinu). Příprava trasy Pro začátek se vyplácí, když s dětmi vyrazíš někam, kde to znáš, do míst, o nichž víš, co tam je hezké, zajímavé, kde bezpečně rozdělat ohníček na vaření polévky nebo čaje, jaký terén budete společně poprvé překonávat. Máš-li dost turistických zkušeností a znalostí, přesnou trasu výletu můžeš vybrat podle turistické mapy (používají se měřítka 1:50 000 až 1:100 000). Tato mapa je dost podrobná a snadno z ní poznáš nejen náročnost terénu, ale podle mapových značek také turistické zajímavosti. Zvol výchozí a cílové místo (obojí musí být v dosahu dopravy). Podle měřítka mapy si urči délku trasy (můžeš si pomoci krokoměrem nebo i zjednodušeně kružítkem). Počítej přibližně jednu hodinu na dva až tři kilometry chůze, hodinu na polední přestávku, půlhodinu na svačinové přestávky (alespoň jednu dopoledne a jednu odpoledne) a hodinu jako rezervu. Samozřejmě je také nutné započítat čas na různé hry, prohlídky zajímavostí po cestě…, aby výlet nebyl jen o šlapání. Celková délka trasy závisí na zkušenosti a věku Tvých dětí, ale rozhodně neměj velké oči. I na výletě v délce do 10 km lze zažít spoustu psiny a poznat mnoho z krás naší země. Nejjednodušší pravidlo je: kolik je dětem roků, tolik půjdeme kilometrů... Každá turistická mapa má stručný popis míst, která jsou na mapě vyznačena. Chceš-li vědět o daném místě víc, pořiď si podrobnějšího turistického průvodce. Na trhu je jich opravdu dostatek ze všech oblastí České republiky. Doprava: Podle vypočítaného času výletu vyber vhodné spojení. Najdi si v jízdním řádu ČD nebo ! Znáš ! na internetové adrese IDOS vyhovující vlaky či autobusy. ! Umíš ! Poznamenej si časy odjezdů a příjezdů, raději se ještě zajdi ! Dokážeš, naučíš ! podívat na nádraží, zda nedošlo k nějaké změně. Jede-li víc ! Pomáháš ! vlaků v krátkém časovém sledu za sebou, poznamenej si je všechny. Nikdy nevíš, co se může stát a vybraný spoj nemusíš ! Uděláš ! z nějakého důvodu stíhat. Spočítej si, kolikátá zastávka je ! Jsi kamarád ! cílová. Je užitečné zapamatovat si název předposlední ! Jdeš příkladem ! zastávky: můžeš se tak v klidu s dětmi připravit na výstup. Podle tabulky jízdného si vypočti aktuální cenu, abys mohl


dětem říci, kolik se bude vybírat. Zjisti si také, zda nemůžeš pro oddíl získat nějakou slevu (České dráhy poskytují různé typy slev). Dávej přednost vlakovým spojům před autobusovými – čistě z praktických důvodů. Do vlaku se vždy s oddílem a jeho zavazadly vejdeš, s autobusem můžeš mít problémy. Pokud už musíš cestovat autobusem, potom si raději kup dopředu místenky (je-li to možné) a počítej s tím, že autobusové spoje na sebe často nečekají, takže měj na přestupu vhodnou rezervu. Informace o výletě Když už máš vymyšlenou trasu, potřebuješ informace sdělit dětem. Měl bys to mít hotové tak měsíc před výletem, aby rodiče dostali informace včas. Podle plánovaných spojů můžeš určit čas a místo srazu (počítej cca půl hodiny před pravidelným odjezdem, někdo se může opozdit a také potřebuješ koupit lístky). Sraz bývá zpravidla buď u klubovny, nebo na oddílovém místě (to by mělo být vždy stálé) nebo přímo na nádraží. Tam musíš zvolit dobře rozpoznatelné místo, aby nedošlo k záměně a tím k problémům. Návrat lze určit v čase příjezdu dopravního prostředku, ale pozor na zpoždění. Pro takovéto nepředvídané okolnosti (také k nim může patřit nestihnutí zvoleného spoje, problémy na přestupu…) měj sebou vždy kontakty na rodiče, abys je o problému informoval a neměli tak o své děti strach. Mobily máme nakonec skoro všichni. Dále sestav seznam, jaké vybavení mají mít děti a co budeš potřebovat Ty k zajištění programu. Vybavení jistě věnuješ část některé schůzky před výletem. Nemusí se jen nadiktovat, nebo rozdat nějaké seznamy, můžeš si třeba zahrát i hru na téma: „co určitě potřebuju na výlet“ třeba i s fanty za chyby a omyly... Uč děti od samého začátku, aby na výlety chodily v odpovídajícím oblečení a obutí. Zásadně trvej na batohu. Jakákoliv taška do ruky či přes rameno není vhodná ani zdravá a je jisté, že s tím budou mít děti problémy. Do batohů ať si kromě přiměřeného množství jídla a pití přibalí pláštěnku, náhradní ponožky, čepici, Krabičku poslední záchrany, sluneční brýle, svetr. Vybavení se vždy řídí danou roční dobou a počasím v čase výletu. Netrp zbytečné nošení zcela nepotřebných věcí, drahých předmětů a většího finančního obnosu. Je dobré, pokud má oddíl pro různé typy výletů (jednodenní, víkendový) obecné seznamy potřebného vybavení a před konkrétní akcí jen doplní zvláštní pomůcky, které jsou zrovna na ten daný výlet potřeba. Nedílnou součástí přípravy výletu je rozpočet. Musíš si dobře spočítat, kolik Tě bude stát doprava, ubytování (u vícedenních výletů), strava (pokud probíhá společně), materiál na program, vstupy, odměny do soutěží… Při výpočtu musíš také reálně odhadnout počet účastníků. Některé položky totiž vycházejí při různých počtech různě (třeba skupinové slevy na dopravu, vstupné do hradů a muzeí…) a některé mají neměnnou výši a rozpočítávají se prostě na počet účastníků (některé položky v ubytování, materiál na program…). Také se nesmí zapomenout na rezervu (cca 5-10% rozpočtu). V rámci Pionýra je možné získat na akce dotaci a tím snížit cenu pro účastníky. Využívání dotace je vázáno na určitá pravidla, nelze za ně pořizovat úplně všechno. Jejich podrobný popis překračuje rámec této Rukověti. Pro využití dotací je třeba se sejít minimálně s hospodářem skupiny a projednat možnosti a podmínky využití dotací.


Stravování na výletě může být ponecháno samostatně na účastnících, ale je možné se také stravovat společně. Druhou variantu využíváme spíše na vícedenních výletech. Společné vaření v přírodě je obklopeno řadou bezpečnostních a požárních zákazů a příkazů a ty je třeba znát a respektovat. Pro mnohé děti může být ale i nečekaným a dosud neznámým zážitkem už obyčejné opékání špekáčků, nebo vaření tzv. „minutové polévky“ z pytlíku. Při společném stravování využívej potraviny trvanlivé, protože často nebudeš schopen je bezpečně uchovávat. Částku na denní stravu počítej někde v rozmezí 5075 Kč. Při sestavování jídelníčku mysli nejen na hlavní jídla (snídaně, oběd, večeře), ale i na svačiny. Na ně je vhodné (zvláště na výletě – větší výdej energie) nějaké ovoce, zelenina či sušenka. Rozhodneš-li se pro oběd v nějaké restauraci, nespoléhej jen na to, že je zakreslená v mapě. Může už být zrušená, nebo naopak přejít z cenově přístupné vesnické hospody do kategorie nejvyšších cenových požadavků. Zkušenost ukazuje, že mnohde se majitelé a vedoucí různých provozoven rádi dohodnou při větším počtů strávníků na nějaké úpravě nabízeného jídla - a hlavně jeho nižší ceně. Důležitý je také přísun tekutin - pitný režim. Každý člověk by měl vypít denně alespoň 2 litry. Někdy (v letním vedru) to je více. Proto je dostatečná zásoba pití na výletě nezbytnou výbavou. Na vícedenních výletech pak počítej s doplňováním tekutin z ověřených zdrojů. Pokud si děti vezou stravu vlastní, musíš dát pozor, aby potraviny rychle podléhající zkáze (měkké uzeniny, řízky, paštiky) neskladovaly dlouho v batozích a nezkazily se. Teď máš výlet organizačně připraven a můžeš spustit „informační kampaň“ nasměrovanou k dětem a jejich rodičům. Vše, co potřebují o výletě vědět (místo, trasa, její délka, spojení, čas srazu a návratu, vybavení) máš takříkajíc v kupě, a tak je můžeš v pohodě a s potřebným předstihem informovat. Příprava programu Už jsme řekli, že jenom šlapat a šlapat není k ničemu. Pro každý výlet je kromě bezprostředního prožitku z přírody dobrý program opravdovým kořením. Vyber hry, hrátky a soutěže, místní pohádky a pověsti i historické události, kterým se budete věnovat při zastávkách i během přesunu. Ujasni si, co chceš děti na výletě naučit: turistické značení, pochodové značky, stavba ohniště a vaření, stopy zvířat, poznávání stromů, keřů, květin, stavební slohy. Nechtěj toho mnoho, ale přiměřeně – rozhodně platí zásada, že v programu nesmí být „hluchá“ místa, kdy není co dělat. To jsou kmotři nudy, z té se rodí nekázeň, a z té vetší nebezpečí úrazů a celkové znechucení dětí a je „upečeno“ na nízkou účast na příštím oddílovém výletě. Obecně o programu platí obdobné zásady, jako při sestavování programu schůzky. Jenom je více času, jednotlivé činnosti mohou být delší (děti si je mohou více užít) a můžeme v programu najít čas i na posezení a popovídání. Tomu se lze věnovat i „za pochodu “. Zapomenout nesmíš na pomůcky potřebné ke hrám a soutěžím. Některé z nich si mohou připravit i děti – dokonce by to mělo být pravidlem. Není dobře, když všechno sháníš, vyrábíš, připravuješ a zajišťuješ, nebo dokonce táhneš v báglu Ty.


Dokumentace Vraťme se ještě na chvíli k „papírování“. V návaznosti na plánování oddílové činnosti je na místě povědět si také pár slov o nezbytné dokumentaci, kterou si v práci s oddílem povedeš. Mnozí začínající vedoucí se dopouštějí stejné chyby: mylně se domnívají, že ve své práci nepotřebují vůbec nic dokumentovat. Opak je pravdou. Nikdo nemůže být chodící encyklopedií, aby, kdykoli je to potřeba, měl pohotovou základní informaci o členech svého oddílu, znal jejich adresy, telefonická spojení na rodiče, či třeba to, co se v oddíle dělalo na schůzce před půlrokem apod. Pečlivě vedená dokumentace není jen dokladem Tvé činnosti. Mapuje i celou historii oddílu. V dokumentaci oddílu je dokonce část, která má právní podtext. V běžném životě oddílu mohou nastat situace, kdy je nutné určitá tvrzení doložit. Potom rozhodně ani perfektní řečnický výkon nestačí. Zápisník oddílového vedoucího Tak právě ten si od počátku pečlivě veď, protože dobře vedený zápisník (zvláštní složka v počítači) je základní dokumentací činnosti oddílu, která má i ten zmíněný právní podtext. Proč, to si vysvětlíme. V zápisníku (v počítačové databázi) bys měl mít tyto údaje:  seznam členů oddílu (družin), jejich adresy, telefonní čísla, rodinná data (spojení na rodiče);  evidenci docházky;  bodování8;  přípravy jednotlivých akcí: případně je možné na toto využít „formulář“ (viz kapitolka příprava schůzky);  poznámky a úkoly z porad vedoucích či oddílové rady;  poznámky o členech;  z dalších věcí můžeš mít v zápisníku různé důležité kontakty, kartotéku jednoduchých her, postřehy a nápady… Zápisník slouží především Tobě v pravidelné oddílové činnosti, a proto je na Tvém rozhodnutí, co vše do něho budeš zapisovat, případně zaznamenávat do příslušné složky na svém počítači. O právním podtextu zápisníku vedoucího: Oddíl, který vedeš, není žádným „soukromým spolkem“, ale základní pracovní, výchovnou a organizační jednotkou Pionýra. Seznam členů oddílu je podkladem pro zpracovávání registrace, o které se za chvíli zmíníme. Je to tedy doklad o tom, kdo skutečně ve Tvém oddíle pracuje. Přehled docházky je zase podkladem pro bodování a důležitým důkazem toho, kdy a kdo byl na té či oné oddílové akci. Uveďme si příklad ze života: I v perfektně fungujícím oddíle mohou nastat případy, kdy se jednotliví členové nezúčastní každé schůzky, výpravy a jiné akce, kterou oddíl (skupina) pořádá. V případě nemoci, kterou Ti často potvrdí i spolužáci nebo kamarádi chybějícího člena, je to jasné. Ale co když nemocný není, nikdo o něm nic neví a na schůzce není dokonce opakovaně? Samozřejmě, že si tuto skutečnost řádně do evidence docházky zaznamenáš. Budeš se určitě s pomocí ostatních členů oddílu zajímat, co se děje. Budeš kontaktovat rodiče a ti o tom, že jejich syn nebo dcera delší dobu „absentuje“, vůbec nic nevědí. Naopak, jsou dokon ce doma informováni, že jejich ratolest na „oddílovce“, „družinovce“ nebo na výpravě byla! 8

systém bodování si zpracovává každý oddíl samostatně: musí jít o přehledný, spravedlivý systém, v němž musí mít šanci uspět každý, kdo řádně plní povinnosti vyplývající z dobrovolného členství v Pionýru; bodováním by se v oddíle nemělo hodnotit jen plnění základních povinností, vždyť pravidelná docházk a je pro život oddílu nutností, ale vše, co každý jednotlivý člen udělá navíc


A ratolest si místo toho „užívá“ svévolně nabyté, volné a neorganizované chvíle úplně jinde a úplně jinak. A co kdyby se jí při tom něco stalo! V takovém případě vždy snadno doložíš (policii, pojišťovně, rodičům), jak to doopravdy bylo. Za toho, kdo se prokazatelně oddílové činnosti neúčastnil, prostě nezodpovídáš. Tak vidíš – zápisník je opravdu důležitý. Registrace Ta se provádí v Pionýru každý rok. Jejím cílem je zjistit přesný stav organizace: počty členů, oddílů, jejich typy, zájmové zaměření atd. Pionýr má pro registraci formulář a v současné době je možné registraci provádět také pomocí Internetu. S obojím Ti jistě v případě potřeby pomůže nějaký zkušený vedoucí či vedoucí PS. Evidence Evidence oddílu je vše, co se v rámci oddílu vytvoří a je třeba zaevidovat. Patří sem tedy kalendář akcí, zápisy z rad, oddílové časopisy, kroniky, informace o akcích… Evidence vzniká zpravidla v tištěné (či ručně psané) podobě, ale může být i v počítači. Starat se o ni nemusí nutně vedoucí oddílu, může tím být pověřen některý spolehlivý člen oddílové rady. Dokonce si mohou lidé evidenci rozdělit a každý se bude starat o svou část (někdo třeba bude zakládat čísla oddílového časopisu, jiný výstřižky z místního zpravodaje, kde se o oddíle psalo, další fotografie z činnosti…). Konečná odpovědnost však zůstává na vedoucím oddílu, který si musí hlídat, aby evidence byla vedena soustavně a řádně. Kronika Vedení oddílové kroniky je „volnější“ částí základní oddílové dokumentace, dokonce není ani povinné kroniku mít. Ale co by to bylo za oddíl bez kroniky? Tvořit oddílovou kroniku je však vlastně náročná a odpovědná práce. Ten, kdo se stane oddílovým kronikářem, musí mít především do takové práce chuť a samozřejmě i nezbytné předpoklady: dobrý sloh, úhledné (čitelné) písmo, ideálně i schopnost vyjadřovat se výtvarně - tedy vlastně talent. Neznamená to ale, že musí kroniku psát sám. Na kronice může a dokonce má spolupracovat každý člen oddíl u. Někdo rád fotografuje, někdo je dobrý kreslíř, někdo „básník“. Popravdě řečeno, když má jeden človíček kroniku na starosti po celý rok a má do ní skutečně pečlivě zaznamenávat všechno, co se v oddíle děje, je toho na jedny ruce a na jednu hlavu až moc. Záznam z konkrétní oddílové akce ale mohou pořizovat i další určení členové oddílu. Vystřídají se tak s kronikářem, kterému samozřejmě základní odpovědnost (s Tvou pomocí a radou) za řádné vedení kroniky zůstává. Vyplatí se, když se kronikářské zápisy nejen kontrolují, ale také na schůzkách nebo výletech čtou. Věř, že dobře vedená kronika je nejen zrcadlem života družin, celého oddílu, ale také příjemnou, ba občas i zábavnou vzpomínkou po letech. Kroniku lze v oddíle vést buď jako zvláštní sešit, nebo ji „sestavovat“ z volně ložených listů stejného formátu. Kroniku jako vázanou knihu lze koupit i v papírnictví. A jestli má smysl kronika i v dnešní moderní době? Na tuhle otázku je nejlepší odpovědět příkladem oddílů, které mají kroniky již desetiletí a současně i v poslední době webové prezentace - a je jich dost. Oboji lze totiž i s úspěchem propojit.


Nástěnka, nástěnné noviny Jaký rozdíl je mezi nástěnkou a nástěnnými novinami? Na nástěnce mohou být plakáty, letáky, příležitostná tématika. Nejčastěji si však oddíl zřizuje pro svou vnitřní potřebu nástěnku jako informatorium pro své členy. Děti by měly mít na očích přehled docházky, bodování, výsledky různých soutěží, pokyny k přípravě jednotlivých oddílových „podniků“. Oddíl (skupina) si může ještě zřídit vývěsní skříňku. Jde o propagaci pro okolí. V případě, kdy oddíl nemá vlastní klubovnu, je nutné vývěsní skříňkou řešit obě funkce: informaci pro členy a informaci o činnosti jako „vizitku“ pro veřejnost (včetně náboru nových členů). Vedení takové vývěsní skříňky vyžaduje pečlivost, nápaditost, aktuálnost. Důvěru ani zájem o činnost oddílu rozhodně nevyvolá prázdná, neudržovaná skříňka ani její časově „opožděný“ a nezajímavý obsah. Nástěnné noviny mají obvykle pravidelné „rubriky“, obdobně jako je to v novinách. Jsou tu zprávy z domova, ze světa, kraje, obce, Pionýra, skupiny. Jejich prostřednictvím mohou být vyhlašovány a průběžně sledovány různé soutěže, dlouhodobé hry. Prezentovat se zde mohou dobří kreslíři (třeba kreslenými vtipy), fotografové, „písmáci“ (básničky, články, povídky). Nástěnné noviny velice oživí fotografie. Vedení nástěnných novin vyžaduje kolektivní práci. A i zde se přirozeně objevuje možnost propojení s kronikářstvím a současně s webovou prezentací. Věřili byste, že z dávných oddílových kronikářů a nástěnkářů vyrostla i řada dnešních novinářů, ba i spisovatelů? Věřte, nevěřte, je to tak, protože právě nad kronikou či nástěnkou oddílu se začal rozvíjet jejich talent. Další dokumentace Již byl zmíněný oddílový časopis. Ten je vlastně také oddílovou dokumentací a pokud jej oddíl vydává, má vhodné místo pro umístění kalendáře akcí, informací o výletech, informací pro rodiče, zprávy z činnosti (třeba výsledky bodování, získané pocty…). Pro větší zájem jej lze doplnit o články z akcí, povídky, básničky, fotky, tábornické dovednosti, hry a soutěže, křížovky… Na tvorbě časopisu se mohou podílet samozřejmě také děti. Podobnou funkci může splňovat také webová prezentace (internetová stránka) oddílu. Jde o zvláštní formu prezentace, ale i dokumentace dění, navíc se zde nabízí možnost on-line komunikace - zde může být také třeba ke stažení přihláška na tábor, pokud jej nabízíme i nečlenům oddílu, a podobně. Namísto shrnutí Leckde se dočteš, že například … nástěnné noviny by měly mít redakční radu, redaktory odpovídající za jednotlivé rubriky ... Když se nad tím zamyslíš a porovnáš si úkoly kolem toho všeho, snáze si odpovíš na otázku - k čemu je oddílová rada či aktiv. Navíc všechny výše popsané činnosti se vzájemně propojují - jde v první řadě o dovedné zorganizování veškeré činnosti a práce, aby nemusela zůstat jen na vedoucím. Věříme, že ses díky předchozímu povídání funkce vedoucího oddílu nezalekl/a a žes' to nevzdal/a. Ale je fér si hned na počátku otevřeně připomenout slova ze začátku této knížečky: B ÝT DOBRÝM ODDÍLOVÝM VEDOUCÍM NENÍ LEHKÉ ! ALE VĚŘ, ŽE O TO KRÁSNĚJŠÍ!


 Měl-a bys být dobrý organizátor. Veškerá oddílová činnost to vyžaduje.  Měl-a bys být dobrý pracant, který s pomocí rodičů dokáže pečovat třeba o klubovnu, oddílový inventář.  Měl-a bys být dobrý koordinátor, který postupem času ustupuje do pozadí, nenápadně „vládne otěžemi“, ale stále více zapojuje do přípravy i organizace oddílového dění všechny jeho členy.  Měl-a bys být dobrý vychovatel. Ani zábavní referent ani dohlížitel, ale promyšleně působící osobnost.  Měl-a bys být i dobrý ekonom. Odpovědně a šetrně hospodařit s prostředky.  Měl-a bys být dobrým kamarádem dětí, instruktorů, jedním z nich, byť je Ti „o něco“ víc. Být dobrým kamarádem ale jistě neznamená promíjet chyby, nedostatky, nespolehlivost. Jistý moudrý muž napsal, že „kamarádství je v jistotě činů!“ A kamarádíš snad v „občanském životě“ s někým, o kom nemáš jistotu, že se na něj můžeš vždy spolehnout?

!

Důležité glosy JSI „GENERÁL“, „DEMOKRAT“ NEBO „LIBERÁL“? Také na tuto otázku je třeba si hned na začátku odpovědět. Ve vedení kteréhokoliv kolektivu mohou totiž existovat tři typy: Autoritativní To je ten generál z titulku. Ve vojenské jednotce nezbytný, ale v dobrovolné dětské organizaci v čisté podobě jen těžko použitelný. Nicméně jsou situace, kdy vedoucí musí jednoznačně rozhodnout: v případě nebezpečí, při hře, při přesunu po silnici apod. Ale dlouhodobě, při běžném vedení oddílu, je to téměř nesprávné, i když pohodlné. V takovém případě totiž vedoucí bez účasti ostatních realizuje jen svoje záměry, vychovává tvrdé konzumenty, utlumuje jakýkoliv projev aktivity. Což rozhodně není cílem ani Pionýra, a snad ani dění v Tvém oddílu. Demokratický Oproti tomu demokratický způsob vedení dává prostor i pro další členy kolektivu. Osobnost vůdce sice zůstává, ale spíše v roli toho, který řídí a nikoli toho, který přikazuje. Z dlouhodobého hlediska je to nejlepší způsob vedení oddílu. Děti se v něm učí samostatnosti a přebírání zodpovědnosti. Nicméně musí být vytvořena dobrá atmosféra v oddíle, včetně případných postihů pro toho, kdo překročí pravidla oddílu. Je to vlastně rovnovážný stav mezi autoritativním a liberálním přístupem a není jednoduché jej vytvořit a udržet. Liberální Pravým opakem „generála“ je „liberál“. Je to způsob vedení, při kterém vedoucí nechává všem volnost a svobodu v rozhodování. A tak si každý dělá, co chce. Pokud je tento způsob uplatňován


dlouhodobě, je výsledkem chaos, z něhož nikdy nemůže vzniknout dobrá parta (i v těch neorganizovaných platí určitá „pravidla hry“), ani dobrý oddíl. Nicméně stejně jako u autoritativního přístupu jsou okamžiky, kdy je dobré tento způsob vedení promyšleně uplatnit. Lze tím třeba najít mezi dětmi přirozené vůdce vhodné pro funkce rádců...

DESATERO PŘEDPOKLADŮ KE ZÍSKÁNÍ AUTORITY Jak tedy vést oddíl? Umět spojit odpovědnost za vedení kolektivu, bezpečnost a zdraví dětí, přirozenou autoritu s potřebou být v rozumné míře „jedním z členů“ oddílu. Chceš-li, můžeš si osvojit DESATERO předpokladů pro získání přirozené autority: 1. Pro děti jsi vždycky vzorem, ať chceš nebo ne. Chovej se a jednej příkladně. 2. Buď rozhodný/á, ale také uvážlivý/á a vždy spravedlivý/á. Nikoho neprotěžuj, nikoho neponižuj. 3. Neslibuj, co nemůžeš splnit. 4. Mluv vždy jasně, stručně, srozumitelně a samozřejmě slušně. 5. Odměňuj s mírou, trestej s rozvahou a přiměřeně. 6. Nestyď se přiznat, že něco neznáš. Nauč se to, získej si informace a základní přehled, abys stačil/a držet krok s dětmi. 7. Neváhej děti naučit všechno, co jim prospěje, co je pro ně dobré. 8. Jednej s dětmi jako se sobě rovnými. Nedopusť ale, aby ony s Tebou jednaly, jako bys byl/a jedním z nich. Pamatuj, že neseš obrovskou odpovědnost. 9. Registruj a ber vážně všechny návrhy a připomínky dětí ke své práci. 10. Mluv vždy pravdu. Když někomu z dětí i nechtěně ukřivdíš, omluv se, i když je mladší než Ty.

!

ZVLÁŠTNOSTI DĚTÍ I když jsme se zmínili o tom, že by vedoucí měl dokázat s dětmi jednat jako s partnery, nemůže to samozřejmě platit doslova. V době, kdy Ti je rodiče svěří, neseš plnou odpovědnost za jejich zdraví, bezpečnost i bezúhonnost. Máš tedy vědět pár věcí o tom, že každá věková kategorie, ale i každé dítě má svoje zvláštnosti, které je nutno respektovat. Rozlišujeme dvě kategorie zvláštností (blíže viz příloha č. 4): 9  individuální - které příznačně a nezaměnitelně vystihují osobnost dítěte (odlišují jedno dítě od druhého);  věkové - vyplývají z vývoje od narození do dospělosti (jsou společné většině dětí stejného věku). Je to pro Tebe důležité vědět, protože bys mohl snadno „narazit“, když budeš od dětí vyžadovat něco, na co prostě s ohledem na svoje psychické a fyzické možnosti nestačí. Činnost, která to ignoruje, vede k poklesu zájmu o práci v oddíle a dokonce i k odchodu, někdy i k poruchám zdraví a psychiky dětí. Proto měj na paměti následující fakta: · pozornost dítěte k jedné činnosti klesá úměrně k věku. Čím menší děti, tím dříve objektivně ztrácejí pozornost i chuť k tomu, co jim právě nabízíš. Začínají být neukázněné, odmítají i Tebou pečlivě připravený program. Nemůžeš jim to vyčítat, je to dané. Při plánování činnosti prostě musíš tuto skutečnost respektovat a udělat si takový časový rozvrh, aby náročné činnosti, vyžadující soustředění a pozornost, byly střídány „oddechovými časy“. · děvčata a kluci ve věku od osmi do jedenácti let jsou „na city“. To znamená, že Tě nebudou chápat rozumově, byť jim budeš snášet bezpočet argumentů. Pro Tebe jde o naprosto logické 9

některé děcko je obratné, druhé organizačně zdatné, jiné plačtivé, další „má vyřídilku“…


úvahy a závěry, ke kterým těžko hledáš nějaká vysvětlení. O stejné věci je přesvědčíš tak, že užiješ příkladu, hry, že jim dáš možnost bezprostředního, osobního prožitku. Pak Tě pochopí a podpoří. · i když se to zdá v dnešní době neuvěřitelné, děti si pořád potřebují hrát. Když je chceš něco naučit, mnohem snadněji toho dosáhneš prostřednictvím hravé činnosti. Také při hrách je nutno respektovat věkové zvláštnosti: čím menší děti, tím jednodušší a srozumitelnější pravidla musí hra mít. Věř, že jen málo činností v oddíle nelze motivovat hrou. · zájmy dětí jsou kolísavé. Do deseti až dvanácti let nejsou pevné a ustálené. Nespoléhej na to, že Tebou plánovaná a realizovaná zájmová činnost musí nadchnout všechny z jedné věkové kategorie. · s rostoucím věkem, dobou prožitou v oddíle, rostou nároky dětí na vedoucího. Děti budou zákonitě vyžadovat pořád něco nového a Ty to nesmíš hodnotit jako „protest“ nebo projev nespokojenosti. Chceš-li být dlouhodobě úspěšným „oddílkem“, musíš zkrátka na sobě pořád pracovat, být tvůrčí. · přetěžování dětí by mohlo vést až k jejich onemocnění. Proto veškerá fyzická zátěž musí odpovídat možnostem dětí. Nejde jen o fyzické síly. Přetěžována může být i dětská psychika. Je laciné děti strašit například při nočních bojových hrách. Stejnou újmu může dětské psychice způsobit i dlouhodobější stres v důsledku nepromyšlených soutěží a jakéhokoliv „kastování“ dětí v oddíle. · pokud jsi jen o málo starší než děti, se kterými budeš v oddíle pracovat, nebudeš to mít jednodušší – právě naopak. Obrovskou chybu udělá vedoucí, který se bude chtít příliš násilně odlišovat, ale i ten, který se bude až směšně „vrstevníkům“ přizpůsobovat: chováním, mluvou, jednáním. V tomto případě bude velmi složité najít hranici, která by měla mezi Tebou a Tvými „svěřenci“ být. A ona musí být, protože jinak by mohlo dojít k mnoha nepříjemným problémům. O společné činnosti chlapců a dívek Jde o typický prvek v činnosti Pionýra, i když existují i oddíly nesmíšené, členěné podle pohlaví. Děti však žijí v nedělené společnosti, a tak - přes jisté odlišnosti v jejich výchově, které je dobré znát - dáváme přednost společným oddílům. Připomínáme: Chlapci a dívky se liší nejenom v tělesné konstituci, takže je nelze vždy stejně zatěžovat fyzicky. Kluci si získávají místo v oddíle více silou, city „šetří“, tíhnou k praktickým činnostem, samostatnosti, bojovnosti. Děvčata jsou obecně více citově laděna, potřebují blízké vztahy a pocit jistoty, stojí o „hezký zážitek“. Při oddílových aktivitách proto pamatujeme i na zdánlivou drobnost zařazovat do programu činnosti zajímavé pro obě pohlaví, nejlépe takové, jež je vedou k nutnosti spolupráce a uplatnění svých předností pro společné dosažení výsledku.


BEZPEČNOST Ať budeš s dětmi dělat cokoli smysluplného, přitažlivého, samozřejmě dobře promyšleného a připraveného, všude a vždy na Tebe číhá nebezpečí mimořádné události. Nechceme Tě tím ani v nejmenším strašit, odrazovat od práce s dětmi a nápadů, co s nimi dělat. Ale všechno to „dělání“ musí mít pravidla. Totiž pravidla BEZPEČNOSTI. Nikdy nemůžeš stoprocentně vyloučit, že se něco nestane. Ale přece jen je řada situací, kdy lze pečlivostí, odpovědností, kázní a vysvětlením odpovídajícímu věku dětí předejít zbytečným problémům. V době, kdy s dětmi v oddíle pracuješ, zodpovídáš plně za jejich zdraví a bezpečí a ničím nenarušovaný morální a citový vývoj. Činnosti pod střechou Klubovna je sice bezpečným přístavem, ale vůbec to neznamená, že se tu nemůže dětem něco stát. Nebezpečím jsou rozbité elektrické spotřebiče, nechráněné zásuvky, poškozené vypínače, neodborná elektroinstalace. Také nábytek, žebra topení, kamna mohou být pro děti zvlášť při rušných hrách velkým nebezpečím. Je-li klubovna umístěna v patře, nemůžeš v žádném případě dětem dovolit, aby se vykláněly z oken, sedaly na parapety. Nedovol nikomu, aby „sjížděl“ zábradlí, skoky zdolával schodiště. I při zdánlivě nevinné a klidné činnosti může dojít k úrazům. Věnujete-li se výtvarné nebo rukodělné činnosti, pamatuj, že jak nůžky, tak i jiné předměty se špičkou se podávají napřed vždy držátkem (držadlem) a špičkou k zemi. Pokud děti tyto předměty zrovna nepoužívají, nechají je uložené na stole. U menších dětí dáváme pozor, aby neolizovaly barvy. Pokud možno používáme při malování barvy, které neškodí zdraví. Máte-li možnost navštěvovat s oddílem tělocvičnu, i tady je nutné dodržovat určitá pravidla. Nejde jen o šetrný vztah k tělocvičnému nářadí a náčiní, ale také o Tvou odbornou způsobilost. Nemůžeš například používat s dětmi nářadí, kdy při cvičení na něm neumíš dávat záchranu (tedy pokud zrovna nejsi trenér či tělocvikář, tak se jedná prakticky o veškeré nářadí včetně trampolíny, kruhů, tyčí na šplhání, bradel, koz, hrazd …). Míčové hry hraj s dětmi jenom tehdy, pokud jsou před údery míče chráněna okna a osvětlovací tělesa. Činnosti venku Jít s dětmi tam, kde člověk nikdy nebyl, představuje určité riziko. Vede-li trasa oddílové výpravy po turistických značených cestách, důsledně se tohoto značení drž. V nepřehledném terénu postupujte zásadně společně. Nedovol nikomu, aby šel napřed, „razil“ cestu nebo naopak zaostával za ostatními. Tempo pěšího pochodu proto musíš vždy přizpůsobit nejslabšímu „pěšákovi“. Před každou terénní hrou děti pouč o možném nebezpečí. Je třeba mít smluvený signál pro různé případy, přesvědčit se, zda děti dobře znají hranice území, na němž se hra hraje. Také dohlédneme na výstroj dětí na hru, zajímá nás především obuv, v lese doporučujeme dlouhé rukávy a nohavice, oblečení nemá stahovat, ale zase nesmí být příliš volné, pozor na různé šperky. Za slunných dnů chráníme sebe i děti před úpalem pokrývkou hlavy. Nestyď se v terénu, v lese použít píšťalku nebo všem dobře známý signál.


Cestování dopravními prostředky Do autobusu (do tramvaje, vagónu metra, trolejbus) a zejména do vlaku se nastupuje organizovaně. Ve vlaku dětem nedovol, aby se ve vagónu usazovaly ve větším rozptylu, než je Tvoje schopnost je mít stále na očích. Při jízdě dbej, aby děti neotvíraly okna, nevykláněly se z nich, nepřecházely z vagónu do vagónu. Každý odchod a přesun (včetně návštěvy WC) musí děti hlásit, stejně jako návrat zpět. Zavazadla je třeba uložit tak, aby nepřekážela ostatním cestujícím (nejlépe do určeného zavazadlového prostoru) 10. Nedovol, aby si děti nechaly na zádech batoh. Do vlaku nech jako prvního nastoupit svého pomocníka (dospělého zástupce nebo instruktora), a Ty nastupuj až za posledním dítětem. Jen tak můžeš mít jistotu, že někdo nezůstane na nástupišti. Při vystupování buď opouštěj vlak jako poslední (Tvůj pomocník – zástupce půjde opět jako první - nebo naopak) – budeš tak vědět, že vlakem neplánovaně neodjíždí některý člen oddílu (první vystupující zase zajišťuje bezpečí dětí na nástupištích). Totéž platí i v městské dopravě (tramvaj, autobus, trolejbus, metro). Na nástupištích a ostrůvcích elektrické dráhy se s dětmi zbytečně nezdržuj. Nedovol chůzi po vlakových kolejích, strkání, pobíhání na nástupištích a přibližování se k dopravním prostředkům veřejné hromadné dopravy. A ještě jedna rada ze života: Někdy se může stát, že Tě dítě (nebo rodič) před odjezdem nebo jen samotné dítě při návratu z oddílové výpravy požádá, aby mohlo z vlaku dříve nebo naopak později vystoupit s odůvodněním, že si jej v uvedené stanici vyzvednou rodiče. V tomto případě nesmíš vyhovět, ani když by taková žádost byla předem předána i písemně. Za děti v době činnosti oddílu zodpovídáš Ty. Co by se například stalo, kdybys takové žádosti vyhověl a pro dítě by si nikdo nepřišel? Anebo si je „vyzvedl“ s nekalými úmysly někdo úplně cizí? Výjimečné, (mimo místo srazu či příjezdu), převzetí dítěte rodiči musí proběhnout osobně, což není vždy s ohledem na čas, kdy vlak v zastávce přerušuje jízdu, zcela reálné. Pěší přesun Při přesunech po veřejných komunikacích musíš dodržovat dopravní předpisy. Menší útvary (družina, málo početný oddíl) se mohou přesunovat v zástupu. Vpředu i vzadu musí jít průvodci (vedoucí, instruktor). Oba neustále sledují provoz na komunikaci a současně i chování dětí. Nesmíš dovolit vbíhání do vozovky, strkání, předbíhání apod. Tam, kde je to možné, používej k přesunu chodníků, okrajových pásů pro chodce nebo chodeckých stezek. V ostatních případech používáme levý okraj (či krajnici) vozovky, přičemž se držíme co nejvíce při kraji (je lépe vidět přijíždějící vozidla). Větší skupiny se mohou přesouvat i ve dvojstupu, ale stále platí levý okraj. Za tmy, mlhy či snížené viditelnosti bychom měli být osvětleni vpředu bílým světlem a vzadu světlem červeným. Pokud jdeme ve tvaru po pravé straně vozovky, musí se oddíl řídit stejnými dopravními předpisy, jako automobil. A musí to být opravdu dvojstup, trojstup, nikoliv houf. Rozdělávání ohně Pokud si chcete rozdělat oheň, nelze to udělat všude. Je nutné dávat pozor na popálení a opaření, ale kolem ohně se vždy smí pohybovat jen určená služba. Oheň není v žádném případě místem ke hrám. Děti mívají tendenci například opalovat si klacíky, kterými potom kolem sebe různě mávají. Hořící dřevo z ohně již nikdy nevyjímáme. Před tím, než škrtnete zápalkou, musíte vybudovat bezpečné ohniště, dostatečně vzdálené od lesa. Platí-li v takovém místě zákaz, bezpodmínečně ho respektujte. 10

Pamatuj si: Chování v dopravních prostředcích je současně ukázkou Tvé práce na veřejnosti…


Oheň nelze rozdělat ani v blízkosti stavení, stodol, stohů, seníků, benzinových čerpadel apod. Naopak musí být v blízkosti zdroj vody pro uhašení. Pozor na podloží, v lesní hrabance, rašelině apod. se může požár šířit i pod zemí. V ohništi by měla být proto hlína bez kořínků nebo písek. Uč děti, aby místo po ohni i po oddílovém táboření dokonale uklidily a „zahladily stopy“. Před likvidací je třeba oheň pořádně prolít vodou a uhasit tak veškeré žhavé uhlíky.

Zvířata V přírodě je možné se setkat s mnoha volně žijícími zvířaty. Při každém kontaktu jsme velice opatrní. Plaché a příliš přítulné zvíře je vždy podezřelé. Vzteklinou (stále smrtelnou) mohou být nakažena nejen velká zvířata, ale i drobní hlodavci. V lesnatých oblastech je třeba dávat pozor na setkání s divokou zvěří. V období říje mohou být člověku nebezpeční i jinak „neškodní“ srnci a jeleni. Nikdy nedovol, aby se děti dotýkaly mrtvých zvířat. A úplnou samozřejmostí musí být, že při návratu z lesa či z louky řekneš dětem, aby se pečlivě prohlédly, zda si na sobě nepřinesly klíště. Na druhou stranu je nutné v tomto místě zmínit, že v naší přírodě (a ostatně na Zemi vůbec) neexistuje přirozeně agresivní zvíře a rozhodně žádné zvíře na nás nebude útočit pro své potěšení. Samozřejmě, pokud bereme chování třeba takového komára jako útok na svoji osobu, tak předchozí věta není přesná. Nicméně třeba ani vosy už nás nebudou bodat svým žihadlem jen tak pro nic za nic. Proto vedeme děti k tomu, aby žádné tvory nedráždily a respektovaly jejich existenci. Není možné připustit zbytečné zabíjení jakýchkoli tvorů. Navíc někteří z těch obávaných „netvorů“ (dle obecného mínění) jsou dokonce dnes již díky lidské bezohlednosti chráněni zákonem (třeba sršni, zmije…) Další bezpečnostní pravidla Uvedené kapitolky z bezpečnosti nejsou zdaleka vyčerpávající, ale uvedení všech by znamenalo její neúměrný nárůst. Pokud to s vedením oddílu myslíš vážně, tak se jistě brzy zúčastníš potřebného školení a seženeš si příslušnou literaturu. Proto ber výše uvedený text jen jako orientační úvod. Z dalších činností platí speciální zásady třeba pro střelbu, koupání, sportovní klání, organizování soutěží, práci s nářadím, speciální činnosti jako třeba vodáctví, cykloturistika, lyžování, vysokohorská turistika, horolezectví… V mnoha případech se dokonce vyžaduje i odborná kvalifikace a absolvování příslušného kurzu. Rozhodně bezpečnost nepodceňuj. Při pobytu v přírodě v kterémkoliv ročním období nezapomínej mít s sebou vždy dobře vybavenou lékárničku! Kontroluj občas, zda v ní nejsou už „prošlé“ obvazy a léky.


HRY A SOUTĚŽE V poslední kapitole Rukověti se krátce zmíníme o tématu, který rozhodně svým významem není tím posledním, co by oddílového vedoucího mělo zajímat. Právě naopak. Vždyť HRY a SOUTĚŽE jsou krví, kyslíkem a vitamíny v životě každého pionýrského oddílu. Proč mají hry a zdravé soutěžení takový význam? Hra je pro dítě stejně důležitá jako čerstvý vzduch, zdravé jídlo a pití, klid, pohoda a mír, rodinné zázemí a láska dospělých. Dobrá hra má důležitý vliv na utváření charakterových vlastností každého člověka jako je jeho schopnost čestně jednat, poctivě hrát, mluvit pravdu. Férově vedená hra s pravidly a soutěž pěstuje v dětech nejen představu, ale i návyky stejného chování v současném i budoucím životě. Prostřednictvím her se dítě učí zdravě soutěžit, poměřovat schopnosti a dovednosti se svými vrstevníky, správně prožívat úspěch, a také unést prohru. Žádné dítě nemůže být skutečným Robinsonem, ani astronautem, ale ve hře se jím může stát... Hra umožňuje kontakt s ostatními dětmi. Při hraní se učí komunikaci, zastávat určité role, dobrovolně dodržovat daná pravidla, podřizovat své JÁ zájmům a potřebám celku – herní skupiny, družstva, oddílu. Hrou se dítě snadněji učí poznává svět kolem sebe, učí se chápat vztahy a souvislosti pro budoucí „dospělý“ život.. Výběr hry Nejprve se podíváme na zdroje - kde vlastně potřebnou hru najdeme? Zdrojů je mnoho, my si zde vyjmenujeme ty nejdůležitější. Paměť – Vlastní paměť je nedocenitelný zdroj hry. Správný vedoucí má vždy po ruce pár her, které může kdykoli zorganizovat. Pokud se v paměti ke hrám snoubí i prožitek z vlastního hraní kdysi dávno, je to samozřejmě výhra. Nicméně pro začínajícího vedoucího je paměť někdy jakoby prázdná. Vzpomínky na různé hry, které člověk sám hrál, se jen tak nepřesypou do oblasti mozku, který s nimi bude účinně pracovat při výběru a tvorbě hry. Je to proto, že v mozku pracují trochu jiné procesy a tak nám nezbývá, než si pomáhat dalšími zdroji. Není však třeba zoufat, paměť lze cvičit, nejlépe právě přípravou a řízením (a také vyhledáváním) her. Paměťové hry jsou často jednoduché. Složitější hry si pamatujeme v obrysech a pokud bychom chtěli hru sehrát, pravděpodobně vysvětlíme nějaká pravidla trochu odlišněji, nežli jsou uvedena v originálu. Často také paměť funguje tak, že nám předkládá různé herní prvky a varianty, z nichž potom stavíme výslednou hru. Pozor ale na příliš velké spoléhání na paměť. Pokud vedoucí nepoužívá jiné zdroje, zakrní a jeho hry budou velmi nenápadité. A to i v případě, že půjde o hry originální a jím vymyšlené, protože zase bude stavět jen na prvcích ze své paměti, již stokrát ohraných. Poznámky – Další nedocenitelný zdroj. Je to sice spíše podpora paměti, ale velice účinná. Potřeba hry nás totiž může překvapit prakticky všude a pouze poznamenáním máme šanci, že si ji s oddílem zahrajeme. Poznámky mají stručný charakter. Ve většině případů neobsahují popis hry tak, jak jej známe z různých encyklopedií. Poznámky se nám však vejdou na lístek zápisníku a pokud jsou dostatečně stručné, můžeme mít s sebou i desítky her a váhově nás to nijak nerozhodí. Někteří vedoucí mají poznámky o hrách dokonce v kartotékovém tvaru a před akcí si vyberou lístky s hrami, které by rádi (případně ještě nějaké do zásoby) sehráli.


Příručky – Ač je tento zdroj až na třetím místě, je pro začínajícího vedoucího jasnou jedničkou. Knihy her obsahují desítky, stovky i tisíce různých her. V popisu nechybí různá doporučení a rady, často je připojena legenda… Prostě v příručce máme hru naservírovánu na zlatém podnose. Příručky nejsou psány tak, abychom je četli jako dobrodružný román, ani tak, abychom hráli podle nich hry jednu za druhou. Hry si vybíráme. Nejprve příručkou listujeme, vždy si přečteme pár řádek a hry, které nás zaujmou si založíme. K těm se potom vrátíme, přečteme si o nich podrobněji a vybereme si z nich hru, kterou připravíme. Tu si pak přečteme ještě jednou a můžeme se vrhnout do další přípravy. Někdy se může stát, že při listování příručkou dostáváme různé nápady na úpravu uvedených her, případně nás napadají hry zcela jiné. To je samozřejmě v pořádku. Je to kombinování příručky s pamětí a je to velmi účinný postup výběru hry. Také se nesmíme bát používat příručku opakovaně, i když jsme ji již celou prolistovali. Herní prostředí a hráči se totiž neustále mění (i ty děti nám rostou) a hra, kterou jsme dříve jen minuli, se nám teď třeba bude hodit. Vlastní tvorba – Tak trochu už o ní byla řeč, protože některé postupy výběru hry, uvedené v předchozích odstavcích, patří spíše sem. Pro tvorbu vlastní hry potřebujeme mít již vyvinutou dobrou herní paměť. Proto je to doména hlavně zkušených vedoucích. Nová hra je sestavena jako mozaika z různých herních prvků a principů. Může ovšem vzniknout i ze stávající hry (což je způsob jednodušší) tím, že změníme některá pravidla, pomůcky, prostředí, legendu, roli hráčů… Impulsem k vymyšlení hry také bývá nějaký příběh, naučná kniha, ale i právě módní téma (Pán prstenů, Harry Potter...)… Jiné zdroje – V předchozím odstavci jsme se dostali na hranici dalších zdrojů. Těmi pro nás mohou být knihy dobrodružné i naučné, časopisy, film, televize, Internet… Jelikož se často jedná o zdroje netypické, měli bychom si hry a nápady poznamenávat. Hru můžeme v těchto zdrojích přímo objevit, ale častěji nás inspiruje příběh, naučný článek o různých kulturách, zvířatech, mytologické příběhy… Mezi důležité jiné zdroje řadíme také jiné vedoucí a cizí oddíly. Inspiraci lze najít třeba na jejich internetových stránkách, vývěskách… Výběr hry je ovlivňován věkem a zkušeností dětí, pro které hru připravujeme, terénem, roční dobou, denní dobou… Všechny tyto faktory je třeba při výběru hry zohlednit. K tomu nám poslouží především zkušenost, proto doporučujeme začínajícím vedoucím používat herní encyklopedie, kde jsou tyto faktory zohledněny a popsány a často jsou podle nich hry i tříděny. Herní pomůcky Existují hry, které se obejdou bez přípravy, ale většina her nějakou přípravu vyžaduje. Nejprve se budeme zabývat přípravou, kterou děláme s dostatečným předstihem. Nejčastěji ji nazýváme přípravou doma, ale může probíhat i v klubovně, na táboře… Sehnání herních pomůcek sem rozhodně patří. Je jasné, že ne vždy musíme pomůcky shánět sami, některé si mohou přinést hráči sami, ale pokud s nějakou hrou počítáme, měli bychom děti upozornit na pomůcku, kterou na akci nesmí zapomenout, aby se tím hra nezkazila. Prozrazení hry zde nehrozí, protože pomůcky mají obecný charakter a neprozrazují o hře většinou nic důležitého. Některé obecně používané herní pomůcky můžeme mít u sebe, i když s nimi přímo neplánujeme nějakou hru. Třeba se budou hodit při nějakém okamžitém nápadu. K těmto pomůckám patří třeba různé kartičky, životy, barevné lístky, samolepky, připínáčky… Jako zcela nezbytnou pomůcku máme vždy po ruce papír a tužku.


Na konec odstavce nám zbyla zásada, která obecně platí pro celou přípravu. Je to Setonova11 zásada malebnost ve všem. Snažme se, aby naše pomůcky byly nejen praktické, ale také pěkné. Děti rozhodně méně ocení hru, byť by byla skvělá, pokud ji budou hrát s narychlo načrtnutými lístky, na nichž je vidět, že byly vyrobeny ve spěchu. Naopak pěkně vyrobené herní pomůcky nemusí skončit svůj život jedním odehráním. Lze je používat opakovaně. Legendy, motivace Nejen materiálně je třeba se připravit, ale také musíme dát dohromady formu, jak hru uvedeme. Vhodný prvek je legenda, kterou můžeme přečíst, vyprávět, sehrát jako scénku, zinscenovat jako realitu… Poslední uvedená možnost je nejpůsobivější, ale také na přípravu nejnáročnější. Katastrofickou hru lze třeba uvést nahrávkou simulující skutečné vysílání rádia, hru může uvést domorodec, kterého jsme pro tuto roli získali, ale děti o tom nemají nejmenší tušení. Každopádně motivace je jednou ze základních podmínek úspěchu hry a je třeba jí v přípravě věnovat dostatečnou pozornost. Území, trasa Příprava prostoru, ve kterém hra probíhá, je také již přípravou těsně před hrou. Dbám e zde na jednoznačnost a přehlednost, využíváme přirozené hranice v terénu (cesta, potok, kraj lesa). Příprava území někdy zabere dost času a je třeba si ji dobře naplánovat, aby hra nezískala hned zpočátku skluz. Už v myšlenkách proběhneme trasu dlouhou několik kilometrů a rozmístíme kontroly. V praxi nám značení jednoho kilometru cesty zabere někdy i více jak hodinu času. Nesmí nás překvapit, že příprava hry je leckdy výrazně delší než její sehrávka. Organizátoři Přidělení rolí ve hře může spadat do přípravy doma, ale stejně může být v reálu vše trochu jinak. Proto je konečné obsazení známo zpravidla až těsně před hrou. Organizátory musíme seznámit s jejich rolí ve hře, vysvětlit jim dobře pravidla a to dříve, než je vysvětlujeme dětem, dát jim čas na vstřebání pravidel a případně na vznesení dotazů. Organizátory samozřejmě nevyužíváme jen v přímé sehrávce, mohou nám pomoci i s přípravou a u náročnějších her, kdy potřebujeme roznést desítky kontrol a úkolů po krajině, postavit náročnější stavbu, vytyčit velké území… se bez jejich pomoci prakticky neobejdeme. Předehra Název první fáze samotné sehrávky je trochu nepřesný, ale lepší nás nenapadl. V této fázi musíme hráčům hru vysvětlit a také ji patřičně uvést. Patří sem: Motivace – Už jsme si o ní povídali v přípravě, kde jsou také uvedeny některé možnosti. Je to velmi důležitý prvek, který může nastartovat skvělou hru, ale také způsobit strašný propadák bez ohledu na to, jakou hru chceme hrát. Nejjednodušší motivace je jistě věta „Pojďte, zahrajeme si…“. I tato motivace může fungovat, protože důležitější než obsah toho co říkáme, pouštíme z kazety, promítáme, hrajeme… je naše vlastní nadšení. Pokud v této fázi neopustíme běžný svět a neponoříme se do světa hry, naše snažení pravděpodobně ztroskotá.

11

Ernst Thompson Seton (1860 - 1946), zakladatel hnutí Woodcraft


Výklad pravidel – Na ten jsme se také již připravili, takže by to neměl být problém. Výklad lze samozřejmě spojit s motivací. Může také v motivaci začít a následně upřesníme některé body či doplníme pravidla o to, co nezaznělo. U složitějších pravidel můžeme použít i nakopírovaná pravidla, která hráčům rozdáme. Pravidla jednoduchých hříček zase můžeme předat zašifrovaná. Rozhodně nesmí být výklad pravidel před hráči premiérou. Je nutné si jej dříve nacvičit a nejlépe jej vykládat jinému vedoucímu, který nás upozorní na to, čemu neporozuměl a co jsme naopak zbytečně nezáživně okecávali. Pravidla totiž musí být nejen přesná a srozumitelná, ale také stručná. Hráči se již těší na hru (pokud je motivace chytla) a hodinový výklad pravidel jejich nadšení s jistotou zruší. Prostor na otázky – Prostor na případné dotazy je třeba nechat vždy a pokud se nikdo na nic nezeptá, měli bychom znervóznět (pokud tedy zrovna nehrajeme honičku). Otázkami se hráči mohou ptát nejen na pravidla, kterým neporozuměli, ale ověřovat si také, zda porozuměli správně. Ptát se může i vedoucí, zvláště pak v okamžiku, kdy hráči mají málo či téměř žádné dotazy. Otázky v tu chvíli směřujeme na méně průbojné hráče nebo takové, o kterých víme, že mívají s pochopením pravidel větší problémy. V otázkách se mohou objevit nejen dotazy na pravidla, ale i dotazy na taktiku. Ty samozřejmě nezodpovídáme a dobrý vedoucí by měl být schopen takovéto dotazy snadno rozpoznat. Taktika je věcí hráčů. Pokud se nám začínají točit podobné dotazy, ukončíme tuto fázi a přejdeme k vlastní hře. Další otázky už zodpovídáme v rámci hry. Sehrávka Konečně si můžeme začít opravdu hrát. Hráči již znají pravidla a jsou správně nabuzeni, vše je připraveno a na svých místech, hra tedy může startovat. Vedoucí si však ještě zdaleka nemůže vydechnout. Čeká jej řízení hry. Také to lze rozčlenit do fází: Zahájení hry – Každému hráči musí být jasné, že hra právě začala. Forem začátků je samozřejmě mnoho. Za všechny uvedeme pár příkladů: slovní zahájení (začínáme teď), signál, scénka, příchod cizí osoby… Hra může začít už v okamžiku motivace. Potom výklad pravidel a případné dotazy jsou prováděny již v rámci hry. Řízení hry – v mnoha příručkách je doporučeno, aby autor hry zůstal trochu stranou, a stal se nejvyšším arbitrem. Záleží však na osobnosti vedoucího, jeho možnostech (kolik má k dispozici dalších pomocníků, instruktorů a jakých) a v neposlední řadě také na typu hry. Jisté však je, že autor hru řídí a vede dle scénáře, který si dopředu připravil. O tom jsme již v kapitole příprava mluvili. K tomu musí být připraven na zodpovídání otázek na pravidla, improvizaci (pokud všechno neprobíhá tak, jak má, ať už kvůli vnějším nebo vnitřním vlivům), pomoc bezradným… Musíme působit jako součást hry, nikoli jako pozorovatel zvenčí, který se přihlouple usmívá nad hrou dětí. Musíme být do hry plně vtaženi. Pokud hráči přijdou s nápadem, s nímž jsme nepočítali, ale který neodporuje pravidlům, nezavrhujeme jej. Nesmíme v tu chvíli litovat, že nepoužili ten skvělý způsob řešení, s nímž jsme počítali, ale radujme se, že jsou hráči tak kreativní, že dokáží vymyslet řešení, na něž jsme sami nepřišli. Měla by platit zásada, že co není zakázáno, to je povoleno. Největší chybou je dodatečná změna pravidel (NEVHODNÉ dokonce i v okamžiku, kdy jedna družina postavila svoji strategii na mezeře v pravidlech a my jim – poté co jsme se to dozvěděli – tuto možnost změnou pravidel rušíme). Pokud se během hry nějaká mezera v pravidle objeví, nezbývá nám než se s ní smířit a hru takto dohrát. Můžeme si však chybu poznamenat a při některé další sehrávce již mezeru v pravidlech zacelíme.


Zakončení hry – Stejně jako zahájení musí být jasné a musí o něm vědět všichni hráči. Možnosti jsou obdobné jako u zahájení. Navíc sem přibývá hlavně zakončení hry splněním zadaného úkolu. Některé krátké hry lze opakovat několikrát za sebou, ale pamatujme na zlatou zásadu: v nejlepším přestat. Hráči se pak budou těšit, až zase někdy hra přijde na program. Neznamená to ovšem, že nenecháme hráče řádně si hru vychutnat. Dobrý vedoucí by měl dokázat odhadnout ten správný okamžik na zakončení hry. Hodnocení hry Hru máme šťastně za sebou. Někdo vyhrál, někdo je poražen. My máme ze hry dobrý, či špatný pocit, nebo něco mezi. Aby hra správně skončila, musíme ještě provést několik kroků. Ocenění hráčů – Nejen vítězů. Oceníme samozřejmě všechny hráče, nicméně pocty vítězům jsou také důležité. Nebojme se okázalých divadel, ocenění jedinci to většinou přivítají. Forma ocenění může být verbální (tou rozhodně nešetříme) a hmotná, nejlépe oboje najednou. Obě formy jsou vhodné pro všechny věkové kategorie. Ocenění musí být jasné a srozumitelné a mělo by probíhat za účasti všech hráčů. U „poražených“ oceníme aspoň slovy jejich snahu, obětavost, připomeneme třeba i smůlu, kterou měli... Hodnocení hry – Hráče jsme ocenili, ale co hra. Zajímá nás, jak se líbila, co nejvíce zaujalo, co se dařilo, co bylo nedomyšlené? Jistě ano. Jak se to ale dozvědět? Zde záleží na věku hráčů. S malými dětmi si můžeme povídat, vyptávat se jich na zážitky (nebo třeba i jen poslouchat), využít ještě nedozněné pocity. Čím jsou děti starší, tím mohou být otázky rafinovanější a také se o hře dozvídáme více. Musíme být také připraveni na kritiku. Snad nejhorší co může být, je vyzvat hráče k hodnocení hry a následně kritické reakce odbýt slovy „tak si to zkuste sami“. Pokud se hra nepovede, hledejme chybu nejdříve vždy u sebe. Vysvětlení, že hra se nepovedla, protože děti jsou dneska jiné, je velmi alibistické a hlavně vůči dětem nespravedlivé. Sebereflexe – Sebehodnocení se může prolínat s předchozí fází, nicméně může trvat a doznívat ještě dlouho po skončení hry. Tak jako mohou v hráčích ještě doznívat pocity ze hry. Jde o to, jak my sami hru vidíme, jak ji hodnotíme, jak hodnotíme sebe… Jsou to přirozené myšlenky a právě sebereflexí získáváme, nebo spíše si třídíme a ukládáme ty správné zásady a zkušenosti dobrého vedoucího her. Některé opravdu zajímavé nápady z sebereflexe patří do poznámek. Nespoléhejme na to, že si myšlenku uchováme v paměti pro její následné použití. Ještě něco Ještě je třeba říci pár věcí, co se jinam nevešly či nehodily. Hra končí až úklidem – Při spoustě her něco rozmísťujeme, někam věšíme… Správný vedoucí při přípravě hry počítá i s následným úklidem. A to nejen odhodláním, že to potom uklidí, ale také vymezením reálného času na tento úklid. Úklid po hře by měl následovat okamžitě. Bohužel v praxi se často setkáváme s přístupem „Ono se to uklidí, až bude trochu času“. To je velmi nebezpečné, zvláště pokud se již na úklid čas nenajde a například fáborky zůstanou rozvěšeny na trase i po odjezdu domů. Přírodu chráníme nejen důsledným úklidem prostoru hry, ale také tím, že nepořádek zbytečně nevytváříme. Co nám brání zpracovávat dřevo na jednom místě a nezaneřádit odřezky celou louku? Dalším příkladem může být třeba stoh sena. Pokud už si jej vybereme pro své hrátky, neměli bychom jej opouštět ve stavu, kdy je seno rozmetáno do širokého okolí. Pokud


proženeme stádo dětí podmáčenou loukou, může zde vzniknout oraniště, z něhož se bude příroda obtížně vzpamatovávat. Z hlediska ochrany přírody je třeba ještě zmínit chráněné celky. Pokud se v takovýchto územích pohybujeme, měli bychom respektovat pravidla pohybu zde. Při hrách a obecně oddílové činnosti nechráníme jen přírodu, ale i majetek a výtvory lidí, zvláště pokud nám nepatří. Akce a soutěže v Pionýru V Pionýru se uskutečňuje celá řada soutěží. Některé mají svá základní kola v družinách a oddílech a vrcholí na celostátní úrovni formou srazů a přehlídek. Jiné probíhají jenom na úrovni kraje, další ve skupinách a oddílech, případně pouze v družině. Oddílům mohou přinést hodně zajímavé činnosti, proto je dobré o jejich existenci vědět a zajímat se o jejich obsah, abychom z nabídky dokázali vybrat tu, která bude našemu oddílu vyhovovat.

Závěrem Tak a to je všechno – pro tuto chvíli. Dostal/a ses na konec první hrstičky dobře míněných rad, užitečných a nezbytných informací pro začátek, pro Tvoji základní orientaci. Každý začínající vedoucí – chce-li uspět a vydržet - musí na sobě dál pracovat. A tak se, prosíme, nebraň dalšímu samostudiu. Klidně si zajdi do oddílu, jehož vedoucí má na svém kontě už nějaký rok úspěšné činnosti. Dívej se, pozoruj, poslouchej a ptej se. Dobré příklady se nestyď využít i ve svém oddíle. Není to nedovolené kopírování, ani porušování autorských p ráv. Každý rozumný vedoucí bude rád, když předá ve prospěch celku něco, co se mu podařilo, co u dětí zabralo. Ty sám ani na vteřinu neváhej, naskytne-li se možnost účastnit se nějakého dobrého školení, setkání vedoucích i jiných oddílů. Nepropadni panice, když přijde krize. V průběhu svého působení budeš mít nejednou pocit, že se Ti nedaří, že už nevíš jak dál. To je normální. Promysli si své možné chyby, ale pokračuj dále. I „ostřílený“ oddílový vedoucí Ti potvrdí, že také zažil chvíle, kdy by všeho nechal. Děti Tě leckdy budou zlobit, ba až dopalovat. Budou i znuděné, třebaže Ty sám budeš pořád něco nového vymýšlet a poctivě se připravovat. Děti bývají často náladové, jejich zájmy jsou proměnlivé jako počasí. Ale věř: jsou to jen bouřkové mraky. Vzduch se vyčistí a zase je dobře. S některými dětmi se rozloučíš, jiným se nezavděčíš. Pak je lepší se rozejít. Ty však pokud opravdu z vážných důvodů nemusíš – svůj oddíl neopouštěj. A když to bude muset přece jen být, snaž se za sebe najít náhradu. Stojíš na startu. Před Tebou je „běh na dlouhé trati“. Máš na to. Kdo opravdu chce, ten i může...Teď už si sedni a začni připravovat první schůzku. Čekají na ni „Tvoje děti“. Zatím se ještě neznáte. Věř, že něco krásného právě začíná. Budeš na to vzpomínat celý život. Protože: Když už člověk je, tak má koukat, aby byl 12. A opravdu je jen tenkrát, když nezištně dělá něco dobrého pro druhé - dělat pro děti je moc dobrá věc.

12

drobná parafráze výroku Jana Wericha (1905-1980, vynikající český herec, proslulý autor divadelních her)


Obsah Než začneš…

5

Jak bude Tvůj oddíl vypadat?

7

… jak se vlastně „narodí“ oddíl?

11

Plánování činnosti

13

Příprava výletu

14

Dokumentace

20

Důležité glosy Jsi „generál“, „demokrat“ nebo „liberál“

23

Desatero předpokladů ke získání autority

24

Zvláštnosti dětí

24

Bezpečnost

26

Hry a soutěže

29

Závěrem

34

Přílohy č. 1 Program Pionýra

36

č. 2 Plán jedné výpravy – vzor

38

č. 3 Možné plány schůzek

39

č. 4 Zvláštnosti dětí

41

č. 5 Metody činnosti

42

č. 6 Formy činnosti

44

Barevná vlož Nabídka pro činnost Pionýra (rámcový přehled) Jednotící Prvky Pionýra Akce a soutěže Pionýra Odměny a vyznamenání Pionýra


Příloha č. 1

PROGRAM P IONÝRA Pionýr? Kdo jsme… ´ Pojem PIONÝR vyjadřuje myšlenku moderního; průkopnického; ideu hledání; touhy po poznání. Pojmenování pionýr označuje i v mezinárodním pojetí člověka – objevitele nových cest, směrů a hlasatele pokrokových myšlenek. Naše sdružení chce svojí prací plně dostát významu tohoto pojmu. Svojí činností jsme především sdružením dětí a mládeže, přičemž členství dospělých není vyloučeno – členem se může stát každé dítě, dospívající i dospělý bez jakýchkoliv rozdílů ať už sociálních, národnostních, náboženských či politických. Umožňujeme jednotlivým kolektivům samostatně rozhodnout o náplni své činnosti i o své struktuře – vytvářet oddíly, družiny, kluby, posádky a podobně dle svých zájmů a potřeb. Jako hlavní výchovný prostředek užíváme hru ve všech jejích podobách. Jsme sdružením dobrovolným a otevřeným – hájíme zájmy nejen svých členů, ale i ostatních dětí. Své akce nabízíme i neorganizovaným dětem a mládeži, zabýváme se osvětovou, výchovnou, vzdělávací a charitativní činností. Ve všech svých aktivitách zdůrazňujeme různorodost a všestrannost jako nezbytnou součást rozvoje osobnosti dítěte a mladého člověka. O co Pionýr usiluje? U členů i ostatních účastníků našich akcí se snažíme o plné zapojení do činnosti kolektivu, které odpovídá schopnostem a možnostem každého jednotlivce. Prostřednictvím her přinášíme dítěti a mladému člověku vše, co může v dospělosti využít ve vztahu nejen k sobě samému, ale i ke svému blízkému i vzdálenému okolí. Přispíváme k výchově člověka čestného, svobodného, samostatného, spravedlivého, aktivního a solidárního. Touto svojí činností, vlastním příkladem a jednáním přispíváme k rozvoji osobnosti dítěte a mladého člověka, chceme být přínosem pro společnost, přispíváme k prevenci kriminality a sociálně patologických jevů. Vytváříme podmínky proto, aby hodnoty z významných dokumentů – Úmluva o právech dítěte, Listina základních práv a svobod a podobně, pronikaly do vědomí lidí a aby jejich formální ustanovení nebyla porušována. Využitím vhodných postupů výchovy, dialogu, spoluúčasti a solidarity se přičiňujeme o jejich naplňování u nás i na mezinárodní úrovni. Kam Pionýr směřuje? Chceme přispět ku prospěchu celé společnosti, vlasti i Evropské unie i dal ších zemí světa. Podílíme se na rozvoji občanské společnosti, svobodné, demokratické a sociálně spravedlivé. K tomu se snažíme rozvíjet samosprávné zásady a demokratické návyky u svých členů a v kolektivech na všech úrovních. Ve svých výchovných projektech užíváme laický, nenáboženský pohled na dění a svět kolem nás, přesto vedeme k toleranci jiných pohledů na lidský vývoj. Pracujeme ve prospěch obce, města, kraje i celého státu – v rámci svých možností vyvíjíme na každé z těchto úrovní veřejně prospěšnou činnost. Vedeme své členy k hrdosti


na národní i místní tradice, napomáháme vzniku hodnotných mezilidských vztahů se všemi, bez jakýchkoliv předsudků. Přejeme si být plnoprávným partnerem státu, škole i ostatním subjektům, pracujícím ve prospěch dětí a mládeže. Neusilujeme o výsadní postavení, snažíme se navazovat se sdruženími a institucemi všestranně prospěšné vztahy.

Ideály Pionýra Pravda - „Pionýr chrání pravdu a plní dané slovo.“ - konej a hraj čestně; - chraň pravdu a dané slovo; - buď upřímný a poctivý. Poznání - „Pionýr je pracovitý, učí se.“ - poznej sám sebe; - objevuj krásu a dobro; - osvoj si vědění, znalosti a dovednosti. Přátelství - „Pionýr je přítelem všech dětí.“ - poznávej názory druhých a přemýšlej o nich; - chraň přátelství, dopřej sluchu druhým; - buď ohleduplný a kamarádský. Pomoc - „Pionýr je statečný a kamarádský, pomáhá ostatním“ - pomáhej nezištně a z přesvědčení; - chraň bezbranné a slabší a pomáhej jim; - zastaň se utlačovaných; - rozvíjej solidaritu se strádajícími a trpícími dětmi všech kontinentů. Překonání - „Pionýr je čestný a spravedlivý.“ - překonej sám sebe, své špatné vlastnosti a návyky; - nauč se ovládat sám sebe; - buď tělesně zdatný; - buď statečný ve slovech i činech, překonávej překážky. Příroda - „Pionýr chrání přírodu a život na Zemi.“ - objevuj krásu a tajemství přírody; - chraň přírodu a život na Zemi; - uč se žít v souladu s přírodou. Paměť - „Pionýr má rád svou zem.“ - pamatuj osud a odkazů svého národa; - chraň památky minulosti; - poznávej dějiny lidstva.


Příloha č. 2

PLÁN JEDNÉ VÝPRAVY VÝPRAVA, 15. říjen 200… Kam: Jílové u Prahy/Davle Trasa: Jílové u Prahy – Pyšely (8 km), Pyšely – Davle (5 km) Sraz: kdy – So – 15.10. 200… v 07:00 hodin Návrat: kdy – v 19:00 hodin kde – hl. nádraží kde – hl. nádraží Cíl: a) procvičení stavebních slohů b) vaření v přírodě Program: 1) sraz (07:00) Kontrola docházky, výstroje, výzbroje, jídla, určení denní služby (chodí vždy poslední – aby se někdo neztratil, nikde jsme nic nezapomněli). Zahajovací rituál (nástup, pokřik…) 2) nástup do vlaku (07:15) 2) cesta vlakem do Jílové u Prahy (07:30 – 08:10) Hry do vlaku + zopakování pravidel při chůzi po silnici 4) po silnici do Pyšel 5) prohlídka kláštera a muzea (11:00) Prohlídka objektu kostela, kláštera a muzea s výkladem průvodce 6) po turistické okolo řeky Libuňky, přes Pyšely, papírnu na Prudkou (12:00) Cestou hry … 7) vaření oběda (13:00) Rozděleni do dvojic na vaření (již na druhé schůzce se podělili o oddílový jídelníček s úkolem naučit se doma s maminkou vařit každá dvojice dvě jídla – včetně receptu a rozpisu pro 10 osob), uvaří každá dvojice (z předem určených na minulé schůzce) jedno jídlo. Hodnotí vedoucí oddílu s vedoucími družin (1 – 10 bodů), dále se hodnotí kvalita ohniště a jeho zahlazení 8) oběd (14:00) 9) hry (15:00) Na místě … 10) cesta do Davle (15:30) Cestou hry … 11) Davle – prohlídka, kronika (17:00) Krátká návštěva kronikáře – kronika, pečetidlo 12) cesta na nádraží (17:15) 13) cesta vlakem do Prahy (18:45) Hry do vlaku 14) ukončení výletu (19:00) Připomenutí úkolů, příští akce. Ukončení oddílovým rituálem (nástup, pokřik…). Event. Předání dětí rodičům. Z jízdního řádu: Praha, hl. nádraží: 07:30 hod Davle: 17:40 hod Jílové: 07:50 hod Praha, hl. nádraží: 18:45 hod Jízdné: 32,- Kč/os S sebou – výstroj a výzbroj na celodenní výlet, jídlo dle rozpisu, do 50,- Kč, ešus, příbor Pomůcky: kotlíky, míč na odbíjenou, malé míčky, mapa, buzola… Kronika z výletu: Honza Podařilo se: co a proč

Nepodařilo se: co a proč


Příloha č. 3

M OŽNÉ PLÁNY SCHŮZEK

PŘÍKLAD SCHŮZKY SE ZAMĚŘENÍM NA PRÁCI S MAPOU A AZIMUTEM Úkol: vysvětlit dětem, co je to azimut a jak se podle něj chodí Zajistit: mapy, buzoly, připravený miniazimutový závod, pomůcky na hry (papír, izolepa) Místo: klubovna nebo třída Program: zahájení „nástup“ družiny - 2 až 3 minuty Co dnes budeme dělat? hlavní část zahajovací hra Molekuly. Hráči se pohybují v klubovně, vedoucí hry zvolá číslo a hráči vytvoří skupinku s udaným počtem osob. Skupina, která počet nesplní je ze hry vyřazena. Hru pak zahrajeme ještě jednou, přičemž vytvoříme skupinky s počtem osob 3 – 5 podle počtu přítomných dětí. – 15 minut opakovací část: Instruktor každé skupince předá mapu a buzolu a vyzve je ke zorientování mapy (opakování problematiky z minulé schůzky). Instruktor zkontroluje splnění úkolu a vysvětlí případné nejasnosti. – 5 minut výuková část: Instruktor vysvětlí, co je pochodový úhel, a ukáže, jak se chodí podle azimutu. – 10 minut praktická část: Děti ve skupině vyrazí na jednoduchý azimutový pochod klubovnou (na stěnách je umístěno 5 – 6 karet s písmeny a azimutem). Děti mají za úkol seřadit písmena ve správném pořadí. – 15 – 20 minut vyhodnocení: Instruktor pochválí všechny skupiny, kterým se podařilo získat správné řešení a připomene případná chybová místa 3 minuty oddechová část Hra ping-pongový fotbal. Od uklizeného stolu odsuneme židle a přilepíme na něj dva pruhy papíru (třeba podélnou polovinu A4) jako brankoviště. Sestavíme týmy ze tří hráčů. Jeden bude plnit roli útočníka, druhý obránce a třetí brankáře. Brankáři se postaví do čela stolů, ostatní stojí po bocích (doporučuje se aby sousední hráči byli z jiných týmů). Hraje se po dobu cca 2 minut. Hráčům není dovoleno dotýkat se stolu ani míčku, jeho směr je možno měnit jen foukáním. Pozor: Hra je fyzicky náročná! Hra rozvíjí postřeh, koordinaci a spolupráci hráčů. Děti po ní budou rozdováděné - 5 – 20 minut. ukončení schůzky – připomenutí akcí a úkolů do příště Podařilo se: co a proč



PŘÍKLAD SCHŮZKY SE ZAMĚŘENÍM NA RUKODĚLNOU ČINNOST Úkol: výroba jednoduché hračky z přírodního materiálu. Zajistit: kaštánky, žaludy (na předchozí vycházce s dětmi), špejle, nůžky, nůž, pomůcky ke hře Nervy (figurky z člověče nezlob se, nitky, hrací kostka, kelímek) Místo: klubovna nebo třída Program: zahájení „nástup“ družiny - 2 až 3 minuty nebo krátká kvízová hra či jiný herní prostředek vedoucí k jasnému označení začátku a zklidnění dětí (všichni sednou kolem stolu) hlavní část vysvětlení - výklad Co dnes budeme dělat? vysvětlí instruktor instruktor jim ukáže několik typů zvířátek z kaštanů a žaludů (má je předem připraveny) – 5 minut vlastní realizace: Instruktor: radí, sleduje bezpečnost, chvilku se musí věnovat každému dítěti, pochválí dobrý nápad, pomůže nešikovnému, sám předvede, co umí a dovede, dává pozor na odbíhání apod. 20 - 30 minut. zhodnocení Příprava malé výstavky - na okně, na stole, co kdo vyrobil, jmenovky, názvy výrobků, každé dítě má určitý úkol, nikdo nesedí nečinně - 5 až 10 minut. Úkol je splněn. oddechová část - Hra nervy. Hráči až na jednoho drží figurky z člověče nezlob se přivázané na niti. Figurky na počátku hry vložíme všechny pod kelímek tak, aby se nitky nekřížily. Hráč bez figurky uchopí kelímek, zvedne jej a hodí kostkou. Padne-li číslo větší než 4, pak se snaží přiklopit figurky. Pokud se mu podaří některou z nich chytit, předá kelímek hráči chycené figurky a vezme si jeho figurku (vymění si role). Hra rozvíjí postřeh, koordinaci a rychlé rozhodování. Děti po ní budou rozdováděné. 10 minut zklidňovací část – písnička 2 minuty organizační část – připomenutí blížících se akcí – 2 minuty Podařilo se: co a proč



Příloha č. 4

ZVLÁŠTNOSTI DĚTÍ


Příloha č. 5

M ETODY ČINNOSTI

Z nabídky různých metod je potřebné vybírat ty, které kladou zvýšený důraz na aktivitu, samostatnou práci a rovnováhu výchovných přístupů (k jednotlivci jako členu kolektivu a ke kolektivu.). METODY MOTIVAČNÍ Jen obtížně je lze opomíjet, či chápat formálně nebo podceňovat. Motivace činností je důležitá, získává a udržuje zájem dětí o činnost, což je důležité, vzhledem k jejich dobrovolné účasti na činnosti. Lze je rozlišit: - na motivace s bezprostředním motivačním záměrem (k jednotlivé akci); - na dlouhodobé motivace - pro celoroční či celotáborovou motivaci činnosti. Prakticky je o motivační vyprávění nebo motivační demonstrace. METODY EXPOZIČNÍ , z nichž jsou využívány mnohé: 1. Za obvyklé lze označit vyprávění, popis, výklad, instrukce, besedu, problémové metody, demonstrační metody, ilustrace, některé metody pracovní (veřejně prospěšná práce) a zejména hru. 2. Kromě uvedených to jsou především velké projektové metody, které jsou charakteristické zejména pro přírodovědné zájmové činnosti, technické činnosti, ale též některé este ticko – výchovné činnosti a turistické činnosti. METODY FIXAČNÍ jsou rovněž nezbytné, byť se pro zpevnění získaných vědomostí a dovedností neužívá metod známých ze školy (nemá užívat!), má jít o hry a exkurze, průzkumy, nácvik činnosti apod. Řada výchovných projektů počítá s určitým stupňováním znalostí, vychází z vědomostí a dovedností již získaných a lze říci, že vede vedoucího oddílu k tomu, aby fixačních metod využíval. (Problém je prozatím v malé metodické zkušenosti, či spíše dovednosti vedoucích oddílů a často i vedoucích pionýrských skupin.) METODY DIAGNOSTICKÉ , KONTROLNÍ A KLASIFIKAČNÍ, na které by se také nemělo zapomínat, ovšem klasické diagnostické metody tak, jak je známe ze školy, určitě neužívat (vždyť základní rozdíl mezi školou a činností v oddíle tkví v dobrovolnosti, proto opravdu nelze mechanicky přenášet do co známe, třebaže se to může jevit jako snadné a vlastně skoro bezproblémové). Ověřování dovedností a vědomostí se liší především v organizaci takové činnosti. Metody kontrolní jsou realizovány formou her, soutěží, ale též vystoupení, exkurzí a u některých oborů činnosti i zkoušek (hudební, pohybové činnosti). Ověřování bývá obvyklé jako plnění konkrétního úkolu, praxe v terénu a může se stát, že úzká návaznost na metody jiné, (zejména při řešení problémů) vzbuzuje dojem absence těchto metod. METODY MRAVNÍ VÝCHOVY , z nich by se v práci s oddílem měly užívat: Metoda přesvědčování, kdy pojem „přesvědčování“ má dva rozměry: - přesvědčování jako metoda, která působí na vědomí, cit a vůli pionýrů tak, že dochází k upevňování kladných morálních vlastností a dále k odstraňování negativních rysů charakteru;


přesvědčování jako prvek uvědomělosti (pionýr je přesvědčený o nutnosti dodržování kázně, což se kladně projeví např. při přesunu oddílu na silnici). Přesvědčováním se v dítěti vytvářejí etické dojmy, mravní kritéria a zásady, které jim potom naznačují směr konání v praktické činnosti. -

Vedle působení slova se jako přesvědčování užívá osobní příklad vedoucího, životní zkušenosti pionýra, práce v kolektivu dětí, příklady rodiny, okolí atd. Při slovním působení jde často o tzv. etické besedy, často velmi neformální - využívá se pro ně táborového ohně, posezení u krbu, přestávky při turistickém pochodu, hodnocení akce atd. Metoda cvičení a navykání - bez využití této metody by činnost byla pouhým mentorováním. V praktické činnosti se „akcí“ pěstují a rozvíjejí návyky odpovídající mravním zásadám a normám. Pro formování mravního přesvědčení i pro utváření mravních návyků a zvyků má základní význam mravní zkušenost pionýrů, kterou získávají zapojováním do rozmanité činnosti, vždy je ovšem nutno klást na pionýry požadavky odpovídající jejich věkovým a individuálním zvláštnostem. Metoda mravního hodnocení - pochvala a trest: ty působí především na citovou stránku jedince (i když používají racionálních argumentů). Mají jedince citově získat pro určité postoje a formy chování, posílit je, anebo jej negativním citovým prožitkem od určitých postojů a forem chování odradit a překonat je prožitky novými. Povzbuzení (pochvala) přináší moment vzájemného porozumění mezi vedoucím a pionýrem, radostnou náladu, pocit osobního úspěchu atd. Pochvala je výchovně velmi účinná, i při práci s pochvalou je třeba respektovat některé zásady, například přiměřenost věku dítěte, individuální zvláštnosti. Trest, kterému se při činnosti také nemůžeme vyhnout. Nesmíme ho však chápat jako odplatu či zastrašení. Jde především o zdůraznění záporného hodnocení určitého prostoje vychovávaného jedince. Je zdůvodněn tam, kde není pochyby o úmyslném porušení kázně a kde se přesvědčování míjí účinkem. Trest má řadu záporných stránek, především lhostejnost, nenávist, licoměrnost u vychovávaného jedince. Trest nemístný, nevčasný, nepřiměřený, který je v rozporu s logikou přestupku a okolnostmi, za nichž k němu došlo, trest bez ohledu na zvláštní povahové rysy jedince a tedy bez ohledu, jak na něho bude působit, nemusí mít kladný účinek, nýbrž často záporný. Trest je třeba uvést do shody s veřejným míněním skupiny, ve které vychovávaný jedinec žije nebo působí, tj. správně rozebrat a vysvětlit přestupek a trest zdůvodnit. V takovém případě potom může trest jednotlivce působit současně i na kolektiv. Praktická poznámka: Organizační struktura sdružení respektuje postavení pionýrského oddílu(klubu) i vyzkoušenou pracovní jednotku družinu, proto odpovědnost z vlastní výchovně vzdělávací činnost spočívá na vedoucím oddílu. Vedoucími oddílů jsou nezřídka lidé velmi mladí se všemi klady i zápory, které přináší jejich nezralost. Často sice bezděčně pozor ují jednotlivé děti, ale nedokáží při interpretaci respektovat celou složitost jednotlivých faktorů. Důsledkem bývá zploštělé hodnocení dětí. Projevuje se často též maximalismus některých požadavků kladených na děti nebo naopak podceňování některých závažných problémů. Je proto třeba s nezbytným taktem, ale důsledně vést tyto mladé, často nadšené a velmi přímé pracovníky k překonávání těchto problémů, jež si často neuvědomují. Takové organizování oddílových vedoucích (zvláště je-li jich více!) by mělo zajišťovat vedení pionýrské skupiny.


Příloha č. 6

FORMY ČINNOSTI

Formy činnosti lze dělit různě, vždy záleží na stanovení rozlišovacího rysu, například podle: A) cíle a obsahu činnosti; B) organizace výchovných přístupů; C) délky trvání výchovně – vzdělávací jednotky činnosti; D) podoba činnosti tradičně využívané. A) PODLE CÍLE A OBSAHU ČINNOSTI 1. Formy činnosti v místnosti 2. Formy činnosti v terénu Do této skupiny můžeme zařadit: a) schůzku (družiny, oddílu, aktivu); b) shromáždění; c) besedu (u táborového ohně, u krbu, beseda na etické téma, o hudbě, o návštěvě filmu, po výletě, po výstavě atd.); d) exkurze (do výrobních podniků, vlastivědná, historická, literárně-historická, přírodovědná atd.); e) putování (po stopách osobnosti, dějinné události, přírodovědné expedice a další zájmově orientovaná putování); f) tábory (oddílu, skupiny, letní tábor, lyžařský tábor atd.); g) návštěvy výstav, filmů atd. B) ORGANIZACE VÝCHOVNÝCH PŘÍSTUPŮ 1. práce s celým oddílem či klubem - činnost (schůzka oddílu, výlet, brigáda, návštěva filmů atd.) 2. práce s částí kolektivu: a) schůzka družiny b) schůzka aktivu 3. práce s jednotlivcem: a) rozhovor b) příprava aktivisty pro plnění úkolů c) individuální příprava pionýra na nějaký konkrétní úkol C) DÉLKY TRVÁNÍ JEDNOTKY ČINNOSTI 1. 120 minutová jednotka činnosti a) schůzka b) shromáždění c) vycházka d) beseda e) vystoupení f) veselice g) brigáda


2. Polodenní jednotka činnosti a) výlety b) exkurze c) veřejně prospěšná činnost d) sportovní soutěže e) přehlídky 3. Vícedenní formy činnosti a) táboření b) putování c) expedice d) tábory e) srazy f) setkání g) olympiády h) dlouhodobé hry i) republiková přehlídka, finále, setkání atd. D) PODOBY ČINNOSTI TRADIČNĚ VYUŽÍVANÉ 1. Schůzka a) oddílu, družiny – běžná činnost b) k přípravě plánu oddílu, družiny, k přípravě akce c) k hodnocení činnosti družiny, oddílu, jednotlivců d) přijímaní nových členů 2. Shromáždění 3. Oddílový či skupinový slib 4. Dlouhodobé hry - projekty 5. Srazy (krajské, republikové) 6. Výměny se zahraničními partnery 7. Táborové školy 8. Pionýrské veselice a hrátky 9. Veřejně prospěšná činnost (vysazování stromků, úprava prostředí, pomoc seniorům, handicapovaným atd.)


Použitá literatura: Bělohlávek, M. a kolektiv autorů: Minimum Pionýra. Praha 2003. (pracovní verze) Bělohlávek, M. a kolektiv autorů: Kvalifikace instruktora Pionýra. Praha 2003. (pracovní verze) Krtička, K.: Cesta odhodlání. Praha 1972. Kutý, J.: Bezpečnostní pravidla činností s dětmi a mládeží. Praha 2002. Martínek, P. a kol.: Kvalifikace oddílového vedoucího. Praha 1988. Nejezchleb, B. a kol.: Budu instruktorem. Praha 1977. Nejezchleb, B. a kol.: Minimum. Praha 1981. Nejezchleb, B. a kol.: Minimum. Praha 1984.

Závěrečná poznámka: Tento materiál vznikl úsilím kolektivu spoluautorů, kteří větším či menším dílem přispěli k jeho tvorbě: Mgr. Martin Bělohlávek (vedoucí), Miroslav Jalovecký, Mgr. Karel Krtička, Martina Kubešová, Jana Ptáčková, Ladislav Šimek. Poděkování připojuji i našim předchůdcům - autorům jiných statí či publikací, z nichž jsme se inspirovali, zejména Mgr. K. Krtičkovi, J. Kutému, PhDr. P. Martínkovi, B. Nejezchlebovi, PhDr. O. Štěpničkové, Mgr. J. Tomčalovi, Mgr. J. Rampouchové – díky nim jsme měli v řadě případů ulehčenou práci. Pro doplnění textu byly použity ilustrace p. Vladimíra Perglera. V úctě k nim všem Mgr. Martin Bělohlávek spoluautor

Jak na to aneb Rukověť pro začínajícího vedoucího oddílu Vydal Pionýr jako účelovou vzdělávací a metodickou publikaci pouze pro vnitřní použití Praha 2004 2. vydání

Rukověť pro začínajícího vedoucího oddílu

Recommend Documents