V YP R A V E N O D N E 1 7 . 9 . 2 0 1 4
KRAJSKÝ ÚŘAD KRAJE VYSOČINA
Oddělení ostatních správních činností Žižkova 57, 587 33 Jihlava, Česká republika
Číslo jednací: KUJI 55559/2014, Sp.zn.: OOSČ 605/2014 OOSC/11
Rozhodnutí Účastníci řízení: -
Navrhovatel: Statutární město Jihlava, Masarykovo nám. 1, 586 28 Jihlava, IČO 00286010, zastoupen na základě plné moci advokátem JUDr. Radkem Ondrušem, AK se sídlem Bubeníčkova 502/42, 615 00 Brno
-
Odpůrce: Svaz vodovodů a kanalizací Jihlavsko, svazek obcí se sídlem Žižkova 93, 586 01 Jihlava, IČO 48460915, zastoupen na základě plné moci advokátem JUDr. Oldřichem Chudobou, AK se sídlem Kvestorská 5, 140 00 Praha 4
Výrok Krajský úřad Kraje Vysočina (dále jen „krajský úřad“), správní orgán příslušný podle § 169 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), rozhodl dne 17. 9. 2014 o návrhu Statutárního města Jihlavy, Masarykovo nám. 1, 586 28 Jihlava, IČO 00286010 (dále „též „navrhovatel“) ze dne 10. 6. 2014 proti Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko, svazku obcí se sídlem Žižkova 93, 586 01 Jihlava, IČO 48460915 (dále též: „odpůrce“), t a k t o : I.
Podle § 141 odst. 7 správního řádu se návrhu vyhovuje a odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli částku ve výši 32.284.952,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 32.284.952,88 Kč od 1. 2. 2013 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II.
Podle § 141 odst. 11 správního řádu, ve spojení s § 79 odst. 2 správního řádu, se žádnému z účastníků n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění I.
Předmět a průběh řízení, podklady ze kterých krajský úřad vycházel
Krajský obdržel dne 10. 6. 2014 návrh navrhovatele na zahájení sporného řízení správního o zaplacení částky 32.284.952,88 Kč s příslušenstvím spojený s návrhem na vydání předběžného opatření. O návrhu na předběžné opatření, ke kterému se odpůrce nesouhlasně vyjádřil podáním, které bylo krajskému úřadu doručeno dne 16. 6. 2014, rozhodl krajský úřad samostatným rozhodnutím ze dne 18. 6. 2014, č.j.: KUJI 41696/2014, Sp.zn. OOSČ 605/2014 OOSC/4, kterým tento návrh zamítl. V samotném návrhu se navrhovatel domáhá, aby krajský úřad zavázal odpůrce k zaplacení částky 32.284.952,88 Kč (s příslušenstvím), s tím, že tento nárok bezprostředně souvisí s rozhodnutím krajského úřadu ze dne 30. 4. 2014, č.j.: KUJI 28895/2014, OOSČ 735/2013
OOSC/23, kterým byla odpůrci uložena povinnost zaplatit navrhovateli částku 35.547.500,45 s příslušenstvím Tato částka byla určena jako poměrný podíl na obchodním podílu odpůrce ve společnosti Svaz VKMO s.r.o.. V nyní podaném návrhu navrhovatel uvádí, že z konceptu znaleckého posudku, jehož zpracování zadal odpůrce BDO Appraisal services – Znalecký ústav s.r.o. za účelem stanovení své hodnoty, a který má navrhovatel k dispozici, vyplývá, že výše hodnoty obchodní společnosti Svaz VKMO s.r.o. činila ke dni 31. 12. 2012 částku 589.037.000,- Kč. Tato částka je o 280.353.000,- Kč vyšší, než výše čistého obchodního majetku jmenované společnosti ke dni 30. 11. 2012. Důvodem je dle navrhovatele skutečnost, že hodnota obchodní společnosti Svazu VKMO s.r.o. není rovna čistému obchodnímu majetku společnosti, a proto ani výše podílu (odpůrce) na hodnotě obchodní společnosti Svazu VKMO s.r.o. není rovna výši podílu na čistém obchodním majetku obchodní společnosti. Důvodem rozdílnosti výše čistého obchodního majetku Svazu VKMO s.r.o. a hodnoty jmenované obchodní společnosti je dle navrhovatele evidentně hodnota obchodní společnosti VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a.s., která sama o sobě činila ke dni 31. 12. 2012 celkem 596.919.000,- Kč. Navrhovatel tedy uplatnil touto cestou návrh na zahájení sporného řízení správního o zaplacení odpůrcem částky ve výši 32.284.952,88 jako poměrné části hodnoty obchodního podílu odpůrce v obchodní společnosti Svaz VKMO s.r.o. která připadá na navrhovatele, o kterou skutečná hodnota společnosti (589.037.000,- Kč) převyšuje čistý obchodní majetek společnosti (308.684.000,- Kč), o němž již bylo rozhodnuto, a to rozhodnutím krajského úřadu ze dne 30.4.2014, č.j.: KUJI 28895/2014, OOSČ 735/2013 OOSC/23. Nutnost takto „dožalovat“ předmětnou částku navrhovatel zdůvodnil svou povinností péče řádného hospodáře s obecním majetkem dle § 38 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), a také s ohledem na účelové, kořistnické a nemravné jednání odpůrce, který před navrhovatelem i krajským úřadem úmyslně utajuje svůj skutečný majetek, ačkoliv má právní povinnost jej řádně vypořádat. Navrhovatel dovozuje svůj nárok ze svého vystoupení z odpůrce, ke kterému došlo ke dni 31. 12. 2012, přičemž smlouva o založení odpůrce jako svazku obcí za účelem zásobování obcí, které jsou jeho členy, pitnou vodou a odvádění a čištění odpadních vod, je veřejnoprávní smlouvu. Ačkoliv stanovy odpůrce výslovně tuto otázku neřeší, je navrhovatel toho názoru, že jeho podíl, stejně jako podíl kterékoliv obce na peněžitém majetku odpůrce jako svazku obcí, musí být v souvislosti s jeho vystoupením vypořádán způsobem, který je v souladu se zásadami spravedlnosti a hospodárnosti při nakládání s veřejným majetkem, a v souladu s obecnými zásadami stanov odpůrce. Obecnou zásadou vypořádání podílu vystupující obce na majetku odpůrce dle stanov odpůrce je poměrnost dle počtu obyvatel (čl. 12.8. stanov odpůrce). Kromě obecných zásad spravedlnosti a hospodárnosti při nakládání s veřejným majetkem opírá navrhovatel svůj nárok o usnesení valné hromady odpůrce ze dne 4. 12. 2012, která rozhodla, že odpůrce vyplatí navrhovateli podíl ze svého obchodního podílu v obchodní společnosti Svaz VKMO s.r.o. ke dni 31. 12. 2012 (čl. 1. bod 5 usnesení 47. Valné hromady SVaK Jihlavsko ze dne 4. 12. 2012). Dále navrhovatel ve svém návrhu specifikoval výši svého nároku na částku 32.284.952,88 Kč, kterou dovozuje z klíče stanoveného v čl. 12.8. stanov odpůrce (poměrnost podle počtu obyvatel, konkrétně 50.669:82.059).
Číslo jednací: KUJI 55559/2014
Číslo stránky
2
Krajský úřad již rozhodl o povinnosti odpůrce vyplatit navrhovateli částku ve výši jistiny 32.547.500,45 Kč a vypořádat tak podíl navrhovatele na obchodním podílu odpůrce v obchodní společnosti Svaz VKMO s.r.o. při výši čistého obchodního majetku 308.684.000,- Kč, a to rozhodnutím krajského úřadu ze dne 30. 4. 2014, č.j.: KUJI 28895/2014, OOSČ 735/2013 OOSC/23. Navrhovatel tvrdí, že má nárok na vypořádání také poměrné části hodnoty obchodního podílu odpůrce v obchodní společnosti Svaz VKMO s.r.o. (280.353.000,- Kč), o kterou skutečná hodnota odpůrcova podílu (589.037.000,- Kč) převyšovala jeho podíl na čistém obchodním majetku společnosti (308.684.000,- Kč), o němž již bylo rozhodnuto, a to rozhodnutím krajského úřadu ze dne 30. 4. 2014, č.j.: KUJI 28895/2014, OOSČ 735/2013 OOSC/23. Poměrná část skutečné hodnoty podílu odpůrce v obchodní společnosti Svaz VKMO s.r.o., která takto připadá na navrhovatele podle klíče uvedeného v čl. 12.8.stanov odpůrce účinných ke dni 31. 12. 2012 (50.669:82.059 podle počtu obyvatel navrhovatele a odpůrce), činí 32.284.952,88 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že do dne uplatnění tohoto návrhu odpůrce navrhovateli nevyplatil na podílu v obchodní společnosti Svaz VKMO s.r.o. ničeho, ačkoliv odpůrci musí být z pravomocného rozhodnutí krajského úřadu ze dne 30. 4. 2014, č.j.: KUJI 28895/2014, OOSČ 735/2013 OOSC/23 známo, že má povinnost vypořádat navrhovatele co do jeho podílu na obchodním podílu odpůrce v obchodní společnosti Svaz VKMO s.r.o., navrhuje navrhovatel, aby krajský úřad odpůrce zavázal k zaplacení požadované částky s příslušenstvím. Současně navrhovatel požaduje, aby krajský úřad zavázal odpůrce k náhradě nákladů řízení. Na podporu svých tvrzení navrhovatel označil a předložil příslušné listinné důkazy. Krajský úřad přípisem ze dne 11. 6. 2014 vyrozuměl známé účastníky o zahájení řízení a poučil je o jejich procesních právech. Dne 11. 7. 2014 obdržel krajský úřad vyjádření odpůrce, ze kterého je zřejmé, že odpůrce nárok navrhovatele neuznává. Odpůrce dále namítá překážku věci rozhodnuté, když uvádí, že o stejném předmětu, poměrné části hodnoty obchodního podílu odpůrce ve společnosti Svaz VKMO, s.r.o. již bylo krajským úřadem rozhodnuto rozhodnutím ze dne 30. 4. 2014, č.j.: KUJI 28895/2014, OOSČ 735/2013 OOSC/23. Institut „dožalování“ pak odpůrce označuje jako našemu právnímu řádu neznámý Odpůrce dále zpochybňuje příslušnost krajského úřadu k vedení tohoto řízení, když uvádí, že se v daném případě nejedná o spor z veřejnoprávní smlouvy, a že k řešení těchto sporů je založena pravomoc obecných soudů a upozorňuje v této souvislosti, že stanovy odpůrce nejsou součásti smlouvy o jeho založení. Odpůrce zde dále zpochybňuje závěry vyslovené Ministerstvem vnitra v jeho sdělení ze dne 27. 2. 2014, č.j.: MV-133594-44/ODK-2013, kde Ministerstvo vnitra dospělo k závěru, že smlouva o založení svazku obcí je koordinační veřejnoprávní smlouvou uzavřenou mezi obcemi ve smyslu § 160 odst. 1 správního řádu, za účelem plnění úkolů v rámci (pečovatelské) veřejné správy. Odpůrce zde dále zpochybňuje existenci nároku navrhovatele uplatněného v návrhu na zahájení tohoto řízení, když tvrdí, že takový nárok nevyplývá ze stanov odpůrce. Odpůrce poukazuje na znění čl. 12.6. svých stanov, ze kterého je zřejmé, co se vystupující obci vrací. Dále odpůrce uvádí, že určitý majetek sloužící společně více obcícm nebude podle určení stanov při vypořádání zohledněn, takový majetek se považuje za nedělitelný a jako takovž se navrhovateli nevydává, a to ani ve formě jakési alikvotní části na jeho finančním ocenění. Podíl na obchodní společnosti Svaz VKMO, s.r.o. tedy není stanovami odpůrce nijak řešen, proto navrhovateli žádný nárok na vyplacení požadované částky nevznikl.
Číslo jednací: KUJI 55559/2014
Číslo stránky
3
Odpůrce poukazuje na to, že této skutečnosti si byl navrhovatel v minulosti vědom a (neúspěšně) se domáhal v tomto směru změny stanov odpůrce. Dále se odpůrce vyjadřuje k rozporu usnesení své 47. Valné hromady se stanovami a zákonem a zároveň uvádí, že pouze na základě tohoto usnesení, bez opory ve stanovách, nemohl navrhovateli vzniknout žádný nárok. Odpůrce dále v této souvislosti poukazuje i na diskriminační a nespravedlivý dopad uplatněného klíče poměrnosti podle počtu obyvatel na další členy odpůrce. Dále odpůrce uvádí, že ke dni 1. 2. 2013 mohl navrhovateli vzniknout nanejvýš nárok domáhat se uzavření smluv o majetkovém vypořádání, přičemž ale stanovy odpůrce nestanoví, která ze stran má návrh smlouvy připravit. Odpůrce dále v této souvislosti popisuje okolnosti, za kterých byly mezi účastníky tohoto řízení vzájemně předkládány návrhy smluv o majetkovém a finančním vypořádání. V závěru odpůrce navrhl návrh zamítnout a současně učinil žádost, aby bylo ve věci nařízeno ústní jednání a vyhradil si právo své vyjádření dále doplnit. Svými přípisy ze dne ze dne 16. 7. 2014 a 31. 7. 2014 krajský úřad opakovaně vyzval účastníky, aby se ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu vyjádřili k podkladům pro vydání rozhodnutí. Dalším podkladem, který je součástí spisového materiálu, je replika navrhovatele ze dne 31. 7. 2014 (krajskému úřadu doručena 2x ve dnech 31. 7. 2014 a 1. 8. 2014). Navrhovatel zde mj. vyčíslil náklady řízení, které požaduje po odpůrci nahradit, a to konkrétně částkou 208.797,60 Kč. Navrhovatel se v této souvislosti vyjádřil ke svému materiálnímu a personálnímu vybavení, když uvedl, že nemá v pracovním ani obdobném poměru žádného zaměstnance, který by byl schopen jej v tomto řízení kvalifikovaně zastupovat za situace, kdy odpůrce je zastoupen advokátem. Zároveň navrhl jako svědky vyslechnout své zaměstnance JUDr. Věru Hromadovou a JUDr. Hanu Pospíchalovou. Poukázal na procesní postup odpůrce v tomto a ve všech ostatních řízeních, které krajský úřad vede k návrhům navrhovatele v rámci jeho snahy o vypořádání jako vystoupivší obce, jasně demonstruje, že absence povinnosti náhrady nákladů řízení úspěšného navrhovatele vede odpůrce k tomu, aby se za pomoci kvalifikovaného právního zastoupení bránil každému nároku navrhovatele, a nutí jej tak vynakládat významné částky za právní zastupování v řízeních o tomto vypořádání. Navrhovatel proto vyzval krajský úřad, aby vzhledem k této okolnosti přehodnotil svůj dosud konstantní postoj k otázce náhrady nákladů řízení. V části repliky, která se týká věci samé, se navrhovatel vyjádřil k jednotlivým částem vyjádření odpůrce ze dne 9. 7. 2014. Posledním podkladem, který je součástí spisového materiálu, je právní stanovisko navrhovatele k aplikovatelnosti rozhodnutí Ministerstva vnitra v přezkumných řízeních ze dne 29. 8. 2014. Navrhovatel se zde vyjadřuje k závěrům, které vyplývají z rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 20,. 8. 2004, č.j.: MV-133594-62/ODK-2013 a ze dne 26. 8. 2014, č.j.: MV-133471-62/ODK2013, vydaných v přezkumných řízeních ve věci dříve vydaných rozhodnutí krajského úřadu mezi týmiž účastníky. Krajský úřad k této rekapitulační části odůvodnění podotýká, že z důvodu procesní ekonomie zde neuvádí doslovný obsah jednotlivých podání, neboť oběma účastníkům bylo umožněno se s veškerými podklady rozhodnutí seznámit a krajský úřad tudíž vychází z toho, že jejich obsah je jim znám.
Číslo jednací: KUJI 55559/2014
Číslo stránky
4
Krajský úřad při svém rozhodování vycházel z těchto podkladů a z důkazů, které účastníci na podporu svých tvrzení připojili, a při svém rozhodování se řídil právní úpravou, která na danou věc dopadá - § 141, § 159 – 170 správního řádu. Dále se krajský úřad již v této rekapitulační části odvodnění vyjadřuje k požadavkům odpůrce, které učinil v samotném závěru svého vyjádření ze dne 9. 7. 2014. Krajský úřad v této věci nenařídil ústní jednání a ani neposkytl odpůrci další lhůtu k doplnění jeho vyjádření. Krajský úřad vychází z toho, že správní řízení je v zásadě písemné a ústní jednání správní orgán nařídí kromě případů, kdy tak stanoví zákon, pouze tehdy, jestliže je to nezbytné ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků. V předmětné věci byly veškeré úkony v řízení činěny v souladu se zásadou písemnosti vyjádřenou v § 15 odst. 1 správního řádu písemně; účastníci byli náležitě seznámeni s veškerými podklady pro vydání rozhodnutí, které tvoří právě jejich písemná podání. K předmětu řízení i k podkladům pro vydání rozhodnutí měli možnost vyjádřit se. Odpůrce svůj požadavek na nařízení ústního jednání nedoplnil žádným důkazním návrhem, který by mohl či měl být realizován právě na ústním jednání. Krajskému úřadu tak není zřejmé, z jakého důvodu odpůrce nařízení jednání požaduje, jaké úkony by v rámci tohoto jednání měly být provedeny, když veškeré podklady jsou již v písemné formě založeny ve správním spisu. Z těchto důvodů nepovažuje krajský úřad požadavek odpůrce za důvodný a ústní jednání ve věci nenařídil a neakceptoval ani výhradu odpůrce své vyjádření dále doplnit, neboť má za to, že v předmětné věci měli oba účastníci dostatek času a prostoru, aby se k předmětu řízení vyjádřili. Krajský úřad neprovedl ani důkaz svědeckými výpověďmi zaměstnanců navrhovatele JUDr. Věry Hromadové a JUDr. Hany Pospíchalové tak, jak navrhoval sám navrhovatel a ve věci nákladů řízení rozhodl výrokem II. tohoto rozhodnutí, jehož odůvodnění je obsaženo v části IV. tohoto odůvodnění. II. Řešení ostatních procesních otázek a. Vymezení odůvodnění rozhodnutí ve vztahu k předmětu řízení Předmět tohoto sporného řízení byl určen návrhem navrhovatele, krajský úřad jako příslušný správní orgán je obsahem návrhu vázán a může se zabývat pouze otázkami a skutečnostmi, které jsou součástí předmětu řízení nebo s ním bezprostředně souvisejí. Krajský úřad v této souvislosti konstatuje, že předmětem návrhu, kterým bylo zahájeno toto sporné řízení, a tedy i předmětem tohoto řízení, je toliko nárok navrhovatele, který v řízení uplatnil, resp. důvodnost či oprávněnost tohoto nároku. Krajský úřad se tedy v tomto řízení zabýval pouze řešením otázky, která je předmětem řízení, tedy zda je oprávněný a důvodný nárok navrhovatele na to, aby mu odpůrce vyplatil částku 32.284.952,88 Kč, která představuje poměrnou část hodnoty obchodního podílu odpůrce v obchodní společnosti Svaz VKMO s.r.o., která připadá na navrhovatele, o kterou skutečná hodnota společnosti (589.037.000,- Kč) převyšuje čistý obchodní majetek společnosti (308.684.000,- Kč), o němž již bylo rozhodnuto, a to rozhodnutím krajského úřadu ze dne 30.4.2014, č.j.: KUJI 28895/2014, OOSČ 735/2013 OOSC/23. Tuto poměrnou část hodnoty obchodního podílu si navrhovatel nárokuje v souvislosti se svým vystoupením z odpůrce, a to na základě stanov odpůrce, které otázku vystoupení členské obce ze svazku upravují, dále na základě usnesení valné hromady odpůrce ze dne 4. 12. 2012, která rozhodla, že odpůrce vyplatí navrhovateli podíl ze svého obchodního podílu v obchodní společnosti Svaz VKMO s.r.o. ke dni 31. 12. 2012. Navrhovatel dále důvodnost svého nároku dovozuje i z obecných zásad spravedlnosti a hospodárnosti při nakládání s veřejným majetkem, a z obecných zásad stanov odpůrce. Předmětem návrhu nebyly otázky jiných ať již skutečných či domnělých závazků a pohledávek, které mezi sebou navrhovatel a odpůrce případně mají, ani způsob jejich vypořádání. Předmětem řízení není ani posouzení otázky, která ze stran měla či má povinnost připravit návrh
Číslo jednací: KUJI 55559/2014
Číslo stránky
5
či návrhy smluv o vzájemném majetkovém a finančním vypořádání. Z tohoto důvodu nejsou tyto otázky ani předmětem tohoto řízení a krajský úřad se proto k těmto otázkám nebude a ani nemůže v odůvodnění svého rozhodnutí jakkoliv vyjadřovat. Krajský úřad jako příslušný správní orgán, vázán návrhem, kterým bylo toto řízení zahájeno, posuzoval „izolovaně“ pouze důvodnost nároku navrhovatele, který uplatnil ve svém návrhu. b. Pravomoc krajského úřadu vést toto řízení Odpůrce ve svém vyjádření ze dne 11. 7. 2014 zpochybnil pravomoc krajského úřadu vést toto sporné řízení a na podporu této námitky odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu a uvedl, že smlouva o založení odpůrce není veřejnoprávní smlouvou. Krajský úřad se již s námitkami své věcné příslušnosti vést sporné řízení vypořádal např. ve svém rozhodnutí ze dne 26. 11 2013, č.j.: KUJI 79781/2013, OOSČ 699/2013 OOSC/13, jehož výrokem I. bylo na základě návrhu navrhovatele v typově podobném řízení rozhodnuto o povinnosti odpůrce zaplatit částku 52.189.015,03 Kč. Toto rozhodnutí, ve kterém krajský úřad o návrhu navrhovatele rozhodoval jako o sporu z veřejnoprávní smlouvy, bylo na základě podnětu odpůrce na zahájení přezkumného řízení posouzeno Ministerstvem vnitra ČR (dále jen „ministerstvo“), které důvody k zahájení přezkumného řízení neshledalo, o čemž vyrozumělo účastníky svým přípisem ze dne 27. 2. 2014, č.j.: MV – 427-11/ODK-201. Obsah tohoto přípisu, ve kterém ministerstvo rozsáhle a přesvědčivě odůvodňuje závěr, že smlouva o založení odpůrce je skutečně smlouva veřejnoprávní a k řízení o sporech z ní je věcně příslušný krajský úřad, je oběma účastníkům znám, neboť jim byl prostřednictvím jejich právních zástupců doručen. Krajský úřad s odkazem na závěry obsažené v tomto přípisu ministerstva konstatuje, že námitky odpůrce o nedostatku resp. absenci věcné příslušnosti krajského úřadu vést toto sporné řízení, nejsou důvodné. Pokud jde o odůvodnění tohoto konstatování, odkazuje krajský úřad především na citovaný přípis ministerstva. K otázce věcné příslušnosti krajského úřadu vést tento typ řízení se ministerstvo dále vyjádřilo i ve svých rozhodnutích ze dne 20. 8. 2004, č.j.: MV-133594-62/ODK-2013 a ze dne 26. 8. 2014, č.j.: MV-133471-62/ODK-2013, vydaných v přezkumných řízeních ve věci dříve vydaných rozhodnutí krajského úřadu mezi týmiž účastníky. Ministerstvo v obou uvedených rozhodnutích konstatovalo, že spor vzniklý na základě smlouvy o založení odpůrce lze považovat za spor z veřejnoprávní smlouvy ve smyslu § 141 správního řádu, k jehož řešení je podle § 169 odst. 1 písm. b) správního řádu, příslušný krajský úřad (např. bod 83 odůvodnění rozhodnutí ministerstva ze dne 20. 8. 2014, č.j.: MV-133594-62/ODK-2013). Ministerstvo v citovaném rozhodnutí vyslovilo závěr, že na základě smlouvy o vytvoření dobrovolného svazku obcí mohou být na svazek obcí, coby specifickou právnickou osobu veřejného práva, delegovány některé úkoly v oblasti veřejné správy (§ 35 ve spojení s § 50 odst. 1 zákona o obcích). V případě, kdy předmět činnosti svazku obcí spočívá v zásobování obcí vodou, odvádění a čištění odpadních vod, jde zcela nepochybně o výkon pečovatelské veřejné správy, neboť výkon těchto činností je v zájmu občanů členských obcí a slouží výrazným způsobem k naplňování jejich potřeb (což je případ smlouvy o založení odpůrce). Krajský úřad tedy i s ohledem na závěry vyslovené v uvedených rozhodnutích shodně s ministerstvem konstatuje, že smlouva, jíž byl založen odpůrce, je smlouvou veřejnoprávní, která ve smyslu § 159 odst. 1 zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva. Svým obsahem se pak jedná o koordinační smlouvu uzavřenou mezi obcemi ve smyslu § 160 odst. 1 správního řádu, za účelem plnění úkolů vyplývajících z pečovatelské veřejné správy. Krajský úřad na základě právě uvedeného dovozuje svou příslušnost k vedení tohoto sporného řízení z následujících ustanovení správního řádu:
Číslo jednací: KUJI 55559/2014
Číslo stránky
6
Podle § 141 odst. 1 správního řádu řeší ve sporném řízení správní orgán spory z veřejnoprávních smluv. Podle § 160 odst. 1 správního řádu mohou stát, veřejnoprávní korporace, jiné právnické osoby zřízené zákonem a právnické a fyzické osoby, pokud vykonávají zákonem nebo na základě zákona svěřenou působnost v oblasti veřejné správy, za účelem plnění svých úkolů vzájemně uzavírat veřejnoprávní smlouvy. Podle § 160 odst. 6 správního řádu mohou územní samosprávné celky vzájemně uzavírat veřejnoprávní smlouvy týkající se plnění úkolů vyplývajících z jejich samostatné působnosti při výkonu veřejné moci, jen stanoví-li tak zvláštní zákon. Podle § 169 odst. 1 písm. b) správního řádu rozhoduje spory z veřejnoprávních smluv příslušný krajský úřad, jde-li o veřejnoprávní smlouvu podle § 160 a jsou-li smluvními stranami obce, které nejsou obcemi s rozšířenou působností. Konečně podle § 182 odst. 2 správního řádu se ustanoveními tohoto zákona řídí i veřejnoprávní smlouvy vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; vznik těchto smluv, jakož i nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Spor, který je předmětem tohoto řízení, vyplývá ze zakladatelské smlouvy dobrovolného svazku měst a obcí, uzavřené dne 2. 7. 1993 podle § 20a odst. 1 a 2 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění platném v době uzavření této smlouvy a § 20f a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném v době uzavření této smlouvy. Součástí této veřejnoprávní koordinační smlouvy (§ 160 správního řádu), uzavřené na základě právě uvedených zvláštních zákonů, na jejímž základě vznikl odpůrce, jsou též stanovy. K otázce, zda jsou stanovy součástí předmětné veřejnoprávní smlouvy, se ministerstvo rovněž ve svých uvedených rozhodnutích vyjádřilo. To, že stanovy součástí smlouvy nejsou, namítal odpůrce ve svém vyjádření ze dne 11. 7. 2014. S odkazem na závěry vyslovené ministerstvem v citovaných rozhodnutích (např. body 92 a 93 odůvodnění rozhodnutí ministerstva ze dne 20. 8. 2014, č.j.: MV-133594-62/ODK-2013) považuje krajský úřad i tuto námitku odpůrce za bezpředmětnou. V souvislosti se zpochybněním své pravomoci krajský úřad uvádí, že jeho pravomoc je založena výše uvedenými ustanoveními správního řádu, neboť spor, o který v tomto řízení jde, vyplývá ze smlouvy (resp. ze stanov, které jsou nedílnou součástí této smlouvy), jejímiž smluvními stranami byly (jsou) obce, a která naplňuje definici koordinační veřejnoprávní smlouvy uzavřené v samostatné působnosti obcí, které jsou jejími smluvními stranami, přičemž možnost uzavřít takovou smlouvu vyplývala z výše uvedených zvláštních zákonů. Navrhovatel konkrétně opírá svůj nárok vedle obecných zásad spravedlnosti a hospodárnosti a usnesení valné hromady odpůrce ze dne 4. 12. 2012, která rozhodla, že odpůrce vyplatí navrhovateli podíl ze svého obchodního podílu v obchodní společnosti Svaz VKMO s.r.o. ke dni 31. 12. 2012 (čl. 1. bod 5 usnesení 47. Valné hromady SVaK Jihlavsko ze dne 4. 12. 2012) zejména o čl. 12.4. stanov odpůrce, podle kterého musí být v případě vystoupení obce smlouvy o finančním vypořádání mezi vystupující obcí a svazkem vypořádány nejpozději do 1 měsíce ode dne zániku členství s tím, že navrhovatel z odpůrce vystoupil ke dni 31. 12. 2012 a vypořádání tedy mělo být provedeno nejpozději do 31. 1. 2013, resp. k tomuto dni navrhovateli vznikl nárok na vyplacení podílu navrhovatele na podílu odpůrce ve Svazu VKMO s.r.o. ke dni vystoupení navrhovatele z odpůrce.
Číslo jednací: KUJI 55559/2014
Číslo stránky
7
III. Odůvodnění rozhodnutí o návrhu Jak již uvedl krajský úřad výše, předmět tohoto sporného řízení byl určen návrhem navrhovatele, krajský úřad jako příslušný správní orgán je obsahem návrhu vázán. Předmětem návrhu byl nárok navrhovatele na zaplacení částky 32.284.952,88 Kč (s příslušenstvím), která představuje poměrnou část hodnoty obchodního podílu odpůrce v obchodní společnosti Svaz VKMO s.r.o. která připadá na navrhovatele, o kterou skutečná hodnota společnosti (589.037.000,- Kč) převyšuje čistý obchodní majetek společnosti (308.684.000,- Kč), o němž již bylo rozhodnuto, a to rozhodnutím krajského úřadu ze dne 30.4.2014, č.j.: KUJI 28895/2014, OOSČ 735/2013 OOSC/23. Svůj nárok uplatňuje navrhovatel v souvislosti se svým vystoupením z odpůrce, a to na základě stanov odpůrce, které otázku vystoupení členské obce ze svazku upravují, obecných zásad spravedlnosti a hospodárnosti a usnesení valné hromady odpůrce ze dne 4. 12. 2012, která rozhodla, že odpůrce vyplatí navrhovateli podíl z tohoto svého obchodního podílu. Svůj nárok tedy dovozuje navrhovatel z veřejnoprávní smlouvy o založení odpůrce, resp. ze stanov odpůrce, které jsou nedílnou součástí této veřejnoprávní smlouvy. Krajský úřad dospěl po provedeném řízení k závěru, že nárok navrhovatele je oprávněný a rozhodl proto jeho návrhu vyhovět. K důvodům svého rozhodnutí uvádí krajský úřad následující: Pravidla pro dokazování ve sporném řízení jsou upravena v § 141 odst. 4 správního řádu, podle něhož správní orgán vychází ve sporném řízení z důkazů, které byly účastníky navrženy. Pokud navržené důkazy nepostačují ke zjištění stavu věci, může správní orgán provést i důkazy jiné. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází správní orgán při zjišťování stavu věci z důkazů, které byly provedeny. Správní orgán může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků. Sporné řízení je ovládáno zásadou dispoziční a správní orgán zde nemá na rozdíl od správního řízení, které se zahajuje z moci úřední, inkviziční povinnost, která by jej zavazovala ke zjištění „skutečného“ stavu věci, na jehož základě by mohl rozhodnout. Krajský úřad na základě stavu věci, který byl v mezích právě uvedeného ve věci zjištěn, má za to, že navrhovatel v řízení prokázal, že mu odpůrce měl nejpozději ke dni 31. 1. 2013 vyplatit kromě částky 35.547.500,45 Kč, o níž bylo rozhodnuto rozhodnutím krajského úřadu ze dne 30.4.2014, č.j.: KUJI 28895/2014, OOSČ 735/2013 OOSC/23, ještě částku 32.284.952,88 Kč, která představuje poměrnou část hodnoty obchodního podílu odpůrce v obchodní společnosti Svaz VKMO s.r.o., která připadá na navrhovatele, o kterou skutečná hodnota společnosti (589.037.000,- Kč) převyšuje čistý obchodní majetek společnosti (308.684.000,- Kč). Skutečná výše hodnoty obchodní společnosti Svaz VKMO s.r.o. ke dni 31. 12. 2012 byla zjištěna a prokázána znaleckým posudkem, jehož zpracování zadal odpůrce BDO Appraisal services – Znalecký ústav s.r.o., za účelem stanovení své hodnoty. Krajský úřad v návaznosti na závěry vyslovené v odůvodnění souvisejícího rozhodnutí ze dne 30.4.2014, č.j.: KUJI 28895/2014, OOSČ 735/2013 OOSC/23, konstatuje, že tím, že navrhovatel z odpůrce ke dni 31. 12. 2012 vystoupil, mu jednoznačně vznikl nárok na vyplacení jeho podílu na veškerém majetku odpůrce, který měl být stanoven podle klíče, který je upraven v čl. 12.8. stanov odpůrce, tedy na základě poměrnosti podle počtu obyvatel, tedy v poměru 50.669 : 82.059. O této skutečnosti rozhodla i valná hromada odpůrce usnesením ze dne 4. 12. 2012 (čl. 1 bod 5 usnesení 47. valné hromady odpůrce ze dne 4. 12. 2012). V souvislosti se skutečností, že navrhovatel z odpůrce ke dni 31. 12. 2012 vystoupil, mu jednoznačně vznikl nárok na vyplacení odpovídajícího podílu na obchodním podílu odpůrce ve
Číslo jednací: KUJI 55559/2014
Číslo stránky
8
Svazu VKMO, s.r.o.. Tuto skutečnost ostatně deklarovala i valná hromada odpůrce usnesením ze dne 4. 12. 2012 (čl. 1 bod 5 usnesení 47 valné hromady odpůrce ze dne 4. 12. 2012). Odpůrce měl na základě skutečností, které navrhovatel v řízení uvedl a doložil, povinnost vyplatit navrhovateli nejpozději do 31. 1. 2013 podíl na svém obchodním podílu v obchodní společnosti Svaz VKMO s.r.o., což však v rozporu s veřejnoprávní smlouvou, o kterou navrhovatel svůj nárok opírá, neučinil. Předmětná veřejnoprávní smlouva sice výslovně otázku vypořádání majetkového podílu v obchodních společnostech neupravuje, nicméně odpůrce v průběhu řízení skutečnost, že tento podíl má být vypořádán stejným způsobem, ve stejné lhůtě a podle stejného klíče, jako ostatní majetek, což ostatně vyplývá i z několikrát citovaného usnesení valné hromady odpůrce ze dne 4. 12. 2012, žádným relevantním způsobem nezpochybnil. Pokud odpůrce zpochybnil samotnou existenci nároku navrhovatele, odkazuje se zde krajský úřad opětovně na citovaný přípis ministerstva ze dne 27. 2. 2014, č.j.: MV-427-11/ODK-2014, ve kterém je mj. uvedeno, že majetkové vypořádání podle stanov odpůrce se týká celé majetkové podstaty odpůrce. Součástí majetkové podstaty odpůrce je nepochybně i jeho majetkový podíl v obchodní společnosti Svaz VKMO s.r.o. a navrhovateli vznikl v souvislosti s jeho vystoupením z odpůrce nárok na poměrnou část veškerého, tedy i tohoto majetku odpůrce. Pokud tento nárok nebyl uspokojen či vypořádán ve lhůtě stanovené ve stanovách odpůrce, ocitl se odpůrce v prodlení a návrh navrhovatele je proto důvodný. Ostatně, jak již bylo uvedeno, povinnost vyplatit navrhovateli tento podíl jednoznačně vyplývá i z usnesení valné hromady – tedy nejvyššího orgánu odpůrce - ze dne 4. 12. 2012, jehož zákonnost a rozpor se stanovami sice odpůrce namítá, avšak toto své obecné tvrzení nepodporuje žádnými relevantními důkazními návrhy. Krajskému úřadu nepřísluší v této souvislosti hodnotit klíč, podle kterého má být dle stanov vypořádán majetek odpůrce v případě vystoupení některé členské obce, ani to zda v důsledku realizace takového postupu v případě vystoupení největší obce, kterou je navrhovatel, bude ohrožena samotná existence odpůrce, neboť takový postup byl mezi členskými obcemi dohodnut a smluvně zakotven. Na základě uvedených skutečností konstatuje krajský úřad, že navrhovatel v řízení doložil a prokázal, že nárok, který vůči odpůrci uplatnil ve svém návrhu ze dne 10. 6. 2014, je důvodný a oprávněný. Odpůrce v řízení důvodnost tohoto nároku žádným relevantním tvrzením či důkazem nevyvrátil a krajský úřad proto rozhodl návrhu vyhovět a zavázal odpůrce vyplatit navrhovateli finanční částku ve výši 32.284.952,88 Kč, která představuje poměrnou část hodnoty obchodního podílu odpůrce v obchodní společnosti Svaz VKMO s.r.o. která připadá na navrhovatele, o kterou skutečná hodnota společnosti (589.037.000,- Kč) převyšuje čistý obchodní majetek společnosti (308.684.000,- Kč). Tato částka, na kterou vznikl navrhovateli nárok v souvislosti s jeho vystoupením z odpůrce, byla vypočtena dle klíče stanoveného v čl. 12.8. stanov odpůrce; tento nárok byl pak deklarován i usnesením valné hromady odpůrce ze dne 4. 12. 2012. K námitce odpůrce, že v předmětné věci existuje překážka věci rozhodnuté, když o stejném předmětu již bylo rozhodnuto rozhodnutím krajského úřadu ze dne 30.4.2014, č.j.: KUJI 28895/2014, OOSČ 735/2013 OOSC/23, uvádí krajský úřad shodně s navrhovatelem, že zde překážku věci rozhodnuté neshledává. Zmíněným rozhodnutím krajského úřadu ze dne 30. 4. 2014 bylo rozhodnuto o nároku navrhovatele na vyplacení poměrné části hodnoty podílu odpůrce v obchodní společnosti Svaz VKMO s.r.o., přičemž navrhovatel uplatnil svůj nárok ve vztahu k jemu známé hodnotě čistého obchodního majetku uvedené společnosti (308.684.000,- Kč). Ze znaleckého posudku BDO Appraisal services – Znalecký ústav s.r.o., však vyplývá, že skutečná hodnota této obchodní společnosti činí 589.037.000,- Kč, a svým návrhem ze dne 10. 6. 2014 se navrhovatel domáhá poměrného podílu z rozdílu obou částek, tedy z částky 280.353.000,- Kč. Z uvedeného je zřejmé, že předmět nyní projednávaného návrhu, není stejný s předmětem návrhu, který
Číslo jednací: KUJI 55559/2014
Číslo stránky
9
navrhovatel uplatnil dne 7. 10. 2013, a o němž krajský úřad rozhodl svým rozhodnutím ze dne 30.4.2014, č.j.: KUJI 28895/2014, OOSČ 735/2013 OOSC/23. IV. Odůvodnění rozhodnutí o nákladech řízení Podle § 141 odst. 11 správního řádu přizná správní orgán ve sporném řízení účastníkovi, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Podle § 79 odst. 1 správního řádu jsou náklady řízení zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně správního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné a odměna za zastupování. Statutární město Jihlava se v řízení nechalo zastupovat advokátem, což je nepochybně jeho právem, vzniká však otázka, do jaké míry lze odměnu za zastupování statutárního města, které disponuje rozsáhlým aparátem svých úředníků zařazených do svého úřadu - magistrátu, v nyní řešeném případě považovat za oprávněné náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti navrhovateli ve smyslu § 141 odst. 11 správního řádu. Při hledání odpovědi na tuto otázku lze podpůrně vycházet z judikatury správních soudů vztahující se k přiznávání úhrady nákladů řízení za zastupování správních orgánů ve správním soudnictví. Správní judikatura nepřiznává správním orgánům právo na náhradu nákladů za zastupování advokátem v případech, v nichž je správní orgán personálně a finančně vybaven, aby svůj postup či své rozhodnutí byl způsobilý u správních soudů adekvátně hájit sám. V této souvislosti lze odkázat na právní větu rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. ledna 1998, č. j. 6 A 90/96-23, publikovaného pod č. 873 v časopise Soudní judikatura č. 5/2001: Povinnost správního úřadu jím vydané rozhodnutí hájit na soudě proti správní žalobě představuje samozřejmou součást povinností plynoucí z běžné správní agendy, k níž je úřad personálně i finančně ze státního rozpočtu vybavován. Nelze proto spravedlivě žádat na žalobci, aby hradil náklady, vzniklé tím, že správní úřad udělil k zastupování plnou moc advokátovi. Krajský úřad dále odkazuje též na právní větu usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. června 1999, č. j. 6 A 7/99-39, publikovaného pod č. 1015 v časopise Soudní judikatura č. 4/2002: Důvodem hodným zvláštního zřetele pro výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení při zpětvzetí žaloby (§ 146 odst. 2, § 150 a § 250h odst. 2 o. s. ř.) žalovanému (za zastoupení advokátem) lze ve věcech správního soudnictví spatřovat i ve skutečnosti, že žalovaný je významným ústředním orgánem státní správy. Schopnost a povinnost hájit vlastní rozhodnutí na soudě je v takovém případě integrální součástí řádného výkonu státní správy, k němuž je takový správní úřad dostatečně vybaven. Z aktuální správní judikatury vyplývá, že správní soudy při rozhodování o náhradě odměny za právní zastupování správního orgánu využívají buď moderačního práva (§ 60 odst. 7 s. ř. s.), nebo vyhodnotí náklady na odměnu advokáta správního orgánu jako náklady, které nejsou „účelně“ či „důvodně vynaložené“ (§ 60 odst. 1 s. ř. s.), a jejich náhradu proto správnímu orgánu nepřiznávají. Aktuálně lze zmínit např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. října 2003, č. j. 6 A 76/2001-41: Jsou-li důvody zvláštního zřetele hodné, může soud výjimečně rozhodnout, že se náhrada nákladů účastníkům nebo státu zcela nebo zčásti nepřiznává. Důvodem hodným zvláštního zřetele pro výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovanému (za zastoupení advokátem) lze spatřovat i ve skutečnosti, že žalovaný je významným ústředním orgánem státní správy. Schopnost a povinnost hájit vlastní rozhodnutí na soudě je v takovém případě integrální součástí řádného výkonu státní správy, k němuž je takový správní úřad dostatečně vybaven. Je tedy patrno, že mu náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Odkázat je možné též na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. dubna 2007, č. j. 6 As 40/2006-87, v němž soud dovodil, že některým osobám veřejného práva není zpravidla namístě přiznávat v řízení před správními soudy náklady zastoupení advokátem, neboť nejde o náklady účelně vynaložené: Česká advokátní komora jako orgán
Číslo jednací: KUJI 55559/2014
Číslo stránky
1 0
veřejné správy disponuje na svěřeném úseku veřejné správy dostatečnými znalostmi a zkušenostmi, pro něž musí být schopna kvalifikovaně hájit svůj veřejně mocenský akt v soudním řízení správním, včetně řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud svůj přístup k (ne)přiznávání úhrady nákladů za právní zastupování „orgánů veřejné moci“ ostatně zastává v nezměněné podobě dosud. Krajský úřad v této souvislosti odkazuje též na „aktuální“ rozsudky Nejvyššího správního soudu: Především na rozsudek ze dne 17. února 2010, č. j. Pst 1/2009-348, bod 669: Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Odpůrce ve věci úspěšný nebyl, takže mu náhrada nákladů řízení ze zákona nenáleží. Navrhovatel (vláda České republiky) sice byl ve věci plně úspěšný, nicméně Soud vycházel toho, že má právo na náhradu nákladů řízení toliko „důvodně vynaložených“. V nyní projednávané věci Soud dospěl k závěru, že navrhovatelem byla vláda, která disponuje dostatečným odborným aparátem tak, aby se nemusela nechat zastupovat advokátem na základě plné moci. (...) Soud má navíc za to, že se z povahy věci nejedná o natolik specializovanou agendu, která by legitimovala využití externích odborníků pro zastupování v soudním řízení. (...). Dále na rozsudek ze dne 19. května 2010, č. j. 3 Aps 2/201088: Žalovaný (Magistrát hlavního města Prahy, zastoupený advokátem) měl ve věci úspěch, přičemž navrhl, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení spočívající v nákladech vynaložených na právní zastoupení. Podle odst. 7 citovaného ustanovení může soud výjimečně rozhodnout, že se náhrada nákladů účastníkům nebo státu zcela nebo zčásti nepřiznává, jsouli pro to důvody zvláštního zřetele hodné. Důvodem hodným zvláštního zřetele pro výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení lze ve věcech správního soudnictví spatřovat i skutečnost, že schopnost a povinnost žalovaného hájit své zájmy v soudním řízení je integrální součástí řádného výkonu veřejné správy, k němuž je tento správní orgán dostatečně vybaven. Nejvyšší správní soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Na rozsudek ze dne 29. dubna 2009, č. j. 8 As 50/2008-75: „Úspěšnému žalovanému správnímu orgánu (zde Ministerstvu financí) nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, byť byl zastoupen advokátem. Kasační soud přihlédl k tomu, že žalovaný je významným ústředním orgánem státní správy, který má řadu kvalifikovaných zaměstnanců, včetně právních útvarů a také úředníků, kteří se sami podíleli na koncipování napadeného rozhodnutí. Lze proto od něj právem očekávat, že v řízení o kasační stížnosti bude také své rozhodnutí schopen kvalifikovaně hájit na soudě; tuto povinnost považuje kasační soud za integrální součást řádného výkonu státní správy. A na rozsudek ze dne 22. října 2009, č. j. 9 As 3/2009-91: Přestože Nejvyšší správní soud ze spisu náklady žalovaného (shodou okolností Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství) zjistil, nemůže tyto náklady považovat za důvodně vynaložené, neboť žalovaný disponuje dostatečným množstvím vlastních pracovníků, kteří jej mohli v tomto řízení zastupovat.). Ve světle shora uvedené judikatorní praxe se proto krajský úřad zabýval tím, zda náklady vynaložené navrhovatelem – statutárním městem Jihlava – na zastupování advokátem v tomto řízení lze považovat za důvodně (účelně) vynaložené náklady strany sporného řízení, resp. zda je možné po odpůrci spravedlivě žádat, aby tyto náklady navrhovateli hradil. Krajský úřad má především za to, že ačkoli se závěry citované judikatury vztahují převážně vůči státu, resp. vůči „státním“ správním orgánům, není důvod je v plném rozsahu neaplikovat i ve vztahu k územním samosprávným celkům jako veřejnoprávním korporacím (o čemž ostatně svědčí i citovaná aktuální judikatura Nejvyššího správního soudu). I tyto subjekty totiž hospodaří s veřejnými prostředky a stejně jako státní rozpočet jsou i rozpočty územních samosprávných celků ve značné míře tvořeny daňovými příjmy. Podobně jako stát jsou i územní samosprávné celky entitami určenými k plnění veřejných cílů, resp. k výkonu veřejné správy (ať již půjde o samosprávu či o přenesenou působnost), tedy k činnostem ve veřejném zájmu a ve prospěch občanů, a proto by i ony měly minimalizovat náklady a dopady spojené s výkonem veřejné správy, a to včetně nákladů spojených se soudními či správními řízeními, v jejichž rámci je jejich činnost přezkoumávána.
Číslo jednací: KUJI 55559/2014
Číslo stránky
1 1
Z výše citovaných rozhodnutí správních soudů vyplývá, že náklady na odměnu za právní zastupování správního orgánu nebude možné považovat ve smyslu § 141 odst. 11 správního řádu za účelně vynaloženou tehdy, jestliže je správní orgán (potažmo územní samosprávný celek) dostatečně personálně vybaven k tomu, aby byl sám způsobilý v řízení samostatně vystupovat (resp. obhájit výsledek své činnosti). Tato podmínka přitom bude splněna tehdy, jestliže se sporné řízení týká typicky (běžně, obvykle) zajišťovaného úseku veřejné správy. Jak již bylo uvedeno, je statutární město Jihlava veřejnoprávní korporací, která jedná a vykonává veřejnou správu prostřednictvím svých orgánů. V daném případě se jedná o záležitost související s majetkem města, která má přesah do oblasti správního řízení a vyžaduje i jisté znalosti v oblasti řešení početních úloh. K výkonu této agendy je přitom statutární město Jihlava adekvátně personálně vybaveno. Krajský úřad z internetových stránek (www.jihlava.cz) zjistil, že Magistrát města Jihlavy má zřízeno jednak specializované právní oddělení, do jehož působnosti podle veřejně dostupných informací patří mj. zajišťování právního poradenství odvětvovým odborům magistrátu se zaměřením na výkon státní správy a správní řízení a zastupování města při soudních jednáních, není-li město zastoupeno jiným způsobem. Magistrát města Jihlavy má dále zřízen specializovaný majetkový odbor, odbor správy realit a správní odbor. Krajský úřad nepovažoval za nutné individuálně prověřovat „odbornost“ jednotlivých pracovníků uvedených útvarů magistrátu, neboť s ohledem na povinnosti stanovené zákonem č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, v platném znění, bylo možné oprávněně předpokládat, že příslušní zaměstnanci splňují požadavky na výkon svých funkcí a jsou tedy k výkonu daných správních činností odborně způsobilí. Pokud jde o aritmetickou rovinu posuzované věci, má krajský úřad za to, že vypočet hodnoty podílu v obchodní společnosti při znalosti všech vstupních hodnot představuje operaci zvládnutelnou pro žáka II. stupně základní školy. Krajský úřad tak má za to, že Magistrát města Jihlavy je více než dostatečně personálně a odborně disponován k tomu, aby jako veřejnoprávní korporace, své zájmy (bývalé) strany veřejnoprávní smlouvy mohl v řízení adekvátně hájit sám prostřednictvím svých zaměstnanců, a proto náklady na právní zastoupení vynaložené navrhovatelem (odměna za zastupování advokátem) nelze považovat za důvodně (účelně) vynaložené náklady ve sporném řízení, resp. nelze je považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti navrhovateli (§ 141 odst. 11 správního řádu), jejichž úhradu by bylo možno po odpůrci spravedlivě požadovat. Krajský úřad neprovedl ani navrhovaný důkaz výslechem pracovnic právního oddělení Magistrátu města Jihlavy, neboť důvodem k rozhodnutí o nepřiznání nákladů řízení není popření práva navrhovatele nechat se v řízení zastupovat advokátem; toto právo navrhovatel nepochybně má, důvodem tohoto rozhodnutí je otázka účelnosti nákladů vynaložených na takové právní zastoupení. Podle § 79 odst. 2 správního řádu může být rozhodnutí ve věci nákladů řízení ve výrokové části jiného rozhodnutí nebo může být vydáno samostatně; lze je vydat i v průběhu řízení. Rozhodnutí se oznamuje pouze osobám, jichž se týká. Vzhledem k této možnosti rozhodl krajský úřad o náhradě nákladů řízení v rámci rozhodnutí ve věci tak, že výrokem č. II. nebyla přiznána náhrada nákladů řízení žádnému z účastníků. Odpůrce neměl ve věci úspěch a náhradu nákladů řízení ostatně ani nepožadoval a navrhovateli, který ve věci úspěch měl, a uplatnil požadavek na náhradu nákladů řízení ve výši 208.797,60 Kč + DPH, nebyla přiznána úhrada nákladů na odměnu za zastupování advokátem z výše uvedených důvodů. O náhradě jiných nákladů navrhovatele nebylo rozhodováno, neboť navrhovatel úhradu jiných nákladů nepožadoval a ze správního spisu ani nevyplývá, že by takové náklady vznikly. K otázce přiznání resp. nepřiznání nákladů řízení úspěšnému navrhovateli se v typově shodném řízení vyjádřilo i ministerstvo ve svém rozhodnutí ze dne 3. 4. 2014, č.j.: MV-427-14/ODK-2014,
Číslo jednací: KUJI 55559/2014
Číslo stránky
1 2
kterým bylo zamítnuto odvolání navrhovatele a potvrzen výrok II. rozhodnutí krajského úřadu ze dne 26. 11. 2013, č.j.: KUJI 79781/2013, sp.zn. OOSČ 699/2013 OOSC/13, kterým bylo v řízení o návrhu na zahájení správního řízení sporného o zaplacení částky 52.189.015,03 Kč s příslušenstvím rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Ministerstvo se v tomto rozhodnutí ztotožnilo s právním názorem krajského úřadu, že navrhovatel, který je statutárním městem, nemá v případě úspěchu v tomto řízení nárok na náhradu nákladů řízení, které tvoří náklady na právní zastoupení advokátem, neboť tyto náklady nelze považovat za náklady účelně vynaložené, a to ani za situace, že protistrana ve sporném řízení je kvalifikovaně zastoupena advokátem. Tento závěr podpořilo ministerstvo rovněž odkazy na další, krajským úřadem výše neuvedenou, judikaturu např. i Ústavního soudu, která na daný případ dopadá. Krajský úřad tak nemá důvod měnit v tomto směru svou dosavadní rozhodovací praxi a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
Poučení o odvolání Proti výroku č. I. tohoto rozhodnutí se podle § 169 odst. 2 správního řádu nelze odvolat. Proti výroku č. II. mohou účastníci řízení podat podle § 83 odst. 1 ve spojení s § 79 odst. 2 správního řádu odvolání do 15 dnů ode dne oznámení tohoto rozhodnutí; odvolání se podává Ministerstvu vnitra ČR prostřednictvím Krajského úřadu Kraje Vysočina, který rozhodnutí vydal. Podání odvolání má podle § 85 odst. 1 správního řádu odkladný účinek. V Jihlavě dne: 17. 9. 2014
Otisk úředního razítka
Mgr. David Marek v.r. úředník oddělení ostatních správních činností
Rozdělovník: - Statutární město Jihlava, Masarykovo nám. 1, 586 28 Jihlava, prostřednictvím advokáta JUDr. Radka Ondruše, AK se sídlem Bubeníčkova 502/42, 615 00 Brno - Svaz vodovodů a kanalizací Jihlavsko, svazek obcí se sídlem Žižkova 93, 586 01 Jihlava, prostřednictvím advokáta JUDr. Oldřicha Chudoby, AK se sídlem Kvestorská 5, 140 00 Praha 4
Číslo jednací: KUJI 55559/2014
Číslo stránky
1 3
