˚ Roger Scruton: Pruvodce inteligentn´ıho cˇ lovˇeka po modern´ı kultuˇre
1
Roger Scruton
Pruvodce ˚ inteligentn´ıho cˇ lovˇeka po modern´ı kultuˇre Academia, Praha, 2002 preklad: Kl´ara Cabalkov´a • 7 ˚ ze byt (. . .) kultura m´a n´aboˇzensk´e koˇreny a n´aboˇzensky´ vyznam. To samozˇrejmˇe neznamen´a, zˇ e jen vˇerˇ´ıc´ı cˇ lovˇek muˇ ´ ´ kulturn´ı. Znamen´a to vˇsak, zˇ e vyznam kulturnosti nelze plnˇe vysvˇetlit bez odkazu˚ na povahu a vyznam n´aboˇzenstv´ı. ´ ´ • 10 Kmeny (. . .) v modern´ım svˇetˇe podobnˇe jako vˇetˇsina tradiˇcn´ıch spoleˇcnost´ı mizej´ı. Obyˇceje, zvyky, slavnosti, ritu´aly a vˇerouky jsou promˇenliv´e a poloviˇcat´e, staly se odrazem naˇs´ı prchav´e a vykoˇrenen´e existence, z´avisl´e (stejnˇe jako ˇ ıc´ı pr´aci, my sami) na modern´ıch objevech. Navzdory tomu vˇsemu a pˇres vˇsechny vymoˇzenosti a zaˇr´ızen´ı, usnadnuj´ d´ıky nimˇz jsou ostatn´ı lid´e cˇ ´ım d´al t´ım v´ıce postradateln´ı, jsou obyvatel´e modern´ıch mˇest spoleˇcenskymi tvory tout´ezˇ ´ ˚ Nemaj´ı klid, dokud si nevytvoˇr´ı spoleˇcenskou identitu, podobu pro okoln´ı mˇerou jako pˇr´ısluˇsn´ıci tradiˇcn´ıch kmenu. svˇet, kter´a jim t´ım, zˇ e je takto pˇredstavuje ostatn´ım, poskytuje jistotu v nˇe sam´e. Modern´ı zˇ ivot je plny´ tohoto hled´an´ı ˚ ze se promˇenit i nˇekolikr´at za zˇ ivot, nˇekdy tˇreba i dvakr´at do roka, pˇresto identity“. Pojem je to sice nest´aly´ a muˇ ” vˇsak m´a mnoho spoleˇcn´eho s vazbami pˇr´ısluˇsn´ıka kmene na sd´ılenou kulturu. Rozv´ıjen´ı identity“ je, vyj´adˇreno ” existencialistickym ´ zˇ argonem, modus byt´ı-pro-druh´e“, n´arokov´an´ı m´ısta ve veˇrejn´e sf´erˇ e. Je d´ano vybˇ ´ erem, vkusem ” a volnym pˇredstavivosti. ´ cˇ asem jedince, zˇ iv´ı se popul´arn´ım umˇen´ım a z´abavou; nejobecnˇeji rˇ eˇceno, je vykonem ´ • 12 ˚ ze nechat okouzlit lidovymi Modern´ı cˇ lovˇek se muˇ kroji, lidovymi tanci a slavnostmi, ale svou identitu jejich prostˇred´ ´ nictv´ım jiˇz nenach´az´ı – coˇz, rˇ eˇceno jinymi slovy, znamen´a, zˇ e lidov´a kultura je mrtv´a. ´ • 15 Ritu´al obest´ır´a svatost toho, co s´am vytv´arˇ´ı. Jeho slova a gesta jsou archaick´a, tajupln´a a o to z´avaˇznˇejˇs´ı, zˇ e n´am byla ˚ a ten, kdo se pokus´ı kon´an´ı u olt´arˇ e zmˇenit nebo pˇred´ana bez vysvˇetlen´ı. Ritu´alem k n´am promlouv´a hlas pˇredku, pˇrekroutit, dopust´ı se jednoznaˇcnˇe svatokr´adeˇze: sv´eho boha pˇretvoˇr´ı, a t´ım jej znesvˇet´ı. • 16 K n´aboˇzenstv´ı neoddˇelitelnˇe patˇr´ı pˇr´ıbˇehy o boˇzstvech a pˇr´ızrac´ıch, kter´e putuj´ı svˇetem a jev´ı neobyˇcejny´ z´ajem o naˇse zdejˇs´ı kon´an´ı. Na rozd´ıl od teologickych ´ n´aboˇzenskych ´ doktr´ın n´am vˇsak neposkytuj´ı odpovˇed’ na etick´e ot´azky – nedok´azˇ ´ı vysvˇetlit pˇr´ıcˇ inu ani c´ıl naˇs´ı existence. Nˇekdy mohou odpovˇedi naznaˇcovat, proto si je vˇsak lid´e nepamatuj´ı a necen´ı. Mytus svˇet oˇzivuje, prom´ıt´a do pˇr´ırodn´ıch procesu˚ z´amˇery a touhy, a cˇ in´ı tak z pˇrirozen´eho nadpˇrirozen´e. ´ V mytu ´ cˇ el´ıme pˇr´ıbˇehu, ktery´ po n´as zˇ a´ d´a, abychom mu uvˇerˇ ili, aniˇz bychom vˇerˇ ili v jeho pravdivost; je metaforou, ˚ kterou opakujeme v cˇ ist´em jazyce naˇsich vlastn´ıch emoc´ı. (. . .) V mytu myˇslen´ı: ´ pˇrich´az´ı ke slovu zvl´asˇ tn´ı zpusob ˇ zrcadlen´ı vˇedom´ı, kter´e ono vˇedom´ı sm´ısen´ım s rˇ a´ dem svˇeta z´arovenˇ vyjasnuje. • 16 Posv´atn´e obˇrady a zvyky jsou v jist´em smyslu pedantsk´e. Jejich smysl a s´ıla spoˇc´ıvaj´ı v jejich pˇresn´em proveden´ı. Stejnˇe jako cˇ arodˇejn´e formule (jimˇz se velmi podobaj´ı) mus´ı byt ´ provedeny do slova a do p´ısmene, bez chyb, jak to pˇredpisuj´ı ˚ ze doj´ıt k chybˇe, aby to byla opravdu chyba, a ne novota, nebot’ samovoln´e vn´asˇ en´ı novot zvyklosti. Samozˇrejmˇe muˇ ˚ ze byt s sebou nese riziko naˇrcˇ en´ı ze svatokr´adeˇze. Rozd´ıl mezi spr´avnym ´ dodrˇzen´ım tradic a svatokr´adeˇz´ı muˇ ´ tak ˚ ze poslouˇzit spor, zda se m´a znamen´ı nepatrny, ´ zˇ e je pro nezasvˇecen´eho t´emˇerˇ nepostˇrehnutelny´ – za pˇr´ıklad n´am muˇ ˚ kˇr´ızˇ e dˇelat dvˇema cˇ i tˇremi prsty, ktery´ zpusobil rozdˇelen´ı rusk´e pravoslavn´ı c´ırkve. • 17 ´ (. . .) staˇc´ı, aby cˇ lovˇek udˇelal malou chybu ve svych ach, a bude za to nazv´an kac´ırˇ em a cˇ ek´a jej hrozny´ trest, ´ uvah´ s t´ımto oznaˇcen´ım souvisej´ıc´ı. V n´aboˇzensk´e v´ırˇ e a praxi nejsou rozhoduj´ıc´ı velk´e rozd´ıly, ale pr´avˇe ty nejmenˇs´ı. ˇ ım bl´ızˇ e je mi druhy´ ve svych C´ ´ n´aboˇzenskych ´ n´azorech, t´ım v´ıce se pohorˇsuji nad chybami“, kter´e n´as rozdˇeluj´ı. ” ˚ ze mˇerˇ it s nen´avist´ı, Povyˇ ´ seny´ odstup libanonsk´eho sˇ´ıita od jeho kˇrest’ansk´eho souseda se v zˇ a´ dn´em pˇr´ıpadˇe nemuˇ ˚ ci sv´emu sunnitsk´emu rivalovi, a nechut’, s n´ızˇ kalvinista vn´ım´a ateistu v modern´ım svˇet’, m´a jen jiˇz pocit’uje vuˇ m´alokdy tut´ezˇ s´ılu, s jakou odsuzuje katol´ıckou c´ırkev. Tak´e v sekul´arn´ıch n´aboˇzenstv´ıch souˇcasnosti pohlcuje velkou cˇ a´ st energie kaˇzd´e c´ırkve strach z kac´ırˇ stv´ı – vezmˇeme si jen neust´aly´ boj komunistick´e c´ırkve“ proti odklonu od ” ”
˚ Roger Scruton: Pruvodce inteligentn´ıho cˇ lovˇeka po modern´ı kultuˇre
2
˚ ˚ zeme sledovat doktr´ıny“, oportunismu“, trockismu“, revizionismu“ a dalˇs´ım smˇerum. Tyto a podobn´e spory muˇ ” ” ” s pobaven´ım jen z bezpeˇcn´e vzd´alenosti. Pro ty, kdo se pohybuj´ı v bl´ızkosti prav´eho n´aboˇzenstv´ı, pˇredstavuje svˇet z´asadn´ı a znepokojivou volbu mezi absolutn´ım bezpeˇc´ım ortodoxn´ıho vyzn´an´ı a mor´aln´ım nebezpeˇc´ım jeho popˇren´ı ´ z nitra jeho vysostn´ ıho uzem´ ı. Kac´ırˇ stv´ı a svatokr´adeˇz jsou nebezpeˇcn´e, protoˇze ohrozuj´ı samo spoleˇcenstv´ı; naprost´ı ´ pˇresnost n´aboˇzensk´eho obˇradu je znamen´ım, zˇ e n´aboˇzenstv´ı nen´ı jen myˇslenkovy´ syst´em, ale z´arovenˇ krit´erium soun´aleˇzitosti se spoleˇcenstv´ım. • 18 ˚ ci nim a povaˇzuje je za souˇca´ st spoleˇcenstv´ı (byt’ souˇca´ st, (. . .) t´ım, zˇ e [kmen] uct´ıv´a mrtv´e, uzn´av´a sv´e z´avazky vuˇ jeˇz se promˇenila“), nabyv´ ´ a kmen identity a jistoty vlastn´ıho zachov´an´ı napˇr´ıcˇ generacemi. Kult pˇredku˚ je vcelku ” ˚ nejjistˇejˇs´ım duvodem k obˇetov´an´ı a pˇripravenosti zemˇr´ıt“, na nichˇz z´avis´ı budoucnost cel´eho spoleˇcenstv´ı. Ruku ” ˚ kteˇr´ı pˇrich´azej´ı na svˇet coby posv´atn´e pouto se zesnulymi. v ruce s n´ım jde p´ecˇ e o potomky a potomky potomku, ´ ˚ Znesvˇecen´ı hrobu je z tohoto duvodu vysostn´ ım pˇr´ıkladem svatokr´adeˇze, stejnˇe jako kaˇzdy´ dalˇs´ı srovnatelny´ projev ´ ´ neucty k mrtvym. ´ • 19 Posv´atn´e jsou ty vˇeci, v nichˇz pˇrebyv´ ´ a duch spoleˇcenstv´ı, a v nichˇz je v s´azce n´asˇ osud, stejnˇe jako je v s´azce napˇr´ıklad ˚ v sexu´aln´ıch vztaz´ıch, ve vztaz´ıch k dˇetem a rodiˇcum, v ritu´alech soun´aleˇzitosti a iniciace, jejichˇz prostˇrednictv´ım se vytv´arˇ´ı prvn´ı osoba mnoˇzn´eho cˇ ´ısla – my“. Novovˇek´a sexu´aln´ı revoluce zbavila pohlavn´ı styk jeho tajuplnosti. Sex ” ˇ z rˇ´ısˇ e posv´atn´eho, stal se mou“ z´aleˇzitost´ı, do n´ızˇ n´am“ uˇz nic nen´ı. byl vynat ” ” • 20 P´ecˇ e o mrtv´e a o nenarozen´e jdou ruka v ruce. • 21 Antropologov´e studuj´ı spoleˇcenstv´ı z vnˇejˇs´ı perspektivy. Vysvˇetluj´ı jejich zvyky slovy, kter´a by ony samy nikdy nepouˇzily, nebot’danou situaci vid´ı zevnitˇr, z pohledu cˇ lena spoleˇcenstv´ı. Pro hostuj´ıc´ıho antropologa, ktery´ pozoruje ˇ ´ ritu´aly a zvyky kmene, m´a ucta k mrtvym pro zˇ iv´e. Clenu kmene vˇsak ´ jasnou funkci: zajiˇst’ov´an´ı cel´e rˇ ady vyhod ´ ´ o tyto vyhody v zˇ a´ dn´em pˇr´ıpadˇe nejde. Uct´ıv´a mrtv´e, protoˇze jim ucta n´aleˇz´ı; o budoucnosti sebe sama cˇ i ostatn´ıch ´ v tu chv´ıli neuvaˇzuje. Kdyby pˇrijal stanovisko antropologa, stal by se cˇ len kmene hrozbou pro tyˇ ´ z rˇ a´ d, ktery´ se snaˇz´ı ochr´anit. Otevˇrel by tak totiˇz dveˇre pochybnostem o sobˇe sam´em i o svych ´ bliˇzn´ıch. Zboˇznost je prostˇredkem pro vytvoˇren´ı spoleˇcensk´e jednoty pouze tehdy, nen´ı-li s n´ı zach´azeno jako s prostˇredkem. Vyznam zboˇznosti je naplnˇen, ´ kdyˇz lid´e dˇelaj´ı, co zboˇznost vyˇzaduje, ovˇsem jen tehdy, cˇ in´ı-li tak pouze proto, zˇ e to vyˇzaduje zboˇznost. • 21 Dneˇsn´ı cˇ lovˇek touˇz´ı nˇekam n´aleˇzet, jenomˇze k dan´emu spoleˇcenstv´ı vskutku n´aleˇzej´ı jen ti, kteˇr´ı po pocitu soun´aleˇzitosti netouˇz´ı, kteˇr´ı si ho ani poˇra´ dnˇe neuvˇedomuj´ı, kteˇr´ı jsou do nˇej natolik ponoˇreni, zˇ e je pro nˇe veps´an do tv´arˇ e samotn´e pˇr´ırody. • 23 ˇ adny´ antropolog, pozoruj´ıc´ı spoleˇcenstv´ı se zakoˇrenˇenymi Z´ n´aboˇzenskymi principy, by jistˇe nechtˇel pˇripravit dany´ ´ ´ kmen o jeho posv´atn´e ritu´aly. Touhu zniˇcit v´ıru druhych ´ mohou pocit’ovat jen ti, kteˇr´ı v n´ı sami vyrostli, a pot´e ji ztratili. Pro antropologa je n´aboˇzenstv´ı hlavn´ı oporou kultury, potaˇzmo tedy z´arukou spoeˇcensk´eho vˇedˇen´ı. • 25 Obˇrady a zvyky sd´ılen´e kultury pˇreklenuj´ı propast mezi pocitem a cˇ inem: sdˇeluj´ı lidem, co maj´ı dˇelat, a to pr´avˇe v onˇech situac´ıch, ve kterych motivy l´aska, ´ se ke slovu dost´av´a etick´e naz´ır´an´ı – v situac´ıch, ve kterych ´ jsou pravymi ´ z´armutek cˇ i pomsta, ve kterych ´ stoj´ıme proti sobˇe duˇse proti duˇsi. Tyto obˇrady a zvyky jsou vytv´arˇ eny spoleˇcnost´ı a spoleˇcnost´ı podporov´any, a proto legitimizuj´ı nejen cˇ iny, ale i pocity, kter´e se jimi manifestuj´ı. Pocit’ovat z´asadn´ı emoce je vˇzdy snazˇs´ı, kdyˇz to tak spoleˇcnost oˇcek´av´a, a je to jeˇstˇe snazˇs´ı, jsme-li vybaveni celym ´ reperto´arem uzn´ava˚ zeme pˇripravit choreografii naˇseho neˇstˇest´ı, a t´ım si v nˇem sjednat poˇra´ dek. nych ´ gest, s jejiˇz pomoc´ı si muˇ • 26 ˚ ze si k etick´emu zˇ ivotu naj´ıt svˇetskou cestu. Nebo Spoleˇcenstv´ı, kter´e pˇreˇzilo sv´e bohy, m´a celkem tˇri moˇznosti. Muˇ ˚ ze vyˇssˇ´ı emoce pˇredst´ırat a ve skuteˇcnosti zˇ ´ıt bez nich. Nebo muˇ ˚ ze pˇrestat pˇredst´ırat, a tak upadnout, jak to nazval muˇ Burke, do prachu a pr´asˇ ku individualismu“. Moˇznosti jsou to dost nepˇr´ıjemn´e a zbytek knihy obhajuje prvn´ı z nich ” – cestu vysok´e kultury, kter´a n´am rˇ´ık´a, abychom zˇ ili tak, jako by naˇse zˇ ivoty mˇely vˇecˇ ny´ vyznam. ´ • 27 ˚ ych ˚ vˇedˇen´ı zˇ e, vˇedˇen´ı jak a vˇedˇen´ı co. V´ım, zˇ e uran je radioaktivn´ı; v´ım, jak se jezd´ı na kole; Vˇedˇen´ı je tˇr´ı ruzn ´ druhu: a obˇcas v´ım, co dˇelat, co rˇ´ıct nebo co c´ıtit. Prvn´ı typ vˇedˇen´ı pˇredstavuje informace (a jeho systematickou podobou
˚ Roger Scruton: Pruvodce inteligentn´ıho cˇ lovˇeka po modern´ı kultuˇre
3
˚ rozumov´eho je vˇeda), druhy´ typ pˇredstavuje dovednost a tˇret´ı cnost. V opaˇcn´em poˇrad´ı odpov´ıdaj´ı tˇrem hybatelum ´ celum, ˚ ˚ a faktum. ˚ zˇ ivota: uˇ prostˇredkum • 27 Aristoteles tvrdil, zˇ e k tomu abychom vˇed’ˇeli, co m´ame cˇ init, je tˇreba spr´avn´eho usuzov´an´ı (orthos logos), z´arovenˇ vˇsak tak´e spr´avn´eho c´ıtˇen´ı. Cnostny´ cˇ lovˇek v´ı, co m´a c´ıtit“, to znamen´a c´ıtit to, co dan´a situace vyˇzaduje, proˇz´ıvat spr´avny´ ” cit na z´akladˇe spr´avn´eho podnˇetu, pˇri spr´avn´e pˇr´ıleˇzitosti a ve spr´avn´e m´ırˇ e. Takovouto znalost si klade za c´ıl mravn´ı ˚ Ctnost rˇ eck´eho hrdiny odpov´ıd´a jeho citov´e jistotˇe, a tato jistota je darem vzdˇel´av´an´ı; jde tedy o vzdˇel´av´an´ı pocitu. ˇ kultury a vyˇssˇ´ıho naz´ır´an´ı, kter´e kultura umoˇznuje. Kultura zasazuje jedince do kontextu skupiny, poskytuje mu ritu´aln´ı vyrazivo a cestu ke kolektivn´ımu vyj´adˇren´ı, v myˇslenk´ach ho spojuje s nenarozenymi a mrtvymi, prostupuje ´ ´ ´ ˇ ˚ jehoˇz jeho uvaˇzov´an´ı ideami posv´atnosti a svatokr´adeˇze, a t´ım vˇs´ım hrdinovi umoˇznuje jist´e a upˇr´ımn´e vyj´adˇren´ı citu, si spoleˇcensky´ zˇ ivot zˇ a´ d´a. Sd´ılen´a kultura mu rˇ´ık´a, jak a co m´a c´ıtit, a t´ım pozved´a jeho zˇ ivot do etick´e sf´ery, kde pak vˇsechny jeho cˇ iny prostoup´ı myˇslenka na n´asledny´ soud. • 28 (. . .) pocit neexistuje v sobˇe a ze sebe, v jak´emsi subjektivn´ım prostˇred´ı, jak si mnoz´ı namlouv´ame a sami sebe pˇresvˇedˇcujeme o prav´em opaku: zˇ e jsme samymi vzory citlivosti, kter´e vˇsak jak´asi n´ahoda pˇripravila o prostˇredky, ´ ´ jimiˇz by ji projevili. Pocit existuje jen tehdy, najde-li si objektivn´ı podobu ve slovech, v gestech, pl´anech a umyslech. • 30 Vysok´a kultura Ath´en se soustˇred’ovala kolem divadla, konkr´etnˇe kolem trag´edie, kter´a byla dramatizac´ı a prohlouben´ım n´aboˇzensk´e zkuˇsenosti. Pˇredstaven´ı byvalo n´aboˇzenskym ´ ´ sv´atkem a v mnoha trag´edi´ıch se opakuje (v promˇenli´ redn´ı drama v´ıry – drama jedince, ktery´ sp´ach´a zloˇcin proti v´ırˇ e, upadne proto v nev´e a bolestipln´e podobˇe) ustˇ milost a je t´ım vydˇelen ze spoleˇcenstv´ı. Tak´e catharsis (jak ji popsal Aristoteles), kterou pˇrinese aˇz hrdinova smrt, je n´aboˇzenskym ´ citem – pˇredstavuje obnoven´e spoleˇcenstv´ı, do nˇehoˇz je chybuj´ıc´ı hrdina skrze svou smrt a promˇenu pˇrijat zpˇet. Dˇej mnohych ´ rˇ eckych ´ trag´edi´ı lze nejl´epe pochopit, vn´ım´ame-li je z hlediska n´aboˇzensk´eho archetypu v´ıry – t´ım se totiˇz vysvˇetl´ı podivny´ klid, ktery´ vzejde za vˇsech tˇech povinnych ´ vraˇzd. • 31 Kdyˇz se cesty umˇen´ı a n´aboˇzenstv´ı zaˇcnou rozch´azet – jak je tomu v Evropˇe od obdob´ı renesance – byv´ ´ a to obvykle ´ t´ım, zˇ e n´aboˇzenstv´ı zachv´atil zmatek nebo upadek. Kdyˇz jsou umˇen´ı a n´aboˇzenstv´ı zdrav´e, jsou naprosto nerozluˇcn´e. • 31 Univerz´aln´ı n´aboˇzenstv´ı jsou pr´avˇe ta, jejichˇz boˇzstva nes´ıdl´ı v soch´ach cˇ i chr´amech, ale v textech (. . .). Text v sobˇe nese univerz´alnost myˇslen´ı, osvobozuje se ze zajet´ı m´ısta a cˇ asu a obrac´ı se na vˇsechny, kdo umˇj´ı cˇ ´ıst nebo asponˇ slyˇs´ı. • 32 ˚ ze byt M´ıstn´ı svatynˇe samozˇrejmˇe muˇ ´ posv´atn´a, avˇsak pouze jako pˇr´ıklad boˇz´ıho navˇst´ıven´ı. Z´akladn´ım zdrojem ˚ ze byt posv´atnosti se st´av´a vˇseobecnˇe platny´ obˇrad, jenˇz muˇ ´ proveden na kter´emkoliv z posvˇecenych ´ m´ıst. Nejvyˇssˇ´ı posv´atnost vˇsak nemaj´ı m´ısta, nybrˇ ´ z cˇ asy – hodiny modliteb, jak je tomu v muslimsk´e v´ırˇ e, n´aboˇzensk´e sv´atky a dny ˚ povinnost´ı u kˇrest’anu˚ a zˇ idu. • 32 ˚ ze jen nejvyˇssˇ´ı c´ırkevn´ı Obˇrady jsou prodchnuty myˇslenkami, jejich slova jsou posv´atn´a a nemˇenn´a, zmˇenit je muˇ autorita, kter´a byla zplnomocnˇena, aby hovoˇrila za samotn´eho boha. Proto tak´e vˇsechny vyznamn´ e liturgie promlou´ ˚ vaj´ı nˇekterym ´ ze starobylych ´ jazyku˚ nebo alesponˇ ve starych ´ jazykovych ´ obratech. Uprostˇred vˇs´ı zmˇeny mus´ı zustat nemˇenn´e, jako hlas boˇz´ı. • 32 Pro vˇerˇ´ıc´ıho jsou zmˇeny v liturgii velmi vyznamn´ e, nebot’jsou z´arovenˇ zmˇenami v zakouˇsen´ı Boha. Proto tedy dohady, ´ zda se m´a pouˇz´ıvat Sb´ırka spoleˇcnych ´ modliteb cˇ i Tridentsk´a mˇse, nejsou je spory o pouhou formu“. Tvrdit, zˇ e obˇrad ” je jen ot´azkou formy, znamen´a vlastnˇe navrhovat oddˇelen´ı formy a obsahu, kter´e pak m´a za n´asledek smrt (smrt zavrˇzen´ım) prav´e sd´ılen´e kultury. • 33 ˚ si zˇ a´ d´a koment´arˇ e. S postupem cˇ asu Kaˇzdy´ text, jenˇz je vˇecˇ ny, nemˇenn´e boˇz´ı vule, ´ nezmˇenitelny´ a jenˇz je vyrazem ´ ˇ se proto pouˇz´ıv´an´ı svatych je prodchnuto mnoha rozpory a poskvrnˇeno okolnostmi. ´ slov cˇ ´ım d´al t´ım v´ıc zatemnuje, ˚ D´ıky jejich starobyl´e podstatˇe o nich nen´ı moˇzn´e nijak pochybovat, z t´ehoˇz duvodu se to vˇsak kolem nich ot´azkami jen roj´ı. Proto je souˇca´ st´ı kaˇzd´e kultury zaloˇzen´e na posv´atnych ´ textech umˇen´ı interpretace, tedy hermeneutika. Lid´e cˇ ´ım d´al t´ım v´ıce potˇrebuj´ı prostˇredn´ıka, ktery´ jim vˇsak neubere na jejich absolutn´ı z´avaznosti.
˚ Roger Scruton: Pruvodce inteligentn´ıho cˇ lovˇeka po modern´ı kultuˇre
4
• 34 ˚ ze skryvat Mlad´ı lid´e, kteˇr´ı jsou vychov´av´ani bez posv´atn´eho textu, nemohou pozdˇeji pochopit, zˇ e tajemstv´ı zˇ ivota muˇ ´ nˇeco tak neˇziv´eho, jako je kniha – zvl´asˇ tˇe pak kniha, napsan´a pˇred tis´ıci let, a jeˇstˇe ke vˇsemu jazykem, j´ımˇz se dnes uˇz nemluv´ı. • 43 Kaˇzdou kulturu lze nahl´ızˇ et bud’ zevnitˇr nebo zvenku – jako pˇr´ısluˇsn´ık kmene nebo jako antropolog. • 44 Usilov´an´ı univerzalistick´e kultury, oproˇstˇen´e od m´ısta a cˇ asu, zrodilo novy´ druh osamocenosti. Kaˇzd´e spoleˇcenstv´ı je z´avisl´e na s´ıle, jiˇz Burke nazyv´ ´ a pˇredsudkem; spoleˇcenstv´ı je ve sv´e podstatˇe m´ıstn´ı, v´azan´e m´ıstem, dˇejinami, jazykem a sd´ılenou kulturou. Osv´ıcensky´ individualista se tˇechto vˇec´ı vzd´av´a, a proto cˇ ´ım d´al t´ım v´ıc zˇ ije cizinec mezi cizinci, pohlcovany´ bezmocnou touhou po poutech, kter´a jeho vlastn´ı chladn´e myˇslen´ı zniˇcilo. • 45 (. . .) nen´ı cesty nazpˇet, (. . .) mus´ıme zˇ ´ıt v tomto poosv´ıcensk´em svˇetˇe a sn´asˇ et vnitˇrn´ı napˇet´ı, k nˇemuˇz n´as odsuzuje. A pr´avˇe skrze toto napˇet´ı bychom (. . .) mˇeli ch´apat lesk i b´ıdu modern´ı kultury. • 54 (. . .) pokud je kaˇzd´a cˇ innost jen prostˇredkem k dosaˇzen´ı c´ıle, nem´a zˇ a´ dn´a cˇ innost vnitˇrn´ı hodnotu. Svˇet je pak zbaven ˚ nim samym, smyslu. Pokud vˇsak existuj´ı cˇ innost, do kterych ´ se pouˇst´ıme jen kvuli ´ svˇet je pro n´as obnoven a my jsme obnoveni pro nˇej. U cˇ innost´ı tohto typu se nept´ame, k cˇ emu slouˇz´ı, jsou postaˇcuj´ıc´ı samy v sobˇe. Jednou je z nich je hra. • 54 ´ celov´eho chov´an´ı lze pochopit jen tehdy, d´ame-li si tu pr´aci a rozliˇs´ıme uˇ ´ cel a funkci. Sociobiolog bude (. . .) vzorce bezuˇ ˚ tvrdit, zˇ e hra m´a svou funkci, zˇ e je to najbezpeˇcnˇejˇs´ı zpusob zkoum´an´ı okoln´ıho svˇeta a pˇr´ıprava d´ıtˇete pro skuteˇcn´ı ´ cel. D´ıtˇe si hraje, aby si hr´alo, hra je svym ´ celem. Kdyˇz promˇen´ıme funkci v uˇ ´ cel jedn´an´ı. Funkce ale nen´ı uˇ ´ vlastn´ım uˇ – kdyˇz si napˇr´ıklad budeme hr´at, abychom se nˇeco nauˇcili – pak si vlastnˇe pˇrestaneme hr´at. Prostˇe to (. . .) mysl´ıme ” v´azˇ nˇe“. Podobnˇe dotˇerny´ cˇ lovˇek, ktery´ konverzuje, aby z´ıskal nebo naopak rozˇs´ırˇ il nˇejakou informaci, aby si z´ıskal ˚ ˚ pˇr´ıbˇeh, pˇrestal konverzovat. Tak (. . .) zpusobuje smrt rozhovoru. soucit nebo vypovˇedˇel svuj Tot´ezˇ plat´ı i o pˇra´ telstv´ı. I ono m´a jistou funkci. Spojuje lidi, cˇ in´ı jejich spoleˇcenstv´ı silnym pˇrin´asˇ´ı vyhody ´ a trvalym, ´ ´ tˇem, kdo jsou j´ım spojov´ani, a posiluje je v jejich usilov´an´ı. Jakmile vˇsak tyto vyhody uˇcin´ıme naˇs´ım c´ılem, pˇra´ telstv´ı ´ zmiz´ı. Pˇra´ telstv´ı je prostˇredkem k z´ıskan´ı tˇechto vyhod, ale jen tehdy, neuˇz´ıv´ame-li ho jako prostˇredku. Tot´ezˇ plat´ı ´ t´emˇerˇ o vˇsem, co m´a pro n´as hodnotu: vzdˇel´an´ı, sport, proch´azky, rybaˇren´ı, lov a umˇen´ı. A proto, pokud m´ame zˇ ´ıt, jak se patˇr´ı – vyhnout se pouh´emu spotˇrebov´av´an´ı svˇeta, a m´ısto toho jej milovat a cenit si ho – mus´ıme v sobˇe kultivovat umˇen´ı hled´an´ı c´ılu˚ tam, kde bychom jinak naˇsli pouze prostˇredky. Mus´ıme se nauˇcit, kdy a jak odhl´ednout ˚ nikoliv z nudy nebo znechucen´ı, ale z nezuˇ ´ castnˇen´e v´asˇ nˇe pro vˇec samu. od naˇsich z´ajmu, • 60 N´aboˇzenstv´ı m´a dvoj´ı spoleˇcenskou funkci: ustavovat motivy, na nichˇz je spoleˇcenstv´ı z´avisl´e, a nauˇcit je umˇen´ı ´ redn´ı zkuˇsenosti spoleˇcnosti posv´atnymi, ˇ citu. N´aboˇzenstv´ı cˇ in´ı ustˇ a tak promˇenuje naˇse z´avazky vˇecˇ n´e, cˇ in´ı n´as ´ ˇ ı tak ˚ smysl a smˇer. Cin´ vz´ajemnˇe hodnymi obdivu, vyzved´a cˇ lovˇeka aˇz na s´am vrchol stvoˇren´ı a d´av´a naˇsim zˇ ivotum ´ ˚ jedineˇcnym vˇsem pˇr´ıchoz´ım bez ohledu na jejich vzdˇel´an´ı nab´ız´ı zkuˇsenost s posv´atnymi slovy a obˇrady. ´ zpusobem: ´ Tato zkuˇsenost lidsky´ zˇ ivot promˇen´ı a napln´ı ho dlouhodobou oddanost´ı. Ta je vˇsak pˇr´ıstupn´a pouze prostˇrednictv´ım v´ıry. Antropologovi, jehoˇz znalost funkc´ı n´aboˇzenstv´ı ho vzdaluje od jeho doktr´ın, pˇr´ıstupn´a nen´ı. Jeho funkci mohou ˚ naplnit jenom ti, kdo si ji neuvˇedomuj´ı a kdo celou svou pozornost vˇenuj´ı bohum. • 61 Kdyˇz n´am umˇeleck´e d´ılo pˇredkl´ad´a n´ahled na jist´e vˇeci, nezaj´ım´a n´as pravdivost tohoto n´azoru, ale do jak´e m´ıry je moˇzn´e ho vˇclenit do zˇ ivota trval´eho z´avazku a v´azˇ n´eho citu. • 62 ˚ vyznam Slova kaˇzd´eho jazyka vdˇecˇ ´ı za svuj zvyklostem a cˇ lovˇek se jazyk uˇc´ı t´ım, zˇ e si osvoj´ı dan´a pravidla. Jen d´ıky ´ zvyklostem se kuˇre v angliˇctine oznaˇcuje slovem chicken, a ne tˇreba poule nebo dajajah. Jakmile se vˇsak takov´e slovo ˚ zaˇcne pouˇz´ıvat, z´ısk´av´a dalˇs´ı vyznamy jeˇstˇe jinymi zpusoby, napˇr´ıklad asociac´ı zvuku a vyznamu, stˇrety a setk´av´an´ı´ ´ ´ mi s jinymi slovy, uˇzit´ım v liter´arn´ıch d´ılech, kter´a tˇezˇ ´ı z jeho vyznamov ych ´ ´ ´ moˇznost´ı, a tak d´ale. Proto m´a anglick´e slovo chicken jin´e s´emantick´e pole neˇz arabsk´e dajajah a b´asnˇe o kuˇratech nen´ı moˇzn´e pˇreloˇzit z jednoho jazyka do jin´eho bez ztr´aty cˇ a´ sti vyznamu. ´
˚ Roger Scruton: Pruvodce inteligentn´ıho cˇ lovˇeka po modern´ı kultuˇre
5
• 65 Bez tradice by originalita nemohla existovat, nebot’si j´ı vˇs´ım´ame teprve ve srovn´an´ı s tradic´ı. Tradice a originalita jsou ˇ dvˇe cˇ a´ sti t´ehoˇz procesu, procesu, ktery´ jedinci umoˇznuje, aby se skrze svou soun´aleˇzitost s jistou dˇejinnou skupinou dal ostatn´ım poznat. • 72 V kaˇzd´em erotick´em dobrodruˇzstv´ı se znovu a znovu odehr´av´a trag´edie osv´ıcenstv´ı, l´aska unik´a pˇred manˇzelstv´ım ´ echu, neprov´az´ı ji zˇ a´ dny´ obˇrad pˇrechodu, ktery´ by ji pˇrivedl do a st´av´a se osobn´ım vydobytkem, zn´amkou uspˇ ´ mravn´ıho spoleˇcenstv´ı. • 77 Oscar Wilde • (. . .) cynik je cˇ lovˇek, ktery´ zn´a cenu vˇsechno, ale hodnotu niˇceho. • 82 ´ Erotick´e umˇen´ı nem´a v umyslu vzbuzovat skuteˇcnou touhu, ale pˇremyˇ ´ sliv´e pochopen´ı pro touhy pomyslnych ´ bytost´ı. ˚ ze byt ˚ ˚ Proto tedy erotick´e umˇen´ı na rozd´ıl od pornografie muˇ e a cudn´e, po zpusobu Tizianovy ´ zdrˇzenliv´e, dustojn´ Venuˇse. • 83 Zuˇslecht’uj´ıc´ı s´ıla pˇredstavivosti spoˇc´ıv´a v n´asleduj´ıc´ım: v tom, zˇ e novˇe uspoˇra´ d´av´a svˇet, a t´ım v reakci na nˇej uspoˇra´ d´av´a novˇe i naˇse city. Naopak hotov´a pˇredstava cˇ asto znehodnocuje, protoˇze vych´az´ı z pˇredpokladu hotov´e emoce, ˚ ze ani zdokonalit, ani kritizovat, pouze ji zˇ ivit. Je otrokem dan´eho a prod´av´a zak´azan´e zboˇz´ı. Tam, kde kterou nemuˇ pˇredstavivost nab´ız´ı letm´e zahl´ednut´ı posv´atn´eho, nab´ız´ı pˇredstava svatokr´adeˇz a znesvˇecen´ı. • 84 Hlavn´ım c´ılem kaˇzd´eho n´aboˇzenstv´ı je soustˇredˇen´ı lidskych emoc´ı – zejm´ena pak tˇech, kter´e udrˇzuj´ı spoleˇcenstv´ı ´ ˚ v chodu. Jistym ych ´ vˇecem se dok´azˇ eme postavit otevˇren´e tv´arˇ´ı v tv´arˇ pouze v dustojn ´ ritu´alech, v nichˇz n´as v naˇs´ı lidsk´e slabosti posiluj´ı vˇsechny nepˇr´ıtomn´e generace. • 86 ˚ (. . .) sekularizace v dlouhodob´em horizontu zpusobila postupn´e naruˇsen´ı manˇzelstv´ı coby jedineˇcn´e formy lidsk´eho ˚ nem´a v tomto ujedn´an´ı m´ısto a v´azˇ nost z´avazku, na jeho m´ısto nastoupila smlouva o oboustrann´em prospˇechu. Buh ˚ takov´ehoto manˇzelstv´ı je st´atem garantovany´ klam. V dusledku toho vymizel i charakter manˇzelstv´ı coby obˇetov´an´ı: lid´e uˇz sv´e zˇ ivoty manˇzelstv´ım neposvˇecuj´ı, a jakmile se objev´ı lepˇs´ı nab´ıdka, sv´e povinnosti bez z´abran odhazuj´ı. Zamyslete se nad touto skuteˇcnost´ı i nad t´ım, co vˇsechno to znamen´a pro reprodukci spoleˇcenstv´ı, a sami uvid´ıte, jak drahocenn´a byla idea posv´atn´eho (. . .). • 87 (. . .) Druh´e pˇrik´az´an´ı prav´ı, zˇ e je hˇr´ıch uct´ıvat modly; t´ım n´as z´arovenˇ varuje pˇred dalˇs´ımi modern´ımi neˇrestmi. ˚ a zjednoduˇsuj´ıc´ı charakter hotovych N´ahradn´ı cˇ lovˇek je stejnˇe tak nebezpeˇcny´ jako n´ahradn´ı buh ´ pˇredstav nalept´av´a vˇsechny vyˇssˇ´ı city. ´ Co je v s´azce, to se n´am opˇet uk´azˇ e na pornografii. Pornografick´e zobrazen´ı je v podstatˇe odosobnˇen´e – jeho ukolem je nav´azat sexu´aln´ı uspokojen´ı na neosobn´ı n´ahraˇzku a tak je prodat“. Ve stˇredu pozornosti je pohlavn´ı styk a pohlavn´ı ” ˚ org´any, to vˇse odpoutan´e od jak´ehokoliv osobn´ıho vztahu. Pornografick´e tedy jinymi slovy zpusobuje posun po´ ˚ od lidsk´e osoby, objektu l´asky a touhy, k lidsk´emu zv´ırˇ eti, objektu, kterym ˚ ze byt zornosti – posun smˇerem dolu, ´ muˇ ´ kdokoliv. Stejnˇe jako v pˇr´ıpadu uct´ıv´an´ı model je tento posun z´arovenˇ znesvˇecen´ım. Soustˇredˇen´ım na nespr´avn´e vˇeci ˇ poskvrnujeme a bagatelizujeme ty spr´avn´e. V pornografii je touha odpout´ana od l´asky a naopak spout´ana nˇemou maˇsin´eri´ı sexu. A to je pr´avˇe tak znesvˇecen´ım erotick´e l´asky, jako je tanec kolem zlat´eho telete znesvˇecen´ım uct´ıv´an´ı Boha. • 89 ˚ zeme velmi snadno spl´est s pocitem skuteˇcnym, Sentiment´aln´ı pocit si muˇ protoˇze alesponˇ na prvn´ı pohled se oba ´ up´ınaj´ı k t´emuˇz pˇredmˇetu. Sentiment´aln´ı l´aska k Judy i prav´a l´aska k Judy jsou adresov´any Judy a zahrnuj´ı nˇezˇ n´e city, jichˇz je d´ıvka pˇredmˇetem. Tato povrchn´ı podobnost vˇsak k sobˇe skryv´ ´ a velmi z´asadn´ı rozd´ıl. Pravym ´ stˇredem ˚ zit´e, ke komu se jeho cit up´ın´a, z´ajmu m´e sentiment´aln´ı l´asky nen´ı Judy, ale j´a. Pro sentiment´aln´ıho cˇ lovˇeka nen´ı duleˇ ale kdo jej proˇz´ıv´a. Prav´a l´aska m´a z´ajem o druh´eho: tˇesˇ´ı se z jeho radosti a rmout´ı se nad jeho tr´apen´ım. Neprav´a l´aska sentiment´aln´ıho cˇ lovˇeka se zaj´ım´a jen o sebe a radost a tr´apen´ı sv´eho objektu vyuˇz´ıv´a jako z´aminek, aby mohla hr´at roli, ve kter´e se j´ı nejv´ıce l´ıb´ı. Zd´anlivˇe se tr´ap´ı nad bolest´ı druh´eho, ale ve skuteˇcnosti se nermout´ı ani dost m´alo. Sentiment´aln´ı lid´e tajnˇe v´ıtaj´ı smutek, ktery´ spouˇst´ı jejich slzy. Jde vˇsak jen o dalˇs´ı z´aminku, aby mohli uˇcinit sˇ lechetn´e gesto, a pak pˇrem´ıtat o tom, jak dobr´e maj´ı srdce.
˚ Roger Scruton: Pruvodce inteligentn´ıho cˇ lovˇeka po modern´ı kultuˇre
6
• 92 Sd´ılen´a kultura ustavuje naˇse touhy a z´amˇery v r´amci pevn´eho kontextu, a t´ım n´as pozved´a. Dod´av´a duchovnu na ˚ na upˇr´ımnosti – t´ım, zˇ e n´am poskytuje slova, gesta, ritu´aly a n´azory, kter´e cˇ in´ı naˇse jedn´an´ı uvˇerˇ itelnosti a z´avazkum mor´aln´ım. • 95 Whitehead • (. . .) z´apadn´ı filosofie jen pozn´amkami k Platonovi. • 100 (. . .) mytus nen´ı pouh´a pˇredstava a zˇ e naˇse setk´an´ı s n´ım nen´ı nikdy jen pouh´a hra. Mytus n´am pˇredkl´ad´a alegoricky ´ ´ zpodobenou pravdu o naˇs´ı situaci, je to vˇsak pravda zahalen´a tajemstv´ım. Prostˇrednictv´ım mytu ´ pozn´av´ame vˇec, o niˇz usilujeme, i s´ıly, kter´e n´am br´an´ı v jejich dosaˇzen´ı. Tyto vˇeci pak nepoj´ım´ame teoreticky, nybrˇ ´ z je proˇz´ıv´ame skrze svou pˇredstavivost a soucit (. . .). • 100 Mytus t´ımto opakovanym ud´alost´ı formuje naˇse emoce a vyzyv´ ´ ´ pˇrehr´av´an´ım zlomovych ´ ´ a n´as, abychom zˇ ili pro ˚ slibuje pozdvihnout. To je podstata sv´atosti olt´arˇ n´ı, a pr´avˇe proto mus´ı byt tento vyˇssˇ´ı stav, do nˇejˇz n´as Buh ´ pod´av´an´ı sv´atost´ı olt´arˇ n´ı neust´ale opakov´ano. Mus´ıme znovu a znovu opakovat pˇrechod ze stavu hˇr´ıchu do stavu vykoupen´ı, abychom v sobˇe obnovili naˇsi touhu po nˇem. Sv´atost olt´arˇ n´ı n´am d´av´a opakovanˇe zv´ıtˇezit nad zlem, nad smrt´ı a vˇs´ım ostatn´ı, co n´as stahuje do rˇ´ısˇ e zv´ırˇ at, a tak obnovuje naˇsi v´ıru v n´as coby tvory, jejichˇz osudem je jin´a, vyˇssˇ´ı rˇ´ısˇ e. • 107 (. . .) uvˇedomˇely´ pokus o zaˇclenˇen´ı se do tradice – dokonce i s´am pojem tradice – je modern´ım fenom´enem. Umˇelci, kteˇr´ı tvoˇr´ı v r´amci tradice, si toho nejsou t´emˇerˇ vˇedomi. Tvoˇr´ı instinktivnˇe a pozdˇejˇs´ı generace mus´ı jejich umˇen´ı svym dˇel minulosti (. . .) by bylo v jinych dob´ach naprosto ´ znalectv´ım poznat. (. . .) nutkav´e citov´an´ı umˇeleckych ´ ´ ˚ nedostatku informac´ı, ale zejm´ena proto, zˇ e jen pro modernistu to muˇ ˚ ze m´ıt nˇejaky´ nepˇredstaviteln´e – nejen kvuli ˚ vyznam. Jenom modernista rˇ eˇs´ı probl´em, jak zustat pravdivym ´ ´ ve vztahu k umˇeleck´emu d´ılu, kter´e mus´ı byt ´ pˇretvo˚ rˇ eno, aby mohlo vubec existuje. Jenom modernistovi dˇel´a starosti, kam s´am sebe a sv´e umˇen´ı v dˇejin´ach um´ıst´ı. Modernismus je ve sv´e podstatˇe pohledem zvenˇc´ı. • 107 ˚ zitˇejˇs´ı ukol ´ ˇ Nejduleˇ modernismu nach´az´ıme opˇet u jiˇz zminovan´ eho Baudelaira: pokus o oˇziven´ı ducha t´ım, zˇ e ho ´ ˚ budeme ur´azˇ et. Upadek do smyslnosti, opiem zpusoben´ a mal´atnost, otevˇren´a r´ana sexu a alkoholov´eho opojen´ı, kter´a ˇ zoufalstv´ı cˇ lovˇeka z´arovenˇ zahaluje i umocnuje – to vˇse popisuje n´adhernym ´ jazykem, jako by sˇ lo o druhy mor´aln´ıho ´ utrpen´ı, muka ducha, kter´e jeho degradac´ı paradoxnˇe dokazuj´ı, zˇ e duch patˇr´ı nˇekam uplnˇ e jinam. • 110 Eliot ˚ • (. . .) sentimentalita zpusobuje, zˇ e nejen p´ısˇ eme v kliˇse´ , ale zˇ e v nich i c´ıt´ıme, abychom se tak vyhnuli nepˇr´ıjemn´e pravdˇe o naˇsich zˇ ivotech. • 111 Lˇzi n´aboˇzensk´e v´ıry odhaluj´ı pravdy, na kterych ´ z´aleˇz´ı. • 114 ´ (. . .) [Toto je] jedna z nejupornˇ ejˇs´ıch mravn´ıch pochybnost´ı, kter´e dnes pron´asleduj´ı uˇcitele humanitnych ´ pˇredmˇetu˚ (. . .)[:] M´ame se pokouˇset pˇred´avat naˇsi kulturu mladym, kdyˇz v´ıme, zˇ e je to moˇzn´e jen tehdy, zˇ a´ d´ame-li po nich ´ ´ ı, kter´e se jim muˇ ˚ ze zd´at zbyteˇcn´e? Nebo je m´ame zanechat jejich osudu a dovolit, aby kultura, kter´a n´as vlastn´ı usil´ formovala a kter´a je zdrojem naˇseho trval´eho pojmu hodnoty, vymˇrela? • 115 ´ celem modernismu bylo uˇcinit vysokou kulturu obt´ızˇ nou, obehnat kr´asu hradbami erudovanosti. Tento Prvn´ım uˇ ˚ cˇ in mˇel dva skryt´e duvody: ochr´anit umˇen´ı pˇred popul´arn´ı z´abavou a vytvoˇrit novou z´abranu, novou pˇrek´azˇ ku v procesu z´ısk´av´an´ı cˇ lenstv´ı a novy´ obˇrad pˇrechodu do dospˇel´e a osvˇetlen´e sf´ery. Ti, kter´e modernismus vylouˇcil, ho povaˇzovali za zradu na minulosti. Tonalita a melodiˇcnost v hudbˇe, obraz cˇ lovˇeka v mal´ırˇ stv´ı, pˇr´ıjemn´a vyv´azˇ enost metra a verˇse, dokonce i prost´e uspokojen´ı z dobˇre vypr´avˇen´eho pˇr´ıbˇehu – vˇsechny tyto momenty, v nichˇz umˇen´ı otevˇrelo svou n´aruˇc norm´aln´ımu lidstv´ı, byly najednou odm´ıt´any jako faleˇsn´e objet´ı. Modernist´e byli toho n´azoru, zˇ e zrady na minulosti se nedopustil modernismus, nybrˇ ´ z popul´arn´ı kultura. Popul´arn´ı hudba zkazila a zbanalizovala
˚ Roger Scruton: Pruvodce inteligentn´ıho cˇ lovˇeka po modern´ı kultuˇre
7
ton´aln´ı harmonie, fotografie trumfla figur´aln´ı mal´ırˇ stv´ı, verˇse a metrum se staly staroˇzitnost´ı, vhodnou tak na pˇra´ n´ıcˇ ka ˚ a pˇr´ıbˇehy se vypr´avˇely aˇz pˇr´ıliˇs cˇ asto. Vˇsechno tam venku, ve svˇetˇe naivn´ıch a nepˇremyˇ k V´anocum, ´ slej´ıc´ıch lid´ı, bylo ´ kyˇ na umˇeleckou tradici, byl pokusem o jej´ı z´achranu. Tyto pˇrekvapiv´e myˇslenky ´ covit´e. Modernismus nebyl utokem ¨ vyslovil Eliot a Schonberg a jejich vymluvnost promˇenila celou evropskou kulturu. ´ • 116 ˇ ıc´ı v´asˇ nˇe, avˇsak bez toho, zˇ e bychom ji skuteˇcnˇe Sentiment´alnost´ı m´ın´ım touhu po sl´avˇe hrdinsk´e nebo jinak promˇenuj´ museli proˇz´ıt. • 116 Kyˇ ´ c je (. . .) n´aboˇzenskym ´ fenom´enem, pokusem o zamaskov´an´ı ztr´aty v´ıry t´ım, zˇ e se svˇet zapln´ı napodobeninami emoc´ı, mravnosti a estetickych ´ hodnot. • 117 Dlouho uˇz panuje pˇresvˇedˇcen´ı, zˇ e pokud m´a byt vysok´eho umˇen´ı autenticky, ´ vytvor ´ ´ mus´ı pro bˇezˇ nou veˇrejnost pˇredstavovat jakousi vyzvu“. Umˇen´ı mus´ı pohorˇsovat, vystupovat z budoucnosti a byt ´ ´ plnˇe vyzbrojeno pro boj ” proti burˇzo´azn´ı z´alibˇe v kyˇ je pak jen to, zˇ e se i z pohorˇsov´an´ı stane kliˇse´ . A kdyˇz je veˇrejnost uˇz ´ ci a kliˇse´ . Vysledkem ´ ˚ ci vˇsemu pˇrekvapiv´emu, zˇ e jen mrtvy´ zˇ ralok ve formaldehydu muˇ ˚ ze vzbudit kr´atkou vlnu rozhoˇrcˇ en´ı, tak imunn´ı vuˇ pak mus´ı umˇelec vytv´arˇ et mrtv´e zˇ raloky ve formaldehydu – jen tak je jeho vytvor autenticky. ´ ´ • 117 Velc´ı modernist´e byli vˇsestrann´ı, nepˇredpojat´ı a velmi dobˇre si uvˇedomovali, zˇ e je tˇreba vystavˇet mosty pro veˇrejnost, jej´ızˇ oˇcek´av´an´ı naruˇsovali. Ti, kterym ´ sˇ lo o tradiˇcn´ı vysokou kulturu, je (tj. Eliota, Picassa, Moora, Stavinsk´eho a dalˇs´ı) ´ cinnou nakonec upˇr´ımnˇe milovali. Zpoˇca´ tku to vˇsak umˇelci veˇrejnosti ztˇezˇ ovali, a to zcela z´amˇernˇe, aby vytvoˇrili uˇ hradbu mezi vyˇ ´ sinami umˇen´ı a baˇzinou popul´arn´ıho sentimentu. Pr´avˇe proto, zˇ e to vˇsem ztˇezˇ ovali, vytvoˇrilo se kolem ˚ kteˇr´ı mohli pˇr´ıchoz´ım poskytnout iniciaci do modernismodernistu˚ spoleˇcenstv´ı kritiku˚ a umˇeleckych manaˇzeru, ´ tick´eho kultu. Umˇeleˇct´ı manaˇzeˇri zaˇcali prohlaˇsovat nesrozumiteln´e a pohorˇsuj´ıc´ı za bˇezˇ n´e, aby veˇrejnost n´ahodou nezaˇcala jejich sluˇzby povaˇzovat za zbyteˇcn´e. • 119 [Modern´ı] umˇelci abstrahovali z figur´aln´ı podoby jej´ı vizu´aln´ı podstatu a skrze ni zjevovali skrytou harmonii vˇec´ı, zˇ ij´ıc´ıch v naˇsem prostoru. • 119 Postmodern´ı abstrakce je ve skuteˇcnosti konstrukc´ı, v n´ızˇ jsou abstraktn´ı prvky spojov´any ab initio a bez odkazu˚ na ˚ pˇrirozen´e formy a vjemy, kter´e jim puvodnˇ e mohly udˇelovat smysl. Tvary, tahy a barvy se pro takov´eho umˇelce nikdy ´ celem nen´ı zachytit a vytvoˇrit trvalu strukturu vjemu, ˚ nybrˇ nemusely koupat ve svˇetle skuteˇcnosti. Jejich uˇ ´ z oslavit svrchovanou roli umˇelce, ktery´ s nimi pohybuje a poˇra´ d´a je jako d´ıtˇe, hraj´ıc´ı si s barevnymi kostkami. Konstruov´an´ı je ´ trik, ktery´ t´ım, zˇ e dˇel´a z umˇelce stvoˇritele jeho vlastn´ıho svˇeta, ruˇs´ı jakykoliv vnˇejˇs´ı soud, jak´ekoliv srovn´an´ı s vˇecmi ´ ´ zen´ı ve skuteˇcnosti. Svˇet konstruktivisty je jen tak velky´ jako duˇse cˇ lovˇeka, ktery´ jej stvoˇril. Vysledkem je n´ahl´e zuˇ ´ ˚ jindy cˇ m´aranic. umˇeleck´eho z´amˇeru a vysl´an´ı postmodern´ıho umˇen´ı na cestu jednou bombastickych u, ´ vytvor ´ • 122 (. . .) primitivn´ı n´arody [byly] naˇsimi mision´arˇ i a dobrodruhy z rˇ ad koloniz´atoru˚ vysvobozov´an´ı z temnot“, aby ” ´ vz´apˇet´ı zemˇreli na neˇstovice nebo tuberkulozu. • 122 V´ıra pozdvihuje lidsk´e srdce, odv´ad´ı ho z trˇziˇstˇe, cˇ in´ı ho posv´atnym Pod vl´adou n´aboˇzenstv´ı ´ a nenahraditelnym. ´ jsou naˇse hlubˇs´ı city posvˇeceny a st´avaj´ı se stavebn´ım materi´alem etick´eho zˇ ivota: zˇ ivota zˇ it´eho ve svˇetle soudu. ˚ ˚ ze byt Kdyˇz vˇsak v´ıra upadne, posv´atn´e je vyd´ano vˇsanc n´ajezdnym srdce muˇ ´ lupiˇcum, ´ ukradeno a d´ano do prodeje. ´ ev ve velkych Kdyˇz se nˇeco takov´eho stane, promˇen´ı se lidsk´e srdce v kyˇ ´ c. Kliˇsovity´ polibek, usmˇ ´ nevinnych ´ oˇc´ıch, sentimentalita v´anoˇcn´ıch pˇra´ n´ı – to vˇsechno propaguje nˇeco, co nelze propagovat, aniˇz by to ve sv´e podstatˇe pˇrestalo existovat. • 127 Umˇelec pˇredst´ır´a, zˇ e se bere v´azˇ nˇe, kritikov´e pˇredst´ıraj´ı, zˇ e jeho vytvor skuteˇcnˇe hodnot´ı, a modernisticky´ establish´ ment pˇredst´ır´a, zˇ e ho propaguje. Na konci vˇs´ı t´e pˇretv´arky se nˇekdo, kdo nepozn´a rozd´ıl mezi reklamou a umˇen´ım, rozhodne, zˇ e si dany´ vytvor koup´ı. Teprve tehdy se uzavˇre posledn´ı cˇ l´anek tohoto rˇ etˇezu pˇredst´ır´an´ı a skuteˇcn´a hod´ nota postmodernistick´eho umˇen´ı vyjde najevo – konkr´etnˇe jeho hodnota v obchodn´ı vymˇ ´ enˇe.
˚ Roger Scruton: Pruvodce inteligentn´ıho cˇ lovˇeka po modern´ı kultuˇre
8
• 128 Modernist´e se snaˇzili zachr´anit vysok´e umˇen´ı z moˇre faleˇsn´eho citu; novych obehnali a vyznaˇcili ´ hradeb, kterymi ´ ˚ a modernismus t´ım byl pˇripraven o svuj ˚ vyznam vyˇssˇ´ı zˇ ivot, se vˇsak zmocnilo knˇezˇ stvo umˇeleckych manaˇzeru, ´ ´ a promˇenˇen v rutinu. Umˇelci se pˇrestali br´anit kyˇ d´ılech preventivnˇe vyuˇz´ıvat. ´ ci a m´ısto toho jej zaˇcali ve svych ´ Vysledek bychom mohli nazvat kulturn´ı preventivnost´ı“, kter´a vˇsak nen´ı novou formou umˇen´ı, nybrˇ ´ ´ z vyumˇelkova” nym ´ pˇredst´ıran´ım umˇen´ı, ocenˇen´ı a kritiky. • 135 Souˇcasn´e popul´arn´ı p´ısnˇe jsou peˇclivˇe sestavov´any a sestrojov´any, aby z nich byl jednoznaˇcnˇe patrny´ rukopis dan´e ˇ skupiny. Jejich autoˇri dˇelaj´ı vˇsechno pro to, aby nebyly od skupiny oddˇeliteln´e. Zpˇev´ak neztv´arˇ nuje melodii, ale s´am ˚ ˇ sebe, zduraz nuje svou osobitou barvu hlasu, pocity a gesta. To cˇ a´ steˇcnˇe vysvˇetluje souˇcasnou melodickou chudost. Melodie je potlaˇcena nebo omezena na otˇrepan´e fr´aze, kter´e je moˇzn´e uˇz´ıvat znovu a znovu v jak´emkoliv kontextu; zpˇev´ak tak pˇritahuje pozornost k jednomu charakteristick´emu znaku p´ısnˇe, a sice k sobˇe sam´emu. Skˇrehot´an´ı ˚ ze odpustit, se st´avaj´ı hlavn´ım rysem melodie. Zpˇev´ak se tak vystavuje pˇresnˇe a hek´an´ı, kter´e si pˇri pˇrednesu nemuˇ ˇ na m´ısto, kde by mˇela st´at hudba. (Pˇripomenme si zde tradici pˇrednesu v´azˇ n´e hudby, ve kter´e je zpˇev´ak sluˇzobn´ıkem hudby a schov´av´a se za noty, kter´e vytv´arˇ´ı.) • 137 Dobˇre napsan´a hudba (. . .) zˇ ije vlastn´ım zˇ ivotem a je vˇzdy zaj´ımavejˇs´ı neˇz osoba, kter´a ji reprodukuje. • 138 Velc´ı antropologov´e se zabyvali pˇrirozenymi spoleˇcenstv´ımi, sv´azanymi pˇr´ıbuzenskymi vztahy a udrˇzovanymi po´ ´ ´ ´ ´ ˚ jeˇz byly zasvˇeceny ideji kmene. V tˇechto spoleˇcenstv´ıch byli mrtv´ı a nenarozen´ı pˇr´ıtomni mezi moc´ı myt ´ u˚ a ritu´alu, ´ celem bylo pˇred´avat a posizˇ ij´ıc´ımi. Ritu´aly, obˇrady, boˇzstva a pˇr´ıbˇehy byly soukromym ´ vlastnictv´ım kmene a jejich uˇ lovat pocit vz´ajemn´e soun´aleˇzitosti. Zrozen´ı, svatba a smrt byly kolektivn´ım, nikoliv pouze individu´aln´ımi proˇzitkem a kl´ıcˇ ovy´ proces zkulturnˇen´ı – promˇeny ze surov´eho lidsk´eho materi´alu v zodpovˇedn´eho dospˇel´eho cˇ lena dan´eho ´ spoleˇcenstv´ı – byl prov´azen obˇrady pˇrechodu, obt´ızˇ nymi ukoly a zkouˇskami, v nichˇz adolescent odhodil svou dˇetin´ ´ skou tvrdohlavost a vzal na sebe ukol spoleˇcensk´e reprodukce. ¨ V samotn´em spoleˇcenstv´ı antropologu˚ (pˇredevˇs´ım takovych, jako byli Frazer, van Gennep a L´evy-Bruhl) existoval ´ ˚ ritu´alu˚ a obˇradu, ˚ ktery´ ustavoval ch´ap´an´ı boˇzsk´eho puvodu ˚ jisty´ sd´ıleny´ fond myt spoleˇcnosti a jej´ıho vyhradn´ ıho ´ u, ´ pr´ava na obˇet’, srovnateln´e s ch´ap´an´ım primitivn´ıho kmene. Adolescenti byli pouˇcov´an´ı o n´aboˇzenstv´ı svych ´ pˇredku˚ ´ e k jeho obˇradum. ˚ a vedeni k uctˇ Z´asadn´ı lidsk´e zkuˇsenosti jako zrozen´ı, manˇzelstv´ı a smrt byly st´ale kolektivn´ımi zkuˇsenostmi, v nichˇz jednotlivci pˇrech´azeli z jednoho typu cˇ lenstv´ı do dalˇs´ıho. Erotick´e city byly povaˇzov´any za pˇr´ıpravu na manˇzelstv´ı. Byly n´aleˇzit´e promˇenˇeny – to znamen´a, zˇ e nebyly jen idealizov´any; byly z´arovenˇ tˇezˇ kou ˚ Manˇzelstv´ı bylo (jak uˇz oded´avna) z´akladn´ım prostˇredkem k sˇ´ırˇ en´ı mravn´ıho zkouˇskou, svazov´any rˇ adou z´akazu. vˇedom´ı a zavazuj´ıc´ıch spoleˇcenskych ´ zvyklost´ı. Vˇsechny spoleˇcensk´e instituce hr´aly svou roli a vˇsechny mˇely sv´e iniciaˇcn´ı obˇrady. Pˇrechod z vˇeku adolescenta do dospˇelosti byl prov´azen sloˇzitymi pˇrij´ımac´ımi obˇrady, kter´e jedince ´ d´ale utvrzovaly ve v´ırˇ e, zˇ e vˇsechna obdob´ı, pˇredch´azej´ıc´ı dospˇel´emu vˇeku, jsou pouhou pˇr´ıpravou na nˇej. (. . .) • 141 (. . .) Fanouˇsek je v jist´em ohledu cˇ lenem skupiny, stejnˇe jako je pˇr´ıznivec fotbalov´eho druˇzstva cˇ lenem tymu, je s n´ım ´ spjat mystickym ´ potem soun´aleˇzitosti. Tˇesnˇe pod povrchem se ale skryvaj´ ´ ı d´avn´e kmenov´e zvyklosti, kter´e jen cˇ ekaj´ı, aˇz je nˇekdo nebo nˇeco probud´ı k zˇ ivotu, a cˇ as od cˇ asu se jako hold bohu v´alky proderou aˇz na svˇetlo. Fotbalov´ı chulig´ani ve skuteˇcnosti nejsou ˚ takov´ı nepˇrizpusobiv´ ı zlosyni, jak je l´ıcˇ ´ı tisk. Naopak, pr´avˇe oni v sobˇe skryvaj´ ´ ı lidstv´ı v jeho nejplnˇs´ı podobˇe, nebot’ se snaˇz´ı zˇ ivouc´ı zkuˇsenost, kter´a jim byla nab´ıdnuta, promˇenit v pˇrirozen´e vyj´adˇren´ı kmenovych ´ pr´av. • 143 Dneˇsn´ı kultura ukazuje ml´ad´ı coby c´ıl a naplnˇen´ı lidsk´eho zˇ ivota, ne jako pˇrechodn´e obdob´ı, jeˇz mus´ı byt ´ jako pˇrek´azˇ ej´ıc´ı odvrˇzeno, jakmile jedince povolaj´ı z´avazky dospˇelosti. Propaguje zkuˇsenosti, jichˇz je moˇzn´e dos´ahnout bez pˇrijet´ı bˇremen zodpovˇednosti, vychovy dˇet´ı a manˇzelstv´ı. ´ • 146 Vˇetˇsina graffiti m´a podobu p´ısmen, pˇrevzatych ´ z jednoznaˇcnˇe neliter´arn´ıho zdroje – z komiksov´eho prouˇzku v novin´ach. To ale nen´ı vˇsechno: velk´a vˇetˇsina z nich nepˇredstavuje skuteˇcn´a slova, a dokonce ani skuteˇcn´a p´ısmena. Graffiti jsou jistym ´ druhem pomsty na psan´em slovˇe, jsou vyj´adˇren´ım postoje, ktery´ si pl´ızˇ ivˇe n´arokuje tentyˇ ´ z veˇrejny´ prostor, v nˇemˇz psan´e slovo velmi dlouho vl´adlo svrchovanou moc´ı, v nˇemˇz vˇsak d´ıky televizi a reklam´am tuto svr˚ odpor, veˇrejnˇe vyhl´asit, chovanost ztratilo. Graffiti je z´amˇernˇe neumˇel´e a neumˇeleck´e a chce tak otevˇrenˇe vyj´adˇrit svuj
˚ Roger Scruton: Pruvodce inteligentn´ıho cˇ lovˇeka po modern´ı kultuˇre
9
zˇ e vˇedomosti, pˇrechov´avan´e v p´ısemnostech, jsou dnes zbyteˇcn´e. Zde je tˇreba si uvˇedomit, zˇ e psan´e slovo je nej˚ ˚ jasnˇejˇs´ım dukazem schopnost´ı dospˇelosti, je prvn´ı pˇrek´azˇ kou, kterou stav´ıme pˇred d´ıtˇe, je prapuvodn´ ım zdrojem ˇ ana a vyuˇz´ıv´ana, ne vˇsak pomoc´ı n´asil´ı cˇ i moci dospˇelych ´ i tajemstv´ım moci, jeˇz je v rukou dospˇelych ´ zviditelnov´ ˚ Graffiti jsou kouzla, vyˇrcˇ en´a nad psanym n´atlaku, ale vyhradnˇ e prostˇrednictv´ım znaku. ´ ´ slovem, jeˇz maj´ı potlaˇcit jeho moc a uvolnit prostor, ktery´ kdysi obyvalo. ´ • 150 Potˇreba nˇekam n´aleˇzet, byt ´ souˇca´ st´ı skupiny, byt ´ uvnitˇr a byt ´ chr´anˇen nen´ı o nic slabˇs´ı neˇz dˇr´ıve, nebot’ je to vlastn´ı ´ cinnˇe zniˇcila moˇznost vytvoˇren´ı sd´ılen´e naˇsemu zˇ ivoˇciˇsn´emu druhu. Obrovitost a mobilita modern´ıch spoleˇcnost´ı uˇ kultury a organizovan´a zapomnˇetlivost nalept´av´a i vysokou kulturu. Spont´ann´ı reakc´ı na tuto situaci je pak popul´arn´ı kultura – chce poskytovat tolerantn´ı formu spoleˇcensk´e soudrˇznosti bez n´aroˇcnych ´ obˇradu˚ pˇrechodu, jeˇz pˇrin´asˇ ej´ı mravn´ı a emocion´aln´ı uvˇedomˇen´ı. • 153 ˚ (. . .) rusk[´a] pravoslavn[´a] c´ırk[ev] (. . .) muˇzum, kteˇr´ı mali (. . .) tendence [oznaˇcovat samych ´ sebe za pˇr´ısluˇsn´ıky inˇ teligence], umoˇznovala odej´ıt ze spoleˇcnosti. Tito muˇzi se obraceli z´ady ke kaˇzdodenn´ımu zˇ ivotu, st´avali se knˇezi ˚ Kaˇzd´a spoleˇcnost m´a zapotˇreb´ı cˇ i mnichy s vyˇssˇ´ım spoleˇcenskym ´ statutem a s autoritou, kterou jim udˇeloval Buh. takovychto lid´ı – obvykle muˇzu˚ – kteˇr´ı vymˇen´ı bˇremeno reprodukce za vzneˇsenost duchovn´ıho veden´ı. Jedn´ım ´ ˚ zitych ´ ´ z duleˇ u˚ knˇezˇ stv´ı je vˇst´ıpit jim discipl´ınu, pro jejich ukol zcela nezbytnou, a postarat se o to, aby ti, kdo ´ ukol ˚ se pro tento zpusob zˇ ivota rozhodli, pˇrisp´ıvali k upevnˇen´ı stability spoleˇcnosti, a ne k jej´ımu podryv´ ´ an´ı. Rusk´a orto´ doxn´ı c´ırkev m´a celou rˇ adu unikov ych ´ cest a tˇem, kdo se k n´ı daj´ı, zajiˇst’uje za jejich loaj´alnost celou rˇ adu poct a vysad. ´ Kdyˇz vˇsak odejde v´ıra, nejsou ani vˇsechna privilegia svˇeta k niˇcemu. A tehdy se ze sn´ılka st´av´a velmi nebezpeˇcn´a ˚ ze zaˇclenit a nem´a ani zˇ a´ dny´ jiny´ svˇet, ktery´ by jej pˇrimˇel sm´ırˇ it se s nedokoosoba. Do spoleˇcnosti uˇz se nemuˇ ˚ ci spoleˇcnosti. Svˇet, ktery´ pˇrikl´ad´a nalostmi tohoto svˇeta, a tak si hyˇ ´ ck´a nezhojitelnou r´anu, j´ızˇ je zatvrzely´ odpor vuˇ vˇetˇs´ı v´ahu hmotn´emu majetku neˇz duchovn´ımu vlastnictv´ı, neuzn´av´a jeho boˇzsk´e pr´avo odhalovat zlo“. Sn´ılek se ” ˇ zat´ım ztotoˇznuje s chudymi, utlaˇcovanymi a bˇednymi, s lidmi zˇ ij´ıc´ımi na dnˇe spoleˇcnosti, s lidmi, kteˇr´ı jsou zˇ ivouc´ım ´ ´ ´ ˚ dukazem jej´ı nespravedlnosti. Se zuˇrivost´ı zhrzen´eho milence se obr´at´ı proti n´aboˇzenstv´ı a odm´ıtne uznat kladn´e str´anky jak´ehokoliv pozemsk´eho kompromisu. Tak vznik´a duˇsevn´ı rozpoloˇzen´ı exaltovan´eho nihilisty, jak je dokonale popsali Turgenˇev a Conrad a jehoˇz ztˇelesnˇen´ım jsou doslova vˇsechny osobnosti, kter´e vyvolaly bolˇsevicky´ pˇrevrat. • 161 Eliot: After Strange Gods (vol’ny´ cit´at) • (. . .) kac´ırˇ em [je] ten, kdo se zmocn´ı pravdy a promˇen´ı ji v nejvyˇssˇ´ı pravdu: takovy´ cˇ lovˇek na pravdu tolik tlaˇc´ı, aˇz se promˇen´ı v leˇz. • 164 Rouhaˇc nen´ı ten, kdo nevˇerˇ´ı v Boha, ale ten, kdo se zlob´ı s´am na sebe, zˇ e vˇerˇ´ı aˇz moc – ten, kdo se snaˇz´ı Boha zbavit a ve sv´e bezmoci pak kˇriˇc´ı a vrˇc´ı. • 179 ˚ Zakladatel n´aboˇzenstv´ı nesm´ı nikdy hovoˇrit zcela pruhlednˇ e a jednoznaˇcnˇe; stejnˇe jako Jeˇz´ısˇ nebo Mohamed mus´ı ˚ Slovo boˇz´ı se mus´ı st´avat jasnym pron´est rˇ adu protikladnych u. ´ vyrok ´ ´ aˇz pˇri pohledu nazpˇet, kde je utv´arˇ eno potˇrebami ˚ a poˇzadavky konkr´etn´ıho spoleˇcenstv´ı, jehoˇz horliv´a oddanost bude dukazem boˇz´ıho souhlasu. • 191 Dneˇsn´ı cˇ lovˇek m´a o svˇetˇe hojnost vˇedeckych mu ´ poznatku˚ a dok´azal ho svou technikou opanovat. Jenomˇze vyznam ´ ˚ av´a skryty. zust´ ´ Zn´ame fakta, v´ıme, jak´e prostˇredky pouˇz´ıt, ale nezn´ame c´ıl. Mym ´ c´ılem v t´eto knize bylo na tuto podivnou nevˇedomost upozornit; nen´ı to nevˇedomost zˇ e ani nevˇedomost jak, ale nevˇedomost co. Dneˇsn´ı cˇ lovˇek uˇz ˚ ci nˇemu. Kultura pak poskytuje nev´ı, co m´a dˇelat nebo co c´ıtit, nesmyslnost naˇseho svˇeta jen zrcadl´ı naˇsi otupˇelost vuˇ to, co zde chyb´ı – vˇedˇen´ı, co m´ame c´ıtit, kter´e pˇrich´az´ı s pˇripomenut´ım naˇseho prav´eho spoleˇcenstv´ı. Toto spoleˇcenstv´ı ´ moˇzn´a fyzicky zmizelo, ale v lidsk´e pˇredstavivosti zˇ ije d´al. A pr´avˇe to je ukol vysok´e kultury: ne nakydat na zˇ ivot ” ˚ ne zduraz ˚ ˇ hnuj“, novat jeho nesmyslnost, ale za pomoc´ı pˇredstavivosti oˇzivit d´avnou zkuˇsenost domova.
Stano Krajˇci, 1. – 5. 9. 2004
typeset by LATEX