Listopad 2009
Aktualizováno Pondělí, 30 Listopad 2009 14:00
Richard Weiner
narozen 6.11.1884
125. výročí narození
spisovatel, básník, publicista, novinář, překladatel, chemik. Používal psedudonym Jan Bol. Po získání titulu inženýra chemie v Praze 1906 pokračoval ve studiu v zahraničí.Po vojenské službě 1907-1908 byl zaměstnán v lihovaru v Pardubicích, pak v laboratoři a továrně v Bavorsku. Od r. 1912 se věnoval literatuře a působil jeko pařížský dopisovatel českých novin /Samostatnost, Lidové noviny/. R.1914 byl mobilizován a poslán na srbskou frontu. Po nervovém zhroucení byl z vojenské služby uvolněn /1915/. Od r. 1918 až do své smrti působil v Lidových novinách, od r. 1919 jako pařížský dopisovatel. První příspěvky uveřejňoval v Píseckých listech. Užíval též šifry rd. Překládal z francouzštiny - J.Romains.Je jedním z nejsložitějších českých básníků.Počátky jeho tvorby jsou ve znamení optimistmu. Předěl v jeho díle znamenala válka. Weiner pak analyzuje osamocení a rozpolcenost lidí vykolejených z normálního žití, nedůvěřuje rozumu, odhaluje význam podvědomí a iracionality.Bezmocnost člověka formovat vlastní osud je zapsána s velkou přesností /Škleb/. Poslední období tvorby je ohraničeno léty 1927-1931. Dřívější pocit paradoxnosti a relativity bytí je v Mezopotámii vystřídán představou absolutna. V díle Hra doopravdy směřuje k závěru, že člověk je odpovědný za svůj život. Jeho dílo Lítice byla první česká próza o 1.sv. válce. Lásku rodnému městu vyznal básní Doma ve sbírce Rozcestí.Zemřel 3.1.1937 v Praze. Pohřben byl na židovském hřbitově v Písku, ostatky byly r. 1987 přeneseny na Lesní hřbitov.
1/6
Listopad 2009
Aktualizováno Pondělí, 30 Listopad 2009 14:00
Prameny: Kotalík, Josef: Písek a Písecko v literatuře.Písek, O.l.knih.1996.S.33-34. Slovník českých spisovatelů.Praha, ČSAV 1964.S.569-570. Dějiny české literatury.4.díl.Praha, Viktoria Publishing 1995.S.206-207, 230-231, 390-391, 395-396. Weiner, Richard: Sluncem svržený sok.Praha, Čs.spis.1989. Informace MěNV Písek.1987.č.12.S.15-18.
František Karel Miltner
zemřel 12.11.1874
135. výročí úmrtí
krajský hejtman, úředník, vrchnostenský úředník, numismatika, archeolog. Narodil se 21.1.1797 ve Slaném v Soukenické ulici, v domě č. 44, dnes 53. Jeho otec Karel Miltner byl slánský měšťan a výběrčí daní. Matka se jmenovala Rosálie a pocházela ze Žebráka. Měla velký vliv na národní uvědomění Františka Karla Miltnera. Gymnázium studoval ve Slaném, filozofii a práva na pražské univerzitě. Do roku 1849 byl úředníkem vrchnostenských úřadů. Byl např. ředitelem panského úřadu a justiciárem (právníkem) v Horních Beřkovicích, kde se oženil s Barborou, dcerou výběrčího daní Antonína Wollce. Celkem se jim narodilo 9 dětí, 5 dcer a 4 synové. Pak působil jako justiciár v Kolči a Pátku. V r. 1826 se vrátil do Slaného, kde nastoupil místo zastupujícího magistrátního rady města Slaného a zastupujícího justiciára smečenského panství. Současně vykonával externě funkci právníka kolečského panství, hřebečského a lidického statku. V r. 1829 se přestěhoval s rodinou do Smečna, kde působil jako justiciár a po roce jako vrchní právní i horní správce na smečenském
2/6
Listopad 2009
Aktualizováno Pondělí, 30 Listopad 2009 14:00
a slánském Clam-Martinickém panství (1829 - 1849). V letech 1830 - 1840 uspořádal smečenský archiv. Pak vstoupil do státní služby (1849) jako ředitel vyvazovací komise v Dobříši, poté se stal podkrajským (okresním hejtmanem) na Smíchově a po obnovení krajského úřadu v Písku (roku 1855) krajským hejtmanem. V Písku byl radostně uvítán. Jednak proto, že se Písek stal opět krajským městem, jednak proto, že byl přímým nástupcem bývalého krajského hejtmana J. Schrenka, který byl ve městě velmi oblíben. Datum Miltnerova odchodu rok 1862 - je zároveň rokem zániku Píseckého kraje při změnách správní soustavy. Do dějin města Písku se Miltner zapsal jako osobnost spojující práci úředníka s historickou vědou. Horlivě se staral o to, aby městu i celému kraji prospíval. Na svých cestách po kraji se zajímal o hmotné památky, prohlížel archivy a městské spisy, radil měšťanům, aby zachovali staré knihy a spisy potomkům. Snažil se pomáhat ostatním badatelům. Když profesor Pažout zkoumal okolí Písku z geologického hlediska, půjčoval mu knihy z vlastní knihovny, stejně jako vycházel vstříc profesoru Zikmundovi, který sepisoval na Miltnerovu žádost spis o píseckém školství. V době Miltnerova úřadování došlo v Písku k několika významným událostem, které přispěly k rozvoji města ( vznik záložny, české reálky apod. ). Už v době svých studií se začal zajímat o numismatiku, historii a archeologii. Sbíral mince, staré zbraně, knihy i listiny. Podporoval Muzeum Českého království, kde jako asistent pracoval jeho syn Jindřich Otakar (později policejní komisař v Krakově). Od r. 1861 byl čestným členem archeologického sboru muzea v Praze. F. K. Miltner se zasloužil o založení numismatického spolku v Praze. Ve své době byl uznávaným znalcem české numismatiky. Aktivně se snažil o zachování kulturních památek. Známá je jeho zásluha o záchranu archeologického nálezu učiněného při rozebírání mohyl poblíž Hradiště u Písku (1858). K nálezu, který popsal v časopise Památky archeologické Miltnerův syn Jan Bohuslav, historik a profesor v Hradci Králové a v Praze, patřila mj. i etruská zobákovitá konvice, uložená dnes v Národním muzeu. Sám F. K. Miltner přispíval do odborných časopisů, např. některé arcehologické články uveřejnil v časopise Hyllos. O svých výzkumech často psal česky. Od studentských let soustřeďoval podklady pro zpracování monografie o Slaném, z nichž později vycházel Josef Lacina, autor Pamětí města Slaného. Zpracoval a vydal Chronologický přehled úředníků panství Smečenského. Už ve Smečně prováděl s Matyášem Kalinou z Jäthensteinu archeologické výzkumy. Díky svému zájmu o českou numismatiku a historii se seznámil s celou řadou českých historiků a vědců - s F. Palackým, V. Hankou, J. Jungmannem V. Krolmusem aj. Byl velkým příznivcem českého muzea, kterému přispěl celou řadou exponátů. Patří mezi spoluzakladatele archeologického sboru muzea. Jako vášnivý bibliofil vlastnil obsáhlou knihovnu, o některých unikátech z jeho sbírky se ve svém díle zmiňuje i J. Jungmann. V Písku patřil k jeho přátelům F. R. Bezděka, profesor gymnázia a konzervátor památkové péče pro Písecký kraj. Jejich přátelství však ukončil spor o Budějovickou bránu, o jejíž zachování za každou cenu se Bezděka snažil. V době svého píseckého pobytu pokračoval Miltner spolu se svým synem Jindřichem Otakarem Miltnerem a Josefem Neumannem v práci na přípravě a vydání díla Beschreibung der bisher bekannten bömischen Privatmünzen und Medaillen, které vycházelo v letech 1851 - 1870 a pojednávalo o českých soukromých mincích a medailích. V úřadu píseckého krajského hejtmana působil F. K. Miltner sedm let. Roku 1862 se odstěhoval na odpočinek do Karlína u Prahy, kde se dále věnoval numismatice a kde ho navštěvoval např. August Sedláček, aby s ním debatoval nad jeho numismatickou sbírkou.
Prameny: Ottův slovník naučný.Sv.17. Praha: J. Otto, 1901, s. 366-367
3/6
Listopad 2009
Aktualizováno Pondělí, 30 Listopad 2009 14:00
Sedláček, August. Dějiny královského krajského města Písku nad Otavou.Sv. 2. Písek: Obec písecká, 1912, s. 231-232 Fröhlich, Jiří. Písecko v zrcadle archeologie. Písek: Prácheňské muzeum, 1997, s. 40-42. ISBN 80-902038-6-8 (ok). Výročí K.F. Miltnera. Zítřek, 1992, č. 2 O.K. Ještě F. K. Miltner jako numismatik. Informace Městského národního výboru v Písku, prosinec 1987, č. 12, s. 12-13 O.K. Písecká léta . K. Miltnera. Informace Městského národního výboru v Písku, leden 1987, č. 1, s. 17-18 Středočeská vědecká knihovna v Kladně. Miltner František Karel. Dostupné na World Wide Tietze, Zdislav. Slánský rodák František Karel Miltner. Kladenský deník, roč. 1, 1997, č. 123, 26. 9. 1997, s. 13 Dobner, Libor. Archeologové Slánska. 1. část. Sběratelé starožitností. Slánské listy, roč. 7, 1999, č. 7, 6. 4. 1999, s. 13.
Antonín Ottomar Zeithammer
zemřel 13.11.1919
90.výročí úmrtí
pedagog, profesor, politik, poslanec, poslanec českého sněmu. Narodil se 5.11. 1832 v Písku. V Praze se věnoval studiu práv a historie. R.1848 se účastnil vlasteneckého hnutí jako člen akademických legií, byl pak sledován policií. R.1855 vykonal
4/6
Listopad 2009
Aktualizováno Pondělí, 30 Listopad 2009 14:00
státní zkoušku pro vyučování dějepisu na gymnáziích. Ve studiu pokračoval na berlínské univerzitě.Působil jako prefekt v Theresianu ve Vídni, pak jako profesor na gymnáziu v Záhřebu a Pešti, od r. 1861 na akademickém gymnasiu v Praze.Působil také v redakci Politik/1863-1871/.R.1863 byl zvolen českým zemským poslancem, ale přeložen do Opavy.Aby mohl působit jako žurnalista a politik vzdal se státní služby.Byl činný v českém veřejném životě spolkovém /výbor pro stavbu Národního divadla, Průmyslová jednota aj./Byl vůdčí osobností české politiky let 1867-1890, představitelem staročeského křídla. 1863-1871, 1878-1895 byl poslancem českého sněmu, 1879-1891 poslancem rakouské říšské rady, od r. 1909 členem panské sněmovny.R. 1868 podal s ostaními českými poslanci ohrazení známé jako "deklarace". Od r. 1871 zasedal v městské radě Prahy, 1873-1879 byl náměstkem starosty. Napsal dokumentární práci o české politice na počátku 70.let 19.stol. Na své mládí prožité v Písku vzpomíná ve fejetonech v Unionu pod názvem Z mladých let /1916/. Pozn. Kmotrem mu byl profesor Oromar Madlener, po něm byl zřejmě pokřtěn na Otomara, ale jméno si později zčeštil na Otokar. /170 let pís.gymn./
Prameny: Masarykův slovník naučný.Sv.7.Praha, Čs.kompas 1933. S.965-966. Malá československá encyklopedie.Sv.6.Praha, Academia 1987.S.805. Zeithammer, A.O.: Z mých mladých let.In: Otavan, r.1, č.6-7, 30.9.1916.S.105. Neruda, Jan: Podobizny.2.díl.Praha, Čs.spis.1952.S.33-36. Stosedmdesát let píseckého gymnasia. Písek, St. reál.gymnasium 1948. S.45, 120.
Václav Krška
zemřel 17.11.1969
5/6
Listopad 2009
Aktualizováno Pondělí, 30 Listopad 2009 14:00
40. výročí úmrtí
režisér, scénárista, spisovatel. Narodil se 7.10. 1900 v Písku. Otec Krškovi zemřel, když mu bylo 13 let. Matka se znovu provdala za mlynáře a statkáře J. Martínka z Heřmaně, kam se se synem odstěhovala. Po jeho smrti /1927/musel Václav sám spravovat statek a mlýn. Hrál divadlo s místními ochotníky, psal básně, povídky, romány. Po matčině smrti /1937/pronajal mlýn i hospodářství a žil v Písku, pak v Praze. Věnoval se umění. V r. 1939 bylo v Písku otevřeno nové divadlo Krškovou scénickou adaptací Stříbrného větru. V Písku byly filmovány jeho lyrické přepisy Šrámkových děl Měsíc nad řekou /1953/ a Stříbrný vítr /1954/. Ve filmu má Krška významný podíl na rozvoji lyricky laděného vyprávění /Ohnivé léto, Řeka čaruje aj/, hraných životopisných snímků /Mikoláš Aleš, Z mého života aj. / i aktuálně společenských výpovědí /Zde jsou lvi/. V 60. letech natáčel též veselohry /Komedie s Klikou/. Také ve svém literárním díle je ovlivněn F. Šrámkem i heřmaňskou a píseckou krajinou /lyrická próza Chlapec a kozlonoh, trilogie Země hovoří, román Odcházeti s podzimem/.
Prameny: Mráz, Zdeněk: Literatura.Almanach 750 let města Písku.Vimperk, Tina 1993. S.239. Bartošová, M.: Václav Krška měl schopnost odhalovat a nechat projevit, co bylo v hercích osobitého. Listy Písecka, 2.1.1998, s.14. Václav Krška.Jihočeská pravda, 31.12.1992. Československý biografický slovník.Praha, Academia 1992.S.372. Bartošková, Šárka-Bartošek, Luboš: Filmové profily.Praha, Čs.film.ústav 1986.S.220-224. K nedožitým pětaosmdesátým narozeninám čestného občana města Písku, zasloužilého umělce Václava Kršky.Informace Městského nár.výb.v Písku, Písek, Měst.kult.středisko 1985, č.10, s.8-10. Ludvík, L.- Prášek, J.: Písecké ulice.Písek, J&M Písek 1998.S.14, 92.
6/6