Revize pozitivistického dějepisectví a percepce školy Annales v české historiografii 20. a 30. let 20. století

Revize pozitivistick´ eho dˇ ejepisectv´ı a percepce ˇ skoly Annales v ˇ cesk´ e historiografii 20. a 30. let 20. stolet´ı Veronika Vyˇcichlov´a

To cite this version: Veronika Vyˇcichlov´a. Revize pozitivistick´eho dˇejepisectv´ı a percepce ˇskoly Annales v ˇcesk´e historiografii 20. a 30. let 20. stolet´ı. Cahiers du CEFRES, Centre Fran¸cais de Recherche en Sciences Sociales (CEFRES), 2003, Francouzsk´a inspirace pro spoleˇcensk´e vˇedy v ˇcesk´ ych zem´ıch, pp.133-177.

HAL Id: halshs-01233032 https://halshs.archives-ouvertes.fr/halshs-01233032 Submitted on 24 Nov 2015

HAL is a multi-disciplinary open access archive for the deposit and dissemination of scientific research documents, whether they are published or not. The documents may come from teaching and research institutions in France or abroad, or from public or private research centers.

L’archive ouverte pluridisciplinaire HAL, est destin´ee au d´epˆot et `a la diffusion de documents scientifiques de niveau recherche, publi´es ou non, ´emanant des ´etablissements d’enseignement et de recherche fran¸cais ou ´etrangers, des laboratoires publics ou priv´es.

Cahiers du CEFRES N° 29, Francouzsk{ inspirace pro společenské vědy v českých zemích

Pavla Horská, Martin Nodl, Antonín Kostlán (Ed.)

___________________________________________________________ Veronika VYČICHLOVÁ Revize pozitivistického dějepisectví a percepce školy Annales v české historiografii 20. a 30. let 20. století

___________________________________________________________ Référence électronique / electronic reference : Veronika Vyčichlov{, « Revize pozitivistického dějepisectví a percepce školy Annales v české historiografii 20. a 30. let 20. století », Cahiers du CEFRES. N° 29, Francouzská inspirace pro společenské vědy v českých zemích (ed. Pavla Horsk{, Martin Nodl, Antonín Kostl{n). Mis en ligne en / published on : mai 2010 / may 2010 URL : http://www.cefres.cz/pdf/c29/vycichlova_2003_skola_annales_ceska_historiografie.pdf Editeur / publisher : CEFRES USR 3138 CNRS-MAEE http://www.cefres.cz Ce document a été généré par l’éditeur. © CEFRES USR 3138 CNRS-MAEE

1

REVIZE POZITIVISTICKÉHO DĚJEPISECTVÍ A PERCEPCE ŠKOLY ANNALES V ČESKÉ HISTORIOGRAFII 20. A 30. LET 20. STOLETÍ VERONIKA VYČICHLOVÁ Kdyţ na počátku roku 1929 vyšlo ve Francii prvnì čìslo časopisu Les Annales d’histoire économique et sociale, bylo české dějepisectvì jiţ deset let vědou rozvìjejìcì se v samostatném státě. Tendence podřìdit historická bádánì národnìm poţadavkům pozbyla aktuálnosti, čìmţ se uvolnil prostor pro snahy započaté jiţ v době Gollově. Česká historie pokračovala v procesu vyrovnávání se vědě evropské. Navzdory tomu, ţe tradice vedla české historiky spìše do okruhu historiografie německé, existovaly zde určité nevelké, nikoli však zanedbatelné vazby k prostoru francouzskému. Zájem Francie na jejich rozvíjení souzněl s jejì celkovou tendencì udrţovat nejen vědecké a kulturnì styky právě s Československem. Pojednat o vztahu českých historiků k progresivním tendencím francouzské historiografie reprezentovaným právě aktivitami kolem revue Les Annales d’histoire économique et sociale však nelze bez vylìčenì situace předcházejìcìho údobì. Musìme si proto odpovědět na otázku, zda existovaly dřìvějšì vazby k francouzskému dějepisectvì, zda i v podmìnkách české historické vědy zaznìvaly kritické výhrady vůči pozitivismu, zejména vůči událostní historii (l’histoire événementielle)? Porozhlédneme-li se v českých vědeckých kruzìch konce 19. a počátku 20. stoletì, objevì se před námi osobnost kultivovaného, noblesnìho a zahraničìm ochotně přijìmaného historika Josefa Šusty (1874-1945). Josef Šusta patřì k těm českým historikům, jejichţ názory na historickou vědu a přìstup ke zpracování historické látky se vyvíjely po celou dobu jejich tvorby. Specifické pojetí historie se u Šusty utvářì postupně: je patrné jiţ v jeho prvních pracích, proměňuje se v jeho dalšìch dìlech a nabývá konkrétnì podoby mimo jiné i vlivem jeho pedagogického působenì na univerzitě, kde do svého semináře zařazoval i témata teoretická. Jednalo se např. o výklady spojené s úvahami nad dějinami politickými, právnìmi a hospodářskými.1 Politické dějiny charakterizuje Šusta jako obor, který sleduje předevšìm dynamiku událostì. Vymezuje je rámcem státu a cìrkve a upozorňuje na existenci velmi těsných vztahů mezi nimi. Je si vědom toho, ţe politické dějiny se zaměřujì předevšìm na výklad historických událostì a činů výrazných 1

Státnì ústřednì archiv Praha (dále jen SÚA Praha), Pozůstalost Josefa Šusty (dále jen J. Šusta), Seminárnì cvičenì, inv. č. 30, kart. č. 21. 2

osobnostì, předmět jejich zájmu však pojìmá v širšìch souvislostech.2 Dějiny hospodářské splývajì podle něj často s dějinami sociálnìmi. Nejedná se však o totéţ. Ukazujì, jak organizace společnosti a jejì závislosti podléhajì zákonitostem výroby, distribuce a spotřeby.3 Vznik sociálnìch dějin povaţuje Josef Šusta za výsledek dlouhodobého vývoje, jìmţ historie jako věda prošla. Je tedy zřejmé, ţe v Šustově pojetì se historie neomezuje pouze na dějiny politické. Velmi komplikovanému a mnohovrstevnatému procesu historického vývoje odpovídají v jeho koncepcìch speciálnì vědnì disciplìny. Hovořì o dějinách filozofie, literatury, uměnì apod. Kaţdá taková nauka disponuje vlastnìmi metodami. Domnìvá se, ţe jednotlivé výzkumy zaloţené na analýze by mělo uzavìrat uţitì metody syntetické.4 Jedině tak lze dospět k celistvému poznánì minulosti. Určitým završenìm Šustova pojìmánì vnitřně sloţitého a dynamikou se vyznačujìcìho dějinného procesu se stal soubor esejů o světových dějinách od antiky aţ po prvnì světovou válku. Původnì předmluvy k jednotlivým svazkům Světových dějin autor doplnil novými texty a uspořádal do knihy s názvem Veliké milníky.5 Aţ na ojedinělé projevy nejsou Šustovy názory na metodologickou problematiku historické vědy přìmo vysloveny. Čtenář se setkává aţ se závěry a výsledky práce, k nimţ autor dospěl prostřednictvìm metodických postupů, jimţ v textu nevěnuje ţádnou pozornost.6 Šustovým záměrem nebylo pojednávat otevřeně o zásadách a metodách historikovy práce. Přesto lze v jeho přednáškách i dìlech rozpoznat mnohé podněty, které se objevujì v soudobé evropské, zejména francouzské historiografii. Je tedy zřejmé, ţe Josef Šusta řešil obdobné problémy jako někteřì evropštì historikové, ţe si uvědomoval úskalì soudobého stavu historiografie a snaţil se z něj najìt východisko. A tak se i v Šustově uvaţovánì setkáváme s kritickými výhradami vůči pozitivismu, s poţadavkem historické syntézy a v jeho tvorbě nemůţeme přehlédnout ani

2

SÚA Praha, J. Šusta, Politické dějiny, inv. č. 30, kart. č. 21. SÚA Praha, J. Šusta, Hospodářské dějiny, inv. č. 30, kart. č. 21. 4 SÚA Praha, J. Šusta, Politické dějiny, inv. č. 30, kart. č. 21. 5 Konečnou redakci uţ Šusta neprovedl. Pod tíhou tragických událostí rodinného ţivota, oslaben neuspokojivým zdravotnìm stavem a pod vlivem nespravedlivě vyřčené kritiky namìřené proti jeho působenì v době protektorátu rozhodl se na konci května 1945 dobrovolně ukončit svůj ţivot. Soubor úvah se potom stal součástì Šustovy pozůstalosti uloţené ve Státnìm ústřednìm archivu Praha (SÚA Praha, J. Šusta, Veliké milnìky, inv. č. 123, kart. č. 33.) K jejich vydánì došlo teprve roku 1999. JOSEF ŠUSTA, Úvahy o všeobecných dějinách, Praha 1999. 6 JAROSLAV MAREK, O historismu a dějepisectví, Praha 1992, s. 62. 3

3

zájem o dějiny hospodářské a sociálnì, o vývoj duchovnìch sloţek ţivota společnosti, úvahy o čase v dějinách apod. I u Josefa Šusty tedy rovněţ nacházìme tytéţ výhrady vůči soudobému dějepisectvì a tytéţ poţadavky, které rezonovaly napřìklad v postulátech historické syntézy Henriho Berra a vyvrcholily v mohutném odvrhnutí událostí historie francouzskou školou Annales. Zcela zásadnì vliv na utvářejìcì se osobnost mladého historika měl nepochybně jeho univerzitnì učitel Jaroslav Goll. S největšì pravděpodobnostì právě on inspiroval Josefa Šustu k prvním výraznějšìm pokusům o překonánì událostnì historiografie, které můţeme sledovat jiţ v jeho Dvou knihách českých dějin (1917, 1919).7 Šusta se v nich záměrně – a je třeba poznamenat, ţe ve značném rozsahu – zabývá také hospodářskými a sociálnìmi proměnami českého státu. Snaţì se postihnout minulost ve všech jejìch vrstvách, usiluje rovněţ o vystiţenì duchovní atmosféry doby. Zřetel k těmto nepolitickým dějinám u něj nabývá vzhledem k lìčenì událostì rovnocenného významu. Jaroslav Marek povaţuje tyto Šustovy práce společně s Pekařovou Knihou o Kosti za prvnì pokusy české historiografie o syntézu dějin politických, sociálnìch a hospodářských. Avšak soudì, ţe v přìpadě Pekařově svou roli sehrála spìše určitá intuitivnost a u Šusty zase nesporná vnitřnì kultivovanost neţ programové úsilì o nový teoretický přìstup k historické realitě.8 Šustovi však nelze upřìt zájem o syntézu jako vědeckou pracovnì metodu. Tento svůj pohled vyjádřil zřetelně roku 1917 ve stati Národní úkoly české vědy.9 Společně s nìm tu zaznìvá poměrně výrazná kritika pozitivismu.10 Je toho názoru, ţe „pozitivistické nazìránì na vědu nenasycovalo hlubšìch potřeb duše uceleným názorem ţivotnìm a vedlo snad i k neuspokojivému třìštěnì kulturnì nálady svým nedostatkem syntetických schopnostì“.11 Na druhé straně si však uvědomuje podněty, jimiţ pozitivismus českou vědu obohatil a jimiţ napomohl 7

JOSEF ŠUSTA, Dvě knihy českých dějin. Kus středověké historie našeho kraje, díl 1: Poslední Přemyslovci a jejich dědictví 1300-1308, Praha 1917; TÝŢ, Dvě knihy českých dějin.Kus středověké historie našeho kraje, díl 2: Počátky lucemburské 1308-1320, Praha 1919. 8 JAROSLAV MAREK, O historismu a dějepisectví, Praha 1992, s. 164-167. 9 Přetištěno v knize JOSEF ŠUSTA, Z dob dávných i blízkých, Praha 1924, s. 324-328. 10 K tomu: KAREL ŠTEFEK, Josef Šusta. K filosofické a metodologické problematice jeho díla, in: Listy katedry historie 10, Hradec Králové 1996, s. 68. 11 JOSEF ŠUSTA, Národní úkoly české vědy, in: Josef Šusta, Z dob dávných i blízkých, Praha 1924, s. 325. 4

k pozvednutì jejì úrovně. Mezi prvnìmi uvádì, ţe přispěl ke specializaci vědy vůbec a k jejìmu prohloubenì a zkvalitněnì. Česká národnì věda se dostala na úroveň evropskou, čìmţ si obhájila právo na samostatný a důstojný kulturnì ţivot. Ačkoli v našem prostředì postavil pozitivismus vědu mimo národnì poţadavky, které velmi dlouho přetrvávaly, nevzdálil ji nikdy národnìm cìlům. Úzkou specializaci povaţuje ale v roce 1917 za přepych, který si česká věda prozatìm nemůţe dovolit. Je totiţ třeba, aby český vědec stále ještě zprostředkovával domácìmu publiku badatelské výsledky vědy zahraničnì. Takové poslání s sebou ale nese jisté nebezpečì. Šusta má v této souvislosti na mysli moţnost opakovánì, nebo dokonce nekontrolovaného kompilovánì, jìmţ lze rychle a bez většì námahy dosáhnout úspěchu a uznánì. Proto varuje před pouhým popularizovánìm, nabývajìcìm podoby mělkého polovzdělávánì, v němţ nenì moţné hledat záruku spolehlivého pokroku. Velmi nebezpečnou oblastì se v tomto přìpadě podle Šustova mìněnì stala publicistika, která se ve sluţbách politiky proměňuje často v prostřednìka při předávánì okleštěných myšlenkových koncepcì.12 Kritiku pozitivismu potom Šusta opakoval roku 1933 v práci Dějepisectví. Jeho vývoj v oblasti vzdělanosti západní ve středověku a v době nové. Tentokrát však svoje výhrady směřoval přìmo k pozitivismu v historické vědě a spojoval je s poţadavkem historické syntézy: „Dějepisectvì, dosáhnuvši značné dokonalosti odborné, monografickým rozčleněnìm a technickou specializacì ztrácì smysl pro celek a tìm i správný poměr k vědnì potřebě ţivota.“13 Dále Šusta mluvì o jistých obtìţìch, vyrůstajìcìch ze soudobé vysoké úrovně historické vědy, která klade na jednotlivce nadměrné, takřka nesplnitelné, nároky. Jako jediné moţné východisko z této situace vidí práci týmovou, v nìţ by o vytvořenì syntetického dìla usilovalo vìce specialistů. Jedinec totiţ nenì schopen reagovat ve své práci na rychlý vývoj, jakým soudobá historická věda procházì, a zachytit tak všechny nové podněty, jimiţ historie disponuje. Jako konkrétnì přìklad uvádì dìlo francouzské historiografie Histoire universelle du IVe siècle à nos jours, jehoţ duchovnìmi tvůrci byli Ernst Lavisse a Alfred Rambaud. Neomezuje se však pouze na Francii a připomìná, ţe i v historiografii německé a angloamerické se objevujì určité, méně uspokojivé pokusy o velké kolektivní syntetické práce. Jejich hlavní nedostatek spočìvá v tom, ţe ani značné redaktorské úsilì nedokázalo nakonec sjednotit přìspěvky tolik rozdìlného charakteru a kvality, a tak uspokojit stále většì potřebu po 12

JOSEF ŠUSTA, Národní úkoly české vědy, s. 327-328. JOSEF ŠUSTA, Dějepisectví. Jeho vývoj v oblasti vzdělanosti západní ve středověku a době nové, Praha 1946, s. 198. 13

5

existenci ústrojného celku, jehoţ části by byly neseny prvkem jednotìcìho rázu. Ve snaze splnit tento naléhavý poţadavek vidì Šusta hlavní smysl Berrovy Revue de synthèse historique.14 Později Josef Šusta otevřeně hovořì o krizi dějepisectvì:15 „charakterizoval ji několika přìznačnými rysy: nadbytek monografických prací, přehnaná specializace, neschopnost obecnějšìho pohledu, l’art pour l’artismus, nedostatek většìch syntetických pracì. [...] Zklamán různými koncepty historické vědy (např. biologickými, ekonomickými, materialistickými), skládal většì naději v novějšì filozofické koncepce, v noetiku a filozofii dějin novokantovstvì, filozofii ţivota a některé dalšì.“16 Z jeho úvah je dále patrné zaujetí pro koncepce ovlivněné sociologiì. Připomìná práce Wernera Sombarta, v nichţ dominantnì postavenì zìskává prvek ekonomického smýšlenì. Jedná se o duchovnì atmosféru orientovanou na otázky výroby a spotřeby. Tato nálada podléhá v průběhu staletì změnám, a tìm ovlivňuje i proměnu veškerého ţivotnìho stylu.17 Za závaţné povaţuje rovněţ teorie Maxe Webera a Ernsta Troeltsche, které promìtajì do výkladu historického vývoje společnosti vliv sil psychických a citových.18 Josef Šusta disponoval dovednostmi analytika i syntetika. František Kutnar v Přehledných dějinách českého a slovenského dějepisectví poznamenal, ţe se z analytika stával postupně syntetikem.19 K jeho nejvýraznějšìm dìlům, v nichţ zúročil oba tyto způsoby historikovy práce patří Dvě knihy českých dějin (1917, 1919). V Benešově interpretaci se objevuje názor, ţe zaměřenì tohoto díla na velmi krátké údobí let 1300-1320, tvořìcì navìc dramatický předěl českých dějin, umoţnilo Šustovi zabývat se nejen politickými, ale i 14

JOSEF ŠUSTA, Dějepisectví. Jeho vývoj v oblasti vzdělanosti západní ve středověku a době nové, s. 199. 15 JOSEF ŠUSTA, Cesty univerzálně historického poznání, in: Josef Šusta, Úvahy o všeobecných dějinách, s. 22-23. 16 KAREL ŠTEFEK, Josef Šusta. K filosofické a metodologické problematice jeho díla, Listy katedry historie 10/1996, s. 68. 17 JOSEF ŠUSTA, Dějepisectví. Jeho vývoj v oblasti vzdělanosti západní ve středověku a době nové, Praha 1946. 18 „Význam psychických a citových sil, v náboţenstvì utajených a v ţivotě kultovém i cìrkevnìm působivých, pro veškeren ţivot sociálnì a jeho hospodářské formy byl jimi mocně vyzdviţen a v rozličných oblastech dějinných podrobně sledován.“ JOSEF ŠUSTA, Dějepisectví. Jeho vývoj v oblasti vzdělanosti západní ve středověku a době nové, s. 202-203. 19 FRANTIŠEK KUTNAR, JAROSLAV MAREK, Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví, Praha 1997, s. 503. 6

hospodářskými, sociálnìmi a kulturnìmi změnami české středověké společnosti. K tomu však bylo nezbytné vyuţìt právě syntetickou metodu.20 Beneš dále soudì, ţe „Šustovo historické myšlenì bylo výrazně syntetické. Analytickou kritickou metodu ovládl a v četných studiìch uplatnil jen jako nutný nástroj historického poznávánì. Uţìval jì jako nezbytného předpokladu a také prvnìho stupně hlubšìho promýšlenì dávno minulých, nedávných a i současných dějů.“ 21 Schopnosti syntetika Josef Šusta ostatně projevil jiţ ve svých pracìch z počátku 20. stoletì. V roce 1905 a 1912 připravil k vydánì několik učebnic dějepisu.22 Snahy o historickou syntézu vyvrcholily však v jeho díle rozsáhlým projektem Dějiny lidstva od pravěku k dnešku (vycházely od roku 1936 v nakladatelstvì Melantrich). Očekával, ţe Dějiny lidstva získají podobu harmonického a vnitřně učleněného celku, který se bude vyznačovat širokým pojetìm, jìmţ dojde k překonánì obvyklého monografického zúţenì sledované problematiky. Velkou váhu přikládal vytřìbenému stylu, dostatečně jasnému a působivému, který by zaručil plastické vylìčenì historických událostì, poměrů sociálnìch i hospodářských. Celistvého pohledu na dosavadnì dějiny lidstva mělo být dosaţeno i zaměřenìm na vývoj kultury, a to jak na uměnì výtvarné tak na literaturu.23 Dějiny lidstva se měly stát dìlem přìstupným pro všechny vzdělané čtenáře, nikoli pouze pro úzký okruh specialistů. Kaţdý z plánovaných osmi dìlů byl zamýšlen jako uzavřený celek. Za jednotìcì princip při jejich realizaci povaţoval Šusta buď svérázně vyhraněná údobì, nebo některé ze základnìch motivů obecných dějin.24 Zárukou celistvosti kaţdého dìlu se však staly předevšìm Šustovy brilantnì eseje. Kaţdá z těchto úvodnìch kapitol přinášela úvahu nad specifickými znaky, tendencemi a projevy dané historické epochy. „Sled těchto profilů dob od nestaršìch asijských kultur přes antiku, křesťanský novověk aţ k novodobému absolutismu a osvìcenstvì představuje myšlenkovou esenci 20

ZDENĚK BENEŠ, Šest zastavení nad stránkami milníků dějin Josefa Šusty, in: Josef Šusta, Úvahy o všeobecných dějinách, s. 323. 21 ZDENĚK BENEŠ, Šest zastavení nad stránkami milníků dějin Josefa Šusty, s. 322-323; TÝŢ, Josef Šusta, in: Josef Šusta, Jindřich z Roţmberka, Praha 1995, s. 9. 22 JOSEF ŠUSTA, Dějiny nového věku. Všeobecný dějepis pro vyšší školy obchodní, díl 3, Praha 1905; TÝŢ, Dějiny středního a nového věku do roku 1648. Všeobecný dějepis pro školy reálné, Praha 1912. 23 SÚA Praha, J. Šusta, Dějiny lidstva (Směrnice pro autory), inv. č. 115, kart. č. 32. 24 SÚA Praha, J. Šusta, Dějiny lidstva (Referát pro almanach Kmene), inv. č. 115, kart. č. 32. 7

Šustovy historicity, niterný obraz jeho historické bytosti.“25 Šusta v nich odkazuje na některá dìla evropské historiografie i na novodobé filozofické koncepce. Jiţ těmito úvahami posouvá pozornost české historiografie ze zajetì zájmu o dějiny národnì k obecnému děnì.26 Josef Šusta si plně uvědomoval, ţe dějiny jsou tvořeny rovnocennými sloţkami, z nichţ kaţdá má svůj význam a podìlì se na charakteru a proměnách dějinného procesu. Kutnar si všìmá toho, jak při interpretaci historické skutečnosti uplatňoval model celistvého, hospodářsko-sociálního, politického a kulturnìho viděnì.27 Šusta sám však připouštì, ţe moţnostì uchopenì dějinné látky je nekonečně mnoho a ţe charakter výsledného historikova dìla závisì pouze na vůli a přìstupu historikově. K vysvětlenì tohoto problému volì působivou metaforu, v nìţ vlastně ztotoţňuje práci historika a umělce:28 „Dějiny lidstva jsou jako rozsáhlá krajina. Podle toho, jaké stanovisko zvolím, za jakého 25

FRANTIŠEK KUTNAR, JAROSLAV MAREK, Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví, s. 510-511. 26 Pohnutky, z nichţ se zrodila vize projektu napsánì souborných dějin lidstva v celé délce jejich trvánì, vysvětlil Josef Šusta v referátu pro almanach časopisu Kmen. Hovořì o jistém rozporu, jìmţ je postiţeno uvaţovánì lidì. Na jedné straně je přìtomno uvědoměnì si přináleţitosti k národu, vědomì vlastnì osobitosti národnì, na druhé straně je to vědomì váţných závazků vůči celku lidstva. Pro pohnutky obojìho rázu člověk nachází oporu v minulosti. Pro národnì cìtěnì je historie zdrojem národnìho sebevědomì, pro cìtěnì obecné je dokladem vzájemné souvislosti a závislosti. Opět tu zaznìvá názor, ţe situace našeho národa vedla k tomu, aby hlavnì pozornost byla soustředěna na poznání minulosti národnì, a to formou monografických pracì. To však přispělo k výraznému omezenì zájmu o dějiny obecné, navzdory tomu, ţe trvale zhodnotit výsledky dosaţené národnìm dějepisectvìm lze pouze v celistvém pojetì dějin jako dějin světových. K tomu je ale zapotřebì, aby historik disponoval dobrou znalostì dějin ostatnìch národů a zároveň aby byl schopen pomocí psychologicky vyškoleného citu rozpoznat jejich svérázné charakteristiky. SÚA Praha, J. Šusta, Dějiny lidstva (Referát pro almanach Kmene), inv. č. 115, kart. č. 32. K Šustově podìlu na Dějinách lidstva nejnověji JIŘÍ LACH, Josef Šusta a Dějiny lidstva, Olomouc 2001. 27 FRANTIŠEK KUTNAR, JAROSLAV MAREK, Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví, s. 505. 28 K tomu F. Kutnar: „Dějiny byly pro Šustu, proţìvajìcìho v mládì intenzivně protiklad mezi domovem a světem a zobrazivšìho vnitřnì krizi českého člověka uprostřed dalekých perspektiv velkých evropských kultur v románu Cizina (1914), vţdy nerozlučným spojenìm vědy a uměnì.“ FRANTIŠEK KUTNAR, JAROSLAV MAREK, Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví, s. 503-504. 8

osvětlenì a jak dovedným jsem malìřem, vypadne obraz. Jednou jest to strom nebo pouhá větev, jindy většì výsek, v němţ mizì kmeny jednotlivé, z nejvyššìho vrcholu hory. [...] Počet stanovisek nekonečný a všechna mohou býti oprávněna.“29 Jaroslav Marek vnìmá Šustu jako historika sociologického typu, jehoţ formovánì bylo předurčeno prostředìm, v němţ dozrávala jeho osobnost.30 Skutečnost, ţe Josef Šusta pocházel z intelektuálnìho prostředì, kde byly ve velké úctě a váţnosti uměnì a předevšìm literatura, jej předurčila nejspìše k podobě kultivovaného intelektuála, jehoţ noblesa, vnitřnì harmonie a určitý aristokratismus se dobře uplatnily v jakékoli vzdělané společnosti. Vědecká orientace spolu s vynikajícími osobnostními rysy z něj učinily reprezentanta české meziválečné vědy v celoevropském měřìtku.31 „Tato reprezentativnost se neprojevovala jenom tìm, ţe v očìch meziválečných historiků splývala československá historiografie s postavou Šustovou. Měla svou druhou stránku v tom, jak Šusta dovedl do Prahy a Československa přitahovat proslulé evropské historiky a přičiňovat se o to, ţe se naše země stávala, i pokud jde o historickou vědu, kusem kulturnì Evropy.“32 Šustovy vazby na evropskou historiografii byly velmi úzké. Po svém učiteli Jaroslavu Gollovi pokračoval ve spolupráci s francouzskou Revue historique, kde dlouhá léta uveřejňoval pravidelná zprávy o české literatuře.33 Jaroslav Marek a František Šmahel v souvislosti se Šustovými aktivitami v rámci Revue historique poukazujì na překvapivou podobnost s osudem Luciena Febvra, jednoho ze zakladatelů revue Les Annales d’histoire 29

SÚA Praha, J. Šusta, Seminárnì cvičenì (Dějiny a dějepis), inv. č. 30, kart. č. 21. 30 JAROSLAV MAREK, Josef Šusta, Dějiny a současnost 10/1968, č. 1, s. 30. 31 KAREL ŠTEFEK, Josef Šusta. K filosofické a metodologické problematice jeho díla, s. 67. 32 JAROSLAV MAREK, Josef Šusta, s. 30. 33 V češtině byly Šustovy referáty vydány souhrnně roku 1926 a 1937. JOSEF ŠUSTA, Posledních padesát let české práce dějepisné. Soubor zpráv Jaroslava Golla o české literatuře historické, vydávaných v Revue Historique v letech 1878-1906, a souhrnná zpráva Josefa Šusty za léta 1905-1924, Praha 1926; TÝŢ, Posledních deset let československé práce dějepisné. Soubor zpráv o československé literatuře historické, vydávaných v Revue historique za léta 1925-1935, Praha 1937. Kontakty Josefa Šusty s Revue historique dokládá mimo jiné i korespondence z 30. let. 20. stoletì. Má výhradně pracovnì charakter, týká se Šustových honorářů, redakčnìch úprav jeho rukopisů apod. SÚA Praha, J. Šusta, korespondence s Revue historique (1931-1938), inv. č.17, kart. č. 19. 9

économique et sociale. Pro spolupráci s renomovaným francouzským periodikem získal Jaroslava Golla francouzský historik Gabriel Monod, jenţ stejně jako Goll v přìpadě Šustově podporoval vědeckou kariéru pozdějšìho zakladatele školy Annales Luciena Febvra. „Ne náhodou Monod stál za profesurou Luciena Febvra tak, jako Goll za profesurou svého ţáka Šusty.“34 Pravděpodobně tedy oba učitelé rozpoznali nejen nadánì svých někdejšìch studentů, ale vytušili i jejich ochotu rozvìjet ve své práci jisté progresivnì tendence přìštìho dějepisectvì. V souhrnném vydánì české verze zpráv za léta 1925-1936 z roku 1937, publikovaných v Revue historique, Šusta podotýká, ţe hlavnìm cìlem těchto snah bylo obracet se k odbornému zahraničnìmu publiku, zejména k vědeckým kruhům francouzským, coţ přirozeně ovlivnilo jejich charakter.35 Moţnost prezentovat výsledky práce českých historiků byla pro Šustu jednou z cest, jak vymanit českou vědu ze zajetì provincialismu, jak jì pootevřìt dveře do evropského prostoru. Typickým přìkladem zahraničnìho zájmu o Šustovu charismatickou osobnost, spojenou pevně s představou české historické vědy, se stala rovněţ praţská návštěva belgického historika hospodářských dějin Henriho Pirenna. Ta nejenţe uvedla Pirennovo dìlo do středoevropského prostoru, ale stala se navìc výchozìm momentem pro navázánì pracovnìch i osobnìch kontaktů mezi Pirennem a českým hospodářským a sociálnìm historikem Bedřichem Mendlem (1892-1940). Josef Šusta byl nepochybně hlavnìm iniciátorem Pirennovy návštěvy v Československu. Z dochované korespondence je patrné, ţe měl výrazný zájem na Pirennově vystoupenì v českém univerzitnìm prostředì, ţe jeho přìjezd připravoval několik měsìců předem, a konečně, ţe jej k Henrimu Pirennovi poutal vřelý přátelský vztah. Navìc předpokládal, ţe Pirennově osobě se v českých vědeckých kruzìch dostane náleţitého oceněnì.36

34

JAROSLAV MAREK a FRANTIŠEK ŠMAHEL, Škola Annales v zrcadle českého dějepisectví, Český časopis historický 97/1999, s. 2. 35 JOSEF ŠUSTA, Posledních deset let československé práce dějepisné. Soubor zpráv o československé literatuře historické, vydávaných v Revue historique za léta 1925-1935, Praha 1937, s. III. 36 „j’espère que vous daignevez l’accepter avec votre amabilité et l’honorer par votre visite notre pays, où vous trouverez beaucoup d’appréciateurs de votre illustre personne et de votre ouvre scientifique SÚA Praha, J. Šusta, korespondence s Henri Pirennem (koncept z 10. ledna 1927), inv. č. 16, kart. č. 9. 10

Zajìmal se ţivě o jeho dìlo a věnoval mu nemalou pozornost. Nepochybně právě dìky aktivitám Josefa Šusty mohl Henri Pirenne v květnu 1927 vystoupit nejen na Karlově univerzitě v Praze, ale i v Brně se svými přednáškami o Vlivech muslimských invazí na politický i hospodářský vývoj západní Evropy raného středověku a o Josefovi II. a Belgii. Výběr látky ponechal Šusta zcela na Pirennovi. O tom, ţe Pirennova návštěva Prahy proběhla v přátelském duchu a na obou stranách zanechala ten nejlepšì dojem, svědčì dopisy z konce května a června 1927. Z nich se také dozvìdáme, ţe Josef Šusta projevil zájem o Bulletin de Académie Royal de Belgique a ţe Henri Pirenne byl informován o pozitivnì recenzi na svou práci Les villes du moyen âge,37 kterou Šusta publikoval v Českém časopise historickém.38 Z recenze je zřejmé, ţe Šusta byl s prací velmi dobře obeznámen. Při jejìm vřazovánì do kontextu celého Pirennova díla se zmiňuje i o některých jeho staršìch titulech z dějin hospodářských a sociálnìch.39 Všìmá si některých překvapivých momentů, které lze povaţovat za kontrastnì vůči dosavadnìmu pojetì evropského dějinného vývoje. Takovým svérázným prvkem, na nějţ podle jeho mìněnì Pirenne klade velký důraz, je např. vliv Středozemnìho moře na utvářenì raně středověké Evropy. Za specifický rys Pirennova pojetì dějinného vývoje Evropy přitom povaţuje právě skutečnost, ţe jako jeho dominantnì činitel je prezentován vývoj hospodářských, a předevšìm obchodnìch vztahů. Prioritnì postavenì tedy ztrácejì proměny rasových a jazykových hodnot. Šusta upozorňuje, ţe nejde o teorii zcela novou, neboť s obdobnými názory se můţeme setkat jiţ ve staršìch Pirennových pracìch, avšak v recenzovaném díle nabývá na rozměrech, prohlubuje se a prostřednictvìm některých konkrétnìch rysů je vykreslena značně plasticky. Dospívá dále k závěru, ţe Pirenne ve své práci provádí konkrétní sociologickou úvahu, poněvadţ ukazuje, jak se změny hospodářských vazeb zcela jednoznačně odráţejì ve struktuře společnosti, jak stimulujì změny společenské. Sociologickým pojetìm vytlačuje tolik oblìbené právně podloţené 37

O recenzi se Pirenne zmínil v dopise z 26. června 1927. Pìše, ţe jej nejen potěšila, ale ţe ji vnìmá jako dalšì z projevů Šustova přátelstvì. SÚA Praha, J. Šusta, korespondence s Henri Pirennem (dopis z 26. června 1927), inv. č. 16, kart. č. 9. 38 JOSEF ŠUSTA, Henri Pirenne, Les villes au Moyen Age. Essai d’histoire économique et sociale, Český časopis historický 33/1927, s. 369-379. 39 Vedle statí publikovaných v Berrově Revue historique připomìná např. práce Les ancienes démocrateis de Pays-Bas (1910), Les périodes de l’histoire sociale du capitalisme (1914) a sbornìk vydaný u přìleţitosti Pirennova čtyřicetiletého působenì na Univerzitě v Gentu Mélanges d’histoire offert à Henri Pirenne (1926). 11

teorie, „sahaje přitom jaksi přìmo na horký tep souvěkého ţivota; a i kdyţ ve všem mu snad nedáme za pravdu, jest jistě svrchovaným poţitkem sledovati jej při tomto dìle“.40 Vedle toho, ţe povaţuje Pirenna za tvůrce, který čtenářům obratně zprostředkovává usměrněný obraz celkového vývoje západnì Evropy ve sledovaném obdobì, odhlìţì od rysů vedlejšìch a zaměřuje se na ty tendence, které jsou z jeho pohledů převratné, spatřuje Šusta hlavnì přìnos Pirennova dìla v jeho syntetických rozměrech. Tìm se recenzovaná práce zásadně lišì od dosavadních monografií a v tom – jak se Josef Šusta domnìvá – se také skrývá jisté nebezpečì, které by mohlo vyprovokovat nesouhlasné kritiky. 41 Ačkoli si Šusta všìmá na Pirennově dìle i zjevného popularizačnìho charakteru, povaţuje jej za velmi inspirativnì rovněţ pro odbornìky, a to i pro historiky české, i kdyţ se problematiky středoevropské, ani obdobì, kdy u nás docházelo k rozvoji středověkých měst, nedotýká. Přìnosem je podle Šusty zejména metoda, kterou Pirenne ke své práci zvolil. Prostřednictvìm rozboru dospěl k poznání minulého ţivota a odhalil tak mohutné vývojové tendence evropské historie. Dìky Josefu Šustovi se Pirennova kniha Les villes du moyen âge dočkala vydánì v českém jazyce, o coţ se jako překladatel zaslouţil právě prvnì profesor hospodářských a sociálnìch dějin na Karlově univerzitě Bedřich Mendl. Mezi ním a Henri Pirennem se záhy rozvinul vztah zcela osobité povahy. Při jeho utvářenì sehrálo svou roli nepochybně zaujetì obou historiků pro dějiny hospodářské a sociálnì. Vţdyť „na sklonku stoletì byl Pirenne jiţ uznanou autoritou v oboru hospodářského dějepisu“,42 jemuţ Mendl věnoval celou svou vědeckou kariéru. Z dochované korespondence, kterou Henri Pirenne v letech 1928-1935 adresoval Mendlovi,43 je zřejmé, ţe vztah obou historiků se postupem doby výrazně prohluboval. Jeho specifická povaha byla mimo jiné dána nejspìše i značným věkovým rozdìlem – Pirenne byl o třicet let staršì neţ Mendl. V době, kdy se oba historici setkali, se jeho dìlo jiţ pomalu uzavìralo. Evropskou historiografiì byl povaţován za historika par excellence. Jeho působenì v historické vědě se stalo inspirativnìm pro mnohé západoevropské historiky. Hlásili se k němu rovněţ generačně, nikoli však přìstupem k dějinné

40

Český časopis historický 33/1927, s. 377. Český časopis historický 33/1927, s. 378. 42 BEDŘICH MENDL, Henri Pirenne, in: Henri Pirenne, Středověká města, Praha 1928, s. 213. 43 AAV ČR, B. Mendl, Henri Pirenne (korespondence z let 1928-1935), inv. č. 248, kart. č. 4. 41

12

látce vzdálení historikové seskupení kolem francouzské revue Annales d’histoire économique et sociale. Navázáním vztahu s belgickým historikem Henri Pirennem se Mendl dostává do kontaktu s uznávanou autoritou evropské hospodářské a sociálnì historie. Pro Mendla se tudìţ, nejen dìky svému věku a dosaţeným výsledkům vědecké práce, mohl stát jistým zdrojem inspirace. Ostatně Mendlovy názory na historickou syntézu a uţitì srovnávacì metody se částečně o znalost Pirennova pojetì dějin opìrajì.44 Vztah, který časem nabyl podoby přátelstvì, ze strany Mendlovy naplněného předevšìm úctou a z pozice Pirennovy vyznačujìcì se zejména velkým pochopenìm, se začal prohlubovat v době, kdy Mendl pracuje na překladu Pirennova díla Les villes du Moyen âge.45 Mendl opatřil překlad doslovem, kde se pokusil charakterizovat Pirennův přìnos pro evropskou historiografii, svou pozornost věnuje i souhrnnému hodnocení jeho díla. Studii Středověká města povaţuje za jeden z nejpozoruhodnějšìch počinů historiografie poslednì doby, neboť vyvěrá ze soudobých myšlenkových koncepcì, jejichţ představitelem se Pirenne nepochybně stal. Se sobě vlastnìm porozuměnìm upozornil na některé modernì metody, z nichţ plynou specifické rysy jeho práce. Vnìmá tudìţ belgického historika jako medievistu, jehoţ zájem o středověk byl zarámován dějinami hospodářskými a obracel se stále častěji k obecným otázkám dějin sociálnìch. Vidí v něm vědce, který byl schopen vysvětlit, jak svérázné hospodářské systémy v belgickém prostředì nejen determinovaly společenskou strukturu středověkých měst, ale promìtaly se i do jejich politického zřìzenì. Poukazuje na to, ţe svou tvorbou z konce 19. a počátku 20. stoletì Pirenne reagoval na potřeby hospodářského dějepisu dané doby.46 Mendl však v jeho práci spatřuje jistý protipól vůči tradičnìmu německému dějepisectvì: „Pirenne, jenţ vyšel z jiného prostředì, přinášel ve svých pracìch jiné západničtějšì řešenì těchţe problémů.“47 Do jisté míry byl Mendl fascinován tím, jak si Pirenne dokázal poradit s vylìčenìm dějin Belgie. Dobře si totiţ uvědomoval, jak nesnadný úkol tìm na sebe vzal, kdyţ se odhodlal zabývat se dějinami státu, který v minulosti téměř 44

BEDŘICH MENDL, Nové proudy v hospodářském a sociálním dějepise, in: Sbornìk přednášek proslovených na prvém sjezdu čsl. profesorů filosofie, filologie a historie v Praze 3.-7. dubna, Praha 1929, s. 435. 45 HENRI PIRENNE, Les ville du moyen âge. Essai d’ histoire économique et sociale, Bruxelles 1927. 46 Pirennovy práce dvou desetiletì přelomu 19. a 20. stoletì se zabývajì tématy hospodářského zřìzenì staršìho středověku, vznikem měst a městského zřìzenì, zrodem a vývojem kapitalismu. 47 BEDŘICH MENDL, Henri Pirenne, s. 216. 13

vţdy postrádal samostatnost i jednotu státnìho ţivota. „Pirenne obtìţe překonal tìm, ţe do středu vypravovánì svého postavil lid, historii politických proudů, vývoj státnìho zřìzenì, hospodářských poměrů a náboţenského nazìránì.“48 Tato hlediska mu poslouţila k tomu, aby látku utřìdil a vyloučil události mìstnìho významu. Nový pohled na problematiku, kritický přìstup a kvalitnì stylistické zpracovánì potom Mendl povaţuje za hlavnì přìčiny toho, ţe dìlo bylo v opakovaném vydánì během několika let beze zbytku rozebráno a učinilo z Pirenna právem „národnìho dějepisce“ Belgie. Své hodnocenì Pirennovy studie Les villes du moyen âge shrnuje a uzavìrá slovy: „Tato knìţka podává vskutku kus synthesy. Jejì název neodpovìdá arci obsahu zcela přesně. Kniha podává z části méně, neţ titul slibuje: z dějin městských jest tu jen počátek, ale naopak jest v nì i vìce, neţ bychom podle názvu v ní hledali. Pirenne v této práci podal přehledný obraz západoevropského vývoje od germánských vpádů aţ asi do poloviny dvanáctého stoletì.“49 Je tudìţ zřejmé, ţe Mendl za jeden z hlavních kladů Pirennova dìla povaţuje právě jeho syntetický charakter, v němţ spatřuje inspirativnì zdroj pro české historiky. Pro Pirenna bylo potom důleţité, ţe jeho dìlo přesáhlo touto cestou rámec západoevropského dějepisectvì, a dostalo se tak do oblasti nejen středoevropské, ale i jazykově zcela odlišné. Zájem české historické školy povaţoval za důleţitý, poněvadţ byl toho názoru, ţe jejì mìsto v rámci evropské historické vědy nelze opomenout.50 Jestliţe si Mendl váţil Henriho Pirenna jako zkušeného hospodářského a sociálnìho historika a představitele modernì evropské historiografie, která se navìc dokázala vyvázat ze závislosti na německém dějepisectvì,51 přistupoval Pirenne k Mendlovi jako k neobyčejně schopnému vědci, jenţ má co řìci nejen k dějepisectvì svého národa, ale i k historické vědě evropské, proto se také počátkem roku 1930 pokusil prosadit publikovánì Menlovy studie o středověké Vratislavi na stránkách Annales d’histoire économique et sociale. Jejì přìnos spatřoval nejen v nových poznatcìch, ale rovněţ v metodologickém uchopení zkoumaného problému. 48

BEDŘICH MENDL, Henri Pirenne, s. 216. BEDŘICH MENDL, Henri Pirenne, s. 217-218. 50 AAV ČR, B. Mendl, Henri Pirenne (nedatovaný rukopis v rámci korespondence), inv. č. 248, kart. č. 4. V témţe rukopise se Pirenne vyznává z toho, jak na něj zapůsobila Praha. Spìše neţ z hlediska architektonického či kulturního ji vnímá jako studijní materiál pro poznánì specifických znaků městského uspořádánì slovanského světa. 51 Nepopìrá však pozitivnì vliv, jaký měly na Pirennovo vědecké utvářenì teorie některých německých historiků, např. Karla Lamprechta a Gustava Schmollera. BEDŘICH MENDL, Henri Pirenne, s. 215. 49

14

K progresivnìm tendencìm evropského dějepisectvì byl Bedřich Mendl skutečně velmi vnímavý. Svá konkrétní stanoviska k jeho některým modernìm směrům vyslovil nejzřetelněji roku 1929 v přednášce Nové proudy v hospodářském a sociálním dějepise určené středoškolským profesorům historie.52 Zmiňuje se v nì jak o dějepisectvì německém, tak o reformních tendencìch historiografie francouzské. Všìmá si rovněţ situace v českém prostředì, připomìná Šustův i Pekařův zájem o hospodářské dějiny. Poněkud zaráţejìcì je, ţe pomlčel o zaloţenì a existenci francouzské historické revue Annales d’histoire économique et sociale, o nìţ byl tou dobou jiţ velmi dobře informován. (Jak dále uvidìme, proběhla dokonce prvnì jednánì o jeho spolupráci s nově zakládaným periodikem.) Připomenul však Marca Blocha, o němţ hovořil jako o „známém redaktoru Annales d’histoire économique et sociale“.53 Jeho výrok: „Kdo se chce drţeti přìtomného, toho, co je nynì, tomu, co je nynì, neporozumì,“54 pouţìvá jako ilustraci k vlastní úvodní úvaze o tom, má-li vůbec smysl zabývat se studiem hospodářských dějin. Svou pozornost pak Mendl zaměřil předevšìm na dva problémy: historickou syntézu Henriho Berra a pojmovou analýzu Maxe Webera. Stranou však nezůstala ani srovnávacì metoda uţitá jiţ zmìněným belgickým historikem Henri Pirennem v díle Středověká města a vyjádřil se téţ k teoriím Bücherovým i Laveyovým. K Berrovu poţadavku historické syntézy měl Bedřich Mendl neobyčejně blìzko. Ostatně smysl pro uţitì syntetické metody v historikově práci byl právě jedním z oněch rysů, jichţ si cenil na díle Henriho Pirenna. Za specifický způsob jeho vědeckého utvářenì povaţoval postupný vývoj, kterým se z analytika a kritika stal stoupencem syntézy. Roku 1933 informoval Bedřich Mendl čtenáře Českého časopisu historického o výsledcìch projektu, v jehoţ počátcìch stál právě jeden z hlavnìch iniciátorů historické syntézy Henri Berr. S uspokojenìm konstatuje, ţe za třináct let bylo vydáno dvacet devět svazků z knihovny historické syntézy L’Évolution de l’Humanité. Synthèse collective. Celý tento plán povaţuje za smělý, neboť jeho cìlem bylo obsáhnout veškeré dějiny lidstva, a to nikoli prostřednictvìm dìlčìch kompilacì, ale za pomoci kvalitních syntetických prací, k jejichţ vytvořenì byli povoláni odbornìci – specialisté. Konkrétní publikace mají svým charakterem odpovìdat původnìm 52

Srov. JAROSLAV MAREK, FRANTIŠEK ŠMAHEL, Škola Annales v zrcadle českého dějepisectví, Český časopis historický 97/1999, s. 4. 53 AAV ČR, B. Mendl, Nové proudy v hospodářském a sociálnìm dějepise (rukopis), inv. č. 509, kart. č. 10. 54 AAV ČR, B. Mendl, Nové proudy v hospodářském a sociálnìm dějepise (rukopis), inv. č. 509, kart. č. 10. 15

představám Henriho Berra, soudì Mendl; nepůjde tudìţ pouze o vylìčení událostí v časovém sledu, ale autoři budou ověřovat, popřìpadě vyvracet vlastnì hypotézy a zejména hledat odpovědi na otázky po přìčinách jednotlivých historických jevů.55 Ve svých dílech projevil Mendl velký smysl pro tuto pracovní metodu, coţ se ukázalo nejen v knize Hospodářský vývoj Evropy (1931), ale zejména v partiìch napsaných pro Šustovy Dějiny lidstva.56 Mendl se pojmem historické syntézy nesporně zabýval i po stránce teoretické. Syntézu povaţoval za jeden ze základnìch stavebnìch kamenů modernì historiografie. Byl však i toho názoru, ţe volánì po syntetické metodě je aţ přìliš často zneuţìváno ke znevaţovánì pracì předcházejìcìch generacì.57 Celý problém pak zasazoval do širšìho společenského kontextu. Domnìval se, ţe syntetickému pojìmánì skutečnosti je soudobý svět výrazně nakloněn, coţ se projevuje snahou vytvářet souhrnné obrazy zkoumaných jevů, ale i obecnou tendencì dosavadnì i nově dosaţené výsledky poznání shrnovat. V tom spatřoval ale jisté nebezpečì, skrývajìcì se v pouhém kompilování a v mechanickém skládánì jednotlivých poznatků – tady se velmi blìţì Šustovým obavám o původnost historických pracì. Historickou syntézu vnìmal Mendl předevšìm jako pracovnì metodu, přicházejìcì se zcela novým přìstupem k dějinám i historikově řemeslu. Jejì podstata netkvì dle jeho soudu v tom, ţe pracuje se širšìmi časovými úseky, ale právě v tom, ţe nové přìstupy aplikuje i na zcela drobné speciálnì otázky. V rámci přednášky Nové proudy v hospodářském a sociálním dějepise hovořì Mendl – v duchu Berrově – o dvojí syntéze: synthèse érudite a synthèse 55

BEDŘICH MENDL, L’Évolution de l’Humanité, Synthèse collective, Český časopis historický 39/1933, s. 220-224. 56 JAROSLAV PÁTEK, Aktuální význam Bedřicha Mendla, in: Vědecká konference k 100. výročì narozenì Bedřicha Mendla prvnìho profesora hospodářských a sociálnìch dějin Univerzity Karlovy 1892-1992. Acta Universitatis Caroline philosophice et historica 4/1994, s. 35. Jedná se o kapitoly o hospodářských a sociálnìch poměrech v antice ve druhém svazku, výklad o dějinách zámořských objevů a nových řádech hospodářských v pátém svazku a části věnované koloniálnìm zápasům v Americe a v Indii a anglické průmyslové revoluci v šestém svazku Šustových Dějin lidstva. 57 „Heslo synthesa jest vyslovováno aţ přìliš často a aţ přìliš snadno ozve se posměšek nad analytickou pracì dvou generacì předcházejìcìch, aţ přìliš lehkováţně jsme ochotni pousmáti se nad úsilìm věnovaným monografickému poznání jednotlivostí, nad generacemi, které obětovaly ţivot poznání jednotlivých úseků dějin, jen a jen úseků a zlomků.“ AAV ČR, B. Mendl, Nové proudy v hospodářském a sociálnìm dějepise (tištěný text), inv. č. 509, kart. č. 10. 16

scientifique. První shromaţďuje látku i literaturu k tématu, druhá sebraný materiál nejen shrnuje, ale předevšìm jej interpretuje. Cílem historika proto není problém pouze poznat, ale vysvětlit jej a popsat sìly, které k poznanému stavu vedly. Mendl spatřuje v tomto přìstupu jistou dalšì etapu evolučnìho dějepisu, pro niţ je nezbytné uţitì metody srovnávacì a dodává: „Je-li synthesa heslem soudobého dějepisu, jest srovnávacì metoda jeho nezbytným předpokladem.“58 Vzápětì však zpřesňuje své vyjádřenì dodatkem, ţe cìlem srovnávacì metody není poznat pouze shody, ale odhalit i rozdíly, poznat nejen jejich charakter, ale i příčiny.59 Za jednoho z jejìch hlavnìch propagátorů a zároveň i uţivatelů Mendl povaţuje právě belgického historika Henriho Pirenna, který dokázal srovnávací metody brilantně vyuţìt při práci na knize Les villes du moyen âge. Dále připomìná jeho vystoupenì na mezinárodnìm sjezdu historiků v Bruselu (1923), kde Pirenne zdůraznil význam srovnávacì metody jako hlavnìho předpokladu vědecké historie. Shoduje se s ním v názoru, ţe pro 19. stoletì typická historiografie národní vyrostla zejména z kultu národní minulosti, podporovaného romantismem. Obracela proto svou pozornost tìmto směrem a opomìjela většinou dějiny ostatnìch národů. Tento stav potom vedl k přeceňovánì národnìho ducha a k nekritickému filozofování o smyslu národnìch dějin. Uplatněnìm srovnávacì metody se ale historik poučì o otázkách národní minulosti i z problematiky dějin jiných zemì. Zìská moţnost odhalit shodné i rozdìlné prvky, a tak dospěje prostřednictvìm srovnávánì ke specifickým rysům národnì minulosti, o jejichţ poznánì usilovaly i generace předcházející. V tomto smyslu potom Mendl pojednal o Pirennově přìstupu k historikově práci v doslovu k překladu jeho studie Středověká města.60 Mendl dále podotýká, ţe vyuţitì srovnávacì metody neobyčejně rozšiřuje obzory historikova poznánì. Moţné nebezpečì spatřuje v tom, ţe k tomuto rozšìřenì by 58

BEDŘICH MENDL, Nové proudy v hospodářském a sociálním dějepise, s. 426. 59 „Srovnávacì metoda nechce jen přihlìţeti k obecným dějinám, aby vyloţila ze souvislosti s okolìm dějiny národnì, metoda srovnávacì ţádá, aby bylo srovnáváno, aby zjišťovány byly nejen shody, nýbrţ i rozdìly. Chce poznati nejen, jaké to shody a rozdìly jsou, ale chce věděti, proč ty shody a proč ty rozdìly.“ BEDŘICH MENDL, Nové proudy v hospodářském a sociálním dějepise, s. 427. 60 „Srovnávacì dějepis arci nemá být postaven proti dějepisu národnìmu, či jak Pirenne jej nazývá dějepisu ethnocentrickému. Právě srovnánì národnìch kultur má umoţnit vědecké poznánì toho, co jest společno i toho, co tvořì jejich svéráz.“ BEDŘICH MENDL, Henri Pirenne, s. 217. 17

mohlo dojìt na úkor hloubky historického poznánì. Tomu lze ale čelit pomocì „dokonalejšìho pojmového vytřìbenì.“61 Ačkoli byl Mendl vázán k Pirennovu dílu velkým obdivem, musíme si uvědomit, ţe jeho názory nepřejìmal pasivně, ale vycházel z nich a dále je rozvìjel. Váţil si předevšìm jeho syntetických schopnostì a bravurnìho způsobu vyuţitì srovnávacì metody, uvědomoval si, ţe sice Pirenne kladl neobyčejně velkou váhu na ekonomické rysy historického vývoje, ale „nepodlehl historickému materialismu, byl dalek toho, aby vše chtěl vykládati hospodářskými přìčinami, ale vyciťoval jejich důleţitost a zdůrazňoval ji. Zjevy hospodářské byly mu nejdůleţitějšì a nejhlubšì.“62 Pirennovo pojetí historické syntézy uváděl pak do vztahu s teoriemi Henriho Berra. Šustův a Mendlův zájem o historickou syntézu, jejich cit pro nepolitické sloţky dějinného vývoje, vnìmavost vůči neutěšenému stavu soudobého dějepisectvì, znalost modernìch ekonomických, sociologických a filozofických koncepcì, schopnost vnìmat dějiny jako celistvý proud rovnocenných tendencì a směrů, v neposlednì řadě rovněţ vztah k Henrimu Pirennovi, to všechno během roku 1928 logicky přivedlo oba historiky do blìzkosti nově vznikajìcì revue Annales d’histoire économique et sociale. Avšak stejně jako tomu bylo v přìpadě Pirennově, i v diskusìch o spolupráci se štrasburskou redakcì Annales H. E. S. byl počátečnì zájem orientován na Josefa Šustu. Ve francouzských vědeckých kruzìch nebyl Josef Šusta osobností neznámou. Vědělo se nepochybně o jeho kontaktech s Pirennem, jehoţ měli francouzštì historikové ve velké váţnosti. Nelze se tudìţ divit, ţe se na konci 20. let 20. stoletì stal přitaţlivým i pro nově vznikajìcì revue Annales d’histoire économique et sociale. Svou roli zde jistě sehrála i snaha jejìch zakladatelů Luciena Febvra a Marca Blocha získat pro spolupráci s reformnìm časopisem co moţná největšì počet renomovaných vědců ze zahraničì, kteřì by jiţ svou účastì podpořili novátorské pojetì dějin i touhu uplatňovat v historické práci nové metodologické zásady. Nemůţeme opomenout ani ambice Francouzů překonat jiţ dobře zavedený Aubinův časopis Vierteljahrschrift für Sozial- und Wirtschaftsgeschichte. Na Josefa Šustu se Marc Bloch obrátil poprvé pravděpodobně dopisem z července 1928. Informoval jej o přìpravách k zaloţenì nového časopisu se zaměřenìm na dějiny hospodářské a sociálnì, přičemţ projevil zájem o přìpadné rady nebo kritiku, jimiţ by mohl být Šusta vznikajìcì netradičně zaměřené revue 61

AAV ČR, B. Mendl, Nové proudy v hospodářském a sociálnìm dějepise (tištěný text), inv.č 509, kart. č. 10. 62 BEDŘICH MENDL, Henri Pirenne, s. 215. 18

nápomocen.63 Zmiňuje se rovněţ o moţnosti předplatného. Ta však zůstala v prvnìm roce existence časopisu nevyuţita. Bloch na to Febvra upozorňuje v dopise ze 3. zářì 1929, kde se při hodnocenì zahraničnìch abonentů v přìpadě Československa objevuje nula s vykřičnìkem.64 Blochovy snahy přimět Šustu k publikovánì přìspěvků v novátorské revue se nesetkaly s pozitivní odezvou. Šusta v Annales H. E. S. nikdy nepublikoval.65 Bloch o něm v korespondenci z dob počátků školy Annales adresované Lucienu Febvrovi pìše celkem dvakrát. Prvnì dopis byl napsán v srpnu 1928, kdy se oba historikové účastnili Mezinárodnìho kongresu historických věd v Oslu. Bloch referuje Febvrovi o kontaktech, které se mu podařilo navázat, v přìpadě Šusty však konstatuje: „Je n’ai pu qu’entrevoir Šusta.“66 I kdyţ se mu ve Švédsku Josefa Šustu nepodařilo oslovit, poněvadţ setkánì s ním bylo pouze letmé, vyjadřuje v témţe dopise uspokojenì nad setkánìm s českým historikem Václavem Černým, který by podle jeho soudu mohl být Annales H. E. S. uţitečným. V poněkud pozměněném duchu pak pìše o Šustovi ještě roku 1929. Sice kontakt s nìm navázal, ale vyjadřuje ohledně spolupráce s Československem – nejspìše i na základě dosavadnìch zkušenostì – jisté rozpaky, Pìše: „Pour la Tchéquo je suis embarrassé. Černý doit être un bon petit personnage. J’ai rencontré Šusta mais attendons l’apparition de l’article Černý (plans parcellaires).“67 Z dopisu je vidět i jistá skepse vůči Černému, kterému sice Bloch neubìrá jeho kvality, avšak nespatřuje v něm plnohodnotnou náhradu za historika Šustova významu. Odpovědět na otázku, proč tedy Šusta moţnosti publikovat v Annales H. E. S. nevyuţil, se zřejmě nepodařì. Důvodem rozhodně nebyla nedostatečná znalost francouzštiny, na kterou např. v přìpadě Černého poukázal Marc Bloch 63

„Aidez-nous de vos conseils et, le cas écheant, de vos critiques. Aidez nous en collaborant notre bibliographie de vos publications.“ SÚA Praha, J. Šusta, Annales d’histoire économique et sociale 1928, inv. č. 17, kart. č.13. 64 Marc Bloch, Lucien Febvre et les Annales d’Histoire Économique et Sociale. Correspondance, díl 1 : 1928-1933, (ed.) B. MÜLLER, Paris 1994. K tomu srov. JAROSLAV MAREK, FRANTIŠEK ŠMAHEL, Škola Annales v zrcadle českého dějepisectví, s. 7. 65 Marc Bloch, Lucien Febvre et les Annales d’Histoire Économique et Sociale. Correspondance, s. 53. 66 Marc Bloch, Lucien Febvre et les Annales d’Histoire Économique et Sociale. Correspondance, s 53. 67 Marc Bloch, Lucien Febvre et les Annales d’Histoire Économique et Sociale. Correspondance, s. 186. 19

v dopise Febvrovi z 15. července 1929.68 Problémem nemohl být ani přìstup k historii, protoţe jiţ v některých dřìvějšìch pracìch Josefa Šusty nacházìme mnohé podněty, které ve svém počátku postuluje škola Annales: patřì sem např. poţadavek historické syntézy, zájem o dějiny hospodářské i sociálnì, smysl pro vnìmánì duchovnìho klimatu dějinných epoch apod. Je však moţné, ţe důvodem byla Šustova zaneprázdněnost a odhodlánì plně se připravovat k práci na velkých syntetických dìlech české historiografie věnovaných světovým dějinám. Avšak Josef Šusta byl s největšì pravděpodobnostì tou osobnostì, která zprostředkovala kontakty mezi redaktory revue Annales H. E. S. a některými dalšìmi českými historiky. Nepochybně upozornil Blocha na Václava Černého, jehoţ drobné informativnì přìspěvky se objevily jiţ v prvnìm ročnìku časopisu a předevšìm na Bedřicha Mendla,69 s nìmţ zahájili oba redaktoři intenzivnì jednání. Na Mendla se jako prvnì ze Štrasburku obrátil dopisem z 27. srpna 1928 Lucien Febvre.70 Nejprve vyjádřil své přesvědčenì o tom, ţe Mendl je jiţ o nové revue informován, a poté nastínil zájem Annales H. E. S. o spolupráci s hospodářskými a sociálnìmi historiky ostatnìch evropských zemì a vznesl dotaz, zda by bylo moţné počìtat v tomto smyslu i s přìnosem československých historiků. Upozornil však, ţe nová revue klade na historiky speciálnì poţadavky, vycházejìcì z poněkud netradičnìch přìstupů k jejich práci, z toho pak plyne i její zájem o přìspěvky z hospodářských dějin Československa, osvětlující problematiku pro francouzskou historickou vědu dosud jen málo známou. Febvre pìše o tom, ţe Annales H. E. S. se zaměřujì na rozsáhlejšì a význačná témata, a nabìzejì prostor zejména pro srovnávacì studium hospodářské historie. Ptá se, zda by bylo moţné počìtat i se spolupracì s českými mladými historiky, popřìpadě se studenty české hospodářské historie. V dopise vystupuje jako zástupce pokrokového směru francouzské, a vlastně i evropské historiografie, který otevìrá historikům nové obzory a vnášì do jejich práce zcela nové impulsy. K Mendlovi se obrací s poměrně velkými nadějemi na zprostředkovánì kontaktů s českou historickou vědou a prosí jej v tomto směru o jakékoli informace. V neposlednì řadě jej samotného vyzývá, aby do nového časopisu přispěl vlastnì studiì. Je zřejmé, ţe mu šlo nejen o 68

Marc Bloch, Lucien Febvre et les Annales d’Histoire Économique et Sociale. Correspondance, s. 144. 69 K tomu JAROSLAV MAREK, FRANTIŠEK ŠMAHEL, Škola Annales v zrcadle českého dějepisectví, s. 4. 70 AAV ČR, B. Mendl, Lucien Febvre (dopis z 28. srpna 1928), inv. č. 90, kart. č. 3. 20

zìskánì přìspěvků pro připravovaná čìsla Annales H. E. S., ale předevšìm o vyjádřenì jakési solidarity k dosud neobvyklému a zjevně novátorskému pojetì historie. Jaká byla Mendlova reakce, se můţeme domýšlet na základě dopisu, který jiţ 19. zářì 1928 zaslal Febvre Marcu Blochovi. Mimo jiné se v něm pisatel zmiňuje, ţe dostal Mendlovu odpověď,71 kterou povaţuje za velmi zajìmavou.72 Potvrdila totiţ jejich společný předpoklad, ţe je skutečně třeba usilovat o spolupráci s Československem, neboť tu existuje jakási naplno nevyslovená hrozba v konkurenčnìm německém časopisu Vierteljahrschrift für Social- und Wirtschaftsgeschichte.73 Je tedy moţné, ţe Mendl ve své odpovědi, která se nedochovala,74 na německý časopis poukázal, a to takovým způsobem, ţe vyprovokoval tuto poměrně rozhodnou a nekompromisnì Febvrovu reakci. Na druhé straně se však domnìvám, ţe český historik si byl velmi dobře vědom jistého konkurenčnìho zápolenì mezi francouzským a německým dějepisectvím, neboť o něm mluvil jiţ Henri Berr, jehoţ působenì Mendl nepochybně sledoval. Roku 1933 potom připomìná jeho výrok o tom, ţe Francouzi vyzbrojeni nemalou intelektuálnì odvahou svými snahami na poli historické syntézy chtěli vytvořit protiváhu německým pokusům o Weltgeschichte.75 Febvre Mendlovu odpověď přesunul na Blocha a konečné rozhodnutì ponechal na něm, avšak připojil dosti výmluvné upozorněnì: „Je vous transmets la lettre; elle est de votre rayon, et vous répondrez à cet homme comme vous

71

Mendlova odpověď se nezachovala (Marc Bloch, Lucien Febvre et les Annales d’Histoire Économique et Sociale. Correspondance, s. 71.), ale o jejím datování se ve svém dopise zmiňuje Marc Bloch. AV ČR, B. Mendl, Marc Bloch (dopis z 22. zářì 1928), inv. č. 44, kart. č. 2. Mendl psal svůj dopis 16. zářì 1928 a společně s ním s největšì pravděpodobnostì odeslal do Francie i svůj příspěvek pro Annales H. E. S. Uváţìme-li, ţe Febvrovu výzvu obdrţel po 28. srpnu, musel o moţnosti publikovat v nové revue uvaţovat jiţ dřìve a na přìslušné stati pracovat. 72 Marc Bloch, Lucien Febvre et les Annales d’Histoire Économique et Sociale. Correspondance, s. 71. 73 Srov. JAROSLAV MAREK, FRANTIŠEK ŠMAHEL, Škola Annales v zrcadle českého dějepisectví, s. 5. 74 K tomu: Marc Bloch, Lucien Febvre et les Annales d’Histoire Économique et Sociale. Correspondance, s. 71. 75 BEDŘICH MENDL, L’Évolution de l’Humanité, Synthèse collective, Český časopis historický 39/1933, s. 221 21

l’entendrez; mais il faut travailler la Tchécoslovaquie.“76 Jiţ z těchto slov lze vycìtit jisté rozčarovánì, které Mendlův dopis vyvolal. Bloch se celé záleţitosti ujal s notnou dávkou diplomacie, o čemţ svědčì jak komentář v dopise adresovaném Febvrovi, tak odpověď, kterou odeslal do Prahy Mendlovi. (Oba dva dopisy byly napsány 22. zářì 1928.) V podstatě se ztotoţňuje s naznačenými rozpaky svého kolegy. Je zřejmé, ţe Mendlova studie neodpovìdala jejich představám a poţadavkům. Jako problematický se ukázal uţ její název: Sol tributaire et sol libre au moyen âge. Ani Bloch ani Febvre si s nìm nevěděli rady.77 Oba dva si však uvědomovali, ţe se jedná o záleţitost velmi choulostivou, která by mohla mìt dalekosáhlé důsledky, a ţe nelze Mendlův přìspěvek kategoricky odmìtnout. Febvre v dalšìm dopise z 23. zářì 1928 adresovaném Blochovi vyjádřil jisté uspokojenì nad tìm, ţe se v názoru na věc shodujì. Neopomenul však dodat: „Mais quoi! disputons la Tchécoslovaqui à l’Allemagne, c’est une oeuvre pieuse,“78 čìmţ ostatně projevil dostatečnou ochotu k jisté toleranci aţ shovìvavosti. Tìm se ale celá záleţitost posouvá do poněkud jiné roviny a nabývá mìrně politického rozměru, neboť bylo v zájmu francouzských historiků vzdálit své české kolegy německému vlivu.79 I Bloch byl toho názoru, ţe nelze riskovat diplomatický incident a navìc vehnat českého historika do náruče výše zmiňovaného konkurenčnìho Aubinova časopisu,80 a proto zvolil řešenì vskutku taktní. Mendlovi zaslal dopis, v němţ vyjádřil nemalé potěšení nad jeho zájmem o spolupráci s Annales H. E. S. Zaměřenì jeho studie označil jako pozoruhodné a pro připravovanou revue přìnosné, neopomenul podotknout, ţe i on sám se 76

„Předávám Vám dopis, který patřì do Vašì působnosti, odpovězte, jak uznáte za vhodné, avšak je třeba působit na Československo.“ Marc Bloch, Lucien Febvre et les Annales d’Histoire Économique et Sociale. Correspondance, s. 71. 77 JAROSLAV MAREK, FRANTIŠEK ŠMAHEL, Škola Annales v zrcadle českého dějepisectví, s. 5. 78 „Ale co! Bojovat o Československo s Německem, to je práce zboţná.“ Marc Bloch, Lucien Febvre et les Annales d’Histoire Économique et Sociale. Correspondance, s. 76. 79 K tomu srov.: „Zájem o české přìspěvky byl motivován i zřeteli politickými. Ty diktovaly i opatrnost při posuzovánì došlých příspěvků.“ JAROSLAV MAREK, FRANTIŠEK ŠMAHEL, Škola Annales v zrcadle českého dějepisectví, s. 5. 80 „Mais je pense comme vous qu’il faut l’accepter: ne créons pas un incident diplomatique (suis-je assez de la Carriere!) en rejetant un Tchèque dans les bras de Herr Kollegue Aubin.“ Marc Bloch, Lucien Febvre et les Annales d’Histoire Économique et Sociale. Correspondance, s. 76. 22

zabývá agrárnìmi otázkami. Zároveň poţádal o zaslánì stati v definitivnì podobě, která by mohla být předána redakci. Velmi jemně upozornil, ţe by článek mohl otevřìt diskusi, o niţ bude většì zájem. V závěru vyjádřil poděkovánì za jakékoli dalšì informace o potenciálnì spolupráci s českými historiky, jimţ by samozřejmě byly předány základnì pokyny pro pojetì i úpravu přìspěvků adresovaným redakci Annales d’histoire économique et sociale.81 Na tomto mìstě je třeba pozastavit se nad osudy Mendlova přìspěvku zaslaného Annales H. E. S. Mendl reagoval na Febvrovu výzvu neobyčejně rychle. Nejenţe během necelých třì týdnů (28. srpen 1928 – 16. zářì 1928) odpověděl na doručený dopis, ale vzhledem ke specifické reakci M. Blocha i L. Febvra musel s odpovědì zaslat buď hotovou verzi své studie, nebo alespoň jejì velmi podrobnou a z hlediska informativního nosnou koncepci, navíc ve francouzském překladu. Proto se domnívám, ţe o svém podìlu na připravované revue uvaţoval jiţ v době dřìvějšì, tedy před tìm, neţ jej Febvre vyzval dopisem ke spolupráci. Ani Bloch ani Febvre ve vzájemné korespondenci nevyjadřujì přìmo, jaké výhrady majì vůči Mendlovu textu. Zřejmé je pouze to, ţe si s nìm nevědì rady. I kdyţ neodpovìdá jejich představám, nechtějì jej striktně zavrhnout, a proto volí jiţ výše zmiňovanou taktiku ohleduplné diplomacie. Nakonec to byl právě Bloch, který na sebe vzal nelehký a jistě i nezáviděnìhodný úkol, a Mendlovi s jistými opatrně vyjádřenými pochybnostmi odpověděl. (A právě Bloch byl onìm představitelem Annales H. E. S., který se po čase znovu pokusil s Mendlem navázat kontakt.) Mendlův přìspěvek s rozporuplným názvem Sol tributaire et sol libre au moyen âge nebyl v Annales H. E. S. nikdy otištěn.82 A bibliografie Mendlova díla sestavená J. Kleplem83 neuvádì, ţe by studie kdy vyšla v jiném odborném periodiku. Její rukopis se nenachází ani v Mendlově pozůstalosti v Archivu Akademie věd České republiky. Nelze tudìţ zpětně analyzovat její charakter. Snad pouze název (v českém překladu patrně Půda zásvislá a svobodná ve středověku), který se kdysi setkal s nepochopenìm, spìše však s neporozuměnìm obou francouzských redaktorů, a vzbudil jejich nelibost, a Blochova poznámka o přitaţlivosti agrárnìch dějin pro Annales H. E. S., učiněná v listu z 22. zářì 1928, naznačujì rámec, jehoţ se studie týkala. 81

AAV ČR, B. Mendl, Marc Bloch (dopis z 22. zářì 1928), inv. č. 44, kart. č. 2. Marc Bloch, Lucien Febvre et les Annales d’Histoire Économique et Sociale. Correspondance, s. 84. 83 JAN KLEPL, Soupis prací Bedřicha Mendla, in: Bedřich Mendl, Vývoj řemesel a obchodu v Městech Praţských, Praha 1947, s. 93-108. 82

23

Počátečnì, na obou stranách dobře patrná, ochota a chuť ke vzájemné spolupráci mezi Annales H. E. S. a Bedřichem Mendlem se po vìceméně slibných jednáních na konci léta roku 1928 vytratila. Snad byl Mendl poněkud zaskočen reakcì redaktorů avizované revue na svou studii, moţná ţe francouzská strana byla zahlcena mnoţstvìm pracovnìch povinností souvisejících s přìpravou prvnìho čìsla Annales H. E. S. a získáváním potenciálnìch předplatitelů a přispěvatelů, skutečnostì ale zůstává, ţe jednánì o Mendlově účasti na něm nejspìše ustala. V pracovně zaměřené korespondenci Blochově a Febvrově z následujìcìho obdobì se alespoň s Mendlovým jménem jiţ vìce nesetkáváme. Mendl se však nadějì na publikovánì v novátorské revue nevzdal. O moţnosti zaslat redakci svou dalšì studii o obyvatelstvu středověké Vratislavi jednal během prosince 1929 a ledna následujìcìho roku v korespondenci s Henri Pirennem.84 V dopise ze 13. prosince 1929 pak Pirenne reaguje na tuto jeho práci.85 Mendlova stať se mu jevì jako velmi zajìmavá předevšìm po stránce metodologické. Aniţ by je blìţe charakterizoval, oceňuje metody, jichţ Mendl uţil a které jej v přìpadě středověké Vratislavi dovedly aţ k odkrytí specifického typu středověkého města. 86 Jaroslav Marek v souvislosti s touto Mendlovou studií poukazuje na skutečnost, ţe autor se zde dostal aţ na pokraj jakési syntézy tradičnìch metod historického bádánì a historismu s pojetìm, které dějiny představuje jako výsledek nadosobnìho působenì.87 Mendlova práce musela Henriho Pirenna skutečně nadchnout, protoţe hned v následujícím dopise z 29. prosince 1929 se k jejímu tématu vrací. A nejen to! Oznamuje Mendlovi, ţe o jeho studii jiţ informoval redakci Annales H. E. S.88 Znovu se zabývá jejìm tématem a pozitivně hodnotì zejména jeho snahu zamyslet se nad byzantským vlivem na středoevropské středověké městské korporace. Soudì, ţe Mendl tak přišel s mnoţstvìm důleţitých otázek. V souvislosti s jeho pojetìm zmiňuje dřìvějšì studii G. M. Montiho, publikovanou v Annales H. E. S., zabývajìcì se komparacì poměrů středověkého 84

AAV ČR, B. Mendl, Marc Bloch (dopis z 1. ledna 1930), inv. č. 44, kart. č. 2. BEDŘICH MENDL, Breslau zu Beginn des 15. Jahrhunderts. Eine statistische Studie nach dem Steuerbuche von 1403, Zeitschrift des Vereins für Geschichte Schlesiens 63/1929, s. 154-185. 86 AAV ČR, B. Mendl, Henri Pirenne (dopis z 13. prosince 1929), inv. č. 248, kart. č.4. 87 JAROSLAV MAREK, O historismu a dějepisectví, Praha 1992, s. 171. 88 AAV ČR, B. Mendl, Henri Pirenne (dopis z 29. prosince 1929), inv. č. 248, kart. č.4. 85

24

Řìma a Raveny. Pirenne je přesvědčen, ţe stejná revue by přivìtala moţnost otisknout i jeho stať.89 Hned na počátku roku 1930 se tedy Bloch na Mendla znovu obracì dopisem. Začìná slovy: „Je n’ai pas à vous présenté les Annales, dont vous avez été l’ami de la première heure.“90 Ujišťuje jej, ţe i nadále počìtajì s jeho podílem na přìpravě časopisu, a oznamuje, ţe uţ vì o jeho záměru otisknout v Annales H. E. S. studii z historické demografie. Nabízí mu v této věci několik námětů k zamyšlenì. Doporučuje, aby čtenáře Annales H. E. S. nechal nahlédnout také do metodologických postupů tohoto atraktivnìho oboru, coţ by pro ně mohlo být nepochybně uţitečné. Bloch byl totiţ toho názoru, ţe se jedná o oblast nikoli pouze zajìmavou, ale i odkrývajìcì řadu závaţných teoretických problémů. Argumentuje dále tìm, ţe si sám ověřil nejvhodnějšì způsob, jakým je třeba čtenářům prezentovat výsledky dosaţené studiem historie. S jemně naznačenou, avšak jistě ne zanedbatelnou a nevýraznou opatrností podotýká, ţe toto pracovnì schéma se můţe jevit jako poněkud přìsné, doslova velmi tvrdé,91 ale přesto Mendlovi doporučuje, aby svůj článek, je-li to moţné, rozdělil na dvě části: problémovou, týkající se vlastního výzkumu, a metodickou, k nìţ by připojil také základnì literaturu. Závěrem podotýká, ţe jej však rozhodně nechce k ničemu nutit a jeho přìspěvek bude v kaţdém přìpadě redakcì Annales H. E. S. velmi vítán. Bloch tak nepochybně znovu prokázal, ţe zájem o spolupráci s českými historiky, působìcìmi v oblasti hospodářských a sociálnìch dějin, konkrétně s Bedřichem Mendlem, byl skutečný, nikoli pouze zdvořilostnì. Navìc znovu projevil dostatek taktu, kdyţ Mendla předem upozornil, ţe studie by měla mìt jistou podobu, vyhovujìcì poměrně jednoznačným a dosti náročným nejen formálnìm redakčnìm poţadavkům. Moţná, ţe právě v otázce metodologického přìstupu, vìce snad ještě v jeho zdůvodněnì a vysvětlenì, se objevilo ono úskalì, které znemoţnilo Mendlovi publikovat v prvnìm čìsle Annales H. E. S. dnes jiţ ztracenou stať Sol tributaire et sol libre au moyen âge. Marc Bloch se potom Mendlovi ozývá ještě 21. zářì téhoţ roku. Tentokráte pouze prostřednictvìm carte poste s hlavičkou Annales H. E. S. 89

„Je suis connaissant que les Annales l’imprimeraient avec le plus grande plaisir.“AAV ČR, B. Mendl, Henri Pirenne (dopis z 29. prosince 1929), inv. č. 248, kart. č.4. 90 „Nepředstavil jsem Vám dosud Annales, jejichţ přìtelem jste byl od prvnìch okamţiků.“ AAV ČR, B. Mendl, Marc Bloch (dopis z 1. ledna 1930), inv. č. 44, kart. č. 2. 91 „quelques directives très fermes,“ AAV ČR, B. Mendl, Marc Bloch (dopis z 1. ledna 1930), inv. č. 44, kart. č. 2. 25

Pozitivně hodnotì jakousi Mendlovu krátkou zprávu, která však v časopise dosud nebyla otištěna, doslova řìká, „votre excellente notice“.92 Zmiňuje se i o tom, ţe vzhledem k nedostatku mìsta je třeba některé stati zkracovat, ujišťuje ale Mendla, ţe pro jeho přìspěvky bude vţdy dostatek prostoru. V Mendlově pozůstalosti v Archivu Akademie věd České republiky se potom nacházì ještě nedatovaná Blochova vizitka doplněná rukou psaným textem.93 Bloch na ni připsal poděkovánì za blìţe nespecifikovaný Mendlův pozdrav. Dokonce hovořì o jistém dojetì, které společně se svou ţenou pocítil. Vedle přánì k blìţìcìmu se přìchodu nového roku se tu setkáváme i s mìrně nadnesenou poznámkou ve smyslu, ţe Mendlovy direktoriálnì kroky směřované k revue Annales H. E. S. posilujì čìm dál tìm vìce aktivnì spolupráci. Ponecháme-li stranou zjevné emotivnì zabarvenì těchto slov, můţeme se snad i na základě této drobné poznámky domnìvat, ţe dialog mezi redakcí revue Annales H. E. S. a Bedřichem Mendlem byl konstruktivnì a Mendl v něm zaujìmal pozici nezávislé a do značné mìry respektované vědecké autority.94 Otázkou zůstává, jak a kdy se k Mendlovi tato vizitka dostala; zda byla přiloţena k oficiálnìmi dopisu, nebo předána třetì osobou apod. Tìm je ale vyčerpána veškerá korespondence Luciena Febvra a Marca Blocha dochovaná v Mendlově pozůstalosti. Domnìvám se však, ţe jejich písemné kontakty musely být poněkud bohatšì. Přinejmenšìm mezi 1. lednem a 21. zářìm 1930 Mendl do Štrasburku zaslal alespoň jeden svůj přìspěvek, k němuţ se redakce nemohla nevyjádřit. Blochovu osobnì reakci potom nacházìme na jiţ uváděném korespondenčnìm lìstku ze zářì 1930.95 V jeho závěru přetlumočil poděkovánì své manţelky za Mendlův „bon souvenir“, jakýsi milý pozdrav. Ten mimo jiné opět dokazuje, ţe Mendl Blocha skutečně kontaktoval, dokonce v poněkud méně formálnìm duchu. A tak se snad můţeme domnìvat, ţe vztah obou historiků nabýval postupně i jakési neformálnì podoby.96 Doklady o tom, ţe by se však jednalo o takové přátelstvì, jaké se rozvinulo mezi Mendlem a Pirennem, nemáme. 92

AAV ČR, B. Mendl, Marc Bloch (korespondenčnì lìstek z 21. zářì 1930), inv. č. 44, kart. č. 2. 93 AAV ČR, B. Mendl, Marc Bloch (nedatovaná vizitka), inv. č. 44, kart. č. 2. 94 „l’autre directorial de vos rai donne aux Annales une collaboration de plus en plus active,“ AAV ČR, B. Mendl, Marc Bloch (nedatovaná vizitka), inv. č. 44, kart. č. 2. 95 AAV ČR, B. Mendl, Marc Bloch (korespondenčnì lìstek z 21. zářì 1930), inv. č. 44, kart. č. 2. 96 K tomu, srov. „Vzájemné styky mezi Blochem a Mendlem dosvědčujì, ţe oba budoucì historikové hospodářských dějin na hlavnìch univerzitách svých zemì 26

Dle bibliografie sestavené Janem Kleplem roku 1947 Mendl v Annales H. E. S. nikdy nepublikoval. (Nevyšla zde ani Pirennem avizovaná studie o obyvatelstvu středověkéVratislavi.) Proniknout se mu naopak podařilo na stránky jiných, ve francouzštině vycházejìcìch periodik: Revue Belge de Philologie et d’Histoire (1929), Le Monde slave (1931), Bulletin du Comité international des Sciences historique (1935), Revue historique (1937). Nepochybně však uvaţoval o moţnosti otisknout v Annales H. E. S. stať o profesoru Pekařovi, připravovanou v souvislosti s jeho šedesátými narozeninami. Část tohoto přìspěvku zůstala zachována v Mendlově pozůstalosti a je třeba se o něm zmìnit, neboť Mendl oceňuje na Pekařovi jeho specifický přìstup k dějinám, vymykajìcì se do značné mìry z tradičnìch postupů české historické vědy.97 Pokusil se zhodnotit, jaký přìnos pro českou historickou vědu znamená dìlo Josefa Pekaře. Nepateticky jej charakterizuje jako jednoho z hlavnìch českých historiků, pod jehoţ vlivem se formujì dalšì dějepisecké generace. Vyjadřuje se však i Pekařově metodě, kterou se snaţì uplatňovat i jako redaktor Českého časopisu historického. Povaţuje ji za velmi podnětnou, přìsně oproštěnou od všech romantizujìcìch tendencì.98 Pekařův přìnos vidì mimo jiné i v tom, ţe se zaslouţil o rozvoj české hospodářské historie a k tomuto zájmu dokázal podnítit zejména mladou nastupující generaci.99 Ocenil skutečnost, ţe se Pekař o historii zajìmá ve všech jejìch rámcìch a vnìmá ji jako celek projevujìcì se mnoha způsoby. Připomìná v této souvislosti tvrzení francouzského historika Hausera, který velmi dobře vyjádřil, ţe hospodářské dějiny nejsou dějinami speciálnìmi, neboť vznikajì pouze jako speciálnì aspekt dějin obecných. Podle Mendlova míněnì Pekař svým působenìm na poli historie plně vyhověl tomuto osobitému přìstupu, protoţe historie jej zajìmala v celém svém rozsahu, a to i navzdory všem znepokojujìcìm inspiracím.100 měli vìce společného neţ jen rasu a tragický ţivotnì osud. JAROSLAV MAREK, Marc Bloch -Lucien Febvre-Annales, Dějiny a současnost 11/1969, č. 3, s. 29. 97 AAV ČR, B. Mendl, Stať o profesoru Pekařovi pro Annales d’histoire économique et sociale (2 strany strojopisu), inv. č. 478, kart. č. 7. 98 „Quoique (...) ces articles s’imposent par leur méthode rigoureuse. M. Pekař bannit énergiquement toutes les idées romantiques de sa pensée.“ AAV ČR, B. Mendl, Stať o profesoru Pekařovi pro Annales d’histoire économique et sociale (2 strany strojopisu), inv. č. 478, kart. č. 7. 99 Vzhledem k tomu, ţe na univerzitě absolvoval Pekařův seminář a prošel jeho přednáškami, vyjádřil tak vlastně i svou osobnì zkušenost. 100 „Comme Hauser l’a fort bien dit l’histoire économique n’est pas une histoire spéciale, car elle ne constitue qu’un aspect spécial de l’histoire génerale. Cela 27

Navzdory všem jednánìm i záměrům českých historiků Josef Šusta zřejmě předpokládal, ţe revue Annales H. E. S. se stane vìtaným prostorem pro některé mladšì české historiky a u Mendla je snaha proniknout na jejì stránky vìce neţ patrná, se nepodařilo v prvnìch ročnìcìch časopisu opublikovat nějakou zásadnějšì studii z české dějepisecké produkce. Jisté povědomì o dìlech historiků pohybujìcìch se kolem progresivnì francouzské revue si však česká odborná veřejnost mohla vytvořit zejména dìky recenznìm aktivitám Bedřicha Mendla. Ostatně oba historikové sledovali děnì ve francouzské historické vědě ještě před zaloţenìm revue Annales H. E. S. I kdyţ se Josef Šusta ve svých recenzích v podstatě nevěnoval pracìm historiků školy Annales, je zřejmé, ţe z literatury francouzské registroval zejména dìla zaměřená na problémy dějin hospodářských a sociálnìch, a to ještě před ustavenìm revue Annales H. E. S. K takovým přìspěvkům patřì např. recenze na knihu Henriho Sée Les classes rurales et le régime dominial en France au moyen âge (Český časopis historický 7/1901), nebo referát o práci Désiré Pasqueta Histoire politique et sociale du peuple américan (Český časopis historický 32/1926). Pozdějšìm Blochovým a Febvrovým pracìm se však Šusta nevěnuje. V prvním desetiletí existence časopisu Annales H. E. S. – rozmezí let 1929-1939 – převaţujì v jeho referátech o zahraničnì literatuře i nadále tituly německé (65 %). Následuje produkce anglická (14 %) a teprve na třetìm mìstě (7 %) nacházíme literaturu francouzskou. Bedřich Mendl sledoval francouzskou historiografii soustavněji, zejména děnì v oblasti historie hospodářské a sociálnì, o čemţ nás nejlépe přesvědčì zpráva, kterou uveřejnil v Českém časopisu historickém roku 1928.101 Zabývá se v ní Revue d’histoire économique et sociale. Představuje ji jako konkurenceschopný orgán vůči Francouzi tolik obávanému německému časopisu Vierteljahrschrift für Social- und Wirtschaftsgeschichte. K revue, u jejìhoţ zrodu stáli ve Francii roku 1908 A. Descamps a A. Dubois, jejìţ vydávánì bylo přerušeno v problematickém údobì prvnì světové války a poté opět obnoveno roku 1919, přistupuje jako k výraznému projevu vzmáhající se hospodářské a sociálnì historiografie ve Francii. Hovořì o jeho narůstajìcìm Pekař l’a bien compris. Malgré tout intéretque, lui inspirent les questions économiques, il n’est pas un spécialiste. L’histoire l’intéresse dans toute son étendu.“ AAV ČR, B. Mendl, Stať o profesoru Pekařovi pro Annales d’histoire économique et sociale (2 strany strojopisu), inv. č. 478, kart. č. 7. 101 BEDŘICH MENDL, Revue d’histoire éconimique et sociale, Český časopis historický 34/1928, s. 230-231. 28

rozsahu i velmi vysoké úrovni, zasluhujìcì si náleţitou úctu.102 Vycházì přitom ze znalosti ročnìků 1923-1926. Jako jednoho z přednìch autorů publikovaných přìspěvků uvádì Henriho Sée, věnujìcìho se na stránkách revue otázkám agrární historie, ale i obchodního kapitalismu, francouzského průmyslu a dělnictva. Podotýká, ţe jde ostatně o osobnost českému čtenářstvu nepochybně známou. Ve srovnání s německým Vierteljahrschrift für Sozial- und Wirtschaftsgeschichte se mu francouzské periodikum jeví jako mnohem otevřenějšì právě pro přìspěvky zaměřené zejména na dějiny národohospodářských nauk. Závěrem konstatuje, ţe ačkoli byla revue původně konstituována jako časopis mezinárodnì, naprosto v nì převaţujì studie historiků francouzských. Jako jednu z mála výjimek uvádì článek představitele polského dějepisectvì Jana Rutkowského Le régime agraire en Pologne au XVIIIe siècle z roku 1926, který navìc povaţuje za přìnosný i pro vědu českou. Potenciální důvody inspirujìcì M. Blocha a L. Febvra k obavám z nadměrného vlivu Aubinovy německé revue na českou historiografii, vyslovené ve výše uvedené korespondenci, tak alespoň na okamţik v zrcadle této Mendlovy zprávy zìskávajì poněkud měkčì kontury. Ostatně tento přìznivý dojem ze zájmu české historické vědy o francouzské dějepisectvì umocňuje i stručná nepodepsaná zpráva,103 kterou v následujìcìm roce na vznik nové francouzské revue pro dějiny hospodářské a sociální s názvem Annales d’histoire éconimique et sociale upozornil v témţe periodiku s největšì pravděpodobnostì právě Bedřich Mendl.104 Hodnocení, které tu zaznìvá, je vcelku pozitivnì. Autor připomìná oba redaktory, Blocha i Febvra, a seznamuje čtenáře se strukturou nové revue. Všìmá si tematické rozmanitosti přìspěvků uveřejněných v prvnìm čìsle, oceňuje jejich zajìmavost. Uvádì některé články, mezi nimi i Pirennův přìspěvek o vzdělávánì středověkých obchodnìků, a pozastavuje se i nad zprávami z vědeckého ţivota (oddìl s názvem La vie scientifique), z nichţ nejvìce jeho pozornost poutá „velmi instruktivnì úvaha M. Blocha o katastrálnìch mapách“.105 Revue Annales H. E. S. souhrnně hodnotì 102

„Od roku 1919 vycházì znovu a jejì objemné ročnìky jsou krásným svědectvìm o stále rostoucìm rozsahu hospodářsko-historických studií ve Francii i o jejich úctyhodné úrovni.“ BEDŘICH MENDL, Revue d’histoire éconimique et sociale, s. 230. 103 Annales d’histoire économique et sociale, Český časopis historický 35/1929, s. 231. 104 JAROSLAV MAREK, FRANTIŠEK ŠMAHEL, Škola Annales v zrcadle českého dějepisectví, s. 5. 105 Annales d’histoire économique et sociale, s. 231. 29

jako celek, ze kterého vyzařuje jistá ţivost a aktuálnost.106 V závěru připomìná zprávu o agrární historii v Československu a obsáhlém referátu o Pekařově díle věnovaném Ţiţkovi, které v prvnìm čìsle revue publikoval Václav Černý. Zprávy, které ve 30. letech 20. století vycházely v Českém časopise historickém a upozorňovaly na některá dìla annalistů, převáţně na publikace Marca Blocha, nebyly signovány. Jaroslav Marek a František Šmahel za jejich autory povaţujì buď Šustu, nebo Mendla.107 Vzhledem k tomu, ţe tématem spadajì recenzované práce do oblasti vědeckého zájmu Bedřicha Mendla, a s ohledem na poměrně blìzký vztah, který se mezi Mendlem a Blochem rozvinul, přisuzuji jejich autorstvì právě Mendlovi. Ostatně v Českém časopisu historickém se v roce 1933 v rámci souborného referátu objevuje pozitivní hodnocení knihy Les rois tahaumaturges, jedné ze zásadních Blochových prací,108 tentokrát podepsané právě Mendlem. Srovnánì stylistické podoby Mendlova referátu a nepodepsaných přìspěvků navìc spìše poukazuje na autorství Mendlovo. Z pracì historiků hlásìcìch se ke škole Annales věnoval Mendl v recenzích největšì pozornost dìlu Marka Blocha. Nepochybně zde sehrálo svou roli jejich identické vědecké zaměřenì. Oba byli ve své době povaţováni za prvotřìdnì medievisty, orientujìcì se na oblast hospodářskou a sociálnì. Ostatně na tuto shodu se odvolal i Lucien Febvre v momentě, kdy roku 1928 přesunul vyřìzenì Mendlovy záleţitosti na svého kolegu. Mendl věnoval Blochově dìlu v českém odborném tisku poměrně značnou pozornost. Registroval a čtenářům představoval nejen Blochovy zásadnì práce, ale jeho pozornosti neunikly ani závaţnějšì stati publikované právě na stránkách Annales d’histoire économique et sociale, coţ mimo jiné vypovìdá o tom, jak Mendl sledoval snad vůbec nejvýraznějšì směr progresivnì francouzské historiografie. Jeho obsáhlejšì referáty i drobné zprávy o literatuře charakteristické dosud netradičnìm pojetìm historie, preferujìcìm děje ekonomické a sociálnì před politickými, se vyznačujì pregnantnì věcnou stylistikou a výrazným pochopenìm pro novátorské přìstupy a jejich oceněním. Můţeme konstatovat, ţe v rozmezí let 1929-1939, v prvním desetiletí existence revue Annales H. E. S., prudce stoupl Mendlův zájem o francouzskou literaturu. Prvnì takovou zprávou je stručná nesignovaná zmìnka o Blochově

106

Annales d’histoire économique et sociale, s. 231. JAROSLAV MAREK, FRANTIŠEK ŠMAHEL, Škola Annales v zrcadle českého dějepisectví, s. 5. 108 Český časopis historický 39/1933, s. 369-370. 107

30

stati De Florence à Boston z roku 1930.109 Autor, předpokládejme tedy z výše uvedených důvodů, ţe jìm byl právě Bedřich Mendl, se vyjadřuje předevšìm k tématu příspěvku publikovanému hned v prvním ročnìku Annales H. E. S. Otázku přesunu archivnìho materiálu italských bankovnìch rodů do zámořì povaţuje za téma zajìmavé a stručně pojednává o obsahu stati. V závěru informuje i o dalšìm Blochově článku – název neuvádí – s obdobnou tematikou, otištěném tentokráte jiţ ve druhém ročníku revue. O dva roky později se Mendl pozastavil nad jednou z hlavních Blochových monografií Les caracteres originaux de l’histoire rurale française.110 Hodnotì ji jako „pokus o názorný obraz toho, jak v průběhu střednìho i nového věku obraz venkova francouzského se měnil“. 111 Oceňuje autorovo směřovánì nejen k záleţitostem právnìm, ale zejména ke krajovým diferencìm v hospodářské technice. Dìky tomu, jak se domnìvá, mohl dobře postihnout rozmanitost francouzského venkova. Následujícího roku publikoval Mendl v Českém časopise historickém obsáhlý referát, kde se zaměřil na několik titulů věnovaných některým otázkám duchovnìho ţivota společnosti ve vybraných historických údobích.112 V rámci referátu neopomenul připomenout zásadnì Blochovu knihu Les rois thaumaturges z roku 1924. Sice s jistým zpoţděnìm, jehoţ si byl ostatně dobře vědom, ale zcela nezastupitelně informoval o nemalém přìnosu této práce pro modernì evropskou historiografii. Soudì, ţe dìlo dobře reprezentuje nové směry historického bádání. Jeho význam nespočìvá pouze v tom, co autor napsal, ale ve způsobu, jakým téma uchopil. V tom, ţe vyuţil poznatků psychologie a sociologie. „Učì svobodněji a hloub chápati obdobné sociální a kulturní zjevy v jiných zemích a dobách.“113 Za cenný povaţuji zejména Mendlův dodatek, jìmţ v úplném závěru referátu naznačil vizi přìznivých perspektiv pro obdobné snahy a modely řešenì i ve sféře českého dějepisectvì. V témţe roce upozornil Mendl ještě na drobnějšì Blochovu studii Le problème de l’or au moyen âge, publikovanou v pátém ročnìku Annales H. E. S.114 Zpráva přinášì věcnou informaci o obsahu stati bez výraznějšìho hodnocenì. Určité sotva znatelné konfrontace se potom Mendl dopouštì ve zprávě z roku 1936.115 Informuje o dvou článcìch v Annales H. E. S., ročnìk sedmý, 109

Český časopis historický 36/1930, s. 217-218, nesignováno. Český časopis historický 38/1932, s. 468, nesignováno. 111 Český časopis historický 38/1932, s. 468. 112 Český časopis historický 39/1933, s. 359-370. 113 Český časopis historický 39/1933, s. 370. 114 Český časopis historický 39/1933, s. 225, nesignováno. 115 Český časopis historický 42/1936, s. 221, nesignováno. 110

31

zaměřených na zodpovězenì některých základnìch otázek z oblasti lidské techniky (vyuţitì vodnìho mlýnu a kormidla). Všìmá si na jedné straně Blochova článku Avénement et conquêtes du moulin à l’eau a dále pak La Roërieovy studie Les transformations gouvernail. O jeho dobré orientaci v cizí odborné literatuře nepochybně svědčì i skutečnost, ţe zde poukázal na tematicky přìbuzné dìlo De la marine antique à la marine moderne historika Lefebvra de Noëttes, jehoţ povaţuje za „znamenitého znalce historické techniky“.116 Dílo Luciena Febvra pravděpodobně nepoutalo Mendlovu pozornost takovou měrou, jako tomu bylo u Blocha, alespoň o tom nenacházìme doklady v podobě anotacì či referátů. S největšì pravděpodobnostì to bylo dáno odlišnou oblastí Febvrova vědeckého zájmu. Ostatně k Febvrovi jako novověkáři nelze spolehlivě najìt v české historiografii meziválečného obdobì tak výrazný protějšek, jako je tomu u dvojice Bloch – Mendl. Jeho zaměřenì přece jen přesahovalo rámec tradičnì české historiografie soustředěné převáţně na výzkum středověku, coţ se mohlo projevit i v zájmu o cizojazyčnou literaturou zabývajìcì se právě problematikou novověku.117 Přece jen však Bedřich Mendl zaregistroval a v rámci poněkud obsáhlejšì zprávy118 zmínil jednu z jeho výraznějšìch pracì La Terre et l’Évolution humaine, introduction géografique à l’Histoire.119 Zpráva se týká rozsáhlého projektu Bibliothèque de synthèse en Histoire s názvem L’Évolution de l’Humanité. Synthèse collective, jehoţ základy poloţil Henri Berr. Mendl Febvrovo dílo pouze uvádí, ale nehodnotí, coţ je vcelku pochopitelné, uváţíme-li, ţe mu šlo předevšìm o prezentovánì zmìněného projektu jako celku. Bedřich Mendl tedy s reformnìmi postupy školy Annales zjevně sympatizoval a její novátorstvì chápal jako výrazný přìnos pro evropskou historickou vědu, české dějepisectvì nevyjìmaje. Jejì postupy a postuláty vnìmal jako vítaný zdroj inspirace a k novým tendencìm, jimiţ vstupovala do evropského dějepisectvì, byl velmi vstřìcný. Můţeme jej nepochybně povaţovat za stoupence modernìch metodologických postupů, coţ odpovìdalo potřebám výzkumu v oblasti hospodářských a sociálnìch dějin. Byl si dobře vědom toho, ţe sociálnì a hospodářské dějiny vytvářejì v oblasti vědecké historické práce zcela novou realitu, která vyţaduje i nové 116

Český časopis historický 42/1936, s. 221. JAROSLAV MAREK, FRANTIŠEK ŠMAHEL, Škola Annales v zrcadle českého dějepisectví, s. 4, 6. 118 BEDŘICH MENDL, L’Évolution de l’Humanité, Synthèse collective, Český časopis historický 39/1933, s. 220-223. 119 BEDŘICH MENDL, L’Évolution de l’Humanité, Synthèse collective, s. 221. 117

32

metody. S nimi však souvisì - nezávisle na vůli historikově - nové pojetí historické skutečnosti, nová teorie a metodologie. Jedná se o metody umoţňujìcì historikům studovat kolektivnì jevy které nelze zaměnit za vyprávěnì událostí. „Mendl je zdokonalil, rozšìřil moţnosti jejich uplatněnì a ukázal, ţe srovnávánìm výsledků plynoucìch z jejich uţitì lze dospět k závěrům generalizujìcìm, nadřazeným poznánì jednotlivin.“120 Bedřich Mendl se ale neodvracì od tradičnì metody české historické vědy, coţ nejlépe dokazujì jìm vedené edice pramenů k českým dějinám i jeho vlastnì monografie. Vzhledem k tomu, ţe tuto metodu povaţoval za správnou, neváhal vystoupit roku 1937 na její obranu. Proto zaujal k některým revoltujìcìm snahám mladých českých historiků, kritizujìcìch dosavadnì charakter české historické vědy, veskrze odmìtavé stanovisko. Takovým diskutabilnì projevem se stalo vystoupenì mladšìch českých historiků, kteřì se roku 1937 spojili kolem sborníku Dějiny a přítomnost. Zformovali se pod oficiálním názvem Historická skupina a dosti tvrdě vyjádřili svůj nesouhlas s českou akademickou vědou reprezentovanou ţáky Josefa Šusty a Josefa Pekaře.121 Mezi jejich nejčastějšìmi výtkami zaznìvalo tvrzenì, ţe česká historie je v zajetì akademického prostředì a postrádá kontakt s přìtomnostì: „Minulost a přìtomnost, dějiny a soudobý ţivot – tyto protiklady povaţuje staré dějepisectvì za dvě hermeticky uzavřené oblasti. Historie v tradičnìm pojetì zkoumá dávnou minulost. Doporučuje se dokonce, aby si historik vášněmi přìtomné doby nekalil nestranný pohled na dějinné události.“122 Proti tomuto nařčenì se Mendl neváhal ohradit. Ještě téhoţ roku publikuje v Českém časopise historickém zprávu o nedávno zaloţeném konkurenčnìm sbornìku Dějiny a přítomnost. Jednoznačně vystupuje ve prospěch dosavadnìho českého dějepisectví a argumentuje mimo jiné uvedením prací spadajících do oblasti nejnovějšìch dějin (Šustova Světová politika, Kazbundovy práce o dějinách po roce 1848, Pekařovo přispěnì k poznánì a vysvětlenì přìčin vzniku prvnì světové války apod).123 Přìklon ke středověkým tématům sice Mendl vysvětluje jako jistou tradici české historické vědy, ale zároveň podotýká, ţe otřes způsobený prvnì světovou válkou a obnovená samostatnost českého státu podnìtily historiky k zájmu o 120

JAROSLAV MAREK, O historismu a dějepisectví, s. 170-171. JAROSLAV MAREK, FRANTIŠEK ŠMAHEL, Škola Annales v zrcadle českého dějepisectví, s. 7-8. 122 Dějiny a přìtomnost. Sbornìk historické skupiny 1/1937, s. 1. 123 BEDŘICH MENDL, Dějiny a přítomnost, Český časopis historický 43/1937, s. 413-416, 648-649. Dále srov. AAV ČR, B. Mendl, Dějiny a přìtomnost (rukopis), inv. č. 532, kart. č. 10. 121

33

dějiny novějšì. Došlo k radikálnì změně české historiografie. Odmìtá rovněţ snahu Historické skupiny dovolávat se jakéhosi z kontextu vytrţeného výroku Henriho Pirenna: „A Pirenne je volán na pomoc. Pirenne zajisté neprávem.“124 V domácìm prostředì se Historické skupině jako určitý vzor jevila převratná praţská lingvistická škola, setrvávající na pozicích strukturalismu. V momentě, kdy se potom jejì představitelé snaţili nalézt nějakou analogii v evropské historiografii, naskytla se jim jako vhodná paralela právě francouzská škola Annales. Neváhali se k nì proto hned na počátku přihlásit,125 avšak na tuto skutečnost Mendl ve své apologii starého dějepisu nereaguje. Přestoţe se výraznějšì spolupráce mezi českými a francouzskými historiky ve 20. a 30. letech 20. století nerozvinula a jejich kontakty nabývali mnohem vìce podoby formálnì neţ skutečně pracovnì, je evidentnì, ţe obě strany o sobě věděly a vzájemně se respektovaly. Z uvedených jednání mezi Febvrem, Blochem a Šustou a Mendlem vzešly nepochybně podněty, které se promìtly do jejich dalšì práce. Francouzská strana si dobře uvědomovala, ţe český prostor má v evropské historické vědě své nezastupitelné mìsto a ţe jej v ţádném přìpadě nelze opomìjet. Zájem francouzských historiků o Šustovu osobnost se projevil znovu roku 1930, kdy byl Josef Šusta pozván do Alţìru, kde se měl v dubnu téhoţ roku konat kongres francouzských historiků. Pozvánì Šustovi tlumočil Pierre Renouvin, profesor pařìţské Sorbonny a generálnì sekretář Comité français des sciences historiques, jemuţ také Šusta odeslal pozitivnì odpověď. Upozornil však, ţe pozvánì přijìmá jako pasivnì účastnìk, neboť vzhledem k tomu, ţe hlavnì předmět jednánì – dějiny severnì Afriky se zaměřenìm na problematiku kolonialismu – nespadá do oblasti jeho vědeckého zájmu, nemohl by pro zasedánì připravit původnì přìspěvek. Zároveň však dodává: „Jsem si jist, ţe

124

Dále pak pokračuje: „Věřìm, ţe vzácný belgický historik opravdu při návštěvě kteréhosi severofrancouzského města dal přednost prohlìdce pozoruhodné modernì radnice před méně významnými historickými památkami a doprovodil své rozhodnutí slovy: Kdybych byl starožitníkem, jednal bych opačně, jsem historikem, a proto miluji život. Jaké by bylo Pirennovo stanovisko ve sporu, který historická skupina počala proti starému dějepisu, jest zřejmé např. z předmluvy k závěrečnému svazku Pirennova ţivotnìho dìla: Čím více se blíží historik přítomnosti, tím jeho úkol se stává obtížnějším. Jsa jaksi ponořen do proudu událostí, může cítit jen jejich působení, ale nemůže odhadnouti jejich dosahu a důsledků tak, jakoby si je prohlížel ze břehu, schází mu nutný odstup.“ AAV ČR, B. Mendl, Dějiny a přìtomnost (rukopis), inv. č. 532, kart. č. 10. 125 Dějiny a přìtomnost. Sbornìk historické skupiny 1/1937, s. 2. 34

z přednášek na kongresu proslovených zìskám nejedno uţitečné poučenì pro knihu o světové politice z let 1900-1914, kterou právě chystám.“126 Alţìrského kongresu se Josef Šusta zúčastnil za finančnì podpory Ministerstva školstvì a národnì osvěty, jemuţ také po návratu podal souhrnnou zprávu o své účasti na zasedánì.127 Celou záleţitost povaţoval za značně prestiţnì. Proto neopomenul zdůraznit, ţe okruh zahraničnìch hostů byl velmi úzký. Svou účast však chápal skutečně jako reprezentačnì, pozvánì k nì přijal jako zástupce českých historiků a zmiňuje se o tom, ţe jako představitel české historické vědy byl přijat velmi srdečně. Alfred Coville, předsedajìcì kongresu, dokonce ve své zahajovacì řeči výslovně zmìnil pevné přátelstvì Československé republiky a Francie. Z toho lze opět usuzovat, ţe zájem Francouzů spolupracovat s našimi vědci byl značný a všudypřìtomný. V Národních listech potom Šusta podrobně referoval o své alţìrské cestě i o průběhu jednánì a přìspěvcìch, které ho nejvìce zaujaly. Zmiňuje se v této souvislosti o vystoupenì několika francouzských historiků. Mezi nimi uvádì Henriho Berra, který informoval zasedánì o činnosti pařìţského Centre de synthèse historique, a Fernanda Braudela. Byl to právě Braudelův přìspěvek o Filipovi II., který vzbudil jeho značnou pozornost. V referátu tak Šusta uvedl jména těch historiků, kteřì dokázali později zásadnìm způsobem ovlivnit vývoj modernì evropské historiografie, jejichţ vliv dalece přesáhl hranice Francie.128 V přìpadě Bedřicha Mendla sice musìme konstatovat, ţe se rovněţ nikdy nestal se přispěvatelem Annales d’histoire économique et sociale, pro francouzské historiky i revue samotnou bylo však jeho jméno synonymem 126

Šusta dále zdůvodňuje svůj zájem na alţìrském kongresu i tradičnìmi českofrancouzskými vazbami: „Moje oblast, Československo, nemělo sice nikdy přìleţitost zasáhnout do otázek koloniálnìch. Za to jsme s Francií, její minulostí i budoucností spojeni poutem tak upřìmného přátelstvì, ţe kaţdému z nás je svrchovaně zajìmavo shlédnouti veliké dìlo, které Francie v severní Africe učinila pro kulturnì zájem všeho lidstva.“ SÚA Praha, J. Šusta, Sjezd francouzských historiků v Alţìru (koncept odpovědi P. Renouvinovi z ledna 1930), inv. č. 17, kart. č. 15. 127 SÚA Praha, J. Šusta, Sjezd francouzských historiků v Alţìru (Zpráva o účasti na vědeckém kongresu v Alţìru a Cambridgi), inv. č. 17, kart. č. 15. 128 JOSEF ŠUSTA, S francouzskými historiky v Alžíru, in: Josef Šusta, Úvahy a drobné spisy historické, díl 2, s. 351. K tomu srov.: „Mezi těmi, kteřì většinou upadli v zapomenutì, připomenul jména osobnostì nad jiné významných, a to nejen pro vývoj francouzské historiografie. Ukázalo se později, ţe byli přìznačnì pro vývoj, konvergence i rozchody vědy evropské.“ JAROSLAV MAREK a FRANTIŠEK ŠMAHEL, Škola Annales v zrcadle českého dějepisectví, in: Český časopis historický 97/1999, s. 1. 35

kvalitnìho medievalisty, zaměřeného na hospodářské a sociálnì dějiny. Jeho globálnì přìstup k historické skutečnosti byl Francouzům nepochybně blìzký, i kdyţ nesmìme opomenout skutečnost, ţe některá jeho pojetì vzbuzovala jak u Blocha, tak u Febvra jisté rozpaky. Avšak jiţ sám fakt, ţe Mendl náleţel k představitelům nekompromisně se prosazujìcì hospodářské a sociální historie, mu otevìral cestu do francouzského vědeckých kruhů. U Mendla se navíc setkáváme s intenzívní vazbou na Marka Blocha. Nejen oborem, v němţ působil, ale i způsobem, jakým k uchopení a následnému ztvárněnì historie přistupoval, připomìná právě tohoto francouzského historika. Jejich přátelstvì bylo stvrzeno nikoli pouze vědeckým zájmem, ale jaksi na dálku paradoxně i ponìţenìm, které museli snášet dìky své rase. Konečně i tragickým osudem jsou si oba historici blízcí. Zatímco Mendl uštván fašismem „nevidì déle moţnosti, aby se ctì ţil ve své vlasti“,129 volì raději sebevraţdu, Marc Bloch je na jaře roku 1944 zatčen gestapem, vězněn, mučen a nakonec popraven.130 Oběma jim bylo v poslednìch letech ţivota znemoţněno svobodně pokračovat v práci, pro kterou se kdysi rozhodli. Tragický Mendlův osud131 byl rovněţ ve vědeckých kruzìch Francie vnìmán jako neodčinitelná křivda. Roku 1948 se v Annales: Éconimies – Sociétes - Civilisation objevil pietnì medailon citlivě připomìnajìcì osobnost prvního československého univerzitnìho profesora hospodářských a sociálnìch dějin.132 E. Coornaert v něm připomenul nejen oblasti Mendlova vědeckého zájmu, ale vyzdvihl i význam jeho osobnosti pro českou historiografii a pro celou historickou vědu. O Mendlovi se vyjadřuje jako o „dobrém dělnìkovi a zkušeném mistru, jehoţ jméno zůstává navţdy spojeno s osobnìm šarmem a inteligencì“.133 Jeho práci hodnotì jako velmi cennou. Jejì hlavnì přìnos spatřuje mimo jiné i v tom, ţe se vyznačovala zcela novými pohledy na minulost.134 129

AAV ČR, B. Mendl, Rukopis poslednì vůle, inv. č. 1, kart. č. 1. FRANÇOIS DOSSE, L‘ histoire en miettes. Des „Annales“ à „la nouvelle histoire“, Paris 1987, s.56. 131 Pod tlakem stupňujìcì se fašistické reakce se Bedřich Mendl pokusil o sebevraţdu. Následkům tohoto zoufalého činu podlehl 28. zářì 1948. ALENA MÍŠKOVÁ, JAN PAĎOUREK, Bedřich Mendl 29. srpna 1892 – 28. září 1940, in: Aktuálnì význam Bedřicha Mendla, s. 16. 132 EMILE COORNAERT, B. Mendl, Annales E. S. C. 3/1948, s. 227. Dále srov. AAV ČR, B. Mendl, Coornaert: Bedřich Mendl (2 strany strojopisu), inv. č. 622, kart. č. 20. 133 „L’histoire de Prague et de la Bohême, tout l’ensemble de nos études perdaient en lui un bon ouvrier, un maître expert et ceux, qui l’ont conu, un collègue, dont le souvenir vit toujours sous le signe de son intelligence et de son 130

36

Na přìkladu Josefa Šusty a Bedřicha Mendla je vidět, ţe se česká historická věda meziválečného údobì postupovala samostatnými cestami a byla schopna vybudovat si svůj nezávislý prostor. Navìc byla reprezentována takovými osobnostmi, které si uměly zìskat respekt v mezinárodnìm prostředì. Je zřejmé, ţe češtì historikové řešili obdobné problémy jako modernì směry evropské historické vědy, coţ je zcela logicky přivedlo do okruhu francouzské historické školy Annales. I jejich zájem se posouval směrem od událostì k sociálnìm a hospodářským aspektům historického vývoje, zabývali se jevy duchovnì povahy a usilovali o postiţenì celkového duševnìho klimatu, v němţ se drama dějin, zejména těch všednìch, odehrává. Projevovali snahu postihnout dějiny v jejich totalitě, byli vstřìcnì k novým metodologickým postupům, které aplikovali nezávisle na teoriìch francouzských. Přestoţe ve sledovaném údobì počátků revue Annales d’histoire économique et sociale nedošlo k výraznějšì spolupráci, nelze popřìt ţe tato progresivnì tendence nejen francouzské historiografie měla v našem prostoru jistý ohlas a byla osobitým způsobem reflektována.

charme.“ AAV ČR, B. Mendl, Coornaert: Bedřich Mendl, inv. č. 622, kart. č. 20. 134 „Ses travaux ont apporté des contributions de grande valeur et parfois des vues très nouvelles.“ AAV ČR, B. Mendl, Coornaert: Bedřich Mendl, inv. č. 622, kart. č. 20. 37