RANĚ STŘEDOVĚKÝ SÍDLIŠTNÍ OBJEKT ZE STARÝCH PRACHATIC Příspěvek k paleoekonomii a absolutnímu datování osídlení MAREK PARKMAN – TEREZA ŠÁLKOVÁ – JAROMÍR BENEŠ
Abstract The article deals with the early medieval settlement site of Staré Prachatice, which is situated on the edge between the old settlement zone and the mountain area of South Bohemia. Several sunken features have been excavated on this site since 1996. The paper is focused on sunken pit 1/2008, which was investigated during a rescue campaign. The fill of the feature contained common early medieval pottery. New information concerning the dating, paleoeconomy and paleoecology of the area around Staré Prachatice was obtained from a soil sample taken from the fill. Archaeobotanical analysis recorded use of wheat, barley, poppy, lentil and rye. Two radiocarbon dates confirmed the settlement’s long-term development in the time span from the 8th–9th century AD until the end of the early medieval period in the 12th–13th century AD. Charcoal analysis indicates use of beech, fir and spruce as fuel. Klíčová slova: raný středověk – Staré Prachatice – sídlištní archeologie – archeobotanika – užitkové rostliny – radiokarbonové datování AMS Key words: Early Middle Ages – Staré Prachatice – settlement archaeology – archaeobotany – useful plants – AMS radiocarbon dating
Úvod a lokalizace naleziště Archeologický výzkum středověkého osídlení širší oblasti Prachatic je předmětem intenzivního zájmu archeologie již více jak dvacet let. Hlavním důvodem je geografická poloha mikroregionu na známé historické komunikaci (Kubů – Zavřel 2001), ale také poloha oblasti na hranici staré sídelní zóny a horského území, které bylo kolonizováno až ve vrcholném středověku (Beneš 1995). Dlouhý vývoj od počátků raně středověkého osídlení až po vznik vrcholně středověkého města však začíná postupně nabývat jasnějších kontur (Kubů – Parkman – Zavřel v tisku). To zvyšuje význam i těch drobnějších archeologických zjištění, včetně dat, která přináší následující text. Při terénních úpravách v okolí novostavby rodinného domu a autoservisu na parc. č. 291/9 ve Starých Prachaticích byl v roce 2008 majitelem B. Tomsem zpozorován ve stěně zářezu u západního nároží stavby porušený objekt (obr. 2–3). Archeologické pracoviště Prachatického muzea zde bezprostředně po ohlášení nálezu provedlo dne 30. 5. 2008 záchranný terénní odkryv (Parkman 2014). Zkoumaný objekt se nacházel asi 400 m severně od kostela sv. Petra a Pavla ve Starých Prachaticích a asi 280 m jihozápadně od kapličky na návsi v Ostrově, na východním svahu, v nadmořské výšce 554 m. Na ZM 22-43-21 je dán souřadnicemi 70 mm od Z s. č. a 80 mm od J s. č. Jedná se o levý břeh bezejmenné, dnes zregulované vodoteče, která v minulosti protékala severovýchodním Archeologické výzkumy v jižních Čechách 28, České Budějovice 2015
187
Obr. 1. Areál vesnic Staré Prachatice a Ostrov s vyznačenými polohami, ze kterých jsou dosud známy raně středověké nálezy datované do 9.–10. století (grafická úprava obr. 1–7 K. Vávra). Abb. 1. Staré Prachatice und Ostrov. Die Flächen mit frühmittelalterlichen Funden aus dem 9.–10. Jh. (graphi sche Bearbeitung der Abb. 1–7 K. Vávra).
směrem v těsném jižním a jihovýchodním sousedství zkoumaného místa a asi 650 m VSV odtud se vlévala jako levostranný přítok do Živného potoka (obr. 1). Historie naleziště Lokalita byla zkoumána již v roce 1996 v souvislosti se zmíněnou novostavbou rodinného domu a autoservisu. Na ploše plánované stavby bylo položeno osm sond, ve kterých byla zjištěna podobná stratigrafie s mocnými koluviálními sedimenty s bohatými nálezy od 12.–13. až po 20. století. Celá situace byla vzorkovaná po 10 cm mocných mechanických vrstvách a při předběžném hodnocení se jevila ve všech sondách, v hloubce mezi cca -50 až -90 cm, poněkud tmavší asi 10–30 cm mocná vrstva, interpretovaná jako povrch terénu z 12.–13. století, který se zde vytvořil v době expanze osídlení. U dna sond v hloubce -90 až -100 cm pak měl být pozorován již jen výskyt raně středověké keramiky. Velmi zajímavě se jevila také koncentrace 51 kusů podkovářských hřebů a jejich zlomků, zjištěná v tmavší vrstvě z 12.–13. století, která by mohla ukazovat na činnost podkováře (Beneš 1996, 275–276).
188
Obr. 2. Staré Prachatice. Poloha objektu 1/2008 u novostavby rodinného domu a autoservisu na parc. č. 291/9. Abb. 2. Staré Prachatice. Lage des Objektes 1/2008 beim Neubau des Familienhauses und Autoservice auf Parz. Nr. 291/9.
Jak bylo uvedeno, ve všech sondách z roku 1996 byla zjištěna analogická stratigrafie přirozených vrstev (obr. 7). Pod vrstvou ornice hnědé barvy (v. 1) bylo ještě odlišeno podorničí (v. 2), pod ním byla světle hnědá jemná koluviální hlína (v. 3), která nasedala na šedohnědou vrstvu obsahující více drobných a malých kamínků (v. 4). Ta ležela přímo na podloží tvořeném šedou zvětralinovou hlínou (v. 5). Za povrch terénu z 12.–13. století byla považována vrstva 4. Po následné revizi a detailní analýze nálezů ze všech mechanických vrstev v sondách S1–S7/1996 se nyní ukazuje, že se
189
s velkou pravděpodobností nebude jednat o původní povrch terénu z 12.–13. století, ale spíše jen o splachovou vrstvu mocnou min. 1,1 m, která byla zřejmě již ve vrcholném středověku intenzivně zemědělsky využívána a obdělávána. Tomu by mohl nasvědčovat také zvýšený výskyt hřebů podkováků, zjištěný ve vrstvách od -40 do -100 cm, s výraznější koncentrací v hloubce od -50 do -70 cm. Keramika z 12.–13. století je v různé míře zastoupena ve vrstvách od -20 do -110 cm, s maximálním výskytem ve vrstvách od -30 do -80 cm. Keramika mladší (14.–20. století) je obsažena ve vrstvách od současného povrchu až do hloubky -100 cm, s maximálním výskytem ve vrstvách od -30 do -60 cm. I když je tento závěr částečně ovlivněn pečlivostí při vybírání všech nálezů (zejm. keramiky) z jednotlivých mechanických vrstev, má oporu především v širokém hloubkovém rozptylu keramiky z 12.–13. století a ve značném promíchání nálezů z tohoto období s nálezy mladšími (14.–20. století) právě ve vrstvách s jejich maximálními zjištěnými počty. Téměř třicet let trvající intenzivní povrchové průzkumy na Prachaticku navíc ukazují, že k vyvážení keramiky na pole v souvislosti s jejich hnojením docházelo nepochybně již ve 13. století a snad už i v 2. polovině 12. století (Parkman 2010, 137). Nelze samozřejmě zatím také vyloučit, že osídlení z 12.–13. století se nachází výše po svahu nad současnou státní silnicí II/141. Výzkum v roce 1996 s jistotou prokázal přímé osídlení zkoumané plochy pouze v 9.–10. století. Objekt zachycený a ve zbytku prozkoumaný v roce 2008 se tedy nacházel v těsném západním sousedství plochy zkoumané v roce 1996 (obr. 2). Popis objektu 1/2008 a nálezové situace Rozsáhlé zemní práce na nalezišti proběhly již v souvislosti se stavbou. Z tohoto důvodu souvrství zachycené na sousední ploše v roce 1996 nebylo možné v roce 2008 zkoumat. Zahloubený objekt 1/2008 byl totiž zachycen těsně za okrajem plochy zkoumané v roce 1996, a to až po prvotní skrývce terénu, jeho návozu a opětovném odtěžení navezených i původních sedimentů. Jeho skutečný tvar a rozměry tedy již nebylo možné vzhledem k výraznému porušení zjistit, stejně tak jako hloubku pod původním povrchem. Z dochovaného zbytku a stratigrafie pozorované na ploše zkoumané v roce 1996 lze však usuzovat, že se zachovala zřejmě více než jedna třetina objektu 1/2008. Jeho výplň byla tmavě hnědá, hlinitá. Dno mísovitého tvaru bylo původně v hloubce asi 1,6 m od úrovně podloží a dochovalo se pouze spodních 60 cm výplně, maximální zjištěná šířka byla 120 cm a hloubka do profilu 30 cm. Asi 12 cm nad dnem objektu se nacházela nádoba v nakloněné poloze ústím nahoru (obr. 3). Na základě pozorování při sondážích v roce 1996 lze odhadnout původní mocnost ornice na cca 80 cm. Na pozemku 291/9 se jedná již o šestý zahloubený objekt. Z pěti prozkoumaných objektů v roce 1996 obsahoval raně středověkou keramiku pouze objekt 2/1996 (Parkman 2003, 147), v ostatních byla zjištěna jen rozpadlá mazanice.
Popis a datování nálezů Z výplně objektu 1/2008 bylo získáno celkem 49 zlomků keramiky ze tří nádob. Většina patří většímu hrnci, z kterého se sice zachovala necelá polovina, ale podařilo se zrekonstruovat jeho profil a původní rozměry. Výška nádoby byla původně asi 44 cm, průměr okraje asi 22 cm a průměr dna asi 21 cm. Hrdlo je nízké, okraj vně vyhnutý, oblý. Výduť je umístěna v horní polovině nádoby a její horní část je zdobena na podhrdlí dvěma vodorovnými pásy hřebenové vlnice, pod nimi klikatkou z hřebenové vlnice a celý motiv je ukončen opět vodorovným pásem hřebenové vlnice (obr. 4:1; 5). Materiál střepu je středně hrubý, písčitý, povrch hladký, vně světle červenookrový až hnědookrový, uvnitř černý. Další dvě nádoby jsou zastoupeny vždy pouze jedním zlomkem. V jednom případě nezdobeným střepem zřejmě ze spodní části těla, v druhém případě zlomkem
190
podhrdlí zdobeným hřebenovou vlnicí (obr. 4:2). Z výplně pochází také jeden zcela zkorodovaný železný předmět neurčeného tvaru. Nálezy z objektu 1/2008 jsou uloženy v archeologické podsbírce Prachatického muzea pod př. č. 16/08. Keramiku z objektu 1/2008 bychom mohli na základě tvaru a výzdoby datovat do střední doby hradištní, a to snad již do staršího úseku tohoto období. K tomuto předpokladu nás vede několik technologických a výzdobných znaků, pozorovaných dosud na souboru raně středověké keramiky ze Starých Prachatic. Jednak je to zatím naprostá absence zlomků s příměsí grafitu v keramické hmotě. Podle dosavadních poznatků se první tzv. „tuhová“ keramika objevuje v 2. polovině 9. století a hojněji se pak vyskytuje od století následujícího (Lutovský 2011, 56). Dalším vodítkem je přítomnost výzdoby, která se svým charakterem hlásí ještě k starohradištní tradici. Jedná se o klikatku tvořenou hřebenovou vlnicí mezi třemi pásy vodorovné hřebenové vlnice na nádobě z objektu 1/2008 (obr. 4:1) a dále na výzdobu připomínající tzv. kazetový motiv, ovšem již v kombinaci s vypíchaným ornamentem nezjištěného tvaru na zlomku z povrchového průzkumu v prostoru sídliště, které se rozkládá severně od objektu 1/2008 (obr. 6:12). Jednou z možností, jak výrazně přispět k přesnějšímu chronologickému zařazení naleziště, je separovat rostlinné makrozbytky a pokusit se datovat absolutně především semena jednoletých rostlin.
Analýza rostlinných makrozbytků Informace k charakteru výplně prozkoumaného objektu 1/2008 poskytl vzorek jeho výplně. Flotačně bylo proplaveno 15 litrů sedimentu za pomocí síta o velikosti 0,25 mm. Vzorek byl analyzován standardně, byly vybírány všechny rostlinné makrozbytky a uhlíky (k metodice plavení a separace viz Šálková 2011).
NISP
Cerealia
Staré Prachatice, obj. 1/2008 obilnina
Z
5
Hordeum vulgare
ječmen obecný
Z
1
Lens culinaris
čočka kuchyňská
Z
1
Panicum miliaceum
proso seté
Z
1
Papaver somniferum
mák setý
M
1
Secale cereale
žito seté
Z
1
Triticum aestivum/durum/turgidum
pšenice obecná/tvrdá/turgidská
Z
1
Galium sp.
svízel
Z
2
Chenopodium album
merlík bílý
Z
1
Malva neglecta
sléz přehlížený
Z
1
Pinus sylvestris (jehlice)
borovice lesní
M
1
Stellaria graminea
ptačinec trávovitý
Z
1
indeterminata
neurčeno
Z
1
vlasy/srst
2
Tabulka 1. Staré Prachatice. Seznam doložených rostlinných makrozbytků z objektu 1/2008. Vysvětlivky: Z – zuhelnatělé, M – mineralizované. Podle Šálková 2014. Tabelle 1. Staré Prachatice. Verzeichnis der belegten pflanzlichen Makroreste vom Objekt 1/2008. Erläuterungen: Z – verkohlte, M – mineralisierte. Nach Šálková 2014.
191
Získáno bylo 13 makroskopických zbytků rostlin, které reprezentují nejméně 11 botanických druhů (tab. 1; Šálková 2014): z obilnin je doložena nahá pšenice (Triticum aestivum/durum/turgidum), ječmen setý (Hordeum vulgare), žito seté (Secale cereale) a proso seté (Panicum miliaceum). Z luštěnin je doložena čočka kuchyňská (Lens culinaris), z olejných rostlin mák setý (Papaver somniferum). Doprovodná ruderální/segetální vegetace je zastoupena neurčitelným svízelem (Galium sp.), merlíkem bílým (Chenopodium album), slézem přehlíženým (Malva neglecta) a ptačincem trávovitým (Stellaria graminea). Lesní prostředí dokládá zlomek jehlice borovice lesní (Pinus sylvestris). Antrakologická analýza (Beneš 2014) byla provedena na souboru spálených fragmentů dřev z objektu 1/2008. Soubor obsahoval pouze 40 velmi malých fragmentů, z nichž jen 2 byly větší než 10 mm. Texturně se jedná o dokonale spálené, omleté, ale pevné rostlinné makrozbytky, které jsou typické pro pravěké a raně středověké archeologické výplně. Jejich charakter odpovídá zbytkům palivového dřeva z běžných primárních nebo sekundárně přemístěných archeologických vrstev. Koncentrace uhlíků ve vrstvě byla zhruba 2,6 fragmentu na 1 litr sedimentu (z 15 proplavených litrů uloženiny). Pouze 1 fragment byl mineralizován, což se projevilo bílými inkrustacemi tracheid zlomku uhlíku jedle. Ostatní materiál vykazoval běžné tafonomické změny dokonale spáleného dřeva, které je s velkou pravděpodobností pozůstatkem palivového dříví. Staré Prachatice, obj. 1/2008
Picea abies
Abies sp.
Fagus sylvatica
nad 10 mm
2
-
-
pod 10 mm
1
3
1
Celkem
3
3
1
Tabulka 2. Staré Prachatice. Výsledky antrakologické analýzy souboru z výplně objektu 1/2008. Podle Beneš 2014. Tabelle 2. Staré Prachatice. Resultate der anthrakologischen Analyse vom Objekt 1/2008. Nach Beneš 2014.
Jednotlivé zlomky byly lámány (příčný lom) a pohlíženy stereomikroskopem o zvětšení 50× na příčném lomu na mikroskopu Nikon Eclipsé 80i. Dále byl pomocí žiletky vytvořen podélný nebo tangenciální lom, který byl prohlížen mikroskopem při zvětšení do 500×. Nalezené anatomické struktury byly porovnávány se snímky v mikroskopickém atlasu dřev (Schweingruber 1978). Výsledky ukazuje tabulka 2. V souboru jsou zastoupeny dva jehličnaté druhy (smrk a jedle), z listnatých dřevin pouze buk. V případě uhlíků se jedná již o druhý analyzovaný soubor z této polohy: z objektu 2/1996 byly určeny pouze 4 vzorky, z nichž 3 patřily borovici a 1 buku (Parkman 2003, 144). Radiokarbonové datování Dva vzorky rostlinných makrozbytků (obilky žita a pšenice) byly odeslány na radiokarbonové datování metodou AMS do Center for Applied Isotope Studies at the University of Georgia, USA (tab. 3). Uvádíme nekalibrovaná data BP (radiokarbonové roky před rokem 1950) i data v kalibrovaném rozsahu AD s pravděpodobností 2 sigma (95,4 %; tab. 3). Kalibrace byla provedena pomocí programu OxCal v.4.2.4 (Bronk Ramsey 2013) za použití kalibrační křivky IntCal13 (graf 1; Reimer et al. 2013).
192
Staré Prachatice obj. 1/2008
UGAMS#
č. vzorku
Staré Prachatice
17263
7SP
Staré Prachatice
17264
8SP
materiál
datace BP
±
AD (95,4%)
Secale cereale – obilka
820
25
1170–1263
Triticum aestivum – obilka
1230
25
690–881
Tabulka 3. Staré Prachatice. Radiokarbonové datování metodou AMS s uvedením nekalibrovaných dat BP i dat v kalibrovaném rozsahu AD s pravděpodobností 95,4 %. Tabelle 3. Staré Prachatice. Radiokarbondatierung von der Methode AMS mit Aufzählung der unkalibrierten Daten BP und Daten im kalibrierten Bereich AD mit Wahrscheinlichkeit 95,4 %.
Graf 1. Staré Prachatice. Kalibrace radiokarbonových dat pomocí programu OxCal v.4.2.4 (Bronk Ramsey 2013) za použití kalibrační křivky IntCal13 (Reimer et al. 2013). Graph 1. Staré Prachatice. Kalibration der Radiokarbondaten mit Hilfe des Programms OxCal v.4.2.4 (Bronk Ramsey 2013) mit Benützung der Kalibrierungskurve IntCal13 (Reimer et al. 2013). Diskuse Vzhledem k tvaru a rozměrům objektu 1/2008 lze usuzovat, že by se mohlo jednat o zásobní jámu. Tuto domněnku by podporoval i nález větší hrncovité nádoby, původně snad celé. Archeobotanický materiál však nemusí odrážet charakter primární výplně objektu, ale může být součástí procesu zánikové sedimentace. Výsledky druhového zastoupení zachycených dřevin ve výplni objektu odpovídají mapování potenciální vegetace, která zde předpokládá rozhraní mezi jedlovými doubravami a bikovými bučinami (Neuhäslová 1998). Zhruba ve dvousetmetrové vzdálenosti od analyzovaného objektu zkoumali J. Beneš a M. Parkman laténskou polozemnici, jejíž antrakologický materiál odrážel rovněž podobnou strukturu dřevin (Beneš 2000). Archeobotanická analýza výplně objektu přispěla k přesnější představě o užitkových rostlinách, pěstovaných v raném středověku na Prachaticku. Vzhledem k nízké koncentraci makrozbytků a širokému spektru doložených botanických druhů lze spíše předpokládat, že objekt byl sekundárně zaplněný odpadem, který se formoval v prostoru okolního sídliště. Přestože získaný soubor rostlinných makrozbytků nelze vzhledem k malému množství proplavené výplně považovat za statisticky reprezentativní, je významný velkým množstvím zastoupených druhů zemědělských plodin a doprovodné vegetace. Dokládá vyspělý paleoekonomický systém tehdejšího sídliště v době funkce a zániku objektu. Široké spektrum kulturních plodin je zajímavé i v souvislosti s důležitým postavením této lokality na významné obchodní cestě z Čech do Bavorska, která později dostala název
193
Zlatá stezka. První písemná zmínka o její existenci je z roku 1010 (Starý 1978, 3; Kubů – Zavřel 2001, 21) a koncovými body na její trase byl Pasov na bavorské straně a Prachatice na české straně. Jednou z důležitých obchodních komodit dopravovaných po této komunikaci z Prachatic do Pasova bylo právě obilí. Podle dosavadních výsledků je totožná struktura pěstovaného obilí jako ve Starých Prachaticích zaznamenaná i na hradišti sv. Ján v Netolicích (předběžná informace; cf. Beneš a kol. 2014, 59–60). V objektu 3/93 zkoumaném ve Strunkovicích nad Blanicí byly nalezeny obilky pšenice seté, ječmene a žita (Kudrnáč 1998, 30). Zuhelnatělé obilí, dosud neurčené, uvádí i A. Beneš (1985, 52) z výšinného sídliště Jáma. Radiokarbonové datum získané z obilky pšenice (UGAMS 17264) rámcově odpovídá předběžné dataci zlomků keramických nádob nalezených v objektu 1/2008. Keramiku je možné datovat do 9. století, radiokarbonové datum po kalibraci zabírá s pravděpodobností 95,4 % časový interval 690–881 AD. Toto datum a keramická torza zřejmě odrážejí dobu zániku objektu, ztrátu jeho původní funkce a zaplňování okolním odpadem a kulturní vrstvou. Datum získané z obilky žita (UGAMS 17236) je výrazně mladší, vymezeno je intervalem let 1170–1263 AD. Interpretovat lze veskrze dvěma způsoby: 1) objekt se mohl zaplňovat dlouhou dobu a jeho výplň odráží vývoj kulturní vrstvy, která se v prostoru Starých Prachatic kumulovala po celou dobu funkce areálu; 2) došlo ke kontaminaci mladším materiálem z kulturní vrstvy, která byla zachycena a datována v blízkosti objektu 1/08 již v roce 1996 a kterou lze předpokládat i v místě tohoto objektu (zničeno skrývkou ornice). Samotné žito jako kulturní rostlina je potom typickým produktem vyspělé, vrcholně středověké agrotechniky spojené se složitějším systémem obdělávání polí („trojpolí“), jak to dokládá například reprezentativní rozbor archeobotanického materiálu ze středověkého Žatce (Kočár a kol. 2010), kde význam žita ve struktuře užitkových plodin směrem do vrcholného středověku postupně rostl. Závěr Informace získané při výzkumu objektu 1/2008 významně doplnily poznatky k raně středověkému osídlení v areálu dnešních vesnic Staré Prachatice a Ostrov. Nálezy z tohoto období odtud známe zatím ze tří poloh. Dvě byly zjištěny v roce 1994 povrchovými průzkumy (Beneš – Parkman 1994, 40–44, 46: polohy A /parc. č. 363/1 v k. ú. Staré Prachatice/ a H /parc. č. 447/1 v k. ú. Prachatice/ na obr. 4), třetí v roce 1996 při předstihovém výzkumu v souvislosti s plánovanou stavbou autoservisu a rodinného domu na parc. č. 291/9 v k. ú. Staré Prachatice (Beneš 1996, 275–276). Z polohy na parc. č. 447/1 (obr. 1:2) máme zatím pouze ojedinělé zlomky keramiky. Koncentrace nálezů na parc. č. 363/1 (obr. 1:1) dovoluje předpokládat přítomnost sídliště, stejně tak nálezy a zahloubené objekty na parc. č. 291/9 (obr. 1:3). Podle současných pozorování spolu osídlení v těchto dvou polohách patrně souvisí a lze usuzovat, že se jednalo o poměrně rozsáhlé sídliště, které se rozkládalo na ploše min. 3 ha. K charakteru a hustotě zástavby nelze říci nic bližšího, protože zatím máme k této otázce minimum informací. Datování raně středověkého osídlení v prostoru Starých Prachatic a Ostrova bylo dosud do značné míry problematické a bylo kladeno s opatrností do širšího intervalu od 9. do 11. století. Opíralo se však pouze o nevelký soubor keramiky získané převážně při povrchových sběrech (obr. 6) a první písemné zmínky týkající se Prachatic a Zlaté stezky. Archeobotanický materiál z objektu 1/2008 umožnil přesnější chronologické zařazení lokality díky dvěma radiokarbonovým datům, indikujícím především počátek středověkého osídlení, které lze nyní klást do intervalu od 8. do 9. století. V kontextu znalostí o raném středověku zkoumané oblasti jde o poznatek velmi důležitý. Cílem
194
budoucího výzkumu tedy bude snaha získat více absolutních dat, pokud možno z neporušených archeologických situací.1 Literatura a prameny Beneš, A. 1985: Jáma, o. Mičovice, okr. Prachatice, Výzkumy v Čechách 1982–1983, 52. Beneš, J. 1995: Les a bezlesí. Vývoj synantropizace české části Šumavy, Zlatá stezka 2 (Sborník Prachatického muzea), 11–33. - 1996: Výzkumy archeologického pracoviště Prachatického muzea v roce 1996, Zlatá stezka 3 (Sborník Prachatického muzea), 273–278. - 2000: Holz als Rohstoff – Zwei neue Beispiele aus Böhmen. In: Archäologische Arbeitsgemeinschaft Ostbayern/ West- und Südböhmen, 9. Treffen, Neukirchen b. Hl. Blut. Rahden/Westf, 183–189. - 2014: Staré Prachatice. Antrakologická analýza výplně objektu 1/2008. Rukopisná zpráva uložená na archeologickém pracovišti Prachatického muzea. Beneš, J. – Parkman, M. 1994: Staroprachatická sídelní aglomerace v pravěku a raném středověku, Zlatá stezka 1 (Sborník Prachatického muzea), 36–53. Beneš, J. a kol. 2014: Beneš, J. – Pták, M. – Hojerová, H. – Šálková, T. – Houfková, P., Hradiště Na Jánu v Netolicích. In: Vondrovský, V. (ed.), Linecká stezka. Obchodní stezka mezi jižními Čechami a Podunajím. Lhenice – Netolice – Bad Leonfelden, 48–60. Bronk Ramsey 2013: OxCal 4.2.1. http://c14.arch.ox.ac.uk/oxcal/OxCal.html. Kočár, P. – Čech, P. – Kozáková, R. – Kočárová, R. 2010: Environment and Economy of the Early Medieval Settlement in Žatec, Interdisciplinaria Archaeologica – Natural Sciences in Archaeology I/1–2, 45–60. Kubů, F. – Parkman, M. – Zavřel, P. v tisku: Počátky města Prachatic, Supplementum Jihočeského sborníku historického (Počátky měst a městeček v jižních Čechách. Sborník příspěvků k dějinám urbanizace jihočeského regionu). České Budějovice. Kubů, F. – Zavřel, P. 2001: Der Goldene Steig. Historische und archäologische Erforschung eines bedeutenden mittelalterlichen Handelsweges. 1. Die Strecke Prachatitz – Staatsgrenze. Passau. Kudrnáč, J. 1998: Strunkovice nad Blanicí od pravěku do novověku. Strunkovice nad Blanicí. Lutovský, M. 2011: Jižní Čechy v raném středověku. Slovanské osídlení mezi Práchní a Chýnovem. České Budějovice. Neuhäuslová Z. 1998: Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. Praha. Parkman, M. 2003: Osídlení Prachaticka v raném středověku, Archeologické výzkumy v jižních Čechách 16, 129–194. - 2010: Počátky obce Kosmo na Prachaticku, Zlatá stezka 17 (Sborník Prachatického muzea), 127–139. - 2014: Staré Prachatice, okres Prachatice. Záchranný archeologický výzkum na parc. č. 291/9 v roce 2008. Nálezová zpráva ArÚ č. j. TX–2014–745. Reimer, P. J. a kol. 2013: Reimer, P. J. – Bard, E. – Bayliss, A. – Beck, J. W. – Blackwell, P. G. – Bronk Ramsey, C. – Buck, C. E. – Cheng, H. – Edwards, R. L. – Friedrich, M. – Grootes, P. M. – Guilderson, T. P. – Hajdas, I. – Hatté, C. – Heaton, T. J. – Hoffmannm, D. I. – Hogg, A. G. – Hughen, K. A. – Kaiser, K. F. – Kromer, B. – Manning, S. W. – Niu, M. – Reimer, R. W. – Richards, D. A. – Scott, E. M. – Southon, J. R. – Staff, R. A. – Turney, C. S. M. – van der Plicht, J. 2013: INTCAL13 and MARINE13 radiocarbon age calibration curves, 0–50,000 years cal. BP, Radiocarbon 55, 1869–1887. 1/ Článek vznikl s podporou projektu „PAPAVER – Centrum studia člověka a rostlin Evropy a severní Afriky doby poledové“, reg. č. CZ.1.07/2.3.00/20.0289 a za podpory grantu Bioarcheologie jižních Čech, GAJU 116/2013/P.
195
Starý, V. 1978: Počátky města Prachatic, Jihočeský sborník historický 47, 1–12. Schweingruber, F. H. 1978: Mikroskopische Holzanatomie. Formenspektren mitteleuropäischer Stamm- und Zweighölzer zur Bestimmung von rezentem und subfossilem Material. Zug. Šálková, T. 2011: Analýza rostlinných makrozbytků z pravěkých nalezišť jižních Čech, Acta Filozofické fakulty Západočeské univerzity 2011/4, 205–214. - 2014: Staré Prachatice. Analýza rostlinných makrozbytků z objektu 1/2008. Rukopisná zpráva uložená na archeologickém pracovišti Prachatického muzea.
Marek Parkman – Tereza Šálková – Jaromír Beneš: Das frühmittelalterliche Siedlungsobjekt von Staré Prachatice. Ein Beitrag zur Paläoökonomie und zur absoluten Datierung der Besiedlung. Bei Geländearbeiten in Staré Prachatice wurde im Jahr 2008 ein Siedlungsobjekt angeschnitten, das unmittelbar danach vom Museum Prachatice archäologisch untersucht werden konnte. Es lag in unmittelbarer Nähe zu einer im Jahr 1996 untersuchten Fläche. Aus dem Objekt 1/2008 stammen 49 Keramikscherben, von denen 47 zu einem größeren Gefäß gehören. Die Keramik ist in die mittlere Burgwallzeit, vielleicht in ihre ältere Phase, zu datieren. Von der Verfüllung des Objektes wurden 15 l geschlämmt. Dabei kamen 13 pflanzliche Makroreste von mindestens elf botanischen Arten (Tabelle 1) und 40 sehr kleine Holzfragmente von mindestens drei Baumarten (Tabelle 2) zutage. Von zwei pflanzlichen Makroresten (Roggen- und Weizensamen) stammen zwei Radio karbondaten (Tabelle 3; Graph 1): der Weizensamen wurde mit einer Wahrscheinlichkeit von 95,4 % in das Intervall von 690–881 AD datiert, was auch mit der Keramik aus dem Objekt korreliert. Der Roggensamen ist markant jünger: 1170–1263 AD. Die frühmittelalterliche Besiedlung im Raum von Staré Prachatice und Ostrov wurde bisher nur mit Vorbehalten für den Zeitraum vom 9. bis 11. Jh. angenommen, und das nur aufgrund einiger Lesefunde sowie der ersten Schriftquellen. Die neuen Radiokarbondaten ermöglichen es nun, die älteste frühmittelalterliche Besiedlung bereits in das 8. – 9. Jh. zu datieren. Deutsch von O. Chvojka und F. Kubů
Doc. PhDr. Jaromír Beneš, Ph.D., Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie, Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity, Branišovská 1760, 370 05 České Budějovice;
[email protected]. Ing. Mgr. Marek Parkman, Prachatické muzeum, Velké náměstí 13, 383 01 Prachatice;
[email protected]. Mgr. Tereza Šálková, Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie, Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity, Branišovská 1760, 370 05 České Budějovice; Archeologický ústav Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Branišovská 31a, 370 05 České Budějovice;
[email protected].
196
Obr. 3. Staré Prachatice. Profil objektu 1/2008 ve stěně zářezu. Foto M. Parkman, 2008. Abb. 3. Staré Prachatice. Profil des Objektes 1/2008 in der Einschnittwand. Foto M. Parkman, 2008.
197
Obr. 4. Staré Prachatice. Keramika z výplně objektu 1/2008. Kresba T. Kolegar a M. Parkman. Abb. 4. Staré Prachatice. Keramik aus Objekt 1/2008. Zeichnung T. Kolegar a M. Parkman.
Obr. 5. Staré Prachatice. Keramika z výplně objektu 1/2008 – detail výzdoby. Foto M. Parkman, 2014. Abb. 5. Staré Prachatice. Keramik aus Objekt 1/2008 – Detailansicht der Verzierung. Foto M. Parkman, 2014.
198
Obr. 6. Staré Prachatice. Keramika z povrchových průzkumů v prostoru raně středověkého sídliště na parc. č. 363/1. Podle Beneš – Parkman 1994, obr. 6 na s. 43. Abb. 6. Staré Prachatice. Keramik von den Prospektionen im Bereich der frühmittelalterlichen Siedlung auf Parz. Nr. 363/1. Nach Beneš – Parkman 1994, Abb. 6 auf S. 43.
199
Obr. 7. Staré Prachatice. Západní profily sond S1, S2 a S4 z výzkumu v roce 1996. Abb. 7. Staré Prachatice. Westprofile der Sondagen S1, S2 und S4 von der Untersuchung des Jahres 1996.
200
